docRealizace rozvojové pomoci pomocí mikroúvěrů
download 
Stížnost Transkript
Realizace rozvojové pomoci pomocí mikroúvěrů
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ Obor: Mezinárodní obchod Realizace rozvojové pomoci pomocí mikroúvěrů (bakalářská práce) Autor: Josef Rippl Vedoucí práce: doc. Ing. Emílie Kalínská, CSc. Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a vyznačil všechny citace z pramenů. V Praze dne ………… ………………… podpis studenta Poděkování Chtěl bych poděkovat paní doc. Ing. Emílii Kalínské, Csc. za odbornou pomoc a připomínky ke zpracování této bakalářské práce. Abstrakt: Bakalářská práce se zabývá problematikou mikrofinancí v rozvojovém světě a jejím cílem je zjistit, zda mikrofinance představují jednu z moţných, efektivních forem rozvojové pomoci. První část práce je zaměřena na analýzu rozvojových zemí, jako specifické skupiny světového hospodářství, objasňuje hlavní příčiny jejich zaostalosti. Práce dále popisuje rozvojovou pomoc a jednotlivé její současné formy. Klíčová část práce se soustředí na historii mikrofinancí, hlavní principy jejich fungování, objasňuje, jak probíhá proces poskytnutí mikroúvěru, ukazuje, jaké přínosy mají mikrofinance pro jejich uţivatele, ale také mikrofinance kritizuje. Mikrofinance v praxi jsou demonstrovány na bangladéšské bance Grameen, nejstarší mikrofinanční instituci na světě. V rámci této části jsou představeny 2 úvěrové programy: Grameen I a Grameen II, kterými banka během svého vývoje prošla, pravidla jejich fungování a hlavní úvěrové produkty, které oba programy nabízí. Abstract: The objective of this bachelor’s thesis is microfinance in the developing world. The goal was to determine whether microfinance is viable alternative to development assistance. First part of the thesis is concerned with analyzing developing countries and is trying to explain reasons behind their low performance. Next is a description of different versions of a development assistance. The main part of the thesis is focused on the history of microfinance, the main principles of their functioning and explaining the process of the provision of microcredit. It shows what are the benefits of microfinance for their users, but also criticizes microfinance. A closer look at microfinance in practice is demonstrated in an example of the Bangladeshi Grameen Bank, the oldest microfinance institution in the world. In this part, two lending programs and their rules are described: Grameen I and Grameen II. Klíčová slova: mikrofinace, mikroúvěr, mikrofinanční instituce, rozvojové země, rozvojová pomoc, banka Grameen, Bangladéš Keywords: microfinance, microcredit, microfinance institution, developing countries, development assistance, Grameen bank, Bangladesh Obsah Úvod............................................................................................................................................ 1 1 Rozvojové země .................................................................................................................. 3 1.1 Nerovnoměrný rozvoj světa ......................................................................................... 3 1.2 Pojem rozvojové země ................................................................................................. 4 1.3 Vymezení rozvojových zemí........................................................................................ 5 1.3.1 Geografické hledisko ............................................................................................ 5 1.3.2 Historické hledisko ............................................................................................... 7 1.3.3 Ekonomické hledisko ............................................................................................ 8 1.4 Příčiny zaostalosti rozvojových zemí......................................................................... 13 1.5 Index lidského rozvoje ............................................................................................... 14 1.6 Klasifikace rozvojových zemí .................................................................................... 16 1.6.1 Přístup Mezinárodního měnového fondu ............................................................ 17 1.6.2 Přístup světové banky ......................................................................................... 18 2 Rozvojová pomoc-mikrofinance....................................................................................... 20 2.1 Vymezení pojmu zahraniční pomoc........................................................................... 20 2.2 Od Marshallova plánu po současnost ......................................................................... 21 2.3 Rozvojová pomoc v současném světě ........................................................................ 23 2.4 Moderní formy rozvojové pomoci ............................................................................. 24 2.4.1 Přímá podpora ..................................................................................................... 24 2.4.2 Rozpočtová podpora ........................................................................................... 25 2.4.3 Sektorová podpora .............................................................................................. 25 2.5 Definice pojmu mikrofinance .................................................................................... 25 2.6 Historie mikrofinancí ................................................................................................. 26 2.7 Principy mikrofinancování ......................................................................................... 28 2.8 Zdánlivě drahý kapitál................................................................................................ 30 2.9 Jak probíhá poskytnutí mikroúvěru-investiční skupiny ............................................. 30 2.9.1 Vesnická banka ................................................................................................... 31 2.9.2 Solidární skupiny ................................................................................................ 31 2.10 Mikrofinance jako investiční příleţitost ................................................................. 33 2.11 Moţnosti jak financovat mikroúvěry...................................................................... 35 2.12 Kritický pohled na mikrofinance ............................................................................ 35 3 Mikrofinance v praxi: bangladéšská banka Grameen ....................................................... 38 3.1 Ekonomická situace v Bangladéši .............................................................................. 38 3.2 Trh mikrofinancí v Bangladéši................................................................................... 39 3.3 Historický vývoj banky Grameen .............................................................................. 39 3.4 Grameen I ................................................................................................................... 41 3.4.1 Principy fungování klasického systému Grameen .............................................. 41 3.4.2 Proces poskytnutí mikroúvěru ............................................................................ 44 3.4.3 Úvěrové produkty v rámci Grameen I ................................................................ 44 3.5 Krize banky Grameen ................................................................................................ 46 3.6 Grameen II ................................................................................................................. 48 3.6.1 Úvěrové produkty ............................................................................................... 48 3.6.2 Systém spoření .................................................................................................... 50 3.7 Statistická analýza banky Grameen ........................................................................... 51 Závěr ......................................................................................................................................... 56 Seznam pouţité literatury ......................................................................................................... 60 Seznam obrázků, tabulek, grafů ................................................................................................ 63 Přílohy....................................................................................................................................... 64 Seznam použitých zkratek ANIZ asijské nově industrializované země BIDS Bangladesh Institute of Development Studies BRAC Bangladesh Rural Development Board GGS Generalized Grameen System HDI index lidského rozvoje (Human Development Index) HDP hrubý domácí produkt HIPC nejvíce zadluţené státy světa (Heavily Indebted Poor Countries) MFI mikrofinanční instituce MMF Mezinárodní měnový fond my ELEN mikrofinanční portál (my Electronic Loan Exchange Network) NGO nevládní organizace (Non Governmental Organization) PPP parita kupní síly PZI přímé zahraniční investice ODA oficiální rozvojová pomoc (Official Development Assistance) OECD Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OSN Organizace spojených národů UNCTAD Konference OSN pro obchod a rozvoj UNDP Rozvojový program OSN USD americký dolar (United States Dollar) WTO Světová obchodní organizace (World Trade Organization) Úvod K myšlence vypracovat bakalářskou práci právě na téma „Realizace rozvojové pomoci pomocí mikroúvěrů“ mne přivedla skutečnost, ţe jak v řadách studentů na akademické půdě, tak mezi širokou veřejností, představují mikrofinance, které chápeme jako poskytování klasických bankovních sluţeb nejchudším obyvatelům planety, poměrně neznámý pojem. V uplynulých letech vynaloţily vlády vyspělých zemí a nejrůznější mezinárodní organizace obrovská mnoţství finančních prostředků na pomoc rozvojovým zemím v boji proti chudobě. Ukázalo se, ţe pouhé „pumpování“ peněz formou grantů, výhodných půjček či humanitární pomoci do nejzaostalejších zemí světa nevede k výrazným pozitivním efektům ve smyslu posilování ekonomiky či zvyšování ţivotní úrovně obyvatel těchto zemí a není tedy tím správně zvoleným nástrojem, jenţ by měl redukovat zaostalost. Lidé, kteří si zvyknout na pravidelné dávky rozvojové pomoci přicházející z vyspělého světa, tak postupně ztrácí motivaci a morálku něco sami v boji proti chudobě podniknout. V jiných případech zase končí miliony amerických dolarů v rukou zkorumpovaných vlád, prostředky jsou neefektivně vynakládány na nákup zbraní a k lidem, kteří trpí hladem, nemají střechu nad hlavou ani přístup ke kvalitním zdrojům pitné vody či lékům, se tyto peníze vůbec nedostanou. V posledních letech se proto objevují poněkud odlišné moderní nástroje rozvojové pomoci s přímou vazbou na konkrétní obyvatele rozvojových zemí, které vyţadují jejich vlastní aktivní přístup. Takovým nástrojem jsou právě mikrofinance. Za hlavní cíl si ve své bakalářské práce kladu pokusit se zanalyzovat trh mikrofinancí jak z teoretického, tak praktického pohledu a následně zjistit, zda mikrofinance jsou skutečně tím pravým a efektivním nástrojem rozvojové pomoci. Zda lidé z třetího světa mohou skutečně začít své podnikaní pomocí mikroúvěrů, postavit se na vlastní nohy a vymanit se tak ze začarovaného kruhu chudoby. Z praktického důvodu jsem si pro tuto analýza vybral samotnou kolébku mikrofinancí, tedy Bangladéš, kde se před více neţ 30 lety zrodila prvotní myšlenka pomoci lidem z bídy a zoufalé ţivotní situace právě cestou poskytovaní drobných úvěrů, a která by na základě dlouholetých zkušeností s mikroúvěry měla být tím správným příkladek k posouzení úspěšnosti mikrofinancování. Úvodní teoretickou kapitolu jsem věnoval rozvojovým zemím. Na počátku této kapitoly jsem definoval několik základních pojmů důleţitých pro pochopení problematiky 1 rozvojových zemí, jako je rozvoj, rozvojové země, chudoba atd. a pokusil jsem se na základě několika číselných údajů vystihnout závaţnost situace těchto zemí. Rozvojové země jsem dále klasifikoval dle přístupů Světové banky a Mezinárodního měnového fondu, charakterizoval dle geografického, historického a ekonomického hlediska a vymezil hlavní příčiny jejich zaostalosti. V závěru první části jsem se zabýval indexem lidského rozvoje, který v poslední době nejčastěji pouţívaným ukazatelem hodnocení míry chudoby. Ve druhé části jsem nejprve pracoval s pojmem rozvojová pomoc, vymezil její podstatu a představil její současné formy. V rámci této kapitoly jsem se dále zabýval problematikou mikrofinancí, zaměřil jsem se na objasnění hlavních principů, díky kterým mikrofinancování a mikrofinanční instituce (dále MFI) v současné době fungují. V této kapitole jsem rovněţ čtenáře seznámil s osobností Muhammada Yunuse, zakladatele první mikrofinanční instituce, bangladéšské banky Grameen. V dalším bodě kapitoly jsem vysvětlil jakým způsobem a za jakých podmínek a náleţitostí probíhá samotné poskytnutí mikroúvěru a nakonec se zaměřil na mikrofinancování z pozice vyspělého světa, tedy z pohledu investiční příleţitosti. Třetí a zároveň poslední kapitola byla zaměřena na mikrofinance v praxi. V této souvislosti jsem se orientoval na trh mikrofinancí na asijském kontinentu, respektive v Bangladéši. V rámci této kapitoly jsem popsal fungování nejstarší mikrofinanční instituce, bangladéšské banky Grameen. Svoji pozornost jsem také zaměřil na vymezení hlavních principů v poskytování mikrofinančních sluţeb v rámci této MFI. Dále jsem se zabýval příčinami krize systému Grameen I. a následnými změnami v navazujícím reformovaném systému Grameen II. Na závěr kapitoly jsem se pokusil provést analýzu banky Grameen, kdy jsem na základě dostupných statistických údajů ověřoval efektivitu a přínosnost fungování této MFI pro obyvatele Bangladéše. V prvních dvou výrazně teoretických kapitolách jsem jako hlavní způsob zpracování informací týkajících se problematiky rozvojových zemí a mikrofinancí pouţil metodu popisu zaloţenou na znalostech načerpaných z četby odborných publikací a osobních zkušenostech zaměstnanců české instituce zabývající se mikrofinancemi my Elen, kteří v průběhu své kariéry působili v terénu a jejichţ znalosti jsou zaloţeny na skutečných příbězích lidí z rozvojových zemí, jejichţ sami byli součástí. V druhé praktické časti, jsem se metodou statistické analýzy a následné dedukce konečných stanovisk ze zjištěných dat pokusil vymezit hlavní trendy a účelnost mikrofinancí v Bangladéši. 2 1 Rozvojové země 1.1 Nerovnoměrný rozvoj světa V dnešním globalizovaném světě představuje zaostalost rozvojových zemí a s ní spojená chudoba obrovský a velice komplikovaný problém. Jiţ několik desítek let vynakládají státy vyspělého světa obrovské mnoţství finančních prostředků, aby tento neţádoucí jev bránící ekonomickému, politickému a společenskému rozvoji chudých zemí odstranily nebo alespoň částečně zmírnily jeho neţádoucí dopady. Současný svět je značně diferencován. Jednotlivé regiony světa se od sebe výrazně liší odlišnou ţivotní úrovní obyvatel, odlišnou zásobou nerostných surovin nebo bohatství. Nerovnoměrný rozvoj světa si můţeme nejlépe demonstrovat na celé řadě číselných údajů. Tak třeba podíl počtu obyvatel z rozvojových zemí na celkové populaci světa dosahuje téměř 80%, zatímco v případě vyspělých zemí se jedná o pouhých 20%. Na úkor svého počtu je přesto tato pouhá 1/5 obyvatel schopná generovat většinu HDP světa. „Můţeme říci, ţe i v rozdělení bohatství světa platí známý „Paretův princip-80:20“. Dle tohoto principu nic není na světě 50 na 50. Sejně dávám-stejně dostanu, nefunguje. Vţdycky převaţuje jedna strana. Např. 20% porady přinese 80% informací, 20% zákazníků přinese 80% procent obratu.“1 V našem případě je tak téměř 80% veškerého majetku světa soustředěno do rukou 1/5 obyvatel planety. Těţké ţivotní podmínky v nejzaostalejších oblastech si dále můţeme ilustrovat na mnoţství peněţ, za které jsou lidé nuceni ţít. Téměř polovina naší planety, tedy cca. 3 miliardy obyvatel výhradně z rozvojových zemí, ţije za méně neţ 2 USD denně a z toho ještě rovná 1 miliarda za méně neţ 1USD na den.2 Tento údaj je ale pouhým číslem, které kaţdoročně udávají nejrůznější mezinárodní organizace zabývající se lidskou chudobou, které však dostatečně nereflektuje skutečnou ţivotní situace chudobou postiţených lidí. Nám obyvatelům vyspělého světa připadá zcela samozřejmé v případě potřeby bez jakýchkoliv omezení vyuţívat elektrickou energii či dostatečné zásoby pitné vody. Situace v rozvojových zemích je však poněkud odlišná. Voda je jednou z nejdůleţitějších sloţek, kterou lidé nezbytně potřebují ke svému ţivotu. Přesto více neţ 9003 milionů obyvatel 1 Měšec: Desetina lidí ţije za dolar denně. Dostupné z: http://www.mesec.cz/clanky/desetina-lidi-sveta-zije-za-dolardenne/ 2 State of the Microcedit Summit Campaign Report 2009. Dostupné z: http://www.microcreditsummit.org/books_and_publications#State of the Microcredit Summit Campaign Report 2009 3 Un Water: Drinking water and sanitation. Dostupné z: http://www.unwater.org/statistics_san.html 3 planety nemá přístup k nezávadné pitné vodě ani dostatečným sanitárním zařízením. Z omezeného denního rozpočtu 1 či 2 USD se lidé třetího světa rozhodují, zda nakoupí jídlo či nezávadnou vodu. Kvalitní pitná voda tak mnohdy jde stranou na úkor potravin. Konzumací znečištěné špinavé vody ročně umírá na průjmová onemocnění 2,24 milionu lidí. „Přístup ke kvalitní pitné vodě je základním lidským právem a je předpokladem udrţitelného rozvoje, vede také k odstranění genderové nerovnosti a chudoby“.5 Ve většině případů jsou za obstarávání vody zodpovědné ţeny. Zdroje vody, která je tolik potřebná na pití, hygienu či vaření, jsou často na kilometry vzdálené od jednotlivých vesnic. Tisíce ţen jsou tak kaţdodenně nucené podniknout dlouho cestu, aby sobě a svým rodinám zajistily alespoň minimální mnoţství vody nutné k přeţití. Odstranění těchto překáţek, které znemoţňují snadný přístup k nezávadné vodě a dostatečným hygienickým zařízením, by mohlo představovat jednu z cest částečné redukce chudoby. Eliminací těchto povinností by ţeny dostaly příleţitost a prostor pro vlastní rozvoj a efektivnější vyuţívání času např. formou vzdělání sebe a svých dětí nebo formou drobného podnikání, které by mohlo být tím správným krokem na cestě vymanění se z chudoby. 1.2 Pojem rozvojové země Pojem „rozvojové země“ (developing countries), tak jak ho dnes známe a běţně se s ním setkáváme v odborných publikacích, byl poprvé oficiálně pouţit v roce 1964 na prvním zasedání Konference OSN pro obchod a rozvoj (dále UCNTAD).6 V praxi tento pojem pouţíváme pro označení určité skupiny států světové ekonomiky, které v porovnání se svým protějškem, zeměmi vyspělými, vykazují odlišné charakteristické znaky. Jedná se především o nízkou ekonomickou úroveň, politickou nestabilitu, odlišnou strukturu hospodářství, jednostranně orientovaný export, odlišnou úroveň gramotnosti, vysoký přirozený přírůstek či koloniální minulost. Formování termínu rozvojové země do podoby, kterou známe dnes, provází poměrně dlouhý, ale o to zajímavější průběh. Téměř všechny dnešní rozvojové země Afriky, Asie a Latinské Ameriky byly v minulosti koloniálně závislé na evropských mocnostech. Pro evropské kolonizátory zejména z Francie, Velké Británie, Španělska, Portugalska či Nizozemí představovaly kolonie zdroj nesmírného bohatství. Surovinově nesoběstačné země Evropy ze svých podmaněných území dováţely do center převáţně 4 Un Water: Drinking water and sanitation. Dostupné z: http://www.unwater.org/statistics_san.html Rozvojovka: Problematika vody a sanitace v rozvojovém světě. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/index.php?id=283 6 ADAMCOVÁ, L.; NĚMEČKOVÁ, T. a kol. Rozvojová ekonomika. Praha: Oekonomica, 2009. Str. 16 5 4 přírodní bohatství, případně pracovní sílu. Na základě tohoto bezohledného chování, kterým přicházely rozvojové země o většinu svých přírodních zdrojů a tím, jak byly tyto periferie rovněţ po politické stránce připoutány k evropským mocnostem, prakticky stagnoval jejich ekonomický vývoj. V tomto období a na počátku období následné dekolonizace, které přišlo záhy po skončení 2. světové války, a které je typické svým zaostáváním zemí vykořisťovaných za zeměmi vykořisťujícími, označujeme země vykořisťované jako „zaostalé země“ (backward countries). S postupným uvolňováním koloniálních vztahů a získáváním nezávislosti a suverenity nově se utvářejících států se označení zaostalé země přestávalo líbit jejich nositelům. Jedním z důvodů jejich odmítavého postoje bylo, ţe v některých ekonomických teoriích byla zaostalost spojována s barvou pleti a s antropologickými parametry příznačnými pro rasistické koncepce.7 Původní název byl tak rozšířen do podoby „méně rozvinuté země“ (less developed countries). Méně rozvinuté země se tak vymezily vůči ostatním více rozvinutým zemím světa ze stejného úhlu pohledu. Označení v sobě rovněţ neskrývalo pojem zaostalost, jakoţto synonymum zpomaleného ekonomického vývoje, ale naopak zcela odlišnou a aktivní sloţku, pojem rozvoj. Předposledním krokem k dnešnímu konečnému označení rozvojové země byl termín „země zaostávající ve vývoji“ (under developed countries). 1.3 Vymezení rozvojových zemí K vymezení specifické skupiny zemí, které z důvodu nízké ekonomické a ţivotní úrovně označujeme jako rozvojové a ke stanovení hlavních příčin jejich celkové zaostalosti, můţeme přistupovat na základě celé řady kriterií. Z mého pohledu nejdůleţitějšími kriterii, která nejlépe vystihují skutečnou situaci rozvojových zemí a chyby, kterých se tamní vlády po dlouhá léta dopouštějí, je kriterium:8 a) geografické, b) historické a c) ekonomické. 1.3.1 Geografické hledisko Z geografického hlediska není vymezení rozvojových zemí nikterak komplikované. Zjednodušeně lze říci, ţe planeta Země je rozdělena na „bohatý sever“ a „chudý jih“. Důkazem toho je i fakt, ţe drtivá většina zemí nacházejících se na jiţní 7 8 HOLUB, A.; FOLTÝN, J.; ORDNUNG, N. Rozvojová ekonomika. Praha: VŠE, 1997, Str. 7 ADAMCOVÁ, L.; NĚMEČKOVÁ, T. a kol. Rozvojová ekonomika. Praha: Oekonomica, 2009. Str. 16 5 polokouli s výjimkou Austrálie a Nového Zélandu jsou země rozvojové, a naopak na severní polokouli rozkládající se státy představují země vyspělé. Obecně také platí skutečnost, ţe se všechny současné rozvojové země nacházejí na území tří kontinentů: Afriky, Latinské Amerika a Asie. V případě Afriky a Latinské Ameriky spadají všechny státy pod označení rozvojové země. V Asii tak jednoznačná situace není. V první řadě se zde nachází státy, tzv. asijské nově industrializované země (dále ANIZ). Tyto země jsou specifické v minulosti provedenou restrukturalizací průmyslu, přílivem mnoţství přímých zahraničních investic a obchodní politikou výhradně orientovanou na export. Díky těmto opatřením dnes dosahují výrazně lepších makroekonomických výsledků v porovnání s ostatními zeměmi třetího světa. Tudíţ jejich zařazení jak k rozvojovým, tak vyspělým státům je poněkud problematické. Mezi takto označované země patří například Singapur, Jiţní Korea, Hongkong nebo Tchaj-wan. Na druhou stranu v regionu Asie a Oceánie máme tradičně silné ekonomiky jako je např. Japonsko, Austrálii, Nový Zéland či Izrael. Obrázek 1 Rozdělení světa na „bohatý sever“ a „chudý jih“ Zdroj: Vybrané kapitoly ze zeměpisu pro dálkové studium. Dostupné z: http://www.prima.skolniweb.cz/file.php?rid=712 6 1.3.2 Historické hledisko Podíváme-li se trochu do historie, potom zjistíme, ţe dějiny většiny dnešních rozvojových zemí lze popsat jedním společným jmenovatelem, a tím je koloniální minulost. Jak jiţ bylo uvedeno a popsáno v minulé kapitole téměř všechny země třetího světa byly v minulosti koloniálně závislé. Ukaţme si tedy, jaký vliv měla délka koloniální závislosti na současnou míru chudoby a úroveň zaostalosti rozvojových zemí a jaké byly její jednotlivé formy. Mnozí by uvaţovali následovně. Čím delší byla závislost rozvojových zemí na evropských koloniálních mocnostech, tím horší situace by měla v těchto zemích panovat dnes. Současný stav tomu zdaleka nenasvědčuje. Víme, ţe v 16. století jako vůbec první zámořští dobyvatelé obsadili Španělé a následně Portugalci území Latinské Ameriky. Přestoţe jejich nadvláda nad tamním domorodým obyvatelstvem trvala více neţ dvě století, nacházejí se dnešní země Latinské Ameriky na úplně odlišném stupni lidského vývoje neţ země Afriky, kde naopak koloniální období trvalo nejkratší dobu. Rozvojové země Latinské Ameriky, které přestoţe jako region vykazují nejvyšší zadluţenost na světě, mají v porovnání s domorodým obyvatelstvem černého kontinentu nepoměrně kvalitnější podmínky pro ţivot, vyšší úroveň vzdělání a dosahují lepšího ekonomického výkonu. Z hlediska formy, způsobu vlády, vnějších politických a obchodních vztahů, které mocenská centra uplatňovala vůči svým koloniím, členíme koloniální soustavu na kolonie, polokolonie a závislá území.9 Kolonie se od polokolonie odlišuje mírou celkové závislosti. Zatímco kolonie je jak po ekonomické stránce, ve smyslu přesouvání bohatství a příjmů z periferie do centra, tak po politické stránce silně závislá na mocenské základně, polokolonie vykazuje politicko-administrativní samostatnost a k matce je připoutána skrze, z jejího pohledu, diskriminující obchodní a ekonomické dohody. Poslední formou vlády v rámci koloniálních vztahů jsou nezávislá území, která stejně jako polokolonie disponují vysokým, ne však úplným, stupněm politické nezávislosti a jejichţ podřízenost vůči metropolím vyjadřuje omezená rozhodovací pravomoc ekonomického a polického charakteru. 9 ADAMCOVÁ, L.; NĚMEČKOVÁ, T. a kol. Rozvojová ekonomika. Praha: Oekonomica, 2009. Str. 17 7 1.3.3 Ekonomické hledisko Vzhledem k tomu, ţe rozvojové země představují poměrně široký a značně diverzifikovaný vzorek zemí (jedná se o více neţ 100 zemí světa, nacházejících se na území 3 různých kontinentů v odlišných klimatických pásmech), je poměrně komplikované najít úzkou skupinu znaků, které by v obecné rovině charakterizovaly jejich ekonomikou situaci. I přes tyto komplikace se vědcům podařilo najít a vybrat 4 specifika ekonomického rázu, která jsou pro ně typická. Není podmínkou, ţe tato uvedená specifika platí pro kaţdou rozvojovou zemi, ale jsou převládajícími znaky, které rozvojové země vykazují jako specifická skupina zemí světového hospodářství. Těmito znaky jsou: 10 nízká ekonomická úroveň v porovnání s vyspělými státy světa (měřená HDP na obyvatele) odlišná odvětvová struktura HDP a zaměstnanosti sociálně ekonomický dualismus převládající ekonomická závislost na vyspělých zemích v rámci mezinárodních ekonomických vztahů 1.3.3.1 Nízká ekonomická úroveň Základním makroekonomickým ukazatelem, který určuje ekonomickou úroveň či ekonomický výkon státu, je HDP, v našem případě HDP na obyvatele. Porovnáním hodnot toho ukazatele mezi rozvojovými a rozvinutými státy světa zjistíme, ţe se mezi jednotlivými skupinami nacházejí propastné rozdíly. Číselné údaje za rok 2007 pořízené Mezinárodním měnovým fondem (dále MMF) a organizací UNCTAD tomu evidentně nasvědčují. Na základě statistik MMF dosáhla průměrná výše HDP na obyvatele ve vyspělých zemích v roce 2007 úrovně 32 939 USD, v rozvojových zemích pouhých 8 788 USD.11 Z těchto údajů je patrné, ţe průměrný ekonomický výkon vyspělých zemí dosahuje v průměru čtyřnásobně leších výsledků neţ v případě rozvojových zemí. K obdobným závěrům vedou i statistická data zveřejněná organizací UNCTAD. Dle UNCTAD činila v témţe roce průměrná hodnota HDP na obyvatele pro vyspělé země 38 066 USD, pro zaostalé země 2 688 USD.12 Na první pohled je zřejmé, ţe výsledky statistik uváděné jednotlivými organizacemi se výrazně liší. Důvodem toho jsou odlišné metody výpočtu 10 ADAMCOVÁ, L.; NĚMEČKOVÁ, T. a kol. Rozvojová ekonomika. Praha: Oekonomica, 2009. Str. 18 Tamtéţ Str. 17 12 Tamtéţ 11 8 HDP. Zatímco MMF měří HDP v paritě kupní síly (dále PPP), UNCTAD určuje HDP prostřednictvím nominálních měnových kurzů. „Rozdíly jsou vyvolány především rozdílnou cenovou úrovní v obou skupinách zemí a mnohdy podhodnocenými měnovými kurzy v rozvojových zemích“.13 1.3.3.2 Odvětvová struktura HDP a zaměstnanosti, sociálně ekonomický dualismus Dalším velice důleţitým faktorem, jenţ výrazně komplikuje zmírnění zaostalosti a neţádoucího stavu v zemích třetího světa, je odlišná odvětvová struktura HDP, respektive zaměstnanosti. Pro následující výklad je třeba se nejprve seznámit s typologií odvětvové struktury hospodářství na jednotlivých úrovních ekonomického vývoje, tak jak ji vytvořil rusko-americký ekonom, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, Simon Kuznetz. Na základě svých výzkumů rozdělil strukturu hospodářství do 6 základních kategorií, a to dle podílu jednotlivých sektorů. Mluvíme o sektoru zemědělství (A-agriculture), průmyslu (Iindustry) a sluţeb (S-services). Typologie dle Kuznetze vypadá následovně14: ASI tradiční struktura AIS vyšší typ tradiční struktury IAS niţší typ industrializační struktury ISA vyšší typ industrializační struktury SAI přechodná struktura SIA moderní struktura / relativně pokročilá struktura Pro charakteristiku námi sledovaných rozvojových zemí nám postačí zaměřit se pouze na 2 z výše uvedených struktur, neboť právě tyto struktury nejlépe vystihují úroveň ekonomického rozvoje, na které se velká část rozvojových zemí dlouhou dobu v minulosti nacházela nebo stále ještě nachází. Pro většinu nejchudších zemí světa, někdy označovanou jako čtvrtý svět, je typická tradiční struktura hospodářství (AIS/AIS). V rámci této struktury se zemědělství podílí největší měrou na celkovém HDP, mnohdy se jedná o více neţ 50% podíl. Přestoţe je takovéto zemědělství značně neproduktivní a v podstatě slouţí jen k uspokojování základních lidských potřeb, podílí se v průměru na celkové zaměstnanosti z 80%15. Země, kde model tradiční struktury hospodářství převládá, mnohdy disponují i vysokým 13 ADAMCOVÁ, L.; NĚMEČKOVÁ, T. a kol. Rozvojová ekonomika. Praha: Oekonomica, 2009. Str. 19 Tamtéţ Str. 158 15 Tamtéţ 14 9 přirozeným přírůstkem. Neefektivní zemědělská výroba tak není schopná plně uspokojit potřeby rostoucí populace, země jsou potravinově nesoběstačné, následkem čehoţ trpí lidé hladomorem. Příčinou této neefektivnosti je nízká produktivita obdělávaných polí způsobená vyčerpaností půdy, na které se desítky let pěstují obdobné plodiny, nízká úroveň mechanizace, případně nevhodné klimatické podmínky. Vlády rozvojových států jsou tak nuceny vynakládat nemalé finanční prostředky na dovoz základních potravin, které se tak stávají významným dovozním artiklem. V případě rozsáhlých krizí jsou země závislé na humanitární pomoci. I přesto, ţe tradiční struktura představuje počáteční stádium ekonomické rozvoje, respektive první krok na cestě za dosaţením moderní odvětvové struktury, a ţe většina dnešních vyspělých zemí tímto stádiem prošla uţ během průmyslové revoluce v 19. století, najdou se ještě dnes takové státy, které obdobnou strukturu HDP vykazují. Jako příklad zde poslouţí země subsaharské Afriky, ostrovní státy Latinské Ameriky či nejchudší státy Asie. Druhým typem klasické odvětvové struktury hospodářství v rozvojových zemích, v porovnání s předchozím případem však méně zastoupeným na současné mapě světa, je vyšší industrializační struktura (IAS/ISA). Převládající sloţku HDP v tomto případě tvoří průmysl. Jedná se z pravidla o státy, které disponují nadstandardními zásobami nerostných surovin, nejčastěji ropy. Ropné státy jako Brunej, Spojené arabské emiráty, Saudská Arábie, Kuvajt, Katar či Omán tak mají většinové zastoupení těţebního a zpracovatelského průmyslu na celkové struktuře HDP, doprovázené menšinovým zastoupením podílu sluţeb a zanedbatelným podílem zemědělství. Výše zmíněné struktury hospodářství představují tradiční pojetí uspořádání jednotlivých sektorů v rozvojových zemích tak, jak jsme je vnímali v minulosti i jak se s nimi setkáváme dnes. S nástupem 21. století se ale postupně trend odvětvové struktury HDP začíná měnit. Tradiční struktura je v mnohých případech nahrazována strukturou moderní. Hlavní příčinou je měnící se situace v nejdynamičtěji se rozvíjejících ekonomikách světa, tedy v Číně a Indii, kde vlivem technologického pokroku, levné pracovní síly a vysoké kapitálové vybavenosti, proniká do popředí oblast sluţeb a průmyslu, především pak zpracovatelského. Typickým rysem odvětvové struktury rozvojových zemí je neustále se zvyšující podíl sluţeb na celkovém HDP, jenţ převládá nad průmyslovou a zemědělskou oblastí. Problémem rozvojových však je to, ţe tento jev, symbolický pro ekonomický pokrok a jistý posun rozvojových zemí směrem kupředu, není doprovázen podobnými tendencemi i u zaměstnanosti, kde dlouhodobě převládá tradiční model s dominantním zastoupením zaměstnanců v zemědělském sektoru. Řada 10 rozvojových zemí světa vykazuje kromě moderní struktury hospodářství součastně i tradiční model ekonomiky, coţ je znakem tzv. sociálně ekonomického dualismu. 1.3.3.3 Vnější ekonomická závislost rozvojových zemí na vyspělých zemích v mezinárodně obchodních vztazích Posledním znakem, jenţ postihuje závaţnost situace rozvojových zemí v globálním měřítku, je přetrvávající závislost těchto zemí na vyspělých regionech v rámci vnějších ekonomických vztahů. Odlišná komoditní a teritoriální struktura obchodu v porovnání s vyspělými zeměmi, nedostatek zahraničního kapitálu či nízká hlasovací a rozhodovací pravomoc na půdě mezinárodních organizací, které utvářejí pravidla mezinárodní obchodu, jsou typické překáţky dlouhodobě bránící rozvojovým zemím k jejich hlubšímu rozvoji. Na adresu vývoje rozvojových zemí za uplynulých 50 let musíme konstatovat, ţe tyto země přes svoji přetrvávající zaostalost dosáhly především v posledních dvou dekádách výrazného pokroku. Po skončení 2. světové války většina zemí přistoupila na protekcionistickou obchodní politiku. Vysokými dovozními cly chránily domácí průmyslovou výrobu před přílivem konkurenčních výrobků ze zahraničí. V 60. letech 20. století se od ochranářsky laděných rozvojových zemí odtrhla skupinka států označovaných jako „asijští tygři“ (ANIZ), které opustily od tradičních protekcionistických opatření, začaly otvírat své ekonomiky a zapojovat se do mezinárodního obchodu. Odlišná strategie ekonomického rozvoje zaměřená na výrobu průmyslových výrobků s vyšší přidanou hodnotou a podporu exportu, byla klíčovým prvkem rozvoje, který se se změnou obchodní politiky záhy dostavil. Od 80. let 20. století začaly kroky podniknuté ANIZ vedoucí k postupné liberalizaci mezinárodního obchodu napodobovat i ostatní rozvojové země. Zapojováním se do mezinárodních organizací typu Světové obchodní organizace (dále WTO) získávaly rozvojové země moţnost, i kdyţ v porovnání s vyspělými zeměmi výrazně omezenou moţnost, podílet se na utváření pravidel mnohostranného obchodního systému nebo utvářet regionální integrační seskupení, která jsou jako skupina schopná lépe odolávat konkurenčním tlakům na světových trzích. Z hlediska komoditní struktury obchodu dosáhly rozvojové země jako celek v posledních letech výrazného úspěchu. Vlivem nízké technologické úrovně, nízké kvality lidského kapitálu, nedostatečné infrastruktury či absence zahraničních investic, byly dříve rozvojové země nuceny vyváţet výhradně primární komodity jako jsou potraviny, drahé kovy či paliva, zatímco export průmyslových výrobků vyšší technické náročnosti výrazně 11 zaostával. Dnes je situace odlišná. Podíl průmyslových výrobků s vyšší přidanou hodnotou na celkovém vývozu rozvojových zemí dnes dosahuje stejné či dokonce vyšší úrovně neţ podíl primárních produktů. Rovněţ postavení sluţeb jako dalšího klíčového vývozního artiklu, se markantně zlepšilo. Přes všechny uvedené pozitivní dopady spojené se směnou zboţové struktury rozvojových zemí je třeba si uvědomit jednu věc. Klíčový podíl na tomto příznivém vývoji má výhradně asijský region. Oslnivé výsledky dynamicky se rozvíjejících ekonomik Číny a Indie odráţí pokrok a lepší situaci rozvojových zemí jako celku, nikoliv však rozdíly mezi jednotlivými regiony. Ty se neustále prohlubují. Tak například podíl primárních komodit na celkovém vývozu většiny afrických zemí nadále převaţuje nad průmyslovými výrobky. Příčinou toho jsou převáţně neustále se zvyšující světové ceny strategických surovin a omezená schopnost afrických zemí produkovat kvalitní a konkurenceschopné průmyslové výrobky. Komoditní struktura dovozu rozvojových zemí během posledních let nedostála prakticky ţádných změn. I přes vzrůstající ceny ropy, nadále převláda dovoz paliv jako klíčové sloţky pro chod ekonomiky. Podobným procesem změn tak jako v případě komoditní struktury prošla i teritoriální struktura vývozu a dovozu. Zatímco v minulosti byly rozvojové země silně závisle na vývozu svých produktů hlavně do vyspělých zemí, dnes se tato závislost sniţuje a země stále častěji obchodují s partnery z rozvojových regionů. Navzdory této skutečnosti export do rozvinutých zemí stále převaţuje. Opačná je situace v případě dovozu. Podíl dovozu z rozvojových zemí a o několik málo procent převyšuje podíl dovozu z vyspělých zemí. Hlavní zásluhu na tomto jevu má opět asijský region, především pak tzv. intratrade, tedy vzájemný obchod mezi jednotlivými asijskými zaostalými zeměmi.16 Dalším dlouhodobým problémem rozvojových zemí je nedostatek kapitálu. V rozvojových zemích prakticky neexistuje způsob, jakým by mohl vznikat kapitál z tzv. vnitřních zdrojů. Zdrojem vnitřního kapitálu jsou investice. V rozvojových zemích, kde většina rodin ţije takříkajíc „z ruky do huby“, nejsou domácnosti schopny vytvářet úspory. Nevytváří-li domácnosti úspory, neexistují ani investice tolik potřebné pro vznik a kumulaci kapitálu a s tím spojený ekonomický růst. Fungování ekonomiky je tak velkou měrou závislé na vnějších zdrojích, tedy na přílivu kapitálu zvenčí. Ten proudí do rozvojových zemí ve formě přímých zahraničních investic (dále PZI), obchodních půjček, mikroúvěrů, rozvojové pomoci či remitencí, a to buď z oficiálních zdrojů, tedy z vládních 16 ADAMCOVÁ, L.; NĚMEČKOVÁ, T. a kol. Rozvojová ekonomika. Praha: Oekonomica, 2009. Str. 12 rozpočtů nebo rozpočtů mezinárodních organizací, anebo z neoficiálních zdrojů, tedy od soukromých fyzických či právnických osob. Trend posledních 20 aţ 30 let ukazuje, ţe do vyspělých zemí začíná pronikat stále větší a větší mnoţství zahraničního kapitálu. Zatímco v minulosti investovaly v rozvojových zemích výhradně vyspělé státy světa, dnes se jiţ zapojují i investoři z rozvojových ekonomik. Přiliv PZI má své klady i zápory. Zahraniční investice se na jedné straně pozitivně odráţí na stavu ekonomiky vytvářením nových pracovních pozic, budováním infrastruktury či přísunem moderních technologií, na druhou stranu ale výrazná koncentrace kapitálu na jednom místě způsobuje další prohlubování rozdílů mezi regiony v rámci jednotlivých zemí. Není divu, ţe PZI v současné době směřují především do těţebního průmyslu či sluţeb. Mění se i struktura zahraničního kapitálu. Dříve byly rozvojové země primárně závislé na prostředcích z oficiálních zdrojů, dnes stále častěji stoupá podíl kapitálu ze soukromého sektoru. I proto například MMF poskytl v poslední době relativně zanedbatelný objem půjček v porovnání s předchozími roky a význam této instituce postupně slábne. S problematikou zahraničního kapitálu je spjata také zadluţenost rozvojových zemí. Ta v mnoha případech v minulosti dosahovala astronomických výšek a její sniţování bylo z pohledu ekonomického výkonu rozvojových zemí prakticky nemoţné. Nevyhovující vnější ekonomická rovnováha a neschopnost států splácet své dluhy představovaly hlavní důvody, proč většina investorů přerozdělovala svůj investiční kapitál do jiných neţ rozvojových regionů. Od 90. let ale MMF a Světová banka začínají pracovat s myšlenkou moţnosti odpouštění dluhů pro nejchudší a nejvíce zadluţené státy světa označované jako HIPC (heavily indebted poor countries). Takto označeným zemím byl dluh za podmínek splnění určitých ekonomických kriterií postupně sniţován aţ na udrţitelnou úroveň. Toto opatření přispělo k lepšímu hodnocení rozvojových zemí v rámci ratingu a zlepšení jejich investiční pozice. Postavení rozvojových zemí z hlediska dluhu se tak výrazně zlepšilo. 1.4 Příčiny zaostalosti rozvojových zemí S výše uvedenými charakteristikami rozvojových zemí velice úzce souvisí stanovení hlavních příčin jejich zaostalosti. Většina rozvojových zemí, především pak ty nejvíce zaostalé země světa, bývají mnohdy závislé na produkci úzké škály výrobků, respektive sluţeb. Ať uţ se jedná o ostrovní státy, jejichţ jediným motorem ekonomiky je turismus, zemědělské státy, které se výhradně orientují na pěstování plodin nebo státy, jejichţ ohromné zásoby fosilních paliv či jiných nerostných surovin jasně determinují 13 charakter jejich hospodářství, specializují se tyto státy ve většině případů na produkci a export takových komodit, které v porovnání s výrobky například ze zpracovatelských odvětví, dosahují nízkých přidaných hodnot, které se ve výsledku promítnou v neuspokojivé hodnotě HDP a nevedou tak téměř k ţádnému ekonomickému rozvoji. Ekonomiky takových zemí, které místo s průmyslovými výrobky obchodují spíše s nezpracovanými primárními komoditami, jsou rovněţ silně závisle na poptávce těchto komodit, respektive na vývoji jejich cen na světových burzách. Přidáme-li k této skutečnosti fakt, ţe v řadě rozvojových zemí jsou lidé zaměstnáni výhradně v zemědělském sektoru, který je vlivem nepříznivých klimatických podmínek a zastaralých metod obdělávání půdy značně neproduktivní a zohledníme-li celkově nízkou produktivitu práce obyvatel rozvojových zemí, stejně tak jako nízkou úroveň vzdělání, chybějící infrastrukturu, charakter politické a sociální organizace, absenci sociálních sítí, vysoký podíl závaţných onemocnění typu HIV či TBC a s tím spojený nedostatek léků a nemocničních zařízení, migraci kvalifikované vrstvy obyvatel do vyspělejších států či obrovskou zadluţenost, potom je situace rozvojových zemí téměř neřešitelná. Uvedený výčet příčin zaostalosti rozvojových zemí představuje pouhou kapku v moři problémů, který jsou tyto země denně vystavovány. S touto téměř bezvýchodnou situací je spojena i otázka tzv. morálního hazardu. Lidé v nejchudších státech světa, kteří bývají mnohdy odkázáni na dodávky humanitární pomoci ze zahraničí a příliv finančních prostředků od mezinárodních organizací zabývajících se udrţitelným rozvojem a chudobou, si postupně zvykají na dary a solidární jednání ze strany vyspělých států. V krajních případech jsou svojí pasivitou dokonce vzorem jiným rozvojovým zemím. Proč by se také snaţily, kdyţ rozvojová pomoc v pravidelných intervalech stejně dorazí. Tento pasivní přístup obyvatel rozvojových zemí tak spíše neţ ke snaze postavit se nepřízni osudu vede k ještě silnějšímu uzavírání začarovaného kruhu chudoby. 1.5 Index lidského rozvoje V minulosti existovala celá řada ukazatelů, kterými se nejrůznější mezinárodní organizace pokoušely změřit a porovnat kvalitu lidského ţivota mezi jednotlivými státy světa. K posouzení této kvality se ve většině případů pouţíval index HDP, tedy ukazatel, který má vysokou vypovídací hodnotu o ekonomickém růstu a aktivitě konkrétní země, nikoliv ale o úrovni ekonomického rozvoje. „HDP je trţní hodnota veškerých finálních 14 statků a sluţeb vyprodukovaných v dané ekonomice za dané časové období“.17 Výše uvedená definice nikterak nenaznačuje provázanost tohoto ukazatele s problematikou ţivotní úrovně. Proto se v současné době pro analýzu kvality lidského ţivota pouţívá tzv. index lidského rozvoje (dále HDI-Human development index), jenţ byl poprvé představen ve statistické Zprávě o lidském rozvoji, kterou kaţdoročně vydává Rozvojový program OSN (dále UNDP).18 HDI je dílem pákistánského ekonoma Mahbuba al Haka, na jeho spolupracoval i nositel Nobelovy ceny za ekonomii, Ind, Amartya Sen. 19 Od svého zrodu po současnost prošel HDI celou řadou modifikací. Ve své současné podobě představuje souhrnný ukazatel skládající se z třech dílčích sloţek. HDI zohledňuje kromě ekonomické aktivity i oblast lidského zdraví a vzdělání. Ţivotní úroveň je v HDI zachycena formou HDP na obyvatele přepočteno paritou kupní síly. Sloţka lidského zdraví je reprezentována průměrnou očekávanou délkou ţivota. Poslední oblast, oblast vzdělání, se dělí na dvě podsloţky. 2/3 dílčího indexu lidského vzdělání tvoří podíl gramotných osob na dospělé populaci, 1/3 potom počet dětí přihlášených do primárního, sekundárního a terciárního stupně vzdělání.20 Metoda výpočtu dílčích ukazatelů předpokládá stanové maximální a minimální hodnoty v jednotlivých sloţkách HDI, jak ilustruje tabulka č. 1. Pro samotný výpočet hodnoty dílčích ukazatelů s výjimkou ukazatele HDP (v rámci HDP se pouţívá obdobné metody s tím rozdílem, ţe všechny hodnoty zlomku jsou logaritmovány) se pouţívá následující vzorec:21 Celkový index potom představuje prostý aritmetický průměr z jednotlivých dílčích ukazatelů. HDI nabývá hodnot v intervalu od 1 do 0, přičemţ nula představuje minimální, jedna maximální hodnotu. Pro ilustraci mezi státy registrovanými u OSN dosáhlo v roce 2010 nejvyššího HDI Norsko (HDI 0,938), na samém chvostu pomyslného ţebříčku HDI se naopak nacházel africký stát Zimbabwe (0,140).22 17 PAVELKA, T.: Makroekonomie: Základní kurz. Praha: Melandrium, 2007. Str. 17 SYROVÁTKA, Miroslav. Jak (ne)měřit kvalitu lidského života: Kritické pohledy na index lidského rozvoje. Dostupné z: http://development.upol.cz/soubory/Syrovatka_HDI.pdf 19 A dollar a day: Finding solution to poverty. Dostupné z: http://library.thinkquest.org/05aug/00282/over_measure2.htm 20 ADAMCOVÁ, L.; NĚMEČKOVÁ, T. a kol. Rozvojová ekonomika. Praha: Oekonomia, 2009. Str. 21 SYROVÁTKA, Miroslav. Jak (ne)měřit kvalitu lidského života: Kritické pohledy na index lidského rozvoje. Dostupné z: http://development.upol.cz/soubory/Syrovatka_HDI.pdf 22 Human developement report 2010. Dostupné z: http://hdr.undp.org/en/media/HDR_2010_EN_Table1.pdf 18 15 Tabulka 1 Konstrukce HDI Zdroj: Jak (ne)měřit kvalitu lidského života: Kritické pohledy na index lidského rozvoje. Praha: 2008. Dostupný z: http://development.upol.cz/soubory/Syrovatka_HDI.pdf SYROVÁTKA, Miroslav. Přestoţe je HDI jediným indexem svého druhu, jenţ podává komplexní obraz o kvalitě lidského ţivota, je mnohými odborníky pro zkreslenost vstupních dat kritizován. Pro stanovení HDI neprovádí OSN vlastní statistická měření v terénu, ale vyuţívá dat získaných od nejrůznějších mezinárodních agentur či jednotlivých národních statistických orgánů. Proto také zůstává otázkou, zda jsou data naměřená statistickými úřady v jednotlivých zemích skutečným odrazem reálného stavu konkrétní země nebo pouhým sborníkem nekvalitních zkreslených údajů. 1.6 Klasifikace rozvojových zemí Mezinárodní organizace, jmenovitě MMF, Světová banka či UNCTAD, které se jiţ řadu let zabývají problematikou rozvojových zemí, zaostalosti a udrţitelného rozvoje, pravidelně klasifikují jednotlivé státy světa na základě vybraných kriterií do nejrůznějších skupin. Impulsem k vypracování této klasifikace je snaha organizací najít takové státy, které dlouhodobě trpí výraznou ekonomickou nestabilitou. Vybrané země pak představují hlavní cílovou skupinu, kam tyto mezivládní organizace adresují ze svých rozpočtů finanční prostředky ve formě rozvojové či humanitární pomoci, aby tak přispěly 16 k ekonomickému růstu a zvýšení blahobytu obyvatel těchto zemí. Zmiňované instituce s výjimkou UNCTAD pouţívají pro členění zemí do příslušných skupin jako hlavní kriterium výši HDP na obyvatele. Pouţití tohoto ukazatele ale můţe být v některých případech zavádějící. Odlišné metody stanovení HDP, jednorázové zahraniční investice či rapidní populační růst představují faktory, které mohou v některých případech způsobit odchylku od skutečného stavu a vést tak k zařazení zemí do neodpovídajících příjmových skupin.23 1.6.1 Přístup Mezinárodního měnového fondu MMF dělí země světa na dvě hlavní skupiny: rozvinuté země (advanced countries) a rozvojové a ostatní transformující se ekonomiky (developing and other emerging market economies). Kriterium pro zařazení zemí do příslušné příjmové skupiny dle úrovně HDP na obyvatele (dle PPP) udává hodnota 11 116 USD24 (údaj pro rok 2009). Skupina rozvinutých zemí s podílem HDP na obyvatele vyšším neţ 11 116 USD čítala v roce 2009 celkem 33 zemí. Kromě nejvyspělejších ekonomik světa označovaných jako G7 do této skupiny patří také země euro zóny, které se neřadí do skupiny G7, ANIZ a ostatní rozvinuté státy. Do skupiny 149 rozvojových a transformujících se ekonomik se potom řadí ostatní státy světa, které nejsou klasifikovány jako rozvinuté. Jedná se převáţně o státy v regionech střední a východní Evropy, severní a subsaharské Afriky, státy tzv. západní hemisféry, bývalé státy SNS a země rozvojové Asie. Státy, které nejsou členy MMF nebo u kterých je přístup ke statistikám limitován, nejsou do výše uvedené klasifikace zařazeny. V roce 2009 to byla např. Kuba, Jiţní Korea, San Marino, Marshallovy ostrovy, Federativní státy Mikronésie, Palau či Somálsko.25 23 ADAMCOVÁ, L.; NĚMEČKOVÁ, T. a kol. Rozvojová ekonomika. Praha: Oekonomica, 2009. Str. 21 World economic outlook 2010. Dostupné z WWW: http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2010/01/pdf/text.pdf 25 World economic outlook 2010. Dostupné z WWW: http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2010/01/pdf/statapp.pdf 24 17 Tabulka 2 Klasifikace zemí dle MMF Skupina zemí Podskupina Kriterium HDP/obyv. Česká republika, Slovensko, Polsko, Střední a východní Evropa Chorvatsko, Albánie, Turecko, Lotyšsko Bývalé státy SNS Rozvojové a ostatní transformující se Rusko, Mongolsko, Gruzie, Arménie SAE, SA, Egypt, Jordánsko, Bahrajn, Blízký východ ekonomiky (149) Libanon, Katar, Irán, Irák < 11 116 USD Čína, Čad, Indie, Malajsie, Indonésie, Pákistán, Filipíny, Kambodţa, Brazílie, Mexiko, Argentina, Chile, Peru, Západní hemisféra Venezuela, Dominika Německo, Itálie, Francie, Španělsko, Státy eurozóny (33) Tunisko, Svazijsko, Kongo, Togo, Etiopie, Ghana Rozvojová Asie ANIZ Alţírsko, Maroko, Severní a subsaharská Afrika Vyspělé ekonomiky Vybrané příklady Belgie, Nizozemí, Rakousko > 11116 USD Hongkong, Jiţní Korea, Singapur, Taiwan USA, Japonsko, Kanada, UK, Norsko, Ostatní rozvinuté státy Island, Švýcarsko Zdroj: Sestaveno z údajů World economic outlook 2010 Dostupný z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2010/01/pdf/statapp.pdf 1.6.2 Přístup světové banky Obdobným způsobem, který je rovněţ zaloţený na kriteriu HDP na obyvatele, člení jednotlivé země světa Světová banka, a sice do 4 příjmových kategorií. První skupinu s HDP v intervalu 0-955 USD (údaj za rok 2009) reprezentují tzv. země s nízkým příjmem na obyvatele (40 zemí), druhou skupinu s intervalem 996-3945 USD tvoří tzv. země s niţším středním příjmem (56 zemí), 3 skupinou jsou tzv. země s vyšším středním příjmem v intervalu 3946-12 195 USD (48 zemí) a poslední skupinou jsou země s vysokým příjmem, které mají HDP na obyvatele vyšší neţ 12 195 USD (69 zemí).26 26 How we classify countries. World bank. Dostupné z: http://data.worldbank.org/about/country-classifications 18 Tabulka 3 Klasifikace zemí dle Světové banky Skupina zemí Kriterium HDP/obyv. Vybrané příklady USA, Japonsko, Kanada, UK, Země s vysokým příjmem Německo, Francie, Slovensko, > 12 195 USD Česká republika, SAE, SA Země s vyšším středním příjmem Země s nižším středním příjmem 3946-12195 USD Brazílie, Argentina, Mexiko, Chile, Rusko, Turecko, Malajsie, Irán, JAR, Gabon Čína, Indie, Pákistán, Indonésie, 996-3945 USD Filipíny, Egypt, Maroko, Tunisko, Ukrajina Čad, Etiopie, Ghana, Keňa, Země s nízkým příjmem Uganda, Rwanda, Togo, KLDR, < 995 USD Laos, Kambodţa, Haiti Zdroj: Sestaveno z údajů The World Bank 2010 Dostupný z: http://data.worldbank.org/about/countryclassifications/country-and-lending-groups Je zajímavé si povšimnout, ţe např. Česká republika spadá dle Světové banky do kategorie zemí s vysokým příjmem, zatímco v případě MMF figuruje mezi rozvojovými a ostatními transformujícími se ekonomikami. Příčinou toho je odlišný přístup jednotlivých mezinárodních organizací k metodám výpočtu HDP a jeho měření. 19 2 Rozvojová pomoc-mikrofinance 2.1 Vymezení pojmu zahraniční pomoc Pojem rozvojová pomoc, častěji označován termínem oficiální rozvojová pomoc (dále ODA – Official Development Assistance), je definován jako přísun kapitálu nebo veřejných financí ve formě půjček či grantů do jiných zemí. Musí splňovat dvě základní podmínky. Prvním kritériem je, ţe kapitál je koncesionální (nemá z pohledu dárce komerční charakter) a dále obsahuje grantovou sloţku, která tvoří minimální základ 25%. „Druhá podmínka se týká půjček, v jejichţ případě jde o kapitál poskytovaný za zvýhodněných (koncesionálních) podmínek; to znamená, ţe úroková míra a doba splatnosti pro zapůjčený kapitál by měly být výhodnější neţ za běţných podmínek“. 27 Termín rozvojové pomoci bývá často ztotoţňován s několika dalšími pojmy, jsou jimi např. zahraniční pomoc (foreign aid) či hospodářská pomoc (economic assistance) a několik dalších. Zahraniční pomoc je chápana jako nejširší pojem, který klasifikuje několik druhů pomoci a to podle jejího účelu. Můţeme ji dělit na vojenskou, humanitární a rozvojovou pomoc. Pro nás je důleţité rozlišit pojmy humanitární a rozvojové pomoci. Nenahlíţíme-li na rozvojovou pomoc z hlediska přísunu kapitálu, který je poskytovaný jiným zemím za koncesionálních podmínek, pak ji můţeme obecně vnímat jako jakýkoliv typ pomoci, který má dlouhodobý charakter. Na druhou stranu humanitární pomoc bývá zpravidla poskytována krátkodobě v reakci na události způsobené např. přírodními katastrofami nebo politickými či sociálními krizemi, tedy na skutečnosti, které nelze předvídat. Druhou a neméně důleţitou odlišností humanitární pomoci od rozvojové pomoci, je souhlas s plněním politických podmínek na straně příjemce, coţ je specifické pro rozvojovou pomoc nebo také v tomto smyslu je moţné pouţít termín rozvojová spolupráce. Z pojmu spolupráce je pochopitelné, ţe se nejedná o jednostrannou záleţitost, na které se příjemce podílí pouze pasivně. Příjemci je umoţněno spolupracovat určitým způsobem na projektu a dárcovská země můţe profitovat na úkor příjemce. Humanitární pomoc je chápána v menší míře jako nástroj politické manipulace zahraniční politiky. Zatímco rozvojová pomoc je v otázce moţného politického vlivu na slabší státy jejich silnějšími donátory jedním z nejdiskutovanějších témat vůbec. V otázce empirických důkazů o pozitivním vlivu rozvojové pomoci na zmírnění chudoby a podporu 27 ADAMCOVÁ, L.; NĚMEČKOVÁ, T. a kol. Rozvojová ekonomika. Praha: Oekonomia, 2009. Str. 20 ekonomického rozvoje doposud nepanuje jasná shoda. Názor, ţe rozvojová pomoc je moderní formou neokolonialismu, má své zastánce. Oponenti se shodují na tom, ţe není účelnějšího prostředku pro vytváření podmínek trvale udrţitelného rozvoje neţ právě rozvojové pomoci. Zahraniční pomoc můţeme dále klasifikovat z hlediska poskytovatele a to na vládní nebo soukromou pomoc. Vládní pomoc, která bývá také nazývána oficiální pomocí, vyuţívá ke svému působení veřejných rozpočtů. Soukromá pomoc je mnohem variabilnější. Zahrnuje v sobě mnoţství dárců, nadací, charitativních a neziskových organizací, pomocí kterých jsou poskytovány dary fyzických nebo právnických osob. Další moţnou klasifikaci, která se nabízí v souvislosti s osobou poskytovatele, je dělení na dvoustrannou a mnohostrannou pomoc. Dvoustranná, neboli bilaterální, pomoc je poskytování rozvojové pomoci přímo mezi dvěma zeměmi. Mnohostranná (multilaterální) pomoc je pomocí zprostředkovanou mezinárodními organizacemi. Vlády zemí, které přijímají rozvojovou pomoc, tak činí skrze prostředníka, kterým je právě mezinárodní organizace. 2.2 Od Marshallova plánu po současnost Počátky poskytování rozvojové pomoci můţeme vidět jiţ ve 40. letech 20. století, tj. konkrétně od doby 2. světové války. Velkou roli u zrodu poskytování rozvojové pomoci hrály tři skutečnosti; a to zaloţení OSN v roce 1945, které demonstrovalo zájem společnosti na mezinárodní spolupráci, dále vzrůstající konkurence mezi poválečnými státy vlivem studené války a s tím související Marshallův plán na poválečnou obnovu Evropy a v neposlední řadě dekolonizace, kdy bývalé koloniální mocnosti díky vyuţití programů bilaterální pomoci obnovovaly dřívější pevné ekonomické vazby a upevňovaly politický vliv. Je zřejmé, ţe počátky poskytování rozvojové pomoci nebyly vystavěny pouze na altruistických základech, to znamená, ţe prvotním motivem nebyla jen lidská solidarita a snaha přispět jak k sociálnímu, tak politickému rozvoji, ale jednalo se mnohdy o strategický krok. Pokud se vrátíme k poskytování pomoci na post-koloniálním základě, tak nově nezávislé země často výměnou za finanční injekci přišly o část své suverenity. Dalším zajímavým příkladem je Marshallův plán, který měl primárně přispět k obnově zdevastované Evropy, a jehoţ realizace započala v roce 1948. „Během následujících čtyř let Spojené státy americké poskytly zemím Evropy aţ 13 mld. USD a 90% z této částky 21 bylo v grantové formě“.28 Pomoc přinesla téměř okamţitě viditelné výsledky. Podívejme se ale na tuto skutečnost i z jiného hlediska, kde je evidentní, ţe Spojené státy na úkor Evropy nakonec profitovaly. USA darovalo finanční prostředky západní Evropě sice nevratně, ale evropské země zato na oplátku poskytly na svých trzích odbytiště pro americké výrobky. Nestrategická neboli odborníky často nazývaná skutečná pomoc je vidět aţ na počátku 60. let. Mluvíme o ní nově v souvislosti s několika státy, které se rozhodly poskytovat rozvojovou pomoc na skutečně altruistickém základě, bez snahy o vojensky-strategický, politický nebo ekonomický vliv. Jsou jimi např. Nizozemí, Kanada nebo skandinávské země. V následujících dekádách pozorujeme několik dalších důleţitých strategických skutečností, které vedly dárce k poskytování finanční pomoci. Tyto skutečnosti řadíme do roviny ekonomických motivů, jelikoţ se odvíjí a úzce souvisí s postupným vývojem ekonomického myšlení. V 50. letech, kdy byla hlavním trendem myšlenka keynesiánství, hrála hlavní roli idea rozvoje kapitálovými investicemi. „Důvodem pro poskytování rozvojové pomoci se stala primárně snaha investovat kapitál s vidinou dlouhodobého zisku“.29 V 60. a 70. letech převaţovala koncepce volného trhu s minimálními zásahy státu. To rozpoutalo vlnu pochybností, zda není zbytečné poskytovat rozvojovou pomoc ve světě, kterému vládne soukromý kapitál. Na základě toho byl vyvinut koncept „Trade not Aid“, který prosazuje inovativní přístupy k pravidlům mezinárodního obchodu na úkor dotování rozvojových zemí. Období 80. let je ve znamení vyostření situace a vzniku hospodářských problémů v rozvojových zemích z důvodu světové ekonomické krize v průběhu 70. let. I přestoţe stále vládne myšlenka „laissez – faire“, „rozvojová pomoc začíná být znovu ţádoucí a je jí přiřazena nová role: makroekonomická stabilizace zemí postiţených hospodářskou krizí“.30 Důvodů je několik a všechny jsou jednoduché. Primárně šlo o strach z destabilizace světové ekonomiky, která je uţ v této době značně propojená, a postupné přesunutí problémů z rozvojových zemí do ostatních zemí. V tuto chvíli se objevuje novinka, kdy dárcovské země pomocí rozvojové pomoci řeší vlastní ekonomické problémy a začínají si klást více podmínek pro poskytování financí. Po pádu ţelezné opony na konci 80. let se západní mocnosti ocitly ve velmi podobné situaci jako Spojené státy po skončení 2. světové války. Dotace zemím bývalého Sovětského svazu na přelomu 90. let byly však mnohem útlejší neţ Marshallův plán. Hlavním úkolem byl přechod od plánovaného k trţnímu hospodářství, tedy rozvojová 28 ADAMCOVÁ, L.; NĚMEČKOVÁ, T. a kol. Rozvojová ekonomika. Praha: Oekonomia, 2009. Str. ADAMCOVÁ, L.; NĚMEČKOVÁ, T. a kol. Rozvojová ekonomika. Praha: Oekonomia, 2009. Str. 30 Tamtéţ 29 22 pomoc začíná evidentně plnit další roli. Znovu začíná být kladen důraz na návrat k altruistickým motivům poskytování pomoci, tedy lidská solidarita. „Pokud se podíváme např. na země subsaharské Afriky, zde se akcentuje role rozvojové pomoci jako předpoklad pro vytváření základních předpokladů pro ekonomický rozvoj země, to znamená při zajištění základních ţivotních potřeb (zajištění přístupu k vodě, základní zdravotní péče apod.)“.31 2.3 Rozvojová pomoc v současném světě Na začátku této podkapitoly jsme si definovali rozvojovou pomoc jako přísun kapitálu nebo veřejných financí ve formě půjček či grantů do jiných zemí. Pokud bychom se zabývali termínem rozvojová pomoc ještě podrobněji, tak zjistíme, ţe můţe nabývat různých forem. Konkrétně hovoříme o dvou základních formách rozvojové pomoci, a to tzv. grantová pomoc a negrantová pomoc. Mezi grantovou pomoc povoluje OECD zařadit následující formy32: technická spolupráce, potravinová pomoc, finanční pomoc, odpouštění dluhů, podpora nevládních organizací. Negrantová pomoc je OECD definována především jako státní či vládní půjčka, poskytovaná na projekty rozvoje. Je důleţité zdůraznit, ţe ne všechny finanční prostředky určené rozvojové pomoci jsou vynakládány na pomoc. Existuje poloţka tzv. administrativních nákladů, která představuje mnoţství nákladů souvisejících s poskytováním pomoci. To znamená, ţe část administrativních nákladů můţe být např. pouţita v rozvinutých zemích na podporu vzdělanosti obyvatelstva atd. Společnost Action Aid tvrdí, ţe administrativní náklady mohou dokonce sahat aţ do výšky 60 % celé částky.33 Tato skutečnost, často označována termínem „fantom pomoci“, se odráţí ve vlně kritiky na adresu dárců a je zajisté důvodem, proč výsledky rozvojové pomoci jsou stále nepříliš zřetelné. 31 ADAMCOVÁ, L.; NĚMEČKOVÁ, T. a kol. Rozvojová ekonomika. Praha: Oekonomia, 2009. Str. DAC Statistical reporting directivess. Paříţ: Ţeneva, 2000. DCD/DAC (2000) 100, str. 77-80 33 Real Aid – agenda for making aid work. Johannesburg: Action Aid 2005, str. 4 32 23 2.4 Moderní formy rozvojové pomoci Během 90. let se rozvinul trend tzv. moderních forem rozvojové pomoci, kterému předcházela snaha dárců poskytovat pomoc pod svým jménem a tím pádem se zviditelnit, a rostoucí počet menších donátorů volal po zefektivnění systému rozvojové pomoci. Mezi moderní formy rozvojové pomoci patří jak tzv. přímá podpora, tak tzv. rozpočtová podpora a v neposlední řadě i tzv. sektorová podpora. Charakterizujme si tedy krátce jednotlivé metody. 2.4.1 Přímá podpora Jedná se o jednu z nejdostupnějších forem rozvojové pomoci pro dárce jak z hlediska finančního, tak z hlediska administrativního. Příkladem je např. známá Adopce na dálku, jejíţ zprostředkování nabízí nespočet neziskových organizací. V ČR se jedná např. o Arcidiecézní charitu Praha, Nadace mezinárodní potřeby a další. S postupem doby a se zvyšujícím se počtem dárců, ochotných poskytnout finanční pomoc zemím třetího světa, vzrůstá i počet projektů neziskových organizací na podporu různých oblastí. Patří sem: - komunitní programy (pomáhají formou osvěty, zdravotní prevence, formováním svépomocných skupin, podporou vlastního zaměstnání, mikrofinancováním, výstavbou komunitních center, kde se vesnická komunita můţe scházet, vzdělávat a organizovat např. oslavy různých svátků), - zdravotní péče a prevence, boj proti HIV/AIDS - projekty jsou zaměřené na prevenci šíření nákazy HIV v cílových oblastech formou osvětové činnosti (rizikové skupiny obyvatel, školy, komunity), bezplatným testováním na přítomnost viru HIV v krvi, prevencí přenosu nákazy z matky na dítě a podporu osob s HIV/AIDS včetně dětí, které se zpravidla ocitají na okraji společnosti bez potřebné péče - boj proti dětské práci - vzdělávací kurzy a další aktivity pro děti, které musely od útlého dětství pracovat, a pro děti s předčasně ukončenou školní docházkou - fair trade, adopce na dálku, remitence 24 2.4.2 Rozpočtová podpora Je definována jako tok financí z bankovního účtu dárce přímo do státního rozpočtu rozvojové země na základě splnění určitých podmínek. Finanční dar se stává součástí státního rozpočtu a je tudíţ zahrnut do systému rozdělování veřejných finančních prostředků. Je důleţité zmínit, ţe účet, na který je poslána finanční podpora, je spravován jen a výhradně centrální bankou rozvojové země. Pokud by byl transfer proveden na jakýkoliv jiný účet komerční banky, nebyla by tato moţnost povaţována za rozpočtovou podporu. Výhodou rozpočtové podpory je především fakt, ţe přispívá k posilování vazby mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi, právě na základě splnění podmínek potřebných pro poskytnutí financí, díky tomu je známá i pod termínem partnerská rozpočtová podpora. 2.4.3 Sektorová podpora Sektorová podpora je zaloţená na podobném principu jako výše zmíněná rozpočtová podpora, tedy zajištění toku finančních prostředků na účet rozvojové země. Zatímco rozvojová pomoc poskytne finance státnímu rozpočtu a další kroky ohledně nakládání s penězi jsou plně v kompetenci vlády dané rozpočtové země, tak sektorová pomoc je spíše zaměřena na rozvojové programy konkrétního sektoru. Je zde snaha o spolupráci v rámci daného sektoru a to ve smyslu, ţe všichni dárci, kteří se podílejí na financování, projevují snahu o konzistentní politiku, která je plně v souladu s rozvojovou strategií a programem v tomto sektoru a dále plánovaným rozpočtem. 2.5 Definice pojmu mikrofinance V současné době mohou klasické kamenné banky, záloţny či pojišťovny poskytovat své sluţby zhruba jedné třetině obyvatel planety. Zbylé dvě třetiny populace převáţně z rozvojových zemí nemají k těmto sluţbám přístup. Tito lidé tak nemají moţnost zaloţit si běţný účet, disponovat a operovat s kreditní kartou nebo získat od banky půjčku. Lidé v rozvojových zemích zpravidla trpí nedostatkem kapitálu. Ten je způsoben omezeným přístupem k oficiálním bankovním institucím a neochotou bank samotných chudým lidem půjčovat peníze. Vesnice rozkládající se v odlehlých koutech světa se mnohdy nacházejí i několik dní cesty od nejbliţší banky, problémem jsou i vlastnická práva. Přestoţe lidé z rozvojových zemí disponují určitým majetkem v podobě primitivních obydlí, chatrčí či zemědělské půdy, absence systému vlastnických práv či 25 finančních výkazů a s tím spojená neschopnost ručit, jim zcela znemoţňuje dosáhnout na jakýkoliv bankovní úvěr. Kromě toho se bankám ani nevyplatí uvolňovat malé částky na drobné úvěry, shánět informace o dluţnících a splátky nákladně vybírat, proto raději preferují poskytovat méně úvěrů vyšší hodnoty před větším počtem malých půjček. Jedinou moţností jak získat finanční prostředky potřebné k podnikání, zajištění obţivy, vzdělání či zdravotní péče tak mnohdy pro obyvatele rozvojových zemí představují půjčky od místních lichvářů. Splátky takových půjček ale často představují dvojnásobek či trojnásobek původní jistiny. A právě v takovém případě se otvírá prostor pro mikrofinance, jako jeden z efektivních způsobů realizace rozvojové pomoci. Pod pojmem mikrofinance rozumíme poskytování drobných finančních půjček v hodnotě desítek či stovek dolarů nejchudším obyvatelům planety. Ve skutečnosti se ale nejedná pouze úvěry adresované chudým lidem, portfolio sluţeb MFI zahrnuje i nabídku dalších bankovních produktů jako například moţnost spoření, důchodového připojištění či zajištění platebního styku. V poslední době nabízejí stále častěji MFI příleţitost získat úvěr i těm úplně nejchudším lidem na světě např. ţebrákům, kteří se do svízelné ţivotní situace a na samotné dno společnosti dostali například vinou ţivelné katastrofy, zdravotním omezením, ztrátou rodiny atd. V takovém případě úvěrová částka dosahuje průměrné výše 8 dolarů a úroveň splátek není striktně stanovena. „Neplatí se ţádné úroky a splátkový kalendář je velmi variabilní. Jedinými podmínkami je, ţe vrácené peníze nesmí pocházet ze ţebrání, ale jejich nového podnikání. Ţebrání není tudíţ těmto klientům zakázáno, ale musí se zapojit do nějakého výrobně/obchodního procesu“.34 2.6 Historie mikrofinancí Přestoţe mikrofinance, tak jak je známe dnes, figurují na poli finančních produktů poskytovaných převáţně nejchudším obyvatelům světa více neţ 30 let, a to zejména díky osobě Muhhamada Yunuse, zakladatele první mikrofinanční instituce, bangladéšské banky Gramín, obdobný koncept pomoci chudým lidem, zaloţený na pravidelných týdenních splátkách krátkodobých úvěrů existoval uţ v 18. století v Irsku. S cílem poskytovat úvěry chudým lidem na venkově, kterým k dosaţení běţných komerčních úvěrů chyběla potřebná záruka, zaloţil slavný irský esejista Jonathan Swift Irish Loan Fund systém, jednu 34 NĚMEC. D.: Nobelova cena míru za „sociální podnik“. Dostupné z: http://www.dreamlife.cz/mikrouvery-aneb-jak-sedela-spravna-charita/article.html?id=636 26 z prvních mikrofinančních organizací v západní Evropě.35 Swiftova myšlenka se mezi irskými farmáři, zemědělci a řemeslníky dočkala obrovské obliby a v roce 1843 Irish Loan Fund systém sdruţoval téměř 300 fondů na britských ostrovech. Swiftova organizace se převáţně soustředila na poskytování drobných půjček na dobu 20 týdnů s pravidelným týdenním splátkovým intervalem. Průměrný úrok tehdy činil cca 9%.36 Od poloviny 19. století se začal v Evropě kolem lidí především na venkově a chudého městského obyvatelstva formovat specifický sektor, co do objemu poskytnutých úvěrů větších a z pohledu počtu klientů početnějších, spořících a úvěrových organizací. „Říkalo se jim „People's Banks“, „Credit Unions“, and „Savings and Credit Co-operatives “, neboli úvěrová druţstva, kampeličky a druţstevní záloţny. Koncept úvěrového druţstva byl do detailu rozvinut Friedrichem Wilhelmem Raiffeisenem. Jeho altruismus byl motivován snahou o podporu venkovské populace a prolomení její závislosti na lichvářích“.37 Od roku 1870 začal německý systém druţstevních záloţen pronikat do ostatních států Západní Evropy, později i do Severní Ameriky a později také do rozvojových zemí. S úplnou revolucí v oblasti mikrofinancí přišel v 70. letech 20. století bangladéšský ekonom, Muhammad Yunus. Dlouhá léta se profesor Yunus snaţil objevit efektivní nástroj, jenţ by odstranil začarovaný kruh chudoby. Za největší brzdu bránící v ekonomickém a sociálním rozvoji obyvatel rozvojových zemí povaţoval omezený přístup těchto lidí k běţným bankovním sluţbám, především pak úvěrům, ze kterých by financovali vlastní podnikání. Kritizoval rovněţ zvrhlé praktiky lichvářů, kteří sice lidem své peníze půjčovali, ale za tuto sluţbu si účtovali i několikasetprocentní úroky. V roce 1976 se tak Muhammad Yunus vydal se svými ţáky z univerzity v Chittagongu v Bangladéši, kde dlouhá léta působil jako vedoucí kurzu ekonomiky venkova, do nedaleké vesničky Jabra, aby společně vytvořili seznam lidí, kteří si půjčili peníze právě od místních lichvářů. Při tomto výzkumu byl zcela šokován, neboť zjistil, ţe splatit částku pouhých 27 dolarů, kterou dluţilo celkem 42 osob místním lichvářům, pro ně představuje téměř existencionální problém. Rozhodl se proto dluţnou částku za nebohé farmáře uhradit ze svého, čímţ je tak osvobodil ze spárů začarované lichvy, a prakticky ihned začal obcházet 35 HES. T.: Mikrofinanční organizace přinášejí zajímavý způsob úvěrování Dostupné z: http://www.finance.cz/zpravy/finance/77307-mikrofinancni-organizace-prinaseji-zajimavy-zpusobuverovani/?MailcenDivLogin=1 36 VLNAS. M.: Mikroúvěr-cesta z chudoby. Dostupné z: http://www.finmag.cz/clanek/10107/ 37 HES. T.: Mikrofinanční organizace přinášejí zajímavý způsob úvěrování. Dostupné z: http://www.finance.cz/zpravy/finance/77307-mikrofinancni-organizace-prinaseji-zajimavy-zpusobuverovani/?MailcenDivLogin=1 27 místní finanční instituce s prosbou, zda by nebyly ochotné půjčovat své peníze chudým. Ţádné přízně se ale profesor Yunus ze strany bank nedočkal, a tak se nakonec za poţadované půjčky zaručil sám svým majetkem. Přestoţe byl mnohými odborníky od svého, z jejich pohledu donkichotského nápadu odrazován, začal Yunus peníze získané od bank bez jakýchkoliv záruk půjčovat chudým lidem. Systém postavený na vzájemné důvěře a ochotě lidí splácet své půjčky bezproblémově fungoval, aţ v roce 1983 vyústil zaloţením první oficiální mikrofinanční instituce, vesnické banky Grameen.38 2.7 Principy mikrofinancování Od klasických půjček, které v rozvojových zemích nabízejí příslušné komerční banky, se mikroúvěry v mnohém odlišují. V tomto smyslu je třeba zmínit především charakter mikroúvěrů. Drobné půjčky nejsou lidem z rozvojových zemí poskytovány za účelem konečné spotřeby statků či sluţeb, záměrem mikrofinančních institucí je zajistit svým klientům, přičemţ se jedná převáţně o zemědělce, řemeslníky, prodejce či jiné ţivnostníky, dostatečné mnoţství finančních prostředků potřebných k rozvoji vlastního podnikání.39 Podobně jako lidé ve vyspělých zemích, tak i lidé v zemích třetího světa mají podnikatelského ducha, talent a schopnosti vést a řídit vlastní podnik. Jen k tomu postrádají dostatečné finanční zázemí.“ Mikrokredit poskytuje moţnost chudým domácnostem vyuţít vlastního potenciálu, který by jinak nemohl být vyuţit pro zvýšení příjmu díky politicko-ekonomickým nevýhodám rozvojových regionů“.40 Mikroúvěry nejsou zpravidla adresovány jednotlivcům, ale skupině osob, která za své závazky vůči mikrofinančním institucím ručí kolektivně. Pravidlo „jeden za všechny, všichni za jednoho“ představuje efektivní nástroj jak zajistit, aby poskytnuté půjčky byly řádně a včas splaceny. Procento lidí, kteří nejsou schopni své půjčky zpětně uhradit, se v průměru pohybuje okolo 3-5%.41 Vysoká splátková disciplinovanost je podmíněna povinným spořením, kolektivními fondy, ze kterých se kryjí nesplacené úvěry, nebo hrozbou úplné blokace úvěrování celé skupiny, v případě ţe nějaký člen nebude splácet.42 Je-li porušena kontinuita splátek, potom všichni členové skupiny ztrácejí moţnost čerpání 38 NĚMEC. D.: Nobelova cena míru za „sociální podnik“. Dostupné z: http://www.dreamlife.cz/mikrouvery-aneb-jak-sedela-spravna-charita/article.html?id=636 39 SVAČINA. L.: Mikrofinance: živá voda ekonomik rozvojových zemí i investičních portfolií. Dostupné z: http://www.investujeme.cz/clanky/mikrofinance-ziva-voda-ekonomik-rozvojovych-zemi-i-investicnich-portfolii/ 40 HANYKOVÁ L.: Mikrofinance-příležitosti a rizika. Dostupné z: http://www.slideshare.net/InnovationTank/mikrofinance 41 NĚMEC. D.: Nobelova cena míru za „sociální podnik“. Dostupné z: http://www.dreamlife.cz/mikrouvery-aneb-jak-sedela-spravna-charita/article.html?id=636 42 My ELEN: Mikrofinance: Způsoby zajištění půjčky. Dostupné z: http://www.myelen.com/myelen/Pages/Static/Microfinance/Principles.jsf 28 jakýchkoliv dalších úvěrů v budoucnu. Příslušníci úvěrových skupin se většinou navzájem dobře znají, neboť pocházejí ze stejných vesnic. Případná platební insolvence by tak mohla vést k jejich potupě, ztrátě důvěry uvnitř kolektivu nebo dokonce otřást postavením dotyčného hříšníka v rámci kmenové komunity. Kromě toho jsou prostředky získané prostřednictvím mikropůjčky a z nich financované podnikání, jediným zdrojem obţivy těchto lidí. Převáţnou část klientely mikrofinančních institucí tvoří ţeny. Z pohledu matky, jako ţivitelky rodiny, jsou ţeny spolehlivější a svědomitější klienti, kteří usilují o plynulý chod domácnosti a zajištění dostatečné obţivy svým potomků, proto i ve stanovování si podnikatelských cílů jsou ţeny realističtější neţ muţi, od kterých se odlišují i větší averzí k podnikatelskému riziku.43 Všeobecně platí, ţe postavení ţen ve společnosti v rozvojových zemích jen tristní a mnohdy v rozporu s lidskými právy. Koncept mikrofinancí přinášející moţnost podnikat a vydělávat finanční prostředky tak výrazně přispívá k posílení statutu ţen v rámci generových vztahů. Ţeny se také díky své spolehlivosti stále častěji stávají regulérními zaměstnanci mikrofinančních institucí, ve funkci tzv. credit officera. V čele kaţdé úvěrové skupiny stojí credit officer, který je zaměstnancem mikrofinanční instituce a vykonává práci v terénu. Zpravidla se jedná o nějakou lokální autoritu, která dokonale ovládá místní jazyk a vyzná se v poměrech a prostředí dané vesnice či komunity. Hlavní povinnost credit officera spočívá v dohledu nad řádným splácením úvěrů ze strany dluţníků, mimo to také zastupuje skupinu a komunikuje jejím jménem s dotyčnou mikrofinanční institucí. Dluţníci jsou vedeni k tomu se pravidelně scházet se svým zástupcem. Jejich případná neúčast či pozdní příchod na schůzky je trestána pokutou. Za svoji disciplínu a svědomitý přístup k povinnostem mohou být dluţníci naopak odměněni moţností čerpat další úvěry vyšší nominální hodnoty za výhodnějších podmínek. Mikroúvěry jsou úvěrovým skupinám poskytovány v pravidelných cyklech, které běţně dosahují délky 16 týdnů. Novým klientům jsou z počátku půjčovány malé částky v řádu stovek dolarů, které jsou s dalšími cykly a důvěrou nabytou pravidelnými splátkami navyšovány na úroveň i tisíců dolarů. Je tedy moţné z původně nespolehlivých a nesamostatných lidí z rozvojových zemí bez zkušeností s finančním sektorem vychovat prostřednictvím mechanismu krátkodobých splátek, pravidelných setkání či případných 43 KOHOUT. P.: Mikroúvěry jsou hlavně pro podnikatele z rozvojových zemí. Dostupné z: http://finance.idnes.cz/mikrouvery-jsou-hlavne-pro-drobne-podnikatele-z-rozvojovych-zemi-10b/inv.asp?c=A081218_100534_inv_hla 29 eventuálních postihů v případě platební neschopnosti, prosperující, samostatně výdělečné osoby s vysokou mírou loajality a disciplinovanosti vyuţívající zcela běţně a efektivně bankovních sluţeb MFI. 2.8 Zdánlivě drahý kapitál Na první pohled by se mohlo zdát, ţe podnikatelé v rozvojových zemích získávají kapitál potřebný ke svému podnikání v porovnání se západním světem poněkud draho. Vysoké úrokové sazby, které se v rámci asijského kontinentu pohybují v rozmezí 15-20% a v zemích Střední a Latinské Ameriky a Afriky dokonce mezi 60-100%, ale mají své opodstatnění.44 Rozdílná úroveň úrokových sazeb mezi výše zmíněnými trhy je způsobena hlavně vyšší vyspělostí trhu, vládními subvencemi a příspěvky neziskových organizací na mikroúvěry v rozvojových zemích Asie. Ať uţ je úroková míra jakákoliv, poskytované úvěry nikdy nejsou měkké, to znamená, ţe výše jejich úroku je nastavena tak, aby vţdy plně pokryla náklady s úvěrem spojené. Představíme-li si lokality nacházející se v odlehlých oblastech, daleko vzdálených od civilizace, a tím pádem velice komplikovaný přístup zástupců MFI ke svým klientům za účelem pravidelné kontroly a vybírání splátek ještě umocněný chybějící infrastrukturou, potom se nemůţeme divit značným provozním nákladům, které dosahují aţ 30% celkového úroku.45 Ochota lidí půjčovat si finanční prostředky právě od MFI a schopnost splácet i poměrně vysoké úroky je dána tím, ţe jedinou alternativou, jak získat chybějící kapitál na rozvoj podnikání, představují kromě mikroúvěrů půjčky u od místních lichvářů. Úroky poţadované lichváři čítají mnohdy stovky procent z původní jistiny. Cílem lichvářů, je nahnat dluţníky do dluhové pasti a připravit je o veškerý majetek. Naproti tomu mikrofinance usilují o posílení jejich ekonomické nezávislosti.46 2.9 Jak probíhá poskytnutí mikroúvěru-investiční skupiny Na scéně mikrofinancí rozlišujeme dva hlavní typy úvěrových skupin, kterým MFI poskytují mikroúvěry, respektive další své mikrofinanční sluţby. Těmito úvěrovými 44 My ELEN: Mikrofinance: Principy mikrofinanacování. Dostupné z: http://www.myelen.com/myelen/Pages/Static/Microfinance/Process.jsf 45 My ELEN: Mikrofinance: Co jsou mikrofinance. Dostupné z: http://www.myelen.com/myelen/Pages/Static/Microfinance/Microfinance.jsf 46 KOHOUT. P.: Mikroúvěry jsou hlavně pro podnikatele z rozvojových zemí. Dostupné z: http://finance.idnes.cz/mikrouvery-jsou-hlavne-pro-drobne-podnikatele-z-rozvojovych-zemi-10b/inv.asp?c=A081218_100534_inv_hla 30 skupinami jsou tzv. vesnické banky (Village Banks) a solidární skupiny (Solidarity Groups).47 Fungování obou skupin je zaloţeno na obdobných principech, nicméně v některých věcech se nepatrně odlišují. 2.9.1 Vesnická banka Vesnické banky obvykle čítají 15 aţ 25 členů. Drtivou většinu z nich tvoří ţeny, neboť ţeny jsou oproti muţům zodpovědnější podnikatelé a spíše neţ podnikatelskému riziku, ač spojenému s vyšším potencionálním výnosem, dávají přednost jistotě a zabezpečení rodiny. Nepouštějí se tak do zdánlivě nereálných aktivit, které by mohly vyústit v případný neúspěch. Prostřednictvím mikroúvěrů jsou klientům vesnických bank půjčovány většinou menší částky, které se v průměru pohybují okolo 100 dolarů. Důleţitou podmínku pro udělení mikroúvěru představuje pravidelný příjem všech členů skupiny, který u jednotlivce musí dosahovat alespoň 1,5 násobku týdenní splátky. Povinností credit officera u vesnických bank, na rozdíl od solidárních skupin, není potřeba zkoumat jednotlivé podnikatelské plány a záměry dluţníků. Půjčky jsou zpravidla poskytovány na dobu 16 týdnů. V případě úspěšného absolvování takovýchto dvou cyklů získává vesnická banka moţnost sama ze svých úspor poskytovat půjčky svým členům. Závazky, spojené s poskytnutím úvěru, společné pro všechny členy skupiny vyplývají z kolektivní úvěrové smlouvy. Jedná se např. o kříţové ručení nebo povinné spoření ve výši 2-5% jistiny. V případě, ţe některý člen vesnické banky není v dané situaci schopen splácet svůj úvěr, jsou úroky hrazeny právě z těchto úspor. Dluţné částky jsou spláceny kaţdý týden v rámci pravidelných setkávání celé skupiny s credit officerem. Předčasné splacení jistiny umoţňuje ukončení stávajícího úvěrového cyklu v předstihu, mimo stanovený termín, čímţ můţe vesnická banka urychlit vstup do dalšího cyklu. S přibývajícími cykly obvykle narůstá i důvěra MFI vloţená do svých klientů Ta se obvykle projevuje vyššími úročenými částkami za výhodnějších podmínek.48 2.9.2 Solidární skupiny Na rozdíl od vesnické banky tvoří v případě solidární skupiny členskou základnu jen 4-8 začínajících podnikatelů, respektive podnikatelek. Půjčky o vyšší hodnotě (nad 500 47 My ELEN: Mikrofinance: Proces poskytování mikrofinančího úvěru. Dostupné z: http://www.myelen.com/myelen/Pages/Static/Microfinance/Microfinance.jsf 48 Dobrotina & partners: Mikrofinance: Proces mikroinvestice. Dostupné z: http://www.dobreinfo.cz/?page=financial_ad&detail=24 31 dolarů) bývají zpravidla poskytovány na 16 týdnů, v některých případech aţ na jeden rok. MFI od svých zaměstnanců, tzn. credit officerů, poţadují, aby jednotlivé záměry obchodních projektů pečlivě prozkoumali, případně úvěry dosahující určité hodnoty předloţili k posouzení a schválení ze strany vedení samotné MFI. Co se týče zajištění úvěru, jedinou změnou od standardní úvěrové smlouvy, kterou známe od vesnických bank, je u solidární skupiny hmotná záruka, a to v minimální výši dvojnásobku úvěrované částky. Splátky se opět uskutečňují jedenkrát týdně, členové solidarity group nejsou povinni scházet se kaţdý týden, ale pouze jednou za měsíc.49 Jde-li z pohledu určité úvěrové skupiny o úplně první ţádost k MFI o poskytnutí mikroúvěru, předchází prvnímu cyklu, který má většinou výchovný charakter a jehoţ účelem je snaha ověřit kvalitu dluţníka, tři povinná setkání zástupců MFI s ţadateli o půjčku. V rámci těchto setkání nejprve sbírají zástupci MFI osobní data dluţníků, seznamují je s pravidly spojenými s čerpáním úvěru, stanovují výši úvěrované částky stejně tak jako splátkové intervaly. Formou hlasování potom členové skupiny vybírají z vlastních řad trojici lídrů ve funkci prezident, sekretář pokladník, kteří kromě dohodnutých podmínek obsaţených v kolektivní úvěrové smlouvě podepisují i formální směnku. V situaci uzavírání smluv se můţe přihodit, ţe některý z členů vybrané trojice neumí psát. V takovém případě je podpis nahrazen tzv. daktylopodpisem, neboli otisky prstů. Uzavřením úvěrové smlouvy vzniká právnická osoba, jejímţ jménem pak úvěrová skupina formálně ţádá o poskytnutí půjčky. Jak bylo uvedeno výše, podnikatelský záměr v rámci vesnických bank nepodléhá ţádné kontrole. Důleţitý předpoklad k udělení úvěru podnikatelům na venkově představuje vlastnictví nemovitosti, podnikání ve městě vyţaduje existenci nemobilní provozovny. „Úvěry podomním obchodníkům, pouličním muzikantům a čističům bot se poskytují jen ve výjimečných případech. Důvodem není ani tak neexistence zástavy – většina mikrofinančních úvěrů ostatně není garantována zástavou – ale fakt, ţe pevná provozovna je signálem elementární solidnosti dluţníka“. 50 MFI v zásadně neposkytují půjčky na úplný začátek podnikání, finančně podporují zaběhlé, fungující podniky. Úvěrování v rámci solidární skupiny je podmíněno existencí podniku, který po dobu alespoň jednoho roku není ztrátový. První cyklus bývá v porovnání s ostatními cykly komplikovanější a finančně náročnější. Vinnou toho jsou vysoké transakční náklady, způsobené častými návštěvami úvěrových skupin a pravidelným 49 Dobrotina & partners: Mikrofinance: Proces mikroinvestice. Dostupné z: http://www.dobreinfo.cz/?page=financial_ad&detail=24 50 My ELEN: Mikrofinance: Proces poskytování mikrofinančního úvěru. Dostupné z: http://www.myelen.com/myelen/Pages/Static/Microfinance/Introduction.jsf 32 vybíráním splátek. V případě druhého cyklu jsou jiţ klienti dostatečně sţiti s pravidly poskytování mikrofinančních půjček, četnost návštěv credit oficerů klesá a úvěrové skupiny se pomalu začínají řídit sami. Pro úvěrové cykly v pořadí třetím a vyšším je typické půjčování vysokých částek na delší časové období srovnatelných s úvěry komerčních bank a individuální nastavení splátkového kalendáře.51 2.10 Mikrofinance jako investiční příležitost V době svého vzniku a na úplném počátku svého rozvoje bylo na mikrofinance nahlíţeno jako na jednu z forem neziskové pomoci, tedy jako nástroj, který efektivně přispívá ke zmírňování chudoby a posilování ekonomické nezávislosti obyvatel zemí třetího světa. Zatímco v rozvojových představuje nedostatek kapitálu největší slabinu bránící intenzivnějšímu ekonomickému růstu, finanční trhy vyspělých zemí kapitálem doslova přetékají. „Centrální banky pohánějí ekonomiku volnou měnovou politikou. Peněz přibývá, rostou příjmy obyvatelstva, roste spotřeba i chuť investovat“.52 Disponují-li ale ekonomiky dostatečnou, případně nadbytečnou, zásobou kapitálu, jeho cena zpravidla klesá, coţ vyjadřují nízké úrokové sazby. Výnosnost investic ve vyspělých zemích je tak v porovnání s moţnostmi finančních trhů rozvojových zemí poměrně nízká. Pomineme-li akcie, jejichţ vysoká výnosnost odráţí značné potencionální riziko spojené s neočekávaným kolísáním a volatilitou akcií, potom klasické investice do státních dluhopisů, pokladničních poukázek či termínovaných vkladů nejsou vlivem nízkého výnosu pro investory příliš zajímavé. Nenasycený trh mikrofinancí, kde poptávka po mikroúvěrech mnohonásobně převyšuje nabídku (více neţ 400 milionů lidí čeká na svůj mikroúvěr; poptávka je uspokojena asi z 10 procent53) tak představuje ideální moţnost, jak nadstandardně zhodnotit investované prostředky a zároveň pomoci lidem v rozvojových zemích zvýšit ţivotní úroveň. Prvotní vnímání mikrofincí jako nástroje rozvojové pomoci, tak stále častěji získává i podnikatelský rozměr. Co je ale příčinou toho, ţe původní strach firem a bankovních institucí investovat svůj kapitál právě do rozvojových zemí bývá v poslední době nahrazován nebývalým zájmem o tyto regiony? Hlavním důvodem je především nadstandardní výnos. Úrokové 51 My ELEN: Mikrofinance: Proces poskytování mikrofinančního úvěru. Dostupné z: http://www.myelen.com/myelen/Pages/Static/Microfinance/Introduction.jsf 52 KOHOUT. P.: Poslední neobjevený trh. Dostupné z: http://www.virtually.cz/?art=14073 ] 53 MicroCapital.org Dostupné z: http://www.microcapital.org/what-why-how/ 33 sazby, které se pohybují v rozmezí 5-10%54 jsou hlavním lákadlem zahraničních investorů. Kromě vysokých výnosů motivuje investory uvolňovat své přebytečné finanční prostředky do světa drobných půjček i skutečnost, ţe tím jak mikrofinance představují relativně nový investiční nástroj, tím méně jsou provázány a propojeny s děním na světových finančních trzích a o to více jsou naopak nezávislé a imunní vůči jakýmkoliv jejich výkyvům. Chodu MFI, činností drobných rolníků, řemeslníků či ţivnostníků, ani obchodu s jejich výrobky se případné propady světové ekonomiky nebo změny na devizových trzích příliš nedotýkají. Další dobrou vlastností mikrofinancí, kterou pozitivně vnímají jejich financiéři (investoři), je nízký počet nesplacených úvěr. Počet tzv. ohroţených mikroúvěrů v průměru nepřesahuje více neţ 2% za rok.55 Výše zmíněné charakteristiky mikfominancí dělají z mikroúvěrů příhodné aktivum. Abychom ale o mikrofinancích nehovořili jen v samých superlativech, uvedeme si nyní rizika, kterým jsou investoři často vystavováni. Vzhledem k tomu, ţe fungování celé řady MFI je zaloţeno na dotacích a darech ze strany vlády a jiných neziskových organizací, respektive na činnosti jejích klientů, neručí MFI za zprostředkování mikroúvěrů ţádnou hmotnou zárukou. Břemeno systémového rizika je tak plně v kompetencích investora. „Výhody, jeţ nejkvalitnějším institucím nabízí mikrofinanční trh, však prakticky eliminují moţnost insolvence instituce“.56 Další rizika, která investor podstupuje, úzce souvisí s vývojem měnových kurzů, respektive stabilitou politického prostředí, ve kterém se MFI nacházejí. I proto mnozí odbornicí povaţují mikroúvěry za doplňkové investiční aktivum, které by nemělo spolykat většinu volných zdrojů, ale pouze diverzifikovat investiční portfolium. Vzrůstající popularita mikrofinancí se v poslední době projevuje i zvyšujícím se zájmem předních světových bank o tuto oblast. V roce 2005 např. skupina Citigroup vytvořila vlastní mikrofinanční fond. V podobných projektech ji dále následovaly německá Deutsche Bank, francouzská Societe Generale nebo nizozemská Rabobank.57 Z pohledu drobného investora nemůţe zatím vnímat mirofinance jako obzvláště zajímavé aktivum, na kterém by se dalo ohromně vydělat. Financování mikroúvěrů má spíše svoji diverzifikační roli a především výrazně napomáhá sociálně ekonomickému rozvoji jeho příjemcům. 54 ČERMÁK P.: Jak slušně vydělat a zároveň pomoci druhým. Dostupné z: http://www.penize.cz/investice/42935-jakslusne-vydelat-a-zaroven-pomoci-chudym 55 My ELEN: Mikrofinance: Zajištění investičního rizika mikrofinancí. Dostupné z: http://www.myelen.com/myelen/ 56 Tamtéţ 57 HES. T.: Velké finanční skupiny již pronikají do oblasti mikrofinancí. Dostupné z: http://www.sfinance.cz/zpravy/finance/77326-velke-financni-skupiny-jiz-pronikaji-do-oblasti-mikrofinanci/ 34 2.11 Možnosti jak financovat mikroúvěry Významný mezník ve financování mikroúvěrů představuje rok 2005. Za účelem pomoci lidem v boji proti chudobě byla v tomto roce ve Spojených Státech v San Francisku zaloţena nezisková organizace Kiva. Hlavním cílem této organizace bylo vybudovat systém, který by umoţňoval efektivní propojení finanční trhů ve vyspělém a rozvojovém světě. Na internetu tak vznikl speciální portál vyuţívající moderní technologie PayPal, skrze kterou mohou lidé z celého světa financovat ze svých běţných účtů, respektive platebních karet, podnikání lidí v rozvojových zemích. Stačí si jen z obrovského mnoţství drobných ţivnostníků, jejichţ profil společně s informacemi o velikosti poţadovaného úvěru a účelu půjčky je zveřejněn na webových stránkách organizace Kiva, vybrat svého podnikatele a z vlastního účtu odeslat příslušný finanční obnos MFI v dané lokalitě a ta se pak postará o veškeré náleţitosti spojené s finálním poskytnutím mikroúvěru konkrétnímu spotřebiteli. Prostřednictvím internetu můţe být investor informován o tom, jak jeho podnikatel s penězi nakládá a jaký mu přinášejí prospěch. Vzhledem k tomu, ţe o tento způsob rozvojové pomoci je ze strany široké veřejnosti obrovský zájem, úvěrová částka zpravidla nepřesahuje 25 dolarů, aby se dostalo na všechny potenciální dárce. Odměnou všem dobrovolným dárcům není finanční výnos (úroková míra v rámci Kiva je 0%)58, ale dobrý pocit z poskytnutí pomoci těm, kteří to nejvíce potřebují. Na obdobné bázi a podobných principech vznikl v České republice elektronický portál my ELEN, jako vůbec první portál svého druhu v západní Evropě, který umoţňuje nejen lidem z České republiky, ale i ostatních států světa, cíleně poskytovat finanční prostředky na rozvoj podnikání jimi vybraných podnikatelů v rozvojových zemích. V jediném se my ELEN od svého konkurenta Kiva v oblasti financování mikroúvěrů odlišuje, a sice prostřednictvím systému „my electronic loan“ mohou peníze podobně jako u Kiva jak darovat, tak ale i investovat a tím pádem za danou finanční transakci poţadovat určitý výnos, odpovídající sjednané úrokové míře.59 2.12 Kritický pohled na mikrofinance Mikrofinance, jako jeden ze způsobů rozvojové pomoci, který napomáhá a motivuje lidi v rozvojových zemích postavit se v boji proti chudobě na vlastní nohy a 58 TÁBORSKÝ, M.: Kiva.org: Investice s nejvyšším výnosem. Dostupné z: http://www.kobos.cz/kiva.org-investice-snejvyssim-vynosem 59 KIVA: Loans that change lives: How Kiva Works. Dostupné z: http://www.kiva.org/about/how 35 popasovat se vlastními silami s nepřízní osudu, mají vedle celé řady pozitivních dopadů i některé své stinné stránky. Neţ se ale pustíme do kritického hodnocení mikrofinancí, podívejme se nejprve, jak se působení mikrofinancí pozitivně odráţí na ţivotě a společenském postavení obyvatel třetího světa. Z výše uvedeného výkladu víme, ţe ačkoliv jsou lidé v nejchudších regionech světa ve svém jádru dobří podnikatelé či obchodníci, nedostatečné mnoţství finančních prostředků znemoţňuje většině z nich nastartování nebo jakýkoliv hlubší rozvoj jejich podnikání. Nemohou se tedy naplno věnovat činnostem, které by ve svém důsledku vedly ke zvyšování jejich příjmů a následnému zlepšování ţivotní úrovně, a místo toho jsou stále více odkázaní na pomoc z vyspělého světa. Přítomnost mikrofinancí v rozvojovém světě tak nabízí jistou moţnost, jak lze výše popsanou bezradnost chudých lidí sniţovat. Nejen ţe mikrofinance budují ze svých klientů schopné, zodpovědné a disciplinované podnikatele, jejichţ rostoucí příjmy a s tím spojená zvyšující se spotřeba se pozitivně promítnou ve zlepšení chodu celé ekonomiky, stejně tak se i zlepšují hygienické podmínky, ve kterých chudí lidé ţijí, podobně jako postoj ke vzdělání, který ilustruje např. vzrůstající podíl dětí mikropodnikatelů na školní docházce. Obrovský přínos mikrofinancí je také zaznamenán v rámci prevence vůči závaţným onemocněním typu HIV, malárie nebo ţloutenky. Odborné studie ukazují, ţe např. mikropodnikatelé stále častěji praktikují plánované rodičovství, respektive se vyhýbají nechráněnému sexu.60 Podíváme-li se na mikrofinanace z druhého úhlu pohledu, tedy z té kritické stránky, potom zjistíme, ţe v některých ohledech vykazuje fungování mikrofinancí určité nedostatky, které se výraznou měrou vymykají celkovému konceptu mikrofinancí, tak jak je prezentován navenek. Zde je třeba upozornit na jednu věc. Ačkoliv jsou mikrofinance ve své podstatě určeny všem lidem z rozvojových bez ohledu na to, jakou úrovní majetku disponují, můţe být v některých případech tento atribut ve smyslu poskytnutí či neposkytnutí mikroúvěru rozhodující. Jsou zaznamenány případy, ţe v některých zemích jsou mikroúvěru primárně poskytovány lidem, kteří mají určitý majetek. Ukazuje se tak, ţe ne vţdy postihují mikrofinance skutečně ty nejchudší vrstvy obyvatel. Jindy můţe být zase poskytnutí mikroúvěru podmíněno existencí vlastního bankovního účtu nebo určitou formou zástavy (spoření, majetek). Mikrofinance rovněţ opomíjí mentálně či tělesně postiţené jedince. Mnohé MFI jsou často kritizovány za to, ţe půjčují kapitál svým klientům příliš draze, a tedy ţe vysoká úroveň úrokových sazeb neodpovídá skutečným 60 HANYKOVÁ L.: Mikrofinance-příležitosti a rizika. Dostupné z: http://www.slideshare.net/InnovationTank/mikrofinance 36 operativním nákladům, nutným k zajištění mikropůjček. S tím souvisí i nízké náklady na podnikání a tedy i daňové zatíţení, kterému se většina drobných podnikatelů úspěšně vyhýbá. Pokud by byl do sektoru mikrofinancí efektivně zapojen daňový aparát, drobní podnikatelé by aţ na výjimky nebyli schopni hradit tak vysoké úroky. Jeden z posledních kritických pohledů na mikrofinance je směřován na platební morálku. Vysoká úroveň splacených úvěrů je spíše neţ dobrou prací MFI daná odpovědností dluţníků vůči kmenové komunitě a celkovým tlakem vesnice.61 61 HANYKOVÁ L.: Mikrofinance-příležitosti a rizika. Dostupné z: http://www.slideshare.net/InnovationTank/mikrofinance 37 3 Mikrofinance v praxi: bangladéšská banka Grameen K rozhodnutí demonstrovat fungování mikrofinancí v praxi právě na příkladu bangladéšských MFI mne přimělo několik okolností. Jednou z nich je bangladéšský ekonom Muhammad Yunus, nositel Nobelovy ceny míru z roku 2006, jenţ je povaţován za duchovního otce mikrofinancí. Byl to právě on, který jako první přišel s myšlenkou pomoci chudým lidem cestou poskytování drobných podnikatelských půjček, na které by za normálních okolností většina z nich z důvodu chybějící hmotné zástavy nedosáhla. Jeho dlouholeté úsilí osvobodit chudé lidi ze závislosti na vykořisťování ze strany lichvářů vyvrcholilo zaloţením první MFI svého druhu, vesnické banky Grameen. Vzhledem k tomu, ţe banka Grameen působí ve světě mikrofinancí uţ téměř 30 let, díky čemuţ měla moţnost nasbírat nespočet zkušeností v oblasti mikroúvěrů, měla by tak být tím nejlepším příkladem k posouzení mikrofinancí jako efektivního nástroje v boji proti chudobě. 3.1 Ekonomická situace v Bangladéši Bangladéš, chudá muslimská země, jejíţ hospodářství se výhradně orientuje na sektor zemědělství, se co do počtu obyvatel (161,9 mil) vzhledem k rozloze (147 570 km2), řadí mezi nejhustěji obydlené státy jihovýchodní Asie (1097 obyv./km2).62 Zatímco více neţ polovinu HDP vytváří sektor sluţeb, téměř dvě třetiny obyvatel Bangladéše jsou zaměstnáni v zemědělství. Přestoţe je více neţ 90% obdělávatelných ploch vyuţito k pěstování plodin (rýţe, juta, pšenice), nízká produktivita zemědělské výroby, způsobená zastaralou technologickou úrovní a především vysoký přirozený přírůstek způsobují, ţe Bangladéš je potravinově nesoběstačná. Rovněţ časté záplavy způsobené těţko očekávatelnými monzunovými dešti přispívají k tomu, ţe více neţ 50% výhradně zemědělské populace ţije pod hranicí chudoby.63 Přidáme-li k těmto chmurným charakteristikám ještě nízkou úroveň vzdělání, vysokou úmrtnost nově narozených dětí, chybějící infrastrukturu nebo nedostatečné hygienické či sanitární zázemí obyvatel Bangladéše, potom není pochyb, ţe tato země patří mezi nejchudší a nejvíce zaostalé státy světa. Ročně tak proudí do této země od MMF, Světové banky, různých humanitárních a 62 Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Bangladéš: Základní informace o teritoriu. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/banglades/index.html 63 KHANDKER, S. R.: Fighting poverty with Microcredit: Experience in Bangladesh. New York: Oxford University Press, 1998. Str. 17 38 dalších neziskových organizací rozvojová pomoc v řádu desítek milionů dolarů, aby alespoň částečně zmírnila následky obrovské chudoby. 3.2 Trh mikrofinancí v Bangladéši Vzhledem k tomu, ţe díky práci Muhammada Yunuse povaţujeme Bangladéš za kolébku mikrofinancí, a ţe poskytování mikrofinančních sluţeb v této zemi provází poměrně dlouhá historie a tradice, nemůţeme se podivovat tomu, ţe v dnešní době patří sektor mikrofinancí právě v Bangladéši k těm největším a nejrozvinutějším na světě. Na trhu mikrofinancí v Bangladéši je v současnosti obrovská konkurence. Dříve neţ se pustíme do analýzy MFI, musíme si nejprve ukázat, jak se MFI v Bangladéši klasifikují. MFI v Bangladéši můţeme rozdělit do 4 základních kategorií. Prvním typem MFI je samotná banka Grameen, instituce, jejíţ drtivá většina akcií je v drţení jejích vlastních členů. Druhou skupinu představují nevládní mikrofinanční instituce (např. BRAC, ASA, BURO-Tangail), dále jedná o klasické komerční banky, jejichţ určitý pracovní úsek operuje v oblasti mikrofinancí (např. Bangladesh Krishi Bank, Rajshahi Krishi Unnayan Bank). Posledním typem MFI jsou vládou podporované mikrofinanční programy (např. BRDB, Swanirwar Bangladesh, RD-12).64 V Bangladéši existují stovky MFI, které poskytují své mikrofinanční sluţby prakticky po celém území této země. Většinu z těchto institucí představují velmi malé pobočky s velice nízkým počtem členů a úzkým portfoliem úvěrů. Na druhou stranu čtyři největší MFI v zemi, označované jako tzv. „velká čtyřka“, mezi které kromě banky Grameen, patří organizace BRAC, ASA a Proshica, zahrnují mezi svou klientelu téměř 86% z celkových 14,3 milionů aktivních dluţníků (údaj za rok 2004). Jinými slovy 37% domácností ze všech domácností v Bangladéši má díky těmto čtyřem hlavním MFI zajištěn přístup k mikrokreditům.65 3.3 Historický vývoj banky Grameen Počátky vývoje mikrofinancí v Bangladéši sahají do 70. let 20. století, kdy v roce 1971 po více neţ 9 měsících trvající občanské válce získalo území původně označované jako tzv. východní Bengálsko, po téměř 25 letech nadvlády Pákistánu, svoji nezávislost, která byla stvrzena vyhlášením samostatné Bangladéšské lidové republiky. O obnovu válkou zdevastované země se kromě nově zvolené vlády nejvíce zasadily různé 64 Microcredit Operation Seminar: Bangladesh. Dostupné z: http://www.bangladesh-bank.org/seminar/cpbdesh.html Bangladesh Microfinance Country Profile. Dostupné z: http://www.microfinancegateway.org/gm/document1.9.27395/38050_file_Bangladesh_Microfin.pdf 65 39 humanitární a charitativní nevládní organizace. Nejdůleţitějšími z těchto organizací byly výše zmiňované BRAC, ASA či RD-12. Přibliţně v té samé době tým studentů z Chittagonské univerzity vedený profesorem Yunusem zahájil výzkumný experiment v několika vesnicích v okolí univerzity zaloţený na poskytování půjček chudým lidem. Zatímco profesor Yunus věřil tomu, ţe přístup chudých domácností k finančním prostředkům v podobě úvěrů, spojený se zlepšením moţností rozvoje vlastního podnikání, je tou správnou cestou směřující ke zmírňování chudoby v Bangladéši, BRAC a jiné podobné organizace se v boji proti chudobě spoléhaly na vzdělávání, trénink a zlepšování dovedností obyvatel této země. Postupem času se původně oddělené a dosti odlišné koncepty pomoci chudým lidem v Bangladéši začaly prolínat a doplňovat, následkem čehoţ vznikly efektivně fungující mechanismy redukující chudobu, které dnes tvoří základ klíčových MFI v Bangladéši. Pro naši další analýzu teď ale upusťme od nevládních organizací typu BRAK, ASA či Proshica a směřujme naši pozornost na koncept rozvojové pomoci, který prosazoval Muhammad Yunus. Na počátku svého experimentu poskytovat úvěry chudým lidem bez jakéhokoliv hmotného ručení neměl Yunus v řadách bangladéšských bank prakticky ţádné pochopení a podporu. Protoţe banky neměly zájem půjčovat své finanční prostředky lidem, kteří za ně nemohly ručit vlastním majetkem, ani doloţit své podnikání potřebnými finančními výkazy a raději neţ malé úvěry preferovaly financování finančních transakcí vyšší hodnoty, musel se Yunus za své první půjčky chudým lidem, které financoval z úvěru ve výši 10 000 taka66, který získal od Janata Bank, zaručit sám.67 To co se mnohým zdálo nereálné, začalo ihned bez problémů fungovat. Chudí lidé získávali půjčky na rozvoj svého podnikání a disciplinovaně je spláceli. Míra splacených úvěrů dosahovala 98%, tedy daleko větší úspěšnosti neţ u úvěrů klasických komerčních bank. Rostoucí poptávka po drobných půjčkách a především pak nízký počet ohroţených úvěrů přiměly postupem času centrální banku a ostatní komerční banky v Bangladéši (např. Bangladesh Krishi Bank) k tomu, aby umoţnily profesoru Yunusi převést své nápady do reálných rozměrů, v podobě banky s vlastní koncesí. V roce 1983 tak vznikla 1. oficiální MFI, banka Grameen, jejíţ výhradní klientelu tvořili chudí obyvatelé Bangladéše (chudí ve 66 1USD=66 taka YUNUS, M.: Banker to the Poor: Micro-lending and the Battle against World Poverty. New York: Public Affairs, 2003 str. 57 67 40 smyslu lidé, kteří vlastnili méně neţ půl akru zemědělské půdy), jejíţ cca. 90% akcií drţela bangladéšská vláda.68 3.4 Grameen I Na počátku spuštění systému Grameen I, někdy téţ označovaného jako Grameen Classical System, jenţ byl odstartován se vznikem vesnické banky Grameen, neměl profesor Yunus jasnou představu o tom, jak nastavit pravidla poskytování mikroúvěrů chudým lidem tak, aby fungovala co nejefektivněji, to znamená, aby co moţná nejvíce eliminovala počet nesplacených úvěrů. I proto spíše neţ z nějakého předem stanového konceptu vycházel Yunus ze zkušeností, které se svými studenty načerpal během sedmiletých výzkumných projektů v Jobře a dalších regionech v Bangladéši. Na rozdíl od tradičních bank, které mnohdy čelily problémům s vysokým počtem nesplacených úvěrů, jimţ banky nemohly včas předcházet, protoţe s tím jak byly dluţné částky i s úroky obvykle hrazeny najednou nebo prostřednictvím menšího počtu větších splátek, chyběly bankám důleţité informaci o bonitě svých klientů, poskytoval Yunus úvěry výhradně skupinám, nikoliv jednotlivcům za podmínky, ţe budou splácet kaţdý týden. 69 Tato pravidla se k velkému překvapení všech osvědčila a v dnešní době v částečně obměněné podobě představují principielní rámec většiny MFI po celém světě. 3.4.1 Principy fungování klasického systému Grameen V rámci vesnické banky Grameen existují v Bangladéši oddělené úvěrové programy pro muţe a ţeny v souladu se sociálně-kulturními normami místní islámské společnosti. Základní stavební jednotkou kaţdého úvěrového programu je úvěrová skupina, která zpravidla čítá pět osob. Členství v takovéto skupině je určeno pouze chudým lidem, kteří:70 vlastní méně neţ půl akru zemědělské půdy nebo majetek, jehoţ hodnota je niţší neţ trţní hodnota 1 akru zemědělské půdy, nejsou příslušníky stejné domácnosti jako ostatní členové úvěrové skupiny, mají podobné ekonomické a sociální zázemí, 68 KHANDKER, S. R.: Fighting poverty with Microcredit: Experience in Bangladesh. New York: Oxford University Press, 1998. Str. 16 69 DOWLA, A.; BARUA, D.: The Poor Always Pay Back: The Grameen II Story. Bloomfield: Kumarian press, 2006. Str. 17 70 KHANDKER, S. R.: Fighting poverty with Microcredit: Experience in Bangladesh. New York: Oxford University Press, 1998. Str. 23 41 ţijí ve stejné vesnici. Zkušenosti ukazují, ţe prostorová a sociální soudrţnost mezi jedinci stejného pohlaví, kteří ţijí v obdobných sociálněekonomických podmínkách, a kteří pochází ze stejné vesnice, jsou důleţitými faktory pro bezproblémové fungování úvěrových skupin. I v případě, ţe profil ţadatele o půjčku zcela odpovídá výše uvedeným poţadavkům, nemusí být stále ještě nutnou podmínkou pro členství v úvěrové skupině. Existují totiţ určité bariéry, které domácnostem brání zapojit se do úvěrového programu. Domácnosti, kterým banka Grameen odmítá půjčovat své prostředky formou mikroúvěrů, se od ostatních domácností odlišují tím, ţe:71 realizují měsíční příjem vyšší neţ 3000 taka, alespoň jeden jejich člen pracuje v zahraničí, někteří jejich členové mají střední či vyšší vzdělání, dům, ve kterém bydlí, má hodnotu vyšší neţ 40 000 taka, vlastní některou z následujících věcí: barevnou televizi, lednici, pračku, klimatizaci, vysavač, mikrovlnou troubu, sedací soupravu, motorku, motorový člun, traktor, někteří jejich členové jsou příslušníky úvěrového programu jiné MFI. Pokud zájemci o členství v úvěrové skupině splňují i tyto podmínky, mohou poţádat banku Grameen o mikropůjčku. Samotnému poskytnutí úvěru předchází ještě týdenní školení, kterým musí všichni členové úvěrových skupin povinně projít. Smyslem tohoto školení je seznámit klienty s pravidly fungování úvěrového programu. Podmínku absolvování kurzu představuje úspěšné sloţení závěrečné zkoušky, při které musí uchazeč prokázat znalost tzv. 16 rozhodnutí72 (viz. příloha č.1), která jsou ukotvena ve stanovách banky Grameen, a kterých by se měl jedinec jako člen úvěrového programu drţet. Členové takto utvořených skupin se pravidelně (kaţdý týden) schází se zástupci MFI (credit officery), aby uhradili příslušnou část své týdenní splátky a uloţili povinnou, bankou stanovenou, část svých úspor do skupinového fondu. Kaţdá úvěrová skupina si volí svého lídra, který je zodpovědný za splátkovou disciplínu všech členů skupiny. Všichni členové skupiny mají stejnou šanci stát se tímto lídrem. Mikroúvěr v rámci klasického systému Grameen není zajištěn hmotnou zástavou, 71 BAXOVÁ, L.: Mikrofinance: Grameen banka a chudoba v Bangladéši. Vysoká škola ekonomická v Praze, diplomová práce, 2007 72 KHANDKER, S. R.: Fighting poverty with Microcredit: Experience in Bangladesh. New York: Oxford University Press, 1998. Str. 26-27 42 ale skupinovým ručením. Vysoký objem splacených mikroúvěrů (více neţ 97%)73 v porovnání s úvěry tradičních komerčních bank svědčí o úspěšnosti tohoto principu. Půjčky jednotlivcům, postavené na skupinovém ručení, častých splátkách a pravidelném setkávání úvěrových skupin, pomáhají redukovat počet ohroţených úvěrů. Skupinové ručení rovněţ sniţuje náklady a usnadňuje práci MFI, které tak nemusí pracně získávat informace o dluţnících, respektive o úvěrovaných projektech. Nemalý podíl na vysoké návratnosti mikroúvěrů má i tlak okolí. V případě, ţe některý člen úvěrové skupiny řádně neplní splátkový kalendář (tzn., ţe nesplácí nebo splácí, ale se zpoţděním) připravuje o moţnost dalšího úvěru navţdy nejen sebe, ale i všechny ostatní členy skupiny. Tudíţ je v zájmu kaţdého člena úvěrového programy aby splácel včas a řádně, jinak se vystavuje moţné ostudě a hněvu ze strany zbývajících členů skupiny, kteří jsou současně jeho sousedy v jedné vesnici. Kromě skupinového ručení pouţívá banka Grameen i další nástroje, které přispívají ke sniţování rizika spojeného s nesplácením půjček. Bez ohledu na dluţníkovo postavení musí všichni členové úvěrových skupin povinně spořit, a to kaţdý týden ve výši 1-2 taka. Mimo to jsou dluţníci povinni přispívat částkou odpovídající 5% jistiny úvěru do skupinového fondu. V neposlední řadě by měli dluţníci odvádět 0,5% z úrokových plateb, respektive jistiny, do pojišťovacího fondu, který chrání jak je tak věřitele před případnými následky spojenými s neúmyslným prodlením splátek, které můţe nastat v případě váţného zdravotního stavu jedince nebo jako následek ničivých přírodních katastrof.74 Základní charakteristikou banky Grameen je také to, ţe v zásadě nepřijímá vklady do základního kapitálu od nečlenů banky. Tato politika odráţí fakt, ţe banka Grameen neposkytuje své finanční prostředky ve formě drobných půjček nečlenům úvěrových skupin a naopak jen svým členům nabízí moţnost nákupu akcií banky o maximální hodnotě 100 taka75. Dluţnici banky Grameen v současně době vlastní 95% veškerých akcií banky, zbylých 5% je v drţení bangladéšské vlády.76 Úspěšné finanční zprostředkování rovněţ vyţaduje transparentnost peněţních transakcí. Řada záloţen a institucí zabývajících se poskytováním úvěrů chudým lidem, které v Bangladéši vznikly z iniciativy vlády, v minulosti zkrachovaly, neboť se potýkaly 73 Grameen Bank: Banking for Poor: Grameen Bank At A Glance. Dostupné z: http://www.grameeninfo.org/index.php?option=com_content&task=view&id=26&Itemid=175 74 KHANDKER, S. R.: Fighting poverty with Microcredit: Experience in Bangladesh. New York: Oxford University Press, 1998. Str. 29 75 Tamtéţ 76 Grameen Bank: Banking for Poor: Grameen Bank At A Glance. Dostupné z: http://www.grameeninfo.org/index.php?option=com_content&task=view&id=26&Itemid=175 43 s častými problémy zpronevěry a korupce. Podobným problémům je v rámci úvěrových programů banky Grameen předcházeno. Všechny transakce týkající se malých pětičlenných skupinek dluţníků probíhají otevřeně za přítomnosti a souhlasu všech členů úvěrových skupin během pravidelných týdenních setkávání. V případě, ţe se lídři skupiny, kteří nejvíce spolupracují a komunikují se zástupci MFI, chovají k ostatním členům nečestně a nezodpovědně, mohou být kdykoliv během úvěrového cyklu nahrazeni jiným dluţníkem. 3.4.2 Proces poskytnutí mikroúvěru V rámci úvěrového programu banky Grameen probíhá poskytnutí mikroúvěru následovně. Na počátku kaţdého úvěrového cyklu, který zpravidla trvá 50-52 týdnů, poskytuje banka drobné půjčky pouze dvěma členům úvěrové skupiny, kteří jsou dobrovolně vybráni za souhlasu celé dluţnické skupiny. Po dobu šesti týdnů musí vybraní členové skupiny spolehlivě splácet své půjčky, aby umoţnili i dalším dvěma kolegům dosáhnout na poţadovaný úvěr. Tímto krokem se chce banka přesvědčit o tom, ţe jedinci, kteří prošli náročným výběrovým procesem, jsou opravdu úvěruschopní, disciplinovaní a ochotní pravidelně splácet své úvěry. Obdobný proces se tedy potom u dalších dvou členů skupiny, aţ konečně získá úvěr i poslední člen, kterým nejčastěji bývá dříve zvolený lídr. V případě banky Grameen dosahuje velikost úvěru maximální výše 10 000 taka. Příslušné částky z jistiny jsou dluţníci povinni splácet kaţdý týden, úrok, který u všeobecného úvěru dosahuje 20%, u úvěru na bydlení 8%, je hrazen obvykle na konci úvěrového cyklu. Úspěšné ukončení úvěrové cyklu představuje pro členy skupiny moţnost získat další a objemnější půjčku.77 3.4.3 Úvěrové produkty v rámci Grameen I Banka Grameen poskytuje své úvěry jak jednotlivcům, tak celým úvěrovým skupinám výhradně na aktivity spojené s podnikáním, aniţ by od nich poţadovala jakoukoliv hmotnou záruku. Široké spektrum úvěrů zahrnuje například všeobecný úvěr (general loan), úvěr na bydlení (housing loan), sezónní úvěr (seasonal loan), leasingový 77 KHANDKER, S. R.: Fighting poverty with Microcredit: Experience in Bangladesh. New York: Oxford University Press, 1998. Str. 24 44 úvěr (leasing loan), programové úvěry (programme laons), kolektivní úvěr (collective loan) atd.78 Nejpouţívanějším typem půjčky z portfolia úvěrového programu Grameen I je všeobecný úvěr. Smyslem toho úvěru je financovat podnikatelské aktivity typu pěstování, transport, skladování a následný prodej zemědělských produktů nebo jiné výrobní činnosti, které jsou rentabilní a vedou ke generování zisku. Délka všeobecného úvěru bývá jeden rok, během kterého dluţníci uhradí 52 splátek (odpovídá počtu týdnů), poslední splátka je spojena s platbou úroku. Úroková míra se u všeobecného úvěru pohybuje okolo 20%. V případě, ţe se drobní podnikatelé věnují takovým činnostem jako je pěstování drůbeţe, chov dobytka, zemědělství, rybářství či lesnictví, mohou členové úvěrových skupin získat tzv. sektorové programové úvěry, které jsou nejen po finanční stránce, ale i po stránce technické pomoci, tréninku dovedností nebo zajišťování potřebných vstupů podporovány bankou Grameen. V 80. letech 20. století vznikly dva typy úvěrů, a sice kolektivní úvěr a úvěr na bydlení. Zatímco se prvně jmenovaný úvěr, který byl poskytován celým úvěrovým skupinám a který jim jako kolektivu unoţoval financovat finančně náročné projekty od pěstování rýţe počínaje, po budování větších výrobních kapacit konče, pro časté zneuţívání a nízkou úspěšnost brzy přestal pouţívat, úvěr na bydlení je dodnes velice hojně vyuţívaným a oblíbeným úvěrovým produktem banky Grameen. Úvěr na bydlení nepředstavuje jen další doplněk portfolia půjček banky Grameen, ale především specifickou a důleţitou část finančních operací této instituce. Účelem tohoto úvěru je umoţnit chudým lidem v Bangladéši financovat stavbu nového domu nebo rekonstrukci domu stávajícího. Dům v bangladéšském slova smyslu obvykle představuje jednopodlaţní chatrč s plechovou střechou o velikosti jedné aţ dvou malých místností. Typickým znakem primitivního bangladéšského obydlí je jeho multifunkčnost. Obytný prostor slouţí nejen jako kuchyň a místo na spaní, ale také jako výrobna a sklad s vyprodukovanými výrobky. Housing loan je určen pouze členům úvěrových skupin, kteří řádně splácí a dodrţují nastavená pravidla. Protoţe je v rámci úvěru na bydlení úvěrovaná částka vyšší neţ v případě všeobecného úvěru, zavedla banka Grameen nová procedury a novou úvěrovou politiku na poskytování těchto půjček. V rámci housing loan rozlišujeme dle kriteria velikosti půjčky dva druhy úvěrů: vyšší tzv. standardní úvěr na bydlení (standard housing loan), jehoţ maximální výše činí 18 000 taka a niţší tzv. základní úvěr 78 DOWLA, A.; BARUA, D.: The Poor Always Pay Back: The Grameen II Story. Bloomfield: Kumarian press, 2006. Str. 24-27 45 na bydlení (basic housing loan) o nejvyšší moţné úvěrované částce 10 000 taka. U obou typů úvěrů si banka Grameen účtuje úrok 8%, půjčky jsou poskytovány na 5 let.79 3.5 Krize banky Grameen Krizi banky Grameen, respektive původního klasického úvěrového systému Grameen I, kterou datujeme do druhé poloviny 90. let, předznamenaly dvě důleţité okolnosti. V první řadě si musíme uvědomit, ţe je Bangladéš ryze muslimský stát. Tvrdá a striktně dodrţovaná pravidla islámu odsouvají ţeny v Bangladéši na úplný okraj společnosti, coţ způsobuje jejich velice sloţitou sociální situaci. Je tedy pochopitelné, ţe úvěrové programy banky Grameen, které byly v drtivé většině případů adresovány právě chudým nemajetným ţenám a které pozitivně přispívaly ke zlepšování jejich postavení v bangladéšské společnosti (sniţovaly generové nerovnosti mezi muţem a ţenou), byly trnem v oku v řadě muslimských radikálních hnutí. Extrémní skupiny se tak usilovně snaţili odradit chudé lidi od čerpání mikroúvěrů od banky Grameen a nabádaly stávající klienty, aby poskytnuté úvěry přestali splácet. Ku prospěchu banky Grameen byla naštěstí vlna odporu zaměřená proti mikroúvěrům potlačena, nebo´t islámští fundamentalisté přišli ve volbách o politickou moc. Největší pohromu v oblasti mikroúvěrů ale způsobily bance Grameen několika týdenní povodně, které zasáhly Bangladéš v roce 1998. Ţivelná katastrofa, která si vyţádala téměř tisíc lidských ţivotů, připravila více neţ polovinu členů banky Grameen o střechu nad hlavou, způsobila smrt jejich rodinných příslušníků nebo se nějakým jiným negativním způsobem promítla na jejich ţivotě. Mimo to měly rozsáhlé záplavy v Bangladéši zničující dopad i na převáţnou část úrody, respektive výrobní kapacity, čímţ většinu klientů banky Grameen v podstatě připravila o způsob obţivy. Ti tak nebyli schopni splácet své půjčky. S ohledem na ničivé události podnikla banka Grameen několik kroků, které mely nedozírné následky povodní v řadách svých členů alespoň částečně zmírnit. V první řadě vyhlásila banka po dobu třech měsíců splátkové prázdniny. Banka Grameen dále vytvořila vlastní strategii pomoci lidem postiţeným povodněmi, kterou reprezentovaly dva následující programy: tzv. bezprostřední asistenční program (Immediate Assistance Programme) a post-povodňový rehabilitační program (Post-floods Rehabilitation 79 Grameen Bank Housing Programme. Dostupné z: http://archnet.org/library/documents/onedocument.jsp?document_id=6111 46 Programme).80 Prvotním cílem bezprostředního asistenčního programu bylo zachránit ţivoty členů úvěrových skupin a jejich rodinných příslušníků v nejvíce povodněmi zasaţených oblastech Bangladéše. Kromě určité finanční pomoci se zaměstnanci banky Grameen snaţili také po zdravotní a materiální stránce zajistit základní potřeby postiţených lidí, aby tak byli schopni tuto katastrofu přeţít. Prostřednictvím druhého záchranného balíčku, označovaného jako postpovodňový rehabilitační program, poskytovala banky Grameen pomoc svým klientům postiţeným povodněmi následovně:81 Klienti, kterým do ukončení úvěrového cykly scházelo uhradit 10 a méně splátek, získali tzv. „fresh“ úvěr. Klientům, kteří doposud splatili alespoň polovinu stávajícího úvěru, poskytla banka novou půjčku o velikosti splacené částky, jejíţ splátkový kalendář byl rozšířen na dobu 1 roku. Dluţníci, kteří absolvovali první úvěrový cyklus, a kteří splatili pouze 16 z celkových 50 splátek, mohli čerpat tzv. sezónní úvěr, který jim napomáhal obnovit a znovunastartovat dřívější zemědělskou výrobu. Členům úvěrových skupin, kteří jiţ měli zkušenosti s úvěry na bydlení, nabídla banka Grameen moţnost čerpat dodatečný úvěr ve výši 5000 taka, dluţníkům, kteří tuto zkušenost neměli, nabízela banka úvěr v hodnotě 2500 taka. Oby tato úvěry byly poskytovány za účelem rekonstrukce povodněmi zničených domů. Mimo výše zmíněné aktivity spojené s poskytováním dodatečných úvěrů za výhodnějších podmínek pomáhala banky Grameen svým členům např. formou distribuce semen či sazenic nejrůznějších druhů zeleniny, čištěním toxikovaných studní či očkováním skotu a drůbeţe. I přesto, ţe se banka Grameen usilovně snaţila ochránit svůj vlastní systém poskytování drobných půjček tím, ţe svým klientům v nejvíce povodněmi postiţených oblastech poskytovala potřebnou humanitární pomoc nebo jim umoţňovala získat dodatečné úvěry za zvýhodněných podmínek na opravy zničených domů nebo na obnovu podnikatelských činností, které úspěšně provozovali v době před povodněmi, rozsáhlé krizi se bance vyhnout nepodařilo. Členové banky, kteří přišli o střechu nad hlavou a většinu 80 Grameen Bank: Annual Report 1997. Dostupné z: http://www.grameeninfo.org/annualreport/annualreport97/flood98.htm#iap 81 Tamtéţ 47 svých zásob a které povodně trvající téměř tři měsíce zbavily jakékoliv moţnosti generovat příjem, nebyli schopni splácet své půjčky, a proto ze strachu jak se banka zachová, nedocházeli na pravidelné týdenní setkání, nespláceli dluţné částky a přestávali vyuţívat jejích sluţeb. Ukázalo se, ţe klasický úvěrový systém Grameen I postrádá určitý aparát, jenţ by dokázal flexibilně reagovat a odolávat nahodilým šokům přicházejícím zvenčí, a ţe hned první závaţnější událost v podobě povodní dokáţe během chvilky nahlodat systém poskytování mikropůjček budovaný více neţ deset let. Vedení banky tak nezbývalo nic jiného neţ sáhnout k rozsáhlé reformě a stávající systém pozměnit. 3.6 Grameen II V reakci na události z roku 1998, které připravily banku Grameen o značnou část klientely, začalo vedení banky ve spolupráci se skupinou bankovních expertů vyvíjet nový flexibilní systém poskytování drobných úvěrů, jenţ byl v rámci testování spuštěn jiţ v roce 2000. Systém označovaný jako Grameen II nebo téţ Grameen Generalized System (dále GGS), který začal v praxi naplno fungovat od roku 2002, se od původního klasického systém Grameen I v mnohém odlišoval. Účelem banky bylo vytvořit nový jednodušší systém, který by lépe zohledňoval poţadavky klientů a který by bez problémů fungoval i v případě krizových situací. Z původních principů fungování systému Grameen I zůstalo jen torzo. Prvky jako skupinové úvěrování, kolektivní fondy či kříţové ručení byly reformovány a nahrazeny novými pravidly. Z původního schématu zůstala jen pravidelná setkání úvěrových skupin či pravidelné splácení. Zavedení GGS sebou přineslo celou i řadu změn co se týče systému vkladů a úvěrových produktů. 3.6.1 Úvěrové produkty Původní široké portfolio úvěrových produktů bylo s nástupem GGS zjednodušeno, zúţeno a nahrazeno menším počtem nových úvěrům, které v rámci banky Grameen fungují dodnes. Jedná se např. o:82,83 základní úvěr (basic loan), investiční úvěr (micro-enterprise loan) housing loan (úvěr na bydlení), flexibilní úvěr (flexible loan) nebo vzdělávací úvěr (higher education loan). Speciálním typem úvěr byl program určený 82 DOWLA, A.; BARUA, D.: The Poor Always Pay Back: The Grameen II Story. Bloomfield: Kumarian press, 2006. Str. 24-27 83 Grameen Bank: Annual Report 2006. Dostupné z: http://www.grameeninfo.org/index.php?option=com_content&task=view&id=297&Itemid=285 48 ţebrákům, jehoţ fungování bylo popsáno na začátku druhé kapitoly věnované mikrofinancím. S výjimkou úvěru na bydlení, který jako jediná úvěrová kategorie zůstala nezměněna (změnila se pouze úroková míra, která se z původních 8% sníţila na 5%84), byly všechny předchozí úvěry klasického systému Grameen nahrazeny základním úvěrem. V porovnání s předchozími úvěry, které byly zpravidla poskytovány na jeden rok, umoţňuje současný systém Grameen II čerpat základní úvěr na dobu od třech měsíců aţ po tři roky. Pravidlo týdenních splátek zůstává ponecháno, nicméně kaţdý dluţník si můţe dohodnout individuální splátkový kalendář, který nejlépe vyhovuje jeho finančním moţnostem. V případě, ţe dluţník po dobu 26 týdnů pravidelně splácí, můţe zaţádat banku o rozšíření stávajícího úvěru a navýšit ho o hodnotu, která odpovídá jiţ splacené částce. Pokud dluţník zjistí, ţe není schopen splácet své půjčky, poţádá banku o změnu splátkového kalendáře, rozloţení půjčky na delší časové období a sníţení jednotlivých splátek. V takovém případě přechází základní účet na tzv. flexi kredit. Dluţníci, kteří úspěšně dodrţují nově stanovený splátkový kalendář, se mohou po určité době vrátit ke svému původnímu základnímu úvěru. V rámci basic loan zavádí banka Grameen nově také úvěrový strop. Velikost půjčky není jako v minulosti stejná pro všechny klienty, ale odvíjí se např. od splátkové kázně, historie dluţníka a dalších faktorů.85 Zcela novým typem úvěru je tzv. investiční úvěr. Tento úvěr mohou získat podnikatelé, kteří vlastní dobře prosperující podnik, jenţ generuje vysoké příjmy. Minimální výše tohoto úvěru je 10 000 taka86, zájemci mohou čerpat ale i stotisícové půjčky. Zájemci o micro-enterprise loan mohou tento typ úvěru získat samostatně nebo jako dodatečný úvěr k základní půjčce. Speciálním typem půjček jsou vzdělávací úvěry určené dětem klientů banky Grameen. Prostřednictvím toho úvěru financují studenti své vzdělání. Úvěry nejsou adresovány rodičům, ale samotným studentů, kteří je musí teprve aţ po vystudování a získání zaměstnání začít splácet. Úplnou novinkou v oblasti poskytování úvěrů je moţnost pojištění úvěrů. 84 Grameen Bank Housing Programme. Dostupné z: http://archnet.org/library/documents/onedocument.jsp?document_id=6111 85 RUTHERFORD, S.: GRAMEEN II. The firs five years 2001-2005. Dostupné z: http://www.cgdev.org/doc/blog/Rutherford,%20Grameen%20II--The%20First%20Five%20Years,%202001-2005.pdf 86 Tamtéţ 49 3.6.2 Systém spoření Přestoţe se banka Grameen v rámci klasického systému Grameen I orientovala na poskytování drobných půjček výhradně svým členům, nabízela také některé své sluţby ostatním zájemcům. Od roku 1985 si mohl kdokoliv u banky Grameen zřídit vlastní běţný či spořicí účet. Z důvodu chybějící reklamy byla poptávka po těchto produktech z řad veřejnosti nízká. Protoţe lidé spíše neţ jako bankovní instituci vnímali banku Grameen jako nevládní organizaci, ukládali své finanční prostředky u klasických komerčních bank, neboť je povaţovali za více bezpečné. Se zavedením GGS se ale situace změnila. Od roku 2000 zaměřila banka Grameen svoji pozornost na získávání vkladů od veřejnosti, čemuţ přizpůsobila i portfolio svých nabízených produktů. Klient si mohl u banky otevřít běţný účet, spořící účet či termínovaný účet. Vzrůstající zájem nečlenů banky Grameen o její sluţby byl kromě reklamy způsoben především atraktivními úrokovými sazbami, které byly v porovnání se sazbami u podobných produktů ostatních bank výrazně vyšší. Úroková míra se pohybovala okolo 9%. Banka Grameen se tak stále více neţ MFI podobala normální bance. Jakmile začaly do banky proudit vklady od veřejnosti, přestala banka přijímat dotace od vlády a jiných mezinárodních organizací a své fungování financovala sama.87 Řadou změn prošel také systém spoření. Zatímco v minulosti existovaly skupinové spořící fondy, do kterých museli všichni členové úvěrových skupiny povinně kaţdý týden přispívat stanovenou částkou (spořitelní vklad 1-2taka, 5% z jistiny, 0,5% z úroku), GGS od skupinového spoření zcela upustil a nahradil ho individuálními spořícími účtu. Změnou oproti původnímu systému Grameen I bylo také to, ţe klient mohl s naspořenými penězi kdykoliv manipulovat, ne jako v případě kolektivního spoření, kdy mohl dluţník na svou část úspor poprvé sáhnout teprve aţ po deseti letech. V rámci nového spořícího programu vznikly 3 typy spořicích účtů:88 Náhradou za kolektivní spořící fond vznikl osobní spořicí účet (personal savings account). Kaţdý klient je povinen přispívat na tento účet částkou odpovídají 2,5% hodnoty jakéhokoliv nově čerpaného úvěru. Kromě této povinně sloţky můţe dluţník na svůj spořicí účet vkládat i další peníze a libovolně s nimi nakládat.Osobní spořicí účet je úročen 8,5%. 87 Tamtéţ RUTHERFORD, S.: GRAMEEN II. The firs five years 2001-2005. Dostupné z: http://www.cgdev.org/doc/blog/Rutherford,%20Grameen%20II--The%20First%20Five%20Years,%202001-2005.pdf 88 50 Kromě osobního spořicího účtu musí mít kaţdý člen banky Grameen ještě další účet, označovaný jako speciální spořicí účet (special savings acoount). Podobně jako u předchozího účtu je i na tento účet připisována částka 2,5% jistiny kaţdého úvěru jako povinný vklad. Účet je opět úročen 8,5% úrokovou sazbou. S úsporami můţe být nejdříve manipulováno po uplynutí tříletého spořícího období. Posledním produktem z této oblasti je penzijní spoření (Grameen pension savingsGPS). Jedná se o pětiletý či desetiletý spořící program, jenţ je úročen 10%, respektive 12% úrokovou sazbou. Klient vyuţívající GPS je povinen kaţdý měsíc vkládat částku o minimální hodnotě 50 taka. S naspořenými prostředky muţe dluţník manipulovat aţ po skončení spořícího programu. 3.7 Statistická analýza banky Grameen Za více neţ 30 let, co se banka Grameen pohybuje na půdě mikrofinančních institucí, zaznamenala celou řadu úspěšných, ale i méně úspěšných let. Za to méně úspěšné období můţeme povaţovat například druhou polovina 90. let, kdy banka Grameen prošla rozsáhlou krizí způsobenou ničivými povodněmi z roku 1998, která byla spouštěcím mechanismem celkové reformy původního konceptu poskytování mikrofinančních sluţeb označovaného jako Grameen I a vyvrcholila zavedením nového systému poskytování drobných půjček, systému, který dnes nazýváme jako Grameen II, a který v Bangladéši od roku 2002 efektivně funguje a přispívá k socioekonomickému rozvoji dluţníků do něj zapojených. Graf 1 Počet členů banky Grameen (v mil.) Zdroj: Sestaveno z údajů: Grameen Bank: Data and reports. Dostupné z: http://www.grameeninfo.org/index.php?option=com_content&task=view&id=177&Itemid=432 Na počátku 70. let, kdy profesor Yunus odstartoval svůj pilotní projekt půjčování finančním prostředků chudým obyvatelů ve vesnici Jobra, čítala členská základna tehdy 51 ještě úplného zárodku budoucí banky Grameen pouhých 42 osob. V té době neexistovala ţádná úvěrová skupina, celková hodnota poskytnutých úvěrů činila pouhých 27 dolarů a většinu dluţníků tvořili muţi. Dnes v roce 2010 má banka Grameen 8.33 milionu členů, z nichţ 97% představují ţeny. Prostřednictvím 2565 poboček poskytuje banka své sluţby klientům v 81 373 vesnicích, čímţ jako největší MFI v Bangladéši pokrývá 97% všech vesnic této země. Celková hodnota poskytnutých půjček byla na konci roku 2009 791,82 milionů dolarů. Za celou dobu své existence vykazovala banka Grameen ekonomický zisk s výjimkou třech let. První ztrátový rok zaznamenala banka hned na počátku svého působení v roce 1983, další ztrátová období následovala v letech 1991-1992.89 Graf 2 Objem depozit banky Grameen (v mil USD) Zdroj: Sestaveno z údajů: Grameen Bank: Data and reports. Dostupné z: http://www.grameeninfo.org/index.php?option=com_content&task=view&id=177&Itemid=432 Z grafu číslo 1 je patrné, ţe počet členů banky Grameen rok od roku roste. Největší nárůst klientů zaznamenala banka v letech 2000-2005, poté co spustila nový systém poskytování mikroúvěrů Grameen II. Hlavní důvod zvýšeného zájmu chudých lidí v Bangladéši o mikrofinanční sluţby banky Grameen spočíval v tom, ţe banka začala nabízet svým členům nové, upravené úvěrové produkty, které v porovnání s úvěry v rámci systému Grameen I lépe korespondovaly s poţadavky dluţníků. Rozsáhlou reformou prošel také systém spoření, jenţ byl v minulosti tolik kritizován. Bance trvalo více neţ dvacet let, neţ získala cca 2,5 milionu členů. Po zavedení GGS potřebovala banky pouhých 5 let na to, aby se tento počet zdvojnásobil. 89 Grameen Bank: Introduction. Dostupné z: http://www.grameeninfo.org/index.php?option=com_content&task=view&id=16&Itemid=112 52 Graf 3 Depozita držená bankou Grameen (v mil. taka) Zdroj: RUTHERFORD, S.: GRAMEEN II. The firs five years 2001-2005. Dostupné z: http://www.cgdev.org/doc/blog/Rutherford,%20Grameen%20II--The%20First%20Five%20Years,%2020012005.pdf Rapidní nárůst počtu členů úvěrových skupin představoval hlavní důvod ohromného růstu vkladů banky Grameen. V letech 2000-2005 se portfolio vkladů téměř ztrojnásobilo (viz. graf číslo 2). Svůj podíl na tom zanechala také skutečnost, ţe se zavedením GGS mohli své finanční prostředky ukládat a následně na spořicích účtech zohledňovat nejen členové banky, ale i ostatní zájemci o tyto sluţby. Z grafu číslo 4 je patrné, jak se v letech 2002-2005 podíl veřejných vkladů na celkovém objemu depozit banky výrazně zvýšil. Pozadu nezůstávaly ani členské vklady. Přestoţe jejich podíl rostl pomalejším tempem, stále se na celkovém mnoţství depozit podílely výraznější měrou neţ vklady nečlenů, a to ze 2/3. Graf 4 Vývoj portfolia depozit a úvěrů banky Grameen (v mld. taka) Zdroj: RUTHERFORD, S.: GRAMEEN II. The firs five years 2001-2005. Dostupné z: http://www.cgdev.org/doc/blog/Rutherford,%20Grameen%20II--The%20First%20Five%20Years,%2020012005.pdf 53 S rostoucím počtem členů banky Grameen, rostla i poptávka po jejích úvěrových produktech, která mohla být uspokojena díky rostoucímu objemu depozit. Na grafu číslo 4, který vyjadřuje vzájemný vztah mezi depozity a úvěry této banky, můţeme zaznamenat jeden důleţitý moment, a sice rok 2004, kdy poprvé v historii banky Grameen celková hodnota depozit převyšovala celkový objem poskytnutých půjček. Tato událost nejlépe vystihuje přechod banky Grameen z původně ryzí MFI na klasickou bankovní instituci. V letech 2000-2005 došlo k dvojnásobnému nárůstu objemu poskytnutých půjček (viz graf číslo 5), přičemţ úroveň nesplacených úvěrů se stejně jako na počátku pohybovala okolo 2%. Graf 5 Objem poskytnutých úvěrů (v mil USD) Zdroj: Sestaveno z údajů: Grameen Bank: Data and reports Dostupné z: http://www.grameeninfo.org/index.php?option=com_content&task=view&id=177&Itemid=432 Dalo by se očekávat, ţe zapojování chudých lidí v Bangladéši do speciálních úvěrových programů povede ke zvyšování jejich příjmů, hlubšímu rozvoji jejich podnikatelských aktivit a celkovému zlepšování jejich společenského postavení. V letech 1991-1992 podnikla Světová banka ve spolupráci s organizací BIDS (Bangladesh Institute of Development Studies) průzkum, aby tyto spekulace ohledně pozitivního či negativního efektu poskytování drobných půjček chudým obyvatelům Bangladéše ověřila. Šetření provedené v 87 vesnicích Bangladéše odhalilo, ţe prostřednictvím mikrofinancí se ţivotní úroveň členů úvěrových skupin skutečně zvyšuje. Ukázalo se, ţe lidé, kteří od banky Grameen obdrţeli určité mnoţství finančních prostředků formou mikroúvěru na rozvoj svého podnikání, byli schopni vyrábět větší mnoţství svých výrobků. Zvýšená produkce umoţňovala drobným podnikatelů získávat vyšší příjmy, které se následně odráţely ve vyšších spotřebních výdajích. Přítomnost mikrofinancí v Bangladéši znamenala také redukci nezaměstnanosti. Podívejme se například na nejmenší moţné úvěry dosahující úrovně 8 dolarů, které banka Grameen v GGS poskytuje ţebrákům. Takovéto půjčky jsou 54 podmíněny zapojením dluţníka (ţebráky) do pracovního procesu a tudíţ se pozitivně promítají do stavu zaměstnanosti v zemi. Výzkumný projekt dále prokázal, ţe poskytování drobných úvěrů má pozitivní efekt také na děti členů úvěrových skupin. Roste počet dětí, které pravidelně dochází do školy, roste hodnota tzv. body mass indexu, coţ znamená, ţe vzrůstá i počet kalorií, které děti ve stravě denně obdrţí. Díky mikrofinancím se zlepšuje i postavení ţen v bangladéšské ryze islámské společnosti. Příleţitost čerpat drobné úvěry umoţňuje bangladéšským ţenám podnikat, vzdělávat se nebo plánovat rodičovství. Ukázalo se tak, ţe poskytování mikroúvěrů a s tím spojených doplňkových sluţeb má pozitivní vliv na všechny členy Bangladéšské společnosti bez rozdílu věku či pohlaví. 55 Závěr Otázkou zaostalosti rozvojových zemí se jiţ desítky let intenzivně zabývají specializované mezinárodní organizace v čele s Mezinárodním měnovým fondem či Světovou bankou. Ve spolupráci s vládami vyspělých států se snaţí objevit nástroje rozvojové pomoci, které by efektivně řešily problém chudoby v zemích třetího světa. Zásadním nedostatkem většiny forem současné rozvojové pomoci je to, ţe aţ na výjimky nevyţadují aktivní přístup ze strany jejích příjemců. Do rozvojových zemí tak ročně natečou miliony amerických dolarů, aniţ by výrazně přispěly k ekonomickému či sociálnímu rozvoji jejích obyvatel. Fungování současného světa je v hojné míře zaloţeno na solidaritě. Dostane-li se do problémů jeden, ostatní mu pomohou. Jako příklad můţe poslouţit krizí zdecimované Řecko, které se státnímu bankrotu vyhnulo jen díky finanční pomoci ostatních členů Evropské unie. Obdobně solidárně přistupují k svým zaostalým protějškům i vyspělé státy. Solidárního chování ale postupem času rozvojové země začínají zneuţívat. S pravidelnými dodávkami humanitární pomoci se z obyvatel zaostalých regionů vytrácí ochota aktivně a samostatně bojovat proti chudobě. Rostoucí pasivita a spoléhání na pomoc z vyspělých zemí tak ještě intenzivněji uzavírá začarovaný kruh chudoby. Jako hlavní cíl práce jsem si stanovil popsat a posoudit efektivitu mikrofinancí, jako dalšího nástroje rozvojové pomoci, ve smyslu redukce chudoby v rozvojových zemích. Pro tento účel jsem si vybral bangladéšskou bankou Grameen, historicky nejstarší mikrofinanční instituci, jejíţ úspěšná činnost a výsledky, kterých dosáhla, přispěly k rozvoji mikrofinancí po celém světě a staly se vzorem dalším mikrofinančním institucím. Inspirací pro mne byl i duchovní otec mikrofinancí, Muhammad Yunus, který za svoji práci a přínos poskytování mikroúvěrů chudým lidem obdrţel v roce 2006 Nobelovu cenu míru. Původní myšlenka z pouhého úvěrování podnikatelských aktivit lidí třetího světa přerostla v průběhu let v propracovaný systém nejrůznějších finančních sluţeb, kterých v současné době vyuţívá více neţ 100 milionů lidí. Na základě podrobné analýzy trhu mikrofinancí a výsledků studií provedených v Bangladéši jsem zjistil, ţe v porovnání s ostatními formami rozvojové pomoci, jako je například fair trade, adopce na dálku nebo grantová pomoc, jsou mikrofinance účelným a hojně poptávaným nástrojem redukujícím chudobu, který díky speciálně nastaveným pravidlům napomáhá k sociálně-ekonomickému rozvoji jeho uţivatelů. 56 Rozvojové země jako specifická skupina světového hospodářství se od vyspělých zemí v mnohém odlišují. Existuje mnoho kriterií, podle kterých můţeme rozvojové země charakterizovat. V tomto ohledu jsem ve své práci pouţil historické, geografické a ekonomické hledisko. Z historického hlediska spojuje většinu součastných rozvojových zemí koloniální minulost, z geografického úhlu pohledu zase to, ţe se všechny tyto země nacházejí na jiţní polokouli. Proto také kdyţ mluvíme o rozvojových zemích, pouţíváme mnohdy označení chudý jih. Najít společné kategorie ekonomického rázu, které by nejlépe odpovídaly charakteru rozvojových zemí, bylo poněkud komplikované. Rozvojové země se od těch vyspělých odlišují například nízkou ekonomickou úrovní, odlišnou strukturou HDP a zaměstnanosti nebo převládající ekonomickou závislostí právě na vyspělých státech v oblasti mezinárodních vztahů. Kromě výše zmíněných charakteristik představují hlavní příčiny zaostalosti rozvojových zemí také například jednostranně orientovaný průmysl, neschopnost rozvojových zemí vyrábět a exportovat produkty s vyšší přidanou hodnotou, zaostalost výrobních technologií, nízká produktivita práce, chybějící infrastruktura, politická nestabilita, nízká úroveň vzdělání nebo obrovský populační růst. Za stav, ve kterém se většina rozvojových zemí v současné době nachází, si mohou v hojné míře tyto země sami. Svůj díl odpovědnosti především za bezohledné rabování v dobách kolonialismu pociťují také vyspělé státy. Nejen z tohoto důvodu ale znovu opět ze strategických důvodů přispívají tyto země nemalými finančními prostředky na rozvoj a zmírňování chudoby zaostalých regionů. Problémem rozvojových zemí je i nedostatek kapitálu. Klasické banky nejsou ochotny půjčovat své prostředky klientům, kteří se nemohou za poskytnutý úvěr zaručit nebo pomocí finančních výkazů prokázat prosperující ţivnost. Navíc i částky, které chudí lidé poţadují nebo náklady na zjištění bonity dluţníků nejsou pro banky zajímavé. Chudým lidem tak nezbývá jiná moţnost, neţ půjčovat si od lichvářů, ale za cenu astronomických úroků. V reakci na to provedl v 70. letech minulého století Muhammad Yunus pokus s poskytováním úvěrů chudým obyvatelům Bangladéše. Pravidla, která profesor Yunus nastavil, se od pravidel poskytování půjček klasických bank v mnohém odlišují. První odlišností mikroúvěrů od standardních půjček je to, ţe nejsou poskytovány na spotřebu, ale na rozvoj podnikání. Velikost úvěru nedosahuje vysokých hodnot, zpravidla se pohybuje v řádu desítek či stovek dolarů. 5 aţ 7 dluţníků vytváří úvěrovou skupinu, která za poskytnuté úvěry ručí skupinově. K vysoké splátkové disciplíně kromě systému kolektivního ručení přispívá i tlak okolí nebo vysoké zastoupení ţen mezi dluţníky, které jsou v porovnání s muţi méně nakloněny riziku a odpovědnost k rodině je 57 nutí řádně splácet. Rovněţ délka úvěrového cyklu bývá kratší neţ u klasických půjček. Dluţníci jsou povinni se pravidelně scházet se zástupci MFI, při této příleţitosti hradí své týdenní splátky. Nevýhodou mikroúvěrů jsou vysoké úrokové sazby. Jejich výše je zdůvodněna vysokými transakčními náklady spojenými se zajišťováním mikroúvěrů v odlehlých oblastech a v porovnání s úroky, které si účtují lichváři, stále dosahují zanedbatelné výše. Nízká míra ohroţených úvěrů ukazuje, ţe pravidla zaloţená na jiných principech neţ jakým je hmotné ručení, mohou z chudých lidí v rozvojovém světě vychovat disciplinované a řádně splácející dluţníky. Analýzou bangladéšské banky Grameen jsem zjistil, ţe poskytování mikrofinančních sluţeb prošlo za dobu své téměř čtyřicetileté historie celou řadou změn. Původní systém zaloţený pouze na poskytování drobných půjček byl v průběhu let reformován a doplněn o nejrůznější sluţby, které lépe odpovídali poţadavkům mikrofinančních institucí. V dnešní době tak mohou drobní podnikatelé z rozvojových zemí kromě moţnosti čerpat podnikatelské úvěry vyuţít i další bankovní produkty, jakými jsou například spoření nebo pojištění. Banka Grameen od svého zaloţení v roce 1983 prošla 1. závaţnější krizí aţ v roce 1998. Ukázalo se, ţe klasický systém Grameen I není schopen odolávat externím šokům, a ţe rozsáhlé povodně, které v té době Bangladéš zasáhly, způsobily bance obrovské ztráty co do počtu klientů. Klienti opouštěli banku ze strachu z případného postihu, který očekávali v reakci na neschopnost splácet své úvěry. Banka tak musela sáhnout k reformním opatřením. Největšími změnami prošly úvěrové produkty a systém vkladů. Své finanční prostředky mohli kromě členů banky ukládat i zájemci z široké veřejnosti a díky vysokým úrokovým sazbám je na spořicích účtech zhodnocovat. Zavedením systému Grameen II se počet členů zdvojnásobil, banky výrazně zvýšila objem poskytnutých půjček, respektive generovala vyšší zisky. Trojnásobného navýšení se dočkala také bankovní depozita, coţ nakonec vedlo k osamostatnění banky od jakékoliv grantové pomoci či darů a banka svůj chod začala financovat úplně sama. Přínosů, které banka Grameen ale i další MFI zaznamenaly, je celá řada. Ukázalo se, ţe poskytování drobných podnikatelských půjček má pozitivní vliv na vytváření vyšších příjmů. S vyššími příjmy si mohou lidé dovolit vyšší ţivotní standard v podobě nezávadné vody, energeticky bohatší stravy, lepšího hygienického zařízení či odbornější lékařské péče. Mikrofinance nemají vliv pouze na samotné podnikatele, ale i příslušníky jejich rodin. Děti mikropodnikatelů například pravidelněji docházejí do školy a v jejich řadách se zvyšuje zájem o vzdělání. Výrazným zlepšením sociální situace vlivem moţnosti podnikání a s tím spojeného seberozvoje, vzdělání nebo plánovaného rodičovství prošly 58 hlavně ţeny, jejichţ situace je podobně jako v Bangladéši tak i dalších islámských společnostech značně komplikovaná. 59 Seznam použité literatury Kniţní zdroje: 1) ADAMCOVÁ, L.; ADÁMKOVÁ, V.; CIHELKOVÁ, E.; JAKŠ, J.; NEUMANN, P.: Procesy regionalizace ve světové ekonomice a jejich důsledky pro vývoj ekonomiky ČR. Praha: 1999. 1) ADAMCOVÁ, L.; HOLUB, A.: Rozvojová ekonomika: vybrané problémy. Praha: VŠE, 1999. ISBN 80-245-0002-7. 2) ADAMCOVÁ, L.; NĚMEČKOVÁ, T. a kol.: Rozvojová ekonomika. Praha: Oeconomica, 2009. ISBN 978-80-245-1515-1 3) BAXOVÁ, L.: Mikrofinance: Grameen banka a chudoba v Bangladéši. Vysoká škola ekonomická v Praze, diplomová práce, 2007 4) BRŮŢEK, A.: Světová ekonomika na prahu 21. století:(vybrané problémy). Praha: Velryba, 2003. ISBN 80-85860-14-7. 5) DAC: Statistical reporting directivess. Paříţ: 2000. 6) DOWLA, A., BARUA, D.: The Poor Always Pay Back: The Grameen II Story. Bloomfield: Kumarian Press, 2006. ISBN 978-1-56549-231-8. 7) HOLUBEC, A; FOLTÝN, J.; ORDNUNG, N.: Rozvojová ekonomika. Praha: VŠE, 1997. ISBN 8) KHANDKER, S. R.: Fighting Poverty with Microcredit:Experience in Bangladesh. New York: Oxford University Press, 1998. ISBN 0-19-521121-9 9) PAVELKA, T.: Makroekonomie: Základní kurz. Praha: Melandrium, 2007. ISBN 10) Real Aid: agenda for making aid work. Johannesburg: 2005. 11) RUTHERFORD, S.: GRAMEEN II. The firs five years 2001-2005. Dhaka: 2006. 12) State of the Microcedit Summit Campaign Report 2009. Washington: 2009. ISBN 978-0-9801540-0-9 13) SYROVÁTKA, Miroslav. Jak (ne)měřit kvalitu lidského života: Kritické pohledy na index lidského rozvoje. Praha: 2008. 14) World economic outlook 2010. Washington: 2010. ISBN 978-1-58906-915-2 15) YUNUS, M.: Banker to the Poor: Micro-lending and the Battle Against World Poverty. New York: Public Affairs, 2003. ISBN 978-1-58648-198-8 Internetové zdroje: 1) A dollar a day: Finding solution to poverty [online]. 2006 [cit. 2010-10-26] Dostupné z: http://library.thinkquest.org/05aug/00282/over_measure2.htm 2) Arcidiecézní charita Praha: Rozvojové projekty [online]. [cit. 2010-29-10] Dostupné z: http://www.charita-adopce.cz/index.php?id=0002019 3) Bangladesh Microfinance Country Profile [online]. 2006 [cit. 2010-24-11] Dostupné z: http://www.microfinancegateway.org/gm/document1.9.27395/38050_file_Bangladesh_Microfin.pdf 4) Dobrotina & partners: Mikrofinance: Proces mikroinvestice [online]. [cit. 201019-11] Dostupné z: http://www.dobre-info.cz/?page=financial_ad&detail=24 5) Grameen Bank Housing Programme [online]. [cit.2010-29-11]Dostupné z: http://archnet.org/library/documents/one-document.jsp?document_id=6111 6) Human development report 2010 [online] 2010 [cit. 2010-10-26] Dostupné z: http://hdr.undp.org/en/media/HDR_2010_EN_Table1.pdf 60 7) Jak slušně vydělat a zároveň pomoci druhým [online]. 23.6.2008 [cit. 2010-2011]Dostupné z: http://www.penize.cz/investice/42935-jak-slusne-vydelat-azaroven-pomoci-chudym 8) Kiva.org: Investice s nejvyšším výnosem [online]. 27.1.2008 [cit. 2010-2111]Dostupné z: http://www.kobos.cz/kiva.org-investice-s-nejvyssim-vynosem 9) Měšec: Desetina lidí ţije za dolar denně [online]. [cit. 2010-20-10] Dostupné z: http://www.mesec.cz/clanky/desetina-lidi-sveta-zije-za-dolar-denne/ 10) Microcredit Operation Seminar: Bangladesh [online]. 2002 [cit. 2010-24-11] Dostupné z: http://www.bangladesh-bank.org/seminar/cpbdesh.html 11) Mikrofinance-příležitosti a rizika [online]. [cit. 2010-14-11] Dostupné z: http://www.slideshare.net/InnovationTank/mikrofinance 12) Mikrofinance: živá voda ekonomik rozvojových zemí i investičních portfolií [online]. 29.11.2007 [cit. 2010-14-11] Dostupné z: http://www.investujeme.cz/clanky/mikrofinance-ziva-voda-ekonomik-rozvojovychzemi-i-investicnich-portfolii/ 13) Mikrofinanční organizace přinášejí zajímavý způsob úvěrování [online]. 3.10.2006 [cit. 2010-14-11] Dostupné z: http://www.finance.cz/zpravy/finance/77307mikrofinancni-organizace-prinaseji-zajimavy-zpusobuverovani/?MailcenDivLogin=1 14) Mikroúvěr-cesta z chudoby [online]. 27.2.2009 [cit. 2010-14-11] Dostupné z: http://www.finmag.cz/clanek/10107/ 15) Mikroúvěry jsou hlavně pro podnikatele z rozvojových zemí [online]. 14.1.2009 [cit. 2010-14-11] Dostupné z: http://finance.idnes.cz/mikrouvery-jsou-hlavne-prodrobne-podnikatele-z-rozvojovych-zemi-10b/inv.asp?c=A081218_100534_inv_hla 16) Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Bangladéš: Základní informace o teritoriu [online]. [cit. 2010-23-11] Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/banglades/index.html 17) Nobelova cena míru za „sociální podnik“[online]. [cit.2010-14-11] Dostupné z: http://www.dreamlife.cz/mikrouvery-aneb-jak-se-dela-spravnacharita/article.html?id=636 18) Poslední neobjevený trh [online]. 10.3.2007 [cit. 2010-20-11] Dostupné z: http://www.virtually.cz/?art=14073 19) Rozvojovka:Problematika vody a sanitace v rozvojovém světě [online]. [cit. 201020-10] Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/index.php?id=283 20) The World Bank 2010 [online]. 2010 [cit. 2010-27-10] Dostupný z: http://data.worldbank.org/about/country-classifications/country-and-lending-groups 21) Un Water: Drinking water and sanitation [online]. 2009 [cit. 2010-20-10] Dostupné z: http://www.unwater.org/statistics_san.html 22) Velké finanční skupiny již pronikají do oblasti mikrofinancí [online]. 13.10.2006 [cit. 2010-20-11] Dostupné z: http://www.sfinance.cz/zpravy/finance/77326-velkefinancni-skupiny-jiz-pronikaji-do-oblasti-mikrofinanci/ 23) Vybrané kapitoly ze zeměpisu pro dálkové studium [online]. [cit 2010-20-10] Dostupné z: http://www.prima.skolniweb.cz/file.php?rid=712 24) World bank: How we classify countries [online]. 2010 [cit. 2010-26-10] Dostupné z: http://data.worldbank.org/about/country-classifications 61 Ostatní webové zdroje: http://www.grameen-info.org/ http://www.kiva.org/ http://www.microcapital.org/ http://www.myelen.com 62 Seznam obrázků, tabulek, grafů Seznam obrázků: Obrázek 1 Rozdělení světa na „bohatý sever“ a „chudý jih“ ..................................................... 6 Seznam tabulek: Tabulka 1 Konstrukce HDI ....................................................................................................... 16 Tabulka 2 Klasifikace zemí dle MMF ...................................................................................... 18 Tabulka 3 Klasifikace zemí dle Světové banky ........................................................................ 19 Seznam grafů: Graf 1 Počet členů banky Grameen (v mil.) ............................................................................. 51 Graf 2 Objem depozit banky Grameen (v mil USD) ................................................................ 52 Graf 3 Depozita drţená bankou Grameen (v mil. taka) ............................................................ 53 Graf 4 Vývoj portfolia depozit a úvěrů banky Grameen (v mld. taka) ..................................... 53 Graf 5 Objem poskytnutých úvěrů (v mil USD)....................................................................... 54 63 Přílohy Příloha č. 1: 16 rozhodnutí (16 decisions) 1) We shall follow and advance the four principles of Grameen Bank --- Discipline, Unity, Courage and Hard work – in all walks of our lives. 2) Prosperity we shall bring to our families. 3) We shall not live in dilapidated houses. We shall repair our houses and work towards constructing new houses at the earliest. 4) We shall grow vegetables all the year round. We shall eat plenty of them and sell the surplus. 5) During the plantation seasons, we shall plant as many seedlings as possible. 6) We shall plan to keep our families small. We shall minimize our expenditures. We shall look after our health. 7) We shall educate our children and ensure that they can earn to pay for their education. 8) We shall always keep our children and the environment clean. 9) We shall build and use pit-latrines. 10) We shall drink water from tubewells. If it is not available, we shall boil water or use alum. 11) We shall not take any dowry at our sons' weddings, neither shall we give any dowry at our daughters' wedding. We shall keep our centre free from the curse of dowry. We shall not practice child marriage. 12) We shall not inflict any injustice on anyone, neither shall we allow anyone to do so. 13) We shall not inflict any injustice on anyone, neither shall we allow anyone to do so. 14) We shall always be ready to help each other. If anyone is in difficulty, we shall all help him or her. 15) If we come to know of any breach of discipline in any centre, we shall all go there and help restore discipline. 16) We shall take part in all social activities collectively. 64
Podobné dokumenty
soubor ke stažení
orgány členských států tak, aby se vyhovělo článku 13 tohoto nařízení,
a tam, kde to tyto orgány pokládají za vhodné, ověřování produktů ve vztahu
k požadavkům nařízení (ES) č. 834/2007, nařízení (...
Sborník - Most k partnerství
vícerozměrné statistické metody faktorové analýzy z jednotlivých faktorŧ
vybrali nejvhodnější indikátory (proměnné), které jsme na základě vztahu
Kryrská rozhledna č.10 - Říjen 2010
Ani druhý den se počasí neumoudřilo. Při teoretické výuce
modulu Ovzduší se ţáci v učebně VRC zaobírali základní
problematikou pochodů probíhajících v atmosféře,
přírodním a antropogenním poškozová...
1 Zápis ze semináře
• Donald Terry: Doporučení Světové banky pro výzkum remitencí v ČR
• V roce 2004 na summitu G8 se poprvé začalo vážně hovořit o problematice remitencí.
Světová banka a další instituce se tím začaly...
Mikrofinance a ekonomická krize - Vysoká škola ekonomická v Praze
současnou ekonomickou krizí. Nejdříve poskytnu základní informace o mikroúvěrech a
jejich historii, a zmíním se o tom, proč jsou mikrofinanční služby poskytovány zejména
ženám. Budu se věnovat i da...
Mezinárodní organizace a jejich rozvojová agenda: vybrané případy
Autor: Martina Králová
Vedoucí práce: Prof. Ing. Eva Cihelková, CSc.
Mikrofinance jako investiční alternativa
Mikrofinance představují prostředek rozvojové pomoci v chudých zemích. Jedná se o půjčky
v minimální výši, které pomáhají v cílových oblastech startovat drobnou podnikatelskou činnost.
Zároveň před...
Monografie projektu - Varadzin František
ve světové ekonomice a české ekonomice v návaznosti na Moravskoslezský kraj
