1-2007

1 / 07
Společenství
Společenství
01 /07
Víra, která žije pouze z citů, s city také umírá.
K. Spieckerová
OBSAH:
S PANEM FARÁŘEM…(POVÍDÁNÍ)................................................................................................2
VÝZVA K NOVÉMU ŽIVOTU............................................................................................................3
ČTEME Z KATECHISMU KATOLICKÉ CÍRKVE...........................................................................8
ZAMYŠLENÍ PRO POSTNÍ DOBU ....................................................................................................9
ZPRÁVY A OZNÁMENÍ ................................................................................................................... 10
POZVÁNÍ NA POUTNÍ ZÁJEZD.................................................................................................... 11
KUPKA DROBNÝCH RADOSTÍ Z NAŠÍ FARNOSTI ................................................................. 11
ZMATKY S KONTEM PRO HOSPIC SV. LUKÁŠE VYSVĚTLENY ........................................ 13
PUTOVÁNÍ PO BETLÉMECH ......................................................................................................... 15
ZADÁNO PRO PÁNY - SENIORY .................................................................................................. 17
JAK SE ŽIJE BABIČKÁM ?.............................................................................................................. 18
HÁDANKY A MALÉ HŘÍČKY PRO KLUKY A PRO HOLČIČKY ........................................... 20
Email: [email protected]
-1-
1 / 07
Společenství
S panem farářem…(povídání)
Rok 1957 – Sovětský pejsek Lajka dobyl vesmír, Elvis Presley se stává idolem americké
mládeže a v Československu umírá prezident Antonín Zápotocký. V tom roce však také přišel na
svět pan farář Václav Gandera. Po 25 letech se pak dnešní havířovský duchovní pastýř stal
knězem. Následující řádky nemají bilancovat období minulých 50 let. I když se skládají ze
vzpomínek, nejsou jen o nich.
- Kdy přišlo rozhodnutí – stát se knězem?
- Průlom pro tento směr nastal v posledním roce před maturitou. Měl jsem opravdu jasno. Když
jsem na střední škole podal přihlášku do semináře, ředitelství velkoryse reagovalo. Najednou pro mě
nebyl problém dostat se na jakoukoliv vysokou školu, třeba i na medicínu, jenom ne ten Seminář!
Z naší školy ne! Neustoupil jsem od svého přesvědčení, takže nakonec stačilo málo, abych
neodmaturoval vůbec. Stejně jsem se tam dostal až za další rok. Během něj jsem pracoval v elektromontážních závodech v Praze a ještě jsem stihl dokončit dva ročníky podnikového učiliště. Pak mě
nabídli Elektrotechnickou fakultu bez přijímacích zkoušek a podporu během studia. To už jsem však
měl povolení z ministerstva kultury – právě tohle ministerstvo rozhodovalo o přijetí či nepřijetí do
Semináře – a nebyl žádný důvod se dále zabývat „vysokoproudovou“ vědou.
- Přeskočíme 5 let – svěcení a nástup na kněžskou dráhu, jaké bylo vystřízlivění?
- Ptáš se na výstup ze „skleníku“? Ano, zažívají to všichni novokněží – studená sprcha. Ale
v každém člověku, kterého jsem potkal, v každém se dala objevit i dobrá stránka.
Měl jsem kněžské svěcení v Olomouci 15. srpna roku 1982, ale hned jsem dostal zákaz působení
v Severomoravském kraji.
- Proč?
- Důvod se neuváděl. Nastoupil jsem tedy kaplanovat do Kyjova, ovšem po roce jsem dostal zákaz
působit i v kraji Jihomoravském. Tam už důvod uvedený byl - práce s mládeží. Zbýval mi poslední
kraj v tehdy Olomoucké diecézi – kraj Východočeský. V roce 1983 jsem se tedy stěhoval do Březové
nad Svitavou.
V roce 87 jsem odjel do Polska. Důvodem byl Svatý otec Jan Pavel II. Státní orgány měly dobrý
postřeh, takže mi 1. listopadu 1987 vzaly státní souhlas. Měsíc nato mi byl vrácen a já byl přemístěn
do Severomoravského kraje. Do Lichnova u Bruntálu. A to byly Sudety. Dokážeš si představit Sudety?
- Pusto – v kostele o nedělní mši svaté 3, nebo 4 lidi?
- V Zátoru jich bylo dost. Naučili se do kostela chodit. Takže v neděli sedmdesát lidí mohlo být.
V samotném Lichnově to však nijak slavné nebylo.
- Pak přišel Havířov?
1.7.1990 jsem nastoupil v Havířově. 2. 8. jsem měl první mši svatou – úterý nebo středa to mohla
být. Tam jsem – ohromen účastí – si řekl: Tady bude fajn.
- Z opojení člověk procitne, nebo ne?
- Jak jsem už říkal, v každém člověku je dobré místo a… já jsem tady opravdu rád.
Dokončení na protější straně
Poznej svou víru
Chcete se vzdělávat ve víře?
Chybí vám možnost diskutovat o otázkách víry?
Chcete prohloubit svůj duchovní život?
Pak je tu pro Vás cyklus přednášek s názvem „Poznej svou víru“.
Jednou za měsíc, vždy ve středu od 17.30 ve Středisku na Haškové 1.
První setkání: středa 28. února 2007 – Život z víry + výběr tématu pro další setkávání.
Termíny dalších setkání do prázdnin:14.3., 18.4., 16.5. a 13.6. 2007.
všechny srdečně zve o. Petr Smolek
-2-
1 / 07
Společenství
VÝZVA K NOVÉMU ŽIVOTU
Drazí farníci,
v dnešním příspěvku do farního společenství bych se chtěl opět zamyslet nad životem svatého
apoštola Pavla. Tentokrát však nebudu popisovat žádný jeho list, jak jsem to dělal v minulých číslech.
Dnes bych chtěl napsat něco o tématu, které je nám všem velice blízké, protože se týká našeho
křesťanského života. Téma dnešního příspěvku tedy nese název nový život.
Už děti v náboženství znají, že Pán Ježíš je našim zachráncem a spasitelem. Že přišel na tento svět,
aby nás vysvobodil od hříchu. My starší bychom to jistě i doplnili, že nám otevřel nebeské království,
že můžeme žít věčným životem atd. Když svatý Pavel popisuje Ježíšův život a jeho význam pro nás,
tak jednoduše říká, že nám získal nový život. Píše o tom v listě Římanům 6,4. „Byli jsme tedy křtem
spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého
Otce - i my vstoupili na cestu nového života.“ Svatý Pavel tedy objasňuje, že jsme vstoupili na cestu
nového života. Na tomto citátu si můžeme všimnout, jak apoštol Pavel velice úzce spojuje nový život
se křtem. Křest je tedy bránou do nového života, bránou k veliké proměně. Kdybychom četli úryvek
dále, tak uvidíme, že celá první polovina šesté kapitoly hovoří o svatém křtu. Tak je toto téma drahé
Pavlovi, že mu věnuje i více místa.
Problémem však asi bude, jakým způsobem máme chápat tento nový život. Jak se nás dotýká právě
dnes, v této chvíli, ve které žijeme? Když bychom se zeptali věřícího, co si představuje pod pojmem
nový život, tak by odpověděl asi těmito slovy: „Nový život bude až po smrti, je to něco, co je před
námi někde daleko.“ Zamysleme se nyní nad tím, jak tento úryvek vysvětluje svatý Jan Zlatoústý,
který ve svých dílech psal mnoho o svatém křtu. Náš úryvek svatého Pavla popisuje těmito slovy.
„Nový život není někde daleko před námi, ale je všude kolem nás. Vše bylo Kristovým životem
proměněno k novému životu. Problémem ale je, že člověk který žije v hříchu, nový život kolem
sebe nevidí a nevnímá.“ Jak jste si jistě sami všimli, svatý Jan Zlatoústý popisuje nový život velice
jednoduchým způsobem. Jakoby říkal, zbav se hříchu a potom uvidíš svět a věci kolem sebe jinak.
Mohli bychom také říci, vyzpovídej se a potom uvidíš svět očima milosti Ducha svatého (samozřejmě
že zpověď má být důkladná, abychom byli očištěni ode všech hříchů). A ze své zkušenosti jistě známe
jakou úlevu přináší svatá zpověď.
Milí farníci, Ježíš nám všem přinesl nový život a máme se z toho radovat. Radovat, že nyní záleží
jenom na nás, jestli se dokážeme Boží milosti otevřít naplno. Jestli dokážeme vidět okolní svět, ve
světle Kristova vzkříšení.
otec Marek
S panem farářem…(povídání)
Dokončení z protější stránky
- Sedmnáct let působení na jednom místě. Nemáte strach z vyhoření osobnosti?
- Určitě ne. Člověk se musí neustále někam posouvat, něco pro někoho dělat. Nejsou to jen cesty za
nemocnými, ale třeba mám i pravidelné návštěvy v kriminále.
- Máte pocit, že jste v průběhu oněch 17 let nějak ovlivnil život ve farnosti?
- Změna klimatu po pádu komunismu pohnula se vším a neodvážil bych se hodnotit, jaký vliv jsem
na farnost mohl mít já. Tehdy před 17 lety jsem mnohokrát jednal radikálně, teď mám snahu řešit
různé situace s pokorou. Nemůžu chtít něco lámat přes koleno. Takto farnost nebo průběh oněch 17 let
ovlivnil mě.
I když pater Zubek mě nedávno krásně povzbudil: „Víš, před těmi 17 lety, to byla správná volba, že
jsem tě přesvědčil pro Havířov.“
Určitě bych chtěl poděkovat všem lidem, že mě a všechny kněze dokázali podpírat modlitbou
a vytvořili jsme tím velkou spojenou nádobu… Velkou a silnou.
Vím, že jsem dělal občas kopance – jsem také jen chybující člověk. Těmi kopanci se dá někdy
hodně ublížit a dá dost práce a stojí to mnoho úsilí, které mohou vést k usmíření. Amen.
- ptal se Marek Světnička
-3-
1 / 07
Společenství
Pokání (postní)
patera Petra Smolka
.
Postní doba je důležitá. To víme. Pokání patří ke křesťanskému způsobu života. To jsme
slyšeli. Ve čtyřiceti dnech postu by se něco mělo. To máme v sobě. Ale jak má mé vlastní
pokání vypadat? V tom tápeme. Modlitba, půst a almužna. Zní nám nad hlavou. Ale jak to
promítnout do svého života?
Dlouhé roky mě na začátku doby postní jímala bezradnost: Jaké pokání si mám letos
vymyslet? Co by mohlo stačit? Něco přidat v modlitbě? Nebo radši ubrat v jídle? Omezit
televizi? Nebo každý den rozcvičku? Vydržím to? Má to vůbec smysl? Neskončí to po
několika málo dnech jako loni?
Průběh postu byl ale zpravidla stejný. Na konci už jsem nevěděl, jaké postní předsevzetí
jsem si dal na začátku, a tak jsem to žehlil bobříkem hladu na Velký pátek, složenkou na
Likvidaci Lepry, hodinovou adorací v Getsemanské zahradě a stráží u Božího hrobu. „Je
pravda, že mi ten půst zase nějak utekl, ale nemůžeš říct, Pane Bože, že jsem se ani trochu
nesnažil. Vždyť ten Velký pátek byl postní až až, to jsem se fakt zapřel: modlitba, půst,
almužna!“ obhajoval jsem se hrdinsky nakonec.
Snad neprozradím žádné tajemství, když řeknu, že si dnes v církvi s pokáním nevíme moc
rady. Žíněná roucha, soukromé bičování a poutě na boso jsou odstraněny, ale místo po nich
zůstává prázdné.
Nemyslím si, že by problém pokání vězel v lenosti. I dnes se lidé musejí ohánět a snažit.
Jedna generace je zahlcena učením a velkým počtem kroužků, druhá je zavalena prací,
přesčasy, sháněním peněz, doháněním světových jazyků, třetí vydává nemalé úsilí, aby
porovnala akce a slevy obchodníků a zakoupila zaručeně nejlevnější rajčata a froté ručníky. To
všechno vyžaduje spoustu dřiny.
Potíž pokání spočívá jinde. Zapomínáme, že naše úsilí nemá přinést výhody nám, ale
druhým, že nás má přiblížit k Bohu, že v lásce se neroste jen tak samo sebou a že v nás musí
kvůli růstu také něco zemřít.
Pokání začínáme objevovat, když se odrazíme od svého životního povolání, které jsme si
svobodně zvolili a které nějak trvá – jsem kněz, matka nebo otec dětí, vdova, člověk
svobodný... Ať tak nebo tak, z povolání, nebo jeho hledání, vyplývá životní úkol. Pokání
začíná tehdy, když si před Bohem bolestně uvědomuji rozdíl mezi tím, kým jsem, a tím, kým
ještě pořád chci a mám před ním být, a začínám se ptát: Bože, co a jak mám změnit, abych žil
svůj život opravdově? Ježíši, ukaž mi, co mě táhne dolů, co mi brání dostát mému životnímu
úkolu? Proč tebe a lidi nemiluji naplno?
Pokud je naše otázka upřímná, Bůh nám začne ukazovat věci, které je třeba odstranit.
Jakkoli to zní nepopulárně, mnoho v nás je třeba zahubit, umrtvit, abychom měli v sobě místo
pro život. To měl na mysli Ježíš, když říkal, že pšeničné zrno přinese užitek jen tehdy, když
spadne do země a odumře.
Osvobodit se pro lásku, to je pravý smysl pokání.
Když jsem toto začal chápat, poznal jsem bláznovství toho, co jsem nazýval svým postním
pokáním. Bobřík hladu na Velký pátek byl sice zdravý dietní počin a posílil mé sebevědomí,
ale nevedl mě ani k vděčnosti Bohu za jídlo, ani k jednoduchému životnímu stylu. Pětistovka
kanceláři L&L udělala sice někomu v Africe radost, ale mně posloužila jako omluvenka vůči
českým bezdomovcům až do Vánoc. Není to snad pravý opak toho, k čemu by mě mělo mé
pokání přivést? Stejně tak hodina adorace nenapravila můj zlozvyk bezmyšlenkovitě
předrmolit Otčenáš a Zdrávas před spaním jako večerní modlitbu.
-4-
1 / 07
Společenství
Letos se na dobu postní těším. A až přijde Našeptávač a bude říkat, abych to s tím pokáním
nepřeháněl, že tolikrát už půst byl a tolikrát ještě bude a stejně..., postavím své ego na
podstavec a zeptám se: „Pane Smolek, už jste hotov? Už milujete jako kněz lidi ve farnosti
a Boha nadevšecko? Ne? A na co čekáte? Dejte se do práce!“
A co vy? Máte ještě letos na čem zapracovat, nebo je už vaše láska dokonalá?
MODLITBA MANAŽERA
tak, jak nás ji naučil nejúspěšnější manažer všech dob, který se svého času věnoval přímému
řízení dvanácti zcela nekompetentních a neperspektivních spolupracovníků a založil
nejúspěšnější celosvětovou firmu.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
Začínám svůj pracovní den tím, že si uvědomím své postavení: já nejsem nejvyšší článek firmy. Dokonce i v případě, že zastávám pozici generálního ředitele či presidenta společnosti, je stále ještě Někdo nade mnou. Je sice sympatický a drží mi palce, ale na druhou stranu se vyzná v mém nitru lépe
než já sám a rozhodně před ním nic neukryji.
posvěť se jméno tvé,
Jako křesťan nosím jméno zakladatele firmy. To je velký závazek, protože se jeho jméno bude posvěcovat do té míry, do jaké se mi bude dařit k tomu přispívat. Co by však pracovníci jiných firem dali za
takovouto Corporate Identity!
přijď království tvé,
Konečným cílem mého snažení není dosažení maximálního obratu a zisku, tvorba dividend, likvidace
konkurence a získání zlatého padáku, nýbrž budování Božího království. Pracovní postupy, které nám
pro tento účel zakladatel firmy zanechal, se hodně liší od běžných podnikových manuálů.
buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi,
Mé rozhodování bude vždy obtížné a zatížené chybami. Nikdy nebudu mít dostatek relevantních informací, vždy budu čelit nejistotě a obavám. I má dobrá vůle se tak může stát nástrojem zkázy. Může
mě jen uklidnit, že svá rozhodnutí mohu postoupit tomu, který má informací i zdrojů nepřeberné
množství.
chléb náš vezdejší dej nám dnes,
To je opravdu důležité; bez chleba bych nepřežil já, ani ti, kdo jsou mi svěřeni. Ovšem už se zde nemluví o kaviáru. Budu-li poctivě usilovat o zajištění rozumných rezerv, s velkou pravděpodobností
dostanu ke chlebu také ryby. A často i víno…
odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům,
V pracovním procesu se nevyhnu chybám – vlastním i cizím. Některé jsou způsobeny opomenutím,
jiné tlakem okolností, další zlou vůlí. Pokud se jimi budu příliš zabývat, nakonec mě pohltí a znemožní
mi efektivně pracovat i žít. Odpuštěním se osvobozuji.
neuveď nás do pokušení,
Ve světě byznysu číhá mnoho pokušení. Pokušení moci, arogance, vlastní nepostradatelnosti, intrik,
faulů a tvrdosti srdce. Nemohu se jim vždy vyhnout, ale nesmím jim podléhat. K tomu si však musím
vyprošovat sílu.
ale zbav nás od zlého.
Svět, zvláště svět obchodu, není jednoduchý. Může mě potkat hodně těžkých situací. Ztráta pozicí,
místa, zdraví, svobody. Ztráta peněz i rozpad vztahů. Sám nejsem schopen tomu všemu efektivně čelit.
Namísto propadání depresím však mohu společně s Ježíšem vyslovit osvobozující
Amen.
Inspirováno knihou Anselma Grüna: Pracovat i žít
-5-
1 / 07
Společenství
Z FARNÍ KNIHOVNY :
Hlásí se farní knihovna!
Pro mnohé z Vás představovat farní knihovnu je jako nosit dříví do lesa. Je to zbytečné, protože s ní
totiž máte osobní zkušenost. Možná, že se ale i Vy dozvíte něco nového.
K dnešnímu dni, tj. 4.2.2007 máme v knihovním fondu 1107 titulů. Vypůjčených knih, je úctyhodných 80! Z toho plná polovina, tj. 40 patří do tématické skupiny „Beletrie“.
Co nového Vám můžeme nabídnout? Pár tipů, které by Vám neměly uniknout, ale které mohou být
zrovna půjčené, zde jsou:
Lizna – Musím jít dál
Vlček – Kříž jsem hlásal, kříž jsem snášel
Watts – Dělník na vinici
Halík – Prolínání světů
Parisciani – Svatý Josef Kopertinský
Nigg – Matka chudých (Alžběta Uherská)
Devananda – Matka Tereza – myšlenky na každý den
Renč – Pasáček Asaf
Kniha živých (profily osob prošlých „peklem“ koncentračního tábora)
Guareschi - Rok dona Camilla
Amorth – Otec Pio
Hunermann – Svatý Martin
a mnohé další.
Určitě jste si všimli, že jsme se opět o krůček přiblížili k plné digitalizaci výpůjčního aparátu. S tím
ovšem souvisí pro nás knihovníky mnohé problémy, proto prosím s námi mějte mnohdy strpení.
Děkujeme Vám všem našim milým čtenářům, kteří nás víceméně pravidelně navštěvujete, a zároveň
bych chtěl pozvat i Ty, kteří si k nám cestu ještě nenašli. Přijďte se třeba jen podívat, možná, že Vás
také něco zaujme. Chystáme totiž také v katalogu novinky, které jej určitě obohatí.
za knihovníky Láďa Svoboda
Modlitba pro důchodce
Pane, Bože, já Tě prosím,
Dej mi zdraví, duši klid,
Abych mohla v každé době
Sama sobě posloužit.
Do srdce mi pro každého
Upřímnost a lásku dej.
V práci, kterou mohu konat,
Pane, Bože pomáhej.
V Tebe věřím, v Tebe doufám,
proto, Bože, při mně stůj.
Tělo mé i duši moji,
Pane, Bože, opatruj.
A. Bohuslavová
(dědek Jargus: „Tuto modlitbu jsem vystřihl ze čtvrtletníku farností Čeladná, Kunčice p.O., Staré
Hamry a Bílá. Pro její prostou upřímnost se mi velice líbí a věřím, že ji přijmete také vy, naši čtenáři.“)
-6-
1 / 07
Společenství
Snad se básník na věčnosti na mne nezlobí.
Když jsem v roce 1953 jako novopečený studentík brněnské techniky hledal útulek před sychravým
podzimem, objevil jsem na České ul.v centru Brna antikvariát, kde jsem se mohl i na hodinku nebo
dvě „zašít“ mezi vysoké regály a objevovat to, co nám v socialistických osnovách české literatury na
gymnasiu nebylo umožněno. A tak jsem objevil tehdy umlčeného básníka Kamila Bednáře a jeho
sbírku „Pravda světa“, která mě už přes padesát let doprovází jako malé životní zrcadlo a připomíná:
................................Život ti byl svěřen. A tu náhle
v odpoledním slunci, za štěkotu
psa venku, nad knihou, přepadne tě
úzkost. Co jsi s ním učinil?
Byl-li ti svěřen, k čemu?...............
A na jiném místě říká básník :
................................Svět již přestal věřit pohanským mythům,
zelenému mlází dětských úsvitů dějin.
A Krista ztratil.Věže a hroty chrámů
ční v prázdné nebe, neboť člověk je prázdný.
A duše je spatřována v činnosti....................
Snad se básník na věčnosti na mne nezlobí, že jsem si dovolil vytrhnout z jeho sbírky několik veršů.
Snad těch pár veršů povzbudí někoho, aby se v této předvelikonoční době na chvilku zastavil
a popřemýšlel, nejenom nad svým životem. Byl-li nám svěřen, k čemu? Co s ním učiníme? A co jsem
s ním udělal doposud?
Hodně velikonoční radosti a optimismu přeje v předstihu dědek Jargus
PŘEČETLI JSME ...
„Mou misií je celý svět“ - Peter Hans Kolvenbach (v rozhovoru s Jeanem Lucem Pouthierem),
vydalo Karmelitánské nakladatelství 2006.
Titul, který je překladem z francouzského originálu, zachycuje rozhovor J. L. Pouthiera, historika
a novináře, s generálním představeným P. H. Kolvenbachem o poslání jezuitského řádu v dnešním
světě a také o aktuální situaci v universální církvi.
První dotazy jsou vedeny přímo k osobě P. H. Kolvenbacha, jenž se narodil v Nizozemí v rodině
s německými a italskými kořeny. V Nijmegenu, rodišti slavného jezuity Petra Canisia, začal studovat
na jezuitském gymnásiu a záhy pak vstoupil do noviciátu a následovalo studium filosofie. Další
teologická studia absolvoval již v Libanonu, kam jej vyslal generální představený řádu. Přáním
Tovaryšstva v tehdejší době bylo „zmezinárodnění“ jeho zastoupení v arabském světě. Studium ve
francouzském jazyce bylo zaměřeno převážně na východní teologii a P. H. Kolvenbach byl posléze
vysvěcen na kněze arménské církve. Na arménském gymnasiu pak vykonával kněžskou službu
a zároveň vyučoval na jezuitské universitě sv. Josefa. Nejvíce vzpomíná na srdečné přijetí věřících této
ortodoxní církve a na všeobecnou pospolitost tamějších obyvatel žijících ve válečných podmínkách.
Po dvaceti letech strávených na Blízkém východě byl zvolen generálním představeným řádu jezuitů
a nyní po dvaceti letech působení v této funkci, kdy zcestoval celý svět, mapuje poměry i možnosti
působení katolické církve v různých částech světa.
Další část knížky uvádí zajímavé postřehy i úvahy o prožívání křesťanství v současných
podmínkách globalizace a také analýzu stavu jezuitských misií na jednotlivých kontinentech.
Například v Asii se prosazuje katolická víra jen jako součást dialogu (příznivě jsou přijímány katolické
školy, často zvané „Xaver“ po sv. Františku Xaverském, který zde působil jako misionář v 16. stol.),
zvláštní kapitola je věnována probouzející se Číně. S úspěchem se církev setkává zejména v Africe,
kde je přijímána pomoc misijních kněží i práce dobrovolných křesťanských organizací. Značně
podobná je také situace v Latinské Americe, zde stále rostou řady věřících a živá víra je součástí
-7-
1 / 07
Společenství
každodenního života. P. H. Kolvenbach se dotýká USA i jejich specifických problémů a také
sekularizované Evropy. I v ní se nachází „Znamení naděje“, jak označil nová hnutí v církvi papež Jan
Pavel II. „Hnutí Chemin neuf, Emmanuel, Blahoslavenství, Fokoláre a řada dalších, která oživují
duchovní život ve farnostech, jsou plody Ducha svatého.“ V závěru rozhovoru jsou připomenuty
myšlenky zakladatele jezuitského řádu - sv. Ignáce z Loyoly, jež jsou jádrem ignaciácké spirituality.
Generální představený P. H. Kolvenbach nastiňuje další směřování a úkoly Tovaryšstva Ježíšova.
Z.K.
"Mistr Eckhart a středověká mystika" - ed. Jan Sokol, vydalo nakladatelství Vyšehrad 2000.
Titul je souborem německých a latinských textů, které k vydání připravil a úvodním slovem
opatřil prof. Jan Sokol. Osobnost německého kazatele, teologa a filosofa Eckharta z Hochheimu
(kolem r. 1260-1327) je možno přirovnat svým významem k o sto let mladšímu českému kazateli
a teologovi Janu Husovi. Je jedním ze zakladatelů německé kultury a vzdělanosti v národním jazyce
a jedním z prvních autorů, kteří utvářeli spisovný jazyk v oblasti náročného a soustavného myšlení
a duchovního života. V úvodu knihy jsou zaznamenána historická fakta o společenských proměnách
tehdejší Evropy, zakládání klášterních škol a vývoji středověkých teologických směrů. Další kapitoly
pojednávají o životě a díle mistra Eckharta, který byl převorem dominikánského kláštera v Erfurtu.
V knize jsou zařazeny i úryvky ze spisů osobností, jež ho nejvíce ovlivnily - Anselma Canterburského,
Bernarda z Clairvaux a Tomáše Akvinského. Obsáhlý titul přináší také výbor z jeho díla: kázání
a naučení-promluvy k duchovním dětem (o poslušnosti, modlitbě, skutcích, užitečnosti opouštění,
odloučenosti, vůli, pokání, lítosti aj.). Závěr je věnován bohatému myšlenkového dědictví
a pokračovatelům Eckhartova odkazu. Četba této knihy přináší mj. i možnost srovnávání duchovního
bohatství středověké církve s nynějším stylem současného světa.
Z.K.
PIETA
Bohuslav Reynek
V tmách zlatá křídla dne po Pátku sinají,
krev, která tryskala, je napolo už suchá.
Nástrojem přeostrým jsou přikázání Ducha
po Těle vyryta na novém Sinaji.
Jdou bičů pěšinky a vedou spáry stopy
v sad, který večer zakalil kalich anděla.
Spí slunce v posledním oblaku objetí,
sní hrozen jediný na divotvorné révě,
na prsou Matčiných po nových jeslích dřevě
je skryt a podobá se těžké pečeti
Syn zbodený se ztišil Matce na klíně,
tkví v rukou prosebnice růženec ran rudý.
Ke zdrojům pokoje jdou bolesti a bludy
po krve klikaté a strmé pěšině.
na bráně vyhnání, již ráj už přerůstá.
Výhony v ústrety nám vyslal nedočkavě z pod trnů v koruně na Ježíšově hlavě
krev tryskla Evě nové v skráň a na ústa.
Do brány srdce jdou a ta se rozsela,
plot žeber prohnul se, vchod povolil klíč kopí.
ČTEME Z KATECHISMU KATOLICKÉ CÍRKVE
Ježíš se svobodně ztotožňuje s vykupitelskou láskou Otce
čl. 609 - Tím, že se Ježíš sjednotil ve svém srdci s Otcovou láskou k lidem, „projevil jim lásku až do
krajnosti“ (Jan 13,1), protože „nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí život“ (Jan
15,13). A tak se v utrpení a ve smrti stalo Ježíšovo lidství svobodným a dokonalým nástrojem jeho
božské lásky, která chce, aby všichni lidé byli spaseni. On totiž svobodně přijal své utrpení a smrt
z lásky ke svému Otci a k lidem, které Otec chce spasit: „Nikdo mi život nemůže vzít, ale já ho dávám
sám od sebe“ (Jan 10,18). Odtud svrchovaná svoboda Božího Syna, když jde dobrovolně na smrt.
-8-
1 / 07
Společenství
Kristova smrt je jediná a definitivní oběť
čl. 613 - Kristova smrt je zároveň velikonoční obětí, která dovršuje definitivní vykoupení lidí skrze
„beránka, který snímá hříchy světa“ (Jan 1,29), a obětí nové smlouvy, která znovu uvádí člověka do
společenství s Bohem tím, že ho s ním smířila prostřednictvím krve „prolité za všechny na odpuštění
hříchů“ (Mt 26,28).
čl. 614 - Tato Kristova oběť je jediná: dovršuje a převyšuje všechny oběti. Je to především dar samého
Boha Otce, který vydává svého Syna, aby nás smířil se sebou. Zároveň je to oběť vtěleného Božího
Syna, který dobrovolně a z lásky obětuje vlastní život svému Otci v Duchu svatém, aby napravil naši
neposlušnost.
ZAMYŠLENÍ PRO POSTNÍ DOBU
/22. března/ - Křesťané, kteří vidí okolo častá vítězství zla, stále čekají, že Bůh zasáhne. Utěšují se, že
se musí stát ve světě něco mimořádného. Ale zbytečně. Bůh už zasáhl. Poslal svého Syna. Má-li přijít
náprava, musí se stát něco mimořádného v nás. My všichni musíme zasáhnout do světa svou vnitřní
přeměnou. Jestliže ne, pak se nic nezmění. Války, nespravedlnost, nemravnost, lhaní, podvody a násilnosti se budou množit geometrickou řadou a dvojmocí času dál.
/23. března/ - Dejme si několik otázek: Nemaříme slovo Boží tím, že se přidržujeme jen formy? Neomezujeme se jen na to, co jsme povinni udělat?
Neredukujeme náboženství na modlitby, pobožnosti a obřady? Myslíme, že se můžeme přiblížit Bohu
a obejít přitom bližního? Nechceme se více zdát než být? Nepřipomínáme si stále své zásluhy? Nemáme touhu ovládat lidi? Nepokládáme se za lepší, než jsou ostatní? Dbáme jen na zachovávání litery, aniž přitom myslíme na dobro člověka?
/24. března/ - „Vezmi svůj kříž a následuj mě!“ Toto pozvání adresuje Ježíš bez výjimky všem: starcům, mužům, ženám i dětem. I těm, kteří ho poslouchají jen na půl ucha. Všem tak říká, že k němu se
můžeme přiblížit jen Jeho cestou - přes Golgotu. Nikoho však nenutí, nepostrkuje před sebou. Zve.
Hovoří jasně. Nežádá, abychom vzali na sebe Jeho kříž, ale svůj. A je třeba jej vzít ochotně a rád - pro
Něho. On nesl svůj kříž za nás.
Z knihy P. Ludvíka Černocha „Slovo na dobrou noc“
Z liturgického kalendáře:
Popeleční středa a Velký pátek jsou dny přísného postu: zdrženlivost od masa a újmy v jídle. Zdrženlivost od masa zavazuje od 14 let, újma v jídle od 18 do 60 let.
Každý pátek, pokud na něj nepřipadne církevní slavnost nebo významná oslava, je dnem pokání.
Forma pokání je půst od masa nebo jiný kající skutek nebo modlitba. Celá postní doba (pozn. redakce:
letos od 21.2. - Popeleční středa do 8.4. - Slavnost Zmrtvýchvstání Páně) je časem kající praxe církve.
Patero církevních přikázání:
1.
O nedělích a zasvěcených svátcích se zúčastnit mše svaté a zachovat pracovní klid
(zasvěcené svátky jsou: Slavnost Narození Páně 25. prosince a slavnost Panny Marie, Matky
Boží 1. ledna).
2.
Vyzpovídat se ze svých hříchů alespoň jednou za rok.
3.
Přijmout Svátost oltářní alespoň ve velikonoční době.
4.
Zdržovat se od požívání masa a zachovat půst újmy ve stanovené dny.
5.
Přispívat církvi na její potřeby.
(Převzato z liturgického kalendáře dle rozhodnutí České biskupské konference o církevních přikázáních, svátcích a postech ze dne 4.7.2005.)
-9-
1 / 07
Společenství
ZPRÁVY A OZNÁMENÍ
·
·
·
·
·
·
·
·
Ekumenická bohoslužba - Prvního dne roku 2007 se v kostele sv. Klimenta v Praze konala
novoroční ekumenická bohoslužba, kterou připravili členové Českobratrské evangelické církve.
Ekumenické slavnosti se zúčastnili biskupové a duchovní všech křesťanských církví působících
v Česku, katolickou církev zde zastupoval Miloslav Vlk, arcibiskup pražský, a plzeňský biskup
František Radkovský. Vloni byla věnována bratru Rogeru Schutzovi (zakladateli komunity Taizé)
a ta letošní připomněla další významnou osobnost, která spojuje křesťanské církve, Alberta
Schweitzera, nositele Nobelovy ceny míru. Protestantský teolog, lékař a varhaník, proslul v 1. pol.
20. století především svou pomocí lidem v rovníkové Africe.
Internetové stránky českého primase - 5. ledna byly spuštěny osobní webové stránky kardinála
Vlka, které by měly sloužit k virtuálnímu dialogu s veřejností. Církev byla ustanovena jako instituce
komunikace, a proto by se měla chopit všech komunikačních prostředků, to byly hlavní myšlenky,
které jej vedly k tomuto rozhodnutí. Na webu: www.kardinal.cz - budou aktuální informace z jeho
programů, promluvy, rozhovory, články a návštěvníci budou mít možnost prostřednictvím
formuláře klást také otázky a psát své názory.
Modlitby za politiky - Jako každoročně se 13.1. na památném pražském Vyšehradě konala mše sv.
za českého krále Vratislava II., zakladatele chrámu sv. Petra a Pavla (915. výročí úmrtí). Na
slavnostní bohoslužbě byli přítomni kanovníci vyšehradské kapituly, převor, duchovní i laičtí bratři
řádu Maltézských rytířů, členové pražského spolku Vltavan v pestrých krojích se spolkovými
prapory a mnoho věřících. Hlavní celebrant liturgického shromáždění, litoměřický biskup Mons.
Pavel Posád v homilii vzpomněl také na současné státní představitele, kteří rozhodují o budoucnosti
národa a vlasti. V přímluvných modlitbách zazněly prosby za spravedlnost ve světě a v naší zemi,
jež pramení z Božího pokoje, spravedlnosti a lásky.
Sestry Matky Terezy v Ostravě - 8. prosince v den slavnosti Neposkvrněného početí Panny Marie
byly do ostravsko-opavské diecéze uvedeny sestry z kongregace Misionářek lásky, již založila
Matka Tereza z Kalkaty. V ostravském chrámu Neposkvrněného početí Panny Marie je přivítal
o. biskup F. V. Lobkowicz, který předsedal slavnostní bohoslužbě. Po obřadu sestry srdečně
přivítali také přítomní věřící a P. B. Stepień, duchovní správce farnosti Ostrava-Přívoz, v níž budou
sestry této kongregace sídlit.
Média a komunikace - Byl název přednášky P. Daniela Víchy, která se uskutečnila 15. prosince
po večerní mši u sv. Anny v rámci přípravy biřmovanců. Mladým lidem a také starším farníkům
zajímavě přiblížil, jak současná média (televize, rozhlas, tisk a také internet) velmi tendenčním
způsobem předkládají rozličné události a zprávy, a tím podstatně ovlivňují myšlení a názor
veřejnosti. Křesťané by však neměli automaticky přijímat různé „většinové názory“, ale mají se
snažit zaujmout objektivní pohled - v Božím duchu (v Duchu svatém).
Cesty víry - V prosincovém křesťanském magazínu uvedla Česká televize pěkný pořad o našem
kaplanovi P. Petru Smolkovi, jako začínajícím knězi, a zároveň o P. Josefu Veselém, bývalém
opavském děkanovi, který přijal kněžské svěcení ve vězení za komunistické perzekuce. Oba zde
odpovídají na otázky o své cestě ke kněžství a jaké je hlavní poslání duchovních v církvi i současné
společnosti. Povedené jsou také záběry našich chrámů sv. Anny a sv. Markéty. Snímek je ke
zhlédnutí v on-line vysílání - www.ceskatelevize.cz (datum 10.12.2006).
Vánoce ve farnosti - O vánočních svátcích byl bohatý výběr z různých programů: Na Boží Hod
vánoční se konala pobožnost dětí u jesliček, na svátek sv. Štěpána zazněla opět Rybova slavná
Česká vánoční mše a 28. 12. vyjeli děti a ministranti s doprovodem k tradičnímu putování po
betlémech, tentokrát do sousedního Polska. (Podrobnosti o zájezdu jsou na další str. „Spol.“.)
Pozoruhodná výstava v kulturním domě L. Janáčka - 8. ledna se ve výstavní síni V. Wünsche
konala vernisáž výrobků a prací klientů Ústavu sociální péče v Havířově. Výstavu zahájil úvodním
slovem ředitel tohoto ústavu, poté vedoucí Městského kulturního střediska a přítomné pozdravila
i paní primátorka. V krátkém kulturním programu zatančily a zazpívaly děti s mládeží (mentálně
- 10 -
1 / 07
Společenství
postižení, již jsou klienty tohoto zařízení). Návštěvníci vernisáže a pak i další občané (po celý měsíc
leden) měli možnost si prohlížet krásné výrobky a dílka - pletené košíky, ručně tkané vlněné
koberce, klasické a také vyšívané stolní textilie, ozdobnou i užitnou keramiku, dřevěné hračky
a malované obrázky.
Biřmování u sv. Anny - Od října loňského roku probíhají pravidelné páteční katecheze, na nichž
·
P. Václav Gandera připravuje biřmovance k přijetí svátosti křesťanské dospělosti. Tato významná
farní událost se uskuteční v neděli 15. dubna v kostele sv. Anny, kdy otec biskup při slavnostní
liturgii udělí těmto adeptům svátost biřmování.
Z.K.
POZVÁNÍ NA POUTNÍ ZÁJEZD
Jak již naši poutníci z Říma vědí, opět letos připravujeme další pouť. Tentokrát ve spolupráci
s děkanstvím v Boru u Tachova, a to poutní místa a krásy Bavorska a Tyrolska. Putovat budeme ve
dnech 4. - 12. května 2007. Odjezd je v pátek 4.5. ve 13 hod. z Havířova. V období 9 dní navštívíme
mimo jiné tato místa:
Poutní místo Wierzeehnheiligen - 14 svatých pomocníků, opatství Waldsassen, Altötting - hlavní
poutní místo Bavorska, Maktl - rodiště papeže Benedikta XVI., Chiemsee - největší jezero Bavorska,
mariánské poutní místo Maria Eck, solné lázně Bad Reichenhall, město Salzburg s historickým jádrem,
poutní místo Maria Plain, město Kufstein, kde si poslechneme slavné varhany, v programu je návštěva
výrobny sýra, prohlídka údolí v Alpách Kaisertahl a na našem území Bor s překrásným děkanským
kostelem a barokní loretou.
Bližší informace na vývěsce a u p. Sikory, který přijímá příhlášky. Jako duchovní doprovod bude
přítomen Mons. Born, vikář. Cena je 8 200 Kč. Co vše je zahrnuto v ceně, je přesně uvedeno na
letácích. Organizačně opět zajišťuje p. Hendrychová z Prahy.
Abychom předešli problémům s rezervací jako při minulých zájezdech, počítejte s tím, že kdo dříve
se přihlásí a zaplatí, ten jede! Proto se omlouvám všem, kteří ať již do Říma, či na betlémy se
přihlásili, že na poslední chvíli nemohu místa držet. (J. S., Na nábřeží 71, tel. 596812988)
Proto se těšíme opět na pěkné chvíle při společném putování.
Jiří Sikora
KUPKA DROBNÝCH RADOSTÍ Z NAŠÍ FARNOSTI
Je první pátek v únoru. Po večerní bohoslužbě následuje adorace před vystavenou Nejsvětější svátostí
do 20 hodin. Přicházím do kostela v 19,30. Kostel už téměř prázdný se najednou oživuje. Přicházejí
mladí a s naprostou samozřejmostí sundávají z lavic molitanové podložky na sezení, kladou je před
oltář na dlažbu, klekají nebo usedají na schody, zazní píseň s kytarou a začíná adorace mladých,
kterou si řídí oni sami až do těch 20 hodin, kdy už je to pro nás starší trochu pozdě a taky třeba trochu
dlouho. Nenechali Ježíše samotného.
Je to snad maličkost. Informační skříňky před kostelem sv. Anny jsou často ničeny různými „siláky“
a pak pracně obnovovány. Tentokrát to pěkně „odskákala“ skříňka, ve které jsou uveřejňovány
informace o bohoslužbách a pod. A možná, že to bylo dobře. Po několika dnech byla na stejném místě
péčí farnosti a ochotnou práci dobrovolníků instalována nová, hezčí a bytelnější.
Náš společný život v rodině i ve farnosti kolikrát ovlivňují tisíce drobných maličkostí, které nás dokáží
pořádně zvednout ze židle, anebo nečekaně pěkně pohladit. Zkusme hledat v sobě i druhých hlavně to
pěkné. A uvidíme, jak se svět kolem nás změní a bude najednou docela snesitelný i s našimi
nepříjemnými sousedy.
Dědek Jargus - to napsal od srdce.
- 11 -
1 / 07
Společenství
UMĚNÍ ŽÍT...
Lidé jsou nemocní nudou, jsou unaveni životem. Dům je dokonale zařízený. Stůl bohatě
prostřený. Ale všechny dny jsou stejné. Žádná změna nepřichází v úvahu. Stěny jsou prosáklé
chladem, všechno je pečlivě utěsněné. Sem nikdy nepronikne život. Lidé jsou nemocní nudou. Už
nevidí květiny, neslyší zpívat ptáky. Jejich papoušek a jejich pejsek v háčkovaném kabátku jsou
stejně mrtví jako oni.
Tak řekni: kde zůstaly květiny?
Květiny drobných pozorností, kterými pamatujeme jeden na druhého a kterými se navzájem
obdarováváme... Lidé jdou večer ven, probdí noc až do rána a jdou spát, až když svítí slunce. Chodí
pak k lékaři, k neurologovi, k psychiatrovi. Nikdy se necítí dobře. Všechno má svůj smysl, svůj
hluboký význam. Máme ústa, aby pronesla dobrá slova pro všechny, kteří na ně čekají, máme rty
pro polibek, máme ruce, aby byly něžné a laskavé, když chudákovi dávají chléb a útěchu. Máme
nohy, aby našly cestu k bližnímu. Máme srdce stvořené pro lásku, pro teplo, pro každého kdo žije
v osamělosti a chladu. Nemohu existovat bez těla. Všechno má svůj smysl, svůj hluboký význam.
Proč tedy nejsou lidé šťastní? Jsou snad jejich oči zavřeny, ústa němá? Je snad jejich srdce
vyschlé?
Říkáme si křesťané a současně se pilně snažíme o to, abychom z křesťanství vymýtili kříž.
Sloužit, rozdat se, obětovat se, to není pro nás. Dokážeme se nadchnout pro křesťanství
s klimatizací, s křesly potaženými hedvábím, bohatě prostřenými stoly... jak vzdálena je nám bída
těch nejnuznějších. Naše lhostejnost je zřejmá při misijní sbírce, kdy se chrámem ozývá cinkot
drobných mincí, které mají pomoci nasytit 1 miliardu lidí ohrožených smrtí hladem, případně
nemocemi z podvýživy. Téměř každý třetí člověk na Zemi živoří...
Cožpak nevíme, že jsme stvořeni pro Lásku?
„Bohu není třeba zlatých rouch, nýbrž zlatých duší.“(svatý Jan Zlatoústý)
„Příliš mnoho myslíme a příliš málo cítíme.Víc než stroje potřebujeme lidskost.Víc než chytrost
potřebujeme laskavost a mírnost. Bez toho zvlčíme a ztratíme všechno.“ (Ch. Chaplin)
J.P.
„ČLOVĚČE, MÁM TĚ RÁD....“
Na nebi jsou miliardy hvězd, vypadají stejně a přece každá je jiná! Naprosto originální, stejně jako
my lidé. Každý z nás je neopakovatelný a jedinečný zázrak, hodný nejvyšší úcty. Dříve se klaněli
králům, jako někomu výjimečnému, nadřazenému. Ale měli bychom se klanět jeden druhému a také
sami sobě jako neopakovatelné, výjimečné bytosti. Nezapomeň na to ani Ty, nenechej ušlapat a zničit
nádheru jedinečnosti svého bytí a nechtěj zhasnout tu nejkrásnější hvězdu v celém vesmíru, která je
právě Tvou!!!
Nenechej se svazovat a věznit v kleci! Roztáhni křídla a leť. Zůstaň volná, šťastná jako pták. Otevři
své srdce k naslouchání, ústa k modlitbě, ruce k pohlazení...
Před několika lety jsme s manželem navštívili hospic Anežky České v Červeném Kostelci. Jelikož
pracuji s nemocnými již nějaký ten roček, mohla jsem srovnávat péči v hospici s péčí v nemocnici.
Nemám právo a ani nechci posuzovat práci sestřiček v nemocnicích. Jak se mohou dvě sestry postarat
na své službě o 30 nemocných, ze kterých je 10 i více upoutaných na lůžko?
I kdyby se rozkrájely,
nemohou zvládnout tuto náročnou službu, jak by bylo zapotřebí. V hospici jsme se setkali
s laskavým milujícím personálem, mezi který neodmyslitelně patří dobrovolníci, ve světě zcela běžní.
Těchto pár řádků nemůže obsáhnout, čím bylo naše srdce naplněno během několika dní. A to byste
ještě koukali, jak se může z vašeho varhaníka Martina stát perfektní ošetřovatel, kterého od svého
lůžka nechtěla pustit nejedna nemocná. Tak krásně se vžil do role ošetřovatele. Když jsem mu chtěla
pomoci s mytím jednoho dědulky, jenom řekl: „My to zvládneme sami...“
Ač jsou v hospici hospitalizovaní ti „nejtěžší“ pacienti, vyzařoval z jejich tváře pokoj a smíření.
Smíření s Bohem, nemocí a lidmi.
- 12 -
1 / 07
Společenství
Jediný stisk ruky té „nejubožejší“ nemocné vás spojil se ztraceným rájem. Tímto dotykem jste více
přijali než darovali. Čtení knihy těm, kteří již nebyli schopni udržet víčka, natož knihu, se stalo něčím
krásným. Při čtení ucho i srdce nemocného hltalo každé vaše slovo.
Nádherná kaplička, do které na požádání odvezete človíčka i s postelí, přítomnost kněze, zimní
zahrada, kulturní místnost, to vše je samozřejmostí. Už jste někdy leželi v nemocnici a vyvezli vás
i s lůžkem na terasu a vy jste se slunili a čerpali nové síly k dalšímu boji? Není to sen, ale skutečnost.
Jak často můžete v nemocnici navštívit své blízké? V hospici kdykoliv.
Přejete si být s nemocným stále? Dají vám přistýlku,zajistí jídlo... Setkávám se s mnoha lidmi, kteří
si přejí a modlí se za to, aby byl hospic zřízen také někde blízko našich domovů...
Tento článek jsem do Společenství psala před několika lety. V tuto dobu se dostavuje hospic sv.
Lukáše v Ostravě. Touto cestou jsem vám chtěla objasnit, co se skrývá za slovíčkem HOSPIC
a zároveň poděkovat všem z naší farnosti, kteří se rozhodli pravidelně přispívat na toto nádherné dílo
lásky pro těžce nemocné. Díky vám, věřte, že děláte ohromnou věc.
Myslet na nemocné a staré, kteří tak málokdy pocítí teplou, laskavou ruku, kteří jsou jakoby
pohřbeni ve své osamělosti, je v dnešní době velmi nutné. Vím, že to není vůbec snadné přijít do nebe.
Vím však zcela jistě, že je to nemožné, když nebudeme mít pro ostatní nebe v sobě.
„Ježíši, má lásko, konečně jsem nalezla své povolání. Mým povoláním je milovat. Budu láskou
a tak budu vším.“ (sv.Terezie od Dítěte Ježíše).
J.P.
ZMATKY S KONTEM PRO HOSPIC SV. LUKÁŠE VYSVĚTLENY
V minulých číslech Společenství bylo uvedeno číslo konta pro finanční dary na stavbu Hospice
sv. Lukáše. Přispěvovatelé pak byly docela překvapeni, když se jim peníze z daného konta
vracely zpět. Kde se stala chyba?
Odpovídá ředitel Charity Ostrava Martin Pražák:
„…K celé situaci vám mohu sdělit tolik, že celý problém je způsoben částečně tím, že opravdu
dosud nemáme vytištěné speciální složenky na podporu zprovoznění Hospice sv. Lukáše v OstravěVýškovicích. Tuto situaci nyní řešíme a věřím, že do 14 dní budeme mít složenky s kontem
na zajištění vybavení hospice k dispozici. V tomto ohledu je opravdu nedostatek na naší straně.
Druhý problém je způsoben systémem povolování veřejné sbírky, kdy do konce září jsme měli
povolenou veřejnou sbírku na podporu výstavby hospice, ke které jsme zřídili speciální účet
1663166399/0800 u České Spořitelny. Sbírka však byla povolena jen do 2. 10. 2006 a vzhledem
k pravidlům povolování veřejné sbírky jsme museli toto konto z důvodu nutnosti vyúčtování
obdržených finančních prostředků k danému datu zablokovat. V případě, že bychom tak neučinili,
finanční prostředky, které by byly zaslány na toto konto po ukončení sbírky, by propadly státu.
Vzhledem k tomu, že jsme byli informováni o možnosti pokračování sbírky na stejný účel až
po vyúčtování, ke kterému je určena 3-měsíční lhůta, v předstihu jsme zažádali o povolení další sbírky
na jiný potřebný účel – zajištění vybavení Hospice sv. Lukáše (zdravotní technika, nezabudovaný
inventář). Číslo účtu na tento účel, které jsme mohli zveřejnit až po 2.10.2006, je: 9000277/0100.
Na vytištěných složenkách bude uvedeno toto nové číslo účtu.
Omlouvám se za způsobené komplikace a zároveň za to, že mí kolegové poskytli mylnou informaci
o čísle konta – od 3.10.2006 jsme již číslo nového konta znali a všechna střediska Charity Ostrava byla
obeznámena o změně. Celá situace je o to nepříjemnější, že nám stále schází značná částka především
na dostavbu nového zařízení (hledáme zdroje ve výši 24 mil.Kč), ale i na vybavení hospice zdravotní
technikou.“ – tolik ředitel Martin Pražák
Na mailovou adresu Společenství v pondělí 5. 2. 2007 přišla tato informace:
„Na základě telefonického hovoru Vám zasílám číslo sbírkového konta na Hospic sv. Lukáše
u Komerční banky – 9000277/0100. S pozdravem Ing. Miroslava Myšková, Finanční účetní, CHARITA
OSTRAVA, e-mail: [email protected] .“
Vysvětleno? Snad. Avšak pracovníci Charity by svou práci měli dělat nejenom s nadšením, ale
i zodpovědně.
Marek Světnička
- 13 -
1 / 07
Společenství
POŠTOVNÍ ZNÁMKY - SAMOZŘEJMĚ ANO!
Koncem roku 2006 odeslal p. Babíček již 19. zásilku použitých poštovních známek z naší
farnosti na hnutí RODINA-Pardubice. Zásilka o váze 3,1 kg byla potvrzena dopisem, ze kterého
citujeme:
...Jsme rádi, že Vám není lhostejná chudoba lidí žijících v zemích 3. světa a že se stále tímto
jednoduchým způsobem snažíte jim pomáhat. Nemusíte se trápit „menší výkonností“ ve sběru
známek. Farníci z Karviné nám zasílají známky samostatně. Tak Vás to nemusí trápit (pozn.
redakce: pokud v naší farní knihovně hostovala prodejna „Kredo“ z Karviné, odesílali jsme
známky ve společné zásilce). Přece nejde o to, kdo jich pošle více. Záleží nám přeci na pomoci
potřebným.
Samozřejmě se této aktivitě stále věnujeme, takže až se Vám opět povede nasbírat trochu
známek, aby to už stálo za zaslání, rádi Vaši zásilku přijmeme a zpracujeme. Ještě jednou
mnohokrát děkujeme a přejeme Vám do dalšího roku mnoho úspěchů,dostatek radosti a Boží
požehnání pro každé dobré dílo.
Těšíme se na další spolupráci s Vámi
František Traxler, hnutí RODINA - Pardubice
JEŽÍŠEK NEEXISTUJE!
V druhém letošním Katolickém týdeníku
jsme si mohli přečíst o snaze českých firem
vytvořit aktuální podobu Ježíška. Oslovily děti
v ČR, aby nakreslily, jak podle nich Ježíšek
vypadá. Výsledek odpovídal zadání: buclatý
hošík se zakrslými křidélky, sedící na obláčku,
zkrátka typická ukázka kýče. Do hodnocení
soutěže byl zapojen i katolický kněz, který si
posteskl, že zadání postrádalo duchovní rozměr
a výchovu (těžko říci, co tím mínil). Soutěž
měla – podle představ organizátorů – přispět
k eliminaci pronikání Santa Clause na náš trh.
Je to přece nevkusná postava vymyšlená
producenty Coca-coly a v našem evropském
prostoru nemá své místo. Santa Claus se mi
osobně nelíbí o nic více než Děda Mráz či jiné
figurky, které nás mají o Vánocích údajně
obdarovávat. Ježíšek – ani ten, jehož měli
zpodobňovat chudáci děti – se mi ovšem
nelíbí také. Stejně jako vousatí staříci je i on
pouze nesmyslnou pseudopohádkovou
postavou. Z nepochopitelných důvodů se ho
dovolávají nejen marketingové agentury, ale
také rodiče malých dětí. A tak musel kdysi
paradoxně můj syn ve školce vysvětlovat
svým nevěřícím spolužákům, že Ježíšek
neexistuje. Ježíš, který se před dvěma tisíci
léty narodil v Betlémě, nemá s Ježíškem
(kromě slovního základu) nic společného.
Možná bychom si to měli uvědomovat
alespoň my, pokřtěni v jeho jménu.
-ok-
ZIMA A HLAD
Do olomoucké nemocnice zavítal – v doprovodu Městské policie – bezdomovec. Neměl
průkazku zdravotní pojišťovny, zato měl hlad a byla mu zima. Najíst mu sice nedali, ale aspoň
tam bylo teplo. Ani to mu však nebylo dopřáno; když odmítal dobrovolně odejít zpátky na
mráz, vyvedla ho přivolaná ochranka. Zmrzl do hodiny deset metrů od brány. Tiskový mluvčí
nemocnice moudře prohlásil, že nemocnice není žádná Charita a že její zaměstnanci
postupovali zcela v souladu s vnitřními předpisy. Nejspíš to tak opravdu je. Zima a hlad asi
nemají přidělen diagnostický kód jako jiné nemoci. Přesto se mi zdá, že společnost, která nechá
zemřít hladem a zimou člověka u brány nemocnice, je sama nemocná.
-ok-
- 14 -
1 / 07
Společenství
Z NAŠÍ SOUČASNOSTI ...
Téměř všechna média přispěchala s kritikou „jistého výroku“ jednoho veřejného činitele... Je snadné
vytrhnout slovo z kontextu a pak lehce hodnotit... Zřejmě všichni bychom mohli na téma rómské menšiny něco sdělit. I já mám svůj osobní zážitek z nedávné doby.
--------
Vracela jsme se domů z návštěvy u dcery a ve večerních hodinách jsem nastupovala u vlakového
nádraží do místního autobusu. Byl plný a na zastávce čekalo mnoho cestujících. Těsně přede mnou
nastupovali tři mladí Rómové, jeden muž a dvě ženy, a hned za mnou se tlačilo ještě mnoho lidí. Samozřejmě nechtěně jsem taškou zavadila o svrchník mladé Rómky. V momentě následoval ošklivý
slovní výpad a následně silná výhrůžka fyzického napadení. Celá jsem ztuhla a zůstala ve mně jen
„malá dušička“, co se bude dál dít? Jestli řidič něco podnikne? A lidi se mě zastanou? Ještě mi bleskla
myšlenka, díky Bohu, že malý vnouček zůstal doma (byl tehdy nemocný). Její výpady vůči mé osobě
ještě pokračovaly a nikdo ze spolucestujících ani nešpitnul. Nemusím zdůrazňovat, že to byla opravdu
nepříjemná cesta. Vystoupila jsem raději o zastávku dříve a zvláštními „zkratkami“ jsem došla ke
svému bydlišti. Měla jsem tu noc i nepěkné spaní...
Za nějaký týden jsem opět navštívila svou rodinu a také jsem jim vyprávěla, jaké bylo mé cestování
při návratu domů. Tříletého vnoučka to evidentně rozrušilo a ptal se podruhé a pak ještě potřetí, jak to
bylo v tom autobuse. A rozhovor uzavřel pevným rozhodnutím: „Babi, já bysem tě zachránil!“
A mě to nějak podivně zamrzelo, čím se to malé dítě musí zabývat, a tak jsem rychle „vyhrabala“
hodně starou vzpomínku... Povídám mu tedy: „Když jsem chodila do školy, tak jsme v první třídě měli
spolužačku - cikánku, byla hezká a měli jsme ji rádi.“ A náš klouček na to radostně prohlásil: „Tak to
bysem jí půjčil i svoje hračky.“
--------
Všechno je to v lidech, v přístupu, je zanedbávána výchova a vzdělávání. Sociologové tvrdí, že se
změní vše k lepšímu za dvě, možná za tři generace, to už zde bude vyspělá multikulturní společnost.
Kéž Bůh dá, aby tomu tak skutečně bylo.
Zdeňka Kohoutová
PUTOVÁNÍ PO BETLÉMECH
„Narodil se Kristus Pán,“ jsme s nadšením zpívali v kostele sv. Anny v Janově v Katovicích za
doprovodu paní M. Crhanové.
Jako každým rokem, tak i tentokrát na svátek Mláďátek zorganizoval p. Sikora pouť po betlémech,
a to do Katovic. Zájezd byl plně obsazen. Pouti se zúčastnili ministranti, jáhen Tomasz z Havířova
a jáhen Adrian z Frenštátu, který byl zároveň naším průvodcem v kostele sv. Anny.
Bylo to naše první zastavení. Po malém občerstvení jsme se zúčastnili dětské mše sv., která byla polsko-česká. Obětní dary spolu s polskými dětmi nesly i naše děti. Byl to kopací míč a sladkosti, dar pro
polské děti. Po mši svaté jsme měli možnost vystoupit po více než stech schodech na vyhlídkovou věž
nad kopulí kostela. Všem nám již vytrávilo a rádi jsme přijali pozvání na oběd, který nám zajistil
j. Adrian. Za to mu patří velký dík.
Po obědě následovala beseda s p. proboštem. Zajímal se odkud jsme přijeli, kolik má naše město
obyvatel, kolik bylo dětí u 1. sv. přijímání. Zajímal se o veškerou činnost v naší farnosti. Po rozloučení
naše putování pokračovalo do další části Katovic. Návštívili jsme katedrálu Krista Krále, kde bude
slavit primiční mši sv. náš j. Tomasz. Nádhernou stavbou nás všechny provedl a podal nám obsáhlý
výklad. Po prohlídce jsme pokračovali do Katovic-Panevniky, kde je františkánský klášter. Zde je nainstalován betlém, o kterém se říká, že je největší v Evropě. Jeho nádhera se nedá vyjádřit slovy, prostě
to se musí vidět. V přilehlé části byly instalovány menší betlémy z celého světa, včetně živého betléma. Zde končilo naše putování, všichni plni pěkných dojmů se chystali k domovu. Aby zpáteční cesta
lépe ubíhala, uspořádal v autobuse p. Sikora vědomostní soutěž pro děti a dospělé. Správné odpovědi
byly odměněny věcnými cenami. Cesta rychle uběhla a již se všichni těšíme na další putování.
Vřelý dík patří p. Sikorovi, jáhnům Tomaszovi, Adrianovi a všem, kteří se o nás vzorně starali.
D.K.
- 15 -
1 / 07
Společenství
NEPŘIPOMÍNÁ VÁM TO NĚCO?
V bříšku těhotné ženy si povídala dvě miminka:
– Věříš v život po porodu?
– Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude
pak.
– Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?
– To přesně nevím, ale určitě tam bude více světla než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst
pusou.
– No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční
šňůra. Něco ti řeknu: Život po porodu je vyloučený - pupeční šňůra je už teď moc krátká.
– Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady zvyklí.
– Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život není nic
než vleklá stísněnost v temnotě.
– No já přesně nevím, jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás
postará.
– Mámu? Ty věříš na mámu? A kde má jako podle tebe být?
– No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli.
– Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsem nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná není.
– Ale někdy, když jsme zticha, můžeme zaslechnout, jak zpívá, nebo cítit, jak hladí náš svět. Víš, já si
fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom...
LETEM SVĚTEM STŘEDISKEM J
„STALO SE“ – nejvýznamnější akce, pořádané (případně kterých se zúčastnilo)
CSVČ sv. J. Boska v poslední době.
16. 12.
Vánoční turnaj rodinných dvojic.
Tradiční turnaj ve st.tenise, zúčastnilo se ho 22 dvojic.
18.-21.12. Dopolední povídání o vánocích pro školy.
Nová úspěšná akce pro školy, absolvovalo ji cca 150 dětí ze tří havířovských škol.
Začátek ledna – účast na Tříkrálové sbírce.
13.1.
Tradiční salesiánský výšlap na Lysou horu.
12.-14.1. Taneční setkání v Praze.
Naše děvčata zde vystoupila se třemi tanci, získala spoustu diplomů a za svá
vystoupení sklidila bouřlivý potlesk.
19.-21.1. Účast na turnaji SHM v Koryčanech – stolní tenis.
Naši borci a borkyně získali 9 medailí z patnácti možných.
23.1.
Karneval na Šumbarku.
26.1.
Miss střediska – Město.
Velkého klání se zúčastnilo 14 děvčat a všechna byla moc šikovná.
27.1.
Střediskový ples při cimbálovce.
K poslechu a tanci hrála výborná cimbálová muzika FRIŠ, dále byla zajištěna skvělá kuchyně, bohatá tombola a dramatická hra Bingo. Všichni zúčastnění se dobře pobavili.
30.1.
Olympiáda ke svátku sv. J. Boska ve středisku Šumbark.
31.1.
Olympiáda ke svátku sv. J. Boska ve středisku Město + diskotéka.
1.-4.2.
Účast na setkání salesiánů v Sebranicích.
S několika mladými (z Havířova, z Karviné a z Hradce n.M.) jsme se začali
zúčastňovat výborných pravidelných setkání pořádaných salesiány.
- 16 -
1 / 07
Společenství
„PŘIPRAVUJEME“ - některé nejdůležitější akce, které chystáme pro nejbližší dobu.
3. března – sobota od 8 hod ráno - florbalový turnaj ve středisku na Šumbarku,
kategorie střední žáci – ročníky 93-94.
10. března - sobota od 8 hod ráno - florbalový turnaj ve středisku na Šumbarku,
kategorie starší žáci – ročníky 91-92.
„POZVÁNKA“ - na některé výjimečnější akce.
18. března – neděle v 15:30 h - DIVADELNÍ VYSTOUPENÍ - v tělocvičně střediska
na Šumbarku. Děti a mládež z farnosti Ostrava-Svinov zahrají
divadelní hru „OTEVŘÍT aneb zápletka mezi dvěma partami mladých“.
VHODNÉ: od 12 let
VSTUPNÉ: dobrovolné
31. března - sobota kolem 16. hodiny – KONCERT - v tělocvičně střediska na Šumbarku.
Bude hrát bluegrass music z Jeseníku „Campanula“.
„INFO“- na www.csmdonbosco.cz - aktuální činnost střediska, fotky z minulých akcí
a plány do budoucna.
„UPOZORNĚNÍ“ - Mění se otvírací doba internet klubu pro veřejnost! Od února bude jednotná otvírací doba pro středisko Šumbark i Město, a to: STŘEDA 9:00 – 12:00 h.
Nový zájemci o internet (např. z řad seniorů) jsou vítáni J .
Sestavil Bobr
INFORMACE Z KAPLE P. MARIE POMOCNICE
(nacházející se v CSVČ sv. J. Boska - Město)
Mons. František Václav Lobkowicz jmenoval rektorem kaple P. Karla Jaška, SDB.
- Každou sobotu v 16:30 hod se v kapli konají mše svaté s nedělní platností.
- Každou středu od 8:00 do 15:00 hod je v kapli možnost soukromé adorace před svatostánkem.
DALŠÍ INFORMACE
- Modlitba se zpěvy z Taizé se koná pravidelně každou 3. středu v měsíci v kostele sv. Jana Boska na
Šumbarku od 18. do 19. hod. V nejbližších měsících to bude 21. února a 21. března.
- Otec Petr Smolek zve na setkání a povídání o víře, která se budou konat jednou za měsíc
ve středisku ve městě. První setkání bude 28. února v 17:30 hod a další pak 14. března.
ZADÁNO PRO PÁNY - SENIORY
Všem zájemcům - seniorům sdělujeme, že středeční setkání v Církevním středisku volného času
(CSVČ) na Šumbarku úspěšně pokračuje už třetí měsíc, vždy ve středu od 9,00 do 12,00 hodin. Od
ranního ztišení v kostele až po společnou polední modlitbu Anděl Páně s PROGLASEM je dopoledne
vyplněno podle zájmu a dohody přítomných. Mimo pravidelný kulečník jsme např. volně rozprávěli
s otcem Karlem Jaškem, promítali DVD o našem kaplanovi otci Petrovi Smolkovi a o jeho životní
cestě ke kněžství a do Havířova, poslouchali jsme, jak byl havíř Sliwka na „tym pohřebě a jak to dopadlo, bo jeho kapela něpřišla na ten pohřeb zahrať“. A tak se nás schází průměrně osm chlapů.
KDO CHCE, AŤ SE PŘIDÁ.
ZVOU SEŇÓŘI ze ŠUMBARKU
- 17 -
1 / 07
Společenství
JAK SE ŽIJE BABIČKÁM ?
Ještě stále pokračujeme v naší anketě a letos dáváme prostor starší generaci. V prvním čísle „Společenství“ r. 2007 odpovídá paní Anděla Jargusová.
1. Co Vás nejvíce naplňuje a těší v roli babičky?
- Těší mě, že i naši vnuci a vnučky jsou vedeni rodiči k víře a lásce k Pánu Ježíši a dokáží se zapojit
i k rodinné modlitbě růžence. Také, že se dokáží přemoci a též rodičům pomáhat, mají chuť se zapojit
i do dění ve farnosti (šenovské). Nejstarší vnučka ráda zpívá ve schole a chlapci pravidelně ministrují
i ve všední den při mši sv. Zvláště mne překvapila malá vnučka Hedvička, která se letos zúčastnila
Tříkrálové sbírky.
2. Co se Vám líbí a třeba nelíbí ve farnosti, v církvi?
- Velice obdivuji staré a nemohoucí lidi, kteří překonávají své zdravotní potíže, najdou si čas i ve
všední den a přijdou do kostela ke slavení mše sv. Také rodiče s dětmi a mládež, kteří je vedou, jsou
pro nás, starší, povzbuzením.
Nelíbí se mi, že v Havířově je zlozvyk různých jiných společenství (zvláště jehovistů) nás „ukecávat“
po domech, jako bychom my, katolíci, byli ti největší chudáci věřící.
3. Co pro Vás znamená víra?
- Všechno, ale zvláště prožít svůj život, to dobré i zlé, ve vůli Boží.
Za Společenství se tázala Z. Kohoutová
Prosinec 2006 a leden 2007 v našich farnostech
sv. Anna
Svatá Markéta:
Křty:
Jan František Tatar
Adam Foldyna
Hana Šurkovská
Jan Václav Blecha
Jakub František Vyležík
Terezie Václavková
Marie Šárka Felberová
Křty:
Rozálie Anna Pardubická
Hana Zuzana Vavříková
Mikuláš Žáček
Pohřby:
Tibor Tešeny
Jiřina Žánová, r. Kolaříková
Marie Janovská. r. Kadlčíková
Zdeněk Frantík
Vladimír Zelina
Robert Lindner
Pohřby:
Julie Klimšová, r. Šuráňová
84
Anna Prvovarčíková, r. Kuligová 101
Zuzana Chovančíková, r. Kubíková 59
Žofie Kubínová, r. Vavříková
82
Valerie Prymusová, r. Trombiková 84
František Bernacík
85
58
72
68
81
70
75
sv. Jan Bosko
Křty:
16.12. 2006 Veronika Zupková
14.1.2007 Andrea Vašíčková
14.1.2007 Jakub Vašíček
20.1.2007 Tereza Suchá
28.1.2007 Daniel Danihel
- 18 -
1 / 07
Společenství
Dopisy do záhrobí
Ondřej z Betsaidy, bratr Šimona Petra
V městě Šumbarku v pátém roce panování Václava Všeznalého
Ondřeji,
byl jsi takový nenápadný apoštol, vždy ve stínu svého agilního bratra. Toho bylo všude plno, ke
všemu se vyjadřoval – slovy či pěstmi. Nakonec si vydobyl i to vedoucí postavení, o něž tolik
usiloval. Nebylo to snadné; musel o ně bojovat s bratry Zebedeovými a později s Pavlem, bez
ohledu na to, že měl oficiální pověření od samého Krista.
Tvůj postoj byl docela jiný. Ty ses nehádal s ostatními apoštoly, neuplatňoval jsi práva „otců
zakladatelů“ na přednostní postavení a odpovídající výhody. Přitom právě Ty jsi byl první
z Ježíšových učedníků. Ty jsi k němu přešel od Jana Křtitele, když jsi poznal, že on je tím pravým Mesiášem. Ty jsi k němu přivedl svého bratra Šimona.
Byl jsi natolik nenápadný, že se o Tobě evangelisté téměř nezmiňují. Těch pár slov přesto vypovídá o Tvé povaze a úloze ve společenství apoštolů. Za Tebou přišli řečtí návštěvníci, když
chtěli vidět Ježíše. Ty jsi řešil logistický problém s nakrmením tisíců posluchačů Ježíšova kázání na hoře. Ty jsi rozmlouval s Ježíšem a „předními apoštoly“ o čase a způsobu příchodu Božího království.
Byl jsi pravým opakem svého divokého bratra. Vnímavý, diplomatický, chápavý, předvídavý,
vždy ochotný pomoci. Není divu, že se všichni obraceli právě na Tebe. Neprosazoval jsi vlastní
osobu, nýbrž to, cos sám považoval za nutné. Nesoustředil ses na své pocity, potřeby a požadavky, proto Ti zbývala kapacita pro pochopení ostatních. Věděl jsi, že nestačí Mistrovi razit
cestu davem a hlasitě projevovat vlastní nadřazenost. Někdo musí zajistit, aby se ten dav vůbec
sešel, aby se lidé vzájemně neušlapali, aby něco slyšeli a nezemřeli hlady.
Nezměnil ses ani po Ježíšově nanebevstoupení. Neusídlil ses v Jeruzalémě či na jiném významném místě, nepustil ses do psaní filosofických traktátů. Vyrazil jsi na misijní cestu do nezvyklých a neprobádaných končin. Údajně Tě zastavila až řeka Volha, čehož můžeme dnes
s odstupem tisíciletí jen litovat. Zemřel jsi na zpáteční cestě, abys dosvědčil, že jako následovatelé Krista si můžeme vybírat maximálně tvar našeho kříže.
Chci Ti dodatečně poděkovat za všechny, jimž jsi umožnil přímé či zprostředkované setkání
s Kristem. Vím, že církev zřejmě potřebuje ve svém čele člověka, jako byl Tvůj bratr Šimon.
Zároveň jsem však přesvědčen, že potřebuje tisícovky takových, jaký jsi byl Ty.
-ok-
BLAHOPŘÁNÍ
Letošní rok přináší našemu panu faráři VÁCLAVU GANDEROVI dvě významná výročí - 8. března se dožívá 50 let a v červnu pak vzpomene 25. výročí svého kněžství.
Pane faráři, chceme Vám za nás všechny farníky a přátele z farností Havířova-města, Šumbarku,
Bludovic a Špluchova popřát hojnost Božího požehnání, darů Ducha svatého a ochrany nebeské
matky Panny Marie ve stálém zdraví a osobní svěžesti.
Naše upřímná poděkování, pane faráři, za 17 let Vaší obětavé pastýřské služby pro nás všechny.
Blahopřejeme!
Vaši farníci
- 19 -
1 / 07
Společenství
HÁDANKY A MALÉ HŘÍČKY PRO KLUKY A PRO HOLČIČKY
Milé chytré hlavičky!
Počasí pořád jakoby se nemohlo rozhodnout, jestli bude zima nebo jaro… „Mám ještě Zemi
obléct do zachumeleného kabátu z bílých peříček, nebo už mám předat vládu Jaru?“ ptá se paní
Zima v krajkových šatech. Nám tahle její nerozhodnost vůbec nemusí vadit. Když nasněží, půjdeme sáňkovat, a když už bude Jaro lechtat Zem slunečními paprsky, necháme se polechtat
taky. A k tomu všemu je tu další osmisměrka, tak honem do luštění!
„Milý Bože, musel jsi mít bezva náladu, když jsi stvořil … (tajenka osmisměrky).“
Cyril (11 let)
Č
O
O
K
L
B
A
J
T
L
O
U
P
Á
K
K
O
M
A
H
A
R
G
Š
A
O
Ů
L
M
Z
Á
D
Č
Š
U
N
K
A
O
O
K
O
L
S
Á
M
V
Š
E
O
Á
T
N
M
P
U
Č
E
K
O
L
R
K
K
L
N
K
A
R
B
E
N
Á
T
E
K
A
Z
Í
V
A
V
N
O
Ý
O
O
D
M
B
P
O
S
L
L
A
K
A
D
V
L
R
D
S
O
U
E
K
D
I
H
R
S
K
L
O
B
Á
S
A
A
V
R
E
Z
N
O
K
U
O
I
C
L
K
D
O
N
M
N
Z
Ř
A
R
Y
O
O
M
E
L
E
T
A
D
K
Í
Í
B
U
Ó
N
H
R
O
Z
I
N
K
A
Y
A
K
Ř
K
E
K
S
Čokoláda, klobása, ovoce, bramborák, omeleta, karbenátek, ananas, vdolek, medovník, řízek,
konzerva, omáčka, knedlík, houska, limo, hrozinka, soda, perník, banán, šunka, kaše, graham, jablko, dort, lečo, maso, zmrzlina, rohlík, kuře, kečup, kokos, máslo, salám, mošt, keks,
škvarky, rum, sůl, loupák.
Z báječné knížky „Milý Pane Bože, přijď v sobotu na snídani! aneb Děti píší Bohu“ jsem pro
vás vybrala veselé, ale taky moudré citáty:
„Bože, láska je všechno, co potřebujeme. (A taky velké hřiště na hraní).“
Dalibor (8 let)
„Dopis Pánu Bohu,
Jak nejlíp milovat svý bratry? Počítají se tam taky bratranci?“
Karel (11 let)
„Milý pane Ježíši,
prosím, přijď zase! Fakt tě tu moc potřebujeme! Vezmi si s sebou smysl pro humor. Budeš ho potřebovat.“
Adéla (11 let)
Přeji vám krásný únor a těšte se na jaro!
Marťa (23 let)
- 20 -