Šmini 5771 - Doopravdy.cz

Alijot v kostce
Kohen: Osmý den zasvěcování Aharona a jeho synů do kněžské služby.
Oběti zasvěcení.
Levi: Aharon vykonává kohenskou službu a žehná národu.
Šliší: Nebeský plamen spaluje připravené oběti. Dva Aharonovi synové - Nadav a Avihu
- umírají při neoprávněném vstupu do svatyně. Zákaz požívání alkoholu před vstupem
do Chrámu.
Revií: Eleazar a Itamar, Aharovovi synové, pokračují v obětech zasvěcování.
Chamiší: Moše se zlobí na Eleazara a Itamara, Aharon se jich zastává, Moše se
omlouvá.
Šiší: Základní pravidla kašrutu. Povolení konzumace přežvýkavých sudokopytníků a
šupinatých oploutvených ryb. Výčet zakázaných ptáků. Povolení čtyř druhů kobylek.
Předpisy o očistě znečištěného kontaktem se zdechlinou.
Švií: Znečištění a očista nádob a pecí, rituální nečistota zdechlin.
Maftir (z druhého svitku: 4M 19): PARA ADUMA - příkaz o červené krávě.
Haftara (Jechezkel 36:16-38): Očista Izrael po hříchu modloslužby.
Micvot sidry Šmini
ASE
1. Povinnost prověřit znaky
2.
3.
4.
5.
6.
košernosti (SIMANIM)
dobytka a zvěře
Povinnost prověřit znaky
košernosti ryb
Povinnost prověřit znaky
košernosti kobylek
(CHAGAVIM)
Předpisy o nečistotě osmi
havětí
Příkaz o nečistých
potravinách
Příkaz o nečistotě zdechliny
(NEVELA)
LO TAASE
1. Dlouhovlasí (MEGUDLEJ
SEAR) kněží nesmějí vstoupit do
Chrámu
2. Kněží s roztrhanými šaty nesmějí
vstoupit do Chrámu
3. Kněží nesmí po dobu služby
(AVODA) opustit Chrám
4. Opilý (ŠTUJEJ JAJIN) kněz
nesmí vstoupit do Chrámu a
rozhodovat halachu
5. Nejíst nečistý dobytek a zvěř
6. Nejíst nečisté ryby
7. Nejíst nečisté ptáky
8. Najíst havěť (ŠEREC HAAREC)
9. Nejíst červi
10. Nejíst mořskou havěť
© Daf píše Jan Divecký a vydává rabinát ŽOP, obrázky Miberešit, zdroje: různé
Šmílův DAF
20. adar II. 5771
26. březen 2011
začátek šabatu: 18:04
konec šabatu: 19:12
Šmini
šabat Para
Časy pro tento týden
čas tfilin od 4:46 | šma jIzrael do 7:57
mincha od 12:39
západ slunce 18:23 | tři hvězdy 18:56
Šabat šalom,
v jednom z nejznámějších talmudických podobenství se ptá Papus ben Jehuda
rabi Akivy, zda se nebojí, když v době přísného římského zákazu vyučuje
veřejně Tóru. Rabi Akiva mu místo odpovědi vyprávěl a lišce, která lákala ryby
na souš, aby tam unikly rybářským sítím. Ryby vůbec hrají v judaismu zvláštní
roli. Přejeme si rozmnožit se „jako ryby“. Říkáme, že nad rybami nemá AJIN
HARA moc. Když Jákov žehnal svým dětem, hovořil o rybách. Na Roš hašana
jíme rybu. Ryby jsou součástí šabatových hostin. Celý židovský národ se
připodobňuje k rybám. Tak zbystřeme. V dnešní sidře se dočteme o košer
znacích ryb. Jací tedy máme být?
Košer ryby mají šupiny a ploutve. Šupiny rybu chrání, ploutve ji umožňují
pohyb vodou. Chceme-li plout mořem Tóry, potřebujeme šupiny i ploutve.
Ploutve nám zajistí rozvoj, symbolizují kreativitu, CHIDUŠ (originalitu)
každého studia. A šupiny chrání tradici, garantují integritu našeho studia.
Díky šupinám a ploutvím můžeme být zároveň tradiční i moderní, klasičtí i
současní, konzervativní i liberální, staromódní i dnešní.
Rabbi Sacks: Potřeby člověka
Druhá polovina Berešit a první část knihy Vajikra tvoří pečlivě
strukturované vyprávění. Izraelitům je dán příkaz postavit svatyni. Plán je
uskutečněn, poté následuje výčet obětí, které zde mají být obětovány. Dále, v první
části dnešní sidry, jsou kněží, kohanim, uvedeni do služby. Co však následuje je
neočekávané: zákony týkající se pokrmů, seznam dovolených a zakázaných druhů
zvířat, ryb a ptáků ke konzumaci. Existuje snad logické vysvětlení pro tyto zákony?
A proč jsou vsunuty zrovna sem? Jaké je jejich propojení se svatyní?
Uznávaný R.Elie Munk nabídl fascinující názor. Již dříve jsme se zmínili,
že svatyně byla fyzickým protějškem vesmíru. Některá klíčová slova v biblickém
výčtu její stavby jsou zároveň klíčovými slovy v příběhu o stvoření ze začátku
Berešit. Talmud (Megila 10b) říká ohledně dokončení svatyně, že "V tento den byla
sláva před Svatým Jediným, požehnán budiž, jako v den, kdy nebesa a země byly
stvořeny." Svět je domovem, který Bůh učinil pro člověka. Svatyně byla domovem,
který lidské bytosti vytvořily Bohu. R.Munk nám připomíná, že první příkaz, který
Bůh dal prvnímu člověku, byl zákon o pokrmech. "Smíš jíst z jakéhokoliv stromu v
zahradě, ale nesmíš jíst ze stromu poznání dobrého a zlého, protože když z něho
sníš, zajisté zemřeš." Zákony o pokrmech v Šmini jsou paralelní se zákazem
určeným Adamovi. Stejně jako prve, i nyní se nové období duchovního rozvoje
lidstva, kterému předcházel počin stvoření, vyznačuje zákony o tom, co člověk smí a
nesmí jíst.
Proč? Stejně jak je tomu se sexem, tak i s pokrmy: ony jsou
nejpodstatnějšími činnostmi, sdílenými s ostatními formami života. Bez sexu
neexistuje pokračování druhu. Bez pokrmu není ani jedinec schopen přežít. Proto
bylo na tyto aspekty nahlíženo z radikálně odlišných pozic. Na jedné straně zde
existují hedonistické společnosti, ve kterých je na jídlo a sex nahlíženo jako na
požitky, a tím pádem jsou vyhledávány. Na opačné straně zde existují asketické
kultury - poznamenané klášterní odděleností - ve kterých je sex vynechán a pokrm
snížen na minimum. Předchozí klade důraz na tělesnost, druhé na duchovnost. Na
rozdíl od obou vidí judaismus lidskou situaci v mezích celistvosti a rovnováhy. Jsme
tělem a duší. Odtud židovský imperativ, ne hedonistický, ne asketický, nicméně
transformativní. Je nám nařízeno posvětit aktivity jídla a sexu. Odtud plynou zákony
stravování a zákony rodinné čistoty (nida a mikve), dva klíčové elementy svatosti.
My ale smíme zajít ještě dále. Berešit není jediným výčtem stvoření v
Tanachu, hebrejské bibli. Existuje několik dalších. Jednu zmínku obsahují poslední
kapitoly knihy Job a stojí za pečlivé prozkoumání. Job je příkladem spravedlivého
jedince, který trpí. Ztrácí vše, co vlastní, aniž by k tomu byl zřejmý důvod. Jeho
přátelé mu podsouvají, že musel zhřešit. Pouze tento argument smí ospravedlnit jeho
osud. Job trvá na své nevině a podává žádost o slyšení u nebeského soudu.
Argument sílí v průběhu 37 kapitol, pak v 38 kapitole Bůh oslovuje Joba "z
burácejícího větru". Bůh nenabízí žádné odpovědi. Místo toho během čtyř kapitol
klade svoje otázky, rétorické otázky nemající odpovědi. "Kde jsi byl, když jsem
pokládal základy světa? Dostal ses k pramenům moře nebo ses procházel v jeho
nesmírných hloubkách? Má déšť otce? Z čí dělohy vyjde led? Bůh ukazuje Jobovi
celý průběh stvoření, nicméně je to velmi odlišný pohled na svět, než jaký je vylíčen
v Berešit. Tam je centrální osobností vyprávění lidská bytost. On (ona) je stvořen(a)
jako poslední, učiněn(a) k Boží podobě, a jemu (jí) je dána vláda nad vším, co žije.
V knize Job nesledujeme antropocentrický svět, ale teocentrický. Job je jedinou
osobou v Tanachu, která vidí svět takový, jaký je z Božího pohledu.
Zvlášť výrazný je způsob, kterým tyto kapitoly pojednávají o doméně
zvířat. Co vidí Job, nejsou domácí zvířata, ale neochočení tvorové, velkolepí svou
silou a krásou žijící daleko a zcela odlišně od lidského druhu. Je to nejradikálnější
neantropocentrická pasáž hebrejské bible. Říká nám, že člověk není centrem
universa, ani nejsme sudími (mírou) pro všechny věci. Některé z nejvíce vznešených
aspektů povahy nemají nic do činění s lidskými potřebami, ale vše do činění se
Svatým stvořením rozmanitosti (polaritou).
Jeden z mála židovských myslitelů, který to jasně předložil, byl Moše ben
Maimon (Rambam): „Proto věříme ve Stvoření a nepotřebujeme se dotazovat, k
jakému účelu slouží jednotlivé druhy existujících věcí., protože předpokládáme, že
Bůh stvořil všechny části universa Svou vůlí, některé k jejich vlastním účelům a
některé kvůli ostatním bytostem.“
Nyní již rozumíme, co stojí za zákazy konzumací určitých druhů zvířat,
ptáků a ryb, mnoha z nich predátorů podobných tvorům vylíčeným u Joba 38-41.
Existují pro svůj vlastní účel, ne účel lidského druhu. Nesmírný vesmír a samotná
Země s myriádami druhů, které obsahuje, má svou vlastní integritu. Ano, po potopě
vydal Bůh svolení jíst maso, ale byl to ústupek, jako kdyby chtěl říct: „Zabij, jestliže
musíš, ale ať jsou to zvířata, ne ostatní lidé, co zabiješ.“
Ve své smlouvě s Izraelity Bůh zve lidstvo, aby započalo novou kapitolu v
dějinách. Není to ještě zahrada v Edenu, znovuzískaný ráj, nicméně s konstrukcí
svatyně - symbolickým domovem Svaté přítomnosti na zemi - započalo něco
nového. Jedním znamením z tohoto je fakt, že Izraelitům není dovoleno zabíjet
všechny formy života kvůli pokrmu. Některé druhy musí být chráněny a ponechána
jim svoboda, zabezpečena integrita, ponechány nedotčenými lidským nástrojům a
tužbám. Nový počátek - svatyně - zaznamenává novou posvátnost pro starý vznik zvlášť jeho divokých neochočených tvorů. Ne všechno ve vesmíru bylo učiněno pro
lidskou spotřebu. (Přeložila M. Šlechtová)
Sidra v číslech | Aktuality | Šiury
•
•
•
26. sidra v Tóře (z 54) a 3. v knize Vajikra (z 10), obsahuje 6 paršiot, 3
otevřené, 3 zavřené, skládá se z 91 vět, 1238 slov a 4670 písmen, obsahuje 17
micvot, 6 příkazů a 11 zákazů
v neděli začíná letní čas (škia bude v 19:25), v sobotu bude šabat Hachodeš
Mišna: Maaser šeni 5:3 | Daf Jomi: Menechot 17
Výročí těchto dnů
pátek 12. adar
– (1919) rabi Moše Jehošua ben Ašer Zelig Bezhilianski, zvaný r.Alter
Tepliker, podle města Teplik, kde se narodil. Byl učencem a vůdčí
osobností breslevského chasidutu v Umanu (dnes Ukrajina) na přelomu
19. a 20.století. Jeho spojení s chasidskou skupinou bylo ještě posíleno
jeho sňatkem se sestrou Avrahama Chazana, jež byl synem Nachmana
Chazana, který byl nejbližším žákem reba Natana Sternhartze, zvaného
Reb Noson. Reb Noson byl jedním z nejbližších následovníků
r.Nachmana z Breslevu. R. Alter napsal několik spisů, které se později
staly základy breslevské nauky. Zahynul během kozáckého pogromu,
který provázel ukrajinský boj za nezávislost. Zabit byl údajně v synagoze
se svitkem Tory v náručí.
šábes 13. adar
– 1986 Gaon Moše ben r. David Feinstein, zvaný Reb Moše. Byl obecně
uznávanou autoritou a jeho sbírka respons Igeres Moše je možno najít ve
většině studoven. Narodil se 7.adaru jako Moše rabejnu a svým
zapojením do světa halachy se mu velmi přiblížil. Místem jeho původu je
Uzda poblíž Minsku v dnešním Bělorusku, kde byl jeho otec ravem. Jeho
dědečkem byl r. Jom Tov Lipman, jež byl ravem v Kapolyi a byl známým
učencem. R.Feinstein studoval nejen se svým otcem, ale také na ješivách
v Slutsku, Shklově a Mstsislawě. Později se na šestnáct let stal ravem v
Lyubanu. V roce 1920 se oženil a měl čtyři děti, dvě děvčata a dva syny.
Pod vlivem rostoucího tlaku Sovětského svazu se v roce 1936 vystěhoval
do USA. Nejprve se usadil na East Side, v New Yorku, kde se stal roš
ješiva Mesivta Tiferes Jerušalajim; ješiva se později rozrostla i na další
místa v New Yorku a vedením poboček se ujali jeho synové. R.Feinstein
byl od šedesátých let 20.století hlavou Unie ortodoxních rabínu v USA a
Kanadě, představeným Gedolej haTora při Agudat Jisrael a zapojoval se
do mnohých dalších vzdělávacích aktivit. Mnozí z jeho starších
současníků velmi respektovali jeho halachické názory a brali ho jako
jednoho nejvýznamnějších posků té doby. Známý je především svou prací
na poli vykládání halachy ve světle moderního světa a protože ostře
vystupoval
proti
reformnímu
judaismu vytvořil obrovskou škálu
rozhodnutí, která často konzultoval s
odborníky
z
různých
oborů,
například lékaři a právníky. Mezi
oblasti v nichž přinášel nová
rozhodnutí patří například i umělé
oplodnění, eruv, kouření cigaret ale i
často přetřásané chalav akum.
R.Feinstein opustil tento svět v 91
letech a byl letecky přepraven do
Izraele, kde se jeho pohřbu na Har ha
Zejtim zúčastnilo podle odhadů až tři
sta tisíc lidí. Mezi nimi nebyly jen
autority rabínského ale i chasidského
světa, což dokazuje široké pole, jež
rav Feinstein svou prací zaujímal.
Tomu odpovídá i text na jeho macevě, který se obrací k dokončení Tory
Mošem rabejnu.
pondělí 15. adar
(1712) – rabi Cvi Hirš ben r.Aron Šmuel Kaidanover, autor spisu Kav
haJašar. Jeho otec r. Aron Šmuel ben Jisrael, byl uznávaným rabínem
např. ve Frankfurtu nad Mohanem a nakonec také v Krakowě, mimo jiné
je autorem spisu Birchas Šmuel. Spis Kav haJašar, jež byl poprvé
publikován v roce 1705, je jedním z nejpopulárnějších děl v oblasti
musaru. Jeho vydání bylo patrně spojené se snahou povzbudit židovské
obce zdecimované vražděním oddílů B.Chmelnického, jež byl jakýmsi
moderním, naneštěstí mnohem úspěšnějším „Hamanem“, jejich jména ať
jsou vymazána. Při této hrůze byly zabity také dvě jeho malé sestry a
rodina se během útěku na čas zdržela v Mikulově na Moravě.
Každopádně spiš jako sbírka etických příběhů v souvislosti s
kabalistickou tradicí zaujal mnohé velikány například r.Elimelecha z
Lizenska a byla vydán ve více než osmdesáti vydáních.
pátek – 19.adar
pondělí – 22.adar
(1932) – rav Josef Chajim ben r.Avraham Šlomo Zonnenfeld, rav
Jerušalajim. Byl jednou z nejvýraznějších osobností tzv. Starého jišuvu a
halachickou autoritou pro charedi komunity na území Izraele. Studoval u
syna věhlasného Chatama Sofera Avrahama Šmuela Benjamina Sofera
(zvaného Ktav Sofer), ale také dalšího jeho slavného žáka r. Avrahama
Shagi (zvaného Ohel Avraham)v Kobersdorfu, dnešním Rakousku. Tam
se také roku 1870 oženil. V roce 1873 se jeho učitel r.Shaga rozhodl v
pozdním věku k vystěhování do Erec Jisrael a r. Zonnenfeld ho
následoval s celou rodinou. Krátce po příjezdu však jeho učitel zemřel a
on se přidal k rav Jehošuovi Jehudovi Lejbu Diskinovi, který byl tehdy
nejvyšší charedi autoritou. Po jeho smrti v roce 1898 zaujal r.Zonnefeld
jeho místo a začal ještě více projevovat své vyhraněné názory. Například
se odmítl setkat s císařem Vilémem II. při jeho návštěvě Jerušalajim.
Ostře komentoval také politicky motivovanou vraždu Jacoba De Haana a
mnohokrát se vyjádřil proti některým sionistickým snahám, které v jeho
očích mohly vést k úpadku tradice. V roce 1920 se stal vůdčí osobností
Eda Charedit a zůstal jí až do svého odchodu. Přesto měl velmi přátelské
vztahy s r.Avrahamem Jicchakem Kookem, s nímž měl mnoho
názorových rozporů. V roce 1927 byl jedním s průvodců T.G.Masaryka
při jeho návštěvě Izraele. Publikoval řadu komentářů k Tóře, gemaře a
některým
halachickým
dílům.
(1902) - rav Jechiel Michel ben r.Aron Halevi Epstein, zvaný Aruch
Hašulchan. Narodil se v Babruysku (v dnešním Bělorusku) a studoval u
místních autorit. Přestože brzy získal možnost stát se městským ravem,
nejprve se oženil se sestrou r.Cviho Hirše Jehudi Berlina (zvaného
Neciv), jež byl představeným Volozhinské ješivy. Teprve poté přijal
smichu a rabínské místo v Novozybkově v Bryanské oblasti (Rusko). V
tomto městě žila velké skupina patřící k chasidskému hnutí Chabad. V
roce 1863 přesídlil do Navahrudaku (dnešní Bělorusko) a tam zastával
rabínský úřad 34 let, až do svého odchodu. Právě v Navahrudaku napsal
většinu svých děl, včetně nejznámějšího – Aruch haŠulchan, v němž se
snažil najít původní zdroje k halachickým rozhodnutím. Dále zde napsal
komentáře k Talmud Jerušalmi, Hagadě ale i práce týkající se zemědělství
v Erec Jisrael. R.Epstein byl zapojen do mnoha dobročinných aktivit,
především pak do podpory fondu Meir Baal haNes, jež v Erec Jisrael v
roce 1860 založil r. Šmuel Salant. Uložen byl v místě svého posledního
působiště.
K odpočinku
byl uložen na
Har haZejtim.
Často
bývá
označován
jako Strážce
Jerušalajim –
Iš al haChoma.
(foto)
(2003) - admor Jisroel Moše Dushinsky, zvaný Maharin, rebe
Dushinskyho chasidutu a představitel BDC Eda Charedit. Narodil se v
Chustu (dnes Zakarpatská Ukrajina) r. Josefu Cvi Dushinskymu, který byl
původně ravem slovenské Galanty. Po první světové válce se však znovu
oženil s dcerou r.Joela Cvi Neuhause Ester a rodina přesídlila právě do
Chustu, kde Josef Cvi zaujal místo rava. V roce 1930 se rodina
přestěhovala do Erec Jisrael a r. Josef Cvi tam o dva roky později zaujal
prázdné místo po r.Zonnefeldovi. R. Jisrael Moše se po otcově smrti v
roce 1948 stal hlavou dushinsky komunity a postupně jí transformoval do
podoby chasidského hnutí, kterým je dodnes. Sám byl následovníkem r.
Jicchaka Tuvii Weisse, jež byl ravem Jerušalajim. Mezi lety 1996 až 2002
byl vůdčí autoritou Eda Charedit. K odpočinku byl uložen vedle hrobu
svého otce na malém hřbitově vedle staré budovy nemocnice Šárej
Cedek. Správu dushinského chasidského dvora převzal jeho syn r.Cvi
Josef, přičemž styl tohoto dvora je v mnohém zvláštní. Při modlení se
používá zvláštní nusach tzv.Maharic, jež kombinuje aškenázský i sfardský
způsob. Kadiš a kduša se říká podle sfardu, ale například rozložení psukej
dezimra je podle aškenázu. Velmi rozšířené je studium textů Chatama
Sofera a upřednostňování studia halachy před kabalou.
Výročí vypracoval Chajim Kočí