vidíš mě

Krásný den
Na motivy staré ruské anekdoty.
Osoby
Bogdan Arťuchin
Nikita Lebeděvov
marshal Remizov
Jednoduché kulisy. Ruská tajga. Křoví na planině.
Na scénu přicházejí dva muži. Hraje ruská hudba.
Bogdan Arťuchin vyprsený, sebevědomá chůze . Nikito Lebeděvove, co tak pohasle?
Tebe stále něco trápí! Nemáš radost ze života? Ale to je třeba, to je třeba mít z něj radost!
zatřese jím Jen se zaraduj, vždyť je krásný den!
Nikita Lebeděvov Krásný den, krásný den, co je na něm krásného? Zíma je a k jídlu není
nic! Co tebe tak rozveselilo?
Bogdan Arťuchin naoko lhostejně . Já bych ti to rád povyprávěl, ale ty bys mi to beztak
neuvěřil... posadí se
Nikita Lebeděvov začne sbírat dřevo na oheň . Však to není pravda, z čeho ty mě
osočuješ, hořím zájmem, vyprávěj prosím, Bogdane Arťuchine!
Bogdan Arťuchin vyskočí a znovu se vyprsí . Nikito Lebeděvove, nemusíš tomu věřit,
můžeš se mi smát, pravda však je, že jsem včera povečeřel s marshalem Remizovem!
Tma, ruská hudba, herci odchází ze scény, ta se nemění.
Na scénu přijíždí marshal Remizov na koni, za opaskem má šavli. Naproti přichází Bogdan
Arťuchin.
Bogdan Arťuchin smeká . Dobré odpoledne, marshale Remizove! pokračuje v chůzi
marshal Remizov jede na koni, když ho Bogdan pozdraví, prudce se zastaví a ohlédne s
za ním . Tobě také, mužiku! Jaké je tvé jméno? pohrdavě se zasměje
Bogdan Arťuchin překvapeně . Říkají mi Bogdan Arťuchin.
marshal Remizov vytáhne meč a prohlíží si ho . Bogdane Arťuchine, máme to ale krásný
den, moc krásný. A ty se vůbec neraduješ! To ti říkám, však ty se budeš radovat! Vidíš ten
meč?
Bogdan Arťuchin Vidím.
marshal Remizov A vidíš, že sedím na koni?
Bogdan Arťuchin nechápavě . Vidím, marshale Remizove, samozřejmě vidím!
marshal Remizov ukáže mečem na Bogdana . Máš štěstí, mohl bych ti setnout hlavu,
ale já to neudělám. Proto jsem se dnes ráno neprobudil do tohoto půvabného dne. Sedím na
koni, to vidíš, mám šavli, to taky vidíš, musíš mne tedy poslouchat. Vše, co řeknu, vykonat!
Rozumíš, mužiku?
Bogdan Arťuchin vystrašeně . Rozumím a vykonám, marshale Remizove.
marshal Remizov zasměje se . Bogdane Arťuchine, kalhoty máš celé špinavé, copak to
se sluší? V tak krásný den? Hned si je ke kolenům stáhni. pokyne mečem
Bogdan Arťuchin vzdorovitě . No to snad, marshale... pohlédne na meč a stáhne si
kalhoty
marshal Remizov Pamatuj, mužiku Arťuchine, mám koně a meč, to je síla a té se
neodporuje, musíš mne poslouchat! Teď si i svoje spodky sundej.
Bogdan si bez řečí sundá spodky, pohled stále upřený na meč.
A teď běž za křoví a vykonej, co máš vykonat.
Bogdan se podívá na Remizova s nevěřícným výrazem.
Slyšels dobře! A tvař se vesele!
Bogdan odchází za keř a čupá si, nejde vidět.
Bogdane Arťuchine! Konáš, co máš konat?
Bogdan Arťuchin Konám, samozřejmě konám!
marshal Remizov popojíždí na koni sem a tam . Kůň a meč, mysli na to, musíš
poslouchat! Tak co? Vykonals?
Bogdan souhlasně zamručí
Tak teď, Bogdane Arťuchine, svoji práci rychle sněz!
Marshal seskočí z koně a běží se podívat ke kři.
Nakoukne a začne se smát, z rukou mu vypadne šavle.
Ze křoví vybíhá Bogdan, bere meč a nasedá na koně.
Bogdan Arťuchin Marshale Remizove! Jen se směj! Vidíš tu šavli?
marshal Remizov . vystrašeně Vidím.
Bogdan Arťuchin A vidíš, že sedím na koni?
marshal Remizov naštvaně . Vidím, mužiku, samozřejmě že vidím!
Bogdan Arťuchin Máš štěstí, marshale, setnul bych ti hlavu za to ponížení, mám ale
lepší nápad! Kůň a meč, musíš poslouchat, to víš sám nejlépe. Sundej si kalhoty!
marshal si naštvaně sundá kalhoty
Teď jsou na řadě spodky, tak nečekej! A usměj se přece, vždyť je to
požehnaný den, sám si to říkal.
marshal si sundá spodky
Nemůžeš mi odporovat, mám meč a koně, nezbývá, než jít za keř a
vykonat, co máš vykonat!
marshal si dřepne za keř
Dobrou chuť, marshale Remizove!
Bogdan i s koněm přijede ke křoví, nakoukne a začne se hurónsky smát.
Tma, ruská hudba, na scéně přibývá ohniště. U něj sedí Nikita Lebeděvov se zhrozeným
výzarem, oči upřené do publika a Bogdan Arťuchin.
Nikita zapálí sirku.
Bogdan Arťuchin vstane a vyprsí se . A tak jsme spolu povečeřeli! sfoukne sirku
Tma, ruská hudba.Konec