číslo 3 - Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola

Ročník I
Číslo 3
Duben 2014
SZŠ 5. května 51
Milí čtenáři,
nacházíme se na konci třetího čtvrtletí, takže zejména maturanty
čeká nejnáročnější období studia, jak se můžete dočíst v Anketě
(str. 12). Doufám, že si i v tomto rušném období najdete čas na
třetí číslo našeho časopisu. V rubrice Osobnost pod mikroskopem
(str. 3) se setkáte s životním příběhem, který vás přesvědčí o tom,
že v našich životech je skutečně nejdůležitější zdraví, proto bychom případný nezdar u maturity měli brát jako zkušenosti a
ponaučení, nikoliv tragédii, na které stojí svět. Až půjdete slavit
úspěšné dokončení středoškolského studia, možná se při výběru
restaurace necháte inspirovat naší reportáží ze stylové restaurace
Fish and Chips, do které se vydala parta angličtinářů (str. 7). Dění
na naší škole tradičně mapují Zprávy z „domova“ (str. 1, 2, 4) a
v tomto čísle také rubrika Akce „na jedničku“ (str. 5), za kterou
považujeme módní přehlídku, pořádanou druhým ročníkem kosmetiček. Požádali jsme organizátorku akce, paní profesorku Helenu Jirkovskou, o zhodnocení půlroční práce a ohlédnutí za podobnými aktivitami v historii naší školy. Na závěr tohoto editorialu
bych vás ráda upozornila na změnu, která se týká poslední stránky
našeho časopisu. Místo soutěže v doplňování stripu máte nyní
možnost vyhrát dva lístky do kina tak, že nafotíte své spolužáky,
učitele či jiné zaměstnance naší školy, jak konzumují Drobky (nikoliv drobky!). Zajímají nás momentky i fotky stylizované. Tuto
rubriku bude mít na starosti nová redaktorka Veronika Sekyrová,
kterou tímto vítám mezi námi a přeji jí hodně tvůrčího elánu i
podnětů ke psaní. A zároveň vás čtenáři vyzývám, abyste i vy
zapřemýšleli o tom, zda nechcete rozšířit redakční zázemí Drobků.
Rozhodně jste vítaní!!!
Michal Rokos z 1. LB přebírá cenu od paní ředitelky
Vyhlášení výsledků soutěže proběhlo 12. března ve druhé vyučovací hodině. V učebně A214 se rozezněla Smetanova Vltava, která
dala netradičnímu začátku studentské rady slavnostní ráz. Po
úvodním slovu hlavní pořadatelky soutěže byli oceněni autoři
nejlepších fotografií. Nejvíce chvály si vyslechl Patrik Kristián ze 4.
ZB, u jehož fotografií porota ocenila originalitu i kvalitu.
S výslednými kolážemi fotografií byla spokojena nejen porota a
soutěžící, ale také zástupci z ostatních tříd, kteří se vyhlášení
účastnili. Nyní je můžete zhlédnout na schodišti v budově A.
Pokud si je budete prohlížet pozorně, je zcela možné, že jste i VY
stáli modelem, aniž byste o tom věděli.
Veronika Sekyrová, 3. LB
Pavlína Vočková
Fotografická soutěž
Připravili jsme pro vás krátký rozhovor s Patrikem Kristianem,
vítězem fotografické soutěže.
Jak určitě všichni víme, na naší škole probíhala fotografická
soutěž, jejíž pořadatelkou byla paní zástupkyně Ing. Helena
Marešová. Soutěž již skončila a nejlepší fotografie byly oceněny,
ale jak vlastně soutěž probíhala? Chystá se její další kolo? To vše
a spousta dalších informací nám prozradila sama pořadatelka.
„Chtěla jsem, aby na chodbách byly aktuálnější fotografie, které
budou vystihovat současný život na škole. Máme i nové obory,
které na původních fotografiích nejsou zastoupeny,“ uvedla paní
zástupkyně a dodala, že jí s propagačním plakátem pomáhala
dcera, která studuje vizuální tvorbu.
Soutěž probíhala od 22. listopadu 2013 do 30. ledna 2014. Celkem došlo 128 fotografií a bylo oceněno deset nelepších. V komisi zasedala paní ředitelka PhDr. Mária Janáková, Ph.D., paní zástupkyně Mgr. Helena Bernardová, paní profesorka Mgr. Pavlína
Vočková, předsedkyně studentské rady Jana Neterdová ze 4. LB a
také pan Jan Vacek, který reprezentoval odborný názor a s naší
školou není nijak propojen. Většině fotografií by se podle porotců
dala vytknout horší kvalita a také neostrost. Ovšem jednalo se o
první ročník soutěže, ve kterém se s nedostatky musí počítat.
„Jsme rádi, že se studenti zúčastnili a do budoucna se musíme
zamyslet nad tím, jak zvýšit kvalitu provedení fotografií. Určitou
možnost skýtá dozvědět se více o fotografování například formou
workshopu,“ řekla paní zástupkyně Marešová.
Patriku, vaše fotky byly originální. Proč jste zvolil zrovna tento
styl fotografií?
Chtěl jsem, aby zachycené osoby nebyly příliš konkrétní. A druhým důvodem byl fakt, že jsem měl málo světla.
Jak dlouho se fotografování věnujete?
Asi tři roky.
A jaký máte fotoaparát?
Zrcadlovku, byl to dárek od mámy. Příslušenství jsem si pak už
kupoval sám, ale je zajímavé, že jsem za něj dal mnohem víc
peněz než máma za samotný přístroj.
Takže focení není zrovna nejlevnější koníček. Prozradíte, co
fotíte nejraději?
Jednoznačně krajinky.
Když jste měl úspěch ve fotografické soutěži, žádají vás teď
spolužáci či spíš spolužačky o fotky „na přání“?
Už podruhé budu fotit naší třídu. Jsem rád, že se jim moje fotky
líbí a že budeme mít památku.
Děkuji za rozhovor a pokud si Drobky přečtete pozorně, najdete
v nich možnost opět si ve focení zasoutěžit.
Pavlína Vočková
1
Zprávy „z domova“
Sbírám! Sbíráš?
Již podruhé se k nám na školu dostavili manželé Kačabovi se svou
dcerou Kristýnkou, pro kterou u nás sbíráme víčka. Jejich druhá
návštěva se uskutečnila 24. ledna 2014. Milé hosty přivítala naše
paní ředitelka spolu s paní zástupkyní Ing. Helenou Marešovou.
Na setkání jsme nechyběli ani my ze školního časopisu.
Kristýnka a zejména její rodiče měli z víček velkou radost a všem,
kteří se sbírky účastní, moc děkují. A jak peníze z víček pomáhají?
Kristýnku bohužel nepotkal ten nejšťastnější osud, a proto je kvůli
svému postižení odkázána na invalidní vozík. Potřebuje pravidel-
ně jezdit do lázní, kde intenzivně rehabilituje. Pojišťovna však
většinu z toho nehradí, takže výtěžek ze sbírky může Kristýnce
pokrýt část nákladů.
Dříve jsem asi jako většina z vás vyhazovala pet lahev i s víčkem
do kontejneru na plast, někdy dokonce do směsného odpadu.
Dnes už ne. To, co se někomu může jevit jako zbytečnost, je pro
někoho jiného nadějí, a proto tímto všechny prosím: sbírejte s
námi víčka a pomozte touto drobností Kristýnce.
Kristýna Veinlichová, 4. LB
Na tento článek navazuje rubrika Osobnost pod mikroskopem, ve kterém vám představíme paní Kačabovou.
Psychologická soutěž
V pátek 14. února 2014 se od druhé vyučovací hodiny konala na naší škole každoroční psychologická soutěž. Tématem letošního ročníku
byla myšlenka „ Hrdinství není přežitek“. Z několika tříd byly vybrány nejlepší psychologické práce, které poté byly prezentovány v kinosále
(A303) před studenty a profesory. Hlavní pořadatelkou této soutěže je paní profesorka Mgr. Vladimíra Kršková.
Já sama jsem měla tu možnost trávit celé dopoledne na této velice zajímavé školní akci. A také jsem zhlédla všechny práce, které se zde
přednášely. Zahajující slovo měla sama pořadatelka, dále ji svým proslovem doplnila paní ředitelka a moderátorka celé soutěže paní profesorka PhDr. Jana Bělonožníková. Musím uznat, že smekám před odvahou soutěžících, protože zejména na poslední dva čekaly nepříjemné
nástrahy. Jednomu soutěžícímu na chvíli vypověděl službu mikrofon a poslední soutěžící zase rozhodila skupinka studentů svými posměšky.
Samozřejmě i ostatní soutěžící obdivuji za jejich odvahu, ale přece jen měli publikum o něco tišší a pozornější a mikrofon byl zcela funkční.
Prezentace byly opravdu velice poutavé a člověk byl doslova překvapený tím, jak se z jednoho hlavního tématu dokáže rozrůst větev několika dalších témat, která se od sebe obsahově lišila.
Jedna prezentace pojednávala o názoru na hrdinství, který se postupem času ve vývoji lidstva měnil. Nemohly chybět ani práce, které se
zabývaly skutečnými příběhy, např. nevidomým horolezcem, který se hrdinsky staví ke svému handicapu a jde si za svými sny, nebo kamarádem jednoho ze soutěžících, který bojoval s vážnou nemocí. Také zde bylo několik anketních prezentací, které poukazovaly na názory
obyčejných lidí z davu. Jedna ze soutěžících se blýskla příspěvkem v úvahové formě. Jak se tedy můžete z tohoto mého shrnutí dočíst, program byl opravdu nabitý a těm, kteří sem coby publikum letos nezavítali, mohu jen doporučit, ať soutěž příští rok určitě navštíví, protože se
zde mohou leccos dozvědět a také sdílet názory soutěžících, kteří to opravdu neměli jednoduché.
Na detaily jsem se zeptala Mgr. Vladimíry Krškové.
Proč bylo vybráno toto téma?
„Téma psychologické soutěže stanovují zástupci z celostátní
katedry psychologie. Já se téma soutěže dozvídám na konci předešlého školního roku.“
Kolik bylo účastníků?
„Letos se účastnilo sedm studentů.“
Jaký druh prací si mohli účastníci zvolit?
„Prezentaci nebo video.“
Kolik času má účastník na přípravu prezentace či natočení videa?
„Studenti měli na přípravu čas od září do konce listopadu. Pak
probíhalo v některých třídách výběrové kolo. Účastník, který byl
vybrán do soutěže, měl samozřejmě čas až do února na zdokonalení práce.“
V čem většinou soutěžící chybují?
„Nejčastěji ve vzhledu prezentace nebo videa. Některé práce
nebyly dost čitelné, vzhledem k pozadí a písmu práce.“
Z koho se skládá komise?
„Tentokrát se komise skládala ze čtyř profesorek a tří studentů.“
Otázka pro člena poroty Dominika Maršíka z 3. LB:
Jak je složité se dohodnout mezi porotci?
„Myslím, že obecně to těžké je, ale zrovna v letošním případě
jsme měli téměř jednoznačný názor, takže rozhodnutí o vítězi
proběhlo rychle.“
Otázka pro vítězku Ilonu Bednářovou z 3. ZA:
Jak se ti líbilo téma?
„Téma mi nebylo vůbec blízké, musím přiznat, že loňské se mi
líbilo více. Práci jsem pojala ve formě prezentace, protože je
dělám ráda. Celkově mi toto téma dalo dost zabrat a strávila jsem
nad ním docela dlouhou dobu.“
Veronika Sekyrová, 3. LB
2
Osobnost pod mikroskopem: Václava Kačabová
To, že život s postiženým dítětem není jednoduchý, je asi jasné každému z nás. Těžko si však dokážeme představit, jak moc náročná je
celodenní péče o takové dítě a kolik je potřeba fyzických i psychických sil. Alespoň trochu nám to v následujícím rozhovoru přiblíží paní
Kačabová, maminka dvanáctileté Kristýnky, která trpí dětskou mozkovou obrnou a je od narození upoutána na invalidní vozík.
Ranou péči, kde pomáhají takovým rodinám, jako jsme my - radí a
pomáhají zvládat celou tu situaci. Pomůžou vám a poradí, na
jakého lékaře je třeba se obrátit nebo na jaké pomůcky máme
nárok.
Máte nějakou radu, jak se dobře vypořádat s překážkami osudu?
To je velmi těžké říct, je to určitě hodně náročné a každý to nezvládne. Člověk se musí naučit vstát, jít dál a bojovat, nic jiného
vám ani nezbývá. Čas od času se musíte pořádně odreagovat,
protože psychika dává hodně. Člověku se v takových chvílích
naprosto změní priority. Uvědomíte si, že zdraví je přednější než
všechno ostatní. Je to opravdu náročné, a proto vlastně ani neodsuzuji rodiče, kteří dají své dítě do ústavu, někdo to prostě nezvládne. Když to chcete zvládnout, musíte zatnout zuby.
Máte jen Kristýnku, nebo více dětí?
Jelikož jsem po druhé vdaná, tak z prvního manželství mám dvě
dcery 16 a 25 let a manžel jednu dceru 23 let.
Jaký mají sourozenci mezi sebou vztah a jak musíte jako matka
zohledňovat Kristýnčin handicap?
Velice hezký, Kristýnka je poznává i po hlase a má velkou radost
když je vidí. Nejraději má ale tu 16letou, ta s námi ještě bydlí a
dokáže se na ni i pěkně rozčílit, když si jí chvilku nevšímá.
Prý při vašem vytížení zvládáte ještě i studovat. Kdy jste začala a
co vás k tomu přimělo?
Začala jsem studovat v září 2011 a přiměla mě k tomu dnešní
doba. Chtěla jsem pracovat i jen na zkrácený úvazek, ale každý
zaměstnavatel si našel vždy nějakou výmluvu, aby to nevypadalo
jako diskriminace. Měla jsem třeba možnost uklízet v domácnostech, ale manželský pár, který vedl tu uklízecí agenturu, se ke
mně nezachoval zrovna nejlépe, a tak jsem si řekla, že začnu
studovat, abych nemusela být závislá na jiných a mohla mít svůj
podnik nebo rodinnou firmu.
Který předmět máte nejradši a který naopak?
Možná se to bude zdát zvláštní, ale nejraději mám informatiku.
Hrozně ráda cokoli tvořím, ať ručně nebo na počítači. Např. různé
prezentace nebo videoklipy, koláže z fotek atd. Nemůžu přesně
říct, který předmět se mi vůbec nelíbí, skoro každý rok jsme měli
jiné učitele, takže oblíbenost byla dle učitelů. Jenže už jsem trochu starší, takže studium beru trochu jinak než v sedmnácti. Až
když jste starší, tak zjistíte, že i to, co nemáte rádi, si musíte oblíbit, pokud vám to přinese nějaký prospěch nebo možnost lepší
práce.
Co vy osobně považujete za nejlepší odpočinek, relax?
Já osobně mám ráda masáže a vířivky, tak pokud se někam takto
dostanu, tak si to pořádně užiji. Ale zrovna tak si užiji, když jsem
třeba dvě hodiny jen sama a procházím se v přírodě nebo ve
městě nebo v nějakém obchodním centru. Ráda si sama jen tak
na chvilku sednu a čerpám sílu a energii kolem sebe.
Dokážete si bez starostí užít chvíle, když nejste s Kristýnkou,
nebo vás myšlenky táhnou k ní?
Musím se kolikrát nutit nemyslet na to, co je doma, kolik starostí
a povinností tam je. Co musím zařídit, kam zavolat a kam dojít,
vše je většinou spojené s rodinou, ať je to Kristýnka nebo jiná
dcera. Pokud máte jednou děti, tak vám myšlenky vždy zabloudí
tím směrem a nemusejí být nijak handicapované.
Co vám v poslední době udělalo radost?
To je pro mě nejtěžší otázka. Snad to, že se šestnáctileté dceři
trošku zlepšil zdravotní stav, že nejstarší dcera nemá po gynekologické operaci rakovinu, že Kristýnka udělala zase trochu pokrok
v komunikaci nebo že se nám ozývají noví a noví sběrači víček.
Na začátek nám prosím prozraďte, jak dlouho sbírka víček vůbec
probíhá?
Sbírka se rozběhla v září roku 2012, sbíráme už tedy asi rok a půl.
A jak dlouho se sbírce věnuje naše škola? Z předchozích čísel
školního časopisu víme, že tu pro víčka nejste poprvé.
To nejsme. Vaše škola se zapojila někdy během podzimu a zimy v
roce 2012. Oslovila mě jedna žákyně, která sem už nechodí, našla
si nás na internetu přes facebook.
Je asi těžké říct, kolik víček se už vybralo, ale mohla byste nám
prozradit, jak přesně vybrané peníze Kristýnce pomohly?
Peníze z víček hradí Kristýnce pobyt v lázních, kde může velmi
intenzivně rehabilitovat, což je pro ni velmi důležité. Na první
lázně jsme nasbírali asi šest tun víček a trvalo to přibližně deset
měsíců. Na druhé lázně jsme dostali finanční příspěvky od různých dárců a na třetí lázně teď sbíráme a jde to mnohem rychleji.
Zatím jsme odevzdali šest tun víček a další tři tuny ještě máme.
Lidé na naší škole se o osud Vaší dcery zajímají. Mohla byste
nám popsat, jak vypadá Kristýnčin obyčejný den?
Ráno jde do školy asi kolem osmé až půl deváté a je tam asi do
dvou. Ve škole se učí hlavně samoobsluze. Učí se sama jíst, pít a
chodit na toaletu. Také tam hrají hry. Mají tam speciální iPady od
Appelu, které cvičí jemnou motoriku a myšlení. Odpoledne je ze
školy většinou unavená, tak doma odpočívá a dívá se na pohádky
nebo na sport. Někdy si hraje.
Co má Kristýnka ráda? Čím jí zaručeně uděláte radost?
Velkou radost má z lumpáren, třeba když nám sebere mobil nebo
klíče. Také ji baví zvukové hračky, které ovšem nedělají moc velký
rámus. Samozřejmě pozná, když jí místo pravého mobilu dáte
atrapu, to se vždycky rozzlobí. Teď má novou hru s Maxipsem
Fíkem, ta se jí také moc líbí. A v televizi ráda sleduje hokej, krasobruslení nebo Formule 1, to se pak vydrží dlouho koukat.
Jaké terapie Kristýnka podstupuje?
Chodí na Klimo-terapii, na speciální léčbu v tzv. kosmickém obleku. Cvičí tak správné zapojení svalů. Také navštěvuje různé masáže a polohování. Je pro ni nejdůležitější zahřát a rozmasírovat
svaly, které má v křeči. A svaly musí i posilovat. Na terapie chodí
asi pětkrát v týdnu po třech hodinách. Fyzioterapeut se vždy
zaměří na to, co Kristýnka zrovna nejvíce potřebuje.
Co je pro vás - jako pro matku- při péči o handicapované dítě
nejnáročnější?
Celá ta starost je velmi náročná. Starosti máte 24 hodin denně.
Hlavně začátky byly hodně těžké, ale ani teď někdy nevíte, co
můžete čekat, je to velmi psychicky i fyzicky náročné, protože se
stále děje něco nového. Když byl Kristýnce jeden rok, tak mi
kamarádka, která má také postiženou dcerku, dala kontakt na
Kristýna Veinlichová 4. LB
3
Zprávy „z domova“
Plánujeme strategické partnerství
Od ledna 2014 má novou podobu program pro vzdělávání, který se
nyní jmenuje Erasmus+. Jako škola bychom se do něj chtěli zapojit a
již jsme podnikli první nezbytné kroky. Rádi bychom navázali strategické partnerství se zahraničními školami, s nimiž bychom v období
dvou let mohli pracovat na společném tématu. Protože jsme zdravotnická škola, zvolili jsme téma Méně chemikálií více přírody
v každodenním životě (Less Chemicals More Nature in Everyday Life).
Ozvalo se nám několik škol z různých států (Bulharsko, Itálie, Litva, Polsko, Turecko a Velká Británie), se kterými v současné době jednáme.
Školy z Litvy a Polska mají zdravotnické obory, proto věříme, že spolupráce s nimi by pro nás měla větší význam než jen při práci na projektu. Výměna zkušeností mezi učiteli i žáky z různých zemí je způsob, jak se obohatit nejen profesně, ale také multikulturně. Žádost o grant se
podává k 30. dubnu 2014 a během letních prázdnin bychom měli vědět, zda jsme s naším projektem obstáli. Pokud grant dostaneme, můžete se těšit na zajímavé zkušenosti, nové vědomosti i nevšední zážitky. Věříme, že díky programu Erasmus+ přispějeme k rozmanitosti dění
na naší škole.
Pavlína Vočková
Netradiční pojetí tradiční události
V učitelském sboru se vskutku roztrhl pytel, co se svateb týče. Naposledy to byla paní
profesorka Monika Hedviková, nyní již Lžičařová, která učí na kosmetickém oboru.
Paní profesorka vkročila do manželství 15. února 2014 v hotelu Čertousy v Horních Počernicích. Tento termín si vybrala z důvodu, že chtěla být zimní nevěstou a mít tak netradiční
svatbu. Jistou roli také hrálo to, že v tu dobu slavili čtyřleté výročí vztahu. Přípravám se
paní profesorka věnovala od srpna a nejvíce si dávala záležet na tom, aby vše bylo zorganizováno ke spokojenosti hostů. Jako každá nevěsta, i ona lpěla na výběru krásných svatebních šatů. Půjčila si je v ateliéru „Svatba snů“, ale zamilovala se do nich, už když je viděla na
internetu.
Co se týče svatebního dne, tak ji velmi potěšilo hezké počasí a byla překvapená, že se vše
odehrálo v pohodě a bez nervozity. Zábava byla spontánní a všichni se dobře bavili. Netradiční bylo kromě zmiňovaného data svatby také menu, protože místo klasické křenové
rolky a svíčkové se podávala parmská šunka s melounem a rukolou a jako hlavní chod si
svatebčané pochutnali na vepřové panence.
K tomu tradičnímu naopak patřil únos nevěsty, který měl však rychlý spád. Ženich svou
vyvolenou našel již po dvaceti minutách. Paní profesorka nám také prozradila, že místo
svatebních darů dostali peníze, což s manželem považují za praktické řešení. Těsně před
koncem našeho rozhovoru jsme se novopečené manželky zeptaly, jak se jí líbí v manželství.
„Je to lepší než před svatbou,“ zasmála se paní profesorka a my jí popřály hodně štěstí.
Nezbývá, než se za redakci Drobků zeptat: Na čí sňatek se můžeme těšit příště?
Kristýna Kadlasová, 3. LB a Pavlína Vočková
Z redakční pošty: K příjemnému zjištění jistě patří skutečnost, že jsou na naší škole poctiví nálezci, kteří k paním zástupkyním či na
vrátnici odevzdávají nalezené věci. Kromě předmětů, které jejich vlastníci mnohdy ani nepostrádají, se jedná také o hodnotné přístroje. Do
redakce přišlo poděkování od Elišky Vlachové ze 4. LB, která vděčí Elišce Rybenské ze 4. NA za shledání se svým mobilním telefonem. Jsme
rádi, že tuto zprávu s dobrým koncem můžeme zveřejnit, a zároveň bych za vyučující chtěla žákům doporučit, aby si své věci pečlivě střežili a
mobilní telefony nechávali „spát“ na bezpečném místě, tedy nejlépe v tašce či batohu. Určitě je v takovém případě neztratíte a nás nebude
trápit to, že své elektronice věnujete víc pozornosti než našemu výkladu.
Pavlína Vočková
Radost z úspěchu
Po úspěšném pražském kole soutěže Enersol jsem se probojovala do
celorepublikového kola, kde jsem soutěžila nejen za sebe, ale i za náš
reprezentační tým Praha. Soutěž se konala ve škole na Černém mostě
a probíhala 13. -14. března. Díky této soutěži jsem poznala mnoho
nových lidí téměř z celé České republiky a samozřejmě jsem získala i
další zkušenosti, a to zejména v ústním projevu při prezentaci mé
práce. Jako jednotlivec jsem byla ve skupině s lidmi, kteří skončili v
krajském kole na druhém místě a mé konečné celkové umístění v
této skupině bylo na 4. – 5. místě. Naopak s reprezentačním týmem
Praha, kde nás bylo sedm, jsme vybojovali krásné první místo. Tímto
bych zbytku mého týmu chtěla poděkovat, i když je velmi nepravděpodobné, že se jim Drobky někdy dostanou do ruky. Náš den doplňoval doprovodný program, a tak jsem své "enersolácké" odpoledne
strávila prohlídkou stadionu na Letné a to bylo opravdu skvělé. Enersol byl pro mě letos opravdu velkou zkušeností a úspěchem. Již teď
můžu říct, že ani ve 4. ročníku si tuto soutěž nenechám ujít.
Lucie Bartoušková, 3. LB
4
Akce „na jedničku“
Vážení čtenáři,
byla jsem požádána o článek týkající se vystoupení 2. KA ve škole dne
28. března. Začnu zeširoka. 23 let jsem vedla na této škole divadelní
kroužek (a pak ještě sem tam připravila, ale už jen se třídou, v níž
jsem učila češtinu, divadelní příspěvek v rámci Dne pro zdraví či
posledního zvonění).
Koncem 80. let ve třídě dětských sester, kde jsem byla třídní a češtinářkou zároveň, napadlo děvčata, že před našimi divadelními pohádkami uspořádají módní přehlídku. Šlo o 4. ročník, takže si dívky samy
zvolily společenské a plesové šaty. Přehlídka trvala asi 10 minut, byla
jakýmsi zahájením našeho divadelního vystoupení.
Měla veliký úspěch, což bylo logické, neboť tehdy šlo vlastně o dívčí
školu.
Léta uběhla a změnily se obory. Dostala jsem jako češtinářka a výtvarnice 1. třídu kosmetiček na škole. Při tvorbě ŠVP pro výtvarnou
přípravu mne napadlo, abych využila jejich zájem o módu a líčení a svůj zájem o divadlo a spojila je v každoroční přehlídky v kinosále
v rámci výuky 2. ročníku tohoto oboru. Bavilo je to, připravovaly přehlídku s nadšením, mně připadaly báječné, až z videozáznamu byly
vidět chyby. (Záznam by měla mít u sebe jejich bývalá třídní prof.
Synková.) Nejlépe bylo hodnoceno (z módních stylů určitých let)
vystoupení country. Westernové oblečení, střelné zbraně, lasa, muzika, ale hlavně taneční vystoupení dvou dívek přímo nadchly publikum.
Takže jsem pochopila, že klasickému předvádění odzvonilo, přehlídky
pro současné „akční“ diváky jsou náročnější.
Konečně se dostávám ke 2. KA. Hodiny výtvarné přípravy mi ubyly
kvůli větší potřebě češtinářů na škole, a tak jsem 2. KA uviděla poprvé
až letos. Jedna hodina týdně, a to ještě v pátek, kdy občas něco odpadne, není moc pro tak náročný úkol, který jsem si kdysi sama vymyslela. Neznala jsem je, češtinu učím v jiných třídách, a tak jsme se
první pololetí oťukávaly, oboustranně bez většího nadšení.
Jejich nápad – zvířata – mne vyděsil. Zpočátku jsem jim nutila svoji vizi
– hlavní postavy z literárních děl, při nichž by publikum hádalo, o koho
jde, např. krysaře, Quasimoda, Esmeraldu, Žižku, brouka z Proměny
apod. Některé se nechtěly vůbec zúčastnit.
Požádala jsem vedení školy, abychom ve 2. pololetí měly hodiny v kinosále. Tím se situace usnadnila, pan Svěrák byl ochotný kdykoli pomoci s technikou, a začaly zkoušky.
14. března proběhla generálka, na
kterou jsem pozvala prof. Světlíkovou (třídní) a jejich další odbornou vyučující prof. Lžičařovou,
protože vím, že já vidím chyby
nejméně, neboť jsem „ponořená
do procesu“ a nejsem objektivní.
Můj názor byl, že ještě nemůžeme
veřejně vystoupit, ale kolegyně
tvrdily, že by to šlo, že se jim to
líbilo.
A tak 28. březen se konal a Jan
Amos Komenský by byl spokojený.
Děkuji hlavně třídě 2. KA, protože
jde o jejich odvahu, jejich nápady,
hudbu apod. Já byla jen typický
„ukřičený a nespokojený rejža“.
Nejtěžší bylo zlomit jejich strach,
že tím, jak budou (pokud možno
v rytmu hudby) napodobovat pohyb zvířete, ptáka a hmyzu, se ztrapní a zesměšní.
Helena Jirkovská
5
Jazyková infúze: Our trip to London
“Our group had a guide presentation about the St. Paul´s cathedral, the teachers was not very happy about it, but we really did
our best. The cathedral is huge, one day I will get married there
to Harry or someone from One Direction. No, no, it was not my
idea; it was an idea of our hosting family. Lisa and Tim, their
house was quite small COMPARED TO our houses. They had two
cats and small rooms upstairs where we slept.“
EYE ON LONDON EYE
“I really liked London in the end but I did not like the weather. I
liked the dinners but I hated their little snacks. I felt in love with
London Eye but we did not ride in it. I can´t stand walking all day
but I liked some of the games the teachers prepared. I was sad
when it was all over, nobody PICKED ME UP when we arrived. My
mother was babysitting and my father working. I have a sister
and they want to send her to London too. She is lucky.”
Ze studentských postřehů sestavil Tomáš Niederhafner
“I was in London three months before. My parents heard about
the possibility to go at school during the so-called pedagogical
afternoon and they immediately REGISTERED me. After sometime they finally decided to PAY OFF the trip, as far as I know it
was after Miss Hornikova´s mail URGING THEM to do it. It was
not very cheap, my father worked extra hours and my mum
started again with babysitting. Then the day came and I was
travelling to Vysehrad with my MOBILE SUITCASE, a RUCKSACK
and a little bag LOADED with make-up, snacks and water bottles.”
“The way was really long, it taked hours and you can imagine how
comfortable it is to sleep in the bus with a SNORING neighbour
whose SLOBBERING head ends on your shoulder every now and
then. The teachers MADE IT EVEN WORSE, they divided us into
four groups and we had to play games...at least it killed time.”
“We crossed the sea on the ferry and I fell asleep. London - early
morning, it was still dark. It used to be a ROMAN city and it is
truly mixing of cultures not only Italian one. Then it all started:
they were DRAGGING us all three days along the classic sights:
boring galleries, cathedrals you cannot enter, small Big Ben
Tower, ugly Tate Modern.....well, ok, I have to say, it was not so
boring, for example THE SQUIRRELS in St. James’s Park were
really cute and I bought some nice piece of clothing in PRIMARK. I
quite enjoyed the Chinese Quarter as well, because it was just
one street. It seemed to us that the Thames RAN OUT OF WATER when we were crossing the Millennium bridge. Oh, do not
forget, everything is millennium in London. “
Našli jste v každém odstavci jednu gramatickou chybu? (months before, taked, the Millennium bridge, teachers was, I felt in love)
Vocabulary:
REGISTER – PŘIHLÁSIT, PAY OFF – ZAPLATIT/SPLATIT, URGING THEM – NABÁDAT/POBÍZET, MOBILE SUITCASE – POJÍZDNÝ KUFR, RUCKSACK
– BATOH, LOADED – NALOŽENÝ, SNORE – CHRÁPAT, SLOBBER – SLINTAT, MAKE IT WORSE – ZHORŠIT, ROMAN – ŘÍMSKÝ, DRAGGING –
TÁHNOUT, SQUIRREL – VEVERKA, RAN OUT OF WATER – DOŠLA VODA, COMPARED TO – VE SROVNÁNÍ S, PICK UP - VYZVEDNOUT
Competition for a book!
We offer you an English book. The only thing you should do to
win it is to decode the song. We have used the Google Translator
to translate the famous Czech song known by nearly everybody.
Please, you can drop your answers (the name of the song) into
our DROP BOX placed near the classroom A210. Do not forget to
write your name, your class, your e-mail. The deadline is 18th
April 2014! The name of the winner will be on the notice board
near the room A210. In the last issue it was Komáři se ženili.
I want to live nonstop,
beautifully and nonstop
and what comes
I feel like brawling.
Nonstop, I want to live nonstop
and what comes
I feel like brawling.
6
Jazyková infúze: Our trip to Dlouhá
FISH AND CHIPS or CHIPS AND FISH?
The fish was served with a generous amount of chips. Moreover,
some types of fish come with something that is called „endless
chips“, which means that you can order more chips for free till
your stomach breaks. Mine was of this type and I welcomed my
second portion of chips with a loud „hooray“:) With all that on
my plate, it wasn´t easy to say if I ordered „fish and chips“ or
„chips and fish“. I also tried something that I know is traditional in
Britain – putting salt and vinegar on my chips. And it tastes great,
you should try it, too! Another thing that simply must be present
is green peas. It may sound strange, but I can say it goes well
together with the chips and all the colleagues agreed with me.
It was on a February evening that some of the teachers from our
school decided to check out the new and fresh restaurant called
simply „Fish and Chips“. We teach our students about a lot of
British customs and traditions, so why not try ourselves some of
it first hand? Moreover, we thought we would have the chance
to enjoy a nice dinner together, speak about life, universe and
everything and simply get together as a group of English teachers!
Most of us agreed that the food was simply delicious. Some
colleagues complained that their fish was a little bit greasy. The
fish is not served in a piece of newspaper, as used to be the tradition for a quick lunch of workers, but we still walked away full of
impressions, all of it felt very real. I think I can say it was a very
pleasant visit for everyone involved. We had some excellent fish,
really good and very British chips and we shared some funny
stories from school. After all, it´s the company that matters the
most when it comes to having dinner, right?
Tom Hadrava
PS: The evening ended up to be a very funny one indeed. Out of
six teachers present, four did not feel very well, having food poisoning. In the end, it was only me and one other colleague who
survived the wild storm of fish and chips without any trouble! :)
The keen visitors and fish-and-chips connoisseurs were Ms Vočková, Ms Brychcínová, Mrs Kerclová, Mrs Horníková and also our
former English teacher, Mrs Branická (plus me, of course:)). We
could have been speaking English!
The restaurant is situated in the Dlouhá Street. When you walk in,
the inside looks like a typical British fast food restaurant, with a
large counter and a view of the kitchen with the cooks running
around in a hurry. We came into the next large room and quickly
found our table which had already been booked for us. It was
time to share our first impressions.
The interior was a little bit dark, I thought, with posters of British
historical persons and celebrities. White tiles on the walls did not
really help, some of the teachers thought that it looked a little bit
sterile. Most of the customers were English-speaking people – a
very real atmosphere right there!
And now, quickly to the menu, the waiter was already on his way!
The menu was a little bit confusing at the start, but we found our
way soon. It was difficult to choose from the five or six kinds of
fish that were offered. After some hard thinking I decided to have
a cod, and everyone else ordered different kinds of fish so that
we could taste all that was on the menu. There was some haddock, hake and halibut. The waiter seemed like a very nice guy,
fast and kind, with a smile on his face and a joke always at hand.
By the way, I have to say I wasn´t very happy with the choice of
music – a boring mix of ABBA and Queen. But luckily it got alright
and better (Rolling Stones, Guns´n´Roses) just in time for our
meals...
Vocabulary:
first hand – z první ruky, přímo
moreover – mimoto, navíc
keen – nadšený, zapálený
connoisseur – znalec, gurmán
former - bývalý
confusing – matoucí
cod – treska
haddock – treska skvrnitá (druh mořské
ryby)
hake – hejk (druh mořské ryby)
halibut- halibut (druh mořské ryby)
7
at hand – po ruce, k dispozici
generous amount – štědré množství
complain – stěžovat si
greasy - mastný
involved – zapojený
Learn it, use it, eat it!
Přidejte se!
Akce pořádané školou
Klub přátel Prahy vás zve na sobotní výlet do Botanicusu! Historické centrum řemesel a umění se nachází v obci Ostrá, 35 km od Prahy. Je
snadno dostupné vlakem, který ke správnému výletu jistě patří. Zvolili jsme datum 17. května, protože se zde koná Festival jídla, pití a
tance. Kromě gurmánského zážitku si zde můžete projít centrum řemesel a umění s ukázkami tradičních řemesel dráteníka, hrnčíře, provazníka, mýdlaře, svíčkaře či papírníka. Jejich výrobky si můžete zakoupit na středověkém tržišti; a po tom velkém mumraji můžete nechat
odpočinout svým smyslům v rozsáhlých bylinných zahradách.
Pokud se k nám chcete přidat, napište nám na e-mail: [email protected].
Všem zájemcům se ozveme a domluvíme bližší podrobnosti týkající se organizace. Vstupné na tuto akci je pro studenty 100,- Kč, ale připravte se na to, že si vše budete muset přepočítávat na groše. V tom případě vás vstupné bude stát „pětku“. Teď už si jistě snadno domyslíte, jaký směnný kurz je platný v říši Botanicusu. Těšíme se na společný zážitek.
Kristýna Kadlasová, 3. LB a Pavlína Vočková
Tipy pro volný čas
Tim Burton a jeho svět
Do Prahy zavítá světoznámý režisér a výtvarník se svou výstavou Tim
Burton a jeho svět, která bude k vidění od 28. března do 3. srpna 2014
v Domě U Kamenného zvonu. Vstupné stojí 190,- Kč.
Výstava bude v podzemí domu, kde návštěvníci mohou nahlédnout do
autorovy více než čtyřicetileté tvorby, kde uvidí hlavně jeho animované projekty, krátké experimenty a hlavně čím se autor inspiroval. K
vidění budou i dosud nevystavované kresby, malby, skici, akvarely,
koláže i loutky. V doprovodném programu bude možné zhlédnout i
některý z Burtnových filmových počinů.
Anežka Müllerová, 3. NA
Pražský Majáles
Jak jistě víte, blíží se pražský Majáles, tak oprašte peněženky a najděte pár „drobných“.
Na tento festival, který se koná 30. dubna 2014 na letišti v Letňanech,
jste měli možnost sehnat vstupné do konce března za 450,- Kč. Nyní si
asi budete muset trochu připlatit. Je to vůbec první bezhotovostní
festival v ČR, vše se platí pomocí čipových náramků: od jídla až po
dárky a reklamní trička. Jako každý rok se samozřejmě bude vyhlašovat král a princ majálesu a nesmíme zapomenout ani na miss majáles,
pro které je možné hlasovat na webových stránkách.
K oslavám patří samozřejmě průvod centrem Prahy, který má letos
převyšovat všechny předešlé roky hlavně kvůli počtu kapel. Zahraje
např. Sto zvířat, Skyline, UDG, Vypsaná Fixa, Mig 21, Mandrage, Chinaski, Tomáš Klus a další. Hlavním programem provází známý moderátor Jan Kraus.
Anežka Müllerová, 3. NA
Maso i pro vegetariány
K inscenacím, které mě v poslední době zaujaly, patří především hra
Maso, kterou jsem zhlédla v A studiu Rubín. Text současného slovenského dramatika Viliama Klimáčka byl psaný přímo pro herce tohoto
divadla a podle mě musí oslovit každého mladého člověka. Jedná se o
groteskní zpracování problémů mladé generace. Jak najít práci svých
snů? Jak si jít za svým snem, když doba je nepříznivá? Starší generace
někdy argumentuje tím, že dnes je vše snazší než v době jejich začátků. Můžeme cestovat a nikdo nás nenutí přijímat ideologie, se kterými nesouhlasíme. To je sice pravda, ale Klimáček během hodinového
představení ukazuje, že tak růžové to zase není. Sehnat práci po škole
může být pro nejednoho absolventa táhlý problém. Když jsem odcházela z divadla, myslela jsem na vás všechny, kteří brzy budete hledat
zaměstnání a možná narazíte na podobné překážky jako dvě hlavní
hrdinky. Vám všem inscenaci vřele doporučuji, protože zjistíte, že „v
tom“ nejste sami, a zároveň můžete získat inspiraci, jak se v podobné
situaci zachovat. Představení je jen o trochu delší než jedna vyučovací hodina, ale dá vám víc než jakékoliv besedy na toto téma. Tak neváhejte a vyrazte do A studia Rubín, kde se Maso hraje 19. května od 19.30. Vstupné je pro studenty jen 120,- Kč a myslím, že je to dobrá
investice do vaší budoucnosti. A ta vám za to přeci stojí!
Pavlína Vočková
8
Téma čísla: Jezme hlavou
Drobky výživy
O tom, že je naše výživa důležitá, snad nikdo z nás nepochybuje. Co máme nebo nemáme jíst, co je zdravé a co
nikoli, se na nás valí ze všech možných časopisů či internetových stránek. Nemálo zaručených informací se k nám
dostává i e-mailovým přeposíláním různých dokumentů s
radami a doporučeními, jak se stravovat, anebo naopak,
čeho se vyvarovat. Titulky článků a poplašných zpráv typu:
Pozor na chemii v jídle! Nejezme kopyta, peří a vlasy! Jedovatá éčka! Mléko zahleňuje, nepijte ho! Bojujme
s překyselením! Musíme se detoxikovat! v nás mohou
vzbuzovat obavy.
Abychom si mohli udělat vlastní názor na to, jestli tyto a
jiné podobné poplašné informace jsou nebo nejsou pravdivé, měli bychom vědět (nebo si umět v odborných zdrojích
nahledat) alespoň něco málo o složení, vlastnostech a
výrobě potravin a určitě i něco o tom, jak funguje náš organismus, podle čeho se určí energie potřebná pro jeho
činnost, jakým způsobem zpracovává potravu, jak a za
jakých podmínek dokáže využít důležité látky z potravy. A
které důležité látky to vlastně jsou. Tomu všemu bych se
chtěla ve svých sděleních v časopise Drobky věnovat. Potěší mě i vaše dotazy, které ráda zodpovím.
Výsledek vyjde v kcal/den, vynásobením 4,2 získáme hodnotu v kJ. K celkové energii za den se pak můžeme dostat
použitím tzv. faktorů aktivity, kterými energii bazálního
metabolismu vynásobíme. Střední fyzická aktivita je orientačně označena faktorem aktivity cca 1,5 (nesedavé zaměstnání, rekreační sport), lehká cca 1,25 a vyšší cca 1,7 a
více. Např. 18tiletá žena vážící 59 kg a měřící 166 cm má
dle výše uvedené rovnice bazální metabolismus 6 060 kJ,
po zohlednění její lehké fyzické aktivity je pak její celodenní
energetická potřeba 7 600 (6 060 x 1,25) kJ. Energii náš
organismus přijímá ze základních živin – bílkovin, tuků a
sacharidů (1 g B poskytuje energii 17 kJ, 1 g T 38 kJ, 1 g
S 17 kJ). Pokud chceme znát, kolik g těchto živin bychom
měli denně přijímat, musíme zohlednit tzv. energetický
trojpoměr živin. Ten je doporučován takto: 12 – 15 %
energie bychom měli přijímat z bílkovin, 30 % energie
z tuků a 55 – 58 % ze sacharidů (z tohoto je patrné, která
ze živin je základním zdrojem energie pro organismus!).
Zároveň bychom měli dodržet doporučené denní množství
bílkovin, které činí 0,8 – 1 g B/kg hmotnosti průměrného
dospělého zdravého jedince. Naše žena by tedy měla přijímat cca 53 (0,9 x 59) g bílkovin, které organismu přinesou
cca 900 (53 x 17) kJ energie, což je cca 12 (900/76) energetických % (vycházíme z výše určených 7 600 kJ, které jsou
100 % energie, 76 je 1 %). 30 % tuku organismu přinese
2 280 (76 x 30) kJ, které odpovídá cca 60 (2 280/38) g tuku.
A 58 % sacharidů přinese 4 410 (76 x 58) kJ, které odpovídá
cca 260 (4 400/17) g sacharidů. Naše žena by tedy průměrně denně měla přijímat cca 53 g bílkovin, 60 g tuků a 260 g
sacharidů, o celkové energii cca 7 600 kJ.
Doufám, že vás jednoduché výpočty neodradily. Příště se
tedy budeme věnovat jednotlivým živinám podrobněji.
Energetická hodnota stravy. Jistě jste slyšeli o pojmu bazální metabolismus. Je to energie, kterou organismus potřebuje pro zajištění jeho základních životních funkcí (metabolické funkce, funkce jednotlivých orgánů apod.).
K energii bazálního metabolismu musíme však přidat energii na fyzickou aktivitu, abychom mohli hovořit o energii
celkové. Ten, kdo vrcholově sportuje, bude mít denní
energetickou potřebu určitě o dost větší než ten, který po
celodenním sezení ve škole, sedí doma u počítače nebo u
televize. Orientačně si lze spočítat energii bazálního metabolismu z rovnic Harrise a Benedikta – pro muže a ženy
zvlášť:
Muži: 66,47 + 13,75 x hmotnost (kg) + 5 x výška (cm) – 6,75
x věk (roky)
Ženy: 655,09 + 9,6 x hmotnost (kg) + 1,86 x výška (cm) –
4,86 x věk (roky)
Mgr. Ing. Diana Chrpová, registrovaná nutriční terapeutka,
vedoucí oboru diplomovaný nutriční terapeut a nutriční
asistent, zdravotnické lyceum
9
SZŠ má talent
Hokejista Daniel Schwamberger
Jedním z nadějných talentů na naší škole je i hokejista Daniel
Schwamberger, který patří mezi mladé hokejové naděje pražského
klubu HC Sparta Praha. Hraje po pozici útočníka a jeho kariéra se
zdárně vyvíjí.
Dan Schwamberger ze 4.ZB začal s hokejem už ve třech letech. Není
se čemu divit, protože v jeho rodině bylo a je hned několik hokejistů.
Narodil se ve Vimperku, ale kvůli hokeji se ve třinácti letech osamostatnil a odstěhoval se do Písku, kde pět let bydlel na hotelu s dvěma
kamarády. Do pražského klubu se přesunul teprve na začátku této
sezóny. Kromě hokeje dřív jezdil i závody na snowboardu, což se prý
ale při časovém vytížení hokeje později nedalo stíhat. Největším vzorem z našich hokejistů je pro Dana Jaromír Jágr (New Jersey Devils).
Obdivuje ho už odmalička a považuje ho za motivaci na cestě za hokejovou kariérou. Ze zahraničních hokejistů je potom pro Dana vzorem
ruský hokejista Alexander Ovechkin (Washington Capitals), po kterém
má číslo dresu 8. Dan se snaží skloubit školu i hokej dohromady, ale
vzhledem k tomu, že na zápasy junioři jezdí i přes týden, je to prý
někdy těžké. Naštěstí třída 4.ZB nového spolužáka přijala velmi dobře,
pomohla mu s učením a ostatními věcmi. Dan si toho váží a zároveň je
rád, že je se třídou sranda.
Karolína Štréblová 3. MA
Učitelé ve škamnách
Ptáme se učitelů, jak vzpomínají na svá školní léta.
Bc. Iva Dvořáková, odborná vyučující na nutričním oboru
„Na základní školu vzpomínám velmi ráda, obzvlášť na paní učitelku
třídní, která nás sice čas od času pohlavkovala, ale brali jsme jí jako
takovou „naší mamču“. Pak jsem chtěla jít na střední pedagogickou
školu, ale moje maminka, která je sama pedagogem, zareagovala
slovy: „Jen přes moji mrtvolu!“ Byla jsem naštvaná, a tak jsem vzala
svou přihlášku a hodila ji před rodiče na stůl s tím, ať mi napíšou obor,
jaký sami chtějí. Tatínek tak učinil a zvolil pro mě obor dietní sestra,
kam mě ale nepřijali. Proto jsem nastoupila na SZŠ Školská Praha 1 ke
studiu oboru všeobecná zdravotní sestra, na který mě přijali. Nakonec
došlo na tatínkovo přání, protože po prvním ročníku jsem mohla
vykonat rozdílové zkoušky a přestoupit na obor dietní sestra. Z této
doby mi v paměti utkvěla paní profesorka Večeřová, starší, velmi
přísná dáma, která měla velkou zásluhu na mých dovednostech
ohledně vaření, které se mimo jiné stalo mojí láskou.
V roce 1985 jsem úspěšně odmaturovala. Poté jsem začala pracovat
v oboru, provdala jsem se a založila rodinu. Ke studiu jsem se však
ještě vrátila, protože jsem si v Brně dodělávala dvouleté specializační
studium na metabolické poruchy. Dále jsem absolvovala 3 semestry
na Masarykově univerzitě v oboru Výživa člověka. V roce 2010 jsem
zakončila bakalářské studium speciální pedagogiky. Na svých studiích
bych nic neměnila, protože práce je mi koníčkem a přináší mi mnoho
radosti.“
Iva Dvořáková
Nástupem na naši školu v roce 2007 se jí splnil sen být učitelkou a
zároveň odbornicí přes výživu.
Přednáší na 1. lékařské fakultě budoucím nutričním terapeutům.
Provozuje vlastní nutriční poradnu.
Andrea Veselá, Renáta Sturmová, 3. NA
S kým byste se na této stránce rádi setkali v příštím čísle Drobků?
Své návrhy nám zasílejte na redakční e-mail.
10
Kdo si píše, nezlobí
V tomto čísle se vracíme k poesii psané studenty, respektive studentkami. Na literární příspěvky od druhého pohlaví zatím
jenom čekáme. Možná mezi mladými tvůrci stále ještě převládá názor, že psaní poesie je natolik romantickou záležitostí,
že se pro novodobé rytíře nehodí. Rádi bychom vás na stránkách Drobků přesvědčili o opaku, proto vás vyzýváme k tomu,
abyste i vy přispěli do rubriky, které vládne zatím jenom ženské pohlaví.
Pavlína Vočková
OTEVŘI OČI
CESTA DO LESA
VAN GOGH
Otevři oči,
(aneb Vyprávění starce)
Útroby tvé jsem prošel mlád,
co jsem se zde nachodil,
naháněl zde mnoho koňských stád,
byl to můj sen,
co jsem tu snil,
co jsem se zde nachodil,
jak v zimě,
tak v létě,
zmrzlý až na kost jsem byl
a za horkého slunce mě pot polil,
co jsem se zde nachodil,
šťastný i zklamaný,
Utíkával jsem se schovávat sem potají,
to jsem ještě býval mladý,
cesta dlouhá a kopec strmý,
nyní jsem však dědek starý,
a tudy už skoro nechodím,
vzpomínka na tento smrk
a vyrytá srdce zamilovaných,
poznal jsem ji zde,
a dnes cítím tu vůni květin,
od té dívky zalévaných.
Cesta k lesu,
který jsem tak miloval,
a jako mladý hoch jsem se zde potuloval,
nyní mě již v kříži pobolívá,
slza mi ukápla na lesní cestě,
člověku se s mladou vzpomínkou lépe
usíná.
Dojemné toť je vzpomenutí,
starého dědka zapomenutí,
cesta do lesa,
kterou už nikdo nechodí,
cesta do lesa,
kterou se od starce nikdo nedoví,
zvoní zvony na zvonici,
došel na konec lesní cesty,
umřel hrdý a zaťaté měl pěsti.
Ucho si uřízl,
přivítej ráno.
Copak se ti v noci
za sen zdálo?
Byl jsi tam hrdinou,
bránil jsi davy?
Za touhle vidinou
není nic snahy.
Chtěl bys princeznu
jako tu z pohádky,
sám se však nezmůžeš,
na víc než na hádky.
Měl by sis vážit víc
všeho, co máš,
ne, že to jako vždy
zase hned vzdáš.
Těm, co tě zklamali,
šanci víc nedáváš,
přece sám nevěříš
že si tím pomáháš.
I přes tvé nálady
svět se dál točí,
ať se ti o mně zdá,
až zavřeš oči.
Kristýna Veinlichová, 4. LB
Kdo si píše, nezlobí, o hodinách všechno ví.
Chytrolín či blbeček, zápis mimo stoleček.
Podtrhává barevně, vypadá to zábavně.
Ten, kdo na to prdí, slzy potom roní,
když pak místo jedničky, padají mu kuličky.
Andrea Veselá, 3. NA
B. S.
A čím přispějete do příštího čísla vy?
11
byl to blázen,
zrzavými vlasy hlavu pokrytou měl,
a v rukou krvavou lázeň,
nejlepší být chtěl,
rodina prostá,
dopisy jeho zaplňují slova sprostá.
Nebyl spokojen v tomto světě,
malíř,
který se nenalézá v žádné větě.
Do polí s múzou zabloudil,
štětec a plátno s sebou si vzal,
a jeho nejznámější obraz namaloval.
Avšak se zbláznil,
poznal sám sebe,
byl to malíř,
který teď maluje nebe.
Slunečnice v galerii,
Van Gogh poznal nostalgii.
B. S.
Drb(k)y aneb Jak to vidí Mr T. Shirt
U Tří bříz
Dvě spojené budovy naší školy skrývají nejedno tajemství. Právě
po těchto věcech pátrá náš malý tým, který rozbouřil vody reportáží z vánočního večírku. Poslední měsíc jsme propátrávali
budovu B, vše začalo tzv. z gruntu od přízemí. Přinášíme opravdovou výživnou historickou bombu spojenou s naší kuchyní. Díky
náhodě jsme se dozvěděli, že kuchař, který nám všem vydává u
okénka hlavní chod každý den, je z hoteliérské rodiny, která
vlastnila na okraji Prahy známý hotel U Tří bříz. Historické anály
mluví jasně: kapacita 30 lůžek a kuchyně každý den schopna
během obědů nakrmit na stovky strávníků.
Toto ubytovací zařízení se nacházelo ve starých Strašnicích, kde
jsou ještě pozůstatky původní vesnické zástavby, a dnešní asfaltová silnice kopíruje bývalou formanskou cestu. Někde v těchto
místech blízko parku Gutovka stával všemi starousedlíky milovaný
hotel U Tří bříz, jenž se později pyšnil jednou z nejmodernějších
kuchyní zájezdních hostinců a hotelů tehdejší předválečné doby.
„Pamatuji si už jen na tu zelenou fasádu, chodila jsem pro tatínka,
aby už ze zahrádky šel domů, že si ho maminka žádá,“ podává
svědectví devadesátiletá Marie Joklová a nezapomene pochválit
výbornou kuchyni, za kterou přijížděla i tehdejší smetánka centra
Prahy. „Několikrát jsem na vlastní oči viděla vrchního policejního
radu, jak se futruje typickými strašnickými mrkvovými knedlíky*,“
dodává paní Joklová s úsměvem
*tzv. strupaťáky pozn. red.
Vždycky když pánové z Prahy nevyjedli celou kuchyni, pan hoteliér vycházel na ulici za chudinou a vše rozdával s vařečkou a hrncem u pasu, takový soucitný zvyk mnohokrát přilepšil chudým
rodinám. Zvyk uchoval si v krvi až do dnešních dnů i potomek
slavného hoteliéra ze Strašnic, který se taktéž vždy zcela vydá
k velké radosti svých strávníků.
Budova bývalého hotelu díky neuznaným restitučním nárokům
chátrá. Snad jen díky tomu vděčíme za jídlo hotelové kvality u nás
ve škole.
Anketa
Zeptali jsme se letošních maturantů: Čeho se nejvíce bojíte u maturity?
Alice, 4. LA: Nevím, jestli se dá přesně určit jen jediná věc. Ale nejvíce mě stresují lidé okolo, takže se pak bojím a vlastně ani nevím přesně
čeho. Občas mám pocit, že nás všichni spíš děsí, než podporují. Maturita je zkouška dospělosti, ne zkouška na život a na smrt. Měli bychom
ji brát jako ukončení jedné životní etapy a zároveň jako přivítání něčeho nového.
Alexandra, 4. ZB: Nejvíce se asi bojím angličtiny. Je toho vážně hodně a nestíhám se připravovat.
Gabriela, 4. MA: Hodně se bojím somatologie. Měli jsme ji jen v 1. a 2. ročníku a jak se to teď všechno po dvou letech učím, nedokážu si
moc představit, že o některém tématu budu mluvit před komisí. Také se samozřejmě bojím, že nervy zapracují a já budu mít během zkoušení okno - to se mi stává často. Ale asi nejvíc se bojím, že neodmaturujeme všichni. Přála bych si, abychom pak mohli společně slavit a ne
zapíjet smutek.
Lucie, 4. LB: Je těžké říct, čeho se bojím nejvíc, protože je to první obrovská zkouška a je to pro mě a pro všechny maturanty něco nového.
Ale nejvíc se asi bojím obhajoby své maturitní práce a zkoušky z chemie.
Roman, 4. MA: Hrozně se bojím, že zaspím a přijdu pozdě.
Tomáš, 4. NA: Asi nejvíce se bojím zkoušky z angličtiny, protože mi angličtina moc nejde.
Kristýna Veinlichová, 4. LB
Soutěž
Nová soutěž je tady! Hledejte Drobky v rukách konzumentů! Sledujte, kdo, kdy, kde a s jakým
zaujetím čte Drobky! Můžete vyfotit své spolužáky, učitele i další zaměstnance školy. Pokud takovou
situaci zvěčníte, máte šanci vyhrát dva lístky do kina. Fotky mohou být reálné, ale i stylizované.
Vítané jsou momentky i umělecké počiny. Záleží jen na vás, zda se cítíte být spíše lovci okamžiků
nebo jejich tvůrci!
Jako inspiraci přidávám fotku ze svého mobilu. Patří mezi momentky a vznikla spontánně v našem
kabinetě, když s mým kolegou nebyla vůbec žádná řeč. Třikrát se zeptáte na to samé a odpověď žádná!
Vypadá to, že se Tomáš trochu začetl… A jako typická žena si ráda rýpnu do mužské ješitnosti: Tome,
nebyl to zrovna tvůj článek, co tě tak pohltil a zaujal? 
Na vaše příspěvky se těšíme do konce dubna na adrese [email protected]. Veronika bude
mít tuto soutěž na starosti a seznámí celou redakci s došlými fotografiemi. O vítězi se bude hlasovat na
redakční radě.
Hodně zdaru lovcům i tvůrcům. Šanci máte všichni!!!
Pavlína Vočková
Patří nám část nástěnky vedle učebny A210!
Máme zde i schránku, do které můžete vhazovat své odpovědi na soutěžní otázky, ohlasy na naše
články i vlastní příspěvky. Komunikujeme s vámi také prostřednictvím e-mailu: [email protected]. Zároveň se těšíme na všechny nové redaktory, takže neváhejte!
Drobky – školní časopis pro studenty, zaměstnance a příznivce VOŠZ a SZŠ 5. května 51 – vychází jednou za školní čtvrtletí – třetí číslo – duben 2014 – počet
výtisků 120 – vydává VOŠZ a SZŠ 5. května 51, Praha 4. Redakce: Tereza Brychcínová, Tomáš Hadrava, Diana Chrpová, Helena Jirkovská, Tomáš Niederhafner,
Pavlína Vočková (senioři) a Lucie Bartoušková, Kristýna Kadlasová, Anežka Müllerová, Veronika Sekyrová, Renáta Sturmová, Karolína Štréblová, Kristýna
Veinlichová a Andrea Veselá (junioři). Grafická úprava: Tomáš Prückner. Za fotky ze školních akcí děkujeme Renatě Chmelové.
12