Holubovsky zpravodaj 3_11

ČÍSLO 3, ROČNÍK 17
Konečně nadešel dlouho očekávaný den
24. září 2011 – den který jsme stanovili jako
den vysvěcení obecní kapličky. Počasí nám
přálo, bylo krásné slunečné odpoledne
babího léta. Média se snažila propagovat
naši slavnost a tak se ve 14.00 hodin sešlo na
Petrově Hůrce odhadem přes tři sta osob.
Kaple byla zasvěcena svaté Anežce České,
jejíž 800. výročí narození letos slavíme. Kapli
vysvětil českobudějovický biskup Mons. Jiří
Paďour. Svou přítomností nás poctil i páter
František Hranáč.
Nyní mi dovolte, abych vzpomněl, jak se vše
odehrálo. Kapli jsme postavili z veřejné
sbírky, z darů sponzorů, občanů a přátel
Holubova.
Starostuji v Holubově už 17. rok, pro tuto
práci se člověk musí stát patriotem, a já jsem
se jím stal. Sám bych nic nezmohl, kdybych
neměl podporu zastupitelstva a občanů.
Myslím si, že se nám společně podařilo
udělat v obci dost práce a nemusíme se
stydět říci, že naše obec vzkvétá. O tom však
nechci psát, rád bych se zmínil o tom, co
nám v obci scházelo a co bylo snem nejen
mým, ale i mnoha dalších přátel - postavit
v Holubově kapli. Ten sen se stal skutečností
- kaplička stojí a pro všechny, kdo se o ni
jakýmkoliv způsobem zasloužili je to jistě
velká událost.
Přál bych si, aby se ta naše kaplička stala
místem, které budou lidé, ať už věřící nebo
nevěřící, vyhledávat právě pro její polohu.
Jedni zde najdou klid k modlitbě, druzí
2011
k relaxaci a uklidnění v dnešní uspěchané
době.
Nyní mi dovolte, abych poděkoval všem,
kteří se o naše společné dílo zasloužili. Na
prvním místě děkuji tomu, s nímž jsem
myšlenku postavit kapli řešil již před mnoha
lety a to je akademický architekt Vojtěch
Storm, který kapli zdarma vyprojektoval
a společně s ing. Petrem Čížkem provedli
stavbu veškerými úskalími a dovedli ji ke
zdárnému konci.
Poděkování patří všem, kteří se jakýmkoliv
způsobem podíleli na tom, že dnes naše
kaplička stojí, všichni zdarma bez nároku na
odměnu.
Vezmu to v pořadí, jak vše probíhalo:
strana
1
Pan Miloš Valenta daroval obci pozemek na
výstavbu kaple.
Část pozemku daroval i pan František Frojda.
První geodetická kancelář Ing. Petr Picek
zaměřil pozemek i kapli.
Zemní práce provedl pan Ladislav Hruška.
Pan Josef Bürger daroval dřevo na stavbu ze
svého lesa.
Manželé Jiřina a Milan Kalkušovi
Pila
Holubov nařezali dřevo na vazbu.
Radek Gutwirth fi. Evocati daroval materiál
na elektrickou přípojku.
Bohumil Vaněk dodal materiál a provedl
elektroinstalaci.
Pokrývačské
práce
zajistila
firma
Pokrývačství Bušta.
O oltář se postaral Ing. Zdeněk Pavliš, firma
Prefa Hubenov.
Dveře do kaple vyrobil truhlář pan Jan
Foltýn.
Pan Pavel Mařík zase zajistil drobné
truhlářské práce.
Pan Jan Novák z Holubova kapli vydláždil.
Významně nám vypomohla i místní firma
Grafobal Bohemia,s.r.o. dříve Artypa
Holubov.
Pan Jan Dítko zaznamenal celý prů běh stavby
Slovo o stavbě kaple na
Petrově Hůrce
Od počátku byla zamýšlena jako kaple
ekumenická, pro liturgii a obřady malé
skupiny osob (křty, svatby, poslední
rozloučení) a zvláště pro soukromou
meditaci, k rozhovoru s Bohem a se sebou
samým, které je v dnešní době obzvláště
třeba. Tomu odpovídá situování v krajině, na
kopci, kde je jen vítr a oblaka, v místě klidu,
osamění, volnosti a usebrání, vysoko nad
každodenní pulzací života a ruchem v údolí
(původně se uvažovalo o umístění na staré
návsi v Holubově). Již stoupání vzhůru (na
rozdíl od pouhého docházení) vyjadřuje
na DVD, které bude uloženo u kroniky.
Poděkování patří všem občanům, přátelům a
známým, kteří přispěli do veřejné sbírky dle
svých možností, složené částky se
pohybovali od 20.000 do 20 Kč a vybráno
bylo celkem 265 897 Kč. Tato částka by sama
o sobě nestačila, největší podíl tvořili
sponzorské dary v práci, materiálu, pozemcích a podobně. Odhadovaná cena kaple činí
zhruba 2. 000 000 Kč.
Seznam dárců je dlouhý, zde ho psát
nemohu, ale bude uložen do obecní kroniky
a jeho podstatná část bude zveřejněna na
desce, kterou umístíme v kapli.
Teď to vypadá, že jsem zapomněl na ty
nejvýznamnější dárce, bez nichž by kaple
nestála a nebylo by co oslavovat. Nebojte
nezapomněl, záměrně jsem si je nechal na
konec.
Upřímně děkuji generálnímu řediteli firmy
Kámen a písek Český Krumlov panu ing.
Otakarovi Veselému, který kromě toho, že
nám daroval kámen na stavbu a štěrky na
cestu, nakonec zafinancoval zvon, který se
stane duší naší kapličky a věřte, že to nebyla
malá částka. Právě proto jsme se dohodli, že
ač je naše kaplička zasvěcena svaté Anežce
České, zvon jsme zasvětili patronce horníků
a pokrývačů svaté Barboře.
Poslední upřímné poděkování patří
jednomu z největších sponzorů ing. Martinu
Křivánkovi, jeho manželce Ivaně a jeho otci
ing. Janu Křivánkovi. Firma Tesařství Křivánek
zajistila veškeré práce od dřeva - šalování,
krov, světlík, lavice, ambon a kříž. Moc
děkuji.
- J. Franěk, starosta -
jistou oběť v očekávání zvláštnosti takového
místa, než jen rozhledu po okolí. Meditativní
prostor nemůže poskytnout volná příroda,
ani rozlehlý kostel. Vybrané místo, na
jednom z doprovodných návrší Kleti, je prý
místo magické se silnou energií, já myslím, že
až víra posvěcuje místo, které svou polohou
a tvarem vzbuzuje posvátnost.
Kaple je šestiboký centrální prostor, který
odpovídá myšlence oltáře obráceného do
středu a přítomnosti Krista uprostřed
společenství. Starší tradice basilikální,
požadovaná pak Tridentským koncilem, byla
podélná směrem k průčelnímu oltáři. Přesto
snem architektů byl po celou dobu prostor
centrální, kruhový (nebo také polygonální),
který vyjadřuje kosmické uspořádání
nebeské sféry jak dosvědčují četná baptiste-
ria a ojedinělé kaple z gotické a hlavně
z renesanční doby. Připomeňme si také české
románské rotundy (ty ovšem s přilehlou
apsidou pro oltář), i čistě kruhovou kapli sv.
Kříže v nedalekém Rojšíně z poloviny 19. stol.
Vnitřní prostor, stěny a krov je zformován tak,
aby přiléhal k vepsané kouli, jak bývalo
zvykem už v antice - v římském Pantheonu.
Vstupní průčelí se zvoničkou na vrcholu, pak
vzdáleně připomíná návesní kaple na
Českobudějovicku.
Tradiční orientace kaple by měla směřovat
k východu, aby první paprsek světla při jitřní
mši vycházel nad oltářem. Kruh sice orientaci
nemá, ale směr východu Slunce by měl být
proti vstupu, my jsme však byli nuceni vstup
orientovat logicky proti hlavnímu pohledu
a příchodu od silnice, tedy v opačném
strana
2
směru. (Hledáme zároveň také čistě pěší
přístup odbočkou od zelené značky na Kleť.)
Dost nás to mrzelo, protože kosmickou
orientaci považujeme za přirozenou, až jsme
zjistili, že tento názor vychází basilikálního
uspořádání a naopak Šalamounův chrám v Jeruzalémě i antické řecké a první křesťanské
chrámy byly orientovány k západu, tak aby
první paprsky Slunce o jarní a podzimní
rovnodennosti dopadaly od dveří na oltář,
neboli, aby kněz stojící za oltářem byl obrácen
k východu. Tuto orientaci naše kaple přesně
dodržuje a je zvýrazněna prosklenou
štěrbinou za oltářem, která zároveň
prolamuje uzavřenost dolního prostoru. Na
tuto osu navazuje uspořádání okolo oltáře.
Symetrie je božská a vyjadřuje řád (ale
neměla by být z bezradnosti zneužívána).
Symetricky by měly být umístěny svíce na
oltáři, protože jde spíše o symbol než o funkci,
symetricky by měl být umístěn před oltářem i
ambon, aby byl zdůrazněn význam
bohoslužby slova.
Oltář, posvátné obětiště, má prostý tvar
písmene T bez ozdob nebo náběhů. Je to
symbol již předkřesťanský a pravděpodobně
původní tvar Kristova kříže. Jako znamení se
zřejmě vyvinul z egyptského ankhu, symbolu
života a nesmrtelnosti. Křesťanská tradice jej
zná jako crux commisa, kříž vklíněný, také
Antonínský podle egyptského svatého poustevníka. Podobnou vážnost a strohost má
trámový kříž latinský, který visí nad oltářem a
ovládá celý horní prostor kaple. Zmíněná
vážnost, jednoduchost a bezozdobnost
někomu bude připadat pustá a prázdná. Jejím
záměrem je zvýraznit symboly ve své drsné
jednoduchosti, které podněcují přemýšlení, v
protikladu k zdobnému zbožnému kýči, který
se snaží vsugerovat líbivou, podrobnou a
hotovou představu, která je většinou falešná,
ale nenamáhá mozek. Pravdivý posvátný
prostor není snůškou laciných devocionálií.
Nepřítomnost zdobnosti má vyvážit vztah k
prostředí, zasazení do krajiny, respektování
jejího měřítka a lidského měřítka stavby. A
potom
volba
příjemných
přírodních
materiálů: keramické tašky a bílá omítka, sokl
z místního kamene -granulitu, uvnitř pak je to
otevřený dřevěný krov s prkenným obitím,
bílé stěny s podlahou z cihelných
šestihranných dlaždic a vybavení z přírodního
dřeva. Ze soudobých materiálů je to oltář z
pohledového betonu, který má vyjadřovat
moderní konstrukční pevnost, protože kámen
je dnes už chápán jako dekorativní materiál, a
pak skleněné plochy světlíku a čelní štěrbiny.
Pohodlí po mém soudu nepatří na posvátné
místo. Lavice, jakési sedile, podél stěn jsou
určeny starým lidem, ostatní mohou stát, jak
bývalo zvykem v našich kostelích, až do
barokní doby (která se vyznačovala dlouhým
kázáním a hudebním doprovodem slavných
mší) a jak postačuje dosud u pravoslavných,
kde jsou obřady obzvlášť dlouhé.
Při svěcení za účasti množství lidí vyvstala
potřeba rozšíření liturgického prostoru na
otevřené prostranství. Ambon, čtecí pult,
jsme proto umístili před průčelí kaple, kde se
konala bohoslužba slova, přijímání a
závěrečné požehnání, kdežto bohoslužba
eucharistie se konala uvnitř kaple (s
ozvučením prostranství) jako v sanktuáriu,
posvátném místě, podobně jako ve
středověkém presbytáři, který byl uzavřen
lettnerem či jako dosud v byzantské liturgii
ikonostasem.
Nakonec je třeba se zmínit o spolupráci mezi
zadavatelem, projektantem a řemeslníky,
která doprovází každé dílo a rozhoduje o
výsledném účinu. S panem starostou jsme se
vzájemně ovlivňovali, přesvědčovali a
doplňovali, stejně jako s těmi, kteří měli na
starosti stavbu. S řemeslníky jsem se žel
setkával málokdy, ale byli to oni, kteří dali dílu
konečnou podobu. Pokud vznikly potíže,
pramenily bez výjimky z dnešní zažité praxe
novodobých technologií, materiálů, módních
zpracování povrchů a předsudků o
dokonalosti a odolnosti stavby, běžných u
dnešních rodinných domů. Jestliže v gotické
době byl architekt trvale přítomen v huti, od
doby baroka je nutný předpoklad dokonalé
souhry, porozumění a důvěry v dotváření
stavby mezi projektantem a mistrem
řemeslníkem, protože se setkávají výjimečně,
všechno se předvídat a nakreslit nedá
a podrobné plány stejně málokdo bere na
vědomí.
Obětavost těch, kteří kapli věnovali pozemek,
peníze, vlastní práci i materiál, mi připomnělo
svědectví z roku 1144 o stavbě katedrály
v Chartres: "bylo vidět věřící jak se zapřahají
do kár naložených kamením, dřívím, obilím
a vším možným, čeho je při práci na katedrále
zapotřebí. Její věže vyrůstaly do výše jakoby
kouzelnou mocí." Pro mne byla tato práce
v mém věku poctou a děkuji panu starostovi
Fraňkovi, že si mne vybral jako projektanta,
ačkoliv k tomu neměl žádný zvláštní důvod.
Styl stavby lze označit jako rustikální, ale
vyjadřuje prosté, přímočaré pojetí zbožnosti,
která "bezprostředně chápe podstatu věcí,
takže duch se noří do sebezapomnění a stává
se čistým, vůle, bolesti a času zbaveným."
Nejde o samoúčelně moderní výraz za každou
cenu, který by byl určen jen pro odbornou
publicitu. Kaple je věnována především
místním lidem a návštěvníkům Kleti. Myslel
jsem při tom na svého otce Břetislava, rovněž
architekta, a návrh jsem dělal k uctění
památky padesátého výročí jeho úmrtí roku
1960.
- Vojtěch Storm -
Data o Sv. Anežce České někdy vyvolávají zmatek.
Občanský kalendář dosud uvádí její svátek 2. března, což je den jejího úmrtí r. 1282 (někdy se uváděl 6.3.) Církev slaví
sv. Anežku 13. listopadu, což je druhý den po jejím svatořečení papežem Janem Pavlem II. v Římě roku 1989, které se považuje
jako jeden z impulsů k pražskému převratu 17. listopadu. Letos slavíme 800. výročí jejího narození roku 1211 (historici někdy
uváděli také roky 1205 nebo 1208). Posvěcení naší kaple připadá na 24. září, v blízkosti svátků dalších Přemyslovských světců
Sv. Václava a Sv. Ludmily, v krásném období většinou slunného podzimu. Anežka Česká (na rozdíl od sv. Anežky Římské mučednice ze 3. stol.) byla blahořečena roku 1872 papežem Piem IX.
- VS -
strana
3
Návštěva ze Švýcarska
Na den přesně po šesti
letech tj. 2. října 2011 nás
navštívili naši přátelé ze
švýcarského Guggisbergu.
Byli mile překvapeni tím, co
se u nás za těch šest let
změnilo. Při procházce obcí
obdivovali vybavení hasičské zbrojnice
v Holubově, náš kulturní sál, obecní úřad,
opravenou školu, školku, zázemí mateřského
klubu Holoubek. Byli nadšeni naší novou
obecní kaplí a nemohli pochopit, jak jsme ji
dokázali postavit v podstatě bez podpory
státu i církve a s minimem peněz, jen ze
sbírky a darů. Překvapením pro ně bylo
i rozšíření provozů v podniku Grafobal
Bohemia s.r.o., dříve Artypa.
Pro naše přátele jsme jako tradičně připravili
program na celý týden – prohlídku Českých
Budějovic, kláštera ve Vyšším Brodě,
elektrárny na Lipně, města a pivovaru
v Českém Krumlově. Výlet lanovkou na Kleť
s prohlídkou hvězdárny. Velice zajímavá pro
ně byla i ná- vštěva profesionálního záchranného hasič- ského sboru v Českém Krumlově.
Ve čtvrtek si členové ZO rozebrali jednotlivé
páry a připravili pro ně individuální program
na celý den.
V pátek večer jsme se oficiálně rozloučili
společnou večeří, projevy obou starostů
a předáním dárků. Volná zábava pokračovala za hudebního doprovodu p. Josefa
Litvana až do pozdních nočních hodin.
Celý týden bylo krásné podzimní počasí, jen
v sobotu ráno při odjezdu našich přátel
drobně pršelo.
- J. Franěk -
strana
4
ZPRÁVY ZE ŠKOLY - CO NÁS BAVÍ
Vážení rodiče,
máme tu zase září a to pro základní a mateřskou školu znamená začátek nového
školního roku.
1. září jsme se opět všichni sešli v tělocvičně
školy, kde začíná být pěkně těsno. Do naší
základní školy totiž nastoupilo rekordních 58
žáků do třech tříd, pěti ročníků. Slavnostně
jsme mezi sebe přijali 13 nových prvňáčků,
kteří si tento den užívají nejvíce. Zahájení se
zúčastnili všichni zaměstnanci školy, rodiče
i prarodiče žáků, kteří přivedli své děti do
1. třídy. Mile je přivítal, předal pamětní list
a popřál jim hezké dny ve škole pan starosta
Jaroslav Franěk. Tomu patří poděkování,
POKLAD PIRÁTŮ
Školní rok 2011/2012
Vyplouváme
neboť přes letní prázdniny se postaral o rekonstrukci topení, stavební úpravy a vymalování celé školy. Chtěla bych poděkovat
i zaměstnancům školy, protože museli celou
školu v červnu vystěhovat a zase v srpnu dát
do původního stavu tak, aby v září bylo vše
připravené pro žáky. Dáreček pro prvňáčky
připravil i letos pan Pelech z obchodu
potravin.
Do mateřské školy nastoupilo po prázdninách mnoho nových dětí, které si jistě
najdou mezi ostatními dětmi nové kamarády
a paní učitelky jim budou velkou oporou.
Přeji všem dětem, rodičům, zaměstnancům
a přátelům základní a mateřské školy co
nejvíce hezkých chvil a zážitků strávených
mezi námi a nováčkům šťastné vykročení do
nové etapy svého života.
- Mgr. Drahomíra Bodláková,
ředitelka ZŠ a MŠ Holubov -
a získání pirátského pokladu! Jelikož všichni
souhlasili, mohli jsme přistoupit k
námořnické přísaze a pokřtění všech
námořníků slanou vodou. Při této příležitosti
obdržela každá flotila barevnou perlu, která
je bude doprovázet celou plavbou.
Na závěr proběhla plavba v lodích formou
štafet družstev.
- Eva Záhoříková -
Dne 2.září jsme se
všichni sešli k zahájení
celoročního projektu
Poklad pirátů. Nejprve
jsme hlasováním všech
žáků určili hlavního admirála celé posádky,
kterým se stal David Čížek. Poté následovala
volba kapitánů a rozdělení do flotil. Dalším
důležitým úkolem flotil bylo si postavit lodě
tak, aby přečkaly velkou bouři, která přišla
vzápětí. Bouře byla ale tak silná, že všechny
lodě se potopily a všichni námořníci se
dostali do velkého víru, ze kterého je mohli
vysvobodit jen piráti.
A tak se všichni stali zajatci zakletých pirátů
a budou jim muset sloužit celých 10 měsíců.
Avšak odměnou bude vysvobození pirátů
strana
5
Les ve škole – škola v lese
S programem Sdružení TEREZA se již
desátým rokem vydáváme za poznáním lesa.
Závěrečná zpráva za školní rok 2010/11 byla
hodnocena odbornou komisí v Praze v osmi
oblastech. Práce na projektu byla posuzována označením semínko, semenáček,
stromek nebo strom. Naše škola v hodnocení
z pohledu programu Les ve škole – škola
v lese se blíží již odrostlému stromu.
- JN -
Sběr papíru ve škole
Vybírá se každou středu od 7.00 – 7.45 hod a 16.00 – 17.00 hod – řádně svázané.
Zprávičky ze školičky
Přestože začal nový školní rok, rády bychom
se ohlédly za poslední školní akcí, kterou byla
přírodovědná vycházka do okolí Holubova.
Pro děti ji poutavě připravil tatínek p. Libor
Weiter. Děti se zastavily na různých místech
(rybník, louka, les), kde pozorovaly vše živé i
neživé. Třešničkou na dortu byla velmi pěkná
hra, která strhla všechny děti, ba i učitelky.
Mnohokrát děkujeme.
1. září opět naše školka ožila dětským
štěbetáním. Přivítaly jsme 15 nových dětí
(některé nastoupí až během školního roku),
celkem je v naší MŠ zapsáno 47 dětí. Maňásci
Kubík a Kačenka pověděli dětem, co je ve
školce čeká a podarovali je dobrotou.
V dalších dnech děti shlédnou pohádku
Kouzelná píšťalka, plánujeme výlet do školky
ve Zlaté Koruně spojený s dětskou prohlídkou kláštera. Pro děti bude do školky
pozvána výtvarnice a pod jejím vedením si
děti ozdobí hrneček. Na tyto i další akce se
spolu s Vašimi dětmi těší učitelky holubovské.
- MŠ -
strana
6
SKAUTSKÝ TÁBOR V TICHÉ
Co bychom to byli za skauty, kdybychom
v létě nevyrazili na tábor, nestrávili několik
nocí ve stanech, nezpívali skautskou hymnu
při nástupech, neusínali v noci při hlídce
a neposlouchali kytaru večer u ohýnku?
Samozřejmě jsme tohle všechno a mnohem,
mnohem víc zažili i letošní prázdniny.
Poté, co starší skauti s pomocí některých
rodičů pohrabali louku, postavili teepee a
vše potřebné k táboření, jako jídelnu,
umývárku,
nářaďák,
hamouňák...přijeli
všichni skauti a skautky a strávili jsme
pohromadě krásných 14 dní v přírodě.
Kromě běžných věcí, o kterých lze
předpokládat, že se na táboře dělají, se tam
však děly i věci zcela nevídané. Nebylo nic
zvláštního potkat velkého čaroděje Gandalfa
s malým pobíhajícím mužíkem- Hobitem,
nebo krásné modré Elfy s vážnou tváří. Tyto
postavy nás totiž doprovázely během celého
tábora a pomáhaly dětem na dobrodružné
cestě. Z dětí se totiž stali trpaslíci, kteří se
snažili získat svůj ztracený poklad. Na dlouhé
cestě je ovšem potkávalo spoustu nástrah
a překážek v podobě zlobrů, skřetů,
bahňáků, vrků, pavouků a nakonec děti
musely porazit hrozivého draka Šmaka, který
poklad střežil.
Trpaslíci se ale při svém snažení o poklad
museli také vzdělávat. Navštěvovali Hobitovu
univerzitu, kde bylo na výběr z mnoha
různých předmětů: předpověď počasí, šifry,
land art (umění v přírodě), zdravověda,
plavání, fotografování, pletení košíčků,
vyrábění náušnic, vyřezávání, sportovní
aktivity a spoustu dalšího… Děti byly velice
úspěšní studenti- všem se podařilo dosáhnout titulu Čarodějova učně a mnohým
dokonce i titulu Mága.
Je toho hodně, co by se ještě dalo psát, ale já
už bych jen chtěla vyslovit velké DÍKY všem
vedoucím, kteří se podíleli na přípravě
tábora, na stavbě a kteří nám a dětem
věnovali svou dovolenou. A nyní už nechám
prostor dětem- no není lepší si přečíst zážitky
přímo od nich?
- Za skauty Veverka- Markéta Čížková -
Poděkování
Měla jsem možnost (za což děkuji) zúčastnit
se ukončení táborové hry na skautském
táboře Tichá. Byla jsem mile překvapena
skvělou organizací a přístupem vedoucích
k dětem. Ráda bych jim touto cestou
poděkovala a popřála hodně elánu a nápadů
do další činnosti.
- Jitka Nováková st. -
strana
7
Setkání bývalých hokejistů Holubova
V Restauraci pod Kletí v Holubově se 20. srpna
2011 setkali hráči ledního hekeje Holubova
z let 1960 až 1973. Oddíl hokeje byl založen
v roce 1960, pod hlavičkou Podkleťan
Holubov /bývalé JZD/, dále pokračoval pod
hlavičkou Artypa Holubov.
Z celkového počtu 28 hráčů se zúčastnilo
24. Tři hráči již nejsou mezi námi .
Jmenovitě to byli: Bárta Jiří, David Josef,
Domin Antonín, Filistein Vladimír, Hončík
Václav, Hošna Jiří, Kočer Jiří, Kerschläger Jan,
Kuchyňka Václav, Ludačka Josef, Marxt Jan,
Neubauer Josef, Novák Eduard, Opelka
Jaroslav, Opelka František, Pavliš Zdeněk,
Petrovič Pavel, Pileček František, Propš Jiří,
Schneider Miroslav, Schneider Zdeněk, Sviták
Jiří, Španinger Jiří.
Záštitu nad setkáním převzal starosta obce
Jaroslav Franěk. Všem zúčastněným předal
věcné dary a poděkoval za účast na setkání.
Každý obdržel brožuru „Lední hokej v Holubově po roce 1960“ v níž byly soustředěny
vzpomínky a záznamy z obecní kroniky.
Vlastní činnost oddílu sestávala z účasti v okresní soutěži přeboru okresu Český Krumlov a tři
roky v I. A třídě krajské soutěže.
Na okrese Český Krumlov jsme téměř celé
období činnosti byli přeborníky okresu.
Léto v Krásetíně v Hostinci U Kuchařů
"Je to krásný kraj a lidi jsou tu skvělí, rád tu
budu zase hrát" prohlásil oblíbený zpěvák
Ivan Hlas, který s Norbi Kovaczem a Oliinem
Nejezchlebou hráli kvůli dešti v křemežském
československém kostele. Rozjeli to tam tak
až se i socha mistra Jana Husa otřásala. Na
ostatní koncerty nám počasí přálo, proto se
ostatní akce mohly uskutečnit na dvoře
statku u Kuchařů v Krásetíně. V květnu ve
spolupráci s pražským Unijazem proběhl
koncert Petra Váši se skupinou Ty syčáci.
Písničkář známý již z dob normalizace
Vladimír Merta přilákal také mnoho
posluchačů. Svým hlasem a hrou na kytaru
vytvořila neopakovatelnou atmosféru Dáša
Voňková. Vrátila se k nám i Lenka Dusilová,
která letos svůj koncert obohatila o doprovod výtečného perkusionisty. Humornými a
sarkastickými písněmi nás pobavil pražský
písničkář Jiří Dědeček. V Krásetíně se nejen
poslouchalo a tancovalo, ale ne méně i smálo. Kulturu v Krásetíně podpořil také
vrábečský divadelní spolek Ende, který pod
našim ořechem zahrál duchařskou komedii.
Následovalo představování jednotlivých
hráčů /někteří se neznali pro věkový rozdíl
jedné generace/. Dále probíhala diskuse mezi
hráči vč. zpěvu – hudbu zajišťoval p. Karel
Jírovec.
Na závěr bylo dohodnuto další setkání a to po
roce /podzim 2012/.
Poděkování za přípravu a pomoc na setkání
bývalých hráčů patří:
Patronu p. Jaroslavu Fraňkovi – starostovi
obce Holubov
Ing. Otovi Šanderovi – předsedovi ZD
Podkleťan
Ing. Josefu Troupovi – starostovi městysu
Křemže
Schneider Miroslav, organizátor setkání
Foto účastníci setkání včetně starosty Jardy
Fraňka před Obecním úřadem v Holubově
Mladí divadelní adepti pod vedením herců
z Hradce Králové sehráli a všechny nesmírně
pobavili Shakespearovskou komedii Mnoho
povyku pro nic. Nevšední zážitek pro nás
diváky přineslo představení unikátního
Lachtaního divadla, které po lachtanovsku
zahrálo pohádku O červené Karkulce. Diváci,
kteří milují tajemnou noc byli okouzleni
Poetry night- mladí básníci zde za svitu
měsíce a svíček plujících po hladině rybníka
předčítali své básně. Největší hvězdou
letošní sezony byl Vladimír Mišík, který
s houslistou Janem Hrubým umožnili všem
starším připomenout mládí a mladým
posluchačům předvedli výbornou muziku.
Sami umělci byli z koncertu nadšeni a loučili
se s tím, že se rádi vrátí. Za uskutečnění
těchto akcí děkujeme obci Holubov za
ochotnou podporu. Doufám, že všichni z vás
byli spokojeni a akce se líbily. Za všechny
hudebníky mohu říci, že spokojeni byli
nadmíru. Nadšeni byli nejen z prostředí, ve
kterém mohli hrát, ale i z přízně všech
posluchačů a diváků, kteří naše akce
navštívili.
- Klára V. -
strana
8
Bůh v dějinách člověka
Od počátku věků má člověk představu
Tvůrce světa, Zákonodárce, Dárce života,
spravedlivého přísného Soudce a milujícího
Otce. Obraz Boha se v průběhu dějin mění.
Již v Písmu ve Starém Zákoně, ale ještě i dnes
poznáváme, že v primitivních kmenových
společenstvech je Bůh (častěji bohové)
vnímán jako Ochránce kmene a každý lidský
kmen má svůj obraz Boha a svoje rituály. Ty
kmen sjednocují a největším prohřeškem,
největší nevěrou, je přijmout obraz Boha
sousedního kmene.
Postupně každý národ má svou představu
Boha a vznikají základní velká náboženství
šířící se postupně do celého světa. A vzniká boj
Jako školákům začala škola, tak i pro ty menší
zahájil svou činnost klub Holoubek.
Jak už to bývá, na konci školního roku se
s námi někteří rozloučili, ale jiní kamarádi se
s námi začínají scházet, z čehož máme
velkou radost. Pro všechny děti a jejich
doprovod je připravené dopoledne plné her,
tancování , vyrábění a zpívání. V rámci spolupráce s naší mateřskou školou se těšíme na
divadelní představení, během nich se děti
seznamují s prostředím, které na ně čeká.
Z dalšího celoročního programu bych ráda
jmenovala tradiční návštěvu Mikuláše,
vánoční nadílku, veselý karneval, i velikonočního zajíčka a zapomenout nesmím
ani na velmi oblíbený výlet vláčkem.
Nejen na děti je soustředěna všechny pozornost, ale i maminky potřebují trochu péče.
Proto jsou pro ně připraveny různé kurzy
vyrábění a i společná večeře.
Na závěr bych jen všem ráda připomněla, že
klub Holoubek se schází každé úterý od
9.00 - 12.00 hodin v klubovně v budově
mateřské školy.
- Jaroslava Opelková -
mezi jednotlivými kulturami i boj o obraz Boží.
Pak máme období, kdy se teologové do krve
přou o slovíčka, že na jediném slově v Kredu
se štěpí Církev na východní a západní a padají tvrdá slova o exkomunikaci biskupů. Boj
o precizaci obrazu Božího opět vede k náboženským válkám.
Pak tato unifikace obrazu Božího vede k volnomyšlenkářství a až k popírání existence
Boží. V novověku jsou proti sobě postaveni
věřící v Boží jsoucno a věřící, že Bůh neexistuje. A tohoto sporu, někdy až boje,
zneužívají různé ideologie.
Nyní vstupujeme do doby plastického
pohledu na svět. Každý máme svůj úhel
pohledu a ctíme svobodu individuelního
poznání. Každý má své osobní poznání Boha,
kterého přijímá podle svých zkušeností. Tento
důraz na individuální vztah k Bohu bude
provokovat teology k rozvíjení svého oboru.
Nic nového pod Sluncem. Ze života světců
a světic víme, že i oni prožívali své temné
moci své víry, že prožívali své pochybnosti
stejně jako my dnes. Dokonce i Ježíš Kristus
na kříži volal: Otče, proč jsi mne opustil. Proto
ani my se nesmíme zaseknout ve svých
pochybách.
Dne 24. září 2011 jsme s Otcem biskupem
vysvětili kapičku svaté Anežky na kraji
Krásetína nad Holubovem jako dar za život,
který nám Bůh dal. Přitom se sešli věřící
i nevěřící, tedy ti, co si myslí, že Boha znají,
a ti, kteří si myslí, že Bůh není. To není
podstatné. Podstatné je, že nás všechny má
Bůh rád. Jemu se otevřeme v důvěře: Pane,
neznám Tě, ale dej se mi poznat…
- ŠIM -
Minule jsem se zmínil o expedičním zájezdu
do Vysokých Tater a než se člověk rozkouká,
tak je zpátky doma. Autobus jsme naplnili do
posledního místečka (jelo nás padesát),
počasí nám přálo, Slovensko k nám bylo
přívětivé a na rozdíl od Čech aj usmevavé,
zdolali jsme Lomnický štít (lanovkou)
a myslím si, že všichni jsme se vrátili
spokojeni a s úsměvem na tváři. Dovolte mi,
abych Zdeně a Zdeňkovi Novákovým z Krásetína za všechny alespoň poděkoval.
Většina dnešních lidí si myslí, že smyslem
života je prožívat pouze příjemné a krásné
věci a za každou cenu se zbavovat věcí
nepříjemných. Většinou mají za to, že k tomu
napomáhá technologický pokrok, jenže
smysl našich životů je zřejmě v něčem jiném.
Mezi příjemným a nepříjemným by se
nemělo rozlišovat a vše bychom měli milovat
a přijímat s pokorou a učit se technologický
pokrok spojovat s pokrokem duchovním.
Celé národy jsou dnes odtrženy od řádu
přírody a přirozenosti a právě proto se
objevují různé viry, s nimiž si dnešní
medicína zatím neví rady. Odtržením od
přírody a její devastací je totiž oslabována
nejen naše duše, ale i naše tělo. Mnoho lidí
si stěžuje na nepřekonatelnou únavu
strana
9
a všemožné hádky a hašteření jak na
pracovišti, tak i v rodině. Je to proto, že díky
technologickému pokroku lidé ztratili intuici
a nerozumějí duchovnímu rozměru života,
což vede k destrukci fyzického těla i psychiky.
Ten, kdo život, přírodu, Matku zemi i vesmír
miluje, má vždy energie dost. Kromě
onemocnění přicházejí při nepochopení
tohoto základního duchovního principu jako
varování také úrazy, které nejsou vůbec
otázkou smůly, jak se mnozí domnívají, ale
vše je způsobeno odchylkami vnitřních
vibrací lidského těla s vibracemi přicházejícími zvenčí a z přirozeného prostředí. Život
podle hesla „po nás potopa“, v němž není
místo pro přirozenost, přiměřenost a pokoru,
vede vždy do záhuby. Je třeba si uvědomit,
že duchovní svět je vždy hybnou silou světa
materiálního, i když k jeho projevu ve hmotě
dochází až po určitém čase. Tuto souvislost si
však bohužel uvědomuje jen málokdo. Vědět
by to měli především ti, kteří vedou
společnost a věnují se politice. Ale právě tito
lidé – jak se denně přesvědčujeme – ctí ze
všeho nejvíc zákon džungle a podle toho
společnost také vypadá. Když člověk selže
osobně, platí za to sám. Pokud je ale
představitelem společnosti, platí za to celá
společnost. Naši ekonomové mají v současné době obavy z toho, že se rodí málo
dětí, které nebudou zřejmě schopny uživit
budoucí důchodce. Nikde ale není ani
zmínka o tom, že se rodí málo dětí proto, že si
mladí lidé uvědomují, že je neuživí a nebudou jim moci poskytnout přiměřené
vzdělání. Když se člověk nad touto
problematikou trochu zamyslí, snadno dojde
k závěru, že si mnozí mladí lidé děti prostě
nemůžou dovolit a to je hodně špatné.
Není pochyb o tom, že lidstvo dnes platí za
všechny zlé skutky, které spáchalo. Zla by
TURISTIKA NA KONI
aneb Jak se krásetínská adresa stala známou
po celé Evropě
Možná jste si při svých výletech do přírody
všimli, že kromě klasických turistických
značek složených z pruhů existují i jiné – bílé
čtvercové značky s barevným kolečkem
uprostřed.
Znamená to, že právě stojíte na jezdecké
se nyní už lidé neměli dopouštět ani
v myšlenkách, neboť myšlenka je neuvěřitelně silná energie. I když se stane cokoliv,
nemáme žádné právo jednat podle zásady
„oko za oko, zub za zub“, ale máme naopak
výsostné právo odpuštění a to nejen
druhým, ale především sobě samým. Matka
země nám jasně dává najevo, že proti
našemu zlému a špatnému chování se může
postavit kdykoliv a kdekoliv. Povodně,
extrémní sucha, vichřice, tornáda (kdo u nás
nějaké z dřívějška pamatuje) rozsáhlé sesuvy
půdy, výbuchy sopečného původu, tání
ledovců, zemětřesení o síle devíti stupňů
Richterovy stupnice (zatím dosud nejsilnější na naší planetě), to všechno ukazuje na to, že
už si ubližovat nenechá. Pokusme se tedy co
nejrychleji začít spojovat technologický
pokrok s pokrokem duchovním, který se ale
musí odehrát v každém člověku na naší
planetě. Jedině tak je možné dosáhnout
nejen našeho zdraví, ale i harmonie mezi
lidmi, Matkou zemí, vědou a vesmírem.
Přátelé jsem si vědom toho, že jsou to silná
slova, ale inspiroval mě k tomu článek
PhDr. Marie Říhové v časopise Meduňka.
Navrhuji, abychom se všichni někde v koutku
naší krásné přírody nad tím alespoň krátce
zamysleli. A kde jinde než na toulkách naším
krajem.
Já s Jinřiškou jsem se v srpnu vydal na
Šumavu k pramenům Vltavy, protože tisk
denně řešil otázku: v NP Šumava kácet nebo
nekácet? Tak jsme se na to jeli podívat.
Autem do Kvildy a potom na kole na Bučinu,
kde stojí nádherný hotel (viz foto) a potom
k pramenu Vltavy (viz foto). Řeknu upřímně
na ty uschlé smrky je opravdu zničující
pohled (viz foto), ale je pravdou, že člověk to
vidí v životě v tak velkém rozsahu poprvé
a nemá nic, s čím by to mohl nějak porovnat.
Literatura uvádí, že v zónách evropských
národních parků v Německu, Rakousku,
Polsku a dalších zemích, se považuje za
samozřejmost kůrovcem napadené stromy
nekácet. Za uplynulých dvě stě let jsme si
zvykli nazývat lesem stromy vysázené v řadách jako na poli. Podle mého názoru zda
kácet nebo nekácet ukáže až čas, kterého se
dočkají naše vnoučata a pravnoučata a věřím, že si z toho vezmou náležitá poučení.
Nakonec kácení zastavila příroda sama,
protože 11. srpna se už na Jezerním hřbetu
pod Poledníkem nekácelo, protože kůrovec
kvůli deštivému počasí uhynul. Kůrovce totiž
napadly plísně a houby. „Je to virus, který
napadl larvy brouka. Stromy už jsou
samozřejmě napadené a mrtvé, ale není
potřeba kácet, protože brouk z nich už
nevyletí“ vysvětlil tuto přírodní zajímavost
náměstek správy parku Jiří Mánek. A potom,
že si příroda neumí pomoc sama. Umí, ale
nedá se to naplánovat a proto nikdy nevíme,
kdy se to stane, protože počasí zatím poručit
neumíme.
Návštěvu Šumavy v podzimním čase vřele
doporučuji, protože listnáče v tento čas
vytvoří nádhernou barevnou scénérii, která
alespoň trochu zastíní to mrtvé a suché.
U pramene Vltavy je vybudovaný nový
chodník, který končí u dalšího pramene (viz
foto) a tento malý potůček se postupně spojí
s tím známým, původním pramenem
a je z toho zase něco nového v této části
Šumavy.
Věřím, že i když nás trochu to léto zklamalo,
mohl by podzim, nebo to babí léto být pro
nás přívětivější. Tak pokud se vydáte na
Šumavu, přeji hezké počasí a buďme na sebe
hodní.
Mějte se dobře.
- vakl -
stezce, ale žádný strach – ev.setkání s jezdci a
koňmi by mělo být pro všechny zúčastněné
spíše zajímavým oživením výletu. A pokud se
Vám jezdecká trasa bude líbit, jste na stezce
vítáni, mít koně není podmínkou!
Síť značených jezdeckých stezek a stanic pro
turistiku na koni začala v České republice
vznikat před několika lety. Stanicí se rozumí
takové místo, kde může přespat jezdec i se
svým koněm, jezdecká stezka není jedinou
možnou cestou pro koně, ale usnadňuje
orientaci v terénu a vyhýbá se pro koně
problematickým místům ( úzké mostky,
velké silnice atd. )
A jak celý nápad, který se rozšířil nejen po
celém území České republiky, ale i do
zahraničí, vznikl? Vznikl při putování na
dětském táboře s koňmi kolem Blanského
lesa, kdy nebylo vždy snadné objevit místo
na přespání celé „karavany“ dětí s koníky.
strana
10
Od prvního nápadu nebylo daleko k prvnímu celostátnímu setkání zájemců o turistiku
na koni, které se konalo v listopadu 2003 na
Chatě pod Kletí v Krásetíně ( bývalá chata Jč.
pekáren ). Tato setkání se od té doby konají
každý rok a účastní se jich nejen lidé z dalších
krajů České republiky, ale také organizátoři
turistiky na koních ze zahraničí.
Na Chatě pod Kletí se konalo v roce 2005
také historicky první školení značkařů
jezdeckých stezek v České republice ( značky
byly vytvořeny modifikací pěšího značení
Klubu českých turistů, které patří určitě
k nejlepším systémům turistického značení
na světě ). Je tu na velikém smrku i první
česká jezdecká značka, která se již
mnohokrát objevila v různých časopisech
nebo v televizním vysílání....
Během let vzniklo v České republice již
několik tisíc kilometrů stezek a fungují
stovky stanic. Další značené stezky vznikají
podle stejného vzoru na Slovensku a v českých vesnicích v rumunském Banátu, kam
Jihočeši jezdí pomáhat českým krajanům,
kteří se snaží nahradit prostřednictvím
provozování agroturistiky zrušené možnosti
práce v dolech..
Aktivity v oblasti turistiky na koni koordinuje
sekce turistiky na koni při Klubu českých
turistů a jihočeský odbor KČT Turistika na
koni, se sídlem na Chatě pod Kletí v Krásetíně.
Náplň činnosti – to není jen vytváření stezek
a vyhledávání stanic. Koná se i řada akcí, a to
nejen putování v sedle, ale i odborných akcí
pro majitele koní ( kurz první pomoci, kurzy
o dopravě koní, veterinární semináře, kurzy
práce s koňmi a řada dalších ), kompletní
jezdecké informace a vyznačení stezek i stanic najdete od loňského roku v edici
turistických map Kartografie 1:50 000.
Činnosti je propagována na odborných
akcích i na akcích pro veřejnost doma i v zahraničí ( veletrhy a výstavy – od největších
v Londýně a v Německu až po Holašovice
a Křemži, dětské dny, jezdecké závody ).
Jednotný systém značení pro turistiku na
koni, systém stanic a navazující edice map
a systém, jak funguje celostátní koordinace
– to je i ve světovém měřítku unikát. A tak na adresu Krásetín 73 putují dopisy a emaily
i zvědavé návštěvy z celé Evropy.
Odbor KČT Turistika na koni převzal v osobě
své předsedkyně i významná ocenění –
stříbrnou medaili Za zásluhy o rozvoj
Jihočeského kraje a nejnověji z rukou Věry
Čáslavské a předsedy Českého olympijského
výboru ocenění Českého olympijského
výboru za práci pro rozvoj sportu a tělovýchovy.
Co je ale nejdůležitější – po stezkách se jezdí,
například jihočeské stezky využívají často
i zahraniční jezdci, především z Rakouska.
Začali se kvůli tomu učit česky a vznikl i česko
/ německý slovníček odborných výrazů ( „kde
bychom mohli dát koni vodu?“ ). Blanský les
se stává místem , kudy projíždějí i dálkové
„koňské“ expedice, jezdci, kteří putují napříč
celou Evropou a o svých cestách píší.
Stanice turistiky na koni jsou atraktivními
místy, najdete mezi nimi penziony, stylové
historické statky, kozí farmu, horskou chatu,
starý mlýn, opravdový zámek, ale také místa
na jednoduché přespání pod stanem nebo v
chatce. Ani na stanicích není podmínkou
přijet s koněm – i všichni, kteří přijdou pěšky,
přijedou na kole či autem, budou na
stanicích vítáni.
.... A pokud máte rádi koně a chtěli byste se
dovědět více, srdečně Vás zveme mezi nás
(jihočeské stanice, značkaře, jezdce, ale třeba
jen příznivce, kteří by se chtěli něco zajímavého dovědět a koně jim
stačí si jen pohladit....... ) a na
stránky:
www.turistikanakoni.cz
Zatím poslední příspěvek dr. Chmelenského.
aby se to vyplnilo, Říká se, že každá padlá
hvězda je jedno zlomené srdce.
Tam, kde se lesní bystřina za léta vryla v temnou rokli, hluboce obklopenou podkleťským hvozdem, se krčila trojice
malinkých stavení. Stála tak, že tvořili malou
vesničku. Obyvatelé se dobře znali, žili tak
blízko, že si viděli do chudých talířů, ale tvrdý
život nedovoloval, aby si mohli být blízcí.
Zemdleni prací neměli čas na radovánky.
V jedné z chaloupek vychovávali k poctivému životu jediného syna Kašpara, jehož
jinošské pozornosti neunikla modrooká
Madlenka, která vyrostla do krásy v sousedním stavení. Její půvab nemohl zůstat bez
povšimnutí. Nejvíc jím byl potěšen její tatík,
který se nechal slyšet, že ta nikdy nebude
chudá, že jí dá jen princi nebo knížeti.
Posměch, který za to sklízel, mu pranic
nevadí. Princ ani kníže nepřicházeli a stačila
chvilka nepozornosti a mezi Madlenkou
a Kašparem vzplanula obrovská láska.
Scházeli se tajně na kraji dubového porostu,
kde omamně voněly konvalinky. Říká se, že
vůni těch bílých zvonečků málokdo odolá.
Když jim společně přivoní zamilovaní, jejich
láska bude trvat navěky. Jak zapůsobila ta
vůně, jak velká mezi nimi rozhořela láska,
brzy mohli pocítit. Sotva se Kašpar zahleděl
do Madlenčiných očí, nebeským blankytem
ještě modřejších, rozbušilo mu srdce, že by
puknout mohlo. Byl zcela lapen tou
andělskou krásou. I Madlence pronikavý
pohled jinochův projel celým tělem. Zatočila
se jí hlava, že mohla upadnout, kdyby jí
Kašpar včas nechytil.
Ach, jak v mechu chutnaly něžné polibky?
Madlence se Kašpar moc líbil. Obdivovala
Kašpar a Madlenka
V dobách dřívějších lidé pohlíželi k nebi
častěji než nyní. Krom ptactva nebeského
vyhlíželi mračna a od božího rána slunko, jímž
čas poměřovali. Uchvacovaly je všelijaké divy
nebeské, jako když se krajem klenula duha,
když v růžových červáncích planula obloha,
což však nevěstilo nic dobrého, stejně jako
krvavý západ přinášel smrt. Jak se báli blesků
a hromů, které v kraji mnohé tragédie
zanechávaly. Když však bylo nebe příliš
blankytné, čekali, že se počasí změní. Jakmile
padl na kraj soumrak, sledovali hvězdu za
hvězdou a čekali, až se některá pohne ze
svého místa. Rychle si stihnout něco přát,
- Milena Andrlová -
strana
11
jeho sílu, jak porážel statná dubiska, ničeho
se nebál. S ním se v životě nebude musit
strachovat.
Jenomže láska utajovaná musí často o své
bytí bojovat. Madlenčin otec se o tajných
schůzkách dozvěděl a hned bylo zle. „Toho
… toho niemanda si nikdy nevezmeš!!!“
pronesl rezolutně. „Ty budeš snídat
holoubátka a křepelky, chodit v sametu …
Copak ti dá ta jeho rodina, taková chátra…
S ním se nemůžeš zahazovat.“ Pak se zasnil
a pronesl: „Ty budeš jezdit ve zlatém kočáře
a on ti nesahá po kotníky…“
Marně se Madlenka bránila, že jsou stejně
chudí, že jí bohatství sotva přijde, ale otec
neposlouchal, jen hrozil směrem k sousedovic
chalupě, že tomu už dlouho tak nebude.
Jakmile se Kašparovým rodičům donesla ta
slova, hned pronesli hromově, že k svatbě
s dívkou z takové rodiny nikdy nedají
požehnání. Takový soud uvrhl Kašpara do
velkého zoufalství. „Žádnou jinou na světě
nechci!“
Říká se, že všechno zahojí čas. Čas však
zoufalství toho mladého páru neotupil.
Rodiče byli neoblomní. Jestli si dříve nebyli
blízcí, nyní se stali opravdoví nepřátelé.
Znepřátelené rodiny nepřejí lásce…
Třetí chaloupku obýval starý, vysloužilý
voják. Byl to samotář, který toho nikdy moc
nenamluvil. Nad pýchou Madlenčina otce
jen vrtěl hlavou, nechápavě pohlížel i nad
výbuchem zloby Kašparových rodičů. Když
nepřátelství neutichalo, počal domlouvat
rodičům, aby přišli znovu k rozumu, že zkazí
těm mladým život. Vždyť on sám by mohl
vyprávět. Když byl mládencem, osud mu
nepřál – zamiloval se do děvčete, jemuž už
v kolébce vybrali ženicha – selského synka.
Děvče se o slibu otců dozvědělo, až když se
objevila vyšňořená rodina za vraty. On se
z vojny nevrátil, na jinou ženu se již
nepodíval, ona žila nešťastná na statku
a zemřela ještě mladá žalem.
Takový příběh nemohl rozvaděné rodiče
oblomit. Stále si vedli své. Kašpar a Madlenka se chodili tajně radit k muži ve vetché
uniformě, který přes svou moudrost sotva
mohl najít slova útěchy. Kolik večerů stařec
proplakal nad osudem těch dvou zamilovaných. Bože, jim pomoci není… Může
někdo vcítit se v bolest srdeční, které
způsobuje nešťastná láska? Jen ti, jejichž
láska nebyla a nemůže být naplněna.
Ten veřer zkusila Madlenka otcovu tvrdohlavost zlomit, ale ten bouchl do stolu a nechtěl
nic slyšet. Dívka odcházela ještě nešťastnější.
Již neměla naději…
Ráno probudilo vysloužilého vojáka volání
a rozčilené lidské hlasy. Po Madlence i po
Kašparovi nebylo ani vidu ani slechu. Hned
se přidal k hledajícím rodičům. Našel je ležet
v objetí na koberci z vřesu na kraji dubového
podrostu. Vedle ležel džbánek se zbytkem
čaje z červených bobulek, jež zůstanou po
bílých zvoncích konvalinek. Jejich ztuhá těla
byla tak propletena, že je museli uložit do
společné truhly. Na rtech zůstal lehký
úsměv….
Vysloužilý voják navršil hrob a přistoupil ke
čtveřici truchlících postav. Stáli tam mlčky,
zraky zabořené do čerstvé hlíny. Hlavou se
táhly myšlenky, s nimiž se těžko svěřuje. Stáli
tak dlouho, že ani nezpozorovali, že na kraj
padl soumrak. Přes slzy spatřili na obloze
něco nevídaného - přes celý obzor padaly
spolu dvě jasné hvězdy.
- Dr. Otakar Chmelenský, sen. -
Luňák
Při vycházkách jihočeskou přírodou se vyplatí občas zdvihnut oči k obloze a pozorně si prohlédnout vzdušný prostor nad sebou. Krom
siluet běžných druhů ptáků zde můžeme zahlédnout i zvláštního
štíhlého dravce s ocasem vykrojeným do vidlice. Je to jeden z našich
dvou druhů luňáků.
Luňák červený je o poznání větší než káně. Rozpětí jeho křídel dosahuje
přibližně 150 cm, zbarvení je rezavohnědé, zvláště při krouživém letu
vyniká na spodní straně křídel světlé pole v jejich ohbí a černá koncová
pera. Důležitým určovacím znakem je hluboce vykrojený konec ocasu.
Luňák hnědý je nepatrně menší. V jeho zbarvení převládá tmavohnědý
odstín a to i na spodní straně křídel. Vidlice na konci ocasu je mělká a při
širokém rozevření již nemusí být zřetelná. Stejně jako jeho příbuzný
s oblibou využívá stoupavé
vzdušné proudy ke kroužení.
Oba luňáci jsou tažná, hnízdí na
stromech a mají též podobné
složení potravy v níž převládají
drobní savci a ptáci, nepohrdnou ani mršinou zvířat či leklou
rybou. Na území jižních Čech
sice řídce hnízdí, údajů o
výskytu z našeho okolí je však
velmi málo. Ojediněle se
mohou objevit při jarní a
podzimní migraci, nebo se
zatoulat na své lovecké
výpravě.
Pavel Jakeš – vlastní ilustrace
luňák červený
strana
12
Chiesburger
Mlsání
Dnes nabízím tip na lehký oběd či večeři,
hotový skutečně za pár minut a na výborný
koláč, ten je však pracnější.
Kuskus s hlívou ústřičnou
Kuskus /používám ochucený/, připravíme
běžným způsobem dle návodu na obalu,
pouze zalijeme zeleninovým vývarem nebo
jen horkou vodou a necháme pod pokličkou
nabobtnat. Do hotového přidáme oříšek
másla a promícháme. Na oleji orestujeme
najemno nákrájenou cibulku, přidáme na
kousky nakrájenou hlívu ústřičnou, na
kolečka nakrájený pórek, červenou papriku
na kostičky, osolíme, přidáme kmín a dusíme
asi 10 minut. Potom přidáme kuskus, vše
smícháme a posypeme čerstvou petrželku.
Plátek sýra eidamu, celozrnná houska, rajče,
paprika, kečup nebo dresink, list salátu, nebo
čínského zelí.
Na rozehřátou, suchou teflonovou pánev
položíme plátek sýra a necháme osmahnout
ne roztéct, opatrně otočíme, posypeme
grilovacím kořením, necháme opražit i z druhé strany a podáváme v rozkrojené
celozrnné housce, pokapeme dresinkem,
kečupem a obložíme zeleninou. Můžeme
podávat i s bramborovou kaší a zeleninovým
salátem.
Máslové roládky
100 ml mléka, 10 dkg másla, 2 vejce, lžička soli,
50 g cukru krupice, 40dkg hladké mouky, 20 g
droždí nebo 1 lžičku sušeného.
Do pekárny nalijeme vlažné mléko s rozšlehanými vejci a rozpuštěné vlažné máslo,
osolíme a nasypeme mouku, uděláme
důlek, do něj cukr a na něj rozdrobené
droždí, já používám raději sušené - půl sáčku.
Zapneme a necháme zpracovat a vykynout
těsto. Kdo nemá pekárnu, zadělá kynuté
těsto jak je zvyklý.
Mezi tím si připravíme náplň: Ve ¼ l mléka
rozšleháme 10 dkg cukru a 3 dkg polohrubé
mouky nebo 1 vanilkový pudink. Kaši
necháme zchladnout a pak zašleháme 2 lžíce
změklého másla.
Vykynuté těsto rozválíme na obdélník,
potřeme náplní, posypeme rozsekanou
čokoládou na vaření a srolujeme jako závin.
Nakrájíme na stejnoměrné kousky, (asi 4 cm),
které klademe do větší dortové formy nebo
pekáče řeznou stranou dolů, potřeme
rozpuštěným máslem a necháme asi 20
minut nakynout a pečeme v předehřáté
troubě na 180°C asi 10 minut, když začíná
koláč zlátnout, snížíme na 160°C a dopečeme dalších 20 minut Vychladlý koláč
vyndáme z formy , rozebíráme jednotlivé
roládky nebo krájíme jako dort.
Dobrou chuť všem, kteří moje recepty
vyzkoušejí.
- MS -
strana
13
Mladá tříčlenná rodina hledá
podnájem v Holubově,
2+kk a větší.
Děkujeme!
Martin Střelec
mobil: 732 751 185
skype: martin.strelec
http://martinstrelec.blogspot.com
http://www.regionalni-vyrobky.cz
Obec Holubov
zve srdečně místní
sseniory na tradiční Setkání,
které se uskuteční dne 26. listopadu 2011
k
od 14.00 hodin
v kulturním sále v Holubově.
Vystoupí děti z mateřské školky
a k tanci a poslechu zahraje K – klub.
Občerstvení zajištěno.
Autobus pro účastníky setkání pojede ve 13.45 z Třísova
přes Holubov Planinka a Krásetín do Holubova, v 18.00 zpět.
Zveme všechny příznivce country
a dobré zábavy
na skautský
countrybál
Dne 26. 11. 2011 od 20.00
v holubovském sále.
Hraje : českobudějovická coutry skupina
Patrola
Pořádá :
Junák - středisko Holubov - Křemže
Vydává: Obecní úřad v Holubově, www.holubov.cz, počet výtisků: 500, MK ČR E 14935, IČO: 00 245 879,
zodpovědná redaktorka M. Svobodová. Tisk: GRAFOBAL ARTYPA s.r.o.
strana
14