novozákonní texty list janův, list judův zjevení janovo novozákonní

NOVOZÁKONNÍ TEXTY
LIST JANÙV, LIST JUDÙV
ZJEVENÍ JANOVO
1J 2J 3J Ju Zj
PRVNÍ LIST JANÙV
(1J)
Kapitola 1 (1JAN)
=Vstupní slovo 1,1-4=
1:Co bylo od poèátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oèi vidìli, na co jsme hledìli a èeho se naše ruce
dotýkaly, to zvìstujeme: Slovo života.
2:Ten život byl zjeven, my jsme jej vidìli, svìdèíme o nìm a zvìstujeme vám život vìèný, který byl u Otce a
nám byl zjeven.
3:Co jsme vidìli a slyšeli, zvìstujeme i vám, abyste se spolu s námi podíleli na spoleèenství, které máme s
Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem.
4:To píšeme, aby naše radost byla úplná.
=Jsme povoláni do svìtla 1,5-2,11=
5:A toto je zvìst, kterou jsme od nìho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bùh je svìtlo a není v nìm nejmenší
tmy.
6:Øíkáme¦li, že s ním máme spoleèenství, a pøitom chodíme ve tmì, lžeme a neèiníme pravdu.
7:Jestliže však chodíme v svìtle, jako on je v svìtle, máme spoleèenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho
Syna, nás oèišuje od každého høíchu.
8:Øíkáme¦li, že jsme bez høíchu, klameme sami sebe a pravda v nás není.
9:Jestliže doznáváme své høíchy, on je tak vìrný a spravedlivý, že nám høíchy odpouští a oèišuje nás od
každé nepravosti.
10:Øíkáme¦li, že jsme nezhøešili, dìláme z nìho lháøe a jeho slovo v nás není.
Kapitola 2 (1JAN)
1:Toto vám píšu, dìti moje, abyste nehøešili. Avšak zhøeší¦li kdo, máme u Otce pøímluvce, Ježíše Krista
spravedlivého.
2:On je smírnou obìtí za naše høíchy, a nejenom za naše, ale za høíchy celého svìta.
3:Podle toho víme, že jsme ho poznali, jestliže zachováváme jeho pøikázání.
4:Kdo øíká: 'Poznal jsem ho', a jeho pøikázání nezachovává, je lháø a není v nìm pravdy.
5:Kdo však zachovává jeho slovo, vpravdì v nìm láska Boží dosáhla svého cíle. Podle toho poznáváme, že
v nìm jsme.
6:Kdo øíká, že v nìm zùstává, musí žít tak, jak žil on.
7:Nepíšu vám, moji milí, nové pøikázání, ale pøikázání staré, které jste mìli od poèátku; staré pøikázání je to
slovo, které jste slyšeli.
8:A pøece vám píšu pøikázání nové - vždy se stalo skuteèností v nìm i ve vás, že tma ustupuje a pravé
svìtlo již svítí.
9:Kdo øíká, že je v svìtle, a pøitom nenávidí svého bratra, je dosud ve tmì.
10:Kdo miluje svého bratra, zùstává ve svìtle a není nikomu kamenem úrazu.
11:Kdo nenávidí svého bratra, je ve tmì a ve tmì chodí; neví, kam jde, nebo tma mu oslepila oèi.
=Oddìlenost od svìta 2,12-17=
12:Píšu vám, dìti, že jsou vám odpuštìny høíchy pro jeho jméno.
13:Píšu vám, otcové, že jste poznali toho, který je od poèátku. Píšu vám, mládenci, že jste zvítìzili nad Zlým.
14:Napsal jsem vám, dìti, že jste poznali Otce. Napsal jsem vám, otcové, že jste poznali toho, který jest od
poèátku. Napsal jsem vám, mládenci, že jste silní a slovo Boží ve vás zùstává, a tak jste zvítìzili nad Zlým.
15:Nemilujte svìt ani to, co je ve svìtì. Miluje¦li kdo svìt, láska Otcova v nìm není.
16:Nebo všechno, co je ve svìtì, po èem dychtí èlovìk a co chtìjí jeho oèi a na èem si v životì zakládá,
není z Otce, ale ze svìta.
17:A svìt pomíjí i jeho chtivost; kdo však èiní vùli Boží, zùstává na vìky.
=Varování pøed bludaøi 2,18-27=
18:Dítky, nastala poslední hodina; a jak jste slyšeli, že pøijde antikrist, tak se nyní vyskytlo mnoho antikristù;
podle toho víme, že nastala poslední hodina.
19:Vyšli z nás, ale nebyli z nás. Kdyby byli z nás, byli by s námi zùstali. Ale nezùstali s námi, aby vyšlo
najevo, že nepatøí všichni k nám, kdo jsou s námi.
20:Vy však máte zasvìcení od Svatého a znáte všechno.
21:Nepsal jsem vám proto, že neznáte pravdu, ale protože ji znáte a víte, že žádná lež není z pravdy.
22:Kdo je lháø, ne¦li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? To je ten antikrist, který popírá Otce i Syna.
23:Kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce.
24:A ve vás tedy zùstává to, co jste slyšeli od poèátku. Zùstane¦li ve vás, co jste slyšeli od poèátku,
zùstanete i vy v Synu i Otci.
25:A to je zaslíbení, které on nám dal: život vìèný.
26:Toto jsem vám napsal o tìch, kteøí vás matou.
27:Ale zasvìcení, které jste vy od nìho pøijali, zùstává ve vás, takže nepotøebujete, aby vás nìkdo uèil; jeho
zasvìcení vás uèí všemu, a je pravé a není to žádná lež; jak vás vyuèil, tak zùstávejte v nìm.
=Dìti Boží a dìti ïáblovy 2,28-3,12=
28:Nyní tedy, dìti, zùstávejte v nìm, abychom se nemuseli bát, až se ukáže, a nebyli jím zahanbeni pøi jeho
pøíchodu.
29:Víte¦li, že on je spravedlivý, pochopte, že také každý, kdo èiní spravedlnost, je z nìho zrozen.
Kapitola 3 (1JAN)
1:Hleïte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dìtmi Božími, a jsme jimi. Proto jsme svìtu
cizí, že nepoznal Boha.
2:Milovaní, nyní jsme dìti Boží; a ještì nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme
podobni, protože ho spatøíme takového, jaký jest.
3:Každý, kdo má tuto nadìji v nìho, usiluje být èistý, tak jako on je èistý.
4:Každý, kdo se dopouští høíchu, jedná i proti zákonu Božímu, nebo høích je porušení zákona.
5:A víte, že Syn Boží se zjevil, aby høíchy sòal, a v nìm žádný høích není.
6:Kdo v Synu zùstává, nehøeší; kdo høeší, ten ho nevidìl ani nepoznal.
7:Dítky, a vás nikdo neklame: Spravedlivý je ten, kdo èiní spravedlnost - tak jako on je spravedlivý.
8:Kdo však se dopouští høíchu, je z ïábla, protože ïábel od poèátku høeší. Proto se zjevil Syn Boží, aby
zmaøil èiny ïáblovy.
9:Kdo je narozen z Boha, nedopouští se høíchu, protože Boží símì v nìm zùstává; ba ani nemùže høešit,
protože se narodil z Boha.
10:Podle toho lze rozeznat dìti Boží a dìti ïáblovy: Není z Boha, kdokoliv neèiní spravedlnost a nemiluje
svého bratra.
11:Nebo to je zvìst, kterou jste slyšeli od poèátku: abychom se navzájem milovali.
12:Ne jako Kain, který byl z ïábla a zabil svého bratra. A proè ho zabil? Protože jeho vlastní skutky byly zlé,
kdežto bratrovy spravedlivé.
=Láska znakem nového života 3,13-24=
13:Nedivte se, bratøí, když vás svìt nenávidí.
14:My víme, že jsme pøešli ze smrti do života, protože milujeme své bratry. Kdo nemiluje, zùstává ve smrti.
15:Kdokoliv nenávidí svého bratra, je vrah - a víte, že žádný vrah nemá podíl na vìèném životì.
16:Podle toho jsme poznali, co je láska, že on za nás položil život. A tak i my jsme povinni položit život za své
bratry.
17:Má¦li nìkdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od nìho odvrátí - jak v nìm mùže
zùstávat Boží láska?
18:Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým èinem.
19:V tomto poznáme, že jsme z pravdy, a tak pøed ním upokojíme své srdce,
20:a nás srdce obviòuje z èehokoliv; nebo Bùh je vìtší než naše srdce a zná všecko!
21:Moji milí, jestliže nás srdce neobviòuje, máme svobodný pøístup k Bohu;
22:oè bychom ho žádali, dostáváme od nìho, protože zachováváme jeho pøikázání a èiníme, co se mu líbí.
23:A to je jeho pøikázání: vìøit jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám pøikázal.
24:Kdo zachovává jeho pøikázání, zùstává v Bohu a Bùh v nìm; že v nás zùstává, poznáváme podle toho, že
nám dal svého Ducha.
Kapitola 4 (1JAN)
=Duch pravdy a duch klamu 4,1-6=
1:Milovaní, nevìøte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; nebo mnoho falešných
prorokù vyšlo do svìta.
2:Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které vede k vyznání, že Ježíš Kristus pøišel v tìle, je z
Boha;
3:každé vnuknutí, které nevede k vyznání Ježíše, z Boha není. Naopak, je to duch antikristùv, o nìmž jste
slyšeli, že pøijde, a který již nyní je na svìtì.
4:Vy však jste z Boha, dìti, a zvítìzili jste nad falešnými proroky, protože ten, který je ve vás, je vìtší než ten,
který je ve svìtì.
5:Oni jsou ze svìta; proto z nich mluví svìt a svìt je slyší.
6:My jsme z Boha; kdo zná Boha, slyší nás, kdo není z Boha, neslyší nás. Podle toho rozeznáváme ducha
pravdy a ducha klamu.
=Kdo je z Boha, miluje bratra 4,7-21=
7:Milovaní, milujme se navzájem, nebo láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná.
8:Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bùh je láska.
9:V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bùh poslal na svìt svého jediného Syna, abychom skrze nìho mìli
život.
10:V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako
obì smíøení za naše høíchy.
11:Milovaní, jestliže Bùh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat.
12:Boha nikdy nikdo nevidìl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bùh v nás zùstává a jeho láska v nás
dosáhla svého cíle.
13:Že zùstáváme v nìm a on v nás, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha.
14:A my jsme spatøili a dosvìdèujeme, že Otec poslal Syna, aby byl Spasitelem svìta.
15:Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zùstává Bùh a on v Bohu.
16:Také my jsme poznali lásku, kterou Bùh má k nám, a vìøíme v ni. Bùh je láska, a kdo zùstává v lásce, v
Bohu zùstává a Bùh v nìm.
17:V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu - nebo jaký je on, takoví jsme i
my v tomto svìtì.
18:Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždy strach pùsobí muka, a kdo se bojí, nedošel
dokonalosti v lásce.
19:My milujeme, protože Bùh napøed miloval nás.
20:Øekne¦li nìkdo: "Já miluji Boha", a pøitom nenávidí svého bratra, je lháø. Kdo nemiluje svého bratra,
kterého vidí, nemùže milovat Boha, kterého nevidí.
21:A tak máme od nìho toto pøikázání: Kdo miluje Boha, a miluje i svého bratra.
Kapitola 5 (1JAN)
=Vítìzství nad svìtem 5,1-12=
1:Každý, kdo vìøí, že Ježíš je Kristus, je zrozen z Boha; a kdo má rád otce, má rád i jeho dítì.
2:Podle toho poznáváme, že milujeme Boží dìti, když milujeme Boha a jeho pøikázání zachováváme.
3:V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho pøikázání; a jeho pøikázání nejsou tìžká,
4:nebo kdo se narodil z Boha, pøemáhá svìt. A to vítìzství, které pøemohlo svìt, je naše víra.
5:Kdo jiný pøemáhá svìt, ne¦li ten, kdo vìøí, že Ježíš je Syn Boží?
6:To je ten, který pøišel skrze vodu a krev: Ježíš Kristus. Ne pouze skrze vodu køtu, ale i skrze krev køíže; a
Duch o tom vydává svìdectví, nebo Duch jest pravda.
7:Tøi jsou, kteøí vydávají svìdectví
8:- Duch, voda a krev - a ti tøi jsou zajedno.
9:Pøijímáme¦li svìdectví lidí, oè vìtší je svìdectví Boží; Boží svìdectví je to, co povìdìl o svém Synu.
10:Kdo vìøí v Syna Božího, má to svìdectví v sobì. Kdo nevìøí Bohu, dìlá z nìho lháøe, protože nevìøí
svìdectví, které Bùh vydal o svém Synu.
11:A to je to svìdectví: Bùh nám dal vìèný život, a ten život je v jeho Synu.
12:Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život.
=Moc modlitby 5,13-17=
13:Toto píšu vám, kteøí vìøíte ve jméno Syna Božího, abyste vìdìli, že máte vìèný život.
14:Máme v nìho pevnou dùvìru, že nás slyší, kdykoliv o nìco požádáme ve shodì s jeho vùlí.
15:A víme¦li, že nás slyší, kdykoliv o nìco žádáme, pak také víme, že to, co máme, jsme dostali od nìho.
16:Vidí¦li nìkdo, že jeho bratr se dopouští høíchu, který není k smrti, a za nìho prosí; a Bùh mu daruje život,
jestliže nehøešil k smrti. Jest ovšem høích, který je k smrti; o takovém neøíkám, abyste za nìj prosili.
17:Každá nepravost je høích, ale je i høích, který není k smrti.
=Závìr 5,18-21=
18:Víme, že nikdo, kdo se narodil z Boha, nehøeší, ale Syn Boží jej chrání a Zlý se ho ani nedotkne.
19:Víme, že jsme z Boha, kdežto celý svìt je pod mocí Zlého.
20:Víme, že Syn Boží pøišel a dal nám schopnost rozeznávat, abychom poznali, kdo je pravý Bùh. A jsme v
tom pravém Bohu, protože jsme v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bùh a vìèný život.
21:Dìti, varujte se modláøství
DRUHÝ LIST JANÙV
(2J)
Kapitola 1 (2JAN)
=Vstupní slovo 1,1-3=
1:Já starší píšu vyvolené paní a jejím dìtem, které opravdovì miluji - a nejen já, nýbrž všichni, kdo poznali
pravdu.
2:Píšu kvùli pravdì, která v nás zùstává a bude s námi navìky:
3:Bude s námi milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce i od Ježíše Krista, Syna Otcova, v pravdì a lásce.
=Povzbuzení 1,4-6=
4:Velice jsem se zaradoval, když jsem mezi tvými dìtmi našel takové, které žijí v pravdì, jak jsme dostali
pøikázání od Otce.
5:A nyní tì prosím, paní, ne že bych ti psal nové pøikázání, ale pøipomínám to, které máme od poèátku:
abychom milovali jedni druhé.
6:A to je láska: žít podle Božích pøikázání; to je to pøikázání, o kterém jste od poèátku slyšeli, že máte podle
ní žít.
=Varování pøed bludaøi 1,7-11=
7:Do svìta vyšlo mnoho tìch, kteøí vás svádìjí, nebo nevyznávají, že Ježíš Kristus pøišel v tìle; kdo takto
uèí, je svùdce a antikrist.
8:Mìjte se na pozoru, abyste nepøišli o to, na èem jste pracovali, ale abyste dostali plnou odmìnu.
9:Kdo zachází dál a nezùstává v uèení Kristovu, nemá Boha; kdo zùstává v jeho uèení, má i Otce i Syna.
10:Pøijde¦li nìkdo k vám a nepøináší toto uèení, nepøijímejte ho do domu a nevítejte ho;
11:kdo ho vítá, má úèast na jeho zlých skutcích.
=Závìr dopisu 1,12-13=
12:Aèkoliv bych mìl ještì mnoho co psát, nemíním to svìøovat papíru a inkoustu; nebo doufám, že se k vám
dostanu a budu s vámi mluvit tváøí v tváø, aby naše radost byla úplná.
13:Pozdravují tì dìti tvé vyvolené sestry.
TØETÍ LIST JANÙV
(3J)
Kapitola 1 (3JAN)
=Vstupní slovo 1,1-4=
1:Já starší milému Gáiovi, jehož miluji v pravdì.
2:Modlím se za tebe, milovaný, aby se ti ve všem dobøe daøilo a abys byl zdráv - tak jako se dobøe daøí tvé
duši.
3:Velice jsem se zaradoval, když pøišli bratøí a vydávali svìdectví o tvé opravdovosti, o tom, že žiješ v
pravdì.
4:Nemám vìtší radost, než když slyším, že moje dìti žijí v pravdì.
=Spor o cestující bratry 1,5-12=
5:Vìrnì jednáš, milovaný, v tom, co èiníš pro bratry, a to pro ty, kteøí pøišli odjinud;
6:oni vydali pøed církví svìdectví o tvé lásce. Dobøe uèiníš, když je vypravíš na další cestu, jak se sluší pøed
Bohem,
7:nebo pro jméno Kristovo se vydali na cesty a od pohanù nic nepøijímají.
8:Proto jsme povinni takových se ujímat, abychom mìli podíl na práci pro pravdu.
9:Nìco jsem již o tom církvi psal; ale Diotrefés, který si osobuje právo být mezi nimi první, nás neuznává.
10:Proto až pøijdu, ukážu na jeho jednání, jak nás zlomyslnì pomlouvá; a na tom nemá dost - ani bratry
nepøijímá, a tìm, kdo je chtìjí pøijmout, v tom brání a vyluèuje je z církve.
11:Mùj milý, neøiï se podle zlého, ale podle dobrého. Kdo jedná dobøe, je z Boha; kdo jedná špatnì, Boha
nevidìl.
12:Demétriovi všichni vydávají dobré svìdectví, ano i sama pravda; i my mu vydáváme svìdectví, a ty víš, že
naše svìdectví je pravé.
=Závìr dopisu 1,13-15=
13:Mìl bych ti ještì mnoho co psát, ale nechci to svìøit inkoustu a peru;
14:doufám totiž, že tì brzo uvidím, a budeme spolu mluvit tváøí v tváø.
15:Pokoj tobì. Pøátelé tì pozdravují. Pozdravuj každého z pøátel osobnì!
LIST JUDÙV
(Ju)
Kapitola 1 (JUD)
=Vstupní slovo 1,1-2=
1:Juda, služebník Ježíše Krista, bratr Jakubùv, tìm, kdo jsou povoláni, milováni Bohem Otcem a zachováni
pro Ježíše Krista:
2:Milosrdenství, pokoj a láska a se vám rozhojní!
=Varování pøed bludaøi 1,3-23=
3:Milovaní, velmi jsem si pøál psát vám o našem spoleèném spasení, ale teï pokládám za nutné napomenout
vás, abyste zápasili o víru, jednou provždy odevzdanou Božímu lidu.
4:Vloudili se totiž mezi vás nìkteøí bezbožní lidé, zapsaní už dávno k odsouzení, kteøí zamìòují milost našeho
Boha v nezøízenost a zapírají jediného vládce a našeho Pána Ježíše Krista.
5:Chci vám však pøipomenout, tøebaže to všechno již dávno víte, že Hospodin sice vysvobodil lid z egyptské
zemì, potom však zahubil ty, kteøí neuvìøili.
6:Také andìly, kteøí si nezachovali své vznešené postavení, ale opustili urèené místo, drží ve vìèných
poutech v temnotì pro veliký den soudu.
7:Podobnì jako oni i Sodoma, Gomora a okolní mìsta se oddaly smilstvu, propadly zvrhlosti, a jsou nám
výstražným pøíkladem trestu vìèného ohnì.
8:Podobnì i tito blouznivci poskvròují své tìlo, žádnou autoritu neuznávají, nadpozemským mocnostem se
rouhají.
9:A pøece sám archandìl Michael, když se pøel s ïáblem o Mojžíšovo tìlo, neosmìlil se vynést nad ním
zatracující soud, ale øekl: Potrestej tì Hospodin.
10:Tito však se rouhají tomu, co neznají; a co pudem jako nerozumná zvíøata znají, v tom propadají zhoubì.
11:Bìda jim, nebo se dali cestou Kainovou a jako Balaám se nechali svést úplatkem a jako Kore zahynuli pro
svou vzpouru.
12:Ti jsou úskalím vašeho bratrského stolování, když s vámi hodují bez báznì pøed Bohem a jsou jako
pastýøi, kteøí pasou sami sebe. Jsou jako mraky bez deštì, hnané vìtrem, podzimní stromy bez ovoce, dvakrát
mrtvé a vykoøenìné,
13:divoké vlny moøské, vyvrhující své vlastní hanebnosti, bludné hvìzdy, jimž navìky je pøipravena
nejèernìjší tma.
14:Prorokoval také o nich Henoch, sedmý od Adama: Hle, pøichází Pán s desetitisíci svých svatých,
15:aby vykonal soud nade všemi a usvìdèil všechny bezbožné z jejich skutkù, které kdy ve své bezbožnosti
spáchali, i ze všech zpupných øeèí, které ti høíšníci mluvili proti nìmu.
16:Vzpouzejí se a odporují Božímu vedení a žijí si podle svých vášní, jejich ústa mluví nadutì a lichotí lidem
pro svùj prospìch.
17:Ale vy, milovaní, pamatujte na to, co pøedpovìdìli apoštolové Pána našeho Ježíše Krista,
18:nebo vám øíkali, že v posledním èase pøijdou posmìvaèi, žijící bezbožnì podle svých vášní.
19:To jsou ti pùvodci roztržek; jsou pudoví a nemají Ducha Božího.
20:Ale vy, milovaní, budujte svùj život na pøesvaté víøe, modlete se v Duchu svatém,
21:uchovejte se v lásce Boží a oèekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k vìènému životu.
22:S tìmi, kdo pochybují, mìjte slitování;
23:zachraòujte je z hoøícího ohnì. Mìjte slitování i nad jinými, ale s obezøetností, a se vám oškliví i jejich
pl᚝, poskvrnìný høíchem.
=Závìreèné díkùvzdání 1,24-25=
24:Tomu pak, který má moc uchránit vás pøed pádem a postavit neposkvrnìné a v radosti pøed tváø své slávy,
25:jedinému Bohu, který nás spasil skrze Ježíše Krista, našeho Pána, buï sláva, velebnost, vláda i moc
pøede vším èasem i nyní i po všecky vìky. Amen
ZJEVENÍ JANOVO
(Zj)
Kapitola 1 (ZJEVENÍ)
=Vstupní slovo 1,1-8=
1:Zjevení, které Bùh dal Ježíši Kristu, aby ukázal svým služebníkùm, co se má brzo stát; naznaèil to
prostøednictvím andìla svému služebníku Janovi.
2:Ten dosvìdèil Boží slovo a svìdectví Ježíše Krista, vše, co vidìl.
3:Blaze tomu, kdo pøedèítá slova tohoto proroctví, a blaze tìm, kdo slyší a zachovávají, co je tu napsáno,
nebo èas je blízko.
4:Jan sedmi církvím v Asii: Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který pøichází, i od sedmi
duchù pøed jeho trùnem
5:a od Ježíše Krista, vìrného svìdka, prvorozeného z mrtvých a vládce králù zemì. Jemu, jenž nás miluje a
svou krví nás zprostil høíchù
6:a uèinil nás královským knìžstvem Boha, svého Otce - jemu sláva i moc navìky. Amen.
7:Hle, pøichází v oblacích! Uzøí ho každé oko, i ti, kdo ho probodli, a budou kvùli nìmu naøíkat všechna
pokolení zemì. Tak jest, amen.
8:Já jsem Alfa i Omega, praví Pán Bùh, ten, který jest a který byl a který pøichází, Všemohoucí.
=Povolání Jana 1,9-20=
9:Já Jan, váš bratr, který má s vámi úèast na Ježíšovì soužení i kralování a vytrvalosti, dostal jsem se pro
slovo Boží a svìdectví Ježíšovo na ostrov jménem Patmos.
10:Ocitl jsem se ve vytržení ducha v den Pánì, a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice:
11:"Co vidíš, napiš do knihy a pošli sedmi církvím: do Efezu, do Smyrny, do Pergama, do Thyatir, do Sard, do
Filadelfie a do Laodikeje."
12:Obrátil jsem se, abych vidìl, kdo se mnou mluví. A když jsem se obrátil, spatøil jsem sedm zlatých svícnù;
13:uprostøed tìch svícnù nìkdo jako Syn èlovìka, odìný øízou až na zem, a na prsou zlatý pás.
14:Jeho hlava a vlasy bìlostné jako snìhobílá vlna, jeho oèi jako plamen ohnì;
15:jeho nohy podobné kovu pøetavenému ve výhni a jeho hlas jako hukot pøíboje.
16:V pravici držel sedm hvìzd a z jeho úst vycházel ostrý dvouseèný meè; jeho vzhled jako když slunce záøí
v plné své síle.
17:Když jsem ho spatøil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a øekl: "Neboj
se. Já jsem první i poslední,
18:ten živý; byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na vìky vìkù. Mám klíèe od smrti i hrobu.
19:Napiš tedy, co jsi vidìl - to, co jest, i to, co se má stát potom.
20:Tajemství tìch sedmi hvìzd, které jsi vidìl v mé pravici, i tìch sedmi zlatých svícnù: Sedm hvìzd jsou
andìlé sedmi církví, a sedm svícnù je sedm církví."
Kapitola 2 (ZJEVENÍ)
=List do Efezu 2,1-7=
1:Andìlu církve v Efezu piš: Toto praví ten, který drží sedm hvìzd ve své pravici, který se prochází mezi
sedmi zlatými svícny:
2:"Vím o tvých skutcích, o tvém úsilí i tvé vytrvalosti; vím, že nemùžeš snést ty, kdo jsou zlí, a vyzkoušel jsi
ty, kdo se vydávají za apoštoly, ale nejsou, a shledal jsi, že jsou lháøi.
3:Máš vytrvalost a trpìl jsi pro mé jméno, a nepodlehls únavì.
4:Ale to mám proti tobì, že už nemáš takovou lásku jako na poèátku.
5:Rozpomeò se, odkud jsi klesl, navra se a jednej jako døív. Ne¦li, pøijdu na tebe a pohnu tvým svícnem z
jeho místa, jestliže se neobrátíš.
6:To však máš k dobru, že nenávidíš skutky Nikolaitù stejnì jako já.
7:Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdo zvítìzí, dám jíst ze stromu života v Božím ráji."
=List do Smyrny 2,8-11=
8:Andìlu církve ve Smyrnì piš: Toto praví ten první i poslední, který byl mrtev a je živ:
9:"Vím o tvém soužení a tvé chudobì, ale jsi bohat; vím, jak tì urážejí ti, kdo si øíkají židé, ale nejsou, nýbrž
je to spolek satanùv!
10:Neboj se toho, co máš vytrpìt. Hle, ïábel má nìkteré z vás uvrhnout do vìzení, abyste prošli zkouškou, a
budete mít soužení po deset dní. Buï vìrný až na smrt, a dám ti vítìzný vìnec života.
11:Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Kdo zvítìzí, tomu druhá smrt neublíží."
=List do Pergama 2,12-17=
12:Andìlu církve v Pergamu piš: Toto praví ten, který má ostrý dvouseèný meè:
13:"Vím, kde bydlíš: tam, kde je trùn satanùv. Avšak pevnì se držíš mého jména a nezapøel jsi víru ve mne
ani ve dnech, kdy mùj vìrný svìdek Antipas byl zabit mezi vámi, tam, kde bydlí satan.
14:Jen to mám proti tobì, že u sebe máš zastánce uèení Balaámova. Jako on uèil Baláka svádìt syny
Izraele, aby se úèastnili modláøských hostin a smilstva,
15:tak i ty máš nìkteré, kteøí zastávají uèení Nikolaitù.
16:Proto se obra! Ne¦li, brzo k tobì pøijdu a budu s nimi bojovat meèem svých úst.
17:Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdo zvítìzí, dám jíst ze skryté many; dám mu bílý
kamének, a na tom kaménku je napsáno nové jméno, které nezná nikdo než ten, kdo je dostává."
=List do Thyatir 2,18-29=
18:Andìlu církve v Thyatirech piš: Toto praví Syn Boží, jenž má oèi jako planoucí oheò a nohy jako záøivý
kov:
19:"Vím o tvých skutcích, lásce a víøe, službì a vytrvalosti; vím, že tvých skutkù je èím dál více.
20:Ale to mám proti tobì, že trpíš ženu Jezábel, která se vydává za prorokyni a svým uèením svádí moje
služebníky ke smilstvu a k úèasti na modláøských hostinách.
21:Dal jsem jí èas k pokání, ale ona se nechce odvrátit od svého smilstva.
22:Hle, sešlu na ni nemoc a do velikého soužení uvrhnu ty, kdo s ní cizoloží, jestliže se od jejích èinù
neodvrátí;
23:a její dìti zahubím. Tu poznají všechny církve, že já vidím do nitra i srdce èlovìka, a každému z vás
odplatím podle vašich èinù.
24:Vám ostatním v Thyatirech, kteøí nepøijímáte toto uèení, kteøí jste nepoznali to, èemu øíkají hlubiny
satanovy, pravím: Nevkládám na vás jiné bøemeno.
25:Jenom se pevnì držte toho, co máte, dokud nepøijdu.
26:Kdo zvítìzí a setrvá v mých skutcích až do konce, tomu dám moc nad národy:
27:bude je pást železnou berlou, jako hlinìné nádobí je bude rozbíjet
28:- tak jako já jsem tu moc pøijal od svého Otce. Tomu, kdo zvítìzí, dám hvìzdu jitøní.
29:Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím."
Kapitola 3 (ZJEVENÍ)
=List do Sard 3,1-6=
1:Andìlu církve v Sardách piš: Toto praví ten, který má sedmero duchù Božích a sedmero hvìzd: "Vím o
tvých skutcích - podle jména jsi živ, ale jsi mrtev.
2:Probuï se a posilni to, co ještì zùstává a je už na vymøení! Nebo shledávám, že tvým skutkùm mnoho
chybí pøed Bohem;
3:rozpomeò se tedy, jak jsi mé slovo pøijal a slyšel, zachovávej je a èiò pokání. Nebudeš¦li bdít, pøijdu tak,
jako pøichází zlodìj, a nebudeš vìdìt, v kterou hodinu na tebe pøijdu.
4:Pøece však máš v Sardách nìkolik osob, které svùj šat nepotøísnily; ti budou chodit se mnou v bílém
rouchu, protože jsou toho hodni.
5:Kdo zvítìzí, bude odìn bìlostným rouchem a jeho jméno nevymažu z knihy života, nýbrž pøiznám se k
nìmu pøed svým Otcem a pøed jeho andìly.
6:Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím."
=List do Filadelfie 3,7-13=
7:Andìlu církve ve Filadelfii piš: Toto prohlašuje ten Svatý a Pravý, který má klíè Davidùv; když on otvírá,
nikdo nezavøe, a když on zavírá, nikdo neotevøe:
8:"Vím o tvých skutcích. Hle, otevøel jsem pøed tebou dveøe, a nikdo je nemùže zavøít. Nebo aèkoli máš
nepatrnou moc, zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapøel.
9:Hle, dávám do tvých rukou ty, kdo jsou ze synagógy satanovy; øíkají si židé, a nejsou, ale lžou. Hle,
zpùsobím, že pøijdou a padnou ti k nohám; a poznají, že já jsem si tì zamiloval.
10:Protože jsi zachoval mé slovo a vytrval, zachovám tì i já v hodinì zkoušky, která pøijde na celý svìt a
provìøí obyvatele zemì.
11:Pøijdu brzy; drž se toho, co máš, aby tì nikdo nepøipravil o vavøín vítìze.
12:Kdo zvítìzí, toho uèiním sloupem v chrámì svého Boha a chrám již neopustí; napíšu na nìj jméno svého
Boha a jméno jeho mìsta, nového Jeruzaléma který sestupuje z nebe od mého Boha, i jméno své nové.
13:Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím."
=List do Laodikeje 3,14-22=
14:Andìlu církve v Laodikeji piš: Toto praví ten, jehož jméno jest Amen, svìdek vìrný a pravý, poèátek
stvoøení Božího:
15:"Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký!
16:Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tì v ústech.
17:Vždy øíkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotøebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bìdný a nuzný, slepý a
nahý.
18:Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohnìm pøeèištìného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby ses oblékl a nebylo
vidìt tvou nahotu; a mast k potøení oèí, abys prohlédl.
19:Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a èiò pokání.
20:Hle, stojím pøede dveømi a tluèu; zaslechne¦li kdo mùj hlas a otevøe mi, vejdu k nìmu a budu s ním
veèeøet a on se mnou.
21:Kdo zvítìzí, tomu dám usednout se mnou na trùn, tak jako já jsem zvítìzil a usedl s Otcem na jeho trùn.
22:Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím."
Kapitola 4 (ZJEVENÍ)
=Vidìní Boží moci 4,1-11=
1:Potom jsem mìl vidìní: Hle, dveøe do nebe otevøené, a ten hlas, který pøedtím ke mnì mluvil a který znìl
jako polnice, nyní øekl: "Pojï sem, a ukážu ti, co se má stát potom."
2:Ihned jsem se ocitl ve vytržení ducha: A hle, trùn v nebi, a na tom trùnu nìkdo,
3:kdo byl na pohled jako jaspis a karneol; a kolem trùnu duha jako smaragdová.
4:Okolo toho trùnu ètyøiadvacet jiných trùnù, a na nich sedìlo ètyøiadvacet starcù, odìných bìlostným
rouchem, na hlavách koruny ze zlata.
5:Od trùnu šlehaly blesky a dunìlo hromobití; pøed trùnem hoøelo sedm svìtel - to je sedmero duchù Božích;
6:a pøed trùnem moøe jiskøící jako køišál a uprostøed kolem trùnu ètyøi živé bytosti plné oèí zpøedu i zezadu:
7:První podobná lvu, druhá býku, tøetí mìla tváø èlovìka, ètvrtá byla podobná letícímu orlu.
8:Všechny ètyøi bytosti jedna jako druhá mìly po šesti køídlech a plno oèí hledících ven i dovnitø. A bez ustání
dnem i nocí volají: "Svatý, svatý, svatý Hospodin, Bùh všemohoucí, ten, který byl a který jest a který pøichází."
9:A kdykoli ty bytosti vzdají èest, slávu a díky tomu, který sedí na trùnu a je živ na vìky vìkù,
10:padá tìch ètyøiadvacet starcù na kolena pøed tím, který sedí na trùnu, a klanìjí se tomu, který je živ na
vìky vìkù; pak položí své koruny pøed trùnem se slovy:
11:"Jsi hoden, Pane a Bože náš, pøijmout slávu, èest i moc, nebo ty jsi stvoøil všechno a tvou vùlí všechno
povstalo a jest."
Kapitola 5 (ZJEVENÍ)
=Sedmkrát zapeèetìnou knihu pøijal Beránek 5,1-14=
1:A v pravici toho, který sedí na trùnu, spatøil jsem knihu úplnì popsanou, zapeèetìnou sedmi peèetìmi.
2:Tu jsem uvidìl mocného andìla, který vyhlásil velikým hlasem: "Kdo je hoden otevøít tu knihu a rozlomit její
peèetì?"
3:Ale nikdo na nebi ani na zemi ani pod zemí nemohl tu knihu otevøít a podívat se do ní.
4:Velmi jsem plakal, že se nenašel nikdo, kdo by byl hoden tu knihu otevøít a podívat se do ní.
5:Ale jeden ze starcù mi øekl: "Neplaè. Hle, zvítìzil lev z pokolení Judova, potomek Davidùv; on otevøe tu
knihu sedmkrát zapeèetìnou."
6:Vtom jsem spatøil, že uprostøed mezi trùnem a tìmi ètyømi bytostmi a starci stojí Beránek, ten obìtovaný;
mìl sedm rohù a sedm oèí, což je sedmero duchù Božích vyslaných do celého svìta.
7:Pøistoupil k tomu, který sedí na trùnu, a pøijal knihu z jeho pravice.
8:A když tu knihu uchopil, ètyøi bytosti a ètyøiadvacet starcù padlo na kolena pøed Beránkem; každý mìl
loutnu a zlatou nádobu naplnìnou vùní kadidla, což jsou modlitby Božího lidu.
9:A zpívali novou píseò: "Jsi hoden pøijmout tu knihu a rozlomit její peèetì, protože jsi byl obìtován, svou krví
jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenù, jazykù, národù a ras
10:a uèinil je královským knìžstvem našeho Boha; a ujmou se vlády nad zemí."
11:A vidìl jsem, jak kolem trùnu a tìch bytostí i starcù stojí množství andìlù - bylo jich na tisíce a na statisíce;
12:slyšel jsem je mocným hlasem volat: "Hoden jest Beránek, ten obìtovaný, pøijmout moc, bohatství,
moudrost, sílu, poctu, slávu i dobroøeèení."
13:A všechno stvoøení na nebi, na zemi, pod zemí i v moøi, všecko, co v nich jest, slyšel jsem volat: "Tomu,
jenž sedí na trùnu, i Beránkovi dobroøeèení, èest, sláva i moc na vìky vìkù!"
14:A ty ètyøi bytosti øekly: "Amen"; starci padli na kolena a klanìli se.
Kapitola 6 (ZJEVENÍ)
=Hrùzy šesti peèetí 6,1-17=
1:Tu jsem vidìl, jak Beránek rozlomil první ze sedmi peèetí, a slyšel jsem, jak jedna z tìch ètyø bytostí øekla
hromovým hlasem: "Pojï!"
2:A hle, bílý kùò, a na nìm jezdec s lukem; byl mu dán vìnec dobyvatele, aby vyjel a dobýval.
3:Když Beránek rozlomil druhou peèe, slyšel jsem, jak druhá z tìch bytostí øekla: "Pojï!"
4:A vyjel druhý kùò, ohnivý, a jeho jezdec obdržel moc odejmout zemi mír, aby se všichni navzájem vraždili;
byl mu dán veliký meè.
5:Když Beránek rozlomil tøetí peèe, slyšel jsem, jak tøetí z tìch bytostí øekla: "Pojï!" A hle, kùò èerný, a
jezdec mìl v ruce váhy.
6:A z kruhu tìch ètyø bytostí jsem slyšel hlas: "Za denní mzdu jen mírka pšenice, za denní mzdu tøi mírky
jeèmene. Olej a víno však nech!"
7:A když Beránek rozlomil ètvrtou peèe, slyšel jsem hlas ètvrté bytosti: "Pojï!"
8:A hle, kùò sinavý, a jméno jeho jezdce Smrt, a svìt mrtvých zùstával za ním. Tìm jezdcùm byla dána moc,
aby ètvrtinu zemì zhubili meèem, hladem, morem a dravými šelmami.
9:Když Beránek rozlomil pátou peèe, spatøil jsem pod oltáøem ty, kdo byli zabiti pro slovo Boží a pro
svìdectví, které vydali.
10:A køièeli velikým hlasem: "Kdy už, Pane svatý a vìrný, vykonáš soud a za naši krev potrestáš ty, kdo bydlí
na zemi?"
11:Tu jim všem bylo dáno bílé roucho a bylo jim øeèeno, aby mìli strpení ještì krátký èas, dokud jejich poèet
nedoplní spoluslužebníci a bratøí, kteøí budou zabiti jako oni.
12:A hle, když rozlomil šestou peèe, nastalo veliké zemìtøesení, slunce zèernalo jako smuteèní šat, mìsíc
úplnì zkrvavìl
13:a nebeské hvìzdy zaèaly padat na zem, jako když fík zmítaný vichrem shazuje své pozdní plody,
14:nebesa zmizela, jako když se zavøe kniha a žádná hora a žádný ostrov nezùstaly na svém místì.
15:Králové zemì i velmoži a vojevùdci, boháèi a mocní - jak otrok, tak svobodný, všichni prchali do hor, aby
se ukryli v jeskyních a skalách,
16:a volali k horám a skalám: "Padnìte na nás a skryjte nás pøed tváøí toho, který sedí na trùnu, a pøed
hnìvem Beránkovým!"
17:Nebo pøišel veliký den jeho hnìvu; kdo bude moci obstát?
Kapitola 7 (ZJEVENÍ)
=Záchrana vyvolených 7,1-17=
1:Potom jsem vidìl, jak se ètyøi andìlé postavili do ètyø úhlù zemì a bránili všem ètyøem vìtrùm, aby žádný z
nich nevál na zemi ani na moøe ani na jakékoli stromoví.
2:A hle, jiný andìl vystupoval od východu slunce; v ruce držel peèetidlo živého Boha a mocným hlasem volal
na ty ètyøi andìly, jimž bylo dáno škodit zemi i moøi:
3:"Neškoïte zemi, moøi ani stromoví, dokud neoznaèíme služebníky našeho Boha na jejich èelech!"
4:Pak jsem slyšel poèet oznaèených: sto ètyøiaètyøicet tisíc oznaèených ze všech pokolení Izraele:
5:z pokolení Juda dvanáct tisíc, z pokolení Rúben dvanáct tisíc, z pokolení Gád dvanáct tisíc,
6:z pokolení Ašer dvanáct tisíc, z pokolení Neftalím dvanáct tisíc, z pokolení Manase dvanáct tisíc,
7:z pokolení Šimeón dvanáct tisíc, z pokolení Levi dvanáct tisíc, z pokolení Isachar dvanáct tisíc,
8:z pokolení Zabulón dvanáct tisíc, z pokolení Josef dvanáct tisíc, z pokolení Benjamín dvanáct tisíc
oznaèených.
9:Potom jsem vidìl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal seèíst, ze všech ras, kmenù, národù a
jazykù, jak stojí pøed trùnem a pøed tváøí Beránkovou, obleèeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou.
10:A volali velikým hlasem: "Díky Spasiteli, Bohu našemu, sedícímu na trùnu, a Beránkovi."
11:A všichni andìlé se postavili kolem trùnu, kolem starcù i tìch ètyø bytostí a padli pøed trùnem tváøí k zemi,
12:klanìli se Bohu a volali: "Amen! Dobroøeèení i sláva a moudrost, díky a èest i moc a síla Bohu našemu na
vìky vìkù. Amen!"
13:Jeden z tìch starcù na mne promluvil: "Kdo jsou a odkud pøišli ti v bílém rouchu?"
14:Øekl jsem: "Pane mùj, ty to víš!" A on mi øekl: "To jsou ti, kteøí pøišli z velikého soužení a vyprali svá
roucha a vybílili je v krvi Beránkovì.
15:Proto jsou pøed trùnem Božím a slouží mu v jeho chrámì dnem i nocí; a ten, který sedí na trùnu, bude jim
záštitou.
16:Již nebudou hladovìt ani žíznit, ani slunce nebo jiný žár jim neublíží,
17:nebo Beránek, který je pøed trùnem, je bude pást a povede je k pramenùm vod života. A Bùh jim setøe
každou slzu s oèí."
Kapitola 8 (ZJEVENÍ)
=Sedmá peèe a andìlé s polnicemi 8,1-6=
1:A když Beránek rozlomil peèe sedmou, nastalo na nebi mlèení témìø na pùl hodiny.
2:Potom jsem vidìl, jak sedmi andìlùm, stojícím pøed Bohem, bylo dáno sedm polnic.
3:Jiný andìl pøedstoupil se zlatou kadidelnicí pøed oltáø; bylo mu dáno množství kadidla, aby je s modlitbami
všech posvìcených položil na zlatý oltáø pøed trùnem.
4:A vystoupil dým kadidla spolu s modlitbami posvìcených z ruky andìla pøed Boží tváø.
5:Tu vzal andìl kadidelnici, nahrnul do ní oheò z oltáøe a vrhl ji dolù na zem; a nastalo burácení, høímání,
blesky a zemìtøesení.
6:A sedm andìlù s polnicemi se pøipravilo, aby zaèali troubit.
=Hrùzy šesti polnic 8,7-9,21=
7:Zatroubil první andìl: Nastalo krupobití a na zem zaèal padat oheò smíšený s krví. Tøetina zemì, tøetina
stromoví a veškerá zeleò byla sežehnuta.
8:Zatroubil druhý andìl; a jakoby mohutná hora hoøící ohnìm byla vržena do moøe. Tøetina moøe se obrátila
v krev
9:a zahynula tøetina moøských tvorù a byla znièena tøetina lodí.
10:Zatroubil tøetí andìl, a zøítila se z nebe veliká hvìzda hoøící jako pochodeò, padla na tøetinu øek a na
prameny vod.
11:Jméno té hvìzdy je Pelynìk. Tøetina vod se zmìnila v pelynìk a množství lidí umøelo z tìch vod, protože
byly otráveny.
12:Zatroubil ètvrtý andìl, a byla zasažena tøetina slunce, tøetina mìsíce a tøetina hvìzd, takže ze tøetiny
potemnìly, a den i noc byly o tøetinu temnìjší.
13:A vidìl jsem a slyšel, jak støedem nebeské klenby letí orel a volá mocným hlasem: "Bìda, bìda, bìda
obyvatelùm zemì, až zaznìjí polnice tøí andìlù, kteøí ještì netroubili!"
Kapitola 9 (ZJEVENÍ)
1:Zatroubil pátý andìl. A vidìl jsem, jak hvìzdì, která spadla z nebe na zem, byl dán klíè od jícnu propasti;
2:otevøela jícen propasti a vyvalil se dým jako z obrovské pece, a tím dýmem se zatmìlo slunce i všechno
ovzduší.
3:Z dýmu se vyrojily kobylky na zem; byla jim dána moc, jakou mají pozemští škorpióni.
4:Dostaly rozkaz neškodit trávì na zemi ani žádné zeleni ani stromoví, jenom lidem, kteøí nejsou oznaèeni
Boží peèetí na èele.
5:Ale nebyla jim dána moc, aby lidi zabíjely, nýbrž aby je po pìt mìsícù trýznily; byla to trýzeò, jako když
škorpión bodne èlovìka.
6:V ty dny budou lidé hledat smrt, ale nenajdou ji, budou si pøát zemøít, ale smrt se jim vyhne.
7:Ty kobylky vypadaly jako vyzbrojená váleèná jízda; na hlavách mìly nìco jako zlaté vìnce, tváø mìly jako
lidé,
8:høívu jako vlasy žen, ale zuby mìly jako lvi.
9:Mìly jakoby železné pancíøe a jejich køídla hømotila, jako když množství spøežení se øítí do boje.
10:A mìly ocasy jako škorpióni a v nich žihadla, aby jimi trýznily lidi po pìt mìsícù.
11:Nad sebou mìly krále, andìla propasti, hebrejským jménem Abaddon - to znamená Hubitel.
12:První 'bìda' pominulo, a hle, už jsou tu dvì další!
13:Zatroubil šestý andìl. Uslyšel jsem jakýsi hlas od ètyø rohù zlatého oltáøe, který je pøed Bohem.
14:Ten hlas naøídil šestému andìlu, držícímu polnici: "Rozvaž ty ètyøi andìly, spoutané pøi veliké øece
Eufratu!"
15:Tu byli rozvázáni ti ètyøi andìlé, pøipravení na hodinu, den, mìsíc a rok, kdy mají pobít tøetinu lidí.
16:A jejich jízdních oddílù bylo dvì stì miliónù - slyšel jsem jejich poèet.
17:A ve vidìní jsem spatøil konì a na nich jezdce: pancíøe mìli ohnivé, rudì záøící a žhnoucí sírou; hlavy
koòù byly jako hlavy lvù a z jejich tlam šel oheò, dým a síra.
18:Touto trojí pohromou - ohnìm, dýmem a sírou ze svých tlam - usmrtili tøetinu lidí.
19:Vražedná moc tìch koòù je v jejich tlamách a v jejich ocasech; jejich ocasy jsou jako hadi a hlavy tìch
hadù pøinášejí zhoubu.
20:A pøesto se ostatní lidé, kteøí v tìch pohromách nezahynuli, neodvrátili od výtvorù svých rukou; nepøestali
se klanìt démonùm a modlám ze zlata, støíbra, mìdi, kamene i døeva, které jsou slepé, hluché a nemohou se
pohybovat;
21:neodvrátili se od svých vražd ani èarování, necudností ani krádeží
Kapitola 10 (ZJEVENÍ)
=Nové povolání k proroctví 10,1-11=
1:Tu jsem vidìl dalšího mocného andìla, jak sestupuje z nebe, zahalen v oblak. Nad jeho hlavou byla duha,
jeho tváø byla jako slunce, nohy jako ohnivé sloupy;
2:v ruce mìl otevøenou knížeèku. Pravou nohou se postavil na moøe, levou na pevninu
3:a vykøikl mocným hlasem, jako když zaøve lev. Na jeho výkøik odpovìdìlo sedmero zahømìní.
4:Jakmile doznìlo to sedmero zahømìní, chtìl jsem to zapsat; ale uslyšel jsem hlas z nebe: "Zachovej v
tajnosti, co se ozvalo v sedmeru zahømìní, a nic nepiš!"
5:Potom andìl, kterého jsem vidìl stát na moøi i na zemi, pozvedl svou pravici k nebi
6:a pøísahou pøi tom, který je živ na vìky vìkù, který stvoøil nebesa, moøe a všecko, co je v nich, potvrdil, že
lhùta je u konce;
7:ve dnech, kdy zazní polnice sedmého andìla, naplní se Boží tajemství, jak je Bùh oznámil svým
služebníkùm prorokùm.
8:Hlas, který jsem slyšel z nebe, opìt ke mnì promluvil: "Jdi, vezmi tu otevøenou knihu z ruky andìla, který
stojí na moøi i na zemi."
9:Pøistoupil jsem tedy k tomu andìlu a požádal ho, aby mi tu knihu dal. Øekl mi: "Vezmi ji a snìz; v žaludku ti
zhoøkne, aèkoli v tvých ústech bude sladká jako med."
10:Vzal jsem tu knihu z ruky andìla a snìdl ji; v mých ústech byla sladká jako med, ale když jsem ji pozøel,
zhoøkla mi v žaludku.
11:Tehdy jsem slyšel: "Je tøeba, abys znovu prorokoval proti mnoha národùm, kmenùm, jazykùm i králùm."
Kapitola 11 (ZJEVENÍ)
=Dva svìdkové k výstraze svìtu 11,1-14=
1:Tu mi byla dána rákosová míra a andìl mi øekl: "Vstaò, zmìø Boží chrám i oltáø a spoèítej ty, kteøí se tam
klanìjí.
2:Ale vnìjší chrámový dvùr vynech a nemìø, protože byl vydán pohanùm; ti budou pustošit svaté mìsto po
dvaaètyøicet mìsícù.
3:A povolám své dva svìdky, a obleèeni v smuteèní šat budou prorokovat tisíc dvì stì šedesát dní."
4:To jsou ty dvì olivy a ty dva svícny, které stojí pøed Pánem zemì.
5:A kdyby jim chtìl nìkdo ublížit, vyšlehne oheò z jejich úst a sežehne jejich nepøátele; takto zahyne každý,
kdo by jim chtìl ublížit.
6:Ti dva svìdkové mají moc uzavøít nebesa, aby nebylo deštì za dnù jejich prorokování, a mají moc promìnit
vody v krev a sužovat zemi všemi možnými pohromami, kdykoliv budou chtít.
7:Až ukonèí své svìdectví, vynoøí se z propasti dravá šelma, svede s nimi bitvu, pøemùže je a usmrtí.
8:Jejich tìla zùstanou ležet na námìstí toho velikého mìsta, které se obraznì nazývá Sodoma a Egypt, kde
byl také ukøižován jejich Pán.
9:Lidé ze všech národù, èeledí, jazykù a kmenù budou hledìt tøi a pùl dne na jejich mrtvá tìla a nedovolí je
pochovat.
10:Obyvatelé zemì budou z toho mít radost, budou jásat a navzájem si posílat dary, protože tito dva proroci
jim nedopøáli klidu.
11:Ale po tøech a pùl dnech vstoupil do nich duch života pøicházející od Boha, postavili se na nohy a hrùza
padla na ty, kdo to vidìli.
12:Tu uslyšeli ti dva proroci mocný hlas z nebe: "Vstupte sem!" A vstoupili do nebe v oblaku, a jejich
nepøátelé na to hledìli.
13:V tu hodinu nastalo veliké zemìtøesení, desetina toho mìsta se zøítila a v zemìtøesení zahynulo sedm
tisíc lidí. Ostatních se zmocnil strach a vzdali èest Bohu na nebesích.
14:Druhé 'bìda' pominulo; hle, už je tu tøetí!
=Sedmá polnice 11,15-19=
15:Zatroubil sedmý andìl. A ozvaly se mocné hlasy v nebi: "Vlády nad svìtem se ujal náš Pán a jeho Mesiáš;
a bude kralovat na vìky vìkù."
16:Ètyøiadvacet starcù, sedících na svých trùnech pøed Bohem, padlo na kolena, klanìli se Bohu a volali:
17:"Dobroøeèíme tobì, Pane Bože všemohoucí, který jsi a kterýs byl, že ses chopil veliké moci, která ti
náleží, a ujal ses vlády.
18:Rozzuøily se národy, ale pøišel hnìv tvùj, èas, abys soudil mrtvé, odmìnil své služebníky proroky a
všechny, kdo jsou svatí a mají úctu ke tvému jménu, malé i velké; abys zahubil ty, kdo hubili zemi."
19:Tu se otevøel Boží chrám v nebesích, a bylo v nìm vidìt schránu jeho smlouvy; rozpoutaly se blesky a
rachot hromu, zemìtøesení a hrozné krupobití.
Kapitola 12 (ZJEVENÍ)
=Poražený nepøítel 12,1-18=
1:A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena odìná sluncem, s mìsícem pod nohama a s korunou dvanácti
hvìzd kolem hlavy.
2:Ta žena byla tìhotná a køièela v bolestech, nebo pøišla její hodina.
3:Tu se ukázalo na nebi jiné znamení: Veliký ohnivý drak s deseti rohy a sedmi hlavami, a na každé hlavì
mìl královskou korunu.
4:Ocasem smetl tøetinu hvìzd z nebe a svrhl je na zem. A drak se postavil pøed ženu, aby pohltil její dítì,
jakmile se narodí.
5:Ona porodila dítì, syna, který má železnou berlou pást všechny národy;ale dítì bylo pøeneseno k Bohu a
jeho trùnu.
6:Žena pak uprchla na pouš, kde jí Bùh pøipravil útoèištì, aby tam o ni bylo postaráno po tisíc dvì stì
šedesát dní.
7:A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andìlé se utkali s drakem.
8:Drak i jeho andìlé bojovali, ale nezvítìzili, a nebylo již pro nì místa v nebi.
9:A veliký drak, ten dávný had, zvaný ïábel a satan, který svádìl celý svìt, byl svržen na zem a s ním i jeho
andìlé.
10:A slyšel jsem mocný hlas v nebi: "Nyní pøišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho
Mesiáše; nebo byl svržen žalobce našich bratøí, který je pøed Bohem osoèoval dnem i nocí.
11:Oni nad ním zvítìzili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svìdectví. Nemilovali svùj život tak, aby se
zalekli smrti.
12:Proto jásejte, nebesa a všichni, kdo v nich pøebýváte! Bìda však zemi i moøi, nebo sestoupil k vám ïábel,
plný zlosti, protože ví, jak málo èasu mu zbývá."
13:Když drak vidìl, že je svržen na zem, zaèal pronásledovat ženu, která porodila syna.
14:Ale té ženì byla dána dvì mocná orlí køídla, aby mohla uletìt na pouš do svého útoèištì, kde ukryta pøed
hadem byla zachována pøi životì rok a dva roky a polovinu roku.
15:A had za ní vychrlil ze chøtánu proud vody jako øeku, aby ji smetl.
16:Ale zemì pøispìla ženì na pomoc, otevøela ústa a pohltila tu øeku, kterou drak vychrlil.
17:Drak v hnìvu vùèi té ženì rozpoutal válku proti ostatnímu jejímu potomstvu, proti tìm, kdo zachovávají
pøikázání Boží a drží se svìdectví Ježíšova.
18:A drak se postavil na bøeh moøe.
Kapitola 13 (ZJEVENÍ)
=Dravé šelmy vládnou zemí 13,1-18=
1:Tu jsem vidìl, jak se z moøe vynoøila dravá šelma o deseti rozích a sedmi hlavách; na tìch rozích deset
královských korun a na hlavách jména urážející Boha.
2:Ta šelma, kterou jsem vidìl, byla jako levhart, její nohy jako tlapy medvìda a její tlama jako tlama lví. A
drak jí dal svou sílu i trùn i velikou moc.
3:Jedna z jejích hlav vypadala jako smrtelnì ranìná, ale ta rána se zahojila. A celá zemì v obdivu šla za tou
šelmou;
4:klekali pøed drakem, protože dal té šelmì svou moc, a klekali také pøed šelmou a volali: "Kdo se mùže
rovnat té dravé šelmì, kdo se odváží s ní bojovat?"
5:A bylo jí dáno, aby mluvila pyšnì a rouhavì a mìla moc po ètyøicet dva mìsíce.
6:A tak otevøela ústa a rouhala se Bohu, jeho jménu i jeho pøíbytku, všem, kdo pøebývají v nebi.
7:A bylo jí dáno, aby vedla válku proti svatým a aby nad nimi zvítìzila. Dostala moc nad každým kmenem,
národem, jazykem i rasou;
8:budou pøed ní klekat všichni obyvatelé zemì, jejichž jména nejsou od stvoøení svìta zapsána v knize
života, v knize toho zabitého Beránka.
9:Kdo má uši, slyš!
10:Kdo má jít do zajetí, pùjde do zajetí. Kdo má zemøít meèem, musí meèem zemøít. Teï musí Boží lid
osvìdèit trpìlivost a víru.
11:Vtom jsem vidìl jinou šelmu, jak vyvstala ze zemì: mìla dva rohy jako beránek, ale mluvila jako drak.
12:Z povìøení té první šelmy vykonává veškerou její moc. Nutí zemi a její obyvatele, aby klekali pøed první
šelmou, které se zahojila její smrtelná rána.
13:A èiní veliká znamení, dokonce i oheò z nebe nechá pøed zraky lidí sestoupit na zem.
14:Bylo jí dáno dìlat znamení ke cti první šelmy a svádìt jimi obyvatele zemì; rozkazuje obyvatelùm zemì,
aby postavili sochu té šelmì, která byla smrtelnì zranìna meèem, a pøece zùstala naživu.
15:Je jí dáno, aby do sochy té šelmy vdechla život, takže ta socha mluvila a vydala rozkaz, že zemøou
všichni, kdo pøed ní nepokleknou.
16:A nutí všechny, malé i veliké, bohaté i chudé, svobodné i otroky, aby mìli na pravé ruce nebo na èele
cejch,
17:aby nemohl kupovat ani prodávat, kdo není oznaèen jménem té šelmy nebo èíslicí jejího jména.
18:To je tøeba pochopit: kdo má rozum, a seète èíslice té šelmy. To èíslo oznaèuje èlovìka, a je to èíslo šest
set šedesát šest.
Kapitola 14 (ZJEVENÍ)
=Ohlášení soudu 14,1-20=
1:A vidìl jsem, hle, Beránek stál na hoøe Sión a s ním sto ètyøicet ètyøi tisíce tìch, kdo mají na èele napsáno
jméno jeho i jméno jeho Otce.
2:A slyšel jsem hlas z nebe jako hukot množství vod a jako zvuk mocného hømìní; a znìlo to, jako když
hudebníci rozezvuèí své nástroje.
3:Zpívali novou píseò pøed trùnem, pøed tìmi ètyømi bytostmi a pøed starci. Nikdo nebyl schopen nauèit se té
písni, než tìch sto ètyøicet ètyøi tisíce z obyvatel zemì, kteøí byli vykoupeni.
4:To jsou ti, kdo neporušili svou èistotu se ženami a zùstali panici. Ti následují Beránka, kamkoli jde. Ti jako
první z lidstva byli vykoupeni Bohu a Beránkovi.
5:Z jejich úst nikdo neuslyšel lež; jsou bez úhony.
6:Tu jsem vidìl jiného andìla, jak letí støedem nebeské klenby, aby zvìstoval vìèné evangelium obyvatelùm
zemì, každé rase, kmeni, jazyku i národu.
7:Volal mocným hlasem: "Bojte se Boha a vzdejte mu èest, nebo nastala hodina jeho soudu; pokleknìte
pøed tím, kdo uèinil nebe, zemi, moøe i prameny vod."
8:Za ním letìl druhý andìl a volal: "Padl, padl veliký Babylón, který opojil všechny národy svým smilstvím a
dal jim pít z poháru hnìvu."
9:Za nimi letìl tøetí andìl a volal mocným hlasem: "Kdo kleká pøed šelmou a pøed její sochou, kdo pøijímá její
cejch na èelo èi na ruku,
10:bude pít víno Božího rozhorlení, které Bùh nalévá neøedìné do èíše svého hnìvu; a bude muèen ohnìm a
sírou pøed svatými andìly a pøed Beránkem.
11:A jeho muka neuhasnou na vìky vìkù a dnem ani nocí nedojde pokoje ten, kdo kleká pøed šelmou a jejím
obrazem a nechal si vtisknout její jméno.
12:Zde se ukáže vytrvalost svatých, kteøí zachovávají Boží pøikázání a vìrnost Ježíši."
13:A slyšel jsem hlas z nebe: "Piš: Od této chvíle jsou blahoslaveni mrtví, kteøí umírají v Pánu. Ano, praví
Duch, a odpoèinou od svých prací, nebo jejich skutky jdou s nimi."
14:A vidìl jsem, hle, bílý oblak, a na oblaku sedí nìkdo jako Syn èlovìka, na hlavì má korunu ze zlata a v
ruce ostrý srp.
15:Vtom další andìl vyšel z chrámu a mocným hlasem zavolal na toho, který sedìl na oblaku: "Pošli svùj srp
a zaèni žeò, protože nastala hodina žnì a úroda zemì dozrála."
16:A ten, který sedìl na oblaku, hodil svùj srp na zem, a zemì byla požata.
17:A další andìl vyšel z nebeského chrámu a také on mìl ostrý srp.
18:A jiný andìl vyšel od oltáøe a ten mìl moc nad ohnìm. Zavolal mocným hlasem na toho, který mìl ostrý
srp: "Pošli svùj ostrý srp a skliï hrozny na vinicích zemì, nebo víno dozrálo."
19:Tu hodil ten andìl svùj srp na zem a sklidil víno zemì a uvrhl je do velikého lisu Božího hnìvu.
20:A v lisu za mìstem byly hrozny stlaèeny a vytékající krev dosahovala až po uzdy koní na vzdálenost sto
šedesát mil.
Kapitola 15 (ZJEVENÍ)
=Sedm andìlù s nádobami pohrom 15,1-8=
1:A vidìl jsem na nebi jiné znamení, veliké a podivuhodné: sedm andìlù, kteøí pøinášejí sedm posledních
pohrom - jimi se dovrší Boží hnìv.
2:Vidìl jsem jakoby jiskøící moøe, planoucí ohnìm, a vidìl jsem ty, kteøí zvítìzili nad dravou šelmou, nesklonili
se pøed jejím obrazem a nenechali se oznaèit èíslicí jejího jména. Stáli na tom jiskøícím moøi, mìli Boží loutny
3:a zpívali píseò Božího služebníka Mojžíše a píseò Beránkovu: "Veliké a podivuhodné jsou tvé èiny, Pane
Bože všemohoucí; spravedlivé a pravdivé jsou tvé cesty, Králi národù.
4:Kdo by se nebál tebe, Pane, a nevzdal slávu tvému jménu, nebo ty jediný jsi Svatý; všechny národy
pøijdou a skloní se pøed tebou, nebo tvé spravedlivé soudy vyšly najevo."
5:Potom jsem vidìl, jak se otevøela svatynì stánku svìdectví v nebi a vyšlo sedm andìlù, pøinášejících sedm
pohrom;
6:byli odìni knìžským rouchem, èistým a záøícím, a kolem prsou mìli zlaté pásy.
7:Jedna ze ètyø bytostí pøed Božím trùnem podala tìm sedmi andìlùm sedm zlatých nádob naplnìných
hnìvem Boha, živého na vìky vìkù.
8:Svatynì byla naplnìna oblakem slávy a moci Boží, takže nikdo nemohl vstoupit do svatynì, dokud se
nedokoná sedmero pohrom, které pøináší tìch sedm andìlù.
Kapitola 16 (ZJEVENÍ)
=Hrùzy sedmi nádob 16,1-21=
1:A slyšel jsem mocný hlas ze svatynì, jak praví sedmi andìlùm: "Jdìte a vylejte tìch sedm nádob Božího
hnìvu na zem!"
2:První andìl šel a vylil svou nádobu na zem: a zlé, zhoubné vøedy padly na lidi oznaèené znamením dravé
šelmy a klekající pøed jejím obrazem.
3:Druhý vylil svou nádobu na moøe: a zmìnilo se v krev jako krev zabitého a všechno živé v moøi zahynulo.
4:Tøetí vylil svou nádobu na øeky a prameny vod: a zmìnily se v krev.
5:Tu jsem slyšel, jak praví andìl, který má moc nad vodami: "Spravedlivý jsi, Bože, svatý, který jsi a kterýs
byl, že jsi vynesl tento rozsudek:
6:tìm, kdo prolili krev svatých a prorokù, dal jsi pít krev; stalo se jim po zásluze!"
7:A od oltáøe jsem slyšel hlas: "Ano, Pane Bože všemohoucí, pravé a spravedlivé jsou tvé soudy."
8:Ètvrtý andìl vylil svou nádobu na slunce: a byla mu dána moc spalovat lidi svou výhní.
9:Lidé hynuli nesmírným žárem a proklínali Boha, který má moc nad takovými pohromami; ale neobrátili se,
aby mu vzdali èest.
10:Pátý andìl vylil svou nádobu na trùn šelmy: a v jejím království nastala tma,
11:lidé se bolestí hryzali do rtù a trýznìni vøedy rouhali se nebeskému Bohu, ale neodvrátili se od svých èinù.
12:Šestý andìl vylil svou nádobu na velikou øeku Eufrat: a její voda vyschla, aby byla pøipravena cesta
králùm od východu slunce.
13:A hle, z úst draka i z úst dravé šelmy a z úst lživého proroka vystoupili tøi neèistí duchové, podobní
ropuchám.
14:Jsou to duchové ïábelští, kteøí èiní zázraèná znamení. Vyšli ke králùm celého svìta, aby je shromáždili k
boji v rozhodující den všemohoucího Boha.
15:"Hle, pøicházím neèekanì jako zlodìj! Blaze tomu, kdo bdí a støeží svùj šat, aby nechodil nahý a nebylo
vidìt jeho nahotu!"
16:Shromáždili ty krále na místo, zvané hebrejsky Harmagedon.
17:Sedmý andìl vylil svou nádobu do ovzduší a z chrámu od trùnu zaznìl mocný hlas: "Stalo se!"
18:A rozpoutaly se blesky, hømìní a burácení, a nastalo hrozné zemìtøesení, jaké nebylo, co je èlovìk na
zemi; tak silné bylo to zemìtøesení.
19:A to veliké mìsto se roztrhlo na tøi èásti a mìsta národù se zøítila. Bùh se rozpomenul na veliký Babylón a
dal mu pít z poháru vína svého trestajícího hnìvu.
20:Všechny ostrovy zmizely, po horách nezùstalo stopy,
21:na lidi padaly z nebe kroupy tìžké jako cent; a lidé proklínali Boha za pohromu krupobití, protože ta
pohroma byla strašná.
Kapitola 17 (ZJEVENÍ)
=Soud nad nevìstkou 17,1-18=
1:Tu pøišel jeden z tìch sedmi andìlù, kteøí mìli sedm nádob, a promluvil ke mnì: "Pojï se mnou, ukážu ti
soud nad velikou nevìstkou, usazenou nad vodami,
2:se kterou se spustili králové svìta a vínem jejího smilství se opíjeli obyvatelé zemì."
3:Andìl mì odvedl ve vytržení ducha na pouš. Tu jsem spatøil ženu sedící na dravé šelmì nachové barvy,
plné rouhavých jmen, o sedmi hlavách a deseti rozích.
4:Ta žena byla odìna purpurem a šarlatem a ozdobena zlatem, drahokamy a perlami; v ruce držela zlatý
pohár, plný ohavností a neèistoty svého smilství,
5:a na èele mìla napsáno jméno - je v nìm tajemství: "Babylón veliký, Matka všeho smilstva a všech
ohavností na zemi."
6:Vidìl jsem tu ženu, zpitou krví svatých a krví Ježíšových svìdkù. Velice jsem užasl, když jsem ji vidìl.
7:Ale andìl mi øekl: "Èemu se divíš? Já ti odhalím tajemství té ženy i té sedmihlavé a desetirohé šelmy, která
ji nese.
8:Ta dravá šelma, kterou jsi vidìl, byla a není; vystoupí ještì z propasti, ale pùjde do záhuby. A užasnou ti
obyvatelé zemì, jejichž jméno není od založení svìta zapsáno v knize života, až uvidí, že ta dravá šelma byla a
není, a zase bude.
9:A pochopí ten, komu je dána moudrost. Sedm hlav je sedm pahorkù, na nichž ta žena sedí, a také sedm
králù:
10:pìt jich padlo, jeden kraluje, jeden ještì nepøišel. Až pøijde, bude smìt zùstat jen nakrátko.
11:A ta dravá šelma, která byla a není, je osmý král, a pøece jeden z tìch sedmi; jde však do záhuby.
12:Deset rohù, které jsi vidìl, je deset králù, kteøí se ještì vlády neujali, ale v jedinou hodinu pøijmou
královskou moc spolu se šelmou.
13:Budou zajedno ve svých úmyslech a svou sílu i moc dají té šelmì.
14:Ti budou bojovat s Beránkem, ale Beránek je pøemùže, protože je Pán pánù a Král králù; ti, kdo jsou s
ním, jsou povolaní a vyvolení a vìrní."
15:A øekl mi: "Vody, které jsi vidìl, nad nimiž ta nevìstka sedí, to jsou národy, davy, rasy a jazyky.
16:A tìch deset rohù, které jsi vidìl, i ta šelma pojmou nevìstku v nenávist, oberou ji o všecko až do naha a
budou rvát její tìlo a spálí ji ohnìm.
17:Nebo Bùh jim vložil do srdce, aby provedli jeho zámìr, øídili se jedním úmyslem a odevzdali šelmì svou
královskou moc, dokud se nedokoná, co Bùh øekl.
18:Ta žena, kterou jsi vidìl, je veliké mìsto, panující nad králi zemì."
Kapitola 18 (ZJEVENÍ)
=Pád Babylóna 18,1-19,5=
1:Potom jsem vidìl jiného andìla, jak s velikou mocí sestupuje z nebe; a zemì byla ozáøena jeho slávou.
2:Zvolal mohutným hlasem: "Padl, padl veliký Babylón a stal se doupìtem démonù, skrýší všech neèistých
duchù a každého zlovìstného a nenávidìného ptáka;
3:nebo vínem Božího hnìvu pro smilství té nevìstky byly opojeny všecky národy, králové svìta s ní smilnili a
bohatí kupci zemì bohatli z její rozmaøilosti a pøepychu."
4:A slyšel jsem jiný hlas z nebe: "Vyjdi, lide mùj, z toho mìsta, nemìjte úèast na jeho høíších, aby vás nestihly
jeho pohromy.
5:Nebo jeho høíchy se navršily až k nebi a Bùh nezapomnìl na jeho viny.
6:Odplate po zásluze té nevìstce, dvojnásob jí odplate za její èiny! V poháru, který pøipravovala, pøipravte
pro ni dvojnásob;
7:kolik si užila slávy a hýøení, tolik jí dejte teï trýznì a žalu. Protože si namlouvá: Trùním jako královna,
vdovou nejsem a neokusím smutku 8:proto v jediném dni dopadnou na ni pohromy: smrt i žal a hlad, a bude znièena ohnìm. Nebo mocný je
Hospodin, Bùh, který ji odsoudil."
9:Pak budou naøíkat nad ní a bìdovat králové svìta, kteøí s ní smilnili a hýøili, až uvidí dým hoøícího mìsta;
10:z hrùzy nad jeho zkázou neodváží se pøiblížit a budou naøíkat: "Bìda, bìda, ty veliký Babylóne, mìsto tak
mocné, jak v jedinou hodinu byl nad tebou vykonán soud!"
11:A bohatí kupci zemì naøíkají a bìdují nad ním, protože už nikdo nekoupí jejich zboží:
12:náklady zlata a støíbra, drahokamù a perel, kmentu a purpuru, hedvábí a šarlatu, cedrového døeva a
pøedmìtù ze slonoviny a pøedmìtù ze vzácných døev, náklady mìdi, železa a mramoru,
13:skoøice a indického koøení, voòavek, mastí a vykuøovadel, vína a oleje, mouky a obilí, dobytèat a ovcí,
koní a vozù a otrokù a zajatcù.
14:Plody, které jsi dychtivì sklízelo, jsou pryè, všechen lesk a nádhera zašly a není po nich památky.
15:Kupci, kteøí s tím vším obchodovali a z toho mìsta bohatli, z hrùzy nad jeho zkázou neodváží se pøiblížit a
budou plakat a naøíkat:
16:"Bìda, bìda, tak veliké mìsto, které se oblékalo do kmentu, purpuru a šarlatu, které se zdobilo zlatem,
drahokamy a perlami 17:a v jedinou hodinu je znièeno takové bohatství!" A všichni velitelé lodí, dopravci zboží, námoøníci a kdokoli
se živí plavbou, neodváží se pøiblížit
18:a budou volat, až uvidí dým toho hoøícího mìsta: "Co se mohlo rovnat tomu velikému mìstu!"
19:A sypou si prach na hlavu a v pláèi a náøku køièí: "Bìda, bìda, tak veliké mìsto, na jehož blahobytu
zbohatli všichni majitelé námoøních lodí - a v jedinou hodinu bylo zpustošeno!"
20:Raduj se, nebe a svatí, apoštolové i proroci, protože Bùh vynesl nad tím mìstem rozsudek, jaký ono
vyneslo nad vámi.
21:A jeden silný andìl pozvedl balvan, tìžký jako mlýnský kámen, vrhl jej do moøe a zvolal: "Tak rázem bude
svržen Babylón, to veliké mìsto, a nebude po nìm ani památky.
22:Nikdy už v tobì nezazní hudba, neozve se harfa, p횝ala ani trubka, nikdy už v tobì nebude øemeslník ani
umìlec, nikdo už v tobì neuslyší zvuk mlýnù,
23:nikdy už v tobì nezasvitne svìtlo lampy, nikdo už v tobì nezaslechne hlas ženicha a nevìsty. Tvoji
obchodníci vládli svìtem a tvé èarovné nápoje mámily celé národy;
24:ve tvých zdech tekla krev prorokù a svatých a všech zavraždìných na zemi."
Kapitola 19 (ZJEVENÍ)
1:Potom jsem slyšel mocný hlas jakoby obrovského zástupu na nebi: "Haleluja! Spasení, sláva i moc patøí
Bohu našemu,
2:protože pravé a spravedlivé jsou jeho soudy! Vždy odsoudil tu velikou nevìstku, která pøivedla zemi do
záhuby svým smilstvím, spravedlivì ji potrestal za krev svých služebníkù, která lpí na jejích rukou."
3:A znovu volali: "Haleluja! Na vìky vìkù vystupuje dým z toho hoøícího mìsta."
4:Tehdy tìch ètyøiadvacet starcù spolu se ètyømi bytostmi padlo na kolena; klanìli se pøed Bohem sedícím na
trùnu a volali: "Amen, haleluja."
5:A od trùnu zaznìl hlas: "Zpívejte Bohu našemu všichni jeho služebníci, kteøí se ho bojíte, malí i velicí."
=Pozvání k svatbì Beránkovì 19,6-10=
6:A slyšel jsem zpìv jakoby ohromného zástupu, jako hukot množství vod a jako dunìní hromu: "Haleluja,
ujal se vlády Pán Bùh náš všemohoucí.
7:Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu; pøišel den svatby Beránkovy, jeho cho se pøipravila
8:a byl jí dán záøivì èistý kment, aby se jím odìla." Tím kmentem jsou spravedlivé skutky svatých.
9:Tehdy mi øekl: "Piš: Blaze tìm, kdo jsou pozváni na svatbu Beránkovu." A øekl mi: "Toto jsou pravá slova
Boží."
10:Tu jsem padl na kolena k jeho nohám. Ale on mi øekl: "Støez se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvoji
bratøí, kteøí vydávají svìdectví Ježíšovi. Pøed Bohem poklekni!" Kdo vydává svìdectví Ježíšovi, má ducha
proroctví.
=Kristovo vítìzství nad antikristem 19,11-21=
11:A vidìl jsem nebesa otevøená, a hle, bílý kùò, a na nìm sedìl ten, který má jméno Vìrný a Pravý, nebo
soudí a bojuje spravedlivì.
12:Jeho oèi plamen ohnì a na hlavì množství královských korun; jeho jméno je napsáno a nezná je nikdo
než on sám.
13:Má na sobì pl᚝ zbrocený krví a jeho jméno je Slovo Boží.
14:Za ním nebeská vojska na bílých koních, obleèená do bìlostného èistého kmentu.
15:Z jeho úst vychází ostrý meè, aby jím pobíjel národy; bude je pást železnou berlou. On bude tlaèit lis plný
vína trestajícího hnìvu Boha všemohoucího.
16:Na plášti a na boku má napsáno jméno: Král králù a Pán pánù.
17:A vidìl jsem jednoho andìla, jak stojí na slunci a volá mocným hlasem na všechny ptáky letící støedem
nebes: "Pojïte, slétnìte se k veliké hostinì Boží!
18:Budete se sytit tìly králù a vojevùdcù a bojovníkù a koní i jezdcù; tìly všech, pánù i otrokù, slabých i
mocných."
19:A vidìl jsem dravou šelmu a krále zemì i jejich vojska shromáždìná, aby vytrhli do boje proti jezdci a proti
jeho vojsku.
20:Ale šelma byla zajata a s ní i falešný prorok, který k její cti èinil zázraèná znamení a svedl jimi ty, kdo pøijali
cejch šelmy a klekali pøed jejím obrazem. Za živa byli šelma a její prorok hozeni do ohnivého jezera hoøícího
sírou.
21:Ostatní byli pobiti meèem vycházejícím z úst jezdce. A všichni ptáci se nasytili jejich tìly.
Kapitola 20 (ZJEVENÍ)
=Spoutání satana a tisíciletá øíše 20,1-6=
1:Tu jsem vidìl, jak z nebe sestupuje andìl, který má v ruce klíè od propasti a veliký øetìz.
2:Zmocnil se draka, toho dávného hada, toho ïábla a satana,
3:na tisíc let jej spoutal, uvrhl do propasti, uzamkl ji a zapeèetil, aby již nemohl klamat národy, dokud se
nedovrší tìch tisíc let. Potom musí být ještì na krátký èas propuštìn.
4:Vidìl jsem trùny a na nich usedli ti, jimž byl svìøen soud. Spatøil jsem také ty, kdo byli sati pro svìdectví
Ježíšovo a pro slovo Boží, protože nepoklekli pøed dravou šelmou ani jejím obrazem a nepøijali její znamení na
èelo ani na ruku. Nyní povstali k životu a ujali se vlády s Kristem na tisíc let. 5:Ostatní mrtví však nepovstanou k životu, dokud se tìch tisíc let nedovrší. 6:To je první vzkøíšení. Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkøíšení! Nad tìmi druhá smrt nemá
moci, nýbrž Bùh a Kristus je uèiní svými knìžími a budou s ním kralovat po tisíc let.
=Koneèné vítìzství a soud 20,7-15=
7:Až se dovrší tisíc let, bude satan propuštìn ze svého žaláøe
8:a vyjde, aby oklamal národy ve všech ètyøech úhlech svìta, Góga i Magóga. Shromáždí je k boji a bude jich
jako písku v moøi.
9:Vidìl jsem, jak vystoupili po celé šíøi zemì a obklíèili tábor svatých a mìsto, které miluje Bùh. Ale sestoupil
oheò z nebe a pohltil je.
10:Jejich svùdce ïábel byl uvržen do jezera, kde hoøí síra a kde je již dravá šelma i falešný prorok. A budou
trýznìni dnem i nocí na vìky vìkù.
11:A vidìl jsem veliký bìlostný trùn a toho, kdo na nìm sedìl; pøed jeho pohledem zmizela zemì i nebe a už
pro nì nebylo místa.
12:Vidìl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak stojí pøed trùnem, a byly otevøeny knihy. Ještì jedna kniha byla
otevøena, kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých èinù zapsaných v tìch knihách.
13:Moøe vydalo své mrtvé, i smrt a její øíše vydaly své mrtvé, a všichni byli souzeni podle svých èinù.
14:Pak smrt i její øíše byly uvrženy do hoøícího jezera. To je druhá smrt: hoøící jezero.
15:A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hoøícího jezera.
Kapitola 21 (ZJEVENÍ)
=Nové nebe a nová zemì 21,1-22,5=
1:A vidìl jsem nové nebe a novou zemi, nebo první nebe a první zemì pominuly a moøe již vùbec nebylo.
2:A vidìl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté mìsto, nový Jeruzalém, krásný jako nevìsta ozdobená pro
svého ženicha.
3:A slyšel jsem veliký hlas od trùnu: "Hle, pøíbytek Boží uprostøed lidí, Bùh bude pøebývat mezi nimi a oni
budou jeho lid; on sám, jejich Bùh, bude s nimi,
4:a setøe jim každou slzu s oèí. A smrti již nebude, ani žalu ani náøku ani bolesti už nebude - nebo co bylo,
pominulo."
5:Ten, který sedìl na trùnu, øekl: "Hle, všecko tvoøím nové." A øekl: "Napiš: Tato slova jsou vìrná a pravá."
6:A dodal: "Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, poèátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z
pramene vody živé.
7:Kdo zvítìzí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem.
8:Avšak zbabìlci, nevìrní, neèistí, vrahové, cizoložníci, zaklínaèi, modláøi a všichni lháøi najdou svùj údìl v
jezeøe, kde hoøí oheò a síra. To je ta druhá smrt."
9:A pøistoupil jeden ze sedmi andìlù, kteøí mìli tìch sedm nádob a v nich pøipraveno sedm posledních
pohrom, a øekl mi: "Pojï, ukážu ti nevìstu, cho Beránkovu."
10:Ve vytržení ducha mì vyvedl na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté mìsto Jeruzalém, jak sestupuje
z nebe od Boha,
11:záøící Boží slávou; jeho jas jako nejdražší drahokam a jako prùzraèný køišál.
12:Mìsto mìlo mohutné a vysoké hradby, dvanáct bran støežených dvanácti andìly a na branách napsaná
jména dvanácti pokolení synù Izraele.
13:Tøi brány byly na východ, tøi brány na sever, tøi brány na jih a tøi brány na západ.
14:A hradby mìsta byly postaveny na dvanácti základních kamenech a na nich bylo dvanáct jmen dvanácti
apoštolù Beránkových.
15:Ten, který se mnou mluvil, mìl zlatou míru, aby zmìøil mìsto i jeho brány a hradby.
16:Mìsto je vystaveno do ètverce: jeho délka je stejná jako šíøka. Zmìøil to mìsto, a bylo to dvanáct tisíc
mìr. Jeho délka, šíøka i výška jsou stejné.
17:Zmìøil i hradbu, a bylo to sto ètyøicet ètyøi loket lidskou mírou, kterou použil andìl.
18:Hradby jsou postaveny z jaspisu a mìsto je z ryzího zlata, záøícího jako køišál.
19:Základy hradeb toho mìsta jsou samý drahokam: první základní kámen je jaspis, druhý safír, tøetí
chalcedon, ètvrtý smaragd,
20:pátý sardonyx, šestý karneol, sedmý chrysolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chrysopras, jedenáctý
hyacint a dvanáctý ametyst.
21:A dvanáct bran je z dvanácti perel, každá z jediné perly. A námìstí toho mìsta je z ryzího zlata jako z
prùzraèného køišálu.
22:Avšak chrám jsem v nìm nespatøil: Jeho chrámem je Pán Bùh všemohoucí a Beránek.
23:To mìsto nepotøebuje ani slunce ani mìsíc, aby mìlo svìtlo: záøí nad ním sláva Boží a jeho svìtlem je
Beránek.
24:Národy budou žít v jeho svìtle; králové svìta mu odevzdají svou slávu.
25:Jeho brány zùstanou otevøeny, protože stále trvá den, a noci tam už nebude.
26:V nìm se shromáždí sláva i èest národù.
27:A nevstoupí tam nic nesvatého ani ten, kdo se rouhá a lže, nýbrž jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkovì
knize života.
Kapitola 22 (ZJEVENÍ)
1:A ukázal mi øeku živé vody, èiré jako køišál, která vyvìrala u trùnu Božího a Beránkova.
2:Uprostøed mìsta na námìstí, z obou stran øeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka;
každý mìsíc dozrává na nìm ovoce a jeho listí má léèivou moc pro všechny národy.
3:A nebude tam nic proklatého. Bude tam trùn Boží a Beránkùv; jeho služebníci mu budou sloužit,
4:budou hledìt na jeho tváø a na èele ponesou jeho jméno.
5:Noci tam již nebude a nebudou potøebovat svìtlo lampy ani svìtlo slunce, nebo Pán Bùh bude jejich
svìtlem a budou s ním kralovat na vìky vìkù.
=Závìreèná slova 22,6-21=
6:A øekl mi: "Tato slova jsou vìrná a pravá; Pán, Bùh dávající Ducha prorokùm, poslal svého andìla, aby
oznámil svým služebníkùm, co se má brzo stát:
7:Hle, pøijdu brzo. Blaze tomu, kdo se drží proroctví této knihy."
8:To jsem slyšel a vidìl já, Jan. A když jsem to uslyšel a spatøil, padl jsem na kolena k nohám andìla, který
mi to oznamoval.
9:Ale on mi øekl: "Støez se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratøí proroci a ti, kdo se drží slov této
knihy. Pøed Bohem poklekni!"
10:A øekl mi: "Nezapeèeuj knihu se slovy tohoto proroctví: èas je blízko.
11:Kdo køivdí, a køivdí dál, kdo je pošpinìn, a zùstane ve špínì - kdo je spravedlivý, a zùstane spravedlivý,
kdo je svatý, a setrvá ve svatosti.
12:Hle, pøijdu brzo, a má odplata se mnou; odplatím každému podle toho, jak jednal.
13:Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, poèátek i konec.
14:Blaze tìm, kdo si vyprali roucha, a tak mají pøístup ke stromu života i do bran mìsta.
15:Venku zùstanou neèistí, zaklínaèi, smilníci, vrahové, modláøi - každý, kdo si libuje ve lži.
16:Já, Ježíš, posílám svého posla, aby vám to dosvìdèil po všech církvích. Já jsem potomek z rodu
Davidova, jasná hvìzda jitøní."
17:A Duch i nevìsta praví: "Pøijï!" A kdokoli to slyší, a øekne: "Pøijï!" Kdo žízní, a pøistoupí; kdo touží, a
zadarmo nabere vody života.
18:Já dosvìdèuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim nìco pøidá, tomu pøidá Bùh ran
popsaných v této knize.
19:A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bùh odejme podíl na stromu života a místo ve
svatém mìstì, jak se o nich píše v této knize.
20:Ten, od nìhož je to svìdectví, praví: "Ano, pøijdu brzo." Amen, pøijï, Pane Ježíši!
21:Milost Pána Ježíše se všemi.