OSÍK ZÁŘÍ 2013.cdr

Komentáře

Transkript

OSÍK ZÁŘÍ 2013.cdr
WWW.OSIK.CZ
NOVINY OBCE OSÍK
ROČNÍK 20/2013
ČÍSLO 9
ZAČALA ŠKOLA
DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ
Krásné horké letní dny utekly jako voda a školní budova 2. září opět ožila halasem školáků.
S těmi nejmenšími, s prvňáčky, přišli i jejich rodiče.
V sobotu 31. srpna 2013 se otevřely pro veřejnost
všechny dveře renovovaného obecního úřadu.
Této příležitosti využilo mnoho našich občanů.
Více na str. 3.
BĚH TERRYHO FOXE
Před několika lety bylo skončeno pořádání Běhu Terryho Foxe,
jehož výtěžek jsme posílali na konto boje s rakovinou. Zveme
Vás na RETRO akci konanou v neděli 29. září v 16.00 hodin.
Sejdeme se u sportovní haly a proběhneme či projdeme alespoň
část z 7,2 km dlouhé původní trasy. První start BTF byl u dolní
autobusové zastávky, proto naši akci zakončíme na dolním konci
Osíku u golfového hřiště. Trasu si zvolíte dle svých sil, je možné ji
zdolat s kočárkem i na kole s přilbou na hlavě. Účast je na vlastní
nebezpečí. Očekáváme Vaši hojnou účast.
JN
5. ROČNÍK SVATOVÁCLAVSKÉHO
BĚHU DO SCHODŮ
PÍSEŇ O SLABIKÁŘI
Jaroslav Seifert
Zní opět staré vzpomínky,
člověk jim neodolá;
jde chlapec vedle maminky
a už začíná škola.
Neskáče pes už přes oves
jak tenkrát v písničce skromné,
větříček sice foukal dnes,
neshodil hruštičku pro mne.
Slabikář vidím v duchu zas
s obrázky Alšovými.
Bože, bylo tam tolik krás,
jež dávno zapadly mi.
Tak jenom napadlo dneska mi,
jak jsem si v knížce té čítal.
Čas letěl nad těmi deskami,
já roky nepočítal.
V PÁTEK 27. 9. 2013 V 17:00 HODIN
TRADIČNĚ U JISKROVÝCH
Pozor!! V případě deštivého počasí se akce nekoná
Přijďte si zaběhat, překonat loňský rekord..., pro každého sladká odměna
ZPRÁVY Z OBCE
NAROZENÉ DĚTI
V měsíci říjnu 2013 oslaví svoje významné
životní jubileum tito občané:
60. narozeniny
Josef Pokorný
Otilie Šplíchalová
65. narozeniny
Jaroslav Lustyk
Václav Veselík
Jan Pavliš
70. narozeniny
Vlasta Rožková
85. narozeniny
Josef Havran
Všem jubilantům přejeme do dalších let pevné zdraví, mnoho štěstí, radost ze života,
ze svých blízkých i přátel.
Omlouváme se paní Věře Novákové. M.
NAROZENÉ DĚTI
Dne 13. srpna 2013 se narodila manželům Borkovým, Osík 348, dceruška Laura. Na snímku je
s bráškou Adámkem.
Nejnovějším přírůstkem v Lazaretě je Vaneska
Kopunková, Osík 336, která se narodila 30. srpna
2013. Její pečlivou chůvou je sestra Sabinka.
FOTOHÁDANKA
Dne 11. července 2013 se narodil Josef Huťa,
Osík 113. Na snímku je se svým bráškou Toníkem.
Srdečně blahopřejeme rodičům i prarodičům Šemberovým!
Dne 19. srpna 2013 se narodil manželům
Rothscheinovým syn Jonáš.
PRO CHOVATELE PSŮ
Povinné očkování psů proti vzteklině se v naší
obci uskuteční ve čtvrtek 26. září 2013, od
18.30 dole u staré zastávky a od 18.45 za
Obecním úřadem. Bude možná také vakcinace kombinovanou vakcínou a zakoupení
tablet na odčervení psů.
Jana Andrlová
Torzo podstavce kříže z minulé fotohádanky můžete vidět u dolního rybníka. Většina z vás tuto chátrající
památku mine bez povšimnutí, přestože to kdysi byla umělecká práce.
Zato dnešní hádanka vám jistě vyčaruje na tváři úsměv, protože ji všichni poznáte. Je to však hezký snímek, který se Láďovi velice povedl.
ZAJÍMAVOSTI
Letošní žně proběhly v družstvu i u soukromých zemědělců díky krásnému počasí rychle
a bez problémů. Jako vzpomínku na letní
vedra vám otiskujeme tuto zajímavou fotku. Je
na ní vidět, že paní Flídrová ještě nezapomněla, jak se dělají povřísla a staví panáky.
Každý milovník starých aut a motocyklů ví, že
jedno z nejhezčích míst, kde je mohou vidět, je
Muzeum motorismu ve Znojmě. Desítky strojů
jsou vtipně doplněny desítkami figurín v dobových oblecích a uniformách. Vlaďce Rosypalové-Tlukové při návštěvě tohoto Muzea neušla
postava ženy v sokolském kroji s nápisem Osík,
župa východočeská Pippichova, a její fotku
nám poslala.
-2-
DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ OÚ
V zasedací místnosti zastupitelstva byla připravena malá expozice dobových
fotografií centra obce a budovy tehdejšího MNV a byla možnost nahlédnout i
do kronik obce.
V nové knihovně vítala návštěvníky knihovnice Marie Lněničková a přidala
odborný výklad spolu s plánem další modernizace naší knihovny.
Přišli mladí i staří, jednotlivci i celé rodiny a podle jejich reakcí a komentářů se
dá usuzovat, že se jim moderní a účelná staronová radnice líbí.
Poslední srpnová sobota byla nejen dnem turnaje rodinných mužstev, ale také
dnem otevřených dveří naší radnice. V odpoledních hodinách se „otevřely
dveře“ nově zrekonstruované budovy obecního úřadu zejména pro „místní“,
ale nutno dodat, že přišli i přespolní.
Všichni návštěvníci si se zdravou zvědavostí prohlédli úřad doslova od sklepa
až po půdu (kanceláře, velkou i malou zasedací místnost, multifunkční
obřadní síň, knihovnu, archív, zrekonstruované sklepní prostory a v neposlední řadě i exteriér budovy), ochutnali něco z „koláčkového“ občerstvení a
vyslechli informace o rekonstrukci a využití prostor.
Starosta, foto Pako
-3-
LAZARET ZAPOMENUTÝ POTŘETÍ
Senoseč u Tomanů
Odvedenci s předsedou MNV Pohorským a se svazáky
1949 - Josef Láznička, Josef Havran a Fr. Staněk,
Pavlína Pohorská, Anna Havranová a Marie Pohorská
1949 - výlet na kolech do Svojanova
Z Osíka, Lazareta, ale i z Říkovic se chodívalo do
Litomyšle nejen po silnici, ale i krásnými polními
cestami. Byly to „Hrázová“, „Kaštanka“ a „Bělidelská“. Po Bělidelské vedla modře značená
turistická cesta z Litomyšle přes Osík, Rulákem do
Pohodlí a dále až do Poličky. Z těchto cest při cestě
z Litomyšle byl krásný pohled na Osík, skrývající se
v zeleni stromů, na les Kabát s typickým tehdy
vyčnívajícím smrkem a také na Lazaret, jehož
panorama dotvářel rovněž mohutný smrk na
Lázničkově zahradě. Ocitáme se nejen pohledem
opět v Lazaretě.
Představme si znovu, jak procházíme kolem
studny Konývkových, vpravo máme Rejmanovy
a už vidíme okna Lázničkovy chaloupky.
Zahýbáme vpravo, nízkými dveřmi vcházíme do
chodby, vpravo vidíme schody vedoucí na půdu,
kde část rodiny v létě i v zimě spávala. My však jako
před léty vstupujeme vlevo do světnice. Vítají nás
vpravo hnědá kachlová kamna, vlevo pod okny
lavice v rohu se stolem, proti nám dveře do chléva,
vpravo postele a okno do dvora, nad námi dřevěný
strop. Jsme u Lázničků, v rodině hospodařící tehdy
asi na dvaceti mírách polí. Ve chlévě, do kterého se
vcházelo i ze světnice, aby neunikalo teplo, bylo
několik kraviček, které měly i svá jména. Byly to
nejen živitelky, ale i pomocnice při dopravě na
pole, musely i orat, sít, vláčet, sekat, svážet úrodu.
Určitou odměnou byla pak na podzim pastva na
lukách, kde si vybíraly chutné bylinky na tehdy
nezkultivovaných lukách.
V době po První světové válce se pozdější otec
rodiny Josef vyučil tesařem, pracoval i na stavbách
v okolí. S manželkou Annou z Václavek měli pět
dětí. Nejstarší Boženka k nám přinášela v modrém
džbánku mléko, nebo jsme si sami pro něj
docházeli. Provdala se za pana Konývku do
Nových Hradů, kde vlastnili řeznictví. Měli syny
Jardu, který nedávno zemřel, a Oldu, který žije
v Litomyšli. Druhorozená byla Růžena, později
provdaná Jiráčková na „Kacimberk“. Syn Josef se
později ujal hospodaření a oženil se s Pavlou
Pohorskou. František vystudoval Brněnskou
veterinu, tehdy ještě s Jirkou Pavlišem z Osíka. Oba
pak v rámci RVHP pracovali v Mongolsku, odkud si
pravděpodobně přivezli i nějakou nákazu, která
asi předčasně ukončila jejich život. Nejmladší byla
Anička, která se provdala za Pepíka Havrana.
V chalupě tehdy ještě žil i jejich dědeček. Nikdo
však už z této tehdejší rodiny nežije.
Vraťme se do doby po válce. Ve světnici
u Lázničků se schází parta mladých. Mimo Josefa,
Františka a Aničky Lázničkových tu ještě jsou Marie
a Pavla Pohorské, dále autor tohoto vzpomínání,
Pepík Havran a snad i Jan Košňar (Australan). Baví
se, zkoušejí i Českou besedu, kterou nacvičili
u Kalibánů, kde bylo ve světnici více místa, chodí
a jezdí na výlety, na kolách jednou navštívili i hrad
Svojanov (z tohoto výletu je uveden i snímek).
Později v roce 1949 část odchází na vysokou školu,
absolvují odvody na vojnu a jeden z nich nastupuje
na vojenskou základní službu. V následujících
letech řada z nich mimo MVDr. Františka Lázničky
vstupují do manželství. Josef Havran si bere
nejmladší Aničku Lázničkovou a já Marii
Pohorskou.
Doma zůstává Josef, bere si za ženu Pavlu
Pohorskou. Chtějí lépe bydlet, proto přistavují do
zahrady patrový domek. Aby získali cihly na
stavbu, musel manžel při hospodaření doma
pracovat v cihelně. Tak získal ale jen poškozené
půlené cihly. Při tom sílí tlak na zemědělce, aby
vstupovali do JZD. Neměli to lehké, hodně o tom
vyprávěl. Pracovali pak oba v JZD. On jako úsekář,
paní v rostlinné výrobě a pak v sadu. Tak vznikla
další budova v Lazaretě, jednopatrový domek, kde
vyrostl i jejich jediný syn, opět Josef, a kde i dožili
oba rodičové.
V jarním období, většinou v dubnu, se sešla
v přízemí nově vybudovaného domku společnost,
-4-
příbuzenstvo, na „zabíjačku“. Hlavní osobou
býval pan Konývka z Nových Hradů, po jeho smrti
pan Pepík Hantl z Osíka. Sledovat práci těchto
dvou pánů bylo zážitkem. Sešlá společnost někdy
jen přihlížela, když bylo potřeba pomáhala, ale
hodně času trávila u karet při hře Prší.
Syn Josef se vyučil klempířem, pracoval v JZD. Za
ženu má Radku, vyučenou prodavačku.
V Litomyšli si postavili družstevní byt. Táhlo je to
však zpět do rodiště, ve kterém i často pobývali.
Byt v Litomyšli prodali a po roce 1989 si vybudovali
nový moderní domek na jednom z dílů zahrady.
V úvodu vzpomínaný a zdaleka viditelný smrk již
nevévodí Lazaretu a Lázničkově zahradě, dožil,
ustoupil nové okrasné výstavbě. Byl vidět z daleka
a také on se mohl „kochat“ pohledem za jasné
viditelnosti až na Krkonoše, na Černou horu a
Sněžku. Tento nevšední pohled se občas naskytne
spokojené Lázničkově rodině. Co si přát víc?
O nově budovaných domcích a dnes již neexistující
části Lazareta bych se rád vrátil v závěrečném
pokračování.
František Staněk
SLAVNOSTNÍ „130“
Setkání členů a příznivců Sokolu.
Na sobotu 2. listopadu od 14.00 hodin
připravuje výbor TJ Sokol slavnostní
setkání v Kulturním domě u příležitosti
130. výročí založení Sokolu v Osíku.
Nezapomeňte si rezervovat tento den,
těšíme se na Vaší velkou účast na
vzpomínkovém setkání s večerní
besedou při hudbě a tanci. Prosíme Vás
o informování Vašich známých o této
akci, pozvěte je k účasti. Přesnější
informace přinesou říjnové noviny.
Výbor TJ Sokol
JULIUS FUČÍK
Před 70 lety, 8. září 1943, byl popraven Julius
Fučík, novinář, politik, překladatel a kritik.
V poválečném období nebylo město, ve kterém by
po něm nebyla pojmenována ulice, náměstí či
park. Jaký je dnes pohled na tohoto národního
hrdinu, který byl součástí učebních osnov
a maturitních otázek? Zkusme to bez emocí a bez
příkras.
Mládí
Fučík se narodil 23. února 1903 v Praze na Smíchově. Jméno dostal po strýci, populárním vojenském
kapelníkovi a skladateli. Otec Karel Fučík (18761951) byl soustružníkem a nadšeným ochotníkem. R. 1913 se přestěhovali do Plzně, kde otec
získal angažmá v divadle. Také malý Julek tehdy
zazářil v desítkách představení. I když měl komediantskou náturu v krvi, nakonec se rozhodl pro
žurnalistiku. Stal se posluchačem Filozofické
fakulty UK v Praze. V té době, r. 1921, vstoupil do
KSČ a začal publikovat v levicovém a komunistickém tisku.
Novinář
Fučík byl členem Devětsilu, r. 1929 spoluzakládá
Levou frontu (sdružení levicových intelektuálů), je
šéfredaktorem Tvorby, od r. 1929 pracoval v
Rudém právu. Uměl psát velmi čtivě, přesvědčivě,
dramaticky. Patřil ke skupině, která odmítala
jakoukoliv kritiku SSSR. Dvakrát byl v SSSR,
podruhé na dva roky. V roce 1932 vydává soubor
reportáží z těchto cest „V zemi, kde zítra již znamená včera“. Popisuje zde nadšení lidí budujících
socialismus, i skvělé výsledky jejich práce, ačkoliv
musil vědět o stalinských represích a hromadných
popravách, o likvidaci kulaků a následném hladomoru s miliony mrtvých.
Fučík a policie
Svůj první - desetidenní - politický trest za provolávání komunistických hesel si odpykal na Pankráci,
odkud byl propuštěn dříve, než stačil poslat do
Tvorby svůj první moták, napsaný na vnitřní stranu
cigaretové krabičky. V roce 1933 pro trestní stíhání dokonce odešel do ilegality a poprvé na sebe
k pobavení svého okolí vzal identitu starého kulhavého profesora (od kolegů dostal přezdívku „dítě s
plnovousem“). Jeho kolega Ferdinand Peroutka
dodával: „Říkal, že se ukrývá před policií, když
prostě prchal před milenkou, která ho omrzela.“ A
měl jich hodně, hlavně mezi herečkami, o kterých
psal kritiky. Fučík rád provokoval, bral život jako
divadlo, proto jej bavily i převleky. Např. po
návratu ze SSSR se procházel po Praze v uniformě
rudoarmějce (a byl za to zatčen).
Manželství
Roku 1938 si po mnohaleté známosti vzal za ženu
Augustu Kodeřicovou, později známou jako
Gusta Fučíková (1903-1987). Pozoruhodné je, že
za svědka jim vedle Jana Švermy šel pozdější organizátor poválečného komunistického teroru
Bedřich Reicin. V padesátých letech ho pak Fučíková při vykonstruovaných procesech i po jeho
popravě křivě obviňovala, že byl udavačem
gestapa a má na svědomí i "Julkovu" smrt (Reicin
byl od roku 1940 v Sovětském svazu). Jejich manželský svazek byl nicméně oběma pojímán spíše
volně: v duchu svého komunistického přesvědčení pokládali manželství za buržoazní přežitek,
a jako sezdaní navíc mohli žádat úřady o penzijní
příspěvek.
Okupace
Po obsazení ČSR nacisty r. 1939 jen o fous unikne
hromadnému zatýkání komunistů. Ukrývá se
u rodičů v Chotiměři u Domažlic. Za rok se vrací do
Prahy, kde ilegálně dál vydává Rudé právo. Jeho
vírou v SSSR těžce otřese uzavření Paktu Německa
se Sovětským svazem. R. 1941 se zapojuje do
odboje, opět v převleku za profesora Horáka.
Přesto je 24. dubna 1942 v bytě manželů Jelínkových po udání zatčen.
Zatčení
Komunističtí odbojáři na tajných setkáních vyzývali své členy: „Jestliže vás chce zatknout gestapo,
taste zbraň a braňte se, pokuste se utéct, nechte
se zastřelit a padněte v boji jako mučedníci.“
Zatčení už podrobně popisuje sám Fučík v Reportáži. Měl u sebe dvě pistole. Když do bytu plného
odbojářů vtrhne gestapo, ukrývá zbraně do
postele Jelínkových, vyjde z úkrytu a nechává se
zatknout jako prof. Horák. Převlek mu nepomůže,
je odvlečen k výslechu, kde je nelidsky mučen.
Fučík však mlčí, promluví až později.
Fučík s Gustou
Psaní Reportáže psané na oprátce
Nabídku, že by mohl psát, dostal Fučík od strážného SS, českého Němce Adolfa Kolínského.
Poprvé ji využil někdy na konci března 1943, asi
po půl roce od první nabídky. Psal tužkou na
odřezky papíru z tiskárny, co mu dodával český
strážník Jaroslav Hora. Ten od něj popsané
motáky také vybíral a spolu s Kolínským je i vynášel ven z vězení (v dýnku čepice a v podšívce
aktovky). Když psal, zakrýval špehýrku cely spoluvězeň Josef Pešek, na chodbě hlídal Hora. Neteř
jednoho z vězněných odbojářů (ppluk. Maršála),
Jiřina Závodská, přebírala od Kolínského Fučíkovy
motáky i dopisy od strýce. Její rodiče je ukrývali
v zavařovací sklenici, zakopané na dvorku v Humpolci. Tam v klidu přečkaly válku do června 1945.
Forma Reportáže
Reportáž psaná na oprátce udivuje každého svou
dokonalou, propracovanou formou. Celkem stihl
popsat 167 motáků. Na rozdíl od jiné vězeňské
literatury, kde je popisováno mučení jako ponižující, jak člověka zlomilo a jak jej donutilo mluvit,
-5-
Reportáž je psaná zcela jinak, se zvláštním odstupem. Vzbuzuje až dojem, že se jej události bezprostředně netýkají, že je sleduje jako nezúčastněný
divák:
„Kopou do mne. Šlapou po mně. Ano, tak, teď
bude rychlý konec. Černý komisař mne zvedá za
plnovous a spokojeně se směje, když mi ukazuje
plné hrsti vyrvaných vousů. Je to skutečně komické.
Pět hodin, šest, sedm, deset, poledne, dělníci jdou
do práce a z práce, děti jdou do školy a ze školy,
v obchodech prodávají, doma se vaří, snad si teď
máma vzpomněla na mne, snad už soudruzi vědí,
že jsem zatčen, a snad už dělají bezpečnostní opatření...“
V jiné části knihy (ve vynechaných pasážích) se
přiznává k „vysoké hře“ - totiž že „vodil gestapo
za nos“ a zdánlivě upřímně vypovídal, ovšem jen
o těch soudruzích, kteří podle jeho mínění byli již
stejně ve vězení (v tomto směru se ale mýlil). Zaráží, že se mu ve vězení na Pankráci dostávalo zvláštního zacházení. Sám popisuje, jak jej jednou komisař Böhm vozil autem po Praze. Přátelé tvrdí, že jej
viděli nejméně šestkrát, a v družném hovoru
s Böhmem. To dosvědčil po válce i sám Böhm ve
výpovědích.
Kamil Pixa, ředitel Krátkého filmu, vyšetřovatel
a jeden ze zakladatelů StB prohlásil, že Fučík udal,
koho mohl. Tuto verzi potvrzovala i Marie Zápotocká. Ferdinand Peroutka to ohodnotil takto:
„Buď jeho bohémské nervy byly příliš slabé, aby
dlouho snesly mučení, nebo tohoto milovníka
života pojala divoká touha, že přece snad může
zůstat naživu, a zaplatil za to. Nikdo se nemá dělat
přísným soudcem nad situací, ve které sám nebyl.“
Fučíkův konec
Závěr Reportáže (posledních 16 motáků) vznikal
v časové tísni. Dle svědectví dozorce Hory je Fučík
dopisoval během dne, kdy se dozvěděl, že bude
transportován k soudu a téměř s jistotou popraven. Snad proto se pod tímto stresem přiznává
k mluvení.
Fučík byl vyšetřován gestapem v Petschově paláci
a vězněn na Pankráci až do června 1943, kdy byl
převezen do Berlína k soudu. Zde byl odsouzen
k popravě gilotinou. Popravčí komora v Plötzensee
však byla poškozena bombardováním a Fučík byl
8. září 1943 ve stáří 40 let oběšen (jak si sám předpověděl v titulu svého spisu). Osudy jeho tělesných
ostatků jsou neznámé (jako tisíců dalších), což po
válce podnítilo spekulace o Fučíkově konci. Tvrdilo
se, že jako kolaborantovi gestapa byla jeho
poprava zinscenována a on ukryt. Nic takového se
nepotvrdilo.
Stejně tak vznikly pochybnosti o autorství jeho
díla, tvrdilo se, že jde o mystifikační kampaň komunistické kulturní politiky. Nicméně expertizou
Kriminalistického ústavu byla v r. 1990 autentičnost motáků potvrzena, grafologický rozbor určil
jako jediného autora textu Fučíka. Skutečným
překvapením tak bylo, jak několik drobných cenzurních zásahů změnilo celkové vyznění Fučíkova
textu. Literární význam Reportáže tímto zjištěním
neklesá.
Upravené texty
Hned v prvním vydání r. 1945 byly vypuštěny
či upraveny některé věty. Jedna z malých úprav:
Původní text:
Cela 267. Sedm kroků ode dveří k oknu, sedm
kroků od okna ke dveřím. To znám. Kolikrát už
jsem šlapal tuto vzdálenost po sosnových prknech
pankrácké cely! A snad právě v této cele jsem kdysi
seděl proto, že jsem příliš naléhavě hájil právo
sudetských Němců na sebeurčení a příliš jasně
viděl následky národnostní politiky českých měšťáků pro český národ. Teď můj národ napínají na
kříž, před celou chodí hlídači ze Sudet a někde
venku slepé politické sudičky znovu předou nit
pomsty a národnostní nenávisti.
JULIUS FUČÍK
Upravený text:
... A snad právě v této cele jsem kdysi seděl proto,
že jsem příliš jasně viděl následky zhoubné politiky
českých měšťáků pro český národ. Teď můj národ
napínají na kříž, před celou chodí němečtí hlídači
a někde venku slepé politické sudičky znovu
předou nit zrady.
Závěr Reportáže
Největší zásah do textu byl v závěru knihy
(vynechány byly asi tři motáky). Zde je jeho text
napsaný Fučíkem (vynechaná část je psána
kurzívou):
„Počítali jsme vždycky se smrtí. Věděli jsme:
dostaneme-li se do rukou Gestapa, znamená to
konec. Podle toho jsme také jednali i zde. Teď snad
potřebuje vysvětlení, proč já sám po nějaké době
jsem začal postupovat poněkud jinak.
Sedm neděl jsem nevypovídal. Byl jsem si vědom,
že žádné slovo mne nemůže zachránit, ale zato
může ohrozit soudruhy venku. V mlčení byla moje
aktivita.
Ale Klecan mluvil. Bylo tu již několik lidí ze řad
inteligence. A přišlo stanné právo. Hromadné
zatýkání a popravy bez dlouhých výslechů. Na
Gestapu se kombinovalo: Když Vančura, proč ne
také jiní? Proč ne S. K. Neumann? Proč ne Halas?
Proč ne Olbracht? Ti tři byli mi přímo označováni
jako autoři článků v Rudém právu. Jejich zatčení
bylo na vážkách. A zatčení, to znamenalo jistou
smrt. Na programu byli i jiní: Nezval, Seifert, oba
Vydrové, Dostal, a z důvodů mně už docela
neznámých dokonce i Frejka a Bor. Kdybych byl
naráz vylil své ledví před Gestapem, nebyl bych jim
většinou mohl ublížit. Ale o to teď nešlo. Šlo
o něco jiného: mohl jsem je zachránit svým
mlčením? Bylo mé mlčení ještě aktivním? Nebylo
už pasivním?
Na tuhle otázku jsem si musil dát odpověď. A dal
jsem si ji. Nejsem nepozorný k tomu, co se kolem
mne děje a s kým mám co dělat. Sedm neděl na
Gestapu naučilo mne mnohému. Poznal jsem ty
všemocné lidi tady, jejich metody, jejich úroveň.
Pochopil jsem, že mám i tady příležitost k boji,
Fučík v masce prof. Horáka
docela jinými prostředky než venku, ale se stejným
smyslem a stejným zaměřením. Mlčet dál
znamenalo nevyužít této příležitosti. Teď už bylo
třeba něčeho víc, abych si mohl říci, že jsem na
každém místě a v každé situaci plnil svou
povinnost. Bylo třeba začít hrát vysokou hru. Ne
o sebe - to bych musil hned prohrát -, ale o jiné.
Očekávali ode mne senzaci. Dal jsem jim ji tedy.
Slibovali si mnoho od mého mluvení. „Mluvil“ jsem
tedy. Jak, najdete v mém protokolu.
Výsledky byly dokonce lepší, než jsem
předpokládal. Obrátil jsem jejich pozornost docela
jiným směrem. Zapomněli na Neumanny, Halase,
Olbrachty. Dali pokoj české inteligenci. Docílil jsem
dodatečně i propuštění zatčené Boženy Půlpánové
a Jindřicha Elbla, jejichž svědectví se dovolávám.
A víc. Získal jsem důvěru a pokračoval jsem.
Několik měsíců se honili za vidinou, která - jako
každá vidina - byla větší a svůdnější než skutečnost.
A skutečnost venku mohla zatím pracovat a růst k
velikosti, která předčí všechny vidiny. Mohl jsem
pak i přímo zasahovat do případů, které se sem
dostaly, a tyto zásahy „nezůstaly bez následků“.
Byla to jediná práce, kterou jsem jako
„hausarbeiter“ v Petschkově paláci poctivě konal.
Že jsem tím oddálil svou smrt, že jsem tím získal
čas, který by mě snad mohl pomoci, byla odměna,
s níž jsem nepočítal.
Rok psal jsem s nimi divadelní hru, v níž jsem
si vyhradil hlavní úlohu. Bylo to někdy zábavné,
někdy vyčerpávající, vždycky dramatické. Každá
hra však má svůj konec. Vyvrcholení, krize,
rozuzlení. Opona padá. Potlesk. Diváci, jděte spát!
Hle, i má hra se chýlí ke konci. Ten už jsem
nenapsal. Ten už neznám. To už není hra. To je
život. A v životě není diváků.
Opona se zvedá.
Lidé, měl jsem vás rád. Bděte!
9. 6. 1943 Julius Fučík“
Fučíkovská legenda
Po přečtení těchto textů vás možná napadne: Proč
byly nutné tyto cenzurní zásahy? Odpověď je
jediná: Komunisté nutně po válce potřebovali
hrdinu, který byl pevný jako křemen, a který
statečně překonal veškeré mučení, aniž by
promluvil. Měl k tomu všechny předpoklady: byl
mladý, hezký, a hlavně mrtvý. Kdo úpravy provedl,
to se už nedozvíme.
Na Fučíkově legendě si vybudovala slušnou kariéru
řada lidí, např. Ladislav Štoll. Největší ovšem Gusta
Fučíková. Tato bezvýznamná novinářka vydávala
knižně Fučíkovy předválečné novinové články
a glorifikující stati o svém manželovi. Její politická
kariéra rostla závratným tempem, vyznamenání
domácí i zahraniční se jen hrnula.
Letos v únoru byla ke 110. výročí narození slavnostně znovu odhalena Fučíkova socha na
Olšanských hřbitovech.
Podle mnoha textů sestavil J. Klouda
ZAČALA ŠKOLA
Tak už jim to začalo. Do 1. třídy letos nastoupilo
osm nových školáčků. Seznamte se:
Adélka Pohorská, Anežka Pechová, Natálka
Otčenášková, Pavlík Flídr, Julinka Pachlová,
Péťa Kysilka, Zuzanka Zdvořilá, Maruška Horáková.
A protože stále ještě bylo krásné letní počasí,
využili jednoho dopoledne a hlavně ochoty
pana Jana Němce k návštěvě golfového hřiště.
E.H.
RYBÁŘSKÝ KROUŽEK
NÁBOR DĚTÍ 1. - 5. TŘÍDY
Zdravím všechny příznivce sportovního rybolovu
a přírody. Od poloviny října otevírám rybářský
kroužek pro děti od 6 let pod DDM Litomyšl
a Rybářského svazu Litomyšl. Čeká na Vás spousta
zážitků jak v učebně tak i u vody. Schůzky se
budou konat každých 14 dní v pátek v budově OÚ.
Zájemci prosím volejte nebo osobně se přihlaste u
pana Neumana. Tel: 602 479 791. Přihlášky jsou
také k dispozici v základní škole u paní ředitelky.
Těším se na setkání s Vámi!
Jirka Neuman
Chcete zažít zábavu,
poznat nové přátele
a zasportovat si?
Od 19. září se můžete zapojit
do nácviku FLORBALU!
Přijít můžete i později,
každou středu od 17. do 18. hodin.
Přihlásit se můžete také u Lukáše Tlustého,
tel. 723 364 713.
Těšíme se na vás, sportu zdar!
-6-
DĚTI NA GOLFU
V neděli 1. září proběhlo ukončení letošního prázdninového kurzu
golfu pro děti. Letos jsme se sešli 15x, vždy v úterý a v pátek, jen jednou se kurs pro deštivé počasí nekonal. Celkem se zúčastnilo 24 dětí,
19 jich bylo z Osíka. Děti se učily odpalovat na odpališti, patovat a v
druhé části hrály na jamky. Golf je hra o poctivosti, sebeovládání a
dodržování pravidel - jsem rád, že to většina dětí zvládala. Je radost se
dívat na jejich pokroky.
V pátek 30. srpna se konal závěrečný turnaj na šest jamek. Připomínám, že golf je hra, kdy se někdy daří vše, na co sáhnete, a někdy se
totálně nedaří - já říkám, že to řídí golfový bůh.
Absolutním vítězem a zároveň vítězem mezi kluky byl Petr Jiskra,
který zahrál 24 ran, druhý Dan Driml 25 ran, třetí Marek Girčák 26
ran, čtvrtý až pátý Vojta Opršal s Michalem Dvořákem s 27 ranami
(vidíte, že mezi prvními pěti byl rozdíl pouze tři rány). Dále se umístili
Dan Krutina, Pavel Dvořák, Tomáš Flídr, Šimon Girčák a Dan Bárta.
Mezi děvčaty vyhrála Vendula Jiskrová s 29 ranami, druhá byla Mája
Cupalová 36 ran, třetí Nikol Cachro se 37 ranami, dále Ela Zölflová,
Denisa Macháčková, Sabina a Julie Pachlovy.
Klub pořídil pro děti golfový set holí, který si mohou účastníci letošního kurzu půjčovat celý rok zdarma. Při hře na jamky musí mít
doprovod člena klubu. Nečlenové klubu zaplatí pouze půjčovné za
míče a vstup, což je pro děti 50,-Kč.
S touto aktivitou počítáme i v příštím roce. Musíme je však rozdělit na
začátečníky a pokročilé, abychom mohli s pokročilými provádět
náročnější výuku.
Za Klub přátel golfu Osík Josef Flídr
NOVÉ GOLFOVÉ INDOOR CENTRUM V LITOMYŠLI
Všem příznivcům golfu (a nejen jim) by neměla
uniknout informace o novém golfovém indoor
centru GOLF59 v Litomyšli, které bude letos
v říjnu otevřeno v atraktivních prostorách historické budovy U VĚŽE 57-58-59 na Smetanově
náměstí přímo v centru města.
Co připravujeme? Nadšeným amatérským golfistům nabídneme kvalitní klubové zázemí se špič-
kovou technologií a možnost individuálního
rozvoje pod vedením anglického golfového profesionála. K dispozici budou dva golfové simulátory a putting green. Showroom Vám nabídne
přehlídku prestižních golfových značek Royal
Collection, Chikara, Dave Hick Golf, Vega a Miura. V místní dílně Vám na míru vyrobíme nebo
upravíme Vaše golfové hole. Doplňky najdete
v golfovém PROshopu. Spojujícím místem aktivit
GOLF59 s kavárnou a cukrárnou Café59 bude
stylová klubová místnost, která Vám nabídne
pohodlí a relaxaci před i po hře.
Že jste nikdy golf nezkusili? Budete mít možnost!
Rádi Vám golf představíme a jednotlivce nebo
skupiny povedeme prvními golfovými kroky.
-7-
Firmy jistě ocení možnost pozvat své obchodní
partnery a návštěvy do netradičního prostředí.
Prostory bude možné využít nebo pronajmout
k uspořádání prezentačních akcí, setkání, teambuildingu, párty nebo večírku, k oslavám narozenin a výročí. Občerstvení, pohoštění i rauty zajišťuje v Litomyšli již dobře zavedená značka
Café59.
Zajímá Vás, jak to v novém golfovém indoorcentru bude vypadat? Pak si prohlédněte vizualizaci
interiérů na www.golf59.cz .
O dni otevřených dveří Vás budeme informovat
v příštím vydání.
Martin Votroubek
TJ SOKOL OSÍK
XXVI. ROČNÍK TURNAJE
Za ideálního volejbalového počasí se sešlo sedm rodinných kolektivů v sobotu
31. srpna 2013 na kurtech v Osíku, aby sehrály další ročník turnaje, hraného
jako „Memoriál Josefa Havrana ml.“, kterého jsme si připomenuli minutou
ticha. K turnaji nastoupilo sedm družstev, chyběli tradiční Andrlovi či DrimloviRothscheinovi. Poprvé při tomto počtu se hrálo systémem každý s každým
a po 21 odehraných utkáních nebylo pochyb o obhájení prvenství rodinou
Jardy Jiskry. Druzí skončili Nežádalovi a třetí Flídrovi, kteří tím přerušili
čtyřletou sérii druhých míst. Bodové rozdíly stanovily další pořadí: Kysilkovi,
Vodehnalovi, Havranovi a Němcovi. Tradičně dobrá organizace byla
podpořena občerstvením od Quaiserových a Němcových (101). Oceněna byla
všechna družstva.
Když se vše snědlo na hřišti, pokračovalo zakončení akce při hudbě, zpěvu
a pitíčku U Vodoucha. Tak zase za rok, páček shledáček. Objeví se nové
rodinné družstvo?
JN, foto Kamila
ROZVRH HODIN
VE SPORTOVNÍ HALE
Pondělí:
badminton 18 - 21 hodin
Úterý:
předškolní dětí 16 - 17 hodin
žáci a žákyně 1-5 třída 17 - 18 hodin (od 17.9.)
nohejbal muži 18 - 20 hodin
aerobic ženy 20 - 21 hodin
Středa:
badminton 18 - 21 hodin
Čtvrtek:
florbal žáci 1-5 třída 17 - 18 hodin (od 19.9.)
florbal žáci 6-9 třída 18 - 19 hodin (od 19.9.)
ženy cvičení s balóny 19 - 20 hodin (od 26.9.)
ženy cvičení Tae-bo 20 - 21 hodin
Pátek:
volejbal muži, ženy 18,30 - 20 hodin
florbal muži 20 - 21,30 hodin
Sobota:
badminton 18 - 20 hodin
Neděle:
florbal muži 14 - 16,30 hodin
Zveme všechny zájemce, začít se dá v každém
věku. Zahájení cvičení je uvedeno, ostatní složky již
cvičí a trénují od začátku září.
Upozorňujeme, že případné změny budou včas
oznámeny.
Výbor TJ Sokol
Pravidelným účastníkem turnaje je i družstvo Jiskrových z Dolního Újezdu.
Družstvo založil před 26 lety Jaroslav Jiskra - osecký rodák a zakladatel
volejbalového oddílu v Dolním Újezdě.
V podobné sestavě a s většími či menšími úspěchy se Jiskrovi zúčastnili 25
ročníků. Letošní ročník byl však v historii turnaje výjimečný. Potřetí v řadě
Jiskrovi vyhráli a tím završili hattrick, který se v historii turnaje ještě nikomu
nepovedl. Cenná osecká trofej - putovní pohár, bude tedy třetím rokem v řadě
přebývat v Dolním Újezdě. Úspěch je o to cennější, že družstvo je jako jediné
sestaveno ze čtyř žen a dvou mužů.
Turnaj rodinných družstev v Osíku je pro svou neopakovatelnou sportovní
a přátelskou atmosféru jasným programem pro každou poslední
prázdninovou sobotu pro spoustu věrných volejbalových oseckých rodáku
a jejich příbuzných.
Pořadatelům patří velké DÍKY.
Andrea, Iva, Magda, Marcela
CVIČENÍ NA MÍČI
Potřebujete zpevnit břišní, hýžďové a zádové svaly
i dna pánevního?
Potřebujete odstranit bolesti zad či zredukovat
svoji váhu?
Přijďte cvičit na velkém míči!
Cvičení je ten nejlepší koníček. Každá z nás má své
radosti, ale i starosti. Naše společné chvíle při
pohybu a hlavně s úsměvem nás omladí nejen
tělesně, ale uvolní i psychicky.
V životě nejde přece jen o „dokonalé“ tělo a
výkon. Ale hlavně o pohodu a lidský kontakt, který
tolik potřebujeme.
Začínáme ve čtvrtek 26. září 2013 v 19 hodin ve
sportovní hale.
Těším se na Vás
Jarka Burešová
s Petrou Pavlišovou
Každý čtvrtek ve sportovní hale v Osíku
TAE-BO
Patří k moderním druhům aerobního cvičení.
Tae-bo je pro všechny, kteří si chtějí vylepšit svoji
fyzickou kondici a zpevnit celé tělo. Každý trénuje
sám sebe, posouvá svoje hranice.
Cvičení je složené hlavně z kopů a úderů a je
koncipováno tak, že neustále zpevňujete zádové a
břišní svaly. Podporuje správné držení těla.
Dále se při cvičení Tae-bo zapojují svaly paží a
hýžďové svaly.
Tae-bo je úplně pro všechny, protože se řídí
filosofií "GET THE FIRST PLACE BY YOUR OWN" v překladu "Zvítěz sám nad sebou", jinými slovy
- nesrovnávej se s ostatními, bojuj, když ti něco
nejde, nevzdávej to!
Tae-bo je jednoduché cvičení bez složitých
choreografii.
Tae-bo je filozofie, pocení, ubírání na váze, získání
síly, vůle.
Tae-bo je efektivní formování a posilování celé
postavy.
Důraz je kladen na kvalitu, nikoli na kvantitu.
OSÍK DNES, Osecké noviny. Vychází 1x měsíčně. Vydává Obecní úřad v Osíku. Redaktoři: ing. Karel Rothschein, Josef Klouda.
Evidováno. Reg. značka 15/R2 pod č.j. 128/94. 450 výtisků. Tisk a grafická úprava Petr Dvořák - tiskárna Osík, tel.: 461 618 111. Bezplatné. [email protected] • www.osik.cz

Podobné dokumenty

Starosta města ocenil významné osobnosti

Starosta města ocenil významné osobnosti jsem oddával dva takové, které jsem kdysi vedl. Ti dva spolu byli od šesti let v oddíle, potom spolu asi osm let chodili

Více

Káva Teplé nápoje Nealkoholické nápoje Alkoholické

Káva Teplé nápoje Nealkoholické nápoje Alkoholické Intenzivní vůně malin a lesních jahod. V chuti se projevuje jak výraznější kyselinka, tak příjemně nasládlá chu rozmačkaných malin s cukrem. Vinařství Lahofer Morava Znojemská oblast zbytkový cuk...

Více

Cena města OlOmOuCe Cena za pOčin rOku 2012

Cena města OlOmOuCe Cena za pOčin rOku 2012 listovat katalogem k Cenám města můžete letos již posedmnácté. Za tu dobu se ocenění a uznání dočkaly desítky významných osobností spjatých s naším městem. Cenu města udělujeme napříč nejrůznějšími...

Více