Phosphor(DE) Operabil Memotopia

 Poøádá statutární mìsto Brno
pod záštitou Romana Onderky, primátora statutárního mìsta Brna
 Mezinárodní hudební festival Brno / Expozice nové hudby 2008 /
Brno International Music Festival / Exposition of New Music /
„Mezi
„Mezi POPEM a NON-POPEM
NON-POPEM
aneb Duch si vane kam chce“
chce
 2.–6. bøezna 2008 / March 2–6, 2008 / Brno / Czech Republic
Zaèátky koncertù v 19.00 h a ve 20.00 h
Zmìna programu a úèinkujících
vyhrazena!
PROGRAMOVINY PRO NÁVŠTÌVNÍKY FESTIVALU EXPOZICE NOVÉ HUDBY / ZALOŽENO 1969 / CENA KÈ 30
N E D Ì L E – S U N DAY
2 / 3 / 2008:
● Fléda, Štefánikova 24, Brno
19.00
Mateřídouška
(CZ)
P O N D Ì L Í – M O N DAY
3 / 3 / 2008:
● Fléda, Štefánikova 24, Brno
19.00
Pink Big Pig (SK)
Tereza Damcová – zpìv, er-hu, performance, ¼ubomír Burgr – housle, kytara, laptop
výtvarník / voice, er-hu, performer, artist
Jiøí Suchánek – laptop, zvukové objekty,
animace / laptop, sound objects,
animation
----- přestávka ------
Operabil
Memotopia
(DE, SI)
Barbara Thun – zpìv / voice
Marko Košnik – interaktivní systém /
interactive system
violin, guitar, laptop
Marek Piaèek – flétna, pikola, laptop /
flute, piccolo, laptop
----- přestávka ------
Phosphor (DE)
S T Ø E DA – W E D N E S DAY
Ú T E RÝ – T U E S DAY
5 / 3 / 2008:
Umìleckoprùmyslové muzeum
●
Moravské galerie v Brnì / Moravian
4 / 3 / 2008:
● Fléda, Štefánikova 24, Brno
19.00
Gallery in Brno, Museum of Applied
Arts , Husova 14, Brno
POO (SK)
/
20.00
Róbert Bittner (Rentip) – laptop
Daniel Tóth (::.:) – laptop
Clemens Merkel (DE
----- přestávka ------
/CA) – houslový recitál / violin recital
Christopher Butterfield: Clinamen
Markus Trunk: Four Stills
Caspar Johannes Walter: Schatten
James Tenney: Koan
Chris Newman: Yard Part
The Text of
Light (US, DE)
È T V R T E K – T H U R S D AY
6 / 3 / 2008:
Kostel sv. Augustina / St. Augus●
tine Church, Námìstí Míru 7, Brno
Burkhard Beins – bicí / percussion
Text of Light – improvizovaná hudba k nìmému
Axel Dörner – trubka, laptop / trumpet, laptop filmu Stana Brakhage / improvised music for
silent movie by Stan Brakhage.
Robin Hayward – tuba / tuba
Annette Krebs – elektrická kytara /
Lee Ranaldo (Sonic Youth)
electric guitar
+ Alan Licht – kytary / guitars
Andrea Neumann – “inside-piano”,
Ulrich Krieger – saxofon / saxophone
mixážní pult / mixing desk
Michael Renkel – akustická kytara, laptop /
20.00
Musica sacra
acoustic guitar, laptop
Ignaz Schick – elektronika, gramofon
Peter Graham: Quadragesima
Alois Piños: Carmina lauretana
Olivier Messiaen: Prière après la Communion
Miloš Štìdroò: Querite primum regnum Dei
Pavel Novák-Zemek: Unisoni sacri
Olivier Messiaen: Messe de la Pentecôte
/ electronics, gramophone
Kateøina Chroboková – varhany / organ
Petr Julíèek, Marek Olbrzymek,
Vladimír Richter – tenor / tenor
Martin Franze, Tomáš Krejèí – baryton
/ baritone
Dobrovolný dìtský sbor brnìnské
Konzervatoøe / Voluntary Children’s
Choir of the Brno
Conservatory Students
Diriguje / Conductor Kamila Fojtová
Duch si vane kam chce...
Nová hudba je obvykle považována za cosi odtažitého od bìžného života. Ve skuteènosti jsou však
její výdobytky postupnì vstøebávány populární
kulturou a stávají se souèástí obecného povìdomí.
Dùkazem je nejen celá historie populární hudby
a jazzu, ale zejména souèasná taneèní scéna se
všemi svými odnožemi. Chceme proto zasadit
aktuální výzkum do daného kontextu a upozornit
na souvislosti, které zùstávají mnohdy skryty.
Podstatným rysem nové hudby je, že nechce být
pouhou „zábavou“ — i mezi tvorbou prezentovanou
v taneèním sále probleskují momenty, které toto
snažení posouvají do jakési spirituálnìjší roviny.
Rozdìlením programu do tøí akustikou i atmosférou odlišných míst chceme poukázat na jejich
zastøenou jednotu — na to, že duchovní zážitek
mùže pøijít kdekoliv.
Spirit Blows Where He Wants...
Foto Chiyoko Szlavnics

Phosphor
The New Music is usually regarded as something extrinsic
to a daily life. In fact its advances and discoveries are gradually absorbed by pop culture and become a part of the
common experience. The whole pop and jazz music history, particularly the up-to-date dance scene with all of its
offshoots, can prove it. We aim to implant current music
trends into the appropriate context and draw attention to
the cross-relationships which often remain concealed.
The basic New Music feature is its tending not to be pure
“entertainment” — even in the styles of music presented in
dance halls sparkle some moments which can shift its endeavor to a kind of more spiritual level. By dividing the festival program in three, due to acoustic ambient and other,
different venues, we want to show their veiled unity — and
the fact that spiritual experience can come from anywhere.
Jaroslav Šśastný
N E D Ì L E – S U N DAY
2 / 3 / 2008:
●● Fléda, Štefánikova 24, Brno
Mateřídouška
(CZ)
Operabil Memotopia (DE, SI)
Jakým zpùsobem chodí nebo jezdí lidé každodennì po
•stejné
cestì po celý svùj život; jak èasto bìží dítì po
ments in 1993. Full complexitiy of his approach was
presented in PARA trilogy,
including Parahouse
(self-producing environment for networked performance, Ostranenie
1997). Košník acts as
concept developer, performer, installation artist
and video instrumentalist.
chodbì sem a tam nebo zatáèí kolem nábytku, aby se nauèilo orientovat pøi pohybu a mapovat si svùj svìt a sebe
v nìm, mapovat si ho v mozkových závitech a strukturách,
v pøedstavách, pøíbìzích a citech. A pozdìji: jak se budu
orientovat v životì? Existuje ještì nìjaký jiný prostor kromì
cest, po kterých opouštíme známé stezky a uzpùsobujeme
dráhy našeho nervového systému?
Pøi performanci se
obraz nikdy nezastaví, tak jako paprsek projektoru nezobrazuje nic jiného než svìtlo. Nic nelze „vypnout“, pøerušit,
umlèet. Zùstane zpìvaèka, jako dechem nadaná bytost,
v rytmu „dovnitø a ven“, s pøestávkami mezi tím, nebo podlehne ustavièné èinnosti stroje, èinných obrazù, chodu nonstop?
Bìhem vzájemného soustøedìní se na prostor,
tìlo a obrazy se shromažïuje hudební materiál jako výchozí bod pro improvizaci. Pøeskakováním ke komponovaným
èástem, podobnì jako pøi skákání po kamenech v potoce,
dochází u tìchto èástí hned ke zmražení úrovnì rozhodování, hned k jejímu prolomení. Pøi tomto pohybu zvukem
a rozvíjeným materiálem se materiál sám ve svých zmìnách
stává neustále pøítomným. Jsem to já, kdo tvaruje zvuk,
nebo zvuk tvaruje mì tvarováním mých rozhodnutí? Naviguji cestu svou pamìtí nebo moje pamìś naviguje mì?
Jakým zpùsobem se diváci orientují ve sledu promítaných
obrazù a pohybech hlasu? Jakým zpùsobem je vnímán
obraz a zvuk vytváøený spoleènì v prostoru a èasu jako
dvì nezávislá díla, která se však nerozpouštìjí do filmu
nebo filmové hudby?
Marko Košník
Barbara Thun – zpìv / voice
Marko Košnik – interaktivní systém /
•
•
interactive system
Tereza Damcová – zpìv, er-hu, performance, •deset let v experimentálním vokálním souboru Die
Zpìvaèka a skladatelka Barbara Thun pùsobila
Barbara Thun,
Maulwerker; poté se vydala na sólovou dráhu a vyzpìvaèka, performerka
tvoøila podivuhodné hlasové pøemety. Marko Košnik
a skladatelka, studovala
(pùvodním vzdìláním hudební skladatel) patøí k pøedklasický zpìv a experimenním evropským osobnostem, jež kladly základy
tální hudbu na Vysoké škole
„Setkání s Mateøídouškou je opravdový mystický multimediálního umìní. Spoleènì vytvoøili novou
umìní v Berlínì. Od roku
hudebnì-divadelní
formu
„operabil“,
která
propojuzážitek, který u citlivìjších povah mùže pøivodit až
1992 se pøevážnì pohybuje
zmìnìné stavy vnímání. (...) Mateøídouška je totiž je prvky kompozice, improvizace, performance, vyna poli soudobé hudby a diužívá
digitálních
obrazù
a
interaktivních
technoloMarko Košník
pøesnì ten typ skupiny, jejíž tvorbu mùžete buï
vadla.
Jako zpìvaèka vystumilovat, nebo nenávidìt. Nic mezi tím. Názory lidí, gií. Jejich nový projekt vznikl speciálnì pro Brno.
puje buï jako sólistka (též
Vocalist
and
composer,
Barbara
Thun,
performed
kteøí byli Mateøídouškou „zasaženi“, se obèas tak
pøi provádìní svého vlastního díla) nebo ve spolupráci s rùznými
rùzní, že se zdá, že každý pøi jejich koncertì vidí a one decade in the experimental vocal ensemble
orchestry, dirigenty, taneèníky a skladateli jako jsou Claus Pey“Die
Maulwerker”;
now
she
pursues
a
solo
path
and
slyší nìco jiného...“
mann a Michael Gross v divadle Berliner Ensemble, Christian
“Meeting the Mateøídouška can cause a mystic creates marvelous voice objects. Marko Košnik
Kesten v berlínském Schauspielhausu, s taneènicí Merysol Leon
(a
music
composer
by
his
original
education)
beexperience which, to emotional persons, can bring
v Meridì (Venezuela) a mnoho dalších. Jako èlenka experimena change of perception. (...) Mateøídouška is exact- longs to the group of the principal European musitálního hlasového souboru Dietera Schnebela „Maulwerker“
cians
that
are
conceiving
multimedia
art.
Together
ly the type of performance group which you can
zpívala
v Nìmecku (napøíklad na Donaueschinger Musiktage)
only love or hate. Nothing in-between. Opinions of they created a new musical dramatic form called
i v zahranièí až do roku 2002. Od roku 2003 dává pøednost
“operabil“,
which
combines
composing,
improvis1. Operabil productions of Egon March sólovému vystupování, pøièemž používá improvizované struktury
those who were hit by the Mateøídouška are mostInstitute “Operabil is an invented poetic term, projected
ly so different, that it seems everybody at the con- ing, and performing elements, using digital images and interactive technologies. This new project out of semantic network related to: operator, modus operandi, ope- a rozšíøené hlasové techniky. V roce 2006 zaèala spolupracocert sees and hears something else...”
vat s Marko Košníkem v multimediálních komorních operách,
rability, opera, auto-mobile, mobility. It denotes an artistic form
S a d a M i s e k was created especially for the Exposition of New
které již provedli v Maribor (Kibla), Berlinì (Tesla), Amsterdam
Music in Brno.
which propagates ‘open source ideology’ to break out of solely
výtvarník / voice, er-hu, performer, artist
Jiøí Suchánek – laptop, zvukové objekty, animace / laptop, sound objects, animation
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
www.materidouska.muteme.cz

MATEØÍDOUŠKA, Tereza Damcová
electronic domain into the light of the sun.
According to operabil
philosophy media are the humans and the message is energy. Humans in such a system can only produce energy by saving it with the
power of thinking and reflecting in high quality emotional atmospheres. Operabils are elements of a modular opera that can combine in larger sets and pieces over time, and are evolving since the
introduction at Station Mir in Heuroville saint Clair in 2004, accompanied by participatory structures, open for the audience,
called ‘ditopias’. The core
operabil manifesto, popularized
as ‘European electric car ’, was
premiered in a solo performance
by Marko Košník at Muziktheater in Vienna in 2005.”
•
•
(Overtoom). Pøi provádìní svých komponovaných dìl, spojuje
Barbara Thun rùzné styly a koncepèní pøístupy. V Berlínì a v Mnichovì získala za své skladby nìkolik grantù. Její díla byla pøedstavena na koncertech a festivalech (napø. Klangwerkstatt v Berlínì
a Expozice nové hudby v Brnì). Nyní žije v Mnichovì, kde pøipravuje své další dílo, øadu duet pro umìlce z rùzných evropských
zemí, které budou provedeny v roce 2008.
•
•
2. Operabil Memotopia works on the inter-
actions between topography
and memory and on mapping of
memories and memory, through
mediazed perception. Alike
in one of the proceeding Operabils, Operabil POW, the artists
reduce the means to be used for
the performance to the number
of two media: videoinstrument
and instrumental voice. This reduction offers perception besides usual habits and underlines the presence of two independent artistic means and artworks. For the projections
polymedia artist and videoinstrumentalist Marko Košník is collecting images on various locations, by following specific topographicanalytic principles. These images will be sequenced live during the
performance. Which mirror will the topographic exploration of
a town find in our perception, and how will we map the perceived
images in our memory?
For the sound composer and singer Barbara Thun will work on composed and improvised parts, following
her hypothesis: “How humans walk or drive the same routes every day throughout their lives; how often a child will run down and up
the hallway or curve along the furnitures, in order to learn by orienting in movement to map it‘s world and himself into it, to map it in
brain tracts and structures, in concepts, stories and emotions. Later,
how will I orientate myself in life? Is there any space left besides the
routes to leave the path and to modulate the tracts of the nervs?
In the performance the image never stops, as the beamer never
will show anything else than light. There can‘t be ‘off ’: no break, no
silence. Will the singer, as a breathing being, stay in rhythms of ‘in
and out’, having breaks in between, or will she surrender the constant activity of the machine, of the working images, nonstop running?
Constantly moving in musical structures and sound, meanwhile
constantly orientating amidst moving, reassembling the material
and making decision while moving and orienting – this would be the
singer‘s task, to be held throughout the performance. The first silence, a stop for breathing deeper and going into reflection, will be
the end of the performance. By focussing to space, body, images
alternatively, musical material will be found as a starting point for
improvisation. By jumping to composed parts, like on stones in the
creek, the level of decision-making may be frozen for parts, soon
breaking out again. Running through sound and developping material by this manner, the material itself will become constant existing
and changing. Am I shaping the sound, or will the sound shape me
by shaping my decisions? Will I navigate through my memory or will
my memory navigate me? How will the people in the audience
orientate themselves towards and in between the run of the projected images and the movements of the voice? How will one perceive
image and sound, performed united in space and time, created as
two independent artworks, but not melting into cinema and cinematic music?“
Marko Košník
•
•
•
•
Barbara Thun
Barbara Thun, singer, performer and composer, stud-
ied classical singing and experimental music at the Highschool
of Arts, in Berlin, Germany. Since 1992 she works mainly in
the fields of contemporary music and theatre. Performances as
a singer are solo (also presenting her own work) or in cooperation with various ensembles, directors, dancers and composers,
with Claus Peymann and Michael Gross at the Berliner Ensemble
theatre, with Christian Kesten at the Schauspielhaus Berlin, with
the dancer Merysol Leon in Merida, Venezuela, and many others.
As a member of Dieter Schnebel´s experimental voice ensemble „maulwerker“, she performed in Germany and internationally
until 2002, for example at the Donaueschinger Musiktage.
Since 2003 she focusses on solo voice performances using
improvised structures and extended as much as operatic voice
techniques. In 2006 she entered cooperation with Marko
Košník to create pieces of multi-media chamber opera, which
they performed in Kibla, Maribor, in Tesla, Berlin, and in Overtoom,
Amsterdam. Like in her appearance as a singer in composition
work Barbara Thun is combining various styles and conceptual
approaches. By the cities of Berlin and Munich she got several
grants for her compositions. Her songs and ensemble pieces
were presented on concerts and festivals like Klangwerkstatt
Berlin and Exposition of New Music Brno, or at locations like Museum Moderner Kunst Wien, Vostell-Museum Malpartida, Spanien, Deutsches Theater Berlin. Now she lives in Munich. Here
her next work, a series of duets including artists from various
countries of Europe, will be shown in 2008.
•
•
MATEØÍDOUŠKA •Zvukové pohádky a obrazové 1. „Operabil productions“ institutu
imaginace pro zálesáky z krajin fantazie a snù.•Digitální Egona Marche
•Operabil je poetický novotvar
otisk života uvnitø panelákové ponorky. Audiovizuální per-
•
formance kombinující procesovaný improvizovaný zpìv, živì
modelovanou elektroakustickou hudbu, masky a videoprojekci tvoøenou z vlastních perokreseb a maleb pohybujících
se na kolotoèovém soukolí. Zvukovì se Mateøídouška
pohybuje od ambientu, pøes trip hop s prvky click‘n‘cuts,
místy zabrousí i k noisemetalu a ufofolkloru. Vše proplétá
zvukovými nahrávkami ze svých rodinných a jiných výletù.
Vystoupení se pohybuje na hranici koncertu, divadla a kina.
•
•
MATEØÍDOUŠKA is our experimental audiovisual
•
•
vztahující se ke slovùm operátor, modus operandi, operabilita, opera, automobil, mobilita. Poukazuje na umìleckou formu, kterou „ideologie otevøeného zdroje” pøekraèuje
výluènì elektronickou sféru a smìøuje do sluneèního svìtla.
Podle „operabilní“ filosofie jsou média lidmi a informace
energií. V tomto systému mohou lidé vytváøet energii jen
tak, že ji akumulují silou myšlení a kontemplace v co možná
nejkvalitnìjší emoèní atmosféøe.
Operabily jsou modulární prvky díla (opera), které se v èasovém rámci mohou
spojovat do vìtších celkù a které se rozvíjejí od prvního
uvedení ve Francii (na Station Mir v Heuroville saint Clair
v roce 2004), které bylo doprovázeno strukturami (nazvanými „ditopias“) vzájemných vztahù všech v hledišti.
Jádro manifestu operabil, zpopularizované jako „Evropský
elektromobil”, mìlo premiéru v rámci sólového provedení
Markem Košníkem v Musiktheater ve Vídni v roce 2005.
•
•
•
project. Mateøídouška connects digital music, singing,
animation, costumes, objects and body motion into specific personal performance. Our music style is mixture of
ambient, hc, trip hop, click‘n‘cut, metal and sometimes
moravian folklor. Visual part of our performances is created from digitally animated hand drawings viewed on videoprojection, mini TV etc. (tuned to space). Part of the stage 2. Operabil Memotopia funguje interaktivnì
is also object Chinese noodles (also known as Akira‘s
mezi topografií a pamìtí a mapováním pamìtí a pamìti
bowels). Our sonic concept is inspirated by Czech psyv dùsledku medializované percepce.
Umìlci redukují
chologist Stanislav Grof and his theory of perinatal matrix. performanèní prostøedky pouze na dvì média: video a hlas.
Tato redukce nabízí vjem
mimo rámec zažitých zvykù
a zdùrazòuje pøítomnost
dvou nezávislých umìleckých a výrazových prostøedkù.
Polymediální umìlec Marko Košník shromáždil pro projekci obrazy
z rùzných míst na základì
specifických topograficko
analytických principù. Tyto
obrazy se bìhem provedení
øadí do sekvencí. Jakým
zpùsobem se budou topografické výzkumy zrcadlit
v našem vjemu a jakým
zpùsobem zmapujeme vnímané obrazy v naší pamìti?
Zpìvaèka a „sound
composer“ Barbara Thun
pracuje s komponovanými
a improvizovanými party:
•
•
•
•
•
•
•
MATEØÍDOUŠKA,
 Jiøí Suchánek
STRANA 2 / XXI. ENH 2008
•
•
•
Marko Košník, polymedialista, zahájil svou umìleckou
•
P O N D Ì L Í – M O N DAY
3 / 3 / 2008:
●● Fléda, Štefánikova 24, Brno
1. Independent Pig
2. Resident Pig
3. Fruity Pig
4. Pig Lebowski
5. Plastic Pig
6. President Pig
•
•
7. Monumental Pig
8. Dream Pig
9. Pig Legend
10. Village Pig
11. Pig Sister
12. Pig Idol
¼ubomír Burgr – housle, kytara, laptop
/
violin, guitar, laptop
carrier in 80’s as cofounder of Laibach, writing concepts as well
for the groups Junajtit Adis, Cavis Negra, and Most. Since the beginning of his collaborative projects he was producing creative
environments, open labs and media platforms, dealing with synchronization of authors from different backgrounds and self organization. Crossing from acoustic studies of subterranean Karst
to perfomances and installations with sonorostatics (electroacoustic plates) he entered performance with own productions
of Egon March Institute, and started building interactive environ-
•
•
Pink Big Pig (SK)
kariéru v osmdesátých letech jako spoluzakladatel skupiny Laibach. Souèasnì tvoøil koncepce pro skupiny Junajtit Adis, Cavis
Negra a Most. Od poèátku svých projektù pro více úèastníkù
vytváøel kreativní prostøedí, otevøené architektury a mediální
platformy, synchronizoval autory rùzného tvùrèího pùvodu a zámìru. Po akustických projektech pro krasové jeskynì a sonoro-statických performancích a instalacích zaèal v roce 1993
s vlastními produkcemi v rámci Institutu Egona Marche. Nejvyšší
komplexnosti svého pøístupu dosáhl v trilogii PARA. Košník je
èinný jako tvùrce konceptù, performancí, instalací a jako video
instrumentalista.
Marko Košník, polymedia artist, started his artistic
•
Marek Piaèek – flétna, pikola, laptop /
flute, piccolo, laptop
skladatelé a muzikanti ¼ubomír Burgr
•a Slovenští
Marek Piaèek bez zábran pøekraèují hranice artificiálních a nonartificiálních žánrù. Vyzbrojeni zkušenostmi z mnoha bratislavských souborù (mj. Ali
Ibn Rachid, Vapori del Cuore, Požoò sentimentál,
VENI ensemble, Dogma, [email protected], SonDrian)
tom pøedevším èasové uspoøádání tohoto materiálu, specifický kontext, jeho míšení a na druhé stranì improvizace
s ostatními hudebníky.
4 •••••
•••••
V mé hudbì jdou obì tyto metody — pøedchozí pøíprava
struktur a jejich spontánní improvizace plus soubìžné myšlení/analyzování a samotná hra — ruku v ruce. Bìhem procesu, pøi nìmž skladbu rozvíjím, se vìtšinou spolu støídají.
Ú T E RÝ – T U E S DAY
4 / 3 / 2008:
●●Fléda, Štefánikova 24, Brno
POO (SK)
a spoleènými improvizacemi s øadou svìtových osobností (mj. Nick Collins, David Dramm, Hilary Jeffrey,
Günter Müller, John Oswald, Otomo Yoshihide, Jon
Rose, Elliot Sharp, Miki Skuta, Daan Vandevalle,
Marián Varga, Alfred Zimmerlin) tvoøí spoleènì
jeden z nejosobitìjších pøíspìvkù k dìní na souèasné hudební scénì. Používají recyklace nejrozmanitìjších zvukových materiálù a pro jejich hudbu je
charakteristická radostnost a doslova divadelnická hravost.
The Slovak composers and musicians, ¼ubomír
Burgr and Marek Piaèek cross borderlines of all
genres without any restraint. Forearmed with experiences from several ensembles (i.e. Ali Ibn
Rachid, Vapori del Cuore, Požoò sentimentál, VENI
ensemble, Dogma, [email protected], and SonDrian) and
joint improvisations with many well-known musicians (i.e. Nick Collins, David Dramm, Hilary Jeffrey,
Günter Müller, John Oswald, Otomo Yoshihide, Jon
Rose, Elliot Sharp, Miki Skuta, Daan Vandevalle,
Marián Varga, and Alfred Zimmerlin) they form one
of the most original tributes in the contemporary
musical scene. They process and recycle diverse
sound materials and their music features exhilaration and true theatre playfulness.
ho vkládají peèlivì zvažované zvuky. Vzniká tak
situace plná napìtí a celkový zvuk ansámblu je
naprosto jedineèný. Každé jejich vystoupení je zcela mimoøádnou událostí.
Phosphor ensemble, established in 2000, combines prominent musicians of the Berliner improvising scene, seeking high concentricity and lucidity in their own musical statement. Instead of
generating a thick sound stream they rather work
with the silence, inserting carefully considered
sounds in it. The team play is full of suspense, and
the ensemble sound is downright unique; each
performance is an extraordinary event.
Ideas bounce everywhere, caught by the other players, even though
on first listen nothing seems to be really happening — and that’s
what is so exciting about this music. Beins and Dörner are particularly resourceful, but most of the time the musicians’ contributions
defy individualization, forming one organic entity. Phosphor is bound
to become a landmark CD in avant-garde music. Strongly recommended, although only for the most open-minded listeners.
•
•
Pink Big Pig
Hudobné aktivity súboru
sú ve¾mi ovplyvnené aj divadelnou minulosśou jeho èlenov. Burgr pôsobil v rokoch
1991—2000 ako hudobník a herec v divadle STOKA, v jednom
z najznámejších nezávislých súèasných divadiel na Slovensku.
V roku 2000 založil združenie Pre súèasnú operu, dnes známe aj
pod menom Divadlo SkRAT. V òom vytvoril mnohé predstavenia
a performancie. Aj Piaèek pôsobil krátky èas v divadle STOKA
ako herec a hudobník (1999—2000) a so združením Pre súèasnú
operu pôsobí aj ako skladate¾. Na poli elektroakusitckej hudby
pracuje Pink Big Pig so zvukovým materiálom podobne ako súbor
Požoò sentimentál na poli hudby klasickej (využíva a recykluje
zvukové prvky v rozpätí od artificiálnej hudby až po najbanálnejšie popové postupy).
•
•
•
Pink Big Pig
In the field of electroaccoustic music
handles with the sound material in the same way as the ensemble
Požoò Sentimental does with the different structures in the field
of classical music (from artificial music events to banal pop
elements…). ¼ubo Burgr plays violin, guitar, recycles and generates sound material on his laptop. Marek Piaèek plays flute
and piccolo and recycles his own flute playing in real time and
uses different classical music events for accompaniment.
•
•
Phosphor (DE)
Róbert Bittner (Rentipa) – laptop
Daniel Tóth (::.:) – laptop
¼ubomír Burgr, Pink Big Pig, Marek Piaèek
Temné drony laptopového dua nìkdejších pionýrù
•bratislavské
„noise-scene“ si vysloužily pochvalné
hodnocení britského odborného tisku. Tento (dnes
mezinárodní) elektronický tandem patøí k tomu nejlepšímu, co vzešlo ze slovenské digitální hudby.
These dark drones of the laptop duo, former Bratislavian “noise-scene” pioneers, were appreciated
•
Phosphor.•V roce 2000 se sešlo sedm berlínských hu-
debníkù (improvizátorù a skladatelù) zabývajících se podobnými
hudebními procesy a rozvíjejících podobný hudební jazyk už prùbìhu devadesátých let. Všem byla spoleèná bytostná potøeba
vyšší koncentrace a transparentnosti v hudbì. Namísto bìžných
poznávacích znakù free-improvised music, tj. bezuzdné expresivity, exhibicionismu a hustých zvukových textur nastolili tito hudebníci ticho jako východisko. Bylo to ovšem ticho nabité oèekáváním.
Zvukové události a jevy byly peèlivì rozmisśovány do imaginárního prostoru a jejich vzájemné vztahy (hlasitosti, charakter, zaèátky a konce zvukù, jejich kontrasty, prolínání a kolize) byly
bedlivì zvažovány a preciznì dávkovány s ohledem vyváženost
celkového tvaru. Protože tyto zvuky byly vìtšinou velmi tiché,
otevøelo se zde obrovské spektrum „mikroskopických“ zmìn hlasitosti. Pro posluchaèe to znamenalo výrazné rozšíøení poslechové zkušenosti. Aèkoliv ona vyslovenì „redukcionistická fáze“
Phosporu trvala jen pár let a postupnì pøešla širšího výrazového
spektra, urèitá transparentnost zvuku a smysl pro jeho obezøetné
dávkování zde zùstává. Phosphor je unikátním sdružením, kterému se podaøilo dosáhnout zcela neobvyklého souborového
zvuku. Aèkoliv jednotliví èlenové pøedstavují velmi výrazné individuality, nejde jim o to, aby se nìjak sólisticky prosazovali. Naopak — koncentrují se pøedevším na skupinový zvuk, na pùsobení celku. V tomto konceptu mùžeme spatøovat vzor skupinového
soužití, jež není založeno na ovládání a podøízenosti, ani na egomaniacké demonstraci síly. Jejich hra se zároveò vyznaèuje vysokým stupnìm napìtí i pøekvapení — vyvolává pocit neobyèejné
svobody a zároveò velmi pøesné souhry, v níž se jednotlivci doslova zázraèným zpùsobem doplòují. Phosphor má na svém
kontì napøíklad dva vlastní tøídenní festivaly (Berlín, 2001 a Paøíž, 2002). Ve Francii hrál ve stejném roce také na festivalu MUSIQUE ACTION. Na festivalu berlínském SPACE + PLACE 2004
vystupoval spoleènì s Kammerensemble Neue Musik Berlin
(KNM Berlin) — kromì bìžného koncertu (Konzerthaus am Gendarmenmarkt) hráli také ve dvou nepoužívaných kanceláøských
prostorách v berlínském Oberbaum City. V roce 2005 bylo možné
zažít Phosphor v Barcelonì a ve Vídni. V záøí 2006 byl soubor pozván k tøítýdennímu pobytu v berlínském klubu TESLA, kde pøedstavil tøi rùzné interpretace video-partitury Christiana Marclaye.
•
•
Poo (Róbert Bittner a Daniel Tóth)
Annette Krebs po e-mailu
1 •••••
•••••
Hudbou se zabývám až hodnì dlouho. Už od ètyø hraji na
Burkhard Beins – bicí / percussion
Axel Dörner – trubka, laptop / trumpet, laptop Phosphor.•In the late ‘90s, free improvisation took an
unexpected turn toward the extremely quiet, replacing stamina and
Robin Hayward – tuba / tuba
endurance with attention to textures and microscopic details. Even
Annette Krebs – elektrická kytara /
though AMM pioneered the idea as early as the late ‘60s, the merit
of developing it into an articulated form of avant-garde expression
must be awarded to the Germans. Recorded in April 2001 and releaAndrea Neumann – “inside-piano”,
sed just before the year came to an end, Phosphor introduces what
mixážní pult / mixing desk
could be almost considered a “microsound supergroup”. Trumpeter
Michael Renkel – akustická kytara, laptop / Axel Dörner had become a champion of the genre by this time. Burkhard Beins (percussion) had recorded with Michael Renkel (acousacoustic guitar, laptop
tic guitar) and formed two-thirds of the trio Perlonex with Ignaz
Ignaz Schick – elektronika, gramofon
Schick (live electronics). The latter also recorded with Andrea Neu/ electronics, gramophone
mann (inside-piano) who, in turn, released a CD with Annette Krebs
(guitar). Tuba player Robin Hayward had been developing his own
Phosphor — sedmièlenný improvizaèní soubor
idiosyncratic micro-language for years. This German septet was
sdružuje pøední osobnosti souèasné berlínské im- joined by Italian saxophonist Alessandro Bosetti for this two-day reprovizaèní scény. Vznikl v roce 2000 a zformovali
cording session. The eight players make very little noise, a music
jej hudebníci usilující o vysokou koncentrovanost based on silence and tiny sounds we would consider accidental in
a jasnost svého projevu. Namísto vytváøení hustého other contexts. It requires enormous amounts of attention from the
zvukového proudu pracují radìji s tichem, do které- listener and surely is an acquired taste, but the rewards are plenty.
electric guitar
rùzné nástroje. Mám za sebou i ukonèené studium klasické hudby. Zabývala jsem se tedy dost obšírnì tradièní hudbou, ale souèasnì jsem se zabývala i abstraktní malbou
a výtvarným umìním. Mìla jsem i vlastní výstavu.
Nìkdy poté mnì napadlo, že svoje obrazy použiji jako partituru pro koncertní kytaru. Mým druhým nástrojem jsou
housle — a tak jsem si øekla, že pøi hledání a zkoumání
zvukového materiálu použiji u kytary smyèec.
Po ukonèení studia jsem se stále intenzivnìji zabývala tvorbou nového zvukového materiálu a hledala jsem možnosti
jeho využití ve svých skladbách. Abych novým a nevšedním
zpùsobem rozeznìla korpus a struny na kytaøe, používala
jsem vedle smyèce také rùzné jiné pøedmìty, jako je ocelová drátìnka, vrtulky atd. Spolu s tím jsem experimentovala i s nahrávacími pøístroji a s pøednatoèeným zvukovým
materiálem. Nejprve jsem hrála sama, potom jsem se ale
v Berlínì setkala s jinými hudebníky, kteøí se zabývali podobnými hudebními postupy a s nimi jsem spolupracovala
v rùzných seskupeních.
••••• 2a)•••••
prostor:
•••••
Ve své vlastní hudbì, ale i v hudbì jiných hudebníkù nalé-
•
•
Phosphor, zleva: Axel Dörner, Annette Krebs, Michael
Renkel, Robin Hayward, Andrea Neumann, Burkhard
Beins, dole Ignaz Schick
in the British music press. This now international,
electronic tandem belongs to the best arising from
the Slovak digital music scene.
www.poo.sk
POO je elektronické duo od sousedù ze Slovenska složené z Rentipa a ::.: (to není chyba sazby!). Jsou spoleè-
nì s „bratry v hluku” Urbsound pøedstaviteli slovenské live
electronics. Na rozdíl od nich však pracují Poo se zvukem
o nìco citlivìji. Nejde jim, myslím, tolik o intenzitu zvuku èi
hluku, který zpracovávají všemožnou manipulací a generováním, jako spíš o prožitek neznámého prostoru... V jejich
pojetí hudby jde pøedevším o zvukovou improvizaci, tedy
o proces, který by mìl probìhnout pouze teï a tady... Jejich atmosferická elektronika plná drones a frekvenèních
oscilací neevokuje žádný konkrétní zdroj zvuku. Jejich hudba by se mìla nejlépe poslouchat bez intelektuální analýzy
a vše ponechat jen na možnostech nerozlišujícího vnímání.
Nejde tu o to umìt je zaškatulkovat, ale umìt je poslouchat...
prof. neutrino
(úryvky z recenze na album Fluorescent, www.poo.sk)
POO, “Fluorescent” – a review
Written by John Kealy
Thursday, 20 April 2006
This is the debut album from the Slovakian duo Poo. With a name
like Poo I thought that the album was going to be toilet humour in
the style of Anal Cunt, something that might be worth listening to
once but ultimately shallow. My preconceptions were nothing but
preconceptions, Poo make serious and highly rewarding music.
The music on Fluorescent is dark and cinematic. It’s easy to visualise scenes of Hitchcock-like suspense and murder to the album.
Each track adds a new scene to the story. Will our hero find the killer?
Will he survive finding the killer? Should he go up those stairs? And
so on. The best part is, each time I listen to it, the script changes depending on what elements of the music I’m paying attention to.
Most of the tracks have sweeping drones and subterranean rumbles
underpinning delicate, glassy sounds with pops and glitches adding
a touch of spice to the mix. “Rentip” and the annoyingly named “::.:”
sometimes stray onto well worn paths, at times Fluorescent sounds
like Dockstader or Fennesz, but the majority of the tracks are captivating. “Sol” is one of the highlights, combining atmospheric and
stratospheric sounds with radio waves (hence the Dockstader com-
zám vìdomou práci s akustickým a interaktivním prostorem, který se pøi koncertu vytváøí v souèinnosti s publikem.
A to považuji za velmi dùležité! Chtìla bych, aby to byl svobodný, otevøený prostor, v nìmž se urèitým zpùsobem zastavil èas, v nìmž všichni na chvíli umlknou a mohou jen
naslouchat. Nemìlo by to být jako u populární hudby, pøi
níž jsou nálady a názory publika zcela pøehlušeny, pøekryty
nebo nìjak jinak zmanipulovány.
b) zvukový materiál:
Nejde mi o to pøedvádìt nìjaké dekorativní zvuky nebo virtuózní zvukové moduly. Tyto zvuky musí být podøazeny informaci, barvì, atmosféøe a zámìrùm samotného díla.
c) zámìr:
Zámìrem mé hudby je obecné hudební pøiblížení urèitému,
velmi èasto abstraktnímu aspektu naší existence. Pøitom
se nemusí vztahovat k urèitému, pevnì definovanému mimohudebnímu tématu — velmi na mì pùsobí a ovlivòuje
mì barokní a renesanèní hudba, u níž se zámìr a smysl díla objasòuje sám ze sebe a je ho možno slovnì popsat jen
nedokonale, èistì technicky/materiálnì. Na základì téhož
hudebního materiálu je možno buï smysl objasnit nebo
parison) to create a warm and pleasant ambience, perhaps the love
ne. Skuteèný smysl hudby je — podle mého názoru — v ní
scene in my mind’s movie.
samé a nedá se zachytit slovy. Ale to je také to podstatné.
The album reaches a climax with the phenomenal “Amt”, which
3
builds up with a looped drum line and what sounds like a squadron
Moje improvizace jsou zpravidla variacemi urèitého, pøeof fighter jets revving their engines. Listening to this on headphones
dem prozkoumaného a promyšleného zvukového materiálu. made the sounds come alive. This is definitely the action scene.
Tento zvukový materiál se dìlí na rùzné kratší èásti, modu- What impressed me with Fluorescent is how coherent the album
ly. Modul mùže sestávat z pevnì stanoveného sledu zvukù, is. Despite “Amt” being a lot more active than the rest of the album,
z urèitého zvuku, smìsi zvukù, èasového uspoøádání zvukù Poo links the entire album together by using a restricted palette of
atd.
sounds used on this and the other tracks. Tracks like “Inkleva” and
Podle kontextu je možno tyto moduly více èi ménì obmìòo- “Almofun Suelr” are distinctly different pieces of music but they are
vat nebo také pøi improvizaci tento materiál sluèovat s jiundeniably cut from the same cloth.
ným zcela novým materiálem. Pro mì je pøitom dùležitým Fluorescent is a promising debut for Poo. It is well-assembled and
aspektem pøekvapení, napìtí: usiluji o to, aby každé živé
enjoyable to listen to. There are multiple layers to the music; devystoupení bylo jedineèné, zvláštní a vzniklo pouze v kon- pending on the time of day or mood I was in I ended up picking up
krétní situaci. Aby moje hudba byla precizní, je pro mì hod- on different threads running through the tracks. Fluorescent is by
nì dùležité používat pøi koncertech pouze pøedem pøipra- no means a classic album but it is an album that I will be returning
vený zvukový materiál. Tím pøekvapivým, zvláštním je poto.
•••••
•••••
Foto Chiyoko Szlavnics
••••• •••••
STRANA 3 / XXI. ENH 2008
otisky. Jako obdivovatel básníkù Ezry Pounda, Kennetha Rexrotha, Roberta Creeleyho a Roberta Duncana uvažoval o svých filmech jako o metaforické, abstraktní a subjektivní poezii psané
svìtlem. Kromì toho natáèel silnì osobní filmy, které líèí porod
jeho prvního dítìte (Window Water Baby Moving), válku (23. žalm),
autopsii (Vidìní vlastníma oèima) a rùzné portréty pøátel a jejich
rodin.
The Text of Light
(US, DE)
Text of Light – improvizovaná hudba k nìmému
filmu Stana Brakhage / improvised music for
silent movie by Stan Brakhage.
Stan Brakhage
Lee Ranaldo (Sonic Youth)
+ Alan Licht – kytary / guitars
Ulrich Krieger – saxofon / saxophone
V roce 1974 natoèil nezávislý americký filmaø
•Stan
Brakhage pozoruhodný film Text of Light,
jehož námìtem je samotné svìtlo. V roce 2001
vznikla v New Yorku skupina stejného jména zamìøená pøedevším na hudební improvizaci k tomuto
filmu. Utvoøená kolem kytaristy populárních Sonic
Youth Lee Ranalda a stojící na pomezí vážné, improvizované a rockové hudby, pøedstavuje radikální
aktuální tendence.
In 1974, Stan Brakhage, an independent American movie maker, presented his notable film Text
of Light, the subject matter whereof is the light itself. In 2001, a New York group of the same name
was established, focused above all on music improvisations to this film. Centered around Lee Ranadlo,
the popular Sonic Youth guitar player, the group
stands on the frontier of improvising and rock music, the group and represents current radical streams.
Foto: Carlos Van Hjfte
•
www.sonicurbs.com/textoflight/pag/
www.ulrich-krieger.de/
http://sonicyouth.com/dotsonics/lee/index.html
The Text of Light
Skupina
byla založena v roce 2001
se zámìrem hrát improvizovanou hudbu k nìmým filmùm Stana
Brakhage a dalších amerických avantgardních filmaøù z padesátých a šedesátých let. (Brakhagùv film ,Text of Light‘ byl premiérovým poøadem a také dal skupinì její jméno.) Základním pøedpokladem bylo „improvizovat“ (nikoli „ilustrovat“) filmy z období
ménì známého období americké filmové poetiky. Èleny skupiny jsou: Lee Ranaldo a Alan Licht (kytary/pøístroje), Christian
Marclay a DJ Olive (gramofony), William Hooker (bicí/perkuse),
Ulrich Krieger (saxofon/elektronika) a v poslední dobì Tim Barnes
(bicí/perkuse). Rùzné kombinace uvedených hudebníkù na urèitých vystoupeních závisí na individuálních plánech – nìkdy se
jich úèastní všichni èlenové, jindy jen nìkteøí. Smyslem performancí skupiny Text of Light není vytváøení soundtrackù k filmùm
Stana Brakhage. Film je pøi nich využíván spíš jako další improvizaèní prvek, témìø jako pátý (nebo šestý) performer. Podle pokynù
autora se jeho filmy mìly promítat jak v kinì nìmé filmy — v pojetí Text of Light jsou promítány paralelnì s hudbou ve formì performance v reálném èase, koláže rùzných médií. Každý ze èlenù
Text of Light se mùže nebo také nemusí dívat na film a mùže nebo také nemusí reagovat na to, co se dìje na plátnì — stejnì tak
jako mùže nebo také nemusí reagovat na zvuky ostatních hudebníkù. Slavná britská improvizaèní skupina AMM (hrála též na
Expozici nové hudby v Brnì) používala smyèku z písnièky skupiny
Beach Boys Barbara Ann a pøi ní improvizovala, avšak hudebníci
tuto píseò v žádném pøípadì „nedoprovázeli“ ani na ní jinak nereagovali. Derek Bailey si pøipravil pásku s tichem pøerušovaným
krátkými kytarovými mezihrami a pøi ní volnì improvizoval, aniž
by pøesnì vìdìl, kdy nahraná kytara zazní. Text of Light jsou rozšíøením tìchto improvizaèních experimentù do intermediálního
prostøedí. Velmi vzrušující je, když nìkterý èlen skupiny naváže
dialog s filmem a ostatní èlenové na to reagují, a tak navazují øetìz událostí, který pøedstavuje jedineèné audio-vizuální situace.
Specifickou a velmi dùležitou roli hraje v koncepci Text of Light
také DJ. Gramofonové desky jsou, podobnì jako filmy, „konzervované“ dokumenty, které již byly peèlivì sestøihány a editovány.
DJ je rùznými zpùsoby dekonstruuje — mìní rychlost pøehrávání,
zvuky získané škrábáním, pøeskakováním nebo opakováním tvorbou dále zpracovává. Pøi každém konkrétním vystoupení Text
of Light je k dispozici jeden pevnì pøednatoèený prvek, který se
v reálném èase rozvíjí bez dalších zásahù nebo variací (film),
nìkolik pøednatoèených prvkù, s kterými se pøi provedení manipuluje a které se aktuálnì pøetváøejí (desky), a nìkolik „živých“
prvkù, které vytváøejí své vlastní zvuky a struktury (hudebníci).
Desky pøemosśují prostor mezi pùvodním zámìrem filmu a spontánní improvizací.
•
•
•
•
Foto: Andy Moor
•
Alan Licht. A New York based musician and writer, Al-
an Licht has released four albums of pieces for solo and multiple
guitars, the latest being A New York Minute (XI). He’s recorded
and performed as an improvisor with: Rashied Ali, Jim O’Rourke,
Lee Ranaldo, Christian Marclay, Thurston Moore, Arto Lindsay,
John Zorn, Zeena Parkins, Ikue Mori, Derek Bailey, Dean Roberts,
Charles Curtis, Ulrich Krieger, Loren Mazzacane Connors, Nihilist
was formed in 1999
Spasm Band, Oren Ambarchi, Ken Vandermark, Peter Brotzmann,
with the idea to perform improvised music to the films of Stan
Keith Rowe, Fred Lonberg-Holm, William Hooker, Michael Snow,
Brakhage and other members of the American Cinema avante
Keiji Haino, DJ Olive, Rudolph Grey, Fennesz, DJ Spooky. A foundgarde of the 1950s—60s (Brakhage’s film ‘The Text of Light’ was ing member of the bands Love Child & Run On, he’s also perforthe premiere performance and namesake of the group). The ori- med with Tom Verlaine, Brokeback, Papa M, the Styrenes, Royal
ginal premise was to improvise (not ‘illustrate’) to films from the Trux & Plush. Also performed Phill Niblock’s work regularly. Sound
American Avante-Garde (50s—60s etc), an under-known period
installations include “Today I Am A Fountain Pen”, Studio Five
of American filmic poetics.
Members of the group include Lee Beekman, NYC (1998), “Country Geese, City Geese” and “Twilight
Ranaldo and Alan Licht (gtrs/devices), Christian Marclay and DJ of the Idols” Diapason, NYC (2003) and “The Downsizing of Don
Olive (turntables), William Hooker (drums/perc), Ulrich Krieger
Dokken”, part of ‘Constrictions’ exhibition at Pierogi 2000,
(sax/electronics), and most recently Tim Barnes (drums/perc).
Brooklyn (1996). A frequent contributor to the WIRE, Modern
Various combinations of these players attend ‘Text’ gigs, depen- Painters, Time Out NY, Premiere, Film Comment, his first book,
ding on individual schedules, so the group takes on various per- An Emotional Memoir of Martha Quinn, was published by Drag
mutations —sometimes all members participate, sometimes not. City Press in 2001.
To date the group has performed with the following films: Brakhage’s The Text of Light, Dog Star Man, Anticipation of the Night,
je hudebníkem, spisovatelem a výtvarným
Songs; Harry Smith’s Mahagonny outtakes, Oz-The Approach to
umìlcem, je zakládajícím èlenem skupiny Sonic Youth založené
the Emerald City, and Late Superimpositions. The group has
v roce 1981 v New York City. Posledním vìtším projektem
headlined the Victoriaville Music Festival, Canada (2002); Three Sonic Youth bylo evropské turné „Sbohem 20. století“, pøi nìmž
Rivers Film Festival, Pittsburgh; Walker Art Center, Minneapolis; uvádìli skladby autorù jako je John Cage, Christian Wolff, George
Centre Georges Pompidou, Paris; and have done several tours
Maciunas, Yoko Ono, Steve Reich a další. Mezi Ranaldovými
of Europe as well as performing in New York City and other USA
projekty jsou nahrávky, napø. „Dirty Windows“ — sbírka mluvených
club and cinema venues.
textù s hudbou a „Amarillo Ramp“ (pro Roberta Smithsona) — díReleases Un Pranzo Favoloso. FinalMusik, Italy. January
la pro kytaru, knihy (Bookstore, Road Movies, Jrnls80s, Lengths
2007 012805 Rotterdam 1. Room40, Australia. January 2007 and Breaths) a vizuální díla (vystavená v Hayward Gallery v LonCosmic Debris Vol 1. Split 12” with My Cat Is An Alien (limited
dýnì a v Museum of Contemporary Art v Sydney).
100 copies). Italy. Dec 2006 Metal Box. 3xCD. Dirter Promotions.
is a musician, writer, and visual artist. An
September 2006 Reel 1. Archive CD release, limited to 200 cooriginal member of the group Sonic Youth, formed in 1981 in New
pies. May 2005 Text of Light s/t. CD. Starlight Furniture. June
York City, they have recorded and performed around the world
2004 Piece for Harry Smith. Vinyl w screenprint in clear pkg.
since that time. Their last record was Sonic Nurse. In 1999
Table of the Elements Lanthanides series. May 2004
Text of
the
group recorded ‘Goodbye 20th Century’, performing compoLight / Tacita Dean — collaboration with visual artist Tacita Dean,
sitions by John Cage, Christian Wolfe, George Maciunas, Yoko
limited to 100 copies. En/Of #21—Bottrop boy, Germany. Vinyl.
Ono, Pauline Oliveros, Steve Reich and others. Among Lee’s
April 2004
solo records are Dirty Windows — a collection of spoken texts
je hudebník a spisovatel z New Yorku. Vydal with music — and Amarillo Ramp (for Robert Smithson) — pieces
ètyøi alba s nahrávkami pro jednu nebo nìkolik kytar, poslední
for the guitar. His books include Bookstore, Road Movies, Jrnls80s
z nich je A New York Minute (XI). Nahrával a vystupoval s mno- and Lengths & Breaths. His visual work has been included in reha mezinárodními hudebníky (Rashied Ali, Jim O’Rourke, Lee
cent exhibitions at the Hayward Gallery in London and the Sydney
Ranaldo, Christian Marclay, Thurston Moore, Arto Lindsay, John
Museum of Contemporary Art. On November 4, 2005, DRIFT,
Zorn, Zeena Parkins, Ikue Mori, Derek Bailey, Dean Roberts,
a duo show of his collaborations with Leah Singer — film, poetry,
Charles Curtis, Ulrich Krieger, DJ Spooky). Alan Licht je zaklásound, visuals — will open at Gigantic ArtSpace in TriBeCa.
dajícím èlenem skupin Love Child a Run On. Rovnìž provádí díla
patøí k nejvýraznìjším a nejaktivnìjším
Philla Niblocka a zvukové instalace. Pravidelnì pøispívá do
nìkolika hudebních, výtvarných a filmových èasopisù. Jeho první osobnostem berlínské scény. Uplatòuje se pøedevším jako saxofonista a improvizátor, ale i jako skladatel elektronické a komorní
knihu Nìkdejší city Marthy Quinnové (An Emotional Memoir of
hudby. K jeho zájmùm patøí kromì rùzných druhù ladìní také
Martha Quinn ) vydal v roce 2001 Drag City Press.
•
The Text of Light group
•
•
•
•
Lee Ranaldo
•
•
•
•
•
•
•
•
•
The Text of Light, nahoøe zleva: Lee Ranaldo, DJ Olive,
Ulrich Krieger, Alan Licht, Tim Barnes
The Text of Light, dole zleva: stojící Lee Ranaldo,
DJ Olive, Alan Licht a sedící Ulrich Krieger
prùzkum hranièního pásma mezi zvukem a tichem a mezi tóny
a šumy — ale i rozvíjení hudebního výraziva rocku a zkoumání
okrajù popkultury. Jako interpret nebo skladatel má na svém
kontì takové projekty jako kompletní saxofonové skladby Johna
Cage èi spolupráce s hudebníky jako jsou Lee Ranaldo, Elliott
Sharp, David First, Antoine Beuger, Radu Malfatti, Witold Szalonek,
Mario Bertoncini, Michiko Hirayama, Miriam Marbe, Hans-Joachim
Hespos, John Duncan, Zbigniew Karkowski, Merzbow, Thomas
Köner, DJ Olive, Christian Marclay, John White, Dietmar Diesner,
Wolfgang Fuchs, Seth Josel, Matias de Oliveira Pinto a se soubory zeitkratzer, oh-ton ensemble, Ensemble United Berlin, Soldier
String Quartet, Ensemble Modern a dokonce s Berlínskými filharmoniky!
•
Ulrich Krieger studied composition, electronic music
and saxophone in New York and Berlin, Germany. He calls his way
of sax playing : ‘acoustic electronics’ and often uses his instrument more as an ‘analogue sampler’ from which he can play his
‘quasi-electronic’ sounds, which then get processed — rather than
as a traditional finger-virtuoso instrument. By amplifying his instrument in different ways, he gets down to the ‘grains of the
sounds’, changing their identity and structure from within. He
collaborated with artists like: Lou Reed, La Monte Young, Phill
Niblock, David First, Lee Ranaldo, Elliott Sharp, Thomas Köner,
Witold Szalonek, Mario Bertoncini, Miriam Marbe, hespos,
Merzbow, Dietmar Diesner, Wolfgang Fuchs, and many others.
His works were performed by: Soldier String Quartet, zeitkratzer,
oh-ton ensemble, Ensemble United Berlin, California Ear Unit,
Seth Josel, and many more. He toured as a soloist, composer,
and with various bands, ensembles and orchestras (including
‘Ensemble Modern’ and the ‘Berliner Philharmoniker’) through
Europe, North America, Asia and Australia, including radio and
TV broadcasts. He has been awarded various international
grants, residency, and prizes and has released several CDs on
American and European labels.
•
•
•
Lee Ranaldo
•
•
•
•
Alan Licht
•
•
•
Ulrich Krieger
•
STRANA 4 / XXI. ENH 2008
•
Stan Brakhage
(1933—2003) je všeobecnì uznávaným avantgardním filmaøem své generace a jedním z nejvìtších
v rámci celého dvacátého století. Jeho vliv na filmovou tvorbu je
možno porovnávat s vlivem Johna Cage v hudbì nebo Jacksona
Pollocka v malíøství. Bìhem svého života natoèil Brakhage témìø
400 filmù, jejich trvání se pohybuje od nìkolika sekund po nìkolik
hodin a jsou vìtšinou nìmé. Podobnì jako u mnoha jiných umìleckých radikalistù se jeho díla èasto popisují tím, co nejsou:
filmové prostøedí se vìtšinou definuje jako „vyprávìní pøíbìhù“
a „zpracování pøedmìtù a událostí reálného svìta“, zatímco Brakhagovy filmy jsou nepopisné, nic nepøedstavují a èasto se obejdou i bez kamery — v jednom z jeho nejznámìjších dìl, Svìtlo
mùry, nalepil na pásku køídla mùr, vìtvièky a listy a udìlal z nich
(1933—2003) is widely considered
the most important avant-garde filmmaker of his generation and
one of the greatest of the 20th century. His impact on the cinema
has been compared to that of John Cage or Jackson Pollock on
their respective mediums. Brakhage made nearly 400 films during his life, starting at age 19. His works range from a few seconds
to a few hours and are mostly silent. Like the work of many artistic radicals, his is often described in terms of what it is not: working in a photographic medium most commonly defined by storytelling and the reproduction of real-world objects and events,
Brakhage made non-narrative, non-representational films and at
times even dispensed with photography altogether—in one of his
best known works, Mothlight, he stuck mothwings, twigs, and leaves onto tape and made prints from it. An admirer of Ezra Pound
and a close associate of poets like Kenneth Rexroth, Robert
Creeley and Robert Duncan, Brakhage preferred to think of his
films as metaphorical, abstract and highly subjective — as a kind
of poetry written with light. Still, he also made intensely personal
films that depicted the birth of his first child (Window Water Baby
Moving), war (23rd Psalm Branch), an autopsy (The Act of Seeing
With One’s Own Eyes), and various portraits of friends and family.
Brakhage was also a film professor, author, and lecturer.
TEXT OF LIGHT notes
Text of Light does not perform soundtracks to the films of Stan Brakhage. Rather it uses the film as a further element for improvisation,
almost as a fifth (or sixth) performer. While Brakhage intended for
these films to be screened silently as films, when framed in and of
themselves in a movie theatre, in Text of Light presentations they are
being juxtaposed with the music, in a kind of real-time performance,
mixed-media collage. Any of the Text of Light performers may or may
not be viewing the film as it unspools, and may or may not be reacting to what’s happening on screen — just as they may or may not
be reacting to the sounds of any of the other individual performers.
AMM used to loop the Beach Boys’ “Barbara Ann” and improvise
with the loop running, but they would not necessarily be “accompanying” the song, or even reacting to it. Derek Bailey would prepare
a tape of silences broken by brief interludes of guitar and perform
solo improvisations with it, never knowing exactly when the taped
guitar would come in. Text of Light represents an extension of these
free improvisational experiments into an intermedia environment.
What is exciting is when certain members are engaged in a kind of
dialogue with the film, and the others are just reacting to this, setting up a chain of events that is unique in audio/visual performance
situations. Also of note is the role of records and the turntablist,
which is crucial to Text of Light. The records, like the films, are “canned” documents that have already been carefully edited and prepared. The turntablist deconstructs them in any number of ways —
changing playback speed, effects processing, scratching, skipping,
looping. So in any given Text of Light performance, there is one fixed
pre-recorded element unfolding without interference or variation in
real time (the film), multiple pre-recorded elements that are manipulated and re-designed on the spot by a performer (the records), and
multiple live elements are creating their own sounds and structures
on the spot (the instrumentalists). The records bridge the gap between the predetermination of the film and the spontaneous composition of the instruments/instrumentalists.
The film’s running length is used as a frame for the duration of the
improvisation (although commonly the improvisation lasts slightly
longer than the running time of the film). Having this frame sets Text
of Light apart from other free improvisational situations, in which the
duration of any individual “piece” is not determined beforehand (although in a normal free improv concert situation, a standard concert
length will be in mind, i.e. if you’ve played a 40 minute improv and
then a 20 minute improv, you might stop or continue with only a short
5 or 10 minute piece). The cumulative result is a new chapter in the
annals of free improvisation and mixed media.
Alan Licht
Brakhagem inspirovaná lakonická
hudba
(Musicworks, bøezen 2006)
Text of Light. Starlight Furniture STAR024 CD.
V roce 1999 založil Alan Licht a Lee Ranaldo skupinu Text
of Light, jejímž cílem byla hudební improvizace pøi nìmých
filmech Stana Brakhage. Tím vyvolali protest urèitých èlenù
obce experimentálního filmu, která si stìžovala s odùvodnìním, že Brakhageovy filmy byly natoèeny jako nìmé filmy
a tak se také mají promítat. Odpovìdí na to bylo prohlášení
skupiny, že smyslem jejich vystoupení není doprovázet
nìmý film hudbou, nýbrž jeho využití jako výchozí bod své
vlastní improvizaèní zámìry. Toto album, které neobsahuje
pohybující se obrázky, prokazuje platnost jejich prohlášení
a umožòuje posluchaèský zážitek, který èerpá jak z reakceschopnosti hudebníkù tak z inspiraèní energie Brakhageových dìl.
Tato nahrávka zaznamenává tøi pøedstavení kytaristù Lichta & Ranalda, ke kterým se v urèitých fázích pøidává perkusista William Hooker, saxofonista Ulrich Kreiger a DJ Olive
a hráè na gramofon Christian Marclay. První záznam pøedstavuje køivolakou souhru kytar, saxofonu a pøístrojù – pìt
hudebníkù se navzájem proplétá, jako by byly souèástí nìkolikahlavé šelmy. Na druhém záznamu kormidluje DJ Olive
k zvonivým tónùm a rozptýlenému osamìlému hlasu, který
jako by byl izolován z nìjakého avantgardního filmu z šedesátých let. Na tøetím a posledním záznamu exceluje Christian Marclay, který jej rozjíždí skvìle navzorkovaným smyècovým kvartetem a následnì pøejde do absolutní, kytarobubnové extáze, která brilantnì završuje uvedená tøi vystoupení.
Oproštìna od obrazù se hudba Text of Light ve vztahu k dílu Stana Brakhage projevuje zcela jinak. To je nejpatrnìjší
vzhledem k rùzným hudebním rytmùm. Brakhageovy filmy
se pøevážnì vyznaèují komprimovaným støihem buï ve
formì rychlých fotografických segmentù nebo tanèících
barevných výhonkù ruènì nanášených pøímo na film. Naproti tomu se hudba odhaluje témìø lakonicky — jedná se
spíš o vrstvenou než generovanou hudbu. V tomto kontextu se bližší Brakhageovým filmovým pásùm, které jsou reprodukovány na obalu alba: vrstvené malby, které poskytují pøedstavu, že se protahují až do nekoneèna. Je to hudba,
která je životaschopná i mimo pùvodní kontext. Zrovna tak,
jako se vyplatí vidìt Brakhageovy nìmé filmy (v jejich pùvodní verzi na 16 mm filmu, pokud k tomu máte pøíležitost,
ale i DVD na znaèce Criterion je hodnotnou iniciací), tak
pùsobí skvìle i hudba Text of Light bez své obrazové inspirace, a navíc odstraòuje balast polemik o tom, zda živá provedení Text of Light tyto filmy znesvìcují nebo ne. Podobnì
jako film, od nìhož odvozuje své jméno, i duo Licht/Ranaldo
brilantnì rozkrývá možnosti imaginace v mezích prostoru,
ve kterém se pohybují, aś je to na jevišti nebo na CD.
Chris Kennedy
Stan wrote for distribution catalogues on The Text
of Light:
“All that is is light.” – Dun Scotus Erigena
(„Všechno co je, je svìtlem.“)
“To see the world in a grain of sand” – William
Blake („Nahlížet svìt v zrnku písku.“)
These the primary impulses while working on this
film. It is dedicated to Jim Davis who showed me
the “first spark” of refracted film light.
•
•
•
Stan Brakhage
The Text of Light
ard Steuermann, transferring again to Bennington College in Vermont to study with Lionel Nowak. Privately, Tenney also was a student of Chou Wen-Chung (composition 1955—6), Carl Ruggles
(composition 1956—8), Edgard Varèse (composition 1961—5),
and Dorothy Taubman (piano 1968—70). At the University of
Illinois at Urbana-Champaign, he studied with Kenneth Gaburo
(composition), and was a student and assistant of Harry Partch
and Lejaren Hiller, developing computer programs to model composition. During 1961—4 he was involved in innovative electroacoustic research at Bell Telephone Laboratories, where he worked with Max Mathews developing programs for computer soundgeneration and composition. Tenney was introduced to new
music through John Cage’s Sonatas and Interludes for prepared
piano at age 16. Pursuing an interest in music of the avant-garde,
he was a founding member, conductor, and pianist of the Tone
Roads Chamber Ensemble (New York, 1963—70), and founder
and musical director of Tone Roads West in Los Angeles (1973—5).
He was also involved in the ensembles of Harry Partch (Gate 5
Ensemble, 1959—60), Steve Reich (New York, 1967—70), and
Philip Glass (New York, 1969—70), and has performed and/or
conducted music by Charles Ives, John Cage, Morton Feldman,
Erik Satie, Arnold Schoenberg, and others.
a množství prestižních cen,
byl èasto zván na pøednášky o filmové a umìlecké
tvorbì. Je také autorem
jedenácti knih, zásadním
teoretickým dílem je pojednání Metaphors On Vision (1963), posledním je
sbírka esejù Telling Time.
Marilyn Brakhage
b y F r e d C a m p e r , from the Chicago Reader
Running 75 minutes, this landmark 1974 film by Stan Brakhage
was his first long, fully abstract work. Photographing tiny areas of
a crystal ashtray, Brakhage discovers metaphors for landscapes
in the patterns of reflection and diffraction: rivers, volcanoes, and
mountains are suggested by images so delicate they’re worthy of
J. M. W. Turner. The film is simultaneously a vision of the world’s creation and an inner landscape of spatial and light effects organized
almost as if light were music. The color of the print being screened
is badly faded, introducing cloying candy-cane pinks where there
were none, but like the faded version, the original was largely reddish brown, and much of its sense of space and rhythm survives. On
the same program: Brakhage’s four-minute Commingled Containers,
a quietly poetic film of a stream that intercuts footage of its surface
with more abstract imagery that suggests a view below.
•
•
•
Stan Brakhage
is celebrated and honored
around the globe as an inspirational, visionary film artist.
Born in Kansas City, Missouri,
in 1933, Brakhage moved to
Denver, Colorado at the age
of six. He sang as a boy soprano soloist, dreamed of being
a poet, and graduated from
South High School in 1951
with a scholarship to Dartmouth. After one semester,
he left to pursue a life in the
Arts, returning to Denver to
make his first film in 1952.
As a young man, Brakhage
Hudební doprovod? NE!
lived in San Francisco and
Fred Camper
V posledních letech byly vícekrát promítány nìmé Brakha- New York associating with
many other poets, musicians,
govy filmy s živým hudebním doprovodem. Z mého pohlepainters and filmmakers, incdu to vidím jako opravdu špatný nápad.
Když Brakhage pøedstavoval své filmy, dostával obèas otáz- luding Robert Duncan, Kenku, proè jsou nìmé a zda by jim hudba neprospìla. Na to neth Rexroth, John Cage, Edmìl Brakhage nìkolik odpovìdí, napø.: „Zjistil jsem, že ne- gard Varèse, Joseph Cornell,
Maya Deren and Marie Menjsem moc pøíliš dobrý režisér zvukových filmù”, ale já se
domnívám, že odpovìdí, která se nejvíce blíží skuteènosti, ken. A youthful “poet-withje, že se celý život pøesvìdèoval, že zvuková stopa negativnì -a-camera”, Brakhage soon
ovlivòuje vizuální rytmus obrazù. Protože pracoval s jemný- emerged as a significant film
artist, evolving an entirely new
mi rytmy buzenými mnoha aspekty jeho pøedstavivosti,
form of first person, lyrical cizvuk by znièil vše, o co usiloval. Vìøil tomu, že pokud by
nema. Brakhage married
hudba pøevládala, potom by obrazy byly redukovány na
Jane Collom in 1957, and from Stan Brakhage
zvukový doprovod.
the early 60s they lived in RolKdyž tyto dotazy byly stále èastìjší, zatelefonoval jsem
v kvìtnu 2002 Brakhagovi, co si o tom myslí. Ve své typic- linsville, Colorado, making
ké velkorysosti to povolil: „Nechtìl bych zasahovat do tvor- films and raising their five children. Brakhage also continued to
by jiných. Ale já bych to nedìlal a asi bych to nechtìl vidìt travel around the country and abroad becoming a leading figure of
ani slyšet... Mìli by dìlat nìco skuteènì podstatného a po- the American avant-garde film movement. He lived in Boulder from
1986, and in 2002 moved to Canada with his second wife, Marilyn,
kud by mìli být skuteènì upøímní…, tak tohle není spoluBefore his death in March, 2003, Brapráce. Z mého pohledu se tím deformuje estetická podsta- and their two children.
ta filmu a pokud ji nechtìjí deformovat, pak aś se do toho khage had completed more than 350 films, ranging from the psychodramatic works of the early 1950s, to autobiographical lyrics, mythopustí sami bez mé nápomoci.“ Potom mi vykládal pøíbìh
o básníkovi Lawrencovi Ferlinghettim: „Když jsem žil krátce logical epics, “documents”, and metaphorical film “poems” — variously employing his uniquely developed hand-held camera and rapv San Franciscu, chodil ke mnì Ferlinghetti jednou nebo
dvakrát týdnì a pokoušel se psát báseò, která by se mohla id editing techniques, multiple superimpositions, collages, photographic abstractions, and elaborate hand-painting applied directly
recitovat s filmem Mrtvý. Vzpomínám si z ní jen na, ,Ach,
mrtvý‘.“ Nakonec Ferlinghetti „i pøes svou egománii“ musel to the surface of the film. A deeply personal filmmaker, Brakhage’s
great project was to explore the nature of light and all forms of visouhlasit s tím, že Mrtvý je nìmým filmem.
O promítání Brakhagových filmù s hudebním doprovodem sion – while encompassing a vast range of subject matter. He frequently referred to his works as “visual music” or “moving visual
mi 11. srpna 2003 napsala Marilyn Brakhage, vdova po
Stanovi, dìdièka a vykonavatelka závìti: „Vùbec si nemys- thinking”. The majority of his films are intentionally silent. Brakhage taught at the School of the Art Institute of Chicago, and as
lím, že by se to tak mìlo dìlat. Myšlenka na to, že se nìDistinguished Professor of Film Studies at the University of Colokterý Brakhagùv film použije jako ,doprovod‘ mi dìlá tìžrado at Boulder. The recipient of three Honorary Degrees and nukou hlavu.“
merous prestigious awards, he lectured extensively on filmmaking
Moje interpretace Brakhagova stanoviska a mùj osobní
názor na promítání Brakhagových filmù s hudbou: Kdokoli and the Arts, and is the author of 11 books — including his seminal
si mùže vypùjèit nìkterý z jeho filmù a promítnout ho s libo- 1963 work, Metaphors On Vision, and his more recent series of esMarilyn Brakhage
volnou zvukovou stopou. Podle Brackhage se tím „zdefor- says, Telling Time.
Victoria, BC Canada, December 2007
muje estetická podstata“ jeho filmù; podle mì se tím Brakhagovy filmy jako takové devalvují zcela jistì. Proto každý,
kdo hodlá promítat Brakhageovy filmy s hudebním doprovodem, by nemìl tvrdit, že se jedná o Brakhagùv film, i kdyS T Ø E DA – W E D N E S DAY
by dodal „s hudbou (tøeba) od Psycho Puppies“. Už se nejedná o Brakhagùv film. V tomto pøípadì se jedná o použití
Brakhagova filmu pro vytvoøení nìèeho jiného a toto „jiné“
je tøeba pojmenovat (nebo to nazvat „Bez názvu“) a uvést,
že to sestává z nìmého Brakhagova filmu, který je nyní doUmìleckoprùmyslové muzeum
provázen hudbou Psycho Puppies.
Moravské
galerie v Brnì / Moravian
Pokud máte zájem podívat se na Brakhagovy obrazy s hudbou, potom i na to Brakhage pamatuje; zvláštì v jeho pos- Gallery in Brno, Museum of Applied
lední dekádì vzniklo nìkolik filmù ve spolupráci s hudebníky, v nichž obrazy a hudba jdou ruku v ruce. V Brakhagovì Arts, Husova 14, Brno
filmografii, kterou jsem sestavil, jsou uvedeny i filmy s hudebním doprovodem. V nìkterých pøípadech použil Brakhage již zkomponovanou hudbu, v jiných byla hudba zkompo(DE/CA) – houslový recitál / violin
nována pro film. Když pracoval s hudebníky, snažil se vytvoøit takové dílo, v nìmž nepøevládá ani hudba ani obraz, recital
v nichž oba prvky pùsobí stejnì. Moje oblíbené Brakhagovy
Christopher Butterfield: Clinamen
filmy s hudbou jiných skladatelù jsou: Boulder Blues and
Pearls and..., Crack Glass Eulogy, I ... Dreaming, # Visions Markus Trunk: Four Stills
Caspar Johannes Walter: Schatten
In Meditation #3 a Christ Mass Sex Dance. Nìkteré filmy
natoèil Brakhage i se svou pùvodní zvukovou stopou; mo- James Tenney: Koan
je oblíbené jsou: Desistfilm, Fire of Waters a Scenes From Chris Newman: Yard Part
Under Childhood (èást první, zvuková verze) a také Blue
Clemens Merkel z Freiburgu patøí k dnešní housMoses s autorskou recitací synchronizovanou s obrazem,
lové špièce. Kromì pùsobení ve vynikajícím Quatpøestože se nejedná o „pøíbìh”.
James Tenney (1934—2006) vyrùstal v Arizonì a Colo-
radu, kde také získal první hudební vzdìlání, které si pozdìji rozšíøil na Julliard School of Music, Bennington College, na univerzitách v Denveru a Illinois. K jeho uèitelùm patøili mj. i Edouard
Steuermann, Lejaren Hiller, Chou-Wen Chung a Egard Varèse.
Jako interpret spolupracoval s pøedními americkými skladateli
(John Cage, Harry Partch, Phil Glass, Steve Reich) a také vedl
vlastní soubor Tone Roads zamìøený na prezentaci soudobé
americké hudby. V šedesátých letech pracoval v Bell Telephone Laboratories na rozvoji computerové hudby. Vedle kompozice se vìnoval také hudební teorii, je považován za jednoho z pøedních teoretikù hudby dvacátého století. Už jeho disertaèní práce
Meta + Hodos: A Phenomenology of 20th-Century Musical Materials (1961) kolovala v USA po léta v samizdatových opisech a nakonec byla vydána knižnì (Frog Peak 1988). Ve svých spisech se
zabýval hudební akustikou, problémy computerové syntézy zvuku,
historií konsonance a disonance i otázkami harmonie a hudební
formy. Byl povolán uèit na øadì vysokých škol, které se rovnìž
díky jeho pùsobení staly významnými centry soudobé hudby (Polytechnic Institute of Brooklyn, California Institute of the Arts, University of California, York University in Toronto).
•
•
•

•
•
•
•
•
•
Jediné, co je v hudbì univerzální a pøírodnì dané,
pendium Institutu pro Novou hudbu v Darmstadtu). 1996 pøed- je harmonické spektrum. Všechno ostatní je kulnášel na setkání mladých skladatelù „Ear Talk“ na ostrovì Lesbos tura a mùže na sebe brát nejrùznìjší podobu.
(Øecko). 1997/98 byl stipendistou na zámku Solitude ve StuttJames Tenney
gartu. Na svém kontì má øadu nahrávek pro rozhlas i CD.
Èasto a velmi úzce spolupracuje s autory. Obzvláštní zájem vì- Po celý život pomáhal ostatním ke slávì a sám zùstal nakonuje komorní hudbì všech dob a souèasné literatuøe pro sólové nec ve stínu... Tak by bylo možno charakterizovat pøíbìh
housle.
, skladatele neprávem opomí-
•
Clemens Merkel, born in 1968 in Freiburg, first mu-
sical experience with violin lessons and in the boy’s choir of the
Adrian-Willaert-Ensemble, performances of middle-age and renaissance music, studied at the Musikhochschule Freiburg with
Prof. Jörg Hofmann and Prof. Nicolas Chumachenko, took lessons
from Irvine Arditti and Christiane Edinger, worked under Arturo
Tamayo in the Ensemble of the Institut für neue Musik Freiburg
(Institut for New Music Freiburg). Since 1993 he has worked
as a freelance musician and as a member of Thürmchen Ensemble (Cologne) and tge EnsembleSurplus (Freiburg), frequent work
in different duo formations. 1991 Darmstädter Stipendienpreis (scholarship-award of Darmstadt), 1996 lecturer at the “Ear
Talk“ Meeting for young composers in Lesbos/Greece, 1997/98
scholarship at Schloß Solitude (Stuttgart), many recordings for
radio stations and CD’s, often and close cooperation with many
composers, special interest in chamber music of all times and
solo literature of 20th—21st century.
•
•
Mám rád kontrast, mnohotvárnost, koexistenci Clemens Merkel
rùzných forem. Je to jako na kvetoucí louce,
kde vedle sebe žijí rùzné rostliny, pampeliška
vedle pryskyøníku èi
blatouchu, ale i pampeliška vedle pampelišky
— protože pøi peèlivém
pozorování jsou i podobné vìci rùzné. Jako interpret se snažím obejmout
hudbu v celé její šíøi —
od „konvenèní“ po „experimentální“ — a nechat ji pracovat ve mnì
a skrze mne — v tom je
moje úloha, a v tom cítím
i svoji svobodu. Pøi tomto zpùsobu práce se vyjevují stále nové aspekty mé osobnosti, protože èlovìk se neustále
mìní a nikdy nezùstává
stejný. Velmi dùležitý je
uor Bozzini (Montréal) se vìnuje i sólové høe a ve
mùj vztah ke konkrétní
svých recitálech rád uvádí zejména mladé autory
skladbì. Ten mùže vznikèi skladatele, kteøí novì definují pojetí houslové
nout okamžitì anebo
hry. Na neuvìøitelnì bohatém repertoáru ukazuje rùst bìhem let. Pøi kažschopnost dostát nejrozmanitìjším technickým
dém vystoupení bych chtìl spojit energii obsaženou
i výrazovým požadavkùm, které obohacuje svým
ve skladbì se svou vlastní energií a intenzitou, ktenesmírným zaujetím: jeho hra je vášnivá i umìøená, rou jsem schopen do hry vložit, a z tohoto procesu
precizní i citlivá — jak která skladba potøebuje.
by mìla vzniknout má hudba. C l e m e n s M e r k e l
Clemens Merkel from Freiburg belongs among
I am a friend of contrasts, of multiplicity, of coexisthe present top violinists. In addition to his worktence of diverse forms, As in a blossoming meading with the Montréal based Quatuor Bozzini he
ow, where a variety of plants and flowers prosper,
also pursues his solo career largely introducing
dandelion next to buttercup, and also dandelion
composers who try to redefine concepts of violin- next to dandelion, since what appears similar turplaying. An on hand and unbelievably rich repernes out to be different when observed closely. My
toire shows his ability to comply with the various
task — and also my freedom — as a performer, is to
technique and/or expression demands which he
take on the whole spectrum from “conventional”
enriches with his immense involvement: his way
to “experimental” music, and let it all work in and
of violin playing is both passionate and restrained, through me. By working this way, new aspects of
precise and sensitive — as the composition itself
my personality are constantly appearing, since one
requires.
is always changing, never standing still. My relationwww.actuellecd.com/en/cat/cqb_0703/
ship to an individual piece is very important. It may
develop immediately or grow over years. In any
Clemens Merkel se narodil ve Freiburgu 1968. První event, I would like the energy contained in the piehudební zkušenosti získával v hodinách houslí a v chlapeckém
ces I play to come together with the energy and insboru patøícímu k Adrian-Willaert-Ensemble, kde se vìnoval pro- tensity which I can bring to them, and in the provozování støedovìké a renesanèní hudby. Studoval na Musikcess to become my music... C l e m e n s M e r k e l
Jamese Tenneyho
jeného, pøestože se významnì podílel na utváøení soudobého hudebního jazyka už od poèátku šedesátých let. Hrál
v souborech Harryho Partche, Johna Cage, Phila Glasse
a Steva Reicha a zejména u dvou poslednì zmínìných se
aktivnì zasloužil o formování jejich osobního stylu a jeho
názory i vlastní kompozièní èinnost podpoøily mohutný rozkvìt amerického minimalismu sedmdesátých a poèátku
osmdesátých let. Jakkoliv James Tenney nikdy nezískal popularitu a publicitu jako jeho kolegové Glass a Reich, jeho
myšlenkový vliv na mladší skladatele byl obrovský a stimulující. Ostatnì i sám John Cage, když byl v roce 1989 dotázán, koho si nejvíce váží a u koho by si pøál studovat, kdyby byl mladý, odpovìdìl bez váhání: „U Jamese Tenneyho.“
James Tenney vytváøí hudbu, založenou na hluboké znalosti akustiky. Jeho skladby mají charakter objektivních procesù. Sám k tomu øíká: „I když skladatel odkryje všechny karty, pøece i tak zùstává ve skladbì stále cosi tajemného...“
5 / 3 / 2008:
●●
Clemens Merkel
•
Stan Brakhage je dnes uznáván a uctíván jako
svìtovì významný, inspirativní a vizionáøský umìlec v oblasti nezávislé filmové tvorby.
Narodil se v Kansas City
(ve státì Missouri) v roce 1933. Od šesti let pak vyrùstal
ve mìstì Denver (Colorado). Mìl všestranné umìlecké nadání, v dìtském sboru zpíval sopránová sóla, snil o tom, že
bude básníkem, vynikající prospìch mu zaruèil stipendium
na Univerzitì v Dartmouthu. Nicménì studium po jednom
semestru opustil, aby — jako devatenáctiletý — v Denveru
natoèil svùj první film (1952). V San Franciscu a v New
Yorku se pohyboval v umìlecké spoleènosti (Robert Duncan,
Kenneth Rexroth, John Cage, Edgard Varèse, Joseph Cornell,
Maya Deren a Marie Menken). Jako mladý „básník s kamerou“ si brzy vydobyl respekt a vyvinul novou formu lyrického
filmu. V roce 1957 se oženil s Jane Collom a od šedesátých let žili v Rollinsville (Colorado), kde vychovali pìt dìtí.
Zároveò se intenzívnì vìnoval filmování a stal se jednou
z vedoucích osobností americké filmové avantgardy. Se
svou druhou ženou Marilyn a dalšími dvìma dìtmi se roku
2002 pøestìhoval do Kanady, kde zemøel v roce 2003. Vytvoøil více než 350 filmových dìl — od raných psychologických dramat k autobiografické lyrice, mytologické epice,
„dokumentùm“ a metaforickým filmovým „básním“ rozmanitým zpùsobem využívajících jeho osobité ruèní kamery,
rychlých støihù, mnohanásobných prolínání, koláží, fotografických abstrakcí a minuciózních kreseb, vytváøených pøímo
na filmový pás. Hlavním tématem mu ovšem bylo zkoumání svìtla a všech forem vidìní v nejširším smyslu. Svá
díla èasto oznaèoval jako „vizuální hudbu“ nebo „pohyblivé
vizuální myšlení“. Vìtšina jeho filmù je zámìrnì nìmá.
Stan Brakhage uèil na Art Institute of Chicago a na University of Colorado (Boulder).
Získal tøi èestné doktoráty
•
•
•
•
•
•
•
•
•
hochschule Freiburg, kde ho uèili Jörg Hofmann a Nicolas Chumachenko, lekce mu dávali také Irvine Arditti a Christiane Edinger.
Pracoval pod vedením Artura Tamaya v Souboru Institutu Nové
hudby ve Freiburgu. Od roku 1993 pùsobil jako samostatný hudebník a èlen souborù Thürmchen Ensemble (Köln) a EnsembleSurplus (Freiburg), èasto se objevoval v rùzných duo-formacích.
V roce 1991 získal prestižní Darmstädter Stipendienpreis (sti-
•
•
Tenney, James (Carl)•Composer, teacher, pia-
nist, conductor, b Silver City, N Mex, 10 Aug 1934, d Valencia, Cal
24 Aug 2006; BA (Bennington College) 1958, M MUS (Illinois)
1961. Tenney studied piano as a child, and 1952—3 took engineering at the University of Denver. He then moved to New York
to the Juilliard School of Music, where he studied piano with Edu-
•
James Tenney: KOAN for solo violin (for Mal-
colm Goldstein), 1977 (Postal Pieces)
Ve svých skladbách James Tenney s oblibou využívá velmi
jednoduchých procesù a také možností jiného ladìní (napø.
ve skladbì Critical Band používá jemných, sluchem nepostøehnutelných zmìn, které vedou nepozorovanì od unisona
na až k plnému souzvuku). Na podobných principech je
založen i Koan pro sólové housle (1971). „Kóan“ se v zen
buddhismu nazývá paradoxní, rozumovì neøešitelný úkol,
hádanka, kterou dává Mistr žákovi, aby jej pøimìl k osobnímu vyjádøení. Z urèitého hlediska je celá øada soudobých
skladeb „kóanem“ sui generis. I když je princip této skladby velmi jednoduchý a prùhledný (celý prùbìh je zaznamenán na pohlednicovém formátu), je — díky pohybu posluchaèovy mysli — dosahováno pomìrnì nepøedvídatelného
úèinku.
Jaká je možnost nahradit staré hudební paradigma
týkající se lidské situace hudbou, která se váže ke
zvuku? Nebo vnímání? Nebo snad k formì? Hudba
by tak více odkazovala sama na sebe, nebyla by už
jazykem popisujícím nìco jiného. Nebyla by už žádným jazykem. Byla by sama o sobì. Nebyla by zprostøedkovaná. Ale øíct, že hudba je o sobì, je v podstatì paradox, bezobsažná formulace. Èlovìk není
o sobì, èlovìk je sám sebou!
Zvìdavost je nejsilnìjší motivací prakticky všeho,
co dìlám. Vášnivì se zajímám o vìdu. Vìda mì
pøitahuje a ètu o ní mnohem víc než o hudbì. Ale
STRANA 5 / XXI. ENH 2008
aesthetic programme, if there is such a thing, might fit into it. For
me, it is mostly a matter of obeying instincts rather than following
a philosophy. I tend to agree with the distinction made by Agnes
Martin, the North American minimalist artist: “All work made from
ideas is not inspired and it is not art work. Art work is responded to
with happy emotions. Work about ideas is responded to with other
ideas.”
The composition process, for me, often amounts to the same thing.
Rather than developing and adding layers of sophistication, I end
up discarding, simplifying, flattening – as if to eradicate anything
even remotely pretentious. I find myself striving for “artlessness”;
an absence of drama, contrast, gesture even. Who knows, at the
bottom of it all may be a longing for that relentlessly chattering
voice in one’s head to fall silent… in order to be able, just for once,
to experience a single thing for its own sake, free from the compulsion to name and explain.
Where does my inspiration come from? Mostly sound — some casual observation, a single peculiar timbre, the way instruments are
laid out. Only rarely literature, occasionally visual art: I admire the
rigour of Mark Rothko, Agnes Martin and Donald Judd, and especially how they transcend it in their best work. I have learned from
composers, too — from Mathias Spahlinger, scrupulousness; from
Walter Zimmermann, nerve; from Alvin Lucier, patience, i.e. not to
consider a piece finished until it represents my original intention as
purely as I can manage.
James Tenney: Koan z cyklu Postal Pieces
•
Barrymu pøiletìt do Londýna. Interpretace se tak stává Newmanovi pokraèováním kompozièního procesu. 1983 formuje komorní punk-rockovou skupinu Janet Smith, v níž se uplatòuje jako zpìvák i skladatel. V tvorbì pro tuto skupinu èasto využívá
pøenosu klasického materiálu do rockové podoby a naopak.
1984 se setkává s Mortonem Feldmanem a jeho hudbou; je to
pro nìj šok, ze kterého se nemùže vzpamatovat dva roky. Z této
krize, bìhem níž hledá nové zpùsoby vyjádøení, vyjde nakonec
návratem ke svému pùvodnímu stylu, ale na vyšší rovinì uvìdomìní. Zároveò dochází k dùslednìjšímu pøenášení metod z jednoho média do jiného, což nakonec vede k tomu, že v roce 1989
zaèíná také malovat a ve stejném roce má první výstavu. Postupnì pøechází k multimediálnímu vyjádøení (hudba, malba, kresba, sochaøství, poezie), kterým usiluje o hlubší zasažení posluchaèe-diváka.
Od 1994 realizuje instalace (vèetnì živých) ve
velkých muzejních prostorách (Stadtgalerie Saarbrücken, Konstmuseum Boras, Kunstverein Düsseldorf, Nationalgalerie im
Hamburger Bahnhof Berlin, Donaugeschinger Musiktage), které
mu umožòují pokusy o komplexnìjší zpùsob prezentace.
Manželství, které trvalo od 1982 do 1991 bylo — vzhledem ke snaze
o maximální zpracování osobních zkušeností — rovnìž velmi dùležitým inspiraèním zdrojem. Po období stráveném v Kolínì n. R.,
Paøíži a znovu v Londýnì žije Chris Newman již øadu let v Berlínì.
•
•
•
•
Chris Newman. •Born London 1958. Childhood
Caspar Johannes Walter (1964) studoval kom-
pozici u V. D. Kirchnera ve Wiesbadenu, pozdìji u Johannese Fritsche a Clarenze Barlowa v Kolínì n. R. V roce 1985 se podílel na
založení kolínského nakladatelství Thürmchen Verlag. Získal
øadu významných skladatelských ocenìní — mj. Irino Prize for
Orchestra (Japonsko, 1992), 1. cena „Wien Modern“ (1995), Hindemithova cena festivalu Schleswig—Holstein a cena pro nový
talent spolkové zemì Severní Porýní—Westfálsko. 1988 rovnìž
cena mìsta Kolína n. R. V letech 1995/96 získal stipendijní
pobyt v umìlecké kolonii Künstlerhof Schreyahn (Dolní Sasko)
a 1998 byl odmìnìn roèním pobytem ve Villa Massimo v Øímì.
Zastupoval mladé umìlce z Kolína n. R. ve výmìnných projektech sponzorovaných Goethe-Institutem v New Yorku (1989)
a v Atlantì (1993). Jeho skladby byly vybrána na World Music
Days ve Stockholmu (1994) a v Kodani (1996). CD s jeho komorní hudbou vydané Nìmeckou hudební radou (Deutsches Musikrat) na znaèce Wergo získalo Cenu nìmecké gramofonové kritiky
(»Preis der deutschen Schallplattenkritik«) 1998. Jako interpret-violoncellista (pùsobí v Thürmchen Ensemble, který rovnìž spoluzakládal v roce 1991) se orientuje pøedevším na mladé autory
v oblasti experimentální hudby a hudebního divadla. Jeho skladby jsou provádìny nejen po celé Evropì, ale i v USA a Japonsku
(napø. dvì svìtové premiéry odeznìly v Atlantì a v Tokyu).
•
much concerned with the keeping of house (especially cooking)
due to illness of mother. 1976 death of mother, goes to King’s
College, London, Bachelor of Music degree 1979. During this
time meets Russian poet Eugene Dubnov with whom he translates Dubnov & other Russian poets (Chlebnikov, Mandelstam)
for publication. This work proves seminal in his development, as
translating, as in from one medium to another or from life into
art becomes one of the most important aspects of his work. In
1979 starts writing poems which are his; moves to Cologne 1980.
Studies with Mauricio Kagel in this town. Both Kagel & Cologne
give him a sense of release from stylistic expectancy — he writes
(music) which occurs to him regardless of how it might sound.
Through a commission from ICA London he’s obliged to write his
1st piece of substantial size, & through this obligation finds a way
to put different types of precomposed musical material together
like a pathway, like passing through a passage. This proves very
important for him. During the next few years produces music,
video pieces & poems which are made in similar ways (including
like passing through a passage), but never really presents them
together. In 1982 sings for the 1st time in public, songs he
wrote for composer Gerald Barry to perform, but owing to a fall
of snow in Dublin preventing that person from leaving his country,
he has to perform them himself. Uses this as an opportunity of
presentation of self, a prolongation of the compositional act. In
1983 forms rock band (’Janet Smith’) as composer/singer often
transferring material written for classical media to this rock medium & vice versa. In 1984 meets Morton Feldman; takes 2 years
to recover. Brings about a crises which tries to change his approach, but then realises he should do the opposite i.e. consolidate the old one i.e. do what he did before on a higher level of
consciousness. This brings about a closer & more literal translating of methods used in the making of work in one medium into
other media which ultimately brings about starting to paint (1989).
Has first exhibitions of visual work in this year. Becomes more
anxious to present works in various media which is made in the
same way together, to dissolve the media, to place the work more
directly inside the viewer. In 1994 makes installations (including
live installations) in larger museum-type spaces (Stadtgalerie
Saarbrücken, Konstmuseum Boras, Kunstverein Düsseldorf)
which enable this attempt. In 1982 gets married & 1991 divorced.
This relationship, due to his work using the direct personal surrounding for its material, is very important for his work. After the
first period in Cologne lives in Paris, London again; now lives in
Berlin.
•
•
•
•
Foto: Peter Brenkus
•
k obìma mì váže stejná zvìdavost. Èasto mnì napadá, že píšu takové skladby, jaké píšu, jen proto,
abych vìdìl, jak zní.
Moje hudba pøedstavuje zvuk pro úèel perceptuálního vhledu — jakýsi druh zjeveného vnímání. Nìjak
se mi zdá, že všechno, co dìláme, je vlastnì výzkum
procesu vnímání. Svým zpùsobem se vìda snaží
o totéž, ale tam jde o pochopení pøírodní reality
myšlením a intelektem. Pøipadá mi, že umìní se
snaží porozumìt realitì do stejné míry a jedineènosti, ale odlišným zpùsobem — skrze vnímání...
Myslím, že celá moje hudba mùže být oznaèena jako „experimentální“, ale v jiném smyslu než, jak
jej používá John Cage. Spíše je to doslova experiment jako pøi vìdecké práci, kde jeden experiment
vede k dalším.
James Tenney
James Tenney, “KOAN” for solo violin
(for Malcolm Goldstein), 1977 (Postal Pieces)
What’s the possibility of replacing the older musical paradigm –
about human condition — with a music which is about sound? Or
about perception? Or it could be about form? The music would be
more self-referential, not a language for describing something else
over there. It’s not a language at all. It is just itself. It’s not mediated.
To say the music is about itself is actually a paradox, kind of a meaningless formulation. You don’t need be about yourself. You are yourself. Curiosity is the strongest motivation of nearly everything I do.
I am passionately interested in science. Science fascinates me, and
I spend more time reading about scientific matters than about music. And the two are related for me in so far as they are two manifestations of the same curiosity. I often think that I write the pieces
I am writing because I want to know what they are going to sound
like. My music is sound for the sake of perceptual insight — some
kind of perceptual revelation. Somehow it seems to me that’s we
are all doing — searching to understand our own perceptual processes. In a way, science is about the same thing, but its enterprise
seems to be to understand the nature of reality through thought
and intellection. It seems to me art is about understanding reality
to the same extent, and as singularly, but through a different modality — through perception. /.../
“I think my entire music can be
called experimental, but in another sense of the word than the one
John Cage uses. Rather, it is quite literally an experiment like a scientific work, and in science one experiment leads to another.”
James Tenney
•
•
•
Markus Trunk:
Four stills
for a bowed
instrument
(2002/2007)
„Pochybuji, zda existuje uspokojivìjší
zpùsob tvoøení zvuku než jakým je tøení
smyèce o strunu.“
“I doubt there is a
way of producing
sound that is more
satisfying than bowing a string.”
Markus Trunk
Markus Trunk
Markus Trunk se narodil v Mannheimu (Nìmecko) v ro-
ce 1962. Kompozici studoval u Mathiase Spahlingera a Waltera
Zimmermanna v Karlsruhe a v USA u Alvina Luciera. Doktorát
v hudební kompozici získal na Univerzitì v Birminghamu. Od roku
1996 žije v Londýnì. Jeho skladby byly provádìny v mnoha
evropských zemích a také na význaèných festivalech (ISCM World
Music Days, Bang on a Can Festival New York, Huddersfield Contemporary Music Festival). Získal rùzná prestižní stipendia
(DAAD, Heinrich Strobel Foundation, British Academy) a je spoluorganizátorem koncertního cyklu experimentální hudby „Music
we’d like to hear“. Kritik Thomas Kahlcke o nìm napsal:
•
•
•
STRANA 6 / XXI. ENH 2008
Caspar Johannes Walter was born in Frank-
furt/Main in 1964. He studied composition with V. D. Kirchner
(Wiesbaden) as well as with J. Fritsch and C. Barlow (Cologne
„Markus Trunk se zamìøuje na samotný zvuk, na jeho pøírodní
prostotu a intenzívní vnímání; spíše na kontemplaci než na akci.
Rétorická gesta a abstraktní kompozièní zámìry jsou u nìj prakticky nepøítomné.“
•
Markus Trunk•Born 1962 in Mannheim, Germany.
Studied composition in Karlsruhe (Mathias Spahlinger, Walter
Zimmermann) and the United States (Alvin Lucier). Resident in
London since 1996. Received a PhD in Musical Composition from
Birmingham University (supervisor: Vic Hoyland) Performances
in many European countries and at the ISCM World Music Days,
the Bang on a Can Festival (New York) and the Huddersfield Contemporary Music Festival. On a clear day for large orchestra,
a commission from Hessischer Rundfunk Frankfurt, received its
UK premiere in a performance by the BBC Symphony Orchestra.
Twin/double was premiered in 2007 by the Bozzini Quartet. Recipient of fellowships and funding from the DAAD, the Heinrich
Strobel Foundation and the British Academy. Co-organiser of
“Music we’d like to hear”, an ongoing series of curated concerts
of experimental music. “The focus is on sound itself; on utter
simplicity as found in nature, and its intensive perception; on
contemplation rather than action. Rhetorical gestures and abstract compositional decisions are virtually absent.”
•
•
•
Thomas Kahlcke
Markus Trunk: Èasto se sám sebe
ptám, èím to, že komponuji vìci tak prosté a zdán-
livì neosobní jako napøíklad Four Stills. Nejspíš
proto, že mám rád symetrii a všechno pøesnì uspoøádané. Nìkdy mì to nutí zbavovat se prakticky
všeho „umìleckého“ — tìch vìcí, kterými se odlišuje „hudba“ od „pouhého zvuku“.
Je pravda, že se pøíliš nestarám o svùj „image“, ani
o to, kam by zapadal mùj estetický program — pokud
vùbec nìco takového existuje. Pro mne je komponování více vìcí instinktu než aplikací nìjakého
filosofického náhledu. Souhlasím s výrokem americké minimalistky Agnes Martinové: „Všechna díla
založená na myšlenkách nejsou inspirovaná a nejsou to umìlecká díla. Umìlecké dílo vyvolává pocity štìstí. Dílo vypovídající o myšlenkách vyvolává
jen jiné myšlenky.“
Kompozièní proces je pro mne nìco podobného.
Spíše než rozvíjení a pøidávání dalších a komplikovanìjších vrstev, smìøuji k odebírání, zjednodušování, zplošśování — jako bych se chtìl všeho tøeba
jen vzdálenì pøedstíraného zbavovat. Usiluji vlastnì
o jakousi „neumìleckost“, o zbavení se dramatiènosti, kontrastu a prázdných gest, která chtìjí vyvolávat dojem.
Kdo ví, hluboko pod tím je nejspíš skrytá touha
umlèet ten bez pøestání žvanící hlas v hlavì…
snaha uvidìt èi zažít aspoò jednou jednu jedinou
vìc samu o sobì — bez onoho neustálého nutkání
ji pojmenovávat a objasòovat.
Odkud se bere moje inspirace? Vìtšinou ze zvuku
samotného: pøíležitostné postøehy, nìjaká zvláštní
barva, zpùsob použití nástrojù. Zøídka z literatury,
nìkdy z výtvarného umìní: obdivuji dùslednost
Marka Rothka, Agnes Martinové a Donalda Judda,
zejména pak to, jak ve svých nejlepších dílech dosahují transcendence. Uèil jsem se také od skladatelù: od Matthiase Spahlingera peèlivost a zásadovost, od Waltera Zimmermanna odvahu a od Alvina
Luciera trpìlivost, tj. nepokládat skladbu za dokonèenou, dokud nezrcadlí pùvodní úmysl tak èistì,
jak jen to jde.
Caspar Johannes Walter
•
Conservatory of Music, 1985—90). In 1985 he was cofounder
of the Cologne-based Thürmchen Verlag (Publishing House). He
has received several major composition awards including the
first prize in the Stuttgart Composition Competition (1991), the
13th Irino Prize for Orchestra (Japan, 1992), in 1995 the first
prize in the competition »Vienna modern«, the Hindemith Award
of the Schleswig-Holstein Festival and from the state of North
Rhine-Westphalia the award for most promising in the category
music. In 1988, he was awarded the same by the City of Cologne.
He received a scholarship in 1995/96 at the Künstlerhof Schreyahn (Artists’ Colony), Lower Saxony, and in 1998 he has been
granted a fellowship to carry out
his work at the Villa Massimo in
Rome. He has represented the
young generation of Cologne musicians in exchange projects sponsored by the Goethe Institut in New
York (1989) and Atlanta (1993).
His pieces were selected for the
World Music Days in Stockholm
in 1994 and in Copenhagen in
1996. A CD with chamber music
works by Caspar Johannes Walter
released by the German Council
of Music on the Label Wergo has
been awarded the »Preis der deutschen Schallplattenkritik« in 1998.
His interests as an interpreter –
he is cellist in the Thürmchen Ensemble, which he also co-founded
in 1991 — are focused primarily
on young composers from the areas of experimental music and musical theatre. Caspar Johannes
Walter’s works are performed regularly, not only in Europe but also
very successfully in the USA and
Japan, for example 1993 World Premieres in Atlanta and Tokyo.
Chris Newman: Yard Part (2000)
Skladba Yard Part byla napsána v roce 2000 a je založena
na jednom z vokálních partù mé opery Pelikán (The Pelican),
což je zhudebnìní stejnojmenného komorního dramatu
Augusta Strindberga. Opera pro pìt hlasù a klavír byla dokonèena v roce 2000. Klavírní „part“ (ve skuteènosti kompletní hudba) byl zkomponován jako první (po kouscích),
hlasy zpívají vlastnì tutéž hudbu — každý ve své poloze.
Slova jsou zhudebnìna prùbìžnì, tedy prùbìžnì aplikována na klavírní hudbu, èímž vzniká plynulá melodická linka,
která je rozdìlena mezi jednající postavy.
Hudbu tvoøí plochy nerozvíjeného materiálu, které se støíFoto: Gisela Gronemeyer

James Tenney
v Bratislavì 1994
(za ním Matthias Osterwold a vlevo Peter Zagar)
•
•
•
•
Chris Newman•Narozen v Londýnì 1958. Dìtství
s nemocnou matkou stráveno pøedevším domácími pracemi
(hlavnì vaøením). 1976 smrt matky a odchod na londýnskou
King’s College, titul Bachelor of Music 1979. V té dobì se setkává s ruským básníkem Eugenem Dubnovem. Pøekládá s ním
jeho básnì a také další ruskou poezii (Velemir Chlebnikov, Osip
Mandelštam). Je to klíèová zkušenost pro rozvoj jeho vlastní tvorby. 1979 zaèíná psát vlastní básnì. 1980 se stìhuje do Kolína
n. R., kde studuje u Mauricia Kagela. Jak pøesídlení, tak nový
uèitel jej osvobozují od stylistického oèekávání — zaèíná psát
hudbu, u níž není podstatné, jak bude znít. Na objednávku londýnského Institutu souèasného umìní (ICA) píše první rozmìrnìjší skladbu — pro splnìní tohoto úkolu nachází vlastní kompozièní
metodu, která spoèívá v „procházení se“ pøedkomponovaným
why I keep producing artefacts as plain and seemingly impersonal as Four stills. It would appear that I like symmetries, hudebním materiálem. Tento postup nabude v dalších letech
na významu: vytváøí hudbu, video i básnì obdobným zpùsobem
and everything to be very neat. Something drives me to strip away
almost all artifice: features that are considered to distinguish music (tedy jakoby „procházením“). 1982 vystupuje poprvé jako zpìvák — píseò napsanou pro Geralda Barryho musel zazpívat na
from mere sound.
koncertì sám, protože snìhová vánice v Dublinu znemožnila
It’s true that I don’t worry much about the big picture, or where my
•
Markus Trunk: I do sometimes ask
myself
•
Chris Newman
dají se zpracováváním už slyšeného — tím je dosaženo
urèité abstrakce a pøeklenutí vìtší formy bez pøílišného
vzdalování se od výchozí myšlenky.
Pro skladbu Yard Part jsem použil postavu Gerdy (soprán)
a pøepsal jsem její part pro housle — jako pokus o jakési
zpívání s nìèím, co mùže být vynecháno. To znamená, že
v této skladbì pùvodní melodicky rozvíjený materiál byl
øízen jednáním postavy ze Strindbergovy hry (housle si
klestí cestu pomocí vzorce pøevzatého ze Strindbergova
dialogu). Chci tím øíci, že melodická linka této skladby je
urèována nuancemi replik Strindbergova dialogu (jakoby
si melodie klestila cestu mým materiálem pomocí vzorce
pøevzatého ze Strinbergova dialogu).
Chris Newman: Yard Part (2000)
Yard Part was written in 2000 and consists of one of the vocal parts
from my opera “The Pelican”, a setting of the chamber play of the
same name by August Strindberg, which was completed in 2000.
This opera is for five singers and piano. The piano ‘part’ (actually,
myšlení, upozoròuje na širší kontexty, apeluje na aktivní pøístup.
Hudba Petera Grahama se vzpírá jednoduchému popisu, jejím
charakteristickým rysem je promìnlivost a otevøenost v používání
rozmanitých hudebních prostøedkù. Základna, z níž vyrùstá jeho
hudební jazyk, je pomìrnì široká: od evropské historické hudby
pøes autentický folklór a mimoevropské hudební kultury až k ozvìnám jazzu a rocku. Tyto vlivy jsou však obvykle silnì pøetaveny
a objevují se pouze v nìkterých dílèích aspektech.
the complete music) having been composed first (in chunks), the
voices ‘singing along’ with the other part of this piano music at
È T V R T E K – T H U R S D AY
which ever octave best suits them. The words are set continuously,
continuously applied to the piano music to achieve a single continuous line alternating between the characters.
The music consists of areas of untreated material alternated with
the treatment of the just heard to achieve a certain degree of absKostel sv. Augustina v Brnì /
traction and a spreading out over the surface, without a too far a reSt. Augustine Church in Brno
move from the original.
For Yard Part I took the character of Gerda (soprano) and wrote out Námìstí Míru 7, Brno
her part for the violin to attempt the kind of ‘singing along’ with something which has been taken away. That means that in this piece
lines of original melodic/stretched development material has been
edited by the character ultimation of Strindberg’s dialogue; (cutting
a pathway through my material using the pattern of Strindberg’s dialogue).
Peter Graham: Quadragesima
That means that in this piece lines of inventional melodic/stretched Alois Piños: Carmina lauretana
development material have been edited by the kinder alternation of Olivier Messiaen: Prière après la Communion (Livre
Strindberg’s dialogue; (like cutting a pathway though my material
du Saint Sacrement) [Modlitba po svatém
using the pattern of Strindberg’s dialogue
pøijímání (Kniha Nejsvìtìjší svátosti)]
6 / 3 / 2008:
●●
Radek Tejkal
Peter Graham (Jaroslav Šśastný) was born on July 1st
•
1952. In the context of Czech music he represents rather non
academic approach to composition with his special interest in
rather peculiar compositional techniques. He is also active as
a jazz pianist.
Musica sacra
Varhanní preludium s názvem Quadragesima
(Doba postní) je založeno na myšlence „obohacování se ochuzováním“. Podobnì jako pøi fyzickém
pùstu dochází k projasnìní mysli a zintenzivnìní
prožitkù, vede zde silnì zjednodušený hudební prùbìh k podobným zážitkùm. Právì varhany
— typický nástroj zvukového obžerství — jsou zde
pøinuceny k „pùstu“: po celé trvání skladby je zde
jen jediná barva a tónový rozsah je drasticky omezen. Vylehèená nástrojová sazba a asketické souzvuky mají navozovat pocit povznešeného odøíkání
a pøipravit posluchaèe na velké vìci pøíští...
Foto: Kamila Fojtová
Miloš Štìdroò: Querite primum regnum Dei
Pavel Novák-Zemek: Unisoni sacri
Olivier Messiaen: Messe de la Pentecôte [Mše
k Svatému Duchu]
I. Entrée (Les Langues de Feu)
[Pøíchod knìze (Ohnivé jazyky)]
„A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky...“ (Sk 2, 3)
IV. Communion (Les Oiseaux et les Sources)
[Pøijímání (Ptáci a prameny)]
Zleva: Barbora Kozáková, Barbora Nováková, Tereza
Piskaèová, Alena Svobodová a Lída Weissová
„Prameny vody chvalte Pána, ptáci na nebi
chvalte Pána!“ (Zpìv mládencù v peci ohnivé)
V. Sortie (Le Vent de l’Esprit)
[Odchod (Vanutí Ducha)]
„Náhle strhl se hukot z nebe, jako když se žene
prudký vichr a naplnil celý dùm, kde byli.“ (Sk 2, 2)
•
•
Butterfield, Christopher (1952, Vancouver,
British Columbia). Canadian composer of mostly stage, chamber,
vocal, and multimedia works that have been performed in Europe
and North America. Mr. Butterfield studied as a chorister with
Sir David Willcocks at King’s College Choir School in Cambridge
from 1961—66. He studied composition with Rudolf Komorous
at the University of Victoria from 1969—75 and with Bülent Arel
at the State University of New York at Stony Brook from 1975—77.
Co-founded rock group Klo. Collaborated with writer John Bentley
Mays on music drama Project for an Opera of the Twentieth Century G. S.: something that happened once and it is very interesting. Has composed for many of Canada’s principal ensembles.
Teacher of composition at University of Victoria.
•
•
•
Clinamen (pro sólové housle)
Skladba je tvoøena krátkými hudebními fragmenty. Je jich
celkem osmdesát a jsou zapsány samostatnì, takže jejich
poøadí je možno sestavit libovolnì. Každý ovšem mùže být
zahrán pouze jednou.
Clinamen (for violin solo)
of Music and Dramatic Arts (JAMU) in Brno and one of the most
important Czech composers of the last fifty years. Since the
end of the fifties his name has been joined mainly with the New
Music. His development as a composer was stimulated by the
discovery of new compositional techniques that suited his tem/ baritone
perament and outlook. He continued to broaden his knowledge
by repeatedly participating in courses in Darmastadt (with Pierre
Boulez, Bruno Maderna, Karlheinz Stockhausen), in courses of
electronic music in Munich (with Mauricio Kagel and Josef Anton
Riedel) and in courses of French musique concrète in Prague
(with Pierre Schaeffer, François Bayle and Guy Reibel) etc. with
a conscious aim in mind he began since the late fifties to apply
Diriguje / Conductor
Kamila Fojtová
his own compositional methods and poetics, and undertake theoretical research into music. Soon he had managed to create his
Souèasná duchovní hudba nechodí vyšlapanými
The male vocal quintet performing this concert comprises expe- own compositional system and he became one of the most discestami. Olivier Messiaen (1908—1992) byl konrienced vocalists:
and
tinctive and assertive composers of the generation rising at the
troverzní osobností manifestující katolickou víru
and
beginning of the sixties. He wrote many compositions — from
neobvyklými hudebními prostøedky. Dnes je pova- are members of QVOX,
sing in the Affetto ensemble, Marchamber and vocal works to symphonic ones, and many compožován za klasika. Alois Piños, Miloš Štìdroò, Peter
sitions in non-traditional forms (music happenings, new music
Graham a Pavel Novák-Zemek zastupují rùzné ge- tin Franze works as a conductor with the Musica da Camera
theatre pieces, stage productions, audiovisual works). To electronerace a pøedstavují rozdílná pojetí spirituálnì ori- choir Brno, a role taken elsewhere by Tomáš Krejèí.
acoustic music he has dedicated since 1964 as one of the first
entované tvorby.
The students of the Brno Conservatory,
Czech composers. Piños also pioneered team compositions: In
The up-to-date spiritual music does not walk in
1967 he established a composer’s team and led his workshops
trodden paths. Olivier Messiaen (1908—1992) bein producing a number of remarkably original works (in the 60th
came a controversial personality manifesting caand
, are budding musical talents of
and 70th with A. Parsch, R. Rùžièka and M. Štìdroò, since the
tholic belief in unusual musical means. Today he
great promise.
90th with I. Medek and M. Štìdroò). In Piños’ music there is
is considered to be a classic. Alois Piños, Miloš
typically an absence of depressive and nostalgic elements of exŠtìdroò, Peter Graham and Pavel Novák-Zemek
vystudovala hru na housle a dirigovpression. There is a clearly positive attitude to life, however comrepresent various generations and present various ání na Konzervatoøi v Teplicích (1996, 1998), dirigování sboru
plicated it may be. His output contains a great deal of amatory
concepts of spiritual oriented music.
(2003) a dirigování orchestru (2006) na JAMU v Brnì. V soupieces (Ars amatoria, Music for Two, Getting Acquainted, The
èasné dobì vyuèuje na Konzervatoøi a na ZUŠ v Brnì a diriguje
Force and Power of Love, The Green Mountain, The Meetings,
je výraznou osobností na
nìkolik pìveckých sborù (dìtské a smíšené).
The Lyric Overture) and of spiritual themes (Gesta Machabaeodnešní hudební scénì. Pozoruhodným zpùsobem dokáže interstudied at the Conservatory in Teplice
rum, In extremis, Pastorela, Panta rhei?, Sursum corda, Quo vapretovat hudbu všech stylù a období. Vedle hudby minulých ètyø
(violin and conducting) and at JAMU Brno (choral and orchestral
dis?, Laudatio). In recent years he had been emphasizing the
staletí je nadšenou interpretkou a propagátorkou soudobé hudby,
conducting). She teaches at the Brno Conservatory and leads
philosophical theme of hope and focusing on the spiritual fight
kterou ve spolupráci se skladateli a dalšími hudebníky pøedstaseveral children’s and mixed choirs.
against the forces of evil (Lux in tenebris, Carmina psalmisona,
vuje na domácích i mezinárodních festivalech. Svým zájmem
Stella matutina, Finsternis, Music of Good Hope or Stormy Muo soudobou hudbu a svým interpretaèními kvalitami inspirovala
sic, Nomen omen or 13 Portraits of the Snake, Bestiarium, Prejiž nìkolik skladatelù, kteøí pro ni napsali své skladby. Pøi své incarious Situations, Clamores). Piños has dedicated much of
terpretaci vychází z obšírné znalosti rùzných hudebních stylù. Jehis time to music organisation and promotion. He was involved
jím cílem je vìrná reprodukce skladatelova zámìru a ztvárnìní
in the formation of “Creative Group ‚A‘”, the New Music Orchesjeho skladby v celé její mnohovrstevnatosti. Svou mezinárodní
tra “Composer’s Studio”, association “Camerata Brno”, “Associkariéru zahájila vítìzstvím na Oundle International Organ Festival
ation of Electroacoustic Music” and also in organising festivals
val v Anglii. Souèástí tohoto ocenìní bylo pìt recitálù na meziná“Exposition of Experimental Music” (1969, 1970), “Exposition of
rodních varhanních festivalech ve Warwicku, Coventry, St. Albans,
New Music” (since 1988 onwards). He is also a member of “AteCambridgi a ve slavné St. Pauls Cathedral v Londýnì. Od té doby
lier ’90”, “Umìlecká beseda Prague“, of Czech section of ISCM
koncertovala již v mnoha zemích Evropy a v zámoøí. Vystoupila
and of artistic association “Q”.
mj. na festivalech v Anglii, Belgii, Èeské republice, Holandsku,
Litvì, Lucembursku, Nìmecku, Polsku, Portugalsku a Mexiku.
•
•
•
Petr Julíèek Tomáš Krejèí
Marek Olbrzymek
Vladimír Richter
•
Barbora
•Kozáková, Barbora Nováková,
•
Tereza Piskaèová, Alena Svobodová
Lída Weissová
•
Kamila Fojtová
•
Kateøina Chroboková
Kamila Fojtova
•
•
•
Clinamen consists of brief fragments of music, written on
.Kateøina Chrobokova is a very refreshing appeaeighty cards, which can be organized by the player as they
rance on the music scene. The way she combines all kinds of
desire. All fragments must be played once.
Kateøina Chroboková
Foto: Radoslav Tejkal
music from different periods and styles makes her special. Her
interest in modern music and the way she creates new pieces,
has inspired composers to write compositions for her. In the programmes for her recitals she’s not afraid to perform new pieces
and convince her audience of the possibilities of modern music for organ or harpsichord.
The base for all this is a very good knowledge
of different music styles. She studies the
scores to serve the composer as much as
possible in realizing the music with all its different aspects. She has given concerts in
many European countries and also overseas.
As a winner of Oundle International Organ
Festival in England she was awarded five
recitals at the international organ festivals
and organ series in Warwick, Coventry, St. Albans, Cambridge and London (St. Pauls Cathedral), which were favourably reviewed.
vokální kvinteto sestavené pro ten•toMužské
koncert se skládá ze zkušených interpretù,
ostøílených na domácích i zahranièních pódiích:
a
jsou èleny souboru QVOX,
Petr Julíèek Tomáš
Krejèí
Marek Olbrzymek
a Vladimír Richter zpívají v souboru Affetto, Martin Franze je spojen s komorním sborem Musica da Camera
Brno, který vede jako dirigent. Dirigování je
i druhou profesí Tomáše Krejèího.
Posluchaèky brnìnské konzervatoøe
Foto: Tomáš Kuèera
•Barbora Kozáková,
Barbora Nováková,
Tereza Piskaèová,
Alena Svobodová a Lída
Weissová zatím stojí na prahu své
hudební kariéry a patøí k pøíslibùm našeho
pìveckého umìní.
 Zleva: Marek Olbrzymek, Vladimír
Richter, Martin Franze, Tomáš Krejèí
a Petr Julíèek
Foto: Dirk Vervaet
Kanadský skladatel
(1952, Vancouver, Britská Kolumbie) je autorem mnoha jevištních,
komorních, vokálních i multimediálních dìl, která jsou provádìna
v Severní Americe a Evropì. Zaèínal v dìtském sboru Sira Davida
Willcocka na King’s College Choir School in Cambridge (1961—66).
Kompozici studoval u èeského skladatele Rudolfa Komorouse
na University of Victoria v letech 1969—75 a na State University
of New York ve Stony Brook u Bülenta Arela (1975—77). Byl
spoluzakladatelem rockové skupiny Klo. Na scénickém projektu
Project for an Opera of the Twentieth Century G.S.: something
that happened once and it is very interesting s ním spolupracoval spisovatel John Bentley Mays. Christopher Butterfield komponoval pro všechny významnìjší kanadské soubory. Je též znamenitým interpretem fónické poezie Kurta Schwitterse. Uèí
kompozici na University of Victoria.
•
idea of enrichment through ascetism. Notwithstanding the immense possibilities of the instrument, there is only one registre and extremely simple musical structure used in the piece, which is designed to evoke the expectation of great things to follow.
Peter Graham
Dobrovolný dìtský sbor brnìnské
Konzervatoøe / Voluntary Children’s
Choir of the Brno Conservatory
Students
Kamila Fojtová
Christopher Butterfield
Christopher Butterfield — From Clinamen
•
Quadragesima (the 40 days of Lent) is based on the
Alois Piños (1925), professor of the Janáèek Academy
Kateøina Chroboková – varhany / organ
Petr Julíèek, Marek Olbrzymek,
Vladimír Richter – tenor / tenor
Martin Franze, Tomáš Krejèí – baryton
Christopher Butterfield
•
Peter Graham
Peter Graham (Jaroslav Šśastný-Pokorný, 1952) absol-
voval studium kompozice na JAMU (u Aloise Piñose). Po skonèení
školy prošel øadou existenèních provizorií (dìlník v ÈHF Praha,
uèitel na hudební škole, korepetitor u baletu i v brnìnském Divadle na Provázku, hudební režisér v rozhlase i v televizi), pøièemž
jeho hlavní zájem patøil tvorbì, která vychází z avantgardní hudby XX. stol., ale i z èetných mimoevropských zdrojù. Od roku 1999
pùsobí na katedøe kompozice JAMU. Spolupracoval blízce s pražskými soubory Agon a Mondschein (který se pozdìji pøejmenoval
podle jedné jeho skladby na MOENS) a rovnìž s bratislavskými
VENI a Opera Aperta. Díky podpoøe Jan Hus Educational Foundation navštívil od r. 1989 nìkolikrát Anglii, jeho Houslový koncert byl proveden v Londýnské Barbican Hall na slavnostním
koncertì èeské hudby v listopadu 1989. V roce 1992 jej pøizval
øeditel Mezinárodního hudebního festivalu Brno Arnošt Parsch
jako dramaturgického poradce pro festival Expozice nové hudby,
od r. 1994 mu svìøil dramaturgii celou. V letech 1993—96 pùsobil souèasnì jako èlen dramaturgické rady bratislavských „Veèerù nové hudby“, kde se významnì podílel na koncepci festivalu.
Jeho dramaturgické pojetí chce poskytovat posluchaèùm orientaci v nepøehledné soudobé produkci, vybízí ke srovnávání a k za-
•
Alois Piños (1925) vystudoval klasické gymnasium
a lesní inženýrství. Kompozici studoval nejprve soukromì,
pak na brnìnské konzervatoøi a v letech 1949 —53 na
Janáèkovì akademii. Od r. 1953 tam vyuèoval hudebnì
teoretické pøedmìty, od r. 1965 skladbu.
Od konce 50. let je jeho jméno spojováno hlavnì s Novou
hudbou. Jeho skladatelský vývoj byl podnícen objevem
nových aktuálních kompozièních technik, které konvenovaly jeho naturelu. Svùj skladatelský obzor rozšiøoval opakovanou úèastí na mezinárodních kurzech v Darmstadtu
(P. Boulez, B. Maderna, K. Stockhausen), na kurzech elektronické hudby v Mnichovì (M. Kagel, J. A. Riedel) a na kurzech francouzské konkrétní hudby v Praze (P. Schaeffer,
F. Bayle a G. Reibel). Od druhé poloviny padesátých let zaèal cílevìdomì vytváøet vlastní kompozièní metodu a poetiku a provádìt hudebnì teoretický výzkum. Brzy si vytvoøil
vlastní kompozièní systém a stal se jedním z nejvýraznìjších a nejprùbojnìjších autorù generace, vstupující na scénu zaèátkem šedesátých let.
Napsal mnoho skladeb od komorních a vokálních dìl až
po symfonická a mnoho dìl v netradièních formách a žánrech (hudební happeningy, nové hudební divadlo, pódiové
(scénické) produkce, audiovizuální kompozice). Elektroakustické hudbì se vìnoval od r. 1964 jako jeden z prvních
èeských skladatelù. Piños je též prùkopníkem týmové kompozice. V r. 1967 založil skladatelský tým, který vede a z jehož dílny vyšla øada originálních dìl (v 60. a 70. letech týmovì spolupracoval s I. Medkem a M. Štìdronìm).
Pro Piñosovu hudbu je typická absence depresivních a nostalgických nálad. Jasnì vyjádøen je pozitivní vztah k životu,
byś jakkoliv komplikovanému. Výraznì je zastoupena zejména oblast milostná (Ars amatoria, Hudba pro dva, Seznámení, Síla a moc lásky, Zelená hora, Setkávání, Lyrická
pøedehra) a duchovní tématika (Gesta Machabaeorum, In
extremis, Pastorela, Panta rhei?, Sursum corda, Laudatio,
Quo vadis?). V posledních letech akcentuje filosofické téma nadìje a spirituální zápas proti silám zla a destrukce
(Lux in tenebris, Carmina psalmisona, Stella matutina, Finsternis, Music of Good Hope or Stormy Music, Nomen
omen aneb 13 portrétù hada, Bestiarium, Svízelné situace, Clamores).
Mnoho èasu Piños vìnoval organizování a podpoøe hudebního života. Byl spoluzakladatelem „Tvùrèí skupiny A“, orchestru pro novou hudbu „Studio autorù“, sdružení „Camerata Brno“, umìleckého „Sdružení Q“, Spoleènosti elektro-
STRANA 7 / XXI. ENH 2008
zde byli Arnošt Parsch, Rudolf Rùžièka, Miloslav Ištvan
a Josef Berg). Myšlence týmové kompozice zùstal vìrný
i po zániku pùvodního seskupení a øadu skladeb napsal
spoleènì s Arnoštem Parschem (jejich skladba Pláè Rùženy
Danielové z Hrubé Vrbky nad manželem v Osvìtimi získala
v roce 1975 první cenu Prix musique folklorique de Radio
Bratislava), pozdìji se spojil do nového týmu s Aloisem
Piñosem a Ivo Medkem (spoleènì napsali operní diptych
Anály avantgardy dokoøán a symfonickou rekapitulaci milénia Byly èasy, byly).
Miloš Štìdroò je v kompozici pøedevším žákem Aloise
Piñose, od kterého pøevzal a rozvinul èetné impulzy. Od
striktní Nové hudby pøešel brzy k uplatòování historismù,
koláží a montáží, parodií a persifláží. Ve svém skladatelském projevu inklinuje ke struènosti a ostrým kontrastùm.
Jeho synkretický styl propojuje bez zábran jakákoliv èasová
pásma a staví historické reálie do nového kontextu.
Jaroslav Šśastný

Alois Piños v Kouhoutovicích
Foto: Radoslav Tejkal
Miloš Štìdroò (born on the February 9th, 1942 in
akustické hudby a je èlenem „Ateliéru ’90 Praha“, pražské
Umìlecké besedy a èeské sekce ISCM. Též pomáhal organizovat festivaly „Expozice experimentální hudby“ a „Expozice nové hudby“.
Za své skladby získal mj. Cenu èeské kritiky 1994 za 3. smyècový kvartet, cenu „Classic 1995“ za tutéž skladbu /„kompozice roku“/, cenu „Classic 1999“ za skladbu Stella matutina /„kompozice roku“/, cenu Musica nova 2001 za
skladbu Bruma, cenu mìsta Brna 2002 za umìlecké dílo
a aktivity a Janáèkovu Zlatou medaili (v roce 2003) od
JAMU za tvùrèí a pedagogickou èinnost.
Ivo Medek a Jaroslav Šśastný
Carmina Lauretana — Loretánské zpìvy — navazují na Piñosovy pøedchozí skladby pro zpìv bez doprovodu
(Dicta antiquorum, Pøísloví) a na øadu skladeb rùzného
obsazení, komponovaných na latinské texty, staroøímské
(napø. Ars amatoria podle Ovidia), biblické (napø. starozákonní Gesta Machabaeorum a novozákonní In extremis) i novolatinské (na texty Jana Nováka).
Tentokrát Alois Piños zhudebnil starobylé latinské mariánské modlitby. Pøipomeòme v tomto kontextu, že parafrází
mariánské písnì kulminuje Piñosùv Koncert pro varhany
a velký orchestr (1986).
Carmina Lauretana jsou cyklem tøí zpìvù: Memorare, Ave
Maris Stella a Salve Regina.
Cyklus vznikl v roce 1997 pro sólový baryton a je vìnován
Tomáši Krejèímu. Nová verze je urèena pro provedení komorním mužským sborem. Podobnì jako je tomu pøi zpìvu
gregoriánského chorálu, který je možno interpretovat sólovì
i sborovì, dochází zde k posunu od individuální modlitby
ke spoleèné.
Unisoni Sacri (2007—8)
No. 1, Kýrie
„Památce sourozencù Martínkových“
I.
II.
III.
IV.
V.
Kýrie – Unisono 1
Kýrie – Unisono 2 (varhanní sólo)
Kriste – Unisono 3
Kýrie – Unisono 4 (varhanní sólo)
Kriste – Unisono 5 (Conductus)
Po odchodu sourozencù Pavla a Marie Martínkových
zùstala s námi krásná vzpomínka, kterou je tìžké
vyjádøit slovy nebo hudbou. Jejich památce je ale
možné vìnovat volání toho, kterému bylo dáno
ještì chvíli jít, padat a zvedat se…
Forma „Kýrie“ je vsazena do pøísného øádu tónových výšek — je použito konsonancí ve vertikále
i horizontále. Redukována je barva a dynamika
(nemìnné forte) i tvarování pohybu. To vše ve snaze
o dosažení formové jednoty.
Brno) studied musicology and Czech at the Faculty of Arts, J. E.
Purkynì University (now Masaryk University)1959—1964 and
composition at the Janacek Academy of Arts under Alois Piños,
Miloslav Ištvan, Ctirad Kohoutek and Jan Kapr (1965—1971).
He later continued his training as a composer with postgraduate studies in experimental and electroacoustic music and the
Janacek Academy and scholarships in Darmstadt (1966), Vienna,
Belgium and the Netherlands (1964), Germany — Munich (stipendium der Stadt Munchen 1988 and 1989. As a university student
has had already (in 1963) started to work as an assistant at the
Music History Department of the Moravian Museum, and he later
led the Small Music Theatre there. In 1972 he left to work at the
Musicology Department of the Faculty of Arts at what is today
Masaryk University, where in 1988 he gained his “habilitation”
as a docent on the basis of research on Janáèek that had already
gained him his doctoral degree of Candidate of Science. In 1994
he was appointed professor. He has lectured on the theory of
composition and other subjects at the Masaryk University and
the Janáèek Academy of Arts. His musicological interests are focused on 20th-century music and the era of the renaissance,
mannerism and baroque. Štìdroò is also linked to the fragments of music by Janáèek (the Danube Symphony, the “Wandering of the Soul” Violin Concerto), that he prepared for performance together with Leoš Faltus, and with his work on a critical
edition of the complete scores of Janáèek. Štìdroò is the composer of many dozens of scores for stage and film productions
and is one of the most sought-after musicians in this field.
was first performed by Messiaen and fellow prisoners to
an audience of inmates and prison guards. Messiaen was
appointed professor of harmony soon after his release in
1941, and professor of composition in 1966 at the Paris
Conservatoire, positions he held until his retirement in
1978. His many distinguished pupils included Pierre Boulez,
Yvonne Loriod (who later became Messiaen’s second wife),
Karlheinz Stockhausen, Iannis Xenakis and George Benjamin.
Messiaen’s music is rhythmically complex (he was interested in rhythms from ancient Greek and from Hindu sources), and is harmonically and melodically based on modes
of limited transposition, which were Messiaen’s own innovation. Many of his compositions depict what he termed
“the marvellous aspects of the faith”, drawing on his unshakeable Roman Catholicism. He travelled widely, and he
wrote works inspired by such diverse influences as Japanese music, the landscape of Bryce Canyon in Utah, and the
life of St. Francis of Assisi. Messiaen experienced a mild
form of synaesthesia manifested as a perception of colours when he heard certain harmonies, particularly harmonies built from his modes, and he used combinations of
these colours in his compositions. For a short period Messiaen experimented with the parametrization associated
with “total serialism”, in which field he is often cited as an
innovator. His style absorbed many exotic musical influences such as Indonesian gamelan (tuned percussion often features prominently in his orchestral works), and he
also championed the ondes Martenot.
Messiaen found birdsong fascinating; he believed birds
to be the greatest musicians and considered himself as
much an ornithologist as a composer. He notated birdsongs
•
•
Querite primum regnum Dei
Text: Querite primum regnum Dei! (Sed ubi est!)
In margine: Pragensis nati non possunt esse beati.
Non sunt felices, quia matres sunt meretrices –
Text: Sit sermo vester „est, est“ – „non, non“!
In margine: Rustici quadrati semper sunt irati. Et
P a v e l N o v á k - Z e m e k eorum corda non sunt laetabunda –
Text: O, meretrix circum data, aura, purpura et
Unisoni sacri (2007—8)
bisso et lapide precioso, O meretrix! Quando hec
When Pavel and Marie Martinek’s departed this world, they left us
Kristus docuuit et apostoli sancti? Quando?
with beautiful memories. As difficult as it may be to express them
either in words or in music – it is nevertheless, possible to dedicate In margine: Teutonici sunt nati de cula Pilati.
to their memory a call of the one whom is given to go, to fall and to Bohemici sunt tristi, sunt de corpore Cristi
…ale také: Bohemici sunt nati de cula Pilati.
arise for a moment ...
The form of “Kyrie“ is expressed in strict pitch-order: there are only Teutonici sunt tristi, sunt de corpore Cristi –
consonances both vertical and horizontal in the piece. This reduction Text: Querite primum regnum Dei. (Sed ubi est?!?)
Olivier Messiaen
worldwide, and he incorporated birdsong transcriptions into a majority of his music. His innovative use of colour, his
personal conception of the relationship between time and
music, his use of birdsong, and his intent to express profound religious ideas, all combine to make it almost impossible to mistake a composition by Messiaen for the work of
any other western composer.
.
extends to timbre and dynamics and even rhythmical patterns – eve.
Kázání Mikuláše z Drážïan, souèasníka Husova, který zahyrything
contributing
to
the
formal
unity
of
the
piece.
Carmina Lauretana — the Lorettan Canticles — conP a v e l N o v á k - Z e m e k nul brzy po jeho smrti. Z kázání je zdùraznìna vìta „Nejprve
tinue the series of the composer’s former works for unaccompanied
hledejte království Boží“, která parafrázuje evangelistu.
voice(s): Dicta antiquorum, Proverbs and, belong also to the group
K ní je dodána jako komentáø otázka: ale kde je? Další vìMiloš
Štìdroò
(1942) patøí již více než ètyøicet
of his settings of the ancient Latin texts — Ars amatoria (Ovid), Gestou z kázání je ujištìní, aby øeè byla jasná a nikoliv „dialeklet k hlavním osobnostem brnìnského kulturního života.
ta Machabeorum (Old Testament), In extremis (New Testament)
Pùsobí zde nejen jako pilný a neúnavný skladatel — vytvoøil tická“ — ano, ano, ne, ne… Poslední vìtou z kázání je rozand the neo-Latin text by Jan Novák.
neuvìøitelné množství skladeb a zasáhl do mnoha rozmani- hoøèení Mikuláše nad dobovou církví, odìnou do zlata,
Three old prayers to the Virgin were used: Memorare, Ave Maris
tých žánrù od studiové elektroniky až po muzikály, kompo- purpuru a drahých kamenù. Kazatel se ptá, zda to všechno
Stella and Salve Regina. This vocal cycle was written in 1997 and is
noval pro BROLN i pro Orchestr Gustava Broma, pro Filhar- jim nìkdy doporuèil Kristus a apoštolové, a jestliže ano,
dedicated to the baritone Tomáš Krejèí. The new version is for a mamonii i pro divadla (tìžko bychom hledali mezi brnìnskými tak kdy a kde? Do tìchto úryvkù z kázání jsou vloženy dole-voice chamber choir and there is a shift of focus from an individuhudebníky nìkoho, kdo od nìj nehrál skladbu!) — ale podílí bové vagantské výroky dokládající národnostní rozmíšky,
al prayer to the collective one.
útoky proti sedlákùm a posmìšky — nesmyslné — Èechù
se významnì celou tu dobu na utváøení brnìnského duNìmcùm a naopak…
Miloš Štìdroò
Pavel Novák, který komponuje pod pseudonymem
Pavel Zemek, se narodil 1957 v Brnì.•Øadu let byl
prvním hobojistou operního orchestru Janáèkova divadla. Souèasnì studoval kompozici u Miloslava Ištvana. Má za sebou imponující dílo zahrnující symfonické, sborové, komorní i sólové skladby, které odrážejí jeho hlubokou køesśanskou víru i zájem o moravskou lidovou hudbu. K nejvýznamnìjším dílùm patøí Druhá
symfonie („Janovy pašije“), která získala v roce 1998 Cenu Leoše
Janáèka. Tøetí symfonie pro klavír a smyècový orchestr byla s velkým úspìchem premiérována v roce 2005 na Dartington International Summer School a vedla k objednávce nového díla pro soprán,
trubku a varhany. Napsal øadu významných dìl pro britský
Schubert Ensemble. Pro pianistu Williama Howarda vytvoøil monumentální cyklus 24 preludií a fug, který byl skladatelem Davidem Matthewsem oznaèen jako „jedno z nejpùsobivìjších klavírních dìl poslední doby“.
•
•
Miloš Štìdroò
Foto: Radoslav Tejkal
Pavel Novák-Zemek
Pavel Novák, also known as Pavel Zemek,
•
•
was born in 1957 in Brno. For some years he played oboe in
the Brno Opera orchestra and at the same time studied composition with Miloslav Ištvan. He has written a large body of symphonic, choral, chamber and instrumental works that reflect
both his devout religious faith and his interest in Moravian folk
traditions. Among his most significant works is his Symphony
No. 2 (St. John Passion) which won a Janáèek Foundation prize
in 1998. His Symphony No. 3 for solo piano and string orchestra
was premiered to great acclaim at the 2005 Dartington International Summer School, which has commissioned a further work
for soprano, trumpet and organ. He has written several important works for the Schubert Ensemble and a series of 24 Preludes and Fugues for William Howard, which has been described
by composer David Matthews as one of the most impressive
piano works of recent times.
William Howard
•
STRANA 8 / XXI. ENH 2008
chovního klimatu také jako pedagog, hudební vìdec, spisovatel, popularizátor, chodící encyklopedie a vùbec jako
èlovìk, který nesmí chybìt nikde, kde nìco vzniká a kde
se nìco zajímavého dìje.
Nedocenìna zùstává role, kterou sehrál pro „Divadlo na
Provázku“ (pøi svém založení a dnes opìt „Husa na provázku“) za éry režisérského trojhvìzdí Eva Tálská — Zdenìk
Pospíšil — Peter Scherhaufer. Nejen, že toto divadlo od samého zaèátku usilovnì zásoboval scénickou hudbou (a písnièky z legendární Balady pro banditu doslova zlidovìly!),
ale také sem pøinášel dramaturgické nápady a tvùrèí energii, sám zde také vystupoval a pøi zájezdech nìkdy obstarával i lékaøskou péèi, neboś se mu v už dìtství jen tak
mimochodem dostalo — od dìdeèka, který ho hlídával —
docela solidního medicínského vzdìlání...
(Dnes už asi málokdo ví, že v mládí byl i vrcholovým sportovcem a na vojnì oblékal dres reprezentaèního fotbalového týmu — ostatnì se svým pozdìjším blízkým spolupracovníkem, režisérem Peterem Scherhauferem, který se
v té dobì pøipravoval na kariéru vojáka z povolání, se poprvé setkal jako soupeø na fotbalovém høišti.)
Na Ústavu hudební vìdy Filozofické fakulty MU odchoval
nìkolik generací hudebních vìdcù, kteøí pod jeho vedením
zaèali prozkoumávat i do té doby nezpracovaná teritoria.
Mezi jeho širokými vìdeckými zájmy vévodí rané baroko
(napsal monografii o Claudiu Monteverdim) a také Leoš
Janáèek (kromì mnoha teoretických studií a knihy Leoš
Janáèek a hudba 20. století, vypracoval spolu s Leošem
Faltusem rekonstrukce Janáèkova Houslového koncertu
a symfonické básnì Dunaj).
Jako organizátor stál u zrodu Expozice experimentální hudby (1969 a 1970) a byl èlenem prvního brnìnského skladatelského team-worku vedeného Aloisem Piñosem (dále
Olivier Messiaen (1908 —1992)
Francouzský skladatel Olivier Messiaen patøí ke klíèovým
osobnostem dvacátého století. Byl synem Pierra Messiaena,
význaèného pøekladatele z angliètiny, a básníøky Cecile
Sauvage. Matku považoval skladatel za svùj nejvìtší vliv,
neboś v tìhotenství napsaná básnická sbírka L’ame en
Bourgeon (Rašící duše nebo Duše v pupeni) byla vìnována
jemu. Nastávající matka zde mluví o chlapci, který bude
umìlec „ranìný umìním“. „Mystéria budou rozptýlena a
Orion zpívá v mé bytosti s modrými ptáky a zlatými motýli –
trpím tou neznámou vzdálenou hudbou...“ Messiaen vìøil,
že tím byl pøedurèen jeho osud.
Od samého zaèátku bylo jasné, že Olivier Messiaen bude
ojedinìlým skladatelem v historii hudby. Nevycházel z žádné konkrétní kompozièní školy ani stylu, ale velmi brzy si
zformoval vlastní hudební øeè. Vytvoøil ji z vlastních „modù
omezených transpozic“, rytmických systémù Indie a starovìkého Øecka, orientálních vlivù a zpìvu ptákù celého
svìta. Byl èlovìkem mnoha zájmù, které zahrnovaly malíøství, literaturu a Orient — zajímala jej nejen hudba, ale i divadlo, poezie a dokonce kuchynì vzdálených zemí! Nejdùležitìjším inspiraèním zdrojem jeho hudební tvorby byla zanícená katolická víra.
Messe de la Pentecôte vznikla v Paøíži v roce 1950. Skládá se z pìti èástí, které svojí délkou odpovídají pìti varhanním mezihrám pøi tiché mši (pøíchod knìze, obìtování,
promìòování, pøijímání, odchod).
První èást se podle skladatele se vztahuje „ke všemu, co
je jasné a urèité, ke všemu, co je temné, tajemné a nadpøirozené, ke všemu, co je mimo vìdu a rozum, ke všemu, co
nemùže být objeveno a nikdy nebude pochopeno.“
Ètvrtá èást, Communion, evokuje pokornou františkánskou
atmosféru a uvádí ptaèí zpìv (kos, kukaèka a slavík) v nejrùznìjších registracích.
Pátá èást, Sortie (Le Ven’t de l’Esprit) „Vanutí Ducha“ je
zde symbolizováno tokátou, pøipomínající bouølivý vítr,
a „oslavou skøivánka, který pøedstavuje povznesenost a radost ve Svatém Duchu“.
Partneøi
Mezinárodní hudební festival Brno
ARS/KONCERT, spol. s r. o.,
Úvoz 39, 602 00 Brno
tel.: +420 543 420 951
fax: +420 543 420 950
e-mail: [email protected]
www.arskoncert.cz
Program EXPOZICE NOVÉ HUDBY 2008
Olivier Messiaen; December 10, 1908 — April 27, • Vydavatel ARS/KONCERT, spol. s r. o., Brno
1992) was a French composer, organist, and ornithologist.
He entered the Paris Conservatoire at the age of 11, and
numbered Paul Dukas, Maurice Emmanuel, Charles-Marie Widor and Marcel Dupré among his teachers. He was
appointed organist at the church of La Trinité in Paris in
1931, a post he held until his death. On the fall of France
in 1940 Messiaen was made a prisoner of war, and while
incarcerated he composed his Quatuor pour la fin du
temps (“Quartet for the end of time”) for the four available
instruments, piano, violin, cello, and clarinet. The piece
• Šéfredaktor: Jaroslav Šśastný
• Redakce: Radek Tejkal, Tomáš Kuèera
• Korektura: Jana Sobotková
• Fotografie z archivu ENH
• Grafická úprava: Jan Rajlich ml.
• Tisk: Fléda
• Redakèní uzávìrka 7. 2. 2008 / Náklad 300 ks
enh.mhf-brno.cz