55 K jeho odprodeji došlo až roku 1715, dne 9. srpna

Transkript

55 K jeho odprodeji došlo až roku 1715, dne 9. srpna
t i prostory. Za touto budovou byla na jedné stran malá
zahrádka, osázená hrušn mi, švestkami a višn mi, na druhé
stran byla velká d ev ná stodola se dv ma mlaty, pokrytá
šindelem a došky. Dále také sklep. Dv r byl ohrazen silným
d ev ným plotem. P i odhadu bylo po ítáno jak se zem d lským ná iním, kterého bylo málo a špatné, tak se zahradou s n kolika ovocnými stromy. Hodnota byla stanovena
na 500 kop. Ke dvoru také pat ily dv panské chalupy,
postavené ze d eva a pokryté šindelem a došky. V nich
bydleli cizopanští poddaní, kte í místo plat vykonávali p i
dvo e pot ebné práce. Tyto chalupy byly odhadnuty na 80
kop.23)
Roku 1735 celý statek zm nil majitele, nebo do n ho
byl uveden v itel, klášter premostrátek v Chot šov .24)
Z hlediska kláštera šlo o izolovaný majetek, který byl brzo
prodán. Stalo se to 23. 2. 1736, kdy byla uzav ena trhová
smlouva. Statek byl prodán majitelce sousedního statku
P ovany, paní Antonii Ludmile, ovdov lé Perglarové
z Perglasu, rozené ze Schönau. Statek byl již o išt ný od
dluh a byl prodáván, jak zapsáno, s mnohými uskladn nými zem d lskými produkty a dobytkem (mimo hov zího
dobytka šlo o p t osl , z nichž t i byli tažní) za cenu 5000
zlatých rýnských.25)
Nový Dv r se tak stal sou ástí statku P ovany. N kdy
mezi lety 1764 a 1768 byl Nový Dv r zachycen nep esným
josefským vojenským mapováním jako t i stejnav velké
objekty na p dorysu v rozích nespojeného hranatého písmene „U“.26) Roku 1776 se mluví o statku P ovany „se
statkem Nový Dv r s koupenou hospodou“,27) Perglarové
1794 prodávají hrab ti Dohalskému „statek P ovany
a Nový Dv r“.28)
V edici tereziánského katastru je však majitelem statku
P ovan uveden svobodný pán Josef František Václav
Schirnding a ke statku náleželo 30 hospodá v P ovanech
a jeden v Novém Dvo e. Držitel poddanského gruntu
v Novém Dvo e obd lával 17 strych a 2 v rtele polí
a užíval 4 strychy a dva v rtele pastvin a luk na 2,1 vozu
sena. Zárove
si p ivyd lával jako zedník.29)
K vrchnostenskému dvoru Nový Dv r náleželo 132 strych
a jeden v rtel polí, luk na p t a p l vozu sena a p i dvo e byl
malý rybní ek bez násady pro napájení dobytka.30)
Také v Schallerov Topografii z roku 1788 nalézáme
Nový Dv r u statku Úlice a Jezná, tvo eným Úlicemi, Jeznou, Chot šovi kami, Hoblovým Mlýnem, eským Mlýnem a Novým Dvorem.31) O tom, že by Schirnding vlastnil
statek P ovany, nebo že by Nový Dv r n kdy v tomto
období náležel ke statku Úlice a Jezná, se nám však nepodailo v deskách zemských potvrdit.
Pom rn p esné je zachycení Nového Dvora na císa ském otisku mapy stabilního katastru z roku 1839. Ze severní fronty zbývá jen torzo, jižní fronta a stodola na východ odpovídá popisu z roku 1734, všechny objekty jsou
zd né.32)
Nový Dv r z stával sou ástí P ovan. V záv ru 19. století získal velkostatek „Pi ovany a Nový dv r“ Emerich
Matzenauer,33) P i první pozemkové reform Nový Dv r se
101,99 ha polí a 116 ha nezem d lských pozemk z stal
majitel m velkostatku Úlice-P ovany.34)
V roce 2000 bylo provedeno ohledání objekt Nového
Dvora.35) Budovy dvora byly opušt né, voln p ístupné
a chátrající, mimo jednoho objektu, vzniklého v nedávné
dob a sloužícího nejspíše k rekreaci. Do nádvo í dvora se
vstupuje volným prostorem od silnice od P ovan, která
K jeho odprodeji došlo až roku 1715, dne 9. srpna.
Prodej realizovala tentokrát s povolením manžela paní
Alžb ta, íšská hrab nka z Klenové, rozená z Walderode.
Za 8000 zlatých rýnských byl prodán sle n Ann Polyxen
Steinbachové z Kranichsteinu.10) Tato šlechti na byla dcerou Ji ího Karla Steinbacha z Kranichsteinu, pána na Dolanech, Hrádku a Skup i, a Františky Amabílie Broumové
z Mi etic.11) Po svém otci získala ur itý podíl na jeho majetku. V dob zisku Nového Dvora to byl díl statku ervený
Hrádek. Celý ervený Hrádek sestry prodaly 15. íjna
1715. P i jeho prodeji již je Anna vdaná a uvádí se s predikátem „z Trautenthalu“12) Jejím manželem byl Josef Gympl
(Gümpl) z Trautenthalu, kterému už roku 1717 v Novém
Dvo e porodila syna Huga Františka Vojt cha Kajetána.13)
O Josefu Gymplovi je dosud málo známo. Jeho otec Matouš býval kdysi rychtá em v Kynžvart . Jeho bratrem byl
líš anský fará Matouš Zachariáš Gympl.14) Tento duchovní
ale neužíval výše zmín ného bratrova predikátu. Jak a kdy
ho Josef pro sebe získal, nevíme. K tomu nebyl dosud nalezen žádný doklad. Patrn ale nedosáhl rytí ského stavu.
Z stal pouhým šlechticem, stavovsky níže své manželce.
Roku 1719 se v Novém Dvo e narodil t mto manžel m
další syn, pok t ný jménem Quido Ignác František Xaverský Ferdinand Mikuláš, který ale ješt téhož roku zem el.15)
Další k ty d tí t chto manžel , narozených na Novém Dvoe, následovaly v letech 1720, 1721, 1723, 1724, 1726,
1728, 1729 a 1730.16) N které z t chto d tí zde ale i zem ely.17) O ty, co se dožily vyššího v ku, se z hlediska vychování staral preceptor. Je tu p ipomínán v letech 1727, 1729
a 1731 a jmenoval se Jan František Walter.18) Z t chto
všech údaj samo o sob plyne, že Nový Dv r se stal sídlem svých majitel a byl k tomu jist stavebn p izp soben.
Roku 1719 ubyl jeden zdroj pen z pro jeho majitele.
Došlo totiž k odprodeji p ovanské hospody. Anna Polyxena
ji prodala tehdejšímu majiteli tohoto m ste ka, rytí i Wolfu
Fridrichovi Perglarovi, i s p íslušenstvím za 2000 zlatých.19)
Když v roce 1723 zem ela její matka Františka Amabilie
Steinbachová,20) získává také ur itý podíl na d dictví. Matin d m v M st Touškov roku 1724 komisa i pov ení
k vy ízení d dictví postoupili za 3300 zlatých její sest e
Kate in Ludmile z Harnachu.21) Následujícího roku paní
Anna Polyxena z Trautenthalu a její další sestra Anna Magdalena Kfelí ová ze Zakšova prodaly po své matce zd d ný
statek Dolany.22)
Nový Dv r na map stabilního katastru v roce 1839
O dev t let pozd ji, roku 1734, byla situace manžel
Gympelových natolik kritická, že došlo k odhadu „state ku“ Nového Dvora komisa i. Samotný dv r byl popsán
jako postavený z kamene (d ev ná stodola byla tedy možná
po požáru vyzd na). V jeho pravé ásti se p i vstupu nacházela ratejna a kuchyn . V levé ásti se nacházely dv místnosti a kvelb, dál pak i stáje pro krávy. Dá se uvažovat
o tom, že majitelé statku obývali práv tyto prvn uvedené
55
O 27v – P 6v. 3) Státní oblastní archív Plze (dále jen
SOA) – Sbírka matrik (dále jen SM), sign. Jezná 1, fol.
60. 4) NA – DZV 40 H 11v – 15. 5) NA – DZV 240 J 1 –
1v. 6) NA – DZV 240 H 29v – 30v. 7) NA – DZV 240 J 2
– 2v. 8) NA – DZV 240 J5 – 6. 9) NA – DZV 240 J21 –
22v. 10) NA – DZV 492 B 8 – 10. 11) NA – Genealogicko-heraldická sbírka Wunschwitz, i. . 1124, kart. 34,
Steinbach z Kranichsteina. 12) NA – DZV 493 K 4 – K
10, vklad 1717. 13) SOA – SM, sign. Jezná 1, fol. 95. 14)
SOA – SM, sign. Líš any 1, pag. 142. 15) SOA – SM,
sign. Jezná 1, fol. 107, nefoliováno. 16) SOA – SM, sign.
Jezná 1, fol. 115, 123, 139, 150, 161, 174, 183, 191. 17)
SOA – SM, sign. Jezná 1, fol. 3, 8, nefoliováno. 18) SOA
– SM, sign. Jezná 1, fol. 173, 184, 199. 19) NA – DZV
495 E 3 – 5v. 20) SOA – SM, sign. Jezná 1, fol. 53. 21)
SOA Plze -sever se sídlem v Plasích – Archív M sta
Touškov, kn. 4, fol. 94 – 96. 22) NA – DZV 498 O 14 – O
15v, vklad z 1726. 23) NA – DZV 160 L 25 – M 6v. 24)
NA – DZV 240 O 4 – O 4v. 25) NA – DZV 506 B 7v – B
9v. 26) http://oldmaps.geolab.cz, mapový list . 137. 27)
NA – DZV 236, J 12. 28) NA – DZV 688 F 3v. 29) Kolektiv (ed.): Tereziánský katastr eský II (rustikál). Praha
1966, s. 199. 30) Kolektiv (ed.): Tereziánský katastr eský
III (dominikál). Praha 1970, s. 341. 31) Schaller, J.: Topographie des Königreichs Böhmen IX. Prag und Wien
1788, s. 115 – 116. 32) http://archivnimapy.cuzk.cz. 33)
Tytl, J.: Schematismus velkostatk v Království eském.
Žižkov 1894, s. 491. 34) Voženílek, J.: P edb žné výsledky eskoslovenské pozemkové reformy. Praha 1930, s. 90.
35) Pr zkum P. Rožmberský – V. Machová. 36) Karel, T.
– Kr má , L.: Panská sídla západních ech – Plze sko.
eské Bud jovice 2006, s. 164. 37) http://www.mapy.cz/,
letecký snímek.
dv r lemuje na západní stran . P ízemní budovy dvora tvo í
dv protilehlé fronty umíst né v mírném svahu. Spodní,
severní fronta se skládá z voln stojícího nov jšího objektu
(v místech kuchyn z popisu z roku 1734?) obytné budovy
a otev ené kolny na vozy. Obytná budova má stropy z ásti
trámové, z ásti podbíjené a jedná se z ejm o bývalé obydlí
zam stnanc dvora (ratejna z popisu z roku 1734). Horní,
jižní a delší frontu tvo í op t obytná ást u silnice a dále
hospodá ské prostory a chlévy, zaklenuté do traverz (levá
ást z popisu z roku 1734). Oproti situaci na map z roku
1839 p ibyla kolna na vozy, avšak zmizela zd ná stodola na
východ .
V nejzápadn jší ásti objektu jsou dv velké obytné
místnosti s trámovým stropem, odd lené od ostatních
prostor vstupní chodbou, ústící do valen klenuté místnosti
s otopným za ízením (kuchyn ). Z ní je p ístupná sousední
místnost, op t s valenou cihelnou klenbou (dv místnosti
a kvelb roku 1734). Nalevo od vstupní chodby je další
prostora, zaklenutá do pas a roz len ná p í kami p i novodobých úpravách. Obytnou ást od ásti hospodá ské odd luje další chodba, z jejíhož konce stoupá d ev né schodišt
na p du. Obytná ást jižní fronty dvora p i silnici je n kdejším „sídlem spole enských elit“, prošla ale mnoha stavebními úpravami (nap . okenní p eklady jsou z traverz).
O n kolik let pozd ji byly objekty dvora znep ístupn ny a upravovány pro chov koní a Nový Dv r se také dostal
do soupisové práce o panských sídlech západních ech.36)
V sou asnosti je v míst n kdejší stodoly kruhový výcvikový prostor pro kon (koral), objekty jsou upraveny, na míst
kolny probíhá výstavba nového objektu.37)
Poznámky: 1) Rožmberský, P.: Nový Dv r a Prusiny
v matrikách, Hláska VI/1995, s. 45. 2) Národní archív
(dále jen NA) – Desky zemské v tší (dále jen DZV) 409
Útržky z mladších d jin hradu Orlík
František Kocman
Hrad Orlík u Humpolce, prvn
zmi ovaný
v písemných pramenech v roce 1404, byl založen v první
polovin 14. století1) (možná již v druhé polovin 13.
v ku2)). Hradní areál byl v 15 a 16. století rozši ován, jako
sídlo vrchnosti opušt n po roce 1602, poté sídlo správy
panství, ješt v roce 1708 zde uvád no sídlo myslivce.
Zcela opušt n v první polovin 18. století, v 19. století
rozebírán na stavební materiál. Mezi roky 1803 a 1841
dochází k destrukci ásti severozápadního nároží v že.
V pr b hu 19. a 20.století je hradní areál místem setkávání mládeže a oblíbeným výletním
místem.3)
Okolo roku 1907 byl hradní
areál odlesn n. V roce 1911
dosp l rozpad hradních objekt
tak daleko, že hrozilo z ícení
hradní v že. Díky velikému úsilí
a osv tové práci místních nadšenc ,
vedených
okresním
hejtmanem dr.Vojt chem Vanišem, a za p isp ní okresního
konzervátora dr. Zde ka Wirtha,
je založeno „Komité pro zachování z ícenin hradu Orlíka“,
a za ínají se shán t finan ní
prost edky pot ebné na zapo etí
záchranných prací na hrad .
Zabezpe ovací práce na v ži jsou
následn zadány a realizovány
Orlík u Humpolce, pohled na hrad od severozápadu (foto t sn po r. 1907)
v roce 1913 pražskou firmou
56
bratr Kavalír . Roku 1925 nový
majitel heráleckého velkostatku
ing. Rudolf Fugner p ebírá závazek pé e o z íceninu z d vodu
ochrany okolního lesního majetku p ed pozemkovou reformou.
V roce 1926 se správce velkostatku obrací na vedení komité
(na Josefa Kopá e) s nabídkou
na pomoc p i dalších pracích.
Toho roku pak dochází k zajišt ní torza renesan ního paláce a k
dozd ní a podchycení klenby
jihozápadního nároží sklepa
starého paláce.4)
V Muzeu Dr. Aleše Hrdli ky
v Humpolci se nachází dv fotografie z období p sobení Komi- Orlík u Humpolce, pohled na hrad od západu (po r. 1926)
strukce zdiva, ani provád ná oprava v roce 1937, nejsou
tétu zachycující hradní areál z úhlu pohledu, který je možtotiž na fotografii patrné.
ný sledovat po odlesn ní v roce 2008. Jeden snímek je
Poznámky: 1) Ústní sd lení dr. T. Durdíka.
z negativu a zachycuje pohled na hrad od severozápadu.
K nález m z nádvo í jádra hradu též v televizním cyklu
Foto bylo po ízeno t sn po roce 1907, jeho autor z stává
T 1 „Štíty eského království“. 2) K ochran zlatodol
neznámý.5) Druhý snímek, pozitiv, je ze souhrnn zapsasevern od hradu – dnes lokalita zvaná „Št ly“ pod hraných ty iceti snímk tvrtým, auto i souboru jsou Vlasák,
dem Orlík. 3) Kocman, F. – Pinkas, J.: Hrad Orlík nad
J., Kopá , K., Pospíšil, Š astný, Paul a Komunální služby
Humpolcem. Zapomenuté hrady, tvrze a místa . 25. Plze
Humpolec a snímky pochází z let 1900 – 1941.6) Jedná se
2001. 4) Moravský zemský archiv v Brn , Okresní archiv
o záb r hradu v pohled od západu z doby po roce 1926 –
Pelh imov, fond Komité pro zachování z ícenin hradu
na snímku jsou viditelné stopy záchranných prací na hrad
Orlíka, 1 kartón spis 1912 – 1934. 5) Muzeum Dr. Aleše
– zajišt né zdivo hradní v že a opravená torza budovy
Hrdli ky v Humpolci, sbírka negativ , inv. . F 60086-1.
renesan ního paláce. S nejv tší pravd podobností byl
6) Muzeum Dr. Aleše Hrdli ky v Humpolci, sbírka pozitisnímek po ízen p ed rokem 1935, kdy došlo k vyvalení
v , inv. . P 226/87.
ásti zdiva západní st ny renesan ního paláce. Ani de-
St edov ké památky kantonu Wallis (Švýcarsko) ást VI
Petr Nosek – Petr Šafránek
Turm der Witzum – v ž správce v Leuk/Loeche
Mohutný donjon na p tihranném p dorysu ze 13. respektive 16. století, v horní ásti v nárožích s okrouhlými
„pep enkami“ a p ilehlou schodiš ovou v ží, dnes využívaný jako radnice m sta. První zmínky o zem d lském dvorci
v Leuku pochází z r. 515. Posléze na míst tohoto dvorce
byly vystav na dv opevn ná sídla, ímž lze také vysv tlit
jejich neobvyklou polohu pod osadou (viz výše). V pr b hu
následujících století byl statek využíván biskupy ze Sionu
(n m. Sitten) jako vedlejší hospodá ské zázemí jejich letního sídla v sousedství. Ve 13. století zde nechali postavit
obytnou v ž pro svého správce. Po roce 1350 ob sídla
získávají páni von Raron i s p ilehlým m ste kem. Za
prudkých boj mezi biskupstvím a savojskými hrabaty byl
celý Leuk mohutn opevn n a využíván jako hlavní centrum biskupského panství. Do konce 14. století byl však
n kolikrát vyplen n a následn znovu obnoven. V 15. století se poddaní vzbou ili proti pán m von Raron a zpustošili
n kolik jejich hrad , Leuk nevyjímaje. Od t chto událostí
z staly oba místní hrady v rozvalinách až do 16. století.
Tehdy byla ruina donjonu rodem Raron prodána m stu.
Rekonstrukcí byl pov en roku 1541 architekt Old ich
Ruffiner a m sto zde z ídilo radnici, kde asto zasedala
zemská rada Wallisu. Další rekonstrukce probíhá od roku
2007 (nové podzemní prostory) a po dokon ení bude áste n sloužit jako zázemí sousedního Bischof schloss (viz
Turm der Witzum – zachovalý mohutný donjon (foto P. Šafránek 2007)
57
lovou v ž, která dnes stojí v centrální poloze, a ze schodišt , které je datováno do let 1611 – 1612. Západní i severní
k ídlo obdélného p dorysu, t sn p iléhající k bok m
staré v že, bylo p istav no až pozd ji.
Použité prameny: Bitterli, T.: Schweizer Burgenführer. Valdvogel Verlag 1995; Donnet, A.: Chateaux du
Valais. Martigny 1982; www.swisscastles.com.
Ancien Sierre, Alt Siders (kraj Sierre/Siders)
Z ícenina tohoto nejstaršího sídla správc Sierre se
dnes nachází v západní ásti návrší jižn od m sta. Již ve
13. století zde bylo hlavní sídlo a správní st edisko Sierre,
pozd ji ješt v pr b hu st edov ku se ovšem p emístilo do
severní ásti návrší. Hrad byl založen ve 13. století biskupy ze Sionu, ale doba jeho trvání nebyla dlouhá, nebo již
v roce 1352 byl obléhán a dobyt vojsky z Horního Walisu
pod vedením Petra von Turn. Poté již poni ený hrad nebyl
znovu obnoven, byl opušt n a ponechán svému osudu.
Dnes je zde luxusní soukromé sídlo. Do dnešních as se
zachovaly zbytky zdí (základy) obvodové hradby p vodn
rozsáhlého hradu a kaple Sv. Pantaleona v oblasti p edhradí. Na strmém jižním okraji z íceniny se nalézá hradní
jádro, kde jsou dodnes patrné zbytky bergfritu, paláce a
n kolika obytných budov, které je celé obklopené vnit ní
obvodovou hradbou. Vedle sou asné vily ve východní
ásti p edhradí je situován zbytek zdiva hranolové
ty hranné v že. Prostor hradu je ve ejnosti nep ístupný,
neb je v soukromém majetku, obehnán zdi, ploty a hlídán
voln pušt nými psy.
Použité prameny: Bitterli, T.: Schweizer Burgenführer. Valdvogel Verlag 1995; Donnet, A.: Chateaux du
Valais. Martigny 1982; www.swisscastles.com.
Turm der Witzum – p dorys (podle A. Donet 1982)
výše), ze kterého bude dle projektu architekta Mario Botta
moderní koncertní sí .
Použité prameny : Bitterli, T.: Schweizer Burgenführer.
Valdvogel Verlag 1995; Krahe, F. W.: Burgen des
deutschen mittelalters. Würzburg 1987; Meyer, W. – Widmer, E.: Das grosse Burgenbuch der Schweiz. Zürich 1977;
místní informa ní tabule; Donnet, A.: Chateaux du Valais.
Martigny 1982; www.swisscastles.com; http://www.
schlossleuk.ch.
Zen-Ruffinen v Leuk/Loeche
Opevn né sídlo rodu Zen-Ruffinen, se zajímavým
vstupním portálem, bylo vystav no za Mikuláše Brunnera
na za átku 17. století. Tato tvrz (zámek) se pozd ji ve své
rozší ené podob , dodnes patrné, stala sídlem patricijské
rodiny Zen-Ruffinen. Majitelé pat ili mezi významné,
politicky angažované osoby, a tak není divu, že dva rodinní p íslušníci to ve své karié e dotáhli až k titulu biskupa
v Sionu. P vodn se jednalo pouze o jednoduchou hrano-
Zen-Ruffinen – zachovalá m stská tvrz (foto P. Šafránek
2007)
Ancien Sierre – zbytky nejstaršího biskupského hradu
v Sierre (foto P. Šafránek 2007)
Zen-Ruffinen – p dorys (podle A. Donet 1982)
Ancien Sierre – p dorys (podle Blondel: Chateaux du
Valais)
58

Podobné dokumenty

Mgr. Gabriela ONDŘÍKOVÁ: POD ANTICKÝM NEBEM

Mgr. Gabriela ONDŘÍKOVÁ: POD ANTICKÝM NEBEM Historie Moravské galerie začíná rokem 1818, kdy bylo založeno Františkovo muzeum, jehož součástí byla od počátku obrazárna. V roce 1961 došlo ke sloučení Obrazárny Moravského zemského muzea s Mora...

Více

Únor 2012 1 - Infocentrum

Únor 2012 1 - Infocentrum na  konzumu a  zaměřený na  pouhé hromadění majetku. V tom je Havlova hra z období normalizace aktuální i  dnes, asi i  proto se k  ní autor po  35 letech vrátil a  dopsal pokračování, odehrávající...

Více

25 let Rakouské společnosti alpské a výškové medicíny

25 let Rakouské společnosti alpské a výškové medicíny spojena s horší prognózou než u hypotermie samotné. V souboru 302 zraněných pacientů byl téměř každý druhý podchlazený (Helm M, 1995). Podobný výskyt byl u 660 operovaných pacientů pro úraz, ve stu...

Více