Ledčické novinky říjen 2000

ÿÌjen 2000
Slovo starostky
V·ûenÌ a milÌ spoluobËanÈ, jsem velmi r·da, ûe hned v ˙vodu
dneönÌch Novinek mohu s potÏöenÌm ¯Ìci, ûe vodovodnÌ p¯Ìpojky v naöÌ obci budou z velkÈ Ë·sti dokonËeny a my m˘ûeme
p¯istoupit k jejÌ plynofikaci. Na ja¯e p¯ÌötÌho roku bude vybudov·na v Ñak·tk·chì za h¯iötÏm na Cik·nce regulaËnÌ stanice. TeÔ je p¯ipravov·n pot¯ebn˝ projekt ke stavebnÌmu povolenÌ. V co nejbliûöÌ dobÏ ObecnÌ svol· ve¯ejnou sch˘zi
k plynofikaci. Protoûe vÌm, ûe z¯ÌzenÌ ekologickÈho topenÌ v˘bec nenÌ levn· z·leûitost, bude n·m vöem nabÌdnuta moûnost
zp˘sobu financov·nÌ za pomoci spo¯enÌ nebo p˘jËek.
TÏöÌ mÏ, stejnÏ jako vÏtöinu z v·s, ûe vnÏjöÌ pl·öù kostela svatÈho V·clava, zdi h¯bitova i terÈnnÌ ˙pravy na nÏm, se ch˝lÌ ke
konci. ChtÏla bych proto tÏmito ¯·dky podÏkovat vöem, kte¯Ì
se na tomto podÌleli. Byli to: »eskomoravsk· stavebnÌ spoleËnost, akademiËtÌ socha¯i Adamec a Pokorn˝, akademick· socha¯ka Marie Kol·¯ov·, firma Chorus z Vimperka, firma
Dipos, instalatÈr pan Bart˘nÏk, mÌstnÌ firma Post design pana
Postr·neckÈho, firma Heron pana SalaËe, firma Heinz, Stavby
silnic a ûeleznic Praha, ZemnÌ pr·ce pan »ern˝, Autodoprava.
Michovsk˝, Skokan, socha¯ a umÏleck˝ kov·¯ Karel Meloun,
pracovnÌci ObecnÌho ˙¯adu a mÌstnÌ ml·deû, o kterÈ se zmiÚuji se zvl·ötnÌm potÏöenÌm (A. Voves, J. Hillebrandt, J. KaclÌk,
L. Michovsk˝, L. Maù·k, J. Petr·k, J. Vereö).
Na oslavu zakonËenÌ pracÌ na vnÏjöÌch Ë·stech chr·nÏnÈ kulturnÌ pam·tky je p¯ipraveno nÏkolik akcÌ, kterÈ by mÏly mÌt
benefiËnÌ r·z. To znamen·, ûe v˝tÏûek z tÏchto akcÌ bude vÏnov·n na opravy vnit¯ku kostela svatÈho V·clava. M˘ûete se
o tom doËÌst uvnit¯ dneönÌch Novinek pod titulkem ÑAdvent
v LedËicÌchì.
Na ËastÈ dotazy o vybudov·nÌ bytovÈho domu avizovanÈho
v ˙norov˝ch LedËick˝ch novink·ch, mohu ¯Ìci jen to, ûe jsme
zatÌm neobdrûeli p¯islÌbenou dotaci od Ministerstva pro mÌstnÌ
rozvoj.
P¯i proch·zenÌ nÏkter˝mi Ë·stmi naöÌ obce je mi smutno
z toho, v jak nepÏknÈm stavu se nach·zejÌ urËit· z·koutÌ.
Vzhled celÈ obce trpÌ tÌm, ûe se p·r jedinc˘ chov· k obecnÌm
pozemk˘m, kterÈ p¯ilÈhajÌ k jejich nemovitosti, p¯Ìmo neurvale. S·hnÏte si do svÏdomÌ vöichni, kdo skladujete nejr˘znÏjöÌ
materi·l vËetnÏ stroj˘ a vrak˘ na obecnÌch pozemcÌch.
Zamyslete se nad sebou vöichni, kdo vypouötÌte splaöky
a Ñp¯epadyì z odpadnÌch jÌmek p¯ed svÈ domy do povrchovÈ
kanalizace. Na vaöi adresu bych chtÏla ¯Ìci, ûe obecnÌ zastupitelstvo p¯ijalo usnesenÌ, kter˝m na¯izuje ˙pln˝ a definitivnÌ
z·kaz vypouötÏnÌ splaökov˝ch vod do povrchovÈ kanalizace
k 31. 12. 2001. AË se to nezd·, bude to, co nevidÏt. Obec disponuje finanËnÌ Ë·stkou, kterou m˘ûe sv˝m obËan˘m zap˘jËit
za velmi v˝hodn˝ch podmÌnek pr·vÏ na p¯Ìklad k vybudov·nÌ
odpadnÌch jÌmek.
I kdyû ObecnÏ z·vaznÈ vyhl·öky jsou kdykoliv k nahlÈdnutÌ na
ObecnÌm ˙¯adu, rozhodli jsme se, postupnÏ zve¯ejÚovat nejd˘leûitÏjöÌ Ë·sti, aby nedoch·zelo k jejich poruöov·nÌ. Aby
nap¯Ìklad kaûd˝ vÏdÏl, ûe i kdyû vlastnÌ povolenÌ k opravÏ
svÈho domu, musÌ mÌt povolenÌ O⁄ takÈ na p¯echodnÈ uskladnÏnÌ pot¯ebnÈho materi·lu na ve¯ejnÈm prostranstvÌ.
K p¯ipomÌnk·m nÏkter˝ch obËan˘ o neutÏöenÈm stavu vozovek a chodnÌk˘ v LedËicÌch chci ¯Ìci jen to, ûe je zatÌm nehospod·rnÈ Ñut·pÏtì finanËnÌ prost¯edky na jejich obnovu, protoûe n·s Ëek· jeötÏ plynofikace a moûn· i kanalizace. Teprve
potom dojde na postupnou opravu a ˙pravu komunikacÌ.
V z·vÏru svÈho p¯ÌspÏvku bych r·da apelovala na v·s vöechny,
abyste nebrali na lehkou v·hu pr·vÏ probÌhajÌcÌ reformu ve¯ejnÈ spr·vy. TeÔ m·me my vöichni nejvÏtöÌ a jedinou moûnost
vyj·d¯it svÈ mÌnÏnÌ. Nem˘ûu sice zaruËit, ûe Ministerstvo vnitra
bude vst¯ÌcnÈ k naöim n·zor˘m vyj·d¯en˝m v dotaznÌku, ale za
pokus to kaûdop·dnÏ stojÌ. Rozhodujeme totiû o dalöÌch desetiletÌch ûivota naöÌ vesnice, ale i o n·s vöech... Je na v·s, zda se
vyj·d¯Ìte i k dalöÌm bod˘m dotaznÌku, kterÈ majÌ v˝znam nejen
pro dalöÌ pr·ci obecnÌho zastupitelstva v LedËicÌch, ale jsou
pot¯ebnÈ i pro SdruûenÌ Vltava, jehoû Ëlenem naöe obec je. DÏkuji v·m vöem za vst¯Ìcnost a spolupr·ci.
Ji¯ina Michovsk·
~2~
Malá ledčická
kronika
V øíjnu, listopadu a prosinci oslaví významná životní jubilea:
50 let DrahÚ·k Karol Ëp. 149
SröÚov· Boûena Ëp. 106
60 let Doökov· Bohumila Ëp. 199
65 let H˝blov· Libuöe Ëp. 153
70 let
82 let
85 let
86 let
Uhrov· Miluöe Ëp. 147
ätechr V·clav Ëp. 212
Hork· AlûbÏta Ëp. 197
Koöù·l Frantiöek Ëp. 172
Blahop¯ejeme vöem tÏmto spoluobËan˘m k jejich v˝znamn˝m v˝roËÌm
a p¯ejeme jim hodnÏ zdravÌ, klidu a pohody do dalöÌch let.
Pozn·mka: Podle znÏnÌ Z·kona o svobodnÈm p¯Ìstupu k informacÌm Ë. 106/99 a jeho paragrafu 8 ñ ÑOchrana osobnosti a soukromÌì
jiû nem˘ûeme u naöich jubilant˘ otiskovat i data narozenÌ. Proto od dneönÌho vyd·nÌ LedËick˝ch novinek budeme p¯ipomÌnat narozeniny ledËick˝ch obËan˘ pouze obecnÏ.
Podìkování
Naöe podÏkov·nÌ tentokr·t smϯujeme k tÏmto naöim spoluobËan˘m a institucÌm. DÏkujeme:
ñ
ñ
ñ
ñ
ñ
ñ
ñ
ñ
ñ
ñ
ñ
ñ
ñ
panu Vobo¯ilovi Ëp. 178 ñ za rajËata a pÛr do ökolnÌ jÌdelny
panu Kr·li Karlovi Ëp. 132 ñ za hruöky, jablka a hl·vkov˝ sal·t do ökolnÌ jÌdelny
panu MichovskÈmu Ëp. 113 ñ za cibuli do ökolnÌ jÌdelny
panu Plickovi Ëp. 90 ñ za finanËnÌ p¯ÌspÏvek mÌstnÌ ökole na n·kup pom˘cek pro û·ky 1. t¯Ìdy
panu Milerovi Ëp. 202 ñ za hruöky pro dÏti Zä a Mä
ObecnÌmu ˙¯adu ñ za jablka pro dÏti Zä a Mä
panu Milerovi Ëp. 202 ñ za poskytnutÌ informacÌ o nejr˘znÏjöÌch historick˝ch ud·lostech v obci
vöem obËan˘m, kte¯Ì dÏtem v mate¯skÈ ökolce vÏnovali nasuöenou pomeranËovou k˘ru. Z·roveÚ prosÌme v·s vöechny
o stejnou pomoc i nynÌ. K˘ru m˘ûete do Mä p¯inÈst kdykoli.
MÏstskÈ knihovnÏ MÏlnÌk za kniûnÌ dar pro ledËickou knihovnu
panu Jir·nkovi Ëp. 175 ñ za opravu laviËek na h¯iöti Sokola na Cik·nce
vöem tÏm, kte¯Ì se spolupodÌleli na oprav·ch a zprovoznÏnÌ kabin na fotbalovÈm h¯iöti
spolku ÿip za oplocenÌ ökolnÌ zahrady
ZahradnickÈ ökole v MÏlnÌku za finanËnÌ odeËet z n·klad˘ na os·zenÌ ökolnÌ zahrady
~3~
Kulturní
střípky
Opìt u nás byla staroèeská pou
Uprost¯ed vesnice se roztoËil kolotoË, st·ly tu houpaËky
a st¯elnice. Po mnoha letech se v LedËicÌch opÏt slavila
tradiËnÌ BartolomÏjsk· pouù. V sobotu 26. srpna bylo na
ökolnÌm h¯iöti a p¯ilehl˝ch mÌstech uû od r·na ûivo.
Nejprve tu probÌhal nohejbalov˝ turnaj, kter˝ tentokr·t organizoval spolek ÿip. NÏkolik p·nsk˝ch druûstev zde bojovalo o metu nejvyööÌ, kterÈ nakonec dos·hl t˝m ve sloûenÌ L. Sirov˝, J. Jar˘öek a V. Srba mladöÌ.
Odpoledne pak devÏt siln˝ch chlap˘ z·pasilo v pÏti n·roËn˝ch disciplÌn·ch v prvnÌm roËnÌku soutÏûe pro p·ny s n·zvem LedËick˝ kosa cup. Nejprve h·zeli do d·lky ojetou
pneumatikou, pak si zabÏhali slalom s naloûen˝m Ñradvancemì, zasek·vali sekyru na p¯esnÏ vyznaËenÈ mÌsto p¯ipraven˝ch öpalk˘, kaûd˝ z nich ruËnÌ kosou posekal urËen˝ kus
travnÌ plochy a na konec vöechnu n·mahu Ñspl·chliì p˘llit-
rem piva. Ale i tady ölo o vte¯inky. Hodnotilo se vöechno ñ
umÏleck˝ dojem, kvalita, rychlost. PotÏöitelnÈ bylo, ûe soutÏûÌcÌ p·novÈ projevili nesmÌrn˝ smysl pro humor a dok·zali tak, jak je dobrÈ umÏt nejen pracovat, ale takÈ se jaksepat¯Ì pobavit. Na pomyslnÈm prvnÌm stupni stanul pan
Huö·k, druhÈ mÌsto obsadil Radek Budka a bronzovou p¯ÌËku pak Aleö Sirov˝. VϯÌme, ûe p¯ÌötÏ se Kosa cupu z˙ËastnÌ
stejnÏ spr·vnÌ chlapi v jeötÏ vÏtöÌm poËtu.
VeËer, i kdyû uû bylo pomÏrnÏ chladno, probÌhala na ökolnÌm h¯iöti jeötÏ nefalöovan· pouùov· tancovaËka, ke kterÈ
zahr·l mÏlnick˝ Safi·n. U prav˝ch pouùov˝ch kol·Ëk˘
a silnÈm moku Ëas rychle utÌkal. Jen tak troöku z·bly nohy.
LedËicÌm opravdu moc sch·zÌ nÏjak˝ ten s·l, kde bychom
se mohli vöichni spolu sejÌt a nemuseli se spolÈhat pouze
na pÏknÈ poËasÌ.
Pozvánka na besedu
TrpÏt i milovat, doufat a pracovat,
vöe vÏrnÈ, kr·snÈ, v srdci svÈm uchovat,
pom·hat druh˝m, spolÈhat na sv˘j dÌl,
proto jsi stvo¯en, proto ses narodil.
Tv· stopa doplnÌ p¯edlouh˝ seznam.
JinÈho receptu pro ûivot nezn·m.
J· r·d se podÏlÌm, vöechno chci vyzpÌvat,
i kdyû ten ûivot tÏûk˝ je, m·m ho r·d.
A lepöÌ uû to nebude, jak jedni pravÌ,
a druzÌ, ûe bude lÌp, jen aù jsme zdravÌ!
Tak uû to, ûel, chodÌ na tom svÏtÏ boûÌm,
proto v·m, mÌ drazÌ, p·r verö˘ jeötÏ sloûÌmÖ
Autor tÏchto verö˘, spisovatel, redaktor, kronik·¯ a publicista ñ Miroslav SÌgl, navötÌvÌ 27. ¯Ìjna LedËice. P¯ijde n·m vypr·vÏt o svÈm ûivotÏ, o tom, jak vznikaly jeho knihy ÑNa vlnÏ 490 metr˘ì, ÑByli jsme p¯i tomì ñ o okupaci v roce 1968,
b·snickÈ sbÌrky ÑCo jsem mÏl na srdci, to bylo v duöi mÈì, ÑEtudy domovaì Ëi jeho poslednÌ p¯Ìmo encyklopedickÈ dÌlo
ÑOsobnosti a osudy obceì. DozvÌte se o öùastn˝ch i mÈnÏ öùastn˝ch peripetiÌch spisovatelova ûivota a jistÏ v·s zaujme
i jeho vypravÏËskÈ umÏnÌ. UdÏlejte si hezkou chvilku a p¯ijÔte v p·tek 27. 10. v 17 hodin do ökoly posedÏt p¯i k·vÏ a povÌd·nÌ s vynikajÌcÌm ËlovÏkem.
~4~
Budou hrát k tanci i poslechu
ObecnÌ ˙¯ad pro vöechny z·jemce o klasickou dechovku
p¯ipravil dva z·jezdy do KulturnÌho domu barik·dnÌk˘
v Praze. Ten prvnÌ se uskuteËnÌ 31. 10. od 18 hodin, kdy
zahrajÌ a zazpÌvajÌ Boûej·ci. Cena vËetnÏ vstupnÈho je 110
korun. Za zn·mou MoravÏnkou se vyd·me 12. prosince.
Cena tentokr·t bude 130 KË. D˘chodc˘m tento druh˝ z·jezd cel˝ zaplatÌ ObecnÌ ˙¯ad jako v˝raz ˙cty k ledËick˝m
senior˘m a jako dar k blÌûÌcÌm se v·noËnÌm sv·tk˘m.
Jezinky bezinky
V sobotu 25. 11. v 15,30 hodin bude odjÌûdÏt z ledËickÈ
n·vsi autobus do praûskÈho divadla ABC na jednu z nejslavnÏjöÌch detektivnÌch komediÌ Jezinky bezinky dramatika Kesserlinga. Ocitneme se v p˘vabnÈm a pohodlnÈm
domÏ, kde ûijÌ dvÏ p¯ÌjemnÈ, pohostinnÈ a elegantnÌ starÈ
d·my. Vöechny svÈ hosty vÌtajÌ v˝teËn˝m bezinkov˝m vÌ-
nem. V tÈto na prvnÌ pohled rajskÈ pohodÏ se ale kupÌ mrtvoly a dÏjÌ se i jinÈ pov·ûlivÈ vÏci. SkvÏle v·s pobavÌ
Jaroslava Adamov· a KvÏta Fialov· v hlavnÌch rolÌch, ale
urËitÏ budete zaujati i hereck˝mi v˝kony Old¯ichaVÌznera,
Frantiöka Blaûka, LubomÌra LipskÈho. Cena z·jezdu
vËetnÏ vstupnÈho je 220 KË.
Z pohádky do pohádky
16. listopadu pojedou dÏti z mÌstnÌ ökoly a Ñmate¯inkyì do
Prahy. Zde se v kl·öte¯e sv. Ji¯Ì na HradËanech z˙ËastnÌ
prohlÌdky starÈho v˝tvarnÈho umÏnÌ s vypr·vÏnÌm u jednotliv˝ch obraz˘, kterÈ nese tÈma: ÑZ poh·dky do poh·dkyì.
DÏti se dozvÏdÌ, jak se narodil patron naöÌ vesnice, hlavnÌ
ochr·nce zemÏ »eskÈ ñ svat˝ V·clav, jak se sv. Martin roz-
dÏlil o pl·öù se ûebr·kem a proË se peËou snad odjakûiva
v naöich dom·cnostech rohlÌËky ñ podkoviËky konÏ
sv. Martina. DozvÌ se takÈ, zda-li se uzdravil slep˝ Tom·ö
i mnohÈ dalöÌ. Pod vedenÌm odborn˝ch lektor˘ budou dÏti
p¯Ìmo na mÌstÏ malovat na tÈmata obraz˘ vystaven˝ch
v galerii. MajÌ se opravdu na co tÏöit.
Brzy oslavíme 775 let naší obce a 115 let místní školy
V z·¯Ì roku 2001 oslavÌme v˝znamn· v˝roËÌ, kter· majÌ
vztah k LedËicÌm. ChtÏli bychom proto uspo¯·dat celodennÌ slavnost a v˝stavu o historii naöÌ vesnice i ökoly.
Pracujeme na knÌûce, kter· by mÏla n·m vöem LedËice co
nejvÌce p¯iblÌûit a p¯ipomenout jejich historii od nejstaröÌ
dochovanÈ zmÌnky aû po dneöek. Uvaûujeme i o vzniku
Ñminimuzeaì. Proto se na v·s vöechny, kte¯Ì m·te svou
obec r·di, obracÌme se û·dostÌ o pomoc. P¯ineste jakÈkoliv, byù zd·nlivÏ bezcennÈ p¯edmÏty, kterÈ najdete p¯i
˙klidu doma, na p˘d·ch, ve sklepÌch, stodol·ch i jinde. Aù
jsou to starÈ seöity, slabik·¯e, pam·tnÌËky, fotografie, vysvÏdËenÌ, kalend·¯e, kalam·¯e, pera, poËitadÈlka, obyËejnÈ
plechovÈ, ale t¯eba jen papÌrovÈ krabiËky od kdeËeho (suöenky, bonbÛny, z·palky, ko¯enÌ Ö), star· obuv, oöacenÌ,
v˝öivky, polöt·¯ky, ubrusy, hraËky t¯eba i rozbitÈ, n·dobÌ,
kuchyÚskÈ pot¯eby, zemÏdÏlskÈ n·¯adÌ, v·noËnÌ ozdoby,
l·hve, sklo, porcel·n, oöoupan˝ n·bytek, ûidle, stolky,
knÌûky, kor·le, öicÌ strojÖ Nezahazujte a nepalte tyto starÈ
a pro v·s t¯eba zbyteËnÈ p¯edmÏty. Jsou to vÏrnÌ svÏdkovÈ
uplynulÈho Ëasu. UkazujÌ, jak se v LedËicÌch ûilo. Je jen
na v·s, jak bude v˝stava Ëi Ñmuzeumì vypadat a dok·ûeme-li si, ûe LedËice nejsou jen mÌstem kde spÌme, jÌme,
dÌv·me se na televizi. P¯·li bychom si, aby oslavy naöich
kulat˝ch v˝roËÌ rozh˝baly celou obec.
~5~
Advent v Ledèicích
AË se to nezd·, v·noËnÌ sv·tky se kvapem blÌûÌ. Abychom
nejkr·snÏjöÌ dny v roce oslavili co nejvÌce spolu, jsou p¯ipravena pro n·s vöechny n·sledujÌcÌ setk·nÌ:
p·tek 1. 12.: V·noËnÌ jarmark
V 16 hodin bude ve ökolnÌ tÏlocviËnÏ otev¯en prvnÌ ledËick˝
V·noËnÌ jarmark s moûnostÌ n·kupu drobn˝ch d·rk˘ a umÏleck˝ch p¯edmÏt˘. Sv˝mi v˝robky se budou prezentovat:
Jura Vanya ñ faj·nsov· keramika
Jitka Mrzenov· ñ kvÏtinovÈ vazby
brat¯i UhrovÈ ñ d¯evÏnÈ v˝robky
Veronika Kub·Ëov· ñ miniatury
Ji¯Ì äimon ñ kovovÈ ¯emeslnÈ v˝robky
Monika äuldov·-Mac·kov· ñ p¯ÌrodnÌ keramika
David Meloun ñ kovovÈ öperky
panÌ Srbov· ñ malovanÈ pernÌky
knihkupectvÌ ÑU Vlach˘ì ñ v˝bÏr knih pro dÏti i dospÏlÈ
Jarmark potrv· aû do nedÏlnÌch odpolednÌch hodin. UrËitÏ
si zde vyberete vhodnÈ d·rky pro svÈ blÌzkÈ i pro sebe. Z·roveÚ bude otev¯ena Druh· v·noËnÌ v˝stava.
nedÏle 3. 12. od 14 hodin: Zah·jenÌ adventu
P¯i slavnostnÌ möi v kostele sv. V·clava pan far·¯, Mgr. Miloö
Szabo, bude ûehnat vaöe p¯inesenÈ adventnÌ vÏnce. Po möi
probÏhne koncert opernÌ pÏvkynÏ Pavly SeniË za doprovodu
varhan.
sobota 9.12. od 14 hodin: »ertovskÈ rojenÌ
Do tÏlocviËny ledËickÈ ökoly jsou opÏt zv·ni vöichni mÌstnÌ
malÌ Ëerchmanti, diblÌci, pekelnÌci, rarachovÈ, ËertÌci a satan·öi na spr·vnou pekelnou diskotÈku. Vstupenkou je
opravdovsk˝ Ëertovsk˝ vzhled. Pro dÏti budou p¯ipraveny
soutÏûe o pÏknÈ ceny.
sobota 16. 12. od 15 hodin: V·noËnÌ koncert
V kostele sv. V·clava probÏhne v·noËnÌ program, tentokr·te komornÌ koncert starÈ v·noËnÌ hudby, koled, v·noËnÌ
umÏlÈ i lidovÈ poezie vËetnÏ melodramu. ⁄ËinkujÌ: p¯ednÌ
Ëesk˝ barytonista ZbynÏk Hrom·dko, sopranistka Vanda
ävarcov·, klavÌristka ä·rka Sychrov·, mÌstnÌ rod·k ñ herec Miroslav Kr·l. PrvnÌ Ë·st programu tvo¯Ì opusy umÏlÈ
(Halas, Neruda, Erben, äubert, Mozart, H‰ndelÖ), druh·
Ë·st je sloûena z v˝hradnÏ naöÌ lidovÈ tvorby. Vöichni jste
srdeËnÏ zv·ni.
p·tek 22. 12. od 16,30 hodin: V·noËnÌ ökolnÌ besÌdka
Uû dnes dÏti z mÌstnÌ Ñmate¯inkyì i ökoly p¯ipravujÌ sv·
vystoupenÌ na tradiËnÌ v·noËnÌ besÌdku. NacviËujÌ scÈnky,
Pavla SeniË
b·sniËky, pÌsniËky, koledyÖ aby v·m p¯ed v·nocemi p¯ipravili co nejhezËÌ chvÌle. P¯ijÔte, jste vÌt·ni.
nedÏle 24. 12. od 20 hodin: ätÏdroveËernÌ möe
V·noËnÌ d·rky budou rozd·ny, a tak nic nebude br·nit tomu,
abychom se vöichni v klidu a pokoji setkali p¯i ätÏdroveËernÌ möi. OdhoÔme svÈ starosti, spory, spÏch a udÏlejme
si na sebe a svÈ bliûnÌ vÌce Ëasu. P¯ijÔme spoleËnÏ proûÌt
nÏkolik oËistn˝ch chvil do pr·vÏ opravenÈho kostela sv. V·clava, abychom zde vyslechli nejen kr·sn· slova o vz·jemnosti a l·sce, ale abychom si takÈ spoleËnÏ zazpÌvali zn·mÈ
koledy za doprovodu varhan. Sv˝m vystoupenÌm n·s potÏöÌ
i dÏti z ledËickÈ z·kladnÌ ökoly.
Uû dnes vÌme, ûe 5. ledna roku 2001 v 16 hodin vyjde po
kr·tkÈ bohosluûbÏ far·¯e Miloöe SzabÛ z mÌstnÌho katolickÈho kostela poselstvo T¯Ì kr·l˘. Obch˘zkou Kaöpara,
Melichara a Baltazara po vsi bude zakonËen v·noËnÌ Ëas
pln˝ kouzla a rodinnÈ pospolitosti. VϯÌme, ûe T¯Ìkr·lov˝
pr˘vod bude stejnÏ poËetn˝, jako ten minul˝.
~6~
Národopisná výstava èeskoslovanská
v roce 1895 a Ledèice
Velk˝m impulsem pro kon·nÌ N·rodopisnÈ v˝stavy ËeskoslovanskÈ byla JubilejnÌ zemsk· v˝stava konan· v Praze ve
Stromovce roku 1891. Tato v˝stava, kter· znaËnÏ posÌlila
ËeskÈ n·rodnÌ sebevÏdomÌ, se stala naprosto mimo¯·dnou
ud·lostÌ, jÌû navötÌvily na tu dobu nevÌdanÈ vÌce neû dva
miliony n·vötÏvnÌk˘. »eöi upozornili svÏt i sebe na mimo¯·dn˝ hospod·¯sk˝, spoleËensk˝ a kulturnÌ rozvoj n·roda
znovunalÈzajÌcÌho hrdost a identitu.
Ve Stromovce vyrostla ¯ada pavilon˘ a atrakcÌ s dominujÌcÌm Pr˘myslov˝m pal·cem. V˝staviötÏ, kterÈ zde vzniklo,
pozdÏji poslouûilo celÈ ¯adÏ dalöÌch v˝stav. Mezi nimi
i N·rodopisnÈ v˝stavÏ ËeskoslovanskÈ v roce 1895.
Kdyû po obrovskÈm ˙spÏchu JubilejnÌ v˝stavy bylo rozhodnuto, ûe se uskuteËnÌ specializovan· v˝stavnÌ p¯ehlÌdka
ËeskÈ a moravskÈ lidovÈ kultury, byly v jednotliv˝ch krajÌch
po¯·d·ny grandiÛznÌ n·rodopisnÈ sbÏry. Do nich se na
Pod¯ipsku s nadöenÌm zapojili p¯edevöÌm uËitelÈ. Mezi nimi
i ledËick˝ pan ¯ÌdÌcÌ Josef Plafs. UpozorÚovali na hodnoty
p¯edmÏt˘ bÏûnÏ uûÌvan˝ch v lidovÈm prost¯edÌ, jako jsou
plastiky ze d¯eva i kovu, cÌnovÈ n·dobÌ, keramika, malba na
skle, lidovÈ v˝öivky, n·bytek, zemÏdÏlskÈ n·ËinÌ a n·¯adÌ,
krojovÈ souË·sti (suknÏ, önÏrovaËky, ö·tky, kab·tky, opasky,
z·stÏry, zavinovaËky, ËepceÖ ), zvykoslovnÈ p¯edmÏty, hodiny, cechovnÌ p¯edmÏty, pÌsemnosti, z·pisy lidov˝ch
zvyk˘, pÌsnÌ atd. atd. atd. Sv˝m zaujetÌm sbÏratelÈ zÌsk·vali
i dalöÌ obyvatele celÈho kraje poblÌû pam·tnÈho ÿÌpu.
O dÏnÌ kolem p¯Ìpravy v˝stavy informoval tÈû region·lnÌ
tisk. U n·s to byl p¯edevöÌm roudnick˝ Pod¯ipan.
N·rodopisn· v˝stava Ëeskoslovansk· tak mohla p¯edstavit
bohatstvÌ, velikost a nezamÏnitelnost tradiËnÌ ËeskÈ kultury, mohla oslavit tvo¯ivÈho ducha ËeskÈho lidu, jeho ¯emeslnou zruËnost, a podchytit hodnoty, kterÈ by jinak zmizely beze stopy. Bylo tak zavröeno dlouhÈ obdobÌ ËeskÈho
kulturnÌho obrozenÌ.
V obdobÌ od 15. kvÏtna do 23. ¯Ìjna roku 1895 tedy n·vötÏvnÌci praûskÈ v˝stavy obdivovali nejen kreslenou a fotografickou dokumentaci profesora roudnickÈho gymn·zia
Karla Rozuma, ale takÈ pod¯ipsk˝ kroj z doby kolem roku
1848, na nÏmû nad jinÈ vynikala tylov· z·stÏra s bohatou
bÌlou v˝öivkou. N·vötÏvnÌci shlÈdli i dalöÌ stovky p¯edmÏt˘, kterÈ n·ö region reprezentovaly. V souboru lidovÈ
keramiky, hrnË̯iny a kameniny, zastoupenÈ malovan˝mi
dûb·ny, tal̯i a miskami, bylo i nÏkolik kus˘ ledËick˝ch
majitel˘. Lidov˝ textil a v˝öivky poskytly, kromÏ jin˝ch,
sleËny Srbovy z LedËic. NedÌlnou souË·stÌ sebran˝ch
p¯edmÏt˘ z Pod¯ipska byly i starobylÈ evangelickÈ PÌsnÏ
duchovnÌ z roku 1564 a rukopis K·z·nÌ evangelick˝ch
z roku 1817 z majetku ledËickÈho rod·ka Frantiöka
Srby. V kronice ökoly se
pÌöe: Ñ27. Ëervna se ökolnÌ
ml·deû i mnozÌ dospÏlÌ leËiËtÌ obËanÈ z˙Ëastnili v˝stavy v praûskÈ Stromovce,
kter·ûto na vöechny uËinila
velik˝ dojemì.
VÏtöina p¯edmÏt˘ byla po
ukonËenÌ N·rodopisnÈ v˝stavy vr·cena majitel˘m.
NÏkterÈ expon·ty se vöak
dostaly do sbÌrek novÏ
vzniklÈho N·rodopisnÈho
muzea v Praze a jinÈ tÈû do
Pod¯ipskÈho muzea v Roudnici, jehoû zaloûenÌ v lÈtÏ
roku 1900 vÏhlas v˝stavy
uspÌöil.
~7~
1. svìtová válka, vznik ÈR a Ledèice
ZavraûdÏnÌ rakouskÈho n·slednÌka tr˘nu Frantiöka
Ferdinanda d¥Este v Sarajevu bylo z·minkou k rozpout·nÌ
v·lky, dnes naz˝vanÈ PrvnÌ svÏtov·. Naöim voj·k˘m se do
v·lky za cÌsa¯e p·na moc nechtÏlo. Mnoho jich padlo,
mnoho jich bylo zajato, jinÌ p¯ebÏhli k nep¯Ìteli a zaËali
zde vytv·¯et legie. Ty pak bojovaly v It·li, ve Francii,
i v Rusku.
O ûivotÏ v LedËicÌch tÈ doby se m˘ûeme doËÌst ve ökolnÌ
kronice:
ÑMobilizacÌ z 26. Ëervence 1914 povol·ni byli do zbranÏ
ËetnÌ zdejöÌ obËanÈ, z nichû bylo 20 otc˘ ökolnÌch dÌtek.
DefinitivnÌ uËitel, rod·k zdejöÌ, AntonÌn Voves, odeöel p¯i
mobilizaci za vojenskou povinnostÌ a jiû 8. z·¯Ì 1914 ranÏn
byl u LublÌna v Rusku do nohy. V·clava Talacka, definitivnÌho uËitele II. t¯Ìdy, zastihla mobilizace p¯i pr·zdninovÈ
vojenskÈ sluûbÏ. Ten se vöak jiû 15. ¯Ìjna 1914 vr·til
z vojny jako superarbitrovan˝ pro srdeËnÌ vadu a z toho
vzniklou neschopnost pochodov·nÌ.ì
ÑPoË·tkem prosince vstoupilo do zdejöÌ ökoly 5
dÏtÌ haliËsk˝ch (polsk˝ch) v·leËn˝ch uprchlÌk˘
z Krakova.ì
Ñ26. ledna 1915 vypravuje spr·va ökoly 564 kusy
papÌrov˝ch podeöv˘ pro vojÌny v poli z·sluhou v˝pomocnÈho uËitele AntonÌna äorma. P¯ed tÌm
24. 10. 1914 vypraveno za sebranÈ dÏtmi penÌze 8 p·r˘ dÏtmi zhotoven˝ch vlnÏn˝ch punËoch, 8 p·r˘ vlnÏn˝ch n·tepnic a balÌk cupaniny.ì
Ñ4. 12. 1915 zasl·no bylo ml·deûÌ ökolnÌ
po obci mezi obËanstvem sebranÈ ku¯ivo pro vojÌny v poli: 26 balÌËk˘
ku¯lavÈho tab·ku, 145 cigaret,
38 doutnÌk˘ a mimo to 11,70 KË
v penÏzÌch.ì
ÑKe konci b¯ezna roku 1916 sejmut
byl mÏdÏn˝ kryt ökolnÌ vÌûky pro pot¯ebu v·leËnouì.
BÏhem v·leËn˝ch let se ¯ÌdÌcÌ uËitel Alois
Seidl zmiÚuje o neust·lÈ pomoci ledËick˝ch obËan˘ voj·k˘m Ñv poliì, ale
i o tom, jak v·lka krutÏ dolÈhala na civilnÌ
obyvatelstvo, kterÈ str·dalo nejen nedostatkem potravin, ale i dalöÌho zboûÌ. PÌöe
o sbÏru öatstva, potravin, penÏz, suöen˝ch bylin k va¯enÌ Ëaj˘. Kaûd˝ dal,
co mohl. »Ìm dÈle v·lka trvala, tÌm
mÈnÏ toho bylo.
28. ¯Ìjna 1918 pan uËitel Seidl nadöenÏ pÌöe o tom, ûe Ñstal
se skutkem d·vn˝ sen, v mÌru nedosaûiteln˝, uspÌöen˝ svÏtovou v·lkou ñ byla prohl·öena samostatn· republika »eskoslovensk·ì.
D·le se doËÌt·me, ûe ÑtÈhoû dne proöel obcÌ manifestaËnÌ
pr˘vod z HornÌch Be¯kovic, k nÏmuû se ml·deû a obyvatelstvo leËickÈ p¯ipojili. P¯ed Husovou deskou na zdejöÌm
evangelickÈm chr·mu vroucnÏ zapÏna byla n·rodnÌ hymna
ÑKde domov m˘jì. PotÈ zaöel pr˘vod k budovÏ ve¯ejnÈ
obecnÈ ökoly, p¯ed nÌû v polokruhu se rozestavil. Se schodiötÏ ˙vodnÌ slovo k z·stupu pronesl spr·vce ökoly, naËeû
sûÌravou, vöak pravdivou slavnostnÌ ¯eË proslovil zemsk˝
˙¯ednÌk, obËan TrubaË z Be¯kovic. ÿeË jeho p˘sobila mocn˝m dojmem a vyvol·vala v posluchaËstvu pohnutÌ, hnÏv
i nadöenÌ. Po nÏm ujal se slova zdejöÌ evangelick˝ far·¯
Kantorek, jenû svoji ¯eË nav·zal na vÏöteck· slova Jana
A. KomenskÈho o vr·cenÌ se vl·dy v ruce lidu ËeskÈhoì.
Na tomto mÌstÏ je vhodnÈ zastavit se u v˝öe uvedenÈho
pr˘vodu z HornÌch Be¯kovic. V tÈto obci se v pivovarskÈ
restauraci ÑU DÏdk˘ì p¯ed p¯evratem roku 1918 sch·zÌvali p¯ÌsluönÌci vöech politick˝ch a spoleËensk˝ch vrstev.
V jejich Ëele stanul zemsk˝ ˙¯ednÌk Frantiöek TrubaË, pracovnÌk
˙stavu pro choromyslnÈ, d·le pak lazebnÌk V·clav NÏmec, socha¯ Hn·tek
a mnozÌ dalöÌ. Ti zde zaloûili protimonarchistickou spoleËnost ÑMlhaì. Pr˝ podle jejÌho ÑmlhavÈhoì ˙Ëelu. V tÈ dobÏ vznikla
v Be¯kovicÌch i stejnojmenn· kapela. 28.
¯Ìjna 1918 byl jmenovan˝ spolek hlavnÌm inici·torem velkolepÈho pr˘vodu sousednÌmi
vesnicemi (JevinÏves, »ernouËek, LedËice),
kter˝ vöem radostnÏ oznamoval konec
Rakouska-Uherska. MnozÌ ˙ËastnÌci pochodovali v n·rodnÌch a sokolsk˝ch krojÌch.
Pr˘vod byl, jak uû jsme se ostatnÏ doËetli, vöude
nadöenÏ vÌt·n .
Ñ8. listopadu tÈhoû roku byla uskuteËnÏna
ökolnÌ slavnost, kde bylo ökolnÌmi dÌtkami
p¯edneseno nÏkolik p¯Ìleûitostn˝ch b·snÌ.
MezitÌm jiû shromaûÔoval se p¯ed ökolnÌ budovou zdejöÌ vzdÏl·vacÌ spolek ÿip a z·stupy
obËanstva, aby ve slavnostnÌm pr˘vodu vydali se
na ÿÌp. Mohutn˝ pr˘vod pÏknÏ uspo¯·dan˝ s banderiem v Ëele za zvuk˘ hudby vyöel k pam·tnÈ
ho¯e. K nÏmu cestou se p¯id·valo i obËanstvo okol-
~8~
nÌch obcÌ. Na ÿÌpu srazil se pr˘vod s pr˘vodem z HornÌch
Be¯kovic a z Kostomlat. Od ¯ipskÈho kostelÌka promluvil
k Ëetn˝m z·stup˘m zemsk˝ ˙¯ednÌk TrubaË, ¯ÌdÌcÌ uËitel
Seidl p¯ednesl Ëasovou b·seÚ Ñ»esk· legieì. Hudba prov·zela lid p¯i pÏnÌ pÌsnÌ ÑKde domov m˘j?ì, ÑHej SlovanÈì a ÑSpi, HavlÌËkuì. Ke konci promluveno bylo k Ëesk˝m ûen·m a podÏkov·no jim za velikÈ jejich obÏti
v dob·ch v·leËn˝ch. Nab·d·no tÈû dÌtek k d˘stojnÈmu ûivotu povinnÈmu samostatnÈ vlasti. V pozdnÌch hodin·ch
odpolednÌch vr·til se pr˘vod do LeËic, odkud byl vyöel,
naËeû se ˙ËastnÌci v klidu rozeöli.ì
TakÈ pozdÏjöÌ ledËick˝ kronik·¯, V·clav Vysok˝, kter˝ byl
tehdy jeötÏ kluk o Ñdnu svobody v LedËicÌchì napsal: ÑByl
28. ¯Ìjen 1918. Dopoledne p¯estalo pröet. Na n·vsi velkÈ
pod¯ipskÈ obce LeËice jako v ˙le. Pr·ce na polÌch jiû skonËena, ¯epa odvezena do cukrovaru, proto obyvatelÈ obce
besedujÌ v hlouËcÌch p¯ed stavenÌmi. Opod·l u struûek
stavÌ dÏti hr·ze a rybnÌky. P¯es n·ves p¯ech·zÌ pr·vÏ
obecnÌ str·ûnÌk se öavlÌ u boku a sìfrantÌkemì na Ëepici.
Pojednou p¯ijel od »ernouËku cyklista. Zastavil na n·vsi
a zaËal lidem vykl·dati o kapitulov·nÌ rakousko-uherskÈho cÌsa¯stvÌ a prohl·öenÌ »eskoslovenskÈ republiky.
Potom nedbaje ot·zek, jeû se na nÏho sesypaly od kolemstojÌcÌch, sedl na kolo, ujÌûdÏl polnÌ cestou k JevinÏvsi.
LidÈ vöak se nerozeöli. Rokov·nÌ a h·d·nÌ se o tÈ vÏci bylo
slyöeti na vöech stran·ch. Za chvÌli vÏdÏla cel· ves o tÈ novinÏ a n·ves se plnila nov˝mi hlouËky. Bylo ke t¯etÌ hodinÏ,
kdyû od »ernouËku zalehla k n·m ozvÏna hudby a zpÏvu.
Kdyû se st·vala st·le z¯etelnÏjöÌ, nechali kluci hranÌ a pustili se po silnici naproti hudebnÌk˘m. Netrvalo dlouho
a vraceli se vöichni v Ëele velkÈho pr˘vodu, v nÏmû öli uvÏdomÏlÌ obËanÈ z Be¯kovic, »ernouËku, CtinÏvsi a obcÌ
okolnÌch. Kdyû hudba p¯estala hr·t, zpÌval lid n·rodnÌ
pÌsnÏ a st·le provol·val sl·vu Masarykovi, republice,
Beneöovi, legiÌm a vöem, kte¯Ì se zaslouûili o svobodu.Na
n·vsi se pr˘vod zastavil, kdosi promluvil o prohl·öenÌ »sl.
republiky, z·stup se zvÏtöoval o leËickÈ obËany a hnul se za
chvÌli po rozbl·cenÈ cestÏ k JevinÏvsi. Kdo jeötÏ nebyl p¯esvÏdËen o p¯evratÏ, uvϯil tomu druh˝ den, kdy obecnÌ
str·ûnÌk objevil se na n·vsi s ËepicÌ bez knoflÌku, odznaku
s monogramem habsburskÈho cÌsa¯e Frantiöka Josefa I.ì.
PrvnÌ svÏtov· v·lka ofici·lnÏ skonËila 18. 1. 1919, kdy
byla v Pa¯Ìûi zah·jena mÌrov· konference. Delegace novÏ
vzniklÈho ËeskoslovenskÈho st·tu zaujala mÌsto mezi vÌtÏzi a prosadila zde svÈ hlavnÌ ˙zemnÌ poûadavky: zachov·nÌ historick˝ch hranic Ëesk˝ch zemÌ, jejich spojenÌ se
Slovenskem a p¯ipojenÌ ZakarpatskÈ Ukrajiny.
Po v·lce nebylo u n·s mÏsta Ëi vesnice, kde by nebylo
komu postavit pomnÌk. TakÈ v LedËicÌch mÌstnÌ obecnÌ zastupitelstvo rozhodlo v roce 1924 o vztyËenÌ pam·tnÌku
s mottem na jeho st¯ednÌ Ë·sti: TÏm, kte¯Ì ve svÏtovÈ v·lce
1914ñ1918 umÌrajÌce svobodu n·m k¯Ìsili vÏnujÌ vdÏËnÌ
spoluobËanÈ a se jmÈny vöech ledËick˝ch obËan˘, kte¯Ì
v prvnÌ svÏtovÈ v·lce p¯iöli o ûivot. Nejsou to jmÈna nezn·m·, cizÌ. Dodnes v naöÌ vesnici ûijÌ potomci mnoh˝ch
padl˝ch. Nikdy na nÏ nezapomeÚme! Byli to:
Buöil AntonÌn 20 r.
Buöil Josef 30 r.
Buöil V·clav 22 r.
Buöil V·clav 39 r.
Bl·ha V·clav 24 r.
Cipr V·clav 43 r.
Fric AntonÌn 23 r.
Flori·n AntonÌn 41 r.
H·jek Jaroslav 23 r.
Hakl AntonÌn 28 r.
Hakl Josef 22 r.
HanË V·clav 22 r.
Heran Josef 21 r.
Heran Frantiöek 19 r.
Honolka AntonÌn 22 r.
H˝bl Karel 39 r.
Justa AntonÌn 20 r.
Kr·l Josef 21 r.
K¯ÌËek AntonÌn 23 r.
KvÌz V·clav 22 r.
Lipö Josef 25 r.
NedvÏd AntonÌn 22 r.
Mareö Jaroslav 30 r.
Mareö V·clav 36 r.
Milda VojtÏch 34 r.
Pachman AntonÌn 31 r.
Proch·zka Frantiöek 24 r.
Plicka V·clav 20 r.
Tich˝ V·clav 32 r.
Tichota Frantiöek 41 r.
Vinkler V·clav 26 r.
Voves Josef 40 r.
é·kynÏ 1. t¯Ìdy obecnÈ ökoly v LedËicÌch, Ji¯ina Vondr·Ëkov·, poslala v roce
1919 do VlastivÏdnÈho sbornÌku Pod¯ipsko tuto b·seÚ V den svobody:
J· jsem jeötÏ mal· »eöka,
ale p¯ece dob¯e vÌm,
kdy tatÌËka Masaryka
mil˝ obraz ozdobÌm.
Dnes mu nesu bÌlou r˘ûi
za sest¯iËku Svobodu,
ûe ji p¯ived¥z boj˘ dom˘
p¯es hory a p¯es vodu.
D·m Ëervenou r˘ûiËku,
pro naöi vlast ñ matiËku,
ûe my vöichni malÈ m·me
mÌsto pro nÌ v srdÌËku.
ée jsem jeötÏ maliËk·,
¯Ìk·v· mi matiËka,
ale p¯ec¥ svÈ »echy milÈ
ned·m, ani tatÌËka!
~9~
Zpívala krajanùm v Americe
Ing. Otakar Špecinger
Aû do vzniku a rozvoje novodob˝ch z·znamov˝ch prost¯edk˘
z˘st·vala pomÌjivost n·strojovÈ, hereckÈ a pÏveckÈ interpretace tÈmϯ nevyhnutelnou. Mezi bezpoËtem meteor˘, kterÈ
zhasÌnaly s poslednÌ oponou, se vöak p¯esto obËas objevovaly
hvÏzdy, jejichû umÏleck· proslulost nejenom p¯etrv·vala,
n˝brû s odstupem Ëasu d·l a pln˝m pr·vem roste.
K nezapomenuteln˝m, doslova nesmrteln˝m postav·m opernÌho nebe, n·leûela takÈ Klementina Kalaöov·. Tato legend·rnÌ pÏvkynÏ vzeöla z d·vnÈ hudebnosti Pod¯ipska. Narodila
se 9. z·¯Ì 1850 v HornÌch Be¯kovicÌch, kde proûila dÏtstvÌ.
äkolu vychodila v Roudnici nad Labem, kam se rodina pozdÏji p¯estÏhovala. Otec Martin Kalaö p˘sobil v obou mÌstech
jako lÈka¯ a proslul vlasteneckou ËinorodostÌ. Staral se takÈ
o ¯·dnÈ, dobovÏ jeötÏ nevûitÈ, vzdÏl·v·nÌ sv˝ch pÏti dcer.
KlementinÏ, kter· projevovala obdivuhodnÏ vöestrannÈ z·jmy, se vÏnoval p¯i Ëast˝ch v˝letech, po¯·dan˝ch i do LedËic,
a umoûnil jÌ zejmÈna studium hudby a zpÏvu.
A tak odeöla patn·ctilet· dÌvka nejprve do Prahy, potom do
Mil·na a poslÈze na konzervato¯ v PetrohradÏ. Tam upoutal
jejÌ mezzosopr·n ËeskÈho ¯editele carsk˝ch divadel E. F. N·pravnÌka. Kalaöov· byla roku 1874 angaûov·na a hned zpoË·tku dos·hla zcela nevöednÌch jeviötnÌch ˙spÏch˘.
JeötÏ tÈhoû roku si proto mladou adeptku zajistila italsk·
opernÌ spoleËnost v Lond˝nÏ. Triumfy v divadle Covent
Garden pak zp˘sobily, ûe se Klementina rozhodla proniknout
na nejproslulejöÌ ze vöech opernÌch scÈn ñ La Scalu v Mil·nÏ.
Odjela do It·lie a byla skuteËnÏ p¯ijata. DoËkala se dokonce
mimo¯·dnÈho ˙spÏchu, avöak z·hy musela sv· vystoupenÌ
p¯eruöit. OnemocnÏla ñ a hrozila jÌ navÌc ztr·ta hlasu!
P¯esto se nakonec uzdravila. ZpÌvala pak v italsk˝ch, nÏmeck˝ch a francouzsk˝ch oper·ch, po celÈ It·lii a zË·sti takÈ
v dalöÌch evropsk˝ch zemÌch. Praha ji vöak slyöela pouze nÏkolikr·t, a to pohostinsky v roce 1879, kdy uspo¯·dala i koncert v Roudnici nad Labem.
V letech 1880 aû 1882 podnikla Klementina Kalaöov· velkÈ
umÏleckÈ turnÈ do jiûnÌ a severnÌ Ameriky. Dos·hla p¯itom
vpravdÏ fantastick˝ch ˙spÏch˘, p¯iËemû jejÌ partnerkou byla
nap¯. fenomen·lnÌ sopranistka Adelina Patti. Ve Spojen˝ch
st·tech zpÌvala potom Kalaöov· mnohokr·t ve vöech velk˝ch
mÏstech, byla oslavovan˝m hostem krajansk˝ch spolk˘ zejmÈna v Chicagu ñ a svÈ bohatÈ z·ûitky popsala v listech,
kterÈ byly ned·vno znovu objeveny.
O tomto dlouhÈm z·jezdu soustavnÏ referovaly evropskÈ noviny. NenÌ proto divu, ûe po n·vratu se o Kalaöovou uch·zely
nejp¯ednÏjöÌ italskÈ i dalöÌ scÈny. TakÈ honor·¯ovÈ nabÌdky dosahovaly z·vratn˝ch Ë·stek. P¯esto Kalaöov·, kter· vûdycky
d·vala na odiv svÈ ËeöstvÌ, dala p¯ednost skromn˝m podmÌn-
k·m v N·rodnÌm divadle v Praze, po poû·ru a p¯estavbÏ od
lÈta roku 1883 znovu otev¯enÈm.
PraûskÈ obecenstvo se tehdy pro Kalaöovou doslova nadchlo.
JejÌ v˝kony v Gl¸ckovÏ ope¯e Orfeus a Eurydika Ëi ve
WagnerovÏ Lohengrinu byly z¯ejmÏ naprosto jedineËnÈ.
ManûelÈ N·prstkovi, Jaroslav Vrchlick˝, J. V. Sl·dek, Jul.
Zeyer a dalöÌ p¯edstavitelÈ ËeskÈho umÏleckÈho a n·rodnÌho
ûivota vöak nedok·zali zabr·nit intrik·m, kterÈ hned v roce
1884 vyhnaly Kalaöovou z Prahy.
S bolestn˝mi pocity odjela tehdy zpÏvaËka opÏt do It·lie, kde
byla naopak velmi radostnÏ p¯ijata. P˘sobila znovu nejenom
v Neapoli, ParmÏ, Mil·nÏ i jinde, ale cestovala celou z·padnÌ
Evropou a jejÌ jmÈno se v hudebnÌm svÏtÏ stalo skuteËn˝m
pojmem. P¯esto roku 1888, kdyû se ocitla na vrcholu sl·vy, se
Kalaöov· jen velice nerada odhodlala k dalöÌmu z·jezdu do
Ameriky. TakÈ sestry, zejmÈna spisovatelka Marie a mal̯ka
ZdeÚka, Kalaöovy ji od cesty zrazovaly. Po nÏkolika odkladech vöak pÏvkynÏ nakonec p¯ece jenom odplula do BrazÌlie.
Vöechny pochybnosti jako by odpadly, kdyû Kalaöov· vidÏla,
ûe na nÌ jihoamerickÈ obecenstvo nezapomnÏlo. Vöude byla
vÌt·na a zahrnov·na s jeötÏ vÏtöÌm nadöenÌm, neû p¯ed lÈty.
Na jejÌ poËest vych·zely b·snÏ, topila se v kvÏtin·ch, dary
a sÚatkovÈ nabÌdky nebraly konce ñ a tato proslulost zalÈhala
i zpÏt do Evropy.
Avöak n·hle vöechno umlklo. Neboù v Bahii, dneönÌm Sao
Salvadoru, vypukla ûlut· zimnice, kterÈ dne 13. Ëervna 1889
neËekanÏ podlehla takÈ Klementina Kalaöov·.
Doma se o smrti velkÈ zpÏvaËky dozvÏdÏli zvl·ötnÌm zp˘sobem. Jaroslav Vrchlick˝ za nÌ poslal dopis, kter˝ se mu vr·til
s pozn·mkou … morta ñ Je mrtva. B·snÌk vz·pÏtÌ vydal hluboce
proûitou sbÌrku verö˘ pod shodn˝m n·zvem. Avöak podrobnosti o skonu KalaöovÈ jeötÏ dlouho u n·s nebyly zn·my ñ
a zjistil je teprve botanik a cestovatel A.V. FriË, kter˝ roku 1901
zcela n·hodnÏ, p¯i zkoum·nÌ h¯bitovnÌho porostu, objevil
v Bahii jejÌ hrob.
MÌsto poslednÌho odpoËinku Klementiny KalaöovÈ je v Sao
Salvadoru pietnÏ udrûov·no. »esk˝ n·pis ÑNa shledanouì obsahuje p¯itom dojemnou chybu ñ pÌsmeno Ñnì mÌsto Ñuì, coû
zp˘sobila neznalost Ëeötiny. TakÈ datum narozenÌ je uvedeno
mylnÏ, avöak to nemÏnÌ niËeho na naöem povdÏku, ûe opernÌ
hvÏzda z dalekÈ st¯edoevropskÈ zemÏ dodnes nenÌ zapomÌn·na.
Neboù kvÏtiny, kterÈ se p¯ed n·hrobnÌ deskou neust·le obmÏÚujÌ, ani zdaleka nemohou b˝t od nemnoha n·vötÏvnÌk˘
z vlasti. Kladou je sem brazilötÌ krajanÈ, ale i p¯edstavitelÈ kulturnÌho ûivota p¯ÌstavnÌho mÏsta, kterÈ se stalo devÏtat¯icetiletÈ umÏlkyni p¯ed sto jeden·cti lety nechtÏnÏ tak osudn˝m.
~ 10 ~
Aktualitk
ky
Ve st¯edu 25. 10. 2000 od 19 hodin v mÌstnÌ ökole probÏhne ve¯ejn· sch˘ze o moûnostech financov·nÌ plynofikace a kanalizace obcÌ LedËice a jejÌmi obËany.
Zmìna názvu
Úprava školní zahrady
Chmela¯sk· pojiöùovna a. s., kter· pojistila majetek ObecnÌho ˙¯adu v LedËicÌch i nejednoho z n·s, zmÏnila sv˘j
obchodnÌ n·zev na »SOB Pojiöùovna (»eskoslovensk· obchodnÌ banka ñ Pojiöùovna). NabÌzÌ obËan˘m obce slevu
25 % p¯i pojiötÏnÌ rodinn˝ch dom˘, dom·cnostÌ, rekreaËnÌch chat a rekreaËnÌch dom·cnostÌ.
Moûnost informacÌ na ObecnÌm ˙¯adÏ v LedËicÌch, nebo
p¯Ìmo v poboËce »SOB Pojiöùovny v Roudnici n. L., ve
äpindlerovÏ ulici Ë. p. 672, nebo na telefonnÌm ËÌsle
0411/31 820.
JistÏ jste si vöimli, ûe byly provedeny terÈnnÌ ˙pravy
ökolnÌ zahrady, kterÈ zcela zdarma provedly Stavby silnic
a ûeleznic. O osazenÌ ke¯i a stromky, zak˘rov·nÌ a zatravnÏnÌ celÈ plochy se postarali û·ci St¯ednÌ zahradnickÈ
ökoly pod vedenÌm svÈho profesora ing. Vlas·ka a pana
Jakla ze äkolnÌho statku MÏlnÌk. Z celkovÈ sumy necel˝ch
70 tisÌc n·klad˘ byla odeËtena St¯ednÌ zahradnickou ökolou MÏlnÌk Ë·stka 7 tisÌc jako dar obci LedËice, za coû
ökole pat¯Ì velik˝ dÌk.
V jakém prostøedí chceme žít?
UrËitÏ se shodneme na tom, ûe se lÈpe ûije v hezkÈm,
ËistÈm, klidnÈm, bezpeËnÈm a udrûovanÈm prost¯edÌ s co
nejvÏtöÌmi zelen˝mi plochami . Teorie je jedna vÏc a praxe
druh·. Jak jinak si vysvÏtlit ty mnoûÌcÌ se kr·deûe kdeËeho. Nenechavci Ñp¯emÌsùujÌì materi·l, sazenice, vzrostlÈ
stromky, plastiky, nejr˘znÏjöÌ p¯edmÏty... Kdo d·v· tipy
a kdo krade? Nenechte zlodÏje beztrestnÏ ¯·dit. BuÔte vöÌmavÌ. Vûdyù vöe pak musÌ b˝t hrazeno z vaöÌ kapsy. Ano
z vaöÌ, protoûe my vöichni ledËiËtÌ obËanÈ m·me jednu
spoleËnou ÑpenÏûenkuì. J·dro problÈmu, jako ve vöem, je
zase jenom v lidech. Nikde jinde ho ani nem· smysl hledat. Jsme p¯esvÏdËeni, ûe je n·s naprost· vÏtöina, kte¯Ì
majÌ svoji obec r·di a nenechajÌ ji okr·dat. UpozornÏte na
ty, o kter˝ch vÌte, ûe LedËicÌm ökodÌ, oznaËte vinÌky. JinÈ
cesty nenÌ. P¯Ìtrûe zlodÏjin·m m˘ûeme udÏlat jen my
sami, spoleËnÏ.
Pøijïte si zacvièit
V ˙ter˝ 17. ¯Ìjna zaËal kurs zdravotnÌho cviËenÌ pod vedenÌm rehabilitaËnÌ sestry, panÌ Aleny SvobodovÈ, zamϯen˝
p¯edevöÌm na krËnÌ p·te¯, z·da a celkovou pohyblivost.
CviËenÌ bude probÌhat v tÏlocviËnÏ mÌstnÌ ökoly kaûdÈ
˙ter˝ vûdy od 18,30 do 19,30 hodin po dobu 10 t˝dn˘. Po
cviËenÌ si m˘ûete nechat provÈst i mas·û. KursovnÈ ËinÌ
300 KË a z·jemci se st·le jeötÏ mohou hl·sit na ObecnÌm
˙¯adÏ v LedËicÌch. Z·roveÚ p¯ipomÌn·me, ûe st·le trv·
moûnost nechat si odbornÏ oöet¯it nohy. Pedik˙ra je nad·le
prov·dÏna kaûdÈ prvnÌ pondÏlÌ v mÏsÌci v budovÏ O⁄ (po
p¯edbÏûnÈm objedn·nÌ).
~ 11 ~
Už teèe!
ZaË·tkem pr·zdnin Ëekalo naöÌ obec vybudov·nÌ 208 vodovodnÌch p¯Ìpojek, kter˝ch jsou dnes hotovy vÌce neû dvÏ
t¯etiny. Pomyslnou tabulku o historicky prvnÌ Ñkapceì
vody z ledËickÈho vodovodu by si mohli na svÈ stavenÌ
umÌstit äourkovi Ëp. 18, kter˝m byla vodovodnÌ p¯Ìpojka
zavedena 14. Ëervna. Po nich t˝û den mÏli svou vodu
i Neöporovi, KuËerovi, ätechrovi a ÿÌhovi.
JeötÏ do konce listopadu, jak bylo rozhodnuto na ve¯ejnÈm
zased·nÌ obecnÌho zastupitelstva 24. 8. 2000, bude ObecnÌ
˙¯ad v LedËicÌch hradit v˝kopovÈ pr·ce prov·dÏnÈ v souvislosti s vodovodem na obecnÌch pozemcÌch ke hranici
pozemk˘ soukrom˝ch. Po 30. listopadu tohoto roku uû si
veökerÈ pr·ce bude za¯izovat a financovat kaûd˝ stavebnÌk
s·m. P¯ipomÌn·me, ûe kaûkou stavbu, tedy i vodovodnÌ
p¯Ìpojku, je nutno zkolaudovat. VyzvednÏte si proto na
O⁄ k tomu pot¯ebn˝ tiskopis, aby kolaudace mohly b˝t
provedeny co nejd¯Ìve.
KvalitnÌ pitn· i uûitkov· voda se st·v· v celÈ naöÌ zemi nedostatkov˝m zboûÌm. Proto jsme r·di, ûe vodovod v naöÌ
obci finiöuje. Do ledËick˝ch dom·cnostÌ je voda dod·v·na
z MÏlnickÈ Vrutice firmou VKM Kladno ñ MÏlnÌk. »astÈ
sledov·nÌ kvality pitnÈ vody, vËetnÏ radioaktivity, tÏûk˝ch
kov˘, ropn˝ch l·tek, mikrobiologie, organick˝ch slouËenin aj., je vÏnov·na velk· pozornost. To je z·rukou, ûe se
nikdo nemusÌ b·t, napÌt se p¯Ìmo z kohoutku. Voda je plnÏ
srovnateln· s kvalitou bÏûn˝ch balen˝ch vod a je tedy
vhodn· i pro kojence. CelkovÈ n·klady na vodovod jsou
18 miliÛn˘ 877 tisÌc korun. Za kubÌk vody VKM zaplatÌme
19,20 KË. Pr˘mÏrn· spot¯eba vody na osobu a den podle
celost·tnÌ statistiky je kolem 93 litr˘. Pro zajÌmavost uv·dÌme: n·plÚ vany ËinÌ zhruba 100 litr˘, osprchov·nÌm spot¯ebujeme asi 50 litr˘, ke spl·chnutÌ WC je zapot¯ebÌ kolem 10 litr˘Ö
Voda je opravdu nad zlato!
Volby do nového Støedoèeského kraje
Volby do novÏ ustaven˝ch krajsk˝ch zastupitelstev se uskuteËnÌ v nedÏli 12. listopadu, a to od 8 do 22 hodin. K volb·m by
mÏli p¯ijÌt jak ti, kte¯Ì jsou spokojeni se stavem naöÌ zemÏ, tak i ti nespokojenÌ. ⁄Ëastnit se voleb je totiû dosud nejlepöÌ zn·m˝
prost¯edek, jak vyj·d¯it svou v˘li a jak ovlivnit pomÏry ve st·tÏ, v nÏmû ûijeme. Naöe obec spad· do kraje St¯edoËeskÈho o rozloze 11 014 km2, s jednÌm milionem 105 964 obyvateli. Do tohoto kraje bude zvoleno 65 Ëlen˘ krajskÈho zastupitelstva.
HlavnÌm d˘vodem je decentralizace a smysluplnÏjöÌ p¯erozdÏlov·nÌ ve¯ejn˝ch prost¯edk˘.
Ve 27 volebnÌch obvodech budu voliËi volit takÈ svÈho sen·tora. N·s, ledËick˝ch, se volba sen·tora tentokr·t net˝k·. ProË je
tomu tak? Podle ˙stavnÌho z·kona se z d˘vodu, aby hornÌ komora Parlamentu nemohla b˝t nikdy rozpuötÏna a plnila tak roli
˙stavnÌ pojistky pro p¯Ìpad rozpuötÏnÌ PoslaneckÈ snÏmovny, je voleno kaûdÈ dva roky 27 nov˝ch sen·tor˘, tedy vûdy jen jejich jedna t¯etina.
JistÏ si mnozÌ z v·s pamatujÌ, ûe 1. 2. 1949 vznikl okres Roudnice nad Labem. Do tÈ dopy spadala naöe obec pod spr·vu mÏsta
Roudnice nad Labem. V r·mci spr·vnÌ reorganizace celÈho st·tu po roce 1948 vöak byl Roudnick˝ okres necitlivÏ odtrûen od
tradiËnÌho Pod¯ipska a p¯ipojen k novÏ vytvo¯enÈmu kraji ⁄stÌ nad Labem. Byla tÌm naruöena historick· soudrûnost regionu se
st¯ednÌmi »echami. NenÌ bez zajÌmavosti, ûe ze 47 samostatn˝ch obcÌ RoudnickÈho okresu v roce 1921, podle sËÌt·nÌ lidu provedenÈho 15. a 16. ˙nora, pat¯ily LedËice mezi mÌsta s nejvyööÌm poËtem obyvatel. Roudnice tehdy mÏla 8 095 obyvatel, HornÌ
Be¯kovice 1 497, Podlusky 1 117, LedËice se sv˝mi 1 008 obyvateli byly Ëtvrtou nejlidnatÏjöÌ obcÌ tehdejöÌho regionu. Pro
srovn·nÌ uv·dÌme nÏkterÈ dalöÌ obce: Straökov 562, Spomyöl 456, Vraûkov 643, MnetÏö 675, JevinÏves 500, »ernouËek 457,
CtinÏves 560, KrabËice 559. P¯i ¯ÌöskÈm sËÌt·nÌ lidu uskuteËnÏnÈm 31. 12. 1910 mÏly LedËice dokonce 1063 obyvatel!
1. 7. 1960 v r·mci centralizace st·tnÌ spr·vy vstoupilo v platnost novÈ ˙zemnÌ uspo¯·d·nÌ. ⁄steck˝ kraj byl zruöen, vznikl kraj
SeveroËesk˝. SouËasnÏ bylo zruöeno mnoho okres˘, mezi nimi i okres Roudnick˝. LedËice tehdy byly p¯i¯azeny k dosud platnÈmu okresu MÏlnickÈmu.
Na z·kladÏ probÌhajÌcÌ reformy ve¯ejnÈ spr·vy, kter· ukonËÌ k 1. 1. 2003 Ëinnost st·vajÌcÌch okresnÌch ˙¯ad˘, se jejich kompetence p¯esunou Ë·steËnÏ na krajskÈ ˙¯ady a Ë·steËnÏ na tzv. povϯenÈ ˙¯ady. Pro n·ö region to bude MÏlnÌk, Kralupy nad
Vltavou a Neratovice. LedËice, podle p¯edbÏûnÈho dÏlenÌ, by Ñp¯ipadlyì ke Kralup˘m. Protoûe cel· akce jeötÏ nenÌ zcela dokonËena, jde prakticky o n·vrh, m·me my vöichni dosud moûnost vyj·d¯it se k tomu, zda n·m nabÌzen˝ povϯen˝ ˙¯ad bude
vyhovovat, nebo rozhodneme-li se pro MÏlnÌk, Ëi dokonce pro Roudnici, s nÌû n·s pojÌ nejen historickÈ vazby. V dneönÌch
LedËick˝ch novink·ch je proto p¯iloûen dotaznÌk, ve kterÈm m˘ûete, t¯eba i anonymnÏ, vyj·d¯it sv˘j n·zor a svÈ p¯·nÌ.
DotaznÌk, prosÌm, zaölete na mÌstnÌ ObecnÌ ˙¯ad, nebo jej vhoÔte do schr·nky umÌstÏnÈ na jeho budovÏ.
~ 12 ~
Dotazník
1. Reforma ve¯ejnÈ spr·vy
oznaËte povϯen˝ ˙¯ad, kter˝ by v·m, jako obËanu LedËic, nejvÌce vyhovoval
MÏlnÌk
Kralupy nad Vltavou
Roudnice nad Labem
2. Jak hodnotÌte ˙roveÚ sluûeb poskytovan˝ch ObecnÌm ˙¯adem v LedËicÌch
velmi dob¯e
dob¯e
öpatnÏ
Knihovna
äkola
Mate¯sk· ökolka
äkolnÌ jÌdelna
H¯iötÏ
PÈËe o kulturnÌ pam·tky
PÈËe o h¯bitovy
Ve¯ejnÈ osvÏtlenÌ
MÌstnÌ rozhlas
LedËickÈ novinky
Ve¯ejn· zeleÚ
Odvoz a likvidace odpadu
⁄roveÚ obchod˘
⁄roveÚ poöty
⁄roveÚ pohostinstvÌ
SpojenÌ ve¯ejnou dopravou
BezpeËnost obËan˘
Po¯·dek v obci
NabÌdka kulturnÌch akcÌ
Dodrûov·nÌ lidov˝ch tradic
⁄roveÚ mÌstnÌch komunikacÌ
»istota ovzduöÌ
Spokojenost s pracÌ pracovnÌk˘ O⁄
Spokojenost s pracÌ zastupitelstva
3. Co byste v obci vylepöili, nebo zmÏnili? Co obci nejvÌce sch·zÌ? »Ìm, nebo jak byste mohli vy sami pomoci?
4. Kde by mÏla probÌhat ve¯ejn· zased·nÌ obecnÌho zastupitelstva:
ve ökole
v pohostinstvÌ
jinde, uveÔte, kde: .......................................
~ 13 ~
Ludvík Lát – Na leèické faøe (8)
VzpomÌnky far·¯skÈho syna, v »esk˝ch BudÏjovicÌch 1926, n·kladem vlastnÌm, ñ vytiskla knihtisk·rna A. Vimra
A ty vodop·dy, jeû se ¯ÌtÌ a padajÌ ze straön˝ch, z·vratn˝ch
v˝öek a öumÌ i huËÌ jak hrom, a to neust·le! A ty laviny, jeû
poh¯bÌvajÌ v spoust·ch snÏhov˝ch celÈ vesnice i s jejich
obyvateli! A ty ûeleznice s ozuben˝mi kolejemi a ozuben˝mi koly, jejichû vlaky vyjedou i na vysokÈ, strmÈ, nebetyËnÈ hory! A ta horsk· jezera, nÏkdy zelen·, nÏkdy
modr·! NÏkdy leûÌcÌ vysoko v hor·ch u sam˝ch snÏh˘
a led˘, jindy zas dole u kr·sn˝ch vesnic a mÏst! A ty lodÏ
na tÏch jezerech! LodÏ plachetnÌ, jako labutÏ pomalu plujÌcÌ, lodÏ parnÌ, rychle od b¯ehu ku b¯ehu spÏchajÌcÌ, takovÈ mohutnÈ z blÌzka a takovÈ malinkÈ, dÌv·-li se na nÏ
ËlovÏk s vrchol˘ hor! A ty roztomilÈ, d¯evÏnÈ, hezounkÈ
öv˝carskÈ domeËky, se zelen˝mi okenicemi, vy¯ez·van˝mi ötÌty a st¯echami, kterÈ jsou zatÏûk·ny ohromn˝mi
kameny, aby je vÌtr neodnesl! A ta mÏsta, starobyl· i nov·,
Ëist· a kr·sn·, s pomalovan˝mi a pozlacen˝mi domy, pomalovan˝mi a pozlacen˝mi vÏûemi, pomalovan˝mi a pozlacen˝mi kaönami! A ty rozlehlÈ vodnÌ pl·nÏ jezera éenevskÈho, na kterÈm se mÌsty zd·, jako by to bylo mo¯e,
ne jezero. A ty vlny na nÏm, kdyû se rozzu¯Ì vich¯ice,
a voda se ûene v ohromn˝ch, zpÏnÏn˝ch spoust·ch ku
b¯ehu, na nÏj divÏ s hrozn˝m ¯evem dor·ûÌ a daleko, daleko, daleko na zem vyst¯ikuje.
Jak se v takovÈm bou¯livÈm poËasÌ zmÌt· a h·zÌ takÈ i velik˝ parnÌk , jakoby to byla mal· loÔka! O tom vöem
a o mnoh˝ch jin˝ch vÏcech dovedla n·m tetinka vypravovat tak zajÌmavÏ, jako nikdo jin˝, ba i obr·zky si p¯ivezla
z tÈ divukr·snÈ, poh·dkovÈ zemÏ öv˝carskÈ. Toù se vÌ, ûe
jsem uû tenkr·t zaËal touûit po onom kraji nebetyËn˝ch
hor a Ëarovn˝ch jezer.
Ale kromÏ toho dovedla tetinka jeötÏ mnoho jin˝ch vÏcÌ.
Hr·t na pianÏ dovedla daleko, daleko lÈpe, neû pan uËitel,
zpÌvat pak dovedla jako nikdo z naöich zn·m˝ch. A ty hry,
kter˝m n·s nauËila! Ale nejen hr·m, i ËtenÌ a psanÌ a poËÌt·nÌ, a to vöecko ve h¯e, bez n·mahy. Vöak star˝ pan uËitel
¯Ìkal, ûe dÏti z opatrovny, kterÈ se uËily u sleËny FogtovÈ,
mohou jiû hned do druhÈ t¯Ìdy obecnÈ ökoly. RozumÌ se, ûe
za takov˝ch okolnostÌ slovo tetinËino mÏlo ohromn˝ v˝znam pro dÏti, kterÈ uËila. Vϯili jsme ji vÌc, neû komukoli
jinÈmu, ba vÌc jeötÏ, neû sv˝m rodiˢm. Vöecky ot·zky
a spory rozhodlo jedinÈ slovo tetinËino a nebylo vyööÌ autority nad ni. Kdyby byl kdokoli, t¯eba anjel s nebe, tvrdil
nÏco jinÈho, nebyl by niËeho po¯Ìdil. Tetinka to ¯ekla a tak
to musÌ b˝t pravda. To byl poslednÌ d˘vod a d˘kaz.
Bylo tedy zcela pochopitelno, ûe jsem se do tohoto anjelskÈho zjevu zamiloval l·skou up¯Ìmnou a v¯elou. Jak velice
ji miluji a ûe bez nÌ ûÌt nemohu, poznal jsem nejlÈpe, kdyû
jednou odjela asi na t˝den nÏkam na n·vötÏvu. Jak pomalu
t·hly se dny a hodiny bez nÌ! A jak˝ straön˝ stesk naplÚoval
a muËil srdce i duöi! A jak· radost i blaûenost a ötÏstÌ, kdyû
se vr·tila! Tenkr·t jsem ji vyznal svou l·sku a ptal se jÌ, zda
na mne poËk·, aû vystuduji a mÏ si vezme. Jinou û·dnou ûe
nechci za ûenu, jenom ji, jenom ji. SlÌbila mi tetinka, ûe ano,
jen abych se pilnÏ uËil, aû budu chodit do ökoly, neboù ökolou povinnÈho vÏku jsem tenkr·t jeötÏ nemÏl.
Jednou vöak p¯ijel k n·m kr·sn˝, mlad˝ p·n n·vötÏvou. J·
nemÏl ani nejmenöÌho podez¯enÌ proti nÏmu, naopak,
velmi se mi zalÌbil jeho n·dhern˝, Ëern˝ plnovous, kr·sn·
postava i kr·snÈ oko. Tak asi, myslil jsem si, vypadal kr·l
David, m˘j zamilovan˝ hrdina ze StarÈho Z·kona. A tento
mlad˝ muû, jehoû jsem ve sv˝ch myölenk·ch pov˝öil na
kr·lovsk˝ tr˘n, zp˘sobil mi prvnÌ ho¯e l·sky, neboù p¯ijel
po nÏjakÈm Ëase opÏt a ûe se bude ûenit. Nejprve nemohl
jsem vϯit, ûe by mÏ tetinka R˘ûenka mohla takto zradit
a zruöit dan˝ mi slib. Ale konec konc˘ sm̯il jsem se
s touto skuteËnostÌ a uznal, ûe mlad˝ pan far·¯ H·jek m·
takovÈ p¯ednosti, jak˝ch j· nem·m a nikdy mÌt nebudu, zejmÈna onen kr·lovsk˝, Ëern˝ plnovous. Na svatbÏ jsem si
vöak p¯ece zaplakal. Vyplatilo se mi to, neboù jsem se dal
do pl·Ëe zrovna p¯i hostinÏ. Aby mÏ uklidnili, dali mi
hostÈ, kter˝m m˘j pl·Ë zp˘sobil neËekanou z·bavu, spoustu vöelijak˝ch sladkostÌ i mnoho laskav˝ch slov. A tak m·
prvnÌ neöùastn· l·ska byla p¯ece jen nÏËÌm odmÏnÏna,
takûe jsem na ni mohl vzpomÌnat bez vöelikÈ ho¯kosti.
BabiËka Heranov·
BabiËka Heranov· pat¯ila fa¯e a LeËicÌm pr·vÏ tak, anebo
jeötÏ vÌce, neûli svÈmu dÏdovi, synu a vnouËat˘m.
Beztoho to byl syn nevlastnÌ a vnouËata takÈ. Vzala si totiû vdovce, s nÌmû dÏti nemÏla.
V mlad˝ch lÈtech byla hezk˝m dÏvËetem. Dostala se na
faru k mojÌ babiËce za sluûku, kdyû jÌ bylo asi dvacet let.
Slouûila pÏkn˝ch p·r let na fa¯e a tam se takÈ vdala.
Pravda, brala si svÈho ûenicha nerada a spÌöe ze zoufalstvÌ,
neû z l·sky. MÏla totiû r·da jakÈhosi hocha, kter˝ ji sliboval, ûe si ji vezme, ale vzal si pak jinou. I provdala se za
vdovce, kter˝ o ni velice st·l. Ale vdala se bez l·sky a p¯i
svatbÏ provedla tenhle kousek.
~ 14 ~
Svatba se mÏla konat a oslavit na fa¯e, neboù nevÏsta byla
sirota. A jinÈho domova, kromÏ fary, nemÏla. A tak p¯iöli
na faru vöichni zn·mÌ dÏdeËkovi a babiËËiny, jakoby se
vd·vala vlastnÌ jejich dcera. Byli tam lidÈ z LeËic i p¯espolnÌ, zavÌtali z KrabËic a dokonce i ze Chleb pan senior
Janata. Pro hosty bylo prost¯eno nÏkolik stol˘, ba i v pr˘jezdÏ pr˝ sedÏli a hodovali
Ale co provedla nevÏsta, toho nikdo neoËek·val. Kdyû uû
byl Ëas, jÌt do kostela, zaËali se ohlÌûet po nevÏstÏ, ale ta
jako kdyû se do zemÏ propadne. Hledali ji a volali, ale nikde nic. NevÏsta zmizela. Aû komusi napadlo, prohledat
i p˘du. A na p˘dÏ naöli nevÏstu schovanou v senÏ, ûe se
vd·vat nebude a ûe z˘stane slouûit na fa¯e do smrti.
Vöechny domluvy byly marny. éenicha, kter˝ za nÌ takÈ
vylezl, nechtÏla ani vidÏt a zakr˝vala si z·stÏrkou obliËej,
ûe se stydÌ. Za ûenichem vylezli na p˘du vöichni svatebËanÈ, p¯emlouvali a domlouvali, ale nic naplat. NevÏsta, ûe
do kostela nep˘jde, svatebnÌ hostinu ûe aù snÏdÌ bez
svatby, ona ûe se vd·vat nebude. Kdyû nikdo nevÏstu nedovedl p¯emluvit, aby sestoupila s p˘dy, vylezl nahoru
s·m dÏdeËek Kaöpar. Co ûe si myslÌ, na fa¯e ûe do smrti
z˘stat nem˘ûe, on ûe brzy p˘jde do v˝sluûby a u novÈho
far·¯e kdoû vÌ, zda bude moci slouûit, takhle ûe p¯ece jen
bude zaopat¯ena a tak d·le, aû se koneËnÏ poda¯ilo jeho
v˝mluvnostÌ nevÏstu p¯imÏt, aby seöla dol˘. OblÈkla se do
svatebnÌch öat˘ a öla do kostela. Ale kdyû mÏla odpovÏdÏt
na ot·zku, zda si bȯe ûenicha z l·sky, opakovala zase, ûe
by nejradÏji z˘stala na fa¯e. Teprve potom, kdyû jÌ dÏdeËek
¯ekl, to ûe asi nep˘jde, prohl·sila, ûe tedy chce mÌt ûenicha
r·da a z l·sky ûe si ho chce vzÌt.
Hned po oddavk·ch prohl·sila vöak, ûe bude kaûd˝ den
odpoledne smÏt na faru, coû jÌ ûenich p¯ed svÏdky musil
slÌbit. Heranka doch·zela vskutku skoro cel˝ ûivot sv˘j
k n·m. Kdyû se po dÏdeËkovi dostal na faru m˘j tatÌnek,
doch·zela takÈ vypom·hat a chodila tak po cel˝ch Ëty¯icet
let, kter· v LeËicÌch proûil. NÏjakou pr·ci si vûdycky naöla, kdykoli p¯iöla.
MÏli jsme Heranku vöichni r·di. N·m hoch˘m, Bohouökovi a mnÏ, nahrazovala vlastnÌ babiËku, jiû jsme nepoznali.
Byla n·m v naöem dÏtstvÌ, dokud nep¯iöla tetinka R˘ûenka,
nejmilejöÌm a nejbliûöÌm ËlovÏkem po rodiËÌch. NemÏla,
jak uû jsem ¯ekl, vlastnÌch dÏtÌ, a tak u n·s tr·vila skoro
celÈ dny, nÏkdy i noci. Dom˘ odbÏhla sic, udÏlala, co bylo
nutno, ale pak bÏûela zase na faru. Se sv˝m muûem nebyla
sice neöùastn·, byl to hodn˝ dÏda, dobr·k velik˝, ale dlouho
u nÏho nikdy nevydrûela, st·le ji cosi t·hlo k n·m.
Kdyû u n·s nÏkdy z˘stala na noc, byl to pro n·s, dÏti,
zrovna sv·tek. VeËer n·m povÌdala poh·dky, jichû umÏla
nem·lo, vzpomÌnala na starÈ Ëasy, vypravovala o dÏdeË-
Vyd·v· ObecnÌ ˙¯ad LedËice; dö, ip; reg. Ë.: MR »R E 106 84
kovi Kaöparovi a o babiËce, a nÏkdy k velikÈmu naöemu
potÏöenÌ prohlÌûela n·m vlasy a vûdycky tam nÏco naöla,
Ëeho jinÌ nenach·zeli, neboù tam niËeho nebylo. Ale jejÌ
˙skok a klam byl n·m vûdy straönÏ milou z·bavou, neboù
ÑsvÏt chce b˝t klam·nì.
J· mÏl Heranku r·d jeötÏ z jin˝ch d˘vod˘. Dovolovala mi
totiû vöelicos, Ëeho mi moji rodiËovÈ nedovolovali. MÏl
jsem podivÌnskÈ choutky a z·liby, k·va mi na p¯Ìklad chutnala nejlÈpe, jestliûe jsem ji pojÌdal z tal̯e lûÌcÌ, tak jako
polÈvku. PolÈvku zase nejradÏji jsem pil z k·vovÈho hrneËku. To bylo sic p¯ÌsnÏ zak·z·no, ale babiËka, jestliûe
rodiËe nebyli p¯Ìtomni, mi moje z·liby trpÏla.
Heranka dovedla, kdyû chtÏla, rozesm·t kde koho sv˝mi
n·pady a ûerty. NÏkdy bavila lidi i tak, ûe vöelijak· cizÌ
slova z˙myslnÏ p¯ekrucovala. Na p¯Ìklad ptala se jednou,
jakÈ poËasÌ p¯edpovÌd· holometr (barometr) anebo, kdy
p¯ijede pan vik˝¯ (vik·¯).
»Ìm byla staröÌ, tÌm byla oblÌbenÏjöÌ. Kdyû zem¯el jejÌ
dÏda, nemÏla teprve doma û·dnÈho klidu. Vypom·hala nejen na fa¯e, ale po celÈ vesnici. Byla na vöech svatb·ch,
poh¯bech a k¯tin·ch. Kdyû se nÏkdo Ñpol·malì nebo kdyû
nastydl, babiËka ho pa¯ila a mazala, dokud zase nebyl chlapÌk. Kdyû se va¯ila povidla, dralo pe¯Ì, zabÌjel krmnÌk,
pekly kol·Ëe, ökubaly husy, vöude ji r·di vidÏli. Ponocovala
u tÏûce nemocn˝ch, um˝vala a oblÈkala neboûtÌky, bÏhala
do lÈk·rny, kdyû bylo naspÏch, nebo pro pana doktora, neboù umÏla bÏhat jak mladice. Bylo-li pot¯ebÌ poslat nÏkam
zvl·öù rychlÈho poslÌËka, posÌlali leËiËtÌ lidÈ Heranku.
NÏkdy se vracela tak brzy, ûe ani vϯiti nechtÏli, ûe vskutku
byla tam, kam ji poslali. TakÈ r·da pom·hala na poli,
zvl·ötÏ v lÈtÏ. ÑTo BoûÌ slunÌËko vyt·hne vöecky nemoci
z tÏlaì, ¯Ìk·vala, kdyû jÌ bylo uû sedmdes·t let a kdyû bÏûela nÏkam na pole s motykou nebo hr·bÏmi. »ipernou,
mrötnou a pracovitou z˘stala aû do vysokÈho st·¯Ì.
Nerada p¯enocovala nÏkde v cizÌch vesnicÌch a mÏstech.
Vûdycky pr˝ se jÌ hned po LeËicÌch zastesklo. Jednou jÌ
poslali do hradiöùskÈ fary u Nasavrk, kdyû se tam narodil
prvnÌ syn. Zdrûela se u pana str˝Ëka Kaöpara zrovna t˝den,
dÈle ne. Stesk po LeËicÌch dolehl na nÌ tak, ûe sebrala svÈ
vÏci a hajdy p¯es Prahu dom˘, do LeËic. V Praze se jÌ stala
p¯Ìhoda, jeû mohla mÌt nep¯ÌjemnÈ n·sledky. Pan str˝Ëek ji
totiû p¯ed odjezdem varoval, ûe nem· nikomu svϯovat ani
na okamûik sv˘j kuf¯Ìk. ZejmÈna v Praze, ûe m· b˝t opatrn· a kuf¯Ìku z ruky ned·vat, aby jÌ ho neukradli, jeù pr˝
na n·draûÌ mnoho podvodnÌk˘ a zlodÏj˘, kte¯Ì okr·dajÌ nezkuöenÈ a lehkovÏrnÈ cestujÌcÌ. Ale pan str˝Ëek zapomenul
na ÑakcÌz·kyì, z¯Ìzence potravnÌ danÏ.
pokraËov·nÌ p¯ÌötÏ
Sazba: AntonÌn Plicka, tel.: 0603/483 943, e-mail: [email protected]