Ritodgata 2011 – Bratislava

Ritodgata 2011 – Bratislava
(přednáška a meditace v rámci krátkého programu)
27.5.2011
Děkuji vám, že jste dnes přišli. Přeji si, aby tento program byl přátelskou výměnou a společným
cvičením v přátelské atmosféře.
Toto cvičení bude co nejjednodušší. Také si přeji, aby bylo účinné a abychom jeho pomocí dosáhli do
hloubky svého vnitřního vědomí.
Dnes ráno jsme diskutovali o tom, jak začít tento program. Tedy vám povím jeden příběh z Véd,
v kterém jsou vyjádřené duchovní pravdy. V tomto příběhu, jak v každém příběhu založeném na
vyjadřování duchovních pravd, každý symbol něco reprezentuje. Není tu jen jedno ponaučeni, ale je
tu víc symbolů. Tento příběh se odehrává ve třech částech, ale abych to zkrátil, povím vám jen jednu,
prostřední část příběhu.
Je to o velkém královi, kterého měl v zemi každý velmi rád. Vládl v této zemi tak, jako kdyby všichni
poddaní byli jeho vlastní děti. Byl to oblíbený a zbožňovaný panovník. V důsledku nějakých okolností
vážně onemocněl a nebyl schopný dále vládnut a staral se o svoje království. Vyzkoušel všechny léky,
ale nic mu nepomáhalo se vyléčit. Následně se střetli různí mudrci a duchovní a radili se co dále.
Shodli se na tom, že uskuteční velký ohňový rituál, při kterém se zapálí obětní oheň a tomuto ohni se
podle tradice obětuje něco velmi cenného. Ohni se daruje tato oběť, protože oheň se považuje za
symbol Boží vůle. Protože všechno, co do ohně hodíme, stává se ohněm. Stejně tak, čehokoliv se
dotkne Boží vůle, stane se božským. No oni si určili za oběť velmi divný předmět. Byla to lidská oběť,
šestnáctiletý chlapec měl být obětovaný svátému ohni. Král byl však proti tomu, byl připravený
zemřít nebo trpět. Ale všichni mudrci a duchovní v zemi stejně jak všichni lidé v království chtěli krále
zachránit.
Po celé zemi se vyhlašovalo, že království potřebuje šestnáctiletého chlapce a každý rodič, který
daruje svého syna, bude odměněný, dostane, co si bude přát. Bylo to dlouhé hledání, ale nakonec se
našel jeden manželský pár, který chtěl darovat svého prostředního syna proti jeho vlastní vůli.
Ve skutečnosti byla tomuto chlapci utajovaná příčina, proč má být darovaný králi. Rodiče měli tři syny
a byli velmi chudobní. Otec měl rád nejstaršího syna a matka zbožňovala nejmladšího syna, a tak toho
prostředního byli připravení obětovat.
Rituál se vykonával na speciálním místě a uprostřed tohoto místa byl sloup. Všechny obětní předměty
se obyčejně kladly k tomuto sloupu, ale když šlo tentokrát o lidskou oběť, chlapec byl ke sloupu
přivázán. Až v tomto okamžiku chlapec pochopil, že je určený za oběť v tomto rituálu. Okolo ohně
bylo shromážděno mnoho světců a duchovních, kteří se modlili a zpívali mantry a modlili se nejdřív za
to, aby tohoto chlapce očistili před obětováním. A chlapec zatím plakal a prosil přítomných, aby se
slitovali a žádal, aby ho osvobodili, protože není správné obětovat jednoho pro dobro někoho
druhého nebo druhých lidí. Neustále prosil o propuštění. No světci mu odpověděli, že všichni přece
musíme zemřít a tato smrt bude velmi šlechetná. Podle jejich slov ve válce stejně tak obětujeme
množství lidských životů. Tak proč tedy neobětovat jednoho člověka pro dobro krále a celého
království, uvažovali tímto způsobem.
Jakmile se blížil konec očistného rituálu, přišel k nim jeden velký mudrc. Když vstoupil mezi ně,
všichni ostatní ho uctivé zdravili. A když chlapec viděl, že ostatní tohoto mudrce velmi respektuju
a uctívají, obrátil se na něho se slovy: „Prosím, osvoboď mě. Pověz těmto lidem, aby mě propustili.
Zachraň mé před tímto nebezpečím.“ A tento mudrc k němu promluvil: „ Nemůžu tě zachránit, ale
můžu ti pomoct, aby ses zachránil sám. Tu samotnou záchranu, ten čin musíš udělat ty sám. Naučím
tě modlitby a ty se modli z celého srdce. A jestliže jsi dost upřímný ve svém snažení, budeš
zachráněný. Já budu na tebe dohlížet, jak pokračuješ.“ A mudrc mu dal několik manter, které měl
zpívat. Některé sloužily na to, aby vzbudily jeho vnitřní silu, jiné na to, aby nahromadil energii a další
na to, aby se dostal do souladu s přírodními energiemi. Nakonec mu dal i mantry, aby v sobě zažhnul
světlo, které ho ochrání před temnotou.
Chlapec zpíval tyto mantry a modlil se z celého srdce a s velkou intenzitou, protože věděl, že jinak
zemře. Když zpíval poslední mantry, které ho měly uchránit před temnotou, lana povolily a chlapec
byl osvobozený. Všichni byli překvapení a začali se obávat, co se stane s králem. Ale král byl také
zázračně uzdravený. Příběh pokračuje dále, ale skončíme při této jeho druhé části.
Nyní se můžete zeptat, jak se tento příběh vztahuje na vás a jak se vás týká? Jeden nevinný
dospívající chlapec měl být obětovaný pro dobro celého království. Toto se odehrávalo běžně
v minulosti, v našich dějinách a děje se to i dnes.
Jak dospíváme, naši rodiče nás předávají systému. Nemáme právo ani možnost se k ničemu
vyjadřovat ani vyjádřit sami sebe. Začíná se to, když dítě jde do školy – jiní určuji, co se má dítě
naučit. Školský systém má naplňovat požadavky zadané vládou státu. Jsou i jiné systémy jak vláda
a zákony, například náboženství, ekonomika, kultura, zvyky, a také existují jisté pravidla, jak se má
v dané kultuře chovat muž a jak se má chovat žena. Tyto systémy nám nedávají žádný prostor,
omezují naše individuální sebevyjádření. To je ponaučeni příběhu, to je to obětování dospívajícího
chlapce.
Jak se můžeme dostát z tohoto vězení? Nejsme v zajetí, protože systém je krutý nebo vinou našich
rodičů, ale kvůli naší vlastní nevedomosti a ignoranci. Všechno, co jsme přijali, nám bylo dané v zájmu
veřejného blaha. A to je tragédie – něco, co bylo míněné pro dobro veřejného života, má také zlé
důsledky. Existuje jedno řešení: zachránit sebe samého a přispět tak k záchraně systému. Stejně jak
chlapec v příběhu zachrání sebe a tím pomůže očistit ten systém. Je třeba začít posilňováním sebe
samého, hledat možnosti, jak soustřeďovat svoji energii. Jakmile se o to budeme snažit, dostaneme
pomoc shora, tedy pomoc Absolutna. Podívejme se nazpět do našeho příběhu – jak dostal chlapec
pomoc? Mudrc, který mu pomohl, najednou přišel mezi ostatní duchovní v době rituálu, hledal
příležitost, jak pomoct. Prvotní pomoc může přijít odkudkoliv, potom je třeba začít pracovat na sobě.
Tento chlapec měl svým způsobem štěstí, že byl vystavený takovému silnému utrpení, které
způsobilo, že jeho touha osvobodit se byla velmi intenzívní. Kdyby ho nepostihla taková velká
tragédie, tak by žil jak každý normální chlapec. Ale on byl vystavený velkému nebezpečí a strachu
a jeho snaha se osvobodit byla velká. Podobně jak v tomto příběhu my všichni máme nějaké
problémy a přežíváme utrpení. Ale my hledáme nějaké jiné řešeni, díváme se jiným směrem. My
hledáme pomoc u těch, kteří představují systém a ti nám nemohou pomoci. Oni jsou pro udržení
systému, a ne za nás a náš svobodný rozvoj. Hledejte proto možnosti, které vám mohou opravdu
pomoci, a které vám ukáží cestu, jak začít práci na sobě.
Každý máme v životě problémy – určitou dobu můžeme být spokojení a vyvážení, šťastní, potom se
najednou setmí, nastane bolest, stagnace a my si najdeme něco, co nás potěší, něco, co nám udělá
radost. Ale pak se to znova opakuje, ten řetěz smutku, bolesti a radosti. Tak to stále pokračuje, až se
nakonec toto utrpení stane pro nás rájem. Ale v nás něco trpí. Můžeme uspokojit svoje tělo jídlem,
pěkným oblečením, požitky. Můžeme uspokojit svoji mysl tím, že děláme svoji oblíbenou činnost, ale
budou momenty, kdy budeme cítit prázdnotu. My se však od tohoto pocitu odvrátíme, ignorujeme
ho a zapomeneme na to. A potom pokračuje to klamání sebe samého. Myslíte na sebe, myslíte na to,
jak lze zlepšit sebe samého. Najděte nějaký zdroj, který vás může dovést k tomu, že budete vnitřně
na sobě pracovat. Tato snaha se začíná meditací. Meditace nám pomáhá dvěma způsoby. Jednak
pochopit, co ve skutečnosti jsme, co je naše pravá podstata, a pak nám pomůže vycítit, co je pro nás
vhodné a správné a kudy jít. Protože informace, které dostáváme zvenku, jsou současní systému.
Musíme se proto zamyslet, co je z toho pro nás dobré a vzít si z toho jen to, co je prospěšné pro naše
vnitřní osvobozeni. V různých náboženstvích se používají různá slova: na východě se hovoří
o vysvobození, a tady na západě hovoříme o spasení. Obě mají stejný význam. Není to však něco, co
dostaneme od Boha. Pokud jsme připravení, tak se to stane. Každou jednu informaci musíme
zkoumat ve vztahu k sobě samému, k svojí podstatě. Na to jsou dva způsoby: oblečeni si můžeme
koupit v obchodě nebo si ho nechat ušít. Nejlepší se v něm budeme cítit, když si ho koupíme
v obchodě a necháme si ho ještě upravit na svoji postavu. Každou techniku a každou informaci,
kterou si přečteme, nebo se k nám dostává zvnějška, bychom měli zkoumat a zatřídit podle svého
vnitřku. Jestliže toto budeme dělat, budeme více spokojení se sebou nejenom na úrovni těla a mysle,
ale i hlouběji.
Meditace je nyní velmi populární. Před třemi týdny jsem v Indii potkal jednu Francouzku, která mi
řekla, že chodí na jógu a medituje tam. Spolu jsme meditovali v malé skupině lidí a po meditaci jsem
se ptal lidí, jaké jsou jejich zážitky a ona mi tehdy pověděla, že ještě nikdy necítila to, co nyní při této
meditaci. Není však důležité, jak se cítila, ale co řekla o meditaci. Pověděla, že často chodí na
meditace, protože je to právě velmi v módě. To nám však nepomůže dostát se ven ze systému a jít
hlouběji do své vnitřní bytosti. Nejprve musíme cítit nespokojnost se systémem a až potom je možné
dostat se z něho ven a osvobodit se. Musíme být dostatečně vystrašení a odmítat systém. V takovém
případě nám meditace může pomoct. Takže použijte zkušeností z meditace.
Obyčejně lidé, kteří meditují, žijí v dvou světech. Každý žijeme v dvou světech, vnitřním a vnějším. To
je přirozené pro každého mít vnitřní svět, svoje sny, představy. Ale pro lidi, kteří meditují, je to trochu
tragické, protože také mají vnitřní a vnější svět, ale nedopustí, aby se střetli. Když máme nějaký stres,
stáhneme se do vnitřního světa meditace a potom nás systém vypudí. Ve skutečnosti by to takto
nemělo být – důležité je, abychom to, co se naučíme v meditaci o sobě, o svém charakteru a své
vnitřní bytosti, uměli využít v běžném životě ve světě. Ti, kteří používají zrcadlo, vypadají lépe, ale to
není to zrcadlo, které je dělá hezčím. Když se podíváme do zrcadla, můžeme vidět svoje vlastní chyby
a můžeme je opravit. Podobně v meditaci můžeme vidět svůj vlastní charakter, sebe samého
v zrcadle a můžeme na tom pracovat. Avšak jen tehdy, když máme zájem o něco více jak relaxaci. Jen
když máme zájem v meditaci dostat se za relaxaci, můžeme vidět v zrcadle svůj obraz. Jak budeme
vědět, jací jsme, můžeme využít tyto poznatky ve světě, v denním životě a podle toho se zachovat
a tak se stavět k informacím vnějšího světa. Když víme o sobě víc, cokoliv, co děláme v běžném
životě, můžeme sladit s naším vnitřním světem. Takže meditace nám pomůže dostávat se hlouběji
a hlouběji. Také nám pomáhá rozšiřovat se zevnitř směrem ven a očistit naše chování v jakékoliv
oblasti. Jestliže jsme dost bdělí a ostražití v meditaci i v běžném životě, můžeme se zlepšit v každé
naší aktivitě a oblasti.
Tolik o meditaci. Jestliže jste něco o meditaci slyšeli a máte nějaké otázky, můžeme o tom diskutovat.
***
Můžeme nyní společné meditovat. Nemusíte se obávat, když budu cítit, že jste v nepohodě, meditaci
zkrátím.
První otázka: Co když bude polovina z nás v nepohodě a druhá polovina v pohodě?
To se nikdy nestane. Budu se řídit tím, jak se bude cítit většina. Můžu vám nejprve povědět příběh
z Buddhova života?
Buddha šířil svoje učení na cestách dědinami, kterými procházel a oznamoval lidem, že když se
shromáždí okolo něho, může k nim promluvit. Jednou v jedné vesnici už všichni čekali shromáždění,
když Buddha se svými žáky přišli. Buddha si sedl na pódium pod strom a tam tiše seděl, nic neříkal.
Ubylo deset, patnáct, třicet minut a lidé už byli netrpěliví. V tom okamžiku vešel mezi ně muž
a Buddha se ho ptal, jestli je hladový. Bylo to prvá otázka, kterou řekl. Muž odpověděl: „Ano, pane,
jsem hladový.“ A Buddha mu odpověděl, aby se šel najíst a vrátil se. Buddhovi žáci si dělali starosti –
žili s ním, ale on se jich nikdy nezeptal, jestli už jedli nebo jsou hladoví. A tak dalších několik minut
čekali, než se muž najedl. Když se vrátil, Buddha začal svoji přednášku. Lidé si oddaně vyslechli
přednášku a rozešli se. Po přednášce přišel tento mladý muž za Buddhou a zeptal se ho, jestli ho
přijme mezi své žáky. A tak odcházeli všichni spolu a na cestě se Buddhy jeho žáci zeptali, proč se jich
nikdy nezeptal, jak se cítí, proč se o nich nikdy nestaral a naopak tento mladý muž si zasloužil tolik
pozornosti, i když ho nezná. Buddha na to odpověděl: „přišel jsem do této vesnice kvůli němu, takže
jsem musel počkat.“
Před meditací a před nějakým důležitým rozhodnutím v životě se vždy uvolněte. Kdyby byl muž
v našem příběhu hladový, nebyl by schopný poslouchat přednášku. Bylo to Buddhovo přání, aby si ho
muž vyslechnout, protože ho ve skutečnosti poznal.
Stejně tak tu nastala situace, když jsme přemýšleli, jestli začít nebo ještě čekat na lidi a já jsem řekl,
že jsem přišel sem kvůli lidem, tak musíme ještě počkat. Přišel jsem sem kvůli vám všem, tak rád
počkám.
Nyní k meditaci. Bude to neformální, to znamená, že nebude to vycházet z nijakého náboženského
systému, nemusíte se obávat. Na začátku je několik modliteb. Vy můžete dělat to, co je vám blízké.
Jestliže nemáte nic takového, můžete len podržet ve vaší mysli to, co budu říkat. Když povím, abyste
si řekli modlitbu, můžete si něco přát a cítit, že chcete splnit dané přání. Budete cítit, že jste schopní
splnit, co si přejete, budeme mít víru. Takže přání, víra a očekávání naplnění. Podobně jak ten chlapec
v příběhu vyslovil přání, modlil se a jeho přání bylo splněné. Modlíme se tak s plným odevzdáním
a očekáváním splnění. Během meditace tedy spojte moje slova s vaším přáním a vírou v jeho
naplnění.
Sedněte si do pohodlné pozice. To je důležité, protože při meditaci potřebujeme spolupráci těla. Slibte
sami sobě a můžete i mně, že uklidníte vaše tělo nejvíc, jak se dá. Když se budete potřebovat pohnout,
nejprve se zeptejte vašeho těla, či je to nutný pohyb. Zeptejte se vašeho těla, jestli už více nechce
spolupracovat. Když se musíte pohnout, tak jen pomalu, žádné prudké pohyby.
Utište se. Pomalu zavřete oči. Nemusíte jich zavírat hned, jen se uvolněte a pomalu zavřete oči.
Požádejte svoje tělo o spolupráci. Vnímejte vaše tělo jak přítele a požádejte ho o pomoc.
Nyní se modlíte k Matce Zemi nebo k místu, kde se nacházíme, aby bylo pro nás příjemné
a pohodlné.
Dále modlitba vaší vnitřní energii, která spí hluboko ve vás. Ti, co poznáte čakry, můžete se při tom
soustředit na kořenovou čakru na dolním konci páteře.
Modlete se k svému mistrovi a žádejte ho o požehnání. Jestliže mistra nemáte, můžete se modlit
k nějaké čisté vesmírné bytosti a žádat ji o pomoc.
Nyní začněte pomalu zhluboka dýchat. Snažte se pozdvihnut a prodlužit svůj dech. Dýchejte do břicha
a ciťte, jak se vaše břicho rozpíná s nádechem a jak klesá a stahuje se s výdechem. Zkusme náš dech
přemístit z hrudníku i do břicha, nechejme ho stoupat a klesat s dechem. Postupně budete cítit, jak se
vaše břicho uvolňuje. Na základě tohoto uvolněni můžete jemné upravit polohu horní části těla.
Nyní namísto vědomého dýchání, pozorujte, jak vaše tělo dýchá. Buďte jen svědkem toho, jak se vám
dýchá, jak se vám břicho nafukuje a jak se stláčí. Můžeme se zaměřit na pohyb těla při dýchaní nebo
se můžeme zaměřit na dotyk dechu, na proud dechu, který cítíme v nose při nádechu a při výdechu.
Můžete se soustředit na studený dech v nosných dírkách při nádechu a teplý proud dechu
při výdechu. Nyní se nesnažme dech ovládat a vědomé s ním pracovat, len ho pozorujme. Jak když
lovec čeká na zvíře, čekejte na svůj dech. Udělejte tak bez toho, abyste si hovořili, že pozorujete svůj
dech.
Pomalu soustřeďte svou pozornost na bod mezi obočím, na adžna čakru a dýchejte do tohoto středu.
Při nádechu můžete cítit, jak sem přijímáte vesmírnou energii. Při výdechu se tato energie rozlévá
do našeho těla a do naší vnitřní bytosti. Jen ten bod uprostřed obočí a energie.
Můžete také cítit, jak se vaše tělo mírné rozpíná s nádechem a jak se mírné stahuje při výdechu. Bod
uprostřed obočí, energie, rozpínání a stahováni se. Jestliže se někomu chce spát, může mírné
pootevřít oči.
Když cítíte, že máte dost energie, soustřeďte se na tento bod mezi obočím, zůstaňte tam bdělí
a poslouchejte. Vnímejte prostor okolo vás, tuto místnost, vnímejte zvuk a ruch, který k nám doléhá
zvenku. Vnímejte různé pocity ve svém těle, pohyby hrudníku při dýchaní. Cokoliv se děje, pozorujme
to a buďme si toho vědomí. Nechejte ať se to děje, jste v centru mezi obočím a toto se děje okolo
vás. Všechno je v pořádku, všechno co se děje venku je vítané. Žádné volby, žádné postoje a úsudky,
zda se mi to líbí nebo nelíbí. Všechno, co přichází do naší mysli, nechejme, ať přichází. Pokud uslyšíte
nějaký zvuk tak zároveň ciťte ticho, které je jeho oporou. (Zvonění telefonu) i toto přijměte, aj toto
má svoje místo tu mezi námi. Jestliže máte nějakou myšlenku, vnímejte ji jak takový oblak, který
proudí naší myslí. Naučme se ji přijat. Ale zůstaňme stále v bodě uprostřed obočí.
Když cítíte, že to už stačí, přeneste svoji pozornost do srdce. Urobte to, když to tak budete cítit, ne
jen proto, že vám to nyní říkám.
Když se přejdete do srdce, ciťte, jak proudí energie v souladu s vaším dechem. Ve vašem hrudníku se
dech spojuje s pulzující energií ve vašem srdci. S každým nádechem ciťte, že tato energie stále více
naplňuje vaše srdce světlem.
Z tohoto světla vnímejte svoje tělo, jak tu sedí v meditaci. Vy v této místnosti. Vnímejte, že máte
nějaký život, který se spojuje s tímto tělem. Přejte si, jaký by měl byť.
Soustřeďte se na vaše tělo a pošlete toto světlo ze srdce do vašeho celého těla. Tato energie dává
vašemu tělu takovou formu, jakou si přejete. Soustřeďte se na to, že vaše tělo dostává takovou
podobu, jakou si přejete. Jestliže máte nějaký tělesný problém, ciťte, že tato energie na něho působí
příznivě a vyléčí ho.
Nyní se soustřeďte na svoji mysl, na všechny vaše zážitky, zkušenosti, přání, vzpomínky a pošlete
světlo z vašeho srdce do vaší mysli. Ať toto světlo očistí všechny zlé vzpomínky a stopy, které máte
v mysli. Je to vnitřní léčení. Přejte vaší mysli tolik moudrosti, odvahy a lásky, kolik potřebuje.
Pošlete toto světlo do všech tělesných aktivit, do vašich pohybů. Ať se vaše činy stanou krásnějšími.
Přejte si, aby toto světlo působilo na vaše slova, aby byla silná, pravdivá a laskavá. Dále ať toto světlo
působí na to, jak vnímáme a cítíme.
Pošlete nyní toto světlo do vašich rodinných a partnerských vztahů. Pošlete toto světlo do každého
vašeho vztahu a přejte si, aby toto světlo přineslo více harmonie a lásky, do vztahu s rodiči,
sourozenci a dětmi. Pokud máte nějaké zlé zkušenosti s někým, odpusťte mu. Odpusťte mu pomocí
tohoto světla. Jestliže cítíte, že jste někomu ublížili, pošlete toto světlo této osobě.
Nyní myslíte na svoje denní činnosti, které děláte denně v práci a soustřeďte se na to, jaké by to mělo
být. Pošlete světlo do svého zaměstnaní a ciťte, jak se to zlepšuje. Soustřeďte se na svoje aktivity
doma a v práci a přejte si, aby přinášely více radosti vám a vašim kolegům a blízkým lidem.
Nyní se podělme o světlo so všemi lidmi, kteří tu nyní jsou. Každý se podělí s každým. Všichni spolu
pošleme toto světlo do vesmíru. Ciťte světlo, které záři z nás do vesmíru. Pošleme ho Zemi, přírodě,
atmosféře, všem živým formám, rostlinám, zvířatům, lidem a dalším bytostem. Přejme si, ať jsme
všichni spolu v harmonii, my s nimi a oni s námi. Nyní si můžete představit, že toto světlo vytváří
ochranný obal okolo vás. Představte si sebe v tomto obale.
Nyní ciťte vděčnost za tuto zkušenost. Pošlete vaši pokornou vděčnost do vesmíru. S touto vděčností
vyslovte modlitbu za dobro.
Pomalu se připravte na ukončení meditace. Zasněte zhluboka dýchat, ale pomalu. S výdechem se
soustřeďte na to, že všechny probuzené energie se uklidňují a vracejí se na svoje místo. Všechny
energie se harmonizují, uklidňují a vracejí se do svého původního stavu. Pomalu prociťujte svoje tělo,
od hlavy po paty a od pat až k hlavě a vraťte se sem. A až celkem nakonec otevřete oči. Když otevřete
oči, usmějte se.
Poděkujte tělu za spolupráci a dopřejte mu jemnou masáž. Jemně si promasírujte tělo, ciťte ten dotyk
a udělejte to s vděčností.
Můžete se podělit o váš zážitek nebo se ptát.
Otázka: Snažím se meditovat sama, ale během této meditace jsem mala taký stav, jaký jsem ještě
nezažila. Proč toho nemůžu dosáhnut i sama, když medituji doma?
Protože nyní si neměla žádné očekávání. Když meditujete doma, něco očekáváte. Vždy když
meditujete, zároveň porovnáváte to, co zažíváte s tím, co očekáváte. Takže nejste naplno v meditaci.
Jedna polovina medituje a druhá vykonává introspekci.
Otázka: Ale proč jsem to nyní tak nedělala jako doma?
Protože nyní si byla zvědavá, chtěla si vědět, jaké to bude a neměla si to očekávání.
Otázka: Můžu i příště sama dosáhnut takový zážitek, když nebudu mít ta očekávání?
Můžeš mít i daleko hlubší zážitky. Nejdřív je třeba si říci, že je to možné. Není jen toto možné, ale
i větší věci jsou možné. Něco vám povím – příště když budeme spolu meditovat, váš zážitek nemusí
být takový jako dnes, protože už budete ode mne něco očekávat.
V první řadě se nikdy nestarejte o kvalitu vaší meditace. Když doma děláte domácí práce, zamýšlíte se
nad tím, jak to děláte? Když čistíte záchod? Nebo když dáváte květy do vázy? Porovnáte tyto aktivity
s minulými? Podobně i meditace je součástí vašeho vnitřního čistění. Někdy je to jak čistit záchod
a nikdy je to jak dávat květy do vázy.
Povím vám, proč byla tato meditace taková příjemná: chtěl jsem od vás, abyste přijali všechno, co se
venku děje, abyste přijali všechno, co k vám přichází. Normálně když slyšíme nějaký zvuk a ruch,
vyrušuje nás to. Ale každý zvuk je překrytím ticha, takže když slyšíme nějaký zvuk, můžeme vnímat to
ticho, které je za ním. Například voda může být pokojná a tichá, ale vlny ji rozčeří na hladině. Pod
těmito vlnami je však stále ta stejná voda. Závisí od toho, na co se zaměříme, to je ten rozdíl.
Například, když meditujeme a venku zatroubí nějaký řidič v autě, vyruší nás to a pomyslíme si, že je to
nějaký nevychovanec. Nyní jsem od vás chtěl, abyste to přijali. Kdyby to byl pták, který zpívá za
oknem, nerušilo by vás to tak. Zpívající pták, to jsou vibrace zvuku, které zachytává vaše ucho stejně
tak, jak troubící auto, které je také vibracemi zvuku. Můžete to brát jako rušivý moment, ale můžete
to i přijat
Otázka: Nebo můžeme to i nevnímat, mne se zdá, že jsem to vůbec nevnímala. Myslím, že správná
meditace je, že se ocitneme někde jinde v určitém světlé.
To je v pořádku.
Otázka: Myslím, že lidé když sem přijdou meditovat, se odevzdají mistru, protože mu důvěřuji,
a proto mají hlubší zážitek. Možná doma když se soustředí také na nějakou vyšší bytost, které
důvěřuji, možná by dosáhli to stejné?
To je v jistém smyslu pravda, ale je tu jezte i jiná věc. Proč jsem tu já, a proč jste tu vy? Rozmýšlejte
o tom. Existuje něco ve vesmíru, co zařídilo naše setkání. Hodně lidí tu chtělo být a někteří sem přišli
náhodou, nějak se tu ocitli. Ve vesmíru existuje milující přítomnost, můžeme ji nazvat, jak chceme. To
je to, co nás spojilo a způsobilo, že se takto cítíme. Slunce nedělá nic speciální, aby na nás zářilo, jen
my musíme otevřít dveře. V Indii říkají básnici, že ani slunce nechce svítit, ale je tu na to, aby svítilo.
Stejně je to i v nás. Povím vám nějaké věci v tomto básnickém duchu. My jíme jídlo a z tohoto jídla je
živé naše tělo. Ale můžeme vidět, jak toto jídlo živí všechny časti našeho těla, vnitřnosti, kůži, kosti.
Kdo vykonává toto vyživování? Tato milující přítomnost tedy není tam daleko, ale je tu v nás a dělá si
svoji každodenní práci. Všimněte si této přítomnost ve vás.
Včera jsem mluvil s jednou ženou. Ona studovala dálkově a chystala se za dva dny na zkoušku. Velmi
se obávala a byla nervózní. Pověděl jsem jí, že to dobře dopadne, ale ona nebyla připravená s tím
souhlasit. Potom jsem jí pověděl, aby zkusila procítit, že si zaslouží uspět v této zkoušce. To změnilo
její postoj, nikdy takto o tom nerozmýšlela. Proto když si něco přejeme, nejprve zkusme procítit, že si
to zasloužíme. Je to o správné míře sebedůvěry. Když jí máme příliš, je to problém a když málo, tak
musíme pracovat na zvýšení. Lidé, kteří si neváží druhých lidí, jsou právě ti, kteří mají malou
sebedůvěru. Nejprve musíme mít rádi sami sebe, mít rádi samých sebe takové, jací jsme, časem se
můžeme zlepšit. Často se ale stává, že se nemáme rádi za to, jací jsme a přejeme si být nějací jiní.
Přijměte, jací jste teď, mějte se rádi, jací jste. To neznamená, že takoví musíte zůstat. Nebraňme
se tomu, jací jsme, neodporujme. Mnoho lidí viní druhé lidí z vlastních chyb, rodiče, učitele, partnery.
Když spadnete do propasti, je důležité, jestli vás někdo postrčil nebo jste tam skočili sami? Nejprve
si je třeba uvědomit, že jsem v propasti a potom můžu přemýšlet, jak se z ní dostanu. A mnoho
energie často mrháme na hněv vůči tomu, kdo nás postrčil. A tato ztráta energie nás navždy uvězní
v propasti. Přijměte, kde jste a soustřeďte se na to, jak se odsud dostat. A když se odsud dostanete,
budete silnější a více sebejistí. Když máte před sebou nějakou zkoušku nebo jinou náročnou událost,
rozhodněte se, že to zvládnete přátelským způsobem. Nesnažte si vinit někoho z ostatních.
Říká se, že v manažerství jsou dva typy manažerů. Když se něco zlého stane, ten první typ se ptá, kdo
to udělal a ten druhý se ptá, co se stalo. Pro toho druhého manažera existují řešeni, protože se ptá,
co se stalo. Ale ten, kdo se ptá, kdo to udělal, jeho energie se zbytečně mrhá na trest viníka. To stejné
platí pro naše vnitřní řízení, manažerství našeho vnitřního života. Nemyslíte si, že náš vnitřní život je
jiný než ten vnější. To co máme vevnitř, tak žijeme navenek. A když se nám zdá, že někdo žije krásný,
šťastný život, povíme si, že ten člověk měl štěstí. Ale není to tak, protože to jen jeho vnitřní život se
ukazuje jako šťastný vnější život. Můžeme však cítit, že to, jak žijeme navenek, není v našich rukách,
že se to děje mimo nás. To, co se děje v nás, to máme absolutně v naší moci a tam třeba začít. Ať jsou
to problémy ve vztazích, v práci či v jiné oblasti, vždy začněte od vašeho vnitřku. Sochař nejprve
sochu vidí ve své mysli a až potom ji začne modelovat. Začne štěpit kámen, aby ho oddělil od skály.
Podobně mějme v mysli takovou sochu, a potom ji můžeme realizovat. Když jste chodili na výtvarnou
výchovu, nejprve jste si museli rozmyslet, co budete malovat a potom jste mohli začít. Je to ve vašich
rukách.
Otázka: Chci se podělit o vlastní zážitek, že když jsem začal meditovat, může to velmi rychle
sklouznout do nějakého lovení zážitků. Snažil jsem se to potlačovat, ale jednou ty zážitky byly
intenzívnější a jednou méně a potom jsem si uvědomil, že meditace není o těch zážitcích, ale
o vnitřním rozhovoru.
Všechny zážitky, pěkné i méně pěkné jsou jen okolní scenérií na cestě. Důležitá je vaše cesta, ne
okolní krajina. Zážitky jsou jen bonusy, které nás mají motivovat na cestě. Přijměte všechny zážitky.
Výjimečně můžou být aj hrozivé zážitky, ale k nim třeba přistupovat jinak. Mohou signalizovat vaše
skryté strachy a ty je třeba vyčistit. Zážitky vám poví něco o tom, co je ve vás. Je dobré mít někoho,
kdo si vyslechne vaše zážitky z meditace a ví vám poradit. Jestliže nemáte takového člověka,
důvěřujte univerzu a někdo se objeví na cestě jako pomoc – může to být kniha, člověk nebo jen
nějaké repliky rozhovoru okolojdoucích, může to být modlitba, kterou máte už dlouho na stěně, ale
odrazu vám odhalí nový význam. Stává se, že inspirace přichází z televizní reklamy. Tam je vidět, jak
systém manipuluje s našimi pocity, city a myšlenkami. Nejdřív vám poví, že nejste dost dobrý a na to,
abyste se cítili dobře, potřebujete jejich výrobek. A je to podávané takovým přirozeným způsobem,
že člověk si myslí, že nyní není úplný, že nyní to s ním není úplně v pořádku. Ale vaše práce na sobě se
začíná tím, že si povíme, že nyní jsem úplně v pořádku. Tyto televizní reklamy mě inspirovaly. Ve
škole se používá tento postup v každé disciplíně – pokud se dítě nenaučí to, co obsahuje ten
předmět, není dobré. Ale žádný květ nemá pocit, že není dost dobrý, no my cítíme, že každý květ je
krásný. My lidé jsme takovými většími květy, příroda do nás investovala mnohem víc.
Otázka: Některé profese od nás vyžadují, abychom více pracovali na sobě a zdokonalovali se a my
musíme být se sebou i nespokojení, jak se chceme zlepšovat, musíme být perfektní, a to je potom
stres.
Když se stresujeme, budeme lepší? Když se od nás něco vyžaduje, může být dost těžké si povědět,
jsem dobrý, ale je to strategie systému. Je to technika systému – tlačit nás někam stále rychleji
a rychleji. Pozorujte tuto techniku, buďte si toho vědomí. Když pracujeme, většinou naše jedna
polovina pracuje a druhá polovina pochybuje, tam vzniká rozdělení. Měli byste se zabývat jen tou
prací. V Indii existuje duchovní přísloví – jste zodpovědní jen za to, jakým způsobem pracujete,
výsledek už není ve vašich rukách. Zaměř se proto na to, co umíš udělat, ne na to, co by si měla
udělat. Když si v nějakém zaměstnaní, tak tě tam vzali, protože si na to mala dispozici. Ale potom
se stalo buď vědomě, nebo nevědomě, že tvoje pozornost přela z toho, co si, na to, co by si měla být.
Jak dlouho pracuješ, osm hodin? Zbylé hodiny dne patří tobě a můžeš je využít na meditaci. Může
být, že si tě šéf neváži a nerespektuje, protože si neváži sebe samého.
Otázka: Problém je ale, že chci být perfektní ve všech svých aktivitách, nejenom v práci.
Mysli se na to, jak začít odsud, kde si, ne odsud, kde by si chtěla být. Jestliže chceš jít na vrchol hory,
tvoje přáni tě tam nevyvezou. Musíš akceptovat, že si celkem dole a začít zdola pěkně krok
za krokem. Nezáleží na tom, jestli musíš cestovat tisíc kilometrů nebo jen dva. Musíš začít vždy
prvním krokem. Nenechávej to na úrovni snění, ale uvědom si svoje sny a přáni. Zeptej se sama sebe:
toto chci dělat? A když budeš mít kladnou odpověď, každý večer si můžeš položit otázku: co jsem pro
to dnes udělala? Udělej pro to něco každý den a pomalu se tam dostaneš.
A meditace ti potom může pomoci. Někdy nemají lidé dost odvahy, aby začali. Proto se na konci
meditace soustředíme na srdce. Proto jsem hovořil o odvaze, kterou posíláme naší mysli. Všechno je
ve vašich rukách.
Krátký příběh na vysvětlení: Žil kdysi v jedné zemi jeden slavný astrolog, kterému vycházely jeho
předpovědi na sto procent. V této zemi vládl jeden moudrý král a rozhodl se, že tohoto astrologa
přemůže. Přišel k němu se zavřenými dlaněmi a ptá se ho: „pověz mi astrologu, když si takový dobrý,
držím v rukách živé nebo mrtvé ptáče?“ A měl to připravené tak, že když astrolog řekne, že je živé,
rukami ho král rozmáčkne a když řekne, že je mrtvé, otevře ruce a ptáče pustí. Astrolog byl ale také
moudrý, že řekl: „to, jestli je ptáče živé nebo mrtvé, je ve tvých rukou.“
Tedy, čím se chcete stát, to je ve vašich rukou. Můžete ptáče zabít nebo ho nechať vzlétnout. Ale
vesmír na vás čeká. Křesťané hovoří, zaklepej a dveře se ti otevřou, ale já říkám, že to vesmír klepe.
Otevřete? Je to tak. Američtí indiáni říkají, že když máte nějaké přání, řekněte ho. Vesmír ho uslyší
a pomůže vám ho splnit, a je to tak.
Otázka: Co když se neumím koncentrovat během meditace?
Tak se nekoncentruj. Nekoncentruj se, jen pozoruj, eviduj, co se děje. Počítají auta na cestě
a nezabývej se tím, jestli je to Audi nebo Škoda. Jen počítej auta, potom se nemusíš starat, jaké jsou
to auta. A všímej si, co se děje. Ale buď pozorný a bdělý, nenechej si žádné auto ujet. Dávej pozor,
protože když pojede kolem Ferrari, budeš ho dále sledovat zrakem a tvé pozornosti ujede auto, co
jede hned za ním. Tedy, jen počítáš auta na cestě.
Další technika je všimnout si mezery mezi jedoucími auty. Když počítáš auta, zajímá tě počet. Ale
představ si, že musíš přejít přes cestu. Tehdy tě nezajímá, jestli jede Mercedes nebo Škoda, ale jestli
je ta mezera mezi nimi dost velká. Takže buď se soustřeď na mezery mezi myšlenkami, nebo registruj
myšlenky jak ty auta. Pomalu zjistíš, že mezery mezi myšlenkami se zvětšují a bude tam více a více
vnitřního ticha. Protože když hovoříš, že se neumíš koncentrovat, snažíš se bránit myšlenkám a snažíš
se jim předcházet. No, a tehdy tě myšlenky neposlouchají, je lepší, když je pozveš dále a povíš si –
pojďte, spočítám vás.
Otázka: V meditaci se mi začnou objevovat jemné barevné kruhy, které se pomalu rozcházejí
a potom už je jen světlo a ticho?
Tak to je. Svět je plný barev a jejich zdrojem je světlo. A když vidíme světlo, vidíme i barvy. Ale co je
zdrojem světla? Je to ticho.
****
Děkuji, že jste tu dnes byli se mnou.
Ritodgata.