Ekonomické, sociální a právní problémy demografického vývoje

Transkript

The Private University College of Economic Studies
in Prague 8, Lindnerova 575/1
Soukromá vysoká škola ekonomických studií
v Praze 8, Lindnerova 575/1
International Science Conference
Economic, Social and Legal
Problems of Demographic
Development
in the Czech Republic, the European Union and Worldwide
Mezinárodní vědecká konference
Ekonomické, sociální a
právní problémy demografického vývoje
v České republice, Evropské unii a ve světě
Prague, 27. 11. 2015
Praha, 27. 11. 2015
Economic, Social and Legal Problems of Demographic Development
Mezinárodní vědecká konference
Ekonomické, sociální a právní
problémy demografického vývoje
v České republice, Evropské unii a ve světě
Praha, 27. listopadu 2015
Soukromá vysoká škola ekonomických studií, s. r. o. v Praze
Wyzsza Szkola Ekonomii, Prawa i Nauk Medycznych im. Prof. Edwarda
Lipiňskiego w Kielcach
Fakulta sociálných vied Univerzity sv. Cyrila a Metoda v Trnave
2
Sborník příspěvků konference
Uspořádali:
doc. JUDr. Jan Ondřej, CSc., DSc.
Ing. Milan Hála
Vydavatel:
Soukromá vysoká škola ekonomických studií, s. r. o.
Lindnerova 575/1, 180 00 Praha 8
e-mail: [email protected], www: http://www.svses.cz
tel.: 284 840 027, 284 841 027
Vydání:
první
Počet stran:
249
Příspěvky neprošly jazykovou úpravou.
ISBN 978-80-7523-015-7
3
Garant konference
prorektor Soukromé vysoké školy ekonomických studií, s. r. o.
Vědecká rada konference
•
•
•
•
•
•
•
•
Ing. Lucie Marková. Ph.D.
rektorka Soukromé vysoké; školy ekonomických studií
doc. Ing. Přemysl Voráč, CSc.
vedoucí katedry, Soukromá vysoká škola ekonomických studií
doc. Ing. Miroslav kuře, CSc.
prof. JUDr. Květoslav Růžička, CSc.
Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze
PhDr. Peter Horváth, PhD.
děkan Fakulty sociálných vied Univerzity sv. Cyrila a Metoda v Trnave
PhDr. Michal Lukáč, PhD.
Fakulta sociálných vied Univerzity sv. Cyrila a Metoda v Trnave
Prof. dr hab. Janusz Witkowski
Chairman of the Central Statistical Office of Poland
professor of the Wyzsza Szkola Ekonomii, Prawa i Nauk Medycznych
im. Prof. Edwarda Lipiňskiego w Kielcach
Dr Krzysztof Wątorek
děkan právnické fakulty, Wyzsza Szkola Ekonomii, Prawa i Nauk
Medycznych im. Prof. Edwarda Lipiňskiego w Kielcach
Organizační výbor konference
•
•
•
•
4
Ing. Milan Hála (vedoucí)
Mgr. Věra Hudečková
Mgr. Ing. Magda Uxová, DiS.
Bc. Renáta Müllerová
Obsah
I. Demografie............................................................................................... 7
Hospodářsko-politické aspekty demografického vývoje se zaměřením na vývoj
porodnosti
Miroslav Kuře, Lucie Marková................................................................................ 8
II. Ekonomické aspekty spojené s demografickým vývojem................ 27
Strategické ekonomické aspekty demografického vývoje.
Přemysl Voráč........................................................................................................ 28
Vliv rozvoje automatizace v technologii a v řízení průmyslových podniků na
potřebu pracovníků
Marie Pospíšilová................................................................................................... 35
Strategické rozhodování při segmentaci trhu podle demografických kritérií
Jitka Nesnídalová................................................................................................... 41
Entrepreneurship Based on Innovation and Its Acceptance in Small Companies
Václav Hofman...................................................................................................... 52
Změny devizového kurzu ČNB a vývoj mezd
Jaruše Krauseová................................................................................................... 63
III. Politické a sociální aspekty spojené s demografickým vývojem.... 72
Immigration Economies: Demographic Threats Turned into Opportunities
Karel Helman......................................................................................................... 73
Demografia a diverzita v politických organizáciách
Viera Žúborová...................................................................................................... 86
Vybrané sociální konsekvence demografického vývoje
Michal Kavan, Lumír Al Dabagh........................................................................... 98
Ageing population in smallest municipalities as a result of unsolved problem
of fragmentation
Richard Brix......................................................................................................... 114
Vliv demografického vývoje na terciární vzdělávání v České republice
Dagmar Jakubcová, Libuše Páleníčková............................................................. 120
5
Příjezdový cestovní ruch jako specifická forma prostorové mobility obyvatelstva
Robin Koklar, Josef Vlček................................................................................... 126
Vplyv globálnych demografických faktorov na trávenie voľného času
Michal Lukáč....................................................................................................... 132
Demographische Probleme im heutigen Deutschland aus sprachlicher Sicht
Eva Podhajská...................................................................................................... 142
Demografické a sociální aspekty zavádění virtuálních měn
Vladimír Ezr......................................................................................................... 154
IV. Právní aspekty spojené s demografickým vývojem....................... 165
Vliv migrace jako jednoho z demografických procesů na mezinárodní
bezpečnost
Jan Ondřej............................................................................................................ 166
Legalność zatrudnienia uchodźców w Polsce
Krzysztof Pawlicki, Krzysztof Wątorek.............................................................. 185
Mezinárodněprávní a ekonomické postavení cizinců (v ČR a ve vybraných
zemích EU) z hlediska demografického vývoje
Magda Uxová....................................................................................................... 198
Legalność zatrudnienia imigrantów w Polsce
Krzysztof Pawlicki, Krzysztof Wątorek.............................................................. 214
Vliv demografického vývoje populace na sociální pojištění v České republice
Lenka Fulínová.................................................................................................... 234
Social and Legal Challenges of Growing Muslim Population in Brussels
Nicole Grmelová.................................................................................................. 243
6
I. Demografie
7
Hospodářsko-politické aspekty demografického
vývoje se zaměřením na vývoj porodnosti
Economic and political aspects of demographic
trends with a focus on the birth rate
development
Miroslav Kuře, Lucie Marková
Abstrakt
Z prognózy vývoje počtu obyvatel České republiky vyplývá, že se v blízké budoucnosti budeme muset vypořádat s procesem stárnutí obyvatelstva a s klesajícím
počtem obyvatel. Proces stárnutí obyvatel je dán prodlužujícím se věkem populace, klesající počet obyvatel dlouhodobě nízkou natalitou. Porodnost byla do
druhé světové války negativně ovlivňována především válkami, šířením epidemií a
hospodářskými krizemi. V období druhé světové války však počet narozených dětí
narůstal. Důvodem byla snaha se vyhnout tzv. totálnímu nasazení, před kterým ženy
ochránilo těhotenství. Od 50. let 20. st. je porodnost ovlivňována i uzákoněnou
možností umělého přerušení těhotenství, v 70. letech 20. st. byl růst porodnosti
vyvolán pronatalitní politikou vlády. I když se v současné době ročně rodí kolem
100 tisíc dětí, tento počet nestačí ani na prostou obnovu obyvatel. Je nejvyšší čas
uvést do praxe radikální opatření na podporu porodnosti.
Abstract
From the prognosis of the population of the Czech Republic’s clear that in the near
future we will have to deal with the process of population aging and with declining
population. The process of aging is determined by the life expectancy of our population, the declining population of long-term low birth rate. The birth rate was
till the Second World War negatively affected mainly by wars, epidemics and the
spread of economic crises. During the Second World War, however, the number of
births increased. The reason was to avoid forced labor before which women protect
pregnancy. Since the 50s of the 20th century the fertility rate is also influenced by
enacted possibility of abortion, in the 70s of the 20th century birth, growth was
caused by pro-natal policy of the government. Although currently born annually
around 100 thousand children, this number is insufficient or simple recovery of the
population. It is high time to put into practice radical measures to support the birth
rate.
8
Klíčová slova
demografický vývoj, porodnost, umělé přerušení těhotenství, podpora porodnosti
Key words
demographic trends, birth rate, abortion, support the birth rate
1 Vývoj počtu obyvatel českých zemí
Počet obyvatel v českých zemích se rychle rozrůstal zhruba do druhé světové války.
Zatímco v roce 1785 na našem území žilo 4.250 tis. obyvatel, během následujícího
století se jeho počet téměř zdvojnásobil a v roce 1912 již dosáhl 10.157 tis. osob1.
Poměrně plynulý růst počtu obyvatel byl narušován pouze epidemiemi a válkami.
Střední
stav obyvatelstva
Narození
1785
4 250 000
183 354
153 103
30 251
1800
4 659 000
196 011
177 730
18 281
1825
5 641 433
239 187
152 791
86 396
1850
6 826 465
279 375
238 192
41 183
1875
7 975 435
310 492
207 303
103 189
1900
9 333 853
330 662
227 920
102 742
1912
10 157 344
280 368
203 324
77 044
Rok
Zemřelí
Přirozený
přírůstek
Úhrnná
plodnost
Průměrný
věk matek
Průměrný
věk matek
1. dítěte
1.1 První světová válka a poválečné období
V první polovině 20. století byl vývoj počtu obyvatel ovlivněn několika vyznanými
událostmi. V prvé řadě jsme byli v letech 1914 – 1918 jako součást Rakousko-Uherské monarchie zapojeni do první světové války2. Došlo k prudkému poklesu
ČSÚ. Pohyb obyvatelstva v Českých zemích 1785–2014. https://www.czso.cz/csu/czso/obyvatelstvo_hu. [online]. 2. 6. 2015 [cit. 2015-11-20].
2
Záminkou ke vzniku 1. světové války byl sarajevský atentát na následníka Rakousko-Uherské
monarchie Františka Ferdinanda d‘Este (28. 6. 2014). O měsíc později Rakousko-Uhersko vyhlásilo Srbsku válku. V 1. světové válce proti sobě bojovaly dvě hlavní koalice – tzv. Centrální mocnosti (Rakousko-Uhersko, Německo, Osmanská říše, Bulharsko) a mocnosti tzv. Dohody (Velká
Británie, Francie, Rusko, dále Srbsko, Itálie, Řecko, Rumunsko,…). Válka se rozrostla v celosvětový konflikt. Hlavní příčinou války byla především snaha Německa o převzetí role hegemona
v Evropě a jeho úsilí o získání nadvlády v zámořských koloniích. Válka končila postupně, příměří
mezi Německem a státy Dohody bylo podepsáno v Compiegne 11. 11. 1918, tento den (kapitulace
Německa) se považuje za ukončení 1. světové války.
1
9
porodnosti a to z 275.060 živě narozených dětí v roce 1913 na 120.579 v roce 1918.
Tento pokles byl způsoben nejen tím, že muži byli odvedeni na vojnu, ale rovněž
nedostatkem zboží denní spotřeby (potravin, oděvů, bot, uhlí,…), což zapříčinilo
strádání civilního obyvatelstva. Katastrofický nedostatek potravin od roku 1917
způsobil velké útrapy obyvatelstva především ve městech. Vznikaly hladové bouře,
docházelo k rabování obchodů, byly organizovány stávky a protesty. Vídeň z moci
úřední zabírala potraviny z Čech pro potřeby armády, což vyvolalo vlnu nenávisti
vůči Rakousko-Uherské monarchii i Německu. Navíc na podzim roku 1918 propukla pandemie španělské chřipky, která v oslabené populaci způsobila ztráty na
životech větší než válečné bitvy.
Centrální mocnosti zapojené do 1. světové války začaly prohrávat na všech frontách, Rakousko-Uherská monarchie se zhroutila, a 28. 10. 1918 byl vyhlášen samostatný stát Československo. Již v prvním roce po ukončení válečného konfliktu se
zvýšil počet živě narozených dětí na 189.675 a velmi výrazně klesla úmrtnost.
Z ekonomického pohledu byly první dva poválečné roky velice těžké, postupně se
však hospodářství obnovovalo a následná léta můžeme označit jako období stabilizace a hospodářského vzestupu, provázené vysokou natalitou. V podnicích byly
zaváděny nové technologie, organizace výroby, firmy se rozrůstaly. Mezi rychle
se rozvíjející podniky patřily například Škodovy závody, Českomoravská-Kolben-Daněk (ČKD), T. & A. Baťa, Tatra Kopřivnice, Zbrojovka Brno, Prvoděv (oděvní
závody Prostějov). Průmyslová výroba převýšila předválečnou úroveň zhruba
o 40 %, vzrostla zaměstnanost, spotřeba, zvyšovala se životní úroveň obyvatelstva.
Růst životní úrovně se odrazil i ve společenském životě, zvýšila se návštěvnost
kin, divadel, společenských akcí. Již v tomto období se začínal prosazovat dnes již
známý trend odrážející fakt, že s rostoucí životní úrovní obyvatelstva klesá míra
porodnosti. Zatímco v roce 1920 připadalo na jednu ženu 2,96 živě narozených dětí,
v roce 1929 to bylo již jen 2,123.
Všechny tabulky v tomto článku jsou vlastním zpracováním z: ČSÚ. Obyvatelstvo - roční
časové řady [on-line]. Pohyb obyvatelstva v Českých zemích 1785 - 2014, absolutní údaje
[cit. 2015-11] Dostupné z. https://www.czso.cz/documents/10180/20559547/130070-15_1.
xlsx/50ff5787-ce8b-4c5b-8da9-cc4387892b3f?version=1.0 a ČSÚ. Obyvatelstvo - roční
časové řady [on-line]. Pohyb obyvatelstva v Českých zemích 1920 - 2014, analytické údaje.
[cit. 2015-11] Dostupné z. https://www.czso.cz/documents/10180/20559547/130070-15_3.
xlsx/7924a7b4-f462-4a37-b1ca-c5b214a97672?version=1.0
3
10
Rok
Střední
stav obyvatelstva
Úhrnná
plodnost
Průměrný
věk matek
Průměrný
věk matek
1. dítěte
1912
10 157 344
280 368
203 324
77 044
1913
10 221 343
275 060
190 475
84 585
1914
10 283 486
269 142
188 838
80 304
1915
10 285 882
197 542
201 280
-3 738
1916
10 221 815
140 211
186 381
-46 170
1917
10 128 304
126 916
188 649
-61 733
1918
10 004 335
120 579
236 035
-115 456
1919
9 921 710
189 675
177 428
12 247
1920
9 978 420
244 668
176 562
1921
10 002 030
257 281
161 321
68 106
2,96
30,2
.
95 960
3,04
29,8
.
1922
10 112 730
248 728
1923
10 198 370
241 230
163 366
85 362
2,88
29,8
.
142 335
98 895
2,77
29,6
1924
10 277 770
.
228 894
146 098
82 796
2,59
29,6
.
1925
1926
10 369 760
225 555
146 450
79 105
2,48
29,4
25,3
10 442 610
219 802
148 298
71 504
2,39
29,3
25,1
1927
10 495 940
208 711
155 479
53 232
2,24
29,1
25,0
1928
10 549 221
208 942
147 064
61 878
2,21
28,9
25,0
1929
10 597 761
203 064
155 493
47 571
2,12
28,8
25,0
Živě
narození
Zemřelí
Přirozený
přírůstek
1.2 Světová hospodářská krize
Ekonomický růst byl koncem roku 1929 narušen hospodářskou krizí4, která se
k nám rozšířila z USA. Došlo k tzv. krizi z nadvýroby, situaci, kdy se ve firmách
začala hromadit neprodaná produkce, protože nabídka převyšovala poptávku. V té
době optimisticky naladění podnikatelé problémy s financováním své další činnosti
řešili bankovními půjčkami, které však v situaci, kdy se produkce neprodávala,
nešly splácet. Situace na burze byla ve znamení tzv. býčího trhu, kdy se spekuluje na vzestup cen. Vidina rychlého zbohatnutí lákala mnoho investorů, kteří byli
ochotni si na svoje investice vzít úvěr. Velká poptávka po akciích vedla k růstu cen
akcií a k nadhodnocování hodnoty firem. Tato situace byla neudržitelná a skončila
krachem.
Ve čtvrtek 24. 10. 1929 došlo ke krachu obchodu s akciemi a dalšími cennými papíry na newyorské burze (krize se začala projevovat až o den později – v pátek 25. 10. 1929, proto zhroucení
finančního trhu spojujeme s pojmem černý pátek).
4
11
Během světové hospodářské krize došlo k poklesu průmyslové i zemědělské
výroby, ke zhroucení světového obchodu způsobenému protekcionistickou ochranou domácích výrobců a prudkému růstu nezaměstnanosti. V Československu bylo
krizí výrazně postiženo jak proexportně zaměřené zemědělství, tak i proexportně
zaměřená průmyslová výroba, u které došlo k 40% propadu. V roce 1934 se krize
projevila nejvýrazněji. Nezaměstnanost přesahovala milion osob, mzdy klesaly,
živnostníci krachovali, státní úředníci a zaměstnanci byli propouštěni nebo předčasně penzionováni. Přestože se vláda snažila krizi řešit tím, že poskytovala státní
subvence a půjčky, vydávala poukázky na jídlo, a dělníkům, kteří byli organizovaní
v odborech, vyplácela prostřednictvím odborů podporu v nezaměstnanosti, krize
postihla celou populaci, což se samozřejmě projevilo v poklesu porodnosti.
Rok
Střední
stav obyvatelstva
Úhrnná
plodnost
Průměrný
věk matek
Průměrný
věk matek
1. dítěte
1929
10 597 761
203 064
155 493
1930
10 648 057
207 224
142 159
47 571
2,12
28,8
25,0
65 065
2,15
28,6
24,9
1931
10 702 208
196 214
1932
10 750 003
190 397
144 534
51 680
2,03
28,5
24,9
142 997
47 400
1,97
28,4
24,8
1933
10 791 313
1934
10 826 082
176 201
140 906
35 295
1,83
28,3
24,9
171 042
135 914
35 128
1,77
28,3
25,0
1935
1936
10 853 125
161 748
140 878
20 870
1,68
28,3
25,0
10 872 519
157 992
139 093
18 899
1,66
28,2
25,1
1937
10 888 540
155 996
139 558
16 438
1,69
28,2
25,1
1938
10 877 442
163 525
143 115
20 410
1,82
27,8
.
1939
11 105 990
192 344
146 976
45 368
1,94
27,7
.
Živě
narození
Zemřelí
Přirozený
přírůstek
1.3 Druhá světová válka
V období hluboké hospodářské krize se k moci v Německu dostává Adolf Hitler5.
Pod jeho vedením začalo Německo významně zbrojit a budovat silniční síť. Tímto
krokem došlo v krizi zmítaném státě ke snížení nezaměstnanosti. Zbrojní výroba
byla financována emisí nových bankovek a vydáváním státních cenných papírů,
tyto cenné papíry byly však téměř bezcenné. Nedostatek zdrojů se Německo rozhodlo řešit připojením Rakouska 12. 3. 1938 ke své říši.
30. 1. 1933 jmenoval německý prezident Hindenburg, po neúspěšných pokusech o vedení vlády
dosavadními kancléři, Adolfa Hitlera říšským kancléřem.
5
12
Podpisem Mnichovské dohody (29. – 30. 9. 1938) Německo získalo svolení Francie, Itálie a Anglie k obsazení československého pohraničí. To však Hitlerovi nestačilo a tak německá armáda obsadila 15. 3. 1939 zbytek našeho území. O den později
byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Stejným způsobem chtěl Hitler obsadit
Polsko, zde již souhlas západních států nezískal. Napadení Polska 1. 9. 1939 se
považuje za vypuknutí druhé světové války.
Život v Protektorátu Čechy a Morava byl podřízen potřebám nacistického Německa.
Neprodleně na našem území vstoupily v platnost Norimberské zákony, na jejichž
základě byla prováděna nacistická rasová diskriminace a genocida. Nejprve docházelo k mapování a zabavování židovského majetku, v roce 1941 začaly systematické deportace Židů do koncentračních táborů.
Podniky musely přizpůsobit své výrobní programy potřebám válečného Německa,
bylo třeba zásobovat jeho armádu i obyvatelstvo. Do českých průmyslových podniků byli dosazeni němečtí důvěrníci, kteří dohlíželi na jejich činnost. Kurz české
koruny k německé marce byl velmi podhodnocen, což Němcům umožnilo vykoupit
domácí produkci. V září 1939 byly na území Protektorátu zavedeny přídělové lístky
na potraviny, od prosince téhož roku se na přídělové lístky prodával i textil a obuv.
Přídělový systém byl obcházen vznikem černého trhu s mnohonásobně vyššími
cenami. Zemědělci museli odvádět povinné dávky, v některých případech museli
poskytnout svoje pozemky pro potřeby vojenského výcviku.
Německá ekonomika měla velkou potřebu pracovních sil, která se projevila již
v předválečném období, během horečných příprav na válku. Nedostatek pracovních sil tedy nebyl způsoben pouze odvodem mužů do armády, ale zvyšujícími se
potřebami válečného hospodářství. Zpočátku se Němci snažili příslibem dobrých
pracovních a životních podmínek o dobrovolný nábor zahraničních dělníků. Atraktivnost práce v Německu zvyšoval i nadhodnocený kurz německé marky. Hned
z počátku se však začaly šířit informace o nedodržování slibovaných podmínek a
surovém zacházení. Se zvyšující se potřebou otrocké práce v Německu padlo rozhodnutí, že se od roku 1942 budou odvádět na nucenou práci celé ročníky. Nejprve
šlo o hromadné odvody lidí narozených v letech 1918 – 1922, později i o ročníky
1923 – 1924. Lidé byli pod hrozbou vězení či deportace do koncentračního tábora
transportováni na území Třetí říše a další obsazená území, kde museli vykonávat
náročnou práci ve velmi špatných životních a pracovních podmínkách. Trpěli nedostatkem jídla a odpočinku, žili a pracovali ve špatných hygienických podmínkách,
byli vystaveni bezcitnému zacházení. Podle odhadů, bylo z celé Evropy nuceně
nasazeno 13,5 miliónu mužů i žen, z Protektorátu Čechy a Morava šlo zhruba o 640
13
tisíc6 lidí. Češi byli nasazováni především na těžké, namáhavé a nebezpečné práce
v průmyslu, stavebnictví, v lomech a ve válečných zónách. Obrovské fyzické vyčerpání se odrazilo ve zvýšené nemocnosti, pracovních úrazech a následně i zvýšené
úmrtnosti. Proto se lidé snažili všemožně vyhnout pracovním odvodům7, hledali
možnosti, jak uplatit úředníky na pracovních úřadech, falšovala se zdravotní dokumentace. Před touto pracovní povinností mohlo ženy uchránit těhotenství. A tak
od roku 1943 můžeme pozorovat zvýšenou porodnost českých dívek. Zatímco
v roce 1942 se narodilo 199.259 dětí, o rok později šlo již o 225.379 dětí, v roce
1944 stoupla porodnost na 230.183 dětí. Počet narozených dětí z roku 1944 nebyl
v budoucnosti nikdy překročen. Narození dítěte v tomto válečném období uchránilo
od útrap mnoho vdaných i svobodných žen.
Rok
Střední
stav obyvatelstva
Úhrnná
plodnost
Průměrný
věk matek
Průměrný
věk matek
1. dítěte
1938
10 877 442
163 525
143 115
1939
11 105 990
192 344
146 976
20 410
1,82
27,8
.
45 368
1,94
27,7
.
1940
11 159 539
218 043
1941
11 129 373
208 913
153 499
64 544
2,21
27,6
.
152 048
56 865
2,26
27,7
.
1942
11 054 018
1943
11 034 846
199 259
153 096
46 163
2,42
28,3
.
225 379
153 349
72 030
2,78
28,0
.
1944
1945
11 109 341
230 183
161 457
68 726
2,80
28,4
.
10 692 912
194 182
184 944
9 238
2,67
28,6
25,1
1946
9 523 266
210 454
134 568
75 886
3,25
28,4
25,0
1947
8 765 230
206 745
105 277
101 468
3,05
28,1
24,6
Živě
narození
Zemřelí
Přirozený
přírůstek
Druhá světová válka skončila prohrou Německa. 30. dubna 1945 jmenoval Adolf
Hitler svým nástupcem Karla Dönitze, oženil se s Evou Braunovou a o dvě hodiny
později spáchal sebevraždu. 2. května 1945 byl dobyt Berlín, o pět dní později
Německo podepsalo kapitulaci, ta vstoupila v platnost o půlnoci z 8. na 9. května
1945. 9. května 1945 byl dokončen přesun Rudé armády z Berlína do Prahy a oficiálně ukončen proces osvobození Československa. Do tohoto doposud největšího
MAINUŠ, František. Totálně nasazeni (1939-1945). In: Wikipedia: the free encyclopedia
[online]. Wikimedia Foundation, 2015 [cit. 2015-11]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/
Tot%C3%A1ln%C3%AD_nasazen%C3%AD
7
Kolektiv pracovníků kanceláře pro oběti nacismu. Nepřichází-li práce k Tobě..: Různé podoby
nucené práce ve studiích a dokumentech [online]. Praha: Kancelář pro oběti nacismu, 2003 [cit.
2015-11]. Dostupné z: http://www.zivapamet.cz/assets/files/Studie%20k%20nucene%20praci_
Neprichazi-li%20prace%20k%20tobe.pdf
6
14
válečného konfliktu bylo zapojeno téměř padesát států8, o život přišlo 62,5 milionů
lidí9, stovky milionů lidí byly zraněny a bylo zničeno rozsáhlé území.
1.4 Období po druhé světové válce
V souvislosti s poválečnými přesuny obyvatelstva a s odsunem Němců klesl počet
obyvatel žijících na našem území z 10.692.912 v roce 1945 na 8.765.230 v roce
1947. Počet živě narozených dětí sice nedosahoval hodnot z roku 1944, přesto
zůstával velmi vysoký. Úhrnná plodnost byla v roce 1946 nejvyšší za celé statisticky podchycené období (od roku 1920) a dosáhla hodnoty 3,25 dítěte na ženu. Od
roku 1947 se úhrnná plodnost žen postupně snižuje.
Rok
Střední
stav obyvatelstva
Úhrnná
plodnost
Průměrný
věk matek
Průměrný
věk matek
1. dítěte
1946
9 523 266
210 454
134 568
1947
8 765 230
206 745
105 277
75 886
3,25
28,4
25,0
101 468
3,05
28,1
24,6
1948
8 893 104
197 837
101 501
1949
8 892 613
185 484
104 632
96 336
2,89
27,8
24,2
80 852
2,73
27,5
24,1
1950
8 925 122
188 341
1951
9 023 170
185 570
103 203
85 138
2,80
27,3
23,8
102 658
82 912
2,76
27,1
23,6
1952
9 125 183
1953
9 220 908
180 143
97 726
82 417
2,70
27,0
23,6
172 547
98 837
73 710
2,61
27,0
1954
23,5
9 290 617
168 402
99 636
68 766
2,58
26,9
23,3
1955
9 365 969
165 874
93 300
72 574
2,58
26,7
23,2
1956
9 442 040
162 509
93 526
68 983
2,57
26,5
23,1
1957
9 513 758
155 429
98 687
56 742
2,50
26,3
23,0
1958
9 574 650
141 762
93 697
48 065
2,31
25,9
23,0
1959
9 618 554
128 982
97 159
31 823
2,12
25,5
22,9
1960
9 659 818
128 879
93 863
35 016
2,11
25,4
22,9
1961
9 588 016
131 019
94 973
36 046
2,13
25,4
22,9
1962
9 621 808
133 557
104 318
29 239
2,14
25,3
22,8
Živě
narození
Zemřelí
Přirozený
přírůstek
V roce 1940 podepsalo Německo, Itálie a Japonsko „Pakt tří“, k němuž se později připojilo
Maďarsko, Rumunko, Bulharsko, Slovensko, Finsko, Chorvatsko a další státy. Proti nim se
vytvářela koalice, mezi které patřila Velká Británie, Francie, Sovětský svaz, USA, Československo, Polsko, Nizozemí, Belgie a mnoho dalších zemí. V průběhu války, pod vlivem velmi
složitých situací, docházelo ke změnám na obou stranách.
9
JANÁK, Marek. Počty obětí 2. sv. války [online]. 2012 [cit. 2015-11]. Dostupné z: https://
is.muni.cz/archdf/p_miniprojekty/opened/37158751/
8
15
1963
9 668 741
148 840
100 129
48 711
2,33
25,4
22,7
1964
9 730 019
154 420
101 984
52 436
2,36
25,6
22,7
1965
9 785 102
147 438
105 108
42 330
2,18
25,6
22,7
1966
9 826 188
141 162
105 784
35 378
2,01
25,4
22,6
1967
9 854 241
138 448
108 967
29 481
1,90
25,2
22,5
1968
9 877 632
137 437
115 195
22 242
1,83
25,1
22,5
Poválečné hospodářství bylo ve zbídačeném stavu. Bylo potřeba zajistit jeho
obnovu v situaci, kdy podniky byly poničené, ekonomika trpěla nedostatkem investičních prostředků, surovin a materiálů, válečné útrapy se podepsaly na lidském
kapitálu. Kritická byla situace v zemědělství, mnoho půdy, především v pohraničí,
zůstalo ležet ladem a do neosídlených oblastí přicházeli lidé, kteří s farmařením
neměli dostatek zkušeností. V roce 1947 nás navíc zasáhlo výjimečné sucho, které
způsobilo neúrodu. Poválečné strádání, nedostatek potravin a dalšího zboží vedl
v celé Evropě k sociálnímu neklidu, růstu vlivu komunistických stran. Spojené
státy americké připravily plán poválečné obnovy Evropy, který představil státní
tajemník USA G. Marshall 5. 6. 1947 na přednášce na Harvardově univerzitě.
Kvůli složité politické situaci, zapříčiněné Mnichovskou dohodou a procesem
osvobozování východoevropských států Rudou armádou, sílila v naší zemi obliba
Sovětského svazu společně s nárůstem preferencí komunistické strany. Stalin si byl
vědom toho, že pokud Sovětský svaz a východoevropské země přijmou americký
plán poválečné obnovy, oslabí svoji pozici ve vlastní zemi a ztratí vliv ve svých
sférách zájmu, vytvořených na linii postupu spojeneckých vojsk. Pod nátlakem
Sovětského svazu jsme odmítli účast na projednávání poválečné obnovy za pomoci
Marshallova plánu a začali se plně orientovat na východ. Ze Sovětského svazu jsme
dostávali dodávky obilí, surovin, zpět jsme poskytovali hotové, především hutnické
a strojírenské, výrobky.
Zatímco pomoc čerpaná západoevropskými zeměmi v rámci Marshallova plánu
pomohla díky transferu nových technologií, materiálů a modernější organizaci
výroby, využívaných v době druhé světové války ve Spojených státech, obnovit
ekonomiku na vyšší kvalitativní úrovni, v zemích mocensky podřízených Sovětskému svazu došlo k návratu starých technologií a růstu výroby bylo dosahováno
převážně extenzivním hospodařením. Československo v mezinárodním srovnání
začalo technologicky zaostávat, ve východním bloku však patřilo k nejlepším.
Extenzivní hospodaření vyžadovalo zapojení velkého množství pracovních sil,
včetně žen. Ty byly zapotřebí především v lehkém průmyslu, kde měly nahradit
muže přesunuté do průmyslu těžkého. Rostoucí tlak na pracovní zařazení žen byl
jedním z důvodů vedoucích ke schválení zákona o umělém přerušení těhotenství
16
z jiných než zdravotních důvodů v prosinci 195710. Při jeho projednávání bylo
zdůrazňováno, že zákaz potratů neznamená vysokou porodnost, ale zvýšení počtu
nelegálních potratů, které vedou ke zdravotním komplikacím, a že trestání žen za
interrupce není slučitelné s jejich postavením v socialistické společnosti.11 Přesto
rozhodnutí o interrupci nebylo s odvoláním na negativní dopady na ohrožení
budoucí plodnosti necháno jen na rozhodnutí ženy. Stát si ponechal možnost
regulace porodnosti dle svých potřeb.12 V poválečném období se míra porodnosti
držela na uspokojivé úrovni a úhrnná plodnost převyšovala 2,5 dítěte na ženu. Po
legalizaci umělého přerušení těhotenství prudce narostl počet interrupcí z 5.742
v roce 1957 na 70.062 v roce 1961 a úhrnná plodnost ve stejném období klesla
z 2,50 na 2,13 dítěte na ženu.
10
Rok
Střední
stav obyvatelstva
Úhrnná
plodnost
Potratovost
Průměrný
věk matek
Průměrný
věk matek
1. dítěte
1953
9 220 908
172 547
1954
9 290 617
168 402
73 710
2,61
0,38
27,0
23,5
68 766
2,58
0,39
26,9
1955
9 365 969
23,3
165 874
72 574
2,58
0,39
26,7
23,2
1956
1957
9 442 040
162 509
68 983
2,57
0,38
26,5
23,1
9 513 758
155 429
56 742
2,50
0,42
26,3
23,0
1958
9 574 650
141 762
48 065
2,31
1,02
25,9
23,0
1959
9 618 554
128 982
31 823
2,12
1,23
25,5
22,9
1960
9 659 818
128 879
35 016
2,11
1,33
25,4
22,9
1961
9 588 016
131 019
36 046
2,13
1,37
25,4
22,9
1962
9 621 808
133 557
29 239
2,14
1,30
25,3
22,8
1963
9 668 741
148 840
48 711
2,33
1,11
25,4
22,7
1964
9 730 019
154 420
52 436
2,36
1,08
25,6
22,7
1965
9 785 102
147 438
42 330
2,18
1,16
25,6
22,7
1966
9 826 188
141 162
35 378
2,01
1,25
25,4
22,6
1967
9 854 241
138 448
29 481
1,90
1,28
25,2
22,5
1968
9 877 632
137 437
22 242
1,83
1,29
25,1
22,5
1969
9 896 695
143 165
22 512
1,86
1,30
25,0
22,5
Živě
narození
Přirozený
přírůstek
Zákon 68/1957 Sb. o umělém přerušení těhotenství
Zákon legalizující umělé přerušení těhotenství z jiných než medicinských důvodů byl
schválen v SSSR již v roce 1955.
11
DUDOVÁ, Radka. Interrupce v socialistickém Československu z foucaultovské perspektivy [online]. In. Gender, rovné příležitosti, výzkum. Roč. 10, č. 1/2009 [cit. 2015-11]. Dostupné
z: http://www.genderonline.cz/upload s/a77283b65d2e3a466e00fef691c4b9182bcf7a18_interrupce-v-socialistickem-ceskoslovensku.pdf
12
17
1970
9 805 157
147 865
24 538
1,91
1,27
25,0
22,5
1971
9 830 602
154 180
31 805
1,98
1,22
25,1
22,6
1972
9 868 379
163 661
44 456
2,07
1,18
25,1
22,6
1973
9 919 519
181 750
57 313
2,29
1,06
25,3
22,6
1974
9 994 761
194 215
67 406
2,43
1,07
25,2
22,6
1975
10 062 366
191 776
67 462
2,40
1,03
25,1
22,5
1976
10 128 220
187 378
62 146
2,36
1,05
25,1
22,5
1977
10 189 312
181 763
55 549
2,32
1,09
25,0
22,5
1978
10 245 686
178 901
51 765
2,32
1,12
24,9
22,4
1979
10 296 489
172 112
44 163
2,29
1,11
24,8
22,4
1980
10 326 792
153 801
18 264
2,10
1,15
24,7
22,4
1981
10 303 208
144 438
14 031
2,02
1,20
24,7
22,4
1982
10 314 321
141 738
10 973
2,01
1,24
24,6
22,4
1983
10 322 823
137 431
2 957
1,96
1,25
24,6
22,3
1984
10 330 481
136 941
4 753
1,97
1,32
24,6
22,3
1985
10 336 742
135 881
4 240
1,96
1,36
24,6
22,3
1986
10 340 737
133 356
771
1,94
1,37
24,6
22,4
1987
10 348 834
130 921
3 677
1,91
1,76
24,7
22,4
1988
10 356 359
132 667
6 973
1,94
1,81
24,7
22,4
1989
10 362 257
128 356
609
1,87
1,78
24,8
22,5
Od roku 1957 až do schválení v současné době platného zákona č. 66/1986 Sb.
docházelo k velkému množství dílčích legislativních změn, jež měly vliv na indukovanou potratovost. Vyhláška z roku 196113 se zaměřila na omezení potratů žen,
které dosud nerodily. Vedle zdravotních důvodů vedoucích k povolení interrupce
uváděla tzv. důvody zvláštního zřetele, ke kterým patřil pokročilý věk ženy, nejméně tři žijící děti, ztráta manžela, rozvrat rodiny, obtížná situace neprovdané ženy,
ohrožení životní úrovně a znásilnění. Významný vliv na snížení počtu potratů mělo
i vládní nařízení z prosince 196214, kterým se s účinností od 1. 1. 1963 zřizovaly
okresní a krajské interrupční komise při již existujících zdravotnických komisích. Toto nařízení rovněž omezilo možnost podávání žádosti o interrupci pouze
na nemocnici v místě trvalého pobytu ženy a zavedlo poplatek za zákrok 200 – 500
Kčs.
Počet indukovaných potratů v roce 1963 klesl na 51.470, počet narozených dětí
dosáhl 148.840 dětí.
104/1961 Sb. Vyhláška ministerstva zdravotnictví, kterou se provádí zákon o umělém přerušení
těhotenství
14
Ibid.
13
18
V této době státní populační komise, k jejímž úkolům patřilo monitorovat situaci
a zpracovávat informace od interrupčních komisí, začala zpracovávat opatření ke
zvýšení porodnosti. Tato opatření byla skutečně uvedena do praxe, i když mnohem
později, než v té době komise předpokládala.
Od roku 1965 začal počet potratů opět znatelně narůstat a snižoval se počet narozených dětí. V roce 1968 se narodilo již jen 137.437 dětí, počet indukovaných potratů
se zvýšil na 72.488, úhrnná plodnost žen klesla na pouhých 1,83 dítěte na ženu.
1.5 Rok 1968 a období normalizace
Rok 1968 patří ke zlomovým rokům naší novodobé historie. Bezprostředně
před ním začaly být diskutovány, nejprve v úzkých kruzích ekonomů, myšlenky
o potřebě reformovat dosavadní socialistický systém. Ten byl založen na následování sovětského, ne příliš sofistikovaného, modelu centrální ekonomiky. Centrum
vytyčilo priority země, podřídilo jim rozdělení zdrojů a v případě problémů do
systému zasahovalo. Docházelo k neustálým nerovnováhám, nedostatkům na trzích
statků, služeb i na trzích výrobních faktorů. Velký vliv na utváření reformního ekonomického myšlení měl polský ekonom Wlodzimierz Brus15, který upozorňoval
na nezbytnost zachovat demokracii a tržní mechanismus i v socialistické ekonomice a zároveň možnost aplikovat různé modely řízení od centralizovaného až po
decentralizovaný. Další ekonomové přicházeli s potřebou vytvoření fungujícího
mechanismu tvorby cen, volného obchodu, konvertibility měny. V roce 1965 byly
zavedeny určité prvky pružnosti cen, byla zmiňována úloha zisku. Cenová reforma
v roce 1967 měla za cíl ceny přiblížit nákladům, tento krok však vedl ke zvyšování
cen, zvýšení příjmů některých podniků, přičemž rozšířenou praxí podniků bylo nadhodnocování nákladů a následná neefektivnost. K politické podpoře reforem došlo
v roce 1968. Začal se diskutovat problém denivelizace mezd. Podle Oty Šika16 příliš
mnoho rovnosti, podhodnocování kvalifikované práce, vede ke ztrátě motivace ke
vzdělávání a následně k technologickému zaostávání země. Byla zavedena možnost
otevřeného lobbování podniků ohledně investičních požadavků a podpořen vznik
podnikových rad, které měly pomoci se do jisté míry osamostatnit od centrálního
řízení a umožnit zaměstnancům zapojit se do řízení podniků.17
Demokratizační procesy probíhající v Československu vyvolaly nesouhlas vůdců
Sovětského svazu i dalších socialistických zemí. Ti se rozhodli zastavit tento vývoj
v roce 1961 vydává knihu Obecné problémy fungování socialistické ekonomiky
Ota Šik byl v r. 1968 jmenován zástupcem ministerského předsedy a koordinátorem hospodářských reforem; po ztroskotání pražského jara emigroval do Švýcarska
17
MYANT, Martin. Ekonomické reformy roku 1968. In: Britské listy [online]. 2008 [cit. 201511]. ISSN 1213-1792. Dostupné z: http://blisty.cz/art/42600.html
15
16
19
vojenským zásahem, ke kterému došlo v noci z 20. na 21. srpna 196818. Vpádem
vojsk pěti států Varšavské smlouvy byly reformní pokusy zastaveny, byl zahájen
tzv. proces normalizace. Pod záminkou obnovení ekonomické rovnováhy byla
zpřísněna centrální kontrola, omezeny investice a zastaven růst maloobchodních
cen.
Jako určitou kompenzaci politické represe a způsob, jak si naklonit mladou generaci,
můžeme chápat v tomto období zavedený program podpory mladých rodin. Jak již
bylo zmíněno výše, program byl připravován o pár let dříve s původním záměrem
pomoci mladým rodinám v péči o děti a podpořit natalitu. První rozsáhlejší pronatalitní opatření byla učiněna v roce 1968. Mateřská dovolená byla prodloužena z 22
na 26 týdnů, při narození vícerčat či v případě matky samoživitelky se prodlužovala
na 35 týdnů. Poté mohly matky zůstat na neplacené mateřské dovolené do jednoho
roku dítěte a od roku 1969 do dvou let dítěte. Zvýšila se dávka porodného vyplácená při narození dítěte z 650 na 1000 Kčs, od roku 1972 byla dávka navýšena na
2.000 Kčs. Byly zavedeny daňové úlevy pro rodiny s nezaopatřenými dětmi, nebo
naopak daňové přirážky pro rodiny nepečující o dítě a nesezdané jedince. Velmi
často byly navyšovány přídavky na děti. Od roku 1968 přídavek na 1. dítě činil 90,
na dvě děti 330 a na tři děti již 680 Kčs. V roce 1972 tyto přídavky vzrostly u dvou
dětí na 430 a u tří dětí na 880 Kčs.
V tomto období byla podporována jak porodnost, tak i vznik samotného manželství.
Při vzniku manželství byly poskytovány např. zvýhodněné novomanželské půjčky
ve výši 7.200 Kčs, po narození dítěte byla z půjčky vždy odečtena jedna šestina její
výše a odečteny úroky. Od roku 1973 byly poskytovány půjčky se státním příspěvek mladým manželům s příjmem do 5.000 Kčs na pořízení a vybavení bytu. Jejich
maximální výše dosahovala 30.000 Kčs. Po narození 1. dítěte se částka půjčky
snížila o 2.000 Kčs, u každého dalšího dítěte ve výši 4.000 Kčs a byla prodloužena
doba splatnosti půjčky.
V roce 1970 byla na podporu porodnosti zavedena nová dávka – mateřský příspěvek, který náležel matkám pečujícím o dítě do 1 roku věku a zároveň o druhé dítě
ve věku do ukončení povinné školní docházky, u osamělých matek i s jedním dítětem do 2 let věku. Měsíční výše tohoto příspěvku činila 500 Kčs. V roce 1971
se prodloužilo vyplácení příspěvku do 2 let věku dítěte. Dalším nástrojem bylo
přednostní přidělování bytů rodinám s dětmi, tento nástroj patřil k nejsilnějším
motivačním nástrojům vedoucím ke zvýšení porodnosti. Opatření měly za následek
nárůst porodnosti, který byl nejvyšší v letech 1972 – 1978.
Československo bylo napadeno armádami SSSR, Bulharska, Maďarska, NDR a Polska. Sovětské vojenské jednotky zůstaly na území Československa až do roku 1991.
18
20
V 80. letech pronatalitní opatření přestala účinkovat, začala být brána jako samozřejmost, a došlo k opětovnému poklesu míry porodnosti. S mírným povolením
normalizační atmosféry, zvyšující se vzdělaností a pokrokem medicíny (počátkem
70. let se ve světě začaly provádět tzv. miniinterrupce, které musely být vykonány do 8. týdne těhotenství) došlo ve společnosti k potřebě zmírnit přísný zákon
o umělém přerušení těhotenství. V říjnu 1986 byl schválen do dnešního dne platný
zákon č. 66/1986 o umělém přerušení těhotenství, který vstoupil v platnost v červenci 1987. Zákon zmírnil podmínky podstoupení interrupce např. tím, že zrušil
interrupční komise. V následujících dvou letech došlo k navýšení počtu indikovaných interrupcí, poté došlo k jejich poklesu. Důvodem poklesu počtu interrupcí
bylo rozšíření dostupnosti kvalitní antikoncepce a její běžné užívání.
Rok
Střední
stav obyvatelstva
Úhrnná
plodnost
Průměrný
věk matek
Průměrný
věk matek
1. dítěte
1968
9 877 632
137 437
115 195
22 242
1,83
25,1
22,5
1969
9 896 695
143 165
1970
9 805 157
147 865
120 653
22 512
1,86
25,0
22,5
123 327
24 538
1,91
25,0
22,5
1971
9 830 602
1972
9 868 379
154 180
122 375
31 805
1,98
25,1
22,6
163 661
119 205
44 456
2,07
25,1
1973
22,6
9 919 519
181 750
124 437
57 313
2,29
25,3
22,6
1974
9 994 761
194 215
126 809
67 406
2,43
25,2
22,6
1975
10 062 366
191 776
124 314
67 462
2,40
25,1
22,5
1976
10 128 220
187 378
125 232
62 146
2,36
25,1
22,5
1977
10 189 312
181 763
126 214
55 549
2,32
25,0
22,5
1978
10 245 686
178 901
127 136
51 765
2,32
24,9
22,4
1979
10 296 489
172 112
127 949
44 163
2,29
24,8
22,4
1980
10 326 792
153 801
135 537
18 264
2,10
24,7
22,4
1981
10 303 208
144 438
130 407
14 031
2,02
24,7
22,4
1982
10 314 321
141 738
130 765
10 973
2,01
24,6
22,4
1983
10 322 823
137 431
134 474
2 957
1,96
24,6
22,3
1984
10 330 481
136 941
132 188
4 753
1,97
24,6
22,3
1985
10 336 742
135 881
131 641
4 240
1,96
24,6
22,3
1986
10 340 737
133 356
132 585
771
1,94
24,6
22,4
1987
10 348 834
130 921
127 244
3 677
1,91
24,7
22,4
1988
10 356 359
132 667
125 694
6 973
1,94
24,7
22,4
1989
10 362 257
128 356
127 747
609
1,87
24,8
22,5
Živě
narození
Zemřelí
Přirozený
přírůstek
21
1.6 Přechod k tržní ekonomice
Koncem 80. let 20. stolení došlo k výraznému nárůstu nespokojenosti občanů
s politickým a ekonomickým vývojem ve státech bývalého východního bloku.
Nejvýraznější roli sehrály události v Polsku, kde v roce 1989 došlo k legalizaci
nezávislých odborů Solidarita a k částečně svobodným volbám, ve kterých zvítězili nekomunisté. Byl odstartován dominový efekt pádů komunistických režimů
v Maďarsku, východním Německu, Bulharsku, Československu, Rumunsku,
Jugoslávii. Ke změnám došlo i v Sovětském svazu, kde nezávislost získaly bývalé
republiky (v roce 1991 to bylo např. Estonsko, Litva, Lotyško, Bělorusko, Moldavsko, Ukrajina, Kyrgyzstán, Ázerbájdžán, Uzbekistán,…) a to za cenu jeho vlastního
rozpadu.
Po sametové revoluci v listopadu 1989 došlo k Československu k přechodu na tržní
ekonomiku. Pro obyvatelstvo se otevřela řada nových možností, lidé mohli podnikat, cestovat, studovat. Zároveň lidé ztratili sociální jistoty, které minulý režim
většinové společnosti nabízel, někteří jedinci negativně vnímali možnost ztráty
zaměstnání a pravidelného příjmu. Změna životního stylu se odrazila v chování
mladých lidí, kteří již manželství neuzavírali v tak mladém věku jako dříve. Protože ženy začaly odkládat rození dětí do pozdějšího věku, počet narozených dětí
klesl, přičemž i míra potratů se výrazně snížila vlivem široce užívané antikoncepce.
S odkladem rodičovství však klesá i možnost narození většího počtu dětí ženě
během jejího plodného života, a tím dochází k poklesu úhrnné plodnosti žen. V roce
1995 počet narozených dětí klesl pod 100 tisíc a úhrnná plodnost žen pod 1,3 dítěte
na ženu.
22
Rok
Střední
stav obyvatelstva
Úhrnná
plodnost
Průměrný
věk matek
Průměrný
věk matek
1. dítěte
1997
10 303 642
90 657
112 744
1998
10 294 943
90 535
109 527
-22 087
1,17
26,4
24,0
-18 992
1,16
26,6
1999
10 282 784
89 471
24,4
109 768
-20 297
1,13
26,9
24,6
2000
10 272 503
2001
10 224 192
90 910
109 001
-18 091
1,14
27,2
24,9
90 715
107 755
-17 040
1,15
27,5
2002
25,3
10 200 774
92 786
108 243
-15 457
1,17
27,8
25,6
2003
10 201 651
93 685
111 288
-17 603
1,18
28,1
25,9
2004
10 206 923
97 664
107 177
-9 513
1,23
28,3
26,3
Živě
narození
Zemřelí
Přirozený
přírůstek
2005
10 234 092
102 211
107 938
-5 727
1,28
28,6
26,6
2006
10 266 646
105 831
104 441
1 390
1,33
28,9
26,9
2007
10 322 689
114 632
104 636
9 996
1,44
29,1
27,1
2008
10 429 692
119 570
104 948
14 622
1,50
29,3
27,3
2009
10 491 492
118 348
107 421
10 927
1,49
29,4
27,4
2010
10 517 247
117 153
106 844
10 309
1,49
29,6
27,6
2011
10 496 672
108 673
106 848
1 825
1,43
29,7
27,8
2012
10 509 286
108 576
108 189
387
1,45
29,8
27,9
2013
10 510 719
106 751
109 160
-2 409
1,46
29,9
28,1
2014
10 524 783
109 860
105 665
4 195
1,53
29,9
28,1
Pokles míry porodnosti je způsoben jak změnou chování lidí, tak i změnou politiky
státu, který jakoby zcela zanevřel na plošnou podporu mladých rodin. Mnohé porevoluční vlády, místo aby se snažily identifikovat potřeby mladých rodin a pomohly
vytvářet důstojné podmínky pro výchovu nové generace, v honbě za získáváním
volebních hlasů svoji pozornost věnují spíše opačnému konci věkového spektra
populace s velkým volebním potenciálem.
Současná rodinná politika se z plošné podpory přeměnila na adresnou, podporována je nízkopříjmová populace, se všemi dopady, které jsou v odborné literatuře
popsány.
V čem spočívá současná podpora rodin s dětmi?
Mateřská dovolená spojená s vyplácením peněžité podpory v mateřství se oproti
minulému období prodloužila o dva týdny na 28 týdnů (resp. 37 týdnů u vícerčat a
samoživitelů).
Porodné prošlo několika změnami. V roce 2006 se jeho výše zdvojnásobila z 8.450
Kč na 17.500 Kč, u dvojčat na 52.500 Kč, tato částka byla v roce 2008 v rámci
tzv. stabilizace veřejných financí snížena na 13.000 Kč na každé dítě. Jakoby toto
snížení nestačilo, dávka je od roku 2012 vázána na testování příjmu příjemce. Příjemce má na porodné nárok, pokud jeho příjem nepřesahuje 2,4 násobek životního
minima, porodné ve výši 13.000 Kč (19.500 Kč u vícerčat) je vázáno pouze na
narození prvního dítěte resp. prvně narozených dětí.
Rodičovská dovolená je poskytována do tří let dítěte. Od roku 2008 si rodič může
určit délku pobírání rodičovského příspěvku. Příspěvek lze pobírat do 2, 3 či 4 let
věku dítěte, jeho maximální výše však činí 220.000,- Kč. Čím je tedy rodič na
příspěvku déle, tím menší částku měsíčně pobírá. Způsob čerpání rodičovského
příspěvku můžeme považovat spíše za motivaci k rychlému návratu osoby pečující
o dítě do pracovního procesu, než jako motivaci k rození více dětí. Samozřejmě
můžeme systém vyplácení rodičovského příspěvku chápat jako pobídku, aby ženy
porodily, nechaly si během dvou let vyplatit cílovou maximální částku příspěvku,
23
mezitím otěhotněly a celý proces se zopakoval. K tomuto průběhu však nedochází
příliš často. Jednak rodiny s více dětmi musí zvažovat, zda se z dlouhodobého
pohledu nedostanou do finančně neúnosné situace, rovněž je třeba vzít v úvahu,
že realizovat těhotenství a následné porody podle striktního časového plánu není
z fyziologického a psychického hlediska jednoduché.
Přídavky na dítě se stejně jako porodné vážou na příjem rodiny, jsou vypláceny,
pokud příjmy nepřekračují 2,4 násobek životního minima rodiny. Přídavek v současné době činí 500 Kč na dítě do 6 let, 610 Kč na dítě do 15 let a 700 Kč na
vyživované dítě do 26 let.
Daňové úlevy pro rodiny s nezaopatřenými dětmi byly nahrazeny tzv. daňovým
zvýhodněním na dítě a slevu na manželku/manžela bez příjmů či s velmi nízkým
příjmem.
Jako dobrý nápad pro podporu manželských párů vychovávajících alespoň jedno
nezaopatřené dítě se jevila možnost společného zdanění manželů. Společné zdanění platilo jen v letech 2005 – 2007 a bylo výhodné pro rodiny, ve kterých jeden
z manželů měl velmi nízký nebo žádný příjem, čímž se snižovala daňová progrese.
Od roku 2005 se v České republice ročně rodí přes 100 tisíc dětí, tento nárůst byl
způsoben zejména tím, že začaly rodit ženy narozené v populační vlně 70. let 20.
století a ženy, které těhotenství odkládaly. Ačkoli 100 tisíc narozených dětí ročně
veřejnost nevnímá jako znepokojivý stav, jde o počet, který nezajišťuje ani prostou
reprodukci obyvatel.
Závěr
Z prognózy vývoje počtu obyvatel České republiky vyplývá, že se budeme muset
vypořádat s klesajícím počtem obyvatel a procesem stárnutí naší populace. Pro
zvrácení tohoto vývoje je nezbytné zavést výrazná opatření na podporu porodnosti.
Nemůžeme spoléhat na to, že se děti rodí jen z lásky, té tu snad bude vždy dost.
Lidé k tomu, aby si založili rodinu, potřebují i vnější stimuly. Vynechejme negativní motivaci, která zafungovala např. v době druhé světové války. Pozitivně bude
působit dobře propracovaný systém podpor rodin s dětmi. Lidé potřebují vědět, že
tu jejich děti budou vítané, že bude o ně i z celospolečenského hlediska dobře postaráno. Proto se musíme zaměřit na finanční podporu rodin s dětmi, zajistit mladým
dosud nezajištěným rodinám s dětmi dostupné bydlení, rozvíjet oblast školství,
zdravotnictví, oblast bezpečnosti, podporovat školní a mimoškolní aktivity dětí a
významně rozšířit nabídku služeb v oblasti péče o děti. Dále je zapotřebí vytvořit
společensky příznivou atmosféru, ze které bude zřejmé, že péče o děti neznamená
24
jen dlouhodobý závazek, ale i mnoho radosti. Samozřejmě, že jde o finančně velmi
nákladná opatření, ale jde o investice do naší budoucnosti. Je třeba upřednostnit
investice do nové generace před např. investováním do výměny domácích kotlů.
Pokud nezměníme přístup k životu, budeme tu mít čistší ovzduší, ale to pravděpodobně již nebudou dýchat naše děti.
Literatura
[1]
[2]
[3]
[4]
[5]
[6]
[7]
[8]
[9]
DUDOVÁ, Radka. Interrupce v socialistickém Československu z foucaultovské perspektivy [online]. In: Gender, rovné příležitosti, výzkum. Roč. 10,
č. 1/2009 [cit. 2015-11]. ISSN-print: 1213-0028, ISSN-online: 1805-7632
Dostupné z: http://www.genderonline.cz/uploads/a77283b65d2e3a466e00fef691c4b9182bcf7a18_interrupce-v-socialistickem-ceskoslovensku.pdf
JANÁK, Marek. Počty obětí 2. sv. války [online]. 2012 [cit. 2015-11].
Dostupné z: https://is.muni.cz/archdf/p_miniprojekty/opened/37158751/
MAINUŠ, František. Totálně nasazeni (1939-1945). In: Wikipedia: the free
encyclopedia [online]. Wikimedia Foundation, 2015 [cit. 2015-11]. Dostupné
z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Tot%C3%A1ln%C3%AD_nasazen%C3%AD
MYANT, Martin. Britské listy: Ekonomické reformy roku 1968 [online].
2008 [cit. 2015-11-27]. ISSN 1213-1792. Dostupné z: http://blisty.cz/
art/42600.html
Kolektiv pracovníků kanceláře pro oběti nacismu. Nepřichází-li práce k
Tobě..: Různé podoby nucené práce ve studiích a dokumentech [online].
Praha: Kancelář pro oběti nacismu, 2003 [cit. 2015-11]. Dostupné z: http://
www.zivapamet.cz/assets/files/Studie%20k%20nucene%20praci_Neprichazi-li%20prace%20k%20tobe.pdf
ČSÚ. Obyvatelstvo - roční časové řady [on-line]. Pohyb obyvatelstva v
Českých zemích 1785 - 2014, absolutní údaje [cit. 2015-11] Dostupné
z. https://www.czso.cz/documents/10180/20559547/130070-15_1.
xlsx/50ff5787-ce8b-4c5b-8da9-cc4387892b3f?version=1.0
ČSÚ. Obyvatelstvo - roční časové řady [on-line]. Pohyb obyvatelstva v
Českých zemích 1920 - 2014, analytické údaje. [cit. 2015-11] Dostupné
z. https://www.czso.cz/documents/10180/20559547/130070-15_3.
xlsx/7924a7b4-f462-4a37-b1ca-c5b214a97672?version=1.0
ČSÚ Projekce obyvatelstva České republiky do roku 2100 [on-line].[cit 2015-11] Dostupné z https://www.czso.cz/csu/czso/
projekce-obyvatelstva-ceske-republiky-do-roku-2100-n-fu4s64b8h4
ČESKOSLOVENSKÁ REPUBLIKA. Zákon č. 68/1957 Sb. o umělém přerušení těhotenství.
25
[10] ČESKOSLOVENSKÁ SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA. Vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 104/1961 Sb., kterou se provádí zákon o umělém
přerušení těhotenství.
doc. Ing. Miroslav Kuře, CSc.
Katedra managementu a marketingu
Lindnerova 575/1
180 00 Praha 8
e-mail: [email protected]
Ing. Lucie Marková, Ph.D.
rektorka
Lindnerova 575/1
180 00 Praha 8
26
II. Ekonomické aspekty
spojené s demografickým
vývojem
27
Strategické ekonomické aspekty
demografického vývoje.
Strategic economic aspects of demographic
trends.
Přemysl Voráč
Abstrakt
Příspěvek je koncipován jako některé teze ekonoma při pohledu na současný globální a evropský současný ekonomický vývoj. Jsou rozebrány
možnosti demografických prognóz a jejich limity. Demografický vývoj
a strategie penzijních a systémů. Kritizovány jsou důsledky tištění peněz
centrálními bankami, nesplatitelnost státních dluhů a odtrženost finančních trhů od reálné ekonomiky. Strategický ekonomický výhled ve světle
důsledků finanční krize a současných projevů krize imigrační.
Abstract
Post is designed as some propositions of an economist looking at current global and European current economic development. Demographic
forecasts, options are discussed and their limits. The demographic development and the strategy of the pension and the systems. Criticized are the
consequences of printing money by central banks, unposibility to pay State debt
and disconnection between the financial markets from the real economy. Strategic
Economic Outlook in light of the consequences of the financial crisis and
current manifestations of the immigration crisis.
Klíčová slova
globální ekonomika- demografické prognózy-krize finanční krize- imigrační krize
Key words
global economic- demographic forecast-financial crisis- immigration crisis
28
Demografický vývoj Evropy a v jejím rámci i České republiky prochází dramatickým a dynamickým vývojem. Charakteristické pro demografický vývoj jsou
zejména dominantní prvky, kterými je prodlužování doby dožití, nízká porodnost
a migrace obyvatelstva z různých neevropských zemí do vyspělých zemí Evropy.
Pohledem ekonoma se nejedná o žádné nové jevy, všechny tyto prvky jsou v ekonomice přítomny již dlouhá léta. Prodlužování doby dožití a snižující se porodnost
pozorujeme již od konce druhé světové války. Také migrace do Evropy probíhala
v několika vlnách z Turecka do Německa, z bývalých kolonií do Velké Británie a do
Francie, migrace obyvatel z Čečenských válek, z válek v bývalé Jugoslávii. Nižší
porodnost je obecně znakem vyspělé konzumní společnosti.
Nové jevy to tedy nejsou, znepokojující je zejména nová dynamika a nečekané
množství katastrofických předpovědí. Ačkoliv se na těchto předpovědích podílejí
někdy i renomované demografické a statistické kapacity a úřady, je třeba objektivně
konstatovat, že kvalita těchto prognóz je velice diskutabilní.
Kvalita demografických prognóz je diskutabilní z podstaty věci. Matematické
modely, které se k vytváření prognóz využívají, nemohou být současně komplexní
a současně dynamické. Demografický vývoj je výsledkem tisíců proměnných, které
mají různý historický vývoj. K dosažení komplexnosti je nutné vpravit do modelu
vějíře historických údajů. V dynamickém pohledu pak získáme vějíře možných
budoucích vývojů. Ty navíc s posouváním časového horizontu ztrácejí jakoukoliv
relevanci. V jediném možném výkladu pak někdo kvalifikovaný vybere variantu
A jako pozitivní, variantu B jako neutrální a variantu C jako negativní. To pak
umožňuje politikům podle jejich zaměření tvrdit, že v ČR bude v roce 2030 žít
11 milionů obyvatel, nebo 10 milionů obyvatel nebo 9 milionů obyvatel. V ekonomice České republiky se tato neurčitost využívá zejména jako hrozba kolapsu
penzijního systému. Veskrze pozitivní jev je prodlužování doby dožití. Vlivem
zdokonalování léčebných postupů a zdravotnictví, kvalitní stravy a absence válečných operací na evropském kontinentu se postupně prodlužuje naděje na dožití při
narození. Tento jev samozřejmě nelze automaticky prolongovat do nekonečna, jak
například činí současná zákonná úprava věku odchodu do důchodu českého penzijního systému. Ten počítá s tím, že každý nově narozený ročník půjde do důchodu
o 4 měsíce později. S prodlužujícím se časovým horizontem se tak důchodové
hranice dožije stále méně lidí, až nakonec se jí nedožije nikdo. To pokládáme za
největší demografickou lež. Doba dožití může tendovat k nějaké limitní hranici
a nárůsty se budou zpomalovat. To žádný demograf nikdy nevypočítá. Zde se
musíme spolehnout na srovnání a zdravý selský rozum. Jestli dnes běhají výjimeční
29
jedinci pod špičkovým zdravotním zajištěním a se špičkovým dopingem sto metrů
za 10 vteřin, tak nikdo soudný také nebude tvrdit, že za dvacet let budou běhat
stovku za 5 vteřin. Z rekordů po ubírání vteřin ubírají desetiny, pak setiny, pak tisíciny. Lidský organismus není věčný robot, i když z lidí roboty možná udělá genové
inženýrství, robotizace, umělá inteligence a transplantace náhradních dílů. Takové
konspirativní teorie sice mnoho autorů rozvíjí na dosti důvěryhodné bázi, ale zatím
patří do světa vědecko-fantastických románů.
Všechny demografické lži slouží pouze jednomu účelu. Tunelovat průběžné
pojistné důchodové systémy a zavádět různé bankovní pilíře. V České republice se
pojistný systém podařilo úspěšně vytunelovat a z pojistného systému udělat systém
sociálních dávek. Z průběžného pojistného systému, který býval v přebytku byl
vytvořen systém sociálních dávek, dotovaný kromě pojistného z jiných daní přes
státní rozpočet.
Vytváření fondových kapitálových pilířů je z dlouhodobého hlediska ekonomický
nesmysl. Kapitálové pilíře poslouží dobře bankám a majitelům fondů, vůbec nemohou sloužit jako pojistka pro zajištění alespoň standardního přežití osob, které
z různých důvodů ztratily schopnost přežití vlastní prací. Z jednoduchého důvodu,
chleba a brambory se nedají natisknout.
Je to dáno vlastností peněz a finančního systému, který naše vyspělá civilizace používá. Peníze, ať již je to dolar, euro nebo koruna ztratily funkce, kterou dříve měly,
a to je měřítko hodnot a uchovatel hodnot. Hodnota peněz ve vztahu k reálným statkům, které k přežití potřebujeme je totiž záměrně a cíleně ničena. Všechny centrální
banky, i Česká národní banka, přistoupily po Velké finanční krizi k nové emisní
politice. Pod různými záminkami tisknou stále nové a nové peníze a cíleně je znehodnocují cílováním několikaprocentní inflace. V takovýchto penězích prostě není
možné si zajišťovat stáří spořením. Funkce peněz jako měřítka hodnot je vzhledem
k volatilitě jednotlivých měn vůči sobě a vůči reálným statkům téměř degradována.
Ze strategického ekonomického hlediska je úvaha o vlastnostech peněz ještě děsivější. Tak zvané kvantitativní uvolňování, jak se eufemisticky nazývá výroba digitálních peněz připisováním nul na počítačích, vede k tomu, že ekonomové ztrácejí
schopnost měřit ekonomické jevy. Prostě a jednoduše nemáme měrné jednotky,
etalon, kterým něco měříme. V období zlatého standardu se také tisklo více peněz,
než měla emisní banka zlata nebo měnových rezerv. Ale peníze měly alespoň
nějakou přiměřenou kotvu. Opuštěním zlatého standardu se možnost tištění stala
neomezená. Nemá kotvu ani hranici. Peněz si může každá emisní banka natisknout
nekonečné množství.
30
Pro příklady nemusíme chodit daleko. Česká národní banky natiskla za rok cca 400
miliard českých korun nových peněz. Tím natiskla asi desetinu hrubého domácího
produktu. Nebo natiskla třetinu ročního státního rozpočtu. Nebo pokryla na 4 roky
schodek státního rozpočtu. Mechanismus, jak natisknuté peníze skončí ve státním
rozpočtu je následující. Banky odprodají eurovou likviditu ČNB za nové koruny.
Tím získají přebytečnou likviditu, se kterou si nevědí rady. Nakoupí tedy státní
dluhopisy, o ty je na aukcích takový zájem, že už musí státu zaplatit za to, že mu
mohly půjčit. Pokud by potřebovaly další likviditu, dají dluhopisy do zástavy ČNB
a ta jim další peníze zadarmo půjčí.
Ekonomové jsou v situaci, jako byla lékařská věda po objevení krevního oběhu ale
před vynalezením teploměru. Peněz, krevního oběhu ekonomiky dodáváme do ekonomiky transfúzemi tištěných peněz stále více. Měříme dolarem, eurem a korunou,
které vůči sobě neustále mění hodnoty. Jakoby lékaři měřili ještě špatnými teploměry ve stupních Celsia, Fahrenheita nebo Réamúra. Nemáme v ekonomice absolutní měření stupni Kelvina. Pomocí transfúzí digitálních peněz jsou financovány
křížově především státní dluhy, které jsou reálně nesplatitelné. Nemůžeme tedy jako
lékaři použít pouštění žilou k odčerpání přebytečného peněžního oběhu. Exitovou
strategií po tištění peněz by měla být strategie skartování peněz. Skartování nově
vytvořených peněz by bylo možné, pokud by státy své veřejné dluhy splácely. To je
však nereálné. Státní, veřejné dluhy a různé záruky jsou nesplatitelné.
Všechna tato doložitelná fakta vedou k tomu, že ekonomie jako společenská věda
ztrácí půdu pod nohama. Existuje stále více otázek, na které ekonomie nezná odpovědi. Mezi ekonomy se vedou diskuze, zda je ekonomie věda exaktní, měřitelná
a bližší vědám přírodním jako je například fyzika, nebo je bližší vědám o člověku,
jako je například medicína, nebo to ani věda není a jedná se o ideologii nebo
náboženství.
Tak zvané finanční trhy se naprosto odtrhly od reálné ekonomiky. Vysílají naprosto
špatné cenové signály do reálné ekonomiky. Kapitál v cenných papírech a derivátech se zmateně připařuje a odpařuje a nikdo neví proč. Celý takto koncipovaný
finanční systém se musí jednou zhroutit. Peníze si můžeme natisknout v libovolném
množství, ale nemůžeme si natisknout věci nutně potřebné k životu, jako jsou standardy našeho života, auto, dům potraviny.
Objektivní tržní síly jsou ve financionalizované ekonomice vystaveny soustavným
manipulacím na hraně zákonů a regulací a neviditelným podvodům. Manipulace
umožňuje sama podstata nepodložených peněz – fiat money. Historický vývoj
peněz jako prostředku, který umožňuje tržní směnu zboží a služeb dospěl po Velké
finanční krizi z roku 2009 do nového stadia. Centrální banky všech zemí ekono31
micky vyspělého světa pod různými záminkami tisknou nové peníze téměř neomezeně. Zároveň cílováním několikaprocentní inflace záměrně ničí jejich reálnou hodnotu. Peníze tak ztratili funkci uchovatele hodnot, funkci pokladu i funkci měřítka
hodnot. Jako manipulace na hranici podvodu může sloužit příklad s vytvořením
derivátů, krytých hypotékami, které zažehly Velkou finanční krizi. Bankéři v USA
namíchali různě rizikové úvěry a hypotéky do cenných papírů, které ratingové
agentury opatřily nejnižším stupněm rizika AAA. To je situace, jako kdybyste smíchali 30% destilát se 70% a tvrdili, že výsledek je destilát 80%. Za příklad manipulací za hranou zákona může sloužit manipulace se sazbou LIBOR v Londýnských
bankách.
Pro reálnou ekonomiku to má dosud nepoznané a tudíž neodhadnutelné důsledky.
Nově natištěné peníze přes různé skryté finanční mechanismy slouží pouze k obohacování bank a k financování státních dluhů.
Pro země Evropské unie je v současné migrační krizi novum pouze to, že migrace
nabrala náhle velkou rychlost a řádově větší kvantitativní rozměry. Mimo jiné migrační proudy zcela neguji demografické předpovědi. Nikdo ani netuší, jak se situace
vyvine v blízké budoucnosti a jak se změní úhrnné počty obyvatel v jednotlivých
evropských zemích. Tato nejistota je v ideologické rovině umocňována nebývalou
mediální manipulací a zmatenými postoji politiků.
Geneze současné migrační vlny je však dána objektivním rozpadem států v Africe
a na Středním východě. Rozpad mocenských struktur v řadě těchto států byl způsoben vojenským šířením naší civilizace a vnucováním nového transnacionálního
náboženství těmto státům. Nová transnacionální ideologie ještě ani nemá vlastní
ukotvené pojmenování, ale začíná mít všechny náboženské atributy. Má vlastní
chrámy v podobě super a hypermarketů a bankovních domů, vlastní zpovědnice
na sítích facebooků a twiterů a vlastní základní kodexy v listinách občanských
práv a svobod. Transnacionální ideologie je v rozporu s tradičními křesťanskými
hodnotami, které jsou v základech naší civilizace. Jde zejména o rozpad rodiny,
genderová rovnost, legalizaci homosexuality a uznávání potratů. Zejména ale jde
o legalizaci a mravní uznání lichvy, půjčování peněz na úrok. To křesťanství ani
islám neuznávají. Transnacionální náboženství je monoteistické, ale Boha ztotožnilo se Ziskem. Na rozdíl od tradičních náboženství neslibuje utrpení a odříkání za
života a posmrtný ráj věčný. Slibuje samé radosti a zisky již v průběhu života.
Šíření západní civilizace a jejich demokratických a lidskoprávních hodnot se
dočasně nedaří a naráží na odpor zejména islámských států. Místo nastolení
demokracie zuří v těchto státech lokální občanské války, jejichž důsledkem jsou
nebývalé migrační vlny obyvatelstva. Tak zvaní migranti jsou v první řadě lidé,
32
které lokální konflikty vyhnali z jejich vlastních domovů ve vlastní zemi. Teprve
poté se vytvořily milionové uprchlické tábory v okolních zemích. A teprve z těchto
táborů se asi milionová vlna dala na pochod do Evropy.
Ideologické a politologické aspekty migrační krize ponecháváme stranou a pokoušíme se predikovat strategické aspekty ekonomické. Z pohledu nadnárodních
finančních a průmyslových korporací je tak zvaná imigrační krize přínosem. Z jejich
pohledu získává stárnoucí a vymírající Evropa novou, flexibilní a lacinou pracovní
sílu. Z pohledu korporací se jedná o potřebné lidské zdroje a nikoliv lidské osobnosti.
Náklady, spojené s adaptací, vzděláním a zaškolením pracovní síly ponesou veřejné
rozpočty. Korporace již dnes migrační vlny vítají a symbolicky přesměrovávají
sponzorské finanční toky z jiných oblastí do oblasti péče o uprchlíky.
Masy imigrantů však nejsou jednolitý celek. Postupně se rozvrství do různých
sociálních skupin. Nejlepší a nejvzdělanější lidské zdroje časem stáhnou Spojené
státy americké s vidinou lepších platů. Větší masa imigrantů zaplní volná a mizerně
placená místa v pracovních činnostech, která již tradiční obyvatelstvo Evropy
nechce vykonávat. Další velké masy imigrantů skončí v ghettech, která jsou již
v Evropě vytvořena a budou se tvořit nová.
Účelu bude dosaženo poměrně záhy. Imigrační vlny pomohou snížit tlaky odborů
na růst mezd a obecně budou destruovat mzdové a pracovně právní systémy. Vyvinou také velké tlaky na systémy sociální a v blízké budoucnosti se zdaří velký sen
korporací odbourat ideu sociálního státu. Evropská ekonomika bude integrována
na bázi jednotné měny a rozdělením imigračních kvót do jednotlivých dříve suverénních zemí. Postupně vzniknou Spojené státy evropské podle vzoru Spojených
států amerických V čele s finančními feudály ovládajícím téměř neměřitelné bohatství a v čím dál menším počtu. S velice úzkou střední třídou, s masou poslušných
zaměstnanců zadlužených na generaci dopředu a s ještě větší masou vyautovaných
a nepřizpůsobivých přežívajících díky šedé ekonomice a díky sociálním dávkám.
Literatura
[1]
European Commision (2015) Draft Report on the Movement of Capital and
the Freedom of Payments. Brusel 16. února 2015
[2] OECD (2015) Better Life Index. Dostupné na www.betterlifeindex.org
[3] Word Bank Group (2015) Doing Business 2015. Going beyond Efficiency.
Washington, D.C.
[4] Kolektiv autorů. Budoucnost české ekonomiky, Pravý břeh.cz, Praha 2014,
ISBN 978-80-905908-09
33
doc. Ing. Přemysl Voráč, CSc.
vedoucí katedry
Lindnerova 575/1
180 00 Praha 8
34
Vliv rozvoje automatizace v technologii a v řízení
průmyslových podniků na potřebu pracovníků
The impact of advanced automation in
technology and industral business management
upon labor demand.
Marie Pospíšilová
Abstrakt
Rozvoj robotizace, zejména v podnicích s heterogenní výrobou, se odráží ve snižování počtu pracovníků a zároveň klade nové požadavky na jejich kvalifikaci.
Obdobné změny vyvolává počítačová podpora v řízení věcných a hodnotových
procesů. Nezbytnou podmínkou úspěšné implementace komplexních integrovaných
informačních systémů v prostředí informačních a komunikačních technologií je
reengineering. Jeho základem je inovace procesů, jejich napřímení a zjednodušení.
Potřeba pracovníků se zpravidla snižuje a management podniků se s touto skutečností musí vyrovnat, a to ve vazbě na optimalizaci podnikové výkonnosti.
Klíčová slova
robotizace, informační systém, reengineering, kvalifikace pracovníků
Abstract
Development of robotics, especially in enterprises with heterogeneous production,
is reflected in a reduction in the number of workers and imposes new demands on
their qualifications. Similar changes are produced by computer support in production and value management processes. The necessary condition for successful implementation of complex integrated information systems in the environment
information and communication technologies is reengineering. It is based on innovation processes, their straightening and simplification. The number of workers is
generally declining and management of companies must come into terms with this
fact, in relation to optimizing business performance.
Key words
robotics, information system, reengineering, staff qualifications
35
Úvod
Rozvoj nových technologických zařízení typu robotů, aplikace počítačových a telekomunikačních technologií v řízení, aplikace nových materiálů, rychlé sdílení dat,
informací a znalostí, to vše jsou charakteristické rysy tzv. informační společnosti.
Využívají se různé formy elektronického podnikání, podniky jsou propojovány do
rozsáhlých dodavatelsko-odběratelských řetězců, stávají se součástí nadnárodních
společností. To vše se odráží v nových požadavcích na potřený počet pracovníků
a jejich kvalifikaci. V důsledku nových možností komunikace a kooperace se mění
chování lidí v kladném i záporném smyslu.
Vývoj automatizace v technologii
Počátky automatizace v technologii v průmyslových podnicích spadají do šedesátých let minulého století. Nárůst robotizovaných pracovišť, zvláště v Japonsku,
USA a ve vyspělých průmyslových zemích západní Evropy, vedl nejen ke zvyšování kvality a produktivity práce, ale měl podstatný vliv i na snižování potřeby pracovníků a na jejich kvalifikaci. V našich podmínkách k tomuto jevu došlo s jistým
zpožděním, projevuje se však výrazně v heterogenní výrobě s montážní technologií, a to zejména v automobilovém průmyslu.
Progresivní vývoj v konstrukci průmyslových robotů, včetně jednodušší tvorby
programů, používání multitechnologických strojů, to vše umožňuje stále vyšší využití robotů při výrobě součástí a na montáži v automobilkách, ale i jinde v průmyslu.
Technologická zařízení řízená počítačem jsou konstruována na bázi kybernetických
systémů. Umožňují integrovat hmotně energetické výrobní funkce strojů se systémem, který přijímá, upravuje, uchovává informace a využívá je k řízení technologického procesu. Optomechanotronická zařízení se skládají z části mechanické,
elektronické a optické. Mají schopnost korigovat vznikající odchylky od žádoucího
stavu a vyznačují se vysokou produktivitou a přesností.
V automatizované výrobě výrazně klesá počet výrobních dělníků, zásadně se mění
požadavky na jejich kvalifikaci. Obsluha stroje vyžaduje monotónní práci vykonávanou v rychlém tempu. Potřebné znalosti a dovednosti dělníků pracujících na konvenčních strojích, jejich schopnosti přečíst výkres, to vše převzaly stroje. Dochází
tak k jistému paradoxu, že i přes určitou míru nezaměstnanosti, odmítají lidé tuto
práci ve vícesměnném provozu vykonávat a pokud ano, tak požadují vyšší mzdy.
Tyto problémy se řešily dovozem levné pracovní síly s dnes známými negativními
dopady na infrastrukturu států. Výroby se přesouvají do zemí s nízkými mzdovými požadavky, v původních státech rostou nároky na sociální systém ve vazbě
na nezaměstnanost. Současně se rozvíjí automatizace výrobních zařízení pro mani36
pulaci s materiálem a obrobky. Složitá technologická zařízení zároveň vyvolávají
potřebu vysoce kvalifikovaných pracovníků údržby se znalostmi nejen mechaniky,
ale i elektroniky. Tuto práci nemohou vykonávat jen zaškolení pracovníci a nelze je
jednoduše nahradit dovozem nekvalifikovaných pracovních sil.
Rozvoj počítačové podpory v řízení
Počátky počítačové podpory v řízení byly zhruba v padesátých letech zaměřeny
na řízení zásob, které umožnily racionalizovat činnosti spojené s plánováním
a objednáváním materiálu ve vazbě na strukturu výrobku a na plán finální výroby.
Významný posun nastal v 70. a 80. letech, kdy se funkce plánování materiálu rozšířily o plánování výrobních kapacit a kdy vznikaly systémy počítačové podpory
konstrukce CAD (Computer Aided Design), zpracování technologických postupů –
CAPP (Computer Aided Process Planning) a řízení výroby CAM (Computer Aided
Manufacturing). Jejich systémovým propojením CAD/CAPP/CAM vznikly pružné
výrobní systémy FMS (Flexible Manufacturing Systems) s vazbou na pružné
výrobní systémy NC a CNC strojů. Současně s rozšířením počítačové podpory
ekonomických funkcí, prodeje a servisních činností se vývoj posunul k výrobě
integrované počítačem, označované v německy mluvících zemích CIM (Computer
Integrated Manufacturing).
Zásadní zlom znamenal vznik personálních počítačů, zejména pak rozvoj sítí.
Propojení počítačů umožnilo decentralizované zpracování ekonomických agend
a důsledné propojení počítačového řízení naturální i hodnotové stránky výrobního
procesu. Koncem osmdesátých let pak rozvoj technologií klient/server umožnil
integrovat řízení všech podnikových zdrojů – kapacit, materiálu, finančních a lidských zdrojů do systému ERP (Enterprise Resource Planning) a v devadesátých
letech došlo postupným rozšiřováním funkčnosti o řízení celých dodavatelských
řetězců a o řízení zákaznických vztahů s propojením na manažerský informační
systém. S rozvojem internetu se prosadily různé formy elektronického podnikání.
Tyto rozšířené produkty se označují termínem ERP II.
Aplikace koncepce ERP II systému zásadně mění způsob a cíle manažerské práce.
Informačně zabezpečuje procesy, které primárně slouží účelnému využití v řízení.
Podporuje myšlenkové pochody manažerů zpracováním takových informací, které
jim umožňují zvládat lépe i nestandardní procesy, ke kterým patří např. tvorba strategie. Kvalitní počítačovou podporu rozhodování poskytují softwarové produkty
Business Intelligence – BI. Obsahují aplikace a technologie pro shromažďování,
skladování, analýzu podnikových i mimopodnikových dat/informací/znalostí/
inteligence podle zadaných kritérií. Samy aplikace jsou pouze efektivním prostřed-
37
kem k informačnímu zabezpečení manažerského rozhodování. Role manažera je
nezastupitelná.
Počítačová podpora v řízení spočívá ve vytvoření komplexního integrovaného
informačního systému konkrétního podniku, který obsahuje podstatné podnikové
procesy. Tento informační systém se vytváří jako otevřený systém na bázi mezinárodních a podnikových standardů tak, aby zajišťoval všem uživatelům jednotnou
komunikaci s různými aplikacemi tohoto systému. Jeho aplikace klade značné požadavky na kvalifikaci pracovníků. Předpokladem úspěšné implementace je integrace
podnikové a informační strategie, vhodný způsob pořízení a nastavení příslušných
parametrů ve vazbě na racionální průběh podnikových procesů. Vývoj směřuje,
a to zejména u větších podniků, k využívání outsourcingu specializovaných firem
systémových integrátorů. Tyto firmy mají požadovanou strukturu kvalifikovaných
odborníků, jsou schopny poskytnout vhodné úpravy typového aplikačního softwaru
s vazbou na vhodné dodavatele hardwaru a poskytují školení pro zaměstnance podniku a dokáží spolupracovat při posouzení kvality podnikových procesů pomocí
vybrané metodiky reengineeringu.
Business Process Reengineering – BPR
Základem reengineeringu je inovace podnikových procesů, které obsahují integrovanou posloupnost činností, pomocí nichž se transformují vstupy (informace,
znalosti, materiál, kapacity výrobního zařízení) na výstupy (finální výrobky včetně
servisních služeb) plně uspokojující požadavky zákazníků. BPR je založený na
systematické analýze a návrhu procesů k přeprojektování. Pokud se kvantifikují
problémy jen v rámci určitého útvaru a testují se problémy a hledají se vhodná
řešení, jedná se pouze o dílčí řešení problémů. Vhodnější je systematická analýza
procesů, která umožňuje jejich hlubší poznání a následný návrh na přeprojektování.
K řízení jakosti podnikových procesů se využívá metodika Process Quality Management – PQM. Analyzuje procesy, konfrontuje je s cíli podniku a se stavem jejich
informačního zabezpečení. Stanoví se procesy základní – klíčové a procesy podpůrné. Ve vazbě na stanovené cíle podniku se pomocí metody brainstormingu definují kritické faktory úspěchu a vybírají se procesy k přeprojektování.
Reengineering podnikových procesů vede zpravidla k nižší potřebě pracovníků
a ve spojitosti s aplikací komplexních integrovaných systémů v počítačovém prostředí vyvolává změny v kvalifikační struktuře. Tlak na vyšší kvalifikaci, nutnost se
neustále vzdělávat a přitom být jako přebytečný propuštěn, to vše má na zaměstnance negativní vliv. Záleží hodně na tom, jak se dokáže management s těmito
problémy vyrovnávat od počátku úvah o přeprojektování podnikových procesů
38
tak, aby to vedlo k průkazně vyšší schopnosti uspokojovat potřeby zákazníků
a k růstu výkonnosti podniku. V řadě konkrétních podmínek ke snižování počtu
pracovníků musí dojít. Hledat způsoby jak tyto problémy řešit, je věcí citlivého
přístupu k zaměstnancům. Je možné jejich přeškolení, nabídnout kompenzace, využít odchody do penze, nebo odchody na bázi dobrovolnosti, což někdy může vést
právě k odchodu těch nejschopnějších, kteří se nebojí změny, a to by bylo ve svých
důsledcích negativní. Dobře vedené podniky s vysokou mírou firemní kultury si
uvědomují, že odpovědní zaměstnanci disponující potřebnou kvalifikací jsou cenným zdrojem a podle toho jednají.
Dílčí závěry
Rozvoj počítačové podpory řízení podniků je jedním z fenoménů současného podnikatelského prostředí. Softwarové aplikace se využívají pro podporu řízení celého
podnikatelského procesu. Pozitivně ovlivňují fázi výzkumu a vývoje výrobků, které
jsou kvalitní, zákazník je může dostat včas za přiměřenou cenu, včetně servisních
služeb. Aplikace ERP systémů podporuje řízení logisticky uspořádaného výrobního
procesu, a to od přijetí zakázky po prodej výrobků a servis, v případě aplikací
ERP II umožňuje řídit celé řetězce propojených podniků. Zároveň se podniky musí
vyrovnávat s tlakem na to, aby využívané technologie a následně výrobky byly
šetrné k životnímu prostředí.
Projevuje se tendence v potřebě nižšího počtu pracovníků, se současným tlakem
na růst kvalifikace u vybraných profesí, vyskytuje se potřeba i rutinní, únavné
monotónní práce. U vedoucích pracovníků počítačová podpora podporuje rozhodování. Klesá potřeba podpůrných lidských činností ve správě a řízení. U výkonných
pracovníků převažuje spíše rutinní využívání počítačové podpory při výkonu jejich
funkcí.
Seznam literatury:
[1]
DRUCKER, P. F. Výzvy managementu pro 21. století, Management Press:
Praha, 2001. ISBN 80-7261-X
[2] POSPÍŠILOVÁ, M., MEJZLÍK, L., VELECHOVSKÁ, L. Počítačem
integrované řízení podniku. Praha: BOVA POLYGON, 2008. ISBN
978-80-7273-153-4.
[3] ROBSON, M., ULLAH, P. Praktická příručka podnikového reengineeringu.
Praha: Management Press, 1998. ISBN 80-85943-64-6.
[4] SVATÁ, V. Projektové řízení v podmínkách ERP systémů. Praha: Nakladatelství Oeconomica VŠE v Praze, 2004. ISBN 80-245-0803-6.
39
doc. Ing. Marie Pospíšilová, CSc.
Katedra účetnictví a financí
Lindnerova 575/1
180 00 Praha 8
40
Strategické rozhodování při segmentaci trhu
podle demografických kritérií
Strategic decisions in market segmentation
according to demographic criteria
Jitka Nesnídalová
Abstrakt
Strategické rozhodování se zaměřuje na udržení kontroly nad výkonem přijatého
rozhodnutí a sleduje úspěšnost výsledků realizace přijatého rozhodnutí. Strategické
rozhodování má rozhodující vliv na růst, stagnaci nebo pokles produktivní populace
a správné strategické rozhodnutí ovlivňuje celkovou ekonomickou stabilitu jednotlivců, regionů i celé společnosti. Hledají se odpovědi na otázky, jak se dá využít segmentace trhu podle stavových a změnových demografických kritérií pro strategické
rozhodování místní, regionální a státní v rámci České republiky.
Abstract
The strategic decision to focus on maintaining control over the execution of the
decision adopted and follows the success of the results of the implementation of
the decision adopted. Strategic decisions have a decisive influence on the growth,
stagnation or decline in productive population and the right strategic decisions
affecting the overall economic stability of individuals, regions and the whole society. Looking for answers to questions about how you can take advantage of market
segmentation by demographic status and change the criteria for strategic decisionmaking of local, regional and national in the Czech Republic.
Klíčová slova
strategické rozhodování, segmentace trhu, segmentační kritéria, demografická
kritéria
Key words
strategic decision-making, market segmentation, segmentation criteria, demographic criteria
41
1 Strategické rozhodování
Strategické rozhodování jako součást strategického managementu zásadně ovlivňuje prosperitu i budoucí hospodářské výsledky organizací. V důsledku neustále
probíhajících změn ve vnitřním a vnějším prostředí organizace se dá charakterizovat jako nepřetržitý proces. Kvalitu strategického rozhodování ovlivňuje míra
respektování nebo opomíjení rizika a nejistoty, dochází k následujícím situacím:
•
•
•
•
•
předpoklad plné jistoty nebo úplné nejistoty budoucího vývoje,
předpoklad příznivého vývoje vnitřního a vnějšího okolí organizace, pro
budoucí vývoj se uplatňuje varianta scénáře optimisticky vychýleného,
vyhýbání se rizikovým rozhodnutím, udržet status quo,
přílišné spoléhání na zkušenosti a intuici, nevyužívání metod a nástrojů
strategického rozhodování,
podceňování, opomíjení systémů včasného varování k identifikaci rizik
a příležitostí.
1.2 Strategický rozhodovací proces
Strategický rozhodovací proces souvisí se strategickým záměrem organizace.
Jedná se zpravidla o investiční rozhodování, především rozhodování strategického
charakteru, které by mělo vycházet z firemní strategie a přispívat k její realizaci.
Firemní strategie směřuje k základním strategickým cílům firmy a určuje způsoby
jejich dosažení. Významnou úlohu mají finanční cíle, formulované jako dosažení
určité míry zisku, dosažení určité rentability vynaloženého kapitálu, dosahování
růstu hodnoty firmy. Výsledkem strategického rozhodovacího procesu je volba
strategické varianty, která se bude realizovat. Východiskem strategického rozhodovacího procesu je situační analýza, výzkum a výběr cílových trhů. Následuje
tvorba scénářů, které ovlivňují tvorbu, hodnocení a výběr strategických variant
včetně vybudování systému včasného varování. Strategický rozhodovací proces je
znázorněný na následujícím obrázku 1.
42
Obrázek 1 – Kroky strategického rozhodovacího procesu1
V rámci analýzy podnikatelské činnosti a zaměření situační analýzy se provádí
segmentace trhu.
2 Segmentace trhu
Cílem segmentace trhu je poznat strukturu daného trhu, na který chce organizace
umístit svůj výrobek nebo službu. Trh je dělen z hlediska homogenních skupin
zákazníků.2 Dalšími cíli jsou ekonomický efekt a zvýšení zisku za podmínky, aby
nárůst zisku (tržeb) pomocí segmentace trhu byl větší, než náklady na přístup k segmentům trhu. Marketingové aktivity organizace se pomocí segmentace trhu přizpůsobují skupinám zákazníků z důvodu jejich lepší obslužnosti. Homogenní skupiny
se charakterizují obdobnými potřebami a nákupním chováním uvnitř segmentu,
navenek jsou skupiny charakterizovány heterogenitou. S pojmem segmentace trhu
zdroj: Riziko a nejistota ve strategickém rozhodování. Hospodářské noviny [online]. Praha,
2006, 14. 9. 2006 [cit. 2015-11-22]. Dostupné z: http://ihned.cz/c4-10115810-19291020000000_d-10115810-19291020-000000_d-10115810-19291020-T00000_d-riziko-a-nejistotave-strategicke-rozhodovani
2
Segmentace trhu. Segmentace trhu [online]. 2013 [cit. 2015-03-03]. Dostupné z: https://managementmania.com/cs/segmentace-trhu?al=cs
1
43
souvisejí pojmy targeting positioning, benchmarking a nákupní chování.3 Při segmentaci trhu je z hlediska marketingových aktivit důležité:
•
•
•
•
segmentace trhu je založena na respektování objektivně se projevujících
tržních diferenciací a není výsledkem subjektivního rozdělení trhu ze
strany firmy,
segmenty je možno odkrývat na různých úrovních; může jít o velmi široké
segmenty (masové segmenty), lze uvažovat o jejich další segmentaci,
segmentace trhu není statická, mění se rozměry, chování, charakteristiky
segmentu,
segmentace trhu není univerzální, segmenty odkryté ve vazbě k jednomu
trhu nemusí existovat na trhu jiném.4
2.1 Marketingové přístupy k trhu
Marketingové přístupy k trhu se z hlediska tržní diferenciace dělí na tržně nediferencovaný (konvergentní strategie) a cílený marketing (divergentní strategie).
Tržně nediferencovaný marketing se dělí na:
•
•
masový marketing – firma ve velkém množství vyrábí jeden výrobek,
který distribuuje pro celý trh a oslovuje velké množství zákazníků,
výrobkový diferencovaný marketing – firma vyrábí více výrobků, které
se liší velikostí, kvalitou, designem nebo rozdílnými vlastnosti. Výrobky
jsou řízeny shodným marketingovým mixem a zákazníkům je nabízen
rozmanitý výběr.
Cílený marketing se dělí na:
•
•
koncentrovaný marketing – je přímo zaměřen na jeden segment se společným marketingovým mixem, hrozí riziko spojené s možným neadekvátním marketingovým oslovením či nesprávným postižením segmentů,
diferencovaný marketing – firma se orientuje na mnoho různých segmentů
a pro každý zhotoví odlišnou nabídku. Podle Kotlera diferencovaný marketing zpravidla přináší vyšší tržby než marketing nediferencovaný.5
RAITER, T. Segmentace trhů, targeting, positioning a benchmarking. Segmentace trhů, targeting, positioning a benchmarking [cit. 2015-03-09]. Dostupné z: http://honors.vse.cz/data/
Semin%C3%A1%C5%99-2-Segmentace2.pdf
4
BOUČKOVÁ, Jana a kol. Marketing. Praha: C.H. Beck, 2003. xvii, 432 s. Beckovy ekonomické
učebnice. ISBN 80-7179-577-1, str. 123
5
KOTLER, Philip et al. Moderní marketing: 4. evropské vydání. 1. vyd. Praha: Grada, 2007.
1041 s. ISBN 978-80-247-1545-2, str. 488
3
44
Postup segmentace trhu má tři základní kroky:
• průzkum – začíná dotazováním a hodnocením potenciálních zákazníků.
Cílem tohoto dotazování je sběr informací o „požadovaných vlastnostech
produktu a o jejich významnosti, o povědomí o značce a o hodnocení
značky, o způsobech používání produktu, o postojích k dané kategorii produktů, o demografických a psychologických údajích o respondentech.“
• analýza – „Pro výzkum lze použít faktorovou analýzu pro odstranění
vysoce korelovaných proměnných. Pak se užívá shluková analýza pro
vytvoření určitého počtu maximálně odlišných segmentů.“
• profilování – Podle Kotlera se vymezí profil shluku proměnných ve
smyslu odlišujících se postojů, chování, demografických, psychografických a mediagrafických zvyků. Každý segment je možné pojmenovat
podle dominantní rozlišující charakteristiky.6
2.2 Rámcové směry při segmentaci trhu
Jedná se o několik rámcových směrů, kterými lze plánovat cestu k poznání tržních
segmentů, jak znázorňuje obrázek 2.
Obrázek 2 – Přístupy k segmentaci trhu7
Intuitivní přístup – využití zkušeností nebo intuice, což muže být relativně
spolehlivý postup, ale omezený z hlediska dalších možných variant cíleného
marketingu.
Systematický přístup je možné založit na dedukci, kde se odvodí parametry segmentace trhu pozorováním tržního zaměření ostatních subjektů trhu (konkurence,
komplementární výrobci, specializovaní obchodníci).
KOTLER, Philip. Marketing management. 10. rozš. vyd. Praha: Grada, c2001, 719 s. Profesionál. ISBN 80-247-0016-6, str. 261
7
zdroj: BOUČKOVÁ, Jana a kol. Marketing. Praha: C. H. Beck, 2003. xvii, 432 s. Beckovy
ekonomické učebnice. ISBN 80-7179-577-1, str. 129
6
45
Induktivní segmentace vyjadřuje vlastní původní snahu po odkrytí segmentu. Pokud
se vychází z kritérií chování segmentu, jde o segmentaci dopředu, pokud z kritérií
popisných, u kterých se zpětně prověřuje vazba na kupní chování, jde o zpětnou
segmentaci.
Metody segmentace trhu
Při sběru dat se pro deduktivní segmentaci trhu užívá zejména obsahová analýza.
Pro získávání sekundárních dat a pro induktivní segmentaci trhu se využívá dotazování. Pro práci se sekundárními, případně agenturními daty se pracuje způsobem
označovaným jako „data mining“.
Jako metody analýzy dat lze využít křížové analýzy a s nimi související různé kontingenční míry, dále faktorovou analýzu pro vystižení významných kritérií.
Pro odkrývání segmentu existují různé postupy shlukové analýzy, stromové strukturní metody pro rozvoj profilu segmentu, křížové analýzy nebo diskriminační
analýza. Analytické metody mohou být doplněny zejména vícerozměrnými statistickými analýzami.8
2.3 Segmentační kritéria
Základním předpokladem pro segmentaci trhu je průzkum trhu a vytvoření segmentačních kritérií. Po vytvoření segmentačních kritérií se segmenty na trhu B2C
profilují podle stanovených segmentačních kritérií do homogenních skupin:
•
•
•
•
•
z geografického hlediska jsou zákazníci děleni podle svého umístění, příkladem je dělení podle kontinentů, zemí, regionů, velikosti lokality,
z psychologického hlediska dochází k dělení zákazníků podle jejich psychologického profilu (zájmy, postoje, životní hodnoty),
ze socioekonomického hlediska je pro dělení důležité vzdělání, povolání,
výše příjmu, společenské postavení,
z demografického hlediska jsou zákazníci dělení podle pohlaví, počtu
dětí, věku, etnika, náboženství, rodinného stavu,
podle nákupního chování, kde je rozhodující frekvence a rozsah nákupů,
loajalita k dodavateli, postoj k riziku nákupu.
8
BOUČKOVÁ, Jana. Marketing. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2003, xvii, 432 s. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 80-717-9577-1, str. 130
46
U trhů B2B jsou doplňujícími kritérii:
•
•
•
charakter organizace, kde se uvádí sektor, obor nebo odvětví působení,
velikost organizace, kultura organizace,
provozní charakteristiky v rozdělení podle typu výroby, organizace
nákupu, naléhavosti dodávek, kvalitativních požadavků,
nákupní chování, kde se bere v úvahu nákupní politika organizace,
nákupní strategie, kritéria nákupu.
3 Demografická kritéria
Dostatek informací je nutným předpokladem pro snižování entropie při rozhodování. Manažeři nemohou soustředit svou pozornost jen na řešení operativních problémů, ale je potřebné, aby se zabývali strategickými úvahami. Vyhovět potřebám
zákazníka, který je v současné době vzdělanější, má kvalitnější zdroje informací,
je náročnější, za stejnou cenu vyžaduje vyšší kvalitu, více cestuje, má širší paletu
zájmů, ztrácí loajalitu vůči značce, neupíná se na politické dění, náboženství ztrácí
na důležitosti, je pro organizace čím dál obtížnější. Při segmentaci trhu podle
demografických kritérií se nabízí využití datové základny ČSÚ. Následující údaje
podávají přehled o aktuálních demografických veličinách, které je možné využít
pro strategické rozhodování při segmentaci trhu. Metodou kvalifikovaného odhadu
byly vybrány údaje za celou ČR, hlavní město Prahu, Středočeský kraj, Jihomoravský kraj, Moravskoslezský kraj a Karlovarský kraj.
Podle údajů ČSÚ měla Česká republika 10 541 466 obyvatel k 30. červnu 2015.
Průměrná hrubá mzda za 2. čtvrtletí 2015 činila 26 287 Kč, meziroční růst nominální mzdy činil 3,4 % a meziroční růst reálné mzdy 2,7 % ve 2. čtvrtletí 2015.
Míra inflace činila v říjnu 2015 0,4 %. Hrubý domácí produkt měl meziroční růst
4,3 % za 3. čtvrtletí 2015. Průmyslová výroba měla meziroční růst 0,6 % v září
2015. Stavební výroba měla meziroční růst 2,4 % v září 2015. Přehled těchto údajů
uvádí tabulka 1.
Obyvatelstvo
10 541 466
Průměrná hrubá mzda
26 287 Kč
Míra inflace
0,4 %
Hrubý domácí produkt
4,3 %
Průmyslová výroba
0,6 %
Stavební výroba
2,4 %
Tabulka 1 – Vybrané údaje za ČR v roce 20159
9
zdroj: Nejnovější údaje [online]. Praha, 2015, 10.11.2015 [cit. 2015-11-22]. Dostupné z: https://
www.czso.cz/csu/czso/domov
47
Podle údajů ČSÚ mělo hlavní město Praha 1 262 612 obyvatel k 30. 6. 2015. Průměrná hrubá mzda za 1.–2. čtvrtletí 2015 činila 33 397 Kč, což je nárůst oproti
minulému období. Podíl nezaměstnaných klesl k 31. 10. 2015 oproti minulému
období na 4,28 %. Dokončených bytů za 1.–3. čtvrtletí bylo 4 344, což je nárůst
oproti minulému období. Počet hostů v ubytovacích zařízeních za 1.–3. čtvrtletí
byl 4 922 276, což je opět nárůst oproti minulému období.
Počet obyvatel
1 262 612
33 397 Kč
Podíl nezaměstnaných
4,28 %
Dokončené byty
4 344
Hosté v ubyt. zařízeních
4 922 276
Tabulka 2 – Vybrané údaje za hlavní město Praha v roce 201510
Podle údajů ČSÚ měl Středočeský kraj 1 320 352 obyvatel k 30. 6. 2015. Průměrná hrubá mzda za 1.–2. čtvrtletí 2015 činila 26 035 Kč, což je nárůst oproti
byl 748 144, což je opět nárůst oproti minulému období.
Počet obyvatel
1 320 352
26 035 Kč
5,20 %
Dokončené byty
3 305
748 144
Tabulka 3 – Vybrané údaje za Středočeský kraj v r. 201510
Podle údajů ČSÚ měl Jihomoravský kraj 1 173 394 obyvatel k 30. 6. 2015. Průměrná hrubá mzda za 1.–2. čtvrtletí 2015 činila 24 954 Kč, což je nárůst oproti
období na 6,51 %. Dokončených bytů za 1.–3. čtvrtletí bylo 2 317, což je pokles
byl 1 245 604, což je nárůst oproti minulému období.
Počet obyvatel
1 173 394
24 954 Kč
6,51 %
Dokončené byty
2 317
1 245 604
Tabulka 4 – Vybrané údaje za Jihomoravský kraj za rok 201510
Zdroj: Nejnovější údaje [online]. Praha, 2015, 10.11.2015 [cit. 2015-11-22]. Dostupné z: https://
10
48
Podle údajů ČSÚ měl Moravskoslezský kraj 1 215 098 obyvatel k 30. 6. 2015. Průměrná hrubá mzda za 1.–2. čtvrtletí 2015 činila 23 487 Kč, což je nárůst oproti
byl 628 509, což je nárůst oproti minulému období.
Počet obyvatel
1 215 098
23 487 Kč
8,30 %
Dokončené byty
1404
628 509
Tabulka 5 – Vybrané údaje za Moravskoslezský kraj za rok 201511
Podle údajů ČSÚ měl Karlovarský kraj 298 381 obyvatel k 30. 6. 2015. Průměrná
hrubá mzda za 1.–2. čtvrtletí 2015 činila 21 960 Kč, což je nárůst oproti minulému
období. Podíl nezaměstnaných vzrostl k 31. 10. 2015 oproti minulému období na
6,75 %. Dokončených bytů za 1.–3. čtvrtletí bylo 261, což je nárůst oproti minulému období. Počet hostů v ubytovacích zařízeních za 1.–3. čtvrtletí byl 671 615,
což je nárůst oproti minulému období.
Počet obyvatel
298 381
21 960 Kč
6,75 %
Dokončené byty
261
671 615
Tabulka 6 – Vybrané údaje za Karlovarský kraj v roce 201511
4 Závěr
Dynamický a rychlý vývoj podnikatelského okolí a zrychlování jeho změn zvyšuje
rizika a nejistoty při strategickém rozhodování. Informace ze systémů včasného
varování mohou vést k zahájení realizace plánů korekčních opatření, slouží k tvorbě
nových scénářů a k přípravě strategických variant vhodných pro tyto scénáře.
I správně provedená segmentace trhu může eliminovat rizikové faktory. Příspěvek
dává podněty, jak provádět segmentaci trhu s využitím demografických kritérií.
Relevantní informace z této oblasti může podat ČSÚ, kde jsou údaje uspořádány za
celou republiku, po jednotlivých krajích, regionech a oblastech.
11
Zdroj: Nejnovější údaje [online]. Praha, 2015, 10.11.2015 [cit. 2015-11-22]. Dostupné z: https://
49
Literatura
[1]
[2]
[3]
[4]
[5]
[6]
[7]
[8]
[9]
[10]
[11]
[12]
50
CEJTHAMR, Václav a DĚDINA, Jiří. Management a organizační chování. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Grada, ©2010. 344 s. Expert. ISBN
978-80-247-3348-7.
DUFEK, Jaroslav a MINAŘÍK, Bohumil. Analýza demografického vývoje
a hodnocení lidských zdrojů v České republice a jejích regionech. 1. vyd.
Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2011. 106 s. ISBN 978-80-7375-568-3.
GRASSEOVÁ, Monika, DUBEC, Radek a ŘEHÁK, David. Analýza v
rukou manažera: 33 nejpoužívanějších metod strategického řízení. Vyd. 1.
Brno: Computer Press, 2010. 325 s. ISBN 978-80-251-2621-9.
KLUFOVÁ, Renata a POLÁKOVÁ, Zuzana. Demografické metody a analýzy: demografie české a slovenské populace. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer
Česká republika, 2010. 306 s. ISBN 978-80-7357-546-5.
KOTLER, Philip. Marketing management. 10. rozš. vyd. Praha: Grada,
c2001, 719 s. Profesionál. ISBN 80-247-0016-6, str. 261
MALLYA, Thaddeus. Základy strategického řízení a rozhodování. 1. vyd.
Praha: Grada, 2007. 246 s. Expert. ISBN 978-80-247-1911-5.
TOMEK, Gustav a VÁVROVÁ, Věra. Marketing od myšlenky k realizaci.
3., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Professional Publishing, 2011. 344 s. ISBN
978-80-7431-042-3.
VAŠTÍKOVÁ, Miroslava. Marketing služeb: efektivně a moderně.
2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2014. 268 s. Manažer. ISBN
978-80-247-5037-8.
VEBER, Jaromír. Management: základy, moderní manažerské přístupy,
výkonnost a prosperita. 2., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2009.
734 s. ISBN 978-80-7261-200-0.
Nejnovější údaje [online]. Praha, 2015, 10.11.2015 [cit. 2015-11-22].
Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/domov
RAITER, T. Segmentace trhů, targeting, positioning a benchmarking.
Segmentace trhů, targeting, positioning a benchmarking [cit. 2015-03-09].
Dostupné z: http://honors.vse.cz/data/Semin%C3%A1%C5%99-2-Segmentace2.pdf
Riziko a nejistota ve strategickém rozhodování. Hospodářské noviny
[online]. Praha, 2006, 14. 9. 2006 [cit. 2015-11-22]. Dostupné z: http://
ihned.cz/c4-10115810-19291020-000000_d-10115810-19291020-000000_d10115810-19291020-T00000_d-riziko-a-nejistota-ve-strategicke-rozhodovani
[13] Segmentace trhu. Segmentace trhu [online]. 2013 [cit. 2015-05-07].
Dostupné z: https://managementmania.com/cs/segmentace-trhu?al=cs
Ing. Jitka Nesnídalová, Ph.D.
Lindnerova 575/1
180 00 Praha 8
51
Entrepreneurship Based on Innovation and Its
Acceptance in Small Companies
Václav Hofman
Abstract
The European Commission (2010) identified the requirement to focus the efforts on
the development of an economy based on knowledge and innovation as one of the
most important priorities in the area of public policy, seeking to turn the European
Union into a smart, sustainable and inclusive economy delivering high levels of
employment, productivity and social cohesion. This paper examines the possible
impact of demographic characteristics of employees on their perception and adoption of behaviour towards technological innovation in their workplace and explores
the relationship between entrepreneurship performance and innovation among chosen small companies in Prague.
Key words
Demography, innovation, entrepreneurship, small companies
1 Introduction
Company development goes hand in hand with innovation. Successful companies
invest heavily in research, development and innovation to create new technologies
and processes. Inclusive and sustainable entrepreneurship requires innovation to
deliver more economic and social value to more people using fewer financial and
natural resources. A variety of strategic documents in the area of European Union
policy and different scientific research underline the significant role of entrepreneurship in economic and social contexts as a rationale for entrepreneurship policy
development.
The Organization for Economic Co-operation and Development (OECD, 2008)
maintained that the entrepreneurship policy strengthens the innovations by underpinning firm creation and firm expansion, increasing productivity in the enterprise
sector. Continuous adoption and use of innovation is considered vital for a dynamic
organization as it contributes to improved organization performance in terms of
boosting employee efficiency and productivity. (Sherif et al. 2006)
52
2 Factors of Innovation Acceptance
Understanding the factors influencing user acceptance of innovation in the workplace has long been a concern of scholars and practioners (Venkatesh et al., 2000).
Although innovation adoption in general has been studied extensively, the drivers
of adoption and research on individual innovation acceptance have not been adequately addressed. In view of this back drop, this paper examines the possible impact
of demographic characteristics (both acquired and inherent) of employees on their
perception of and adoption behavior towards technological innovation in their
workplace.
There is a common perception that innovation adaptors are quite young in age.
Therefore, age is a significant factor to consider when determining how innovation
users select their preferred technological innovation. Research has found that older
people aged between 50 and above prefer to use their innovation skills significantly
less than those aged between 20 to 29 and 40 to 49 (Lerouge et al., 2005).
Education is another important demographic variable determining the use of innovation. Education enables users to operate and appreciate innovation use. According
to Porter and Donthu (2006), the decision to adopt a new technology is related to
the amount of knowledge one has regarding how to use the technology appropriately. Early adopters of new technologies tend to have higher educational levels and
better knowledge, perhaps reflecting their ability to understand more quickly than
those with less education.
Training also increasess user confidence in terms of their ability to learn and use the
innovation. Furthermore, training enhances individual user’s skills and abilities to
perform innovation related tasks. According to Igbaria, Zinatelli, Cragg and Cavaye
(1997), training promotes greater understanding, favourable attitude, more frequent
use, and more diverse use of applications.
Increasing international labor migration has important effects on the workforce
composition of firms in all migrant-receiving countries. The consequences of these
changes for firm performance have attracted growing attention in recent years.
Levin and Stephan (1999) have shifted from focusing on firm characteristics as
determinants of innovation toward focusing on emploees to explore the importance
of ideas and skills they embody as a major source of innovation. Alesina, Harnoss,
and Rapoport (2013) argue that people born in different countries may possess
diverse productive skills because they have been educated in different school systems and were exposed to different experiences and cultures. Mattoo, Neagu, and
Ozden (2012) stress that even when employees have similar educational levels,
53
country-specific attributes may introduce heterogeneity among individuals. Workers of different cultural backgrounds may provide various perspectives and ideas
that may stimulate innovation (Keely, 2003; Hong and Page, 2004). Gurin, Nagda,
and Lopez (2004) note that diversity of a group might “widen the horizon” of team
members and increase the group’s problemsolving potential.
3 Factors of Innovation
Factors of innovation
Audretsch (2003) stated that a positive and robust correlation between innovation
and economic performance has been found in terms of EBIT growth, firm survival,
employment creation, technological change, productivity increases and exports.
Factor 1: Entrepreneurship
In the Action plan for entrepreneurship (2004) entrepreneurship is designated as
a major driver of innovation, competitiveness and growth. Global Entrepreneurship
Monitor (GEM, 2010) emphasized that high-growth entrepreneurship is a key contributor to new employment in an economy, and national competitiveness depends
on innovative and cross-border entrepreneurial ventures. Moreover, GEM related
entrepreneurship development to the phases of economic development is identified by the World Economic Forum (WEF, 2011) According to WEF, the initiatives
aimed towards improving
Factor 2: Innovation timing
Kuckertz, et all (2010) provide first empirical evidence that newly founded firms
tend to start additional innovative activity on average 14 months after their launch
and that the timing of the second innovation project after start-up. Conversely,
waiting until the first idea has fully matured and is in decline before searching for
the next opportunity may be much too late. Thus, the point in time when ventures
become potentially innovative, plays a decisive role for the success of the firm.
Concentrating too early on the next revolutionary steps may well lead to insufficient
exploitation of the current project.
54
Figure 1. Characteristics of Economic Groups and Key Development Focus; Formulated according to GEM (1999, 2010)
Factor 3: Motivation and skills
Furthermore, the roles of motivation (through awareness) and skills (through
knowledge, skills and abilities necessary for exploitation of opportunities are
emphasized here as the key foundations of entrepreneurship policy) as in Stevenson
and Lundstrom (2005).
To highlights the “soft” motivation and skills measures, they include: entrepreneurial education, consultations, improvement of skills and capacities, promotion
of entrepreneurial culture and the like, as a vital force in order to enhance the
willingness.
Factor 4: Small and medium sized entrepreneurs (SME) policy
Entrepreneurship as a broad public policy area calls for the development of an
integrated framework of government actions, in which the individuals, enterprises
and environmental facets jointly play important roles. It is recognized, that entrepreneurship policy is the base of SME policy. Without efforts to foster the development of positive attitudes, motivated individuals, start-ups, and young emerging
firms, the foundation for an efficient SME policy is limited (Lundstrom et al., 2005).
According to Audretsch (2003), SME policy is almost exclusively targeted towards
the existing stock of enterprises and virtually all of the instruments included in the
policy portfolio are designed to promote the viability of the SMEs. Stevenson and
Lundstrom (2001) defined entrepreneurship policy as: (1) policy measures taken
to stimulate entrepreneurship; (2) that are aimed at the pre-start, the start-up and
55
post-start-up phases of the entrepreneurial process; (3) designed and delivered to
address the areas of motivation, opportunity and skills; (4) with the primary objective of encouraging more people to start their own businesses.
Factor 5: Internationalization
Internationalization and innovation are two major options to achieve firm growth.
Traditionally, these two routes to growth have been studied separately and only
recently innovation and internationalization are increasingly seen as being strongly
interrelated, with entrepreneurship representing the trait d’union between the two
(Onetti et al. 2012; Etemad and Keen, 2012; Zucchella and Siano 2014). Companies
look for competitive advantage which is not easily duplicated by their competitors.
Adopting internationalization is one of the possible avenues to achieve such advantage (Porter and Kramer, 2006). As the internationalization practices need time to
show their effect, company’s competitors may be reluctant to follow the practice.
Factor 6: Customer orientation
Sustainable business model as proposed by strategists such as Teece (2010) and
Chesbrough (2010) implies that innovation and value is created by a firm for its
customers, while a new dominant logic of marketing suggests that value is often
cocreated by customers and firms (Vargo and Lusch, 2004). Such a collaborative
approach to innovation and value creation is studied as coinnovation within a dyadic business relationship with a key customer and looks into the outcomes in the
focal business relationship and in the small firm’s foreign expansion. If small and
medium enterprises can access from their customer relationships, it is central to
a firm’s innovation (Yli-Renko et al. 2002; Presutti et al. 2007) as well as to its
internationalization processes (Sharma and Blomstermo, 2003).
4 Research
The research was conducted within the period of 2011 – 2014 (i.e. for three years).
All the selected companies (n = 58) are small or medium sized companies (definition precedes) of a similar size, financial profiles and professional branches. In the
initial phase of the research, the companies were divided into 2 groups: 29 innovative companies (with at least 3 of 7 positive criterions of innovation) and 29 not
innovative companies (with 0 – 2 criterions of innovation).
Research question: Are innovation level and relative earnings interdependent
values?
Main hypothesis H0: There is not a strong relationship between EBIT and innovation factors.
56
Alternative hypothesis H1: There is a strong relationship between EBIT and innovation factors.
Statistical Methods: Average; Correlation coefficient; Linear regression.
As criterions, these internal and external innovative factors, were chosen, and were
identified as existing or not existing in deep preceding 3 years survey process:
Internal factors:
Factor 1: Entrepreneurship – Company is showing the most sings of entrepreneurship.
Factor 2: Innovation timing – Company after first five years of existence came up
with a higher investment into innovation processes than those in the starting period.
Factor 3: Motivation and skills – Management and staff share common company culture,
are identified with it and use possibilities of on-job training and education.
External factors:
Factor 4: Small and medium sized entrepreneurs (SME) policy – The company feels
the policy of the EU and Czech government towards SMEs as mainly positive.
Factor 5: Internationalization – The company produces, sales or creates networks
abroad, and those are used as a cardinal base of daily business.
Factor 6: Customer orientation – The company developed strong customer orientation
and considers communication with clients in its strategy of innovation processes.
In regard to this perception and analysis of innovation activity, there were identified
the common areas of innovation factors using the bipolar scales from 0 (does not
exist) to 1 (exists). They are represented by totals of 6 factors by each company.
In regard to this perception and analysis of entrepreneurship growth, there was
inter-annual EBIT growth measured inside the scale of 0 to 100 %. The EBIT relative rates are represented by averages of per cent points.
In figure 2, there are relative growth rates of earnings before interests and taxes in
per cent points, measured between years given for both innovative (A) and other
(B) group of companies and innovative force measured by totals of 0/1 factors.
Correlation coefficients r measure the strength and direction of a linear relationships between EBIT growth and innovation levels on a scatterplot. The values of
r (always between +1 and –1) are in both measures closest to +0.70, i.e. a strong
uphill (positive) linear relationships (shown in figure 3) of innovation level (force)
and growth rate (EBIT in %).
57
Figure 2: Correlation coefficients
All in all, this research shows that even several factors of innovation (3 to 6; 4.3
in average) play significantly strong role (correlation coefficient = 0.67) in entrepreneurial growth of earning between years (23 % in average). And by companies
with less of these factors (0 to 2; 0.6 in average), there was also identified a strong
positive correlation (0.68) between innovation strength and EBIT growth (11.2 in
average). Thus, the higher innovation level, the higher relative earnings rates companies showed.
Figure 3: Linear regression of both samples A and B
5 Conclusion
In this study, selected 29 innovative and 29 non-innovative SME companies in
Prague were compared. The innovative ones are found to perform better in terms
of profitability in a longer term of three years (2011-2014). However, both groups
are significantly correlated between profit and innovation. Positive effects of innovation activity over business performance are observed in revenues generated over
time. This demonstrates that Prague SME segment is an important international
entrepreneurial centre with innovative business performance as revealed in prior
studies of other scientists.
Culture by which the business innovation activity is encouraged and the importance
of new knowledge and technologies is highlighted. As stated Michael and Pearce
(2009), entrepreneurs who do not innovate do not create wealth.
58
In future studies, research can be launched to examine more Prague companies
which constitute other segments (not only SMEs). Those companies can be compared with similar companies again. Companies without engagement in innovation
activities can be chosen for the comparison purpose as well. Besides financial performance, market performance, employment choice and other non-financials could
be used as measures of corporate achievements. In examining such a relationship
with business performance, a longer time frame can be adopted in the future to look
into an extended period of relationship.
References
[1] Action Plan: The European Agenda For Entrepreneurship. Commission of
the European Communities. COM(2004) 70 final.
[2] ALESINA, A., J. HARNOSS, and H. RAPOPORT 2013 “Birthplace
Diversity and Economic Prosperity”. NBER Working Paper No. 18699.
Cambridge, MA: National Bureau of Economic Research.
[3] AUDRETSCH D. B. Entrepreneurship: A survey of the literature. European
Commission: Enterprise Papers, 2003/14.
[4] BAUMOL, W. J. Entrepreneurship in Economy Theory. American Economic
Review, May 1968, 58(2): 64.
[5] CHESBROUGH, H. (2010) Business model innovation: opportunities and
barriers. Long Range Plan 41(2–3):354–363
[6] ETEMAD, H., KEEN, C. (2012) Rapid growth and rapid internationalization: the case of smaller enterprises from Canada. Manag Decis 50:569–590
[7] DRUCKER, P. F. Innovation and entrepreneurship: Practice and Principles.
1985.
[8] European Commission (2010) Europe 2020. A European strategy for smart,
sustainable and inclusive growth, Communication from the Commission.
European Commission, COM (2010) 2020.
[9] GEM: Global Entrepreneurship Monitor (1999) Executive Report. Reynolds,
P. D., Michael H., Michael Camp, S.
[10] GEM: Global Entrepreneurship Monitor (2010) Global Report.
[11] Green Paper: Entrepreneurship in Europe. Commission of the European
Communities. COM(2003) 27 final. [accessed 2011-05-14] <http://europa.
eu/documentation/officialdocs/green-papers/index_en.htm#2002>
[12] Gurin, P., B. A. Nagda, and G. E. Lopez 2004 “The Benefits of Diversity in
Education for Democratic Citizenship.” Journal of Social Issues 60:17–34.
59
[13] Hong, L., and S. E. Page 2004 “Groups of Diverse Problem Solvers Can
Outperform Groups of High-Ability Problem Solvers.” Proceedings of the
National Academy of Sciences 101(46):16385–16389.
[14] Igbaria, M., Zinatelli, N., Cragg, P., & Cavaye, A. “Personal computing
acceptance factors in small firms: A structural equation model,” MIS Quarterly, 21:3, 1997, pp. 279-305.
[15] Keely, L. C. 2003 “Exchanging Good Ideas.” Journal of Economic Theory
111:192–213.
[16] Kuckertz, A.,Kohtamäki, M., Droege, C. (2010). The fast eat the slow—the
impact of strategy and innovation timing on the success of technology-oriented ventures. International Journal of Technology Management.
[17] Lerouge, C., Newton, S., & Blanton, J. “Exploring the systems analyst skill
set: Perceptions, preferences, age, and gender,” Journal of Computer Information Systems, 45:3, 2005, pp. 12-23
[18] Levin, S. G., and P. E. Stephan 1999 “Are the Foreign Born a Source of
Strength for U.S. science?” Science 285:1213–1214.
[19] Lundstrom, A., Stevenson, L. Entrepreneurship Policy for the Future. 2001,
Stockholm: Swedish Foundation for Small Business Research.
[20] Lundstrom A., Stevenson, L. A. Entrepreneurship Policy: Theory and Practice. 2005, 310 p.
[21] Mattoo, A., I. C. Neagu, and C. Ozden 2012 “Performance of Skilled
Migrants in the U.S.: A Dynamic Approach.” Regional Science and Urban
Economics 42:829–843.
[22] Michael S. C., Pearce J. A. The need for innovation as a rationale for
government involvement in entrepreneurship. Entrepreneurship & Regional
Development. May 2009, 21(3): 285-302.
[23] OECD (2008) Eurostat Entrepreneurship Indicators Programme. Measuring
Entrepreneurship: A Digest of Indicators. OECD.
[24] OECD (2010) SMEs: Entrepreneurship and Innovation. OECD Studies on
SMEs and Entrepreneurship.
[25] Onetti A, Zucchella A, Jones MV, Mcdougall-Covin PP (2012) Internationalization, innovation and entrepreneurship: business models for new technology-based firms. J Manag Gov 16:337–368
[26] Porter, C., & Donthu, N. “Using the technology acceptance model to explain
how attitudes determine Internet usage: The role of perceived access barriers
and demographics,” Journal of Business Research, 59:9, 2006, pp. 999-1007
[27] PORTER, M. & KRAMER, M. R. (2006). Strategy & Society: The Link
between Competitive Advantage and Corporate Social Responsibility. Harvard Business School Publishing Corporation.
60
[28] PRESUTTI, M., BOARI, C, FRATOCCHI, L. (2007) Knowledge acquisition
and the foreign development of high-tech start-ups: a social capital approach. Int Bus Rev 16(1):23–46
[29] SCHUMPETER, J. The Theory of Economic Development. Cambridge: Harvard University Press, 1934.
[30] SHARMA,D., BLOMSTERNO, A. (2003) The internationalization process
of born globals: a network view. Int Bus Rev 12(6):739–753
[31] SHERIF, K., ZMUD, R., & BROWNE, G. “Managing peer-to-peer conflicts
in disruptive information technology innovations: The case of software
reuse,” MIS Quarterly, 30:2, 2006, pp. 339-356.
[32] SIMPSON, W. G. & KOHEN. (2002). The Link between corporate social
and financial performance: evidence from the banking industry, Journal of
Business Ethics, 35/2, 97-109.
[33] SME definition: Commission Recommendation of 06 May 2003, OJ L 124
of 20.5.2003, p. 36.
[34] STEVENSON, L., LUNDTROM, A. On the Road to Entrepreneurship
Policy: Summary. 2002, Stockholm: Swedish Foundation for Small Business
Research.
[35] TEECE, D. (2010) Business models, business strategy and innovation. Long
Range Plan 43(2–3):172–194
[36] The Global Innovation Index. [accessed 2011-08-05] <http://www.globalinnovationindex. org/gii/main/fullreport/index.html>
[37] VARGO, S., LUSCH, R. (2004) Evolving to a new dominant logic for marketing. J Mark 68(1):1–17
[38] VENKATESH, V., MORRIS, M. & ACKERMAN, P. “A longitudinal
field investigation of gender differences in individual technology adoption
decision-making processes,” Organizational Behavior and Human Decision
Processes, 83:1, 2000, pp. 33-60.
[39] WEF (2011) Global Competitiveness Report 2010-2011. World Economic
Forum.
[40] YLI-RENKO, H., AUTIO, E. & SAPIENZA, H. (2002) Social capital,
knowledge acquisition and the International growth of technology-based
new firms. Int Bus Rev 11(3):279–304
[41] ZUCCHELLA, A., SIANO, A. (2014) Internationalization and innovation as
resources for SME growth in foreign markets: a focus on textile and clothing
firms in the Campania Region. Int Stud Manag Organ 44:21–41
61
Ing. Václav Hofman, Ph.D.
Medical University College in Prague
Duškova 7
150 00 Praha 5
62
Změny devizového kurzu ČNB a vývoj mezd
Changes in the exchange rate of the CNB and
wage developments
Jaruše Krauseová
Abstrakt
Oslabení české koruny ovlivnilo pozitivní vývoj tržeb exportujících firem. Zvýšení
tržeb a vysoký podíl přidané hodnoty na tržbách je předpokladem velikosti mzdových nákladů. Dané hodnoty však jsou především zásluhou inovačních aktivit a
nikoliv působením devizového kurzu.
Abstract
Czech crown depreciation had a positive impact upon the developement of revenues of exporting firms. An increase in revenues and a high share of the added
value in revenues of exporting firms. An increase in revenues and a high share of
the added value in revenue determine the labor costs. However, the values achieved
result particulary from innovations, not the exchange range effects.
Klíčová slova
devizový kurz, tržba, přidaná hodnota, mzdy
Key words
Foreign Exchange rate, revenue, added value, wages
V roce 2013 ČNB provedla oslabení české koruny s určitými výkyvy. V souhrnu
tyto změny představovaly oscilaci oslabeni devizového kurzu koruny kolem deseti
procent. Ve vztahu k podnikatelské sféře ČNB sdělila, že tímto chce podpořit pozitivní vývoj tržeb exportujících firem, zlepšit tím jejich možnosti tvorby vlastních
finančních zdrojů a to na mzdy. Záměr ČNB podpořit růst mezd je jistě pozitivní.
Nízké mzdy zejména vysokoškolsky vzdělaných pracovníků v oblasti vědy, školství, zdravotnictví atd. jsou jednou z příčin ekonomické emigrace a tím demografický vývoj v ČR ztrácí na kvalitě.
63
Dopad kurzových změn se bezprostředně měl projevit a také projevil na úrovni
podniků. Ve finančním řízení firem se často zdůrazňují některé způsoby tvorby
kapitálu jako je např. překapitalizování, podkapitalizování nebo zadluženost atp.
Většinou se pozitivně hodnotí překapitalizování a opomíjí se vyhodnotit alokaci
kapitálových zdrojů společností a skoro opomíjená jsou i další hlediska výsledků
finančního hospodaření. Zadluženost se odsuzuje, ačkoliv je cestou k rychlému získání toho kapitálu, který je nutný pro dosažení a udržení postavení podniku na trhu.
V úspěšném rozvoji podniku jsou však především významné hodnoty jichž má být
dosaženo, neboť jsou cílem podnikání. Přes různé názory na cíle podnikání je to
především velikost tržní hodnoty firmy a dosažení zisku, ale jsou i jiné a velmi
významné. Podle cíle podnikání se určují úkoly další úkoly v řízení podniku. Hodnotí se průměrná mzda, ale velmi významné je posílení finančních zdrojů na mzdy.
Pro finančního manažera je prioritní úkol řídit tvorbu kapitálu a mít připravenou
dostatečnou zásobu peněz. Pozornost v řízení firem směřuje k tržbám, které jsou
zásadním interním finančním zdrojem a předurčují možnost tvorby kapitálových
zdrojů. Podle výše tržeb si finanční manažer připravuje zásobu peněz z vlastní činnosti podnikání. Dalším jeho úkolem je, jak tyto finanční zdroje, ale také peníze,
rozdělit. Rozdělování finančních zdrojů, a jejich umístění do spotřeby - mezd a
investic,patří mezi velmi významné stránky finančního řízení.
Na základě rozdělování tržby vznikají hodnoty, které specifikují výsledky podnikání např. EBIT, EAT a další. Rozdělování tržby začíná materiálovými výdaji a
výdaji za služby. Z tržeb potom vzniká přidaná hodnota. Ve výkazu Účet zisku a
ztrát je přidaná hodnota vyjádřená v samostatném řádku a víme, že hodnota v něm
vyjádřená není základem pro platby daně z přidané hodnoty, ale má jiný význam.
Přidaná hodnota je finančním zdroj na mzdy, odpisy( jen daňově uznatelné),úroky,
daně a na zisk ( hospodářský výsledek daného účetního období). Tvorba a rozdělení
přidané hodnoty má následující postup:
1 Tržba (obrat)
2 - výkonová spotřeba
3 = přidaná hodnota
3 - mzdy
4 - odpisy
5 - úroky(finanční zisk nebo ztráta)
6 - daně
7 = čistý zisk
64
Pro rozvoj podniku a tudíž je významná velikost přidané hodnoty, která je ovlivněna mnoha vlivy, ale mezi základní patří:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
Objem prodaného zboží, služeb
Ceny prodaného zboží, služeb
Struktura prodaného zboží a služeb
Ceny materiálu a materiálových služeb
Množství spotřeby materiálu a materiálových služeb
Struktura spotřeby materiálu a materiálových služeb
Devizový kurz
Všechny výše uvedené faktory jsou předmětem podnikového řízení a úkol je zvyšovat tržby a také působit na snižování materiálových nákladů a služeb. Většina
faktorů ( od 1 – 6) je přímo ovlivnitelná podnikovým managementem. Vývoj devizového kurzu podnikový management ovlivnit nemůže, musí se vyrovnat s kurzovým rizikem. Devizový kurz ovlivňuje rozdílným způsobem tržby exportujících
a importujících firem.
Pro výhradně exportující firmy je výhodný trend oslabení koruny. Pro importující firmu je však velmi výhodný trend posilování koruny. Většina podniků však
současně importérem a také exportérem, záleží na vzájemném vztahu a především
objemu exportu a importu. Pro čistého exportéra má oslabení koruny pozitivní
dopad na přidanou hodnotu a pro čistého importéra je oslabení koruny nevýhodné.
V meziročním vývoji se má přidaná hodnota, tržba (obrat) a materiálové náklady
projevit následujícím trendem:
Ipřidané hodnoty > Itržeb > Ivýkonové spotřeby
Vývoj měřený meziročními indexy posuzuje dynamiku změn mezi výsledky finančního hospodaření a náklady. Dynamika vývoje přidané hodnoty má být vyšší, než je
meziroční vývoj tržeb. Současně meziroční vývoj tržeb má být vyšší, než je vývoj
výkonové spotřeby. Vznikají příznivé podmínky pro vývoj mzdových prostředků.
Můžeme z tohoto i odvodit cílový mzdový trend:
Ipřidané hodnoty > Itržeb > Iosobních nákladů
Pokud však je trend protisměrný a horizontálně v čase je vyjádřený:
Ipřidané hodnoty < Itržeb < Ivýkonové spotřeby
Může nastat dokonce i tento trend, který naznačuje finanční tíseň podniku:
Ipřidané hodnoty < Itržeb < Iosobních nákladů
65
Meziroční trend vývoje přidané hodnoty je nižší, než je trend vývoje tržeb a než
je vývoj materiálových nákladů. V této situaci materiálové náklady a náklady za
služby mají vyšší dynamiku než možný vývoj mzdových prostředků. Růst mezd
v této situaci je velmi nepravděpodobný. Pokud meziroční pokles osobních nákladů
je nižší, než je meziroční vývoj předané hodnoty a tržeb, potom se projevuje závažná
finanční tíseň podniku.
Posoudit meziroční trendy dopadu devizového kurzu tj. operací ČNB na vývoj
osobních nákladů prozatím nelze, protože trendová analýza vyžaduje vyhodnotit
období aspoň tří let. Statistická data mají prozatím dvě období, proto se musí zvážit
poměrové hodnoty.
Vztah přidané hodnoty a osobních nákladů je užitečné posuzovat podle podílu přidané hodnoty na obratu a podílu osobních nákladů na obratu. Čím vyšší je podíl
přidané hodnoty na obratu, tím větší jsou možnosti pro rozdělení osobních nákladů
tj. mezd z finančních zdrojů podniku.
V podniku vytvořená přidaná hodnota je nově vznikající hodnotou firmy, která se
rozděluje těmito směry:
• odměna za práci – mzdové náklady, tj. osobní náklady
• obnova – finančním zdrojem jsou odpisy dlouhodobého majetku
• rozvoj – finančním zdrojem je zisk aktivovaný do rozvoje podniku
• odměna pro vlastníky za riziko z podnikání – výplata dividendy nebo
podílu na zisku
Přidaná hodnota je novou hodnotou a vyjadřuje se jako finanční zdroj, který se dělí
mezi zaměstnance, banky, stát a podnik, a ten zastupuje vlastníky. Tento finanční
zdroj se dělí několik velmi významných subjektů a každý z nich vyjadřuje velmi
silnou zájmovou skupinu.
Zájmy subjektů, kteří se dělí o přidanou hodnotu, mají různý charakter a jejich
řízení je charakterizované řízením mezd, úroky, daněmi, odpisy a ziskem.
Způsob rozdělování tržby a řízení velikosti přidané hodnoty je ovlivněn způsobem
řízení jednotlivých společností, např. provázané vztahy mezi ekonomicky a vlastnicky spřízněnými osobami – podniky nemusí vést k zájmu o podporu růstu přidané
hodnoty.. Způsob finančního řízení je potom výrazně ovlivněný zájmy vlastníků.
Posoudit skutečný dopad změny devizového kurzu na mzdy lze provést jen v rámci
jednoho roku. Z tohoto hlediska jsou velmi užitečné statistické analýzy MPO.
Následující analytický pohled na přidanou hodnotu vychází z výsledků finanční
analýzy MPO za rok 2014.
66
Podle finanční analýzy Ministerstva průmyslu a obchodu za rok 2014 byl podíl přidané hodnoty v tržbách tj. obratu rozdílný v jednotlivých oborech činností podniku:
Přidaná hodnota / Obrat
Oborové zařazení podniků
1. - 4. Q 2014
DOBÝVÁNÍ A TĚŽBA
37,33 %
ZPRACOVATELSKÝ PRŮMYSL
19,23 %
VÝROBA A ROZVOD ELEKTŘINY A PLYNU
12,53 %
VODA, ROZVODY A SANACE
33,94 %
STAVEBNICTVÍ
16,7 %
VELKO A MALOOBCHOD, OPRAVÁRENSTVÍ
7,52 %
DOPRAVA A SKLADOVÁNÍ
25,24 %
INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ CINNOSTI
44,63 %
Podle výše uvedených čísel mají nejvyšší podíl přidané hodnoty na obratu informační a komunikační činnosti.
Podíl osobních nákladů na obratu v roce 2014:
Osobní náklady / Obrat
1. - 4. Q 2014
20,36 %
8,28 %
2,00 %
18,63 %
STAVEBNICTVÍ
11,42 %
4,39 %
19,32 %
18,62 %
67
Podíl osobních nákladů na obratu je dalším předpokladem pro motivační odměňování. Z tohoto hlediska má obor doprava a skladování nejlepší předpoklad pro
velikost mzdy na jednoho pracovníka.
Hrubý operační přebytek, který je předpokladem investičního rozvoje odpovídal
velikosti přidané hodnoty na obratu. (PH-ON) / Obrat:
Operační přebytek / Obrat
1. - 4. Q 2014
16,97 %
10,95 %
10,54 %
15,31 %
STAVEBNICTVÍ
5,28 %
3,13 %
5,91 %
26,02 %
V oboru Informační a komunikační činnosti je podíl hrubého operačního přebytku
na obratu nejvyšší. Podíl osobních nákladů na obratu neubírá na rozvojové síle.
Z hlediska dosaženého podílu přidané hodnoty na obratu jsou zřejmé rozdíly mezi
ekonomickými obory . Hodnota, která přesahuje padesátiprocentní podíl přidané
hodnoty na tržbách představuje velmi dobou tvorbu nové hodnoty podniku, jako
velmi dobrého předpokladu řídit vývoj mezd, platit úroky, daně a dosahovat vysoké
ziskovosti. Padesátiprocentní podíl však nepřekročil ani jeden ekonomický obor.
Příčiny jsou složité a důsledky jednoznačně omezují lepší využití motivační funkce
mzdy pro stabilní demografický vývoj.
Budeme-li se zabývat dopady kurzových změn na mzdy, potom je nutné odvodit
z daných statistických souborů informaci, která je relevantní k průměrné měsíční
mzdě. Poměrové hodnoty nemají vypovídací schopnost o celkové roční velikosti
osobních nákladů a z nich odvozených měsíčních osobních nákladů na jednoho
pracovníka. V statistických souborech jsou celkové osobní náklady a také počty
pracovních sil. Podle nich celkové roční osobní náklady na jednoho pracovníka
68
a z nich odvozené průměrné měsíční osobní náklady na jednoho pracovníka dosáhly
této výše:
Celkové osobní náklady (v tis. Kč) na jednoho pracovníka
1. - 4. Q 2014
585 633
513 150
840 631
487 546
STAVEBNICTVÍ
633 227
486 789
503 108
995 020
Měsíční mzdové náklady (v Kč) na jednoho pracovníka
Měsíční osobní náklady (v Kč) na jednoho pracovníka
1. - 4. Q 2014
48 802
42 762
70 052
40 629
STAVEBNICTVÍ
52 769
40 566
41 926
82 918
Podle výše uvedených hodnot je zřejmá souvislost mezi podílem přidané hodnoty
na obratu a velikostí měsíčních osobních nákladů. Podíl osobních nákladů v obratu
není jednoznačně významný z hlediska velikosti osobních tj. mzdových nákladů.
Obor dobývání a těžba má nejvyšší podíl osobních nákladů na tržbách 20,36 %, ale
69
průměrná mzda v roce 2014 je Kč 48 802,- . Obor informační a komunikační činnosti má podíl osobních nákladů na tržbách nižší než odbor doprava a skladování,
ale jeho 18,62% stačí na průměrné měsíční náklady ve výši Kč 82 918,-, tj. téměř
dvounásobně vyšší než obor dopravy a skladování. Z tohoto důvodu nepovažujeme
výši osobních nákladů na obratu za významnou.
Hrubý operační přebytek, který je předpokladem investičního rozvoje odpovídal
velikosti přidané hodnoty na obratu. (PH-ON) / Obrat. Nejvyšší podíl operačního
přebytku je v oboru informačních a telekomunikačních činností 26,02 %. Podle této
hodnoty se projevuje jasná preference rozvoje před mzdami.
Podle dat za rok 2014 se projevuje dopad preference rozvojových cílů před osobními náklady. Důsledek je pozitivní a průměrná mzda oboru informačních a telekomunikačních činností dosáhla nejvyšší úrovně ve srovnání s ostatními obory a to
Kč 82 918,-.
Možnosti vysokého podílu přidané hodnoty na obratu je předpokladem velikosti
osobních nákladů tj. souhrnného vyjádření mzdových nákladů. V oboru informačních a komunikačních činností je nejvyšší podíl přidané hodnoty na obratu 44,61 %
a tím je vytvořen předpoklad nejvyšších průměrných mzdových nákladů na zaměstnance Kč 82 918,-. Dané hodnoty však jsou především zásluhou inovací, které jsou
v oboru informačních a komunikačních činností prováděné pro další existenci firem
naprosto bezpodmínečně. Vliv devizového kurzu je zcela okrajový.
Vliv změn devizového kurzu ČNB na podíl přidané hodnoty v obratu je velmi okrajový. Větší pozornost si zasluhuje stále vysoká materiálová spotřeba, která se však
vlivem devizového kurzu nemohla snížit, protože představuje faktor importního
vlivu na materiálovou spotřebu a tím je dopad oslabení devizového kurzu na přidanou hodnotu protisměrný.
Problematika velikosti mzdového nákladu na zaměstnance je velmi ožehavá a má
pro demografický vývoj zásadní vliv. Nízké mzdy snižují stabilitu zejména kvalifikovaných pracovních sil . Tyto pracovní síly využijí možnosti velice pozitivního
volného pohybu na trhu práce a odchází tam, kde je jeiich kvalifikační potenciál
lépe využitý a lépe ohodnocený vyšší mzdou. S těmito pracovníky odchází i jejich
rodiny a dále dochází k potenciálnímu oslabení demografického vývoje.
70
Literatura
[1]
MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU. Analýza vývoje ekonomiky
ČR za rok 2014 [on-line]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument160232.
html [cit 10/2015]
doc. Ing. Jaruše Krauseová, CSc.
Katedra financí a účetnictví
Lindnerova 575/1
180 00 Praha 8
71
Economic, Social and Legal Problems of Demographic Developmen
III. Politické a sociální
aspekty spojené
s demografickým vývojem
72
72
Immigration Economies: Demographic Threats
Turned into Opportunities
Karel Helman
Abstract
The paper provides an insight into protracted displacement economies. It is based
on selected survey reports available online. The two chosen case examples suggest
the alternatives to the encampment of refugees, reflecting upon their experience in
urban African and US centres. The present overview outlines some local solutions
to global demographic challenges, indicating how refugee policies facilitate migrant integration, immigrants achieving sustainable self-sufficiency and invigorating neighbourhood communities. Arguing how immigration benefits the economy
and workforce, the above field research findings dispel some misconceptions about
refugees’ livelihood dependency and economic status. The proposition of a plausible political economic scenario applicable to refugee hosting countries might
potentially help mitigate the pending demographic crisis.
Key words
protracted displacement, internally displaced persons, refugees, humanitarian aid,
encampment, urban resettlement, integration
1 Introduction
The issue of immigrant political economies has been brought to the limelight by
the current migrant crisis, immigration regulation posing a major problem. The present paper compiles selected research outcomes on the refugee experience drawn
from two geographically distant case examples, aiming to highlight some common
trends and dispel certain misperceptions. The two field study projects examined
in this paper reflect the views of the opposite sides – refugees themselves and the
host community representatives, thus providing a two-sided picture of the issue.
An online literature search having been performed, data were borrowed from a few
recent reports on immigrant demographics and economies that suggest potential
local answers to global challenges.
73
2 Recent trends and solutions
2.1 Involuntary displacement
A record number of people have been displaced across the world. Humanitarian
crises fuelled by forced displacement induced by persecution, violence and natural
disasters1 have become a major global phenomenon. Involuntarily displaced populations have grown at an unprecedented rate since 2000, increasing by 1.6 million
a year on average. According to UNHCR statistics, worldwide displacement has
reached its historical peak amounting to a high of 59.5 million of the forcibly displaced in 2014 (compared to 51.2m in 2013 and 37.5m a decade ago), 38.2 million
of whom are internally displaced persons (up from 33.3m in the previous year),
19.5 million refugees (against 16.7m in 2013) and 1.8 million pending asylum
claimants (up from 1.2m); see [18]. The largest leap ever recorded in a single year
signals a still further deteriorating trend perspective.
The majority of displaced people stay in their home countries. The proportion of
IDPs grew globally from 50 to 64 % between 1989 and 2014, particularly due to
civil wars (Syria, Colombia, Palestine, Sudan and Iraq having produced over half
of IDPs and refugees around the world). However, there is an significant increase
in numbers of refugees fleeing from oppressive regimes and conflicts who seek
refuge in a foreign (less or more distant) country. (Just seven of them – Syria, Iran,
Pakistan, Lebanon, Turkey, Palestine and Jordan – bear the brunt of hosting more
than half of world’s refugees.) Most refugees have been displaced from and exiled
to less developed countries (in terms of governance, protection and human rights),
about 60 % of all displaced people coming from and 48 % arriving in countries
labelled as “[high]alert” on the Fragile States Index; see [7]. (UNHCR 2015 figures
are even higher.)
2.2 Displacement duration and location
A humanitarian duty is to take care of people fleeing violence – even by “warehousing“ them in detention centres temporarily if possible. Refugee camps are generally
supposed to serve as an emergency solution for the life protection of those in urgent
need. This, however, usually ends up in the so called protracted displacement
when people have been displaced for more than five years. The proctractedness of
most displacement situations is even more extensive, over 80 % of refugee crises
The threat of hunger and thirst is the driving force behind most humanitarian crises, millions
of people worldwide becoming food and water insecure. A mass exodus from climate change-affected areas is estimated, conservative demographic projections beyond 2050 forecasting more
than 200 million of “environmental refugees”.
1
74
lasting for ten or more years. (The statistics are not exact enough, but Crawford
et al. (2015) underscore that only “less than one in 40 refugee crises are resolved
within three years”; see [7]. Conflict-induced IDP displacement is reported to last
for 23 years on average.) 2014 estimates indicate that almost 13 million people in
about 30 countries are living in such a protracted refugee situation. Their numbers
have risen twofold over the last decade, the highest figures being recorded in the
Middle East (4.8m Palestinians) and south Asia (2.6m Afghans in Pakistan and
Iran).
An increasingly urban character of displacement is another symptom. Refugees
and IDPs are drawn from rural and country remote settings (camps) to cities (not
just suburb slums) and towns, about 59 % of them living in metropolitan areas;
UNHCR indicates more than a fivefold increase in urban-settled refugees in recent
years. They are attracted by better access to jobs, social services, education and
business opportunities. Moreover, urban development communities are more
cost-effective than settled camps; see [1]. (Self-settling of refugees, however, has
become inconsistent with international legal regulations for their protection – the
1964 Control of Alien Refugee Act in particular – that require them to reside in
designated settlements 2.)
2.3 Encampment alternatives
Viable alternatives to the internment of refugees and asylum seekers have become
the focus of international aid organisations (UNHCR in particular). Some projects
have been underway, going beyond just philantropically meeting refugees’ basic
needs towards their self-reliance, private sector-backed fundraising schemes having
been adopted. They strive to prevent immigrants from long-term dependence on the
assistance “care and maintenance” programmes, building upon their own aspirations, qualifications, talents, skills and entrepreneurship.
There are three possible durable solutions for interned refugees – assisted voluntary
return home3, relocation4 and/or integration in their place of exile. The “dispersion”
of refugees in mainstream economy urban regions sets the ground for the host comThose who avoid refugee camps risk falling into category of “undocumented economic migrants subject to deportation”.
3
Crawford et al. (2015) indicate that once people have been displaced for half a year, they are
not likely to return to their home country within the following three years; see [7]. On the other
hand, Asylum Access executive director Emily Arnold-Fernandez notes that refugees who work
are more likely to return home sooner than those who do not; see [1].
4
The resettlement of refugees is a resource-consuming, lengthy process. UNHCR considers less
than one percent of all global refugees as candidates for redistribution; just about 100,000 refugees having been relocated by UNHCR worldwide in 2014.
2
75
munity to facilitate both local and national integration (thus preventing segregation
in settled areas, which fuels xenophobia on both sides).
Remarkable examples of successful integration in urban-settled centres are
Kampala, the capital city of Uganda and Nashville in Tennessee, U.S.A. –
comparably populated (around 1.5m inhabitants) metropolitan areas hosting fast-growing migrant communities. They provide reliable data for the field research
on refugees’ self-sufficiency and contribution and present a model for governments
and municipalities that deal with protracted refugee situations worldwide. (Both
Uganda and the U.S. have developed flexible legislature, in terms of labour law
regulations in particular. It is, however, beyond the scope of the present paper.)
2 Integration field studies
2.1 The two refugee-hosting countries
According to 2014 figures, Uganda hosts more than 385,000 refugees and 35,000
asylum claimants scattered throughout the country across nine major UNHCR-assisted settlements. The capital Kampala boasts of the second largest refugee
community (after Nakivale rural settlement) composed of many nationalities
(mostly Congolese, Somali, Ethiopian, Eritrean, Rwandan, Sudanese and Burundian, the first three concentrating in Katwe, Kisenyi and Kabalagala neighbourhoods of Kampala respectively). The traditional Ugandan hospitality, alongside generous asylum policies help mitigate humanitarian emergencies in the neighbouring
and nearby (civil war-stricken, unstable) countries, the government allocating land
and deploying civil servants, teachers and health workers to designated settlements
and households. The 2006 Refugees Act reflects international protection principles,
recognizing the right of the immigrants to work and move around freely as well as
choose whether to live in a rural settlement or to be relocated to an urban centre.
The United States is historically built on immigrant tradition of a “promised land”,
absorbing almost 20 % of international migrants in the long run. The foreign-born
population has increased from 9.6 to 45 million since the 1965 Immigration and
Nationality Act was passed, having replaced an exclusionary quota system (favouring immigrants from northern Europe) with an emphasis on family reunification
and – more or less skilled – immigrant workforce (the latest global waves arriving
predominantly from Latin America and south-east Asia5). The share of the foreignThe Pew Research Center report (28 Sept. 2015; see [11]) found that since 2011, the numbers
of immigrants from Asia (mostly Chinese and Indians) have surpassed those of Latinos; 47 %
of immigrants being from Latin America now. (According to 2012 Yearbook of Immigration
Statistics, the percentages of successful asylum claimants, allowed to work in the U.S. between
5
76
-born has risen to nearly record-breaking 14 % of the nation’s population6. However,
high 2000-2010 migratory tides of one million people a year dropped to less than
400,000 between 2010 and 2015 mainly due to a steep decline in illegal immigration
from Mexico. (The US annual admission quota for refugee resettlements [70,000]
was fulfilled in 2013 and 2014, having represented a 20% increase from previous
years; the top three nationalities of refugees admitted since 2010 are Iraqi, Burmese
and Bhutanese.) Most migrants are lured by large American cities such as New York
(foreign-born residents making up 44 % of its population [2011]), Los Angeles,
Chicago or Houston. However, many medium size cities have become reception
centres for federal refugee assistance programmes (e.g., Ft. Wayne, IN, Boise,
ID, Bowling Green, KY, Manchester, NH). Also Nashville, a metropolitan hub of
Davidson County, Tennessee, has developed into an inclusive destination for both
labour migrants and refugees7. In the late 1970s, the federal government started to
settle immigrants in the Nashville region. (Refugee placements began with Laotian
settlements, followed by Burmese, Somali, Sudanese and Kurdish immigrants in
the 1990s; Nashville is currently hosting the largest community of Kurds outside
the Middle East.) Since 2000, the number of the foreign-born has more than doubled, now making up 12 % of Nashville’s population (including an estimated 50,000
undocumented immigrants residing in the region8).
2.2 Refugee myths uprooted
In Uganda, the Humanitarian Innovation Project (pursued in partnership with
UNHCR) was run by Oxford University’s Refugee Studies Centre in 2014, having
conducted research on the role of the private sector and technology in refugee protection and self-reliance; see [14] and [15]. The researchers carried out a survey
among 1,593 refugees in Kampala and two rural settlements (Nakivale and Kyangwale), the former hosting 24 %, the latter two 36 and 13 % of all refugees respec2000 and 2012, are as follows: Asia 46 %, Africa 29 %, South America 8 %, North America 10
% and Europe 7%.)
6
The Pew report predicts that if current demographic trend continues, future immigrants and their
offspring will constitute 88 % of the US population growth, i.e. 103 million people, as the nation
will have grown to an estimated 441 million by 2065.
7
President Barack Obama lauded the Nashville achievements in his speech delivered at an
immigrant community centre Casa Azafran in South Nashville (10 November 2014). “New
Nashvillians” are “us,” Obama said. “They work as teachers in our schools, doctors in our
hospitals, police officers in our neighborhoods.They start small businesses at a faster rate than
many native-born Americans.They create jobs making this city more prosperous, and a more
innovative place.”
8
A third of local immigrants have already become US citizens; over 40 % of Nashville residents
who have not been naturalized yet are eligible to apply for citizenship.
77
tively. They employed a participatory approach, having trained and recruited local
and refugee assistants into the analytical team, thus building mutually beneficial
trust. The project produced some case studies and reports focusing on refugees’
livelihoods, economic strategies and impacts on the host country.
A comprehensive project report (see [2]) underpins immigrants’ economic competitiveness and contribution to the local economy. The conclusions set out to invalidate
some deep-rooted misperceptions. Refugees are more economically integrated
and diverse as well as technologically literate and better educated9 than may have
been expected. They earn their livelihoods, becoming independent on humanitarian
aid.
The research results display noticeable heterogeneity across the immigrant economy. An overwhelming majority (99 %) of rural refugee households are engaged
in independent income-earning activities (mostly farming, growing crops, maize-milling, etc.), thus enhancing the country’s food security. Also the majority of
Kampala-based refugees are employed, local businesses relying upon their labour
in many ways. The survey outcomes also suggest that refugees – having been permitted to start businesses – went on to create new jobs, even recruiting Ugandan
locals (21 % of Kampala respondents are employers, 40 % of them employing
nationals). The researchers found thriving small businesses run by immigrants,
the diaspora community having provided capital for start-ups. (Omata & Kaplan,
see [14], give examples of restaurants, mini-supermarkets, guesthouses, hairdresser’s salons, garages and transportation services run by refugee entrepreneurs.)
Foreign-born residents become involved in trading (purchasing and selling goods
and services), reaching out to regional and (trans)national markets, exporting their
products to both neighbouring and distant countries (for example, maize grown in
settlements to the former, textiles and jewellery made by Congolese refugees to the
latter countries). They also supply larger-scale companies, strengthening market
linkages and growing the customer base. Immigrants, those self-employed in particular, thus accrue economic benefits both to themselves and the adoptive country,
contributing to the local prosperity.
Most refugees use information technologies for income-generating activities at an even higher
level than the national population on average. (In Kampala, 96 % of refugees interviewed use
mobile phones, 30 % also for money transfers as part of their livelihood strategy.) Ugandan
evidence also suggests that 70 % of the refugees have either finished (or have been attending) at
least secondary education, 30 % of them having received tertiary education degree before leaving
their home country.
9
78
2.3 Workforce and entrepreneurship
In 2005, a non-profit organization Welcoming Tennessee introduced a scheme
supporting the interaction between mainstream institutions and the immigrant
population, facilitating partnerships between local municipalities and newcomers10. Mutually beneficial alliances are appraised by a survey undertaken by the
Research Center of the Nashville Area Chamber of Commerce in 2015, reflecting
upon the achievements and presenting views of about two hundred local business
and community leading personalities. The survey underscored a unique ability of
Nashville “open society” to integrate immigrants, thus strengthening shared purpose and providing reciprocal gains.
The project report (see [17]) summarizes economic and social contributions of
immigration, diagnosing its impact on different aspects of local economy and public
environment. There is an overall agreement among the interviewed leaders that the
relocation of immigrant workers and entrepreneurs with their skills, industry and
business expertise has enhanced the region’s competitive advantage (an increase
in innovation and productivity being valued “very favourably and favourably” by
65-70 % of respondents). The survey feedback proves that the efforts of both private
and public organizations to incorporate foreign-born residents have produced tangible outcomes across economic sectors11, boosting the labour market dynamics12.
Respondents also appreciate the ability to “reach a more global audience” (72 %)
and recruit talented foreign workers (71 %). Furthermore, Nashville boasts of high-level entrepreneurship (23 % of workers in the region are self-employed, 13.9 %
of business owners being foreign-born residents), which is acknowledged by 71 %
of survey respondents.
In addition to economic benefits, the above survey highlights immigrant contributions to wider community life, cultural diversity and “added language capabiThe project developed into “Welcoming America” movement, a federal network of organizations that promote the economic engagement of immigrants, assisting them to assimilate into
American society, thus fostering their economic and social mobility. Since 2009, local governements of 57 counties and cities across the U.S. have become involved in the programme.
11
Immigrants account for a considerable proportion of employees in four of Nashville’s ten largest industries, namely 16.7 % in Education and Health Services, 12.2 % in Professional and
Business Services and 15.5 % in Arts, Entertainment and Accommodation as well as in Construction; see [12].
12
The Nashville region yielded the second highest score on 2011 Gallup’s Job Creation Index
among the fifty largest US metropolitan areas (after Oklahoma City, OK, together with Pittsburgh,
PA and Richmond, VA). Local employers were reported to expand the size of their workforce
more (by 37 %) than they reduce it (by 15 %) – JCI score thus reaching 22 points.
10
79
lities”13 being regarded as even more beneficial. (The city representatives suggest
some areas pivotal to successful community integration. Continuous support for
newcomers by natives and effective language, vocational and technical education
and training are considered of the utmost importance by 75 % and 77 % of the
respondents respectively.)
3 Humanitarian challenges turned into opportunities
3.1 Rather an asset than a burden
The case examples considered above are just two of numerous research data sources
supporting the hypothesis that, overall, the benefits brought about by immigration outweigh its costs14. 2014 OECD figures, for instance, show that over the last
ten years immigrants have accounted for 47 % of the workforce increase in the
United States and 70 % in Europe respectively, host countries taking advantage
from their skills and expertise. However, despite contributing in taxes more than
what they obtain in salaries and welfare, financial impact of immigrants on destination (OECD) countries over the past 50 years has been generally neutral, “barely
exceeding 0.5 % of GDP in either positive or negative terms”; see [10]. Altogether,
nevertheless, immigration has a minor positive effect on the GDP of hosting countries (not on per capita though), leading to modest economic growth; see, e.g. [5].
Empirical findings align with theoretical assumptions that immigration raises total
income a little and redistributes it by depressing the wages and salaries of competing – mostly local – workers15. (According to George Borjas, a leading immigration economist, all immigrant workers [both legal and illegal] make the US GDP
ca. 11 % higher [1.6 trillion dollars] each year, 97.8 % of the above increase going
to the immigrants themselves as their income, the remaining 2.2 % – the so called
immigration surplus – accrue to the native-born16; see [4].)
Immigrants drawn from distant parts of the world speak about 140 languages; Spanish, Arabic
and Kurdish being the most widespread. (The state of Tennessee has developed a correspondingly diverse school system; tens of thousands of students statewide learn English in their local
catchment schools.)
14
Also opinion polls correlate with this assumption. According to the Pew Research Center
enquiry, immigrants generally pose a problem for 41 % respondents, burdening the society; only
a slight majority of respondents think that the country is strengthened through immigrants’ “hard
work and talents”; see [6].
15
According to recent studies, immigration causes a slight wage reduction (by 2-5 %) of native
low-skilled workers, secondary school dropouts in particular.
16
Calculated as an increase in profits (by an estimated $437 billion a year) minus the natives’
wages ($402bn), the immigration surplus thus being $35bn, i.e. an estimate yielded from the
standard model of a competitive labour market.
13
80
In the long-term perspective, immigration creates a potential for productivity and
generates income gains for the whole economy. In the short run, however, foreign-born workers slightly increase the rates of native unemployment since it takes some
time for the economy to absorb (and adjust to) new migrants. The most vulnerable
are lower-skilled workers, including long-settled immigrants, who are threatened
by wage reductions and unemployment more than most natives, because they can
be replaced by newcomers.
3.2 Help them help themselves
Protracted displacement is a frustrating experience causing refuge-seekers psychological and existential traumas, discrimination levels spanning from acute to
mild. People in protracted refugee situations “find themselves in a long-lasting and
intractable state of limbo. Their lives may not be at risk, but their basic rights and
essential economic, social and psychological needs remain unfulfilled” ([16]).
The trend towards urban displacement impacts the effectiveness of humanitarian
aid and development investments. Assistance providers have to consider that
more displaced people have been living in urban private accommodation. Moreover,
standard aid packages are rather short-term, handling the initial emergency phase
through the provision of basic food, clothing, temporary shelters and healthcare. If
refugees are not allowed to legally and sustainably earn these livelihoods, they have
to rely on external assistance. Since most displacement crises last for a much longer
time, long-term measures (permanent access to employment, education, healthcare
and social services) are to be taken.
The assertion of employment rights in particular is in the common interest of both
foreign-born and native communities since it leads to the self-sufficiency of the
former, benefiting the latter. Most international migrants arrive as humanitarian
refugees and labour immigrants. The former ones are potential workers as well,
even though entering a job is not their primary aim, push factors being predominant in their cases. Employment opportunities, however, play an important role
among pull factors and refugees eventually look for a job. If an equal access to
legal employment is not guaranteed, they are pushed into black labour market and
remain dependent on humanitarian assistance; see [8].
Despite the “urbanization” of refugees, it is a common practice that financial
donors – in compliance with the host country’s policies – prefer financing the rural
internment camps. The current assistance-funding scheme still focuses on newly
displaced people, not adequately helping long-term refugees to earn sustainable
livelihoods. The latter have to be, therefore, encouraged to “help themselves” as
81
Alexander Betts, the director of the Humanitarian Innovation Project in Uganda,
puts it: “The key […] to this is helping refugees to help themselves. […] Refugees
are not just passive victims. […] [T]hey have capacities as well as vulnerabilities.
Interventions might better nurture such capacities through, for instance, improving
education, access to microcredit, business incubation and improved internet access.
If we recognise and understand refugee economies, we may be able gradually to
turn humanitarian challenges into more sustainable opportunities.”17
4 Conclusion
The present paper affords insights into sustainable innovative livelihood solutions,
highlighting the potential of refugee communities. It focuses on two field case studies drawn from African and American metropolitan settings – the gateways for
successful refugee integration into wider local environments. Cities like Kampala
or Nashville represent inspirational examples of efficient immigration policies invigorating the neighbourhood economy and benefiting society as a whole.
The research outcomes have challenged concepts of refugee assistance, advocating
the self-settlement and urbanization of refugees. A rigid aid-centric approach, based
on long-term assisted livelihood dependency, has to be replaced by effective strategies promoting refugees’ self-reliance. Protractedly displaced people need hope
and resilience to cope with frustration and to develop ways of supporting themselves, overcoming legal and economic barriers. Despite little statistical evidence, it
is obvious that the employment rights open opportunities to facilitate self-sufficient
refugee and IDP economies. Progressive immigrant legislation allowing refugees to
work legally is conditio sine qua non of their integration, employment and education being mutually reinforcing motivators. There is extensive economic evidence,
on the other hand, that immigration helps drive the job growth, bolstering the
workforce by either preserving or providing jobs.
In periods of economic downturn in particular, the idea that immigration burdens
the economy resonates among the general public. Research results, however, indicate more complex consequences. The assumption that the costs of immigration
are altogether outweighed by the benefits for the host country has been proved both
theoretically and empirically. Several recent studies dealing with protracted displacement economies have underscored the economic contributions made by refugees, contradicting general misperceptions about their dependency and economic
status in the long run. If refugees are granted the same basic freedoms as nationals,
allowing them to work, move freely and live in urban settlements rather than in
rural camps, the majority of them become not just independent of humanitarian
17
See [3].
82
aid but also self-sufficient. Furthermore, treated not just as passive beneficiaries
but as development actors, refugees can represent an asset for the society – both
demographically and economically. Private enterprises engage them not only as
employees or customers, but as producers as well, utilizing their skills and entrepreneurial qualities.
The implied coincidence of demographic diversification with the economic
growth and reputation as well as the indicated relationship between steady growth
(even during the global recession) and immigrants’ right to work are worth further
examination. Additional comparative research on living under displacement conditions has to be performed and supplemented by a thorough cost-benefit analysis.
Both the above case examples provide just preliminary findings. Their generalizability is limited by small sample sizes and the evidence of economically relevant
experience is to be corroborated by other data sources. Moreover, both Kampalaand Nashville-based immigrants enjoy rare economic, legal and cultural opportunities – living in stimulating regulatory environments. Unlike the majority of
countries that receive and encamp refugees, the Ugandan and US governments
promote consistent development-based immigration strategies that may serve as
a model for host countries worldwide.
To prevent internally displaced people from spilling out over the borders, thus
becoming international refugees is an intriguing task. Nevertheless, the economic
stabilization of resettled refugees within the affected country or in the first safe
host country appears to be crucial. The above mentioned research findings bear
significant practical implications. Apart from a direct impact upon humanitarian
actors’ work, they also lead to a fundamental rethinking of the political economy
of a migrant experience, inspiring relevant government and local policies. They
not just provide the data platform for further discussion on potential and actual
solutions but may be transferable and applicable to acute displacement situations, thus helping mitigate current refugee flows. Kampala and Nashville lessons
are worth learning.
References
[1] ARNOLD-FERNANDEZ, E. From Syria to Central African Republic: how to invest in refugees. In: The Guardian,
26 February 2014. Online edition: http://www.theguardian.
com/global-development-professionals-network/2013/jul/15/
world-refugee-day-refugees
[2] BETTS, A., BLOOM, L., KAPLAN, J., OMATA, N. Refugee economies:
Rethinking Popular Assumptions. Refugee Studies Centre: Oxford, 2015.
83
[3]
[4]
[5]
[6]
[7]
[8]
[9]
[10]
[11]
84
Available from: http://www.rsc.ox.ac.uk/files/publications/other/refugee-economies-2014.pdf
BETTS, A. Five things they tell you about refugees that aren’t true.
In: The Guardian, 20 June 2014. Online edition: http://www.theguardian.com/global-development-professionals-network/2014/jun/20/
refugee-myths-uganda-economy-research
BORJAS, G. Immigration and the American Worker. Center for Immigration Studies: Washington, April 2013. Available from: http://cis.org/
immigration-and-the-american-worker-review-academic-literature
BOUBTANE, E., DUMONT, J.-Ch., RAULT, Ch. Immigration and economic growth in the OECD countries 1986-2006. Documents de travail du
Centre d’Economie de la Sorbonne 2013.13R. ISSN 1955-611X - Version ré.
2013. Available from: https://halshs.archives-ouvertes.fr/halshs-00800617v2/
document
Broad Public Support for Legal Status for Undocumented Immigrants. Pew Research Center. June 4, 2015. Available from: http://www.people-press.org/2015/06/04/
broad-public-support-for-legal-status-for-undocumented-immigrants/
CRAWFORD, N., COSGRAVE, J., HAYSOM, S., WALICKI, N. Protracted
displacement: uncertain paths to self-reliance in exile. Humanitarian Policy
Group and Overseas Development Institute: London, 2015. Available from:
http://www.internal-displacement.org/assets/publications/2015/20150930-201509-global-protracted-displacement-odi/201509-global-protracted-displacement-odi-FULL-Report.pdf
Global Refugee Work Rights Report. Asylum Access, 2014. Available from:
http://asylumaccess.org/wp-content/uploads/2014/09/FINAL_Global-Refugee-Work-Rights-Report-2014_Interactive.pdf
Immigration and the Revival of American Cities: From Preserving Manufacturing Jobs to Strengthening the Housing Market. Partnership for a
New American Economy and Americas Society/Council of the Americas,
September 2013. Available from: http://www.as-coa.org/sites/default/files/
ImmigrationUSRevivalReport.pdf
Migration Policy Debates. OECD. May 2014. Available from: http://www.
oecd.org/migration/OECD%20Migration%20Policy%20Debates%20
Numero%202.pdf
Modern Immigration Wave Brings 59 Million to U.S., Driving Population
Growth and Change Through 2065. Pew Research Center, September 28,
2015. Available from: http://www.pewhispanic.org/files/2015/09/2015-0928_modern-immigration-wave_REPORT.pdf
[12] New Americans in Nashville: A snapshot of the foreign-born population.
Partnership for a New American Economy analysis of 2008-2012 American
Community Survey 5-Year Estimates, 2014. Available from: http://www.renewoureconomy.org/wp-content/uploads/2014/09/new-Americans-in-Nashville.pdf
[13] New Americans on Long Island: A Vital Sixth of the Economy. Fiscal Policy
Institute, 2011. Available from: www.fiscalpolicy.org/FPI_NewAmericansOnLongIsland_20120119.pdf.
[14] OMATA, N., KAPLAN, J. Refugee livelihoods in Kampala, Nakivale,
and Kyangwali: Patterns of engagement with the private sector. Working
Paper Series 95. Refugee Studies Centre: Oxford, 2014. Available from:
http://www.rsc.ox.ac.uk/files/publications/working-paper-series/wp95-refugee-livelihoods-kampala-nakivale-kyangwali-2013.pdf
[15] OMATA, N. Refugee livelihoods and the private sector: Ugandan case study.
Working Paper Series no. 86. Refugee Studies Centre: Oxford, 2012. Available from: http://www.rsc.ox.ac.uk/files/publications/working-paper-series/
wp86-refugee-livelihoods-private-sector-uganda-2012.pdf
[16] The State of the World’s Refugees 2006: Human Displacement in the New
Millennium. UNHCR, 20 April 2006. Available from: http://www.unhcr.
org/4a4dc1a89.html
[17] Welcoming Nashville: Perspectives and Trends. Report by the Nashville
Area Chamber of Commerce Research Center Commissioned by Welcoming
America, June 2015. Available from: http://www.welcomingamerica.org/
wp-content/uploads/2015/06/WA_Print.pdf
[18] Worldwide displacement hits all-time high as war and persecution increase.
UNHCR, 18 June 2015. Available from: http://www.unhcr.org/558193896.
html
PhDr. Karel Helman, Ph.D.
Katedra jazyků a společenských věd
Lindnerova 575/1
180 00 Praha 8
85
Demografia a diverzita v politických
organizáciách
Demography and diversity in political
organizations
Viera Žúborová
Abstrakt
Výskum demografie a diverzity je aktuálny už vyše 40 rokov a neustále sa vraciame
k prvotným začiatkom jeho riešenia. Predkladaný článok vychádza z výskumu
diverzity v kontexte s migráciou a vyslovuje predpoklad, že v budúcich rokoch budú
viacerí lídri organizácií čeliť výzvam, ktoré sú spojené s rôznorodosťou v rámci ich
pracovnej komunity. Môžeme takéto niečo pretaviť aj do politickej sféry? Môžeme
zároveň vysloviť domnienku, že vyššia miera diverzity robí z politických strán menej
funkčné subjekty? Hlavným cieľom predkladaného článku je systematická analýza
jednotlivých výskumov vychádzajúcich z demografie, organizovanosti a diverzity,
a ich vzťahov smerom k politickej sfére. Zámerom predkladaného článku je sumarizácia empirických dát v kontexte objasnenia potenciálneho efektu diverzity smerom
k straníckej politike, ako aj načrtnúť možné sféry budúceho výskumu v danej oblasti.
Abstract
The research on demography and diversity is looking back to the roots of it and
its more than 40 years now. Based on the review in the demography – diversity
research we may conclude that in the coming years major leaders of organization will be challenge the increase of diverse workforce. Can we observe the same
also in the politics? Can we also suggest that the diversity make party politicians
functioning more difficult? The purpose of this paper is on one hand provide a systematic review of the literature on organizational demography and diversity, and
the relations to the political sphere. The mail goal of this article is to summarize
the empirical evidence of potential effects of diversity in the party politics, and also
suggest areas for further research.
Klíčová slova
Demografia, diverzita, organizovanosť, politické strany, Slovenská republika
Key words
Demography, diversity, organisation, political parties, Slovak republic
86
1 Chápanie diverzity a výkonnosti v organizáciách
Posledné roky sa v rámci demografického výskumu stretávame s viacerými sférami, ktoré sú nielen aktuálne, ale vykazujú veľmi zaujímavý potenciál skúmania.
Jednou sférou pozícia demografia, demografických ukazovateľov v kontexte akejkoľvek organizácia. Respektíve do akej miery demografické ukazovatele a diverzita vplývajú na efektívnosť, akcieschopnosť organizujúcej sa komunity, subjektu.
(Mosneaga, 2014).
V ostatných rokoch sa môžeme zhodnúť z viacerými výskumami, ako aj štúdiami
poukazujúcimi na skutočnosť, že globalizácia nielenže zbúrala hranica pri vytváraní nových sietí v akejkoľvek forme organizovanosti, ale taktiež zmenila zásadne
niektoré základy v organizáciách. Globalizácia tak prispela k väčšej trhovej rivalite,
ktorá nielenže nepozná geografické hranice, ale ani hranice časové a ktorá viedla
k znižovaniu životnosti ponúkaných produktov a zvyšovaniu schopnosti inovatívnych riešení smerom k zvyšovaniu akcieschopnosti a pozície na akomkoľvek trhu.
Globalizácia taktiež priniesla vyššiu diverzitu v rámci organizácií a to konkrétne
národná diverzita, etnická diverzita či vzdelanostná / osobnostná diverzita. Inými
slovami povedané v ostatných rokoch jednotlivé organizácie čelia jednej problematiky, nielenže by mali byť schopné nájsť jedného človeka na konkrétnu pozíciu, ale
kombináciu takých ľudí, ktorí by boli schopní vychádzať medzi sebou. (Devine,
Clayton, Philips, Dunford a Melner, 1999; Schneider, Northcraft, 1999).
Môžeme teda konštatovať, že diverzita výrazným spôsobom kreuje nové trendy
v oblasti organizácie a manažmentu. Ale taktiež súhlasíme, že vyššia diverzita
v určitej komunite, organizácie, ktorej cieľom je získavať zisk vedia k väčším problémom v rámci organizovanosti a ovládateľnosti takto rôznorodej komunity. Otázka
v rámci tohto prekladaného článku však znie veľmi jasne, do akej miery a či vôbec
sa dajú niektoré závery, východiská ako aj teórie, koncepty pôsobiace v rámci
dominantne ekonomickej sféry pretaviť do tej politickej.
Aj napriek tomu, že politická strana ako organizačná jednotka sa vo viacerých
veciach odlišuje od typickej trhovej organizácie, môžeme konštatovať, že jej členovia sú v nej aj na základe určitej seba-kategorizácie. Inými slovami povedané,
seba-kategorizácia je proces kedy jednotlivec sa kategorizuje do skupiny na základe
„primitívnych“ sociálnych kategórií akými sú rasa, pohlavie, vek a v niektorých
prípadoch aj na základe tzv. „tichých“ premenných akými je zameranie, či náboženstvo, miera vzdelania a pod. Viacerí autori sa zhodujú na tom, že daný proces
vzniká na základe stereotypov a polarizácia, inakosť je tak vnímaná v takýchto
procesoch ako nedostatok. (Messick, Massie, 1989)
87
Teoretický koncept, ktorý definuje danú seba-kategorizácia vychádza z termínu
sociálna kategorizácia. Musíme však zdôrazniť, že daná teória skôr zavrhuje pozitívne efekty heterogénnych skupín a organizácií, a skôr zvýrazňuje ich negatívne
javy, akými sú napríklad neschopnosť komunikácie, nedostatok kooperácie a zvyšujúce sa konflikty. (Trandis, Kurowski, Gelfand, 1994; Stephan, Stephan, 1985)
Podobný pohľad na rôznorodosť v skupinách, organizáciách nám poskytuje ďalšia
teória, ktorá skôr hovorí o tom, že ľudia sa združujú dominantne na základe hľadania seba podobných v rámci spoločnosti (tzv. atraktivita – Pfeffer, 1983).
Posledný teoretický koncept, ktorý je v úzkom kontexte k riešenej problematiky
je koncept nahliadajúci na diverzitu vo vzťahu k rozhodovaniu (decision making).
Musíme však povedať, že daný koncept vníma „diverzity“ aj ako pozitívny jav,
ktorý by sa mal využiť pri rozhodovacích procesoch a komunikácií. Keďže sa
domnieva, že vysoko heterogénne spoločnosť majú väčší dosah na nahromadenie
informácií, ako aj väčší prístup k informačných tokov nachádzajúcim sa v externom prostredí organizácie. Daný teoretický koncept tak vychádza zo skutočnosti, že
samotná diverzita nemôže byť len vnímaná ako negatívna entita, ktorá robí akúkoľvek organizáciu nefunkčnou. Skôr sa domnievajú aj na základe výskumov, že pri
rozhodovacích mechanizmom práve diverzita členov komunity dopomáha k nahromadeniu nových zručností, vedomostí a kontaktov, keďže každý jeden člen danej
komunity prichádza z rôznorodých prostredí, sociálnych skupín a s ním prichádza
aj nová informačná databanka. (Wittenbaum, Stasser, 1996)
2 Demografia a (ne)diverzita v politických strán na Slovensku
Pre ciele tohoto článku sme vybrali tri relevantné a štandardné politické strany,
ktoré pôsobia v rámci slovenskej reálií dlhodobo – Smer-SD, KDH a SDKÚ-DS.
Dané strany boli vybrané zámerne nielen pre ich dlhšiu pôsobnosť v rámci politického systému ale aj pre ich rozdielnu pozíciu v rámci súčasného systému (vládna
strana, opozičná strana, „rozpadajúca sa“ strana). Aj napriek tomu, v niektorých
otázkach sa budeme odvolávať, ako aj čerpať s iných príkladov politických strán,
ktoré v ostatných rokoch vznikali na slovenskej politickej pôde.
88
Najčastejšie zastúpená veková štruktúra kandidátov v rámci kandidátnej
listiny politickej strany vo voľbách do NR SR v roku
No.
2002
2006
2010
2012
1
38
54
46
47
2
40
42
58
48
3
50
50
54
51
4
43
51
56
53
5
51
52
45
50
Tabuľka č. 1: Veková štruktúra jednotlivých kandidátov za stranu Smer-SD v rámci parlamentných volieb v rokoch 2002 - 2012
Zdroj: vlastné spracovanie, dáta Štatistický úrad SR
Z hľadiska najviditeľnejšej demografickej charakteristiky – veku, sme sa zamerali
nielen na vekovú štruktúru jednotlivých kandidátov vybraných strán (Smer-SD,
SDKÚ-DS, KDH) ale aj na komplexnú vekovú štruktúr dvoch posledných volieb,
keďže práve v daných voľbách boli viditeľné nové politické subjekty. Pri porovnaní
„najčastejšie“ zastúpenej vekovej štruktúre kandidátov v rámci vybraných strán
môžeme nájsť viaceré rozdielnosti.
No.
2002
2006
2010
2012
1
47
48
52
53
2
49
50
51
44
3
43
49
46
54
4
42
44
42
38
5
53
53
53
51
Tabuľka č. 2: Bydlisko jednotlivých kandidátov za stranu SDKÚ-DS v rámci parlamentných volieb v rokoch 2002 - 2012
Kým strana Smer-SD v ostatných rokoch začala stabilizovať a upevňovať svoje
„základňu“ v rámci potenciálnych kandidátov do parlamentných kresiel, ostatné
strany v posledných rokoch začínajú „naberať“ na vekovej diverzite.
89
No.
2002
2006
2010
2012
1
47
49
50
53
2
49
57
51
56
3
45
48
54
55
4
55
50
36
37
5
54
46
53
51
Tabuľka č. 3: Bydlisko jednotlivých kandidátov za stranu KDH v rámci parlamentných
volieb v rokoch 2002 - 2012
Pokiaľ strana Smer-SD na začiatku svojho pôsobenia využívala vekovú diverzitu
svojich kandidátov, ostatné politické strany sa k nej uchyľujú len v ostatných
rokoch. Domnievame sa, že to môže byť spôsobené práve pozitívnym znakom
diverzity veku a tým je vyjadrenie domnienky, že veková heterogenita zvyšuje kreativitu a výkonnosť skupiny, no na druhej strane vedie aj k neschopnosti adekvátnej
komunikácie, vytváraniu viacerých konfliktných situácií a neschopnosti sociálnej
integrácie niektorých členov.
90
Počet kandiPočet kandidátov podľa vekových skupín
Skratka
dátov
politickej
Priem.
muži
ženy
strany
vek
muži ženy
alebo
∅
do 30 31-40 41-50 51-60 >60
do 30 31-40 41-50 51-60 >60
koalície
∅
EDS
87
48
39
29
16
23
16
3
39
16
13
13
5
1
37
Únia
102
48
45
13
16
34
31
8
47
6
11
20
10
1
43
SRK
93
27
42
17
29
20
19
8
43
7
7
7
6
0
40
Paliho Kapurková
1
0
50
0
0
1
0
0
50
0
0
0
0
0
SaS
123
27
37
39
42
31
10
1
37
4
11
10
2
0
39
SDĽ
115
35
44
11
29
34
32
9
46
8
12
8
5
2
40
SMK MKP
128
22
45
14
29
39
38
8
45
2
6
8
6
0
45
ĽS - HZDS
113
37
48
9
17
36
43
8
48
4
5
12
15
1
47
KSS
126
24
52
11
9
22
57
27
51
1
0
8
12
3
52
SNS
131
19
49
7
18
43
47
16
49
3
2
8
4
2
46
ND
106
44
41
24
32
18
26
6
42
10
14
15
4
1
39
ZRS
101
46
50
11
11
25
35
19
50
3
6
13
17
7
49
KDH
116
34
48
5
25
33
40
13
48
2
5
14
13
0
47
ĽSNS
37
7
37
17
13
2
2
3
36
3
0
1
2
1
41
SDKÚ DS
126
24
44
18
30
32
43
3
44
0
6
10
7
1
47
AZEN
103
47
45
11
23
32
30
7
46
8
13
15
10
1
42
SMER
123
27
47
9
21
45
42
6
47
1
3
11
10
2
49
MOST HÍD
121
29
44
7
30
51
26
7
45
1
10
13
5
0
43
Tabuľka č. 4: Veková štruktúra kandidátov do volieb NR SR v roku 2010
Pri porovnaní vybraných politických strán taktiež môžeme vnímať tzv. efekt „starnúcej“ elitnej skupiny, ktorá najmä pri stranách SDKÚ-DS a KDH v rámci vekovej
štruktúry starne a to na prvých miestach v početnosti zastúpenia. Dané strany sú tak
schopné síce omladzovať svojich členov, no nie na základe užšej vekovej homogenity (najmä SDKÚ-DS).
Veková heterogenita ako aj homogenita sa dá taktiež vyjadriť pri porovnaní pohlavia v rámci jednotlivých kandidátskych listín. Vo všeobecnosti platí, že ženy sa
uchádzajú o parlamentné kreslo v priemere vo vyššom veku ako muži (porovnaj
tabuľka č. 4 a tabuľka č. 5). Takéto príklady môžeme nájsť u väčšine politických
91
strán ktoré sa dostali do parlamentu (voľby 2010: SaS, SDKÚ-DS, Smer-SD,
u ostatných bol minimálny rozdiel/ voľby 2012: OĽaNO, SaS, Smer-SD, SDKÚ-DS, taktiež u ostatných minimálny rozdiel).
Skratka
politickej
strany alebo hnutia
Počet kandidátov
muži
ženy
Počet kandidátov podľa vekových skupín
Priem.
vek
muži
ženy
do 30 31-40 41-50 51-60 >60
∅
do 30 31-40 41-50 51-60 >60
∅
Zelení
11
4
38
3
2
3
3
0
40
2
2
0
0
0
32
KDH
124
26
47
10
28
29
44
13
47
3
5
5
12
1
46
SDĽ
106
44
47
16
17
24
28
21
48
6
6
17
13
2
45
SNS
134
16
46
15
32
30
42
15
46
0
4
6
4
2
47
OĽaNO
125
25
44
24
31
32
24
14
43
1
8
7
6
3
46
SaS
122
28
37
33
51
26
12
0
37
6
9
9
3
1
40
PaS
102
48
42
21
24
29
19
9
43
11
16
11
8
2
40
NÁŠ KRAJ
82
41
45
15
14
19
27
7
45
3
9
16
12
1
45
SZ
72
28
42
13
20
17
19
3
43
5
9
7
7
0
41
ĽSNS
56
14
42
19
12
5
9
11
42
6
2
3
2
1
39
SMER - SD
123
27
48
6
24
43
38
12
48
0
3
9
14
1
51
Zmena
zdola, DÚ
34
19
49
4
5
8
7
10
51
1
4
7
5
2
46
NaS - ns
114
36
42
26
32
23
19
14
42
11
9
8
6
2
40
KSS
124
26
51
16
9
23
37
39
51
2
5
5
12
2
49
SRÚS
MOST HÍD
99%
27
5
45
1
9
10
6
1
44
0
2
1
1
1
47
117
33
45
4
29
52
23
9
46
1
11
14
7
0
44
88
23
43
17
26
20
17
8
43
2
4
8
9
0
46
ĽS-HZDS
120
30
50
3
22
35
40
20
50
3
3
10
12
2
49
+1 HLAS
16
4
33
8
4
4
0
0
33
1
3
0
0
0
33
SF
20
113
44
4
2
3
9
2
47
22
25
35
25
6
43
Obyčajní
ľudia
21
13
46
4
5
4
5
3
45
2
3
2
4
2
46
SDKÚ - DS
118
32
44
12
33
37
33
3
43
1
6
12
12
1
47
SOSKA
122
26
43
22
31
28
20
21
44
5
8
7
6
0
41
SMK-MKP
119
31
45
12
30
40
32
5
45
1
7
6
15
2
48
SSS - NM
70
80
38
22
26
11
8
3
37
28
25
12
11
4
38
SŽS
22
6
50
2
2
5
8
5
50
0
1
2
3
0
48
2189
778
44
332
520
560
529
248
45
123
189
219
209
38
44
Spolu
Tabuľka č. 5: Veková štruktúra kandidátov do volieb NR SR v roku 2012
92
Určitá miera homogenity v prípade vybraných politických strán je viditeľná v rámci
bydliska ich členov. Samozrejme dominantne u každej jednej prevláda hlavné mesto
Bratislava (okolo 10 %). Na druhej strane, podobne ako aj pri vekovej štruktúre tak
aj v rámci tejto kategórie môžeme konštatovať, že najmä strana Smer-SD sa snaží
o stabilizáciu a upevnenie základne v rámci kľúčových regiónov (porovnaj v rámci
tabuľky č. 6, i z pohľadu celkového % podielu na kandidátnej listine sa pohybujeme
v rozmedzí 20 %).
% podiel najčastejších bydlísk u jednotlivých kandidátov politických strán vo
voľbách do NR SR
No.
2002
2006
2010
2012
1
Bratislava (10 %) Bratislava (14 %) Bratislava (13 %) Bratislava (13 %)
Banská Bystrica
Banská Bystrica
Banská Bystrica
2
(3 %)
(4 %)
(2 %)
Trnava, Banská
Banská Štiavnica
3
Bystrica,
Banská
Nitra, Nové Mes(3 %)
Banská Štiavnica, Štiavnica, Stará
to nad Váhom,
4
Trenčín (2 %)
Nitra, Trnava
Ľubovňa (2 %)
Trenčín, Trnava
(1 %)
Michalovce,
(2 %)
5
Brezno (1 %)
Tabuľka č. 6: Bydlisko jednotlivých kandidátov za stranu Smer-SD v rámci parlamentných volieb v rokoch 2002 – 2012
Politická strana Smer-SD sa tak snažila stabilizovať pozície svojich potenciálnych
členov parlamentu (vlády) dominantne v okolí západného Slovenska (výnimkou je
Stará Lubovňa). Taktiež minimálne polovicu miest v rámci % podielu najčastejších
bydlísk tvorili krajské mesta.
93
voľbách do NR SR
No.
2002
2006
2010
2012
1
Bratislava (12 %) Bratislava (11%) Bratislava (10%) Bratislava (12 %)
Banská Bystrica Banská Štiavnica
2
Nitra (7 %)
Trenčín (3%)
(4%)
(3 %)
Nová Dubnica,
Banská Štiavnica, Nová Dubnica
3
Nové Mesto nad
Nitra (3%)
Žilina (3%)
(1 %)
Váhom (4 %)
Nová Dubnica
4
Dubnica, Žilina,
(2 %)
Trenčín, MichaTrenčín (1 %)
Trnava, Banská
Martin, Michalovce (2 %)
5
Bystrica (2 %)
lovce (1 %)
Tabuľka č. 7: Bydlisko jednotlivých kandidátov za stranu SDKÚ-DS v rámci parlamentných volieb v rokoch 2002 – 2012
Pri pohľade na podobné znaky, aké sme hľadali u strany Smer-SD, práve u pomaly
rozpadajúcej sa politickej strany v parlamente SDKÚ-DS jasne vnímať nedostatky
svojho postavenia. Na jednej strane síce dominantne % podiel bydlísk potenciálnych kandidátov pochádza z Bratislavy, no na druhej strane diverzita v rámci
ostatných samosprávnych jednotiek je viditeľná.
Inými slovami povedané, z pohľadu celkového % zastúpenie jednotlivých bydlísk
potenciálnych členov parlamentu (vlády) majú kandidátske listiny klesajúci charakter samosprávnych jednotiek v rámci ktorých sa maximalizuje stranícky potenciál
a skôr sú kandidátske zoznamy diverzifikovaná v rámci celého priestoru.
Môžeme sa len domnievať, že daný efekt bol spôsobený odchodom niektorých
kľúčových členov, alebo stratou ich postavenie v štruktúrach strany. Typickým príkladom je pri tomto mesto Banská Bystrica (pozri bližšie tabuľka č. 7).
94
voľbách do NR SR
No.
2002
2006
2010
2012
1
Bratislava (11 %) Bratislava (7 %) Bratislava (11 %) Bratislava (10 %)
Nové Mesto nad Nové Mesto nad
Nové Mesto nad
2
Váhom, Banská Váhom, Svätý Jur
Trnava (3 %)
Váhom, Nové
Bystrica (2 %)
(2 %)
Zámky (2 %)
3
Dubnica, Hlohovec (1 %)
Bardejov, Ružomberok, Krupina (1 %)
Chorvátsky Grob
(2 %)
Nitra (2 %)
Tabuľka č. 8: Bydlisko jednotlivých kandidátov za stranu KDH v rámci parlamentných
volieb v rokoch 2002 – 2012
Opačný pohľad na % podiel bydlísk potenciálnych členov parlamentu (vládu) je
viditeľný u politickej strany KDH. Zmeny, ktoré nastávajú sú viditeľné len v rámci
striedania sa bydlísk kandidátov každé volebné obdobie, no celkový percentuálny
podiel je v porovnaní z obidvoma už analyzovanými stranami veľmi nízky. Nízky
podiel však nie je viditeľný len na začiatku, ako to bolo u strany Smer-SD napríklad alebo na konci ako to bolo viditeľné u strany SDKÚ-DS ale permanentne.
Môžeme sa domnievať, že v niektorých prípadoch práve daný demografický nástroj
pri niektorých politických stranách nehrá žiadnu úlohu, keďže samotné strany sú
postavené v rámci svojej vnútornej štruktúry na rozdielnych základoch.
3 Závěr
Aj napriek tomu, že disponujeme početnými laboratórnymi aj reálnymi štúdiami,
ktoré pojednávajú o demografie a jej vzťahu smerom k diverzite, doteraz absentujú
podobné výskumu v politickej sfére. A to aj napriek tomu, že táto tradícia výskumu
má vyše 40 rokov. Na základe len krátkej ukážky, toho čo by sa dalo analyzovať
aj v rámci politickej sféry prichádzame k názoru, že výsledky v rámci výskumov,
ktoré sú v tejto oblasti nás podporujú k sledovaniu týchto zmien aj v politike.
Pretože dané štúdie potvrdzujú jeden špecifický fakt, a to že zloženie komunity
určitým spôsobom (negatívnym a pozitívnym) vplýva na skupinovú výkonnosť.
Ďalej že skupinová diverzita má prevažne negatívny efekt na skupinovú výkonnosť
a komunikáciu.
Aj napriek týmto faktom, musíme zdôrazniť že výskum, ktorý by vychádzal z politickej sféry má taktiež rôzne mantinely a bariéry, ktoré nie sú viditeľné v ekonomic95
kej oblasti napríklad. Práve z tohto dôvodu sa naskytajú viaceré otázky, na ktoré by
mal potenciálny výskum odpovedať. A to do akej miery rôznorodé typy diverzity
pozitívne alebo negatívne pôsobia na výkonnosť politickej strany? Inými slovami
povedané, že veková štruktúra, rodová štruktúra je viditeľnou nezávislou premennou u všetkých politických strán, alebo len u tých ktoré majú štruktúry vystavaná
tak aby podporovali skupinovú homogenitu. Aká to je potom vlastne štruktúra?
Ďalšou otázkou, ktorá by sa mala zodpovedať v rámci štúdia diverzity a demografie
v kontexte politiky je charakter možného konfliktu, ktorá v rámci tejto špecifickej
skupiny vzniká. Je vnímaný pozitívne v rámci vytvárania, inovácií a kreativity
v rámci skupinovej výkonnosti alebo naopak zabraňuje efektívnej komunikácii,
vytvára konfliktné situácia a zabraňuje výkonnosti.
A posledná otázka vychádza z vyššie stanovených, a to do akej miery sú jednotlivé
politické strany schopné ovládať svoju vnútornú mieru diverzity v rámci štruktúr.
Na záver mi dovoľte konštatovať, že diverzita a jej vzťah smerom k výkonnosti
bude v budúcnosti veľmi zaujímavým poľom skúmania v rámci politickej sféry.
Potreba pochopenia je nevyhnutná z dôvodu toho istého dôvodu aký je viditeľný
u organizácií a skupín ekonomického alebo sociálneho typu a to je nárast skupinovej
diverzity v ostatných storočiach. Verím, že na základe tohto predkladaného článku,
ktorý je len akýmsi úvodom do tak komplikovanej oblasti, sa otvorí diskusia ako aj
priestor smerom k skúmaniu týchto procesov.
Literatura
[1]
[2]
[3]
[4]
[5]
[6]
96
DEVINE, D. J., CLAYTON, L. D., PHILIPS, J. L., DUNFORD, B. B.,
MELNER, S. B. Teams in organizations: Prevalence, charcteristics, and
effectiveness. Small Group Research, Vol. 30, 678-711, 1999.
MESSICK, D., MASSIE, D. Integroup relations. Annual Review of Psychology Vol. 21, 402-433, 1989.
MOSNEAGA, V. Republic of Moldova: Diaspora and Diaspora Policy. In:
Slovak Journal of Political Science, 2014, Vol. 14, No 2., s. 149 - 172.
PFEFFER, J. Organizational demography. In STAW B., CUMMINGS, L.
(eds.): Research in organizational behavior, Vol. 5, pp. 299-357, 1983
SCHNEIDER, S.K., Northcraft, G.B. Three social dilemmas of
workforce diversity in ORGANIZATIONS: A social identity perspective.
Human Relations, Vol. 52, 1445-1467, 1999.
STEPHAN, W., STEPHAN, C. Intergroup anxiety Journal of Social Issues,
Vol. 41, pp. 157-175, 1985.
[7]
Štatistický úrad SR. Parlamentné voľby. Dostupné online na http://slovak.
statistics.sk
[8] TRANDIS, H., JUROWSKI, L., GELFAND, M. Workplace diversity.
In. Trandis H., Dunnette, M., Hough, L. (eds.) Handbook of industrial and
organizational psychology, Vol. 4, pp. 769-827. Palo Aalto, CA: Consulting
Psychologists Press, 1994.
[9] WITTENBAUM, G., STASSER, G. Management of information in small
groups. In: Nye, J., Brower M. (eds.) Whats social about social congition?
Social cognition research in small groups, pp. 3-28. Thousand Oaks, CA:
Sage, 1996.
PhDr. Viera Žúborová, Ph.D.
Fakulta sociálnych vied
Univerzita Sv. Cyrila a Metoda v Trnave
Katedra politológie a európskych štúdií
Bučianska 4/A
917 01, Trnava
97
Vybrané sociální konsekvence demografického
vývoje
Selected social consequences of demographic
trends
Michal Kavan, Lumír Al Dabagh
Abstrakt
Rozvoj lidského potenciálu ČR trpí výrazným poklesem počtu pracovně aktivních
obyvatel a jejich stárnutím. Čím vším je tento pokles způsoben je těžké přesně stanovit. Jednou z možných příčin může být krize manželství, především jako důležité
součásti rodiny, ve které se rodí a vychovává mladá generace. Tvrzení, že manželství je v krizi je v publikaci doloženo z jedné strany rychlým růstem rozvodovosti
a z druhé strany strmým poklesem sňatečnosti. Roste počet dětí vychovávaných
jen jedním z rodičů a roste i věk prvorodiček, které těžko stíhají porodit dvě děti,
takže počet narozených dětí na jednu ženu v ČR je hluboko pod akceptovatelným
průměrem 2,1. Reprodukce našeho lidského potenciálu se uskutečňuje v interakci
řady demografických procesů a mohla by být usměrněna řízenou kultivací ze strany
státu. K vyřešení těchto problémů máme zřízena příslušná ministerstva. Rostoucí
kvantita i kvalita lidského potenciálu může následně příznivě ovlivnit úspěch fungování trhu práce, dynamiku vývoje hospodářství, strukturu investic, stav veřejných
financí, systém veřejného zdraví, možnosti rozvoje veřejných sociálních služeb atd.
Rodina by měla být v naší sociální politice považována za větší prioritu.
Abstract
Developing human potential of the Czech Republic suffers a significant drop in the
number of labour active population and aging. What all of this decline is due to
the hard to specify. One possible cause could be a marriage crisis, especially as
an important part of the family, which is born and educates the young generation.
The assertion that marriage is in crisis is documented in a publication from one
side to the rapid growth of the divorce from the other side of a steep decline in the
marriage rate. A growing number of children raised by only one parent, and is also
growing age prim gravidae that hard to prosecute give birth to two children, so the
number of births per woman in the Czech Republic is well below the acceptable
average of 2.1. Reproduction of our human potential is realized in the interaction of
a number of demographic processes and could be rectified by cultivating controlled
98
by the state. To solve these problems, we have established the relevant ministries.
Increasing the quantity and quality of human potential can subsequently positively
affect the success of the functioning of the labour market dynamics of the economy,
the structure of investment, public finance, public health system, opportunities for
the development of public social services, etc. The family should be in our social
policies considered to be a higher priority.
Klíčová slova
Krize rodiny, růst rozvodovosti, pokles sňatečnosti.
Key words
Family crisis, growing divorce rate, marriage rate decrease.
Úvod
Reprodukce a rozvoj lidského potenciálu (kapitálu HRM) vždy byly a dále jsou
považovány za jeden z klíčových faktorů úspěšného rozvoje České republiky.
Reprodukce našeho lidského potenciálu se uskutečňuje v interakci řady demografických procesů řízenou kultivací. Máme na to svá ministerstva a kvantita i kvalita
lidského potenciálu následně ovlivňují úspěšné fungování trhu práce, dynamiku
vývoje hospodářství, strukturu investic, stav veřejných financí, systém veřejného
zdraví, možnosti rozvoje veřejných sociálních služeb atd.
Rodina byla, je a bude v naší sociální politice považována za prioritu. Opuštěný
předchozí hospodářský model reálného socialismu byl založen na centrálním
plánování, kterému poskytoval pracovní síly. V té době Československo cíleně
dosahovalo vysokou míru zaměstnaných žen a sezdaných manželských párů. Tomu
účelu dobře sloužily jesle, mateřské školy a družiny při základních školách.
Česká cesta transformace centrálně plánovaného hospodářství se následně musela
zabývat důležitějšími problémy a rodinné vztahy se dostaly na periférii zájmu, kde
jsou dodnes. Nenašel se čas za obecného konsensu vytvářet promyšlenou koncepci
ovlivňování rodinných vztahů, směrem k tradici rodinného života a výchovy dětí,
po sňatku obou partnerů. Považuji za pozitivní zprávu, že v proměnách ekonomiky
a v průběhu privatizace míra ekonomické aktivity žen klesla a jesle téměř zanikly.
Horší zprávou je ale skutečnost, že úhrnná plodnost klesala až nepříjemně (až přechodně dosáhla dokonce 1,2 dítěte na ženu). Věk plodnosti se nepříznivě posunul
v ČR do vyššího věku a přiblížil se tak většině západních zemí.
99
Předmětem zájmu tohoto příspěvku na konferenci je ukázat na silně negativní vývoj
počtu sňatků, které uzavírají obyvatelé ČR. Sňatečnost má v ČR od konce 20. století jasně klesající trend a začíná dosahovat alarmujících hodnot, pokud se na tento
vývoj budeme dívat tradiční optikou našich předků.
Obrázek 1: V roce 2013 se uskutečnilo 43 499 svateb, což bylo nejméně od roku 19181.
Přesto v roce 2007 došlo ke růstu, kdy do manželství vstoupilo meziročně o 4,3
tisíce párů více, celkem 57,2 tisíce párů a naskýtá se otázka proč tomu tak bylo.
O dva roky později však byl roční počet sňatků obyvatel ČR nižší než 50 tisíc a pod
touto hranicí dál počet sňatků přetrvává. Po roční stagnaci (2012) se dokonce počet
sňatků snížil v roce 2013 na historické minimum 43,5 tisíce!
V loňském roce 2014 obyvatelé ČR uzavřeli celkem 45,6 tisíce manželství, což je
o 2,0 tisíce víc, než jich bylo evidováno ve vzpomínaném předchozím roce 2013.
Projevilo se to ve vyšší intenzitě sňatečnosti u svobodných i rozvedených. Úhrnná
sňatečnost však zůstává neobyčejně nízká. To ale znamená, že čím dál více párů
spolu žije a vychovává děti mimo manželské svazky a vůbec jim to nepřipadá divné
- tak jak to bylo velmi divné jejim rodičům a zcela jistě prarodičům, kterým by
dnešní stav, v těch dobách, nebral.
Je ale uklidňující, že počet prvních sňatků na celkovém počtu sňatků dosáhl 76,1 %
a má v posledních letech rostoucí trend. Bez zajímavosti není ani fakt, že květen byl
po celou 2. polovinu 20. století nejméně častým měsícem pro svatby (snad proto,
1
zdroj: Český statistický úřad: https://www.czso.cz/csu/czso/snatecnost
100
že nesezdaní mají v tomto měsíci lásky jiné starosti). Teprve po sametové revoluci
převzal pozici nejméně oblíbeného měsíce pro svatbu leden. Jako by láska byla na
mírném ústupu, nebo se nějak transformovala.
Ve sledovaném období 2004–2014 (na rozdíl od předcházejícího desetiletí) – už
nedochází k výraznějšímu posunu věku nejvyšší sňatečnosti. Ten se u mužů i u žen
ustálil na hranici 30. roku věku. K nejvýraznějšímu propadu úrovně sňatečnosti
došlo v letech 2008 (o 5%) a 2009 (o 3-4 %) – což evokuje myšlenku, že i ekonomické krize se projevují poklesy sňatečnosti, a že stimulem sňatečnosti je ekonomický vývoj společnosti.
Populační vývoj České republiky v roce 2013 zaznamenal úbytek obyvatelstva.
Počet obyvatel se v průběhu roku snížil z počátečních 10 516,1 tisíce na konečných
10 512,4 tisíce osob. Jednalo se o pokles počtu obyvatel po desetiletí kladných
přírůstků (2003-2012). Obyvatel ubylo, když počet zemřelých převýšil počet narozených o 2,4 tisíce.
Obrázek 2: Přírůstky počtu obyvatel ČR, 1981-20132
To znamená počet dětí do 15 let i počet osob nad 65 let věku se v průběhu roku
2013 dále zvýšil. Průměrný věk obyvatele ČR vzrostl na 41,5 roku, což znamená,
že populace ČR od konce 20. století dál stárne. Zároveň dochází ke změně struktury
obyvatel dle rodinného stavu: přibývá osob rodinného stavu svobodný/svobodná
a bývá osob ženatých/vdaných.
2
zdroj: Český statistický úřad
101
Z výše uvedených sňatků roku 2013 jich nejvíc bylo uzavřeno mezi dvěma svobodnými snoubenci (66%), druhou nejčetnější skupinu tvoří páry dvou rozvedených
osob 14%. Následují novomanželé, kdy jeden byl dosud svobodný/á a druhý rozvedený/á. Ovdovělí vstupují do dalšího manželství ojediněle (zhruba jeden sňatek
ze sta).
Mezi novomanželi, kteří v roce 2013 uvedli své nejvyšší dokončené vzdělání, mělo
62 % dvojic shodnou úroveň vzdělání. Pouze u 5 párů ze 100 byl rozdíl v úrovni
vzdělání dvojstupňový (vzdělání je ale od roku 2007 dobrovolným údajem ve
formuláři).
Od roku 1995 je u snoubenců v ČR zjišťováno státní občanství. Podíl sňatků, u kterých minimálně jeden ze snoubenců je cizinec, se od roku 1997 pohybuje mezi
8 a 10 %. Ve většině případů jde o sňatek Češky a cizince (58 % z celkového počtu
sňatků s cizincem v roce 2013). Sňatků Čecha s cizinkou eviduje statistika 36 %
v roce 2013.
Intenzita sňatečnosti v posledních letech klesá v ČR i u rozvedených. Na konci 20.
století vstupoval do dalšího manželství každý druhý rozvedený/á. V roce 2013 další
sňatek po rozvodu uzavírá jen 35 % rozvedených mužů a 34 % rozvedených žen.
Doba mezi rozvodem a dalším sňatkem se ale přitom prodlužuje - v roce 2013 prodleva trvala u mužů 8 let a u žen 8,3 roku. Na přelomu 20. a 21. století to bylo 6 let
a na počátku 90. let předchozího století jen 4-5 let. Závěr: Lidé jsou vůči manželství čím dál ostražitější. Vstup do manželství si mnohem víc promýšlí a stále déle
váhají. Materiální realita postupně vítězí nad emocemi. Tento trend bude, pokud se
něco nezmění, nepochybně dál pokračovat.
102
Obrázek 3: Sňatečnost svobodných ČR, 1961-20133
Rozvodovost
V roce 2013 soudy ČR rozvedly 27 895 manželství (to je více než v předchozím
roce 2012). Intenzita rozvodovosti tedy zůstává vysoká. Od roku 2001 zhruba
45-50% manželství končí v ČR rozvodem.
Obrázek 4: Roční počet rozvodů ČR, 1960-2013
Zdroj: Český statistický úřad: https://www.czso.cz/csu/czso/rozvodovost
3
103
Pozn.: Výrazně nižší počet rozvodů v roce 1999 byl odrazem legislativních změn,
kdy zákon č. 91/1998 Sb. upravil podmínky rozvodu (zejména s nezletilými dětmi).
Smutné je, že v roce 2013 bylo 57,1 % rozvodů s nezletilými dětmi. O rozchodu
partnerů, kteří spolu jenom žili ve společné domácnosti (a spolu vychovávali své
nezletilé děti) statistiky nemluví. To se pravděpodobně odráží v podílu rozvodů
manželství s nezletilými dětmi, který se v průběhu let postupně snižuje. Před deseti
lety byl 63,4%, před dvaceti 72,0 %. Zřejmě se v číslech odráží klesající porodnost
a nízká sňatečnost. Manželé se nejčastěji rozvádí po čtyřech letech manželství, ale
tato délka se prodlužuje, protože se už rozvádějí i manželé po 25 a více letech.
Rekordní (50%) rozvodovosti jsme dosáhli v roce 2010. Relativně nejvíce rozvodů
vyššího pořadí je u mužů a žen základního vzdělání. Jako příčina rozvratu manželství je v roce 2013 soudem nejčastěji identifikována nevěra (903 případů na straně
muže a 672 na straně ženy).
Obrázek 5: Úhrnná rozvodovost a průměrná délka manželství ČR, 1950-20134
4
Zdroj: ČSU: https://www.czso.cz/csu/czso/rozvodovost
104
Zajímavé postřehy
Obrázek 6: Počty sňatků, rozvodů a úhrnná rozvodovost ČR 1960 - 20045
Z výše uvedeného je jasně patrné, že demografické ukazatele, charakterizující
rodinu naší doby (sňatečnost, rozvodovost, děti narozené mimo manželství, děti
v péči státu) - vykazují znepokojivé trendy. Současný stav české rodiny nemůže
být považován za ideální. Pokud čísla extrapolujeme do budoucna, je oprávněné
hovořit o krizi manželství. To se velmi pravděpodobně negativně projeví na kvalitě
vyrůstající generace.
Pokud se podíváme na sousední Německo, jejich sociální systémy s jedním živitelem (matkou v domácnosti) fungovaly vcelku úspěšně ještě v 60. letech. Poté se
postupně stávaly nákladnými. Je fakt, že podpora rodin v Rakousku a Německu je
stále daleko štědřejší než u nás (i jako procento veřejných výdajů na podporu rodin
z HDP), ale stejně se příliš pozitivně neprojevuje - úhrnná plodnost je i tam nadále
nedostatečná. Avšak v posledních letech se Německo tímto problémem začalo
skutečně vážně zabývat a zřídilo „Ministerstvo pro rodinu“ (projekt „Aliance pro
rodinu“). Jiný už v Německu okrajově zkoušený experiment se odehrává v duchu
japonských „rodinných podniků“, kdy zaměstnavatelé vyplácející „rodinnou mzdu“
- dle počtu živených dětí.
5
zdroj: http://www.demografie.info/?cz_rozvodhistorie
105
Českému pravicovému prostředí je v rámci EU pravděpodobně bližší britská liberální podpora rodin formou „Family allowance, Family credit, Family supplement“,
což sice na jedné straně znamená absenci explicitní rodinné politiky, na druhé straně
ale výrazné daňové úlevy na odporu rodin. Rodina je v anglosaském pojetí instituce
soukromá, do které by stát neměl příliš intervenovat, ale rodina je v pravicovém
pojetí politiky chápána jako základ státu.
Faktem zůstává, že natalita je v UK a dalších zemích s příbuznou liberální orientací vyšší než u německých sousedů. I když nedosahuje úrovně prosté reprodukce.
Velká Británie má ale mnohaletou tradici soukromých podpůrných institucí občanské společnosti, velmi přátelských vůči rodině.
Zcela rozdílný je „skandinávský sociálně demokratický „Defamilismus“, pro který
rodiny naopak nejsou nedotknutelným základ státu. Nakonec známý příklad manželů Michalákových a dalších, je toho zřejmým důkazem. Švédský sociálně-znalostní model je založený na prosazování ekonomické konkurenceschopnosti země,
postavené na značně centralizovaném zvyšování úrovně školství, vědy a výzkumu
- také ve prospěch aktivní politiky zaměstnanosti. Skandinávský model zpravidla
preferuje vysoký podíl zaměstnaných žen, značně překračující průměrná procenta
EU (60 % až 75 % v Dánsku). To se vyplácí v relativně vysoké porodnosti 1,75
dítěte na ženu. Navzdory 70. letům, kdy s růstem pracovní aktivity žen porodnost
klesala, dnes vidíme opak.
Středomořské země se dnes vyznačují nízkou mírou porodností i nižší mírou
zaměstnanosti žen. Což je opačný trend oproti severní Evropě, kde jak bylo řečeno,
existuje trend vyšší porodnosti i vyšší zaměstnanosti žen.
Středomořský model tradiční rodiny je v krizi. Veřejné výdaje na podporu rodin
jsou v Itálii, Španělsku, Řecku, Maltě, Kypru srovnatelně nízké (zhruba 1% HDP,
oproti téměř 4 % Dánska).
Středomořské země inklinují k tradiční religiozitě, tedy relativní stabilitě manželství a nižší rozvodovosti i nižším podílem dětí narozených mimo manželství. I když
bohužel nižší natalitou vůbec. Ve světě stále více převládající spotřební způsob
života postupně vítězí nad tradičními katolickými i muslimskými hodnotami a bez
silné intervence státu i nad dětmi.
Konzumní způsob života formalizuje i religiozitu, která ztrácí schopnost ovlivňovat
kulturu života i práce. To přesvědčivě dokládá určitou krizi křesťanských rodinných hodnot v Evropě, kde kdysi dominovaly. V tradičních zemích s religiózními
tradicemi jako je: Itálie, Španělsko, Řecko, ale to samé lze pozorovat také
106
v Německu a Rakousku, kde je patrný čím dál větší rozdíl mezi chtěnou a skutečnou
velikostí rodiny.
Skandinávský model ale pravděpodobně nemá cenu příliš oslavovat, protože
jeho průvodními znaky jsou vysoká rozvodovost, vysoký podíl nesezdaných párů
a značný počet dětí narozených mimo manželství (Švédsko 55 %, Estonsko a Island
ještě víc).
Úspěšnost skandinávského modelu funguje na státní útraty a je vykoupena postupnou korozí úplné rodiny. Tento jev ale pozorujeme v celosvětovém, v USA, ČR,
Rusku a dokonce i v zemích jako je Indie, či Pákistán, i když ne v té samé intenzitě
jako ve Švédsku, Estonsku a Islandu. Co se týče podílu dětí narozených mimo manželství, začíná ČR rychle dohánět Švédsko a blížíme se úrovni Dánska.
Bezdětný daňový poplatník „sociálního státu“ si neuvědomuje, že v průběžném
systému financování důchodů se vlastně „přiživuje“ na rodinách, které ještě na děti
nerezignovaly.
Francie je snad jedinou evropskou zemí (kromě Albánie), která opět dosáhla demografické rovnováhy, 2,02 dítěte na ženu v roce 2008, což se přibližuje „teoretickému
ideálu“ prosté demografické reprodukce 2,1.
Pokusíme-li se najít vysvětlení úspěšnosti francouzské rodinné politiky, nabízí se
nám hypotéza vysokých veřejných výdajů na rodinu (patří k nejvyšším v rámci
zemí OECD (3,5–4 % HDP). Přičemž podíl cash-podpor, placených služeb a daňových úlev je relativně rovnoměrný, což redukuje genderové nerovnosti a podporuje rodiny s více dětmi. Francouzský model je pravděpodobně charakteristický
zvládnutým principem mezigenerační solidarity. Příkladem jsou víceleté smlouvy
s municipalitami, firmami, nemocnicemi, jež se zavazují k poskytování různých
druhů péče o děti, nejen ze státních, ale i městských a soukromých zdrojů. Nejen
rodiny, ale i firmy mají možnost daňových odpočtů. Existuje pestrá nabídka doplňkové péče o děti před a po ukončení vyučování, vybraný den v týdnu apod.
Funkce rodiny ve společnosti
Na manželství (dvojice s uzavřeným sňatkem) lze nahlížet z vícera funkčních úhlů:
Kupříkladu jako potvrzení sociální vyspělosti párového vztahu pro roli rodiče, dobrovolný zlom osobní identity, prezentace dosaženého stupně individuálního vývoje
k seberealizaci, odpoutání se od rodičů, získání nejbližšího příbuzného atd.
107
Obrázek 7: Rodina plní ve společnosti 4 základní funkce
V našem kulturním okruhu je manželství už od středověku úzce spojeno s křesťanstvím. Křesťanská morálka manželství byla zformována v závěru římské epochy
jako projev pohlavní zdrženlivosti. Manželství začalo být považováno za nerozlučitelný svazek muže a ženy, jehož smyslem jsou děti. Mimomanželské styky jako
smilstva byly tvrdě odsuzovány. (sv. Augustin). Tyto tradice se odrážejí i v jádru
dnešního zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (dostupný např. na www.zakony.cz).
Zákon o rodině jasně manželské páry preferuje, především z pohledu ženy. Mezi
nesezdanými partnery nevzniká vyživovací povinnost ze zákona (vůči dětem ale
mají tuto povinnost oba rodiče, povinnost není podmíněna manželstvím). V případě
rozpadu vztahu u kohabitujícího rodičovského páru existuje pouze nárok neprovdané ženy vůči otci dítěte, v situaci těhotenství, porodu a následné péče o dítě.
Především ale v situaci, kdy matka pečuje o malé dítě a není ekonomicky činná, je
pro ni postavení mimo manželství velmi nevýhodné. Pokud jde o osvojení, manželé mají oproti nesezdaným partnerům výhodnější postavení. Zákon také přiznává
právo společné adopce pouze manželům. V situaci vytvoření nové rodiny s dítětem
z předchozího vztahu, pouze po sňatku, může nový partner „nevlastní dítě“ osvojit.
Manažérské, zaměstnanecké a lidské kvality
Jako vysokoškolského učitele mě musí zajímat průměrné schopnosti mých studentů. Protože tuto profesi vykonávám už delší dobu a mohu srovnávat, pozoruji
změny v prioritách svých studentů. Priority se projevují jak na jejich studijních
výsledcích, tak i na jejich uplatnitelnosti na pracovních trzích, jejichž požadavky se
také vyvíjejí, zpravidla v závislosti na vlastnících podniků, nebo požadavcích jejich
zakladatelů. Souhrnně chápáno, rychlý technický rozvoj mění sociální systémy
a organizovanost sociálních systémů vytváří produktivitu, tedy životní úroveň.
108
Ve svém příspěvku se nehodlám zabývat hodnocením probíhajících změn, které
kolem nás stejně většinou probíhají spontánně. Jen bych rád orodoval za poněkud
vyšší stupeň tradicionalizmu, podporujícího evoluční vývoj. Z revolučních změn,
které začínají vyplývat z trendové analýzy vývoje sňatečnosti, rozvodovosti a počtu
dětí (vychovávaných jen částí rodiny, nebo ani to ne), vyjadřuji obavy.
Učitelé si stěžují na ztráty koncentrace jejich žáků a zhoršování studijních výsledků
v obdobích krizí jejich rodičů, zaměstnavatelé spolu s psychology registrují ztráty
výkonnosti zaměstnanců, procházejících krizemi soužití.
Jako vysokoškolský učitel vidím, že studenty, ať už dospělé, nebo mladé, zajímá
spíš jen co a jak funguje, než to jak by fungovat mělo a proč. Je sice pravda, že
za znalosti nikdo nikomu nezaplatí, jen za jejich uplatnění, ale toto uplatnění má
mnoho alternativ. Od těch smysluplnějších, až poty jednoduché. Smysluplnost se
rodí z lásky k moudrosti, tedy z uvažování nejen o krátkodobých, ale i dlouhodobých cílech toho, co právě konáme. Ten kdo něco a někoho řídí, musí být schopen
smysluplně rozhodovat, pokud usiluje o udržení přirozené autority ostatních. V dlouhodobém rozhodování lidí vždy důležitou úlohu hrály zkušenosti předchozích
generací. Je sice pravda, že je jiná doba, ale lidé mají stále stejné potřeby, přestože
stále více médií se je snaží přesvědčit o opaku. Zvláště mladí tlaku komerce nemusí
být schopni odolávat, pokud jim chybí kvalitní rodinné zázemí.
„Mít 3 děti je krásné, ale je to poukázka na chudobu, pro rodiče, ale do budoucna
i pro děti. Bydlení je drahým tržním produktem, který představuje celoživotní zadlužení a v manželství je snadné o něj přijít. Ne tak o jeho splátky“.
Zaměstnavatelé dávají přednost výkonným lidem bez závazků, než těm, co
musí ve čtyři hodiny vyzvednout děti ze školky.
Pravděpodobně souhra nejrůznějších vlivů způsobuje nárůst obav a negativního
vnímání, kterému nic nestojí v cestě, z manželství. Doba mezi rozvodem a dalším sňatkem se prodlužuje: V roce 2013 byla u mužů 8,0 a u žen 8,3 roku, kdy
na přelomu století byla 6 let a na počátku 90. let jen 4-5 roku. Mezi nejsilnější
příčiny v ČR pravděpodobně patří antikoncepční pilulky, komercionalizace společnosti odrážející se i v komercionalizaci církevních autorit, které ustrnuly ve vývoji
zahleděné samy do sebe, a pravděpodobně rovněž, tentokrát ryze pozitivní emancipace žen. Dnešní evropská žena se v průběhu jen několika generací osvobodila
z tradičního modelu, ve kterém byl prosazovaným ekonomickým motorem rodiny
výhradně muž, a úlohou ženy byla starost o domácnost. Ještě moje babička musela
po svatbě povinně opustit zaměstnání středoškolské profesorky a zůstat doma.
Proto se vdávala poměrně pozdě. V té době TGM v Hovorech z Lán prohlašoval:
„Žena nežije jen pro muže a muž nežije jen pro ženu; oba mají hledat zákony boží
109
a je uskutečňovat“. Romantiku TGM považoval za projev vykolejené rovnováhy
a každý úsudek doporučoval uchycovat životní zkušeností.
V duchu předchozí Masarykovi teze bychom mohli usuzovat, že v přístupu k manželství hraje významnou roli víra, že si ČR v Evropě vysloužila pověst značně
ateistické země a proto zde hledat základní příčiny. Avšak v sousedním Rakousku,
kde se ke katolické církvi hlásí 60% obyvatel, je situace podobná: 40% dětí se rodí
mimo manželství a podíl dál stoupá.
Nakonec z celosvětových průzkumů vyplývá, že 87% populace žije v zemích, kde
klesá výskyt manželství. Procenta sezdaných párů klesá i v Číně a Indii, tedy v rozvojovém světě s odlišnými náboženskými tradicemi a vnímáním světa. Sňatečnost
klesá i v Pákistánu, Rusku, Mexiku, Brazílii, USA, Japonsku, Itálii, Německu
a Francii. Mezi jediné země s více než 50 miliony obyvatel, kde počet sňatků naopak roste, jsou Filipíny, Vietnam, Egypt, a Kongo. Tyto země by stálo za to po této
stránce podrobně sociologicky prozkoumat, abychom tyto revoluční tendence zkultivovali do evolučního rámce jen postupného poklesu, což by se pravděpodobně
zhodnotilo v kvalitě „lidského zdroje“.
Možné příčiny odmítání manželství
Ankety, které se zabývají hledáním příčin odmítání manželství, nacházejí důvody,
které lze roztřídit do dvou skupin a ty do samostatných podskupin:
a) osobní důvody / emocionální / vztahové:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
110
negativní zkušenost s rozvody rodičů a blízkého okolí
obavy ze změny poznaného statusu v prostředí mnoha nejistot a rizik,
preference liberálnějších vztahů mezi lidmi,
absence potřeby vztah zveřejňovat před publikem (protože to nemusí být
na dlouho a není to „nic moc“, v porovnání s „úspěchy“ těch, kteří jsou
lidem na očích,
přesvědčení, že spojení založené na konvenci nepřivodí „skutečnou
Lásku“, ani ji neuchová,
rostoucí vlna individualismu, odmítnutí role „polovičky“ páru,
odmítání ekonomické solidarity, existující ze zákona mezi manželi,
podceňování funkcí rodiny (nepoznaných funkcí aspoň jednoho z partnerů),
vzdor proti společnosti, spojený s odmítáním rituálů,
nejednotnost názorů partnerů a nedostatek času na komunikaci (jeden
z partnerů odmítá, druhý preferuje),
•
•
nedostatek sebedůvěry a ztráta podpory rodičů,
agresivní marketing masmédií, pronikající postupně do všech koutů
zeměkoule.
b) formální důvody:
•
•
•
•
•
•
kvalita neformálního soužití nepřevyšuje „náklady“ svatby,
právní složitost rozvodové bariéry, postrádající zdravý rozum,
odpor k „pokrytectví“ uměle udržovaného manželství,
přání omezit vstup státních institucí do vztahových soukromých záležitostí,
odmítání monogamie a útlaku (často ze strany žen),
nepochopení významu lidské sexuality, stimulace a motivace v životě,
Z předchozího zjednodušeného přehledu vyplývá, že vlivů je mnoho, tak i počtu
jejich vzájemných kombinací, takže potenciální odmítač sňatku má z čeho vybírat. Z hlediska názorů svých studentů si dovolím z předchozí širší nabídky důvodů
odmítání manželství vyjmenovat ty nejzákladnější (vnímaný zdaleka vždy nemusí
znamenat skutečný):
a. vnímaný nedostatek peněz do manželství a obava ze ztráty i toho co už
mám,
b. vnímaný neschopnost zaplatit „skutečnou“ svatbu,
c. vnímaná potřeba dosáhnout před manželstvím celé řady majetkových cílů,
d. vnímaná kapacita (především partnera) finančně zajistit rodinu,
e. stres a konflikty ve vztahu.
Je zajímavé, že při všem prohlubujícím se liberalismu studenti stále považují především mužův socioekonomický status za rozhodující vliv na to, zda se pár má vzít.
Muži s nižším socio-ekonomickým statusem spíše skončí v nesezdaném soužití,
než v manželství. Je pozoruhodné, že studenti žijící v soužití (kohabitaci) si při
volbě partnerů nerozmýšlejí jejich ekonomický status. Tyto začínají užívat až při
svém následném plánování manželství s tímto partnerem.
Litreratura
[1]
HAMPL, O. - BARTOŠ, F. Analýza nerovného postavení rodin s dětmi
a možnosti zmírnění této nerovnosti. Demografie, 2009, roč. 51, č. 2,
s.115-126.
111
[2]
[3]
[4]
[5]
[6]
[7]
[8]
[9]
[10]
[11]
[12]
[13]
[14]
[15]
[16]
[17]
112
HAKIM, C. Should Social Policy Support Parenthood and Family Work?
Presidential Conference on Parental Childcare and Employment Policy: Collision or Complementarity, Prague, 5-6 February 2009.
HÉRAN, F., LETABLIER, M. & ThÉVENON, O. The French approach of
childcare policy in a comparative perspective“. Presidential Conference on
Parental Childcare and Employment Policy: Collision or Complementarity,
Prague, 5-6 February 2009., 20 s.
HUILGOL, G. S. Mothers in a Market Economy: A Modest Proposal. The
Family in America, 2004, vol. 18, no. 3, March, s. 1-6.
KOCOURKOVÁ, J., RABUŠIC, L. (eds.). Sňatek a rodina: zájem soukromý
nebo veřejný? Praha: UK-Přírodovědecká fakulta 2006.
LOUŽEK, M. Populační ekonomie a její důsledky pro účinnost pronatalitních politik. Studie 1/2003 Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky.
LUNDBERG, S., POLLAK, R. A. The American Family and Family Economics, NBER, WP12908, February 2007.
MLČOCH, L. Family as an economic agent under the pressure of markets.
In: ŠULOVÁ, L., GILLERNOVÁ, I. The Individual and the Process of
Socialisation in the Environment of Current Society. Praha: FSV UK-Matfyzpress, 2008, s. 87-114.
MLČOCH, L. Rodina z pohledu institucionální ekonomie. Demografie,
2009, roč. 51, č. 1, s. 41-49.
Rodičovská péče o děti a politika zaměstnanosti.
České předsednictví v radě EU a MPSV ČR za podpory Evropské komise,
Kongresové centrum Praha, 5.–6.února 2009. /viz http://www.mpsv.cz/cs/
6390 a http://www.mpsv.cz/en/6391 / Sociální experimenty a rodina. Současný stav politické diskuse.
Studie OI č. 6. Praha: Občanský Institut, 1995. Vašek, B. Rodina dvacátého
století. Studie sociologická. Olomouc: Matice Cyrilometodějská, 1924.
Veřejně-politické a legislativní dokumenty Europe´s Social Reality.
Národní zpráva o rodině, MPSV, Národní koncepce rodinné politiky, MPSV.
Současná a připravovaná opatření rodinné politiky v zemích střední Evropy.
Projekt výzkumu a vývoje, /A. Vančurová a kol./, MPSV.
Strategická doporučení pro veřejnou politiku /Musil, J., 2008/.
Soubor prorodinných opatření /„prorodinný balíček“/ schválený vládou ČR
19. 11. 2008.
[18] MARTINOVSKÝ, V. NCSS, únor 2007. Sociodemografická
analýza neúplných rodin s nezletilými dětmi /HR 135/05/, NCSS,
prosinec 2005.
doc. Ing. Michal Kavan, CSc.
Lindnerova 575/1
180 00 Praha 8
Ing. Lumír Al Dabagh
CEO BENEŠ & LÁT
Tovární 277
252 43 Průhonice
113
Ageing population in smallest municipalities as
a result of unsolved problem of fragmentation
Richard Brix
Abstract
The proposed article deals with matters concerning with decreasing population
within some regions of Slovakia. This is mainly associated with small municipalities
(villages) in northeastern and Central Slovakia. The rural population in Slovakia
decreases in general, but serious demographic trends has been recorded in relation with the smallest municipalities. This is caused mainly by ageing population
directly affected by bad infrastructure, job opportunities and low quality of life.
Some possible ways to slowdown above mentioned trend is to empower the critical
areas in many ways to make them viable again.
Key words
Ageing population, decrease, demographic trend, smallest municipalities
1 Settlement structure of Slovakia
Settlement structure of Slovakia is very fragmented. It means that there are too
many small municipalities within the area of the country. First of all we have to
explain why fragmented settlement structure is considered as a questionable issue.
Poor delivering of basic services to citizens. This statement can serve as one of the
easiest explanation why to not have so many small self-governing units. Often, the
situation is even worse. Fundamental services are not provided at all. The reason is
simple. There are not enough people to ensured delivering of services to their citizens. In these municipalities often live not more than 200 citizens. The problem of
having such fragmented settlement structure became more serious after 1989. There
were new municipalities established, which resulted in higher number of municipalities in Slovakia. Similar struggles can be seen in some other European countries
too. Czech Republic, Ukraine, Switzerland or France face the similar problem. A lot
of scientists devoted their academic careers to the topic of how to stabilize such
structures in order to make municipalities.
One of the most known is a Polish professor Pawel Swianiewicz. He has published
several considerable articles associated to the issue of functioning of small municipalities. Slovak authors are engaged with this challenge as well. Daniel Klimovský
114
or Dušan Tichý are well known within this field of public administration. Since Slovak municipalities did not fulfill features of self-government units until the end of
80´s, the problem occurred after the change of regime in its full effect. There are just
few countries with such a fragmented settlement structure like Slovakia. France is
the probably most known fragmented country as it has more than 36 000 communes
(municipalities). The topic has been chosen on the basis of some crucial features:
1. U
nreformed settlement structure and a large number of small municipalities contributes to population ageing considerably
2. Municipalities do not serve to its citizens a do not fulfill their basic tasks
Population ageing and municipalities extinction does not apply to whole Slovakia.
There are some critical parts of the country, where the situation is alarming. Mainly
some parts of Middle and Eastern Slovakia are notorious for having a large portion
of small municipalities. Long-term population decline is in these parts more considerable than in others. Region of Prešov and Region of Banská Bystrica struggle
with highly fragmented settlement structure (Kling,2008). The decline is caused
by several factors. Post-productive part of the population dominates, hence, the
mortality rate is much higher than the birth rate. On the other hand, there is a group
of small municipalities that do not face population ageing in such a way. These
are situated around big towns. They are a result of the process of suburbanization
(Swianiewicz,2010).
The purpose of this article is to put attention on this issue. Unless a reform to settlement structure is done, no positive trends in ageing population can be expected.
Population ageing will rise and many of those municipalities probably cease to
exist. In short period of Slovak history after 1989, there were several attempts to
stabilize the settlement structure, to create larger municipalities but mainly make
municipalities viable in terms of providing good local governance to its citizens.
None of attempts was successful.
There were some attempts to merge municipalities into larger units but all of them
failed. The reasons why to not proceed to municipalities merging were following:
•
•
•
mayors and inhabitants claim that municipalities merging would increase
conflicts between inhabitants;
support for local democracy would be decreased;
relationships between municipal council members and inhabitants would
be more complicated
In this chapter I find some documents as crucial in order to explain the seriousness
of the topic. In a survey made by Slovak radio some important facts were revealed.
115
The survey focused on municipalities merging as a probably the most effective
way how to achieve smaller number of municipalities. This, of course was not the
most important objection. It was assumed, the fewer municipalities we have, the
more quality in good governance. The survey showed these basic facts (Nižňanský,
2009):
•
•
•
•
•
More than 68% of inhabitants were against merging
Recommended size of a municipality was 2800-3800 (according to inhabitants)
In general, it can be claimed, that the majority of the survey participants
agreed with a fact, that a municipality should have more than 1000 inhabitants
The costs of running a municipality should have been decreased
There would have been more money for services
In this survey, we can observe that will of inhabitants to become a member of new
larger municipalities is low. There has been no higher will for the reform among
political parties so far. Only result can be concluded in comparison with other European countries. There are more than 2900 municipalities of which almost 70% is
inhabited by less than 1000 people. In these municipalities, however, lives just 16%
of total population. A huge number of small municipalities greatly complicate the
process of public administration empowering. Restructuring settlement structure
occurred in several Western European countries in recent decades. Basically, if we
consider the “ideal” self-governing unit, we consider municipality with a population of three to five thousands (Nižňanský,2009).
It is obvious, while looking at the development over the last 60 years, that consolidation reforms tendency to the settlement structure has been present in European
countries. Since 1950, the number of municipalities decreased in Lithuania by 90 %,
Sweden 87 %, Denmark 80 %, Belgium 78 %, UK 77 %, Germany 51 %, Netherlands 44 %, Austria 42 %, Norway 41 %, Finland 17 %, Spain 12 %, Switzerland
7 %, France 5 % , Latvia 4 %. For instance, Sweden is one of the most consolidated
countries in the world (Klimovský, 2013). On the other hand, there are countries
where, during the last 60 years, the number of municipalities increased. However,
while in Italy, this increase makes only 4 %, in the Czech Republic an increase of
51 % was recorded (Klimovský, 2008). Territorial fragmentation became a barrier
in a decentralization process in lots of countries.
“With a different degree of intensity, such voices could be heard in Albania, Macedonia, Moldova, Hungary, Slovakia, Czech republic, Latvia, Estonia, Ukraine,
Armenia, Azerbaijan, Georgia and perhaps some other countries too” (Swianiewicz,
116
2010). Many of just mentioned countries became problematic with this issue after
democratic revolution. Tendencies to create larger units by any manner are considered as violation of local government independence because of previous experience.
This resulted in creation of many small-scale authorities (Klimovský, 2013).
The problem of such fragmented settlement structure lies in the lack of providing
some services by the smallest municipalities. A municipality inhabited by 11 people (municipality called „Príkra“) can not provide all basic services to its people.
Another fact that makes the topic even hotter is that majority of the smallest municipalities are disappearing. The number of inhabitants decreases regularly, since
these municipalities are situated mainly in the less developed parts of Slovakia.
Young people often move either to industrial parts of Slovakia or abroad. There is
a population ageing (Nižňanský, 2009).
There was a proposal to create just more than 300 municipalities (micro regions)
in 2004. The center of each micro region was chosen on the basis of importance of
a city (or a village). Many attributes were taken into account. The city had to be
a medical center, job center, school center etc.
2 Stabilization Plan
Transfer of powers towards municipalities should be set up as a priority of government if we want to have a real decentralized state. Unless the settlement structure
is not stabilized, no further competencies can be transferred towards municipalities.
Municipalities empowering is a corner stone of further decentralization of competencies, finances and power. The principle of subsidiary should also takes place in
the reform process. Problems should be solved at a level where they have emerged.
Any of the stabilizing attempts has not been successful yet. In general, it is because
of historical development, high resistance of citizens, mayors and other representatives of municipalities, lack of preparedness of municipalities for extensive changes
(Nižňanský et. al., 2009, p.6). Within the frame of public administration reform,
second level of self-government was created, in 2001. However, no extensive
reform was made to the lowest level.
The purpose of changes lies in:
•
•
•
Making the local self-government close to its citizens on the principle of
subsidiary
Empowering of municipalities position with appropriate financial, material and technical facilities
Decreasing of costs for local government running
117
The vast majority of European countries have undertaken decentralization process.
This was necessary associated with settlement stabilization.
Based on this, there are some potential solutions on how to make municipalities
stronger. One of them is a process of municipalities merging. Vast majority of
European countries has undertaken this necessary completion. Creation of larger
units on the local level was just logical result of inability of small municipalities
to govern themselves. Such cooperation between municipalities took place in Denmark, Finland, Sweden, Belgium, Japan and some others (Kukliš-Vírová,2012).
As municipality merging is perceived often negatively in the eyes of mayors and
citizens, there are some other ways how make small municipalities more efficient.
Inter-municipal cooperation might be a way how to substitute municipalities merging. This matter is well used in France, as their municipalities cooperate in most
cases in implementing self-government.
3 Conclusion
Slovak population is ageing. That is a general fact. But when we look more precisely, population is ageing more in the smallest municipalities than in the rest of
them. Non-functioning of small municipalities considerably contribute to this phenomenon. Reform to the Slovak settlement structure is highly needed. Having more
than 2900 municipalities does not mean a problem in substance. What problematic
is, it is a fact, the majority of them do not serve properly. Their budgets are too low,
they are limited in the drawing of EU funds because of their size. Either municipalities merging or intensification of inter-municipal cooperation is greatly needed.
Literature
[1]
KLIMOVSKÝ, D. 2008. Základy verejnej správy. Košice: Univerzita Pavla
Jozefa Šafárika v Košiciach. Fakulta verejnej správy. Katedra sociálnych
vied. ISBN 978-80-7097-713-2
[2] KLIMOVSKÝ. D. 2013. Territorial consolidation vs. Inter-municipal cooperation in post- communist Europe: Recent experience and challenges. Paper
presented at a conference (Selected issues of administrative reality, Novo
mesto)
[3] KLING, J. 2008. Regionálna politika a verejná správa. In: Fazekas, J. –
Hunčík, P. (ed.): Maďari na Slovensku (1984-2004). Súhrnná správa. Od
zmeny režimu po vstup do Európskej únie. Šamorín: Inštitút pre výskum
menšín, 2008. ISBN 9788089249169.
118
[4]
KUKLIŠ, P.- VÍROVÁ, V. 2012. Vybrané problémy miestnej samosprávy
(v komparácii niektorých štátov Európskej únie).Bratislava: Paneurópska
vysoká škola.ISBN 978-80-89447-77-0
[5] NIŽŇANSKÝ, V. a kol. 2009. Medziobecná spolupráca a zlučovanie obcí
na Slovensku. Bratislava: Merkury, 2009. 59s. ISBN 978-80-3564-552-4
[6] SWIANIEWICZ, P. 2010. Territorial consolidation reforms in Europe.
Budapest: Local Government and Public Service Reform Initiative, Open
Society Institute–Budapest. ISBN 9789639719163
PhDr. Richard Brix
Univerzita sv. Cyrila a Metoda v Trnave
Fakulta sociálnych vied
Bučianska 4/A
917 01 Trnava
119
Vliv demografického vývoje na terciární
vzdělávání v České republice
The impact of demographic trends on tertiary
education in the Czech Republic
Dagmar Jakubcová, Libuše Páleníčková
Abstrakt
Terciární vzdělávání zajišťují veřejné a soukromé vysoké školy. Jejich počet
za posledních dvacet let vzrostl téměř trojnásobně, vzdělání se stalo dostupné širokému počtu uchazečů o studium. V důsledku nepříznivého demografického vývoje
ale dochází k poklesu počtu studentů v prezenční i kombinované formě studia, což
přináší také pokles finančních prostředků univerzit. Tento stav je částečně kompenzován rozvojem dalších možností celoživotního učení, vysoké školy zřizují centra
celoživotního vzdělávání, narůstá spolupráce s aplikační sférou, která pociťuje
nedostatek kvalifikovaných odborníků ve vybraných oblastech. Finanční prostředky
přinášejí také studenti cizího státního občanství, jejichž počet narůstá. Příspěvek
analyzuje situaci vyvolanou nepříznivým demografickým vývojem a zamýšlí se nad
možnými dopady na fungování vysokých škol.
Summary
Tertiary education is provided by public and private universities. Their number
in the last twenty years has increased almost threefold, education became accessible to a wide number of applicants. However, as a result of the unfavourable
demographic development, there is a decline in the number of students in full-time
and part-time studies, resulting in a decrease in funding of universities. This situation is partly offset by the development of other opportunities for lifelong learning; universities establish centres for lifelong learning and increase cooperation
with industry, which feels the lack of qualified specialists in selected areas. The
funds also bring foreign students, whose number is slightly increasing. The paper
analyses the situation caused by the unfavourable demographic development and
discusses the potential impact on the functioning of universities.
Klíčová slova
terciární vzdělávání, kombinované studium, demografický vývoj
Key words
tertiary education, part-time studies, demographic trends
120
1 Vzdělávání jako nástroj ekonomického růstu
Důležitou hodnotou, která zvyšuje uplatnění každého člověka v profesním nebo
společenském životě, je vzdělání. Už Listina základních práv a svobod stanoví v čl.
26, že každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, následně
pak článek 33 uvádí, že každý má právo na vzdělání. V mnoha mezinárodních
i národních dokumentech je učení a vzdělávání uváděno jako jeden z nástrojů ekonomického růstu. Překotný vývoj vědy a techniky znemožňuje plánovat osnovy
vzdělávání s perspektivou desítek let. Dnes stojíme před otázkou, zda mají být
univerzity místem, které bude produkovat absolventy s mnohostrannými znalostmi
technickými a odbornými, ale i z oborů humanitních a sociálních, nebo zda mají
připravovat vysoce specializované jednostranně profesně zaměřené odborníky. Pro
obě varianty lze nalézt řadu důvodů. Podnikatelská sféra požaduje po vysokých školách spíše úzce specializované pracovníky, schopné okamžitě nastoupit a vykonávat
náročné profese bez dlouhého zaškolování nebo specializované přípravy. Postupný
přechod od informační společnosti ke společnosti vědění však předpokládá potřebu
široce vzdělaných odborníků, schopných pružně reagovat na variabilní potřeby pracovního trhu. Zejména na trhu práce je dosažené vzdělání důležitým atributem zvyšujícím hodnotu a konkurenceschopnost každého uchazeče o zaměstnání. Vstup
cizího kapitálu na náš trh, nástup nových technologií a s tím související nutné zvyšování kvality lidských zdrojů, otevírá velký prostor pro nabídku dalších možností
vzdělávání. Univerzity pružně reagují na poptávku po vzdělání, vytvářejí nové
fakulty, otevírají nové obory. Počet studentů nastupujících ke studiu na vysokých
školách v posledních létech neustále narůstal. Kvantita ovšem neznamená zároveň kvalitu. Masívní přijímání maturantů na vysoké školy vede nutně ke snižování
nároků na kvalitu výuky. Tento stav může ohrožovat výchovu skutečných talentů
a snižovat kvalitu absolventů. Přes nárůst počtu absolventů se některé firmy, například ve strojírenství, potýkají s nedostatkem kvalifikovaných pracovních sil.
2 Demografický vývoj
Demografický pokles je důsledkem výrazného snížení porodnosti v první polovině
90. let, kdy se průměrný počet dětí narozený ženám během jejich života snížil
zhruba z 2 dětí v 80. letech až na méně než 1,15 dítěte v druhé polovině 90. let,
což představovalo jednu z vůbec nejnižších hodnot v celé Evropě. Průběh tohoto
demografického poklesu je charakteristický svou strmostí, neboť během pouhých
pěti let poklesla velikost vysokoškolských věkových skupin na hodnoty jen málo
převyšující 90 tisíc osob, tedy více než o čtvrtinu. V letech 2003 - 2005, odkdy
dochází k velmi pozvolnému poklesu, se toto číslo pohybovalo mezi 130 - 140
tisíci studentů. Demografický zlom pro vysoké školy nastal mezi roky 2012 - 2014,
121
kdy začala prudce klesat odpovídající věková kohorta nejprve pro zapsané, později
i pro studenty a absolventy vysokých škol. Na nízké úrovni kolem 90 - 95 tisíc osob
v průměrném ročníku kohort odpovídajících věku přijímaných na vysoké školy se
vývoj udrží následujících zhruba deset let, které představují demografickou plošinu. Po jejím skončení, kolem roku 2023 - 2025, se vysokoškolské věkové kohorty
začnou opět mírně zvyšovat až k hodnotám kolem 110 tisíc osob v jednom ročníku.
(Koucký, Bartušek, 2011, 15-16)
Ministerstvo školství na základě analýz projednalo s představiteli vysokých škol
záměr udržet přijímání poprvé zapsaných do terciárního studia na úrovni 2/3, tedy
66,7 % odpovídající populace. Celkový počet poprvé zapsaných by tak měl v roce
2016 poklesnout na úroveň kolem 70 tisíc. Následující graf ukazuje prognózu situace do roku 2020, přičemž 5A odpovídá počtu studentů zapsaných na vysokých
školách, 5B počtu studentů zapsaných na vyšších odborných školách.
Graf 1 – Demografický vývoj a zapsaní do terciárního vzdělávání v ČR 1990 - 20201
KOUCKÝ, Jan a BARTUŠEK, Jan. Demografický vývoj a projekce výkonů vysokých škol, 2011,
s. 43
1
122
3 Situace na českých vysokých školách
V České republice bylo v roce 2014 celkem 71 vysokých škol, z toho 26 veřejných,
43 soukromých a 2 státní. Tento počet je v posledních pěti letech stabilní. Zvýšil se
ale počet fakult. V roce 2005 bylo na všech vysokých školách 120 fakult, v roce
2014 vzrostl počet fakult na 148. 2
Tabulka 1- Počet vysokých škol a fakult v České republice
Při stejném počtu škol dochází zhruba od roku 2010 ke snižování počtu studentů
na vysokých školách, jak v prezenčním, tak v kombinovaném studium.
Graf 2 - Počty studentů studujících na vysokých školách v letech 2010 až 20143
2
3
Český statistický úřad, 2015
Dle údajů Statistické ročenky 2014
123
V roce 2010 studovalo na českých vysokých školách 396307 studentů, v roce 2014
pak klesl počet na 306188 studentů. K poklesu došlo jak na veřejných a státních,
tak i na soukromých vysokých školách. Během posledních pěti let došlo na veřejných vysokých školách v denním studiu k poklesu o 18 %, v kombinovaném o 22
%. Ještě výraznější dopad demografického vývoje zaznamenaly soukromé vysoké
školy. Tam činil pokles u denního studia 32 %, u kombinovaného 49 %. V roce
2014 se poprvé zapsalo na vysoké školy méně než 60 tisíc studentů. K většímu
nárůstu počtu dochází pouze u studentů cizí státní příslušnosti. V roce 2005 činil
podíl cizinců v magisterských a navazujících magisterských programech veřejných
VŠ 8,4 % z celkového počtu studentů, v roce 2010 to již bylo 16,8 % a v roce
2014 již 22,7 % z celkového počtu studujících. Mezi studenty cizí státní příslušnosti
dominují studenti slovenské národnosti.
4 Závěr
Klesající počet studentů vysokých škol má dopad na příjmy vysokých škol, protože jedním z kritérií pro poskytnutí příspěvku ze státního rozpočtu, podle zákona
č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, je počet studentů. Zákon o vysokých školách v § 20 stanoví, že vysoká škola užívá majetek k plnění úkolů ve vzdělávací
a výzkumné, vývojové a inovační, umělecké nebo další tvůrčí činnosti a může jej
užívat v souladu s tímto zákonem i k doplňkové činnosti. V této oblasti může tedy
vysoká škola za úplatu vykonávat činnost, která navazuje na její činnost vzdělávací
a výzkumnou. Příjem z doplňkové činnosti by mohl alespoň částečně kompenzovat nižší příspěvek ze státního rozpočtu. Řešením nedostatku financí pro veřejné
vysoké školy může být také zavedení školného, jako nástroje regulace poptávky
po vzdělávání i jako zdroje příjmu vysokých škol. Školné bylo v minulosti široce
diskutované a za fungování pravicových vlád preferované. Zkušenosti ze zahraničí
ukazují, že je potřeba takový krok promyslet velmi důkladně. Zavedení školného
vedlo často ke snížení veřejných výdajů na vysoké školství, takže se příjmy vysokých škol nezvýšily. Školné také může snížit zájem o vzdělávání a zhoršit jeho
dostupnost pro sociálně znevýhodněné studenty. Zdrojem financí vysokých škol
jsou také rozvojové operační programy MŠMT a nejrůznější granty. Proces získávání těchto financí ovšem není vždy zcela transparentní a předvídatelný. Vzhledem
k tomu, že MŠMT chce do budoucna posilovat podíl financování vysokých škol
založený na výkonu, na úkor financování založeném na počtu studentů, je otázka
transparentnosti a spolehlivosti indikátorů kvality pro vysoké školy klíčová.
Kvantitativní nárůst vysokoškolských institucí i počtu studentů z posledních let
skončil. Pokud nedojde k výraznému snížení finančních prostředků, může být
nahrazen růstem kvalitativním. Sníží se počet studentů připadajících na jednoho
124
vyučujícího, což pomůže zvýšit kvalitu vzdělávání, udržet vysoké nároky na studenty a přiblížit vysokoškolské vzdělávání tolik požadované praxi.
Literatura
[1]
[2]
[3]
[4]
[5]
[6]
[7]
KOUCKÝ, Jan a BARTUŠEK, Jan. Demografický vývoj a projekce výkonů
vysokých škol, Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2011. ISBN
978-80-7290-524–9
PRŮCHA, Jan. Česká vzdělanost. Multidisciplinární pohled na fenomén
národní kultury. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015. ISBN 978-807478675-4
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, Školy a školská zařízení v České republice.
Praha, 2015. Kód publikace: 230042-15, Č. j.: 1491 /2015 – 63
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, Statistická ročenka České republiky 2014.
Praha: Český statistický úřad, 2014. ISBN 978-80-250-2580-2
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY, Vysoké
školství, MŠMT, 2015 [cit. 29. 9. 2015] Dostupné z: http://www.msmt.cz/
vzdelavani/vysoke-skolstvi
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY, Analytické
materiály, MŠMT, 2015 [cit. 29. 9. 2015] Dostupné z: http://www.msmt.cz/
vzdelavani/vysoke-skolstvi/analyticke-materialy
Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších
zákonů (zákon o vysokých školách)
Ing. Dagmar Jakubcová
Vysoká škola báňská – Technická univerzita
17. listopadu 15/2172
708 33 Ostrava-Poruba
Mgr. Libuše Páleníčková, Ph.D.
Vysoká škola báňská – Technická univerzita
17. listopadu 15/2172
708 33 Ostrava-Poruba
125
Příjezdový cestovní ruch jako specifická forma
prostorové mobility obyvatelstva
Inbound tourism as a specific form of territorial
mobility of the population
Robin Koklar, Josef Vlček
Abstrakt
Prostorový pohyb obyvatelstva, který souvisí s cestovním ruchem, má makroekonomický a mikroekonomický význam. Měření příjezdového cestovního ruchu upřesňuje úroveň agregátní poptávky. Počet zahraničních návštěvníků je v současné době
v ČR pouze odhadován na základě kvantitativního výzkumu. Při hledání nových
způsobů měření příjezdového cestovního ruch se ukazuje, že požadované informace
je možné získat z tzv. zbytkových dat poskytovatelů platebních karet.
Abstract
Territorial movement of the population, which is related to tourism has a macroeconomic and microeconomic significance. Measurement of inbound tourism adjust
the level of aggregate demand. Curently, the number of foreign visitors coming to
the Czech Republic is estimated on the basis of quantitative research. When searching for new ways to measure inbound tourism, it appears that the wanted information can be obtained from the so-called residual data of payment service providers.
Klíčová slova
Příjezdový cestovní ruch, prostorový pohyb obyvatelstva, celková spotřeba vnitřního cestovního ruchu, satelitní účet cestovního ruchu
Key words
Inbound tourism, territorial movement of population, total consumption of domestic tourism, tourism satellite account
126
Demografické zkoumání pohybu obyvatelstva
Počet, struktura a rozmístění obyvatelstva na území daného státu se neustále mění.
Pohyb obyvatelstva je ovlivněn jeho přirozenou obnovou (výměna generací narozených a zemřelých), migrací obyvatelstva (prostorovým přemísťováním souborů
lidí přistěhovalých a vystěhovalých) a sociálním pohybem obyvatelstva (například,
stěhování související se změnou povolání, rodinného stavu apod.).
V rámci prostorového pohybu obyvatelstva dochází k migraci obyvatelstva mezi
dvěma státně osamostatněnými územními celky, která je spojena s trvalou změnou
pobytu. Ostatní formy prostorové mobility obyvatelstva vedou jen k dočasné změně
bydliště – jde o tzv. sezónní migraci (pravidelně se opakující pohyb mezi bydlištěm
a pracovištěm, školou apod.) a cestování (domácí a zahraniční cestovní ruch).
V současné konzumní společnosti představuje cestovní ruch významnou součást
národního hospodářství. Jeho kumulovaný rozvojový potenciál (tzn. multiplikační
efekty v souvisejících odvětvích) je jedním ze zdrojů ekonomické prosperity řady
zemí a regionů. V České republice v roce 2013 činil podíl cestovního ruchu na
hrubém domácím produktu 2,9 % a na tvorbě přidané hodnoty 2,8 %. Celková produkce odvětví charakteristických pro cestovní ruch (stravovací služby, ubytovací
služby, rekreační služby, doprava apod.) v roce 2013 dosáhla tržní hodnoty téměř
440 mld. Kč. V rámci cestovního ruchu bylo v roce 2013 zaměstnáno 231,3 tisíce
osob (z toho bylo 186,9 tisíc zaměstnanců a 44,3 tisíc sebezaměstnaných osob).
Podíl cestovního ruchu na celkové zaměstnanosti v národním hospodářství činil
4,5 %. (Lejsek, 2015. s. 32 – 33) Dalších cca 60 tisíc pracovních sil bylo zaměstnáno v odvětvích souvisejících s cestovním ruchem (například výroba suvenýrů,
map, telekomunikační činnosti apod.).
Souhrnným ukazatelem poptávky návštěvníků je tzv. celková spotřeba vnitřního
cestovního ruchu, která zahrnuje všechny výdaje realizované za účelem cestovního ruchu v ČR. V roce 2013 dosáhl tento ukazatel hodnoty 234 mld. Kč, z toho
příjezdový cestovní ruch tvořil 140 mld. Kč (téměř 60 %) a zbývajících 94 mld.
generoval domácí cestovní ruch. (Satelitní účet cestovního ruchu)
Analýza prostorového pohybu obyvatelstva je značně důležitá pro ekonomické
úvahy. Příjezdový cestovní ruch ovlivňuje úroveň agregátní poptávky po ekonomických statcích, nejen absolutním počtem zahraničních návštěvníků, ale i tím,
že preferují jen některé regiony (například v Praze jich přenocuje více než 70 %).
Zahraniční návštěvníci zvyšují počet okamžitých spotřebitelů v ČR a jejich nákupy
se promítají především do objemu finální spotřeby. Údaje o příjezdech nerezidentů
127
do České republiky, o jejich struktuře a výdajích jsou zjišťovány pro účely zpracování Satelitního účtu cestovního ruchu.
Demografické prameny dat neposkytují žádné informace o cestování, přestože jde
o jeden ze tří typů prostorového pohybu obyvatelstva (Roubíček, 1997. s. 259). Příčinou jsou praktické problémy při rozlišování mezi návštěvníky (turisty), obchodním cestováním (obchodně a profesně zaměřené služební cesty) a migranty. Jako
rozlišovací hledisko je obvykle používána doba (délka) nepřítomnosti v předchozím bydlišti nebo doba (délka) pobytu v novém bydlišti. V této souvislosti vznikají
metodologické problémy s všeobecně uznávanou definicí cestovního ruchu (přijatá
UNWTO), která specifikuje dobu stanovenou pro přechodnou dobu pobytu v mezinárodním cestovním ruchu na 1 rok (v domácím cestovním ruchu činí 6 měsíců).
Měření příjezdového cestovního ruchu v ČR
Počet zahraničních návštěvníků v ČR je pouze odhadován. Od roku 2007, kdy ČR
implementovala Schengenskou dohodu, mohou naše hranice (jako smluvního státu)
osoby překračovat na kterémkoliv místě, aniž by musely projít hraniční kontrolou.
Šetření, jehož cílem je zajištění a zpracování dat pro sestavování a zpřesňování
údajů o počtu a struktuře zahraničních návštěvníků ČR a jejich výdajů provádí společnost Stem/Mark a zadavatelem je Ministerstvo pro místní rozvoj ČR.
Odhad počtu zahraničních návštěvníků vychází z kvantitativního výzkumu, který je
realizován v okolí hlavních hraničních přechodů a v okolí hraničních přechodů regionálního významu (silniční přechody, železniční nádraží a letiště – celkem 61 míst).
Tazatelé vedou dialog s respondenty a jejich odpovědi zaznamenávají do tištěného
dotazníku. Každý tazatel má stanovenou přesnou kvótu s kolika a s jakými zahraničními návštěvníky musí během směny vést dotazování. Při výběru respondentů
tazatel používá náhodný krok 5, což znamená, že osloví každého pátého člověka.
Cílovou skupinu tvoří zahraniční návštěvníci a to pouze tzv. účastníci cestovního
ruchu odjíždějící z ČR. Z hlediska statistiky příjezdového cestovního ruchu je rozdělujeme do tří skupin.
• Zahraniční turisté, tj. osoby s alespoň jedním přenocováním v ČR.
• Jednodenní návštěvníci (tzv. výletníci), tj. osoby, které se v ČR
zdrží pouze jeden den a nepřenocují zde.
• Tranzitující návštěvníci, tj. osoby s nebo bez přenocování v ČR,
které územím našeho státu pouze projíždějí a hlavním cílem jejich cesty
je jiný stát.
128
Podle šetření STEM/MARK Českou republiku navštívilo v roce 2014 cca 25,6 mil.
občanů ze zahraničí, kteří k tomu vydali 202 mld. Kč. Struktura příjezdového cestovního ruchu je standardně specifikována: Zahraniční turisté (39,2 %); Jednodenní
návštěvníci (51,6 %); Tranzitující návštěvníci (9,2 %).
Z hlediska cestovního ruchu mají největší význam zahraniční turisté, z nichž
73 % navštívilo Prahu a z nich 82 % výhradně Prahu. Hlavním důvodem návštěvy
zahraničních turistů je dovolená (66 %), kdežto u jednodenních návštěvníků to
jsou nákupy (79 %) a trávení volného času ((14 %). Průměrné výdaje zahraničních
turistů jsou 2 905 Kč (1 450 Kč placené před návštěvou a 1455 Kč během návštěvy). Jednodenní návštěvníci v průměru utratí 1 641 Kč – z toho během návštěvy
1 469 Kč a před cestou 172 Kč. Tranzitující návštěvníci během průjezdu utratí
v průměru 1 141 Kč. (Tuček, 2014)
Projekt MMR ČR „Příjezdový cestovní ruch ČR 2009 – 2015“, financovaný z prostředků EU, v letošním roce končí. V této souvislosti vznikají otázky.
•
•
Je vhodné pokračovat ve fyzickém dotazníkovém šetření a pro jeho upřesnění využívat další zdroje (například hlášení o počtu ubytovaných v hromadných ubytovacích zařízeních).
Hledat další způsoby a zdroje zjišťování počtu zahraničních návštěvníků.
V rámci diskuse o nových způsobech sběru dat jsou zvažována dvě řešení:
•
•
Využití geolokačních dat mobilních operátorů, která umožňují segmentaci
zahraničních návštěvníků (podle zavedených typů návštěvníků), srovnání
jednotlivých destinací a průběžné vyhodnocování efektivity podpory cestovního ruchu.
Využití zbytkových dat poskytovatelů platebních karet, z nichž lze identifikovat místo použití platební karty, způsob jejího použití, platby a výběry
hotovosti apod.
Autoři příspěvku považují využití zbytkových dat poskytovatelů platebních karet
za významný zdroj informací o zahraničních návštěvnících, protože v naší konzumní společnosti se již bez platebních systémů neobejdeme. Jen v České republice
připadá na 10,5 milionu obyvatel 11 milionů platebních karet, tedy dvě karty na
jednoho ekonomicky aktivního člověka. Podle Sdružení pro bankovní karty bylo
v ČR k 31. 12. 2014 k dispozici 110 306 platebních terminálů akceptujících platební
karty, z toho 72 132 terminálů pro akceptaci bezkontaktních karet a NFC prostředků (čipy v klíčenkách a náramcích). Bankomatů fungovalo 4 480. Akceptační
síť je rozvinutá ve větších městech, ale v menších obcích dosud terminály chybí.
Problémem je také to, že platební karty zahraničních vydavatelů nejsou vždy přijí129
mány. Například majitel karty American Express, která je v ČR přijímána dlouho,
nemusí vždy zaplatit, protože se banky nedokázaly dohodnout na výši transakčních
poplatků. V této oblasti ale dochází k řadě zlepšení, například na podzim roku 2014,
když Komerční banka a UniCredit začaly přijímat na svých terminálech karty China
UnionPay. (Vyhnanovský, 2015. s. 12)
Závěr
Cestování je v současné době jednou z forem aktivního života lidí v konzumní společnosti. Prostorový pohyb obyvatelstva, který je spojen s dočasnou změnou bydliště, je z pohledu demografie obtížné exaktně hodnotit. Z ekonomického hlediska
je ovšem potřebné tuto proměnnou alespoň odhadnout. Hospodářský vývoj ČR
ukazuje, že ekonomické dopady aktivního cestovního ruchu jsou závislé na počtu
a struktuře zahraničních návštěvníků. Měření příjezdového cestovního ruchu v ČR
má v současné době podobu kvantitativního výzkumu, který je časově a finančně
náročný.
Jako nové a perspektivní řešení tohoto problému se jeví analýza zbytkových dat
poskytovatelů platebních karet, které používají zahraniční návštěvníci. V ČR existují dvě skupiny aktérů, kteří monitorují data spojená s bezhotovostními platebními
transakcemi. Jednu skupinu tvoří tzv. acquiringové banky (v ČR je jich 5), které
vydávají platební karty, provozují platební terminály u obchodníků a při platbě zúčtovávají transakce. Druhou skupinou aktérů jsou tzv. techničtí zpracovatelé, kteří
zajišťují fungování síťového spojení a přes něž jdou všechny platební transakce.
Literatura
[1]
FRANKE, A. a kol. 2012. Zmírňování regionálních disparit prostřednictvím
rozvoje cestovního ruchu. Praha : Wolters Kluwer. ISBN 978-80-7357-718-6
[2] LEJSEK, Z. Kolik vydělává tuzemský cestovní ruch. STATISTI-
KA&MY. Měsíčník ČSU 04/2015. ISSN 1804-7149
ROUBÍČEK, V. 1997. Úvod do demografie. Praha : CODEX BOHEMIA. ISBN 80-85963-43-4
[4] SATELITNÍ ÚČET CESTOVNÍHO RUCHU. Tabulky satelitního
účtu CR. dostupné na https://www.czso.cz/csu/czso/tabulky_satelitniho_uctu_cestovniho_ruchu (staženo 2015-10-02)
[5] TUČEK, J. Příjezdový cestovní ruch v roce 2014. STEM/MARK.
dostupné na www.mmr.cz/getmedia/8a19cfc5-7551-4cb8-b9df[3]
130
-937f8bc2bef3/Prijezdovy-cestovni-ruch-CR-prezentace-4Q-2...
(staženo 2015-06-30)
[6] VYHNANOVSKÝ, O. Platební karta tu bude i za sto let. Lidové
noviny 14. dubna 2015. s. 12
Ing. Robin Koklar, Ph.D.
Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r. o.
Katedra ekonomie a ekonomiky
Svídnická 506
181 00 Praha 8
[email protected]
doc. Ing. Josef Vlček, CSc.
Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r. o.
Katedra ekonomie a ekonomiky
Svídnická 506
181 00 Praha 8
[email protected]
131
Vplyv globálnych demografických faktorov na
trávenie voľného času
The Impact of Global Demographic Factors on
Leisure Time Spending
Michal Lukáč
Abstrakt
Spôsoby trávenia voľného času sú v posledných rokoch výrazne ovplyvňované
demografickými a sociálnymi zmenami. Tie sa vzrastajúcim tempom podieľajú
na spôsobe vnímania a prijímania kultúrnych statkov a vytvárania špecifickejších
tendencií v zážitkovom cestovaní. A práve na tieto vývojové demografické trendy
a globálne zmeny štruktúry trávenia voľného času plánovite, pružne a cieľavedome
reaguje nielen priemysel voľného času vyspelých ekonomík, ale i väčšina turistických subjektov Slovenska.
Abstract
In the last years ways of spending leisure time activities are distinctively influenced
by demographical and social changes. These, by an increasing tempo, participate
in ways of perceiving and accepting of cultural values and creation of more specific
tendencies in experience travelling. And it is precisely this developing demographic
trends and global changes of leisure time on which, in a planned, flexible and deliberate way, reacts not only leisure time industry of highly developed economics, but
also most turisty subjects in Slovakia.
Kľúčové slová
demografia, voľný čas, kultúrna inštitúcia, návštevník, populácia.
Key words
cultural institution, demography, leisure time, visitor, population.
132
1 Úvod
Slovenská republika patrí ku krajinám s bohatou históriou, tradíciami a kultúrnym
dedičstvom. V európskom kontexte Slovensku prináleží v tejto oblasti významné
postavenie, nakoľko má vybudovanú veľmi hustú sieť kultúrnych turistických
atraktivít a pamiatok, ktorých je takmer dvestopäťdesiat. Z tohto počtu viac ako
jednu tretinu tvoria múzeá. Tieto tzv. katedrály kultúrneho priemyslu uchovávajú
viac ako pätnásť miliónov zbierkových predmetov a ročne do nich zavíta niekoľko
miliónov návštevníkov. Ich úspešný rozvoj je predovšetkým podmienený čo najdôkladnejším poznaním skutočných i potenciálnych návštevníkov a ich potrieb.
Podľa tvrdení viacerých autorov existuje pre organizácie, zaoberajúce sa spravovaním kultúrneho dedičstva, mimoriadne veľa skupín kritérií, v súčinnosti s ktorými
možno definovať jednotlivé typy múzejného publika.
Kesner (2005, s. 147) uvádza, že „osobitné segmenty publika možno definovať
podľa aspektu: demografického, geografického, záujmového a podľa typológie
životného štýlu, početnosti návštevy a využitia ponuky.“ Pre účely skúmanej problematiky upriamime pozornosť na prvú uvedenú segmentáciu, teda demografickú. Tá
umožňuje selektovať návštevníkov pamiatkových objektov podľa veku, pohlavia,
vzdelania, náboženstva, rasy a ďalších charakteristík, ktoré potrebuje hrad alebo
zámok sledovať. Podľa autorky Kiráľovej (2003, s. 63) „patrí demografická segmentácia k najčastejším kritériám segmentácie trhu.“ Prostredníctvom takéhoto
skúmania vedia katedrály kultúrneho priemyslu nielen lepšie pochopiť potreby
návštevníkov, ale i efektívnejšie pripraviť ponuku základného alebo rozšíreného
produktu a služieb.
2 Globálne demografické faktory a voľný čas
K detailnej segmentácii návštevníka patrí aj skúmanie faktorov, ktoré ovplyvňujú
jeho rozhodnutie navštíviť kultúrnu inštitúciu. Svetová organizácia cestovného
ruchu definovala osem kategórií, ktoré majú vplyv na návštevnosť a dopyt po
produktoch voľného času. Sú to ekonomika, technológie, infraštruktúra, politické
aspekty a legislatíva, životné prostredie, obrana, medzinárodný obchod a bezpečnosť, demografické charakteristiky (Glover a Prideaux, 2009). V súčasnosti medzi
najdôležitejšie demografické vývojové vzorce, ktoré zohrávajú kľúčovú úlohu pri
rozhodovaní o návšteve pamiatkových objektov, patrí:
a.
b.
c.
d.
starnutie populácie v Európe,
zvyšujúca sa úderná sila generácie 50+,
rastúca ekonomická a rozhodovacia sila ženskej časti populácie,
medzinárodná migrácia.
133
a) starnutie populácie v Európe
Starnutie je nezvrátiteľný proces a výrazným spôsobom sa prejavuje vo väčšine
krajín európskeho svetadiela a ten možno označiť za región s najstarším obyvateľstvom. Podľa odhadov viacerých analytikov sociologických a demografických dát,
do roku 2050 by malo v Európe žiť dvakrát viac seniorov ako detí do 15 rokov a do
roku 2030 možno v krajinách starého kontinentu očakávať pokles populácie o 1 %.
Na starnutie ľudstva ako súčasného demografického fenoménu reaguje aj Európska
únia, ktorá tento problém reflektuje v Zelenej knihe (2005) Komisie európskych
spoločenstiev - Nová medzigeneračná solidarita ako odpoveď na demografické
zmeny. Nielen podľa tohto dokumentu medzi hlavné demografické rysy a míľniky
starnutia populácie v Európe patrí znižovanie úmrtnosti v pokročilom veku, zvyšujúca sa nádej dožitia a vstup silných populačných ročníkov do dôchodkového veku,
spomalenie rastu mladých vekových skupín, slabá motivácia obyvateľstva aktérmi
verejnej politiky k založeniu rodiny a jej odkladanie do neskoršieho veku, s úzkou
previazanosťou na stagnujúcu pôrodnosť.
Demografické starnutie sa odzrkadľuje a bude naďalej pretrvávať aj v návštevnosti
pamiatkových objektov, a to prispôsobovaním sa služieb pre staršiu generáciu.
Keďže seniori s postupujúcim vekom sú viac odkázaní na prostriedky hromadnej
dopravy, základom ich zavítania do múzea, je komfort cestovania. Na tento trend
reagujú zahraničné turistické atraktivity, keď ich prevádzkovatelia majú uzatvorené
dohody s dopravnými spoločnosťami, ktoré ľudí v dôchodkovom veku dopravia
priamo do cieľového miesta. Informácie o takýchto možnostiach prepravy, poskytovatelia kultúrnych produktov zakomponovávajú do letákov, plagátov alebo ich
majú uvedené priamo na webe. V našom prostredí je potenciál takejto kooperácie
veľmi slabo využitý. „Málo skúsenosti ukazuje, že spolupráca medzi dopravnými
firmami a turistickými atraktivitami ponúka veľkú šancu zareagovať adekvátnymi
ponukami na demografický prechod.“ (Dienel – Jain, 2007, s. 111) Okrem postupného zlepšovania dopravnej infraštruktúry pre seniorov, viaceré múzeá sa tejto
vekovej skupine snažia ušiť produkty priamo na mieru. Práve v poslednom desaťročí katedrály kultúrneho priemyslu do svojej praxe aplikovali rôzne edukačné
programy pre seniorov, tvorivé dielne a formy záujmovej činnosti, prístupné nielen
v hlavnej turistickej sezóne, ale počas celého roka. Podľa Goodalla a Ashwortha
(1988, s. 33) „najvyšším sklonom k cestovaniu sa vyznačujú tri hlavné segmenty
– mladí ľudia bez detí, rodiny s deťmi a seniori.“ Zatiaľ čo mladí ľudia a rodiny
s deťmi navštevujú hrady a zámky najmä v období dovoleniek a letných prázdnin, staršia generácia nie je viazaná na školské, či pracovné povinnosti. Seniori
majú možnosť vycestovať i mimo turistickú sezónu a pre múzeá sa tento segment
134
kultúrnych spotrebiteľov stáva tzv. vatovou výplňou návštevnosti v slabších, resp.
neatraktívnych mesiacoch roka.
b) zvyšujúca sa úderná sila generácie 50+
Priamoúmerne so starnutím populácie, ako jedného z globálnych demografických
faktorov, súvisí i údernosť generácie 50+. Za údernosť sa v tomto prípade považuje
zdravší životný štýl a predlžovanie priemernej dĺžky života, čomu podľa Dudžákovej (2014, s. 139) prispieva „primárna prevencia civilizačných ochorení a tým aj
snaha pozitívne ovplyvniť kvalitu života človeka.“ Medzi ďalšie trhové charakteristiky strieborného segmentu patrí tendencia spotrebiteľského správania k stimulovaniu utrácania peňazí, značná kúpna sila využívajúca úspory z aktívneho veku, vyšší
sklon k spotrebe, než k zhromažďovaniu úspor.
Jednotlivca generácie 50+ z hľadiska spotrebiteľského správania definujeme ako
„bežného zákazníka, ktorý má viac ako 50 rokov.“ (Miklenčičová, 2012, s. 127)
Segment takýchto zákazníkov dnes tvorí jednu tretinu obyvateľstva, sú citliví na
produktové a cenové zmeny, a hlavne nie je správne ich ponímať ako jeden hromadný trh. Generáciu 50+ môžeme podľa Ďurkovej (2012, s. 35) rozdeliť na tri
hlavné kategórie, a to: „preddôchodkový vek (ľudia 50-62 rokov), aktívny dôchodca
(63-74 rokov), skutočný senior (nad 75 rokov).“ Každá jedna skupina z tejto generácie striebornej ekonomiky je pre podnikateľské subjekty zaujímavá a narastajúci
vek môže byť i pre múzeá a pamiatkové objekty chápaný ako príležitosť ďalšieho
zvyšovania návštevnosti a rozšírenia ponúkaných služieb. Typickými príkladmi je
uzatváranie zmlúv o spolupráci s cestovnými kanceláriami za účelom hromadného
organizovania poznávacích zájazdov pre dôchodcov zo západnej Európy, ktorí sú
ochotní bez problémov zaplatiť plné vstupné za prehliadku v príslušnom cudzom
jazyku a utratiť ďalšie financie za suveníry a drobné darčekové predmety. Podľa
Seatona a Bennetta (1996, s. 37) „príslušníci strieborného segmentu sú zrelí a skúsení cestovatelia, s vyšším vzdelaním, v dobrej fyzickej kondícii a finančnej situácii,
z čoho vyplývajú vyššie požiadavky na kvalitu a jedinečnosť produktu.“ Veľakrát
sa teda stáva, že zahraniční seniori sú s prehliadkou konkrétneho hradu a zámku
spokojní, a tak nadšení, že muzeálno-poznávací zájazd absolvujú aj niekoľkokrát
ročne. Zvyšujúca sa úderná sila generácie 50+ a využitie potenciálu strieborného
segmentu sa teda v budúcnosti môže stať konkurenčnou výhodou pamiatkových
objektov. Zo strany týchto inštitúcií je potrebná neustála inovácia produktových
balíkov a ponukovej infraštruktúry pre skupinu striebornej ekonomiky.
135
c) rastúca ekonomická a rozhodovacia sila ženskej časti populácie
Štúdie World Tourism Organization a European Travel Commission (2010) uvádzajú, že ďalším demografickým trendom, ktorý má dopad na voľný čas sú zmeny
v štruktúre rodín, s prihliadnutím na ženskú časť populácie. Prejavuje sa to predovšetkým predlžovaním slobodného a bezdetného veku žien, t.j. odkladaním uzavretia manželstva a pôrodu prvého dieťaťa do neskoršieho veku. Preťahuje sa tak ich
časové štádium, kedy môžu študovať, pracovať, ale i relatívne nezávisle cestovať
vo voľnom čase, ktoré sa pre nich stáva určitým spôsobom sebarealizácie. Tiež
v posledných rokoch prichádza postupnému vyrovnávaniu rozdieloch v príjmoch
mužov a žien, čo stále viac a viac spôsobuje finančnú nezávislosť od pánov tvorstva. Tento trend možno podporiť aj názorom Foretových (2001, s. 124), že „vzrastá
úloha ženy, ktorá je častejšie sama ekonomicky aktívna a pociťuje potrebu víkendových ciest a tzv. minidovolenkových.“ Rola ženskej časti populácie na trhu voľného
času jednoznačne stúpa. Z ekonomického hľadiska dámy predstavujú enormne
a rýchle rozvíjajúci sa segment. Na cestovanie a voľný čas vynakladajú nemalé
finančné čiastky, avšak očakávajú cenu úmernú kvalite poskytovaných služieb.
Ďalšiu dôležitú cieľovú skupinu tvoria vydaté ženy. Tie v porovnaní s mužmi oveľa
intenzívnejšie kontrolujú rodinné rozpočty, častejšie rozhodujú o formách trávenia
voľného času a návšteve kultúrnych inštitúcií (Kesner, 2005). Pri plánovaní voľného
času rodiny sa zameriavajú na vyhľadávanie bezpečných destinácií v príjemnom
a komfortnom prostredí, kladú značný dôraz na získanie telesnej a duševnej pohody
a dbajú na zaistenie programu pre deti, napríklad vo forme netradičnej nočnej prehliadky hradov a zámkov.
Uvedené charakteristiky a potreby ženskej populácie sa vo veľkej väčšine stávajú
východiskom pamiatkových objektov pri tvorbe ponuky a produktových balíčkov.
Tie bývajú zamerané štyri kategórie:
a. ženy, ktoré múzeá navštevujú s rodinou (manžel a deti),
b. ženy, ktoré zavítajú do pamiatkových objektov s deťmi, ale bez partnera,
a to v skupine viacerých žien,
c. slobodné ženy, ktoré si prehliadku hradu a zámku neodpustia v rámci tzv.
čisto dámskej jazdy alebo dovolenky,
d. ženy s určitými s určitými životnými zmenami, napr. rozvedené alebo
ovdovelé ženy.
Pre posledné dve kategórie môže návšteva múzea predstavovať určitú príležitosť
nových sociálnych vzťahov alebo kontaktov, napríklad na vernisáži výstavy,
odbornej prednáške alebo workshope. Medzi ďalšie aktivity zamerané na nežnejšiu časť pohlavia patria rôzne netradičné programy a benefity pamiatkových
136
objektov, a to inscenačno-dobové prehliadky zo života aristokratiek alebo slúžok,
módne prehliadky replík dobových šiat s možnosťou vyskúšania, mystické prehliadky s čiernou a bielou pani, zľava na vstupnom počas Medzinárodného dňa žien
a Medzinárodného dňa matiek, a pod. Okrem prípravy širokého spektra ponúkaných atrakcií a služieb, katedrály kultúrneho priemyslu nezabúdajú na propagáciu
tzv. ženských produktov v rôznych lifestylových magazínoch, dámskych periodikách, módnych časopisoch a žurnáloch. Múzeá si teda v plnej miere uvedomujú, že
klientela voľného času bude stále viac tvorená ženami, ktoré majú veľmi špecifické
požiadavky. Na druhej strane, ak ženská časť populácie bude s poskytovanými
službami spokojná, môže sa tento segment stať tzv. opakovanými návštevníkmi.
Ženy totiž kvalitným službám a produktom bývajú verné.
d) medzinárodná migrácia
V súčasnosti veľmi aktuálnou a diskutovanou otázkou je medzinárodná migrácia.
Tá sa stala globálnym fenoménom, a to vďaka tomu, že sa dotýka všetkých štátov
sveta. Všeobecne sa migrácia označuje proces sťahovania obyvateľstva v priestore,
na ktorý sa vzťahuje zmena trvalého alebo pôvodného miesta pobytu. Navyše je
spojená s vybudovaním života na úplne odlišnom mieste (Koschin, 2005). Tiež ju
možno označiť ako aktivitu, ku ktorej prichádzalo od počiatku ľudskej civilizácie
a pretrváva dodnes, a to vo zvýšenej miere. Zároveň tento nie veľmi obľúbený trend
pomáha odďaľovať proces starnutia populácie, a to najmä v Európe. Bez nej by viaceré krajiny starého kontinentu nastúpili na cestu pomalého vymierania. Až 90 %
európskych krajín si takto zabezpečuje viac než polovicu ročného prírastku obyvateľstva. Typickým príkladom je Nemecko, ktoré zásluhou otvorenej migračnej
politiky prijalo len za rok 2015 takmer jeden milión migrantov z prevažne moslimských krajín, čo však vyvoláva vlnu kritiky u aktérov verejnej politiky západnej
a strednej Európy. „Nikto v Európe na to nie je pripravený, aby čelil týmto vysokým
číslam, vrátane Nemecka.” (Tusk, 2015) Medzi ďalšie krajiny, ktoré aktuálne čelia
medzinárodnej prisťahovaleckej vlne sú Veľká Británia, Francúzsko a Taliansko.
Takisto pri problematike medzinárodnej migrácie treba uviesť, že jej budúci vývoj
je veľmi ťažké predvídať.
Medzinárodná migrácia takisto ovplyvňuje i cestovný ruch a voľnočasové aktivity.
Podľa štúdie World Tourism Organization a European Travel Commission (2010)
sa migračné zmeny môžu v prostredí turistických atraktivít prejaviť dvomi prúdmi.
Ten prvý sa týka odlivu mozgov, tzv. brain drain. V prípade „masívneho procesu
medzinárodnej migrácie pracovných síl“ (Mosneaga, 2014, s. 150) sa kvalifikovaní
pracovníci presúvajú za lepšími podmienkami a za účelom získania kvalitnejšieho
zamestnania, napríklad aj v oblasti pamiatkových objektov. Typickým príkladom sú
137
mladí historici, muzeológovia, archeológovia alebo kulturológovia, ktorí si na Slovensku nenašli v rámci svojho vzdelania vhodné uplatnenie, alebo ako zamestnanci
hradov a zámkov nie sú spokojní s prístupom spravovateľov kultúrnych pamiatok.
Títo vyštudovaní odborníci zo Slovenska zväčša migrujú do Českej republiky alebo
do ďalších krajín strednej a západnej Európy, ktoré im môžu ponúknuť adekvátne
finančné ohodnotenie a vhodnejšie pracovné zázemie. Prijímajúce krajiny tak získavajú kvalifikovanú pracovnú silu, a to na úkor Slovenska. Okrem produktívnych
zamestnancov rodná zem prichádza o vynaložené investície do ich vzdelania alebo
o budúce príspevky do štátnej kasy, napríklad vo forme platenia daní (Kunešová Cihelková, 2006). Druhý prípad dôsledkov migračnej politiky v cestovnom ruchu
zahŕňajú návštevy hradov a zámkov prisťahovalcami zo zahraničia, ktorí sa chcú
zoznámiť s kultúrnym dedičstvom ich nového domova. Keďže príčinou migrácie
sú zväčša bezpečnostné, ale najmä ekonomické dôvody, tak zahraničné pamiatkové
objekty pre túto skupinu obyvateľstva stanovujú iba symbolické vstupné za prehliadku. Dôvod je jednoduchý. Snažia sa sprístupniť účasť na kultúrnom dedičstve
pre všetkých. Na Slovensku môžu migranti navštevovať hrady a zámky v správe
Ministerstva kultúry Slovenskej republiky bezplatne, a to každý prvú nedeľu
v mesiaci vďaka projektu Bezplatné prvé nedele v mesiaci. Pri zľavnenom vstupnom a bezpoplatkových prvých nedeliach v mesiaci sa automaticky vynára otázka
– Nie sú tieto akcie z ekonomického hľadiska stratové? Odpoveď je veľmi jednoduchá. Keďže pamiatkové objekty sú správe verejného sektora a sú financované
z verejných rozpočtov, teda aj z daní obyvateľstva, ich cieľom nie je vykazovať
zisk. Zároveň sa ich spravovatelia snažia, aby každoročne vykazovali vyššie čísla
návštevnosti. A práve takéto projekty sú jednou z možností ako zvýšiť návštevnosť
katedrál kultúrneho priemyslu.
3 Zhrnutie
V období 20. storočia bol starý kontinent poznačený množstvom demografických
zmien a tie sa zreteľne premietli do tretieho tisícročia. Najcitlivejším problémom
vďaka týmto medzimiléniovým tendenciám sa stáva starnutie európskej populácie. Z roka na rok sa zvyšuje počet osôb nad 60 rokov, do dôchodkového veku sa
dostávajú silné povojnové ročníky, čo v podstate zvyšuje podiel dôchodcov na úkor
ostatných vekových skupín. Predovšetkým detí a navyše, fertilita nenadobúda príliš
vysoké hodnoty. Na nízkej pôrodnosti sa podpisuje odkladanie založenia rodiny do
neskoršieho veku a zmena štruktúry rodín. Jednotlivé uvedené faktory, ale i predlžujúca sa nádej dožitia majú zásadný vplyv na celkovom dopyte trhu voľného času.
Vďaka rastu seniorskej populácie sa do pozornosti dostáva cestovný ruch generácie
50+. V rámci trávenia voľného času možno v posledných rokoch sledovať aj ďalšie
138
zmeny. Pozitívnym prelomom je rastúca ekonomická a rozhodovacia sila ženskej
časti populácie, ktorá tvorí špecifický a solventný segment klientely turistických
atraktivít. Jazýčkom na miske demografických vzorcov návštevnosti je medzinárodná migrácia. Tá ovplyvňuje turizmus svojsky. V niektorých smeroch kladne,
v iných zase záporne.
Globálne demografické zmeny neobchádzajú teda ani trávenie voľného času a pre
túto oblasť znamenajú nielen hrozby, ale predovšetkým výzvy. S demografickými
tendenciami sa mení aj štruktúra dopytu a na túto situáciu reagujú aj katedrály kultúrneho priemyslu. Tie rozširujú portfólio ponúkaných služieb vo forme nových
alebo inovovaných produktov, v oblasti programov pre rodiny s deťmi viaceré
hrady a zámky medzi sebou spolupracujú, poskytujú celoživotné vzdelávanie
a akreditované kurzy pre verejnosť, prenajímajú priestory na organizovanie svadieb, rodinných udalostí a pod. Okrem toho sa súčasného návštevníka snažia do
múzea prilákať interaktívnymi komunikačnými aktivitami, predlžovaním otváracej
doby a takisto vyzdvihovaním značky kvality kultúrnej inštitúcie. Avšak vďaka
týmto netradičným aktivitám vzniká medzi pamiatkovými objektmi rozkol. Na
jednej strane rieky stoja múzeá, ktoré reflektujú globálne demografické tendencie
a v súčinnosti s nimi ponúkajú masové služby, niektorými múzejníkmi označované
ako komerčné produkty. Silnú opozíciu tvoria tzv. zástancovia starej školy voľného
času, ktorí navyše trendom prebiehajúcim v populácii vôbec nevenujú pozornosť
v strategických plánoch kultúrnych stánkoch. Tvrdia, že múzeum nie je Disneyland, inovované produkty vnímajú negatívne a apelujú tým, že kultúrne dedičstvo
sa takto pohybuje na veľmi tenkom ľade. Prispôsobovaním sa demografickým
vývojovým vzorcom vraj môže prísť k dehonestácii hradov a zámkov, čo môže
spôsobiť ich úpadok do priemyslu mcdonaldistickej zábavy. Treba sa však zamyslieť na skutočnosťou, že ponuku určuje dopyt a nie naopak. Je iba na manažmente
každej kultúrnej inštitúcie, ako sa k tejto veci postaví. Ideálnym stavom by bolo
nájdenie kompromisu medzi poslaním pamiatkového objektu a ponukou atraktívnych doplnkových služieb tak, aby bola zachovaná ochrana pamiatky, a to nielen
z dôvodu dlhodobého vytvárania príjmov.
Literatúra
[1]
DIENEL, H. - JAIN, A. L. Freizeit und Urlaubsverkehr im demographischen Wandel. In: Demografischer Wandel und Tourismus, Haehling von
Lanzenauer/Klemm. Berlin: Erich Schmidt Verlag, 2007. s. 109 – 127. ISBN
978-3-503-09793-7.
139
[2]
[3]
[4]
[5]
[6]
[7]
[8]
[9]
[10]
[11]
[12]
[13]
140
DUDŽÁKOVÁ, A. Preventívne prehliadky – súčasť sociálnej politiky v prevencii ochorení. In: Aktuálne otázky politiky III. Trenčín: Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne, 2014. 214 s. ISBN 978-80-8075-630-7.
ĎURKOVÁ, K. Špecifiká trhu „striebornej ekonomiky“. In: Zodpovednosť
v podnikaní/partnerstvá podnikateľského, verejného a neziskového sektora
: zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie Nové trendy v marketingu
- Zodpovednosť v podnikaní organizovanej v Kongresovom centre SAV na
Smolenickom zámku. Trnava: Fakulta masmediálnej komunikácie, Univerzita
sv. Cyrila a Metoda v Trnave, 2012, s. 34 - 39. ISBN 978-80-8105-451-8.
FORET, M. – FORETOVÁ, V. Jak rozvíjet místni cestovní ruch. Praha:
Grada, 2001. 180 s. ISBN 80-247-0201-X.
GLOVER, P. – PRIDEAUX, B. Implications of population ageing for the
development of tourism products and destinations. In: Journal of Vacation
Marketing, 2009, Vol. 15, No. 1, s. 25-37.
GOODALL, B. – ASHWORTH, G. Marketing in the Tourism Industry. London: Routledge, 1988.
KESNER, L. Marketing a management múzeí a památek. Praha: Grada,
2005. 304 s. ISBN 80-247-1104-4.
KIRÁĽOVÁ, A. Marketing destinace cestovního ruchu. Praha: Ekopress,
2003. 174 s. ISBN 80-86119-56-4.
KOSCHIN, F. Demografie poprvé. Praha: Oeconomica, 2005. 122 s. ISBN
80-245-0859-1.
KUNEŠOVÁ, H. – CIHELKOVÁ, E. Světová ekonomika: nové jevy a perspektivy. Praha: C.H. Beck, 2006. 319 s. ISBN 80-7179-455-4.
MIKLENČIČOVÁ, R. Senior - zákazník cestovného ruchu. In: Zodpovednosť v podnikaní/partnerstvá podnikateľského, verejného a neziskového
sektora : zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie Nové trendy v
marketingu - Zodpovednosť v podnikaní organizovanej v Kongresovom
centre SAV na Smolenickom zámku. Trnava: Fakulta masmediálnej komunikácie, Univerzita sv. Cyrila a Metoda v Trnave, 2012, s. 126 - 131. ISBN
978-80-8105-451-8.
MOSNEAGA, V. Republic of Moldova: Diaspora and Diaspora Policy. In:
Slovak Journal of Political Science, 2014, Vol. 14, No 2., s. 149 - 172.
SEATON, A. V. – BENNETT, M. M. The Marketing of Tourism Products:
Concepts, Issues and Cases. London: International Thomson Business Press,
1996. 540 s. ISBN 978-1861523020.
Internetové zdroje
[1]
Komise evropských spoločenství: Zelená kniha – Nová mezigenerační solidarita jako odpověď na demografické změny. [online]. 2005 [cit. 2015-1110]. Dostupné na: http://www.demografie.info/user/documents/ZKCSjr.pdf.
[2] TUSK, D.: Imigračná politika otvorených dverí je nebezpečná, príliv
utečencov musíme zastaviť. Released on 2nd December 2015. [online]. [cit.
2015-12-04]. Dostupné na: http://www.hlavnespravy.sk/tusk-imigracna-politika-otvorenych-dveri-je-nebezpecna-kvoty-nemaju-vacsinu/716481.
[3] UNWTO & ETC. Demographic change and tourism [online]. Madrid :
World Tourism Organization, 2010 [cit. 2015-11-07]. ISBN 978-928-4413423. Dostupné na: http://pub.unwto.org/WebRoot/Store/Shops/Infoshop/4C10/AFC1/0B46/FC46/3883/C0A8/0164/866C/100610_demogr_change_
excerpt.pdf .
PhDr. Michal Lukáč, PhD.
Fakulta sociálnych vied UCM v Trnave
Katedra verejnej politiky a verejnej správy
Bučianska 4/A
917 01 Trnava
Slovenská republika
141
Demographische Probleme im heutigen
Deutschland aus sprachlicher Sicht
Eva Podhajská
Abstrakt
Der Beitrag befasst sich mit aktuellen demographischen Problemen im heutigen
Deutschland aus sprachlicher Sicht. Zuerst wird ein Exkurs in die Vergangenheit
gemacht, in die Zeit des sog. Wirtschaftswunders, als Deutschland die erste stärkere Migrantenwelle erlebt hatte. Diese Situation wird mit der heutigen verglichen,
woraus sich einige bedeutende Unterschiede ergeben, insbesondere was die Gründe
der Einwanderung betrifft. Es wird auf das sog. Zuwanderungsgesetz aufmerksam
gemacht, das am 1. 1. 2005 in Kraft trat und zum 1. 1. 2015 neu gestaltet wurde.
Als Belehrung aus der Vergangenheit brachte das genannte Gesetz Integrationskurse, die nicht nur den Asylbewerbern, sondern auch den früheren Einwanderern
angeboten werden, die sich nicht integrieren konnten. Als Hauptvoraussetzung für
erfolgreiche Integrierung wird die entsprechende Kenntnis der Sprache des aufnehmenden Landes, also die Deutschkenntnis bezeichnet. Im zweiten Teil des Beitrags
wird der obengenannte Kurs charakterisiert. Der dritte, letzte Teil widmet sich den
sprachwissenschaftlichen Theorien in Bezug auf Beeinflussung des Deutschen durch
Sprachen von Gastarbeitern und anderen Migranten. Die Autorin dieses Beitrags
findet auf Grund ihres eigenen Studiums der betreffenden Problematik sowie ihrer
praktischen Erfahrungen diesen Einfluss marginal und ist mit der z. B. im Buch
Multikultideutsch enthaltenen Auffassung von Uwe Hinrichs nicht einverstanden.
Schlüsselwörter
demographische Probleme , Wirtschaftswunder, Zuwanderungsgesetz, Integrationskurs, Beeinflussung des Deutschen durch Migrantensprachen
Abstract
The paper deals with current demographic issues in present-day Germany from the
linguistic point of view. In the first part it analyzes the history, the times of the so
called „economic miracle“, when Germany experienced the first major immigration wave. That historic situation is compared with the current one. Several important differences can be found, mainly in the reasons for the Iimmigration into Germany. The paper stresses the importance of the so called Immigration Law which
became effective on 1st Jan. 2005 and was amended on 1st Jan. 2015. The historic
142
experience brought the so called „integration courses” which are offered not only
to recent immigrants and asylum seekers but also to those who failed to integrate
in spite of staying in the country for some time. The most important prerequisite for
successful integration is considered to be the knowledge of the language of the host
country, i.e. German in this case. Such a course is described in the second part of
the paper. The third and final part is devoted to the opinion of some scholars that
German is influenced by the languages of the Gastarbeiter (immigrant workers)
and other immigrants. The author, on the basis of her study of the issue and her own
practical experience, considers this influence on German language as negligible
(marginal) and confronts her views with those of Uwe Hinrichs, who presented
them in his book Multikultideutsch.
Key words
demographic issues, „economic miracle“, Immigration Law, integration
courses,influence on the German language of the immigrant workers
Meine Ausführungen sollen sprachliche Problematik im heutigen Deutschland
insbesondere im Zusammenhang mit den diesjährigen Einwanderern behandeln.
Bestimmte Erfahrungen in diesem Bereich hat Deutschland bereits vor 50 Jahren
gesammelt. Und zwar im Zusammenhang mit den Gastarbeitern (die meistens bis
heute „gastieren“), die an der Entstehung des sogenannten Wirtschaftswunders mitgearbeitet haben. Die Situation ist heute jedoch wesentlich anders. Sie unterscheidet sich in einigen wichtigen Punkten.
Der erste Unterschied: Damals brauchte die Bundesrepublik Deutschland dringend
Arbeitskräfte (für die im Krieg gefallenen Männer). Sie wurden von der deutschen
Seite eingeladen. Heute kommt die Initiative von der Zuwandererseite. In diesem
Jahr, also 2015, gibt es in Deutschland nach Bundesagentur für Arbeit 2,796 Mio.
Arbeitslose (http://statistik.arbeitsagentur.de/). Mitte Oktober gab es bereits 1,5
Mio. Flüchtlinge in Deutschland. Wenn man in Erwägung zieht, dass die Einwanderer meistens nicht mit erwünschter Qualifizierung kommen und schon 2013 in
Deutschland jeder dritte Arbeitslose ein Ausländer war oder wenigstens ausländische Wurzeln hatte, sieht man beim besten Willen keine ökonomische Erlösung,
sondern das Gegenteil: noch mehr Arbeitslose.
Der zweite Unterschied: Damals wurden sie eingeladen, diesmal wurden sie es
nicht. Eigentlich doch, aber nur indirekt von Frau Merkel mit ihren Worten „Wir
schaffen es.“
143
Der dritte Unterschied: Die heutigen Migranten bringen Kultur, Religion und Sprache mit, die der deutschen Kultur und Sprache sehr entfernt sind. Bei den damaligen Gastarbeitern war es nicht so drastisch, sogar bei den Türken nicht.
Kultur, Religion und Sprache. Und gerade um die Sprache geht es in meinem
Beitrag.
Zuerst muss ich einen Exkurs in die Vergangenheit machen, in die Zeit vor 50–60
Jahren, wo die Gastarbeiter nach Deutschland kamen. Diese kamen meistens aus
der Türkei, eine niedrigere Zahl kam aus Griechenland, Italien, Jugoslawien, Spanien und Portugal. Ihre Muttersprachen waren also unterschiedlich, die wenigen
Institutionen, die ihnen den Deutschunterricht angeboten haben, mussten daher die
sog. direkte Methode anwenden, denn sie konnten die Muttersprache der Lerner
nicht gebrauchen. Der Lehrer beherrschte in der Regel die genannten Muttersprachen nicht und in einem Kurs saßen meistens unterschiedliche Muttersprachler. Die
direkte Methode ist zwar nicht optimal, aber unter damaligen Umständen war sie die
einzige mögliche. Ich war einige Mal an solchem Unterricht anwesend, deswegen
konnte ich die Stolpersteine dieser Methode erleben. Ich habe jedoch schon immer
verstanden, dass es damals keine andere Möglichkeit gab. Für schwerwiegender
halte ich aber die Tatsache, dass die Deutschen diese Methode im Rahmen des
allgemeinen Unterrichts jedem Lehrer aufzwingen wollten, was ganz verkehrt war,
denn diese Methode eignet sich nicht für jede Lerngruppe. Das Ergebnis war dann
folgendes: Die Absolventen dieses Unterrichts sprachen zwar „fließend“, aber mit
jeder Menge grammatischer und lexikalischer Fehler, was nicht nur sehr hässlich
war, sondern auch an der Verständigung hinderte.
Kommen wir aber zum Flüchtlingsproblem zurück. Bei der ersten Generation der
Gastarbeiter wurde der Deutschunterricht nicht systematisch organisiert und geregelt. Es gab einfach keine Zeit dazu, in erster Linie mussten die Gastarbeiter arbeiten. Weitere Gründe: Es handelte sich um die Nachkriegszeit mit allen negativen
Umständen, die keine Extras zuließen. Man hatte auch keine Erfahrungen, außerdem – was ein sehr wichtiger Grund war – rechnete man damit, dass die Gastarbeiter nach bestimmter Zeit in ihr Heimatland zurückkommen, also die Sprache des
Gastlandes war nicht so notwendig. Das waren also die vier wichtigsten Gründe.
Die einzelnen Ausländer haben auf unterschiedliche Art und Weise Deutsch gelernt,
meistens allein aus den Lehrbüchern oder in Gesprächen mit deutschen Muttersprachlern im Alltagsleben oder es half ihnen ein Einzelner. Nur einige von ihnen haben
einen Sprachkurs besucht.
144
Dieses Chaos hatte negative Folgen: Wegen der sprachlichen Probleme konnten
sich die ehemaligen Gastarbeiter nicht integrieren, das bedeutet unter anderem, sie
konnten später (in der Zeit nach dem Wirtschaftsboom) sehr oft keine richtige Arbeit
finden. Diese Tatsache hat sich sogar auf ihre Nachkommenschaft ausgewirkt. Ihre
Kinder wurden von ihren nicht integrierten Eltern erzogen, also haben sie sich die
Gewohnheiten der deutschen Bürger sehr ungenügend angeeignet. Die schlechten
Kenntnisse der Landessprache sowie die nicht ausreichenden landeskundlichen
Kenntnisse sind zweifelsohne die Ursachen dessen, dass die Ausländer häufiger
arbeitslos werden als die Deutschen:
„Bildung und Ausbildung sind die wichtigsten Voraussetzungen für eine erfolgreiche Integration. Doch bislang schneiden Migrantenkinder beim Haupt- und Realschulabschluss deutlich schlechter ab. Später haben sie dann eine deutlich höhere
Erwerbslosenquote.“1
„Eine der größten Integrationshürden ist die mangelnde Beherrschung der deutschen Sprache. Hier rächt sich spät, dass die Politik nicht früh, schon bei der
ersten Gastarbeiter-Generation, mit der Förderung begann. Deren Defizite wurden
gewissermaßen an die zweite und dritte Generation „vererbt“. In vielen Familien,
speziell in bildungsfernen Schichten, mangelt es noch heute an ausreichenden
Deutschkenntnissen.“1
Das Nicht-Integrieren oder das Nicht-Integriert-werden-müssen, bzw. das Nicht-Integriert-werden-wollen wird in Deutschland durch die offiziell anerkannte und
einzuhaltende Philosophie unterstützt, die auf spezifische historisch-soziale Tatsachen zurückzuführen ist. Die deutschen Bürger fühlen sich wegen ihrer dunklen
Geschichte im 20. Jahrhundert verpflichtet den Weltfrieden mit zu erhalten, immer
human zu handeln und jedem Bedürftigen die helfende Hand zu reichen. Nach 1945
haben die deutschen Politiker oft wiederholt: „Von deutschem Boden darf nie wieder Krieg ausgehen.“ Heute weiß man nicht mehr, wer das als erster gesagt hat,
vielleicht der erste und einzige DDR-Präsident Wilhelm Pieck. Jedenfalls sagte das
später oft Willi Brandt. Daraus ergibt sich die übermäßige Toleranz und Solidarität
der deutschen Politiker, die paradoxerweise zu nicht erwünschten Folgen führt.
Man kann tolerant und solidarisch sein, wenn auch die andere Seite danach strebt.
Das ist jedoch bei den insbesondere muslimischen Gastarbeitern sowie späteren
Zuwanderern und deren Nachkommenschaft oft nicht der Fall. Viele von ihnen
leben in sich geschlossenen Gruppen, verhalten sich konsequent den Regeln ihrer
Religion entsprechend und akzeptieren die deutschen Gesetze nicht.
1
(http://www.br.de/nachrichten/migration_bayern_integration100.html)
145
Aus diesen Gründen haben sich die deutschen Politiker entschieden die Unterschätzung der ehemaligen Situation richtigzustellen. Das Ergebnis davon ist das ab dem
1. 1. 2005 gültige Zuwanderungsgesetz. Dieses Gesetz wurde voriges Jahr neu
gestaltet und ab dem 1. 1. 2015 gilt diese neu gestaltete Version. Es geht um „gesetzliche Regelungen zur sprachlichen Integration von Ausländerinnen und Ausländern, die sich dauerhaft, d. h. mehr als ein Jahr, im Bundesgebiet aufhalten und
die noch keine Sprachkenntnisse auf dem Niveau B 1 (Zertifikat Deutsch) erreicht
haben.“ (www.bamf.de) Im Rahmen dieser Regelungen werden sog. Integrationskurse abgehalten. Während der zehn vergangenen Jahre haben über eine Million
Zuwanderer diesen Kurs besucht. Davon im Jahre 2014 100 000 in Bayern. Die
meisten Einwanderer kommen nämlich nach Bayern, in das ohnehin größte Bundesland. Zur Veranschaulichung: Jeder fünfte Bürger Bayerns ist ein ursprünglicher
Ausländer oder sind es wenigstens seine Vorfahren. In Deutschland existiert das
Bundesamt für Migration und Flüchtlinge, das alle Angelegenheiten im Rahmen
dieser Problematik regelt.
Der Integrationskurs soll zur sprachlichen, wirtschaftlichen, sozialen und gesellschaftlichen Integration der Zuwanderer und Flüchtlinge wesentlich beitragen. Für
diese Kurse sorgen hauptsächlich zwei Institutionen, die Volkshochschulen und
das Goethe-Institut.
Der Charakter des Integrationskurses wird sehr übersichtlich und inhaltsreich auf
den Websites des Goethe-Institutes dargelegt. Führen wir das Wichtigste an:
Inhalt und Ablauf
Jeder Integrationskurs besteht aus einem Sprachkurs und einem Orientierungskurs.
Der allgemeine Integrationskurs dauert 660 Stunden, je nach Ausrichtung des Kurses kann die Gesamtdauer auch bis zu 960 Stunden betragen.
Der Sprachkurs
Der Sprachkurs ist Teil des Integrationskurses. Er dauert im allgemeinen Integrationskurs insgesamt 600 Stunden, in den Spezialkursen bis zu 900 Stunden.
Im Sprachkurs werden wichtige Themen aus dem alltäglichen Leben behandelt,
zum Beispiel:
•
•
•
•
•
146
Arbeit und Beruf
Aus- und Weiterbildung
Betreuung und Erziehung von Kindern
Einkaufen/Handel/Konsum
Freizeit und soziale Kontakte
•
•
•
Gesundheit und Hygiene/menschlicher Körper
Medien und Mediennutzung
Wohnen
Der Orientierungskurs
Er dauert 60 Stunden. Es werden zum Beispiel folgende Themen durchgenommen:
•
•
•
•
deutsche Rechtsordnung, Geschichte und Kultur
Rechte und Pflichten in Deutschland
Formen des Zusammenlebens in der Gesellschaft
Werte, die in Deutschland wichtig sind, zum Beispiel Religionsfreiheit,
Toleranz und Gleichberechtigung.
Den Orientierungskurs wird mit dem Abschlusstest abgeschlossen.
Vor Beginn des Integrationskurses führt der Kursträger einen Einstufungstest durch.
Das Ergebnis hilft zu entscheiden, mit welchem Kursabschnitt man beginnen sollte
und ob ein spezieller Integrationskurs sinnvoll wäre.
Wenn man immer ordnungsgemäß am Unterricht teilgenommen, das volle Stundenkontingent des Integrationskurses ausgeschöpft, aber in der Sprachprüfung des
Abschlusstests das Sprachniveau B1 nicht erreicht hat, kann man einen Antrag auf
einmalige Wiederholung von 300 Unterrichtsstunden stellen und noch einmal kostenlos an der Sprachprüfung teilnehmen2.
Neuzuwanderer sind zu diesem Kurs verpflichtet.
Außerdem gibt es einen Erstorientierungskurs für Asylbewerber und Flüchtlinge,
im Umfang von 300 Stunden.
Themen:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Alltag in Deutschland
Arbeit
Einkaufen
Gesundheit/Medizinische Versorgung
Kindergarten/Schule
Mediennutzung in Deutschland
Orientierung vor Ort/Verkehr/Mobilität
Sitten und Gebräuche in Deutschland/Lokale Besonderheiten
Sprechen über sich und andere Personen/Soziale Kontakte
http://www.bamf.de/DE/Willkommen/DeutschLernen/Integrationskurse/InhaltAblauf/inhaltablauf-node.html
2
147
•
Wohnen3
Jedem logisch denkenden Menschen fällt in diesem Zusammenhang ein, dass diese
Kurse natürlich etwas kosten (die Kursbesucher bezahlen in der Regel die Kurse
nicht). Führen wir also ein paar Erklärungen zu der finanziellen Deckung der Kurse
an:
Im Jahre 2013 beispielsweise hat der Freistaat Bayern 1,5 Mio. Euro für diese
Kurse zur Verfügung gestellt. Jedes Jahr werden mehr Kurse eröffnet, das bedeutet
mehr Geld.
Im September 2015 wurde vom Bund nur für bayerische Träger der genannten Kurse
der finanzielle Zuschlag von 25 Millionen Euro zugesagt. Anspruch auf diesen kostenlosen Kurs haben im Moment nicht nur die schon längere Zeit in Deutschland
legal lebenden Ausländer und deren Kinder, sondern natürlich auch Flüchtlinge aus
Syrien, Afghanistan, Iran, Irak, Eritrea sowie Geduldete. Man rechnet auch damit,
dass die Familien dieser Leute bald nachkommen werden. Warum bekommen das
Kurse-Recht auch Geduldete? Man begründet es damit, dass sie nach der Rückkehr
in ihr Heimatland dank den Sprachkenntnissen bessere berufliche Chancen haben
werden. Diese Kurse werden auch deshalb immer mehr unterstützt, weil man den
Asylbewerbern ermöglichen will, früher mit der Arbeit zu beginnen. Während es
2013 neun Monate waren, 2014 waren es bereits nur drei Monate.
2015 will man auch mehr Lehrkräfte engagieren und sie besser bezahlen, um sie zu
motivieren. Man begründet es damit, dass sie bis jetzt nicht besonders gut bezahlt
wurden. Man will auch ehrenamtliche Lehrkräfte finanziell unterstützen (500 Euro
pro Sprachkurs) und den Weg der Lehrkräfte zur Lehrbefähigung zum Integrationskurs beschleunigen.
Die EU verfügt über den Asyl-, Migrations- und Integrationsfonds (AMIF) für die
Jahre 2014–2020. Der Fonds umfasst 3,2 Milliarden Euro! Deutschland bekommt
davon jedes Jahr mindestens ca. 30 Mio. Euro, insgesamt ca. 208 Mio. Euro. Der
finanzielle EU-Anteil ist 75 %, also Deutschland trägt lediglich mit 25 % bei.
Wenn Einwanderer in ein Land mit einer anderen Sprache kommen, hat es natürlich
gewisse Folgen. Das war in der Geschichte immer so. Die Geschichte zeigt, dass es
drei Möglichkeiten gibt: 1) Die Zuwanderer übertragen ihre Muttersprache auf die
Einheimischen. 2) Die Zuwanderer übernehmen die Sprache der Einheimischen. 3)
Die Zuwanderer sowie die Einheimischen behalten ihre Sprachen, beide Sprachen
leben nebeneinander ohne sich wesentlich zu beeinflussen.
http://www.bamf.de/SharedDocs/Anlagen/DE/Downloads/Infothek/Integration/Sonstiges/konzept-kurse-asylbewerber.html
3
148
In Deutschland gilt zurzeit im Grundsatz die zweite Variante, obwohl die dritte
Variante hier auch nicht ganz bedeutungslos ist.
Gerade die (Nicht)Beeinflussung der beiden Sprachen interessiert uns im Moment.
Wird also die heutige deutsche Sprache durch die Sprachen der Zuwanderer beeinflusst oder nicht? Die Meinungen der Eingeweihten unterscheiden sich. Es gibt
Stimmen, die „keinesfalls“ sagen:
„Eine Veränderung der deutschen Sprache durch die Übernahme von Lehnwörtern aus Migrantensprachen lässt sich allerdings nicht feststellen. Dies mag sich
dadurch erklären, dass die Aufnahme von fremdsprachlichen Begriffen in der Regel
mit einer Prestige- und Machtfrage verbunden ist und dann das als kulturell höher
stehend Aufgefasste übernommen wird: Die Sprachen der Zuwanderer in Deutschland, allen voran das Türkische, erfahren eine eher geringe Wertschätzung, so
dass ihr Einfluss auf das kulturelle Leben marginal ist.“ S. 55–564
Andere sind der Meinung, dass es zu der Beeinflussung lediglich in bestimmtem
sozialen Sphären kommt:
„Es gibt tatsächlich in der Sprachwissenschaft die Hypothese, dass sich neue Art-Dialekte des Deutschen entwickeln würden, die von Leuten auch gesprochen wird,
die keinerlei Migrationshintergrund haben, das wird untersucht und ist umstritten.
Die Mehrheitsmeinung ist allerdings, dass es im Wesentlichen soziale Stile sind,
dass die meisten Sprecher auch andere können und zu bestimmten sozialen Zwecken so eine Sprachform nutzen.“5
Das bestätigten auch die folgenden Worte, die sonst „marginale Bedeutung“ (siehe
oben) deklarieren:
„Ein kreativer Umgang mit der deutschen Sprache findet allerdings in der türkischdeutschen Jugendkultur statt: In den 1990er Jahren entwickelte sich mit
„Kanakisch“, einem persiflierten, fehlerstrotzenden „Türkendeutsch“, eine eigene
Sprachkultur, die stark auf deutsche Unterhaltungsmedien abgefärbt hat…. Den
Begriff „Kanak Sprak“ prägte der türkischstämmige Autor Feridun Zaimoglu im
gleichnamig betitelten Buch (1995). Das ursprüngliche Schimpfwort „Kanake“ für
„Ausländer“ wird hier selbstbewusst und ohne Rücksicht auf political correctness
verwendet. Die türkisch-deutsche Mischsprache ist ein Symbol für eine neue soziohttps://www.bamf.de/SharedDocs/Anlagen/DE/Publikationen/Forschungsberichte/fb01-einfluss-zuwanderung.pdf?__blob=publicationFile
5
http://www.deutschlandfunk.de/50-jahre-institut-fuer-deutsche-sprache-den-menschen-auf.1148.de.html?dram:article_id=283079
4
149
kulturelle Identität einer Gruppe, der sowohl einheimische als auch Migrantenjugendliche angehören (Kallmeyer/Keim 2003; Schmidt-Fink 2002).“ S. 55–566
Die sogenannte Jugendsprechweise ist jedoch kurzlebig, d.h. sie verändert sich sehr
schnell, obendrein wird sie nur beschränkt, in kleinen sozialen Gruppen gebraucht.
Ihre Einflussstärke ist daher schwach.
Der Professor Uwe Hinrichs ist dagegen überzeugt, dass die deutsche Sprache
durch andere Sprachen, insbesondere durch Migrantensprachen ausschlaggebend
beeinflusst wird.
Er hat das Buch Multikultideutsch mit dem Untertitel Wie Migration die deutsche
Sprache verändert verfasst. In einem Interview sagt er unter anderem:
„Die Fälle sind in Bewegung, also die Schulfälle Genetiv, Dativ, Nominativ,
Akkusativ; zweitens der Zusammenhalt zwischen den einzelnen Satzteilen erodiert, also geht langsam auseinander …Wir kriegen eine neue Struktur – wie im
Englischen und Französischen auch –, in der mehr Präpositionen, also „von“ oder
„auf“, gebraucht werden.
Und dann gibt es einen ganzen Pool von verstreuten Vereinfachungen, indem man
heute sagt: Er flechtete oder helf mal. Das sind dann Vereinfachungen in den Deklinationen, die natürlich – das kann man nachweisen – auf Ethnolekte und Gastarbeiterdeutsch zurückgehen.“7
Ich weiß nicht, wie er es nachweisen will, aber ich stimme nicht zu. Natürlich
beeinflussen fremde Sprachen das Deutsche, natürlich geht es um eine natürliche,
geschichtlich bewiesene Erscheinung, aber gerade die oben angeführten Fälle sind
kein Beweis. Bei ihnen handelt es sich um eine innersprachliche Entwicklung,
konkret um den Prozess vom synthetischen zum analytischeren Sprachbau und um
den Ausgleich im Rahmen der Verben. Die anderen Sprachen können diese Entwicklung nur unterstützen, sie konnten es jedoch nicht verursachen. Das Deutsche ist
eine souveräne, gleichberechtigte Sprache, sie erfüllt ihre Aufgaben in allen Gesellschaftsbereichen und ist kontinuierlich sehr „beschäftigt“. Daraus folgt, dass das
Deutsche schon aus diesen Gründen nicht so stark beeinflussbar ist.
Obwohl Hinrichs diese Veränderungen mir den Migrantensprachen verbindet, plädiert er für sie nicht:
https://www.bamf.de/SharedDocs/Anlagen/DE/Publikationen/Forschungsberichte/fb01-einfluss-zuwanderung.pdf?__blob=publicationFile
7
http://www.swr.de/swr2/wissen/multikultideutsch/-/id=661224/did=12746594/nid=661224/
fnkylq/index.html
6
150
„Was sage ich als Deutschlehrer? Man sollte vielleicht versuchen, diese Varietäten des Kiezdeutschen im Deutschunterricht zu behandeln, damit auch die jungen
Leute sich davon etwas distanzieren können, indem ihnen klar wird, das ist nur eine
Varietät, die ich in einer bestimmten Peergroup einsetzen kann.“8
Er glaubt jedoch an künftiges mannigfaltigeres Deutsch:
„Meine These ist, dass es einfacher wird, es wird mehr Varianten geben, mehr
Möglichkeiten, etwas auszudrücken. Die Sprachnorm, die auf das alte schriftliche
Standarddeutsch zurückgeht, wird sich immer mehr unterscheiden von den neuen
Formen, es wird in dieser Hinsicht eine Kluft geben.“8
Diese These kann man verteidigen. Was die Beeinflussung durch die Migrantensprachen betrifft, muss ich jedoch betonen: Es ist einfach nicht gravierend. Der
Einfluss des Englischen auf das Deutsche ist viel stärker.
Literatura
[1] http://www.bamf.de/DE/Willkommen/DeutschLernen/DeutschAsylbewerber/
deutschangeboteasyl-node.html
[2] http://www.bpb.de/gesellschaft/migration/dossier-migration/56351/
zuwanderungsgesetz-2005?p=all
[3] http://www.zeit.de/politik/deutschland/2015-02/
einwanderung-punktesystem-einwanderungsgesetz
[4] http://www.focus.de/politik/deutschland/doppel-interview-mit-berliner-polizisten-oft-fliessen-traenen-zwei-kommissare-erzaehlen-wie-abschiebungen-ablaufen_id_5044703.html
[5] http://www.focus.de/finanzen/news/neue-regelungen-umzug-elektroschrott-online-shops-das-aendert-sich-zum-1-november_id_5046295.html
[6] http://www.focus.de/politik/deutschland/brandbrief-ans-kanzleramt-basis-der-union-plant-antrag-auf-grenzschliessung_id_5044337.html
[7] https://www.bamf.de/SharedDocs/Anlagen/DE/Publikationen/WorkingPapers/wp14-sprachliche-integration.pdf?__blob=publicationFile
[8] https://de.wikipedia.org/wiki/Kanak_Sprak
[9] http://www.huffingtonpost.de/2015/10/20/grundschule-adolf-klarenb_n_8335774.html?obref=outbrain-www-fol
[10] http://gfds.de/deutsch-ins-grundgesetz/
http://www.swr.de/swr2/wissen/multikultideutsch/-/id=661224/did=12746594/
nid=661224/fnkylq/index.html
8
151
[11] http://www.swr.de/swr2/wissen/multikultideutsch/-/id=661224/
did=12746594/nid=661224/fnkylq/index.html
[12] http://www.huffingtonpost.de/2015/09/16/fluechtlingskrise-fragen_n_8144060.html
[13] http://www.br.de/nachrichten/migration_bayern_integration100.html
[14] http://www.deutschlandfunk.de/50-jahre-institut-fuer-deutsche-sprache-den-menschen-auf.1148.de.html?dram:article_id=283079
[15] http://www.spiegel.de/unispiegel/studium/fluechtling-an-deutscher-universitaet-ich-erlebe-immer-wieder-rassismus-a-1048159.html
[16] http://www.swr.de/swr2/wissen/multikultideutsch/-/id=661224/
did=12746594/nid=661224/fnkylq/index.html
[17] http://www.bamf.de/DE/Willkommen/DeutschLernen/Integrationskurse/
integrationskurse-node.html
[18] http://www.gestaltung.hs-mannheim.de/designwiki/sprachlabor-deutschland/
[19] https://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/pgps/ikvz/podkapitoly/b03uprchlici.pdf
[20] http://www.migrace.com/cs/poradna/informace-pro-cizince/
cizinci-ze-zemi-mimo-eu/viza-nad-90-dnu/vizum-strpeni
[21] https://de.wikipedia.org/wiki/Volkshochschule
[22] http://www.goethe.de/ins/de/de326932.htm
[23] http://www.focus.de/familie/schule/unterricht/machst-du-rote-ampel-kiezdeutsch_id_2444004.html
[24] http://www.kolpingbildungswerk.de/aktuelles/detail?id=531
[25] http://www.daf.de/downloads/InfoDaF_2003_Heft_6.pdf
[26] https://www.google.
de/?gws_rd=ssl#q=Deutschunterricht+f%C3%BCr+Gastarbeiter&start=70
[27] http://www.leipzig.de/de/extern/hanoi/geschichte.htm
[28] http://www.wallstreet-online.de/diskussion/500-beitraege/1079932-1-500/
gastarbeiter-wie-die-ddr-das-problem-loeste#beitrag_23696405
[29] http://www.tatsachen-ueber-deutschland.de/de/gesellschaft/main-content-08/
migration-und-integration.html
[30] http://www.welt.de/politik/deutschland/article13687575/In-Deutschland-ist-alles-besser-als-zu-Hause.html
[31] https://www.planet-schule.de/wissenspool/zu-hause-in-deutschland/inhalt/
hintergrund/gastarbeiter-im-westen-das-wirtschaftswunder.html#kap2
[32] http://home.edo.tu-dortmund.de/~hoffmann/ABC/Gastarbeiter.html
[33] http://mediendienst-integration.de/artikel/50-jahre-anwerbeabkommen-portugal-interview-chirstoph-rass.html
[34] http://www.zeit.de/1973/10/hilfe-an-der-basis
152
[35] https://books.google.de/books?id=QQNe-0hoaG8C&pg=PA194&lpg=PA194&dq=Gastarbeiter+Deutschunterricht&source=bl&ots=honxAPQcS2&sig=6MrUgM64RnADIbKMMoEza_vsPZ0&hl=de&sa=X&ved=0CDsQ6AEwADgKahUKEwjSiuiP29XHAhXJzxQKHXMWBJM#v=onepage&q=Gastarbeiter%20
Deutschunterricht&f=false
[36] https://www.deutsche-digitale-bibliothek.de/
item/6YYHB5ER7PWF5PE22QUCCYKO2OIFXIMC
[37] http://lang-8.com/519515/
journals/45674477034181042951442490138651395749
[38] http://www.pi-news.net/2015/06/die-gastarbeiter-bilanz/
[39] http://www.sprache-arbeit-migration.de/mediapool/103/1036080/data/
fes_beitrag_szablewski.pdf
[40] http://www.bpb.de/gesellschaft/migration/dossier-migration/56335/
ueberblick
[41] http://www.handelsblatt.com/politik/deutschland/bundesagentur-jeder-dritte-arbeitslose-hat-auslaendische-wurzeln/8267782.html
[42] http://kl-ist-bunt.de/
modellprojekt-soll-sprachliche-huerden-zu-fluechtlingen-abbauen/
[43] http://www.welt.de/politik/deutschland/article138035515/Jetzt-soll-es-Gesundheitspolitik-fuer-Migranten-geben.html
[44] http://www.gew.de/aktuelles/detailseite/neuigkeiten/
menschenrecht-auf-bildung-beim-weltsozialforum/
[45] http://www.johanniter.de/index.php?id=174427
[46] http://www.kath-kirche-vorarlberg.at/organisation/caritas/artikel/
deutschkurse-fuer-fluechtlinge
[47] http://www.caritas-ac.de/arbeitsbereiche/Auslaend/PositionTraegerFIM-06.
pdf
[48] http://www.landesarchiv-bw.de/sixcms/media.php/120/53803/Archivnachrichten_44_Quellen_43.pdf
PhDr. Eva Podhajská, Ph.D.
Katedra jazyků a společenských věd
Lindnerova 575/1
180 00 Praha 8
e-mail:[email protected]
153
Demografické a sociální aspekty zavádění
virtuálních měn
Demographic and social aspects of the
deployment of virtual currencies
Vladimír Ezr
Abstrakt
Demografický vývoj lidstva, zejména ve vyspělých zemích, není moc optimistický.
Jak staří nemocní lidé budou používat kryptoměny, jako Bitcoin, který v předchozím
roce ztratil přes 60% své hodnoty? Čekají Bitcoin lepší časy? Je to slepá větev
vývoje měn nebo dlouhodobý trend. Jak skončí souboj mezi Bitcoinem a centrálními
bankami. Způsobí Bitcoin energetický kolaps?
Abstract
The demographical development of mankind especially in developed countries is
not much optimistic. How will old ill people use cryptocurrencies, like Bitcoin ?
Last year was not successful for the owners of bitcoin. The preceding twelve months
lost about sixty percent of the value. Does Bitcoin await better times? It is a blind
corner or a long-term trend? How will end a duel between Bitcoin and central
banks? Causes bitcoin collapse of the world energy system?
Klíčová slova
Demografie, kryptoměny, Bitcoin, centrální banky
Key Words
Demographic, cryptocurrency, Bitcoin, central banks
Úvod
V poslední době se rozevírají stále více nůžky mezi rychlostí rozvoje nových technologií a schopností stárnoucí populace je akceptovat a hlavně používat. Podle
výhledu Světové banky lze zhruba do roku 2030 očekávat zmizení hotovostních
peněz z trhu. Zůstat má pouze elektronický platební styk, jehož součástí jsou podle
rozhodnutí soudu i kryptoměny.
154
Rozvoj životní úrovně a tomu odpovídající demografický vývoj sice způsobuje,
že se populace dožívá vyššího věku, ovšem bez současného prodlužování funkční
mozkové aktivity a udržení technologických návyků. Podíl starší populace zasažené poruchami neurologického charakteru jako Parkinson, Alzheimer apod. silně
vzrůstá.
Jak si takto ovlivněná značná část světové populace poradí s virtuálními kryptoměnami, z nichž nejznámější je Bitcoin? A jsou kryptoměny vůbec žádoucí, když na
ně nemají vliv centrální banky, ale ani vlády a v současnosti se hlavně používají
k praní špinavých peněz? Co s Bitcoiny? Očekávají ho lepší časy, nebo je to slepá
cesta dlouhodobého vývoje měn? Jak skončí duel mezi kryptoměnami a centrálními
bankami?
Demografický vývoj
Ve druhé polovině minulého století došlo k obrovskému nárůstu populace, kdy
přírůstek obyvatelstva dosahoval až dvou procent ročně. Zatímco v roce 1804 žila
podle OSN na světě jedna miliarda obyvatel, v roce 1927 už to byly miliardy dvě,
v roce 1960 tři, v roce 1974 čtyři miliardy, v roce 1987 pět miliard a od roku 1999
již přes šest miliard lidí. I dnes, na začátku nového tisíciletí, přes pozvolný pokles
přírůstku na 1,1 procenta ročně, představuje „populační exploze“ jeden ze základních globálních problémů lidstva. Každou minutu se totiž na planetě narodí asi 250
dětí a zároveň 100 lidí zemře. V roce 2011 dosáhla světová populace výše 7 miliard.
Právě velký populační přírůstek zůstává jedním z nejvážnějších problémů
rozvojového světa. Z ekonomického pohledu jsou tu děti pro rodinu přínosem jako levná pracovní síla, neboť náklady na jejich výživu a výchovu jsou
v těchto společnostech relativně nízké. Zároveň zajišťují ve stáří své rodiče,
kteří se povětšinou nemohou spoléhat na státní sociální politiku. Nezanedbatelnou roli hraje i vysoká úmrtnost v dětském věku. Je tedy potřeba mít více
dětí, aby se alespoň některé dožily dospělosti. Důraz je také kladen na zrození preferovaného mužského potomka. Tyto faktory, založené na ekonomických souvislostech, doprovází kulturní a náboženská tradice dané společnosti.
Demografické chování, upřednostňující rodiny s velkým počtem dětí, má kvůli
těmto socio-kulturním souvislostem značnou setrvačnost, a tak může doznívat i ve
změněných politicko-ekonomických podmínkách.
Ještě závažnějším problémem bude pro rozvojové země postupné stárnutí populace.
Jestliže v současnosti je to jedna z nejžhavějších otázek řešených ve vyspělých
zemích, pak například v Číně budou dopady tohoto procesu kvůli rapidnímu poklesu
plodnosti ještě dramatičtější. Podíl osob starších šedesáti let zde v současnosti činí
155
asi deset procent, za padesát let se ale podle prognózy zvýší až na 30 procent, což
v absolutním vyjádření bude představovat téměř 440 milionů obyvatel. Demografové a ekonomové v souvislosti se změnami ve věkové struktuře rozvojových zemí
hovoří o „demografickém okně“ - etapě, kdy při přechodu od populace převážně
mladé k populaci starého obyvatelstva (s významnou ekonomickou zátěží) dojde
k období, v němž podíl produktivního obyvatelstva výrazně převáží neproduktivní
složky populace. Toto stádium vytváří pozitivní, byť časově omezený prostor
k řešení ekonomických problémů těchto zemí.
Současný trend poklesu počtu obyvatel v Evropě může v roce 2030 silně ovlivnit
vývoj finančních trhů. Rychlejší stárnutí obyvatel, kteří se s postupujícím věkem
budou soustředit více na spotřebu než na spoření, může vést k odlivu peněžních
prostředků z většiny investičních skupin aktiv.
Věková struktura obyvatel, stejně jako demografický vývoj, jsou aspekty, které mají
vliv na vývoj finančních trhů. Již dnes můžeme podle předpokládaného demografického vývoje s určitou pravděpodobností předpovědět, jakým směrem se
mohou přesouvat prostředky v rámci jednotlivých tříd aktiv v roce 2020 nebo
v roce 2050. Důvod je ten, že demografický vývoj a jeho struktura má dlouhodobé
trendy, které se dají předem odhadnout a které se za normálních okolností nezmění.
Jinými slovy, jestliže víme, kolik je v dnešní době školou povinných studentů
a dětí, lehce odvodíme, kolik bude v budoucnu výdělečně činných osob vzhledem
k předpokládanému počtu všech obyvatel. Nebo vezmeme- li to z druhé strany,
víme-li, kolik je dnes výdělečně činných, máme vlastně budoucí počet lidí v důchodovém věku. Pravděpodobnost, že se trend z nějakých příčin vychýlí, je velmi
malá, ale přesto existuje. Stále je totiž nutné počítat s možnými přírodními nebo
jinými katastrofami, jako jsou například válečné konflikty a následné uprchlické
vlny, které mohou trend vývoje nepředvídaně změnit.
Tabulka 1: Země s nejnižší porodností
1980
1990
2000
Německo 1,45
Itálie 1,33
Arménie 1,11
Dánsko 1,55
Španělsko 1,36
Česká republika 1,14
Švýcarsko 1,55
Řecko 1,39
Rusko 1,21
Nizozemí 1,6
Německo 1,5
Německo 1,22
Finsko 1,63
Rakousko 1,45
Španělsko 1,24
Zdroj dat: Council of Europe, BiB
156
Německo, příklad za celou Evropu
Dlouhodobý demografický trend v Evropě si můžeme ukázat na příkladu Německa.
Graf níže znázorňuje demografické změny v období mezi roky 1841 a 20501.
Fáze : 1
2
3
4
5
Křivky ukazují počet narozených a zemřelých osob na 1 000 obyvatel a postranní
grafy dokládají věkovou skladbu obyvatel ve vybraných letech. Celé období se dělí
do pěti fází. První z nich je předtransformační fáze, kdy se počty narozených
i zemřelých pohybovaly na vysokých a nekontrolovatelných úrovních, přičemž
porodnost byla vyšší než úmrtnost a počet obyvatel rostl. Během druhé transformační fáze začíná počet úmrtí klesat, zatímco porodnost se výrazně nemění a počet
obyvatel proto roste rychleji. Ve třetí transformační fázi začíná klesat i počet
nově narozených, ale stále ještě pomaleji než úmrtí. Čtvrtá fáze je fází zlomu,
porodnost klesá pod úmrtnost, a tím dochází i k poklesu počtu obyvatel. Stabilizace úmrtnosti během třetí a čtvrté fáze je způsobeno především velkým pokrokem
v oblasti zdravotnictví a zvýšením věkové hranice úmrtnosti. Konečně pátá fáze
rychlého stárnutí, před kterou se právě nacházíme, by měla znamenat zvýšení
počtu úmrtí nad počty nově narozených.
Na vedlejších grafech je vidět minulá a předpokládaná budoucí věková skladba
obyvatel a přesun velkého podílu mladých lidí v letech 1864 - 1910 do oblasti
středního věku 1939 - 1999 až k celkovému obratu v roce 2050, kdy bude daleko
větší podíl starších lidí z celkového počtu obyvatel.
Zpracoval autor příspěvku podle podkladů: http://www.rozvojovka.cz/, autorky textu: PhDr.
Věra Exnerová, PhD., Andrea Volfová, B.A., MSc. (2008), aktualizaci textu provedli: Ing.Ondřej
Horký (2008), Pavla Jebili Začalová (2012) a Ing. Vladimír Ezr (2015)
1
157
V pravé části obrázku v grafu je navíc rozebrána věková skladba v roce 1999, tedy
na odhadovaném začátku popisovaných demografických ale hlavně sociálních
problémů pro dalších 50 let, kde jsou vidět historické milníky a jejich vlivy na
strukturu populace2.
Jak si staří lidé s různými poruchami mozku v počáteční fázi obstarají základní
životní potřeby za elektronické peníze nebo dokonce za kryptoměny, které si k tomu
ještě musí „vydolovat“ složitým a drahým SW systémem ?
Alzheimerova nemoc3 (AN) narušuje část mozku a způsobuje pokles takzvaných
kognitivních funkcí – myšlení, paměti, úsudku. Bývá nejčastější příčinou demence,
která vede postupně k závislosti nemocného na každodenní pomoci jiného člověka.
AN poprvé popsal německý lékař Alois Alzheimer v roce 1907. V té době se považovala za nemoc vzácnou. Nyní se nějaká forma demence vyskytuje u více než
sedmi miliónů obyvatel Evropy.
AN začíná pozvolna. Nejdříve se u nemocného zhoršuje krátkodobá paměť a není
schopen se postarat o některé věci v domácnosti. Rychlost, kterou AN postupuje,
se u každého postiženého liší. Nemocný má však čím dál větší problémy s vyjadřováním, rozhodováním, nedokončuje myšlenky, je zmatenější. Mění se celá jeho
osobnost. V posledních stádiích nemoci už vůbec není schopen se sám o sebe
postarat.
Záměrem tohoto příspěvku je však podívat se, jak se přestárlá populace vyrovná se
situací, kdy nebude k dispozici běžná měna (mince, bankovky), ale starší generace
s nižším stupněm demence se bude muset naučit běžné používání elektronického
bankovnictví, a to včetně případných virtuálních kryptoměn.
Co je to a jak funguje virtuální kryptoměna (nejznámější je
Bitcoin)
Bitcoin je internetová virtuální měna, respektive internetová platební síť. Ta je
navržena tak, aby nikdo nemohl žádným způsobem ovlivňovat pohyb měny, řídit
peněžní toky či způsobovat inflaci. Mimo hru jsou tedy všechny centrální banky.
Držitelé Bitcoinů jsou naprosto anonymní. Celkové množství měny není neomezené, horní hranice počtu Bitcoinů je stanovena na 21 milionů. Síť funguje od roku
2009, kdy ji vytvořil člověk nebo skupina lidí pod pseudonymem Satoshi Nakamoto. Širšího zájmu se síť dočkala v roce 2011, od tohoto roku se o Bitcoinech
pořádají pravidelné odborné konference.
http://www.penize.cz/hdp/17349-demograficky-vyvoj-ovlivnuje-financni-trhy
3 http://www.alzheimer.cz/alzheimerova-choroba/
2
158
Bitcoin je měnou zcela nezávislou na měnách tradičních. Hodnota Bitcoinu vychází
pouze z poptávky a nabídky na trhu, není kryta zlatem ani jakoukoliv jinou komoditou. Nepodléhá žádnému vlivu centrálních bank.
Přesto se však Bitcoiny přepočítávají v určitém kurzu, i když vysoce proměnlivém,
k dolaru. Aktuální hodnota Bitcoinu je vysoce volatilní a lze říci, že v době psaní
tohoto příspěvku (listopad 2015) se pohybuje kolem asi 500 USD.
Ve světě již fungují Bitcoinové bankomaty, v nichž je možné proměnit tuto internetovou měnu za reálné peníze.
V Česku jsou takové bankomaty v Praze, Brně, Ostravě a Plzni. Od května 2014
jej zprovoznila společnost Marlyle. Firma chystá i další služby pro uživatele virtuálního platidla. Nachází se na rohu Arbesova náměstí a ulice Elišky Peškové na
pražském Smíchově. Platit pomocí Bitcoinu lze v Česku ve stále více firmách, ale
i např. školné na jedné soukromé vysoké škole v Praze.
Základní princip nové měny je následující. Měna je navržena tak, aby ji nemohly
ovlivňovat vlády ani centrální banky. Kybernetické mince „razí“ síť počítačů se
specializovaným softwarem, naprogramovaným tak, aby uvolňoval nové mince
stabilním, ale stále klesajícím tempem.
Počet mincí v oběhu má dosáhnout nakonec 21 milionů, což má být kolem roku
2140. Bitcoin oceňuje mnoho uživatelů pro jeho anonymitu. Na druhé straně však
kritici upozorňují, že právě kvůli anonymitě je tato měna zneužitelná pro praní špinavých peněz.
To má za následek určité akce státních orgánů, které ovšem znervózňují bitcoinový
trh.
Agenturní zpráva AFP a Reuter´s ze dne 7.7.2014
Francouzská policie zavřela nelegální bitcoinovou burzu
Francouzská policie zrušila nelegální burzu s internetovou měnou bitcoin a zabavila celkem 388 bitcoinů v hodnotě zhruba 200 tisíc eur (5,5 milionu korun). Zásah
francouzských policistů je vůbec prvním zrušením nelegální bitcoinové burzy
v Evropě, prohlásil francouzský prokurátor.
Prokurátor upřesnil, že policie v pátek 4.7.2014 zadržela a vyšetřuje dvě osoby
z měst Cannes a Nice kvůli podezření, že provozovaly internetové stránky, na kterých nelegálně prodávaly a půjčovaly bitcoiny. Při razii v domech podezřelých poli159
cie zabavila bitcoiny, kreditní karty a počítačový hardware. „Je to poprvé v vropě,
kdy výsledkem soudního řízení bylo zavření nelegální burzy pro virtuální měnu,“
řekl agentuře Reuters prokurátor Olivier Caracotch. „Je to také poprvé ve Francii,
kdy byly zabaveny v rámci soudního řízení bitcoiny,“ dodal.
Zadržené osoby jsou podezřelé z možného :
• nelegálního bankovnictví,
• praní špinavých peněz
• a nelegálního provozování internetových stránek s hazardními hrami,
připojila agentura Reuters.
Na druhé straně po řadě odborných i právních sporů Soudní dvůr EU na sklonku
října 2015 v relativní tichosti rozhodl o osudu bitcoinu na společném evropském
trhu a prakticky jej legitimizoval jako každou jinou měnu. Soud zároveň tímto rozhodnutím vyňal bitcoinové transakce z placení daně z přidané hodnoty.
Rozhodnutí předcházel švédský spor mezi jistým D. Hedqvistem a tamní daňovou
správou Skatteverket o to, jestli je třeba z bitcoinových transakcí odvádět DPH.
Zatímco Skatteverket pohlížel na bitcoin jako na zboží, Hedqvist jako na měnu.
Největší dosavadní ranou bitcoinovému trhu byl krach prestižní a současně největší
světové bitcoinové burzy Mount Gox v Japonsku v únoru 2014. Před krachem se
burza vyvíjela následovně :
Volatilita bitcoinu je daň za měnu bez centrálního řízení, vysvětluje vzestupy a pády
virtuální měny Marek Palatinus, zakladatel českého serveru Bitcoin.cz.
Právě velká volatilita, technické problémy a nejasný legální status zabraňují, aby se
zatím bitcoin stal hodnověrným protihráčem světových měn.
Vedle placení prostřednictvím bitcoinové peněženky nainstalované v počítači se do
centra pozornosti dostávají ale i takzvaní „mineři“, kteří „dolují“ samotnou měnu.
160
Bitcoinová horečka se od té někdejší zlaté odlišuje tím, že místo krumpáče novodobí kopáči sdružují své počítače do sítí, které umožňují náročné bitcoinové transakce. Pomocí složitých matematických operací získávají nově uvolněné bitcoiny.
Podle českého experta Marka Gimeina však virtuální měna takto zadělává
na reálnou energetickou katastrofu. Za jediný den počítače používané „minery“
spotřebují elektřinu za 147 tisíc dolarů, za což mohou vyinkasovat výdělek až 681
tisíc dolarů. „Pokud se naplní sny podporovatelů bitcoinu a měna bude široce využívána v celém finančním světě, spotřeba energie pro „výrobu“ bitcoinů dramaticky
naroste a může totálně zdevastovat energetické soustavy rozvinutých zemí,“ varuje
Gimein.
Vyhýbejte se bitcoinům, radí bankám Evropská centrální banka.
Doposud neexistuje žádný globální koordinovaný přístup k regulaci virtuálních
měn sdělila nedávno Danièle Nouyová, předsedkyně Rady dohledu jednotného
mechanismu dohledu Evropské centrální banky (Single Supervisory Mechanism
– SSM).
Její plán na zákaz této měny je tak vůbec prvním všeobecným návrhem. Žádná
země zatím nedala virtuální měně status zákonného platidla. Bankovní regulátoři
všech 28 zemí EU doporučení SSM schválili, napsala agentura Reuters.
Podle posledních dat mají o bitcoin největší zájem Rusové, pak Američané,
Finové, Estonci a právě Češi.
A jak to vypadá v současnosti po krachu japonské burzy Mount Gox v únoru 2014
a marných snahách jejích klientů po déle než roce se dozvědět, kde jsou jejich
peníze ?
Investoři rizikového kapitálu do bitcoinových startupů v posledních třech letech
napumpovali obrovské množství peněz. Podle serveru CoinDesk získaly bitcoinové startupy na své aktivity v roce 2012 zhruba dva miliony dolarů, o rok později
94 milionů dolarů a loni již 314 milionů dolarů. Tak prudký nárůst investic do
bitcoinových projektů naznačuje, že se z virtuálních měn stává masová záležitost,
která má potenciál obrátit platební návyky a celý finanční sektor vzhůru nohama.
Něco tu ale nehraje. Zatímco objem investic do bitcoinových projektů za poslední
tři roky vzrostl více než 150krát, počet transakcí provedených v bitcoinech se za
stejnou dobu zvýšil jen zhruba 18krát, přičemž v loňském roce 2014 vzrostl jen
asi o polovinu. Zjednodušeně řečeno, bitcoin doslova uhranul venture investory,
většinovou populaci ale nechává chladnou.
Trh s bitcoiny dobývá v poslední době kupodivu Česká burza BitStock.
161
Klienti do burzy vložili důvěru a na BitStocku během několika měsíců zobchodovali
bitcoiny za více než 20 milionů korun. Z BitStocku se stala největší burza v Čechách,
v současnosti si brousí zuby na expanzi do Evropy a jedná o vysokou investici
ze strany významného startupového venture kapitálu. BitStock spravuje své účty
v několika českých bankách (FIO, mBank, AirBank, ČSOB, Česka spořitelna,
Komerční banka, GE Money, Raiffeisen Bank) pro příjem CZK plateb a spravuje
také účet ve Slovenské pobočce FIO banky pro příjem EUR plateb. BitStock je
přímo napojen na bankovní systém ve FIO bance, kde každých 5 minut kontroluje
stav bankovního účtu. V připadě vložení (fundování) peněz je tedy platba, poté co
přijde na FIO bankovní účet BitStock, maximálně do 5 minut automaticky připsána
na Váš obchodní účet v BitStock. U účtů v ostatních bankách dochází k připisování
prostředků manuálně operátorem.
Rok 2014 majitelům bitcoinů zrovna nepřál. Za dvanáct měsíců ztratily zhruba
šedesát procent hodnoty a ani v roce 2015 se kryptoměně příliš nedařilo, i když
mírně posílila. Čekají bitcoin lepší časy?
Jinde jsou však stále problémy. K dočasnému pozastavení obchodování s bitcoiny
jiná burza - Bitstamp napsala, že do některých virtuálních peněženek uživatelů
pronikli hackeři, kteří z nich ukradli takřka 19 tisíc bitcoinů za zhruba pět milionů
dolarů. Své klienty nicméně burza ujišťuje, že jim budou všechny bitcoiny vráceny.
Bitstamp přitom není zdaleka první bitcoinovou burzou, která se stala obětí hackerů. Zřejmě nejznámější je již zmíněný případ japonské burzy Mt. Gox, která
byla založena v roce 2010 a před dvěma lety přes ni procházelo asi 70 % všech
bitcoinových transakcí. V únoru 2014 ale burza přerušila obchodování a o pár dnů
později přiznala, že se z účtů jejích klientů ztratilo asi 850 tisíc bitcoinů. V Česku se
zase obětí kybernetických zločinců stala burza Bitcash.cz, z níž na konci roku 2013
zmizely bitcoiny za několik milionů korun.
162
Závěry
Bitcoin se tedy potácí nad propastí a o takovou berli se přestárlí obyvatelé Země
zatím opřít nemohou.
Co když ale bude všechno jinak a kryptoměny upadnou rychle v zapomnění.
Na obzoru je totiž nová globální měna též bez vlivu centrálních bank - UNI.
Použité zdroje
[1]
[2]
[3]
[4]
[5]
[6]
[7]
[8]
[9]
[10]
[11]
[12]
[13]
[14]
[15]
REVENDA, Zbyněk , Peněžní ekonomie a bankovnictví. 5., aktualiz. vyd.
Praha: Management Press, 2012. 423 s. ISBN 978-80-7261-240-6.
http://www.matrix-2001.cz/files/image/magie/1329.png
http://www.investopedia.com/terms/c/cryptocurrency.asp?layout=orig
http://thumbnails.visually.netdna-cdn.com/bitcoin-infographic_5029189c
http://e-svet.e15.cz/it-byznys/v-praze-se-otevre-prvni-bitcoinovy-bankomat-1055001/
galerie?id=166750
https://mining.bitcoin.cz/news/
www.reuters.com
http://e-svet.e15.cz/it-byznys/bitcoinova-burza-mt-gox-celi-neduvere-investoru-pada-o-desitky-procent-1061229/
galerie?id=168488
http://www.ecb.europa.eu/home/search/html/index.en.html?q=EBA
http://bitcoinrelaynetwork.org/
https://www.facebook.com/bitstockcom
http://bitcoincharts.com
https://en.bitcoin.it/wiki/Protocol_specification
http://www.investopedia.com/terms/c/cryptocurrency.asp
http://dictionary.cambridge.org/dictionary/business-english/digital-currency#
163
[16] https://en.bitcoin.it/wiki/Address
[17] www.coinmarketcap.com
[18] http://www.mail-archive.com/cryptography%40metzdowd.com/msg10142.
html.
Ing. Vladimír Ezr, CSc.
Lindnerova 575/1
180 00 Praha 8
email: [email protected]
164
IV. Právní aspekty spojené
s demografickým vývojem
165
Vliv migrace jako jednoho z demografických
procesů na mezinárodní bezpečnost
The impact of migration as one of the
demographic processes on international
security
Jan Ondřej
Abstrakt
Jedním z pramenů demografických studií i politiky je pohyb obyvatelstva, migrace
jednotlivců, skupin i celých populací. Můžeme vymezit tři hlavní hybné síly migrace.
Za prvé snaha získat ekonomický prospěch. Za druhé špatně fungující stát a jeho
instituce v mateřské zemi. Stát může špatně fungovat z různých důvodů, mimo jiné
v důsledku ozbrojeného konfliktu mezinárodního, či vnitřního. Za třetí síť přátel
a příbuzných působících v zahraničí. Současná velká migrační vlna do Evropy
je důsledkem ozbrojených konfliktů, zejména na Blízkém a Středním východě
a v severní Africe. Masová migrace má vliv na mezinárodní bezpečnost. Vyvstává
otázka, jaké právní prostředky použít pro regulaci migrace do Evropy.
Abstract
One of the sources of demographic studies and policy is population movement,
migration of individuals, groups and entire populations . We can identify three main
reasons of migration . Firstly an effort to gain economic benefits. Secondly poorly
functioning state and its institutions in their homeland. State may malfunction
various reasons, including as a result of armed conflict, international or internal.
Thirdly a network of friends and relatives working abroad. The current big wave of
migration to Europe is a result of armed conflicts, particularly in the Middle East
and North Africa. Mass migration has an impact on international security. The
question arises what legal means can be used for regulation migration to Europe.
Klíčová slova
migrace, ozbrojené konflikty, mezinárodní bezpečnost, právní regulace migrace
Key words
migration, armed conflict, international security, legal regulation of migration
166
1 Úvod
Můžeme konstatovat, že jedna z možných definic demografie jako vědy stojící na
tenké hranici mezi naukami o přírodě a o společnosti je, že jde o obor, jehož hlavní
metodou není jen sběr a třídění dat, ale i analýza a interpretace dat neúplných1.
V následujících řádcích půjde právě o analýzu dat neúplných.
Jedním z pramenů demografických studií i politiky je pohyb obyvatelstva, migrace
jednotlivců, skupin i celých populací, dnes se opět jeví jako aktuální problém. Pokud
jde o vymezení pojmu migrant, Mezinárodní organizace práce (ILO) za migranty
považuje osoby žijící mimo svou mateřskou zemi déle než rok2. J. Fárek uvádí tři
hlavní hybné síly migrace. Za prvé snaha získat ekonomický prospěch. Za druhé,
špatně fungující stát a jeho instituce v mateřské zemi. Za třetí, síť přátel a příbuzných působících v zahraničí.3 Následující řádky budou věnovány zejména té druhé,
tj. špatně fungujícímu státu a jeho institucím. Stát může špatně fungovat z různých
důvodů, mimo jiné v důsledku ozbrojeného konfliktu mezinárodního, či vnitřního.
Právě současná velká migrační vlna do Evropy je důsledkem ozbrojených konfliktů, zejména na Blízkém a Středním východě a v severní Africe. Je však zřejmé,
že někteří z migrantů využívají dané situace a snaží se získat ekonomický prospěch.
Někteří z nich využívají i toho, že mají příbuzné v zahraničí. Ozbrojené konflikty
mají vliv na mezinárodní bezpečnost a mohou vést k dalším negativním jevům
ovlivňujícím mezinárodní bezpečnost. Mezinárodní bezpečnost však může být
ovlivněna i dalšími okolnostmi, které vedou k masové migraci.
Pozornost v následujících řádcích bude věnována růstu migrace do Evropy jako
důsledku ozbrojených konfliktů v blízkých regionech severní Afriky a Asie a jejím
bezpečnostním souvislostem. Zaměříme se na osoby usilující o postavení uprchlíků
či osoby hledající azyl.
Několik statistických údajů: v roce 2014 bylo podle OSN celosvětově v pohybu
nejvíc osob od konce 2. světové války. Své domovy muselo nuceně opustit celkem
59,5 miliónů lidí.
Podle údajů UNHCR (Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky) bylo v roce 2014
zaznamenáno na 866 tisíc žádostí o azyl, tedy o 269,4 tisíc (o 45 %) žádostí více
než v roce 2013. Dvacet osm členských států Evropské unie registrovalo 570,8
tis. žádostí o azyl, tj. 44% nárůst ve srovnání s rokem 2013 (396,7 tis.). Státy EU
celkově registrují 80 % nových žádostí o azyl v Evropě. Německo a Švédsko z toho
Srov. Úvodník. Demografie a migrace. Mezinárodní politika, 2008, č. 6, s. 3.
Srov. FÁREK, J. Mezinárodní ekonomická migrace: přínosy a rozpory. Mezinárodní politika,
2008, č. 6, s. 8.
3
Ibid.
1
2
167
registrují 30 % a 13 % z celé EU. Pokud jde o celkové počty, bylo v Německu
v roce 2014 zaznamenáno na 173,1 tis. žadatelů o azyl. Ve srovnání s tím bylo
v roce 2013 zaznamenáno na 121 tisíc žádostí, tj. o 36,8 tis. žádostí více, než v roce
2014 (nárůst o 44 %). USA tak byly na druhém místě po Německu, třetím státem
v počtu žadatelů je Turecko 87,8 tisíc, čtvrtým bylo Švédsko se 75,1 tisíc a Itálie
se 63,7 tisíc. Na šestém místě byla Francie s 59 tisíci, pokles o 2 % ve srovnání
s rokem 2013 (60,2 tis. žadatelů). V Maďarsku bylo v roce 2014 podáno na 41,3
tisíc žádostí, jedná se o zvýšení o 123 % ve srovnání s rokem 2013 (18,6 tis.). Ve
Velké Británii bylo v roce 2014 podáno 31,2 tisíc žádostí v roce 2013 (29,8 tis.),
v Rakousku bylo v roce 2014 podáno 28 tis. žádostí, v roce 2013 to bylo 17,5 tis.
Pokud jde o Českou republiku, bylo v roce 2013 podáno 490 žádostí a v roce 2014
bylo podáno 920 žádostí.
Pokud jde o země z hlediska žadatelů o azyl (země původu) je na prvním místě
Sýrie se 149,6 tis. žadatelů, což je více o 56,3 tis. ve srovnání s rokem 2013. Na
druhém místě byl Irák s 68,7 tis. v roce 2014 (téměř dvojnásobné zvýšení ve srovnání s rokem 2013, na třetím místě Afghánistán s 59,5 tis. v roce 2014 (zvýšení
z 23,4 tisíc v roce 2013), čtvrté Srbsko a Kosovo s 55,7 tis. a pátá Eritrea s 48,4 tis.
Mezi žadateli jsou také žadatelé ze dvou zemí bývalé Jugoslávie. Rodné země těchto
žadatelů o azyl jsou Evropskou unií považovány za bezpečné (jejich žádosti nebývají úspěšné). Syřanů, kteří utíkají ze země postižené válkou, bylo v minulém roce
ze všech žadatelů nejvíc. Z Afghánistánu zase utíkají zejména lidé, kteří v minulých
15 letech pracovali pro mezinárodní společenství, a kterým nyní při postupném
návratu Tálibánu k moci hrozí pronásledování. Z Eritrei utíkají uprchlíci před režimem – od roku 1993 tu nebyly demokratické volby a služba v armádě (povinná pro
ženy i muže) může být nařízena na libovolně dlouhou dobu. V meziročním srovnání
přibylo nejvíce žadatelů o azyl z Ukrajiny.
V roce 2015 se situace pokud jde o migranty v Evropě, vyostřuje. Uvádí se, že od
začátku roku 2015 vstoupilo do Evropy zhruba 630 tisíc uprchlíků4. Jedná se jak
o osoby prchající se Sýrie, kde probíhá ozbrojený konflikt, tak i o osoby z dalších
zemí, zejména z Iráku, Afghánistánu, ale i Kosova atd. Největší příliv těchto osob je
do SRN. Německé úřady nevylučují, že v roce 2015 dorazí do země až 1,5 miliónu
žadatelů o azyl5. Výrazně přibývá uprchlíků v Rakousku, Švédsku a v dalších
zemích. Přes některé státy migranti jen přecházejí. Například od začátku roku 2015
4
5
Srov. Běženců do SRN letos dorazí 1,5 miliónu. Právo ze 6. října 2015.
Ibid.
168
zaznamenala maďarská policie na 312 tisíc migrantů, kteří vstoupili na maďarské
území ilegálně6.
Jak může migrace, zejména masová migrace působit na bezpečnost státu a na mezinárodní bezpečnost?
2 Bezpečnost a mezinárodní bezpečnost
Mezinárodní bezpečností7 se rozumí stav mezinárodních vztahů, kdy nejsou
ohroženy zájmy bezpečnosti jednotlivých států, a není ohrožován mezinárodní mír.
V první řadě jde o zajištění vzájemné bezpečnosti mezi státy.
Ve druhé polovině 20. století dostává mezinárodní bezpečnost i další rozměr. Od
Vestfálského míru, tj. od 17. století byla bezpečnost definována téměř výhradně
z hlediska potřeb přežití národa. S rozvojem mezinárodněprávní ochrany lidských
práv, po druhé světové válce přestává být tato otázka výslovnou či převážnou
záležitostí států, ale stává se záležitostí mezinárodní. Stát již nemůže volně upravovat
postavení jednotlivců, je vázán normami mezinárodního práva. Vedle bezpečnosti
státu mluvíme o bezpečnosti jednotlivců. Hrubé a rozsáhlé porušování lidských
práv je v praxi Rady bezpečnosti OSN považováno za ohrožení mezinárodního
míru a Rada bezpečnosti může z tohoto důvodu učinit příslušná opatření. Právě
bezpečnost jednotlivců je v mnoha zemích Afriky a Asie porušována ve velkém
rozsahu. Rozsáhlé vnitřní konflikty, ke kterým dochází v některých asijských
a afrických zemích, nejen, že vrhají do dlouhodobých útrap velké množství lidí, ale
mohou vést k narušení stability, tudíž i bezpečnosti v celém regionu. Bezpečnost lidí
je nutno považovat za cíl stejné důležitosti jako bezpečnost států. Oba cíle nejsou
protikladné. Státy nemohou být dlouhodobě bezpečné, jestliže nejsou v bezpečí
jejich občané8. V současnosti jde tudíž o zajištění tzv. globální bezpečnosti, která
v sobě zahrnuje, jak mezinárodní bezpečnost ve vztazích mezi státy ve smyslu
vojenském, tak i ochranu jednotlivců a ochranu států před činy jednotlivců.
Samotný pojem bezpečnost je v angličtině vyjádřen výrazy security a safety.
Bezpečnost ve smyslu „security“ je třeba chápat jako ochranu proti vnějšímu
protiprávnímu porušení. Pojem bezpečnost obsažený v Chartě OSN je vyjádřen
v anglickém textu Charty jako „security“, např. v čl. 24 podle kterého má Rada
bezpečnosti hlavní odpovědnost za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti
(for the maintenance of international peace and security) nebo v čl. 26, kde je
Ibid.
Srov. ONDŘEJ, J. Odzbrojení prostředek zajištění mezinárodní bezpečnosti. 2. vydání. Plzeň:
Aleš Čeněk, 2008, s. 11.
8
Srov. Naše globální sousedství, zpráva Komise pro globální řízení. Praha: Rada pro mezinárodní
vztahy, 1995, s. 85.
6
7
169
rovněž zmínka o udržování mezinárodního míru a bezpečnosti. V tomto ohledu jde
o to, aby zejména státy činily účinná opatření k ochraně proti protiprávnímu nebo
svévolnému zneužití.
Pojem „safety“ je zpravidla chápán ve smyslu bezpečnosti vnitřní, zejména
v technickém slova smyslu. Obsah obou anglických výrazů se může v konkrétních
případech překrývat. Je však zřejmé, že výraz „security“ znamená zajištění
bezpečnosti, proti protiprávnímu chování, a tak je chápán i v Chartě OSN.
Pojem bezpečnost ve smyslu security i safety bychom mohli vymezit i v souvislosti
s hromadným přílivem uprchlíků do Evropy. Protiprávním ohrožením bezpečnosti
ve smyslu security mohou být případy osob, které přicházejí s uprchlíky se
záměrem spáchat teroristický čin. Mezi teroristy, kteří spáchali teroristický čin
v Paříži v listopadu 2015, byly právě takové osoby. Příliv migrantů může mít vliv
i na bezpečnost ve smyslu safety. Hromadný příliv osob do některých států, např.
SRN může vést k tomu, že stát nebude zvládat danou situaci zejména po stránce
logistické (problémy zejména s bydlením apod.). Dlouhodobě to však může mít
negativní dopad i na zaměstnanost v daném státě, nebudou se dostávat prostředky na
sociální potřeby apod. Uvádí se, že migranti vyjdou SRN v roce 2015 na 21 miliard
eur9 (přepočteno na 570 miliard Kč).
2.1 Bezpečnostní hrozby na počátku 21. století a mezinárodní
bezpečnost
Zánikem bipolárního světa na počátku 90. let 20. století dochází ke změně
bezpečnostních hrozeb. Největší hrozbou od konce 40. let do konce 80. let 20. století
bylo nebezpečí vypuknutí světového konfliktu mezi státy Východu a Západu.
Použití jaderných zbraní, ale i jiných zbraní hromadného ničení by bezpochyby
vedlo k nedozírným důsledkům pro celé lidstvo. Konec soupeření mezi Východem
a Západem na jedné straně vede k tomu, že nebezpečí ozbrojeného mezistátního
konfliktu ve světovém měřítku přestává být aktuální. Na druhé straně se však
začínají výrazně projevovat nové bezpečnostní hrozby a rizika.
Za nejnaléhavější hrozby na globální úrovni jsou v současnosti považovány
terorismus, šíření zbraní hromadného ničení nebo nacionalismus. Zvláště se zvýšila
možnost útoků ze strany teroristických organizací, u kterých nelze vyloučit použití
konvenčních, ale i nekonvenčních zbraní.
Z hlediska sektorového můžeme hrozby dělit na hrozby vojenské, politické,
ekonomické, ekologické, sociální a kulturní. Politickou hrozbu představují
diktátorské a nacionalistické režimy, opírající se o ozbrojené síly. Tyto režimy často
9
170
Srov. Migranti vyjdou letos SRN na 570 miliard. Právo z 11. 11. 2015.
vyvolávají regionální konflikty, které mohou mít vliv na rovnováhu v celé oblasti.
Mezi závažné sociální hrozby patří zvláště šíření nebezpečných nemocí a zvláště
chudoba v některých částech světa.
Mezinárodní společenství je postaveno před naléhavé úkoly tyto hrozby zmírňovat,
případně je zcela eliminovat. Důležitou úlohu v této oblasti sehrává celosvětová
organizace, kterou je Organizace spojených národů, která v současnosti sdružuje
193 států celého světa. Generální tajemník OSN vyjádřil v roce 2003 úmysl
svolat panel expertů, kteří by se měli zabývat celosvětovými hrozbami a případně
navrhnout možná řešení jejich zmírnění. Panel expertů předložil svou zprávu10
o hrozbách, výzvách a změnách (threats, challenges and change) generálnímu
tajemníkovi OSN dne 1. prosince 2004.
Ve zprávě je konstatováno, že současné hrozby nevyznávají národní hranice a je
třeba na ně reagovat na globální, regionální, stejně jako na národní úrovni. Žádný
stát, bez ohledu na to jak je silný nemůže vlastními silami vzdorovat dnešním
hrozbám. Nelze ani předpokládat, že každý stát bude schopen nebo ochoten chránit
vlastní obyvatelstvo a zároveň nepůsobit škody svým sousedům.
Zpráva expertů vymezuje šest11 kupících se hrozeb pro mezinárodní bezpečnost.
Mezi tyto hrozby lze zařadit a) ekonomické a sociální hrozby včetně chudoby,
infekčních nemocí a enviromentální degradaci, b) mezistátní konflikty, c) vnitřní
konflikty včetně občanské války či genocidy, d) jaderné, radiologické, chemické
a biologické zbraně, e) terorismus, f) transnacionální organizovaný zločin.
Každá hrozba mezinárodní bezpečnosti dnes zvyšuje riziko jiných hrozeb12. Mezi
jednotlivými hrozbami jsou úzké souvislosti. Pokud jde o výše uvedené hrozby, lze
najít souvislosti se současnou hromadnou migrací do Evropy.
Mezinárodní terorismus se často rozvíjí jako důsledek ozbrojených konfliktů
mezinárodních i vnitřních. Příkladem může být tzv. Islámský stát, který je v podstatě
teroristickou organizací působící na části území Sýrie a Iráku. Předpoklady pro
vznik Islámského státu bezpochyby souvisí a jsou důsledkem ozbrojených konfliktů
mezinárodních i vnitřních na území těchto států. Nejvýraznější je to právě v Sýrii,
kde souběžně probíhá konflikt mezi vládními silami a syrskými povstalci a zároveň
konflikt mezi vládními silami a Islámským státem. Mezinárodní teroristické skupiny
hledají útočiště ve slabých státech.
Srov. Report of the High-level Panel on Threats, Challenges and Change. A/59/565 z 2. 12.
2004.
11
Ibid., s. 25.
12
Ibid., s. 19.
10
171
Globální ekonomická integrace způsobuje, že teroristické útoky kdekoli ve vyspělém
světě mají devastující důsledky pro životní úroveň milionů lidí v rozvojovém
světě. Světová Banka odhaduje, že samotné útoky z 11. září 2001 zvýšily počet
lidí žijících v chudobě o 10 miliónů. Celkový účet pro světovou ekonomiku dosáhl
pravděpodobně výše 80 miliard dolarů.
Rovněž transnacionální organizovaný zločin napomáhá mnohým z nejvážnějších
hrozeb pro mezinárodní mír a bezpečnost. Korupce, nelegální obchod, praní
špinavých peněz, jsou překážkou ekonomického růstu a podkopávají demokracii.
Současná hromadná migrace do Evropy je tak důsledkem působení výše uvedených
hrozeb. Podíl na ní mají jak ozbrojené konflikty v Sýrii, Iráku, Afghánistánu, tak
i jejich důsledky např. v Lybii. Opomíjet nelze ani vliv Islámského státu s jeho
teroristickými metodami. Hromadná migrace vede i k rozvoji mezinárodního
organizovaného zločinu, který se na ní podílí pašováním lidí do Evropy. Nelze
vyloučit, že hromadná migrace bude využita teroristy pro naplňování jejich
teroristických cílů.
Důvodem pro hromadnou migraci může být environmentální hrozba, např. sucho
zejména v jižních částech světa. Tato situace sice ještě nenastala, ale jedná se hrozbu,
o jejíž existenci vědci vědí delší dobu a státy se snaží, zatím nikoli s výraznějším
úspěchem na tuto hrozbu reagovat. Již v roce 2011 Rada bezpečnosti ve stanovisku13
svého prezidenta vyjádřila, že možné škodlivé účinky dlouhodobé změny klimatu
mohou ohrozit mezinárodní mír a bezpečnost.
Pro zajištění vlastní bezpečnosti státu je nezbytná spolupráce s jinými státy. Je
tudíž v zájmu každého státu spolupracovat s jinými státy při řešení nejzávažnějších
hrozeb. Eliminace, nebo alespoň snížení nebezpečí nejnaléhavějších hrozeb
současnosti posiluje mezinárodní bezpečnost. Cílem mezinárodní bezpečnosti je
zajistit mírovou a nerušenou existenci států, která není ohrožena hrozbami vnějšími,
ale ani vnitřními.
3 Právní regulace migrace
3.1 Základy mezinárodněprávní úpravy
Pokud jde o právní úpravu migrace – přistěhovalectví do cizí země jedná se
z hlediska mezinárodního práva o to, zda je stát povinen vpustit cizince na své
území. Cizince můžeme definovat jako osobu nemající státní příslušnost státu
pobytu. Jedná se tudíž o osoby s cizí státní příslušností nebo bez státní příslušnosti.
Srov. Security Council. Statement by the President of the Security Council. S/PRST/2011/15
z 20. 7. 2011.
13
172
Povinnost vpustit cizince na své území neplyne státu z obecného mezinárodního
práva14. Stát si proto může volně stanovit podmínky pro vstup cizinců na své
území. V současné době většina států uplatňuje zásadu předběžného individuálního
schvalování cizincova vstupu na území státu. Souhlas státu se vstupem na jeho
území se obvykle vyznačuje v jeho cestovním průkazu (vízum).
Mezi cizinci, kteří žádají o vstup na území cizího státu jsou i osoby, které
žádají o přiznání statusu uprchlíka nebo o azyl15. Právní postavení uprchlíků
v mezinárodním právu upravuje Úmluva o postavení uprchlíků16 z roku 1951.
Podle této Úmluvy jsou uprchlíci osoby, které se obávají pronásledování z důvodů
rasových, náboženských, národnostních, příslušnosti k určité sociální skupině nebo
pro politické přesvědčení. Nalézají se mimo stát, jehož jsou občany, a nemohou
nebo nechtějí pro takovou obavu využít ochrany této země, nebo se jedná o osoby,
které nemají státní příslušnost a nalézají se mimo stát svého obvyklého pobytu.
O postavení uprchlíka žádají osoby při překročení státní hranice státu, kam uprchly,
a v praxi států se uplatňuje zásada, že uprchlík nebude odmítnut na hranici, když
by tím byl ohrožen jeho život nebo svoboda. Za podmínek stanovených v Úmluvě
o právním postavení uprchlíka z roku 1951 nebo vyplývající z pravidla obecného
mezinárodního práva non-refoulement nesmí být uprchlík odmítnut. Úmluva
z roku 1951 kodifikuje17 tuto zásadu obyčejového mezinárodního práva o zákazu
vyhoštění a navrácení (non-refoulement). Podle ní žádný smluvní stát nevyhostí
nebo nevrátí uprchlíka na hranice zemí, ve kterých by jeho život či osobní svoboda
byly ohroženy na základě jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité
společenské vrstvě či politického přesvědčení (čl. 33 odst. 1).
Na druhé straně se však podle Úmluvy z roku 1951 postavení uprchlíka nepřizná
osobě, která spáchala zločin proti míru, válečný zločin nebo zločin proti lidskosti.
Jiným důvodem je, že osoba spáchala závažný nepolitický trestný čin mimo území
státu, kam uprchla předtím, než byla tímto státem přijata jako uprchlík nebo
zavinila činy, jež jsou v rozporu s cíli a zásadami OSN.
Postavení uprchlíka ztratí osoby, které dobrovolně samy využily ochrany státu,
jehož příslušnost mají nebo dobrovolně znovu získají své ztracené státní občanství.
Srov. ONDŘEJ, J. Mezinárodní právo veřejné, soukromé, obchodní. 5. rozšířené vydání. Plzeň:
Aleš Čeněk, 2014, s.146.
15
Srov. k azylu a uprchlictví in: ŠTURMA, P., HONUSKOVÁ, V. (eds.) Teorie a praxe azylu
a uprchlictví. 2. doplněné vydání. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2012.
16
Srov. český text Úmluvy in: sdělení MZV č. 208/1993 Sb.
17
Srov. ONDŘEJ, J. Mezinárodní právo veřejné, soukromé, obchodní. 5. rozšířené vydání. Plzeň:
Aleš Čeněk, 2014, s.152.
14
173
Postavení uprchlíka se přestane vztahovat i na osoby, které získají novou státní
příslušnost a požívají ochrany státu, jehož státní příslušnost nově nabyly nebo se
dobrovolně navrátily do státu, který opustily apod.
3.2 Právní aspekty hromadná migrace
Osoby odcházející hromadně ze svých zemí – první skupinu tvoří ekonomičtí
uprchlíci, kteří přicházejí do jiného státu s cílem zlepšení svého ekonomického
postavení. Tyto osoby musí mít platný cestovní doklad a vízum, které je opravňuje
ke vstupu do cizího státu. Pokud tyto osoby nesplní dané podmínky, může je stát
považovat za nelegální migranty a nevpustit na své území.
Druhou skupinu tvoří uprchlíci. Jedná se o osoby, jejichž status je vymezen
v mezinárodní Úmluvě o právním postavení uprchlíků z roku 1951. Minimální
závazek nevyhostit tyto osoby na území států, kde by byl ohrožen jejich život nebo
svoboda, vyplývá z obyčejového pravidla non-refoulement (viz výše).
Další kategorii tvoří osoby, kterým je poskytována doplňková ochrana. Jedná
se rovněž o osoby, které se obávají pronásledování. V daném případě se jedná
o odůvodněný strach z dočasného pronásledování v zemi původu. Tyto osoby
musí rovněž požádat azyl a v rámci azylového řízení je jim poskytnut status
osoby s doplňkovou ochranou. Země, která jim doplňkovou ochranu poskytla je
povinna se o ně postarat do doby, než skončí nebezpečí v zemi jejího původu, poté
je navrácena zpět. Doplňková ochrana je v rámci EU upravena směrnicí18 z roku
2011. Důvodem pro přiznání doplňkové ochrany je podle čl. 15 Směrnice mimo
jiné vážné a individuální ohrožení života nebo nedotknutelnosti civilisty v důsledku
svévolného násilí během mezinárodního nebo vnitrostátního ozbrojeného konfliktu.
V České republice je upravena v § 14a a násl. zákona č. 325/1999 Sb. o azylu. Podle
těchto ustanovení se doplňková ochrana poskytuje v případech, kdy někteří cizinci
nemají důvody pro udělení azylu (tj. azylu i statusu uprchlíka), nemohou však být
vráceni do země svého původu z jiných důvodů19. Důvodem může být např. vážné
ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích
mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu20. Některé důvody pro udělení
doplňkové ochrany v sobě zahrnují princip non-refoulement, který se stal součástí
Srov. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU z 13. 12. 2011 o normách, které
musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat
mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochrranu, a o obsahu poskytnuté ochrany.
19
Srov. ŠTURMA, P., HONUSKOVÁ, V. (eds.) Teorie a praxe azylu a uprchlictví. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2006, s. 86.
20
Srov. § 14a odst. 2, písm. c) zákona č. 325/1999 Sb. o azylu.
18
174
obyčejového mezinárodního práva21. Podle odhadů UNHCR tvoří ekonomičtí
migranti zhruba 40% všech příchozích, kteří v posledním roce zamířili do Evropy.
Přibližně 60 % ze všech tedy tvoří žadatelé o azyl, kterým byl status uprchlíků na
základě zmíněné Úmluvy přiznán.
4 Hromadná migrace do Evropy a otázky zajištění bezpečnosti
Jak bylo uvedeno výše, od začátku roku 2015 vstoupilo do začátku října 2015
do Evropy podle údajů evropské agentury Frontex přibližně 630 tisíc uprchlíků.
Německé úřady však nevylučují, že do SRN přijde do konce roku 2015 až 1,5 miliónu
žadatelů o azyl. Vláda SRN dlouhodobě mluvila o 800 tisících migrantů, následně o
1 miliónu. Jak konstatuje politolog P. Robejšek, ani toto číslo nemusí být konečné,
protože Německo nekontroluje své hranice tak, aby vědělo, kolik migrantů přechází
mimo přechody22. Podle údajů EU bude migrační krize kulminovat až v roce 2017
a v roce 2016 mají přijít další tři milióny běženců23.
Bez ohledu na reálné počty si lze klást otázku, zda všichni, kteří dnes masově
přicházejí do Evropy splňují požadavky pro mezinárodní ochranu, ať již se jedná
o postavení uprchlíka, azyl či doplňkovou ochranu. Další otázkou je, jak vysoké
bezpečnostní riziko tito lidé představují. Politolog P. Robejšek na začátku října 2015
řekl, že je nesporné, že část migrantů přichází škodit. Konstatoval, že „migranti sami
představují hrozbu bezpečnostně politickou a civilizační. Neznámá, ale značná část
migrantů představuje různě intenzivní riziko. Od spáčů vyslaných teroristickými
organizacemi až po ty, kteří v Evropě neuspějí a sklouznou k náboženské radikalizaci
nebo jen ke kriminalitě24“ I v případě, že se jedná jen o nepatrný zlomek z celkového
počtu uprchlíků, kteří mají takovéto úmysly, může to mít ve svých důsledcích
tragické důsledky. V této souvislosti uvažujeme o ohrožení bezpečnosti z hlediska
násilných teroristických činů. Jsou zde však další – ekonomické, sociální, ale i jiné
hrozby v souvislosti s masovou migrací. Za určitých okolností lze do jisté míry
tyto hrozby eliminovat, jejich riziko však bude vysoké, pokud na ně nebudou státy
dostatečně reagovat
Vyvstává otázka souvislosti teroristických útoků v Paříži dne 13. 11. 2015 (při
několika útocích v Paříži bylo přímo usmrceno na 132 lidí a dalších 349 bylo
zraněno, z toho 99 bylo v kritickém stavu) s masovou migrací do Evropy. Masakr
21
Srov. ŠTURMA, P., HONUSKOVÁ, V. (eds.) Teorie a praxe azylu a uprchlictví. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2006, s. 86.
22
Srov. ROBEJŠEK, P. Není uskutečnitelné, aby si lidé ve statisících přicházeli vyzvednout do
Evropy to, co jim chybí. Právo ze 14. 11. 2015, s. 7.
23
Ibid.
24
Srov. ROBEJŠEK, P. Je nesporné, že část migrantů přichází škodit. Právo z 3. 10. 2015, s. 9.
175
spáchali islámští radikálové – Islámský stát se již následující den přihlásil k autorství
krvavého zločinu. „Atentáty spáchal Islámský stát, byly naplánovány v cizině a jde
o válečný akt25,“ řekl ve svém projevu francouzský prezident F. Holland. Následně
15. 11. 2015 francouzské letectvo bombardovalo cíle Islámského státu v jeho centru
(syrské Rakka). Intenzivně začalo bombardovat cíle Islámského státu v oblasti
syrské Rakky také ruské letectvo – ze 16. na 17. 11. 2015 podniklo Rusko na 2 300
úderů proti Islámskému státu. Rusko a Francie, které ztratily teroristickými útoky
životy stovek civilistů (v případě Ruska šlo o atentát na letadlo ruské společnosti,
při kterém zahynulo 224 osob na palubě. K útoku se přihlásil Islámský stát), formují
novou koalici a stupňují letecké údery26. Francie rovněž požádala Evropskou unii,
aby poprvé v historii aktivovala čl. 42 odst. 7 Smlouvy o Evropské unii. Členské
státy pomoc jednomyslně přislíbily. Podle čl. 42 odst. 7 „pokud se členský stát
stane na svém území cílem ozbrojeného napadení, poskytnou mu ostatní členské
státy pomoc a podporu všemi prostředky, které jsou v jejich moci, v souladu s čl. 51
Charty OSN. Tím není dotčena zvláštní povaha bezpečnostní a obranné politiky
některých členských států“. Česká republika by např. mohla podle ministra obrany
rozšířit misi v Mali, nevyloučil ani budoucí nasazení vojenských zdravotníků či
protichemické jednotky“27
Ukazuje se, že souvislost mezi teroristickými útoky v Paříži a migrací zde je.
Například jeden z atentátníků se zaregistroval mezi uprchlíky na řeckém ostrově
Levros a následně prošel přes Makedonii do Chorvatska a Rakouska28. Mělo se
jednat o osobu, která na hranicích s Makedonií požádala o azyl.
4.1 Posílení ochrany hranic prostředek pro řešení bezpečnosti států
v souvislosti s migrací
V souvislosti s teroristickými útoky v Paříži se ukázala nutnost lépe chránit vnější
hranici schengenského prostoru. Předseda vlády České republiky B. Sobotka
vyjádřil, že je nutné se zaměřit na lepší bezpečnost na vnější hranici schengenského
prostoru. Dále zkritizoval, slova šéfa Evropské komise J. C. Junkera, který uvedl, že
by země EU neměly začít odmítat uprchlíky v reakci na útoky v Paříži29. B. Sobotka
také řekl, že „je co měnit z hlediska uprchlické krize, zejména pokud jde o vnější
hranice Schengenu. Zdůraznil, že je nutné zajistit důslednou ochranu vnější hranice
Schengenu. Snahu o obnovení vnitřní hranice však označil za katastrofu.
Srov. Islamisté rozsévali smrt. Právo z 16. 11. 2015, s. 2.
Srov. Obama: Putin je konstruktivní partner. Právo z 19. 11. 2015, s. 16.
27
Srov. Francie: čas smutku a odplaty. Právo z 18. 11. 2015, s. 17.
28
Srov. Stopy do Belgie a k syrským běžencům. Právo z 16. 11. 2015, s. 4.
29
Srov. Ochránit hranice EU, prověřovat běžence. Právo z e 16. 11. 2015, s. 6.
25
26
176
Jednou z otázek, která vyvstává s migrací osob do cizích států je jejich kontrola
na hranicích. V rámci Evropské unie byla již v roce 1985 uzavřena Schengenská
dohoda o postupném rušení kontrol na společných hranicích. K ní byla uzavřena
Prováděcí úmluva ze dne 19. června 1990.
Podle jejího čl. 3 odst. 1 vnější hranice smějí být překračovány zásadně jen na
hraničních přechodech a v jejich provozní době. Podrobnosti, výjimky, úpravy
pro malý pohraniční styk a předpisy pro zvláštní kategorie námořní dopravy, jako
jachting a pobřežní rybolov, stanoví Výkonný výbor. Cizinci může být povolen
vstup na území smluvních stran ke krátkodobému pobytu, jehož trvání nepřekročí
3 měsíce, pokud ve smyslu čl. 5 odst. 1 splní stanovené podmínky: a) vlastní platný
doklad nebo doklady, které ho opravňují k překročení hranice, b) má platné vízum,
pokud je požadováno, c) v případech, kterých se to týká, předloží doklady, kterými
řádně doloží účel a podmínky svého pobytu, a má dostatečné prostředky jak na
obživu po dobu pobytu, tak i na zpáteční cestu do země původu nebo na průjezd
do třetího státu, ve kterém má zaručeno povolení vstupu, nebo je schopen si tyto
prostředky legálním způsobem zajistit, d) není uveden na seznamu nežádoucích
osob, e) není považován žádnou smluvní stranou za osobu ohrožující veřejný zájem,
bezpečnost státu nebo mezinárodní vztahy.
Cizinci, který nesplňuje všechny tyto podmínky, musí být podle čl. 5 odst. 2 vstup
na území smluvních stran odepřen, vyjma případů, kdy smluvní strana pokládá
z humanitárních důvodů, z důvodů státního zájmu anebo na základě mezinárodních
závazků za nutné se od této zásady odchýlit. V těchto případech se povolení ke
vstupu omezí na území této smluvní strany, která musí o svém postupu informovat
ostatní smluvní strany. Tato pravidla se nevztahují na uplatňování zvláštních
ustanovení ohledně práva na azyl. Ve smyslu čl. 28 Úmluvy smluvní strany
zde znovu potvrzují, že budou plnit své závazky vyplývající z Ženevské úmluvy
o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 195l ve znění Newyorského
protokolu ze dne 31. ledna 1967, bez jakéhokoli geografického omezení oblasti
působnosti těchto listin, a rovněž potvrzují svůj slib spolupracovat při uplatňování
těchto listin s Vysokým komisařem OSN pro uprchlíky.
Kontroly na vnějších hranicích se přímo týká čl. 6. Podle odst. 1 přeshraniční pohyb
na vnějších hranicích bude podléhat kontrolám prováděným příslušnými orgány.
Kontroly budou prováděny podle jednotných zásad, v rámci pravomocí každého
státu a jeho zákonů, přičemž bude přihlíženo k zájmům všech smluvních stran na
celém území smluvních stran.
Jednotnými zásadami se podle čl. 6 odst. 2 rozumí a) kontroly osob, které budou
zahrnovat nejen prověření cestovních dokladů a ostatních podmínek stanovených
177
pro vstup, pobyt, zaměstnání a výstup, ale také kontroly směřující ke zjištění
a zabránění ohrožení bezpečnosti státu a veřejného zájmu smluvních stran. Kontroly
se vztahují také na vozidla a věci osob překračujících hranici. Každá smluvní strana
bude provádět kontroly podle svých vnitrostátních právních předpisů, zvláště pokud
se týká osobních prohlídek. Podle písm. b) všechny osoby musí být podrobeny
nejméně jedné kontrole, která na základě předložených cestovních dokladů umožní
zjištění jejich totožnosti. Cizinci podléhají při vstupu důkladné kontrole podle písm.
a).
Ve smyslu Schengenské úmluvy by měly být prováděny důkladné kontroly cizinců
na vnější hranici. V tomto směru je třeba rozlišovat případy žadatelů o azyl
(uprchlíků) o jejichž žádosti se povede v příslušném státě řízení. Dále se jedná
o ostatní osoby, které pokud nesplňují výše zmíněná kritéria, tak by neměly být
vpuštěny, což se týká tzv. ekonomických uprchlíků.
V roce 2006 bylo v ES/EU přijato Nařízení,30kterým se stanoví kodex Společenství
o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex).
Článek 12 Nařízení obsahuje právní úpravu ostrahy hranic.
a. Hlavním účelem ostrahy hranic je zabránit nedovolenému překračování
hranic, čelit přeshraniční trestné činnosti a přijímat opatření proti osobám, které překročily hranice nezákonně.
b. K výkonu ostrahy hranic používá pohraniční stráž stálých nebo mobilních jednotek. Tato ostraha se provádí takovým způsobem, aby se osobám
zamezilo obcházet kontroly na hraničních přechodech, a aby byly od takového obcházení odrazeny.
c. Ostrahu mezi hraničními přechody provádějí příslušníci pohraniční stráže,
jejichž počet a metody jsou přizpůsobeny stávajícím nebo předpokládaným rizikům a hrozbám. Zahrnuje časté a náhlé změny doby ostrahy, aby
nedovolené překročení hranic bylo neustále vystaveno riziku odhalení.
d. Ostrahu provádějí stálé nebo mobilní jednotky, které plní své povinnosti
tím, že střeží místa nebo zaujímají stanoviště na místech, o kterých je
známo či o kterých se má za to, že se jedná o citlivá místa, přičemž cílem
takové ostrahy je zadržet osoby, které překračují hranici nezákonně.
Ostrahu lze také provádět technickými prostředky, včetně prostředků
elektronických.
Zdá se, že schengenská pravidla o vstupu do schengenského prostoru nejsou
dostatečně důsledně prováděna. Řada migrantů disponuje falešným pasem
30
Srov. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006.
178
a ukazuje se, že i teroristé, kteří spáchali útoky v Paříži přešli celkem snadno přes
vnější hranici Evropské unie.
Na základě vývoje po teroristických útocích v listopadu 2015 přestaly některé
balkánské státy přijímat část běženců. Srbsko a Makedonie začaly pouštět přes své
území jen uprchlíky ze Sýrie, Afghánistánu a Iráku, migranti z jiných zemí jsou
vráceni zpět. Po vpuštění na území Srbska musí mít Syřané, Afghánci a Iráčané řeckou
nebo makedonskou registraci. Syřané, Afgánci a Iráčané mohou tak pokračovat dál,
migranti z některých afrických států nikoli.31 Srbsko přistoupilo k těmto opatřením
poté, kdy podobný postup ohlásily Chorvatsko a Slovinsko. Obě země informovaly,
že již nebudou přijímat ekonomické migranty, podobně tak učinilo i Maďarsko.
Makedonská policie pouští do země pouze migranty z válečných zemí Sýrie, Iráku
a Afghánistánu. „Policisté opakují do amplionu výzvu, že kdo přichází z Alžírska,
Tuniska, Maroka, Somálska, Nepálu, Bangladéše a Pákistánu, ať zůstane na řecké
straně hranice“32
Při jednáních mezi srbským premiérem a předsedou Evropské rady D. Tusk potvrdil,
že Evropská unie musí posilnit ochranu své vnější hranice v Řecku. Dále D. Tusk
řekl, že „kvůli nedostatečné ochraně vnější hranice unie některé země zpřísnily
ochranu vlastních hranic, a za to je nemůžeme odsuzovat“33.
Z toho důvodu jsou zde návrhy na posílení ochrany vnější hranice Evropské unie.
Vláda německé kancléřky Angely Merkelové proto podle britského listu The
Guardian34 v součinnosti s Evropskou komisí chystá sérii opatření, díky nimž by
byl počet migrantů přicházejících do Evropské unie relativně omezený, a jejich
pohyb by měla EU pod kontrolou. Berlín podle listu kromě jiného počítá s většími
pravomocemi unijních institucí na vnějších hranicích na úkor příslušných institucí
národních států.
Na řeckých ostrovech má proto s letitým zpožděním začít fungovat několik
záchytných středisek, tzv. hotspotů. Pohraniční službě Frontex, ale možná i dalším
institucím, se dostane rozšířených pravomocí, jak ohlásil předseda Evropské
rady Donald Tusk35. Britský Guardian napsal, že pohraniční kontrola by měla mít
„evropštější“ charakter. To podle listu znamená posílení evropských institucí na
úkor národních. Britský deník uvedl, že na takový zásah do národní suverenity si
Srov. Balkánské země už část běženců vracejí. Právo z 20. 11. 2015., s. 13.
Srov. http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/387053-ekonomicke-migranty-nechteji-poustet-ani-srbove.html
33
Srov. http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/387053-ekonomicke-migranty-nechteji-poustet-ani-srbove.html
34
Srov. Německo plánuje, jak dostat migraci pod kontrolu Novinky z 23. 10. 2015.
35
Srov. Německo plánuje, jak dostat migraci pod kontrolu Novinky z 23. 10. 2015.
31
32
179
v Bruselu někteří diplomaté stěžují, takže i v této věci v unii povedou spory, stejně
jako v případě kvót a jejich rozšíření ve stálém mechanismu36.
Posílení vnější hranice Evropské unie a důsledné rozlišování mezi migranty
žádajícími o azyl a ekonomickými migranty, kteří by měli být odmítnuti, je základním
předpokladem zvládnutí migrační vlny do Evropy. Nutná jsou však i další opatření.
Řešením migrace není přidělení kvót pro rozdělení migrantů jednotlivým státům
Evropské unie. V této souvislosti je možné si představit katastrofický scénář, že
naším směrem se dát do pohybu miliarda lidí, jak prognózují někteří odborníci na
změnu klimatu. Podle kvót, které jsou vnucovány České republice, bychom se měli
postarat o přibližně dvacet miliónů potřebných.
4.2 Další opatření vedoucí ke zmírnění masové migrace do Evropy
Na masové migraci vydělává a ve své podstatě také podporuje její rozvoj mezinárodní
organizovaný zločin. Jedná se o případy nelegálního pašování migrantů. Podle
některých názorů právě tato činnost vedla k výraznému zvýšení migrace do Evropy
v poslední době, zejména v roce 2015.
Postihování protiprávního pašování lidí je upraveno již Úmluvou OSN proti
transnacionálnímu organizovanému zločinu z roku 2000 a jejím Protokolem
proti pašování migrantů po zemi, vzduchem a po moři a Protokolem o zabránění,
potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi, které
doplňují Úmluvu z roku 2000.
Provádění této činnosti ve Středozemním moři, konkrétně z území Libye, vedlo
Radu bezpečnosti OSN k tomu, aby v říjnu 2015 přijalo rezoluci37 k postihování
této činnosti. Rada bezpečnosti v rezoluci vyjádřila vážné znepokojení nad šířením
a ohrožením lidských životů pašováním migrantů ve Středozemním moři, zejména
v blízkosti pobřeží Libye. Rady bezpečnosti zároveň uznala (recognizing), že mezi
těmito migranty mohou být osoby, které splňují požadavky definice uprchlíka podle
Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a Protokolu k ní z roku 1967.
Dále Rada bezpečnosti zdůraznila primární odpovědnost Libyjské vlády o učinění
příslušných opatření k zabránění pašování migrantů. Zároveň ocenila, že členské
státy, kterých se to týká, včetně členských států EU a její agentura Frontex podporují
Libyjskou vládu.
V operativní části své rezoluce Rada bezpečnosti OSN zdůraznila nezbytnost
ukončit současné šíření a ohrožení lidských životů pašováním migrantů
a obchodováním s lidmi ve Středozemním moři v blízkosti pobřeží Libye,
36
37
Ibid.
Srov. Rezoluce Rady bezpečnosti S/RES/2340(2015) z 9. 10. 2015.
180
a z těchto důvodů jednaje podle kapitoly VII Charty OSN vyzvala členské státy,
aby samostatně nebo prostřednictvím regionálních organizací včetně EU pomohly
Libyii na základě žádosti ochraně jejích hranic a zabránění, vyšetřování a stíhání
činů pašování migrantů. Dále také rozhodla, že členské státy samostatně nebo
prostřednictvím regionální organizace mohou provádět inspekce na lodích na
volném moři v blízkosti pobřeží Libye. Podmínkou je, že tyto lodě jsou důvodně
podezřelé z provádění pašování migrantů a že provedení inspekce včetně jejího
zadržení (disposal) je vázáno na předchozí souhlas státu vlajky. Dané opatření je
přijato na dobu jednoho roku od přijetí této rezoluce.
Řešením masové migrace přes moře může být i spolupráce mezi státy v navracení
uprchlíků. Taková dohoda byla uzavřena v minulých letech mezi Itálií a Libyí je
v roce 2008. Od roku 2009 začaly Itálie a Libye spolupracovat v tomto směru.
Akce byly prováděny na volném moři italskými válečnými plavidly. Italská válečná
loď zastavila loď vezoucí uprchlíky na volném moři, následně je vzala na palubu
a dopravila do Libye. V některých případech akce probíhala v pobřežních vodách
Libye. Později byly akce prováděny Libyjskými loděmi za asistence italských
úřadů. V tomto případě italské lodě doprovázely uprchlíky zachráněné na moři do
jejich výchozí země38.
Řešení nelegální migrace do Evropské unie je pokud jde o dopravce regulována
směrnicí Rady 2001/51/ES z 28. 6. 2001. Směrnice byla přijata k provedení čl. 26
Schengenské úmluvy. Podle tohoto článku jsou smluvní státy povinny začlenit do
svých vnitrostátních právních předpisů tyto zásady: a) bude-li cizinci odepřen vstup
na území některé ze smluvních stran, bude dopravce, který cizince dopravil na
vnější hranici ať už letecky, po moři nebo po souši, povinen opět za něho neprodleně
převzít odpovědnost. Na žádost orgánů provádějících dozor na hranici musí tento
dopravce dopravit cizince buď zpět do třetího státu, ze kterého jej přivezl, nebo do
třetího státu, který vystavil cestovní doklad, se kterým cizinec přicestoval, nebo do
jiného třetího státu, kde má zaručeno povolení vstupu, b) dopravce je povinen učinit
všechna opatření nezbytná k tomu, aby zajistil, že cizinci přepravovaní letecky nebo
po moři budou mít cestovní doklady požadované pro vstup na území smluvních
stran. Dané ustanovení se nevztahuje na případy závazků vyplývajících z Úmluvy
o právním postavení uprchlíků z roku 1951. V praxi to znamená, že pokud migranti
tvrdí, že mají právo na ochranu podle Úmluvy z roku 1951, záleží na dopravci, zda
jejich argumenty přijme a odveze je do Unie, či nikoli.
38
Srov. HONUSKOVÁ, V., FLÍDROVÁ, E., JANKŮ, L. (eds.) a kol. Dnes migranti – zítra
uprchlíci? Praha: Univerzita Karlova v Praze. Právnická fakulta, 2014, s. 139.
181
Jen část z nich splňuje požadavky pro mezinárodní ochranu. Uvádí se, že podíl
Syřanů, kteří prchají před válkou v Sýrii, na celkovém počtu běženců přijatých
v Německu se pohybuje mezi 25 a 50 procenty.
V souvislosti s masovou migrací do Evropy, zejména v roce 2015, ale i v předchozích
letech, se zdá být zřejmé, proč to u běžné dopravní společnosti statisíce migrantů
ani nezkusí a raději platí vysoké částky organizovanému zločinu a riskují plavbu
na vratkých, přetížených člunech. Ceny letenek jsou podstatně nižší, než částky
placené pašerákům lidí (letenky z oblasti Blízkého východu stojí 300–400 €,
zatímco pašerákům zaplatí tisíc i několik tisíc €), ale riziko, že budou odmítnuti
dopravcem je příliš vysoké. Organizovaný zločin, který pašuje migranty do Evropy
tak má obrovské zisky a je nutné se zaměřit na jeho potírání.
Za nedostatek v přístupu Evropské unie k řešení současné masové migrace lze
považovat i tu skutečnost, že nebyla aktivována Směrnice Rady 2001/55/ES
o dočasné ochraně v případě hromadného přílivu vysídlených osob ze třetích
zemí, které se nemohou vrátit do země původu. Dočasná ochrana se má podle čl.
2 Směrnice aplikovat v případech, kdy existuje riziko, že azylový systém nebude
schopen se vypořádat s tímto přílivem bez nepříznivých účinků na jeho vlastní
účinné fungování a na zájmy těchto osob a dalších osob žádajících o ochranu.
Zda se jedná o hromadný příliv vysídlených osob, určí Rada svým rozhodnutím.
Dočasná ochrana trvá jeden rok, pokud přetrvávají důvody pro poskytnutí dočasné
ochrany, může Rada podle čl. 4 kvalifikovanou většinou rozhodnout o prodloužení
dočasné ochrany až o jeden rok na návrh Komise.
Dílčím řešením přílivu uprchlíků do Evropy může být i poskytování finanční podpory státům mimo Evropu, kde se nachází největší počet uprchlíků. Například
v Turecku je na 2 milióny uprchlíků ze Sýrie. Panuje shoda v Evropské unii poskytnout Turecku v letech 2016–2017 až tři miardy eur na pomoc uprchlíkům.39 Také
Česká republika poskytuje finanční prostředky na uprchlíky. Na humanitární pomoc
syrským uprchlíkům v Jordánsku včetně uprchlického tábora Zaatari a hostitelským
komunitám vydala Česká republika v letech 2012 až 2014 zhruba 30 miliónů korun.
V roce 2015 ČR na uprchlíky přispěla 45 miliónů, peníze byly určeny právě na
rozvoj infrastruktury v uprchlickém táboře Zaatari40. Česká republika navýší humanitární pomoc pro země, které mají problémy kvůli migrační krizi. Ještě letos uvolní
105 miliónů korun, příští rok dalších 68 miliónů41.
Srov. Unie vidí šanci v „turecké brzdě“. Právo z 13. 11. 2015, s. 16.
Srov. www.novinky.cz z 21. října 2015.
41
Srov. www.novinky.cz z 2. 11. 2015.
39
40
182
5 Závěr
Závěrem lze konstatovat, že hromadná migrace do Evropy je v současnosti
značný problém. Pokud vezmeme v úvahu počet migrantů do Německa, kam jich
v minulých letech proudilo nejvíce, dá se říci, že roste geometrickou řadou. V roce
2013 to bylo 121 tisíc žádostí, v roce 2014 173,1 tis. žadatelů o azyl, a v roce 2015
je to již přibližně 1 milión žadatelů, tj. nárůst o více než 570 %. V roce 2014 přišlo
do Švédska 75,1 tisíc migrantů a v roce 2015 má přijít dle odhadů 140–190 tisíc
migrantů (tj. zvýšení o více než 100 %). Část migrantů pochází ze Sýrie, tyto údaje
však nejsou přesné, uvádí se, že se jedná o 25–50 % migrantů. Při průzkumech bylo
zjištěno, že 4/5 z nich se chtějí vrátit zpět do Sýrie. I za situace, že se část migrantů
vrátí zpět, se však dá očekávat, že zůstanou v některé z evropských zemí nejméně
rok, takže budou splňovat kritéria migrantů.
Je však nezbytné rozlišovat, z jakých důvodů migranti přicházejí. V tomto směru
je nutné, aby již na hranici Schengenu došlo k rozlišení toho, kdo má nebo nemá
právo do Evropy vstoupit, podobně jako je tomu například v Austrálii42. Význam
to má i pro zabránění pohybu teroristů. Jak konstatuje generál Šedivý43, teroristické
útoky v Paříži souvisejí s migrační vlnou tím, že se lidé pohybovali tam a zpátky.
Migrační vlna tak pohyb teroristů překryla. A to považuje za okamžité nebezpečí,
které z nekontrolované migrace vyplývá.
Je nepochybné, že většina migrantů hledá především ekonomické výhody. Kdyby
prchali opravdu ze strachu o život, tak by mohli zůstat kdekoli na cestě do
Německa44. Není uskutečnitelné, aby si lidé ve statisících přicházeli vyzvednout
do Evropy to, co jim chybí45. Ekonomický přínos velkého počtu migrantů, kteří
přišli zejména v posledním roce do některých evropských zemí však vyvolává
otázku. Přínos mohou mít, pokud se budou integrovat do společnosti. Proto, aby
se jednotlivci i celé rodiny mohly integrovat je nutné trvat na složení jazykové
zkoušky. V případě příchodu celých rodin by jí měly složit i ženy46.
Jednotlivé evropské státy, ale zejména Evropská unie by měla zaujmout stanovisko
k migraci a dát najevo, že bude pomáhat těm, kteří skutečně potřebují pomoc
a jednoznačně odmítat ty, kteří hledají pouze ekonomické výhody, pokud se nebude
Srov. Generál Šedivý: Dnes už nelze popírat, že migrační vlnu využívají džihádisté. Právo
z 28. 11. 2015, s. 8.
43
Ibid.
44
Srov. ROBEJŠEK, P. Není uskutečnitelné, aby si lidé ve statisících přicházeli vyzvednout do
Evropy to, co jim chybí. Právo ze 14. 11. 2015, s. 7.
45
Ibid.
46
Ibid.
42
183
jednat o osoby, které bude možné přijmout a budou se chtít integrovat do evropské
společnosti.
Literatura
[1] FÁREK, J. Mezinárodní ekonomická migrace: přínosy a rozpory. Mezinárodní
politika, 2008, č. 6.
[2] HONUSKOVÁ, V., FLÍDROVÁ, E., JANKŮ, L. (eds.) a kol. Dnes migranti –
zítra uprchlíci? Praha: Univerzita Karlova v Praze. Právnická fakulta, 2014.
[3] Naše globální sousedství, zpráva Komise pro globální řízení. Praha: Rada pro
mezinárodní vztahy, 1995.
[4] ONDŘEJ, J. Odzbrojení prostředek zajištění mezinárodní bezpečnosti. 2.
vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008.
[5] ONDŘEJ, J. Mezinárodní právo veřejné, soukromé, obchodní. 5. rozšířené
vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2014.
[6] Report of the High-level Panel on Threats, Challenges and Change. A/59/565
z 2. 12. 2004.
[7] ROBEJŠEK, P. Není uskutečnitelné, aby si lidé ve statisících přicházeli
vyzvednout do Evropy to, co jim chybí. Právo ze 14. 11. 2015
[8] ROBEJŠEK, P. Je nesporné, že část migrantů přichází škodit. Právo z 3. 10.
2015.
[9] ŠTURMA, P., HONUSKOVÁ, V. (eds.) Teorie a praxe azylu a uprchlictví.
2. doplněné vydání. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta,
2012.
vedoucí katedry
Katedra práva
Lindnerova 575/1
180 00 Praha 8
184
Legalność zatrudnienia uchodźców w Polsce
Legal aspects of employing refugees in Poland
Krzysztof Pawlicki1, Krzysztof Wątorek2
Abstrakt
Autorzy artykułu przedstawia problematykę uchodźców na przykładzie Polski.
Wskazują przy tym na prawne aspekty ich pobytu na terenie Polski. Szczegółowo
prezentują formy pomocy udzielanej uchodźcom ze strony państwa Polskiego.
W artykule zwrócono uwagę na przyczyny fali uchodźców i potrzebę wypracowania
spójnego planu obejmującego pomoc dla nich. Pokazano przy tym źródła prawne
praw i obowiązków uchodźców w Polsce. We wnioskach końcowych przedstawiono
propozycję przedsięwzięć w celu wsparcia pomocowego.
Klíčová slova
Uchodźcy, prawo, azyl, bezpieczeństwo, struktura.
Abstract
The authors of the article present the issue of refugees on the Polish example, presenting selected aspects of their stay in Poland. The authors describe in detail the
different forms of aid that the refugees receive form the Polish government. The
article points to the reasons for the contemporary wave of refugees and the need to
develop a coherent plan to grant them the necessary assistance. The authors mention the sources of the laws and obligations of refugees in Poland. In the summary,
the authors present proposed actions for aiding refugees.
Key words
refugees, law, asylum, security, structure.
1 MA in political studies, long-time employee of the Office for Combating Organized Crime
and the Central Bureau of Investigation of the Police Headquarters, participant in numerous
international conferences on combatting money laundering and organised crime, co-author of
monographs and many scientific articles on fighting organised crime.
2
Polish lawyer, PhD in legal studies, specialising in criminal law, academic teacher at the School
of Economics, Law and Medical Sciences in Kielce, dean of the faculty of law since 2010, vice-rector since October 2015, formerly working for the Office for Combating Organized Crime of
the Police Headquarters, specialised in research in regard to combatting corruption, author of
three monographs and numerous articles on legal issues.
185
I. Wprowadzenie
Skala uchodźców przybywających do Polski w ostatnim latach utrzymywała się
na podobnym niskim poziomie. Obraz ten ulegnie nagłej zmianie po zobowiązaniu naszego kraju do przyjęcia kilku tysięcy cudzoziemców z Bliskiego Wschodu
i Afryki. Z tak wielką skalą zjawiska Polska nigdy nie miała do czynienia, toteż
budzi ono obawy zarówno ze strony rządu jak i polskiego społeczeństwa. Najczęściej powtarzane pytanie w mas mediach to czy nasz kraj powinien otworzyć się
na przyjęcie tak dużej liczby uchodźców oraz czy stać Polskę na zaoferowanie im
odpowiedniej pomocy? Co prawda Polska w dobie kryzysu wywołanego tysiącami
osób uciekających z krajów afrykańskich nie jest krajem docelowym dla nich ale
pośrednio uczestniczy w rozwiązaniu tak trudnej sytuacji w Europie.
Asumptem tak dużej liczby uciekinierów jest bardzo niski standard życia w ich
kraju oraz istniejące konflikty zbrojne zagrażające ich życiu. Wpływ również ma istniejący w tamtych krajach wyż demograficzny, a także powszechny dostęp do środków przekazu, który ukazuje tamtejszej ludności standard ich życia w porównaniu
do standardu europejskiego, w szczególności państw zachodnich Unii Europejskiej.
Z tego powodu kluczowym celem ich wędrówki są takie kraje jak: Niemcy, Austria,
Francja, Szwecji oraz Anglia.
Nie należy również zapominać o roli takich państw jak Turcja, Włochy, Grecja czy
też kraje bałkańskie, które to bezpośrednio zderzają się z falą uchodźców, a które
nie chcąc ponosić kosztów i problemów związanych falą emigracji w sposób niekontrolowany umożliwiają im dalszą podróż na północ Europy.
W ten oto sposób uchodźcy docierają między innymi do Polski próbując podejmować zatrudnienie w różnych sektorach naszej gospodarki.
Niestety, bardzo często zatrudniani są nielegalnie, w szczególności w rolnictwie
przy jednoczesnym łamaniu ich podstawowych praw jako pracownika. Zapominamy, że już Karta Narodów Zjednoczonych z 1945 roku na wstępie wskazywała,
że „ma ona na celu przywrócić wiarę w podstawowe prawa człowieka, w godność
i wartość człowieka, w równouprawnienie mężczyzn i kobiet, w równość narodów
dużych i małych”3. Podobnie jak Powszechna Deklaracja Praw Człowieka z 1946
roku w której czytamy: „wszyscy ludzie rodzą się wolni i równi pod względem swej
godności i swych praw. Są oni obdarzeni rozumem i sumieniem i powinni postępować wobec innych w duchu braterstwa”4.
U. Karpen, Migracja a prawa człowieka. Wyzwania i możliwości , (w:). S. Trociuk (red.), Przestrzeganie praw cudzoziemców w Polsce, Biuletyn Rzecznika Spraw Obywatelskich 2012 nr 11,
s. 11.
4
Tamże., s. 11.
3
186
Nielegalność zatrudniania uchodźców następuje przy obopólnej zgodzie (pracodawca – pracownik), bo każda ze stron czerpie z tego tytułu odpowiednie korzyści
materialne. Jedni nie ponoszą kosztów na świadczenia pracownicze, drudzy nie
płacąc podatków pozostają w szarej strefie.
Z tych powodów kluczowym celem artykułu jest przedstawienie podstawowych
informacji na temat uchodźców przebywających w Polsce i ich zatrudniania. Artykuł stanowi też próbę pokazania, co w kontaktach z uchodźcami może nas najbardziej zaskoczyć i jaka nam jest potrzebna wiedza, aby zminimalizować ryzyko
ewentualnego antagonizmu z osobami pochodzącymi z innej kultury.
II. Zagadnienia prawne legalności pobytu uchodźców w Polsce
Kwestie dotyczące statusu uchodźców reguluje Konwencja Genewska, sporządzona
dnia 28 lipca 1951 r.5 oraz Protokół Nowojorski dotyczący statusu uchodźców,
sporządzony dnia 31 stycznia 1967 r.6. Z treści Konwencji i dołączonego doń
Protokołu wynika, że „uchodźcą jest osoba, która żywi uzasadnioną obawę przed
prześladowaniem z powodu swojej rasy, religii, narodowości, przynależności do
określonej grupy społecznej lub poglądów politycznych, znajduje się poza terytorium kraju, którego jest obywatelem i z powodu tych obaw nie chce lub nie
może do tego kraju powrócić”. Powyższe dokumenty definiują materialno-prawne
podstawy nadania statusu uchodźcy oraz określają najważniejsze prawa i wolności
uchodźców. Nie precyzują jednak zasad i trybu postępowania w sprawach o nadanie
statusu uchodźcy. Konwencja nie zapewnia ochrony ludziom, którzy opuścili kraj
pochodzenia z uwagi na panującą w nim trudną sytuację społeczno – gospodarczą.
W Polsce zagadnienia te reguluje ustawa z dnia 13 czerwca 2003 r. o udzieleniu
cudzoziemcom ochrony na terytorium Rzeczypospolitej Polskiej7. W ustawie unormowano zasady wydawania uchodźcom dokumentów, określono zakaz wydalania
uchodźców oraz zasady współpracy z Wysokim Komisarzem Narodów Zjednoczonych do Spraw Uchodźców. Natomiast w odrębnych aktach prawnych uregulowane
zostały prawa socjalno-bytowe uchodźców.
Wiele kontrowersji wzbudza niedookreślony charakter sformułowania „uzasadniona obawa przed prześladowaniem”. W dużej mierze udało się to rozwiązać
poprzez orzecznictwo sadów administracyjnych i tak: Naczelny Sąd AdministraKonwencja dotycząca statusu uchodźców, sporządzona w Genewie 28 lipca 1951 r., Dz. U.
z 1991 r. nr 119, poz. 515.
6
Protokół Nowojorski dotyczący statusu uchodźców, sporządzony dnia 31 stycznia 1967 r., Dz.
U. z 1991 r. nr 119, poz. 517.
7
Ustawa z dnia 13 czerwca 2003 r. o udzieleniu cudzoziemcom ochrony na terytorium Rzeczypospolitej Polskiej, Dz. U. z 2003 r. nr 128, poz. 1176 z późn. zm.
5
187
cyjny w Warszawie wskazał w wyroku z dnia 29 sierpnia 2007 r.8 iż dla stwierdzenia
istnienia prześladowania nie jest wystarczające subiektywne przekonanie osoby,
ubiegającej się przyznanie jej statusu uchodźcy, o istnieniu zagrożenia. Przekonanie
to musi mieć charakter obiektywny i być oparte o informacje dotyczące warunków
panujących w kraju pochodzenia. Istotnym jest również, że sam fakt, iż w kraju
pochodzenia panuje trudna sytuacja nie uzasadnia nadania statusu uchodźcy. Ocena
występowania stanu uzasadnionej obawy przed prześladowaniem, musi zawierać
ocenę warunków społeczno-politycznych w kraju, który strona opuściła z przyczyn wskazanych w Konwencji i powinna być oparta na wiarygodnych, możliwie
dokładnych informacjach i materiałach źródłowych dotyczących danej grupy
etnicznej, religijnej lub społecznej. Wyżej wymienione stanowisko uszczegółowił
Wojewódzki Sąd Administracyjny w Warszawie poprzez wskazanie w wyroku
z dnia 8 marca 2007 r.9 w którym stwierdził, iż poszukiwanie przez władze danego
państwa sprawców wybuchów, porwań i innych działań o charakterze terrorystycznym, wśród osób, które przynajmniej potencjalnie mogą mieć o nich wiedzę lub
dysponować informacjami o ewentualnych sprawcach takich czynów, nie może być
traktowane, jako prześladowanie czy dyskryminacja, nawet jeśli jest dla tych osób
uciążliwe, o ile odbywa się zgodnie z odpowiednimi procedurami i jest zgodne
z powszechnie akceptowanymi standardami ochrony wolności i podstawowych
praw człowieka. Natomiast w wyroku z dnia 24 kwietnia 2006 r.10 Wojewódzki
Sąd Administracyjny w Warszawie wyraził pogląd, że nie stanowi samoistnej
przesłanki nadania statusu uchodźcy obawa przed odbyciem służby wojskowej
w kraju, w którym jest ona obowiązkowa oraz obawa przed postępowaniem karnym za dezercją lub uchylanie się od służby wojskowej. Z kolei, za prześladowanie należałoby uznać zróżnicowane działanie władz w przypadku odmowy służby
wojskowej w zależności od kryteriów takich jak np. rasa, religia lub narodowość11.
W toku postępowania o nadanie statusu uchodźcy bada się nie tylko spełnienie
warunków do uznania za uchodźcę, ale także – w razie stwierdzenia, że nie są
one spełnione – inne okoliczności skutkujące ochroną przed wydaleniem. Do
dnia 30 kwietnia 2014 r. jednolita procedura azylowa obejmowała trzy formy
ochrony: status uchodźcy, ochronę uzupełniającą oraz zgodę na pobyt tolerowany.
Cudzoziemcowi, który nie kwalifikował się do uznania za uchodźcę, lecz który
w przypadku powrotu do kraju pochodzenia mógł być narażony na rzeczywiste
ryzyko doznania poważnej krzywdy, udzielało się ochrony w postaci ochrony
Sygn. Akt II OSK 1551/06.
Sygn. Akt V SA/WA 1395/06.
10
Sygn. Akt V SA/WA 2498/05.
11
Zob. B. Broniewicz, Status uchodźcy w rozumieniu Konwencji Genewskiej w orzecznictwie
sądów polskich, dostępny w internecie: http://www.prawaczlowieka.edu.pl/index.php?dok=bbcbb1e844266f [dostęp:10.08.2015].
8
9
188
uzupełniającej. W przypadku odmowy nadania statusu uchodźcy oraz odmowy
udzielenia ochrony uzupełniającej, z urzędu badane były przesłanki do udzielenia
zgody na pobyt tolerowany. Przesłanki te powiązane były z określonymi normami
Konwencji o Ochronie Praw Człowieka i Podstawowych Wolności, sporządzonej
w Rzymie dnia 4 listopada 1950 r.12 oraz Konwencji o prawach dziecka, przyjętej
przez Zgromadzenie Ogólne Narodów Zjednoczonych dnia 20 listopada 1989 r.13.
Uznanie natomiast, że wniosek cudzoziemca nie zasługiwał na uwzględnienie ani
poprzez nadanie statusu uchodźcy, ani poprzez udzielenie ochrony uzupełniającej
oraz zgody na pobyt tolerowany, skutkowało – z wyjątkami określonymi w art. 48
ust. 2 ustawy o udzieleniu cudzoziemcom ochrony na terytorium Rzeczypospolitej Polskiej – orzeczeniem o jego wydaleniu. Rozstrzygnięcie o sytuacji prawnej
cudzoziemca następowało więc w toku jednego postępowania, prowadzonego
przez jeden organ administracyjny. W dniu 1 maja 2014 r. weszła w życie ustawa
z dnia 12 grudnia 213 r. o cudzoziemcach14, której przepisy zmodyfikowały model
postępowania w sprawach nadania statusu uchodźcy poprzez zlikwidowanie formy
ochrony krajowej w postaci zgody na pobyt tolerowany, jak również poprzez odstąpienie o orzekaniu o wydaleniu (nowej nomenklaturze o zobowiązaniu do powrotu)
w ramach procedury uchodźczej. Ustawa z dnia 13 czerwca 2003 r. o udzieleniu
cudzoziemcom ochrony na terytorium Rzeczypospolitej Polskiej podlegała kolejnym zmianom na mocy przepisów ustawy z dnia 26 czerwca 2014 r. o zmianie
ustawy o udzieleniu cudzoziemcom ochrony na terytorium Rzeczypospolitej Polskiej oraz niektórych innych ustaw15, której celem było wdrożenie do polskiego
porządku prawnego przepisów dyrektywy Parlamentu Europejskiego i Rady
2011/95/UE z dnia 13 grudnia 2011 r. w sprawie norm dotyczących kwalifikowania obywateli państw trzecich lub bezpaństwowców jako beneficjentów ochrony
międzynarodowej, jednolitego statusu uchodźców lub osób kwalifikujących się do
otrzymania ochrony uzupełniającej oraz zakresu udzielonej ochrony16
Konwencja o Ochronie Praw Człowieka i Podstawowych Wolności, sporządzona w Rzymie
dnia 4 listopada 1950 r., Dz. U. z 1993 r. nr 61, poz. 284.
13
Konwencja o prawach dziecka, przyjęta przez Zgromadzenie Ogólne Narodów Zjednoczonych
dnia 20 listopada 1989 r., Dz. U. z 1991 r. nr 120, poz. 526 oraz z 2000 r. nr 2, poz. 11.
14
Ustawa z dnia 12 grudnia 2013 r. o cudzoziemcach, Dz. U. z 2013 r. poz. 1650.
15
Ustawa z dnia 26 czerwca 2014 r. o zmianie ustawy o udzieleniu cudzoziemcom ochrony na
terytorium Rzeczypospolitej Polskiej oraz niektórych innych ustaw, Dz. U. z 2014 r. poz. 1004.
16
Dyrektywa Parlamentu Europejskiego i Rady 2011/95/UE z dnia 13 grudnia 2011 r. w sprawie
norm dotyczących kwalifikowania obywateli państw trzecich lub bezpaństwowców jako beneficjentów ochrony międzynarodowej, jednolitego statusu uchodźców lub osób kwalifikujących
się do otrzymania ochrony uzupełniającej oraz zakresu udzielonej ochrony, Dz. Urz. UE L 337
z 20.12.2011 r., str. 9.
12
189
Począwszy od dnia 20 lipca 2007 r. organem właściwym w sprawach udzielania
cudzoziemcom ochrony na terytorium Rzeczypospolitej Polskiej jest Szef Urzędu
do Spraw Cudzoziemców, który prowadzi postępowania o nadanie statusu uchodźcy
przy pomocy Departamentu postępowań Uchodźczych17.
Przemiany demokratyczne przełomu lat osiemdziesiątych i dziewięćdziesiątych
dwudziestego wieku miały kluczowe znaczenie dla procesów migracyjnych
w Polsce. Zniesienie ograniczeń związanych z przemieszczaniem się osób i otwarcie granic doprowadziło do pojawienia się w Polsce pierwszych grup cudzoziemców, a przede wszystkim zachęciło do przyjazdu wielu imigrantów zza wschodniej
granicy do podejmowania nielegalnie działań związanych z drobnym handlem
i usługami. W tym też okresie czasu w Polsce pojawili się pierwsi uchodźcy. Polska
w 1991 r. podpisała Konwencję Genewską dotyczącą statusu uchodźców z 1951
r., a tym samym mogła przyznawać ochronę międzynarodową osobom, które opuściły swój kraj pochodzenia w obawie przed prześladowaniami. Położenie geograficzne Polski pomiędzy blokiem dawnych republik radzieckich tj. Wspólnotą
Niepodległych Państw a majętnym zachodem Europy sprawiło, że nasz kraj stał
się uczęszczanym szlakiem tranzytowym. Polska w porównaniu z innymi krajami
Europu Środkowo-Wschodniej była postrzegana jako kraj charakteryzujący się
stabilnością polityczną i korzystną sytuacją ekonomiczną, co czyniło ją atrakcyjną
dla imigrantów.
Wejście Polski do Unii Europejskiej w maju 2004 r. oraz następujące w krajach
zachodnich stopniowe otwieranie rynków pracy dla obywateli nowych państw
członkowskich spowodowało pojawienie się nowych zjawisk, m.in. zarobkowych
migracji cyrkulacyjnych. Obejmują one zarówno Polaków wyjeżdżających do pracy
do państw zachodnich, takich jak Niemcy, Wielka Brytania czy Irlandia, jak i obywateli krajów spoza UE, w większości z obszaru byłego Związku Radzieckiego,
przyjeżdżających do Polski w poszukiwaniu pracy sezonowej. Wraz z postępowaniem procesu integracji europejskiej Polska staje się coraz mocniej związana przepisami prawa unijnego, w ramach którego Unia dąży do ujednolicenia przepisów
dotyczących kwestii migracyjnych i azylowych oraz polityki wizowej. Wiąże się to
również z dołączeniem Polski w 2007 r. do strefy Schengen – obszaru swobodnego
przepływu osób między państwami członkowskimi, w obrębie którego zniesiona
została kontrola osób przekraczających granice. Polska stała się granicznym kra17
Informacja Szefa Urzędu do Spraw Cudzoziemców o stosowaniu w roku 2014 ustawy z dnia
13 czerwca 2003 r. o udzielaniu cudzoziemcom ochrony na terytorium Rzeczypospolitej Polskiej w zakresie realizacji zobowiązań Rzeczypospolitej Polskiej wynikających z konwencji
Genewskiej dotyczącej statusu uchodźców oraz Protokołu Nowojorskiego dotyczącego statusu
uchodźcy, Warszawa, marzec 2015 r.
190
jem w obszarze tej strefy, co oznacza, że wschodnia granica państwa stanowi tym
samym zewnętrzną granicę UE18.
Z danych Urzędu do Spraw Cudzoziemców wynika, że w 2014 r. wnioskami
o udzielenie ochrony międzynarodowej objętych było w Polsce 6 621 osób
(dwukrotnie mniej niż w 2013 r.), a kolejne 1,5 tys. cudzoziemców złożyło wnioski
o wznowienie postępowania. W sumie 8.193 osoby ubiegały się o nadanie statusu
uchodźcy. Najwięcej potencjalnych uchodźców pochodziło z Rosji (86% narodowości czeczeńskiej). Drugie miejsce zajmują obywatele Ukrainy, którzy w konsekwencji istniejącego tam konfliktu, ubiegali się o ochronę międzynarodową na
niespotykaną dotychczas skalę. 91 % spośród nich deklarowało narodowość ukraińską, 73 osoby – rosyjską, a 66 – tatarską. Trzecią pozycję zajmuje Gruzja. Poza
tym powyżej 100 osób ubiegających się o nadanie statusu uchodźcy pochodziło
jeszcze z: Armenii, Syrii, Tadżykistanu i Kirgistanu. W 2014 r. Szef Urzędu do
Spraw Cudzoziemców udzielił ochrony 732 cudzoziemcom. Najwięcej decyzji
o nadaniu statusu uchodźcy uzyskali obywatele: Syrii – 115 osób, Afganistanu –
27, bez obywatelstwa i Kazachstanu - po 22 oraz 14 Białorusinów i 13 Rosjan.
Dane odnoszące się do osób, których pobyt w Polsce ma charakter długoterminowy, to przede wszystkim statystyki przedstawiające liczbę kart pobytu wydanych
obywatelom państw spoza Unii Europejskiej19. W 2014 r. odnotowano ogromny
wzrost liczby wniosków w sprawach o legalizację pobytu. Wojewodowie przyjęli
65 172 wnioski (pobyt czasowy, stały i rezydent) tj. 50% więcej niż rok temu.
Jest to konsekwencja sytuacji na Ukrainie i wejścia w życie w dniu 1 maja 2014
r. nowej ustawy o cudzoziemcach. Ponad dwukrotnie więcej osób ubiegało się
o zezwolenie na pobyt stały (+104%), o zezwolenie na pobyt czasowy ubiegało
się o 60 % więcej cudzoziemców niż rok wcześniej, a liczba osób wnioskujących
o pobyt rezydenta długoterminowego UE wzrosła o 9%. Obywatele Ukrainy
złożyli 28,9 tys. Wniosków w sprawach o legalizację pobytu, co stanowi 44%
ogólnej liczby wniosków. Poza Ukrainą najwięcej wniosków o legalizację pobytu
składali obywatele: Wietnamu – 4,9 tys., Chin – 3,7 tys., Białorusi – 3,6 tys.,
Rosji – 2,9 tys. Najwięcej bo 44% wniosków legalizacyjnych złożonych w całej
Polsce przyjął Wojewoda Mazowiecki (28,6 tys.). Kolejne miejsca pod względem
liczby wniosków zajmują wojewodowie: Małopolski – 6,2 tys., Dolnośląski – 5,9
M. Łysienia (red.), Cudzoziemcy w Polsce, Podręcznik dla funkcjonariuszy publicznych, Warszawa 2015 r., s.14.
19
Dane za 2014 r. na temat ważnych dokumentów pobytowych wygenerowane zostały w oparciu o nowy system informatyczny i hurtownię danych, które umożliwiają w większym zakresie
korektę danych (np. usuwanie kolejnych dokumentów wydanych tej samej osobie). Dlatego też
Urząd do Spraw Cudzoziemców nie zaleca przeprowadzania analiz porównawczych z danymi za
poprzednie lata z uwagi na to, że mogą prowadzić do błędnych wniosków.
18
191
tys., Wielkopolski – 3,9 tys. I Łódzki – 3,2 tys. Wojewodowie wydali w sumie
51 101 decyzji pozytywnych w tych sprawach (wzrost o 26 % w stosunku do roku
2013), w tym 41% dla Ukrainy (21,2 tys.). Poza tym najliczniejsze obywatelstwa
to: Wietnam – 4,2 tys., Chiny – 3,2 tys., Białoruś – 3,0 tys. i Rosja – 2,4 tys. 44 %
z tych decyzji wydał Wojewoda Mazowiecki – 22,3 tys. Następne pozycje zajmują
wojewodowie: Małopolski – 5,0 tys., Dolnośląski – 4,4 tys., Wielkopolski – 2,6 tys.
i Łódzki – 2,5 tys. W 2014 r. cudzoziemcy złożyli 2 tys. odwołań od decyzji organów pierwszej instancji i uzyskali blisko 2,5 tys. decyzji Szefa Urzędu do Spraw
Cudzoziemców w sprawach o legalizację pobytu na terytorium Rzeczypospolitej Polskiej, z czego prawie połowa stanowiła utrzymanie decyzji, od której się
odwołano. Prawie pół tysiąca postępowań odwoławczych zakończyło się uchyleniem decyzji organu pierwszej instancji i udzieleniem zezwolenia, a ponad 300
kolejnych uchylono i przekazano do ponownego rozpatrzenia20.
W ramach relokacji i przesiedleń z rejony morza śródziemnego Polska ma przyjąć
w ciągu dwóch najbliższych lat, do kilku tys. uchodźców głównie z Syrii i Erytrei.
Planowane są dalsze zmiany w zakresie prawa regulujące kwestie migracji i ochrony
międzynarodowej. Mają one zakładać ujednolicenie terminologii, dalsze uproszczenie procedur oraz poszerzenie zakresu udogodnień dla cudzoziemców będących
w czasie trwania procedury o nadanie statusu uchodźcy pod opieką Szefa Urzędu
do Spraw Cudzoziemców m.in. bezpłatna pomoc prawna, ułatwienia dla kobiet
w ciąży, samotnych rodziców, osób starszych, chorych i niepełnosprawnych21.
Pod względem liczby osób ubiegających się o ochronę międzynarodową Polska
w konfrontacji z innymi państwami Unii Europejskiej plasuje się na 13 – 14 pozycji.
Najwięcej wniosków o nadanie statusu uchodźcy przyjmują Niemcy, Węgry, Włochy, Szwecja oraz Francja. Natomiast głównymi państwami pochodzenia potencjalnych uchodźców napływających do Europy są: Kosowo, Syria, Afganistan,
Erytreja, Albania.
Obecnie 194 tys. osób posiada ważny dokument uprawniający do pobytu w Polsce,
z których 70 tys. to obywatele Unii Europejskiej.
III. Rodzaje przyznawanej pomocy uchodźcom
Pod opieką Szefa Urzędu do Spraw Cudzoziemców na koniec czerwca 2015 r.
pozostawało około 3,8 tys. cudzoziemców. Najliczniejsze obywatelstwa wśród
beneficjentów pomocy to:
Zob. Urząd do Spraw Cudzoziemców, Statystyki, Dostępne w Internecie: http://udsc.gov.pl/
statystyki/raporty-okresowe/zestawienia-roczne, [dostęp: 11.08.2015 r.].
21
Tamże, s. 3 – 5.
20
192
•
•
w ośrodkach: Rosja – 664, Ukraina – 475, Gruzja – 72, Kirgistan – 27
i Armenia 20 osób,
prywatnie: Ukraina – 1 517, Rosja – 390, Gruzja - 102, Kirgistan - 74,
Syria – 38 osób.
Z chwilą złożenia wniosku uchodźczego cudzoziemcy trafiają pod opiekę Urzędu do
Spraw Cudzoziemców, który w ramach swojej działalności obejmuje ich systemem
pomocy socjalnej, stworzonym specjalnie dla tej konkretnej grupy osób. W Polsce
obecnie funkcjonuje 12 ośrodków w którym zakwaterowywani są cudzoziemcy.
Mają też prawo do korzystania ze świadczeń pieniężnych, tj. pokrycia kosztów
wyżywienia i zakwaterowania ze środków Urzędu do Spraw Cudzoziemców do
określonej stosownymi przepisami kwoty.
Cudzoziemiec w ośrodku otrzymuje:
•
•
•
•
•
•
zakwaterowanie,
wyżywienie,
zwrot kosztów za przejazdy środkami komunikacji publicznej w określonych przypadkach tj. związanych z postępowaniem o nadanie statusu
uchodźcy, stawieniem się na badania lekarskie lub szczepienia ochronne
czy w innych uzasadnionych przypadkach,
stała pomoc pieniężna na zakup środków higieny osobistej – 20 zł miesięcznie oraz tzw. „kieszonkowe” – 50 zł miesięcznie,
zapewnienie jednorazowej pomocy pieniężnej na zakup odzieży i obuwia
- 140 zł,
zapewnienie ekwiwalentu pieniężnego w zamian za wyżywienie dla dzieci
do 6 roku życia oraz dzieci realizujące owiązek szkolny – 9 zł dziennie21.
Ponadto w ośrodkach zapewnione są pomoc lekarska i psychologiczna, kurs języka
polskiego, a w szczególnie uzasadnionych przypadkach – pomoc rzeczową, np.
wózek i łóżeczko dla małych dzieci, ciepła odzież na zimę oraz finansowa, np.
opłacanie niektórych zbiegów czy sprzętu rehabilitacyjnego wykraczającego poza
ramy podstawowej opieki zdrowotnej. Cudzoziemcy ubiegający się o ochronę międzynarodową22 mają również dostęp do świadczeń medycznych poza ośrodkiem
w ramach specjalnie stworzonego dla nich systemu23.
Urząd do Spraw Cudzoziemców, Dostępny w Internecie: http://udsc.gov.pl/uchodzcy-2/pomocsocjalna/sytem-pomocy-sc, [ dostęp: 12.08.2015 r.].
23
Za organizację systemu opieki medycznej dla osób poszukujących ochrony międzynarodowej
w Polsce odpowiada Urząd do Spraw Cudzoziemców, a koordynatorem tego programu jest Centralny Szpital Kliniczny MSW w Warszawie, ul. Wołoska 137.
22
193
Cudzoziemiec poza ośrodkiem otrzymuje świadczenie pieniężne na pokrycie we
własnym zakresie kosztów pobytu na terytorium Polski. Ta forma pomocy może
przysługiwać, w przypadku gdy wymagają tego względy organizacyjne albo
wynika to z innych przepisów ustawy. Wysokość świadczeń na pokrycie we własnym zakresie kosztów pobytu na terytorium Rzeczypospolitej Polskiej wynosi24:
Ilość członków rodziny
osobe
1 osoba
Dzienna kwota na 1
osobę
25 zł
Miesięczna kwota na 1
osobę
750 zł
2 osoby
3 osoby
4 osoby
20 zł
15 zł
12,50 zł
600 zł
450 zł
375 zł
Na dzień 30 czerwca 2015 r. łącznie w Polsce korzystało z pomocy socjalnej 3 770
cudzoziemców tj.:
•
•
cudzoziemcy w ośrodkach - 1 266 osoby,
cudzoziemcy korzystający ze świadczeń poza ośrodkiem – 2 504 osób.
Ponadto, w placówkach opiekuńczych znajdowało się 4 małoletnich bez opieki,
którzy ubiegali się o nadanie statusu uchodźcy a 23 osoby korzystały jedynie
z pomocy medycznej25.
Po nadaniu statusu uchodźcy lub udzieleniu ochrony uzupełniającej cudzoziemcy
mają prawo w ciągu 60 dni od uzyskania jednej z wymienionych wyżej form
ochrony zgłosić się do Powiatowego centrum Pomocy Rodzinie z wnioskiem
o objęcie trwającym 12 miesięcy Indywidualnym Programem Integracji (IPI).
W ramach programu cudzoziemiec otrzymuje m.in. comiesięczną wypłatę świadczeń na pokrycie kosztów zamieszkania i wyżywienia oraz wydatków związanych
z nauką języka polskiego, zostaje opłacona składka na ubezpieczenie zdrowotne,
otrzymuje tez wsparcie w zakresie pracy socjalnej, poradnictwa specjalistycznego,
w tym poradnictwa prawnego, psychologicznego i rodzinnego. Beneficjenci
ochrony uzyskują również prawo do korzystania ze świadczeń z pomocy społecznej
(po zakończeniu IPI, jeśli niego korzystali) na tych samych zasadach co obywatele
M. Łysienia (red.), Cudzoziemcy w Polsce, Podręcznik dla funkcjonariuszy publicznych, Warszawa 2015 r., s.123
25
Urząd do Spraw Cudzoziemców, Statystyki, Dostępne w Internecie: http://udsc.gov.pl/statystyki/raporty-specjalne/dane-dotyczace-por, [ dostęp: 12.08.2015 r.].
24
194
polscy, mają możliwość rejestracji w urzędzie pracy jako bezrobotni lub podjęcia
pracy bez zezwolenia, a także szereg innych udogodnień26.
IV. Podsumowanie
Pochylając się nad złożoną problematyką uchodźców w Polsce należy zauważyć,
że zjawisko to dotyczy całej Unii Europejskiej. Aktualnie nikt nie jest w stanie zatrzymać fali napływających uchodźców do państw Unii z krajów o niższym statusie
ekonomicznym.
Należy przy tym zauważyć, że jest to konsekwencja długofalowego wykorzystywania obywateli tych państw przez państwa zachodnie, które traktowały i dalej
traktują ich, jako tanią siłę roboczą np. kolonie, przenoszenie przez różne korporacje produkcji do krajów trzeciego świata, itp.. Rewolucja w przekazie informacji,
nowoczesne środki transportu przyspieszające przemieszczanie się, jak również
ułatwienia w przekraczaniu granic spowodował wzrost świadomości społecznej,
co do różnicy poziomu życia w państwach Unii Europejskiej, a tym samym silne
dążenie do poprawy swoich dotychczasowych warunków materialnych. Aktualnie Unia Europejska, w szczególności jej państwa zachodnie będą zmuszone do
zapłacenia kosztów będących konsekwencją dotychczasowej stosowanej polityki
gospodarczej polegającej na wykorzystywaniu tamtejszych obywateli. Zamknięcie
granic lub inne sposoby ograniczające napływ uchodźców i imigrantów (np. Anglii
lub Węgier) nie są w stanie ograniczyć tego zjawiska. Zasadnym wydaje się jest
pilne stworzenie planu pomocy dla tych ludzi, z jednej strony w celu ich asymilacji
ze społeczeństwami państw unijnych z drugiej, polepszenia ich warunków materialnych w państwach rodzimych.
Współuczestnictwo w życiu publicznym utwierdza przynależność imigrantów do społeczności kraju imigracji, umożliwia sprawniejsze funkcjonowanie
w prawnych, politycznych i społecznych strukturach kraju oraz ułatwia współpracę
z osobami znajdującymi się w podobnej sytuacji. Takie uaktywnienie związane jest
zatem z upodmiotowieniem imigrantów, którzy uzyskują w ten sposób większe
możliwości wpływania na swoje otoczenie i kształtowania go. Wobec powyższego
konieczne jest zatem jak najszybsze wypracowanie i wprowadzenie w życie centralnych narzędzi integracyjnych skierowanych do tej grupy cudzoziemców.
M. Łysienia (red.), Cudzoziemcy w Polsce, Podręcznik dla funkcjonariuszy publicznych, Warszawa 2015 r., s.124.
26
195
Bibliografia
[1]
BRONIEWICZ, B. Status uchodźcy w rozumieniu Konwencji Genewskiej w orzecznictwie sądów polskich. Dostępny w Internecie: http://
www.prawaczlowieka.edu.pl/index.php?dok=bbcbb1e844266f
[dostęp:10.08.2015r.].
[2] Informacja Szefa Urzędu do Spraw Cudzoziemców o stosowaniu w roku
2014 ustawy z dnia 13 czerwca 2003 r. o udzielaniu cudzoziemcom ochrony
na terytorium Rzeczypospolitej Polskiej w zakresie realizacji zobowiązań
Rzeczypospolitej Polskiej wynikających z konwencji Genewskiej dotyczącej
statusu uchodźców oraz Protokołu Nowojorskiego dotyczącego statusu
uchodźcy, Warszawa, marzec 2015 rok.
[3] KARPEN, U. Migracja a prawa człowieka. Wyzwania i możliwości , (w:).
S. Trociuk (red.), Przestrzeganie praw cudzoziemców w Polsce, Biuletyn
Rzecznika Spraw Obywatelskich 2012 nr 11.
[4] ŁYSIENIA, M. (red.), Cudzoziemcy w Polsce, Podręcznik dla funkcjonariuszy publicznych, Helsińska Fundacja Praw Człowieka, Warszawa 2015
rok.
Akty normatywne
[1]
[2]
[3]
[4]
[5]
[6]
196
Dyrektywa Parlamentu Europejskiego i Rady 2011/95/UE z dnia 13 grudnia
2011 r. w sprawie norm dotyczących kwalifikowania obywateli państw trzecich lub bezpaństwowców jako beneficjentów ochrony międzynarodowej,
jednolitego statusu uchodźców lub osób kwalifikujących się do otrzymania
ochrony uzupełniającej oraz zakresu udzielonej ochrony, Dz. Urz. UE L 337
z 20.12.2011 rok.
Protokół Nowojorski dotyczący statusu uchodźców, sporządzony w Nowym
Jorku dnia 31 stycznia 1967 r., Dz. U. z 1991 r. nr 119, poz. 517.
Konwencja dotycząca statusu uchodźców, sporządzona w Genewie 28 lipca
1951 r., Dz. U. z 1991 r. Nr 119, poz. 515.
Konwencja o Ochronie Praw Człowieka i Podstawowych Wolności, sporządzona w Rzymie dnia 4 listopada 1950 r., Dz. U. z 1993 r. nr 61, poz. 284.
Konwencja o prawach dziecka, przyjęta przez Zgromadzenie Ogólne Narodów Zjednoczonych dnia 20 listopada 1989 r., Dz. U. z 1991 r. nr 120, poz.
526 oraz z 2000 r. nr 2, poz. 11.
Ustawa z dnia 13 czerwca 2003 r. o udzielaniu cudzoziemcom ochrony na
terytorium Rzeczypospolitej Polskiej, Dz. U. z 2003 r. nr 128, poz. 1176 z
późn. zm.
[7]
[8]
Ustawa z dnia 12 grudnia 2013 r. o cudzoziemcach, Dz. U. poz. 1650
Ustawa z dnia 26 czerwca 2014 r. o zmianie ustawy o udzieleniu cudzoziemcom ochrony na terytorium Rzeczypospolitej Polskiej oraz niektórych
innych ustaw, Dz. U. z 2014 r. poz. 1004.
197
Mezinárodněprávní a ekonomické postavení
cizinců (v ČR a ve vybraných zemích EU)
z hlediska demografického vývoje
International legal and economic status of
foreigners (in the Czech Republic and selected
EU countries) in terms of demographic
development
Magda Uxová
Abstrakt
Příspěvek se zabývá mezinárodněprávním a ekonomickým postavením cizinců v ČR
a ve vybraných zemích EU z hlediska demografie. Jsou specifikovány pojmy cizinec, azylant, bezdomovec atd., jejich právní postavení z hlediska mezinárodního
práva. Implementace mezinárodní úpravy do práva ČR a do práva vybraných zemí
EU. Příspěvek se dále zabývá růstem počtu cizinců v ČR a jejich ekonomickým
uplatněním.
Abstract
The paper deals with international legal and economic status of foreigners in the
Czech Republic and selected EU countries in terms of demographics. Specified the
terms alien, refugee, homeless, etc., their legal status in terms of international law.
Implementation of international rules into Czech law and the right of selected EU
countries. The paper also deals with the growing number of foreigners in the Czech
Republic and their economic application.
Klíčová slova
Cizinec, azylant, bezdomovec, ekonomické uplatnění cizinců, demografie
Key words
Alien, refugee, homeless, foreigners applying economic, demographic
198
1 Úvod
V české republice, která je od roku 2004 členem Evropské unie bylo ke konci roku
2005 evidováno 111 tis. cizinců s trvalým pobytem a 168 tis. cizinců s dlouhodobým pobytem (celkem 278 tis. cizinců), v roce 2010 to bylo již 424 tis. cizinců,
z toho bylo 189 tis. cizinců s trvalým pobytem a 235 tis. cizinců s pobytem dlouhodobým. V roce 2013 se jednalo o 237 tis. cizinců s trvalým pobytem a 203 tis.
cizinců s dlouhodobým pobytem, tedy celkem 439 tis. cizinců1. K 30. září 2015
se jednalo o 462 tis. cizinců z toho 259 s trvalým pobytem a 203 s pobytem dlouhodobým2. Z uvedených čísel je patrné, že se jedná o vzrůstající trend, který je
třeba blíže zkoumat. Nejedná se pouze o postavení cizinců v České republice, ale
hlavně o jejich mezinárodněprávní postavení, jejich ekonomickou situaci a celkové
postavení ve společnosti. Z hlediska mezinárodního práva je třeba rozlišit několik
základních kategorií, kterými jsou cizinec, azylant nebo bezdomovec a specifikovat
jejich právní postavení z hlediska právě mezinárodního práva. Vzhledem k nadřazenosti mezinárodního práva nad právem vnitrostátním je zajímavá implementace
těchto pojmů do práva v České republice a do práva vybraných zemí EU. Vzhledem k počtu cizinců na území České republiky je také třeba zkoumat jejich ekonomické uplatnění, protože mohou velmi zřetelně ovlivnit situaci na trhu práce a mají
i značný vliv na zvyšování hrubého domácího produktu.
2 Právní postavení cizinců
Nejprve je třeba specifikovat základní pojmy z oblasti cizích státních příslušníků.
Tyto základní pojmy vycházejí z právní úpravy např. ze zákona č. 326/1999 Sb.
o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů ve znění
pozdějších předpisů, který definuje v § 1 odst. 2 pojem cizinec. Cizincem se rozumí
fyzická osoba, která není státním občanem České republiky3 včetně občana Evropské unie4, což vychází již ze Smlouvy o založení Evropského společenství a v českém právním řádu je to zakotveno v již zmíněném zák. č. 326/1999 Sb. o pobytu
cizinců. Je třeba ujasnit, že zák. č. 326/1999 Sb. se dle působnosti zákona, specifikované v § 2 odst. a) nevztahuje na cizince, který požádal Českou republiku o ochranu
formou azylu a azylanta, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak5 a odst. b)
1
Český statistický úřad [online]. Praha, 2015, 05.06.2015 [cit. 2015-12-06]. Dostupné z: https://
www.czso.cz/csu/cizinci/cizinci-pocet-cizincu
2
Český statistický úřad [online]. Praha, 2015, 05.06.2015 [cit. 2015-12-06]. Dostupné z: https://
www.czso.cz/csu/cizinci/cizinci-pocet-cizincu
3
Zák. č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů
4
Smlouva o založení Evropského společenství
5
Zvláštním předpisem je v tomto případě zák. č. 325/1999 Sb., o azylu a změně zákona č. 283/1991
Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu)
199
pobývá na území na základě zvláštního právního předpisu upravující přechodný
pobyt ozbrojených sil na území6. Právním předpisem, který se zabývá charakteristikou cizinců je zák. č. 91/2012 Sb. Zákon o mezinárodním právu soukromém, který
v § 26 Právní postavení cizinců a zahraničních osob v soukromoprávních poměrech
v odst. 1 říká, že cizincem se rozumí fyzická osoba, která není státním občanem
České republiky7. Tento zákon se nezabývá jen cizincem v postavení fyzické osoby,
ale zabývá se také osobami právnickými, např. v odst. 1 říká, že zahraniční právnickou osobou se rozumí právnická osoba, se sídlem mimo území České republiky8.
Věnuje se také osobnostním a majetkovým právům cizinců a zahraničních a právnických osob a říká, že pokud tímto zákonem nebo jiným právním předpisem není
stanoveno něco jiného, mají stejná práva a stejné povinnosti jako státní občané
České republiky a české právnické osoby9. Azylantem se dle zák. č. 325/1999 Sb.
o azylu § 2 odst. 3 rozumí cizinec, kterému byl podle tohoto zákona udělen azyl,
a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu10. Je třeba zdůraznit, že všichni
cizinci – fyzické osoby, které nejsou státními občany České republiky, nejsou zároveň azylanti – v tomto případě se jedná o speciální případ, pojem cizinec je širší
pojem, než azylant. Může se jednat i o osobu bez státní příslušnosti11, jejíž postavení je velmi složité, protože u takové osoby nevzniká právní vazba mezi státem
a jednotlivcem. Osobu bez státní příslušnosti lze nazvat bezdomovcem, taková
osoba nemůže využívat všech práv, kterých nabývá osoba se státní příslušností.
Roku 1954 byla uzavřena úmluva OSN s názvem Úmluva o právním postavení
osob bez státní příslušnosti. V této Úmluvě je zachycena v čl. 1, odst. 1 definice
výrazu „osoba bez státní příslušnosti“, je označena jako osoba, kterou žádný stát
podle svých právních předpisů nepovažuje za svého občana12, v čl. 1, odst. 2 i je
popsáno, že se např. tato Úmluva nevztahuje na osoby, kterým se v současnosti
dostává ochrany nebo pomoci orgánů nebo organizací Organizace spojených národů
s výjimkou Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky, pokud
tato ochrana nebo pomoc trvá13. V čl. 2 Úmluvy jsou uvedeny základní povinnosti,
ze kterých vyplývá, že tyto osoby bez státní příslušnosti požívají nejen práv, ale
také povinností. Každá osoba bez státní příslušnosti má povinnosti k zemi, ve které
Zvláštním právním předpisem je zák. č. 310/1999 Sb., o pobytu ozbrojených sil jiných států na
území České republiky
7
Zák. č. 91/2012 Sb. Zákon o mezinárodním právu soukromém
8
9
10
zák. č. 325/1999 Sb., o azylu a změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve
znění pozdějších předpisů (zákon o azylu)
11
Pojem občanství je totožný s pojmem státní příslušnost.
12
Čl. 1 Úmluvy o právním postavení osob bez státní příslušnosti, 1954
13
6
200
se nachází, které zejména vyžadují, aby se řídila jejími zákony a nařízeními a dodržovala opatření přijatá k udržení veřejného pořádku14. Uprchlík je dle Úmluvy
z roku 1951 o právním postavení uprchlíků osoba, která se nachází mimo svou vlast
a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských,
národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo
i zastáváním určitých politických názorů, je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke
shora uvedeným obavám odmítá ochranu své vlasti15.
Z výše uvedených pojmů vyplývá, že ať už se jedná o osobu bez stání příslušnosti, uprchlíka, nebo azylanta, jedná se ve všech případech o cizince, což je
pojem obecný a výše uvedené pojmy jsou pojmy speciální. Důležité je, že cizinec
na území cizího státu podléhá vnitrostátní úpravě státu, ve kterém se nachází a je
podřízen jeho suverénní moci, je povinen respektovat daný právní řád, které nesmí
být v nesouladu s mezinárodním právem. Na druhou stranu má cizinec práva, která
musí být dodržována. Jedná se zejména o oblast lidských práv, která má přiznána
stejně jako občané dané země. Práva, která jsou cizincům přiznána podle mezinárodního práva, existují v několika režimech, obvykle jsou však tyto režimy kombinovány. Jedním z režimů je tzv. režim nejvyšších výhod, který je založen zejména
na mezinárodních smlouvách, příkladem může být Dohoda mezi Českou republikou a Peruánskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic z roku 1995
týkající se ochrany investic. Druhou možností je národní režim, který zajišťuje
cizincům prakticky stejné právní postavení, jako mají občané daného státu. Příkladem je Listina základních práva a svobod České republiky č. 2/1993 Sb., která
v čl. 42 odst. 2 uvádí, že cizinci požívají v ČR lidských práv a základních svobod
zaručených Listinou, pokud nejsou přiznána výslovně občanům16. Třetí možností je
zvláštní režim, kde stát upravuje práva a povinnosti cizinců zvláštními předpisy,
které neplatí pro občany. Příkladem je zák. č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na
území České republiky.
3 Pohyb cizinců
Na cestování cizinců se dá nahlížet z několika pohledů. Zajímavým pohledem je
o jakého cizince se jedná a do jaké lokality cestuje. Z hlediska Evropské unie lze
do této problematiky zahrnout cestování po tzv. Schengenu pro osoby trvale žijící
v schengenském prostoru17. Tento prostor představuje území, v němž je zaručena
volnost pohybu osob a státy, které tuto Dohodu přijaly, zrušily své vnitřní hranice
Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951
16
Listina základních práv a svobod č. 2/1993 Sb.
17
Pozn. Jedná se o označení území evropských států, které jsou začleněny do tzv. Schengenské
smlouvy s oficiálním názvem Dohoda mezi vládami států hospodářské unie Beneluxu, Spolkové
14
15
201
a využívají společné hranice vnější. Příklad států, které zahrnují schengenský
prostor, jsou např. Belgie, Francie, Německo, Česká republika, Portugalsko, Rakousko… a je velmi zajímavé, že existují i členové mimo Evropskou unii – Island,
Norsko, Švýcarsko a Lichtenštejnsko. Hranice schengenského prostoru tedy nekopírují hranice Evropské unie. Pohyb cizinců na různých územích se řídí podle toho,
ve které zemi mají tito cizinci trvalý pobyt. Pokud se jedná o zemi v schengenském
prostoru, mohou se tyto osoby po tomto prostoru volně pohybovat, i když existují
jistá omezení. Jiná situace, pokud do schengenského prostoru cestují cizinci z tzv.
třetích zemí. V této části textu se bude autorka zabývat situací v České republice
z hlediska osob, přicházejících z schengenského prostoru a třetích zemí.
4 Typy pobytů v České republice
Legální pobyty cizinců na území České republiky lze rozdělit do několika kategorií.
Vzhledem k tomu, že je Česká republika součástí Evropské unie, je třeba přistupovat jinak k občanům Evropské unie a jejich rodinným příslušníkům, cizincům
ze třetích zemí mimo Evropskou unii s vízovou povinností a cizincům bez vízové
povinnosti. Termínem vízum lze označit dokument, který vydává stát jako povolení
ke vstupu do země na určité období. V něm bývají vymezeny důvodu pobytu18,
jako je např. studium.
V Nařízení Rady (ES) č. 539/2001 z 15. 3. 2001, kterým se stanoví seznam třetích
zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum,
jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni je v čl. 1 stanoveno, že aniž jsou dotčeny závazky vyplývající z Evropské
dohody o zrušení víz pro uprchlíky, podepsané ve Štrasburku dne 20. dubna 1959,
musí mít osoby s přiznaným statutem uprchlíka a osoby bez státní příslušnosti při
překračování vnějších hranic členských států vízum, pokud třetí země, ve které mají
bydliště a která jim jejich cestovní doklad vydala19.
4.1 Pobyt cizinců v České republice pro občany třetích zemí
Existují dvě kategorie cizinců – jedná se o cizince z třetích zemí bez vízové povinnosti a s vízovou povinností. Cizinci, kteří nemají vízovou povinnost, cestují do
republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných
hranicích z roku 1985
18
Slovník cizích slov. SCS.ABZ.CZ [online]. Praha, 2015, 20.11.2015 [cit. 2015-11-24].
Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/vizum-visum
19
NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích
zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam
třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni
202
České republiky a platným cestovním dokladem20, pokud chtějí na území České
republiky pobývat delší dobu, existuje pro ně několik typů pobytu. Pokud nemají
tito cizinci vízovou povinnost, platí, že mohou na území České republiky strávit
až 90 dnů v každých 180 dnech. Druhou možností je pro ně dlouhodobý pobyt,
pokud má cizinec zájem zůstat na území přechodně déle než 6 měsíců a pokud po
celou dobu trvá stejný účel pobytu21. Třetí možností je pobyt trvalý, který je možný
povolit na žádost po pěti letech nepřetržitého pobytu na území České republiky.
Výjimkou je pobyt za účelem studia, který se započítává nikoli 5 let, ale jednou
polovinou22. Pro žádost o trvalý pobyt musí cizinec splnit další kritéria, např.
doklad prokazující požadovanou znalost českého jazyka vydaný školou, která je
uvedena v seznamu škol oprávněných provádět zkoušky znalosti českého jazyka
stanoveném vyhláškou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (§ 182a odst.
2). Existují také humanitární důvody umožnění trvalého pobytu, zde odpadá již
zmíněná pětiletá lhůta, jako příklad lze uvést podle § 66 písm. d) kdy je trvalý pobyt
vydán cizinci, který o vydání tohoto povolení žádá jako nezletilé a nebo zletilé
nezaopatřené dítě cizince, jenž na území pobývá na základě povolení k trvalému
pobytu, je-li důvodem žádosti společné soužití těchto cizinců23.
Cizinci ze třetích zemí mající vízovou povinnost pro pobyt v České republice
nezbytně potřebují tzv. vízum (viz přechozí text). Jedná se např. o občany Dominikánské republiky, Súdánu, Kolumbie, Běloruska, Tuniska, Vietnamu, Ukrajiny,
Indie24… Víz existuje několik typů – tzv. schengenské krátkodobé vízum, které
opravňuje k pobytu na území států Schengenu (tedy i České republiky) na dobu na
něm vyznačenou, nejdéle ale 90 dnů – je udělováno pro jeden vstup. Jiným typem
je vízum průjezdní (pro více vstupů). Můžeme se setkat i s krátkodobým vízem
s omezenou platností na konkrétní stát (např. Česká republika). Další variantou je
dlouhodobé vízum nad 90 dnů u cizinců, jejichž pobyt na území České republiky
vyžaduje pobyt od 90 dnů a déle než 3 měsíce, které opravňuje držitele k opakovanému vycestování a vstupu na území České republiky. Dlouhodobé vízum lze
udělit za nějakým účelem, např. vzdělávání a nelze udělit za účelem zaměstnání.
Toto vízum se uděluje na dobu platnosti 6 měsíců25. Zajímavým příkladem je např.
§ 42d zákona o pobytu cizinců, který stanoví povolení k dlouhodobému pobytu za
účelem studia na území – žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem
V tomto případě se jedná o doklad, který se nazývá cestovní pas. Lze jej dělit na cestovní pasy
se strojově čitelnými údaji a bez strojově čitelných údajů.
21
22
23
Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů
24
Nařízením Rady (ES) č. 539/2001 v platném znění
25
20
203
studia na území je oprávněn podat na zastupitelském úřadu cizinec, pokud na území
hodlá pobývat přechodně po dobu delší než 3 měsíce a jde-li o studium podle § 64,
s výjimkou vzdělávání v základní škole, střední škole nebo v konzervatoři, které
není uskutečňováno v rámci výměnného programu nebo odborné praxe prováděné
za úplatu26. Cizinci mající vízovou povinnost mohou žádat o přechodný pobyt na
území na základě povolení k dlouhodobému pobytu (dle oddílu 3 § 42), tuto žádost
je oprávněn podat např. cizinec, který na území pobýval na vízum k pobytu nad
90 dnů za účelem strpění pobytu podle § 33 odst. 1 písm. a) až c) nebo § 33 odst.
3 a následně na území pobývá na povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu vydaného podle § 43, pobývá-li na území nepřetržitě po dobu nejméně
3 let.27 28
Občané Evropské unie jsou třetí kategorií cizinců, pobývajících na území České
republiky. V § 42c zákona o pobytu cizinců je uvedena problematika povolení
k dlouhodobému pobytu rezidenta jiného členského státu Evropské unie. Pojem
rezident vyjadřuje občana jiné země Evropské unie, než v té, ve které chce pobývat.
Tento cizinec může žádat o povolení k dlouhodobému pobytu. Odst. 1 § 42c hovoří
o tom, že žádost o povolení k dlouhodobému pobytu na území je oprávněn podat
držitel povolení k trvalému pobytu s přiznaným právním postavením dlouhodobě
pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území jiného členského státu
Evropské unie (dále jen „rezident jiného členského státu Evropské unie“), pokud na
území hodlá pobývat přechodně po dobu delší než 3 měsíce29.
• občané EU a jejich rodinní příslušníci pobývající na území ČR na základě
povolení k přechodnému pobytu. Jedná se o nárokové povolení nebo
spíše o potvrzení o pobytu, které by mělo ulehčit občanům EU jednání
s úřady. Pobyt v ČR v rámci tohoto povolení se započítává do doby rozhodné pro žádost o povolení k trvalému pobytu.
• občané EU a jejich rodinní příslušníci pobývající na území ČR s povolením k trvalému pobytu (občan EU získá povolení k trvalému pobytu
podle § 87h zákona č. 326/1999 Sb.) (i) po 5 letech nepřetržitého přechodného pobytu bez dalších podmínek, (ii) pokud je na území zaměstnán
a pobývá zde nepřetržitě po dobu nejméně 3 let, (iii) jestliže je rodinným
příslušníkem státního občana ČR, který je na území přihlášen k trvalému
pobytu, nebo rodinným příslušníkem občana jiného členského státu EU,
kterému bylo vydáno povolení k trvalému pobytu na území). Průkaz
28
§ 42h, a § 42i
29
26
27
204
o povolení k pobytu pro státního příslušníka členského státu Evropských
společenství je v případě povolení trvalého pobytu vydáván s platností na
10 let30. Rodinnému příslušníku občana EU je vydáván průkaz o povolení
k pobytu s dobou platnosti shodnou s dobou platnosti průkazu vydaného
občanu EU.
5 Cizinci v České republice
Životní podmínky pro cizince v České republice lze považovat za pozitivní.
Žije zde stále více cizinců, ať s dlouhodobým nebo trvalým pobytem. Pozitivní
je existence zák. č. 198/2009 Sb. o rovném zacházení a o právních prostředcích
ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon),
který v § 2 odst. 3 říká, že přímou diskriminací se rozumí takové jednání, včetně
opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo
zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu
rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního
postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru31. Tento předpis se vztahuje mimo jiné také na cizince. Česká republika ale nemá explicitně deklarovanou
antidiskriminační politiku, která by cizincům zajišťovala rovná práva a příležitosti
pro všechny oblasti sociálního a společenského života, stejně tak neexistuje
specializovaná státní instituce, která by měla v předmětu činnosti ochranu cizinců,
kteří se stanou obětí diskriminace. Jako příklad zákona, který se zabývá diskriminací cizinců je zákon č. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, který v § 3
odst. 1 písm. b říká, že účastníky právních vztahů podle tohoto zákona jsou fyzické
osoby, které mají způsobilost být zaměstnancem, fyzickými osobami jsou státní
občané České republiky a za stejných podmínek cizinci, kteří splňují podmínky
pro zaměstnávání stanovené tímto zákonem32. Pro Českou republiku je důležité,
aby měli cizinci s dlouhodobým a trvalým pobytem na území nejen stabilní sociální zázemí, ale také aby byli ekonomicky aktivní, protože jejich činnost na trhu
práce přináší nejen lepší životní podmínky, ale také zvyšování hrubého domácího
produktu. Začleňování cizinců do společnosti se nazývá integrace, která je v tomto
případě procesem postupného začleňování. Cílem integrace je nekonfliktní a oboustranné soužití cizinců s ostatními obyvateli. Z toho důvodu byla přijata Koncepce
integrace cizinců – Společné soužití, která byla přijata usnesením Vlády ČR č. 99 ze
dne 9. února 2011. Tento materiál na základě analýzy ukazatelů integrace definuje
§ 87r odst. 4 zák. č. 326/1999 Sb.
31
zák. č. 198/2009 Sb. o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací
a o změně některých zákonů
32
Zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti
30
205
bariéry integrace a nastavuje záměry politiky integrace cizinců v ČR. Konkrétní
opatření, kterými ministerstvo vnitra jako resort pověřený koordinací integrační
politiky i příslušné resorty odpovědné za realizaci integrační politiky v průběhu stávajícího roku podpoří integraci cizinců na území ČR, jsou definovány v každoročně
aktualizovaném Postupu při realizaci aktualizované Koncepce integrace cizinců –
Společné soužití33. Cílovou skupinou integrace jsou občané třetích zemí, mezi něž
řadíme země mimo EU, EHS prostor a Švýcarsko, kteří v České republice pobývají
legálně. Druhou skupinou integrace je obyvatelstvo České republiky (majoritní
společnost).
5.1 Zaměstnávání cizinců
Legálně žijící cizinci v České republice se by měli začlenit do pracovního procesu,
aby byl jejich pobyt nejen parazitující na společnosti, ale aby byli ekonomicky
aktivní. Ekonomická aktivita se může projevovat v několika směrech. Cizinec
může být v postavení zaměstnance, zaměstnavatele, ale také může provozovat
vlastní podnikání. Podkapitola zaměstnávání cizinců si klade za cíl ozřejmit tuto
problematiku.
Pracovními podmínkami cizinců se Česká republika aktivně zabývá. Příkladem je
projekt MPSV „Inovacemi k prevenci pracovního vykořisťování občanů EU“34, který
reaguje na negativní jevy doprovázející narůstající pracovní migraci z tzv. nových
členských států EU (zejména Bulharska) snahou o nalezení inovativních řešení
v oblasti jejich prevence. Na projektu spolupracují zahraniční partneři z Rakouska
a Bulharska. Cílem spolupráce s rakouským partnerem je především identifikace
dobré praxe v otázce mechanismů a nástrojů prevence pracovního vykořisťování
aplikovatelných v českém kontextu. Bulharský partner pak sehraje významnou
roli zejména při formulaci návrhu koncepce prevence pracovního vykořisťování
a při informační kampani prevence pracovního vykořisťování bulharských občanek
a občanů v ČR. Projekt je realizován od 1. 1. 2014 a byl ukončen v listopadu roku
201535, jeho partnery jsou Rakouské ministerstvo práce, sociálních věcí a ochrany
spotřebitelů a Mezinárodní organizace pro migraci (regionální kancelář v Sofii).
Zaměstnávání cizinců dává zaměstnavatelům povinnosti, které musí při zaměstnání
cizince splnit. Např. v souladu se Zákonem o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb., § 87
a § 98, který nabyl účinnosti 1. 10. 2004, je povinností zaměstnavatele (českého
Usnesení Vlády ČR č. 99 ze dne 9. února 2011
Integrovaný portál MPSV [online]. 2014, 07.10.2014 [cit. 2015-12-06]. Dostupné z: http://
portal.mpsv.cz/sz/zahr_zam/projekt_prevence_vykoristovani
35
portal.mpsv.cz/sz/zahr_zam/projekt_prevence_vykoristovani
33
34
206
či zahraničního subjektu) nejpozději v den nástupu zaměstnance do zaměstnání
písemně informovat o této skutečnosti příslušný úřad práce dle místa výkonu práce.
Při ukončení zaměstnání nebo vyslání je zaměstnavatel povinen tuto skutečnost
oznámit příslušnému úřadu práce nejpozději do 10 kalendářních dnů od ukončení
zaměstnání nebo vyslání k výkonu práce36. Pracovněprávní vztahy mezi cizincem
a zaměstnavatelem se řídí především zákonem č. 262/2006 Sb. Zákoníkem práce
a předpisy souvisejícími obdobně, jak je tomu i u zaměstnanců – občanů ČR. V některých případech lze pracovněprávní vztahy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem upravit odchylně, podle právních předpisů o mezinárodním právu soukromém.
Podmínky zaměstnávání jsou stanoveny dále zákonem o zaměstnanosti, podle kterého cizinci mohou být zaměstnáni na území ČR za předpokladu, že obdrželi povolení k zaměstnání, pokud jsou tato povolení podle zákona o zaměstnanosti potřebná,
a povolení k pobytu, nebo obdrželi zaměstnaneckou kartu37 nebo modrou kartu38.
Výkon práce cizinci vysílanými na území ČR zahraničním zaměstnavatelem za
účelem plnění smlouvy uzavřené s tuzemskou právnickou nebo fyzickou osobou
– pracovněprávní vztahy mezi zahraničním zaměstnavatelem a cizincem, který
je k výkonu práce vysílán, se řídí obvykle právem země, ve které má zahraniční
zaměstnavatel své sídlo. Výkon práce může být zahájen za předpokladu, že cizinec
obdržel povolení k zaměstnání a povolení k pobytu (jedná se o zaměstnaneckou
kartu ve smyslu § 42g odst. 339, která slouží pouze jako povolení k dlouhodobému
pobytu na území ČR).40
Zaměstnavatel je oprávněn zaměstnat cizince pouze tehdy, pokud má tento cizinec
v souladu se zákonem o zaměstnanosti platné povolení k zaměstnání od příslušné
krajské pobočky Úřadu práce a platné povolení k pobytu (jedná se o zaměstnaneckou kartu ve smyslu § 42g odst. 3 pobytového zákona, která slouží pouze jako
povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR), zaměstnaneckou kartu nebo
modrou kartu, písemně uzavřenou pracovní smlouvu na dobu, po kterou by mělo
být zaměstnání vykonáváno, písemně uzavřenou dohodu o pracovní činnosti nebo
písemně uzavřenou dohodu o provedení práce, a za předpokladu, že zaměstnavatel
cizince přihlásil k platbě dávek sociálního a zdravotního pojištění.
Zákonem o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb.
Ministerstvo vnitra České republiky: Občané třetích zemí [online]. 2015, 10.2.2015
[cit.
2015-12-06].
Dostupné
z:
http://www.mvcr.cz/clanek/zamestnanecka-karta.
aspx?q=Y2hudW09Ng%3D%3D
38
Ministerstvo vnitra České republiky: Informace pro cizince [online]. 2015, 17.2.2015 [cit.
2015-12-06]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/modra-karta.aspx
39
40
portal.mpsv.cz/sz/zahr_zam/zz_zamest_cizincu/zz_moznosti
36
37
207
V případě zaměstnání cizince je zaměstnavatel povinen nabídnout tomuto cizinci
pracovní a mzdové podmínky obvyklé u občana ČR ve stejném pracovním zařazení
podle platných právních předpisů, případně v souladu s kolektivními smlouvami
nebo pracovními smlouvami. Držitelům zaměstnanecké karty musí být zajištěna
týdenní pracovní doba nejméně 15 hodin a mzda bez ohledu na rozsah práce nesmí
být nižší než základní sazba měsíční minimální mzdy, držitelům modré karty je
zaměstnavatel povinen zaručit hrubou roční mzdu alespoň ve výši 1,5 násobku průměrné hrubé roční mzdy v souladu s vyhlášeným Sdělením MPSV.41
5.1.1 Možnost vstupu na trh práce pro občany EU/EHP, Švýcarska a jejich
rodinné příslušníky
Občan EU/EHP a Švýcarska nebo jeho rodinný příslušník nepotřebuje pro účely
zaměstnání na území ČR povolení k zaměstnání, zaměstnaneckou kartu nebo modrou kartu.
Rodinný příslušník občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie,
může vstoupit na trh práce bez povolení k zaměstnání, zaměstnanecké karty nebo
modré karty, pokud obdrží od Ministerstva vnitra povolení k přechodnému pobytu
formou pobytové karty rodinného příslušníka Evropské unie, nebo se prokáže
dokladem (záznam v cestovním dokladu, potvrzení) o podání žádosti o povolení
k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie na území ČR.42
5.1.2 Projekt „Zvláštní postupy pro vysoce kvalifikované zaměstnance
z Ukrajiny“
Ministerstvo práce a sociálních věcí se podílí na realizaci projektu „Zvláštní postupy
pro vysoce kvalifikované zaměstnance z Ukrajiny“, jehož gestorem je Ministerstvo zahraničních věcí. Cílem projektu je dosáhnout časových úspor při přijímání
a vyřizování žádostí o zaměstnanecké a modré karty pro specialisty z Ukrajiny,
kteří budou na území ČR vykonávat vysoce kvalifikovanou práci v oblasti služeb
nebo ve veřejném sektoru. Projekt byl schválen Usnesením vlády České republiky
č. 912/2015 Sb. ze dne 9. listopadu 2015.43
portal.mpsv.cz/sz/zahr_zam/zz_zamest_cizincu/zz_moznosti
42
portal.mpsv.cz/sz/zahr_zam/zz_zamest_eu/zz_eu_trh_prace
43
Ministerstvo průmyslu a obchodu: Ministerstvo průmyslu a obchodu spouští příjem žádostí
o zařazení do projektu Ukrajina [online]. 2015, 30.11.2015 [cit. 2015-12-06]. Dostupné z: http://
www.mpo.cz/dokument166027.html
41
208
Vstupem České republiky do Evropské unie získala naše země nejen dočasné pracovní síly, ale i dlouhodobé a trvalé. Zaměstnávání cizinců ze zemí Evropské unie
nepředstavuje pro Českou republiku žádné větší problémy. Problematika zaměstnanosti cizinců je úzce spojena ze situací v oblasti migrace a vládní imigrační politikou. Politika zaměstnanosti by se měla v budoucnu zaměřit na sladění cílů a záměrů
v oblasti zaměstnávání vlastních občanů.
5.1.3 Zaměstnávání cizinců z hlediska zaměstnavatele
Cizinci jsou nedílnou součástí ekonomického růstu České republiky, pokud si však
mají tuto pozici do budoucna udržet, je třeba, aby byli zaměstnávání legální cestou.
Pro orientaci v problematice slouží informace dostupné na informačním portálu
MPSV44.
5.2 Živnost volná, koncesovaná a řemeslná pro fyzické osoby s bydlištěm mimo území ČR (mimo území EU, EHP a Švýcarska)
Pro provozování živností volných není požadována odborná způsobilost, podnikatel
u těchto živností musí splňovat pouze všeobecné podmínky provozování živnosti.
Pramenem pro podnikání cizinců v ČR je v tomto případě např. zákon č. 455/1991
Sb., o živnostenském podnikání.
Fyzická osoba, která nemá bydliště na území České republiky „zahraniční fyzická
osoba“, může na území České republiky provozovat živnost za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako česká osoba, pokud ze živnostenského zákona nebo
zvláštního zákona nevyplývá něco jiného. Zahraniční fyzická osoba, která hodlá
na území České republiky provozovat živnost a která není občanem členského
státu Evropské unie nebo jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace, musí mít k tomuto účelu povolen
pobyt na území České republiky s výjimkou případu, jestliže hodlá na území České
republiky provozovat živnost prostřednictvím organizační složky závodu. Fyzická
osoba, která získala azyl nebo doplňkovou ochranu na území České republiky podle
zvláštních předpisů, může provozovat živnost za stejných podmínek jako občan
České republiky.45
44
Integrovaný portál MPSV: Za jakých podmínek lze uprchlíka zaměstnat? [online].
2014, 10.10.2014 [cit. 2015-12-06]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/zahr_zam/
zamestnavani-uprchliku/podminky
45
BusinessInfo.cz: Živnostenské podnikání [online]. 2014, 4.2.2014 [cit. 2015-12-06]. Dostupné
z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/zivnost-volna-fo-bydliste-mimo-eu-4887.html
209
5.3 Založení právnické osoby – majetková účast zahraniční osoby
v české právnické osobě
Pro zahraniční osoby platí možnost založení české právnické osoby, podílet se na
založení české právnické osoby, být členem v již založené společnosti nebo účastnit se jako společník v české společnosti. Prameny pro podnikání cizinců formou
právnické osoby lze spatřovat v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech
a družstvech (o obchodních korporacích) nebo v zákoně č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání.
Různé druhy těchto majetkových účastí zahraničních osob nejsou považovány za
podnikání zahraničních osob, jelikož samotnou podnikatelskou činnost vykonává
česká právnická osoba, která podniká na vlastní jméno a odpovědnost.
I při různých druzích majetkových účastí zahraničních osob a zakládání českých
právnických osob platí, že zahraniční osoby mají stejná práva a povinnosti jako
české osoby. Jedná se o stejná pravidla, jako je tomu u samotné činnosti, která
vykazuje znaky podnikání zahraniční osoby v České republice.
Výše majetkové účasti zahraniční osoby není nijak limitována. Zahraniční osoba
může vlastnit i 100 % české právnické osoby.
Aby se mohla zahraniční osoba majetkově podílet v české právnické osobě, musí
být právně způsobilá.46
6 Demografické aspekty cizinců v ČR
Co se týče zaměstnávání cizinců v ČR, lze jej z demografického hlediska rozdělit na
cizince evidované úřady práce a cizince s platným živnostenským oprávněním. Evidence úřadu práce neznamená nezaměstnanost, ale již v článku zmíněnou povinnost
zaměstnavatel tyto osobu hlásit právě úřadům práce. Z hlediska zaměstnanosti lze
cizince charakterizovat ze dvou hledisek. Prvním hlediskem je zaměstnání cizinců
u zaměstnavatele a druhým hlediskem jsou cizinci s platným živnostenským oprávněním. Příspěvek se dále zabývá demografickými hledisky se zřetelem na cizince
s platným živnostenským oprávněním. Dle obrázku č. 1 se tato kategorie vyvíjí
následovně. V roce 1997 se jednalo o 63 191 cizinců, v následujícím roce to bylo
jen 44 201 cizinců, což je téměř o 20 tisíc méně. Následoval rok 1999 s počtem
57 415 cizinců, následující roky se vyvíjely vzestupně – v roce 2007 to bylo již
68 785 cizinců, dále v roce 2010 to bylo 90 983, vzestup pokračoval až do roku
2012 (91 040). V roce 2013 však došlo k úbytku na 85 887 cizinců a v roce 2014
Independent member of Prime Global: Co obnáší zahájení podnikání v České republice pro
cizince [online]. 2014, 31.1.2014 [cit. 2015-12-06]. Dostupné z: http://mzdy-dane-ucetnictvi.cz/
co-obnasi-zahajeni-podnikani-v-ceske-republice-pro-cizince/
46
210
to bylo opět méně – 83 569 cizinců. Z údajů je patrné, že v letech po roce 1997
docházelo k postupnému zvyšování počtu těchto cizinců s platným živnostenským
oprávněním až do roku 2012, dále se počty zvyšovaly.47
Obrázek 1: Vývoj zaměstnanosti cizinců v letech 1997-201448
Vzhledem k tomu, že jsou k dispozici zajímavé údaje o zaměstnanosti cizinců, ale pouze
v letech 1997 až 2011. Údaje jsou patrné z obrázku č. 1 – v jednotlivých letech se střídají vzestupy
a snižování počtu, minimální počet byl v roce 1999, což bylo 93 466, a nejvyšší počet byl v roce
2008 – 284 551. Bohužel v roce 2012 došlo k integraci informačních systémů MPSV a tak nejsou
údaje za další roky k dispozici.
48
Ministerstvo průmyslu a obchodu: Cizinci: Zaměstnanost [online]. 2015, 18.5.2015
[cit. 2015-12-06]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/cizinci/2-ciz_zamestnanost
47
211
7 Závěr
Závěrem lze konstatovat, že v posledních letech dochází ke zvyšování počtu cizinců
v České republice. Kategorizací cizinců se zabývá jak mezinárodní právo, tak české
vnitrostátní právo a tito cizinci nemají všichni stejné právní postavení. Jejich právní
postavení je třeba přesně kategorizovat, aby bylo možné zapojit je do ekonomických aktivit, kterými by přinášeli do České republiky ekonomický efekt.
Použité zdroje
[1]
[2]
[3]
[4]
[5]
[6]
[7]
[8]
[9]
[10]
[11]
[12]
[13]
Dohoda mezi vládami států hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky
Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na
společných hranicích z roku 1985
Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o
změně některých zákonů
Zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb.
Usnesení Vlády ČR č. 99 ze dne 9. února 2011
Zákon č. 198/2009 Sb. o rovném zacházení a o právních prostředcích
ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů
Nařízením Rady (ES) č. 539/2001 v platném znění
Smlouva o založení Evropského společenství
Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu)
Zákon č. 310/1999 Sb., o pobytu ozbrojených sil jiných států na území
České republiky
Zákon č. 91/2012 Sb. Zákon o mezinárodním právu soukromém
Úmluvy o právním postavení osob bez státní příslušnosti, 1954
Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951
Listina základních práv a svobod č. 2/1993 Sb.
Elektronické zdroje
[1]
Ministerstvo průmyslu a obchodu: Cizinci: Zaměstnanost [online].
2015, 18.5.2015 [cit. 2015-12-06]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/
cizinci/2-ciz_zamestnanost
[2] BusinessInfo.cz: Živnostenské podnikání [online]. 2014, 4.2.2014 [cit. 201512-06]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/zivnost-volna-fo-bydliste-mimo-eu-4887.html
[3] Independent member of Prime Global: Co obnáší zahájení podnikání v České republice pro cizince [online]. 2014, 31.1.2014
212
[4]
[5]
[6]
[7]
[8]
[9]
[10]
[cit. 2015-12-06]. Dostupné z: http://mzdy-dane-ucetnictvi.cz/
co-obnasi-zahajeni-podnikani-v-ceske-republice-pro-cizince/
Integrovaný portál MPSV: Za jakých podmínek lze uprchlíka zaměstnat? [online]. 2014, 10.10.2014 [cit. 2015-12-06]. Dostupné z: http://portal.
mpsv.cz/sz/zahr_zam/zamestnavani-uprchliku/podminky
Integrovaný portál MPSV [online]. 2014, 24.06.2014 [cit. 2015-1206]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/zahr_zam/zz_zamest_eu/
zz_eu_trh_prace
Ministerstvo průmyslu a obchodu: Ministerstvo průmyslu a obchodu spouští
příjem žádostí o zařazení do projektu Ukrajina [online]. 2015, 30.11.2015
[cit. 2015-12-06]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument166027.html
Ministerstvo vnitra České republiky: Občané třetích zemí [online]. 2015,
10.2.2015 [cit. 2015-12-06]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/zamestnanecka-karta.aspx?q=Y2hudW09Ng%3D%3D
Ministerstvo vnitra České republiky: Informace pro cizince [online]. 2015,
17.2.2015 [cit. 2015-12-06]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/modra-karta.aspx
Český statistický úřad [online]. Praha, 2015, 05.06.2015 [cit. 2015-12-06].
Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/cizinci/cizinci-pocet-cizincu
Slovník cizích slov. SCS.ABZ.CZ [online]. Praha, 2015, 20.11.2015 [cit.
2015-11-24]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/
vizum-visum
Ing. Mgr. Magda Uxová, DiS.
Katedra práva
Lindnerova 575/1
180 00 Praha 8
213
Legalność zatrudnienia imigrantów w Polsce
Legal aspects of employing immigrants in
Poland
Krzysztof Pawlicki1, Krzysztof Wątorek2
Abstrakt
Autorzy artykułu przedstawia problematykę imigrantów na przykładzie Polski.
Wskazują przy tym na prawne aspekty pobytu tych grup na terenie Polski, jak
również na uwarunkowania migracyjne w Polsce po wejściu w życie nowej ustawy
o cudzoziemcach. Szczegółowo prezentują formy pomocy udzielanej cudzoziemcom
ze strony państwa Polskiego, charakteryzują najczęściej reprezentowane grupy
etniczne oraz przedstawiają ich obraz statystyczny. W artykule zwrócono uwagę
na przyczyny imigracji zarobkowej i potrzebę wypracowania spójnego planu obejmującego pomoc dla tych cudzoziemców. Pokazano przy tym źródła prawne praw
i obowiązków obcokrajowców w Polsce. We wnioskach końcowych przedstawiono
propozycję przedsięwzięć w celu wsparcia pomocowego.
Abstract
The authors of this article present the issue of refugees and immigrants on the
example of Poland. They point out both the legal aspects of their stay in Poland
as well as the migratory conditions in Poland after the new Act on foreigner’s
entry into force. They give a detailed presentation of the aid that foreigners receive
from the Polish government and the characteristics of the most numerous ethnic
groups together with statistical data concerning these groups. The article points
out the reasons for economic migration as well as the need to work out a coherent
assistance plan for these foreigners. The authors also listed the international and
national laws that regulate the rights and obligations of foreigners in Poland. In
1 MA in political studies, long-time employee of the Office for Combating Organized Crime
and the Central Bureau of Investigation of the Police Headquarters, participant in numerous
international conferences on combatting money laundering and organised crime, co-author of
monographs and many scientific articles on fighting organised crime.
2
Polish lawyer, PhD in legal studies, specialising in criminal law, academic teacher at the School
of Economics, Law and Medical Sciences in Kielce, dean of the faculty of law since 2010, vice-rector since October 2015, formerly working for the Office for Combating Organized Crime of
the Police Headquarters, specialised in research in regard to combatting corruption, author of
three monographs and numerous articles on legal issues.
214
the conclusion, the authors present proposed actions for the support of immigrants
in Poland.
Klíčová slova
Imigranci, bezpieczeństwo, prawo, zatrudnienie, struktura.
Key words
Immigrants, security, law, employment, structure.
I. Wprowadzenie
Polska stała się krajem, do którego coraz liczniej przyjeżdżają cudzoziemcy. Cele
ich przyjazdu są bardzo różne. Dla jednych jesteśmy krajem bezpiecznego pobytu,
w którym można uzyskać międzynarodową ochronę prawną, dla innych Polska
stanowi miejsce osiedlania się celem podwyższenia ich statusu ekonomicznego.
Kolejni spostrzegają nasz kraj jako dogodne miejsce do inwestowania i kształcenia,
a jeszcze inni traktują Polskę wyłącznie jako kraj tranzytowy migracji zarobkowej.
Bez względu na cel pobytu często podejmują zatrudnienie w różnych sektorach
naszej gospodarki. Niestety, bardzo często zatrudniani są nielegalnie, w szczególności w rolnictwie przy jednoczesnym łamaniu ich podstawowych praw jako
pracownika. Zapominamy, że już Karta Narodów Zjednoczonych z 1945 roku na
wstępie wskazywała, że „ma ona na celu przywrócić wiarę w podstawowe prawa
człowieka, w godność i wartość człowieka, w równouprawnienie mężczyzn i kobiet,
w równość narodów dużych i małych”3. Podobnie jak Powszechna Deklaracja Praw
Człowieka z 1946 roku w której czytamy: „wszyscy ludzie rodzą się wolni i równi
pod względem swej godności i swych praw. Są oni obdarzeni rozumem i sumieniem
i powinni postępować wobec innych w duchu braterstwa”4.
Nielegalność zatrudniania cudzoziemców następuje przy obopólnej zgodzie (pracodawca – pracownik), bo każda ze stron czerpie z tego tytułu odpowiednie korzyści materialne. Jedni nie ponoszą kosztów na świadczenia pracownicze, drudzy nie
płacąc podatków pozostają w szarej strefie. Co prawda ostatnie lata, to zauważalna
poprawa w ograniczeniu nielegalnego zatrudniania cudzoziemców m. in. dzięki
działaniom profilaktycznym Państwowej Inspekcji Pracy podnoszącym świadomość prawną polskich pracodawców, jednakże problem w dalszym ciągu istnieje,
KARPEN, U. Migracja a prawa człowieka. Wyzwania i możliwości , (w:). S. Trociuk (red.),
Przestrzeganie praw cudzoziemców w Polsce, Biuletyn Rzecznika Spraw Obywatelskich 2012
nr 11, s. 11.
4
Tamże., s. 11.
3
215
co słusznie zauważa J. Czyż stwierdzając „problematyka zawierania umów o pracę
i wynikające z tego konsekwencje w dalszym ciągu stanowią w Polsce zasadniczy
problem społeczny”5.
W tym miejscu wypada zwrócić uwagę na fakt, że problem nielegalnego zatrudnienia obcokrajowców próbowano w sposób radykalny rozwiązać już w 1999 r.
przed wizytą Papieża Jana Pawła II w Polsce na terenie powiatu sandomierskiego
w województwie świętokrzyskim. Region ten nierozerwalnie związany i kojarzony
jest z uprawą owoców i warzyw przy zbiorze których zatrudnianych jest setki imigrantów przede wszystkim z terenu Ukrainy. Działania mające na celu deportacje
nielegalnie zatrudnionych obcokrajowców pozostawiły jednak pewien niesmak, co
do sposobu jego rozwiązania6. Analogiczne działania w tym samym okresie czasu
prowadzone były również na terenie powiatu ostrowieckiego.
Warto zatem poszerzyć wiedzę na temat konsekwencji procesów migracyjnych
w naszym kraju, w kontekście nielegalnego zatrudnienia obcokrajowców poznając
przy tym ich odmienność kulturową.
Z tych powodów kluczowym celem artykułu jest przedstawienie podstawowych
informacji na temat cudzoziemców przebywających w Polsce i ich przesłanek
zatrudniania. Artykuł stanowi też próbę pokazania, co w kontaktach z cudzoziemcami może nas najbardziej zaskoczyć i jaka nam jest potrzebna wiedza, aby zminimalizować ryzyko ewentualnego antagonizmu z osobami pochodzącymi z odmiennej kultury.
II. Procesy migracyjne w Polsce
Przemiany demokratyczne przełomu lat osiemdziesiątych i dziewięćdziesiątych
dwudziestego wieku miały kluczowe znaczenie dla procesów migracyjnych
w Polsce. Zniesienie ograniczeń związanych z przemieszczaniem się osób i otwarcie
granic doprowadziło do pojawienia się w Polsce pierwszych grup cudzoziemców, a
przede wszystkim zachęciło do przyjazdu wielu imigrantów zza wschodniej granicy
do podejmowania nielegalnie działań związanych z drobnym handlem i usługami.
Położenie geograficzne Polski pomiędzy blokiem dawnych republik radzieckich tj.
Wspólnotą Niepodległych Państw a majętnym zachodem Europy sprawiło, że nasz
kraj stał się uczęszczanym szlakiem tranzytowym. Polska w porównaniu z innymi
krajami Europu Środkowo-Wschodniej była postrzegana jako kraj charakteryzujący się stabilnością polityczną i korzystną sytuacją ekonomiczną, co czyniło ją
atrakcyjną dla imigrantów.
CZYŹ, J. Słowo wstępne, (w:) FREY, R. (red.) Świadczenie pracy jako przedmiot zobowiązania
umownego, Kielce 2013, s. 5.
5
6
216
Wejście Polski do Unii Europejskiej w maju 2004 r. oraz następujące w krajach
zachodnich stopniowe otwieranie rynków pracy dla obywateli nowych państw
członkowskich spowodowało pojawienie się nowych zjawisk, m.in. zarobkowych
migracji cyrkulacyjnych. Obejmują one zarówno Polaków wyjeżdżających do pracy
do państw zachodnich, takich jak Niemcy, Wielka Brytania czy Irlandia, jak i obywateli krajów spoza UE, w większości z obszaru byłego Związku Radzieckiego,
przyjeżdżających do Polski w poszukiwaniu pracy sezonowej. Wraz z postępowaniem procesu integracji europejskiej Polska staje się coraz mocniej związana przepisami prawa unijnego, w ramach którego Unia dąży do ujednolicenia przepisów
dotyczących kwestii migracyjnych i azylowych oraz polityki wizowej. Wiąże się to
również z dołączeniem Polski w 2007 r. do strefy Schengen – obszaru swobodnego
przepływu osób między państwami członkowskimi, w obrębie którego zniesiona
została kontrola osób przekraczających granice. Polska stała się granicznym krajem w obszarze tej strefy, co oznacza, że wschodnia granica państwa stanowi tym
samym zewnętrzną granicę UE7.
Migracja do Polski jest w znacznej części związany z jej położeniem, a nie z odbiorem naszego kraju jako państwa przyjaznego imigrantom. Niemniej jednak Polska
jako kraj unijny zapewne będzie stopniowo przekształcać się z kraju emigracji
i tranzytu w atrakcyjne państwo docelowe migracji. Obecnie jak i podczas całej
swej powojennej historii, Polska pozostaje krajem z którego więcej osób emigruje,
niż do niej przyjeżdża.
Historie migracyjne osób, które zaczęły przyjeżdżać do Polski we wczesnych latach
90 w celach zarobkowych, były zróżnicowane, chociaż łączył je pewien wspólny
element: pochodzili oni z krajów, które w tamtym czasie prosperowały ekonomicznie na dużo gorszym poziomie niż Polska. Pośród nich byli imigranci krótkoterminowi z krajów poradzieckich, zajmujący się różnymi rodzajami działalności
gospodarczej, oraz imigranci nieregularni (nieposiadający wymaganych zezwoleń
na pobyt i pracę), którzy trafiali do Polski w drodze na zachód Europy. Częste
były też przyjazdy osób na podstawie wiz turystycznych w faktycznym celu wykonywania pracy, polegającej przede wszystkim na drobnym handlu (w tym handlu
przemycanym towarem, który z początku łatwo było przewozić przez nieszczelne
granice). Typowy przykład takich migracji zarobkowych zapoczątkowanych w
latach 90 stanowią migracje Ormian, Wietnamczyków i Ukraińców. Obecnie na
polskim rynku pracy daje się zauważyć dwie grupy imigrantów. Pierwsza z nich to
osoby o wysokich kwalifikacjach: właściciele lub pracownicy międzynarodowych
spółek, inwestorzy czy specjaliści, tacy jak lekarze i informatycy. Imigranci z tej
ŁYSIENIA, M. (red.), Cudzoziemcy w Polsce, Podręcznik dla funkcjonariuszy publicznych,
Warszawa 2015 r., s.14.
7
217
grupy pochodzą przeważnie z państw Europy Zachodniej. Druga grupa, znacznie
liczniejsza, to imigranci słabiej wykształceni, podejmujący (często nielegalnie)
zatrudnienie w zawodach gorzej opłacanych, niecieszących się popularnością
wśród pracowników polskich. Do grupy tej należą przede wszystkim cudzoziemcy
zza wschodniej granicy: Białorusini i Ukraińcy. Stanowią oni tanią siłę roboczą,
zatrudniają się w sektorze budowlanym, przy pracach sezonowych w ogrodnictwie
i rolnictwie oraz jako pomoce domowe i opiekunki dzieci oraz osób starszych8.
Należy podkreślić, że próba oszacowania liczby cudzoziemców przebywających
w Polsce jest zadaniem trudnym. Powodem tego jest fakt, że instytucje opracowujące takie dane, m.in. Główny Urząd Statystyczny i Urząd do Spraw Cudzoziemców,
w odmienny sposób gromadzą dane dotyczące imigrantów i inaczej przedstawiają
informacje. Kolejnym czynnikiem utrudniającym dokładne szacunki jest fakt, że
znaczna część migracji do Polski ma charakter cyrkulacyjny. Ponadto mamy do
czynienia również z migracją nieregularną, która sama w sobie jest bardzo trudna
do zmierzenia, ponieważ obecność takich imigrantów nie pozostawia śladów
w rejestrach i dokumentach9.
III. Uwarunkowania migracyjne w Polsce po wejściu w życie
nowej ustawy o cudzoziemcach
W dniu 1 maja 2015 roku minął rok od wejścia w życie nowej Ustawy o cudzoziemcach. Opublikowany akt prawny uprościł procedury ubiegania się obcokrajowców
o zezwolenia na pobyt w Polsce, a także wprowadził zmiany w dotychczasowym
nazewnictwie i tak m.in. zamieszkanie na czas oznaczony zastąpił pobyt czasowy,
a osiedlanie się zastąpiono pobytem stałym. Ponadto ustawa dała cudzoziemcom
szereg udogodnień takich jak: jedno zezwolenie na pobyt i pracę, ułatwienia
dla cudzoziemców studiujących w Polsce oraz absolwentów polskich uczelni,
możliwość ubiegania się o pobyt stały na terytorium Polski przez osoby posiadające Kartę Polaka, wydłużono czas składania wniosków o przedłużenie wizy oraz
zezwoleń na pobyt, wydłużono z 2 do 3 lat maksymalny okres, na który będzie
mogło być udzielone zezwolenie na pobyt czasowy. Działania te spowodowały
wzrost zainteresowania obcokrajowców różnymi formami legalizacji pobytu.
Zestawiając ostatni rok obowiązywania „starej” ustawy (od 01.05.2013 r. do
30.04.2014 r.) i pierwszy rok po wprowadzeniu „nowej” (od 01.05.2014 r. do
8
9
Tamże, s. 17.
Tamże, s. 15.
218
30.04.2015 r.) można zaobserwować 76 % wzrost w zakresie wszystkich złożonych
wniosków w sprawach o legalizację pobytu10.
Największy wzrost liczby składanych wniosków nastąpił w województwach:
mazowieckim (33 % ogółu), dolnośląskim (15 % ogółu) i małopolskim (11 %
ogółu). Najmniejszy nastąpił w województwach: warmińsko-mazurskim (0,8 %),
świętokrzyskim (0,4 %) i podlaskim (0,2 %). Pozostałe województwa na tle kraju
odnotowały średni wzrost w przedziale 3 – 8 %ogółu.
Spośród wszystkich rodzajów pozwoleń pobytowych cudzoziemcy wg liczebności
ubiegają się kolejno o następujące rodzaje zezwoleń: na pobyt czasowy, na pobyt
stały i pobyt rezydenta długoterminowego Unii Europejskiej. Powyższa kolejność
po rozpoczęciu obowiązywania nowych przepisów nie zmieniła się, natomiast
odnotowano zmiany w udziale procentowym poszczególnych zezwoleń w stosunku
do łącznej liczby złożonych wniosków. Po wprowadzeniu w życie „nowej” ustawy
nastąpił:
•
•
•
4 % wzrost udziału procentowego wniosków na pobyt stały z 10 % na
14 %,
2 % spadek wzrostu procentowego wniosków na zamieszkanie na pobyt
czasowy z 85 % na 83 % oraz
2 % spadek wzrostu procentowego wniosków dotyczących pobytu rezydenta długoterminowego UE z 5 % na 3 %.
Na przestrzeni roku obowiązywania znowelizowanej ustawy nastąpił wzrost liczby
wniosków pobytowych i tak:
•
•
•
o zezwolenie na pobyt czasowy o 71 %,
o zezwolenie na pobyt stały o 140 %,
o zezwolenie na pobyt rezydenta długoterminowego UE o 27 %.
Najliczniejszą grupą wnioskodawców odnośnie wszystkich zezwoleń są obywatele
Ukrainy. Ich udział wynosi obecnie 52 %.
Zliberalizowane przepisy składania wniosków skutkowały tym, że liczba wniosków
na pobyt czasowy w związku z pracą wzrosła o 68 %, a w związku z edukacją o 42
%. W zakresie wniosków motywowanymi innymi powodami nastąpił wzrost o 60
%.
Największą grupą osób wnioskujących o pobyt stały w Polsce stanowili posiadacze
Karty Polaka. Wnioski takie złożyło 4179 osób tj. 38 % ogółu wnioskujących
(w roku poprzedzającym tego typu wnioski złożyło w sumie 4631 cudzoziemców).
Zob. Broszura podsumowująca rok obowiązywania ustawy o cudzoziemcach, Warszawa, czerwiec 2015 r., s. 2.
10
219
Sytuację migracyjną w Polsce przede wszystkim zdominował zwiększony napływ
obywateli Ukrainy, natomiast największą grupę uchodźców stanowili Rosjanie
głównie pochodzenia czeczeńskiego.
O ochronę międzynarodową ubiegali się głównie Rosjanie. Trend ten utrzymuje
się od ponad dwudziestu lat. Dominującą rolę migracyjną odgrywał jednak wzrost
liczby obywateli Ukrainy. Zdecydowana większość cudzoziemców przybywających do Polski z tego kraju wnioskowała ostatecznie o zezwolenie na pobyt
umożliwiający podjęcie pracy i samodzielne utrzymanie rodziny. Ukraińcy, którzy
przez wiele lat zamieszkiwali w Polsce na podstawie zezwoleń na pobyt czasowy
zdecydowali się na pozostanie w naszym kraju na stałe, przy czym 91 % to osoby
polskiego pochodzenia z których 2 397 osób posiadało Kartę Polaka. W ramach
planu wdrażania dokumentu pod nazwą „Polityka Migracyjna Polski” planuje się
przyjęcie kompleksowych rozwiązań w odniesieniu do integracji cudzoziemców
pozostających poza systemem ochrony międzynarodowej, przy jednoczesnym
wprowadzaniu „systemu bodźców” zachęcających do udziału w programach,
również z uwzględnieniem możliwości nabycia obywatelstwa polskiego.
Zupełnie inaczej przedstawia się obraz integracji imigrantów. Nie istnieje odrębny
system wypracowany na potrzeby tej grupy cudzoziemców. Imigranci, niezależnie,
czy przybywają do Polski w celach edukacyjnych, zarobkowych, czy z powodów
rodzinnych, aby uzyskać prawo pobytu, w większości przypadków muszą wykazać
się możliwością pokrycia kosztów swojego utrzymania na poziomie przekraczającym kryterium dochodowe uprawniające do świadczeń z pomocy społecznej. Studenci dodatkowo zobowiązani są do przedstawienia środków na pokrycie kosztów
biletu powrotnego do kraju pochodzenia i kosztów studiów. W praktyce oznacza to,
że nawet jeśli ich sytuacja finansowa gwałtowanie ulegnie pogorszeniu, nie mają
możliwości uzyskania wsparcia instytucjonalnego. Ponadto również w innych
obszarach, np. w zakresie dostępu do opieki medycznej czy szkoleń zawodowych
i językowych, nie istnieją w tej chwili centralne narzędzia integracyjne dla migrantów. Wobec braku zinstytucjonalizowanego systemu narzędzi integracyjnych
dla tej grupy cudzoziemców inicjatywę w tym zakresie przejęły inne podmioty.
Na wielu uczelniach zapraszających zagranicznych studentów istnieją organizacje lub zrzeszenia studentów, a także instytucja mentora, których zadaniem jest
wsparcie cudzoziemca przy legalizacji pobytu, uzyskaniu ubezpieczenia, a także
w procesie zdobywania wykształcenia w polskich szkołach wyższych. Wychodząc
naprzeciw oczekiwaniom cudzoziemców, organizacje pozarządowe na terenie
całego kraju przygotowały szeroką ofertę wsparcia integracyjnego, wypełniając
tym samym lukę systemową w obszarze narzędzi integracyjnych dla regularnych
imigrantów. Grupą, do której kierowana jest najmniejsza liczba działań z zakresu
220
integracji, są imigranci zarobkowi, gdyż, jeśli nie mają wsparcia od rodaków przebywających w Polsce, to praktycznie muszą liczyć tylko na siebie. W nielicznych
przypadkach pomocni są pracodawcy, jednak zdecydowana większość nie ingeruje
w sprawy pracownika, a często to właśnie od cudzoziemca wymaga się załatwienia wszelkich formalności związanych z pobytem i pracą w Polsce. Imigranci tym
samym są w Polsce w dużej mierze pozostawieni sami sobie. Wsparcie organizacji
pozarządowych jest niestabilne i nieregularne, gdyż zależy od zdobycia przez nie
odpowiednich środków na sfinansowanie ich działalności11
IV. Charakterystyka najczęściej reprezentowanych grup
cudzoziemców przebywających w Polsce
4.1. Rosjanie
Cudzoziemcy z rosyjskim obywatelstwem stanowią od lat jedną z najliczniejszych
grup wnioskodawców ubiegających się o udzielenie ochrony w Polsce. W końcu
2013 r. karty pobytu w Polsce posiadało 12 645 obywateli rosyjskich, co stanowi
około 10 % wszystkich kart pobytu wydanych cudzoziemcom12.
Rosjanie przebywający w Polsce to zazwyczaj osoby przyjeżdżające w celach
zarobkowych, związanych z nauką lub połączeniem z rodziną oraz ci imigranci,
którzy otrzymali pozytywne decyzje o objęciu ochroną międzynarodową. Niebagatelną większość wśród nich stanowią obywatele Federacji Rosyjskiej narodowości
czeczeńskiej.
Jednym z najistotniejszych czynników wpływających na tak liczną obecność imigrantów z Kaukazu w Polsce jest położenie geograficzne Polski. Istnieje bowiem
wiele kanałów migracyjnych łączących ten region z Europą Zachodnią poprzez
tereny Ukrainy Białorusi i Polski. Kolejnym istotnym czynnikiem jest fakt, że Polska jest pierwszym „bezpiecznym krajem” na drodze ze Wschodu na Zachód oraz
to, że Polska przyznała ochronę międzynarodową pewnej liczbie uchodźców czeczeńskich w przeszłości. Miało to miejsce po pierwszej i drugiej wojnie czeczeńskiej
w latach 1994 -1996 oraz 1999 – 2009. Polska bardzo często nie jest przez osoby
poszukujące ochrony postrzegana jako miejsce docelowe. Także w przypadku
Czeczenów celem jest zazwyczaj przedostanie się do zamożniejszych krajów europejskich, takich jak Niemcy, Austria czy Francja.
Bardzo ważne w przypadku imigrantów przymusowych, jakimi są Czeczeni, jest
pamiętanie o tym, że sytuacja wieloletniego konfliktu w kraju pochodzenia, decyzja
Tamże, s. 124.
Urząd do Spraw Cudzoziemców, Statystyki, Dostępne w Internecie: http://udsc.gov.pl/statystyki/raporty-okresowe/zestawienia-roczne [dostęp: 11.08.2015 r.].
11
12
221
o ucieczce i, wreszcie, konieczność przystosowania się do życia w nowym, obcym
kulturowo środowisku może mieć wpływ na normy i tradycje kulturowe Czeczenów i prowadzić do nieraz gwałtownych przemian w systemie wartości. Na przykład trudności związane z odmiennym statusem społecznym mężczyzny w wyniku
znalezienia się w sytuacji uchodźctwa w Polsce, bezrobociem bądź niemożnością
wykonywania wyuczonego zawodu podważają autorytet Czeczena jako żywiciela
rodziny. Sytuacje, kiedy kobieta czeczeńska decyduje się podjąć zatrudnienie, a jej
mąż wyraża na to zgodę, należą do rzadkości. Te problemy prowadzą do narastania
złości i poczucia bezradności wśród Czeczenów i niejednokrotnie stanowią źródło
ich roszczeniowych postaw wobec polskich instytucji. Mimo tych trudności osoby
doskonale znające Czeczenów i ich kulturę uważają, że uchodźcy czeczeńscy chcą
i potrafią integrować się ze społeczeństwem polskim, jeżeli spotkają się z życzliwością i choćby minimalnym poszanowaniem dla swojej kultury i tradycji13.
4.2. Ukraińcy
Ukraińcy przebywający w Polsce to przede wszystkim pracownicy (w dużej mierze
sezonowi) oraz studenci. W 2013 r. kartę pobytu (imigranci długoterminowi) posiadało ponad 37 600 osób. Od 2014 r. w Polsce przebywa również grupa obywateli
ukraińskich, w tym około 8 % to osoby narodowości innej niż ukraińska (tatarskiej,
ormiańskiej, rosyjskiej), która ubiegających się o ochronę międzynarodową14.
Ma to związek z sytuacją na południu i wschodzie kraju, przede wszystkim na Krymie i w regionie Donbasu. Niemniej jednak poza nielicznymi wyjątkami, Polska
nie udziela obecnie ochrony międzynarodowej obywatelom Ukrainy z uwagi na to,
iż konflikt nie obejmuje całego terytorium Ukrainy, a tym samym zachowana jest
możliwość przeniesienia się w inny, bezpieczny region tego kraju.
Polska jest od lat atrakcyjnym miejscem dla ukraińskich imigrantów zarobkowych.
Po wstąpieniu Polski do Unii Europejskiej objęci zostali oni, razem z obywatelami
Armenii, Białorusi, Gruzji, Mołdowy i Federacji Rosyjskiej, specjalnymi ułatwieniami proceduralnymi. Mogą podjąć zatrudnienie w Polsce bez konieczności ubiegania się o zezwolenia na pracę: od 2007 r. wolno im było w ten sposób pracować
3 miesiące w ciągu 6 miesięcy, a od 2008 r. 6 miesięcy w ciągu roku na podstawie
specjalnego oświadczenia pracodawcy. Ukraińcy często podejmują pracę w rolnictwie czy na budowach (mężczyźni) oraz jako pomoce domowe i opiekunki
CHRZANOWSKA, A. Kulturowe uwarunkowania funkcjonowania imigrantów przymusowych
na polskim rynku pracy na przykładzie społeczności czeczeńskiej, [w:] W. Klaus (red.), Imigranci
na polskim rynku pracy. Rzeczywistość, problemy, wyzwania, Warszawa 2007, s. 127.
14
Urząd do Spraw Cudzoziemców, Statystyki, Dostępne w Internecie: http://udsc.gov.pl/statystyki/raporty-okresowe/zestawienia-roczne, [dostęp: 11.08.2015 r.].
13
222
do dzieci czy osób starszych (kobiety). Według niektórych danych istnieje około
60-procentowa przewaga liczebna kobiet wśród imigrantów z Ukrainy. Bardzo
często w przypadku tej grupy obserwowana jest zmiana charakteru migracji:
z początkowo sezonowej pracy i czasowego pobytu na podstawie wizy w pobyt
nielegalny, często trwający przez wiele lat. Między innymi z myślą o tej grupie
przeprowadzono w Polsce trzykrotnie (w latach 2003, 2007 i 2012) akcje regularyzacyjne, tzw. abolicje, umożliwiające pod pewnymi warunkami uregulowanie
pobytu osobom przybywającym w Polsce nielegalnie. W ramach abolicji z 2012 r.
ponad 1500 Ukraińców zalegalizowało w ten sposób swój pobyt w Polsce15.
W związku z wydarzeniami na Ukrainie w 2014 r. polskie Ministerstwo Nauki
i Szkolnictwa Wyższego ogłosiło stworzenie na lata 2014 - 2015 specjalnej oferty
stypendialnej „Polski Erasmus dla Ukrainy”. Obecnie studenci z Ukrainy stanowią
najliczniejszą grupę obcokrajowców studiujących w Polsce: 42 %. W roku akademickim 2013/2014 w naszym kraju studiowało 15 000 obywateli Ukrainy. Polski
Erasmus dla Ukrainy skierowany jest do mieszkańców całej Ukrainy. Pierwszeństwo
mają wnioski osób z terenów objętych działaniami militarnymi, które straciły źródło utrzymania. Program stypendialny zbudowany jest na podobnym założeniu jak
europejskie programy Erasmus i Erasmus +, które pozwalają na odbycie części studiów w jednym z państw Unii Europejskiej. Stypendyści programu Polski Erasmus
dla Ukrainy będą bezpłatnie studiować w Polsce dwa semestry. Dodatkowo otrzymają 900 zł stypendium na utrzymanie się. Koszt programu to ponad 10,7 mln zł.
Skorzysta z niego łącznie 550 osób – 500 studentów oraz 50 doktorantów. Dofinansowanie polskiego rządu obejmie studia licencjackie, magisterskie i doktoranckie
na polskich uczelniach oraz koszty utrzymania w czasie rocznego pobytu w Polsce.
Studenci ukraińscy studiować będą przede wszystkim: zarządzanie, europeistykę,
ekonomię, informatykę, transport, inżynierię środowiska, mechanikę i budowę
maszyn oraz automatykę i robotykę16.
Ze względu na podobieństwa językowe i kulturowe Ukraińcy są zazwyczaj dobrze
zintegrowani z Polakami. Wielu Ukraińców angażuje się w działalność społeczną,
tworząc różnego rodzaju organizacje i stowarzyszenia, m.in. promujące kulturę
ukraińską i udzielające pomocy ukraińskim imigrantom.
15
16
Ministerstwo Nauki i Szkolnictwa Wyższego, Rozpoczęto program Polski Erasmus dla Ukrainy, 20 listopada 2014 r., Dostępne w Internecie: http://www. nauka.gov.pl/aktualnosci-ministerstwo/rozpoczął-się-program-erasmus-dla-ukrainy,akcje,print.html, [dostęp: 25.08.2015 r.].
223
4.3. Wietnamczycy
Wietnamczycy stanowią drugą pod względem liczebności, po Ukraińcach grupę
cudzoziemców – obywateli państw trzecich zamieszkujących w Polsce. Według
danych Urzędu do Spraw Cudzoziemców karty pobytu w 2013 r. posiadało prawie
13 500 Wietnamczyków17.
Według dostępnych szacunków, w Polsce przebywa około 30 tysięcy osób pochodzenia wietnamskiego, z czego około 10 tysięcy osób nie posiada określonego statusu, pracują oni głównie w sektorze handlowym i gastronomicznym18.
Sami Wietnamczycy szacują liczbę wietnamskich imigrantów w Polsce na około
20 000 - 25 000 osób, jednocześnie przyznając, że około jedna trzecia Wietnamczyków to osoby o nieudokumentowanym statusie przebywający w Polsce nielegalnie19.
Przeciętny Wietnamczyk – imigrant z kraju zacofanego ekonomicznie, o bardzo niskim PKB w przeliczeniu na głowę mieszkańca – realnie może dostać się do Europy
tylko nielegalnie, gdyż względy polityki wizowej odcinają go od legalnych kanałów
migracji. Aby sfinansować swój przerzut, musi zadłużyć się i zaufać organizatorom przerzutu, iż ci doprowadzą go do ustalonej „ziemi obiecanej”. Jeśli dotrze
do kraju docelowego, jego dalsze losy wyznaczą dwa czynniki: dług do spłacenia
i nielegalny pobyt, czyniący zeń w oczach państwa cudzoziemca niepożądanego
na terytorium państwa. Wskutek nielegalnego przekroczenia granicy państwowej,
Wietnamczyk ma zamkniętą drogę do legalizacji pobytu i w konsekwencji także
legalnego zatrudnienia, ukrywa się przed organami państwa. Jednocześnie musi
pracować, by spłacać dług20.
Jest to grupa szczególna, dla większości z nich powrót do kraju jest niemożliwy
albo ryzykowny. Grupa ta jest dobrze zorganizowana. Istnieje w niej wewnętrzny
obieg gospodarczy, w konsekwencji czego Wietnamczycy poszukują możliwości
samorealizacji w ramach własnej grupy etnicznej. Obydwa te czynniki są ważnymi
krokami w tworzeniu się getta. Pierwsi Wietnamczycy pojawili się w Polsce pod
koniec lat sześćdziesiątych na mocy umów o wymianie studentów z innymi kraUrząd do Spraw Cudzoziemców, Statystyki, Dostępne w Internecie: http://udsc.gov.pl/statystyki/raporty-okresowe/zestawienia-roczne, [dostęp: 14.08.2015 r.].
18
Wyniki badań Instytutu Spraw Publicznych nad integracją społeczności azjatyckiej w Polsce,
Dostępne w Internecie: https://www.emn.gov.pl/esm/publikacje/pozostałe-publikacje/9, [dostęp:
15.08.2015 r.].
19
Zob. WYSIEŃSKA, K. Organizacje wietnamskie i chińskie w Polsce. Wstępna analiza instytucjonalnej kompletności społeczności wschodnioazjatyckich w Polsce, Warszawa 2011. s. 24.
20
DĄBROWSKI, P. (red.), Praca przymusowa imigrantów w Polsce: Analiza na przykładzie
społeczności ukraińskiej i wietnamskiej, Ośrodek Badań nad Migracjami 58/116, lipiec 2012 r.,
s. 57, Dostępne w Internecie; www.migracja.uw.edu.pl/publikacja/1870, [dostęp: 15.08.2015 r.].
17
224
jami socjalistycznymi. Studiowali głównie na kierunkach technicznych takich jak:
górnictwo, geologia, budowa okrętów, żegluga i transport morski. Cześć z tych
osób po ukończeniu studiów podjęła decyzję o pozostaniu w Polsce i sprowadzeniu
członków swoich rodzin21.
Znacząco większą skalę miała fala migracji Wietnamczyków do Polski we wczesnych latach dziewięćdziesiątych. Różniła się ona istotnie od migracji studentów.
W przeciwieństwie do pierwszej grupy głównym powodem przyjazdu do Polski
tych Wietnamczyków był czynnik ekonomiczny. Osoby te, nawet jeżeli pozostały
w Polsce na stałe, z oczywistych względów posługiwały się językiem polskim na
dużo słabszym poziomie niż ci Wietnamczycy, którzy odbyli studia w języku polskim. Wzrost liczby obywateli Wietnamu przybywających do Polski we wspomnianym okresie miał związek z nielegalną migracją z krajów byłego Związku Radzieckiego, którą ułatwiały nieszczelne granice, a także umowy o readmisji podpisane
przez Polskę z Niemcami. Na mocy tych umów Polska jako „bezpieczny kraj
trzeci” przyjęła w 1995 r. około 40 000 Wietnamczyków, byłych robotników kontraktowych, którzy do 1989 r. pracowali w byłej Niemieckiej Republice Demokratycznej i po zakończeniu kontraktów nie powrócili do kraju22.
Wietnamczycy w Polsce stanowią w Polsce dobrze zorganizowaną grupę imigrancką, jednak wewnętrznie podzieloną. Są społecznością endogamiczną – mieszane
małżeństwa należą raczej do rzadkości. Drugie pokolenie imigrantów jest dużo
lepiej zintegrowane z polskim społeczeństwem niż pokolenie rodziców m.in. dzięki
edukacji odebranej w polskich szkołach. Nastoletni Wietnamczycy wychowani
w Polsce zwykle perfekcyjnie posługują się językiem polskim, mają polskich
przyjaciół i są zintegrowani z polskim społeczeństwem. Nierzadko także posiadają
już polskie obywatelstwo. Na terenie Polski funkcjonuje kilka stowarzyszeń wietnamskich, których celem jest organizowanie nauki języka polskiego, prowadzenie
działalności społecznej i kulturalnej, pomoc rodakom w trudnej sytuacji, udzielanie
porad prawnych oraz prowadzenie akcji charytatywnych nie tylko na rzecz członków wspólnoty wietnamskiej, ale także społeczeństwa polskiego.
Zob. HALIK, T. Migrancka społeczność Wietnamczyków w Polsce w świetle polityki państwa
i ocen społecznych, Poznań 2006. s. 32.
22
Zob. Wydział Analiz Migracyjnych, Departament Polityki Migracyjnej, Ministerstwo Spraw
Wewnętrznych i Administracji, Społeczność wietnamska w Polsce. Polityka migracyjna Wietnamu – Raport, Warszawa, czerwiec 2007, s. 38, Dostępne w Internecie: https://www.emn.gov.
pl/dowload/74/12059/wietnamraport, [dostęp: 15.08.2015 r.].
21
225
4.4. Chińczycy
Migracje chińskie mają wielowiekową historię, a jej dzisiejszy wymiar jest rezultatem powojennej zmiany polityki migracyjnej państw docelowych dla imigrantów
z Chin oraz głębokich zmian politycznych i ekonomicznych w samych Chinach
w latach osiemdziesiątych XX wieku. Współczesne migracje tej grupy imigrantów mają głównie ekonomiczny charakter. Polska zaliczane jest do grupy nowych
państw imigracji Chińczyków, co w dużej mierze jest wynikiem nasycenia rynku
w Europie Zachodniej oraz stanowi próbę eksploatacji nowych rynków zbytu.
W zależności od sukcesu pionierów liczba imigrantów z tego kraju będzie rosnąć
lub spadać. Migracja Chińczyków do Polski jest zjawiskiem stosunkowo nowym
i wyraźnie nasiliła się dopiero po wejściu Polski do Unii Europejskiej (w 2004
roku liczba zezwoleń na pracę dla obywateli Chin wynosiła 104, a w roku 2011
– 5 854, ponadto w 2011 roku 3 821 Chińczyków posiadało ważną kartę pobytu)
i należy spodziewać się wzrostu liczby imigrantów z Chin do Polski. Na przestrzeni ostatnich kilku lat widoczna jest zmiana struktury wydawanych Chińczykom
zezwoleń na pracę – wobec widocznych spadków w liczbie zezwoleń wydawanych przedstawicielom kadry kierowniczej i zarządzającej, wzrasta odsetek robotników wykwalifikowanych i pracowników przy pracach prostych, zatrudnianych
najczęściej w handlu hurtowym i detalicznym oraz w budownictwie. Na tę zmianę
mógł wpłynąć rodzaj chińskich inwestycji w Polsce w ciągu ostatnich lat, a także
coraz większe zainteresowanie polskich pracodawców siłą roboczą z Chin (firm
odzieżowych, budowlanych czy przetwórczych). Dużą grupę imigrantów z Chin
w Polsce stanowią również studenci (wybierający głównie kierunki techniczne
i ekonomiczne), których liczba stale wzrasta. Jak wynika z badań, Chińczycy nie są
zauważalni w społeczeństwie poza miejscem ich pracy. Starają się o jak największe
zneutralizowanie „inwazyjności” swojego pobytu. Dzieci imigrantów chińskich, ze
względu na zachęty ze strony rodziców i tradycyjne wartości dość szybko wdrażają
się w życie polskiej szkoły i edukację. W wypadku społeczności chińskich, można
zaobserwować niezwykle dużą mobilność i łatwość zmiany kraju w zależności
od koniunktury w danym sektorze. Polityka migracyjna nie ma istotnego wpływu
na motywację Chińczyków do integracji. Znaczenie ma potencjał ekonomiczny
Polski23.
Wyniki badań Instytutu Spraw Publicznych nad integracją społeczności azjatyckiej w Polsce,
Dostępne w Internecie: https://www.emn.gov.pl/esm/publikacje/pozostałe-publikacje/9, [dostęp:
15.08.2015 r.].
23
226
W 2013 r. nieco ponad 5000 Chińczyków posiadało karty pobytu. Intensywny
wzrost liczby Chińczyków osiedlających się w Polsce obserwuje się od około 2005
roku24.
4.5. Hindusi
Hindusi przyjeżdżający do Polski to typowi imigranci ekonomiczni, którzy pojawili
się w Polsce na początku lat dziewięćdziesiątych. Znajdowali zatrudnienie główne
w branży handlowej i gastronomicznej. W późniejszych latach można było zaobserwować wzrost migracji studenckich oraz migracji wysokokwalifikowanych pracowników, głównie specjalistów branży IT oraz personelu medycznego. Obecnie
w Polsce karty pobytu posiada ponad 2500 obywateli Indii. Są oni skoncentrowani
głównie w 2 dużych ośrodkach miejskich – Warszawie (i podwarszawskiej gminie
Raszyn) oraz Łodzi. Większość Hindusów to przedsiębiorcy zajmujący się przede
wszystkim prowadzeniem małych i średnich firm w branży tekstylnej, importem
towarów indyjskich, prowadzeniem restauracji. Część z nich przyjeżdża do Polski
również w związku z pojawieniem się na naszym rynku indyjskich inwestorów,
np. w branży informatycznej czy w dziedzinie doradztwa biznesowego. Hindusi w Polsce pochodzą głównie z północy Indii, są w większości wyznawcami
hinduizmu, choć zdarzają się także Sichowie i muzułmanie. W województwie
mazowieckim znajdują się dwie świątynie, do których uczęszczają obywatele Indii:
hinduistyczna Hindu Bhavan w Wólce Kosowskiej oraz sikhijska Gurudwara Singh
Sabha w Raszynie. Społeczność hinduska w Polsce charakteryzuje się wyższym niż
w przypadku innych grup poziomem zinstytucjonalizowania, tzn. chętnie zrzesza
się w organizacjach i stowarzyszeniach wspomagających proces integracji ekonomicznej (np. Polsko-Indyjska Izba Gospodarcza) oraz promujących kulturę Indii
(np. Indyjskie Stowarzyszenie w Polsce)25.
V. Postawa Polaków wobec imigrantów
W różnych krajach odmiennie definiuje się integrację. Zazwyczaj jednak jest ona
rozumiana jako dynamiczny, dwukierunkowy, wielowymiarowy proces, w którym
imigranci i społeczeństwo kraju pobytu podejmują działania w celu osiągnięcia
spójności społecznej. Wynikiem tego procesu jest rosnąca akceptacja obecności
imigrantów. Takie podejście podkreśla zarówno prawa i obowiązki imigrantów
oraz ich dostęp do usług i zasobów, jak i wyzwania związane z uznaniem i poszanowaniem podstawowych norm i wartości. Jednocześnie ujęcie to nie ogranicza się
Urząd do Spraw Cudzoziemców, Statystyki, Dostępne w Internecie: http://udsc.gov.pl/statystyki/raporty-okresowe/zestawienia-roczne, [dostęp: 11.08.2015 r.].
25
24
227
wyłącznie do integracji imigrantów planujących wieloletni pobyt, ale uwzględnia
także potrzeby imigrantów krótkookresowych.
Do niedawna integracja imigrantów nie stanowiła kwestii, która przyciągała uwagę
szerszej opinii publicznej w Polsce. Wynikało to przede wszystkim z krótkiej historii imigracji do Polski, niewielkiej skali migracji długookresowej i dominacji
migracji krótkookresowej. W latach dziewięćdziesiątych i na przełomie wieków
do polskiego prawa zostały wprowadzone instrumenty polityki integracyjnej,
których adresatami byli uchodźcy, osoby posiadające ochronę uzupełniającą oraz
repatrianci26.
Jak wynika z badań przeprowadzonych na zlecenie Międzynarodowej Organizacji
ds. Migracji (IOM)27 w czerwcu 2015 r. przez ośrodek badawczy Ipsos, co czwarty
Polak uważa, że cudzoziemcy stanowią ponad 10 % ludności Polski. Tymczasem jest to niecały 1 % społeczeństwa. Ponadto z badań wynika, że nastawienie
Polaków wobec imigrantów jest zdecydowanie bardziej pozytywne wśród osób,
które wcześniej miały kontakt z cudzoziemcami na gruncie zawodowym czy prywatnym. Przykładowo, deklarowana akceptacja Afrykanów i Wietnamczyków w
roli sąsiadów czy kolegów z pracy jest wśród tych respondentów o około 20 %
wyższa niż wśród osób, które nie miały kontaktu z cudzoziemcami. Zazwyczaj
największą sympatią i zaufaniem darzymy te grupy, które uważamy za bliskie
kulturowo, a za takie właśnie 61 % Polaków uważa mieszkańców Europy Zachodniej, Ukraińców (47 %) oraz Amerykanów i Kanadyjczyków (48 %). Ciekawy
jest stosunek wobec najliczniejszej grupy imigrantów w Polsce, którą stanowią
Ukraińcy. Choć przeważa poczucie bliskości kulturowej, to jednak ogólny poziom
zaufania i sympatii do tej grupy jest umiarkowany. Jednakże wśród osób, które
miały kontakt z cudzoziemcami, 70 % respondentów zaakceptowałoby Ukraińców
jako sąsiadów, 73 % jako kolegów z pracy, a prawie 60 % jako bliskich przyjaciół.
Z badań wynika, że 43 % Polaków mających styczność z migrantami, pozytywnie
ocenia ich wpływ na polską gospodarkę. Jednocześnie co czwarta osoba z tej grupy
respondentów uważa, że cudzoziemcy mają negatywny wpływ na gospodarkę.
Wśród osób, które nie miały kontaktu z cudzoziemcami w Polsce, 31 % respon26
Współpraca drogą do integracji. Zalecenia dla polityki integracyjnej Polski, Ministerstwo
Spraw Wewnętrznych, Warszawa 2012 r., s. 9-10.
Międzynarodowa Organizacja ds. Migracji (IOM) została założona w 1951 roku
i jest wiodącą międzyrządową organizacją działającą w dziedzinie migracji. W skład
IOM wchodzi 157 krajów członkowskich, w tym Polska. IOM wspiera kraje w sprostaniu wyzwaniom operacyjnym i społeczno-gospodarczym związanym z migracjami,
pomaga migrantom oraz chroni ich prawa.
27
228
dentów ocenia ten wpływ jako pozytywny, a 36 % jako negatywny. Podobnie jest
w przypadku oceny wpływu imigrantów na polski rynek pracy. Wśród osób, które
nie miały kontaktu z cudzoziemcami, 29 % uważa, że imigranci mają pozytywny
wpływ na rynek pracy, a 40 % ocenia ten aspekt negatywnie. Z kolei wśród respondentów, którzy mieli kontakt z cudzoziemcami, 38 % pozytywnie ocenia ich wpływ
na rynek pracy, a 37 % negatywnie. Warto zwrócić uwagę na zawody, w jakich
widzielibyśmy imigrantów. Najczęściej, bo ponad 60 % respondentów wskazało
stanowiska związane z pracą fizyczną (budownictwo, rolnictwo, sadownictwo).
Najmniej wskazało na pracę w charakterze urzędnika państwowego (17 %), nauczyciela historii (21 %) czy adwokata (22 %). W większości przypadków akceptacja
cudzoziemców w poszczególnych zawodach jest wyższa w grupie respondentów,
którzy mieli kontakt z cudzoziemcami. Zdania na temat wpływu cudzoziemców
na polskie społeczeństwo i kulturę są wyraźnie podzielone. O pozytywnym wpływie częściej były przekonane osoby mające w ostatnim czasie kontakt z cudzoziemcami. 44 % tych respondentów uważa, że imigranci pozytywnie wpływają
na polskie społeczeństwo, wzbogacając jego kulturę. Wśród osób, które nie miały
kontaktu z cudzoziemcami, jest to 32 %, a 29 % ocenia ten aspekt negatywnie28.
VI. Podsumowanie
Konkludując rozważania w zakresie zatrudnianiu na polskim rynku pracy cudzoziemców należy zauważyć, że pomimo podejmowania wielu działań ze strony
organów państwowych nadal problemem jest nielegalne zatrudnianie, co narusza
ich podstawowe prawa jako pracowników. Należy zauważyć, że Polska jest członkiem Rady Europy tworząc 800 milionową europejską rodzinę, więc ze wszystkimi
państwami Rady zobowiązane jest nieustannie poszukiwać coraz skuteczniejszych
sposobów zapewnienia ochrony praw człowieka29.
Co prawda skala zjawiska nielegalnego zatrudniania cudzoziemców w ostatnich
latach zdecydowanie w Polsce zmalała ale w dalszym ciągu w niektórych częściach naszego kraju występuje. Najczęściej dotyczy to regionów rolniczych i sektora budowlanego. Pracodawcy niekiedy pozorują legalność zatrudnienia poprzez
zawieranie umów o pracę, które nie odzwierciedlają stanu faktycznego. Tym
samym bardzo często naruszają podstawowe prawa pracownicze w zakresie wynaZob. Urząd do Spraw Cudzoziemców, Postawy wobec cudzoziemców w Polsce, Informacja
prasowa, Warszawa, 23 lipca 2015 r., Dostępny w Internecie: http://udsc.gov.pl/postawy-wobeccudoziemcow-w-polsce/ [dostęp:10.08.2015 r.]
29
SZYBURSKA - WALCZAK, G., Oddziaływanie europejskiej Konwencji o ochronie praw
człowieka i podstawowych wolności na internacjonalizację standardów w dziedzinie demokracji i praw człowieka, (w:) J. Jaskiernia, (red.) Wpływ standardów międzynarodowych na rozwój
demokracji i ochronę praw człowieka, Wydawnictwo sejmowe, tom 2, Warszawa 2013. s. 11.
28
229
gradzania, czasu wolnego od pracy oraz prawa do innych świadczeń socjalnych.
Dzieje się to na wskutek dużego zapotrzebowania na terenie Polski na tanią siłę
roboczą oraz wysoką skale bezrobocia. W takich sytuacjach istnieje zmowa milczenia pomiędzy zatrudnionymi, a pracodawcami, którym ta „pół legalność” przynosi
wiele korzyści. W Polsce nadal panuje bowiem znaczne przyzwolenie społeczne na
zatrudnianie „na czarno”30.
Zdecydowane respektowanie przez odpowiednie służby państwowe norm prawnych
z zakresu prawa pracy ograniczyłyby tą sytuacje. Każde bowiem postępowanie
kontrolne ma na celu ustalenie stanu faktycznego w zakresie przestrzegania prawa
pracy, w szczególności przepisów i zasad bezpieczeństwa i higieny pracy, a także
przepisów dotyczących legalności zatrudnienia oraz udokumentowanie dokonanych ustaleń31.
Także dostrzeżenie problemy łamania praw pracowniczych zatrudnionych cudzoziemców przez działające na terenie Polski związki zawodowych zdecydowanie
ograniczyłby istniejące nieprawidłowości. Należy bowiem zauważyć, że istnieje
„wolność zrzeszania się w związkach zawodowych, zarówno na gruncie prawa międzynarodowego, jak i w przepisach prawa krajowego”32.
Kluczowym jest także kształtowanie zarówno wśród społeczeństwa polskiego
jak i cudzoziemców zatrudnionych w naszym kraju właściwych postaw na rzecz
praworządności w stosunkach pracy i poprawy świadomości prawnej w zakresie
przestrzegania norm pracowniczych. Celowi temu służą kampanie i akcje informacyjno - edukacyjne realizowane przez Państwową Inspekcję Pracy, która odpowiada
za przestrzeganie prawa pracy. Jedną z ostatnich była konferencja międzynarodowa
pt. „Legalność zatrudnienia cudzoziemców”, która odbyła się w dniu 15 października 2015 roku w Podzamczu Chęcińskim gm. Chęciny woj. świętokrzyskie.
Takie działania pozwalają na szerszą i efektywniejszą popularyzację wiedzy
prawnej z zakresu łamania praw pracowniczych zatrudnionych w Polsce cudzoziemców, a tym samym dalsze ograniczenie w naruszaniu podstawowych prawa
pracowniczych.
Kończąc zauważyć należy, że polscy pracodawcy są coraz bardziej świadomi
ciążących na nich obowiązków związanych z powierzeniem pracy cudzoziemcom,
Kontrole legalności zatrudnienia, w tym zatrudnienia obcokrajowców, materiały na posiedzenie Rady Ochrony Pracy, Warszawa, maj 2013. s. 39.
31
LEŚNIEWSKI, J. Procedury kontroli legalności zatrudnienia cudzoziemców prowadzonych
przez Państwową Inspekcję Pracy, Główny Inspektorat Pracy Departament Legalności Zatrudnienia, Warszawa 2013, s. 3.
32
GRYGIEL-KALETA, Ż. Wolność zrzeszania się w związkach zawodowych, Warszawa, 2015,
s. 287.
30
230
a naruszenie ich prawa jako nie wynika w wielu przypadkach z niewiedzy, lecz
niestety bywa skutkiem świadomego działania33.
Bibliografia
[1]
[2]
[3]
[4]
[5]
[6]
[7]
[8]
[9]
33
BRONIEWICZ, B. Status uchodźcy w rozumieniu Konwencji Genewskiej
w orzecznictwie sądów polskich. Dostępny w Internecie: http://www.
prawaczlowieka.edu.pl/index.php?dok=bbcbb1e844266f [dostęp:10.08.2015
r.].
Broszura podsumowująca rok obowiązywania ustawy o cudzoziemcach,
Urząd do Spraw Cudzoziemców, Warszawa, czerwiec 2015 rok.
CHRZANOWSKA, A. Kulturowe uwarunkowania funkcjonowania migrantów przymusowych na polskim rynku pracy na przykładzie społeczności
czeczeńskiej, [w:] W. Klaus (red.), Migranci na polskim rynku pracy. Rzeczywistość, problemy, wyzwania, Warszawa 2007.
DĄBROWSKI, P. (red.), Praca przymusowa imigrantów w Polsce: Analiza
na przykładzie społeczności ukraińskiej i wietnamskiej, Ośrodek Badań
nad Migracjami 58/116, lipiec 2012 r. Dostępne Internecie: www.migracja.
uw.edu.pl/publikacja/1870, [dostęp: 15.08.2015 r.].
GRYGIEL-KALETA, Ż. Wolność zrzeszania się w związkach zawodowych,
Warszawa, 2015.
HALIK, T. Migrancka społeczność Wietnamczyków w Polsce w świetle
polityki państwa i ocen społecznych, Poznań 2006.
Informacja Szefa Urzędu do Spraw Cudzoziemców o stosowaniu w roku
2014 ustawy z dnia 13 czerwca 2003 r. o udzielaniu cudzoziemcom ochrony
na terytorium Rzeczypospolitej Polskiej w zakresie realizacji zobowiązań
Rzeczypospolitej Polskiej wynikających z konwencji Genewskiej dotyczącej
statusu uchodźców oraz Protokołu Nowojorskiego dotyczącego statusu
uchodźcy, Warszawa, marzec 2015 rok.
KARPEN, U. Migracja a prawa człowieka. Wyzwania i możliwości , (w:).
S. Trociuk (red.), Przestrzeganie praw cudzoziemców w Polsce, Biuletyn
Rzecznika Spraw Obywatelskich 2012 nr 11.
Ministerstwo Nauki i Szkolnictwa Wyższego, Rozpoczęto program Polski
Erasmus dla Ukrainy, 20 listopada 2014 r. , Dostępne w Internecie: http://
www. nauka.gov.pl/aktualnosci-ministerstwo/rozpoczął-się-program-erasmus-dla ukrainy,akcje,print.html, [dostęp: 25.08.2015 r.].
Sprawozdanie z działalności Państwowej Inspekcji Pracy w 2014 roku, Warszawa 2015, s. 280.
231
[10] LEŚNIEWSKI, J. Procedury kontroli legalności zatrudnienia cudzoziemców
prowadzonych przez Państwową Inspekcję Pracy, Główny Inspektorat Pracy
Departament Legalności Zatrudnienia, Warszawa 2013.
[11] ŁYSIENIA, M. (red.), Cudzoziemcy w Polsce, Podręcznik dla funkcjonariuszy publicznych, Helsińska Fundacja Praw Człowieka, Warszawa 2015
rok.
[12] Urząd do Spraw Cudzoziemców, Postawy wobec cudzoziemców w
Polsce, Informacja prasowa, Warszawa, 23 lipca 2015 r., Dostępny w
Internecie: http://udsc.gov.pl/postawy-wobec-cudoziemcow-w-polsce/
[dostęp:10.08.2015 r.]
[13] Urząd do Spraw Cudzoziemców, Statystyki, Dostępne w Internecie: http://
udsc.gov.pl/statystyki/raporty-okresowe/zestawienia-roczne [dostęp:
11.08.2015 r.].
[14] Urząd do Spraw Cudzoziemców, Dostępny w Internecie: http://udsc.gov.pl/
uchodzcy-2/pomoc-socjalna/sstem-pomocy-sc, [dostęp: 12.08.2015 r].
[15] Urząd do Spraw Cudzoziemców, Statystyki, Dostępne w Internecie:
http://udsc.gov.pl/statystyki/raporty-specjalne/dane-dotyczace-por,
[dostęp:12.08.2015 r.].
[16] Sprawozdanie z działalności Państwowej Inspekcji Pracy w 2014 roku,
Warszawa 2015.
[17] SZYBURSKA-WALCZAK, G. Oddziaływanie europejskiej Konwencji o
ochronie praw człowieka i podstawowych wolności na internacjonalizację
standardów w dziedzinie demokracji i praw człowieka, (w:) J. Jaskiernia,
(red.) Wpływ standardów międzynarodowych na rozwój demokracji i
ochronę praw człowieka, Wydawnictwo sejmowe, tom 2, Warszawa 2013.
[18] Współpraca drogą do integracji. Zalecenia dla polityki integracyjnej Polski,
Ministerstwo Spraw Wewnętrznych, Warszawa 2012 rok.
[19] WYSIEŃSKA, K. Organizacje wietnamskie i chińskie w Polsce. Wstępna
analiza instytucjonalnej kompletności społeczności wschodnioazjatyckich w
Polsce, Warszawa 2011.
[20] Wydział Analiz Migracyjnych, Departament Polityki Migracyjnej, Ministerstwo Spraw Wewnętrznych i Administracji, Społeczność wietnamska w
Polsce. Polityka migracyjna Wietnamu – Raport, Warszawa, czerwiec 2007,
s. 38, Dostępne w Internecie: https://www.emn.gov.pl/dowload/74/12059/
wietnamraport, [dostęp: 15.08.2015 r.].
[21] Wyniki badań Instytutu Spraw Publicznych nad integracją społeczności
azjatyckiej w Polsce, Dostępne w Internecie: https://www.emn.gov.pl/esm/
publikacje/pozostałe-publikacje/9, [dostęp: 15.08.2015 r.].
232
Akty normatywne
[1]
[2]
[3]
[4]
[5]
[6]
[7]
[8]
[9]
Dyrektywa Parlamentu Europejskiego i Rady 2011/95/UE z dnia 13 grudnia
2011 r. w sprawie norm dotyczących kwalifikowania obywateli państw trzecich lub bezpaństwowców jako beneficjentów ochrony międzynarodowej,
jednolitego statusu uchodźców lub osób kwalifikujących się do otrzymania
ochrony uzupełniającej oraz zakresu udzielonej ochrony, Dz. Urz. UE L 337
z 20.12.2011 rok.
Protokół Nowojorski dotyczący statusu uchodźców, sporządzony w Nowym
Jorku dnia 31 stycznia 1967 r., Dz. U. z 1991 r. nr 119, poz. 517.
Konwencja dotycząca statusu uchodźców, sporządzona w Genewie 28 lipca
1951 r., Dz. U. z 1991 r. Nr 119, poz. 515.
Konwencja o Ochronie Praw Człowieka i Podstawowych Wolności, sporządzona w Rzymie dnia 4 listopada 1950 r., Dz. U. z 1993 r. nr 61, poz. 284.
Konwencja o prawach dziecka, przyjęta przez Zgromadzenie Ogólne Narodów Zjednoczonych dnia 20 listopada 1989 r., Dz. U. z 1991 r. nr 120, poz.
526 oraz z 2000 r. nr 2, poz. 11.
Kontrole legalności zatrudnienia, w tym zatrudnienia obcokrajowców, materiały na posiedzenie Rady Ochrony Pracy, Warszawa, maj 2013.
Ustawa z dnia 13 czerwca 2003 r. o udzielaniu cudzoziemcom ochrony na
terytorium Rzeczypospolitej Polskiej, Dz. U. z 2003 r. nr 128, poz. 1176 z
późn. zm.
Ustawa z dnia 12 grudnia 2013 r. o cudzoziemcach, Dz. U. poz. 1650.
Ustawa z dnia 26 czerwca 2014 r. o zmianie ustawy o udzieleniu cudzoziemcom ochrony na terytorium Rzeczypospolitej Polskiej oraz niektórych
innych ustaw, Dz. U. z 2014 r. poz. 1004.
233
Vliv demografického vývoje populace na
sociální pojištění v České republice
The impact of demographic trends on social
insurance in the Czech Republic
Lenka Fulínová
Abstrakt
Příspěvek je zaměřen na popis důchodového systému v české republice v kontextu demografického vývoje. Důchodový systém v České republice je založen na
průběžném financování, systém pay-as-you-go, známý jako PAYGO. Tento systém
předpokládá, že odvody z příjmů ekonomicky aktivního obyvatelstva do důchodového systému postačí na výplatu starobních důchodů. Článek se snaží objasnit,
že důchodový systém založený na principu PAYGO je v České republice nadále
neudržitelný. Důvodem je demografický vývoj obyvatel v následujících letech.
Abstract
The paper focuses on the description of the pension system in the Czech Republic in
the context of demographic development population. The pension system in Czech
Republic is based on a system pay-as-you-go, in nutshell PAYGO. This system
assumes that the contributions from the income of the economically active population to the pension system are sufficient for the payment of pensions. The article is
trying to clarify that the retirement system based on the principle of the AYGO is in
the Czech Republic continue to be unsustainable. The reason is the demographics
of the population in the coming years.
Klíčová slova
Demografický vývoj, sociální pojištění, důchodový systém, průběžné financování, starobní důchody, fondové financování, penzijní spoření, zaměstnanec,
zaměstnavatel.
Key words
Demographic trends, social insurance, pension system, interim financing, retirement pensions, fund financing, retirement savings, employee, employer.
234
Úvod
Česká republika jako samostatný stát vznikla 1. ledna 1993 rozdělením bývalé
České a Slovenské Federativní republiky. S počtem 10,5 mil. obyvatel a rozlohou
78 866 km2 patří k menším středoevropským státům.
V souvislosti s ekonomickou a sociální transformací po roce 1989 došlo k některým
změnám v demografické charakteristice obyvatelstva. K nejvýraznějším patřilo
odsouvání založení rodin a narození dětí do pozdějšího věku rodičů. Počet narozených dětí klesal, od roku 1993 až do roku 2005 byl počet živě narozených nižší než
počet zemřelých. V letech 2006 až 2012 byl populační vývoj ve znamení početní
převahy živě narozených nad zemřelými. V roce 2013 a2014 stále ještě počet živě
narozených dětí převyšoval počet zemřelých, ale už s podstatně menším rozdílem
– stav byl spíše vyrovnaný. Znamená, to že zatím nedochází k absolutnímu úbytku
obyvatelstva, ale ani k jeho navyšování. Problémem je, že zdroje pracovních sil
budou demograficky stárnout a obyvatelstvo ve věku 65 a více let bude jedinou
částí populace, která početně poroste. Očekává se, že do roku 2035 to bude až
o jeden milion osob.
Systém důchodového pojištění je v České republice založen na principu průběžného financování (pay-as-you-go), známý jako PAYGO. Znamená to, že lidé
v produktivním věku financují penze spoluobčanů v důchodovém věku. Vzhledem
k tomu, že počty nejstarších občanů se v následujících letech několikanásobně
zvýší, zatímco počet lidí v produktivním věku se očekává zhruba na stejné úrovni,
je nutné zajistit, aby odvody těch co do systému důchodového pojištění přispívají
„stačily“ na vyplácené důchody.
Dle Listiny základních práv a svobod (zákon č. 2/1993 Sb.) mají občané právo na
přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě
živitele. Z tohoto důvodu jsou příjmy a výdaje ze sociálního pojištění zahrnuty ve
struktuře příjmů a výdajů státního rozpočtu. V roce 2015 tvoří příjmy ze sociálního
pojištění 35 % příjmů státního rozpočtu a výdaje na sociální dávky tvoří 42 % ze
struktury výdajů státního rozpočtu.
Do konce srpna 2015 bylo do systému sociálního pojištění odvedeno 260 861 mil.
Kč. Tato částka je určena na výplatu všech dávek ze sociálního pojištění – tedy
všech důchodů (nejenom starobních), nemocenského pojištění a podpory pro
nezaměstnané.
235
Graf č. 1 Struktura příjmů státního rozpoču ČR (2015)
Graf č. 2 Struktura výdajů státního rozpočtu ČR podle druhů (2015)
Výdaje na sociální dávky tvoří: podpora v nezaměstnanosti, státní sociální
podpora, dávky sociální péče, ostatní sociální dávky a největší část (80 %) tvoří
výdaje na důchodové pojištění.
236
Důchodové pojištění
Důchodový systém v České republice je založen na povinném základním důchodovém pojištění podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (tak zvaný
první pilíř), na doplňkovém penzijním spoření podle zákona č. 427/2011 Sb.,
(takzvaný třetí pilíř).
Naskýtá se otázka, co tvoří druhý pilíř? Ten byl od 1. 1. 2013 zaveden do důchodového systému České republiky, jako dobrovolné důchodové spoření podle zákona
č. 426/2011 Sb., jeho platnost, ale byla k 31. 12. 2015 ukončena. Občané, kteří
tento pilíř využívali, dostanou zpět finanční prostředky, které tam vložili a mohou
je využít v rámci třetího pilíře – doplňkového penzijního spoření. Jak, bude tento
druhý pilíř nahrazen, se dosud nerozhodlo.
Základní důchodové pojištění – 1. pilíř
Systém základního důchodového pojištění je založený na povinné účasti a na
průběžném financování (PAYGO). Jedná se o univerzální systém zabezpečující
všechny ekonomicky aktivní osoby, jehož financování probíhá na základě solidarity
mezi generacemi.
Právní úprava je jednotná pro všechny pojištěnce. Určité odchylky v oblasti organizačního a administrativního zabezpečení platí v případech pojištěnců sociálního
zabezpečení ministerstev obrany, vnitra a spravedlnosti.
Hlavní úlohou tohoto pilíře je zajistit přiměřenou výši důchodu pro všechny, kdo
poctivě pracovali a platili daně a pojištění, i pro ty s nižšími příjmy. První pilíř je
hodně solidární – mezi důchody nejsou velké rozdíly. Průměrný český důchodce
– muž dostává 11 672 Kč, žena důchodkyně má průměrně 9 537 Kč. Průměrná
česká penze je 11 600 Kč. Na jednoho důchodce přispívají do průběžného státního
důchodového systému zhruba dva pracující, přesněji 2,17 poplatníků.
Povinná účast v tomto pilíři je pro všechny zaměstnance a jejich zaměstnavatele,
pro osoby samostatně výdělečně činné. U ostatních osob je účast v tomto systému
dobrovolná (od 18 cti let). U zaměstnanců a jejich zaměstnavatelů je vyměřovacím základem pro odvody na sociální pojištění hrubá mzda, u osob samostatně
výdělečně činných je stanoven minimální vyměřovací základ. Příslušné částky jsou
do systému odváděny měsíčně, osoby samostatně výdělečně činné pak ještě provádějí roční zúčtování oproti zaplaceným zálohám během roku.
Odvody na důchodové pojištění jsou součástí odvodů na sociální zabezpečení.
V následující tabulce je uvedeno kolik odvádějí jednotliví účastníci
237
% z hrubé mzdy
Zaměstnanec
% z vyměřovacího
základu
6,5
25,0
(z toho je 21,5 % na důchodové pojištění)
Zaměstnavatel
29,2
(z toho je 28 % na důchodové pojištění)
OSVČ
Osoby dobrovolně
účastné
28,0
Tabulka č. 1: odvody na sociální zabezpečení
Ze základního důchodového pojištění se poskytují důchody:
•
•
•
•
Rok
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
2014
Starobní
Invalidní
Vdovské a vdovecké
Sirotčí
Starobní
důchody
1 965
1 985
2 024
2 061
2 102
2 147
2 306
2 391
2 398
2 402
2 420
Invalidní
důchody
572
578
589
597
599
596
475
455
450
445
442
Vdovské
a vdovecké
692
689
689
689
688
685
683
680
678
674
669
Sirotčí
důchody
56
54
53
51
49
48
48
47
48
47
46
Celkem
3 285
3 308
3 355
3 397
3 438
3 478
3 511
3 573
3 574
3 569
3 576
Tabulka č. 2 Počet vyplácených důchodů od roku 2004 (v tis. Kč)1
zdroj: Základní ukazatele z oblasti práce a sociálního zabezpečení v České republice ve vývojových řadách a grafech 2014, MPSV 2015, ISBN 978-80-7421-105-8
1
238
Z tabulky je patrné, že z hlediska demografického vývoje je nejdůležitější vývoj
počtu starobních důchodů. Počet ostatních důchodů zůstává zhruba na stejné úrovni,
zatímco počet starobních důchodů se za posledních 10 let zvýšil o 455 000 oproti
roku 2004. Vzhledem k tomu, že průměrná výše starobního důchodu činí 11 600,
bylo v roce 2014 na starobní důchody potřeba v průměru o 5 278 000 000 Kč více
než v roce 2004. V roce 2004 činil podíl výdajů na důchody 7,6 % HDP v běžných
cenách. V roce 2014 to už bylo 9,1 %.
O tom, že dochází i k absolutnímu zvyšování starobních důchodů svědčí i to, že
v roce 2004 byl průměrný starobní důchod 7 256 Kč. To představovalo 53,3 % čisté
mzdy. V roce 2014 činila průměrná výše starobního důchodu 11 600 Kč, což bylo
54,7% čisté mzdy.
Z hlediska demografického vývoje také dochází k prodlužování doby, po kterou
je starobní důchod pobírán. V roce 2014 činila průměrná délka pobírání řádného
starobního důchodu 23,55 let, v roce 2004 to bylo 21,3 roků, v roce 1970 to bylo
„pouhých“ 11 let. Prodlužující se délka pobírání starobního důchodu, má pak také
za následek, že osoby s minimálními příjmy, které do systému přispívali během
doby pojištění přispěly méně, než obdrží na starobních důchodech, zatímco osoby
s vyššími příjmy, které díky tomu odvedli do systému sociálního pojištění více
peněz, než po dobu pobírání starobního důchodu obdrží.
Dobrovolný důchodový systém
Funguje jako doplňkové penzijní spoření ( dříve penzijní připojištění se státním
příspěvkem) od roku 1994. Účastníci tohoto systému odvádějí soukromé penzijní
společnosti (penzijnímu fondu) dohodnutou částku. V závislosti na výši příspěvku
mohou získat státní příspěvek a za splnění stanovených podmínek, si pak mohou
snížit o zaplacené částky základ daně z příjmu fyzických osob v ročním zúčtování.
Jednotlivé penzijní fondy dále nabízejí určité výhody pro své klienty- např. kreditní
karty, slevy ve vybraných obchodech, zhodnocování naspořených částek apod.
Výplata dávek z tohoto systému včetně připsaných státních příspěvků a dalších
benefitů se uskutečňuje po dosažení stanoveného věku a délky spoření. Na příjmech
důchodců se podílí tyto dávky zatím stále jen zanedbatelnou měrou. Účast je možné
ukončit výpovědí smlouvy za předem daných podmínek. Naspořené prostředky
jsou předmětem dědictví, správcem peněžních prostředků jsou soukromé penzijní
společnosti, které je dle vybrané investiční strategie zhodnocují.
239
Nárok na starobní důchod a stanovení jeho výše
Občané mají nárok na výplatu starobního důchodu za splnění těchto podmínek:
•
•
•
Účast na pojištění (povinná nebo dobrovolná)
Doba pojištění 31 let v současné době (prodlužuje se postupně na 35 let)
Dosažení důchodového věku – v současné době u mužů 63 let a více.
U žen je to kolem 61 let – 63 let a závisí to na počtu vychovaných dětí.
U ročníků narozených po roce 1977 to bude 67 let u všech pojištěnců.
Jak se vypočítá výše starobního důchodu a co ji ovlivňuje?
Starobní důchod se skládá:
•
•
ze základní výměry
a z procentní výměry.
Základní výměra důchodu je jednotná pro všechny důchody a činí 9 % průměrné
mzdy (v roce 2016 to je ve výši 2 440 Kč).
Procentní výměra se stanovuje individuálně procentní sazbou z výpočtového základu a podle získané doby pojištění. Pro stanovení výpočtového základu je důležitý
osobní vyměřovací základ. Ten tvoří (zjednodušeně řečeno) měsíční průměr všech
příjmů dosažených v rozhodném období. Jednotlivé roční příjmy se násobí různými koeficienty, které se každoročně mění v závislosti na vývoji růstu průměrné
mzdy. Do důchodu se započítávají všechny příjmy, z nichž je odváděno pojistné na
sociální zabezpečení.
Důchodové systémy používané v současnosti
Z uvedeného je zřejmé, že současný důchodový systém v ČR je neudržitelný.
V současné době se zpracovává nová důchodová reforma (měla by vejít v platnost
od roku 2017). V odborné komisi, která má tuto reformu připravit, jsou zástupci
koaličních stran, opozice, zaměstnavatelských svazů, odborů, ekonomů, demografů
a sociologů. Komise má k dispozici vzory i jiných důchodových systémů používaných ve světě. Mezi nejpoužívanější patří:
Plně průběžné – PAYG
Využívá se v České republice (jak popsáno výše) a např. v Německu. Odvody do
systému jsou povinné pro veškeré ekonomicky aktivní obyvatelstvo. Ukončení
účasti v tomto pilíři není možné. „Naspořené“ peněžní prostředky se nedědí a spravuje je stát. Výplata prostředků je formou starobního důchodu od státu po odchodu
do důchodu.
240
Plně fondové
První a jediný čistě fondový systém na světě funguje od roku 1981 v Chile. Každý
má svůj individuální účet, na který zaměstnavatel odvádí 10% mzdy. Nárok na
důchod vzniká dosažením důchodového věku, nebo pokud vypočtená penze
dosáhne stanovených parametrů. Klient si volí způsob vyplácení naspořených
peněz (3 varianty). Stát garantuje minimální penzi (při splnění určitých podmínek),
klient nejdříve čerpá co si naspořil pak nastupuje stát (z rozpočtu).
Kombinované reformované s povinným druhým pilířem
Používá Bulharsko, Maďarsko, Polsko, Slovensko, Švédsko
Kombinované tradiční
Druhý pilíř není nutně povinný. Používá se v USA, Velké Británii, Dánsku,
Nizozemsku.
Kombinované s doplňkovou fondovou složkou
Fondovou složku představují obvykle zaměstnanecké fondy. Používá se např. ve
Francii a ve Španělsku.
Závěr
Podíváme-li se na věkové složení obyvatelstva v letech 2014, a porovnáme
s prognózou na rok 2030 zjistíme, že se předpokládá, že ve věkových skupinách
od 50 ti let a výše bude v roce 2030 několikanásobně více osob než v roce 2014.
Z tohoto důvodu je důležité brát v potaz demografický vývoj při posuzování stávajícího a při plánování nového důchodového systému. Proč je současný systém neudržitelný? Při současném nastavení důchodového systému se bude poměr příjemců
a plátců neustále zhoršovat, bude se prohlubovat deficit mezi příjmy a výdaji,
dochází k prodlužování průměrné doby pobírání důchodu a je jasné, že se nebude
zvyšovat počet ekonomicky aktivních obyvatel – účastníků sociálního pojištění.
Použité zdroje:
[1]
Česká správa sociálního zabezpečení. Důchodové pojištění [online].
Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/duchodove-pojisteni/
[2] Česká správa sociálního zabezpoečení. Statistické ročenky [online].
Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/informace/informacni-materialy/
statisticke-rocenky.htm
241
[3]
[4]
Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení
Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
Ing Lenka Fulínová
vedoucí katedry
Lindnerova 575/1
180 00 Praha 8
e-mail:[email protected]
242
Social and Legal Challenges of Growing Muslim
Population in Brussels
Nicole Grmelová
Summary
The growing population of Muslims in Brussels raises a number of social and legal
issues including the scarcity of pre-school and school facilities, the creation of
“no-go areas“, the rising number of Belgian Jihadi fighters leaving for Syria and
coming back to Belgium, posing an elevated security threat. The aim of this paper
is to examine the reaction of the original non-Muslim population in Brussels with
respect to the new demographic structure in the Belgian capital which serves at the
same time as the headquarters of major EU institutions.
Key words
Brussels, Muslims, “no-go areas”, demographic structure, social challenges, legal
challenges
1 Origins of the Muslim population in Belgium
The Muslim population started arriving at Belgium in late 1950s during the period
of an economic boom, especially from Morocco and Turkey. The first generation
economic migrants from these countries was engaged particularly in the construction business, building e.g. the Brussels underground (Dassetto, 2011). Once the
employment contracts of the first generation immigrants expired they decided to
reunite their families in Belgium rather that to go back to their countries of origin.
Combined with a high birth rate in Muslim communities in Brussels, the proportion
of Muslim population in Brussels has been rising starting from the 1950s onwards.
Mohammed has been the most common name of newborn boys in Brussels starting
from the 1980s (Belgian Statistical Office, 2015). Berber is the second most spoken
language in Brussels after French in a city which is formally bi-lingual, French
and Dutch, however, only a small proportion of Brussels population (some 10 %)
speaks Dutch (van Istendael, 2008).
Recently, media have reported that a total of 62 % of the Brussels population is either
non-Belgium (high number of foreign employees and EU officials) or descending
from originally non-Belgium parents (Flanders News, 2015b). Belgian laws grant
nationality to those born on the Belgium territory if at least one of their parents had
243
a five year residence within the Belgian territory (Code de la Nationalité belge),
hence the second and third generation of Muslim immigrants are Belgian nationals,
often keeping a double nationality together with the Moroccan or the Turkish one.
1.2 Growing Political Engagement of the Muslim Population in Brussels
Brussels is the capital of Belgium, however, it is also the capital of Flanders (van
Instendael, 2008) and the capital of the French speaking community. From an
administrative point of view, Brussels is a region split into a number of districts
called communes. There are a total of 19 communes (which include in alphabetical
order Anderlecht, Auderghem, Berchem-Saint-Agathe, Bruxelles-Ville, Etterbeek,
Evere, Forest, Ganshoren, Ixelles, Jette, Koekelberg, Molenbeek, Saint-Gilles,
Saint-Josse, Schaerbeek, Uccle, Watermael-Boitsfort, Woluwe-Saint-Lambert, and
Woluwe-Saint-Pierre).
The highest proportion of Muslim population lives in Saint-Josse, Molenbeek and
Anderlecht (Kern, 2013). Hence, also their political representation in these communes is more prominent than elsewhere. For instance, the controversial federal
deputy and the mayor of Saint-Josse, Emir Kir, is of Turkish descent. Muslim politicians are often engaged at higher levels than those of district and regional politics.
Generally, they represent left wing parties, such as the socialists and the greens,
since these parties are likely to maintain generous social benefits, thus securing
their ever growing number of votes in Muslim communities.
Whereas most Muslims of Moroccan and Turkish origin are conservative Sunnites
(Dassetto, 2011), there is a small proportion of more radical Shiites who have established a political party called Islam. This activist political party operates legally
and has already invited the Belgian king to adopt Islam as the prevalent religion
being practiced in this country (www.islam2012.be). So far, the Belgian king has
not converted to Islam nor has he provided a formal reply to this invitation. Representatives of the Islam political party have posted a radically sounding video on
youtube.com in which they announce that they wish to introduce the Muslim Sharia
law in Brussels once the Muslim population in the capital city has reached more
than 50 %. Also, the video says that non-Muslims will not be killed, but they will
be free to leave the city if they do not wish to convert to Islam (RTBF, 2012). Such
political manifests obviously raise a number of security issues for the original non-Muslim population of Brussels, which increasingly tends to leave the city. Opinion
polls show that 55 % of Brussels population feels very insecure due to the presence
of radical Muslims, whereas further 19 % of the population of the capital city feels
rather insecure (La Libre, 2013).
244
However, there are a number of other related reasons for the emigration of the
original Brussels population outside the Belgian capital and/or outside Belgium
altogether.
2 Fewer non-Muslim inhabitants in Brussels
Middle class inhabitants of Brussels have discovered that there are insufficient pre-school facilities and quality schools for their children in Brussels. When trying to
place a child into a state pre-school facility, preference is given to the recipients
of social benefits and low income groups. Those receiving a salary are obliged to
pay 5% of their income as tuition for state pre-school facilities. However, since the
number of places in state pre-school facilities is limited, there is no room for middle class and upper class children in state pre-schools. Private pre-schools, usually
established as Catholic ones, cost around one thousand euros per month per child.
This is a fee which can easily be afforded by highly qualified foreign employees and
EU officials (Georgakakis, 2013).
Nevertheless, a middle class family having two small children would have to
reserve two thousand euros of their monthly budget for private pre-schools only.
Given the average monthly net income of two thousand euros, these fees are not
viable for the middle class, which prefers to leave Brussels to other regions of Belgium where there is room for children in state pre-school facilities. Data released
by the Brussels Institute of Statistics and Analysis show that over the past ten years
more than ten thousand middle class families left Brussels to settle in Flanders or
Wallonia (La Libre, 2014).
The missing presence of middle class families in Brussels having children in the age
structure of the Belgian capital is apparent. The old age pensioners who have spent
all their lives in Brussels still wish to stay there until the end of their days, however,
their children and grandchildren increasingly decide to leave Brussels.
The lack of quality pre-school and school facilities is not the only reason for the
middle class to emigrate from Brussels. Another reason is the growing feeling of
insecurity, since Brussels has a rather high crime rate and the police does not dare to
enter in many “no-go areas” since it fears its own life. Recently, the Brussels police
have started cooperating with the Moroccan police. Moroccan police officers were
hired to train Brussels policeman how to deal with crime in areas having a large
proportion of Muslim population. Also, a number of Brussels policemen were deployed to Morocco for training (Flanders News, 2015a). If this cooperation between
the Brussels and Moroccan police sources encourages the Brussels policemen to
245
enter “no go areas” to prevent and investigate crime, the enforcement of law in the
capital of Belgium may improve and so can the feeling of security.
2.1 Long Term High Unemployment Rate
The long term average unemployment rate in Brussels is about twenty per cent
(www.actiris.be), which is rather high for a capital city. There are many highly
qualified foreign experts working in Brussels, whereas the offer of low-skilled
professions is more limited in the capital of Belgium. Often, the qualification rate
of job seekers does not match that of the labor market. Also, linguistic requirements are very high as employers are likely to seek French and Dutch bilingual
employees. Combined with the “religious” discrimination by employers, it is more
difficult for those of Muslim descent to find employment in Brussels. This is particularly the case because Muslim employees are known to leave their workplace for
prayers several times a day and they are unable to assist at many business lunches
and other events during the Ramadan which makes them less compatible with the
requirements of a highly competitive and demanding Western labor culture. Many
inhabitants of Brussels of Turkish origin prefer to set up their own little shops and
be self-employed. Whereas their dropout rate from school is higher than that of
Muslims of Moroccan origin, their engagement in economic activity is higher. On
the contrary, Belgians of Moroccan descent in Brussels have a lower dropout rate
from schools, but find it increasingly difficult to get employed at positions matching
their higher educational levels (Gsir, 2015), which contributes to more frustration
on the labor market.
2.2 Perfect Separation?
Even tough, there are many mixed marriages between Muslims and non-Muslims
in Brussels, the feeling of separation (and failed integration) is prevalent. High
income groups send their children to private pre-school and school facilities, which
families of Muslim descent cannot afford. Muslims and non-Muslims live in different parts of the city and attend different schools (Shore, 2012). The original non-Muslim Brussels population has mostly left Brussels either renting or selling their
apartments and houses to high income foreign experts and EU officials. With each
subsequent EU enlargement the prices of housing in safe areas of Brussels have
gone up. In “no go areas” the Brussels authorities are planning to build more social
housing since the current quantity of housing facilities is clearly insufficient in the
long run.
246
3 Conclusion
The inadequate pre-school and school policy pursued by the Brussels authorities
is the main reason for non-Muslim middle class of Brussels to leave the capital
of Belgium. This is coupled with a rising feeling of insecurity and a low rate of
law enforcement, in particular when it comes to the investigation and punishment
of violent crimes. The recently introduced training of Brussels police officers by
their Moroccan counterparts, however, may encourage the policemen serving in the
capital of Belgium to enter into “no go areas” to prevent and investigate crime to
a much higher degree than has been the case in the past. Yet, even though this may
be a step in the right direction, it is unlikely to bring the “emigrated” middle class
back to Brussels as, obviously, more such constructive steps will be needed.
Literature
[1]
[2]
[3]
[4]
[5]
[6]
[7]
[8]
Belgian Statistical Office, 2015. Prénoms des nouveau-nés 1995-2014.
[online] Available at: http://statbel.fgov.be/fr/modules/publications/statistiques/population/prenoms_des_nouveau-nes_1995-2014.js
DASSETTO, F., 2011. L‘ Iris et le Croissant.Bruxelles et l‘Islam au défi
de la coinclusion. Louvain: Presses universitaires de Louvain. ISBN
978-2-87558-000-9.
FLANDERS NEWS, 2015a. Antwerp and Brussels to employ Moroccan
police officers. [online]. Release date October 5 [cit. Nov-4-2015]. Available
at: http://deredactie.be/cm/vrtnieuws.english/News/1.2461394
FLANDERS NEWS, 2015b. Brussels: 62% of foreign extraction. [online].
Release date October 31 [cit. Nov-4-2015]. Available at http://deredactie.be/
cm/vrtnieuws.english/News/1.2484277
GEORGAKAKIS, D., ROWELL, J., 2013. The Field of Eurocracy: Mapping the EU Actors and Professionals. London: Palgrave Macmillan. ISBN
978-1-137-29469-2.
GSIR, S.; MANDIN, J., MESCOLI, E., 2015. Corridor report on Belgium:
the case of Moroccan and Turkish immigrants. Series/Report no.: Migration
Policy Centre; INTERACT Research Report. ISBN 978-9-290-84261-3.
ISTENDAEL, G.van, 2008. Lelabyrinthe belge. Bordeaux: Le Castor
Astral. ISBN 9782859207564.
KERN, S., 2013. Confronting Sharia Law in Belgium. [online] New York:
Gatestone Institute. [cit. Nov-4-2015]. Available at: http://www.gatestoneinstitute.org/3624/sharia-law-belgium
247
[9]
LA LIBRE, 2013. Líntégration? Un échec pensent les Belges. [online].
Release date June 3 [cit. Nov-4-2015]. Available at: http://www.lalibre.be/
actu/belgique/l-integration-un-echec-pensent-les-belges-51b8fd65e4b0de6db9cab0e5
[10] LA LIBRE, 2014. [online]. Release date April 30 [cit. 6-Nov2015]. Available at: http://www.lalibre.be/debats/opinions/
pourquoi-nous-quittons-bruxelles-5360f36d35707e5aa80bc1ad
[11] RTBF (Radio Télévision Belge Francophonne), 2012. Belgique: après l‘invasion musulmane voici la Charia. [online]. Release date October 29 [cit. Nov4-2015]. Available at: https://www.youtube.com/watch?v=aNWeLZARCUI
[12] SHORE, C., 2012. Building Europe: The Cultural Politics of European
Integration. London: Routledge. ISBN 0-415-18014-7.
JUDr. Nicole Grmelová, Ph.D.
University of Economics, Prague
Faculty of International Relations
Department of Business and EU Laws
Nám. W. Churchilla 4
130 67 Praha 3
248
249
Lindnerova 1, 180 00 Praha 8, Česká republika
Wyzsza Szkola Ekonomii, Prawa i Nauk Medycznych
im. Prof. Edwarda Lipiňskiego w Kielcach, Polsko
Fakulta sociálných vied Univerzity sv. Cyrila a Metoda
v Trnave, Slovenská republika
ISBN 978-80-7523-015-7

Ekonomické, sociální a právní problémy demografického vývoje

Transkript

Podobné dokumenty