listopad 2010

SKAUTSKÉ OKÉNKO III.
listopad 2010
http://19-stredisko.skauting.cz/andromeda/
Druţina Blešky
Tereza Majerová
Naše druţinka se jmenuje Blešky, protoţe jsme nejmenší dívky v oddíle.
Druţinu vede rádkyně Tereza Majerová (Ţevle) a podrádkyně Petra Klabačková (Pípa).
Scházíme se kaţdé pondělí, tento rok v celkem malém počtu kolem 7 dětí od 6 do 9 let. I kdyţ
nás nechodí moc, tak si schůzky uţíváme.
Na náš název jsme jiţ minulý rok vymyslely vtipný druţinový pokřik, který si často
společně rádi zakřičíme. Zní takhle: „My jsme malé blešky, máme kamarádky vešky. Srandu
rádi máme, úsměvy jen rozdáváme! Hej, hej BLEŠKY!“
Tato druţina vznikla minulý rok, kdy se rozdělila druţina Wewíků na starší Výry a
mladší Blešky. Ale i kdyţ jsme nově zaloţená druţina, tak za sebou máme pár vydařených jak
druţinových, tak i oddílových akcí. Mezi druţinové akce patří například přespání pod stany,
nebo také přespání na Hasičce, kde nás dokonce navštívila Hannah Montana.
Ráda bych vám popsala jednu z mnoha dobrých schůzek. Sešly jsme se jako obvykle
v pondělí. Při čekání na zbytek členů druţiny jsme vytvořily z kusu novin malé kolečka –
vajíčka, které jsme vyuţily na první hru jménem NA KUNY A SLEPICI. Úkolem slepice
bylo se zavázanýma očima uhlídat své vajíčka, které se snaţily kuny ukrást. Tato hra nás
velice bavila, tak jsme se v roli slepice vystřídali úplně všichni. Dále následovaly hry na
spolupráci po dvojicích, u kterých jsme se velice zasmály. Pak jsme si zařvaly druţinový
pokřik a s radostí pelášily domů.
Acelupamin – roverský sraz
Tomáš Bartek
Nejdřív osvětlím, co to znamená slovo rover. Jako rover, nebo v ţenském rodě ranger,
se označují skauti a skautky nad 15 let. Akce, kterou jsme navštívili byl Olomoucký okresní
sraz roverů na skautské základně v Pochni, kam náš oddíl taktéţ velice rád jezdí na výpravy.
Vše začalo v pátek 24. září. Díky
propagační kampani, kde se objevovaly pilulky
a doktoři, nás nepřekvapil vstupní ceremoniál
ve stylu byrokratického systému vyšetření. Po
zdlouhavých frontách jsme se konečně dostali
na tábořiště a utábořili. Tento večer
následovalo vzájemné představení roverských
kmenů neboli druţin. Poté šli někteří spát, jiní
šli do čajovny a ‚flámovali‘ celou noc.
Program dalších dní se nesl v heslu
celého srazu: Berte Acelupamin, univerzální
vitamín posilující záţitky. Kaţdý obdrţel prázdné glukózové kapsle a na kaţdém kroku nám
bylo tlučeno do hlavy, abychom prášky brali. Postupem času se z jemného nátlaku stával
přímo otravný akt vedení, které nás nenechalo na pokoji. V půlce srazu se z ničeho nic ztratil
hlavní vedoucí a zbytek vedení uspořádalo volby. Při vyhlašování se objevily pochybnosti, ţe
volby jsou zkorumpované, ovšem nikdo nevěděl nic určitého. Dva dny před koncem srazu
jsme byli svoláni na velkou hru. Byly nám zavázány oči a
odvedli nás do stodoly, kde jsme museli velmi tvrdě
pracovat jako levná síla pro výrobu tzv. univerzálního
vitamínu. Všem pomaličku došlo, ţe zástěrka skvělého léku
byla falešná a všichni přemýšleli jak se dostat přes
2metrové ţelezobetonové zdi, elektrický ohradník a další
obtíţné věci. Přece jen se nám povedlo nakonec utéct díky
tajnému odboji, který zosnoval ‚zmizelý‘ hlavní vedoucí.
Večer jsme celý dosavadní program rozebírali a bylo nám
prozrazeno, ţe název akce Acelupamin je pouhá přesmyčka
slova MANIPULACE a v tomto smyslu se i celý program
vyvíjel. Při pohledu zpět jsme byli schopni najít
podprahovou reklamu, manipulaci a celkové totalitní
chování celého systému. Zbytek srazu probíhal poklidněji,
navštívili nás vzácní hosté jako univerzitní profesor
politologie, který nám podal přednášku o totalitních
reţimech. Nebo skaut a pamětník, který nám vyprávěl svůj
příběh, který díky totalitě proţil.
Filmová oddílovka
Martin Drozda
V neděli 10.10.2010 jsme se sešli na hasičce, abychom shlédli dlouho očekávaný
velkofilm „Libina 2010“. Ve filmu se objevily záběry natočené na našem posledním táboře.
Natáčení si vzali na starosti Vraník a Monty. Největší práci na tomto filmu ale odvedl Víťa,
který strávil desítky hodin stříháním videí doplněných řadou fotek, a dal tak filmu konečnou
podobu. Rovněţ hlasy propůjčili Monty, Víťa a Vraník. Ještě před filmem jsme si ale zahráli
pár her. První spočívala v tom, ţe jsem si kaţdý vylosovali jednu pohádkovou postavu. Po
rozdělení do čtyř druţstev se tak spolu setkali např. Obelix a Brumbál, Červená Karkulka a
Arabela nebo Mařenka a Harry Potter. Úkolem bylo v tomto sloţení připravit smysluplnou
scénku. Druhá hra uţ byla jednodušší. Ve dvou druţstvech jsme vybrali zástupce a těm
zavázali oči. Poté jsme určili jednoho z nich, který chytal poslepu toho druhého. Všichni
ostatní mu mohli říkat pouze zima, přihořívá a hoří.
Po této hře uţ následoval zmíněný film, samozřejmě v 10:10. Během třiceti minut
jsme zavzpomínali na časy strávené na táboře v Libině. Občas jsme se i nasmáli. Po filmu
jsme se rozešli domů.
Slovo vůdce oddílu
Libor Pospíšil
Pro fungování oddílu je zásadní správná motivace. Nyní však nemyslím motivaci, která
pomáhá činovníkům a rádcům hledat chuť do práce pro oddíl, i kdyţ také ta je velmi důleţitá. Mám na
mysli motivaci, která dětem v jejich mysli změní běţné programy na něco nového, nevšedního.
Tentokrát se neodváţím tvrdit, ţe jde o něco výjimečného - něco skauty objeveného. Netvrdím, ţe se
s tím jinde nesetkáte, ţe to nikdo jiný neumí.
Ve skautských oddílech to ale zkrátka tak chodí, ţe kdejaká hra je správně „zaonačena“,
zabalena do dárkového papíru a je jí dán punc pokladu, který prostě musí být objeven! Vţdy se to
nepovede, tak jednoduché to přece jen není. Skauti by se měli snaţit děti motivovat jinak, neţ pouhou
odměnou. Jejich prostředkem je propracovaný příběh nebo legenda, kdy se děti mají vţít do rolí
indiánů, rytířů, hledačů pokladů, kouzelníků a jiných. Takto motivované hry jim mají přinášet
skutečný (!) „hmatatelný“ proţitek, který jim jiná realita (počítačová, televizní) nedokáţe nabídnout jako kdyţ jsme se letos na táboře stali šlechtou, která proţívala slavnou dobu Karla IV. a musela se
zapojit jak do stavby Karlova mostu a raţení mincí, tak do velkých bitev a jezdeckých soubojů.
Dalším způsobem, jak motivovat děti, je pomocí uznání a pochvaly – stejně tak i toto je vlastní
skautům. Jde však o pochvalu, kterou se nebudou moci chvástat před všemi vrstevníky ve škole –
nepůjde o ţádnou hračku, věc, dárek. Hlavní odměnou jim musí být uznání v kolektivu skautského
oddílu, nášivka tří orlích per, pochvala před nastoupeným táborem, či pouze pocit, ţe pomohli s něčím
dobrým, čeho si druzí cení.
Jestliţe se budeme všichni snaţit o to, aby si děti spíše cenili své cti, neţ za kaţdou cenu
vyhledávali hmotné ocenění, a aby snadněji hledali motivaci pro práci, pak jsem přesvědčen, ţe taková
snaha má smysl.
Pozvánka: