aktuální trendy ve vývoji světového bankovnictví a jejich projevy v

INTERNATIONAL SCIENTIFIC DAYS 2006
"Competitivness in the EU – Challenge for the V4 countries"
Faculty of Economic and Management SAU in Nitra
Nitra, May 17-18, 2006
AKTUÁLNÍ TRENDY VE VÝVOJI SVĚTOVÉHO BANKOVNICTVÍ A
JEJICH PROJEVY V ČESKÉM BANKOVNÍM SYSTÉMU
PŮLPÁNOVÁ Stanislava, (ČR)
ABSTRACT
This article describes twelve basic trends we can find in modern banking systems and their
reflex in Czech bankig too. There are: management of banking risks, consolidation in
banking, securitization, the competition of non-banks and non-financial institutions,
outsourcing, new technologies, multichannel distribution, new form of bank’s branches, the
new look of banking customer, the relationship banking, reregulation, the customer of bank as
a consumer. The paper also analyses the real connections of these trends.
KEY WORDS
reregulation, securitization,
management
outsourcing,
relationship
banking,
consolidation,
risk
ÚVOD
Následující text je pokusem o zachycení nosných vývojových směrů, s nimiž se lze setkat
v moderním bankovnictví. Uvedená charakteristika jednotlivých trendů je podána na základě
sledování jejich projevů ve světě, následně je analyzován jejich odraz v českém bankovním
prostoru. Z vytipovaných dvanácti trendů prezentuje příspěvek (kvůli omezenému
rozsahu) šest nejvýznamnějších. Další (vícekanálová distribuce, nová podoba bankovní
pobočky, změna klienta, klientská reorientace, reregulation, klient jako spotřebitel) budou
prezentovány v ústním vystoupení.
MATERIÁL A METODY
Základním východiskem této analýzy bude vymezení kvality finančního prostoru. Během
posledních desetiletí (počínaje koncem 70. let) totiž významně narůstá (zejména v důsledku
pádu Bretton-Woodského systému a rozvolnění bariér pro pohyb kapitálu) volatilita
(těkavost) ekonomických veličin (směnné kurzy, akciové kurzy), které se mohou výrazně
měnit v relativně krátkých časových úsecích. S tím se zvyšuje i míra neurčitosti
ekonomických jevů a výsledků ekonomických procesů. Dominantním charakteristickým
znakem je rostoucí přítomnost rizika ve finanční sféře. Bankovnictví je tak zarámováno
nestabilním prostředím a na tuto situaci musí reagovat hledáním adekvátních odpovědí.
Odborná literatura je při popisu nových vývojových směrů v ekonomice či jejích jednotlivých
sektorech velmi různorodá a do značné míry záleží na přístupu konkrétního autora, jaký
ekonomický pohyb bude hodnotit jako trendový, které trendy vytipuje jako nosné a jakým
způsobem je bude hierarchizovat. Příspěvek pracuje s obvyklými metodami s důrazem na
vzájemnou provázanost a logickou posloupnost sledovaných jevů.
ŘÍZENÍ RIZIK
V reakci na základní kvalitu finančního prostoru věnují banky významnou pozornost řízení
rizik, jež jsou projevem proměnlivosti ekonomického prostředí. V průběhu 80. a 90. let
uchopily světové banky tuto oblast jako stěžejní, věnovaly značnou pozornost identifikaci a
klasifikaci jednotlivých rizik, stejně jako jejich měření (kvantifikaci). Na základě těchto dvou
výchozích kroků pak vyvinuly jednotlivé metody řízení rizik.
1139
INTERNATIONAL SCIENTIFIC DAYS 2006
"Competitivness in the EU – Challenge for the V4 countries"
Faculty of Economic and Management SAU in Nitra
Nitra, May 17-18, 2006
Tento trend ve svých počátcích pochopitelně české bankovnictví míjel, neboť vlastnicky
centralizovaný systém pracuje s „plánovanou jistotou“ a neurčitosti v něm měly jiný
charakter. Ani první polovina 90. let však v tomto směru zásadní obrat nepřinesla, protože
aplikace standardních postupů v nestandardním transformačním prostředí by zřejmě nebyla
příliš efektivní, navíc české banky začaly nezbytnost zabývat se riziky vnímat s jistým
zpožděním.
Řízení úvěrového rizika se v té době v českých podmínkách týkalo zejména procesu
úvěrování. Ten sice byl postupně vybaven určitými pravidly, ale s těmi bylo zacházeno
poměrně ležérně a navíc banky podstatnou měrou participovaly na tzv. malé privatizaci, v
jejímž průběhu byly úvěrové vztahy konstruovány často tak, že banka automaticky proúvěruje
(každou) cenu vzešlou z aukce. Navíc pracovat standardním způsobem s klienty bez
podnikatelské historie v podstatě není možné, neboť proces řízení úvěrového rizika stojí na
zpracování a vyhodnocení informací a jejich absence jej znemožňuje. Operacím s cennými
papíry, aktivitám na devizovém trhu apod. se naše banky teprve učily, a tak i rizika s nimi
související (zejména tržní) je začala zajímat až postupem času.
Metody řízení rizik se tak do českého bankovního prostředí dostávají v podstatě po dvou
liniích: jednak v důsledku iniciativy bank samotných, která přináší nové postupy a nové
modely chování, jednak jako důsledek regulatorních aktivit centrální banky.1 Je však třeba
konstatovat, že ČNB (nejen) v této oblasti často reagovala ad hoc na vzniklou situaci a
(možná až příliš) mechanicky implementovala postupy Výboru pro bankovní dohled BIS
(CBS BIS) a EU..
Vývoj řízení rizik v českém bankovnictví můžeme sledovat také v rovině organizačních
opatření a uplatňovaných metodických postupů.2 Výrazným posunem směrem k moderním
postupům je na konci 90. let oddělení obchodních a bankovních činností (s tím, že první z
nich jsou obvykle ve standardizovaných ekonomikách chápány jako rizikovější) a oddělení
fáze realizace jednotlivých operací, jejich vypořádání a zejména řízení příslušných rizik.
Zároveň bylo nezbytné řešit konflikt mezi měřením a řízením rizik, resp. zodpovědět
otázku, nakolik tyto činnosti separovat. Jako optimální se ukázalo ponechat měření rizika
bankovnímu provozu a jeho řízení, které nutně obsahuje stanovování limitů a omezení, jež
1
Jako prvotní impuls k soustavnému zájmu o řízení rizik můžeme zřejmě chápat přijetí prvních obezřetnostních
opatření centrální banky (1992), která řešila riziko úvěrové, měnové a likvidní.
2
Prvním samostatným útvarem hlásícím se svým názvem ke sledované problematice bylo samostatné oddělení
řízení rizika a likvidity, jež začalo koncem r. 1990 působit v ČSOB a s devíti zaměstnanci se věnovalo "správě
rizik" podstupovaných bankou. Označení útvaru zřetelně vypovídá o počáteční fázi v práci s riziky, kdy oblast
likvidity jako by stála mimo řízení rizik. Výchozí pozornost tohoto oddělení pak byla soustředěna na sledování
devizové pozice, systém řízení povinných minimálních rezerv a zajišťování refinancování banky. Útvar se
rovněž angažoval při rozběhu trhu s krátkodobými dluhopisy.
3
Např. ČSOB zformovala v červenci roku 1996 útvar Global Treasury v rámci finanční divize banky a odbor
řízení a alokace zdrojů, do jehož kompetencí byla převedena část agendy odboru řízení rizik. Ten se tedy
"zbavil" metodiky stanovování úrokových sazeb, problematiky vnitrobankovních přesunů zdrojů, výkonnosti a
produktové struktury bilance a mohl se zcela koncentrovat na oblast řízení rizik. V srpnu 1998 pak bylo řízení
rizik vyvedeno z finanční divize na úroveň samostatné divize v rámci útvarů řízených generálním ředitelem.
4
Termín konsolidace je používán jak v běžně hovorovém významu (ustálení, upevnění), tak s ekonomickým
obsahem (vytváření velkých celků sjednocováním).
5
Zmíněné operace jsou aranžovány velkými investičními bankami, jsou velmi náročné na přípravu a organizaci,
vyžadují k realizaci značný časový úsek. S předstihem je třeba připravit celkovou strategii operace a podrobný
integrační plán zaměřený nejen na sladění technologických systémů, ale i vnitřních kultur spojovaných subjektů.
Zásadními momenty úspěšné realizace fúzí a akvizic je maximální vytěžení informací z due diligence a úspěšná
komunikace se zaměstnanci, ale i klienty slučovaných institucí, vedoucí k jejich udržení i v bezprostřední
budoucnosti.
1140
INTERNATIONAL SCIENTIFIC DAYS 2006
"Competitivness in the EU – Challenge for the V4 countries"
Faculty of Economic and Management SAU in Nitra
Nitra, May 17-18, 2006
pracovník v procesu realizace operací chápe jako svazující, svěřit vrcholovému
managementu3.
Dnes má již celý systém řízení rizik podobu odpovídající rozvinutým finančním soustavám, a tak lze říci, že
první z rozebíraných trendů se již v českých podmínkách prosadil plnou měrou .
KONSOLIDACE
Významným procesem, jemuž většina hodnotitelů přiznává zásadní trendový charakter je
konsolidace4 Její podstatou je snižování počtu bankovních (finančních) institucí a současné
zvyšování jejich průměrné velikosti. Prosazuje se prostřednictvím fúzí a akvizic.5
Konsolidační pohyb je sice ve světovém bankovnictví patrný (v současnosti se často projevuje
formou masivních akcí, tzv. megafúzí), prosazuje se však ve vlnách, které respektují
vzestupné fáze ekonomického cyklu. V obdobích poklesu obvykle ustupuje do pozadí, a tak
často dochází i k zastavení rozpracovaných operací. Velmi často se ovšem prosazují i
„protisměrné procesy“, když velká instituce „odhazuje“ součásti nedosahující požadovanou
efektivnost.6
Tab. 1: Největší bankovní konsolidační akce v roce 2004 (v mld USD)
přebírající
přebíraný
státy
hodnota transakce
JPMorgan Chase
Bank One
USA-USA
58
Bank of America
FleetBoston
USA-USA
48
Santander Central HispanoAbbey NationalŠpanělsko-Velká Británie12,5
Mitsubishi Tokyo
UFJ Holdings Japonsko-Japonsko
6,4
Pramen: HN podle Bloomberg
Aktuálně patří k nejzajímavějším evropským konsolidačním akcím spojení italské Unicredito
(v postavení přebírajícího) s německou HVB. Je hodnoceno pozitivně, neboť doposud probíhá
v evropském bankovnictví pouze 20 % konsolidačních operací přeshraničně (v průmyslu a
službách 45 %). Některé domácí regulatorní autority (Itálie) se brání vstupu silných
zahraničních subjektů, využívajíce toho, že unijní bankovní směrnice přiznává národnímu
regulátorovi právo blokovat fúzi, pokud by narušila finanční stabilitu domácího systému.
Snaha zachytit motivační impulsy, které podmiňují konsolidační chování bank, nám nabídne
variantní vysvětlení. Prvoplánový přístup přináší logické řešení ve zdůraznění
předpokládaných úspor z rozsahu, které by spojování subjektů mělo zaručit. Empirie však
potvrzuje u nově vzniklých subjektů nárůst nákladů, zatímco optimální efektivnostní
charakteristiky (ziskovost, nákladovost) přiřazuje jednotkám střední velikosti. Konsolidaci
v bankovnictví můžeme chápat také jako důsledek tlaku nebankovních (příp. nefinančních)
institucí, které mají tendenci pronikat do odvětví a „ujídat z koláče“ bankovních aktivit.
Ovšem i proti tomuto řešení stojí argument, který reakci bank na vnější konkurenční tlak
spatřuje spíše v diverzifikaci jejich aktivit a tomu odpovídající změně struktury operací ve
prospěch mimobilančních (viz dále). Jiné vysvětlení nabízí klasické „bojové pravidlo“
považující útok za nejlepší obranu. Aplikováno na bankovnictví může být parafrázováno
heslem „pohlcuji, abych nebyl pohlcen“ a může být projevem snah managementu zachovat si
v daném prostoru určitou pozici a jí odpovídající ohodnocení. Také další teze jako by
respektovala rčení „za vším hledej“ management a jeho zájmy. Pokud se podaří vytvořit
6
Např. největší světová banka Citigroup jedná v polovině roku 2005 o prodeji své divize správy aktiv, poté co na
začátku února ohlásila prodej pojišťovací divize.
1141
INTERNATIONAL SCIENTIFIC DAYS 2006
"Competitivness in the EU – Challenge for the V4 countries"
Faculty of Economic and Management SAU in Nitra
Nitra, May 17-18, 2006
celek, který je v bankovnictví „too big to fail“, může být management benevolentnější vůči
rizikům a navíc může na koncentrovaných trzích počítat s růstem marží.
V novodobém českém bankovnictví se sledovaný trend projevuje spíše
prostřednictvím nápravných postupů v systému (např. spojení ČSOB s kolabující IPB či
s finanční asistencí ČNB realizované sloučení některých problémových malých bank – např.
Foresbank, Ekoagrobanka - s rovněž problémovou Union bankou). „Čistou“ konsolidační
operací tak zůstává snad jen v první polovině 90. let realizované vytvoření IPB akvizicí
Poštovní banky Investiční bankou. V současnosti jsou nositelem konsolidačního pohybu
v českém bankovním sektoru zahraniční instituce. Důsledkem již zmíněného spojení bank
Unicredito a HVB bude posílení pozice čtvrtého hráče na českém bankovním trhu, kterou
momentálně zaujímá HVB.7 Konec konců už vytvoření HVB mělo svou „českou podobu“,
když banka vznikla spojením i u nás prostřednictvím poboček fungujících Hypovereinsbank8
a Bank Austria Creditanstalt (BACA).9
SEKURITIZACE
Další z vytipovaných trendů bývá označován jako sekuritizace a projevuje se ve dvou
rovinách. Jednak jako sekuritizace financování, jednak jako sekuritizace aktiv. Sekuritizace
financování vyústí ve změnu struktury bankovních bilancí, z nichž jsou klasické položky
(úvěrové pohledávky, depozita) vytlačovány cennými papíry (sekuritizovanými instrumenty).
Změna charakteru financování se pochopitelně projeví i v bilančních obrazech nefinančních
subjektů, v nichž začínají zejména v anglosaském světě hrát v průběhu 90. let podstatnou roli
právě sekuritizovaná aktiva.10 Obdobná změna se pozvolna (což je dáno historicky odlišnou
modelovou kvalitou bankovních systémů a jiným místem a významem kapitálového trhu)
prosazuje i v kontinentální Evropě, kde se univerzální banky stále více angažují v operacích
s cennými papíry.
Pro nás však bude zajímavější druhá (již zmíněná) kvalita sekuritizace jako velmi využívané
moderní bankovní operace. Sekuritizací aktiv11 rozumíme proces, v němž se nevyrovnané
finanční pohledávky (vzniklé ze stejnorodých standardizovaných úvěrových operací, např.
hypotečních úvěrů nebo úvěrů z kreditních karet) právně a ekonomicky izolují, jsou
podkladem pro emisi cenných papírů (tu realizuje specializovaný subjekt, tzv. SPV, Special
Purpose Vehicle) a očekávané finanční toky plynoucí z pohledávek pak formují výnos těchto
sekuritizovaných aktiv (označovaných obvykle jako Asset-Backed Securities, ABS).
Charakteristiku sekuritizačního procesu doplňme o motivaci zúčastněných subjektů:
KLIENT - bankovního klienta se operace nedotkne, jeho vztah k bance je založen potřebou
získat úvěrové zdroje
INVESTOR – získává místo peněžních prostředků (které v hotovostní formě nenesou žádný
výnos nebo v bezhotovostní podobě malý) relativně výnosnější aktivum s relativně nízkým
7
Unicredito vlastní Živnostenskou banku, a tak je třeba doufat, že důsledkem chystaného spojení nebude
vymizení „historicky cenného“ názvu Živnobanka z českého bankovního prostoru.
8
Vznikla sloučením Bayerische Vereinsbank a Bayerische Hypoteken und Wechselbank.
9
Výsledek spojení rakouských Bank Austria a Creditanstalt.
10
Např během 90. let klesl podíl aktiv amerických domácností uložených tradičním způsobem v bankách na
polovinu (z 25 % na 12 %), zatímco aktiva držená týmiž subjekty v akciových instrumentech a fondech vzrostla
z 22 % na 39 %. Na přelomu tisíciletí nacházely americké korporace zdroje u bank v objemu 12 % HDP,
zatímco na trhu cenných papírů v objemu odpovídajícím 150 % HDP.
11
Jestliže jsme prvním ze sledovaných trendů zachytili určující dynamiku v oblasti bankovního managementu,
druhý jsme vytipovali jako významný proces probíhající v současném bankovnictví, třetí trend můžeme v této
rovině vnímat zejména jako jednu z významných operací získávajících na finančním trhu stále větší prostor.
1142
INTERNATIONAL SCIENTIFIC DAYS 2006
"Competitivness in the EU – Challenge for the V4 countries"
Faculty of Economic and Management SAU in Nitra
Nitra, May 17-18, 2006
rizikem (díky ratingu emitenta a podkladovému aktivu, které může reprezentovat i vztah
k zajištění nemovitostí)
BANKA – zvýší se jí objem likvidních prostředků na úkor úvěrových pohledávek (jejichž
typickým znakem je právě nízká likvidita); zároveň přenáší úvěrové riziko (zde spočívající v
možnosti nesplacení pohledávky klientem) na SPV; nárůst likvidity a vyvedení rizika je však
kompenzován redukcí výnosu z původní úvěrové operace, neboť na něm participuje SPV
SPV - cílem jeho účasti je finanční tok plynoucí z úvěrových pohledávek, který musí být
vyšší než součet nákladů zdrojové operace (emise obligací) a úhrady za zprostředkování
bance, která zůstává reprezentantem ve vztahu k úvěrovanému klientovi a „přenáší“ příslušné
finanční toky.
Trend k sekuritizaci aktiv je zatím výrazný zejména ve finančním prostoru USA, evropský trh
představuje pětinu objemu amerického, i když jeho dynamika je značná (v současnosti totiž
dosahuje čtyřnásobku objemu, který měl před 5 lety).
V českém finančním prostoru se sekuritizační postupy teprve začínají rozvíjet a zatím chybí i
jejich komplexní právní úprava.
VNĚJŠÍ TLAK
Bankovnictví je všeobecně vnímáno jako vysoce ziskové odvětví, a tak lze předpokládat, že
bude pod neustálým tlakem nebankovních subjektů, které mají jednoznačný zájem do sféry
bankovních činností proniknout. Jde o nebankovní finanční instituce, které v posledních
desetiletích přicházejí s variantními cestami uspokojení tradičních klientských požadavků
počínaje likvidním a výnosnějším uložením prostředků a poskytnutím finančních zdrojů
konče. Konkurence těchto subjektů vede banky k intenzivní produktové diverzifikaci, nutí
univerzální ústavy rozšiřovat nabídkové spektrum i mimo okruh klasických bankovních
aktivit a bezprostředně reagovat na finančně produktové inovace. V důsledku toho dochází
k výrazné změně ve struktuře aktivit univerzálních bank, která se v bilančním obraze projeví
nárůstem podrozvahových (mimobilančních) položek.
Teprve s výrazným rozšířením moderních technologií a jejich využitím v bankovnictví (viz
dále) se však objevuje relativně nová podoba konkurenčního střetávání. Do tradičního
bankovního prostoru se totiž tvrdě tlačí také nefinanční subjekty, např. firmy z oblasti
informačních technologií. Jestliže ještě na začátku 90. let nakupovalo externě IT řešení
pouhých 10 % evropských bank, pak v roce 2002 to bylo již 60 % peněžních ústavů. Ještě
před 20 lety banky samy vytvářely své základní informační systémy (Core Banking System,
CBS), dnes i tuto funkci často svěřují specializovaným firmám a odebírají rovněž aplikační
bankovní software (ještě nedávno vyvíjený „in house“). V současnosti tedy již banky
neudávají v oblasti bankovních technologií směr a iniciativu v této sféře přenechaly
specializovaným firmám (viz outsourcing). A tak se zdá být jen otázkou času totální vztahová
změna, v jejímž důsledku se přenese dynamika na stranu „technologických firem“, a pak to již
nebude banka, která od nich nakupuje řešení, ale majitel komunikačních sítí či dodavatel
technologie nákupem začlení do své organizační struktury také banku.
Přítomnost tohoto trendu v českém bankovnictví dokládá rostoucí podíl podrozvahových položek v bilancích
bank.
OUTSOURCING
Jedním z důsledků permanentního vnějšího (ale i vnitrosystémového) konkurenčního tlaku
jsou racionalizační snahy bank, které maximalizují úsilí o efektivní vynakládání zdrojů. Tyto
snahy se aktuálně koncentrují v tzv. outsourcingu, tedy vyčlenění určitých ucelených sfér
aktivit mimo banku a jejich přenechání (na smluvním základě) specializovaným subjektům.
V českých podmínkách začaly banky „odhazovat“ nejdříve doprovodné či doplňkové, příp.
podpůrné činnosti typu bezpečnostních služeb (zajištění bezpečnosti provozu na pobočkách,
zabezpečení přepravy hotovosti, tisk a rozesílání výpisů a jiných materiálů apod.).
1143
INTERNATIONAL SCIENTIFIC DAYS 2006
"Competitivness in the EU – Challenge for the V4 countries"
Faculty of Economic and Management SAU in Nitra
Nitra, May 17-18, 2006
V současnosti v souladu s celosvětově se prosazujícím trendem přenášejí české peněžní
ústavy na externí instituce i některé ryze bankovní činnosti, jako je zpracování transakcí
realizovaných klienty prostřednictvím platebních karet, provoz call center či již zmíněná
implementace IT projektů.12 Další pro outsourcing vhodnou oblastí se může v brzké době stát
rating klienta jako součást procesu řízení úvěrového rizika. Zásadně je však třeba tyto postupy
realizovat na základě podrobných analýz efektivnosti jednotlivých alternativ a podřídit je
celkové strategické koncepci rozvoje peněžního ústavu.
Banka se přitom externalizací určité činnosti nezbaví zodpovědnosti vůči třetím osobám a je
podle platných právních předpisů13 povinna zajistit řádný výkon těchto aktivit, stejně tak
zůstává zodpovědná za rizika, která mohou vyvedené činnosti v budoucnu přinášet. I u těchto
činností musí banka zajistit zachování bankovního tajemství, respektování obezřetnostních
pravidel, zájmů svých klientů a stability a bezpečnosti bankovního systému.
NOVÉ TECHNOLOGIE
V návaznosti na charakteristiku dvou předchozích trendů můžeme vymezit další nosný
vývojový směr, jímž je v bankovnictví aplikace progresivních technologií. Jejich uplatnění je
přirozeně širší a netýká se pouze námi sledovaného odvětví, bankám však umožňuje
zásadním způsobem:
q zkvalitnit vnitřní řídící procesy (zejména zdokonalením zpracování informací
v souvislosti s řízením rizik),
q obohatit novými variantami informační i transakční komunikaci s klientem, rozvinout
produktovou škálu nabídkou sofistikovaných produktů s vysokou přidanou hodnotou a
s orientací na poučeného klienta,
q adekvátně dostát informačním a regulatorním požadavkům,
q redukovat provozní náklady (např. koncentrací procesů zpracování operací či
přenosem určitých činností do teritorií s levnější pracovní silou apod.),
q zapojit banku do globálních sítí a z toho vytěžit zdokonalení služeb.
Zásadní význam mají v tomto kontextu informační technologie, pro něž je v
současnosti charakteristická vysoká dynamika, znamenající ovšem pro banky v úvodní
aplikační fázi masivní investice, a tedy i značné nákladové zatížení. Podstatná je také u našich
bank aktuálně zachytitelná realokace zdrojů ve sféře IT z „údržbových“ projektů směrem
k rozvojovým.14 Po první generaci IT systémů, představované množstvím aplikací
s nepřehlednou strukturou, které zajišťovaly zejména podporu administrativních procesů,
přichází do bank generace druhá reprezentovaná flexibilními systémy umožňujícími propojit
jednotlivé vrstvy bankovních činností. Integrace systémů realizace obchodů (front-office),
jejich zpracování uvnitř banky (back-office) i systémů zpracovávajících klientské informace
je předpokladem uplatnění dalších progresivních postupů v bankovním managementu a
marketingu.15 Aktuální jsou end-to end systémy podporující obchodní procesy v celém
rozsahu a se všemi souvislostmi.
Computerizace bankovního provozu je dnes už naprosto samozřejmá, stejně jako zapojení
mobilní telefonní komunikace či využití internetu. K metodám, jež se mohou uplatnit při
12
Zřetelně se mění rozhraní mezi těmi bankovními činnosti, které jsou vnímány jako „core“ a „non.core“.
Některé britské banky např. svěřily specialistovi realizaci hotovostních operací (tedy činnosti, která byla
doposud řazena mezi čistě bankovní). Výrazně tím redukovaly náklady v této oblasti, neboť specializovaná firma
je schopna dosáhnout úspor z rozsahu v činnosti, kterou zajišťuje pro více bankovních subjektů.
13
Viz Úřední sdělení ČNB ze dne 1.10. 2001 k využívání outsourcingu bankami.
14
Odhad prostředků, které se chystaly do IT v roce 2005 investovat americké banky se blíží 40 mld USD a
představuje meziroční dynamiku 4,2 %.
15
Jako paradoxní vidí někteří autoři situaci ve sféře IT v posttranzitivních zemích, kde mohou banky „přeskočit“
využití starších technologických řešení a přímo aplikovat moderní verze, takže míjejí náročné reorientační
procesy.
1144
INTERNATIONAL SCIENTIFIC DAYS 2006
"Competitivness in the EU – Challenge for the V4 countries"
Faculty of Economic and Management SAU in Nitra
Nitra, May 17-18, 2006
identifikaci bankovního klienta již v blízké perspektivě, patří biometrie využívající
fyziologické znaky osoby nebo vzorce jejího chování. Zásadní výhoda biometrických technik
spočívá v tom, že nejen ověří identitu majitele účtu, ale zajistí rovněž jeho faktickou
přítomnost při verifikaci (ta nemusí být např. při kombinaci karta – PIN vždy zajištěna).
Mají-li se nové technologie stát konzistentní součástí bankovního organismu, musí být
v souladu s celkovou strategií banky. Často je tedy nezbytné při jejich aplikaci redesignovat
vnitřní bankovní procesy do podoby odpovídající nové technologické situaci.
V důsledku uplatnění technologických inovací dochází k významné změně v charakteru
bankovního produktu. Ten nemusí mít v nových podmínkách pouze tradiční fyzickou
podobu, neboť používané technologie umožňují jeho digitalizaci a díky ní i separaci jeho
distribuce a produkce (přípravy).16 Současně lze koncentrovat celou škálu produktů v jednom
bodě, což umožňuje bance operativně reagovat na změnu klientských potřeb.
ANOTACE
Příspěvek vymezuje v současném světovém bankovnictví dvanáct základních vývojových
směrů, jimž lze přisoudit trendový charakter. Sleduje je ve vzájemné podmíněnosti a logické
provázanosti a u každého z nich se soustřeďuje na jeho reflexi v českém bankovnictví.
Zároveň se pokouší zachycený pohyb zasadit do širších ekonomických souvislostí. V textu
jsou rozebrány následující trendy (uvedeny v heslovitém označení): akcent na řízení rizik,
konsolidace, sekuritizace, vnější tlak, outsourcing, aplikace nových technologií, vícekanálová
distribuce, nová podoba bankovní pobočky, změna v osobě klienta, klientská reorientace,
reregulation, klient jako spotřebitel.
KLÍČOVÁ SLOVA
vývojové trendy, řízení rizik, nové technologie, sekuritizace, konsolidace, outsourcing
LITERATURA
1. Bessis, J.: Risk Management in Banking, Wiley 2002, ISBN 0471974668
2. Koch, T. W.: Bank Management, Thomson, 2003, ISBN 0030244021
3. Musílek, P.: Finanční trhy a investiční bankovnictví, ETC Publishing, Praha 1999, ISBN
8086006786
4. Musílek, P.: Trhy cenných papírů, Ekopress, Praha 2002, ISBN 8086119556
5. Sinkey, J. F. jr.: Commercial Bank Financial Management, Prentice Hall 1998, ISBN
0135210488
6. periodika : Finance a úvěr, The Banker, Ekonom, Bankovnictví, Euro, Hospodářské
noviny, Wall Street Journal Europe, etc.
7. internetové stránky bank a významných finančních institucí
KONTAKTNÍ ADRESA
Ing. Stanislava Půlpánová, Ph.D., Katedra bankovnictví a pojišťovnictví, Fakulta financí a
účetnictví, Vysoká škola ekonomická, nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3 – Žižkov,
[email protected]
Recenzent: doc. Ing. Peter Serenčéš, PhD.
16
Až doposud byla obtížná oddělitelnost přípravy a distribuce bankovních produktů vnímána jako jejich
typologická vlastnost.
1145