Mezinárodní soudní řízení

Mezinárodní soudní řízení
Mezinárodní soudní řízení
= rozhodování mezinárodních sporů právní
povahy na základě mezinárodního práva v
pevných procesních formách, a to sborem
stálých soudců
• Existuje řada soudních orgánů pro
rozhodování sporů mezi státy:
– univerzální
– regionální (spory ze smluv regionální integrace)
– partikulární (spory ze smluv zájmové spolupráce)
Příklady mezinárodních soudních orgánů
Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti - SDMS
Permanent Court od International Justice
• Ustavený na základě článku 14 Paktu
Společnosti národů
• Fungoval od roku 1921 až do konce roku 1939
• Sídlil v Haagu
• Celkem se zabýval 29 spory a vydal 27
posudků
Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti - SDMS
Pakt Společnosti národů (Covenant of the League of Nations)
Článek 12
1. Členové Společnosti jsou zajedno v tom, že vyskytne-li se mezi nimi spor, který by mohl vésti k roztržce,
předloží věc buď rozhodčímu nebo soudními řízení nebo k přezkoumání Radě. Jsou dále zajedno v tom, že
se v žádném případě neuchýlí k válce dříve, než uplynou tři měsíce od nálezu rozhodčích nebo soudu neb
od zprávy Rady.
2. Ve všech případech, kterých se tento článek týká, musí být rozhodčí výrok nebo soudní nález vydán v
přiměřené lhůtě a zpráva Rady musí být podána do šesti měsíců ode dne, kdy byl spor na Radu vznesen.
Článek 13
1. Členové Společnosti jsou zajedno v tom, že vyskytne-li se mezi nimi spor, hodící se podle jejich mínění k
rozsouzení rozhodčími nebo soudem, a nemůže-li tento spor být uspokojivě řešen cestou diplomatickou,
předloží celou spornou věc rozhodčímu nebo soudnímu řízení.
2. Za případy toho druhu, jež se obecně hodí k rozsuzování rozhodčím nebo soudním řízením, prohlašují se spory
o výklad některé smlouvy, o veškerých otázkách práva mezinárodního, o tom, je-li dána skutečnost, která,
jsouc prokázána, by zakládala porušení mezinárodního závazku, nebo spory o rozsah a povahu náhrady, již
je dáti za takové porušení.
3. Věc bude předložena Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti nebo jakékoli jurisdikci nebo soudní instanci,
na které se strany dohodnou nebo která byla smluvena dřívějšími jejich úmluvami.
4. Členové Společnosti se zavazují, že poctivě vykonají vynesené výroky nebo rozsudky a že se neuchýlí k válce
proti žádnému členu Společnosti, který se výrokům nebo rozsudkům podřídí. Nebude-li výrok nebo
rozsudek vykonán, navrhne Rada opatření, která by mu dodala účinnosti.
Článek 14
Rada se pověřuje úkolem připravit návrh Stálého dvora mezinárodní spravedlnosti a předložit jej členům
Společnosti. Tento Dvůr bude nalézat o všech sporech povahy mezinárodní, jež mu strany předloží. Bude
též podávat posudky o sporech nebo otázkách, jež naň vznese Rada nebo Shromáždění.
Mezinárodní soudní dvůr - ICJ
International Court of Justice
• Jeden ze šesti hlavních orgánů OSN (Valné shromáždění, Rada
bezpečnosti, Sekretariát, Hospodářská a sociální rada, Poručenská
rada, Mezinárodní soudní dvůr)
• Je to hlavní soudní orgán OSN
• Sídlí v Haagu
• Jde o jiný soud než SDMS, nicméně existují zde určité souvislosti se
SDMS:
– formální: podle čl. 92 Charty je Statut MSD „založen na statutu Stálého
dvora mezinárodní spravedlnosti“, dále např. podle čl. 37 Charty OSN je
MSD příslušný i pro řešení otázek, které měly být řešeny před SDMS nebo
jiným soudem, který měla zřídit SN
– materiální: Statut a Jednací řád MSD jsou z velké části totožné se
Statutem a Jednacím řádem SDMS
• Statut MSD je podle čl. 92 nedílnou součástí Charty OSN
Článek 37 Charty OSN
Kdykoli platná smlouva nebo úmluva stanoví, že určitá otázka má být vznesena na soud, který zřídí
Společnost národů, nebo na Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti, bude v této věci, pokud jde o účastníky
tohoto statutu, příslušný Mezinárodní soudní dvůr.
Složení MSD
• MSD je složen z 15 nezávislých soudců,
volených z osob vysoké mravní úrovně, které:
1. jsou způsobilé zastávat ve svých zemích nejvyšší
soudní funkce nebo
2. jsou uznávanými znalci mezinárodního práva
• Z 1 státu může být max. 1 soudce (pokud má
osoba více občanství, je pro účely MSD
považována za občana toho státu, kde
obvykle vykonává občanská a politická práva)
• Funkční období soudce MSD je 9 let
Volba soudců MSD
• Soudci jsou navrhováni
– státními skupinami Stálého rozhodčího soudu a
– jednotlivými státními skupinami jmenovanými vládami zemí, které
nejsou členy Stálého rozhodčího soudu
• Zvoleni jsou Valným shromážděním a Radou bezpečnosti v
oddělených volbách (tzn. zvlášť se hlasuje ve VS a zvlášť v RB)
• Zvoleny jsou ty osoby, které získaly většinu hlasů ve VS (tzn.
97) i v RB (tzn. 8 – jediné hlasování v RB, kdy není potřeba
většina 9 hlasů; stálí členové nemohou použít právo veta)
• Každé 3 roky se volí 5 soudců, aby byla zajištěna kontinuita
MSD
• Soudci mohou být zvoleni znovu
• Při volbě se přihlíží k tomu, aby v MSD byly zastoupeny
– všechny formy civilizace
– hlavní právní systémy na světě
• Celkem sloužilo již 103 různých lidí jako soudci MSD, z ČR
zatím nikdo. Slovensko má nyní svého soudce MSD
Nejdéle sloužící soudci MSD
Státy podle počtu soudců v historii MSD
Peter Tomka
Slovensko
Bernardo
Sepúlveda-Amor
Mohamed
Bennouna
Morocco
Leonid Skotnikov
Russia
Xue Hanqin
China
Joan E. Donoghue
USA
Mexiko
Hisashi Owada
Ronny Abraham
Kenneth Keith
Japonsko
France
New Zealand
Antonio Trindade
Brazil
Abdulqawi Yusuf
Somalia
Christopher
Greenwood
Great Britain
Giorgio Gaja
Italy
Julia Sebutinde
Uganda
Dalveer Bhandari
India
Nezávislost a ochrana soudců MSD
• Soudci jsou nezávislí a nesmějí:
– přijímat pokyny zvenčí (zejména od států, jejichž
jsou přislušníky)
– mít žádné politické ani správní funkce
– zabývat se jinou činností, která by měla povahu
povolání
• Soudci požívají při výkonu funkce
diplomatické imunity, v sídle MSD mají stejné
postavení jako vedoucí diplomatických misí
Činnost MSD
MSD:
1. rozhoduje spory o právních otázkách mezi státy
– rozsudkové (neboli sporné) řízení
2. podává posudky o právních otázkách určitým
mezinárodním orgánům a organizacím –
posudkové řízení
Sporné řízení – jurisdikce MSD
• Ve sporném řízení MSD jedná jen z podnětu
sporných států – nikoli jiných subjektů ani
orgánů (např. RB, jiné mez. organizace, jednotlivci
nebo právnické osoby)
• Příslušnost MSD pro řešení sporů mezi státy je
fakultativní, ani členové OSN nemusejí spory k
MSD předkládat (existuje jen obecná povinnost
řešit spory mírovými prostředky)
• Stát tedy vystupuje před MSD pouze v případě
sporů, u kterých nějakým způsobem souhlasil s
jurisdikcí (příslušností) MSD k jejich projednání
Které státy mohou řešit spory před MSD?
1. Účastníci Statutu MSD
a) členské státy OSN (dnes 193 členů) - to ale ještě neznamená obligatorní
jurisdikci
b) i nečlenské státy OSN, a to za podmínek, které v každém jednotlivém
případě určí VS na doporučení RB – takovými účastníky byly Švýcarsko
(1947), Lichtenštejnsko (1950) a San Marino (1953).
2. Jiné státy za podmínek, které stanoví RB – RB tak učinila rezolucí 9
(1946)příkladem bylo Německo, které ještě před vstupem (1973) předložilo MSD
dva svoje spory (1967 vymezení kontinentálního šelfu s Dánskem a Nizozemskem
a v roce 1972 kvůli rybolovu s Islandem)
Článek 93 Charty OSN
1. Všichni členové Organizace spojených národů jsou ipso facto účastníky statutu Mezinárodního soudního dvora.
2. Stát, který není členem Organizace, může se stát i účastníkem statutu Mezinárodního soudního dvora za podmínek, které v
každém případě určí Valné shromáždění na doporučení Rady bezpečnosti.
Článek 35 Statutu MSD
1. Přístup ke Dvoru mají státy, které jsou stranami zúčastněnými na tomto statutu.
2. Podmínky, za nichž mají přístup ke Dvoru jiné státy, stanoví Rada bezpečnosti, pokud v platných smlouvách není zvláštních
ustanovení; tyto podmínky nesmějí však způsobit nerovné postavení stran přede Dvorem.
3. Je-li stranou ve sporu stát, který není členem Organizace spojených národů, určí Dvůr částku, kterou má tato strana přispět na
náklady Dvora. Tato ustanovení neplatí, jestliže tento stát na náklady Dvora již přispívá.
Doporučení RB OSN týkající se možnosti,
aby se Švýcarsko stalo smluvní stranou
Statutu MSD, z roku 1946
Úryvek z rezoluce VS OSN „91 (1).
Conditions on which Switzerland may
become a Party to the International Court
of Justice“ z roku 1946
Rezoluce RB OSN č. 9(1946), ve které jsou stanoveny podmínky, za kterých mohou
státy, které nejsou smluvními stranami Statutu MSD, řešit před ním svoje spory
Sporné řízení – jurisdikce MSD
• 1974 – ve snaze posílit prestiž a postavení
MSD přijalo VS OSN rezoluci č. 3239 v níž
vyzvalo k přijetí obligatorní jurisdikce MSD s
co nejméně výhradami
Sporné řízení – jurisdikce MSD
Státy zakládají příslušnost MSD pro právní spor:
1. kompromisem – smlouvou mezi spornými stranami (special
agreement) o odevzdání již vzniklého sporu – v této smlouvě musí být
vymezen spor a sporné strany. Touto smlouvou se zahajuje vlastní
řízení před MSD
2. kompromisní doložkou v nějaké mez. smlouvě, v níž smluvní strany
přijímají jurisdikci MSD pro určitou kategorii případných budoucích
sporů – spor je potom zahájen žádostí zahajující řízení (application
instituting proceedings), ve které je vymezen předmět sporu, sporné
strany a ustanovení, podle kterého je založena příslušnost MSD. MSD
vede nezávazný seznam takových mez. smluv, které zakládají jeho
jurisdikci (na webových stránkách MSD je 296 takových smluv)
3. jednostranným opčním prohlášením (optional clause) podle čl. 36
odst. 2 Statutu, jež je závazné za podmínek reciprocity – tedy vůči těm
státům, jež učinily stejné prohlášení
4. mlčky (konkludentně) – stát začne projednávat spor před MSD, aniž by
uplatnil námitku jeho nepříslušnosti
Příklady kompromisních doložek v mez. smlouvách
• 1933 – Canada/Francie - Convention concerning the rights of
nationals and commercial and shipping matters
– Article 20: If a dispute arises between the High Contracting
Parties in regard to the proper interpretation or application of
this Convention which cannot be solved by diplomatic means, the
matters in dispute shall be submitted to the Permanent Court of
International Justice at the Hague, under the conditions and in
accordance with the procedure provided by its Statutes.
• 1947 – Convention for the suppression of the circulation of
and traffic in obscene publications as amended
– Article 15: Disputes between the Parties relating to the
interpretation or application of this Convention shall, if they
cannot be settled by direct negotiation, be referred for decision
to the International Court of Justice. In case either or both of the
Parties to such a dispute should not be Parties to the Statute of
the International Court of Justice, the dispute shall be referred, at
the choice of the Parties, either to the International Court of
Justice or to arbitration.
Příklady kompromisních doložek v mez. smlouvách
• 1979 – Convention on the elimination of all forms of discrimination
against women
– Article 29. 1. Any dispute between two or more States Parties concerning the
interpretation or application of the present Convention which is not settled by
negotiation shall, at the request of one of them, be submitted to arbitration. If
within six months from the date of the request for arbitration the parties are
unable to agree on the organization of the arbitration, any one of those
parties may refer the dispute to the International Court of Justice by request in
conformity with the Statute of the Court.
• 1992 – Convention on biological diversity
– Article 27. Settlement of Disputes:
1. In the event of a dispute between Contracting Parties concerning the .
interpretation or application of this Convention the parties concerned shall
seek solution by negotiation.
2. If the parties concerned cannot reach agreement by negotiation, they may
jointly seek the good offices of, or request mediation by, a third party.
3. When ratifying, accepting, approving or acceding to this Convention or at any
time thereafter a State or regional economic integration organization may
declare in writing to the Depositary that for a dispute not resolved in
accordance with paragraph I or paragraph 2 above, it accepts one or both of
the following means of dispute settlement as compulsory:
(a) Arbitration in accordance with the procedure laid down in Part I of Annex II;
(b) Submission of the dispute to the International Court of Justice.
Sporné řízení – jurisdikce MSD
• Za právní spory, o nichž lze učinit jednostranné opční
prohlášení, považuje Statut spory týkající se:
– interpretace mezinárodní smlouvy
– kterékoli otázky mezinárodního práva
– jakékoli skutečnosti zakládající porušení
mezinárodněprávního závazku
– povahy nebo rozsahu náhrady škody za mezinárodně
protiprávní jednání
• Státy někdy připojují k opčnímu prohlášení výhrady,
čímž se velmi omezuje dopad těchto prohlášení
Statut MSD - Článek 36
1. Příslušnost Dvora se vztahuje na všechny spory, které naň strany vznesou, a na všechny
otázky zvlášť předvídané Chartou Organizace spojených národů, v platných smlouvách a
úmluvách.
2. Státy, které jsou účastníky tohoto statutu, mohou kdykoli prohlásit, že uznávají vůči
každému jinému státu, který přijímá stejný závazek, za závaznou ipso facto a bez zvláštního
ujednání příslušnost Dvora ve všech právních sporech, které se týkají:
a) výkladu některé smlouvy;
b) kterékoli otázky mezinárodního práva;
c) existence jakékoli skutečnosti, která by, jestliže by byla prokázána, zakládala porušení některého
mezinárodního závazku;
d) druhu nebo rozsahu náhrady, kterou je nutno dáti za porušení některého mezinárodního závazku.
3. Taková prohlášení lze učinit nepodmínečně nebo s podmínkou vzájemnosti, pokud jde o
určitý počet států nebo určité státy anebo na určitou dobu.
4. Toto prohlášení se uloží u generálního tajemníka Organizace spojených národů, který dodá
jejich opisy účastníkům statutu a tajemníku Dvora.
5. Prohlášení podle článku 36 statutu Stálého dvora mezinárodní spravedlnosti, která jsou
dosud v platnosti, pokládají se mezi účastníky tohoto statutu za přijetí závazné příslušnosti
Mezinárodního soudního dvora na dobu, pro kterou měly ještě platit, a v souladu s jejich
obsahem.
6. Vznikne-li spor o příslušnosti Dvora, rozhodne Dvůr.
Seznam států. které učinily jednostranné opční prohlášení podle čl. 36 Statutu MSD
Zdroj: zpracováno podle Jurisdiction: States Entitled to Appear before the Court. International Court of Justice [online].
[cit. 2013-03-18]. Dostupné z: http://www.icj-cij.org/jurisdiction/index.php?p1=5&p2=1&p3=1&sp3=a
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
Uruguay
Haiti
Panama
Dominican Republic
Nicaragua
Luxembourg
Mexico
Switzerland
Liechtenstein
Liberia
Netherlands
Denmark
Sweden
Egypt
Cambodia
Sudan
Belgium
Finland
Pakistan
Somalia
Uganda
Kenya
Gambia
Malawi
Mauritius
Swaziland
Botswana
Austria
Philippines
Costa Rica
India
New Zealand
Togo
Barbados
Malta
Senegal
Den Měsíc
28
4
25
30
24
15
28
28
29
20
1
10
6
22
19
2
17
25
13
11
3
19
22
12
23
26
16
19
18
20
18
23
25
1
2
2
1
10
10
9
9
9
10
7
3
3
8
12
4
7
9
1
6
6
9
4
10
4
6
12
9
5
3
5
1
2
9
9
10
8
9
12
Rok
1921
1921
1921
1924
1929
1930
1947
1948
1950
1952
1956
1956
1957
1957
1957
1958
1958
1958
1960
1963
1963
1965
1966
1966
1968
1969
1970
1971
1972
1973
1974
1977
1979
1980
1983
1985
Země
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
Honduras
Suriname
DRC
Guinea-Bissau
Spain
Estonia
Bulgaria
Madagascar
Hungary
Cameroon
Canada
Georgia
Poland
Norway
Paraguay
Nigeria
Guinea
Lesotho
Cote d'Ivoire
Australia
Cyprus
Peru
Slovakia
Portugal
Djibouti
Dominica
Germany
Ireland
Timor-Leste
Lithuania
Marshall Islands
Italy
UK
Greece
Romania
Japan
Den Měsíc
6
31
8
7
20
31
21
2
22
3
10
20
25
25
25
30
4
6
29
22
3
7
28
25
2
31
30
15
21
26
24
25
31
14
23
6
6
8
2
8
10
10
6
7
10
3
5
6
3
6
9
4
12
9
9
3
9
7
5
2
9
3
4
12
9
9
4
11
12
1
6
10
Rok
1986
1987
1989
1989
1990
1991
1992
1992
1992
1994
1994
1995
1996
1996
1996
1998
1998
2000
2001
2002
2002
2003
2004
2005
2005
2006
2008
2011
2012
2012
2013
2014
2014
2015
2015
2015
Pozn.: Modře jsou vyznačeny státy, které učinily obdobné deklarace podle Statutu Stálého
dvora mezinárodní spravedlnosti, které jsou dosud v platnosti
Zdroj: zpracováno podle Declarations Recognizing the Jurisdiction of the Court as Compulsory.
International Court of Justice [online]. [cit. 2013-03-18]. Dostupné z: http://www.icjcij.org/jurisdiction/index.php?p1=5&p2=1&p3=3
Seznam států. které učinily jednostranné
opční prohlášení podle čl. 36 Statutu MSD
Země
Příklady jednostranných opčních prohlášení
Declarations Recognizing as Compulsory the Jurisdiction of the Court
Switzerland
28 July 1948
[Translation from the French]
The Swiss Federal Council, duly authorized for that purpose by a Federal decree which was adopted on 12 March 1948
by the Federal Assembly of the Swiss Confederation and became operative on 17 June 1948,
Hereby declares that the Swiss Confederation recognizes as compulsory ipso facto and without special agreement,
in relation to any other State accepting the same obligation, the jurisdiction of the International Court of Justice in
all legal disputes concerning:
(a) the interpretation of a treaty;
(b) any question of international law;
(c) the existence of any fact which, if established, would constitute a breach of an international obligation;
(d) the nature or extent of the reparation to be made for the breach of an international obligation.
This declaration, which is made under Article 36 of the Statute of the International Court of Justice, shall take effect
from the date on which the Swiss Confederation becomes a party to that Statute and shall have effect as long as it has
not been abrogated subject to one year's notice.
Done at Berne, 6 July 1948.
On behalf of the Swiss Federal Council:
(Signed) CELIO,
The President of the Confederation.
(Signed) LEIMGRUBER,
The Chancellor of the Confederation.
Příklady jednostranných opčních prohlášení
United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland
5 July 2004
1. The Government of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland accept as compulsory ipso facto and
without special convention, on condition of reciprocity, the jurisdiction of the International Court of Justice, in conformity
with paragraph 2 of Article 36 of the Statute of the Court, until such time as notice may be given to terminate the
acceptance, over all disputes arising after 1 January 1974, with regard to situations or facts subsequent to the same date,
other than:
(i) any dispute which the United Kingdom has agreed with the other Party or Parties thereto to settle by some other
method of peaceful settlement;
(ii) any dispute with the government of any other country which is or has been a Member of the Commonwealth;
(iii) any dispute in respect of which any other Party to the dispute has accepted the compulsory jurisdiction of the
International Court of Justice only in relation to or for the purpose of the dispute; or where the acceptance of the Court's
compulsory jurisdiction on behalf of any other Party to the dispute was deposited or ratified less than twelve months prior
to the filing of the application bringing the dispute before the Court.
2. The Government of the United Kingdom also reserve the right at any time, by means of a notification addressed to the
Secretary-General of the United Nations, and with effect as from the moment of such notification, either to add to, amend
or withdraw any of the foregoing reservations, or any that may hereafter be added.
New York, 5 July 2004.
(Signed) Emyr JONES PARRY
Permanent Representative
of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland
to The United Nations.
Příklady jednostranných opčních prohlášení
Slovakia
28 May 2004
On behalf of the Slovak Republic I have the honour to declare that the Slovak Republic recognizes as compulsory ipso facto
and without special agreement, in relation to any other State accepting the same obligation, that is on condition of
reciprocity, the jurisdiction of the International Court of Justice in conformity with Article 36, paragraph 2, of the Statute of
the Court over all legal disputes arising after the date of signature of the present declaration with regard to situations or
facts subsequent to the same date.
This declaration does not apply to disputes:
(1) Which the parties have agreed to settle by some other method of peaceful settlement;
(2) in respect of which any other Party to the dispute has accepted the jurisdiction of the International Court of Justice only
in relation to or for the purpose of the dispute; or when the declaration recognizing the jurisdiction of the Court on behalf
of any other Party to the dispute was deposited less than twelve months prior to the filing of the unilateral application
bringing the dispute before the Court;
(3) with regard to the protection of environment;
(4) with regard to questions which by international law fall exclusively within the domestic jurisdiction of the Slovak
Republic.
The Slovak republic reserves the right at any time, by means of a notification addressed to the Secretary-General of the
United Nations, and with effect as from the date of a receipt of such notification, to amend or withdraw this declaration.
Done at Bratislava on 11 May 2004.
(Signed) Rudolf SCHUSTER
President of the Slovak Republic
Státy podle počtu sporů, kterých se účastnily
List of pending cases before the Court
(order by date of introduction)
1. Gabčíkovo-Nagymaros Project (Hungary/Slovakia)
2. Armed Activities on the Territory of the Congo (Democratic Republic of the Congo v.
Uganda)
3. Certain Activities carried out by Nicaragua in the Border Area (Costa Rica v. Nicaragua)
4. Obligation to Negotiate Access to the Pacific Ocean (Bolivia v. Chile)
5. Question of the Delimitation of the Continental Shelf between Nicaragua and Colombia
beyond 200 nautical miles from the Nicaraguan Coast (Nicaragua v. Colombia)
6. Alleged Violations of Sovereign Rights and Maritime Spaces in the Caribbean Sea
(Nicaragua v. Colombia)
7. Maritime Delimitation in the Caribbean Sea and the Pacific Ocean (Costa Rica v.
Nicaragua)
8. Obligations concerning Negotiations relating to Cessation of the Nuclear Arms Race and
to Nuclear Disarmament (Marshall Islands v. India)
9. Obligations concerning Negotiations relating to Cessation of the Nuclear Arms Race and
to Nuclear Disarmament (Marshall Islands v. Pakistan)
10. Obligations concerning Negotiations relating to Cessation of the Nuclear Arms Race
and to Nuclear Disarmament (Marshall Islands v. United Kingdom)
11. Maritime Delimitation in the Indian Ocean (Somalia v. Kenya)
Česká republika/Československo před MSD?
USA si v západním Německu vytvořily vojenské základny a jejich
letouny, které byly v této době již proudové, často přelétaly nad území
Československa, i když většinou neúmyslně. Některé však měly nad
československým územím výzvědné úkoly
Československé letectvo nemělo prostředky těmto přeletům zabránit
nebo proti nim nějak zasáhnout. Radarová zařízení z dob druhé světové
války byla poměrně zastaralá. Hlavní letoun v československém letectvu
Avia S-199 by v případě střetu s americkými proudovými letouny neměl příliš
velkou šanci na úspěch
Situaci změnil až vývoj nových zbraní v SSSR. V roce 1950 koupilo
Československo do výzbroje proudové letouny MiG-15. Plně se rovnaly
americkým letounům, ale vyžadovaly delší výcvik pilotů. Teprve roku 1952
mohly být nasazeny k obraně hranic
Česká republika/Československo před MSD?
Piloti Jaroslav Šrámek (velitel roje) a Milan Forst měli 10. března 1953 nacvičovat
letecký útok. Ve svých letounech vzlétli ve tři čtvrtě na jedenáct dopoledne.
Ve vzdálenosti 35 kilometrů od státní hranice narazili na dva americké letouny
typu F-84E Thunderjet, letící v nižší výšce než oni sami. Poručík Šrámek informoval
o Američanech velitelské stanoviště a dostal rozkaz vypálit výstražnou dávku, jež
měla přimět Američany přistát na československém letišti. Poté uvedl svůj MiG do
sestupného letu a zatáčky. Američané reagovali tím, že se rozdělili. Šrámek
sledoval vedoucí letoun a vystřelil varovnou salvu. Americký letoun se přesto
snažil uniknout do Německa. Šrámek tedy dostal rozkaz letoun sestřelit. První
salva zasáhla stroj ze vzdálenosti 300 metrů. Z Thunderjetu vyšlehly plameny a
pilot G. A. Brown (který byl mimo jiné veteránem Korejské války) se musel
katapultovat. To již byl nad německým územím. Tím byla bitva skončena
Tento střet zmenšil počet amerických přeletů přes Československou státní
hranici a američtí letci si od té doby dávali větší pozor. Šlo o první vzájemný
střet. Brzy poté Američané obvinili Československo, že českoslovenští piloti
napadli americké letadlo nad německým územím. Po roce 1989 však bylo toto
americké tvrzení vyvráceno, díky zveřejnění tajných materiálů.
Zdroj: Letecká bitva nad Merklínem. Wikipedie.cz
Česká republika/Československo před MSD?
Posudkové řízení (PŘ)
•
•
•
•
•
Mezinárodní mezivládní organizace a orgány nemohou předkládat svoje spory MSD v rámci
sporného řízení. Proto mohou řešit právní problémy s využitím posudkového řízení.
PŘ zahájeno písemnou žádostí o poradní posudek (advisory opinion) doručené Registru
MSD generálním tajemníkem OSN nebo ředitelem nebo generálním tajemníkem jiné
organizace, která o posudek žádá.
Během několika dalších dní MSD sestaví seznam států a mezinárodních organizací, které
mohou poskytnout informace relevantní s ohledem na řešenou záležitost. Obvykle jsou na
tomto seznamu členské státy dané mezinárodní organizace, popř. další státy, které mohou
vystupovat před MSD ve sporném řízení.
MSD může rozhodnout, zda řízení bude písemné nebo zda proběhne i ústní část. Organizace
nebo státy, které se účastní řízení, mohou před ústním řízením učinit písemné prohlášení
(written statement) a případně i písemné reakce (written comments) na tato prohlášení
Na rozdíl od rozsudků jsou poradní posudky obvykle právně nezávazné. Výjimku tvoří ty
posudky, u kterých se předem oznámí, že budou závazné (např. v případech Úmluvy o
výsadách a imunitách OSN, Úmluvě o výsadách a imunitách mezinárodních odborných
organizací přidružených k OSN a v případě dohody o sídle OSN mezi OSN a USA) – orgán
nebo organizace, která o posudek požádala není takovým posudkem vázána – přesto mají
tyto posudky značnou morální váhu a argumentační přesvědčivost
Charta OSN - Článek 96
1. Valné shromáždění nebo Rada bezpečnosti
mohou požádat Mezinárodní soudní dvůr, aby
dal posudek o kterékoli právní otázce.
2. Jiné orgány Organizace spojených národů a
odborné organizace, které k tomu mohou být
Valným shromážděním kdykoli zmocněny,
mohou rovněž žádat Dvůr o posudek v právních
otázkách, které vznikají v oboru jejich činnosti.
Případ Bernadotte, MSD 11/04/1949
• subjektivita mezinárodních organizací, náhrada škody,
implicitní pravomoci (iplied powers)
• Dne 17.září 1948 byl hrabě Bernadotte, švédský občan, zabit
skupinou teroristů, která působila v nové části Jeruzaléma,
jež byla tehdy pod kontrolou izraelského státu
• Hrabě Bernadotte pracoval v oblasti jako zprostředkovatel
OSN (Chief United Nations Truce Negotiator)
• Po jeho smrti se Generální tajemník OSN obrátil na MSD s
otázkou, jaká opatření ze strany OSN přicházejí v daném
případě v úvahu
• Subjekty práva v jakémkoli právním systému nejsou nutně
identické ve své povaze nebo v rozsahu jejich práv a jejich
povaha záleží na potřebách společenství
• Organizace má subjektivitu vznést nároky na mezinárodní
úrovni a že vlastní právo funkční ochrany v ohledu na agenty
Případ Nottebohm (Lichtenštejnso versus Guatemala), MSD 06/04/1955
•
•
•
státní občanství, diplomatická ochrana
Německý státní občan Nottebohm žil od roku 1905 v Guatemale, kde působil jako
obchodník. V Guatemale měl též trvalý pobyt. Občas obchodně navštěvoval Německo a
také Lichtenštejnsko, kde žil jeho bratr. Těsně po vypuknutí druhé světové války v roce
1939 odjel do Lichtenštejnska, kde mu na jeho žádost bylo uděleno státní občanství. To
mu bylo uděleno, aniž by splnil podmínku trvalého pobytu v rozsahu 3 let, která mohla
být prominuta výjimečně v případech hodných zvláštního zřetele. Nottebohm žádné
zvláštní okolnosti ve své žádosti neuvedl, pouze požádal o prominutí této podmínky. V
okamžiku nabytí státního občanství Lichtenštejnska pozbyl Nottebohm německé státní
občanství. Lichtenštejnsko bylo v té době neutrální zemí. S lichtenštejnským pasem se
vrátil do Guatemaly. Po vstupu Guatemaly do druhé světové války na něj bylo
nahlíženo jako na německého občana, byl internován, a jeho majetek byl konfiskován
(v roce 1943). Když se po ukončení druhé světové války pokusilo Lichtenštejnsko
vykonat ve prospěch Nottebohma diplomatickou ochranu, vyskytla se otázka, bylo-li
nabytí lichtenštejnského státního občanství z hlediska mezinárodního práva platné
Faktický vztah mezi Nottebohmem a Lichtenštejnskem není dostatečný. Guatemala není
zavázána k právnímu uznání státního občanství uděleného za takových okolností.
V důsledku toho Lichtenštejnsko není oprávněno k rozšíření jeho ochrany na Nottebohma
naproti Guatemale a jeho nárok musí z tohoto důvodu být považován za nepřípustný
Případ diplomatického a konzulárního personálu USA v Teheránu, MSD 24/05/1980
• diplomatické právo, odpovědnost státu
• Dne 4.listopadu 1979 odpoledne během demonstrace zhruba 3000 osob
pronikla do ohrazeného prostoru velvyslanectví Spojených států v Teheránu
ozbrojená skupina několika set osob. Demonstranti obsadili budovu. Během
útoku byli všichni členové diplomatického a konzulárního personálu zajati jako
rukojmí a drženi v prostoru velvyslanectví, později byli členové personálu, jakož
i jiný příslušník USA, zadrženi jinde v Teheránu, dovezeni na velvyslanectví a
připojeni k rukojmím. Íránské bezpečnostní síly neučinily nic, aby zabránily
útoku na velvyslanectví Spojených států. Íránská vláda navíc odmítla s
reprezentanty USA o nastalé situaci jednat
• Spojené státy se obrátily na MSD, který v rámci předběžných opatření nařídil
Íránu mimo jiné propustit rukojmí. Írán to odmítl a popíral jurisdikci MSD v
daném případě. Dále argumentoval tím, že velvyslanectví Spojených států před
zmíněnými událostmi vyvíjelo kriminální aktivity proti Íránu
• Írán porušil závazky vyplývají z mezinárodního práva a založil tím odpovědnost
vůči Spojeným státům. Írán je povinnen USA odškodnit