Listopad 2014 - ČCE Valašské Meziříčí

NÁŠ ČASOPIS
Listopad 2014 / 159
Přišli k němu někteří ze saduceů – ti popírají vzkříšení – a otázali se ho: „Mistře, Mojžíš nám ustanovil: ‚Zemře-li něčí bratr ženatý, ale bezdětný, ať se s jeho manželkou
ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘ Bylo tedy sedm bratří. Oženil se první a zemřel bezdětný. Jeho manželku si vzal druhý, pak třetí a stejně všech sedm; nezanechali dětí a zemřeli. Nakonec zemřela i ta žena. Komu z nich bude tato žena patřit při vzkříšení? Všech sedm ji přece mělo za manželku.“ Ježíš jim řekl: „Lidé přítomného věku se žení a vdávají. Avšak ti, kteří byli hodni dosáhnout budoucího věku
a vzkříšení z mrtvých, nežení se ani nevdávají. Vždyť už nemohou zemřít, neboť jsou
rovni andělům a jsou syny Božími, poněvadž jsou účastni vzkříšení. A že mrtví vstanou, naznačil i Mojžíš ve vyprávění o hořícím keři, když nazývá Hospodina ‚Bohem
Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým‘. On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých, neboť před ním jsou všichni živi.“
(Evangelium podle Lukáše 20,27-38)
Milí přátelé, sestry a bratři,
vstoupili jsme do závěrečného období církevního roku, kdy přemýšlíme o posledních věcech člověka, o věčném životě, Božím soudu a Kristově druhém příchodu.
Minule jsem psal
o obrazu Božího lidu
jako nevěsty, jejímž
manželem je Hospodin. Ježíš používá pro
Boží království několikrát obraz svatební
hostiny. Vtipy o věčnosti, leckdy zajímavé,
ale
tímto
směrem
nejdou. Možná si lidé
dělají legraci z „nebe“
a „pekla“ právě proto,
že o tom dřív církev
obr. Vojta Heller, 9 let – Nebeská hostina
mluvila až příliš, a žel i dnes se mnozí křesťané uchylují k představám, které jsou karikaturou Boží skutečnosti, která nás dalece přesahuje, a to v lásce (milosti, milosrdenství) i v moci (Bůh může učinit víc, než si dokážeme pomyslet, nikdy neříkejme, že
Bůh něco musí nebo naopak nemůže). Možná právě kvůli zjednodušujícím představám (které umíme pochopit) se pro mnoho lidí stal nový či věčný život, vzkříšení
a oslavení vyprázdněným pojmem.
Když říká Kristus, že Bůh není Bohem mrtvých, ale živých, nemyslí tím, že mrtví
pro něj neexistují (a že ani nás nemají co zajímat), ale právě naopak. Ježíš tuto slavnou větu říká v rámci jednoho sporu – ne s farizei (ti se snažili o vroucí víru a pevné
následování všech Božích přikázání), ale se saduceji, kteří brali z Písma vážně jen to,
co se jim hodilo nebo čemu byli schopni věřit bez překročení vlastního stínu (o to jde
i dnes – ve víře se snažíme překročit svou představivost a uznáváme Boha jako toho,
kdo přesahuje náš rozum, který některé věci nedovede pojmout či uchopit).
Saduceové chtěli Ježíše zahnat do kouta, nebo snad chtěli, aby jim potvrdil jejich postoj (v tomto případě odmítnutí víry ve vzkříšení), a tak si vymysleli poněkud
absurdní příběh o několikanásobné vdově. Podle tzv. levirátního zákona (srov. Gn
38,8; Dt 25,5) platilo, že když zemřel nějaký muž, který neměl potomka, byl jeho bratr
povinen vzít si svou ovdovělou švagrovou a zplodit jí syna. Smysl tohoto nařízení byl
nejen v zachování rodu, ale také v tom, aby se o vdovu měl kdo postarat – děti se
totiž staraly o své zestárlé rodiče i materiálně, žádné důchody nebyly. (Jestli Vás to
zajímá, přečtěte si na toto téma pro ilustraci pikantní příběh v Gn 38.) Tehdy také platilo, že muž mohl mít více žen, ale žena nemohla být manželkou více mužů. Saduceové předpokládali, že jestli platí zákon, tak nemůže být vzkříšení, protože tam by už
zákon neplatil. U Matouše na tomto místě Ježíš říká: „Mýlíte se, neznáte Písma ani
moc Boží.“ Je vskutku krátkozraké popírat něco jenom proto, že to (ještě) nejsem
schopen pochopit. Tak jako Boží stvoření přesahuje naše schopnosti a představy (kdo
z nás chápe nekonečnost vesmíru?), přesahuje je i vzkříšení. Lidé, kteří se setkali
s Ježíšem, zakusili něco nového a velmi nadějného. A to platí takříkajíc dvojnásob pro
ty, kteří se s ním setkali jako se vzkříšeným.
Bible nám na jednu stranu jasně ukazuje, že to, co nás čeká, mnohonásobně
předčí naše představy (1Kor 2,9), protože půjde o úplně jinou realitu. Na druhou stranu nepopírá trvání mezilidských vztahů: láska nikdy nezanikne, zatímco jiné věci pominou (srov. 1 Kor 13). Myslím, že Ježíš nechtěl oslabit hodnotu manželství. (Jeden
bratr, který nemá s manželkou zrovna pěkný vztah, prohlásil: „Slíbil jsem věrnost až
do smrti – ale ani o minutu déle!“)
Ježíš mluvil o andělech poměrně často, a jeho představa vzkříšených lidí jako
andělů určitě stojí za zamyšlení. Podstatné je však to, že je-li Hospodin Bohem praotců a současně Bohem živých, jsou praotcové živi, a nejen praotcové: „před ním jsou
všichni živi.“
Kdysi jsem říkal, že bych chtěl mít na parte verš z Lukášova evangelia
(9,60): „Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a všude zvěstuj království
Boží.“ Manželka mi řekla, že by v tom případě můj pohřeb nerada vyřizovala, protože
2
č.159
Listopad 2014
provokaci při pohřbu málokdo přijme, aby si z ní vzal něco dobrého. Tou zvláštní větou odpověděl Ježíš tomu, kdo mu řekl, že chce nejprve pochovat svého otce a pak
ho bude následovat; asi je to nadsázka, v orientu a ve starověku je to věc naprosto
nemožná – nepochovat své rodiče. Je to hodně drsný pohled na lidský život: žít, a přitom být vlastně mrtev – to nemá právo říct nikdo z nás o nikom jiném, ale zkusme se
nad tím sami zamyslet. Kniha promluv zajímavého slovenského kazatele Daniela Pastirčáka má název z tohoto myšlenkového okruhu: „Zdravé telo v kóme“.
Jakoby opakem je Ježíšův výrok o těch, kteří jsou živi před Boží tváří: ti, kteří již
teď žijí s Bohem, ti už mu patří, už teď zakoušejí Boží příchod, a tak i nový život, který
nepodléhá fyzické smrti, ani rozporům našeho života (i rozumu) – to všechno je
v Božím království překonáno, přesaženo. Apoštol Pavel to říká podobně: Nikdo z nás
nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li, žijeme Pánu, umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu. (Ř 14,7-8)
Na svatební hostinu jsme pozváni i při každé Večeři Páně. Odpovídá tomu naše
nastavení, chystání, chování nebo i oděv? Při bohoslužbách předjímáme to, co bude
– to, co ví jen Bůh, ale co už zde můžeme zakusit a ochutnat: když slavíme bohoslužby, jako bychom se na chvíli na té nebeské hostině ocitli…
Na staršovstvu jsme se už po několikáté vážně zabývali debatou
o bohoslužebném pořadu: byl v našem sboru zaveden před dvanácti lety, mnozí si na
něj zvykli tak, že si to jinak skoro nedovedou představit, ale někteří se v něm či při
něm stále necítí dobře. Neobdrželi jsme žádný oficiální podnět, přesto se tím zabýváme, protože presbyteři naslouchají i tomu, co se ke mně nedostane (přitom se jedná o duchovní věci). Vězte, že nám to na staršovstvu není jedno. Snad se podaří
uspořádat nějaký širší průzkum veřejného mínění; určitě uspořádáme nějaké diskusní
odpoledne nebo večer.
Já osobně jsem rád, že mohu v mnoha věcech navazovat na promyšlenou činnost br.f. Jana Krupy, i v tom, že mohu sloužit bohoslužby podle formuláře, který mi
dává hlubší smysl a který je v souladu s tím, k čemu došli evangeličtí liturgové (např.
prof. Filipi) poctivým hledáním.
Když jsem hostem v nějakém sboru, vždy ctím místní pořad. Na druhou stranu
mi však přijde dobře, že když máme v našem sboru hosta, který se našeho pořadu
nedrží, tak si někteří lidé mohou prožít bohoslužby tak, jak to i u nás bývalo dříve,
a myslím, že to je také dobře a že v tom je také jistá hodnota.
Asi jde hodně o naše emoce, o to, jak se při bohoslužbách cítíme, a je důležité,
abychom se ve sboru cítili doma. Ale určitě nestojí za to se kvůli našim pocitům rozčilovat, a už vůbec ne křičet na druhé účastníky bohoslužeb (když se např. jedná o takové maličkosti, jako jestli se stojí při poslední písni či nikoli). Především si nesmíme
nechat rozbít to, co je v našem sboru krásné - oáza klidu (jak to nazvala jedna sestra), společenství lidí, kteří zde mají svůj domov, milovníků bohatší liturgie i jejích odpůrců.
Přeju Vám i sobě, abychom žili jako vzkříšení, jako ti, kteří patří Pánu.
Srdečně zdraví Váš Daniel Heller
Listopad 2014
č.159
3
Jubilanti ———————————————————————
Josef Adámek
Zdenka Barešová
Josef Hurtuk
Milada Dančáková
Věra Helimanová
Růžena Šmotková
Zdenka Bařinová
Emil Malučký
Staršovstvo —————————————————————
 Bratr farář Heller poděkoval za zastupování během svého studijního volna. Byl pochválen večer chval 17.10.2014. Povedl se sborový den s manželi Krupovými.
Staršovstvo děkuje brigádníkům, kteří uklidili kostel od pavučin a umyli velký lustr.
Bratr Koláček informoval o benefičním koncertu Marty Kubišové ve prospěch hospice Citadela, velké poděkování patří sestře Kopecké za organizaci koncertu.
 Pokračovala debata o bohoslužebném pořadu našeho sboru. Bratr Mikš připraví
dotazník pro všechny členy sboru jako podklad pro další jednání staršovstva. Dotazník bude anonymní. Následně bude na toto téma sborové odpoledne.
 Žádosti
- koncert basového G 13.11.2014 v 18.00hod v našem kostele - staršovstvo souhlasí,
- předvánoční trh „kreativních žen“ proběhne o nedělích 7., 14., a 21.prosince
v malém sále
- workshop (dílna dobrovolníků) pro Diakonii proběhne v rámci sborového dne
23.11.2014 - organizuje Alenka Hellerová
- svatba Kláry Kubičné a Jana Ondrašíka v sobotu 31.1.2015 ve 12.00hod - staršovstvo souhlasí
 Staršovstvo děkuje bratru Hellerovi za vypracování diakonického projektu (rekondiční pobyt ve středisku Sola Gratia), který byl podán na konvent.
 Bratr Mikš a Zajíček zajistí nabídky na zpracování projektu pro obnovu kulturní památky a objektu vyžadující zvláštní péči - tj. kostel a fara.
 Instalace A.Prčíkové 16.11. 2014 v Hrubé Vrbce v 15.00hod. Bratr farář Heller nabízí volná místa v autě.
 Sestra Eva Janírková zaslala finanční informace ke 2. listopadu 2014:
Pokladna: 24 990,- Kč, bankovní účet: 139 721,- Kč, saláry hotově září: 11 300,- Kč,
saláry bankou září: 17 850,- Kč, sbírky celkem září: 7 185,- Kč, z toho 1 775,- Kč
účelová, 2 915,- Kč na charitativní pomoc, 2 645,- Kč na Ukrajinu. Sbírka na Jubilejní toleranční dar bude vykonána 9.11. Sbírka na Ukrajinu bude uzavřena 16.11.
 z hospodářských záležitostí:
- Stav parkoviště - na základě konzultace s památkářkou ing.Hurtovou je domluveno přijatelné provedení parkoviště.
4
č.159
Listopad 2014
- Bratr Mikš přečetl sdělení památkového úřadu ing. Hurtové ohledně stavebních
úprav. Bratr Mikš odpoví památkovému úřadu. Ohledně plotu staršovstvo souhlasí
s návrhem, který přednesl bratr Mikš, tj. otevření prostoru u vstupu do kostela do
Blahoslavovy ulice.
- Proběhla diskuse kolem úpravy sborového sálu - bude pozvána architektka (dvě) úkol zůstává. Zadání pro architektku: zůstává pianino, harmonium nebude, řešit
osvětlení, nábytek pro stolování cca 40 osob, stoly umožňují jednoduché přeskupení do větších stolů či dočasné uklizení, podlaha?, dřevěné obložení stěn?, nátěry?
ze zápisu Tomáše Jelínka
Z časopisu Český bratr ————————————————
Aktuálně k současnosti
Bratři a sestry, přepisem z Českého bratra zveřejňujeme něco, co se nás,
zejména ty, kteří pracujeme nejrůznějším způsobem s počítačem, dotýká. Všichni jistě
vnímáme denně v TV i rozhlase znepokojující zprávy ze všech bolavých míst na mapě země okolo nás, počínaje Ukrajinou a zdaleka nekončící blízkým východem. Nyní
znovu jsme denně zahrnováni zprávami z Izraele, Iráku a Sýrie, města Kobani na
hranici s Tureckem. Z oblasti Kurdů, usídlených tisíciletí u hranic v pěti tamních okolních státech. Čtyřicetimilionovým etnikem, dosud bez vlastního státu. Nově používaný
termín Islámský stát (IS), který je chce okupovat a ničit, je trochu matoucí. Ale snad již
víme, že pod tímto názvem jde o ve světě sesbírané islámské extremisty nejhoršího
ražení.
Kdyby jen to – ale téměř každodenně se nám k tomu na obrazovkách počítačů
objevují nejrůznější hanlivé provokativní zprávy, dokládané fotografiemi i jinými obrazy z muslimského světa, případně nechutné vtipy. Jsou více než štvavé, ať již textem,
či obrazy, často až sadistickými. My sami je jistě (?) dále nešíříme a z počítačů je mažeme. Ale stačí to?
Zvažme, co všechno jsme nuceni vyslechnout jen o našem domácím etniku,
o Romech. Nedospěje to jednou i u nás ještě k horšímu? Můžeme to jako křesťané
snášet bez vyjádření vlastního postoje? Měli bychom si to ujasnit jak u problematiky
našich Romů, tak u daleko závažnějšího tématu našeho vlastního pojímání Islámu.
Proto přetiskujeme z Českého bratra 2014 č. 10, str. 15 následující text:
Prohlášení Společného hlasu
Iniciativa Společný hlas, fórum židů, křesťanů a muslimů v České republice,
jednoznačně odsuzuje jakékoliv zneužívání náboženství k šíření a ospravedlňování
nenávisti a násilí.
Zároveň odmítáme neoprávněné zevšeobecňování, které dnes u nás vede
k projevům nepřátelství vůči muslimům v České republice, ačkoliv místní muslimská
komunita se od islámského extremismu opakovaně jasně distancovala. Znepokojuje
nás šíření jednostranného negativního obrazu islámu v médiích, nevhodné výroky poListopad 2014
č.159
5
litiků (včetně hlavy státu) o islámu a populistické využívání protiislámských nálad
v předvolebních kampaních. Vyzýváme ke zklidnění společnosti, k spravedlivému
a vyváženému hodnocení každého člověka a k překonávání předsudků. Vážíme si
všech, kteří již k rozumnému dialogu a k pokojnému soužití jednotlivých skupin v naší
společnosti přispívají.
V Praze 23. září 2014:
Zuzana Amrani, muslimská obec v Praze
Tomáš Butta, patriarcha Církve československé husitské
Masorti Ron Hoffberg, rabín židovské komunity
prof. Tomáš Halík, Filosofická fakulta UK
doc. Pavel Hošek, ETF UK
Emir Omič, bývalý imám pražské muslimské komunity
Joel Ruml, synodní senior ČCE
Dr. Vladimír Sáňka, muslimská obec v Praze
Miloslav kardinál Vlk
doc. Zdeněk Vojtíšek, Husitská teologická fakulta UK
Sylvie Wittmannová, členka Rady federace židovských obcí
Evangelický časopis Český bratr
Úvodem
Vážení a milí redaktoři Našeho Časopisu (NČ). Když tak uvažuji, jak nesnadno
se vám někdy zajišťuje náplň do dalšího chystaného čísla, zpětně odrážejícího naši
sborovou činnost, téměř jako kronika, a kterou si jeho prostřednictvím můžeme alespoň připomínat, byť s měsíčním zpožděním, napadlo mě následující:
Daleko méně členů sboru proti NČ odebírá výborný celocírkevní časopis Český
bratr (ČB). Pravda, dražší, cca 300,-Kč/rok, ale na křídovém papíru, s barevnou obálkou a hlavně výbornou náplní. Cena je nejen technicky, ale především obsahem časopisu více než přijatelná! Jeho dnešní redaktorku, ses. Danielu Ženatou, manželku
našeho bývalého bratra faráře Dana Ženatého, jsme měli loni jako hosta na jednom
nedělním sborovém odpoledni. Takže se všichni, pravda, velmi dobře známe! Zvažujme tedy do budoucna jeho odběr! Ale pozor – o to mi nejde, však dál nahlédnete.
Přes to příznivé hodnocení se domnívám, že ti členové sboru, kteří ČB neodebírají, si jeho čísla jen málokdy vypůjčí od svých přátel. Možná se obávají, že se v
něm nějak při čtení ztratí, že ho stejně nepřečtou „od A do Z“. Nebojte se, já také ne.
Právě proto mě napadlo, že by jako pravidelná rubrika NČ mohla být uváděna
jakási kratičká recenze nejzajímavějších článků ČB z minulého čísla, aby si někteří
bratři a sestry časopis půjčovali od svých přátel alespoň pro to velmi aktuální z obsahu, byť měsíčně pozadu.
Za takový článeček jsem považoval třeba jednu vážnou zprávu z t.zv. „Nástěnky“ ČB - seznamující jinak čtenáře s pravidelnými rozhodnutími zasedání SR ČCE.
O tom však na jiném místě. Co tedy? Navrhuji, abychom v NČ pravidelně zveřejňovali
alespoň odkazy na 2 i více článků, které by neměly uniknout naší pozornosti a pro něž
6
č.159
Listopad 2014
by jistě stálo za to, časopis ČB si alespoň vypůjčit. Pro příklad:
Český bratr ročník 2014, číslo 10 .
Nosné téma Moderní doba – duchařina. Přes to, že „nosné“ a na první pohled zajímavé, mne zaujaly více články jiné:
Bible, Ondřej Macek, str.4. Když je kázání dlouhé, nudné... Z konce článku: „Možná
je chyba v nás farářích, že ze čtení Bible děláme vědu, že ji je těžké číst. Možná z nás
málo čiší, že je k životu“. Jestli pak to neplatí i na nás?
Bázeň před Hospodinem a strach lidský, kázání Josefa Součka, prvního synodního
seniora ČCE – výborné! (kráceno Lydií Roskovcovou – dcerou), str.5. Kdybych to byl
přečetl před biblickou hodinou ve středu dne 22.10., tak bych jistě tak hloupě znovu
nepřipomínal, jak jsem byli mnozí (ne všichni) vychováváni jako děti sice v „bázni“ ale dětsky pojímané jako skutečný lidský strach z Boha. Tu máš – tupče...
Staré a nové duchařinky, Jiří Hoblík, str.7. Není od věci přečíst, ale neočekávejte
nějakou senzaci, spíše odbornost (psychiatrie a psychologie), zejména v článku následujícím (Prokop Remeš, Ondřej Kolář). I br. Fojtů st. připomenul na bibl.hod.
Nástěnka, SR 19.8. a 9.9., str.13 a dál. Zajímavé zprávy, mezi jinými – článek v NČ
na jiném místě, tedy pokud bude zveřejněn, za což bych se přimlouval.
Josef Souček, 10.10.1864-7.6.1938, Lydie Roskovcová, str. 21.až 25. Stojí za to poznat blíže našeho prvního synodního seniora z historie i osobních vzpomínek.
Jan Čapek 80, staršovstvo FS ČCE Liberec, str. 32. Pro mne osobně zajímavý článek
– br. Čapka (již důchodce) si v Liberci vždy rád vyslechnu pro velmi civilní projev i při
náročném „veršovém“ biblickém základu.
Rozhovor církve o hospodářské soběstačnosti sborů a samofinancování, Usnesení 4. zasedání 33. synodu, br. Pavel Stolař, str. 33, 34. Rozhodně nutno probrat
i více než jen společně s bratry z Velké Lhoty při letošním podzimním (předvánočním)
setkání. Možná zase při sborovém večeru stejně, jako jsme to „startovali“. Přece
chceme znát byť jen dílčí výsledky.
Dál raději ne – jsem na str. 36 z 51 a ČB zde ještě nekončí.
Pavel Hromádka
Pozvání ———————————————————————
Přátelé,
přijměte prosím pozvánku na přednášku MARKA ORKO VÁCHY, kněze, biologa
a přednostu Ústavu etiky na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Přednáška bude
"o začátku a konci lidského života", s důrazem na stále aktuálnější téma - eutanazii.
Je eutanazie civilizační chorobou, nebo řešením neřešitelného? - Pohled na eutanazii
není černobílý. Marek O. Vácha má dar nahlížet na nově kladené otázky naší společnosti z více úhlů a ukázat jiný pohled i člověku "který má jasno".
Přednáška se koná v sobotu 15. listopadu ve 14 hod v kongresovém sále
U doktorů ve Valašském Meziříčí (Zašovská 778, na domě nápis "numeri").
Jste zváni!
Marie Popelářová
Listopad 2014
č.159
7
Událo se ve sboru
—————————————————
Ora et labora
Může si rolník odpočinout na poli, pilot v letadle a farář v klášteře? Pokud neoře, neřídí, nekáže, tak ano. Je v prostředí, které zná a užívá si je. Takto zvolil systém
regenerace bratr farář Jan Krupa a vykládal nám o tom na sborové neděli 26. října.
Využil možnosti strávit měsíc v klášteře Benediktinů v Rajhradě. Tedy soustředění se,
modlitba, práce.
Soustředění při pravidelné četbě
Písma svatého, vyhrazený čas na modlitbu a práce spojená s životem a potřebami klášterního společenství. Ranní
modlitby a četba Písma začínají v 5.30.
Navazuje na ně mše. Součástí každé
mše je eucharistie – vysluhování Večeře
Páně - konaná v klášteře pod obojí způsobou. I evangelický farář Jan Krupa přistupoval k přijímání na základě rozhovoru s převorem kláštera Augustinem Gazdou,
který prohlásil: „Věříš-li v reálnou přítomnost Ježíše Krista u Večeře Páně, pak nemám s vysluhováním problém“. Vysluhují dva vysvěcení kněží z celkového počtu šesti
mnichů žijících v klášteře. Druhé soustředění při četbě a modlitbě je ve 12.30 před
obědem, závěrem dne v 19 hodin je třetí soustředění. Vyvrcholením bylo slavení Velikonoc v kostele sv. Petra a Pavla. Byl to silný zážitek i díky vizuálnímu vjemu. Při sobotní vigilii jsme byli shromážděni před kostelem a společně postupovali od vchodu
kupředu za jeho postupného osvětlování a četbě textů z Bible od Starého zákona
s vyvrcholením v Novém zákoně.
Heslo benediktinů, modli se a pracuj, pak ve druhé části naplňují bratři
v klášteře při přestavbě celého velkého komplexu budov, které byly používány jako
vojenský sklad, dále starost o hospodářská zvířata a rostlinnou výrobu. Klášter je samozásobitel, sami si vaří, jen v malé míře přikupují některé potraviny, např. hovězí
maso. Tuto činnost je nutno konat v montérkách, zejména při zabijačce, na které se
bratr farář aktivně podílel. Byl tam letos přes Velikonoce, a tak před svátky byl úklid
generální. Krom fyzické práce je i práce pedagogická, jezdí odpoledne vyučovat náboženství a slouží mše po okolních farnostech.
Ve čtvrtek odpoledne není žádný program v klášteře. Byl zájezd do Brna na divadelní představení, někteří jeli v riflích, někteří v sutanách. Volna využívají dle svého
zaměření a osobních potřeb.
Benediktinský řád byl založen v 6. století v Itálii, na Moravu přišel v 11. století.
Nejstarší je Břevnovský klášter, od kterého se osamostatnil rajhradský před 200 lety.
Bydlení je typu hotelového s koupelnou a wc. Může je využít i necírkevní osoba
s dobrovolným programem vůči klášteru, jen za účelem pohledu s odstupem na vlastní životní způsob.
Daniel Košťál
8
č.159
Listopad 2014
Večer chval
V říjnu se konal v našem kostele poprvé Večer chval. O tom, co je to za setkání a jaký má význam, jsem psal v úvodníku minulého čísla Našeho časopisu. Jsem
rád, že někteří z Vás přišli a že to někoho potěšilo. Jedna mladá sestra mi řekla, že se
v našem kostele ještě nikdy tak dobře necítila. Jiný bratr řekl, že nás Bůh v životě zahrnuje takovým požehnáním a tolika dobrými věcmi, že jen můžeme být vděčni (a to
je člověk, který má velké důvody ke smutku) – a že máme využít každou příležitost
k tomu, abychom Pána Boha chválili. Jsem rád, že se zase můžeme o trochu otevřít a
že někteří mohou najít to, co jim u nás ve sboru dosud chybělo. Měl jsem radost
z odhodlání sester a bratří z římskokatolické církve a z Bratrské jednoty baptistů konat
tyto večery společně – nebyl to můj nápad, ale vždyť se to tak nabízí! Je to výborná
příležitost na cestě k jednotě; třeba se ještě další přidají.
Jsem vděčný za to, že vznikla atmosféra vroucí a přitom svobodná. To není
samozřejmost. (Bývá to tak, že čím víc se člověk do něčeho ponoří, tím víc si přeje,
aby to ostatní cítili stejně nebo aspoň podobně.) Kéž by to tak zůstalo, jak píše
apoštol: Kde je Duch Páně, tam je svoboda. (2Kor 3,17)
Při večerech chval je dost prostoru pro osobní modlitbu i pro modlitbu společnou, i ve formě opakujících se písní, kdy se člověk může před Bohem ztišit, ponořit se
do jeho přítomnosti, nechat běžet své myšlenky (k Němu). Je to příležitost nechat
k sobě promluvit určitý text, obraz nebo podobenství a připustit si je k tělu. Tentokrát
to byla nádherná a silná slova proroka Ozeáše (2,16-25; 6,1-6; 11,7-9) a jeho obraz
Boha jako ženicha a nás jako nevěsty – ve kterém jsme jednak „kolektivně“ (jako Božího lid), jednak jako každý z nás (jako ta či ten, kterou či kterého si Bůh zamiloval).
V čase krize vztahu se Bůh podle proroka nechová jako uražený a zneuznaný manžel, ale jako někdo, kdo silou své osobnosti zvládne nevěru druhého, a nabízí lásku
dokonce podloženou věčnou smlouvou. Chce si nás zasnoubit věrností (jeho věrnost
je silnější než naše), milosrdenstvím a slitováním (odpouští nám a má nás rád), ale
překvapivě i spravedlností a právem – to se týká druhých lidí, vztah k Bohu totiž nelze
prožívat v izolaci od druhých – nelze říci „miluju Boha, ale lidi nemusím“. Smlouva
s Hospodinem nás navíc zavazuje k tomu, abychom se zasazovali o spravedlnost a
právo.
Právě společné chvály, i jako žánr písní, nám pomáhají připustit si ten rozměr
vztahu blízkosti a lásky, a dojít v něm zase o kousek dál. Říkávám snoubencům: Nemůžete k druhému mít takové očekávání, že bude dokonalý, to je jedině Bůh. A právě
i pro to, aby se člověku dařilo v manželství, je třeba žít a prožívat vztah s Bohem, a
pečovat o něj, věnovat mu čas. Chvály nám pomůžou říct Bohu věci, které bychom
sami neformulovali, položit se na tu rovinu blízkého a intimního vztahu s Bohem.
„Romantický“ vztah k Bohu je dar, ale má svá úskalí. Je důležité, abychom svůj vztah
s Bohem prožívali, ale také reflektovali: aby nebyl založen jen na emocích. Až se bude příště večer chval zase konat, přijměte pozvání a přijďte s otevřenou myslí i srdcem.
(Plná verze toho článku je na našich webových stránkách.)
Daniel Heller
Listopad 2014
č.159
9
Děti, dorost, mládež —————————————————
Víkendovka podzim 2014
V sobotu 25.10. jsme odjeli na víkendovku, která se konala u Bojkovic poblíž
Žítkova kousek od hranic se Slovenskem.
Téma bylo humanitární pomoc. První den
jsme došli do CBA (centrum branných
aktivit). Cestou po nás sice stříleli proruští separatisté, ale nakonec jsme získali
kód a unikli jsme jim. V komplexu byla
docela zima (i když se pořád topilo). Na
zdi byla vystavena „ákáčka“ a jiné zbraně. Další den se plnily různé disciplíny.
Jídla si každá skupinka dělala sama (na
začátku všichni dostali příděl). Třetí den,
jako vždy, se šlo na túru. Poskytovali jsme humanitární pomoc na Ukrajinu (Slovensko). Cestou se plnily úkoly. Nakonec jsme zachránili rodinu, které rozbombardovali
barák. V noci se hrály sardele. V úterý se začalo pakovat a šlo se zase na nádraží do
Bojkovic. Na faře ve VM jsme měli oběd, který jsme si nemuseli připravit (juchů :P).
Poté jsme navštívili staré paní ze sboru a zazpívali jim. Na faře si všichni vzali batoh a
rozutekli se.
Pavel Jelínek
10
č.159
Listopad 2014
Domácí péče – Žerotínova 319
757 01 Valašské Meziříčí
telefon: 737 966 347
č.účtu:1855020319/0800
[email protected]
www.diakonievm.cz
Hospic Citadela - Žerotínova 1421
recepce: 571 629 084
fax: 571 629 085
č.účtu: 94-2556380247/0100
[email protected]
www.citadela.cz
Pozvání
Dne 23.11.2014, tedy v rámci sborového dne, bude tradiční káva po bohoslužbách
zpestřena výrobou dárkových tašek pro Diakonii.
Přijďte se naučit vyrábět praktické dárkové taštičky a zároveň přispějte na dobrou věc.
Vyrobené tašky se budou prodávat při benefičním koncertu pro Diakonii a výtěžek
z jejich prodeje se použije na nákup auta pro ošetřovatelskou službu. Nezapomeňte si
vzít s sebou jednu bramboru (syrovou). Ovšem i ten, kdo přijde bez brambory, je
srdečně vítán.
27. a 28. 11. 2014 od 16 do 19 hodin proběhnou v Diakonii tvůrčí dílny.
Kdo se chce zúčastnit tvorby dárkových tašek pro Diakonii a nemůže se zúčastnit
sborového dne, je srdečně zván v tomto termínu do Diakonie – střediska ve Valašském Meziříčí na Žerotínově ulici. Nezapomeňte si vzít s sebou jednu bramboru .
5. prosince 2014 v 18 hodin
proběhne v našem kostele již tradiční benefiční koncert pro Diakonii.
Zpívat a hrát budou žáci a učitelé ZUŠ ve Valašském Meziříčí. Srdečně Vás zveme
k poslechu krásné hudby. Pojďte vstoupit do adventu s krásnou hudbou a zároveň
podpořte mladé hudebníky a jejich prostřednictvím činnost Diakonie. Výtěžek koncertu je určen na nákup auta pro ošetřovatelskou službu Diakonie ve Val. Meziříčí.
Zároveň hledáme dobrovolníky, šikovné hospodyňky, které by napekly nějakou tu
buchtičku či sušenku pro účinkující děti. Dejte prosím vědět, kdo je ochoten něco připravit, nejpozději do 3. prosince A. Hellerové na faře nebo na tel. 732207280.
Alena Hellerová
Listopad 2014
č.159
11
Bohoslužby:
9.11. neděle
9.30
pravidelné bohoslužby
16.11. neděle
9.30
pravidelné bohoslužby
23.11. neděle
9.30
sborový den - bohoslužby s večeří Páně,
14.00
- vzpomínání na prázdniny
30.11. neděle
9.30
1. adventní, bohoslužby s večeří Páně
7.12. neděle
9.30
2. adventní, pravidelné bohoslužby
Další program v našem kostele:
12.11. středa 18.00 - Beta kurz
27.11. čtvrtek 18.00 - sborový večer s celocírkevním
kantorem Ladislavem Moravetzem
5.12. pátek
18.00 - Benef. koncert ZUŠ pro Diakonii
Úřední hodiny:
kdykoli dle dohody
Farář Daniel Heller
mobil: 777 342 910
pevná linka: 571 161 561
[email protected]
Pastorační pracovnice
Věra Tyralíková
mobil: 723 981 253
Pokladník Eva Janírková
mobil: 777 344 994
Adresa sboru:
Pravidelný týdenní program:
Středa
18.00
biblická hodina
Čtvrtek
15.30
náboženství
Pátek
18.00
mládež (dle dohody)
Neděle
8.45
nácvik sborového zpěvu
9.30
bohoslužby
Bohoslužby v domově důchodců v Podlesí:
Neděle co 14 dní ve 14.00 hod.
farář Daniel Heller 9.11., 7.12.
- pro zájemce sraz u kostela ve 13.30 hod.
Blahoslavova 3
757 01 Val. Meziříčí
telefon do kanceláře:
571 161 560
e-mail: [email protected]
číslo účtu
u Poštovní spořitelny:
190396260/0300
http://valasskemezirici.evangnet.cz
NÁŠ ČASOPIS
Vydáno 9. 11. 2014
Příspěvky, ohlasy
a připomínky přijímá:
Anna Jelínková
Palackého 420/21
757 01 Val. Meziříčí
mobil: 721 935 185
[email protected]