Bozkováček - pouť 2011

POUTNÍ
BOZKOVÁČEK
2011
Slovo starosty
Vážení spoluobčané,
za půl roku, který jsem strávil zde na radnici,
jsem měl možnost seznámit se s požadavky
a potřebami Vás občanů. Některé věci se daří
řešit operativně, jiné zase vyžadují více času.
Naše snažení směřuje k získávání peněz, abychom mohli něco pro Vás vylepšit nebo alespoň
udržet v dobrém stavu. Ale nejenom na starostovi a zastupitelích leží břemeno dobrého života
v Bozkově. Je to i konání každého z Vás a návštěvníků naší vesnice. Je třeba přemýšlet o některých věcech. Například jsme rozmístili
na zkoušku kontejnery na směsný komunální
odpad, myslím se srozumitelným návodem
na co je používat a na co rozhodně určeny
nejsou. Hned první týden se v nich objevily pytle s tříděným odpadem nebo dokonce pytle úplně jiné než určené na odpad. Takže rozšíření
této sítě vážně zvažujeme.
Je nutné dbát přiměřenou ohleduplnost jeden
k druhému. Tím příkladem jsou množící se stížnosti na chování některých pejskařů, kteří byť
s pejskem přivázaným na vodítku, ho nechávají
vyvenčit někomu u plotu a dělají, že nic nevidí.
Myslím, že nikomu není příjemné se na hromádky dívat. Nechceme-li dopadnout jako
ve městech, kde je to velký problém, musíme
s tím každý z nás, kdo pejska miluje, něco udělat.
Poslední problém, na který bych chtěl upozornit v tomto období, je nakládání a hospodaření s vodou. Náš zdroj není bezedný. Bazénů
přibývá a cenu vody drží zastupitelstvo obce
léta poměrně nízko. Tak si to nezkazme, abychom nemuseli zdražovat nějak razantně.
Na druhou stranu bych chtěl pochválit občany, kteří se podílejí na chodu místních spolků
a tím i vesnice. Myslím, že hezkým vyvrcholením bylo uspořádání dětského dne na zdejších
sportovních areálech, kde se pořádání účastní
všechny spolky včetně dalších pomocníků
i z řad mládeže. Místní podnikatelé se sami hlásí
se svými materiálními příspěvky.
O prázdninách nás čeká dlouho očekávané
otevření našeho hřiště. Chystá se bohatý program. Všichni si zapište termín - sobota
30. července - abychom se tam mohli sejít a společně zahájit pro naši vesnici tak důležitou další
část budoucnosti „Cihelného pole“.
Blíží se konec školního roku a s tím i vysvědčení. Podle výsledků na tomto dokumentu se
za mých mladých let posuzovala i výše financí
spojených s poutí. Proto naší mládeži přeji
úspěšné dovršení všech stupňů škol a všem
ostatním krásné léto a pohodovou dovolenou.
Stanislav Doubek ml., starosta obce
Naše obec, jako výrazné centrum turistického ruchu, je ročně navštívena
značným počtem turistů. Mnozí nehledají jen turistické produkty, ale sbírají do svých „vandrbuchů“ (cestovní knížka) také razítka z těchto
míst. Abychom mohli tyto turisty při opakované návštěvě
uspokojit, nechali jsme vyrobit originální Vandrovnický
štempl.
Holt se časy mění, my jsme si kdysi nosívali
z výletu pohledy, odznáčky a podobné suvenýry,
dneska stačí jen razítko do knížky.
2
Ochotnické divadlo v Bozkově žije – sláva
Uplynulá divadelní sezóna byla pro naše
ochotníky náročná, ale krásná. Komedii „Dámský krejčí“ jsme sehráli celkem 13× (šťastné číslo!). Nastudovat komedii je těžší než nastudovat
třeba drama. Jenže v našem životě se denně
odehrává tolik dramat, že našim divákům raději
nabídneme dobrou komedii.
Těch třináct představení znamená nejméně
1300 spokojených a usměvavých diváků, z čehož
máme velikou radost. Porota na divadelní přehlídce v Josefově Dole také k provedení hry neměla zásadních připomínek.
◄◄V Jilemnici jsme hráli v rámci „Měsíce
divadla“. Zde z pěti zúčastněných souborů náš
vyšel v diváckém hodnocení na prvním místě.
Ani dětský soubor nezahálel. Pohádka Medvěd Fuňa byla jiná než předešlé. Nebyl tam ani
král, kašpárek, čert, ale bylo tam plno roztomilých zvířátek v lese. Představení se líbilo jak
domácím divákům, tak dětem ze škol v Semilech a Jesenném, které tato dětská představení
u nás pravidelně navštěvují.
Také po krátké odmlce došlo k obnovení činnosti loutkového divadla. Po tři neděle měli naši
nejmenší možnost zhlédnout po dvou pohádkách, bylo tedy nastudováno šest her. Divadlo
se těšilo značnému zájmu diváků, což bylo další
pobídkou do dalších let činnosti.
Jak vidíte, nezahálíme, a tak si přejme do budoucnosti další pěkná a ještě hezčí divadelní
představení. Všem hercům a lidem kolem divadla patří velký dík. Ten patří také všem našim
divákům, bez kterých by divadlo nebylo divadlem.
Vážení přátelé divadla,
tak jako každý rok bychom rádi zveřejnili výsledky Vašeho hlasování o divácké
úspěšnosti představení, která jsme měli
možnost porovnat v rámci přehlídky
Březen měsíc divadla 2011.
Představili jsme Vám pět ochotnických divadel, která zhlédlo téměř
800 diváku. Výsledky byly přesto velmi
těsné, a o umístění na předních příčkách mnohdy rozhodoval jediný hlas.
Z Vašeho hlasování nakonec vyšel
nejlépe Divadelní soubor Bozkov
s představením Dámský krejčí, na druhém místě skončil Divadelní soubor
Slavičín s Elektrickou pumou a krásné
třetí místo získal Divadelní soubor Jilemnice s hrou Hotel mezi dvěma světy.
Všem třem „medailistům“ blahopřejeme a budeme se spolu s Vámi těšit na
příští ročník Března měsíce divadla.
Za SD Jilm Jiří Paulů, ředitel
Za Ochotnický divadelní soubor Sokola Bozkov
Dobra Prokopová
3
Hospůdko, hospůdko malá, hospůdko zakouřená…
Povídání o bozkovských hostincích
a tak měli hospodští ještě další různou ekonomickou činnost.
Ve zmiňovaném hostinci, který byl u frekventované cesty, došlo ve dvacátých letech minulého století k zabití preclíkáře, při hádce vracejících se z pouti. Tato hospoda se za první
republiky netěšila valné pověsti díky „dámské
obsluze“. Zato její kronika, uložená v Okresním
archívu v Semilech, je vysoce ceněna jako historický doklad a byla zachráněna z popelnice. Původní budova byla dle staré fotografie roubená
a kryta šindelem.
Po roce 1923, kdy dochází ke změně katastrálních hranic, připadá do naší obce i další hospoda – U Hanzlíka. Ta má kratší historii, než Lacinova. Za první republiky budovu s tanečním
sálem vlastnili Václavíkovi. Aby mohli konkurovat hostinci U Lacinů, zavedli v podniku též
„dámskou obsluhu“.
Od nich zakoupil hostinec Jan Hanzlík. Jeho
krásně malovaná, porcelánová pípa budila pozornost majitelů kuriozit. Mládež napomínal
slovy: „Hoši, nedělejte mně to, mám to nerad“.
Krátký čas po něm provozoval zde pohostinství Bohuslav Martinec. Taneční sál byl zbourán
již za Hanzlíka. Obě hospody provozovaly činnost v době, kdy Podbozkov míval až 140 obyvatel.
Protože návštěva pouti bývá velmi často spojená s „drobným“ občerstvením v hospodě, dovolte mi zašťourat v minulosti. Z pozůstalosti
pana F. Tichánka mám kopii o bozkovských
hostincích s refrénem: „Bozkovské hostince,
ty jsou pro našince…“. Zde jsou popisovány
jednotlivé hospody – každé je věnována jedna
sloka s refrénem o společnosti, která se zde coby
„štamgasti“ nejméně v sobotu a v neděli scházela a řadila do větších či menších skupin dle profese neb politického přesvědčení. Dnes již nám
to bez znalostí politických poměrů ve státě
či obci celkem nic neříká, a proto od citace
opouštím a pokusím se vydolovat něco ze svých
vzpomínek.
K Bozkovu v „Bedkovicích“ až do roku 1923
patřil jen Lacinův – dříve Hamáčkův – hostinec
č.p.149. Druhý „za vodou“ patřil do roku 1923
k Bítouchovu. Úvodem by mělo být řečeno, proč
v obci takového rozsahu byl neobvykle vysoký
počet hostinců. Důvodem toho byly slavné
bozkovské mariánské pouti, na něž přicházelo
v sezóně více než 2500. poutníků a návštěvníků.
A ti všichni se po cestě potřebovali nakrmit
a něco popít. Mimo sezónu potom měla každá
hospoda ve všední den svých asi pět věrných
štamgastů. Ti by rodinu hospodského neuživili
První šipka zleva - Hanzlíkův hostinec s tanečním sálem, zřejmě po poslední rekonstrukci
Druhá šipka zleva- Lacinův hostinec v Drahách ještě se skvící novotou po přestavbě
Třetí šipka zleva - Zemanův mlýn zřejmě před poslední rekonstrukcí Karlem Zemanem
Zde stojí za povšimnutí akumulační rybník mezi posledními dvěmi šipkami. Továrník Poslt zde přes noc zadržoval vodu, která mu potom poháněla stroje v továrně.
4
Šipka nám ukazuje zřejmě na první bozkovskou školu. To je ta „stodola“, otočená do náměstí štítem.
Za ní stojí hospoda, ponejvíce známá pod názvem „Pod kostelem“.
Když příchozí pokračoval do Bozkova „Úvozem“, první občerstvení mu poskytla hospoda
U Nožičků, č.p.61, později pekařství Josefa Zemana, který postavil nynější zděné křídlo rovnoběžně s komunikací. Část původní roubené
stavby je situována do dvora. Bývalo zde i Bělkovo řeznictví. Kol roku 1890 zde měl hostinec
Josef Farský a po něm (asi 1900 – 1910) Nožičkovi.
Hostinec Pod kostelem měl výhodnou polohu,
byl „na ráně“. K roku 1760 se zde uvádí škola.
Stavení bylo postaveno „do háku“ a škola byla
asi v křídle do náměstí. Stará fotografie ještě tuto
situaci zachycuje. Bylo zde i pekařství, až roku
1837 koupil dům Michal Jodas a zřídil zde hostinec, který roku 1871 prodal manželům Noskovým a tento rod zde provozoval hostinskou činnost až asi do roku 1970, pak pokračoval bratr
Pavlíny Noskové Josef Mašek. To ale již v nové
budově, postavené roku 1923 Petrem Noskem.
Ten zemřel před 1. poutí roku 1931. Po jeho pohřbu zabil na poli blesk jeho švagra Josefa
Kroupu.
zemek pro betonové schody k prameni U Matičky. Schody financoval P. Jan Štajnygr, autor
Poměnek z Bozkova. Hostinec tu byl záhy, neboť k roku 1894 se váže příhoda k situaci, kdy se
vybíral tzv. Svatopetrský haléř. V síňce kostela
byl talíř, kam věřící dávali dobrovolný příspěvek. V nestřeženém okamžiku toho využil místní opilec Bělka (asi z č.p.116), peníze sebral
a U Dlabolů si v síni nechával z jarmárky nalévat. Duchovní po oznámení krádeže za ním došel a povídá: „Bělko, co jste to udělal!“ Bělka mu
odpověděl: „Ale pane faráři, pan papež to ani
nepozná a mně to uďálo dobře“! Současně
s hospodou zde byl i obchod, ale dispozice
v přízemí byla jiná než později. Po vystěhování
pošty z patra byla restaurace krátký čas i tam.
V přízemí hostince se i vyvářelo, oběd s pivem
jste zde v roce 1938 pořídili za 5 Kč.
U Dlabolů
Po silnici postavené roku 1892 směrem
k Semilům narazíme na další hostinec U Dlabolů
č.p.103, postaveném téhož roku jako silnice. Původně dle firemního štítu na staré fotografii
tu byla „Výrobna sodových vod a limonád
z pramene od Matky Boží“. Mezi domy totiž
vedla veřejná cesta, která byla vyměněna za po-
U Jancáků
5
Hned v sousedství byl hostinec U Jancáků.
Zároveň zde bývalo i řeznictví, které se snad
provozovalo hned po postavení budovy ještě
před rokem 1800. Hostinská místnost bývala
zároveň kuchyní, oddělenou jen částečnou přepážkou. Výčep byl v síni – jen naražený sud!
Před domem u stěny je dosud lavička, kde sedávali konzumenti nápojů. Jídla se podávala
uvnitř, kde bylo asi 6 stolů. Jancákových dcera
Anna, provdaná za místního rodáka a řezníka
Lubase, brzo ovdověla a s matkou, též vdovou
provozovaly ne moc výdělečnou živnost asi
do roku 1950. Řeznictví v domě provozovala
rodina Kasanových, snad již od roku 1928.
Ti měli 3 děti a bydleli v místnosti asi 2 metry
široké a 4 metry dlouhé. A to ještě u nich bydlela
babička Janusová z Tatobit. Tento dům je zachován téměř v původní podobě.
sepsal Stanislav Hlava
Protože popis všech hospod by byl pro čtenáře
únavný, budeme pokračovat v příštím čísle.
Pozvánka na výstavu bozkovské rodačky
ČE – HUNI
Ne, nezavítal jsem do žádných
exotických krajin. Naopak jsem se ani
nehnul ze své rodné vísky Bozkova. Jen
jsem pro nadpis použil název našeho,
bozkovského, zatím velmi mladého
hudebního souboru.
ČEsko a HUNgaria jsou první písmena zemí, které považují za své rodné
členové tohoto hudebního uskupení.
Jsou to: Jan Hofman, Jan Hušek, Dionýz
Baan, Pavel Litoš a Jiří Doubek. Poslední se nejvíce projevuje jako textař a interpret písní, ke kterým hudbu „dodává“ Dionýz Baan. „Na veřejnosti
koncertujeme od letošního roku, zatím převážně jako předkapely,“ řekl kapelník souboru Jiří Doubek.
Na otázku, jaký hudební směr je jim nejbližší, bylo mi krátce odpovězeno: „Ounderground Rock“.
6
Chléb náš vezdejší, dej nám dnes…
Aneb povídání o bozkovských mlýnech a pekárnách.
Slova nejstarší motlitby, kterou většinou znají i nevěřící, vyjadřují důležitost tohoto pokrmu pro člověka. Zalovíme v minulosti,
a pokud se zachovaly písemné a i ústní zprávy o výrobě „Božího
daru“, přiblížíme vám je.
Na počátku jeho výroby – krom vypěstování obilí – je jeho
semletí na mouku. To se v naší obci dělo na třech, vodou
z Vošmendy poháněných mlýnech.
První po toku potoka byl mlýn, naposledy ve vlastnictví rodiny
Hudských. Před nimi v roce 1780 jej vlastnili Chvalinové, následoval Nosek Michal z Roprachtic, pak Franc Těhník, krátce Josef Balatka z č.p.120 a po něm zde byl nájemce Josef Pech z Roprachtic a
nakonec Hudští. Za nich se kolem roku 1900 přestavěl na pilu
„jednušku“ (řezal pouze jeden pilový list) a ještě před tím zde byla
brusírna koral.
Sotva končil odtokový kanál z Hudského mlýna do Vošmendy,
již vzdouval hladinu vody splav na další, dnes známý jako – Zemanův mlýn. Tenkrát to byl „Hoření mlýn“ č.p.8. V roce 1714 prodává svou polovinu mlýna vdova Juklová Jiřímu Čmuchálkovi,
druhou polovinu kupuje Václav Balatka. Dále se zde střídají jako
majitelé Matěj a Jan Komárkové, Josef Smorádek, František Nyč a
opět Komárkové. Roku 1780 kupuje mlýn Josef Čermák a v roce
1829 mlýn o jednom složení kupuje Bernard Patočka. Vdova po
něm prodala mlýn v roce 1840 Berkovi, ale tomu vyhořel.
Nově postavený, ale zadlužený mlýn byl prodán Josefu
Šimůnkovi, hodináři z Držkova, vdova po něm se roku 1905 provdala za Josefa Strnádka z Roprachtic. (Dnes zaniklá cesta vedle
mlýna do Bozkova se jmenovávala Po Šimůnkově či
Po Strnádkově).
▲▲▲Dochovaná fotografie z doby I. Světové války je dokladem, jaká nouze byla o chléb, jako základní potravinu a jakou měli
lidi radost z jejího získání. Po roce 1920 koupil tento mlýn Karel
Zeman, mlýn přestavěl, dále pekl chleba, který 1x týdně vozil
s koníkem do vsi.
7
Níže po toku potoka byl
„Jakubův“ mlýn, u č.p.15,
původně panský mlýn. (Nájemci mlýna byli zproštěni
roboty.) Roku 1707 ho držela
vdova po Janu Juklovi a 1714
prodala svoji polovinu „hořenímu“ mlynáři Čmuchálkovi Jiřímu a v roce 1718 kupuje celý mlýn Václav
Balatka, ve vlastnictví toho
rodu (měli i sousední grunt
č.p.120, kdy dosud přestavěný grunt náleží tomuto rodu).
Roku 1870 se stává nájemcem
mlýna František Šmíd ze Staré Vsi. Další majitel byl František Urbanec, kterému mlýn
6. 1. 1882. Při tomto požáru
poprvé zasahovali bozkovští
hasiči, jejichž sbor byl založen
1. 11. 1881. Ještě neměli stříkačku, a tak oheň ulévali vodou z plátěných věder.
Při dovozu materiálu potřebného k opravě se pod
tíhou povozů zřítil tehdy asi
dřevěný most přes Vošmendu v Drahách u stavení
p. Maxi, dnes Balatkových.
V roce 1883 zde byl postaven
klenutý most z kamene, ten
odolával všem povětrnostním
vlivům, až jej v roce 1999
smetla povodeň.
Urbanec, jenž měl mlýn i
v Machlově u Držkova, zde
také pekl chleba. V souvislosti s pečením chleba se zde
uvádí také pekař Kaván.
K mlýnu patřila od začátku
i pila.
Po požáru sice Urbanec
mlýn obnovil, ale zadluženou
budovu prodal spořitelně,
od ní nemovitost koupil Antonín Poslt ze Semil, jehož
syn Antonín objekt přistavěl a
přestavěl na textilní továrnu.
Po zestátnění změnil objekt několikrát majitele, dnes je značně zchátralý a část se samovolně rozpadá.
Po roce 1920 si sedláci z Bozkova a dolního
konce Příkrého založili družstvo, jež vykupovalo jejich obilí a začalo provozovat mlýn. V roce
1938 byla u mlýna postavena samostatná pekárna s bytem. Veškerý pohon v té době zajišťovala
turbína, která také pro všechno zajišťovala dynamem vyráběný stejnosměrný proud. Také
technologie doznala změnu, mlýn byl rekonstruován na válcový, chléb rozvážel pan Jakuba
z Příkrého koňským potahem a asi v roce 1930 si
družstvo zakoupilo malý náklaďáček a rozvoz
se prováděl dvakrát týdně.
Družstevníci, a snad i ostatní, dostali za kg
žita v ceně 2,-Kč bochník samožitného chleba o
váze 2 kg. (ekonomika: ze 2 kg žita se semlelo
1,5 kg mouky a 0,5 kg otrub, které zaplatily mletí a pečení). Stárky zde byli otec a syn Strnadové
z č.p. 75 asi po dobu 40.let a účetním byl František Král z č.p. 147. Z pekařů zde v poslední době byli v 30. letech Josef Rozsypal, za války
František Škvrna z Jugoslávie, potom L. Kozák
(měl za manželku Věru Lampovou z „pily“
č.p. 41) a opět Josef Rozsypal. V 50. letech bylo
vše zrušeno a budovy využívány jako sklad
místním JZD. Za zajímavost stojí, že budovy
nebyly nikdy restituovány!
V 80.tých letech se stal vlastníkem chátrající
budovy stavitel Bohumil Hnídek, který vše
opravil a zřídil zde byt. Od té doby je zde již
několik majitelů
Stanislav Hlava
▲▲▲Poslední mlýn s pekárnou najdeme po
toku Vošmendy v Kopaněch. Původně to bývala
„Plíškova chalupa“ s malou výměrou polností,
jen tak na uživení jedné kravky. Pak koncem
18. století ji vlastní Josef Malý. V polovině
19. století přivedl Petr Jiřič z č.p. 51 náhonem
vodu k budově a tak ji proměnil na mlýn. Mlýn
převzal jeho vnuk Petr, ženatý s mlynářskou
dcerou Marií Šimůnkovou z č.p. 8. Ten posléze,
ostatně jako jeho děda, pronajímal mlýn. Nájemci se střídali: Josef Nosek z č.p. 50 (Zachoval),
Josef Ulrich, František Urbanec z Dušnice (ten
měl znamenitého pekaře Gála).
Kuriózní, snad první dopravní nehoda v Bozkově.
Jak dopadl náklaďáček z Kopaňského mlýna vidíte na obrázku
8
Znamenitý muzikus Jiří Kurfiřt
Tímto přívlastkem v Jiráskově románu kdosi
doporučuje mladého F. L. Věka do orchestru.
My tento slovní obrat můžeme přiznat
16. března t.r. zesnulému regentschorimu (varhaníkovi z kostela) a učiteli hudby Jiřímu Kurfiřtovi.
Moravský kněz a horlivý sběratel národních
a lidových písní František Sušil prohlásil svoje
kredo slovy: „Dvě srdce mám; církev a vlast;
každá má srdce půl a každá srdce celé“.Jiří Kurfiřt svým životem projevoval podobné přesvědčení: církev a hudbu miloval!
Rodina jeho byla a je hudebně nadána: Jeho
strýc Ladislav, jako samouk zde hrával
na varhany v letech 1929-38, když nastoupil
po jiném samoukovi Petru Dolenském, který
nastoupil, když tehdejší řídící učitel Nigrýn vlivem poválečné proticírkevní propagandy odmítl
nadále v kostele hrát.
Synovec J. Kurfiřta Josef (z kovárny) je členem libereckého divadelního orchestru, hraje na
lesní roh, a léta býval učitelem hudby na severu
Čech. Syn Jiří vystudoval teplickou konzervatoř,
byl učitelem hudby na semilské LŠU, kde dnes
zastává funkci ředitele, je vedoucím pěveckého
spolku Jizeran a regenschorim v semilském
chrámu a po smrti jeho otce i v našem, bozkovském chrámu. Dcera zemřelého J. Kurfiřta též
absolvovala konzervatoř a vyučuje hudbě
v semilské LUŠ a v bozkovské pobočce. Také
syn Josef, ač nemaje konzervatoř, nezapře hudební talent, a když mu jeho práce dovolí, hraje
o mších.
do gymnázia v Turnově, kde maturoval v roce 1947. Poté následovaly studie na konzervatoři
a dva roky vojny. Specializoval se na skladbu
a řízení sboru, což plně využil na kůru bozkovského chrámu. S hrou na varhany začal ve
14. letech roku 1942, víceméně jako samouk. V té
době došlo k modernizaci našich varhan
a vzduch pro píšťaly se začal vyrábět pomocí
elektrického dmychadla.
Pro náboženské přesvědčení mu nebylo
zprvu dovoleno vyučovat hudbě a tak po nějakou dobu vozil balíky bavlny v železnobrodské
Koloře.
Jeho rodina zprvu bydlela v adaptovaném
podkroví rodinného domku manželky Jiřiny,
rozené Jínové, později si postavili svůj domek.
Hudbě věnoval téměř všechen čas. Věnoval
se ladění pian a denně doma vyučoval hudbě.
Páteční podvečery patřily nácviku náboženských písní, které potom zazněly při různých
příležitostech. Jejich výběr, úroveň a provedení
obdivovali také cizí návštěvníci.
◄◄ Na srdci mu ležel i stále se zhoršující
stav varhan v našem chrámu. Drobné opravy
v rámci svých možností prováděl sám. Situace
nakonec dospěla k tomu, že varhany oněměly
a doprovod bohoslužeb se provádí na elektronických klávesách, které též J. Kurfiřt vybral,
vyzkoušel a z peněz Matice Bozkovské, jejímž
byl dlouholetým předsedou, zaplatil
Během svého života J. Kurfiřt zhudebnil několik drobných skladeb, hlavně básně Václava
Renče, autora Popelky Nazaretské a velkého
přítele Bozkova z období působení P. Josefa
Hofmana. Po několik let se pravidelně dávaly
o půlnoční mši.
Každodenně několikrát navštěvoval kostel
a jeho přilehlé okolí, aby zabránil případným
Jiří Kurfiřt se narodil 18. května 1928
v Bítouchově, rodišti své matky. Do školy chodil
zde, pak v Jesenném, když se rodina roku 1935
přestěhovala na Bohuňovsko. Odtud dojížděl
9
nepřístojnostem, hlavně od mládeže. Po smrti
bratra Jaroslava pečoval o zvony, nechal vybílit
interiér kostela a jeho poslední iniciativou je
ještě nedokončená rekonstrukce venkovního
schodiště k hlavnímu vchodu do kostela.
V rámci činnosti Matice provedl reprint Štajnygrových Poměnek z roku 1894, nechal zhotovit různé barevné fotografie a odznaky, zajistil
panel před vchodem a informační tabule uvnitř
předsíně i chrámové lodi a mnoho dalšího.
Aktivita Jiřího Kurfiřta byla značná a jeho
odchodem ztrácí farnost člověka, který je těžko
nahraditelný jen jedním člověkem.
Dne 18. května by mu bylo 83. let.
Vzpomínal Stanislav Hlava
Kostely a modlitebny – místem setkávání.
Chrámy, kostely, modlitebny, sbory – jsou
ve městech, na vesnicích, staly se přirozenou
součástí prostředí, ve kterém žijeme. Některé
jsou nádherně zdobné. Díváme se na ně a
žasneme nad umem architektů, umělců, řemeslníků. Jiné jsou naopak nenápadné, že bychom je
téměř minuli bez povšimnutí. Chrámy, kostely,
modlitebny, sbory…proč tu jsou? Jsou v dnešní
době ještě vůbec k něčemu?
Nejvznosnější chrám i ta nejprostší modlitebna, to byly, jsou a budou především místa setkávání. Proto je lidé budovali a budují. Kostel či
sbor jsou místa, kde se člověk může setkat
s Bohem. Lidé sem přicházejí, by naslouchali
Božímu slovu, aby nad ním přemýšleli, aby přijímali posilu ze svátostí, aby se modlili. Přicházejí, aby se nechali Bohem obdarovat – jeho odpuštěním, milosrdenstvím, láskou, pokojem.
Aby do jejich života mohla vstoupit naděje plynoucí z víry. Někdo možná řekne – to já nepotřebuji, já v žádného Boha nevěřím. A jiný - věřím v Boha, doma se pomodlím, a mnohokrát
Boží přítomnost zakouším velice intenzivně třeba v přírodě a to mi zcela stačí, nemusím kvůli
tomu chodit do kostela. Samozřejmě, to také lze
a taková setkání s Bohem mohou být velmi obohacující a důležitá, jenže v kostele se navíc člověk setkává s druhými lidmi.
Ano, kostel, či sbor jsou také místa setkání
člověka s člověkem. Setkávají se tu lidé, kteří
jsou podobně naladěni. Lidé různého věku, různých povah, zájmů, názorů. Lidé mnohdy velmi
rozdílní, kteří by se v běžném životě patrně nikdy nesetkali, neměli by si možná ani co říci, ale
tady se setkávají, jsou spojeni v jeden lid
- v církev. Setkávají se, aby svou víru sdíleli.
Aby sdíleli také své radosti i boly a vzájemně
si mohli být oporou. Aby jedni druhých břemena nesli, tak jak to učil Pán Ježíš.
Ve sboru či kostele se nescházejí nějací svatí,
ale lidé z masa a krve, dobří i méně dobří. Lidé
stejně bolaví a obtížení všelijakými hříchy, jako
všichni ostatní, kdo žijí ve světě. Scházejí se tu,
a skrze ta setkání se také učí toleranci, lásce,
která dovede odpouštět a přijímat druhého bez
podmínek. Navíc v kostele, ve sboru se lze setkat také se sebou samým, vstoupit do hlubin
svého nitra ničím a nikým nerušeni. To člověk
mnohdy velice potřebuje právě proto, aby
se mohl setkat s druhými lidmi a možná také
nakonec i s Bohem
Kostely, chrámy, modlitebny, sbory - vznosné i nenápadné…byla by veliká škoda, kdyby
se staly jen mrtvými stavbami, třeba výstavnými, ale bez života. Kostely a sbory jsou, mají být,
místem živých setkání. Také v Bozkově je kostel
i sbor. Krásný katolický kostel a naproti celkem
prostý Husův sbor. Někteří lidé jejich dveřmi
vcházejí pravidelně, jiní občas – třeba
o Vánocích, nebo na Velikonoce. Tam i tam jsou
s radostí vítáni i nově příchozí.
10
V Bozkově se věřící Církve československé
husitské scházejí k bohoslužbám v Husově
sboru pravidelně vždy druhou a čtvrtou neděli
v měsíci. Nedávno jsme měli krásnou příležitost
přivítat mezi sebou bratra patriarchu ►►
ThDr. Tomáše Buttu. Přijel mezi nás, aby nám
posloužil zvěstováním Božího slova i svátostí
večeře Páně. A bylo to milé setkání. Vždyť bratr
patriarcha přijel mezi své! Bozkov a Semily byly
totiž prvními místy, kde jako mladý farář
po dokončení bohoslovecké fakulty začínal svou
duchovenskou službu. Většinu lidí, kteří
z Bozkova i okolí na bohoslužby přišli, tedy
dobře zná. Při společném posezení, jež následovalo, bylo proto o čem povídat. Co nového,
co děti, vnoučata, jak jde život… sdílení těch
zdánlivě prostých a obyčejných, společná modlitba. Prožili jsme společně v Husově sboru hezké chvíle. Posilující a naplňující nás radostí
a pokojem. Ostatně takové prožíváme vždycky,
když se sejdeme. Náš sbor je skutečně místem
setkávání – člověka s Bohem i člověka
s člověkem. A tak nakonec ještě pozvání, které
platí stále: přijďte mezi nás!
Krásné léto plné obohacujících setkání přeje všem
čtenářům Bozkováčku
Lada Kocourková, farářka v Semilech a v Bozkově
Drazí čtenáři,
myslím, že mnoho z Vás zajímají dějiny
a jejich stopy v dnešní době. Jednou takovou
stopou je vyobrazení Panny Marie, Královny
hor. Její sochy i obrazy se nacházejí v našem
okolí. Proto si dovolím ocitovat kousek z práce
paní Pavly Grajové.
Sochy a obrazy Panny Marie Bozkovské
Sochy, zobrazující Pannu Marii Bozkovskou,
se nacházejí ve Všeni, Olešnici u Turnova, Malé
Skále, Horské Kamenici, Příchovicích, Lesnoveku. Reliéfní zobrazení Panny Marie Bozkovské
najdeme v Luhově v Podještědí a při silnici z
Bozkova do Jesenného. Malby Panny Marie
Bozkovské se nacházejí v ambitu kostela na Bílé
hoře. Nástěnná malba byla vytvořena po r. 1729.
Pískovcový sloupek v Luhově v Podještědí,
připomínající boží muka, nechal v roce 1846
postavit před svým statkem Florián Škoda.
Na přední straně podstavce je vytesán reliéf
sv. Floriána, v kaplicí pod baldachýnem je zobrazena Panna Maria Bozkovská. Sloupek
je důkazem, že o přímluvu a ochranu žádali
"Královnu hor" i v Podještědí.
V Příchovicích se nalézá socha Madony
Bozkovské při cestě na Tanvald, blízko příchovického hřbitova. Jde o nesignované dílo Františka Prokopa ze Semil. Socha mívala podstavec
s volutovou hlavicí. Ta byla na podstavci ještě
koncem 19. století (skicou jí zachytil malíř Jan
Prousek v muzeu v Turnově). František Prokop
vytvořil mimo této sochy v Příchovicích ještě
sochu Panny Marie Bozkovské v Horské Kamenicí na Železnobrodsku. Pískovcová socha stojí
za obcí při silnici k Jesennému. Podstavec
je dvoudílný, hranolovitý, ukončený římsou
se dvěma volutami a lasturou uprostřed.
11
Na podstavci jsou reliéfy sv. Františka, sv. Josefa
a sv. Terezie. Socha byla obnovena v roce 1877
Františkem Švitorkou z Horské Kamenice.
Další socha Panny Marie Bozkovské se nalézá
na křižovatce cest do Jesenného, Roztok
a Bozkova. Dal jí zřídit bozkovský kněz
P. Dušek r. 1767. Jde o kamenosochařské dílo
v barokním stylu. Sloup s milostnou sochou,
zakončený kónickou hlavicí se směrem dolů
mírně rozšiřuje a stojí na hranolovitém soklu
s nízkou kvadratickou základnou. Na soklu je
z čelní strany nápis: „Prach můj leží v chladném
hrobě duch můj Vznese se Bože k tobě Zas Vás
uzřím Otče matko moji. Doufám ve věčné lásky
zdroji. Opraveno nákladem rodičů Antonína
a Marie Matouškových z Roztok na památku
syna Jeho Antonin Matoušek“. Na čelní straně
základny je rytý nápis „oroduj za nás Matko
Boží“ a na zadní straně "obnoveno 1879". Autor
je neznámý.
Při silnici z Bozkova do Jesenného se nalézá
polychromovaná socha sv. Josefa, zhotovená
roku 1772. Dřík podstavce je opatřen ve středních osách jednotlivých stěn reliéfy svatých
v mělkých nikách- Ukřižování, Panna Maria
Bozkovská, sv. Florián, sv. Jáchym, sv. Anna
a sv. Maria (?). Na čelní straně soklu je v kartuši
nápis „1772 C. W D. C. B.“, v podnoží na čelní
straně soklíku „s. JOSEF oroduj za nás“
a na zadní straně římsy nápis „OBNOVENO
NAKLADEM JOSEFA DĚDĚČKA L.P. 1852“,
na zadní straně soklu jsou iniciály „P.D.l.D.“.
Autorem je Jan Chládek z Turnova. Socha byla
v roce 2005 poškozena.
Jako každý rok bych Vás rád pozval na
poutní mše sv., které se konají:
3. 7. 2011 v
14. 8. 2011 v
11. 9. 2011 v
25. 9. 2011 v
8 a 10 hodin
8 a 10 hodin
10 hodin
10 hodin
Děkuji Vám za Vaši vstřícnost, modlitby a finanční dary.
P. Krzysztof Mikuszewski MS
Tak nám zase v neděli vypukne snad ten pravý pouťový mumraj. Jestli bude hezké počasí. Jezdívali jsme
po poutích s manželkou více než deset let. Tak mám mezi
„stánkaři“ spoustu známých. Rád zajdu
za nimi prohodit pár slov. Když se bavíme
o poplatku za stánek, všichni chválí naší obci
nastavené sazby. Skutečně jsou rozumné a i to
přitahuje obchodníky k nám, do Bozkova.
A tak mně vždy poleje pocit hrdosti, že patříme k těm, kteří nechtějí na takovéto lidové
folklorní slavnosti zbohatnout. Za to patří obci
dík!
12
Pamětihodné záznamy v roce 1931
Měsíc květen byl v tomto roce měsícem květu, dále bylo slunné a teplé počasí, že i nejstarší
pamětníci málo pamatují takové pohody
v květnu. Měsíc červenec a měsíce podzimní
byly deštivé.
Na podzim začala se stavěti jednopatrová
budova spořitelního a záložního spolku na pozemku zakoupeném od Václava Jenčka.
Hasičský sbor slavil v červenci 50ti leté trvání
hasičského sboru. Ze zakládajících členů jest
naživu jen Petr Lampa z Dománě č.p. 123, kterému udělena byla bronzová pamětní medaile.
Za starostu obce zvolen 12 hlasy národní socialista Josef Petříček. Náměstkem obecního starosty zvolen příslušník republikánské strany rolnické Josef Lampa.
Do obecní rady zvoleni: Michal Pěnička, Josef
Špidlen, František Tulak a Augustin Fučík.
Nově zvolený starosta Josef Petříček počal
úřadovati 29. května.
V měsíci květnu počala stavba dílčího vodovodu, o který hlavní zásluhu má Josef Lampa
č.p. 41. Nádržka vodní jest postavena na tak
zvaném Dumkově blatišti a pojme 400 hektolitrů
vody. Voda prozatím jest rozvedena do horní
části obce.
V sobotu dne 2. července odpoledne byl zabit
bleskem Josef Kroupa ml., chalupník č.p.168.
Jmenovaný pracoval na poli a padl při práci
na své rodné hroudě. Byl stár 37 let. Událost tato
působila smutným a tísnivým dojmem, jak
na obyvatelstvo v Bozkově, tak i v šírém okolí.
V pondělí dne 4. července konal se pohřeb
za ohromné účasti lidů ze všech okolních vesnic.
Roku 1868 zabit byl bleskem Antonín Jiřič
č.p.29, když při rozžaté hromniční svíci se
u stolu modlil. Od té doby nestalo se žádné zabití bleskem v Bozkově, až letos.
Místní sokolská jednota zúčastnila se
s praporem IX. sletu všesokolského v Praze.
▲▲▲▲Letos vyhořel domek č.p. 162 náležející továrníkovi A. Poslovi.
1931
Zima v měsíci lednu byla deštivá, cesty plné
ledu, byly neschůdné a pro chodce nebezpečné .
Volby do obecního zastupitelstva konaly se
dne 17. dubna a dopadly následovně:
Strana
Čsl. Strana národně socialistická
Komunistická strana
Lidová strana katolická
Národně demokratická
strana
Živnostensko obchodnická
strana
Republikánská strana rolnická
Nepolitická strana
počet
hlasů
počet
mandátů
241
7
67
65
2
2
56
2
53
1
110
3
301
1
▲▲▲ Pod hřbitovem postavil tohoto roku
dům děkan Josef Hájek.
Dne 23. července v sobotu večer po jedenácté
hodině zapálil blesk domek č.p. 136 Jaroslava
Šimče na Dománi.
Ustavující schůze obecního zastupitelstva
konala se dne 19. května v sokolovně.
13
Dne 27. srpna utopil se při koupání v řece
Kamenici, u továrního splavu dělník Antonín
Pěnička z č.p. 55.
Počasí v červenci, srpnu i v září bylo velmi
teplé. Následkem toho byla velmi dobrá úroda
žita, bramborů, sena a z ovoce se urodilo mnoho
jablek.
Při slavnosti odhalení pamětní desky
prof. F. Strnadovi dne 21. srpna se do pamětní
knihy podepsalo 28 vzácných hostů.
Dne 21. srpna rozloučili se zástupci obce
Bozkova se řídícím učitelem Josefem Jelínkem,
t.č. v Benešově, který odcházel do Jíčína na penzi a v Bozkově působil od roku 1898 do roku
1909.
V měsíci srpnu počal stavěti dům Josef Tichý,
poštmistr.
Podbozkovem postavil továrník A. Poslt nový dům č.p. 162, který loni vyhořel.
Čsl. Strana národně socialistická, zřejmě ne
náhodou, vyhrála tohoto roku volby v naší obci.
„Národní socialisti“ dost podporovali život
na vesnici, třeba i tím, že založili Konzumní
družstvo, kde za velmi dobré ceny prodávali lidem potraviny a další věci životní potřeby.
Kdo by nevěděl, kde dříve tento Konzum stál,
napovím, že dnes je to domek rodiny Kolískových
V Bozkově zapsal v roce 1931 Josef Petříček,
starosta.
Aktuálně ze sportu
Družstvo žáků se k utkáním schází v dostatečném počtu a v našem okresu hraje na průměrné úrovni.
Po dlouhé době fotbalového půstu
v Bozkově připravujeme na 30. července 2011
otevření zrekonstruovaného fotbalového hřiště.
Na tuto dobu jistě spousta našich příznivců čeká
a čekají na ni i naši hráči. Tímto jistě stoupne
i atraktivita našeho fotbalu.
Fotbal
Již v průběhu podzimní části došlo
k posílení kádru A mužstva pro hru v klidném
středu tabulky 1.A. třídy Libereckého kraje. Již
delší dobu přemýšlelo vedení oddílu v posílení
mužstva trenérem k Danu Sísrovi. Jelikož se
tento záměr nedařil a výsledky nebyly takové,
jaké se očekávaly, došlo před posledním zápasem podzimu k výměně na trenérském postu.
Žezlo převzala dvojice Stanislav Linek a Miroslav Gůra. Zde je také třeba poděkovat bývalému hráči a pozdějšímu trenéru Danu Sísrovi
za obětavou práci pro náš fotbal.
Zimní příprava byla náročná a vstup do jarní
části sezony dobrý. Je dobré, že dnes naše mužstvo má svým umístěním v první polovině tabulky příští sezonu v této krajské třídě zaručenou. To velice prospívá klidu v mužstvu
a odráží se to i na výsledcích. Získáním „jarních“, zatím 23. bodů, se řadíme zatím
k nejlepším mužstvům soutěže.
B mužstvo se v současné době také zlepšuje a pomalu míří do středu tabulky Okresní
soutěže. Zde je nutné podotknout, že mezi áčkem a béčkem funguje velmi dobrá spolupráce.
Je nabíledni, že tato kladná spolupráce je přínosem celému bozkovskému fotbalu.
Stanislav Doubek senior
14
Hasičská mládež opět velmi úspěšná
Nedávno proběhla obě okresní kola soutěží
mladých hasičů v požárním sportu mládeže.
Soutěžní družstva SDH Bozkov předvedla
vzornou reprezentaci naší obce a jejich výsledky
je řadí mezi špičku v rámci našeho okresu.
Družstvo starších žáků předvedlo v Rokytnici nad Jizerou statečný výkon. Svým bojem
na dráze dokázali obsadit druhé místo z 18 kolektivů. O postup na krajskou soutěž je připravil
pouze nesportovní protest SDH Poniklá, který
dosáhl zrušení jedné z našich nejlepších disciplín - požárního útoku. Takže oficiálně nakonec
5. místo, v našich očích a v očích drtivé většiny
účastníků ovšem nádherné druhé místo.
Dorostenci pak bojovali při své premiéře
v neděli v Jilemnici a velkého úspěchu dosáhli
Jirka Lampa a Tomáš Blažek, kteří postoupili
na krajské kolo do Turnova!!
Gratulujeme a přejeme úspěšnou reprezentaci sboru a obce na této prestižní soutěži
Karel Čermák junior
Obrazem z Turnova
15
NEZAPOMEŇ!!
2. července – dopoledne turnaj v nohejbale, večer tradiční
diskotéka - Pouťová Československá & Oldies Párty
(djBALY&PEŤÁKdj) .
3. července – po celý den světské atrakce na naší pouti –
přijďte, budete vítáni.
30. července – 13 hodin slavnostní otevření fotbalového
hřiště. Program uvádí sportovní komentátor Václav Tittelbach a PEŤÁKdj. Uvidíte různé fotbalové zápasy, uvítáme zde mimo jiné i Kozlovnu s hráči jako je Vízek,
Šmicer, Siegl … K poslechu zahraje hudební skupina
Naboso. Nabídneme Vám i dobré občerstvení. Srdečně
zve oddíl kopané.
11. září – Podkozákovská liga 2011, oblíbená hasičská
soutěž v požárním útoku.
15. a 16. října – Motosport Bozkov MG SPORT UFO KTM,
hojně obsazená motoristická soutěž.
V podzimním dušičkovém čase pro vás chystáme tradiční
HALLOWEN.
Čekáme na vaše příspěvky do Vánočního Bozkováčku 2011.
Uzávěrka příštího čísla bude 6. prosince 2011
BOZKOVÁČEK – občasník pro lidi a o lidech z naší obce.
Vydává a tiskne obec Bozkov. Telefon: 481 682 169.
Sestavil Karel Čermák, tel. 603 368 471. Předtisková příprava Vratislav Ouhrabka
Dětské kresby jsou práce žáků ZUŠ Semily – pobočka Bozkov,
vedené paní učitelkou Jaroslavou Nurkovičovou.
Za podepsané příspěvky odpovídá autor.
Toto číslo vyšlo v červnu 2011.