První výroční zpráva Státního reálného gymnázia v Hostinném, 1872

První výroční zpráva
Státního nižšího reálného gymnázia
v Hostinném
Vydáno na konci šk. roku 1872-73
p. ředitelem
Friedrichem Dworžakem
S vědeckým pojednáním od Dr. Adolfa Bachmanna
Hostinné 1873
Nakladatelství Reálného gymnázia
Foglarova tiskárna v Trutnově
K dosavadnímu vývoji „psychologie národů“ a její vztah k dějinám1
„Je potěšitelným příznakem moderní doby, že
se duch výzkumu s oblibou obrací na
antropologické, etnologické a národněpsychologické problémy a že ve všech těchto
výzkumech je dříve opomíjená psychologie
nahlížena jako stěžejní téma.“
Dr. G. A. Lindner
Množství znalostí, které se nahromadily kulturní prací ve všech oborech věd mnoha staletí,
skutečné pokladnici lidského rodu, je příliš veliké a rozmanité, aniž by stačila síla každého
člověka, a byla vtěsnána do úzkých mezí individuálního vědomí.
Stejně jako poutníkovi, který, ač rád pěstuje okolo cesty vonné květiny, neboť přece může
dorazit do vzdáleného cíle jen jednou cestou ve stejnou dobu, zůstane také usilujícímu duchu,
že jiné vědění podporuje jeho práci a rozšiřuje jeho pohled, jen plnou láskou chápanou vědní
oblast cestou vzhůru k určitému nejvyššímu cíli jednotlivce jako i celého lidského rodu, jež
tíhne ke zkoumání pěkného, rozumného, etického ve filosofii jeho bytí přibližujícího
náboženství toužebného srdce tím, že jej nazývá „Bohem“.
Jak velmi proto odpovídající v Herbartově praktické filosofii obsažená myšlenka směřuje k
činnosti jednotlivce bez výjimky a přirozeně odpovídaje ke zvláštnímu2, tak přece musí, aby
se vyvarovala jednostrannosti, jednotlivý výzkum čas od času ustoupit před jinou, i když
zdánlivě méně záslužnou prací, nutnosti prohlédnout a seřadit získané, vztáhnout na sebe a
srovnat a skrze tyto činnosti, jak Lindner výstižně poznamenává, vyjasnit nově získané
kulturní prvky ducha, aby usiloval i v rámci těchto myšlenek.
Skutečně takové periody se stále objevovaly a musely existovat, jestli je velký princip
pokroku od jednotlivého ke komplikovanému, všemohoucímu rozvoji duševního života
pravdou. Kdo by přitom nemyslel na alexandrijské období, na onen překrásný rozmach řecké
vědy a duševní práce ne na původní helénistické půdě, ale v egyptské Alexandrii, zářivém
1
2
Z děl, které jsem použil pro následující práci, jmenuji vedle „Časopisu pro psychologii národů a
jazykovědu“, vydaného Dr. M. Lazarem a Dr. H. Steinthalem, především „Ideje k psychologii společnosti“
Dr. G. A. Lindnera. Při sbírání prací z oblasti psychologie národů, mě laskavým způsobem podpořil můj milý
přítel Hans Sommert ve Vídni, neboť při mém pobytu jsou mně jen skrovně k dispozici vědecké učební
pomůcky.
Také Kant říká, „že to není růst, nýbrž znetvoření věd, když se jejich hranice prolínají.“
1
hlavním městě Ptolemaiovců? Na dětsky naivní poetiku Homérovu navazovala podle
duševního vývoje života řeckého lidu a podmíněná neustále zákony krásy mladistvá svěží
lyrika Pindrasova, poté umělecky dokončené drama Aeschyla a Sofokla. Nyní, poté co se
ztrácí vnější velikost a svoboda vlasti a nelze najít pravý smysl Řeků ve starých kulturních
sídlech, zaniká pod změněnou oblohou a měnicími se poměry geniální doba radostné tvorby a
nastupuje činnost mužů, kteří poznali svou dobu v soupisu, posouzení a hodnocení, vysvětlení
a uspořádání různého a doposud získaného v různých vědních oblastech. A ne pouze láska
k plodné práci, radost z důmyslně poznaného a pro budoucnost uchovaného bohatství
minulých dnů odměnil neúnavnou píli mužů; její duch, nyní odvrácený od ideální budoucí
snahy na skutečně předkládané a uzpůsobené mnohou kritickou činností k dalšímu rozhledu,
rychle zrodilo nejkrásnější ovoce této doby, úsilí překročit vlastní hranice dosavadního vědění
a nyní povznést také jeho další oblasti k výši hodné umění a věd. Dle této snahy po obecnosti
byly následně, nehledě na astronomii, jež ustavičně ze své podstaty zkoumá celistvost světa,
především vědecky povýšené přírodopis a matematika; k tomu se připojila péče o lékařství a
první anatomické pokusy; duch neúnavně činných mužů stanovit filosofii onen vysoký cíl,
aby byl sjednocen orientální a západní duchovní směr a vytvořena nauka, v níž by nalezl Řek
a Egypťan, Žid a Peršan to, co ty nejmoudřejší z jejich národů osvítilo − cíl, o kterém
novoplatonismus částečně věřil, že jej dosáhl. − A není pak také naše doba obdobím sbírek a
zevšeobecňování a nenacházíme v ní, i přes to, že velmi a vícenásobně se objevují rozdíly dle
změněných kulturních poměrů, také rysy, které nám připomínají vrcholnou dobu
alexandrijské učenosti? A neplatí to především o německém lidu? Poté, co se v osobnosti
Goetheho uskutečnila jedna z ideálních forem, jádro lidu a vnitřního bytí − přirozeně v jeho
době − a napodobená v jedné osobě současně představila vrchol rozvoje3, poté co byla skrze
Lessinga, Herdera a Schillera a jiné básnictví, skrze Kanta a jeho předchůdce a současníky
filosofie povýšena k nevídanému rozkvětu, nezůstaly sice obě oblasti bez nových květů a
pupenů, ale začala zároveň doba sbírek a členění získaného, především ale postoupení
ostatních vědeckých disciplín do stejné výše a znovu se zohledněním duševních prostředků
naší doby jak kdysi v přírodovědné a poté psychologické oblasti. Že opět na místo oddělování
nastoupilo shrnutí, z toho vyplývá onen hluboký realistický směr a vzdor naší doby, který
překáží a je nevhodný idealistickým snům, slovy Johanna Scherra pro ono rozšíření a
koncentraci pohledu, „jemuž vděčí nejmladší vědy statistika, národní ekonomie, fyzická
geografie, geografie zvířat a rostlin, rovněž i srovnávací jazykověda za jejich vznik a
povznesení.“ K tomu přijde nesmírný rozkvět, jež přírodovědě vzaly dějiny literatury a
pedagogika, nejvíce ale matematika, fyzika a chemie!
Především se zaměřila pozornost na člověka, ono bytí, jež samotné rozumově tvoří a
působí to, čímž se vše děje. Pravdou je, že spekulativní filosofie se dostala s Arthurem
Schopenauerem k pesimistickému závěru, i když Eduard von Hartmann usiloval o duševní
uspořádání a doplnění myšlenek, dále, že zabývání se lidmi rozděluje ruku v ruce jeho
jednotné bytí, zatímco fyziologie pozoruje jeho žití, logiku, jak myslí, jazykovědu, jak mluví,
psychologie, jaké má představy, co cítí, právě tak je pravdou, že neobyčejným vzestupem,
který uskutečnila psychologie Herbarta a jeho mnohými talentovanými žáky, byl získán
základ jasného postavení lidského obrazu dle ideálu a skutečnosti. Teprve z toho vznikla
možnost upozornit na duševní vztah lidí s plným porozuměním a sledovat vývoj jednotlivce
jako celku s ohledem k zákonům, dle kterých se musí řídit přírodní proces.
Z obecného průběhu doby vůbec, jako u nejdříve z posledně udávaného úsilí vyvinula také
psychologie, ona nejnovější filosofická věda, zahájená profesory Lazarem a Steinthalem v od
r. 1860 vzniklém časopise „Völkerpsychologie und Sprachwissenschaft“ („Psychologie a
3
Podobně bychom se mohli vyjádřit také o Voltarovi jako představiteli všeho, co je francouzské.
2
jazykověda“) s neúnavnou horlivostí a podporována velkým množstvím učenosti a
důmyslného výzkumu.
Jestliže věnuji následující řádky této nově vzniklé vědě, nemůže být v žádném případě
mým úmyslem, podporovat zpracováním jedné z jejich úloh bezprostředně moji silou
přiměřené míry − k tomu mi nechybí chuť a láska, asi ale čas a nutné pomůcky, − dosáhnu
svého cíle, když novějším shrnutím již oněmi muži daných principů, přehledem a jasným
stanovením již vykonaného na poli psychologie, jež zaměřilo pozornost na novou vědu a
poskytlo jí zasloužený zájem dalších kruhů; je již déle známou skutečností, jež žádné vědě se
nezdařil úplný úspěch a růst bez všeobecné účasti vzdělaného světa.
I.
Co je „psychologie národů“?
Jen člověk ve spojení s lidmi, se jako člen společnosti dostává z tmavého houští neplodné
nekulturnosti ke slunečné výši duševní svobody, společnou snahou jen na druhé straně je
umožněno společnosti lidí vyrovnat se s jednostranností, omezeností, tmou, jež lpí na poznání
jednotlivého, a v širším kontextu obecné kultury ukrývat a pro vždy chránit výdobytky
jednotlivého ducha. Jaký význam pro lidstvo může požadovat jednotlivec jako takový, jako
perla mimo korunu ducha společnosti? A můžeme vůbec vnímat a hledat pojem „člověk“,
aniž bychom na něj nahlíželi ve spojení s jinými, tedy ve společnosti?4 Tedy jen společenský
člověk je člověk a pospolitost jeho nezcizitelná přirozenost. Jen vzájemným společenským
působením vznikly jazyk, zákon a stát, jen jako společenské bytí přijde člověk k dějinám,
které nezanikají jediným článkem, nýbrž obhajuje, dokud existuje celistvost, jež nemůže znát
změnu generací, i přesto, jak rozdílné může být její působení na rychlý nebo odkládaný chod
obecné kultury.
Jak nyní ale společnost vychovává člověka ve svém srdci a klade mu do kolébky jako
nejkrásnější kmotrovský dar doposud získanou kulturu, tak je tentýž teprve na výši své doby,
když jeho vědomí umocňuje všechny stupně kulturního žebříčku; rovněž to, o co jednotlivec
usiluje a vytváří celku do vlastnictví a když přejde celou zemí, přetrvává i nadále nezničitelně
jeho pravá duševní práce, ne pouze jako pomník jeho ducha, ale jeho lidu, jeho celé doby.5
Pozorujeme-li vzdáleně, že volná činnost jednotlivce stále zase ve vlivu společnosti získává
vedoucí myšlenku nebo přinejmenším řízení, což zajisté na druhé straně dokládá morální
statistika, „že společnost zosnuje zločin, `tak poznáme, jak je úzký vztah jednotlivého člověka
k celku a že právě proto, abychom jasně poznali duševní život jednotlivce, nedostačuje
osobnostní psychologie.´“ Kde je nyní ale její doplnění, kde je věda, která nám objasňuje
nejen pouze ducha jednotlivce, ale také především život lidí, duševní bytí společnosti? Tím
chce být psychologie národů. − Tak jako se speciální psychologie zabývá duševním životem a
duševní činností jednotlivce, tak se chce psychologie zaměřit na vnitřní duševní život nejprve
jednotlivých národů, poté společnosti vůbec; bude se shodovat se základy psychologie
osobnosti, neboť společnost je tvořena mnoha jednotlivci, vznikne z oné vědy ale jako něco
různého a nadřazeného, jež nezaznamenaně určuje ducha jednotlivce a z jeho bytí si jen
ponechá, co je příhodné vycházeje z jeho osobitosti, aby se stalo vlastnictvím celku. A je
myšlenka psychologie nová?
4
5
Člověk není ničím v přirozeném stavu, může se stát vším ve společnosti. Dr. G.A. Lindner, Ideje
k psychologii a dějinám.
To se objevuje nejjasněji v dílech klasického starověku. Tak píše Wolhelm von Humboldt ve svých dopisech
F. G. Welckerovi, s. 129: „Velké kouzlo starověku, o němž jsem nyní pevně přesvědčen, je nepochybně v tom,
že rukopis klasické doby se nepodobá myšlence jednotlivce, nýbrž národu, době a člověk chce přece vždy
spočinout na širokém základě lidství, ne bez skrytého zdání, že v něm spočívá Božství.“
3
Již ve staré době poznali moudří lidé, že nestačí znát k ocenění lidu stejně jako jednotlivce,
co vykonal z jakého důvodu a s jakým záměrem, že musíme mnohem přesněji oddělit, co je
jeho osobní zásluhou a časové okolnosti, tedy co vytvořila společnost. Nacházíme ovšem tuto
pravdu nejjasněji vnímanou a vyslovenou u velmi nadaného lidu Helénů, nehledě na to, že lid
dórského státu stavěl na individuálních vztazích svých obyvatel a tímto ustoupila do pozadí
tato individualita, nacházíme i u Platóna právě vysloveno, že přirozenost člověka musíme
hledat v existenci státu, neboť je tu prý vyobrazena ve větších poznatelných tazích. Neříká
Aristoteles, uchvácen oním míněním, že o státech bychom měli uvažovat dříve než o lidech?
V širším kontextu nechtěli být tak velmi povýšeni myslitelé Římanů. U nich převažuje
reálnější, abychom neřekli nevzdělané mínění o životě lidu a států, kteří rovnocennost a
podobnost mezi životem jednotlivce a dovedností celých států vztahují ne na potencionální
duševní život, ale na několikanásobný tělesný život předků.6 „O věku dětí a strarců“, se říká,
že „lidstvo nenadále a postupně dospívá do věku mužů a starců. Leželo stěží povznesené nad
životem zvířecího světa a ohraničené mocnou náručí přírody jako kojenec na živené hrudi této
obecné matky; hrálo poté dětství radostné hry a nacvičovalo vzdorně a silně mladý život
chlapeckým způsobem; probudilo se k jinošsky blahým snům, planoucí náruživosti, bouřlivého
nadšení, výbojnému a nerozmyšlenému činu; usilovalo o dokázání pravého smyslu muže ve
vážnosti a pečlivosti, ve svěží síle činu a chytré pohyblivosti, až postupně dosáhla a prokázala
v jejím věku starců pravé učenosti, hlubokého vědění, silné a osvědčené ctnosti, aby konečně
klesla zpět z dosažené výše dokonalosti do obecného přírodního základu.“ S tímto názorem,
jež nezanikl dodnes, se obrací vážný a bystrý Tacitus na římský lid, jen když vidí nový
mladický věk ve své šťastné Trajánově době; takovému pohledu vzdávají úctu Ammianus
Marcellinus, Seneca (VII, 15) a jiní, a Florus píše na počátku svého dějepisného svazku (I 1):
„Když uvažujeme o římském lidu jako o jediném člověku a jeho celý život se pohybuje
v úvaze, jak začal a vyrůstal, jak dospěl k ovoci mládí a později téměř zestárl, tak lze rozlišit 4
stupně v životě Říma.“ Při bližším pohledu se pozná, že oné tak často a s láskou hájené
myšlence připadne jen jednostranné a relativní oprávnění; ustoupila brzy od ušlechtilejšího
vyššího pojetí, že v národech se spíše dá podcenit možný duševní život, jež je prý tisíci pouty
spojen s duchem jediného člověka; tato představa získala nejprve vítěznou platnost u Itala
Johanna Babtisty Vica (nar. 1668 v Neapoli - 1774), jehož uvádí J.W. Goethe nejprve ve své
„Cestě po Itálii“ a znovu obnovili E. Gans a nejnověji C. Cantoni v paměti. Vico se pokoušel
zpracovat dějiny nejprve psychologicky, odkazuje ve své „scienza nuova“ („nové vědě“), že
původní pravda musela být v rozšiřujících se tradicích národů, neboť jsou zachovány tak
dlouho. [Vico] poukázal ve svém „principio unico del diritto“ („jedinečném principu
práva“) u různých státních forem národů na jejich charakter a odkryl zajímavé souvislosti
státních forem a charakterů lidu, u něj nacházíme názor, že rozvoj jednoho lidu probíhal
izolovaně, takže shody, jež vyplývají z různých vztahů při srovnání národů, by měly základ
v homogenitě lidské přirozenosti. Z toho vyplývá, že Vico usiloval z psychologického
hlediska postihnout i obsáhnou dějiny.
Od doby Johanna B. Vica se psychologické myšlenky u lidí různých duševních zaměření
objevují častěji; nacházíme neustále vyslovené, brzy tušíce i jasněji. Wilhelm von Humboldt,
onen velký znalec jazyka a duševního života, cítil nutnost vyslovit větu: „Zákony, dle kterých
se probouzí duševní úsilí jednotlivce, bychom mohli nazvat psychologií ducha. Podobné
zákony musí existovat i pro celý národ. Jím se rozumí nejen bytí, ale také jednotlivec.“ A
konečně, poté co Herder a Schiller, kulturní historik Buckle a geofrag Schacht7, Lotze a A.
6
7
Viz. leckdy příslušný článek od p. Ředitele W. Webera: K souboru vývojového procesu člověka, lidu a
lidstva. Výroční zpráva Vyšší reálné školy v Lokti 1862.
Tak píše např. Schacht ve své Geografii: „Skoro se zdá, že národy v celistvosti mají jako jednotliví lidé různé
talenty; a když také znalosti a pojmy přechází jak od člověka k člověku, tak i mezi lidem, tak se jednalo jen o
nepochybně zvláště nadané národy, kteří tím rozuměli nové uplatnění a seřazení nových objevů a myšlenek“
4
Bastian, Grimm, Bökh Wachsmuth, Gagern a jiní, jež nebyli dalece vzdáleni od
psychologických myšlenek, došel samotný geniální Herbart na prahu nové vědy k závěru,
když uskutečnil požadavek8: „Psychologie zůstane vždy jednostrannou, pokud bude uvažovat
o člověku jako o osamělém … V celku každé společnosti se chovají jednotliví lidé skoro tak,
jako představy v duši jednotlivce, jestliže jsou vzájemná propojení dostatečně úzká ke
zprostředkování vzájemného vlivu.“ Jestli Herbart vyslovil tato slova v plném poznání, ale
úmyslně se vyvaroval stranou vedoucí linie k dalece neznámé oblasti, nebo jestli tímto byla
vyjádřena ona pravda, bez toho aby si sám ozřejmil její dalekosáhlé důsledky: ani on sám ani
jeho bezprostřední žáci ji nezhodnotili, a tak zůstalo výše uvedeným pánům Lazarovi a
Steinthalovi vyhrazeno, tím že vystoupili na veřejnost s „Časopisem pro psychologii a
jazykovědu“, poskytnout první podnět najít v různých oblastech rozptýlené a psychologii
náležející poklady, seřadit je a doplnit a částečně prostřednictvím existujícího, částečně nově
vytvořeného tuto vědu přivést k samostatnosti.
Přirozeně byla první práce souhrnná, a kdo si přečte úvod k 1. svazku „Časopisu pro
psychologii a jazykovědu“, rád připustí, že tito pánové jsou hodni velkého úkolu, vytvořit
novou vědu z významu a průzkumu psychologie národů.
Poté, co Lazarus a Steinthal přísně oddělili psychologii národů od ostatních více či méně
příbuzných nebo podobných vědních oblastí a tím stanovili, čím psychologie národů není a
nechce být, je tatáž definována jako „věda ducha lidu, to je věda o prvcích a zákonitostech
duševního života národů.“ Co je ale duch lidu? Je to, co slýcháme jako označení „duch
doby“, „duch jazyka“ nebo sociální myšlenka“, přičemž menšina, jež vyslovuje tato slova,
myslí tímto něco jistého? A když, jaký je určitý obsah onoho pojmu? „V duševní činnosti
všech jednotlivců národa panuje shoda a harmonie, která je slučuje a vytváří z nich organicky
spojenou jednotu. To co souhlasí s různou duševní činností jednotlivců se všemi ostatními a
utváří onu harmonii, shrnuto, je tedy duševní jednota lidu, duch lidu.“9 Co je předmětem
psychologie osobnosti? Stanoví hranice pro duševní život jednotlivců. A co je tudíž úkolem
psychologie národů? Má odkrývat zákony, „dle kterých se rozvíjí vnitřní duševní a ideální
činnost lidu v životě, umění a vědě − rozprostírá a rozšiřuje se nebo zužuje, umocňuje a
prohlubuje nebo upadá, rozostřuje a ožívá, nebo ochabuje a otupuje.“
Tím, že zkoumáme a chápeme všechny tyto prvky, jež jsou zohledněny v životě a musí být
zohledněny v osudech národů, jeho počáteční nadání a pojetí přirozenosti z jazyka, mýtů, jeho
charakterový rozvoj ze všech vyjádřeních jeho života a na základě jeho nahlížení přírody, by
měl být osvětlen tajemný chod jeho individuálního života, jeho postavení k ostatním národům
a státům vně k cizím myšlenkám i v jeho duševním životě. Z pozorování vývoje jednotlivých
národů poté vyplývají obecně pro rozvoj pokroku celého lidství platné zákony ne méně nutné,
jaké zakládá psychologie osobnosti na životě duše a ducha jednotlivého člověka.
Neplatí tedy duševně bohaté filosofování (uvažování) o dějinách, přehledné znázornění
duševního obsahu, tak jak jej uskutečnil Hegel s velkým svazkem založeným na filosofii
dějin, − neplatí také pouze společnost, jejíž jednotou se objeví pouze stát nebo lid, uchopit ji
jako velkou osobnost a prokázat pro tuto osobu na jednotlivci platné zákony psychologie, o co
se pokouší G. A. Lindner s velkým důvtipem v jeho svazku „Ideje k psychologii společnosti“,
platí, že lze najít ze znamení, plodů, dějin rozvoje lidského rodu zákony vývoje; na to poté
navazuje sociální psychologie stejně tak nutně a jednotně, jako statistika na dějiny. −
Především musí být nejprve zohledněny jazyk a mytologie, náboženství s jeho formami
uctívání, stávající právo a jeho obsah, v němž se ozřejmuje tvorba lidu, musí se proto, bez
toho, abychom směli zapomenout na vliv půdy a klimatu vůbec, obživu, bohatství nebo
nedostatek přírodnin. − Ke konci je ještě jednou vysloven cíl nové vědy a jako její vznešený
8
9
Herbart, Učebnice psychologie, § 240.
Časopis pro psychologii národů a jazykovědu, S. 29.
5
úkol je označeno, „že lidský duch dosáhne sám jasného poznání, že v duchu zaniklých i
současných národů do této [vědy] proniká, že chápeme zákon jeho působení a důvody její
evaluace a tím se jej naučit podporovat na správném místě.“
Založením tohoto časopisu je otevřeně vyjádřena na něj navazující vědomá tvůrčí činnost
pro účel nové vědy, to mnohé, co bylo nutné vysvětlit a vyjádřit kosmopolitickým tlakem naší
doby, jež se snaží přivést zdánlivý chod dějin národů a států bez pravidel do harmonického
souzvuku, s ideálními zákony její existence. − Není žádným divem, že obecně tento podnik
byl přijat v učených kruzích s pravou radostí a přáními nejobecnějšího a nejlepšího prospěchu
a že ruku rychle nabídly velmi schopné síly ke společnému pěstování a vybudování
psychologie národů.
Nebyla ale ani podceněna velikost a snaha práce, na co již poukázal Lazarus a Steinthal:
„Na rozdíl od jiných časopisů pro speciální vědu může ten náš nejen sklízet plody práce, ale i
můžeme ovlivnit stavbu disciplíny.“ − Nebojím se upozornit na velké těžkosti, abych tím více
prospěl než uškodil; jen takový poutník se vyčerpá, jež si vezme do ruky hůl, bez toho, aby
uvážil délku a obtížnost své cesty.
Nelze popřít: neexistuje asi žádná věda, která by byla tak nesmírnou prací propojena
s různorodými směry a vyžadovala tak mnoho vědění, prozíravosti a neúnavného a přitom
prozaického daru pozorování, jako je psychologie národů.10 Stejně tak jako psychologie
osobnosti získává své pravdy pozorováním jednotlivce, je-li ve kterékoli formě vykonávána,
tak je zdrojem psychologie národů pozorování života lidí; badatel by měl ale navázat na
skutečnosti svého vlastního vědomí, měl by být schopen sám se na sobě učit, jak následují
jeho myšlenky, probouzí a mizí se jeho představy, jsou zadržovány a posilovány nově
získanými a větší silou procitnutými dojmy; tady se musí myslitel povznést nad úzkou sféru
individuálního duševního života ke klidnému a jasnému pozorování průběhu života jako
životním projevem celého lidu a tyto prozkoumat v jeho rozmanitých stránkách, „tak aby se
vysvětlily nalezené skutečnosti z nejvnitřnější stránky ducha, tedy je bylo možné odvodit
z jejich psychologických základů.11 Nicméně je ale pesimistický pohled, že vybudování
psychologie národů je prý nemožné, protože její úkol je příliš obsáhlý a těžký, lze již proto
odmítnout, neboť je již po pravdě vytvořen důkladný začátek; dosavadní nedostatek velkých
národně-psychologických prací, na které odkazujeme dále, vyplývá z onoho poznaného
problému, když konečně naše doba naivnímu dětskému věku propůjčila oné rysy, kdy se je
možné shodně zeptat: Co za to dostanu?, a proto se požaduje tyto spekulativní výzkumy
odmítnou jako příliš ideální. Smíme klidně odpovědět, že právě psychologie národů je
povolána stát se znamenitou praktickou vědou, která prakticky zhodnocuje dějiny a přináší
požehnané světlo do všech poměrů politického, státního a sociálního života. Ovšem musí za
tímto účelem povolané síly jednomu nebo každému oddaně pomoci, umění a vědu vypracovat
do rozsáhlého bohatství ducha.
Lze se zadostiučiněním vyslovit, že Lazarus a Steinthal získali mnoho velmi schopných
spolupracovníků a bez radostného uznání bychom přehlédli mladou svěží setbu, jež sice ještě
nedosáhla své výše ve všech částech oblastí psychologie národů, která ale určila již překrásné
květy a oprávnila k naději na výsledky. Vedle Dr. Ludwiga Toblera, Potta, Arendta, barona
Ecksteina, Bastiana, Rüdigera, kteří vykonali již v oblasti této vědy mnoho hodného uznání,
10
11
Srov. Baron v. Eckstein, „místo kultury v pravěku.“ Časopis pro psychologii národů a jazykovědu I. 4. Poté
co autor prokázal, že „dnes vzdělaný Evropan se může pohybovat v různých světových a myšlenkových
kruzích”, pokračuje: „Ale je vyžadován nejvíce zralý pohled, aby byla prokázána tato svoboda ducha, jež tu
je jako bezcenná, bezprávní a nestranná lidová podívaná.“
Srov. S tím Burchhardovu „Kulturu renesance“: „Čí zrak proniká do hloubky, kde se tvoří charaktery a
osudy národů? Kde narozené a prožité s spojuje v celek a stane se druhou nebo třetí přirozeností …“ − A
kdo nemyslí přitom na rozmarné verše Goetha: „Co vám značí duch doby/ To je vlastní duchu mužů,/
Přičemž se doby zrcadlí!?“
6
vyšla v poslední době svým způsobem velmi důležitá kniha Dr. Gustava Adolfa Lindnera,
dávno známého výkony v takřka všech oblastech filosofického vědění. Lidner není se svými
„Idejemi k psychologii společnosti“ „bezprostředně na půdě psychologie národů nebo lépe to
nechce připustit; hledá pracemi a názory Herbarta, Herdera, Buckleho, Careye, Lazaruse a
jiných objasnění zákonů psychologickou cestou, které ovládají lidskou společnost“ a ujímá se
tohoto úkolu s velkou zručností a důmyslností. − Tím, že ale Lindner ostře na nejvyšší míru
umocněný lid, stát, o kterém pojednává jako o psychické osobnosti dle zákonů individuální
psychologie, dává do protikladu s pojmem „lid“, přináší zároveň prospěšnou srozumitelnost
do psychologie národů, neboť Lazarus a Steinthal mluví o jedné a brzy o oné.
Jeho práce musí být ale také jinak označena jako nejvíce záslužná, jejíž výsledky skoro bez
výjimky přišly k dobru.12 Mým úmyslem bylo sledovat národně psychologické myšlenky
v jejich historickém utváření a přitom zahrnout nutné poznatky o nové disciplíně. Myslím si,
že jsem oné vykonal, a postupuji k mému příštímu úkolu − výklad pro psychologii národů již
prokázaného.
II.
Abychom získali přehled o již předložených pracích na poli psychologie národů, musí být
rozděleny dle jejich povahy do skupin. Jak již bylo řečeno, psychologie národů hledá zákony
ducha lidu, tak jak se tentýž projevuje v osobitosti jednotlivých národů, jako obecně duchem
celého lidstva. K řešení těchto problémů poskytují různé vědy jejich denní pokroky, závěry
výzkumů, v první řadě samozřejmě dějiny, jež zůstanou nejen biografií celkového lidstva, ale
i hlavním zdrojem a stále jasným zrcadlem pro psychologii národů, jak musí touto vědou být
uchována její racionální opodstatněnost. Ale o tom budu hovořit později podrobněji. Pak ale
musíme zohlednit všechny prvky lidského ducha a musí být zkoumáno, jak národ utvářel svůj
jazyk a písmo, jak se jeho myšlení a cítění, jeho estetický světový názor vyjadřuje v literatuře
a umění, jak myslí o svém Bohu a jak jej uctívá, jak se zachovala a utvářela v pověstech a
mýtech tajemná zvěst jeho původu a prehistorie − Přihlédnu k jednotlivým oblastem. −
A. Jazykověda
Nejdůležitější prvek ducha lidu je nepochybně jazyk: je prvním duševním výtvorem růstu
lidského ducha.13
Řeč je bezprostředním výrazem toho, co naplňuje a hýbe s vnitřkem lidského srdce;
neukazuje pouze ale, co pociťuje, nýbrž ve formě myšlenky nám otevírá hluboké nahlédnutí
do rázu lidského ducha a nitra. Tak jak je nutné pro člověka bytí ve společnosti, tak nutná je
společenská frekvence jazyka; je orgánem, kterým nám samotným může plně stačit tlaku
sdělení, a prostřednictvím jehož poznáme, co nás sjednocuje a dělí ve způsobu myšlení a
mínění; je jakoby reálným nositelem lidského ducha.14
Nemáme se sami sobě divit, když byl tento tak jasný vztah hluboce poznán a vysloven,
vždyť když W. von Humboldt a Schelling neuvažovali vycházeje ze správného měřítka pouze
o jazyce jako o prvním prvku lidového ducha, nýbrž podobně jako již jednou Aristoteles
12
13
14
Jsem pevně přesvědčen, že Lindnerovi „Ideje“ jsou Lazarem a Steinthalem bezpodmínečně pokládány jako
práce psychologie národů, to poznávám mimo jiné z jiných míst, zvláště z poznámky obou v „Časopise pro
psychologii národů a jazykovědu“, I., s. 391: „Na str. 5 a poté častěji jsme uvedli, že se nám jedná ´o
psychologii lidí ve společnosti nebo lidské společnosti´“, lidského rodu jako celistvosti, sami jsme vysvětlili,
že jsme pojem psychologie národu, tak říkajíc, tím více jsme jej volili.
Časopis pro psychologii národů a jazykovědu, I., s. 40. Lindnerovi „Ideje k psychologii“; v. 62. Z mnohých
výroků podobného obsahu zmiňuji ještě onen Wilhelma von Humbuldta, jež nazývá jazyk překrásným
sebeodhalením lidského ducha.“ Časopis pro psychologii národů a jazykovědu, I, s. 42.
„Jazyk obsahuje nejen názor lidu, ale také je zobrazením jeho tvořivé činnosti.“ Časopis pro psychologii
národů a jazykovědu, I., s. 42.
7
mínili již zmíněnými slovy, že jazyk dříve než lidové vlastnictví jej teprve utváří. Lazarus a
Steinthal poznali do té míry důležitost jazyka, že považovali za důležité, přidělit jazykovědě
předem čestné místo v „Časopise pro psychologii národů a jazykovědu“.
Aplikovat psychologii na jazyk je myšlenkou novověku, z čehož se jednoduše vysvětluje,
že ještě nedávno tu psychologie nebyla. Teprve od C. Ph. Moritze (konec minulého století)
nacházíme obě vědy v úzkém propojení a i když byl položen stěžejní základ správného a
obsažného množství myšlenek onoho člověka v nepřízni doby, bylo následující době,
založené na vynikajících výkonech W. v. Humboldta, Bökheho, bratří Brimmů, Boppa a
jiných přisouzeno, pokročit v tomto směru rychleji dopředu. − Také Philippa Moritze
ospravedlnila naše doba „záchrany cti“ a H. Steinthal byl tím, kdo poukázal na jeho zásluhy
Díla a práce jmenované v následujícím přehledu, v nichž je jazyk pojednán
z psychologického hlediska, jsem vybral z „Časopisu pro psychologii národů a jazykovědu“.
Za úplný výčet všeho jinak prokázaného se nemohu z právě zmínyných důvodů zaručit. Práce
napsali:15
H. Steinthal: O neosobních slovesech. Asimilace a abstrakce. O idealismu v jazykovědě,
v návaznosti na Pottovi „Předložky“, 1859. O změně hlásek a pojmu, s návazností na Georga
Curtise, „Základy řecké etymologie“, 1858. Matematická jazykověda s odkazem na dílo
Augusta Schleichera: „K morfologii jazyka“. O charakteristice jazyků. O pasívu. Kořen a
doplnění, poznámky k hodnotě hláskosloví. O původu jazyka. Metoda počítání černochů
Mandenga. K počátku jazyka. Jazyk černochů Mende. Ke stylistice. −
Kromě toho odkazuje Steinthal v inzerátech navazujících na časopis na následující díla
větší nebo užší hodnoty pro psychologii národů:
W. v. Humboldt, Dopisy C. F. Welkerovi, 1869.
F. A. Pott, Zdvojování jako jeden z nejdůležitějších učebních pomůcek jazyka, 1862.
H. Brandes, Novodobá řečtina a podobnosti řeckého jazyka s němčinou, 1862.
G. Curtius, Základy řecké etymologie, 2. díl, 1862.
A. Schleicher, „Rozlišení podstatného jména a slovesa formou hlásek,Saská společnost
věd, 1865.
M. Thausing. Přirozený systém hlásek lidské řeči, 1863.
C. L. Merkel. Fyziologie lidské řeči. 1866.
F. H. du Bois-Reymond, Kadmus neboli obecná abeceda fyzikálních, fyziologických a
grafických hledisek, 1863.
J. H. Oswald, Gramatický rod a jeho jazykový význam, Paderborn, 1866.
G. Curtius, K chronologii výzkumu indogermánských jazyků, Leipzig, 1867.
A. Bolz, Jazyk a jeho život, Leipzig, 1868.
A. F. Pott, Slovník původu indogermánských jazyků, Detmold, Meyer, 1867.
William Dwight Witney, Jazyk a studie o jazyku, 12 lekcí na principu lingvistické vědy.
Londýn, Trüber a spol., 1867.
Stejně vhodnou knihou je:
Michel Breál, O skrytých myšlenkách jazyka, Paříž, 1868.
B. Werkene, O významu hlásek v jazyce, Paderborg, 1864.
L. Geiger, Původ a rozvoj lidské řeči a rozumu, 1. díl, Stuttgart, 1868.
W. Scherer, K dějinám německého jazyka. Berlin, 1861.
Ewald, O stavbě slov činu v Koptichenu, 1868.
Patří sem zajisté i díla Miklosische, bratří Grimmů, Bökha, a Humboldtů. Časopis dále
zmiňuje:
15
Veškeré práce, u nichž nejsou přinejmenším udávány letopočet a místo vydání, jsou obsaženy v „Časopisu
pro psychologii národů a jazykovědu“, bohužel mi byly zpřístupněny příliš pozdě poslední sešity tohoto
časopisu.
8
Ludwig Tobler, Přechod mezi časem a způsobem. Vnitřní jazykové formy pojmu času. O
vlastních jménech a apelativu. O psychologickém významu slov složených ve vztahu
k národní charakteristice jazyka. Estetické a etické v používání jazyka.
A. F. Pot, O různorodosti jazykového vyjádření dle hlásky a pojmu. Pokračování více díly
v časopise. ad výše samostatná díla.
C. Arendt. Pojednání o zajímavých charakteristikách maďarského jazyka.
M. Holzmann, Několik poznámek o vztahu ke střední vyšší k novodobé němčině. Za
zmínku stojí ještě jeho recenze k Dr. Georgovi Autenriethovi: Termíny ze skladby
komparativních částic, Erlangen, 1868.
A. Schetelig, Sdělení o jazyce a původních obyvatelích Formósy.
W. Radloff, O formách propojí řeči u altajských Tatarů.
Georg von der Gabelentz, Myšlenky ke srovnávací systaxi.
Dr. Kleinpaul. Teorie posunkové řeči. K tomu ještě náleží Wedewer: O důležitosti a
významu jazyka pro lepší pochopení charakteru lidí, Frankfurt n. Mohanem, 1859 a
konečně práce Dr. Adolfa Toblera a M. Lazara.
Tak jak je nyní velký počet již poskytnutých národně-psychologických prací v jazykové
oblasti, tolik se snaží především H. Steinthal a L. Tobler uvažovat o obecnějších tématech,
aby ukázali na speciálních příkladech, jak by se mělo postupovat: právě z velké různorodosti
poskytnutých prací vyplývá nekonečné množství chybějícího, zvláště nedostatek velkých
souhrnných prací. Ovšem, že je není možné dodnes předložit; až do okamžiku, kdy dospěje
učená práce tak dalece, že bude přinejmenším jazyk kultur zkoumán stejnými metodami a
principy i k dosažení stejného cíle a v jejich vzdělání a rozvoji budou poznávány vývojem
ovlivněné charaktery lidského ducha dle jejich zákonitostí, poté nebude rovněž chybět vyšší
duch, jež vyzbrojen celou hojností získaných poznatků pozná obecnou normu, dle které
člověk stále a pokaždé odráží svůj vnitřek reálnými slovy − přivede tím tuto vědu do konce?
Otevřeně jsem řekl, že jazyk je prostředkem, jímž se mohu dotýkat dle své vůle a bytí
ducha ostatních. Ale takový dotyk je velmi omezený, jen prostorově blízký [člověk] dosáhne
mého slova; chci-li něco vzdáleně sdělit, je k tomu potřeba jiného prostředku, jehož bytí je
rozdílné od letmých slov klidného setrvání16; to je písmo. Pro chod života národů má písmo a
jeho tvoření má nevšední význam, současně vysokou hodnotu pro poznání zákonů lidového
ducha. Velkou zásluhu za ukázku vlivu písma na tvorbu jazyka a získání jednotného jazyka
obdržela Francouzská akademie (L´ Institut de Franze), když položila 1823 cenově
hodnocenou otázku, „Jaký vliv a měřítka má jazyk?“. 1828 jí byla korunována práce
Schleiermachera. Pro náš účel je mnoho příznačného řečeno v Steinthalově knize „Vývoj
písma“ 1852 a v „Dějinách písma a písemnictví“ Heinricha Wuttkeho, Lipsko 1872.
B. Druhá řada věd, jež musí být pro psychologii národů označeny jako velmi důležité
mytologie, náboženství a kult
Jazyku je rovnocenná především mytologie v širším slova smyslu, to je požehnaný poklad
národů, ať již náboženského nebo mimonáboženského obsahu. V této oblasti má psychologie
národů, poté co mytologie objasnila existenci mýtického způsobu nazírání a ještě
psychologicky uvažovala o jádru pověsti, že všechny národy z jejich společného prasídla
přecházejí do jejich lidového života, „jejíž různorodé přetváření v lidu a později básníky a
16
„Řeč plyne živě, vzniká v pohybu života; umírá v zanikání slov. Písmo posouvá její obsah do přisouzeného
okamžiku, který ji zrodil. Nepřipustím aby se vzpomínka toho, co se událo s lidmi, kteří to prožili, domáhala,
aby jeho tahy přetaví pověst do něčeho jiného.“ Dějiny písma a písemnictví. 1. díl. 1872 Heinrich Wuttke.
9
konečně její osud pod vládou křesťanství, buddhismu atd., nejen na základě v nich obsažených
podmínkách, ale také z celkového stavu ducha“.
Hezčí a záslužnější práce nebude tak lehce existovat; postavy pověstí, kterým byl
množstvím let ostře zaměněn ohraničený závoj dějin se vzdušnými obrysy mýtického roucha,
nám ukazují, jak duch lidí doby přemýšlel o ideálním člověku pro lid; hloubka vnímání, síla
ducha a těla, krátce vše, co lid velmi miluje a obdivuje, sjednocuje napodobovaná zrcadla
pověsti, ale ještě více, změnu norského Sigurda do šlechtické světlé postavy Siegfrieda
v Nibelunzích, nám nejkrásněji objasňuje prospěch humanity, tvorby ducha německého lidu
vůbec; − také u jiných národů. Neuskutečnily by a neznehybnily by se kulturní formy
přirozeným konservativismem všech náboženských systémů, poskytly by stejně jako mýty
přímo vysvětlení o životní cestě lidového ducha. Ale i tak nejsou bez významu. Kultem
rozumíme vnější formy, v nichž se odhaluje postavení člověka k Bohu. Co lze poznat
otevřeně a přímo z jazyka o národu, to je vyjádřeno jakoby mimicky hlubokým významem
jeho obřadů; jaké zdvořilostní formy a způsob našeho počínání je sjednán vůči vedlejšímu
člověku na našem vlastním stupni vzdělání, tak nás nechá bohatě nahlédnout symbolika
rituálních forem do existence a stínu ducha lidu, přinejmenším v době jejího vzniku. Stěží
bychom měli věřit, že i náboženství patří do okruhu těchto disciplín, z nichž vyjímá
psychologie národů jeho pokroky, a přece to tak je. Ale význam náboženství je nesrovnatelně
jiný než význam jazyka a písma a samotné mytologie, jež spočívají na intelektuální stránce
ducha lidu. Náboženství ale v jeho celé hloubce obsahuje také srdce a nitro. Religiózní
myšlenky např. křesťanství leží tak velice do určité míry mimo úvahy psychologie národů,
neboť jako obecné myšlenky s obecnými etickými zvyky překračují rámec lidového ducha a
často se stávají vlastnictvím různých národů, jak píší Lazarus a Steinthal v této větě: „Každý
lid má své vlastní náboženství“, své plné oprávnění. Do jaké míry uchopí lid plnou silou a
v celém významu myšlenku, určujíce působení na tento životní proces, tak málo se i vy
můžete zbavit ihned jednotlivého ducha v jednom těle přetváření nebo přinejmenším pojetí i
významu a výkladu osobitosti jednotlivých národů:
Počet děl v této oblasti je užší; uvádím náležející a přízná díla, ovšem opět do té míry, co
jsou mi známa:
H. Steinthal, K charakteristice semitských národů. V návaznosti na
E. Rènana:
„Významné novinky celého lidu semitského, a jejich částečné tendence k monoteismu“, 1859.
O substanci a osobě, na podnět Dr. Friedricha Fabriho dílo: „Vznik pohanství a úkoly
pohanské misie“.
Dr. Nöldeke, Had dle arabské lidovké zbožnosti. Představy Arabů o osudu.
M. Lazarus, „O původu mravů“
L .Tobler, „Slovo v dějinách náboženství“
Berth. Delbrück, „Vznik mýtu u indogermánských národů“, „O vztahu mezi náboženstvím
a mytologií“
von Holzendorff, „O nejnovějších sektách v Severní americe“
Daniel G. Brinton, „Mýty nového světa“, 1868.
Jedna vhodná kniha pro všechny vztahy:
Dr. Hermann Cohen, „Mytologické představy o Bohu a duši“, Časopis pro psychologii
národů a jazykovědu, 1. sv.; k tomuto jako pokračování ve II. díle: „Vnímání plození lidí
jako přípravy ohne a představy duše“
E. Zeller, „Rozvoj monoteismu u Řeků“, Stuttgart 1862.
Zmínit lze ještě Z. Frankela: „Základní rysy mojžíšského a talmudského manželského práva“.
Vratislav 1860.
10
C. Lidová poezie a literatura
Vico nazývá básníky rozumem, filosofy duchem lidstva; a má pravdu. Je skutečností, že
jednotliví lidé působí jako články na společnost, poté, co na ně působil celek, je jasné, že ti,
kteří jsou obdarování překrásnými božími dary, básníci a myslitelé jejich lidu, se musí stát
smyslem a duchem; jsou to ti, kteří chápou život v jasu plného života, co je stínem duše
většiny jen v podružných formách; spatří a nacházejí v řízení přírody dle pravidel tajuplná
vlákna a oživují ve vynikajícím vzájemném působení objevené a shromážděné tvary v jejich
niterných vztazích, také pro toho, jehož chladný zrak je pozná jen v barvě a formě. Tím je
také dáno bytí pravého básnictví, neboť básník umocňuje jasnost a šatí do ideálních forem
pěkného, co spočívá v hloubi vědomí jeho lidu a přispívá k jeho vlastnímu životu; tím ale, že
každý radostně rozpozná své vlastní myšlení a cítění ve slovech ušlechtilého básnictví, vyjde
najevo nevšední vliv básníka na jednotlivce, stejně jako na celistvost, jež jí pouze nedosáhne
plné síly a velikosti jejich přirozených částí, nýbrž změní vzrůstající civilizací také silně jevící
se individualitu básníka samotnou ve způsob myšlení a vnímání.
Umělecká poezie nesmí být psychologií národů ignorována, ani o nic méně teprve lidová
poezie, jednoduchá stálá krása mezi květinami duše lidové zahrady. Je součástí samotného
lidu a leží přece v jeho celém srdci, jeho úsilí a radost, jeho doufání a bolest. Proto svoji
pozornost věnovali se zvláštní zálibou i badatelé tomuto oboru. Vedle práce Paula Heyseho,
jež ve svém pojednání „Italská lidová poezie“ ozřejmuje poetickou tvorbu tohoto lidu a na
konci připojuje nanejvýše vděčné srovnání italské a německé lidové poezie, výkonů Heinricha
Steinthala, jež se nám snažil dovést svojí recenzí eposu bezprostředně do dílen tvořícího
lidského ducha, tu musí být především zastoupeno dílo Fasterathova „španělsko-německá
poezie“, sedmisvazkové dílo, jež vzniklo v letech 1866−71. K tomu se vyjadřuje Robert
Gisecke v únorovém sešitu Měsíčníků nakladatelství Westermann z minulého roku: „Básně
mohou být i popisem dějin, a v časech tvořivosti, jako té naší, kdy stále samotné i nadále
působící dějiny objevují básnířku probouzející se z minulosti novým životem, má historické
básnictví opravdu plný nárok na to, aby bylo vyslechnuto a porozuměno.“ Jak se Goethe,
zjevně unaven událostmi prožívané přítomnosti, přesunul v roce 1815 se svými fantazijními
studiemi náhle do odlehlých krajin a vzdálené minulosti a vytvořil z arabsko-perské poezie
„Západovýchodní divan“, tak tu vidíme novověkého německého básníka, očividně
s předtuchou blízkých vztahů ke španělské minulosti a současnosti, která měla přinést další
národní katastrofy, jež se najednou přiklání celou svojí tvorbou onomu problému psychologie
národů a k nám vzhlíží záhadně a důstojně z romantické země s nejstaršími dějinami Evropy.
Dále můžeme zvláště jmenovat do této oblasti patřící díla:
L. Tobler, O básnickém líčení zvířat. O lidovém eposu Francouzů.
H. Steinthas, Epos. Poesie a próza. O Homérovi a zvláště o Odyseji. Dále lze uvézt
záslužné recepce o A. F. Schacka „Poezie a umění Arabů ve Španělsku a na Sicílii“. A. F.
Schack, dalece známý také napodobováním hrdinských pověstí Firduzie a zvláště zde
uvedený úvod k iránskému eposu, se zaměřuje v obou pracích na základy psychologie
národů.17
H. von Blomberg, „Divadelní prvky v umění a kultuře Francouzů“
W. Bistrom: „Ruský lidový epos“.
F. Liebrecht, „Pohátky Hotentotů“.
Hermann Cohen, „Básnické fantazie a mechanismus vědomí“
v. Holtzendorf, „Národnostní princip a italská lidová právní literatura“
C. Arendt, „Hlavní znak maďarské poezie“
P. Laband, „Právní postavení žen ve starořímském a germánském právu“
17
Hrdinské pověsti z Firduzie, v německé nápodobě i s úvodem do iránského eposu od A. F. Schackeho.
Berlín, 1865. Wilhelm Hertz
11
Julius Caesar, „Finský lidový epos“, Stuttgart, 1862.
M. Steinschneider: „Bibliografická příručka o teoretické a praktické literatuře pro
hebrejskou jazykovědu“. Lipsko, 1859. Podle M. Lazara obsahuje tato kniha také zajímavé
obecné poznámky o písemnictví Židů.
D. Antropologie a etnografie
Také antropologie a etnologie mohou za určitých podmínek významně posloužit
psychologii národů a konají tak, když nejen nezůstanou pouze u klasifikace a omezení
člověka podle ras, při zkoumání tělesných podobností a různorodostí, ale i neignorují ducha
národů, jež je a zůstává vlastně utvářejícím formu a projevujícím; nejen pouze tělesná, ale
také musí být zohledněny duševní slučitelnost a jejich poslání v lidském celku. Antropologie
přechází od pojednání o těle a jeho částech i bere ohled na duševní stránku a přesuneme-li se
do oblasti psychologie národů, ukazuje se, jakými změnami klimatu, prostředí a obživy trpí
samotný duch člověka,18 neboť od počátku jsou „rasové rozdíly jenom v těle, duch nezná
žádnou dědičnost, žádnou rasu.“ (L. Frankenheim) Nachází se zde ale duševní rozdíly, jako
skutečně v tomto případě, tak musí antropologie pomoci s jejich vysvětlením. Celý problém
nemůže ovšem sama vyřešit, jinak by musely národy vykazovat stejný vývoj shodnými
vztahy prostředí a klimatu, každý lid, jež se těší z prospěchu půdy a oblohy, je pomíjející.
Nevyrůstal lid Římanů na stejném bažinatém břehu řeky Tiber uprostřed Campagne
překrásným patriotickým ctnostem a mužné práci, upadán, zpustnutý do hýřivosti a
ničemnosti, a nevidělo rozkvétat a vadnout stejné iónské nebe, v jehož modré barvě se zrcadlil
onen základní rys helénského vědění, nezničitelná radost života? Slova Montesquieho „země
nejsou obdělány mírou jejich úrodnosti nýbrž měřítkem jejich svobody“19 jsou skutečně
pravdou, právě tak souhlasí, že svobodu ovlivňují bydliště a strava atd.
Nejdůležitější předkládané dílo v oblasti antropologie s nepopíratelně velkou národněpsychologickou hodnotou je kniha Th. Waitze „O jednotě lidského rodu a stavu přirozenosti
člověka“ Všestranněji a důkladněji se dosud s tímto tématem nepracovalo v žádném díle a
právem jej proto L. Tobler nazývá první dílo svého druhu.20
Etnografie, níž se přidává ještě další okruh působení, vstupuje do obasti psychologie
národů, když se pokouší odůvodnit výzkum duševní přirozenosti národů jako celého lidského
rodu týkaje se „životního stylu a forem činnosti“. Jak lze na jednotlivci nalézt zvláštní
způsobilost nebo jen zálibu pro tyto nebo ony druhy činností a dozvědět se, že jeden přejde
bez účasti, jiný dále pracuje s neoslabeným zájmem a nevyčerpatelnou trpělivostí, tak také
projevují národy v různé volbě jejich stylu života, vzděláním a věnováním se docela
specifickým odvětvím v umění, vědě a praktickém životě jejich zvláštní duševní jedinečnost,
ze které se vyvozuje důležitá zpětná jedinečnost na ducha lidu vůbec. Tím ale etnografie
slouží psychologii národů a dále především i dějinám.
Vedle Vollgraffova počinu, jehož etnologie právě rozeznává principy psychologie národů a
zohledňuje je, ještě jmenuji:
L. Frankenheim: „Etnologie, charakteristika a fyziologie národů“. V úvodu k tomuto
výbornému dílu autor píše: „Jako jednotlivci, tak jsou také vychováváni celé národy a toto
18
19
20
Srov. s tím zajímavé statistické výzkumy Dr. Etienna Laspeyrese, „Ke statistice morálky“. Časopis pro
psychologii národů a jazykovědu, VI, 1 nn. Dále G. A. Lindner „Ideje k psychologii společnosti“, s. 44.sešit.
Thomas Buckle píse ve svých „Dějinách anglické civilizace“, s. 130: „I v těch samotných zemích, kde moc
lidí dosáhla její nejvyšší míru, je tlak přírody ještě mocný.“
Duch společnosti, II., Kap. V.
Schiller, „O souvislosti zvířecí přirozenosti člověka s jeho duševní“ (§19) „Obyvatelé temných krajin truchlí
nad je oblkopující přírodou; člověk zdivočí v divokých, bouřlivých zónách, směje se v přátelském ovzduší a
cítí sympatie v očištěných ovzduších. Jen pod jemnou řeckou oblohou byl Homér, Platon nebo Fidias; jen
tam vystaly múzy a grácie, když zamlžené Laponsko nezrodilo žádného člověka, věčně žádného génia.“
12
působení přírody a jiných národů, tato výchova lidského ducha je to prokázané dějinami a
zeměpisem, co chceme blíže zkoumat.“
H. Riehl, „Etnografie jako věda“. Přednáška, Mnichov, 1858. Ačkoli se autor pohybuje
v sirší než národně-psychologické oblasti, lze tuto přednášku a stejně tak práce Riehlsovi,
zvláště jeho dílo „Občanská společnost“ dobré na tomto místě zmínit.
Dr. Gerland, „Psychologická antropologie: Obyvatelstvo australského ostrovního světa.“
Adolf Bastian: „Přednášky k srovnávací psychologii“, „Duše a její způsoby zjevení
v etnografii“, „Strom ve srovnávací etnografii“. Neméně hodnotné jsou také ostatní díla A.
Bastiana, zvláště jeho vyprávění z cest s bohatými poznámkami k etnografii a národní
psychologii.
Max Perty, „Základy etnografie“. Lipsko a Heidelberg, 1859.
Dr. Liebich „Existence a řeč Cikánů“. Lipsko, 1863.
Velmi lze zdůraznit práce R. Adréeho21, Bergbausem Bogumila Goltze22. Hodnoté přednášky
od různých přispívatelů přináší také časipisy jako „Ausland“23, „Globus“, čtvrtletník
nakladatelství Cotta, měsíčník nakladatelství Westermann nejen pouze pro antropologii a
etnografii, ale také ostatní oblasti národně-psychologického vědění. Z cizích prací bych měl
vyjmenovat od roku 1870 ve Florencii vzniklý „Archív antropologie“, vydaný Paoelm
Mantegazzim a Felicií Finzi. Tento časopis se dle prospektu zabývá „přesným popisem a
určením ras, výzkumem jejich podobností a rozdílností s ohledem na tělesné, duševní
společenské stavy, stejně jako s jejich současnou slučitelností, jejím současným a minulým
rozdělením s jejich historickým posláním a vzájemným postavením v událostech lidstva.“
E. Umění a spekulativní vědy; pedagogika
Když uvažuji o působení lidského ducha ve jmenovaných směrech, tak se to sotva děje
s ohledem na to, že jsou mezi nimi úzké vztahy, ale protože jsou společně méně důležité pro
psychologii národů; moje řazení odůvodní ale menší počet zde jmenovaných prací
přinejmenším z úsporný ohledu.
Obrovský vliv, který jsem pro lidského ducha prokázal při rozhovorech o dílech krásné
literatury, se nejeví méně významný a důležitý pro ostatní umění. To neplatí méně o hudbě a
malířství, stejně jako o architektuře. Nemůžeme-li přehlédnout vývoj a směr umělecké hudby,
aby mne oslovila, platí to o to více o hudbě národů, melodiích jejich lidových písní. Jestliže
zadržuje temná poroba ducha národa nebo jasná svoboda nepozná pouto radostného úsilí,
jestli mu kazí radost tvrdá země a pochmurné životní představy o jeho existenci, nebo
obklopená krásná příroda vysněnou volnost propůjčuje pro nezničitelnou životní radost, to vše
se projevuje hluboce cítěnými slovy lidové písně jak v brzy rozpustilých jásavých tak i
v zádumčivě temných tónech, jimiž zahaluje lid z vnitřního vzdoru své cítění. Bohatství a
různorodost metod, jejichž vyšší a užší, skutečně umělecká hodnota učiní zajímavé závěry
v nitru člověka a vůbec v jeho charakteru. Jak zde rovněž poukazuji na zmíněná díla, z nichž
ale žádné není napsáno v přímém vztahu k psychologii národů, tak pojednali o jiné příbuzné
oblasti Schnase a Kugler duchaplným způsobem o psychologických prvcích v uměleckých
21
22
23
M. Lazarus píse o Adréeovi v „Časopise pro psychologii národů a jazykovědu“, I., S. 124: „Andrée patří
právě k myslitelům, kteří sbírají výsledky jednotlivých výzkumů, jednotí a tím prohlubují a vyjasňují.
Vzdáleně od všeho, co bychom mohli ve specifickém smyslu nazvat filosofocického ducha nebo filosofické
tendence, mohli být předkládaná geografická putování stejně tak dobře nazvána psychologická, t. j. Národněpsychologická.
„Bogumil Goltz předkládá … podrobné etnologické kresby, maluje lidi a člověka, postrádá skutečnost na
ideálu a nachází pořadí člověka za člověkem, lid za lidem; kreslí historického člověka na fólii z historického
hlediska a odděluje ideální výšku od banálních měřítek.“ M. Lazarus k B. Golzovi: „Člověk a lidé“. Berlín,
Fr. Dunker, 1858. Časopis pro psychologii národů a jazykovědu, I., S. 244.
Srov. hodnotný článek o náboženství. Ausland. Ročník 1871.
13
stylech. Zde se musí vykonat ještě mnoho práce, pro kterou nechybí materiály. Nebo měla
vzniknou architektura Egypťanů a Babyloňanů, různorodost řeckých forem sloupů, římský
oblouk nebo k oboze dosahující stavby gotických dómů zcela náhodně?
A nebyly již vykonány mnohé a přesné pokusy o vysvětlení lidského ducha z druhu a
vzniku jednotlivých staveních stylů, z přirozeného pozorování a způsobu života dotyčných
národů?
Další oblastí národně-psychologického výzkumu je konečně věda o výchově nebo vlastně
dějiny pedagogiky, neboť „dějiny pedagogiky jsou samy o sobě nejucelenějším a
nejobjektivnějším vědeckých systémem pedagogiky.“ Dříve jsem již upozornil, že lidstvo
každému narozenému projevuje kulturu své doby jako dar; tuto kulturu získá ale jen
výchovou, tzn. cílevědomým působením tělesné a duševní vzdělání, aby pochopil myšlenky
pravého, dobrého a pěkného a vyjádřil v jeho způsobu myšlení a jednání. Zatímco nás dějiny
pedagogiky poučují o cílech výchovy u jednotlivých národů a v různých dobách a o
způsobech a prostředcích, abychom dosáhli onoho cíle, odhalují nám také kulturu
jednotlivých národů ve zvláštních obdobích a jsou tak ve službách psychologie národů.
Z většího množství zde jmenovaných děl, chci vedle „Dějin výchovy a vyčování ve světově
historickém vývoji“ (2. díl 1832 a 1838) Friedricha Cramera a „Dějin pedagogiky od
rozkvětu klasických studií až do naší doby“ (3 díly, 1844−45) Karla von Raumera především
vyzdvihnout rozsáhlé „Dějiny pedagogiky ve světově historickém vývoji a organických
souvislostech s kulturním životem národů“ Dr. Karla Schmidta. Z tohoto díla může
psychologie národů mnoho čerpat, neboť autor v pevném přesvědčení, že existence výchovy
mládeže mnohostranně souvisí s duchem lidu, je dějiny pedagogiky jsou vskutku zpracovány
z tohoto dalšího správného hlediska.24 Od dějin pedagogiky přecházím k pojednání světových
dějin, jejichž vztah k psychologii národů by měl být zajisté pečlivěji zpracován ve 3. odstavci
mé práce.
F. Historické vědy
Znalost o tom, jak se člověk stal z otroka přirozených pudů mravně volný tvor, jak se dostal
k hospodaření, společenskosti, mravu a zákonu, jaké revoluce v úmyslu a jednání vybojoval
ve spojením se svou přirozeností a mu rovných, aby se stal tím, čím je nyní, učí světové
dějiny. Dějiny nás vedou národy zeměkoule, nechávají nás nahlédnout do jejich růstu,
rozkvětu i úpadku a poskytují množství skutečností, o kterých nás informují a dávají
prostředky našemu rozumu, abychom pronikli do vnitřního bytí zašlého a poznali, proč a jak
se to stalo, co muselo být důsledek předložených vztahů. Takové putování na souši a moři, od
národa k národu, od ducha k duchu nabízí docela mnoho zvláštního a překvapivého, a
přirozeně se pokusíme viděné a poznané postavit proti sobě, oddělit nebo sjednotit, až
nabudeme kromě úsudku rovněž jasný přehled a to tak, abychom v harmonickém pořádku
viděli, co bychom mohli označit jako ducha celého lidského pokolení. Dosáhnout tohoto
vysokého cíle je ideálním úkolem psychologie národů, stavěné a pevně založené na
„racionální analýze“ dějinného života, jež je podporována a žádána psychologickým
pozorováním všech oněch disciplín, o nichž jsem výše zmínil další.
Ale pro účely psychologie národů vyžadují dějiny jinou úvahu, která může být právem
označena jako nová. Není na místě dlouhá a úzkostlivě specializovaná zpráva o válkách a
bitvách, o osobním životě králů, knížat a státníků, ne jednostranný zřetel na vnější státní
24
„Zároveň jsme kladli dějiny pedagogiky do úzké souvislosti s dějinami kultury a umístily dějiny kultury do
vždy se opakujícím pozadí na obraze, na němž jsou v popředí pedagogická pozorování, aby bylo dokázáno,
jak je pedagogika na jedné straně podmíněna kulturou, na straně druhé, jak je podmíněna a rozvíjena
kultura.“ Dr. Karl Schmidt, Dějiny pedagogiky, I., s. 65.
14
vztahy.25 Naproti tomu dějiny v jejich národně-psychologickém dosahu teprve ukazují, že
jeden nebo jiný lid vystoupil z temnoty své prehistorie na světlou půdu světových dějin;
odejme od života historických národů založeném na vyšších principech zdroj jejich bojů
s ostatními a jasně postihne, kde lze hledat úspěch nebo pohromy válek, proč právě důsledky
u tohoto lidu vyplynuly z události, když jinými byly zcela jinak utvářeny nebo docela
vynechány; co je příčinou toho, že se lid hrdě povyšoval nad ostatní a mohl vystoupit a
zakazovat vnějšímu světu, zatímco jiní, kteří si nebyli schopni uchovat svobodu, nosili tvrdé
jho otroctví. Dějinný výzkum všímající se vnitřního duševního života národů, rozezná rovněž
podmínky, jež jsou nutné, aby se zrodily múzy a grácie lidu, byl vyvolán rozkvět obchodu a
průmyslu, usilováno o myslícího ducha v celé šíři a hloubce poznání. Nezamlčí ale ani smutné
příčiny, které lid připravily o stále se rozmáhající tok vzdělání, [národy] jež zůstaly v prachu
nízkých kultů, hledaly existenci Boží v mrtvém formalismu a nesměly mluvit o otázkách
duševní svobody. Nejen množství poznatků, ale také obecně platných zákonů, právě tak
jasných a nezvratných jako Darwinova věta k boji o existenci i ve starověku k platnosti
přivedené zákony dobývání (boj o neomezené bytí, jež jiné zkrášlovalo) a pochodu (boj o
poslední místo k existenci) se strašnými důsledky. Plody všech těchto výzkumů lze sesbírat
jedině v přítomnosti; jejich jevy, které se utváří na tom, co vytvořily pozdější a dřívější
dějiny, se objasní a budou srozumitelné, když se pro dosavadní vývojový proces naleznou
určité zákonitosti. V pečlivě uspořádané a do dnešních dnů pokračující „psychologii národů“
je obsažena „sociální psychologie“, nauka o duši naší nynější společnosti, vnímána jako jedna
osobnost. Pro to, zda patří jevy psychologie národů do řady dějinných objevů vůbec,
poskytuje sociální psychologie bezprostředně skutečnosti pro život, jehož nejniternější bytí se
rozvíjí v zákonném sledu. Že nesmí také dějiny samotné vynechat bezprostřední vztah
k současnosti, to potvrzuje F. Schiller v jeho první přednášce o dějinách: „Z množství událostí
vyzdvihuje univerzální historik takové, které mají nezaměnitelný a lehce následovaný vliv na
dnešní podobu světa a stav nyní žijících generací.“ Stejným způsobem slouží také geografie
psychologii národů, zvláště tam, kde se jedná o to, poznat a pochopit národnostní charakter
jednotlivých národů.
Množství v této oblasti vytvořených prací je přirozeně užší; dějiny zůstanou proto u jiných
národně-psychologických prací nezbytnou pomocnou vědou. Vyjmenuji zde již dříve uvedené
knihy, které by tu mohly být započítány ve vícenásobném vztahu:
M. Lazarus, „O původu mravů“, „Sumarizace myšlení v dějinách“, „O idejích v dějinách“
Imm. Rosenstein: „O starogermánském království“
B. Erdmannsdörffer, „Věk novely v Řecku“, 1870. Podle Steinthala mělo toto dílo lépe
přispět ke kritice staré řecké literatury, zvláště Herodova období. Autor odkazuje na konci své
práce na „velký úkol na velký úkol srovnávání poznatků s dějepisnými událostmi“
H. Steinthal: „Původní forma Promethea. Pověst od Simsona. Překování subjektivní
osobnosti u Řeků.“ (obě první témata byly uvedeny již také pod mytologií a nauce o
pověstech).
Max Jähns: „Národnost a vojenská ústava“
Kromě toho odkazuji ještě jednou na práce Ecksteina a zvláště na starší „novou vědu“ Vica,
na nejnověji zpracované „Dějiny anglické civilizace“ od p. Thomase Buckleho. Pro zeměpis a
psychologii jmenuji Emmersona („Pokusy“), Gotze a Andréeho.
25
Jak často se tak dělo dle Tacitovského vzoru, si stěžuje Heinrich Th. Bucklte, geniální historik Anglie slovy:
„Místo toho, aby nám byly věci vyprávěny, které samy o sobě mají nějakou hodnotu, místo toho aby nás učily
o pokroku vědění a o způsobu, jak působilo rozšíření vědění na lidi − místo toho zaplňuje většina historiků
jejich díla s nevýznamnými a žalostnými podrobnostmi.“
15
III.
Kronika ústavu
Dlouho vytoužené přání města Hostinné, stát se sídlem střední školy, se splnilo díky
neúnavnému úsilí starosty p. Dr. Kopfa a chvályhodného obecního výboru v důsledku
nejvyššího usnesení 28. února 1872. Bylo totiž povoleno zřízení státního nižšího reálného
gymnázia s povinným vyučováním kreslení a zabezpečení výuky ve francouzském jazyce,
tedy nižšího reálného gymnázia, nejlaskavěji pod podmínkou, že městská obec Hostinné pro
zřízení (eventuelně rozšíření) upraví a zachová pro ústav nutné umístění, obstará první úhradu
veškerých učebních pomůcek a zařízení, a každým rokem existence ústavu poskytne potřebné
topivo.
Zastoupení obce projevilo bez váhání ochotu, přijmout tuto podmínku, a mezitím byla
zahájena stavba nové gymnaziální budovy, jež bude velkorysou ozdobou města a trvalým
pomníkem obětavosti a humanity obce Hostinné. Neméně záslužná je také obětavost
jednotlivých obyvatel, kteří přispěli dle sil drobným příspěvkem, aby citelně zmenšili břímě
závazků, které převzalo.
Na stavbu ústavu tak přispěli p. Carl Ritter von Bergental z obce Fořt (Fort), připravený
vždy k podpoře pro účely lidí, 3 státní obligace v hodnotě 1000 zlatých, p. Getruda
Fibingerová 100 zl.; p. Johann Hantschel 20 zl., p. Dr. R. Schwarz v Praze 20 zl., dále
věnoval výbor spořitelny a záložny v Hostinném opravdu moudrým způsobem 300 zl. jako
příspěvek na učební pomůcky, s poznámkou každoročně, jestliže to dovolí okolnosti,
odhlasovat výše uvedenou sumu pro výše uvedený účel. Co se mimoto přijalo darů (ad
knihovna a přírodovědný kabinet), poskytuje k více než spokojenosti důkaz, že všechny
okruhy obyvatel prokazovaly mladému ústavu největší sympatie. Knihovně přibylo darem,
abychom zmínili jeden příklad, 369 svazků (skoro samá hodnotná sva).
Že při stavbě bylo ihned zohledněno rozšíření ústavu na Vyšší reálné gymnázium,
zahrnovala tak (2 patra vysoká, 37,5 , dlouhá a 7,3-6 metrů široká) budova 2 sály pro kreslení,
tělocvičnu, 9 kabinetů a vedle naturálního bytu p. ředitele a školníka nejnutnější prostory pro
knihovnu, přírodopisný kabinet, chemickou laboratoř, kabinet s modely a fyzikální kabinet.
Až do výstavby gymnaziální budovy (1. října 1873) byly pro 2 třídy, kterými byl ústav
otevřen, zprostředkovány nutná místa ve františkánském klášteře.
Pro přijetí do 1. třídy se přihlásilo 32 žáků, ze kterých museli být 2 odmítnuti kvůli
naprosté neznalosti německého jazyka; do 2. třídy nastoupilo 5 žáků. 5. října byla
v klášterním kostele slavnostní mše „veni sancte“, 7. října začalo pravidelné vyučování.
V učitelském sboru se nekonala během školního roku vlastně žádná změna, neboť p. Dr.
Bachmann, gymnaziální učitel, který byl se stejnou hodností na počátku 2. semestru
přeloženy na státní reálné gymnázium do Prahy, se odloučil ze spolku učitelského sboru
teprve na konci školního roku. Ústav tak ztrácí velmi schopnou učitelskou sílu, učitelský sbor
řádného kolegu a žáci otcovského přítele.
Učitelský sbor
Friedrich Dworžak, ředitel školy, vyučoval latinu a němčinu ve 2. třídě, týdně 11 hodin
Adolf Bachmann, doktor filosofie,, učitel gymnázia, vyučoval latinu, němčinu a zěměpis v 1.
třídě, dějepis ve 2. třídě, týdne 17 hodin.
Karl Petraschek, učitel gymnázia, vyučoval latinu, němčinu a přírodopis v 1. a 2. třídě,
kaligrafii v 1 a 2. (posledně uvedený předmět obě třídy společně), týdně 13 hodin
P. Ludwig Böhm, kurátor františkánského kláštera v Hostinném, prozatímní učitel
náboženství, týdně 4 hodiny
A. Klement, řídící učitel, vedl výuku kreslení (obě třídy) při 4 hodinách týdně
16
Vyučování volitelných předmětů, tělocvik a český jazyk (výuka zpěvu nemohla být kvůli
malé účasti otevřena) zajišťovali p. Dr. Bachmann a . K. Petrasek ve 2 hodinách týdně.
Plán učiva
dle kterého se ve výuce postupovalo ve školním roce 1872/73
I. Povinné předměty
1. třída
třídní učitel: Dr. Bachmann
Náboženství: nauka víry, prostředků milosti a přikázání dle Fischera P. Ludwig Böhm, 2
hodiny
Latina: morfologie nejdůležitějších pravidelných skloňování a časování, procvičována
oboustranným překladem podle Schinagla (I). V 1. semestru (po 4 týdnech) všech 8 dní
školní práce; kromě toho ve 2 semestrech každých 14 dnů písemný úkol 8 hodin, Dr.
Bachmann
Němčina: Opakování morfologie; učení od jednoduchého a jednoduše rozšířeného, věta −
nauka o slovesu, ortografická cvičení, čtení reprodukováním cvičení v přednášce.
Bauerova gramatika, čítanka od Pfrannerera. Každých 14 dnů písemný úkol, každé 4 týdny
školní práce 3 hodiny; Dr. Bachmann
Zeměpis: Hlavní body matematicko-fyzikální a politické geografie celého světa; procvičování
v kreslení map; dle Daniela. 3 hodiny; Dr. Bachmann
Matematika: 1) aritmetika: desítkový systém čísel; 4 druhy celých čísel a desetinných zlomků;
počítání s nepojmenovanými a pojmenovanými čísly, jedno- a vícečlenná čísla, dělitelnost
čísel, zlomky. 2 hodiny.
2) Geometrie: čára, úhel, trojúhelník. Dle Močnika pro nižší gymnázia. 1. hodina. K.
Petrasek.
Přírodopis: Zoologie dle Pokorného. 3 hodiny. K. Petrasek
Kreslení: rovné, ohnuté, lomené, vertikální, vodorovné čáry; troúhelníky, čtyřúhelníky,
mnohoúhelníky, kruhy, elipsy, měření úhlů − obrazce z troj- nebo čtyřúhelníku, kruhů a
mnohoúhelníků. − kreslení dle geometrických tvarů v různých skupinách, listy a
jednoduché ornamenty. − 4 hodiny p. řídící učitel Klement.
Kaligrafie: německé a latinské písmo kurent. − 1 hodina K. Petrasek.
2. třída
třídní učitel: K. Petrasek
Náboženství: obřady katolické církve, 2 hodiny, P. Ludwig Böhm.
Latina: morfologie nejdůležitějších nepravidelných skloňování a časování, to nejdůležitější ze
skladby, procvičováno oboustranným překladem podle Schinagla (II); Gramatika od C.
Schmidta. Každý 8. den školní a každých 14 dnů písemný úkol − 8 hodin, F. Dworzak.
Němčina: Jednoduché souvětí, souvětí souřadné, podřadné − spojování a krácení vět, nauka o
podstatném jménu, pravopisná cvičení atd. jako v 1. třídě. Každých 14 dnů písemná a
každé 4 týdny školní práce. 3 hodiny. F. Dworzak
Zeměpis a dějepis: 1) zeměpis: přehledné opakování učiva 1. třídy; speciální geografie
jednotlivých částí země; krátce shrnutý zeměpis starých kulturních zemí − procvičování
v kreslení map, podle Daniela, 1 hodina
2) Dějepis: Starší dějiny do r. 320 po Kristu podle Gindely. 2 hodiny Dr. Bachmann.
Matematika: 1) aritmetika: vzorce a úměry, pravidlo trojčlenky, velšská praxe, počítání dle
vzorců. 2 hodiny.
17
Geometrie: opakování trojúhelníku, čtyř a mnohoúhelníku, shoda, podobnost, dělení, počty
atd. Dle Močnika pro nižší gymnázia. 1. hodina. K. Petrasek.
Přírodopis: Mineralogie a botanika dle Pokorného. 3 hodiny. K. Petrasek
Kreslení: Konstrukce elipsy a různých oblouků; rozdělení kruhů na různí části; listy a
ornamenty dle kresby na tabuli, dle předloh, částečně perem, částečně tužkou; základy
kreslení hlavy. 4 hodiny p. řídící učitel Klement.
Kaligrafie: německé a latinské písmo kurent. − 1 hodina K. Petrasek.
II. Nepovinné předměty
Český jazyk (smluvně sjednány obě třídy). Skloňování, přídavné jméno v přívlastku, částečně
časování dle Faltise. 2. hodiny, K. Petrasek.
Tělocvik: Obzvláště volná a řazená cvičení; lehká cvičení s nářadím. 2 hodiny, Dr.
Bachmann.
Sbírky učebních pomůcek
I. Knihovna (správce p. Dr. Bachmann)
1. Učitelská knihovna
Nakoupeny byly:
Křesťanství a církev. Döllinger. 1 sv.
Pohanství a židovství. Döllinger. 1 sv.
Dějiny pedagogiky. Dr. C. Schmidt. 3 sv.
Myšlenky k psychologii společnosti. Dr. G. Lindner. 1 sv.
Bohové a hrdinové Řeků. Seemann. 1 sv.
Dějiny římské literatury. Teuffel. 1 sv.
Život Řeků a Římanů. Guhl a Kohner. 1 sv.
Římské starožitnosti. Lange. 3 sv.
Synopse 3 přírodních říší: Zoologie. Leunis a Römer. 1 sv.
Exkurs do botaniky. Lorinser. 1 sv.
Učebnice geologie a nauky o zkamenělinách. C. Vogt. 2 sv.
Příručka fyziologické botaniky. Hofmeister. 3 sv.
Rozlišení typů rostlin. Hildebrand. 1 sv.
Obecné dějiny světa. Dr. G. Weber. 6 sv.
Římské dějiny. Ihne. 3 sv.
Úvod do německé literatury. Lüben a Nacke. 2 sv.
Nástin německé národní literatury. Kluge. 1 sv.
Sbírka normalizovaných součástí. Matouschek. 2 sv.
Úřední list 1869−72. 4 sv.
Návrh organizace. 1 sv.
Z dárků byly přijaty:
od ministra pro kulturu a vyučování
Rakouské dějiny pro lid. 13 sv.
od pana vrchního rady Tandlera z Vídně:
Ariostův Zuřivý Roland (překled Kurze). 3 sv.
Latina. Cvičebnice. Hauler. 1 sv.
18
Kritický slovník výslovnosti a vykladač anglického jazyka. John Walter. 1 sv.¨
Dějiny romantiky. Schmidt, 2 sv.
Estetika od Vischera 2 sv.
Statisticko-administrativní přednášky Císařské a královské centrální komise ve Vídni 1 sv.
Národní škola 1 sv.
Platonův Faidon (přeloženo Mendelsohnem) 1 sv..
Orlando furioso. Bolza. 1 sv.
Tragedie Aeschylovi (překlad od Minkwitze) 1 sv..
od nakladatelství a knihkupectví Reichenecker (Praha):
Nástin empirické psychologie. Čupr. 1 sv..
Výkonný geomert. Fleischhaus. 1. sv.
Nakladatelství a knihkupectví Buchholz & Diebel (Vídeň):
Michl zemědělec. Hirth. 1 sv.
Rakouský mistr v počítání. Lamberger. 1 sv.
Nárys pedagogiky. Dr. Mich. 1 sv.
Nárys nauky o duši. Dr. Mich. 1. sv.
Nárys logiky. Dr. Mich. 1 sv.
od p. F. Steffanna st.:
Rakousko. Dějiny. Meynert. 7 sv.
Dějiny Čech. Schlesinger. 1 sv.
Obecný geografický popis země. Bali. 2 sv.
Parnas italský. Fleischer. 1 sv.
od Císařské a královské akademie věd:
Věstník matematicko-přírodovědné třídy. 1 sv.
od p. ředitele Schlesingera v Litoměřicích:
Dějiny Čech. Schlesinger. 1. sv.
od p. Dr. Exnera:
Člověk. Schedler. 1 sv.
Populární zdravověda. Ritter. 1 sv.
Naleziště české flóry. Ott. 1 sv.
Praktický kurs francouzského jazyka. Áhn. 2 sv.
Latinská frazeologie. Seibt. 1 sv.
Dějiny spolků vojenských veteránů. 1 sv.
Příruční slovník českých reálií. Watterich. 2 sv.
Staré a nové v dějinách obchodu. 1 sv.
od p F. Klugeho ml. v Heřmanových Sejfech:
Konverzační lexikon od Meyera. 24 sv.
od p. starosty Bukovského:
Láska a život. Hansgirg. 1 sv.
Vesmír. 7 sv.
od p. Dr. Bachmanna:
Platonův Protagoras (překlad od Schmidta) 1 sv.
od p. zvěrolékaře Pohla:
Francouzsko-italský slovník. Alberti. 2 sv.
Zázrak vzniku pravěku. Hartmann. 2 sv.
Učebnice fyziologické chemie. Lehmann. 3 sv.
Dějiny pokroku geologie a doplňkový svazek od Lyella. 4 sv.
Mayerova Lidová knihovna. 3 sv.
od p. faráře Breyera v Heřmanových Sejfech:
Ptolemeiova univerzální geografie. 2 sv.
19
Svazky flóry české. 2 sv.
Synopse fory germánské a helvétské. 1 sv.
Základy vědecké nauky o rostinách. Candolle. 1 sv.
České jevnosnubné a vícesnubné rostliny. Opiz. 1 sv.
Flóra česká. 1 sv.
Druhy sazenic. Hänke. 2 sv.
Nakladatelství a knihkupectví Braumüller (Vídeň):
Umělecké sdružení klášterních jizeb. Brunner. 2 sv.
Anglická mluvnice. Clairmond. 1 sv.
Anglická čítanka. Petemond. 1 sv.
Maxmilián I. císař Mexika. Hellwand. 2 sv.
Úsilí o mír císaře Ferdinanda II. Hunter. 1. sv.
Valdštejnovi poslední 4 roky života. Hunter. 1 sv.
Učebnice k úvodu do filosofie. Lichtenfels. 1 sv.
Genetický nástin přírodopisu. Eichenberg. 1 sv.
Učebnice fyziky pro vyšší gymnázium. Kunzek. 1 sv.
od p. ředitele Dworžaka:
Tvorba časů a způsobů. Curius. 1 sv.
Cornelius Tacitus. Historie. Heraeus. 1 sv.
Shakespearova díla. 1 sv.
Zahradní listí 1873. 1 sv.
Naše mateřská řeč. Hermes. 1 sv.
Xepohon: Paměti a anabáze. Breitenbach a Hertlein. 1 sv.
Morfologie řeckého jazyka. Roeder. 1 sv.
od Německého historického spolku v Praze:
22 sešitů sdělení v 5 sv.
Dějiny Trutnova. 1 sv.
Homiliář biskupa pražského. Dr. Hecht. 1 sv.
Korunovace Karla IV. Hölfer. 1 sv.
Hlavní periody středověkého vývoje umění. Gruber. 1 sv.
Pověry a zvyky z Čech a Moravy. Grossmann. 1 sv.
od p. Muchy z Arnultovic:
Rakouský zemědělec. Komers. 13 sv.
Poučná a zábavná kniha pro rolníka. 5 sv.
Dějiny Čech. Palacký. 3 sv.
od p. Wollraba:
Poradce ve věcech práva a obchodu. 1 sv.
od p. Schulzeho & Sakury:
Obecné dějiny světa. Weber (10 sv.). 1 sv.
od p. D. Neumanna:
Obecné dějiny světa. Weber (7., 8., 9. sv). v 5 sv.
Rejstřík k dějinám světa nakl. Weber ve 2 sv.
Botanika od Leunise (2 část 1. poloviny a arch 1−73) 2 sv.
2. Žákovská knihovna
Jako dary přišly:
od p. D. Neumanna:
Pohádka o Hartmannovi a Doře. 1 sv.
Objevení Ameriky. Hofmann. 1 sv.
20
od p. Schulzeho & Sakury:
Robinson Crusoe starší. Campe. 1 sv.
Ubytovací paluba a sběrné stěžně. Schmidt. 1 sv.
Obrazy z Maďarska a Sedmihoří. Körner. 1 sv.
Lovec otroků. Stein. 1 sv.
Rudý pirát. Hofmann. 1 sv.
Poslední dny Pompejí. Spinger. 1 sv.
Vlast a cizina. Andreé. 1 sv.
Objevení Nigerie v Africe. 1 sv.
Kapitán lodi. Nieritz. 1 sv.
Kniha o vlasti. Körper.1 sv.
Obrázky z Rakouska. Körner. 1 sv.
Sigismund Rüstig. Marryat. 1 sv.
Jala-Jala. Kletke. 1 sv.
Dobrodružství dobrovolníka. 1 sv.
Římské mínění a římské činy. Ewald. 1 sv.
Prériové květiny. Stein. 1 sv.
Nové historické obrazy. Kletke. 1 sv.
Dobrodružství starého námořníka. Hofmann. 1 sv.
Rytířská kniha. Falkenstein. 1 sv.
od pana vrchního rady Tandlera z Vídně:
Kavkazské země. Koch. 1 sv.
Reální škola v historickém vývoji. Rotter. 1 sv.
Přírodozpyt. Krist. 1 sv.
Obrázky z rakouských zemí. Jireček, 1 sv.
Náboženství. Walther. 1 sv.
Země jako bydliště člověka. 1 sv.
Obrázky z přírody. Bowitsch. 1 sv.
Hlavní události dějin od Karla Velikého po Ludvíka XVII. Voltaire. 1 sv.
od p Dr. Kopfa:
Připravující výuka obecných dějin od Haackeho. 1 sv.
Dějiny rakousko-belgického sboru dobrovolníků v Mexiku. Ulieng. 1. sv.
Fyzika pro nižší reálné školy. Netolička, 1 sv.
Římské dopisy. Swientek. 1 sv.
Slavnostní kalendář Čech. 1 sv.
Publius Ovidius Naso − Věrše, výběr od Grysara. 1 sv.
Šťastná obec Strachovice. Ennemoser. 1 sv.
Cesta od středního Rýna do New Orleans. 1 sv.
Katalog flóry Čech. Ott. 1 sv.
Dějiny a popis Jihlavy. − d´Elvert. 1 sv.
od p. místodržícího Kromera ve Vrchlabí:
Arcivévoda Karel. Müller. 1 sv.
Přítele Effi. Gruber. 1 sv.
Nubijskou pouští do Kartúnu. Herchenbach. 1 sv.
Lovci perel v Rudém moři. Herchenbach. 1 sv.
Ravensrock a Haden. Herchenbach. 1 sv.
Na vodě a na zemi. Smidt. 1 sv.
Na zemi a na vodě. Smidt. 1 sv.
Objevy severozápadního průjezdu Maxe Glureho. Kutzner. 1 sv.
Ze země kabylů (berberský kmen). Herchenbach. 1 sv.
21
Dobrodinci lidstva. Grosse. 1 sv.
od p. Friedricha a Georga Steffana:
Spisy mládí od Hofmanna. 36 sv.
od p. Dr. Exnera:
Starodávný Bůh. Bolanden. 1 sv.
Flóra, listy pro zábavu. 1 sv.
Ilustrované měsíčníky. Waldheim. 1 sv.
Cesta od Rýna do Ney Orleans. Ennemosser. 1 sv. Kniha provšechy. 1 sv.
od p. P. Quardiana:
Populární botanika. Schmidlin. 1 sv.
Fabiola, církev katakomb. Reichning. 1 sv.
od p. M. Osterreichera:
Turci před Vídní. Nieritz. 1 sv.
Mozartova léta mládí. Hofmann. 1 sv.
Tataři ve Slezsku. Schiller. 1 sv.
Nebezpečí divočiny. Hofmann. 1 sv.
Kniha světa zvířat. Reichenbach. 2 sv.
Naši domácí přátelé. Pösche. 2 sv.
Obrazy ze zeměpisu a národopisu. Thomas. 1 sv.
od p. zvěrolékaře Pohla:
Jánské Lázně. Dr. Pauer. 1 sv.
Panorama vědění a živnosti. Payne. 1. sv.
Vídeňský týdeník. Friedmann. 1 sv.
Příručka mineralogie. Herr. 1 sv.
od p. Dr. Bachmanna:
Geografie Daniel. 1 sv.
Fyzika pro vyšší reálná gymnázia. Pisko. 1 sv.
Aritmetika pro nižší gymnázia. 1 sv.
Učebnice elementární aritmetiky. Mrazek. 1 sv.
od p. děkana Webera (Hostinné):
Týdenní svazky. 10 sv.
od císařského a královského okresního školského rady:
8 tabulek k odčítání, viz matematické pomůcky.
od p. ředitele Dworžaka:
Německá gramatika. Bauer. 1 sv.
Názorná fyzikální nauka. Marchner. 1 sv.
Ročenka německého lidového kalendáře. Lippert. 1 sv.
Slepý. Mindermann. 1 sv.
Páže prince. Smidt.
Vergiliova Aeneis. Smidt. 1 sv.
Obě kytice růží. Mindermann. 1 sv.
Prstenec sv. Trojice. Mindermann. 1 sv.
Cheb a Chebsko. Pröckl. 1 sv.
Caesar − Komentáře k válce … od Hofmanna. 1 sv.
Ze všech částí světa 1873. 1 sv.
Cesta od středního Rýna do New Orleans. 1 sv.
Školní atlas od Stielera. 1 sv.
Nakladatelství a knihkupectví Buchholz & Diebel (Vídeň):
Sbírka německých básní. Bühren. 1 sv.
Nauka o geometrických tvarech. Decker. 1 sv.
22
od p. hospodářského ředitele Muchy:
Česká země. Kapper. 1 sv.
od p. M. Löwita ze Žacléře:
Putování místy novověku, Wagner. 1 sv. Gedenke mein. Ebeling. 1 sv.
Nakladatelství a knihkupectví Reichenecker (Praha):
Jedovaté porosty Rakouska a Německa. Pačírka. 1 sv.
Základní směry botaniky. Pečírka. 2 exempláře.
Základy krystalografie. Pečírka. 1 sv.
Krátký přehled literatury české. Čupr. 1 sv.
Česká jazykověda. Čupr. 1 sv.
Česká čítanka. Čupr. 1 sv.
Praktický kurs učení se českému jazyku. Čupr. 1 sv.
Čítanka pro školu a dům. Čupr. 1 sv.
Vlastivěda Čech. Marschner. 1 sv.
Krátká geografie a dějepis Čech. 1 sv.
Úvod k chemickým pokusům. Gohren. 1 sv.
Umění počítat pro zemědělce. Erzinger. 1 sv.
První stupeň volného pojetí. Marschner. 1 sv.
Německý způsob psaní. Hermann. 1. sv.
Nauka o větě a slově. Bachmann. 1. sv.
Sbírka dvou a vícehlasých písní. Hermann. 1 sv.
Nakladatelství a knihkupectví Dominicus v Praze:
Onomatické jazykové vyučování. Manzer. 1 sv.
Německý pravopis. Schmitt. 1 sv.
Druhy básnictví a jejich literatura. Scheinpflug. 1 sv.
Německá čítanka. Scheinplfug. 1 sv.
Krátké dějiny literatury. Scheinplfug. 1 sv.
Příručka pro německé vyučování. Lehmann. 1 sv.
Jazyková cvičení pro žáky. Schmitt. 1 sv.
Nauka o domácnosti. Girgl. 2 exempláře.
Krystalografie. nástěnné tabule. Zepharovich. 1 sv.
Nástin geografie. Knappe 1 sv.
Nakladatelství a knihkupectví Tempsky v Praze:
Učebnice obecných dějin pro nižší gymnázium, Gindely. 2 sv.
Učebnice obecných dějin pro vyšší gymnázium, Gindely. 2 sv.
Aritmetika pro nižší reálné gymnázium a měšťanské školy. Močnik. 1 sv.
Řecká gramatika. Curtius. 1 sv.
Francouzská konverzace. Ricard. 1 sv.
Franzouzská gramatika. Ridard. 1 sv.
Nakladatelství a knihkupectví Meyer ve Vídni:
Německá čítanka. I. II. Neumann-Gehlen. 2. sv.
Německá čítanka. III. IV. Neumann-Gehlen. 2. sv.
od žáka 1. třídy F. Wichtela:
Lovecký skicář. Kletke. 1 sv.
od nakladatelství a knihkupectví Hunger v Praze:
Vánoční kniha od Dr. A. W. 1 sv.
od nakladatelství a knihkupectví Braumüller ve Vídni:
Dějiny božského zjevení staré a nové smlouvy. Peuker. 2 sv.
Vzpomínky na polní tažení 186. Dudik. 1 sv.
Pověsti z Durynska. Witzschel. 1 sv.
23
Mýty a zvyky z Rakouska. Vernaleken. 1 sv.
Dětské a domácí pohádky. Vernaleken. 1 sv.
Německé alpské pověsti. Alpenburg. 1 sv.
Příručka přírodopisného světa zvířat, rostlin a minerálů. Kukula. 3 sv.
Základy chemie. Rothe. 1 sv.
Kult katolické církve. Wappler. 1 sv.
Přírodozpyt pro průmyslové školy. Krist. 1 sv.
Francouzská jazykověda. Schelivky. 1 sv.
Nakoupeny byly:
Stále kapky hloubí kameny. Ebelig. 1 sv.
Sedm vyprávění. Glaubrecht. 1 sv.
„Waldhannes“ (přezdávka myslivců), Laudien. 1 sv.
Obři a trpaslíci. Schmidt. 1 sv.
Nevděk světem vládne. Ruhkopf. 1 sv.
Strýc Heinrich. Schmidt. 1 sv.
Putování po mořské pláži. Wagner. 1 sv.
Kniha přírody. Wagner. 2 sv.
Robinsonova kolonie. Hidebrandt. 1 sv.
Vážné a radostné. Jacobi. 1 sv.
Vánoční pohádka. Büchner. 1 sv.
Vyprávění ze života zvířat. Brendl. 1. sv.
Hofmann. Povídky. 4 sv.
Mladí zpěváčci. Trewendt. 1 sv.
Řecko a Řím. Dietlitz. 1 sv.
Polní maršálek Radetzky. Wägener. 1 sv.
Krakonoš. Roth. 1 sv.
Robinson Crusoe. Hofmann. 1 sv.
Cesty do stepí Sibiře. Wagner 1. sv.
Východ a západ. Dielitz. 1 sv.
Básnický svět dívenky. Colshorn. 1 sv.
Knihovna gymnázia čítá tedy 304 děl ve 436 svazcích (a kromě toho 13 brožur).
V knihovně je již 241 exemplářů programů, neboť chvályhodná ředitelství, na které se
obrátil referent s prosbou, zda by mu nechtěla být nápomocna založením programové sbírky,
skoro všichni ochotně této prosbě vyhověli, čímž je jim touto cestou vyjádřen srdečný dík.
Z časopisů byly obdrženy: Věstník Císařského a královského ministerstva pro umění a
vyučování, Časopis pro rakouská gymnázia, Centrální literární list. Závěry ze schlzí (reps.
větstník) matemeticko-přírodovědné třídy Císařské a královské akademie věd.
II. Geografické pomůcky,
které ústav vlastní
1 globus, 1 tellurium (přístroj k demonstraci pohybu země a měsíce) a 14 velkých nástěnných
map a další: východní a západní polokoule (od Handkeho), foto-litografické karty Německa,
Asie, Evropy, Afriky, Severní a Jižní Ameriky a Palestiny (od Raaze); Itálii a starověké
Řecko (od Kieperta), Římskou říši (Kiepert), nástěnné mapy Rakouska a Čech (Kozenn).
24
III. Historické sbírky (správce p. K. Petrasek)
1. zoologické oddělení zahrnuje:
1 lidskou lebku, dar váženého p. faráře K. Hippmann,
7 sádrových preparátu od Bockscheho a sice: lidské srdce a ucho, dar p. Eichmanna; trup,
dar p. Ritter von Lorenze; 2 hlavy, dar p. Lichtensteina, plíce a vertikální řez hlavou, dar p.
Leopolda Oetserreichera st.,
1 veverka (vycpanina, dar ředitele Dworzwaka),
1 netopýr (v lihu),
sbírka vycpaných ptáků a sice: 89 druhů v 113 exemplářích, přičemž 107 bylo získáno
koupí; 3 expempláře jsou darem p. učitele Staudta, 3 vycpaná zvířata darovali p. Fr. Steffan
ml. (1 vránu a 1 žlunu zelenou) a p. Heger I. Totsch (1 sovu).
Z plazů a obojživelníků jsou vedle některých sesbíraných od žáků (mlok obecný, slepýš,
ještěrka obecná, mlok vodní) k dispozici 1 želva maurická, 1 aligátor americký, 1 kajman
(preparáty v lihu). Dále 10 kusů částečně mořských a částečně sladkovodních ryb v lihu.
Ze sbírky hmyzu je k dispozici 284 druhů brouků, 200 druhů křídlového hmyzu, 157 druhů
motýlů, 12 druhů housenek, 200 druhů hmyzu dvoukřídlého, 40 druhů síťokřídlého a
rovnokřídlého hmyzu, 17 druhů pavouků v 19 exeplářích; Krunýř sluníčka (Příběh p. Pohla; 5
stonožek
6 druhů žížal v 8 exemplářích − z toho jsou 3 dar Dr. Exnera, mezitím prvotřídní exemplář.
143 druhů šněků, z nichž je pěkný expemplář (ulita mořského šneka) darované p.
Müllerem, ředitelem podniku.
57 druhů mušlí a 1 exemplář závojnatky.
7 druhů ostnokožců, z toho 4 druhy mořškých hvězd, 3 druhy mořských ježků a 1 sumýš,
16 druhů korálů
a 3 hruhy hub.
2. botanické oddělení obsahuje:
1 herbář (daorvaný p. von Ivonskym ml.), ca. 105 druhů.
1 herbář (dravaný p. Heinrichen), ca 110 druhů.
1 hebrář (darovaný p. farářem Breyerem v Heřmaských Sejfech), neobyčejně bohatý, a
proto ne celý roztřděný.
Jako výsledek botanických výletů se žáky 36 druhů.
Kromě toho daroval p. zvěrolékař Pohl 1 kus granitu se zkamenělinou (byssus folithus) a
jeden nápadný smrkový letorost.
3. Minerální oddělení:
Koupí byla získána sbírka 300 exemplářů. Jmenovité přírůstky dostala sbírka dary p. kurátora
Böhma a p. zvěrolékaře Pohla, kteří oba věnovali velkou část minerálií, z nichž do teď 88
pěkných exemplářů bylo ke sbírce připojeno (45 od p. Pohla, 43 od p. kurátora, mezitím 7
broušených polodrahokamů).
Dále darovali 1 expemplář p. von Ivonsky ml., 2 expepláře p. Kraus v Černém dole, 1
exemplář žák 2. třídy, Otto Raab; dohromady tedy 392 exemplářů.
Koupí byla dále získána sbírka napodobených drahokamů (od Schlögela) se 45 expempláři.
Kromě toho daroval p. Pohl 2 střevní kameny slepého střeva koně a močový kámen koně.
Ze zkamenělin disponujeme:
17 druhy v 18 exeplmářích, dary p. Pohla (8), p. kurátora (8), p. inženýra Harricha
v Děčíně (1), a žáka 2. třídy Hubáčka (1).
25
Kromě toho se používají přírodovědné učební pomůcky: 40 kusů nástěnných map od
Ruprechta, 7 kusů z kartonu vyhotovených velkých krystalických modelů žáků 2. třídy.
250 druhů zestearolovaných krystalických modelů ze sádry, sbírka nejběžnějšího
koloniálního zboží ve 33 sklenicích (dar p. starosty Bukovského), velká sbírka lnu v různých
stádiích přípravy (od suroviny až do hotové příze), dar p. Fr. Steffana st., menší podobná
sbírka darovaná p. J. Glaserem; dmuchavka s příslušenstvím a nejnutnějšími chemikáliemi,
lupu, mikroskop (od Zeiss in Jena) s 5 okuláry a 4 systémy obektivu (3 suché a 1 systém
imerze) s dalšími nutnými aparáty (botanické náčiní atd. …) v celkové hodnotě 250 zlatých,
dar p. Eichmanna.
IV. Matematické pomůcky
Geometrické plochy ke znázornění planimetrických pojmů a pouček od G. Köppa.
2 nástěnné tabule metrického systému od Boppa, 2 metrové tyče (jedna jako dar p. Dr.
Exnera), 1 transportér, 8 kusů tabulek k odčítání nových mír a hmotností (ad školní
knihovna).
V.
Jako učební pomůcky pro výuku kreslení slouží 70 sešitů v 371 listech.
VI.
Základ byl dán také k numismatické sbírce laskavými dary pánů: Dr. Exner (25 stříbrných
mincí a 11 měděných mincí); J. Wichtele (8 stříbrných mincí, 3 papírové bankovky); Fr.
Steffan st. (9 stříbrných mincí); J. Glaser (1 stříbrnou minci); adjunkt Sommer (1 měděnou
minci); Fr. Steffan ml. (5 stříbrných mincí, 1 bronzovou minci); okresní školní inspektor
Schnieder v Trutnově (1 stříbrnou, 1 bronzovou a 1 měděnou minci); p. ředitel Heiniger
v Trutnově (1 stříbrnou minci); Georg Steffan (11 stříbrných mincí); K. Langner (8 stříbrných
a 3 měděné mince); Ritter von Bergental z Fořtu (13 papírových bankovek); − dále žáci:
Wilhelm Russ (1 stříbrnou a 5 měděných mincí); Hans Müller (5 stříbrných a 1 měděnou
minci); Johann Lesky (11stříbrných mincí); Emil Korda (13 stříbrných mincí); Robert Weiss
(8 stříbrných a 11 měděných mincí); Franz Gall (2 stříbrné a 9 měděných mincí); Josef Erben
(1 stříbrnou a 1 bronzovou minci); Henrich Adolf (4 měděné mince); Franz Stransky (3
měděné mince); Ottomar Střibrny (7 stříbrných a 4 měděné mince); Joseph Müller (1
stříbrnou a 7 měděných mincí); Josef Stefan (16 měděných mincí); v celku tedy 95 stříbrných,
3 bronzové a 99 měděných mincí a 16 papírových bankovek: dohromady 213 kusů.
Pro všechny tyto dary, které tak štědře připadly různým sbírkám učebních pomůcek,
poděkovalo ředitelství srdečnými díky, aby se nezmenšila horlivost podpory v budoucnu.
26
Statistický přehled žáků
I. Počet žáků
1 .třída
30
0
1
1
30
−
2. třída
5
−
−
−
5
−
II. Prospěch žáků v 1. semestru
ve třídě s vyznamenáním
známka 1
známka 2
známka 3
nezkoušeni zůstali
6
17
4
2
1
−
4
1
−
−
Prospěch žáků v 2. semestru
ve třídě s vyznamenáním
známka 1
známka 2
známka 3
nezkoušeni zůstali
6
14
4
3
3
−
4
1
−
−
−
2
11
10
4
2
1
−
−
1
−
2
1
1
24
6
1
4
28
2
5
−
12
18
3
2
žáci v 1. semestru
soukromí žáci
odešli na začátku
nastoupili
žáci v 2. semestru
soukromí žáci
III. Stáří žáků
10 let (dosaženo)
11
12
13
14
15
16
IV. Mateřský jazyk
němčina
čeština
V. Náboženské vyznání
katolické
evangelické
VI. Osvobozeni od školného
žáci platící školné
27
Seznam žáků
Jméno
Adamovič Egid.
Adolf Henr.
Erben Jos.
Faeuler Jos.
Forkarth Jos.
Gall Franz
Gall Joh.
Hentschel Jos.
Jebawý Franz
Klement Anton
Kneissler Friedr.
Korda Emil
Kunzer Karl
Lesky Joh.
Müller Hans
I. třída
Místo narození
Jméno
Dobříž
Müller Jos.
Hostinné
Nykliček Franz
Heřmanovy Sejfy
Pitsch Eduard
Hostinné
Russ Wilh.
Nové Hrady u Skutče Schorm Johann
Trutnov
Schorm Josef
Prosečné
Schubert Josef
Bernatice u Trutnova Střibrny Ottomar
Dubnice pod Ralskem Stefan Josef
Hostinné
Štěpan Heinr.
Hostinné
Stránský Franz
Hostinné
Wagner Franz
Hostinné
Wichtel Adolf
Hostinné
Wonka Ferdinand
Winsen
Zwicker Friedr.
Jméno
Hubáček Gustav
Kneissler Emil
Mucha Alois
II. třída
Místo narození
Jméno
Štětí
Raab Otto
Hostinné
Zlatník Anton
Nové Hrady u Skutče
28
Místo narození
Heřmanovy Sejfy
Úpice
Hostinné
Hostinné
Hostinné
Hostinné
Bernatice u Trutnova
Hostinné
Pecka
Pecka
Přední Ždírnice
Hostinné
Hostinné
Olešnice
Jesenice u Rakovníka
Místo narození
Polička
Jičín
Seznam učebnic pro školní rok 1873/74
1. třída
Náboženství: Nauka katolického náboženství pro nižší třídy od France Fischera
Latina: Latinská cvičebnice pro 1. třídu od M. Schinnagla
Němčina: Gramatika od Friedricha Bauera. nakladatelství C.H.Beck ve Vídni; Čítanka pro 1.
třídu gymnázia od Aloise Neumanna a Otty Gehlena. Vídeň, u Ferdinanda Meyera.
Geografie: Příručka pro vyučování geografie od Daniela. Stielerův školní altas nejvovějšího
zeměpisu (vydání pro rakousko-maďarskou monarchii). Gotha a Wien.
Matematika: Aritmetika, Geometrie pro nižší gymnázia od Mocnika Vídeň.
Přírodopis: Přírodopis říše zvířat od Pokorného. Vídeň.
2. třída
Náboženství: Liturgika a výklad průběhu bohoslužby od K. Bellmanna
Latina: Latinská cvičebnice pro 2. tříduod M. Schinnagla; Latinská gramatika od Karla
Schmidta, ve Vídni u A. Höldera
Němčina: Gramatika od Friedricha Bauera; Čítanka od Aloise Neumanna a Otty Gehlena. 2.
část.
Geografie: stejně jako v 1. třídě
Dějepis (staré dějiny): Učebnice obecných dějin pro nižší třídy od Gingeliho. (1. svazek);
Historicko-geografický školní atlas (starý svět) od PützeMatematika: stejně jako v 1. třídě
Přírodopis: Přírodopis říše rostlin od Pokorného. Vídeň; Přírodopis: Mineralogie a botanika
od Pokorného.
3. třída
Náboženství: Dějiny božského zjevení Starého Zákona od K. Bellmanna. Praha.
Latina: Latinská gramatika od Karla Schmidta; Paměti Alexandra Velikého od SchmidtGehlena. ve Vídni u Höldera; Sbírka úloh k osvojení latinské syntaxe od Ferdinanda
Schulzeho (Paderborn).
Řečtina: Cursiova gramatika. Praha, Tempsky. Učebnice základů řečtiny od Schnekla. Praha.
Tempsky.
Francouzština: bude jistě na počátku školního roku.
Němčina: Gramatika od Friedricha Bauera; Čítanka od Aloise Neumanna a Otty Gehlena (3.
svazek).
Geografie a dějepis: Geografie od Daniela (viz 1. a 2. třída), Dějepis od Gingeliho. (2. svazek.
Středověk); Historicko-geografický školní atlas (starý svět) od PützeMatematika: stejně jako v 2. třídě
Fyzika: Učebnice fyziky pro nižší gymnázia od Piska. Vídeň. Herold.
29
Inzerát pro školní rok 1873/74
Střední škola v Hostinném je reálné gymnázium.
Co je reálné gymnázium?
„Reálná gymnázia jsou gymnázia, jejichž nižší třídy jsou zároveň vhodné pro vyšší reálnou
školu.“
Je to tedy nižší reálné gymnázium, tím je myšleno nižší gymnázium se 4 třídami, které
žákům všech tříd nabízí povinné vyučování v kreslení a od 3. třídy podmíněně povinné
vyučování francouzského a řeckého jazyka.
Výuku kreslení musí tedy navštěvovat všichni žáci všech tříd; poněvadž ústav je vlastně
gymnáziem, tak je samozřejmé vyučování latinského jazyka také povinné pro všechny žáky;
v I. a II. třídě se nekoná výuka francouzského jazyka, ovšem je ale, jak bylo již výše řečeno,
toto vyučování a řecký jazyk podmíněně povinné od 3. třídy, to je: ti dotyční žáci, kteří chtějí
ve studiu pokračovat po absolvování nižšího reálního gymnázia jsou povinni od III. třídy
navštěvovat vyučování řeckého jazyka, nemusí ale docházet do výuky francouzského jazyka
− naopak ale musí tito žáci, kteří chtějí dále po absolvované 4. třídě studovat na vyšší reálné
škole, navštěvovat od III. třídy vyučování francouzského jazyka, bez toho aby nebyli povinni,
účastnit se vyučování řeckého jazyka.
Doba obratu tedy, kdy se žák musí rozhodnout, jestli chce pokračovat reálným nebo
gymnaziálním (humanistickým) směrem, je III. třída. Avšak žákům není zákonně vyloučena
možnost, navštěvovat jak vyučování francouzského tak i řeckého jazyka − ale smí to vykonat
snad jen velmi nadaní chlapci s úspěchem, proto se to také obecně nedoporučuje.
Výhoda tedy, kterou nabízí reálná gymnázia, existuje v tom, že často těžké rozhodnutí,
jestli chlapec chce pokračovat v reálném nebo gymnaziálním směru, je odložena o 2 roky
oproti běžnému žáku gymnázia nebo reálné školy. Na základě zkušeností získaných v těchto 2
letech, nepřijde ani rodičům ani žáku zpravidla zatěžko, vybrat si správnou možnost,
v každém případě je správné rozhodnutí mnohem jednodušší než ihned po absolvované
měšťanské škole, přičemž ostatně chybná volba je ihned spojena často se ztrátou jednoho
nebo dvou let.
Přijetí do I. třídy reálného gymnázia závisí na úspěchu přijímací zkoušky. Stanovené
požadavky přitom jsou:
„Ona míra vědění v náboženství, jež může být dosažena v prvních 4 ročních kurzech
měšťanské školy, dovednost ve čtení a psaní německého jazyka (a eventuelně také latinského
písma), znalost základů tvarosloví německého jazyka, dovednost analyzovat jednoduché věty,
znalost pravidel ortografie a nauky o interpunkci a správné použití těchto při diktování;
cvičení ze 4 základních početních úkonů celými čísly.“
Vstup do II. nebo III. (IV. třída bude otevřena teprve v roce 1874/75) je otevřený všem
žákům, kteří s úspěchem absolvovali I. nebo II. třídu gymnázia nebo reálného gymnázia.
Žáci, kteří přechází z občanské nebo reálné školy, mohou být zajisté přijati jen do I. třídy,
a může jím být jen poté výjimečně povolen vstup do II. třídy, v případě že se vykáží
odpovídající přípravou v latinském jazyce (při dostatečných znalostech v ostatních
předmětech), o čem rozhoduje přijímací zkouška.
Přihlášení k přijetí se koná 29. a 30. září od 8−12 a 2−4 hodin v kanceláři ředitelství.
Všichni noví nastupující žáci se dostaví v doprovodu rodičů nebo zodpovědného zástupce,
přičemž se ti, kteří nastupují do I. třídy, musí prokázat pouze prostřednictvím křestního listu.
Ti, kteří přecházejí z jiného ústavu, a žádají o přijetí do II. nebo III. třídy, si donesou
vysvědčení posledních 2 semestrů a ti, kteří chtějí nastoupit do III. třídy kromě toho písemné
rozhodnutí rodičů, jestli si zvolí vyučování řeckého nebo francouzského jazyka.
30
U oněch žáků, kteří již absolvovali na Reálném gymnázium v Hostinném I. nebo II. třídu,
stačí osobní přihláška − avšak ti, kteří vstupují do III. třídy rovněž výše zmíněné rozhodnutí
rodičů.
Každý nově nastupující žák musí při přihlášení uhradit přijímací poplatek 2 zlaté a 10
krejcarů a roční příspěvek do knihovny 1 zlatý rakouské měny, všichni ostatní pouze knihovní
poplatek.
Nemajetní žáci by se neměli nechat zastrašit chudobou, nastoupit na Reálné gymnázium,
poněvadž se bezprostředně v prvních říjnových dnech připravuje založení Spolku pro podporu
studentů, jehož úkolem má být, zajistit materiální živobytí chudým, ale nadaným a pilným
žákům jakýmkoliv možným způsobem.
Ředitelství.
31