Zeitschrift für Geschichte und Kultur der böhmischen Länder A

Bohemia
Zeitschrift für Geschichte und Kultur
der böhmischen Länder
A Journal of History and Civilisation
in East Central Europe
Herausgegeben
im Auftrag des Collegium Carolinum
von Martin Schulze Wessel,
Hans Lemberg und Michaela Marek
Band 47
Heft 1
2006
Redaktionsbeirat:
Christoph Boyer (Salzburg), Peter Bugge (Aarhus),
Gary B. Cohen (Minneapolis, MN), Mark Cornwall (Southhampton),
Horst Förster (Tübingen), Steffen Höhne (Weimar),
Miroslav Hroch (Prag), Elena Mannová (Bratislava),
Sheilagh Ogilvie (Cambridge) und Jiří Pešek (Prag)
INHALT
EDITORIAL
AUFSÄTZE
CZECH DEMOCRACY 1918-1938 – PARAGON OR PARODY?
Peter Bugge
The article offers a critical assessment of the functioning of democracy in the First
Czechoslovak Republic. It is argued that the political system – the pluralistic and
liberal qualities of which are recognized – was stabilized at the expense of some
basic democratic principles. The President and the main Czech political parties
shared a disregard for the formal aspects of democracy, and they repeatedly
violated the letter of the Constitution for the sake of political efficiency. The
Parliament was never allowed to function as a democratic instrument for conflict
resolution, nor could the Constitutional Court serve as a guardian of democratic
constitutionalism. These steps probably prevented the collapse of the democratic
order in the chaotic early years of the Republic, but the continued tradition of
informal decision-making in closed Czech elite forums (such as the Hrad and the
Pětka) led to political stagnation and generated a widespread popular indifference
towards the higher institutional arrangements of the state. The Czech population
was willing to defend their state in 1938, but hardly anyone wanted to preserve its
political system, which collapsed without resistance in the Second Republic.
LA DÉMOCRATIE TCHÈQUE DE 1918 À 1938
– PARANGON OU PARODIE ?
Peter Bugge
L’article livre une évaluation critique du fonctionnement de la démocratie pendant
la Première République tchécoslovaque. L’auteur soutient que le système politique
– dont les qualités pluralistes et libérales sont reconnues – fut stabilisé aux dépens
de quelques principes démocratiques de base. Le président et les principaux partis
politiques tchèques gardaient quelques réserves à l’égard des aspects formels de la
démocratie et violèrent à plusieurs reprises la constitution pour que le système
politique continuât à fonctionner. Il ne fut jamais permis au parlement de
fonctionner comme instrument politique pour régler les conflits et la Cour
constitutionnelle ne put jamais assurer son rôle de garant du constitutionalisme
démocratique. Ces mesures évitèrent très probablement l’effondrement de l’ordre
démocratique au cours des premières années chaotiques de la République; mais
cette tradition informelle de prendre des décisions, qui se poursuivit dans des
cercles fermés de l’élite tchèque, tels que le Hrad (château) et le Pětka (commission
des cinq) entraîna une stagnation politique et provoqua une indifférence générale
populaire envers les choses qui avaient été arrangées au niveau institutionnel à un
haut échelon de l’Etat. En 1938, la population tchèque était prête à défendre son
Etat, mais il n’y avait pratiquement personne qui voulait conserver son système
politique. Et celui-ci s’effondra sans résistance pendant la Seconde République.
ČESKÁ DEMOKRACIE 1918-1938 – VZOR NEBO PARODIE?
Peter Bugge
Článek nabízí kritické přehodnocení fungování demokracie v první Československé
republice. Autor je toho názoru, že ke stabilizaci politického systému, jehož
pluralistické a liberální kvality uznává, došlo za cenu rezignace na některé
demokratické principy. Prezident a nejvýznamnější české politické strany sdíleli jisté
výhrady vůči fomálním aspektům demokracie a opakovaně porušovali ústavu, aby
udrželi funkčnost systému. Parlamentu nebylo v žádné době umožněno fungovat
jako demokratický nástroj urovnávání konfliktů a ani ústavní soud nemohl působit
jako strážce demokratické ústavnosti. S velkou pravděpodobností nedošlo právě
díky tomu v prvních chaotických letech republiky ke kolapsu demokratického
zřízení. Pokračování v neformálním přijímání rozhodnutí však v uzavřených
kruzích české elity – jakými byly „Hrad“ a „pětka“ – vedlo k politické stagnaci a
velmi rozšířené netečnosti vůči dohodám, k nimž došlo na institucionálně vyšších
úrovních státu. Roku 1939 bylo české obyvatelstvo připraveno bránit svůj stát, jeho
politický systém, který se bez odporu zhroutil a přeměnil v druhou republiku, však
chtěl zachovat jen málokdo.
REAL-LIFE POLITICS: THE NATIONALITIES’ QUESTION IN THE
CHAMBERS OF TRADE AND COMMERCE OF FIRST CZECHOSLOVAK
REPUBLIC
Christoph Boyer
The conflict between the nationalities in the First Czechoslovak Republic extended
to the chambers of trade and commerce. A long-term reduction in the numbers of
Germans in their leading bodies, however, was not due to any systematic Czech
policy of seeking to gain influence at their expense. Electing these leading bodies
was a complicated process of consultations and quid-pro-quos with many pressure
groups, factions and comparable groups of like-minded people participating;
national affiliation being only one of a number of factors that had to be taken into
account. Main argument in the present article is that Czech economy was fostered
within the chambers not because it was Czech, but because it was largely middle-class,
and the chambers vigorously and decisively advocated middle-class interests. In
contrast, German economy was at a disadvantage not because it was German, but
because it was largely industrial.
LA POLITIQUE DANS LA VIE QUOTIDIENNE: LE PROBLÈME DES
NATIONALITÉS DANS LES CHAMBRES DE COMMERCE ET DE
L’INDUSTRIE PENDANT LA PREMIÈRE RÉPUBLIQUE
TCHÉCOSLOVAQUE
Christoph Boyer
Le conflit des nationalités pendant la Première République tchécoslovaque eut aussi
des répercussions sur les chambres du commerce et de l’industrie. La diminution à
long terme de la présence allemande dans leurs comités dirigeants n’était pas due à
une politique tchèque concertée visant à enlever des pouvoirs aux Allemands. La
composition des comités dirigeants était le résultat d’un processus complexe de
consultations et de négociations auquel participait un grand nombre de groupes
d’intérêts, de factions et de clans. En fait, l’appartenance nationale n’était qu’un
facteur parmi d’autres. Selon la thèse centrale, l’économie tchèque ne fut pas
avantagée dans les chambres en tant que tchèque mais principalement en tant que
moyennes entreprises, en imposant une solide politique d’intérêt s’appliquant aux
entreprises de taille moyenne. Face à cette politique, l’économie allemande ne fut
pas mise à l’écart en tant qu’allemande mais surtout en tant qu’économie industrielle.
POLITIKA VŠEDNÍHO DNE: NÁRODNOSTNÍ OTÁZKA
V OBCHODNÍCH A ŽIVNOSTENSKÝCH KOMORÁCH PRVNÍ
ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY
Christoph Boyer
Nacionální konflikt se v období první Československé republiky dotkl také
obchodních a živnostenských komor. Dlouhodobý pokles německé přítomnosti
v jejich vůdčích grémiích ale nebyl důsledkem cílené české vyvlastňovací politiky.
Obsazení vůdčích grémií bylo komplexním konzultačním a vyjednávacím procesem
za účasti mnoha zájmových skupin, frakcí a klik; národní příslušnost zde
představovala pouze jeden z mnoha faktorů. Robustní a ve schopnosti prosadit se
velmi silná středostavovská zájmová politika nezvýhodňovala české hospodářství –
tak zní centrální these – jako české ale převážně jako středostavovské. A německé
hospodářství se naproti tomu neocitlo ve skluzu jako německá, ale jako převážně
industriální ekonomie.
MUSIC AS AN ELEMENT OF LEGITIMISATION FOR CZECH
NATIONAL CULTURE IN THE INTERWAR PERIOD
Rüdiger Ritter
In the Czechoslovak Republic, music of the more sophisticated variety was an
important means of legitimatizing, culturally as well as politically, a state that had
been founded only relatively recently. A key role was ascribed to German critics,
since they belonged to one of the “leading musical nations,” and this placed an
additional burden on the already fraught relationship with the nation’s “own,” incountry, Germans. The aim of the educated was to support a certain notion of the
own people as a culturally advanced nation, a notion which went contrary to the
widespread stereotype of rural backwardness. As a composer, Antonín Dvořák was
belittled at home, just because abroad he was ranked as “naїve” on the basis of
widespread stereotypes about Slavs, despite his international success. Modernism in
the Czechoslovak music scene, on the other hand, though highly appreciated by the
knowledgeable, did not gain any mass relevance and was not in a position to
function as a vehicle of political legitimatization.
LA MUSIQUE EN TANT QU’ELEMENT DE LEGITIMATION DE LA
CULTURE NATIONALE TCHEQUE ENTRE LES DEUX GUERRES
Rüdiger Ritter
En Tchécoslovaquie, la musique classique joua un grand rôle en tant que moyen
pour légitimer culturellement et politiquement l’État encore jeune. On attribuait un
rôle-clé notamment aux critiques allemands en tant que membres d’une des
principales nations „musicales“, ce qui compliqua encore plus les relations déjà
difficiles avec „leurs propres Allemands“ dans le pays. Pour l’intelligentsia, il
s’agissait de faire passer une image bien précise de leur propre nation en tant que
nation culturelle de haut rang, qui s’opposait aux stéréotypes d’une mentalité
paysanne arriérée. Un compositeur tel qu’Antonín Dvořák ne fut pas estimé à sa
juste valeur dans sa propre tradition culturelle nationale, mais au contraire rabaissé,
car à l’étranger, malgré ses succès internationaux, il était considéré comme „naïf“ en
s’appuyant sur les stéréotypes habituels sur les Slaves. Sur la scène musicale en
Tchécoslovaquie, le modernisme (ou musique moderne) était hautement loué par
les spécialistes, mais il ne toucha pas le grand public et ne put donc pas être utilisé
comme un moyen de légitimation politique.
HUDBA JAKO PRVEK LEGITIMACE ČESKÉ NÁRODNÍ KULTURY
V MEZIVÁLEČNÉM OBDOBÍ
Rüdiger Ritter
Umělecká hudba představovala v ČSR důležitý prostředek kulturní a politické
legitimace ještě mladého státu. Především německým kritikům jako příslušníkům
jednoho z „vůdčích hudebních národů“ byla přisuzována klíčová úloha, což
dodatečně komplikovalo už tak složitý vztah k „vlastním Němcům“ v zemi. Vrstvě
inteligence přitom šlo o zprostředkování zcela určitého obrazu vlastního národa
jako vysoko stojící kulturní společnosti v protikladu ke stereotypům selské
zaostalosti. Takový komponista jako Antonín Dvořák byl ve vlastní národní
kulturní tradici deklasován, protože navzdory svému mezinárodnímu úspěchu platil
v zahraničí na bázi rozšířených slovanských stereotypů za „naivního“.
Modernizmus se naproti tomu v hudební scéně ČSR sice u odborníků setkal
s vysokým uznáním, nedosáhl ale širšího ohlasu a nemohl proto fungovat jako
prostředek politické legitimace.
TRANSNATIONAL ECONOMIC RELATIONS AND SYMBOLIC
REGIONALIZATION. MUSICAL INSTRUMENT PRODUCTION IN THE
SAXONIAN-BOHEMIAN BORDER REGION, 1870-1933
Manuel Schramm
The contribution deals with the industry producing musical instruments in the
border area between Bohemia and Saxony between 1870 and 1933. It examines, in
particular, whether that region represented in the eyes of entrepreneurs and their
associations a common, transnational economic area or two separate regional
entities competing with each other. Cooperative and competitive relationships
between Saxonian and Bohemian enterprises are thus both examined by the author.
The conclusion, as exemplified by the debate, during the world depression, about
the declaration of country of origin, is that although individual acting persons on
both sides did use nationalist arguments, they never succeeded in setting the tone.
RELATIONS COMMERCIALES TRANSNATIONALES ET
REGIONALISATIONS SYMBOLIQUES. L’INDUSTRIE DES
INSTRUMENTS DE MUSIQUE DANS LA ZONE FRONTALIERE ENTRE
LA SAXE ET LA BOHEME DE 1870 A 1933
Manuel Schramm
L’essai suivant traite de l’industrie des instruments de musique dans la zone
frontalière entre la Saxe et la Bohême pour la période 1870-1933. L’auteur se
demande s’il s’agissait dans la conscience des entrepreneurs et des fédérations
d’entrepreneurs d’un espace économique transnational ou de deux unités régionales
qui se faisaient concurrence. Pour cela, il a pris en compte aussi bien les relations de
coopération que les relations de concurrence entre les firmes saxonnes et tchèques.
A l’exemple de la discussion sur les appellations d’origine nationales pendant la
crise économique mondiale, on peut déduire que certes des acteurs isolés
avançaient des deux côtés des arguments économiques et nationaux, mais qu’ils ne
réussirent pas à les imposer en raison des étroites relations qui existaient entre les
deux régions.
TRANSNACIONÁLNÍ HOSPODÁŘSKÉ VZTAHY A SYMBOLICKÁ
REGIONALIZACE. PRŮMYSL HUDEBNÍCH NÁSTROJŮ V ČESKOSASKÉM HRANIČNÍM PROSTORU 1870-1933
Manuel Schramm
Článek se zabývá průmyslem hudebních nástrojů v česko-saském hraničním
prostoru v letech 1870-1933. V centru zájmu přitom stojí otázka, zda se
v povědomí podnikatelů a podnikatelských svazů jednalo o jeden transnacionální
hospodářský prostor či o dvě konkurenční národní jednotky. Pozornost je proto
zaměřena na kooperativní stejně jako na konkurenční vztahy mezi saskými a
českými firmami. Na příkladě diskuse o označeních národního původu za světové
hospodářské krize je nakonec možné ukázat, že jednotliví aktéři sice na obou
stranách zastávali hospodářskonacionální argumentaci, že se ale tato z důvodu úzké
provázanosti obou částí nemohla prosadit.
THE EXPULSION OF THE CARPATHIAN GERMANS FROM SLOVAK
TERRITORY IN 1946
Soňa Gabzdilová-Olejníková
On August 2, 1945, President Edvard Beneš signed a constitutional decree,
according to which everybody belonging to the German minority in the then
Czechoslovak Republic was deprived of Czechoslovak citizenship. Aliens could
only remain in country, according to contemporary law, with specific permission of
the proper administrative authority. When this was withheld, they were obliged to
leave Czechoslovak territory. During the period 1939-1945, Carpathian Germans
had been citizens of the Slovak state as opposed to Sudeten Germans, who had
been citizens of the German Reich. The decree, however, assigned both groups the
same definitive status. The Carpathian Germans now coming under the decree
either had not been evacuated, for whatever reason, when the Red Army advanced,
or they had already returned during spring and summer 1945. One may well assume
that these people had not actively engaged in activities of either the Deutsche Partei
(German Party), the Heimatschutz (Homeland Protection), or the Freiwillige
Schutzstaffel (Voluntary Protective Squadron), and that they had neither occupied
any important office nor commited any crime. They were now deprived of the right
to live in their homeland – the place their ancestors had inhabited since centuries –
simply because they were of German descent. This was in flagrant contradiction to
elementary priciples of humanity.
L’EXPULSION DES ALLEMANDS DES CARPATES
DE SLOVAQUIE EN 1946
Soňa Gabzdilová-Olejníková
Le 2 août 1945, le président Edvard Beneš signa un décret constitutionnel par
lequel les membres de la minorité allemande perdaient leur citoyenneté
tchécoslovaque en Tchécoslovaquie. D’après la législation en vigueur à l’époque,
seuls les étrangers munis de l’autorisation de séjour délivrée par les services
administratifs compétents avaient le droit de rester dans la République. S’ils ne
l’obtenaient pas, ils étaient obligés de quitter le territoire. Même si les Allemands
des Carpates avaient été citoyens de l’État slovaque pendant les années 1939-1945
et les Allemands des Sudètes citoyens de l’Empire allemand, le décret les plaçaient
en fin de compte au même niveau. En ce qui concerne les Allemands des Carpates
expulsés, il s’agissait de personnes qui n’avaient pas été évacuées par les autorités
allemandes avant l’arrivée de l’Armée Rouge, ou de personnes qui étaient rentrées
de l’exil au printemps et à l’été 1945. On peut donc supposer que ces hommes ne
s’étaient engagés politiquement d’aucune manière dans la politique du Parti
allemand (Deutsche Partei), du Heimatschutz (protection de la patrie) et des Escadrons
volontaires de Protection (Freiwillige Schutzstaffel), ni qu’ils occupaient de postes
importants ou qu’ils avaient commis des actes punissables par la loi. Contrairement
aux principes humanitaires de base, le droit à la patrie – où leurs ancêtres vivaient
depuis des siècles – leur fut supprimé en raison de leur appartenance à l’ethnie
allemande.
VYSIDLENI KARPATSKÝCH NEMCU ZE SLOVENSKA V ROCE 1946
Soňa Gabzdilová-Olejníková
Dne 2. srpna 1945 podepsal prezident Edvard Beneš ústavní dekret, na základě
kterého ztratili příslušníci německé menšiny československé státní občanství. Podle
tehdy platného zákona mohli v republice pobývat pouze cizinci s platným
povolením příslušného správního úřadu. Pokud jej nedostali, byli povinni opustit
území státu. I když byli v letech 1939-1945 karpatští Němci občany Slovenského
státu a sudetští Němci občany Německé říše, dekret je s konečnou platností
postavil sobě na roveň. V případě odsunutých karpatských Němců se jednalo o
osoby, které buď nebyly před postupující Rudou armádou evakuovány, nebo se na
jaře a v létě 1945 z evakuace vrátily domů. Lze tedy předpokládat, že se tito lidé
nijak neangažovali v politice Deutscher Partei (Německé strany), Heimatschutzu a
Freiwilliger Schutzstaffel (Dobrovolného ochranného oddílu), nezastávali žádné
významné funkce ani se nedopustili trestných činů. V rozporu s elementárními
principy humanity však byli jako příslušníci německého etnika zbaveni práva na
vlast – místa, které jejich předkové po staletí obývali.
BOHEMIAN STATEHOOD ON “SOFT PAPER”: FACTS, MYTH AND
SYMBOLIC MEANING IN CZECH POLITICAL CULTURE
Luboš Velek
Subject of the present article is an attempt, in 1871, at reconciliation between
Czechs and Austrians as far as Bohemian statehood was concerned. The author
does not, however, deal with the political negotiations about what was termed
“Fundamental articles,” but with rather impulsive reactions by the Czech political
elite and large parts of the public to the whole action being cancelled all of a
sudden. Analysing hitherto unknown sources and deciphering a familiar myth, the
author examines a specific case of lèse-majesté, in which the breaking of the
Emperor’s promise to accept the title and crown of a King of Bohemia was
circulated, in printed form, on toilet paper, which some people did even use for its
intended purpose. Frustration and annoyance at the sovereign’s decision thus
gained a public expression. The article describes to what extent the administration
was at a loss when it came to dealing with this form of protest, how traditional,
symbolic values, such as trust in the sovereign, gradually disappeared, and how far
these changes have influenced modern Czech political culture.
LE DROIT PUBLIC BOHÈME SUR DU „PAPIER MOU“: FAIT, MYTHE ET
SON SENS SYMBOLIQUE DANS LA CULTURE POLITIQUE TCHÈQUE
Luboš Velek
L’article est dédié au projet de l’arrangement juridique tchéco-autrichien de 1871.
Toutefois, il ne traite pas des négociations politiques qui entourèrent les „articles
fondamentaux“, mais il s’intéresse aux réactions impulsives de l’élite politique
tchèque et à celles de vastes pans du grand public face à la mise au point inattendue
de l’arrangement. En s’appuyant sur des sources jusqu’ici non connues et sur le
décryptage d’un vieux mythe, l’auteur se consacre à un cas spécifique, celui de lèse-
majesté qui concernait la promesse brisée de l’empereur de se faire couronner roi
de Bohême: cette nouvelle fut répandue en la rédigeant en partie sur du papiertoilette. Cette action traduisait ouvertement la profonde insatisfaction qui entourait
la décision de l’empereur de ne pas se faire couronner roi de Bohême. L’auteur
retrace le désarroi de l’appareil d’État pour faire face à cette forme de protestation
et il observe comment les valeurs traditionnelles symboliques, telle que la confiance
dans le souverain, disparurent et comment ces transformations laissèrent une
empreinte dans la culture politique moderne tchèque.
ČESKÉ STÁTNÍ PRÁVO NA „MĚKKÉM PAPÍŘE“:
SKUTEČNOST, MÝTUS A JEJICH SYMBOLICKÝ VÝZNAM PRO ČESKOU
POLITICKOU KULTURU
Luboš Velek
Článek se zabývá problematikou související s pokusem o česko-rakouské
státoprávní vyrovnání z roku 1871 (tzv. fundamentálky). Netýká se ovšem
politických jednání, nýbrž impulsivní reakce české politické elity i nejširších vrstev
veřejnosti na nečekané zastavení vyrovnávací akce a nerealizování přislíbené
korunovace Františka Josefa I. Na základě neznámých pramenů a dešifrování
jednoho starého mýtu se autor věnuje specifickému případu hanobení majestátu –
masové šíření textu císařova korunovačního příslibu ve formě toaletního papíru a
jeho následné používání – jako formy veřejného nesouhlasu s panovníkovým
rozhodnutím. Článek tak sleduje proměny tradičních symbolických hodnot (důvěra
v panovníka), které utvářely charakter moderní české politické kultury, a současně
bezradnost státního aparátu nad podobným protestním chováním obyvatelstva.
LEGISLATION CONCERNING GERMAN NATIONALS IN
CZECHOSLOVAKIA AND IN OTHER EUROPEAN COUNTRIES, 19381948
Jiří Pešek/Oldřich Tůma
The present article reports on a Czech-German editorial project which aims at
documenting and comparatively evaluating wartime and early postwar legislation
concerning German minorities in the liberated countries which belonged to the
anti-Hitler coalition. The work thus described began with a comparison of the
provisional “anti-German” legislation in Czechoslovakia, which took the form of
decrees by the President, with both preliminary and definitive legislation in Poland,
Hungary, Yugoslavia, Italy, France, Belgium and Denmark. Occupational legislation
in various regions having been under German occupation was also looked at. The
authors of the article deal with arguments that arose when the project was under
way, concerning mainly issues of assessing the passing and the application of
relevant legislation, and of placing them in an appropriate context. They emphasize
that radical plans for punishing, expropriating, and expelling German (but also
Hungarian and Italian) minorities may be observed in all countries that had been
occupied by Nazi Germany. Forced transfer of large groups of German nationals
abroad and considerable territorial reallocations, however, took place only in
Eastern Europe. The authors take issue with interpretations stressing the role of
alleged continuities between prewar conditions in the countries concerned and the
expulsion of German nationals, emphasizing instead the connection between
forced migration and wartime plans of the allied nations (mainly Great Britain),
plans which were negotiated and repeatedly confirmed at those nations’
conferences between 1941 and 1945. To what extent such schemes were put into
practice after the war in the nations concerned, however, depends upon whether
they were situated east of west of the “Iron Curtain.”
LES NORMES JURIDIQUES CONCERNANT LES ALLEMANDS EN
TCHÉCOSLOVAQUIE ET DANS D’AUTRES PAYS DE L’EUROPE ENTRE
1938 ET 1948
Jiří Pešek/Oldřich Tůma
Cette étude est un compte-rendu sur un projet d’édition tchéco-allemand, qui avait
pour objectif de rendre accessible les législations de la guerre et de l’après-guerre et
de comparer celles qui pénalisaient les minorités allemandes dans les États libérés
de la coalition anti-hitlérienne. Le point de départ a été la comparaison de la
législation tchécoslovaque provisoire „anti-allemande“, qui fut adoptée sous la
forme de décrets présidiaux, avec les législations provisoires tout comme définitives
en Pologne, Hongrie, Yougoslavie, Italie, France, Belgique et Danemark. Y ont été
incluses en outre les législations d’occupation dans les différentes zones
d’occupation d’Allemagne. Les auteurs du présent rapport s’intéressent aux
discussions qui, lors de la réalisation du projet, furent conduites notamment autour
de l’évaluation et de la contextualisation, de la naissance et de la mise en place de
ces normes. Ils soulignent que l’on peut mettre en évidence des plans radicaux pour
tous les pays occupés par l’Allemagne national-socialiste pour punir, exproprier et
déplacer les minorités allemandes (mais aussi hongroises ou italiennes). Le
déplacement forcé de grands groupes d’Allemands et les grandes transformations
territoriales ne concernèrent cependant que l’Europe orientale. Les auteurs
s’élèvent contre les interprétations qui mettent l’accent sur de soi-disantes
continuités entre les conditions de vie d’avant-guerre dans ces pays et le
déplacement des Allemands, et ils soulignent les relations existantes entre les
migrations forcées et les plans de guerre des Alliés (notamment de la GrandeBretagne), qui furent thématisés et confirmés à plusieurs reprises au cours des
conférences dans les années 1941-1945. Dans quelle mesure ces concepts furent-ils
finalement réalisés après la guerre dans les pays concernés, dépendait de quel côté
du „Rideau de Fer“ ils se trouvaient.
PRÁVNÍ NORMY TÝKAJÍCÍ SE NĚMCŮ V ČESKOSLOVENSKU A
V DALŠÍCH EVROPSKÝCH ZEMÍCH MEZI LETY 1938 A 1948
Jiří Pešek/Oldřich Tůma
Studie podává zprávu o česko-německém edičním projektu, který měl za cíl
zpřístupnit a komparativně prozkoumat zákonodárství válečného a poválečného
období týkající se německých menšin v osvobozených zemích protihitlerovské
koalice. Výchozím bodem bylo srovnání provizorního československého
„protiněmeckého“ zákonodárství v podobě dekretů prezidenta republiky
s předběžným i definitivním zákonodárstvím v Polsku, Maďarsku, Jugoslávii, Itálii,
Francii, Belgii a Dánsku. Dále byla zohledněna také okupační legislativa v různých
zónách obsazeného Německa. Autoři předložené zprávy se zabývají rozpory,
k nimž došlo během realizace projektu především v souvislosti se zhodnocením a
kontextualizací vzniku a uplatňování těchto norem. Zdůrazňují přitom, že radikální
plány na potrestání, vyvlastnění a vysídlení německých (ale také maďarských nebo
italských) menšin lze nalézt ve všech zemích obsazených nacistickým Německem.
K nucenému vysídlení velkých skupin Němců a k výrazným územním změnám
však došlo jen ve východní Evropě. Autoři odmítají interpretaci, která poukazuje na
údajnou spojitost mezi předválečnými poměry v těchto zemích a vysídlením
Němců a zdůrazňují naopak provázanost nucené migrace s válečnými plány
spojenců (především Velké Británie) tematizovanými a opakovaně potvrzovanými
během jejich konferencí v letech 1941-1945. V jakém rozsahu byly tyto koncepty
po skončení války nakonec realizovány, záviselo na tom, na které straně „železné
opony“ se dotčené země nacházely.
THE HUSSITE REVOLUTION. ABOUT THE ORIGINS OF A RESEARCH
PARADIGM IN CZECH HISTORIOGRAPHY IN THE 1950s AND 1960s
Martin Nodl
The present study deals with literature on the Hussite movement from the 1950s
and 1960s, the main focus being on threads having been picked up from the
relatively sophisticated research scene of the interwar period. Nodl uses works by
František Graus and Josef Macek in order to demonstrate to what extent Marxist
historians benefited from works by Bedřich Mendl, Josef Pekař and Jan Slavík. To
the former, everything revolved around the social question, in which they
determined the reason for societal crisis and, eventually, the revolutionary
movement. In the 1960s, scholars dispensed with schematic explanations under the
influence of West European medievalist research, and a new generation of
Hussitologists (Ivan Hlaváček, František Hoffmann, Jaroslav Mezník) was able to
publish works devoid of any ideology. But only Robert Kalivoda’s „Husitská
ideologie“ (The Hussite Ideology), a completely new interpretation of Hussitism
representing the first bourgeois revolution, fundamentally challenged the patterns
of interpretation offered by Graus and Macek. Kalivoda’s work, however, remained
largely unknown and has not had much of an influence on developments since the
1980s, which led scholars such as Šmahel back to the sources, and on the other
hand into establishing a dialogue with West European medievalist research.
LA REVOLUTION HUSSITE. AU SUJET DE LA GENESE D’UN
PARADIGME DE RECHERCHE DANS L’HISTORIOGRAPHIE TCHEQUE
DES ANNEES 1950 ET 1960
Martin Nodl
L’essai traite des travaux sur le mouvement hussite conduits dans les années 1950 et
1960 et attire l’attention sur le fait qu’ils étaient dans la continuité de la recherche
très poussée effectuée pendant l’entre-deux-guerres. A l’aide des travaux de
František Graus et de Josef Macek, Nodl montre que les principaux historiens
marxistes profitèrent des travaux de Bedřich Mendl, Josef Pekař et Jan Slavík. Pour
eux, le plus important était la question sociale qu’ils considéraient être à l’origine de
la crise sociale et finalement du mouvement révolutionnaire. Dans les années 1960,
sous l’influence des Études médiévales d’Europe occidentale, on abandonna les
explications schématiques. D’autres interprétations sur le mouvement hussite telle
celle de František Michálek Bartoš et Rudolf Urbánek et les travaux d’une nouvelle
génération d’hussitologues (Ivan Hlaváček, František Hoffmann, Jaroslav Mezník),
libérés de toute idéologie, virent le jour. Cependant, ce n’est qu’avec l’ouvrage
„Hustitská ideologie“ (idéologie hussite) de Robert Kalivoda que les modèles
d’interprétation de Graus et Macek furent systématiquement remis en question.
Kalidova, qui fit des recherches dans l’esprit du révisionnisme marxiste, fournit une
interprétation totalement nouvelle du mouvement hussite en tant que première
révolution bourgeoise. Cependant, ses travaux furent peu pris en compte et
n’eurent pas d’influence sur le développement, depuis les années 1980, qui
conduisit les chercheurs tels Šmahel, à revenir d’une part aux sources et à un
dialogue avec les Etudes médiévales d’Europe occidentale.
HUSITSKÁ REVOLUCE. KE GENEZI JEDNOHO VÝZKUMNÉHO
PARADIGMATU V ČESKÉ HISTORIOGRAFII PADESÁTÝCH A
ŠEDESÁTÝCH LET DVACÁTÉHO STOLETÍ
Martin Nodl
Studie se zabývá husitologickým bádáním padesátých a šedesátých let dvacátého
století, přičemž je důraz kladen na kontinuitu s vysoce rozvinutým výzkumem
meziválečného období. Na základě prací Františka Grause a Josefa Macka ukazuje
Nodl, jak výrazně profitovali vůdčí marxističtí historici z prací Bedřicha Mendla,
Josefa Pekaře a Jana Slavíka. Centrální pro ně byla sociální otázka charakterizovaná
jako příčina společenské krize a nakonec i revolučního hnutí. V šedesátých letech
bylo pod vlivem západoevropské mediavistiky opuštěno od schematických výkladů
a mohly vzniknout alternativní interpretace husitského hnutí například od Františka
Michálka Bartoše a Rudolfa Urbánka, stejně jako práce nové generace husitologů
(Ivan Hlaváček, František Hoffmann, Jaroslav Mezník), které byly zcela prosty
jakékoliv ideologie. Grausovy a Mackovy interpretační vzory zásadně zpochybnil
teprve Robert Kalivoda, který v duchu marxistického revizionizmu prezentoval ve
své „Husitské ideologii“ (Hussitische Ideologie) zcela nový výklad husitství jako
první buržoazní revoluce. Tato práce však byla jen minimálně recipována a
nemohla ovlivnit ani vývoj od osmdesátých let, který vedl badatele jako Františka
Šmahela na jedné straně zpět k pramenům a na straně druhé k dialogu se
západoevropskou medievistikou.
PRIVATIZATION IN THE 13TH CENTURY? CZECH MEDIEVALIST
RESEARCH AND THE INTERPRETATION OF THE PŘEMISLID ERA
Martin Wihoda
After the purges at the beginning of the so-called “normalization,” Czech research
into medieval history experienced an isolation from which it was able to emerge
only after 1989. In the years immediately thereafter, and lacking a critical approach
to its own role and purpose, it sought to emulate modern West European trends, in
reality going on, under the cover of elevated proclamations, to pursue a
factographically-structured historiography of persons and institutions, masking its
professional deficiencies with purposefully modern catchwords such as the
“privatization” having allegedly occurred in the 13th century. This concept was
meant to explain how a “Central European-type” state, in which everything
belonged to the ruling prince, could develop into the layered political community,
structured along property lines, of which multitudinous sources from the high and
late Middle Ages bear witness. Today, this attempt at an explanation is defended by
Josef Žemlická, who basically only expands on the earlier interpretations of Dušan
Třeštík, dating as far back as the 1960s. In contrast to this, the younger generation,
which is represented in the present article by Jan Klápště and Libor Jan, refutes the
thesis of an alleged “privatization” and above all of a “Central European-type
state” and stresses “long duration,” local conditions, according to them, being
permeated by innovations from the west of Europe, and Přemislid rule gradually
and incrementally altered towards what was current at the time in the Holy Roman
Empire and, more generally, throughout Central Europe.
LA PRIVATISATION AU XIIIE SIÈCLE ? LES ÉTUDES MÉDIÉVALES
TCHÈQUES ET L’INTERPRÉTATION DE L’ÉPOQUE DES PřemyslideS
Martin Wihoda
Après les „nettoyages“ au début de la „normalisation“, les Études médiévales
tchèques se retrouvèrent isolées et ce n’est qu’en 1989 qu’elles réussirent à se
libérer. Immédiatement et sans réflexion critique, elles tentèrent d’imiter
l’historiographie moderne de l’Europe occidentale, afin de continuer à offrir, sous
le couvert de grandes proclamations, une histoire de personnes et d’institutions
toujours basée sur les faits. Dans cette manière de procéder, elles essayèrent de
camoufler leurs méthodes arriérées en utilisant des slogans modernes comme celui
de la „privatisation“ au XIIIe siècle. Ce concept devait expliquer comment un État
de „type d’Europe centrale“, dans lequel tout sans exception appartenait aux
princes régnants, pouvait se transformer en communauté structurée et divisée
politiquement en fonction des biens possédés, dont témoignent les sources du haut
et du bas Moyen Âge. Aujourd’hui, cette manière d’expliquer est revendiquée par
Josef Žemlička qui ne fait cependant que développer les interprétations plus
anciennes de Dušan Třeštíks remontant aux années 1960. Face à Žemlička, la
génération d’âge moyen et la nouvelle génération, qui sont représentées par Jan
Klápště et Libor Jan, refusent la thèse de la „privatisation“ et surtout celle de
l’„État de type d’Europe centrale“, et soulignent la „longue durée“, l’effet des
innovations provenant d’Europe occidentale sur les conditions locales et la
transformation progressive de la domination přemyslide vers des données valables
dans tout l’Empire et en général dans toute l’Europe centrale.
PRIVATIZACE 13. STOLETÍ? ČESKÁ MEDIEVISTIKA A VÝKLAD
DĚJIN PŘEMYSLOVSKÉHO VĚKU
Martin Wihoda
Česká medievistika se po čistkách z počátku sedmdesátých let minulého století
ocitla v izolaci, ze které se vymanila teprve v roce 1989. Vzápětí a bez nezbytné
kritické sebereflexe se snažila napodobit západoevropskou modernu, aby pod
pláštíkem vznešených proklamací nadále pěstovala faktograficky strukturované
dějiny osob nebo institucí a svou řemeslnou zaostalost maskovala rádoby
moderními hesly, například o „privatizaci“ 13. století. Tento pojem měl vysvětlit,
jak se „stát středoevropského typu“, v němž vše bez výjimky patřilo vládnoucímu
knížeti, mohl změnit ve složité a majetkově strukturované politické společenství, o
kterém podávají svědectví prameny vrcholného a pozdního středověku. Tento
způsob výkladu dnes obhajuje Josef Žemlička, jenž tím však pouze rozvíjí starší, až
do šedesátých let sahající interpretace Dušana Třeštíka. „Privatizaci“ a zvláštní „stát
středoevropského typu“ naopak odmítá střední a mladší generace – například Jan
Klápště nebo Libor Jan –, která klade důraz na „dlouhé trvání“, prolínání domácích
předpokladů s inovacemi evropského Západu a pozvolnou proměnu
přemyslovských držav směrem k souřadnicím platným v Říši a obecně ve střední
Evropě.
MISZELLEN
Das Münchner Bohemistentreffen 2007 (Damien Tricoire)
Religion und Politik: Tschechen, Deutsche und Slowaken im 20. Jahrhundert.
Tagung
der
Deutsch-Tschechischen
und
Deutsch-Slowakischen
Historikerkommission (Laura Hölzlwimmer)
„Czechs in the New and Old Europe: New Approaches.“ 8th Annual Workshop in
Czech Cultural Studies (Sarah Lemmen)
Prozesse kultureller Integration und Desintegration. Deutsche, Tschechen,
Böhmen im 20. Jahrhundert (Irmela Stock, Ralph Philipp Ziegler)
NEUE LITERATUR
Judt, Tony: Geschichte Europas von 1945 bis zur Gegenwart (Bedřich
Loewenstein)
Pánek, Jaroslav/Raková, Svatava/Horčáková, Václava (Hgg.): Scholars of Bohemian,
Czech and Czechoslovak History Studies (Hans Lemberg)
Thum, Gregor (Hg.): Traumland Osten. Deutsche Bilder vom östlichen Europa im
20. Jahrhundert (Steffen Höhne)
Jan, Libor: Václav II. a struktury panovnické moci (Karel Hruza)
Lenderová, Milena/Rýdl, Karel: Radostné dětství? Dítě v Čechách devatenáctého
století (Martin Pelc)
Kafka, Franz: Amtliche Schriften. Kritische Ausgabe (Steffen Höhne)
Kárník, Zdeněk: České země v éře První republiky (1918-1938). 3 Bde. (Ines
Koeltzsch)
Šebek, Jaroslav: Mezi křížem a národem. Politické prostředí sudetoněmeckého
katolicismu v meziválečném Československu (Raimund Paleczek)
Vodrážková-Pokorná, Lenka: Die Prager Germanistik nach 1882. – Tvrdík,
Milan/Vodrážková-Pokorná, Lenka (Hgg.): Germanistik in den böhmischen Ländern
im Kontext der europäischen Wissenschaftsgeschichte (Steffen Höhne)
Lohmann, Nina: Wilhelm Wostry und die „sudetendeutsche“ Geschichtsschreibung
bis 1938. – Dies.: „Eingedenk der Väter, unerschütterlich treu unserem Volke!“:
Der Verein für Geschichte der Deutschen in den Sudetenländern im Protektorat
Böhmen und Mähren (Karel Hruza)
Hoffmann, Camill: Politický deník 1932-1939 (Jiří Kosta)
Němeček, Jan/Nováčková, Helena/Šťovíček, Ivan/Kuklík, Jan (Hgg.): Československofrancouzské vztahy v diplomatických jednáních (1940-1945) (František Med)
Löw, Andrea: Juden im Getto Litzmannstadt:
Selbstwahrnehmung, Verhalten (Anna Hájková)
Lebensbedingungen,
Theresienstädter Studien und Dokumente 2005 (Joachim Neander)
Gabzdilová-Olejníková, Soňa/Olejník, Milan: Karpatskí Nemci na Slovensku od druhej
svetovej vojny do roku 1953 (David Kovařík)
von Arburg, Adrian (Hg.): Komplex odsunu. Vysídlení Němců a české pohraničí po
roce 1945. Themenheft der „Soudobé Dějiny“ (Chad Bryant)
Marek, Pavel: České živnostnictvo 1945-1960. Likvidace živnostníků, řemeslníků a
obchodníků v českých zemích (Michal Pehr)
Rocamora, Carol: Acts of Courage. Václav Havel’s Life in the Theater (Nadine
Keßler)