Normalizace - montessori

Normalizace
Marie Montessori říká: „ Rozvoj osobnosti musí probíhat harmonicky. Člověk se musí
utvářet úměrně vlastnímu rytmu, ukázňovat se a umět se vzdělávat. Naším cílem je zdraví duše.
S tímto zdravím se pojí v každém normálním dítěti sociální chování, dobrovolná disciplína,
poslušnost a síla vůle.“
Normalizace tedy znamená návrat člověka k normálu, ke skutečné, lidské přirozenosti, která
je nám dána v momentě početí. Je to v nás vložený potenciál, který je potřeba rozvíjet.
Nenormalizované dítě bylo dospělými omezováno v jeho projevech tak, že to způsobilo odchylky
od jeho normálního vývoje. Nebyla respektována jeho svobodná volba, možná bylo nuceno do
záležitostí, které neodpovídaly jeho momentálním možnostem, schopnostem a potřebám. Možná
mu nebylo umožněno vykonávat činnosti, na které bylo zralé. Je mnoho způsobů, jak my dospělí
dokážeme zničit přirozenost vnitřní rovnováhy dítěte.
Čím starší je nenormalizované dítě, tím více potřebuje důsledné a starostlivě přísné vedení.
Míru svobody a volnosti mu zpočátku určuje dospělý. Pomalu se uzdravuje a cesta k tomuto
uzdravení spočívá v tom, že si dítě zvykne na určitou námahu v prostředí, které je vhodné pro jeho
potřeby.
Normalizované dítě je spojeno se svým instinktivním individuálním já a celé jeho bytí je naplněno
harmonickou rovnováhou. „ Pouze normální děti vykazují ve svém vývoji obdivuhodné schopnosti,
které my popisujeme, totiž spontánní disciplínu, stálost, radost z činnosti, sociální cítění s druhými,
porozumění pro ostatní.“( Marie Montessori )
Pokud nechtějí rodiče narušit spojení s prapočátky života dítěte, musí výchově přikládat
velký význam od prvních dnů života. Měli by ctít snahu a vůli dítěte učit se lézt, sedět, chodit
i mluvit.
Velmi důležité je připravené prostředí. Má vycházet z potřeb dítěte a podněcovat
ho k dalšímu rozvoji. Dítě potřebuje činnosti, ve kterých si může vyzkoušet své pohyby,
koordinaci, myšlení, chtění a cítění. Cvičení praktického života mu toto umožňuje a smyslový
materiál mu pomáhá orientovat se na skutečnost. Pomocí obou se pak učí řádu, pořádku a vnáší
to do jeho mysli jasnost.
Nutností je svobodná volba. Aby se dítě mohlo plně koncentrovat, potřebuje nejen svobodu
volby, ale i volnost v čase. Potom může využít své polarizace pozornosti, která má tři fáze.
Fáze hledání - dítě potřebuje dostatek času a svobody, aby v připraveném prostředí nalezlo
činnost, která ho plně zaujme.
Fáze velké práce – dítě se cele pohrouží do vybrané činnosti a maximálně se koncentruje. V tomto
okamžiku dítě zaměřuje všechny své síly na jeden cíl. Toto soustředění podporuje všechny
přednosti, které formují osobnost: samostatnost, svoboda projevu, odpovědnost, soustředěnost,
láska a sebekázeň.
Fáze nasycení – zde dítě dokončuje svou činnost. Je plně nasyceno a může se připravovat na další
hledání.
Aby dítě dosáhlo normalizace, má pedagog před sebou mnoho úkolů. Nejprve by měl
pracovat sám na sobě a zbavit se všech svých defektů. Měl by sám dospět do stavu normalizace,
nebo se mu alespoň přiblížit. Nenormalizovaný učitel nemůže normalizovat děti. Po té by měl umět
zajistit připravené prostředí a postupně je do tohoto prostředí uvádět. Zpočátku musí
nenormalizované dítě vést důsledně, přísně, ale starostlivě a s láskou. Umožňuje mu svobodu volby
a poskytuje dostatek času, aby se mohla projevit polarizace pozornosti. Pokud k ní začne docházet,
může začít dítěti poskytovat další speciální materiál. Pedagog by měl být dobrým pozorovatelem a
dobře znát senzitivní periody, aby mohl být dítěti dobrým pomocníkem na cestě jeho rozvoje.
„ Dítě musí být přivedeno do životních podmínek, které mu umožňují přivést svou osobnost
zpět k normálu, ke zdraví, ...Musíme dítěti umožnit reorganizaci jeho osobnosti.“ (Marie
Montessori)