Úvaha o interpretaci poezie aneb Dá se poezie přednášet tak, aby

Ú v ah a o i n ter p ret ac i p o ez i e
ane b
D á s e p o ez i e př e dn á š e t ta k , a by to p r o p o s l uc ha če ne by l a o tr av a č i n u da ?
(d r ob ná ú va ha )
I p r i n ci pá lo v i s e ně kd y př i h od í, že ne m á c o d ě la t , a ta k za č ne p ře m ý šle t .
O di va de l ní c h
p rá z d n i ná ch,
i n sp i ro vá n
če t b ou,
z ní ž
si
činí
z á pi s k y,
m ud r o va l
do ko n ce o t om , o če m n or má l ně ne př e mý š l í – o p ř e d nes u ( ne s ná š í p ř í še r n ý t e r m í n
„u mě le c k ý p ř e d ne s ”). A t ot o js ou vý s le d k y j e h o m ud ro vá ní. V č e t ně c it a ce u ká z k y
z o né če t b y:
/ .. . / Když d oz něl y p o sl edn í tó ny, Valdem ar z aboř il ru ce do kapes a dal s e d o
chůz e kole m st ol u. Na Ce cilii s e ji ž nep od íval, ba zdá lo se, že na ši př íto mn os t a ni
nep oz or uje. Pos kyto va l nám po hle d, tent okr át m i je ště m álo z nám ý, po hle d na lidi,
pro kter é hu dba je z ár oveň potra vou a jede m. Prom lu vil. A le neml uvil k nám , n ýb rž
k velikém u s hr omá ždě ní duš í přít om n ých i b udo ucích.
„S lyše li jste ? T vůrčí du ch n em ůže lidem dát i š lechet ně jšíh o dar u. Roz umě jt e
mi: dává nám vš ech n o! Do volu je nám m ys lit s i, ž e s trá n ku, kte rou h rajeme, při
hra ní sam i t vo řím e, ba že ji t voř íme i p ři p os lo u chá ní. N en í na s vě tě vět š í
dob roč in nost i. Ja k je dobr ý! Ja k je š tědr ý! H ra ji, a vypadám jako bych i mpro vi zo val
to, c o h raji, ja ko b ych jede n p o dr u hém nalézal t ó ny, příz vuky, ako rd y, melod ie.
Dá vá m i vše ch no: dí lo i ta je mst ví d íla. S volu je na ch víli, ab y s e jeho dí lo stalo
mým, ab ych s e ho já, He nni ngs en, zmo cnil jako s vé vlas t ní m yš le n ky, abych z ně h o
udě lal
s vo u
m yš le n ku.
T aková
š tědr os t!
Není
ji ch
m noh o,
těc h
hrdi nů
t ak
nez išt n ých. Větši n ou s i s vé ho gé nia ž á rlivě hlída jí. Z vou nás k něm u jako ch uď as y
k bo há čo vu st olu. Ale on, Mo zart, nám s vé h o gé n ia na de set min u t p ůjču je, p ů jču je
nám s vo u kr ás no u h račku boh atého dě cka. . . Cecilie, mám doje m, že jste mí st y
vytvořil a něko lik vl as tní ch takt ů. A pře ce: t o je nem o žn é. To m ož ná já jse m ně co
vytvořil s vým uche m, svým s rd ce m. ” / .. . /
Toh le js e m na š e l v D u ha me lo vě Za h r a dě še l e m . V e li ce s e t o p od o b á t o m u, c o
ří ká m já o p r á ve c h i nt e rp r e t a, n e c h ce -l i b ýt je n m ec ha ni c k ým „ čt ě c e m ” t e xt u, a ť u ž
pr o za i c ké ho ne b o ve r šů. N e p o s k yt uj e -l i o v še m a ut or t óni nu, j e ž j e i nt e r p r e t ov i
vla st ní,
pr oza i c k y
ř e č e no
–
ne r oz u mím -l i
m u,
pak
ne zb ý vá ,
ne ž
se
s t á hno ut
a t l um oč it t e xt „ ne os ob ně ji ”. Ne utr á ln ě : a ni t a k, a ni t a k. Ne bo je j ne c ha t b ý t –
ne oz v uč í -l i
m ne ,
v y ka st ro va n ý
po sl uc ha č i ?
(a
pr oč
ně k d y
je j
oz v u čo vat ?
d o k on ce
Al e
i k omp le t ně
ja k ým
p r á ve m
v y ka s tr o va ný !)
l ze
t a kt o
p ř ed ne s
cit o vě
p ř e d l ož it
To j e mo je op one nt ur a v ůč i ř e me s l n ým i nt e r p r e t ům, s c ho vá va jí c í m a b s e nc i
vla st ní h o zá ž i t ku, n eb o e xi st e nc i z á ži t k u f a l e š né ho, za sl u žb u b á s ní k ov i, e x hib ují ce
př i t om
na r c is ist i c k y
je n
krá s u
s vé h o
„ d ob ř e
p osa ze né ho
h l a s u”
a d od r žo vá ní
př e d ne s ov ý c h k on ve nc í , od v oze n ý c h z k va li t l it e ra t ur y a p oe z ie mi nul ý c h e p o c h.
V t a k i nt i m ní ob la st i, ja ko je o bl a st ci t o vá , se ni k d y ne m ůž e m e v yj á d ř i t za
a ut or a. M ůže me t l um o čit je n a je n s v oj e z á ž it k y na t é ma a ut or e m d ané . O d t u d to l i k
f al še u na ši c h ř e m e s ln ý ch i nt er p r e t ů če ho kol i v. Z vlá š tě d ne s , k d y hl a v ní m f ak t o r e m
int er p r et a ce t ex t ů s e st á vá m y šle n ka . A me l od i ka s l o v ní ho se s ku p e ní , je ho r yt m u s,
te m p o, d y nam i ka a po d . j so u je n p om oc n ým i p r ost ře d ky j e j í ho t l u mo če ní.
A p oc h op i t el ně : st e j n ý pr o ce s p r ob í há p a k m e zi i nt er p re t e m a p os l u cha č e m.
V k o ne čn é m vý s le d k u pa k má va zb a m e z i aut o r em a p os l u c ha č e m hr a ni c e
zna č ně r o zo st ř en é . T a k, ja k t om u má p ři v ní má n í umě ní b ý t.
( O t á z ko u z ů s t á vá p r o b l é m p ř e d n es u s t a r š í a s t a r é l it e r a t u r y a p o ez i e . D o m n í vá m s e ,
ž e i z d e u r č it é o p r o š t ěn í f o r m á l n í i n t er p r e t a c e s př ík lo n em k t l u m o č en í m yš l e n ky b ýt j e n ku
p r o s p ěc h v ěc i . )