Současný koncept prevence a kontroly infekcí spojených se

ZPRÁVY CENTRA EPIDEMIOLOGIE A MIKROBIOLOGIE (SZÚ, PRAHA) 2012; 21(6–7)
AKTUALITY
LATEST NEWS
Současný koncept prevence a kontroly infekcí spojených se zdravotní péčí
Present concept of the prevention and control of health care-associated infections
Vlastimil Jindrák, Jana Prattingerová, Dana Hedlová
Díl III: Program prevence a kontroly infekcí zdravotnického zařízení
Part III: xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Úvod
Omezování rizika vzniku infekce při poskytování zdravotní péče vyžaduje zavedení komplexního programu prevence
a kontroly infekcí, jehož parametry odpovídají medicínskému zaměření daného zdravotnického zařízení, spektru
ošetřovaných pacientů a rizikovosti prováděných diagnostických a léčebných procedur. Činnost programu zajišťuje
zdravotnický personál specializovaný na prevenci a kontrolu infekcí.
Program má interdisciplinární charakter a je integrován
do komplexního programu kvality a bezpečnosti zdravotní
péče daného zdravotnického zařízení. Program prevence
a kontroly infekcí je účinně koordinován s programem podpory uvážlivého používání antibiotik s cílem omezování
výskytu původců infekcí rezistentních k antibiotikům.
Ustanovení a činnost programu prevence a kontroly
infekcí ve zdravotnických zařízeních předpokládá Zákon
o zdravotních službách i Doporučení Rady EU o bezpečnosti pacientů včetně prevence a kontroly infekcí spojených se zdravotní péčí z roku 2009. Doporučení Rady EU
o uvážlivém používání antimikrobiálních látek v humánní
medicíně z roku 2001 předpokládá účinnou koordinaci
aktivit zaměřených na prevenci vzniku a šíření antibiotické rezistence s agendou prevence a kontroly infekcí ve zdravotnických zařízeních.
Ustanovení programu
Ve zdravotnických zařízeních poskytujících akutní lůžkovou péči má být ustanoven komplexní program prevence
a kontroly infekcí, jehož činnost se zaměřuje na průběžné
omezování rizika vzniku infekcí spojených se zdravotní péčí
u pacientů a profesionálních infekcí u pracovníků v jejich
působnosti.
Řízení programu
Program ustanovuje ředitel zdravotnického zařízení. Vedení zdravotnického zařízení zajišťuje dostatečné podmínky pro činnost programu. Vedoucí týmu pro prevenci a kontrolu infekcí program řídí. Za správné provádění opatření
prevence a kontroly infekcí na jednotlivých klinických pracovištích odpovídají jejich vedoucí pracovníci (primáři,
vedoucí sestry). Za zajištění součinnosti programu s orgány
238
ochrany veřejného zdraví zodpovídá ředitel zdravotnického zařízení nebo jeho statutární zástupce.
Zaměření programu
Zdravotnické zařízení určuje prioritní oblasti programu
podle spektra ošetřovaných pacientů, povahy jejich onemocnění, podle rizikovosti používaných zdravotnických
i nezdravotnických technologií, a prováděných diagnostických a léčebných procedur. Zaměření programu průběžně
modifikuje na základě hodnocení rizika ve vztahu ke změnám populace ošetřovaných pacientů, k zavádění nových
technologií a léčebných nebo diagnostických postupů.
Organizace a personál programu
Program prevence a kontroly infekcí má interdisciplinární
charakter. Pro svoji optimální činnost a funkci má vytvořenu odpovídající infrastrukturu, tvořenou Týmem pro prevenci a kontrolu infekcí a vhodným poradním orgánem
ředitele zdravotnického zařízení pro agendu prevence a kontroly infekcí.
Tým pro prevenci a kontrolu infekcí je výkonnou organizační složkou programu. Výkonný personál týmu tvoří lékař – specialista v prevenci a kontrole infekcí (základní specializace obvykle v oborech epidemiologie,
lékařská mikrobiologie nebo infekční lékařství), sestra
kontroly infekcí, nemocniční hygienik, případně asistent
ochrany veřejného zdraví (pokud jsou v zařízení k dispozici). Pro tyto pracovníky je prevence a kontrola infekcí
hlavní, každodenní pracovní činností, kdy poskytují trvale
dostupnou službu klinickým oddělením a klinikám. Dalšími
členy týmu jsou klinický mikrobiolog, zástupce antibiotického střediska, zástupci klinických oborů (např. intenzivista, chirurg, internista), případně zástupce úseku zodpovědného za kvalitu zdravotní péče. V místních podmínkách
může zastávat jedna osoba více uvedených rolí současně,
je-li to účelné a je-li k tomu kvalifikovaná. Tým je organizačně začleněn do úseku léčebně preventivní péče. Vedoucím týmu je přednostně ustanoven lékař – specialista v prevenci a kontrole infekcí a jmenuje ho ředitel zdravotnického
zařízení. Není-li k dispozici, může být vedoucím týmu
jmenován jiný jeho člen. Tým koordinuje svoji činnost na
pravidelných poradách, které se konají obvykle jednou
AKTUALITY
měsíčně, v případě potřeby častěji. Není-li k dispozici lékař,
může jeho pozici výjimečně zastávat jiný, vysokoškolsky
vzdělaný, odborně kompetentní zdravotnický pracovník.
Poradní orgán ředitele pro agendu prevence a kontroly infekcí (např. komise pro prevenci a kontrolu infekcí,
komise pro kvalitu a bezpečnost a pod. – podle podmínek
daného zdravotnického zařízení) zajišťuje propojení programu prevence a kontroly infekcí na vedení zdravotnického zařízení, které zodpovídá za zajištění optimálních
podmínek pro jeho činnost. Vyjadřuje se zejména ke koncepční agendě programu, k systémovým opatřením prevence a kontroly infekcí ovlivňujícím chod zdravotnického
zařízení, která jsou spojená s podstatnými organizačními
opatřeními a finančními či personálními potřebami. Poskytuje řediteli zdravotnického zařízení kvalifikovaná stanoviska a podklady k rozhodnutí o požadavcích předkládaných týmem pro kontrolu infekcí prostřednictvím
jeho vedoucího. Členy tohoto poradního orgánu jsou zástupci významných klinických disciplín a řízení léčebně
preventivní péče, zástupci ošetřovatelské péče, specialisté
na lékovou agendu, zástupci ekonomické a technické správy, zástupci správy zdravotnické techniky a informačních
technologií, a za Tým pro prevenci a kontrolu infekcí jeho
vedoucí. Poradní orgán se schází pravidelně několikrát
ročně.
Kontaktní lékaři klinických pracovišť jsou ustanoveni
vedením příslušných primariátů (klinik) ke spolupráci
s Týmem pro prevenci a kontrolu infekcí. Spoluzodpovídají za provádění opatření stanovených týmem, spolupracují při analýze a interpretaci výsledků surveillance a při
určování příčin a rizikových faktorů výskytu infekcí spojených se zdravotní péčí. Tuto činnost provádějí nad rámec
své běžné pracovní náplně. Na každém klinickém pracovišti má být k dispozici alespoň jeden kontaktní lékař.
Kontaktní sestry klinických pracovišť jsou ustanoveny vedením příslušných primariátů (klinik) ke spolupráci
s týmem pro kontrolu infekcí v oblasti ošetřovatelské péče.
Spolupracují s výkonnými pracovníky kontroly infekcí při
vyhledávání případů infekcí spojených se zdravotní péčí,
určování příčin vedoucích k jejich vzniku a šíření, a při
provádění opatření v jejich prevenci a kontrole, zejména
v oblasti správné praxe v ošetřovatelské péči, izolačních
opatřeních a bariérovém ošetřovacím režimu. Tuto činnost
provádějí nad rámec své běžné pracovní náplně. Na každém klinickém pracovišti má být k dispozici alespoň jedna
kontaktní sestra.
Je třeba, aby vedení primariátů (klinik) činnost kontaktních lékařů a sester aktivně podporovalo.
Činnosti a funkce programu
Zajištění základních hygienických požadavků pro provoz zdravotnického zařízení vychází z odborně relevantních doporučení a z platné legislativy. Tyto požadavky představují nepodkročitelné minimum opatření, nezbytných pro
účinnou prevenci a kontrolu infekcí. Zahrnují zejména dezinfekci a sterilizaci, zásady zacházení s jednorázovými
pomůckami, zásady ošetřování endoskopických přístrojů
a pomůcek, úklid, přípravu, skladování a výdej stravy, sle-
dování kvality vody v nemocnici, manipulaci s krví a krevními deriváty, manipulaci s prádlem, manipulaci s infekčním odpadem, ostrými předměty a jehlami, preventivní
dozor při opravách a rekonstrukcích, formulaci hygienických opatření v provozních řádech jednotlivých pracovišť
zdravotnického zařízení,
Zajištění standardních opatření k eliminaci rizika
přenosu infekčních agens při poskytování zdravotní péče
vychází z doporučení WHO a CDC (Standard precautions
in health care) a zahrnují zejména zásady bariérového ošetřování při kontaktní péči, jako je hygiena rukou a používání rukavic, používání ochranných pomůcek (ochrana očí
a úst, používání ústenek a ochranných plášťů), prevenci poranění jehlou a ostrými předměty, zásady respirační hygieny, zacházení s předměty a pomůckami při poskytování
zdravotní péče, zacházení s lůžkovinami, zacházení s odpadem kontaminovaným krví, tělesnými tekutinami, sekrety
a exkrety, úklid a desinfekci často dotýkaných předmětů
a ploch v místě poskytování zdravotní péče.
Provádění surveillance infekcí spojených se zdravotní péčí je základní součástí programu. Jejím prostřednictvím se průběžně hodnotí riziko vzniku infekcí a průběžně
se zjišťují všechny relevantní podklady využitelné pro jejich
účinnou prevenci a kontrolu. Jejím těžištěm je sledování
výskytu klinických případů infekcí spojených se zdravotní
péčí a mikrobiologické sledování výskytu epidemiologicky
významných mikroorganismů, jejichž přítomnost u pacienta, personálu nebo v prostředí zdravotnického zařízení vyžaduje zavedení neodkladných opatření. K provádění surveillance se používají relevantní metody s odpovídající
výtěžností (viz díl II). Každé zdravotnické zařízení ustanovuje prioritní oblasti surveillance, které jsou odpovídající pro místní podmínky, zejména z hlediska důsledků pro
bezpečí pacientů, organizaci a ekonomiku zdravotní péče
(mortalita, prodloužení hospitalizace, náklady). Výsledky
surveillance jsou pravidelně a srozumitelně předávány všem
osobám, které je mohou využít pro účinné omezování výskytu infekcí spojených se zdravotní péčí. Obecně jsou
využívány v režimu časného varování (v případě epidemiologicky závažných situací s nebezpečím z prodlení)
a režimu dlouhodobého sledování s analýzou a hodnocením trendů, případně porovnáváním vlastních výsledků
s literárně publikovanými údaji nebo s referenčními databázemi.
Provádění cílené, klinicky orientované prevence
a kontroly infekcí navazuje na výstupy surveillance, přičemž vychází z vědecky podložených principů odpovídajících aktuálnímu stavu medicínského poznání. Zahrnuje
především následující prioritní oblasti:
• prevenci a kontrolu hlavních skupin infekcí spojených
se zdravotní péčí, zejména infekcí krevního řečiště včetně katétrových, infekcí v místě chirurgického výkonu,
respiračních infekcí jako je nozokomiální a ventilátorová pneumonie, infekcí močového ústrojí, infekcí gastrointestinálního ústrojí a dalších skupin podle zaměření
daného zdravotnického zařízení;
• prevenci a kontrolu infekcí vyvolaných epidemiologicky významnými původci, zejména multirezistentními mikroorganismy (například MRSA, multirezistentní
239
ZPRÁVY CENTRA EPIDEMIOLOGIE A MIKROBIOLOGIE (SZÚ, PRAHA) 2012; 21(6–7)
gramnegativní tyčinky), Clostridium difficile, původci
přenášenými krví, dále legionelózy, tuberkulózy, chřipky a dalších podle zaměření daného zdravotnického zařízení;
• prevenci a kontrolu infekcí vyskytujících se u specifických skupin pacientů, zejména kriticky nemocných
v intenzivní péči, nedonošenců, onkologických a hematoonkologických pacientů, transplatovaných nemocných
a dalších skupin podle zaměření daného zdravotnického
zařízení;
• prevenci a kontrolu infekcí spojených se specifickými
diagnostickými a léčebnými postupy, zejména s hemodialýzou a peritoneální dialýzou, srdeční katétrizací, endoskopií, transfuzní léčbou, jednodenní chirurgií a dalšími postupy podle zaměření daného zdravotnického
zařízení;
• izolační opatření (specifická opatření k eliminaci kontaktního, kapénkového a vzdušného přenosu infekčních
agens);
• postupy včasné identifikace, vyšetřování a řešení epidemických epizod.
Vzdělávání personálu. Zdravotnické zařízení zajišťuje adekvátní vzdělávání zdravotnického i nezdravotnického
personálu v zásadách prevence a kontroly infekcí prostřednictvím kvalifikovaných pracovníků týmu kontroly infekcí, a to zejména formou:
• vstupních školení veškerého personálu nastupujícího do
zdravotnického zařízení
• periodických školení zdravotnického i nezdravotnického
personálu s využitím výsledků surveillance, se zaměřením na konkrétní prioritní oblasti, slabé stránky a hrozby
infekcí spojených se zdravotní péčí na daném pracovišti
• cílených školení při mimořádných událostech, vycházející z analýzy příčin závažných případů infekcí, zjištěných závažných nedostatků a chybné praxe nebo epidemických epizod vzniklých na konkrétních pracovištích
Zajištění informovanosti pacientů a jejich blízkých
je důležitou podmínkou jejich spolupráce při provádění
opatření prevence a kontroly infekcí vyplývající z jejich
práv. Před poskytováním zdravotní péče je třeba informovat pacienty o specifických rizicích vzniku infekcí spojených s daným výkonem či procedurou a povaze odpovídajících preventivních opatření, zejména pokud omezují
komfort nemocného. U pacientů osídlených nebo infikovaných epidemiologicky významnými mikroorganismy je
třeba informovat pacienta i jeho blízké o povaze a smyslu
240
nezbytných opatření, které je třeba dodržovat v zájmu bezpečnosti jejich i spolupacientů.
Podmínky pro zajištění účinnosti programu
Je třeba, aby vedení zdravotnického zařízení průběžně zajišťovalo nezbytné podmínky pro činnost programu, zejména v oblasti lidských, technických, informačních a finančních zdrojů. Klíčové je zajištění dostupnost informací
nezbytných pro provádění surveillance infekcí spojených
se zdravotní péčí, především z mikrobiologické, klinické
a ošetřovatelské dokumentace, včetně potřebných nástrojů
informační technologie. Je nezbytné, aby vedení zdravotnického zařízení podporovalo provádění účinných a nákladově efektivních opatření prevence a kontroly infekcí navrhovaných týmem kontroly infekcí.
Začlenění do programu kvality a bezpečnosti
zdravotní péče
Program prevence a kontroly infekcí je začleněn do programu kvality a bezpečnosti zdravotnického zařízení, s nímž
koordinuje svoji činnost, zejména v rámci akreditačních
aktivit, pokud jsou v daném zařízení zavedeny. Ve prospěch
kontinuálního zlepšování kvality zdravotní péče využívá
k jejímu hodnocení specifické strukturální, procesní a výsledkové ukazatele (indikátory), zaměřené na oblast prevence a kontroly infekcí spojených se zdravotní péčí.
Návaznost programu
Program prevence a kontroly infekcí zdravotnického zařízení účinně spolupracuje s orgány ochrany veřejného zdraví
v rozsahu požadovaném platnou legislativou. V rámci svých
technických a personálních možností poskytuje údaje pro
národní a evropskou surveillance infekcí spojených se zdravotní péčí.
Vlastimil Jindrák
primář Oddělení klinické mikrobiologie
a antibiotické stanice,
vedoucí Týmu pro kontrolu infekcí
v Nemocnici na Homolce
Dana Hedlová
nemocniční epidemiolog
Ústřední vojenská nemocnice, Praha
Jana Prattingerová
vedoucí protiepidemického odboru
KHS Liberec
INFORMACE Z NRL A ODBORNÝCH PRACOVIŠŤ CEM
INFORMATION FROM THE NRL AND RESEARCH GROUPS OF THE CEM
Onemocnění ruka-noha-ústa (Hand, Foot, and Mouth Disease – HFMD)
angl
Kateřina Fabiánová
Souhrn • Summary
Text článku reaguje na současnou nepříznivou epidemiologickou situaci ve výskytu virového onemocnění „rukanoha-ústa“ v některých asijských státech. Vzhledem ke zvýšenému cestovnímu ruchu z a do těchto destinací je
pravděpodobné, že se onemocnění může častěji vyskytnout i v České republice.
Text článku reaguje na současnou nepříznivou epidemiologickou situaci ve výskytu virového onemocnění „rukanoha-ústa“ v některých asijských státech. Vzhledem ke zvýšenému cestovnímu ruchu z a do těchto destinací je
pravděpodobné, že se onemocnění může častěji vyskytnout i v České republice.
Zprávy EM (SZÚ, Praha) 2012; 21(6–7): 241–xxx.
Klíčová slova: onemocnění ruka-noha-ústa, HFMD,
enterovirus
Keywords: hand, foot, and mouth disease, HFMD,
enterovirus
Podle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN10) se
jedná o: B08.4 Enterovirová vezikulární stomatitida s exantémem, syndrom ruka, noha, ústa.
Jednotlivé případy a epidemie onemocnění „ruka, noha,
ústa“ se vyskytují celosvětově. V zemích s mírnějším kli-
Tabulka 1: HLÁŠENÉ PŘÍPADY HFMD ZA STEJNÉ OBDOBÍ
ROKU 2011 A 2012, PODLE ZEMÍ.
Situace k 13. 7. 2012. (Zdroj: WHO)
Počet hlášených případů
2012
Čína
Hong Kong (Čína)
Makao (Čína)
Japonsko
2011
poměr
2012/2011
1 271 535
711 370
1,8
259
125
2,1
1 074
647
1,7
13 916
65 843
0,2
16,3/1000
29,3/1000
0,6
Singapur
26 317
8 710
Vietnam
63 780
není k dispozici
Jižní Korea
3
Data o počtech nemocných jsou k dispozici pouze ze států, kde je zavedena surveillance HFMD. Systém hlášení HFMD v uváděných zemích
není jednotný a tedy publikované údaje nejsou srovnatelné. Například
Hong Kong hlásí pouze počty hospitalizovaných, Japonsko uvádí jen
případy podchycené sentinelovým systémem surveillance, Jižní Korea
hlásí počet případů na 1000 obyvatel získaných sentinelovým sběrem
dat, Čína hlásí i počty úmrtí; k 13. červenci 2012 bylo zaznamenáno
356 zemřelých v souvislosti s HFMD.
matem se případy onemocnění objevují častěji od konce
jara do časného podzimu.
Od roku 1997 se objevují každé dva až tři roky velké
epidemie HFMD v zemích tzv. západního pacifického regionu WHO (Vietnam, Čína, Hong Kong, Macao, Japonsko, Korea, Singapur, Malajsie, Kambodža, Thajsko, Taiwan) a způsobují onemocnění značného počtu lidí, zejména
malých dětí. V těchto epidemiích má většina nemocných
typické příznaky HFMD a uzdraví se bez komplikací. U malého počtu postižených osob dochází k závažnému průběhu, který vyžaduje hospitalizaci, někdy s fatálním koncem.
Počty hlášených případů v západním pacifickém regionu
dosahují ročně desítek až stovek tisíc postižených s desítkami úmrtí.
HFMD je onemocnění, které obvykle postihuje kojence a děti do 5 let věku, v některých případech mohou onemocnět dospívající i dospělí. Ve většině případů je průběh
onemocnění lehčí a ke spontánní úzdravě dochází po 7–10
dnech. Mezi hlavní příznaky onemocnění patří teplota,
výsev drobných, často bolestivých puchýřků v ústech (herpangina) přetrvávajících 7–10 dní a exantém na kůži
v oblasti rukou (dlaně, lokty), nohou (plosky, kolena)
a hýždích a/nebo genitáliích. Mohou se objevit závažné neurologické komplikace například meningitida, encefalitida
nebo chabé parézy podobné poliomyelitidě.
Původcem HFMD jsou některé viry ze skupiny enterovirů (rod Enterovirus, čeleď Picornaviridae); zejména
Coxsackie viry skupiny A, nejčastěji sérotyp A16 a dále
A4, A5, A6, A10, ze skupiny Coxsackie virů B sérotyp 2
a 5, způsobující lehčí průběhy onemocnění, vzácně s komplikacemi, a enterovirus 71 (EV71), který způsobuje závažnější průběhy onemocnění, zejména postižení centrálního nervového systému, kardiovaskulárního a respiračního
systému a fatální pulmonární edém, hlavně u dětí do pěti
let věku. Riziko velmi závažného průběhu onemocnění je
nejvyšší pro novorozence v prvních dvou týdnech života.
241
ZPRÁVY CENTRA EPIDEMIOLOGIE A MIKROBIOLOGIE (SZÚ, PRAHA) 2012; 21(6–7)
Inkubační doba onemocnění je obvykle 3–7 dní. Prvním příznakem bývá teplota trvající 24–48 hodin.
Onemocnění se přenáší přímo z člověka na člověka;
infekční jsou sliny a sekrety z nosu a úst, tekutina z puchýřků a stolice. K přenosu může docházet také nepřímo
prostřednictvím předmětů, které jsou kontaminovány sekrety nemocného člověka.
Onemocnění HFMD je často mylně spojováno se závažným onemocněním zvířat „foot and mouth“ (slintavka
a kulhavka), které se vyskytuje zejména u domácích zvířat
(ovce, dobytek, prasata). Původcem onemocnění zvířat je
virus slintavky a kulhavky z rodu Apthovirus (čeleď Picornaviridae). Obě onemocnění nejsou za běžných podmínek
přenosná ze zvířat na člověka ani z lidí na zvířata. K přenosu
„foot and mouth“ onemocnění na člověka může docházet
v laboratořích. Prostřednictvím kontaminovaných rukou
personálu farem s hospodářskými zvířaty dochází k přenosu
onemocnění mezi zvířaty. Přenos „foot and mouth“ ze zvířat na člověka je považován za extrémně vzácný, u lidí vyvolává benigní onemocnění s podobnými klinickými příznaky jako u zvířat.
Nemocná osoba je infekční během prvního týdne onemocnění, ale virus se může vylučovat ve stolici ještě několik týdnů po odeznění příznaků. U některých osob může
HFMD probíhat také asymptomaticky, bez klinických projevů. Rovněž tito jedinci bez příznaků mohou být zdrojem
onemocnění pro další vnímavé osoby.
Diagnostika HFMD je založena na izolaci a identifikaci viru z nosohltanu, stolice, mozkomíšního moku nemocného, případně z obsahu vezikuly. K rychlé přímé diagnostice se dále používá metoda PCR. Sérologická
diagnostika enterovirů není pro rutinní diagnózu doporučována pro obtížnou interpretaci výsledků.
Léčba HFMD je pouze symptomatická a zaměřuje se
především na snížení teploty, tlumení bolesti a na dostatečnou hydrataci pacienta. Kauzální terapie není k dispozici.
Vnímavost je všeobecná. Doba protekce po prožitém
symptomatickém nebo asymptomatickém onemocnění není
známa.
Onemocnět HFMD lze opakovaně, ochranné protilátky se vytvoří pouze proti danému patogennímu agens.
Následně lze onemocnět jiným sérologickým typem, který
vyvolává stejné onemocnění.
Jedinou možnou prevencí onemocnění je dodržování
osobní hygieny a návyků, které minimalizují přenos one-
mocnění, podobně jako u jiných onemocnění např. u chřipky: časté mytí rukou mýdlem pod tekoucí vodou, dezinfekce špinavých povrchů a znečistěných předmětů. Dále je
třeba zabránit blízkému kontaktu s nemocným člověkem
například nelíbat a neobjímat se s nemocným, nesdílet s ním
ručníky, utěrky, nádobí apod.
Výskyt onemocnění HFMD v ČR
Ojedinělé případy se podle informací lékařů z pediatrických
ambulancí vyskytují i v ČR, ale přesné informace o počtech případů nejsou k dispozici. Onemocnění HFMD může
být v EPIDATu skryto pod různými diagnózami.
V poslední době byly v ČR zaznamenány dva výskyty
onemocnění, oba z Libereckého kraje. Ve 29. kalendářním týdnu roku 2012 bylo hlášeno onemocnění tří osob
z jedné rodiny (dítě a dva dospělí). Ve druhém případě se
jednalo o hromadný výskyt onemocnění v mateřské školce, který byl nahlášen ve 46. kalendářním týdnu roku 2011.
Národní referenční laboratoř pro enteroviry (jaká????) SZÚ
Praha dourčila z jednoho zaslaného vzorku z epidemie ve
školce sekvenací Coxsackie virus A16.
Vzhledem k tomu, že onemocnění HFMD není hlášeno v rámci databáze infekčních nemocí Evropského centra
pro kontrolu nemocí (ECDC), a protože dosud nemá stanovenou case definici, nelze evropská data o výskytu HFMD
v jednotlivých státech porovnávat.
ZDROJE
• Notes from the Field: Severe Hand, Foot, and Mouth Disease
Associated with Coxsackievirus A6 - Alabama, Connecticut,
California, and Nevada, November 2011–February 2012,
MMWR. 2012; 61(12); 213-214.
• http://www.who.int/csr/don/2012_07_13/en/index.html
• http://www.wpro.who.int/emerging_diseases/HFMD/en/
index.html)
• Votava M, et al. Lékařská mikrobiologie speciální. Brno:
Neptun, 2003; str. 495, 2. vydání.
• Stránský J, Kynčl J. Epidemie infekce Enterovirem 71 na Taiwanu. Zprávy CEM (SZÚ, Praha) 2000; 19(1): 36–37.
• Heymann DL. et al. Control of Communicable Diseases Manual. Baltimore: United Book Press, 2008. 746 p. 19th Edition.
MUDr. Kateřina Fabiánová
Oddělení epidemiologie
infekčních nemocí CEM - SZÚ
[email protected]
Komentář k úmrtí tuleňů na chřipku subtypu A/H3N8
angl
Martina Havlíčková, Alexandr Nagy
Chřipkové viry mohou nakazit relativně široké spektrum savčích druhů včetně mořských (vedle tuleňů např. i
velryby).
242
Nejnověji registrovaný případ infekce tuleňů byl způsoben virem chřipky A subtypu H3N8.
Přirozený rezervoár viru chřipky A, tedy i subtypu
INFORMACE Z NRL A ODBORNÝCH PRACOVIŠŤ SZÚ
H3N8, je divoké, především vodní ptactvo. Kromě ptactva
subtyp H3N8 dlouhodobě cirkuluje u koní (tzv. A/equine 2
linie) a velmi sporadicky byl taky detekován u psů. Podle
současných názorů je ptačí H3N8 virus (kmen A/duck/
Ukraine/1/1963 (H3N8)) pravděpodobným prekurzorem
antigenu H3 pro kmen H3N2, který indukoval pandemii
v roce 1968 (tzv. Hong Kong-ská chřipka) a její descendentní varianty cirkulují v lidské populaci až po současnost.
Historicky není kmen chřipky A/H3N8 jediný, který byl
u tuleňů popsán a vyvolal u nich onemocnění, ale řadí se,
spolu se subtypy H3N3, H4N5 a H7N7, k virům chřipky A
ptačího původu, které jsou schopné lachtaní druh infikovat.
Velkým překvapením bylo zjištění, že i chřipka typu B
může vyvolávat těžké onemocnění u tuleňů. Otázkou je
nejen cesta přenosu nákazy, ale i další momenty, které mohou způsobit masivní infekci a následný úhyn zvířat (mutace viru?).
Vzhledem ke genetické nestabilitě chřipkového viru
a celosvětové pandemické připravenosti je nezbytné jak
v humánní, tak i veterinární sféře tyto neobvyklé situace
sledovat a snažit se o jejich podrobnou analýzu.
Z epidemiologického hlediska je riziko zoonotické infekce (zoonózy) pro lidskou populaci krajně nepravděpodobné.
MUDr. Martina Havlíčková, CSc.
RNDr. Alexander Nagy
NRL pro chřipku, SZÚ
243