obrazy planiny nazca bez záhad - jiri

OBRAZY
PLANINY
NAZCA
BEZ ZÁHAD
Jiří Sonnek
ZÁHADNÉ OBRAZY PLANINY NAZCA
Záhadné obrazce této planiny jsou často vysvětlovány jako
přistávací dráhy mimozemšťanů. No, kdyby byla jedna, tak možná,
ale dvacet nebo sto přistávacích drah a dokonce jedna přes druhou? Jiná teorie předpokládá, že čáry nebo šipky směřují k vodním
zdrojům. Proč? Na planině voda není a kromě náhodných dešťů ani
nebyla. Množství potřebné k pití se dá přinést, ale pěstovat něco na
vyprahlé pouštní planině nejde dnes a jistě nešlo ani před dvěma
tisíci lety.
ženy vzali na palubu karavely, aby je vycvičili jako tlumočníky pro
pozdější cesty.
Balzový vor bylo obchodní plavidlo s těžkým nákladem sušených ryb. Španělé odhadli jeho nosnost na šestatřicet tun, ve srovnání se čtyřiceti tunami jejich vlastní karavely. Španěl Sáamanos
popsal toto plavidlo jako plochý vor z klád zakrytých palubou z rákosu. Klády, stejně jako rákos, byly svázané provazy z henequenu
– druhu konopí.
Nabízím pragmatické vysvětlení vzniku obrazců, ale nejdříve bych rád přiblížil způsob, jak žili dávní obyvatelé této oblasti, s jakými problémy se museli vypořádat a jaké zprávy se o nich
zachovaly.
Populace lidí v této oblasti rychle narůstaly, vyčerpaly málo
úrodnou půdu a musely řešit problém nedostatku potravin. Obyvatelé jihoamerického kontinentu měli ještě problém navíc. Jejich
předkové při osídlování kontinentu stačili lovem vyhubit velké
savce dřív, než se jim podařilo některé domestikovat. Výjimku tvoří
lamy. Chybělo jim proto nejenom maso, ale i přírodní hnojivo k udržování úrodnosti půdy. Zemědělci přitom dávali přednost v pěstování kukuřici, která půdu vyčerpává nejvíce ze všech kulturních
plodin. Po vyčerpání půdy následoval hlad a hledání náhradních
zdrojů potravy.
Se zachovalých písemných zpráv této oblasti mne zaujalo
následující:
Když roku 1526 Francisco Pizarro na své objevitelské cestě podél jihoamerického pobřeží vyplul z Panamské šíje, jeho výprava
se na moři setkala s peruánskými obchodními námořníky ještě
dlouho předtím, než objevil jejich zemi. Jeho lodivod Bartolomeo
Ruiz plul napřed, když tu se u severního Ekvádoru jeho loď náhle
setkala s jiným plachetním plavidlem téměř stejné velikosti, které
přijíždělo z opačné strany. Ukázalo se, že to byl velký vor směřující
k severu a jeho posádku tvořili první Peruánci, které kdy Evropané
spatřili. Událost vylíčil rovněž Pizarrův tajemník Francisco de Xeres
v roce 1534. Z obou pramenů se dovídáme, že Španělé tento velký
balzový vor s posádku dvaceti indiánských mužů a žen zajali. Jedenáct jich hodili přes palubu, čtyři ponechali na voru a dva muže a tři
Balzový vor ovládaný pomocí guar – kýlových prken. Zasouváním nebo
vysouváním guar mezi trámy voru na přídi nebo zádi se přesouvá tlakové
těžiště ponořené části voru, proti tlakovému těžišti plachty. Vor je tak větrem natáčen podle zasunutí guar do žádaného směru. Guary současně
vytvářejí kýly, které umožňují voru plout ostřeji proti větru, než mohly španělské koráby té doby.
O plachtách a ráhnoví voru, Sáamanos říká: „Měl stožáry a ráhna
z velmi kvalitního dřeva a bavlněné plachty stejného tvaru a druhu,
jaké jsou na našich lodích. Měl velmi dobré lanoví ze zmíněného
henequenu, ale pevnější než lanoví španělské. Místo kotev bylo
na voru několik upoutávacích kamenů, které měly tvar kamenů
mlýnských.“
lana a sítě. Obrovské množství nejrůznějších lan, mnoha set metrové tažné i závěsné sítě a složité hlubinné sítě. Poptávka po těchto
produktech se musela prudce zvyšovat se snižováním úrodnosti
půdy a s úbytkem ryb v pobřežních vodách. Dovedu si představit
státní organizaci a podporu výroby tohoto, pro přežití společnosti
nezbytného artiklu.
V Guayaquilském zálivu dohonil Pizarro ve dvou dnech pět plachetních balz a vedl s jejich posádkami příznivé jednání. Když se
Španělé přiblížili k pobřeží, spatřili celou flotilu balzových vorů.
Jak a z čeho vyrobit lana s větší pevností než se vyráběla v tehdejší Evropě, místní provazníci dobře znali. Nastává problém výběru vhodného místa, kde by se mohly organizovaně lana a sítě
v tak velkém množství a délkách splétat. Nemělo by to být daleko
od moře ani od produkce přírodní vláknité suroviny. Měla by to
být dostatečně velká plocha, v místě by mělo být příjemné klima
bez dešťů a horka. Určitě by se hodila rovná plocha bez vegetace,
kterou nelze jinak hospodářsky využít. Toto všechno planina Nazca
splňuje dokonale.
Obrazce
Podle mne obrazce na planině souvisí s obdobím organizovaného získávání náhradních zdrojů potravin. Bylo nutné dovážet guáno (ptačí trus ke hnojení) ze vzdálených ostrovů. Dovážet potraviny z velmi vzdálených oblastí. Hledat nové ostrovy k přesídlení části
obyvatel a především – zintenzívnit rybolov v Pacifiku. To, že ryby
a mořští živočichové tvořily nepostradatelnou součást stravy Jihoamerického obyvatelstva potvrzují zprávy evropských kolonizátorů.
Nadměrný rybolov však ničí křehkou rovnováhu mořského ekosystému a celé mořské oblasti tak zbavuje života. Mělké pobřežní
vody, kterých je podél celého západního pobřeží Jižní Ameriky velice málo, byly rychle vyloveny, rybáři proto museli vymýšlet nové
způsoby lovu a nové účinnější sítě, kterými mohli lovit i ve velkých
hloubkách. Pravděpodobně znali i velmi účinný ale nešetrný způsob lovu, pomocí sítí tažených po dně. Podél celého západního
pobřeží probíhá hluboký mořský příkop s hloubkou okolo sedmi
kilometrů, za ním pak pokračuje dno Pacifiku v pětikilometrové
hloubce. Úspěšný a pravidelný lov proto mohl být praktikován jen
nad temeny podvodních sopek a nad rozsáhlým podmořským pohořím Nazca Ridge, které leží přímo naproti planiny Nazca.
Za účelem rybaření ve velkých vzdálenostech od pobřeží
a pravděpodobně i k hlubinnému rybolovu bylo nutno stavět celé
flotily, možná až tisíc balzových vorů. Balzy, mohutné stromy s lehkým dřevem, rostou v Ekvádoru, kde bylo i dostatek dřeva na stožáry a ráhnoví. K výrobě plachet sloužil vlastním úsilím vyšlechtěný
bavlník s dlouhými vlákny. Zbývají poslední dvě nezbytné věci, potřebné ke stavbě balzových vorů a rybaření v Pacifiku – provazové
Provaznictví
Vznik obrazců
V jedné nepálské vesnici jsem viděl ruční výrobu provazů. Podél
horského chodníku byly v délce 50 metrů a šířce jednoho metru
odstraněny drny a místo bylo vymeteno tak, že zůstalo jen čisté koryto s kamenným podložím a malým valem z odstraněných drnů.
Velmi podobně vypadají jednoduché menší stopy na planině Nazca. Na koncích tohoto koryta byly zaražené kůly a mezi nimi ležela na zemi, mírně napnutá příze, připravená ke stáčení. Jednotlivé
prameny byly srovnány vedle sebe co třicet centimetrů a vždy po
pár metrech zatíženy oblázkem, kvůli poryvům větrů. Při stáčení
provazu klikou, se vytvářel vějíř, který by při velké délce a větším
množství pramenů mohl vyžadovat vyčištěný prostor ve tvaru úzké
trojúhelníkové výseče.
V tisku se většinou prezentuje kresba kolibříka a jiných zvířat,
které jsou vidět pouze z velké výšky a nemohly být proto určeny lidem. (Dnes se dá celá planina dokonale prohlédnout na satelitních
fotografiích pomocí internetu.) Srozumitelné obrazy zvířat tvoří
jen menší zlomek z množství čar a útvarů této planiny. Mne zaujaly
rovné světlé plochy a především úzké trojúhelníkové výseče, které
tvoří až 80 procent všech obrazců. Množství práce,vynaložené ke
vzniku všech obrazců bylo obrovské a lze proto předpokládat, že
nevznikly bez nějakého prospěchu. Obrazce vznikají odstraněním
zvětralé a zoxidované vrchní vrstvy hnědého štěrku, kamenů a povrchové krusty. Srovnané písčité podloží pod touto vrstvou je bílé
a tvoří kontrast s tmavým, nedotčeným povrchem. Obrazce vznikaly po staletí a je z nich zřejmé, jak nové velké často překrývají starší
a ty zase nejstarší, jednoduché, malé a méně zřetelné. Opětovnou
oxidací bílá barva zase pomalu hnědne, proto lze přibližně odhadnout i stáří obrazců. Mnohé obrazce narušily změny tras říčních
koryt, po neobvykle prudkých deštích. Obrazce vznikaly v období
mezi dvěmi sty lety před naším letopočtem, až rokem 1 500 našeho
letopočtu, do objevení a současně vyvrácení již skomírající Incké
říše evropskými dobyvateli.
Výroba pevnějších provazů pletením, by také vyžadovala vyčištěnou plochu ve tvaru úzkého trojúhelníku. Výroba dlouhých
závěsných nebo vlečných sítí by vyžadovala prostor ve tvaru dlouhých obdélníků, kterých je na planině také dost, mají délku až pět
set metrů a mají na obou stranách zřetelné prohlubně, zřejmě po
časem rozpadlých, velmi silných a hluboko v zemi zapuštěných kůlech k napínání.
V nedalekém Paracasu byla nalezena tkanina dlouhá 28 m a široká 6 m, v níž jsou nitě o délce 50 km. Tuto tkaninu nepraktických
rozměrů jsem neviděl, ale prostým výpočtem se dá zjistit, že to musí
být síť s oky 2×2 centimetry, jaké používají v této oblasti i současní
peruánští rybáři k lovu ančoviček.
Planina Nazca
Kolibřík a jiné kresby
Inkové a jejich předchůdci byli silně věřící, uctívali kult slunce,
některé planety a hvězdy považovali za bohy. Planeta Venuše, po
měsíci nejjasnější objekt na obloze, představovala nejznámějšího
boha Quatzalcoatla – opeřeného hada. Věřili také, že duše svých
předků po smrti přebývají ve hvězdách na obloze. Obrovské obrazy
(z nebeské klenby mohou být vidět jenom veliké věci), proto mohly
být naprosto přirozeně vytvářeny k potěšení bohů i duší svých předků při cestě nebeskou klenbou a k získání jejich přízně. Pro lidi neviditelné kresby, mohly být předstírány bohům jako maskoti či jakési
loga, odlišující jednotlivé výrobce. Tuto myšlenku utvrzuje propojení obrazů s vlastní pracovní plochou. U obrazů opice jistě nejde o
dlouhou pátou nohu, ale o význačné propojení s konkrétní pracovní
plochou. Kolibřík je s pracovní plochou propojen špičkou zobáku.
Rybář s rybou v síti, žralok nebo vorvaň, se pro výrobce lan a sítí jako
logo přímo nabízí. Kolibřík by mohl signalizovat schopnost vyrábět
jemné sítě k odchytu těchto malých ptáčků s velmi ceněným peřím
a pavouk, nohou propojený s pracovní plochou, pak ještě jemnější
sítě, například pro sběr planktonu. Spirála a opice s ocasem zkrouceným do stejné spirály nemohou být podle mne nic jiného, než stočená lana při pohledu shora, vynikající loga výrobců silných kotevních
provazů. (Opička na rákosovém člunu „Ra“ Thora Heyerdahla, užívala
stočené lano jako hnízdo.) Proč by to její dávná předchůdkyně, rodinný mazlíček bez jednoho prstu, nemohla dělat stejně a posloužit
tak jako inspirace k vytvoření vlastního loga?
Oprava kontury kolibříka je provedena nesprávně! Špička zobáku nemá
být spojená, bílé kontury se musí na špičce zobáku rozcházet vlevo a vpravo do hranice pracovní plochy. Vnitřní plochy obrazů zvířat jsou vždy součástí pracovní plochy a jednoznačně tak spojují obraz (logo) s konkrétní
pracovní plochou!
Vnitřní plochy obrazů zvířat jsou vždy součástí pracovní plochy a spojují
obraz (logo) s konkrétní pracovní plochou!
Kosmonaut? Ne! Rybář vybavený do nepohody – ve vysokých botách, v
pláštěnce, s přilbou vyrobenou z kalabasy a rybou v síti.
Přidám možné vysvětlení ještě jednoho obrazu, popisovaného
jako „jakési bludiště“. Já v tom vidím kotevní lano uložené na voru
tak, aby při vhození kotevního kamene do vody, lano nedělalo smyčky. Námořníci takové uložení kotevního lana dodnes používají.
v prostoru musela být úžasná. Vyrobit podobné obrazce pro ně musela být hračka, možná i zábava v době, kdy museli čekat na další
zakázku.
Námořníci takové uložení kotevního lana dodnes používají
Rozteč černých bodů, propadlin po ztrouchnivělých napínacích kůlech
velkého průměru je 330 metrů, šířka obdélníku s body je 50 m. Závěsné sítě
takových rozměrů se k lovu ryb běžně používají.
Zdánlivá složitost obrazce vznikla překrytím několika různých pracovních
ploch v průběhu staletí.
Záhadná spirála nebo stočené lano?
Problém, jak mohli lidé tak rozlehlé kresby technicky zvládnout,
je malicherný. Mohli použít to, co měli stále po ruce – provaz. Kresby
v malém měřítku byly na předloze záměrně stylizovány do jednoduchých tvarů, tak aby bylo možno vzdálenosti jednoduše odměřovat provázkem s uzly. Se zaoblených hran obrazů je zřetelné a docela logické, že obrazy byly vytvořeny položením provazu na zem, ten
byl poté pomocí kolíků nebo kamenů napnut, vyrovnán a teprve
pak byl z jedné strany provazu odhrnut pruh tmavé vrstvy.
Musíme vzít v úvahu, že Inkové a jejich předchůdci z Nazca,
prováděli na balzových vorech dlouhodobé návratné plavby
k ostrovům vzdáleným tisíce mil. Jejich představivost a orientace
Zkusme odhadnout, kolik lan bylo potřeba vyrábět na této planině. Tehdejší průměrně velký balzový vor pro 20 lidí mohl potřebovat provazy v délce 1 km. (ráhnoví, plachty, svazování balzových
klád, lanové kotvy do velkých hloubek, sítě, rybářské lanka s háčky).
V celé říši mohlo být současně využíváno odhadem až 1 000 vorů.
Provazy a sítě z přírodních vláken se rychle opotřebovávají, proto
je bylo nutno možná každoročně obnovovat. Vyrobit ročně tisíc kilometrů lan a nejrůznějších sítí ruční technologií by vyžadovalo již
hodně velké pracoviště a mohlo by v průběhu let po sobě zanechat
právě takové stopy, jaké vidíme na planině Nazca. Ani tak velké, organizované pracoviště nestačilo v dostatečném množství dodávat
potřebné zboží. Z toho důvodu existuje mnoho podobných stop
i jinde na území západního pobřeží Jižní Ameriky, kde se vyráběl
jednoduchý sortiment podobného zboží současně, a jistě také ještě
před organizovanou výrobou na planině.
Vysvětlení jednoho obrazce
Mnoho věcí lze pohodlně přičíst mimozemšťanům, ne ale tento
jednoduchý technický přípravek, zvyšující produktivitu při stáčení
provazů. Byl použit jako logo a jeho konstruktér si tak navěky nejen
zaregistroval svůj vynález, ale současně prozradil i způsob výroby
provazů.
Místo zvané „centrum planiny“
Z pozorného studia čar, výsečí a vyčištěných ploch celé planiny
je zřejmé, že se zde nachází různě seskupené plochy sloužící stejnému účelu, ale vždy přizpůsobené danému možnému prostoru.
Jak ubývalo vhodné rovné plochy, muselo se s místem šetřit a bylo
nutné využít i zvlněný terén. Při pozorném zkoumání, které umožňuje dnešní satelitní technika, lze najít místa přilehlá k velkým pracovním plochám, kde se mnoho stop soustředí do jednoho místa.
Původní tmavá vrstva je v těchto místech paprskovitě narušena velkým přesunem lidí a materiálu. Jedno takové zvláště výrazné místo
se nazývá „centrum planiny“. Dá se usuzovat, že se zde soustředilo
zásobování surovinami, odbyt zboží.
Stáčecí stroje mohly být vyráběny stejnou technologií jako balzové vory
Při experimentálním splétání provázků pomocí funkčního modelu, byla potvrzena nejen funkčnost zařízení ale i potřeba kolíku
v jedné třetině délky, na kraji pracovní plochy. K tomu bylo nutno
postupně připevnit tři doprava skroucené prameny. Kolík musí být
při okraji, aby nepřekážel posunu smyku. Po skroucení čtvrtého
pramene byly všechny čtyři prameny znovu upevněny do ok stáčecího zařízení a otáčením vlevo pak vznikl kvalitní provaz. Prohlídka úzkých pracovních ploch pomocí satelitu potvrdila v mnoha
případech stopy po stejně umístěném kůlu. Navíc jsou na těchto
plochách stopy ještě po jednom kůlu blízko za začátkem pracovní
plochy. Je to místo, kde se navazovaly první prameny. Záď smyku
mohla dosahovat až na začátek pracovní plochy. K čemu ten kůl na
začátku? Zatímco jedna osoba klikou stáčela provaz, druhá již natahovala mezi tento kůl a kůl na konci nové prameny na další provaz.
Jak se vyráběly provazy na planině
Stáčením čtyř pramenů vlevo vznikne provaz. Jednotlivé prameny uvázané na druhém konci k zakotvenému kůlu jsou již podobným způsobem zkroucené vpravo. Zkrucováním napnutých
pramenů se vyráběný provaz zkrátí o jednu třetinu délky, smyk je
proto přitahován k zakotvenému kůlu a udržuje provaz stále napnutý. (V současnosti vyráběné kvalitní provazy jsou také téměř
vždy ze čtyř pramenů.)
Model spétacího zažízení s kůly a stopy po kůlech
Stopy po kůlech
Vysvětlení záhady
Podle mne jsou záhadné obrazce planiny Nazca stopy po mnoha manufakturách, vyrábějících v průběhu věků potřebný sortiment
provazů a sítí. Úzké výseče jsou stopy po výrobě jednoduchých, asi
stometrových provazů. Ty jsou často překryty stopami po výrobě
provazů a sítí o velkých délkách. Nejnovější obrazce jsou stopy po
výrobě až pět set metrů dlouhých a padesát metrů širokých závěsných i vlečných sítí. Nejdelší přímé čáry jsou vytyčené spojovací
cesty, stejně jako hlavní překřížené linie, které dělí planinu na čtyři
sektory a jsou zároveň ideálním řešením pro případ ztráty orientace
- například v mlze.
Záhadný obrazec?
Na první pohled složitý obrazec lze docela jednoduše vysvětlit.
Je to pracovní dráha k výrobě provazů s vyšší produktivitou. Starou, překrytou pracovní dráhu shora dolů lze vyloučit. (snad byla
využívána jako přístupová cesta) Široká plocha uprostřed sloužila
jako pracovní prostor a pojezdová dráha stáčecích strojů. Vlákna
provazu nepokračovala v přímce jako obvykle, ale byla vybočena
dvakrát vlevo kolem kůlů do protisměru a pak ještě jednou. Před
stáčením byl začátek i konec vláken na dráze vedle sebe. Výsledek
– na malém prostoru se mohly vyrábět i dlouhé provazy a přesuny osob roztahujících vlákna se staly efektivnější, nemusely se
daleko vracet pro nové vlákna. Stopa, vybočující na konci široké
dráhy vpravo, mohla sloužit ke stejnému účelu, ale pravděpodobněji jako pracovní prostor k impregnaci provazů, (velrybí tuk,
kaučuk, dehet) nebo k vystavení a kontrole díla odběratelem.
Produktivitu práce při výrobě lze zvýšit tak, že se čtyři prameny stáčejí vpravo současně na čtyřech stáčecích strojích (potřebují větší šířku) a pak se
převážou na pátý stroj, který skroucením vlevo provaz dokončí (vystačí
menší pracovní šířka). Stopa po kůlu na přivazování poprvé skroucených
vláken je na správném místě.
Podmořské pohoří Nazca Ridge vhodné k rybolovu, leží přímo naproti
planiny Nazca
Jiří Sonnek
V Hlučíně, 19. 10. 2009
Výše uvedený text a obsah je chráněný autorskými právy
a nelze ho rozšiřovat bez vědomí autora.
e-mail: [email protected], tel.: 420 602 769 475