pdf 1,7 MB

Historické interiéry a historick˘ textil chotkovského
z á m k u v e Ve l t r u s í c h
Pfiíspûvek ke studiu interiéru 18. století
Eva LUKÁ·OVÁ
Roku 1776 sepsal chotkovsk˘ úfiedník Jan KfiíÏek vlastní rukou Inventáfi k mobíliím a zafiízením nacházejícím se na zámku Ostrov. Tento podrobn˘ soupis, opatfien˘ ozdobnou úvodní
stránkou dekorovanou kvûtinov˘mi motivy, je nejstar‰ím dosud znám˘m pramenem o celkové
podobû interiérÛ zámku ve Veltrusích.1 V uvedeném roce 1776 byl v˘znamn˘ majitel jevinûveského panství a zakladatel chotkovského fideikomisu hrabû Rudolf Chotek jiÏ pût let mrtev. Jeho majetek spravovala doÏivotní uÏivatelka svûfienství Rudolfova manÏelka hrabûnka
Aloisie Stephanie, rozená Kinská. Podle fideikomisní smlouvy z roku 1770 byl prvním dûdicem Rudolfa Chotka, kter˘ sám nemûl muÏské potomky, ustanoven jeho synovec, syn jeho
star‰ího bratra Jana Karla, Jan Nepomuk Rudolf Chotek. Tomu také bylo svûfienství v roce
1786, po smrti hrabûnky Aloisie, v Deskách zemsk˘ch potvrzeno.
RudolfÛv otec Václav Antonín Chotek, pozdûj‰í císafisk˘ rada a místodrÏící âeského království, byl od sv˘ch 35 let vdovcem. Marie Terezie ze SchleidlerÛ, s níÏ se jako jedin˘ Ïijící potomek starého ãeského rodu ChotkÛ roku 1698 oÏenil, pfiinesla do manÏelství znaãn˘ nemovit˘
majetek. Zajistila také pokraãování rodu, neboÈ do roku 1709, kdy zemfiela po porodu, pfiivedla na svût sedm dûtí, z nichÏ pût se doãkalo dospûlosti. Václav Antonín dokonãil v˘stavbu veltruského zámku Ostrov na vyÏenûném panství kolem roku 1712.2 Vûnoval se státní sluÏbû,
podruhé se jiÏ neoÏenil a své dûti svûfiil do péãe internátních v˘chovn˘ch institucí.
Dcera Marie Anna byla dána na vychování do klá‰tera vor‰ilek v Metách, kde pozdûji
vstoupila do fiádu, o mlad‰í Terezii je známo, Ïe vstoupila roku 1728 do klá‰tera benediktinek u sv. Jifií na PraÏském hradû. Nejstar‰í syn Václav byl z otcova rozhodnutí poslán na vychování do ‰lechtické akademie v PafiíÏi a spolu s ním se na akademii zanedlouho ocitl i nejmlad‰í syn Rudolf. Ze zachované korespondence Václava Antonína s jeho dûtmi víme, Ïe
oba mladíci mûli své osobní preceptory, ktefií otce prÛbûÏnû informovali o postupujících pokrocích ve vzdûlání i o finanãních záleÏitostech jeho synÛ na l’Academie du Roy.3
Star‰í Václav se stal po dokonãení akademie pfiíslu‰níkem pluku Diesbach. Pfii cestû
s plukem na jih Itálie v roce 1725 v Messinû na Sicílii onemocnûl horeãnat˘m katarem
a zemfiel náhle, dfiíve neÏ si staãil vybrat nevûstu, kterou mu jiÏ za jeho zimních pobytÛ ve
Vídni zaãaly bûhem spoleãenské sezony dámy z pfiíbuzenstva vyhledávat.
Rudolf po absolvování pafiíÏské akademie studoval na PraÏské univerzitû, v únoru roku
1724 zde mûl vefiejnou disputaci. Podle dopisÛ adresovan˘ch otci se bezprostfiednû po vystoupení na univerzitû odebral na cesty. Pfies Schwezingen a Bamberg odcestoval do Leidenu, kde pob˘val minimálnû do konce roku 1724 a vzdûlával se zde v oboru svûtového obchodu. Dal‰í dochované dopisy opût z Leidenu jsou datovány od února roku 1728 a podle
nich se Rudolf na koleji v Leidenu úãastnil lekcí ze základÛ práva a z historie. Po ukonãení lekcí se vydal na cestu do Anglie, kterou jiÏ bûhem studií plánoval. V ãervnu se pfieplavil se sv˘mi spoleãníky pfies kanál, dostal se do Lond˘na a posléze byl díky získan˘m doporuãením pfiijat královskou rodinou v Hamptoncour tu. KdyÏ se vrátil na kontinent,
pob˘val v Bruselu, Lunéville, v PafiíÏi, dvakrát byl pozván do Versailles, a poté se pfies Lyon vydal na cestu do Itálie, kde nav‰tívil mimo jiné Turín, Milán, Janov, Neapol, ¤ím, Florencii a Luccu.4
Po návratu z cest nastoupil Rudolf Chotek úfiednickou dráhu na královském místodrÏitelství v Praze a dále pokraãoval v úspû‰né kariéfie pfii vídeÀském dvofie, zejména ve sluÏbách
Franti‰ka Lotrinského a posléze císafiovny Marie Terezie, kde uplatnil své diplomatické nadání v dobû válek o dûdictví rakouské a ekonomické znalosti pfii správû nûkter˘ch dûdiãn˘ch
zemí monarchie. Nûkolik let strávil jako zplnomocnûnec pfii bavorském dvofie, mimo jiné povûfien˘ vyjednáváním míru s Bavorskem a jednáním o volbû budoucího fiímského císafie, jíÏ se
pak jako komisafi roku 1745 ve Frankfurtu úãastnil. Roku 1749 byl povolán císafiovnou zpût
do Vídnû, poté pÛsobil jako prezident finanãní komory a fieditel obchodu v dûdiãn˘ch zemích.
126
1 SOA Praha, fond Velkostatek Veltrusy, kart. 59, inv. ã. 204, Inventarium Über die Beym Inßler Schlosß Befündliche Mobilien und
Geräthschafften... Verfast im Jahr 1776 von mir Johann KrÏiÏeck.
2 Pavel ZAHRADNÍK: O vzniku zámku ve Veltrusích, in: PrÛzkumy
památek 8, 2001, ã. 2, s. 85–95.
3 SOA Praha, RA Chotek, kart. 24, Korespondence Václava Chotka
se syny Václavem, Janem Karlem a Rudolfem a dcerami Marií Annou a Terezií a dal‰ími.
4 TamtéÏ. Pfii pobytu v Lyonu Rudolf nav‰tívil i manufaktury na v˘robu zlat˘ch a stfiíbrn˘ch látek. „Nous avons presque vue toutes
Les fabriques d’ici et Les maneuvres des etoffes d’ore et d’argent...“, pí‰e otci v dopise z Lyonu, z 22. bfiezna 1730.
Obr. 1. Rozvrh poplatkÛ za studium a sluÏby Monsieura de Lampré, kter˘ byl na pafiíÏské Královské akademii preceptorem Rudolfa
Chotka. Nedatovan˘ list pochází z období pfiibliÏnû mezi lety
1716–1719. (SOA Praha, RA Chotek, kart. 24)
Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 2 /
M AT E R I Á L I E , S T U D I E – I . â Á S T | E v a L U K Á · O VÁ / H i s t o r i c k é i n t e r i é r y a h i s t o r i c k ˘ t e x t i l c h o t k o v s k é h o z á m k u v e Ve l t r u s í c h
Roku 1760 se stal nejvy‰‰ím kancléfiem. Za své sluÏby obdrÏel jako první z rodu ¤ád zlatého rouna (1759) a dûdiãn˘ úfiad vrchního komofiího nad stfiíbrem (1770).
Ve vysok˘ch státních sluÏbách pÛsobil i dal‰í RudolfÛv star‰í bratr Jan Karel Chotek, kter˘
od sv˘ch ‰estnácti let vyrÛstal na dvofie Karla VI. Doplnil si vzdûlání na PraÏské univerzitû,
kde mûl vefiejnou disputaci v roce 1726, a svou kariéru zahájil ve Slezsku, kde byl vrchním
radou do roku 1742. Poté pÛsobil v Horní Falci a jako vojensk˘ komisafi v Itálii, kde se roku
1746 zaslouÏil o dobytí Janova. Od roku 1753 stál v ãele ãesko-rakouské dvorní kanceláfie
jako její kancléfi. Za zásluhy obdrÏel mimo jiné velkokfiíÏ ¤ádu sv. ·tûpána (roku 1765) a dûdiãn˘ úfiad vrchního dvefiníka v Horních a Dolních Rakousích (roku 1755 a 1765).5
Je‰tû za Ïivota Václava Antonína Chotka se oba bratfii porovnali o rodové dûdictví. Star‰ímu
Janu Karlovi pfiipadl v roce 1739, tedy rok pfied jeho svatbou s hrabûnkou Marií Terezií, rozenou Kotulínskou z Kotulína, ovdovûlou z Hautois, jako otcovsk˘ podíl pÛvodní chotkovsk˘
majetek Bûlu‰ice a pozdûji koupen˘ Skr‰ín. Jan Karel dále pfiikoupil Kozly a v roce 1764
panství Nové Dvory u Kutné Hory. Rudolfovi bylo urãeno panství jevinûveské s deseti vesnicemi, které nabyl rovnûÏ je‰tû za otcova Ïivota, a to jiÏ v roce 1735.6 Mezi lety 1736–1737 se
oÏenil s hrabûnkou Aloisií Stephanií, rozenou Kinskou, vdovou po hrabûti Norbertu Franti‰ku
Václavovi z Vrbna. Aloisie Stephanie byla poruãnicí svého jediného nezletilého dítûte z prvního
manÏelství, syna Eugena Václava, pro nûhoÏ aÏ do jeho plnoletosti zároveÀ spravovala vrbenské statky Komárov a Hofiovice. Na rodovém panství, které Rudolf od poãátku 50. let 18. století roz‰ifioval o dal‰í pfiikoupené vesnice, byl sídlem rodiny zámek ve Veltrusích.
Zámek zvan˘ Ostrov (Inßel), vystavûn˘ na jevinûveském panství poblíÏ toku fieky Vltavy Rudolfov˘m otcem Václavem Antonínem Chotkem, obklopovala francouzská zahrada a pravdûpodobnû i potager. Okolí bylo zkrá‰leno alejemi a charakter ostrova vytváfielo rameno Vltavy, které obtékalo areál z jiÏní strany zámku. Interiéry byly vyzdobeny ‰tuky a malbami, dekorovány byly
stropy a stûny piana nobile i saly terreny v pfiízemí, byla osazována zrcadla, zmiÀována je i mramorová dlaÏba pro sál. Tûchto nûkolik údajÛ o podobû interiérÛ za Václava Antonína podávají jeho osobní zápisky, které byly nedávno studovány v souvislosti s pfiipsáním autorství návrhu veltruského zámku Giovannimu Alliprandimu.7 O movitém vybavení se zachovala zpráva, Ïe Václav
Antonín roku 1706 zakoupil dva historické obrazy a dva dal‰í, ov‰em pro blíÏe neurãené sídlo.8
Na plánu ke stavbû veltruského zámku, uloÏeném v jindfiichohradeckém archivu, je schematick˘ náãrtek loÏe, kter˘m chtûl architekt naznaãit umístûní loÏnice a na pÛdorysu i pfiímo umístûní loÏe v interiéru. Náãrtek zachycuje na svou dobu ponûkud archaick˘ typ postele s nebesy,
s baldach˘nem strohého kupolovitého typu ozdoben˘m jedinou ozdobnou makovicí uprostfied.9
Do 70. let 18. století byl zámek Ostrov roz‰ífien, a to prodlouÏením v‰ech ãtyfi os centrální
budovy tvaru kfiíÏe na více neÏ dvojnásobek délky. Boãní budovy mûly nové mansardové podlaÏí zvané mezipatro a byly spojeny s hlavní budovou zfiejmû ochozy s boãními bránami. Také
vnitfiní zafiízení interiérÛ doznalo mnoha zmûn ve srovnání s pÛvodní podobou, kterou jim dal
Václav Antonín Chotek. V˘znamn˘m impulsem k úpravám byl RudolfÛv sÀatek. Na fiadû míst
v zámku se setkáváme s alianãními erby ChotkÛ a Kinsk˘ch. Jsou jimi ozdobeny kovové ãásti
nûkolika kamen z modrobílé fajánse klasick˘ch barokních tvarÛ, alianãní znak je také umístûn
nad hlavním vchodem do sálu zámku z venkovního schodi‰tû, kartu‰e pro alianãní znak se zachovaly i nad alkovnou jedné z loÏnic. Zámecké místnosti byly postupnû upravovány pod vlivem rokokového dekoraãního stylu. Podnûtem k nûkter˘m úpravám mohla b˘t i náv‰tûva panovnice, která se uskuteãnila v souvislosti s Velk˘m trhem tovarÛ Království ãeského, kter˘
Rudolf Chotek uspofiádal na veltruském zámku 30.–31. 8. 1754. I poté byly interiéry zámku
dále doplÀovány, po obdrÏení ¤ádu zlatého rouna v roce 1759 vznikl reprezentaãní ChotkÛv
portrét v fiádovém rouchu umístûn˘ do hlavního sálu a pravdûpodobnû jako pandán i portrét
otce Václava Antonína, kter˘ byl realizován zfiejmû posmrtnû, ãi byl po jeho úmrtí dokonãen.10
V 60. letech na v˘zdobû interiéru zámku pracoval také malífi fresek Josef Pichler.
S v˘jimkou monumentálního velkého sálu, jenÏ po umístûní portrétÛ nabyl podoby sálu
pfiedkÛ, a sálu s portréty císafiovny Marie Terezie, jejího manÏela a dûtí z dílny Martina Meytense, mûly mnohé prostory piana nobile spí‰e intimní charakter. I po roz‰ífiení splÀoval zámek poÏadavek architektonick˘ch zásad, ‰ífien˘ch od druhé poloviny 17. století z Francie
a platn˘ch i pro století 18., kdy na obytné reprezentaãní prostory loÏnic navazovaly intimní kabinety a pfiípadnû dal‰í místnosti a spoleãnû utváfiely apartmány. V 18. století se zaãaly do
obliby dostávat apartmány s loÏnicemi, jejichÏ charakter byl o nûco více privátní a rozmûry ko-
Obr. 2. Plán veltruského zámku z jindfiichohradeckého archivu.
Detail fiezu stavbou, na nûmÏ je zobrazen náãrtek loÏe s nebesy v jedné z loÏnic s alkovnou. (Fotoarchiv NPÚ – ÚP)
5 Josef LEDR: Hrabata Chotkové z Chotkova a Vojnína, Kutná Hora
1886.
6 DZV 201, lit. B 8, in: L. LANCINGER: Veltrusy, SZ, Stavebnû-historick˘ prÛzkum. K v˘‰e uvedenému dûdûní fideikomisu Janem Rudolfem Chotkem viz pfiímo DZV 456, lit. C25-D3 a DZV 486, lit.
B16–17. Sommerova Topografie uvádí, na rozdíl od Schallera,
chybn˘ údaj.
7 P. ZAHRADNÍK, cit. v pozn. 2. Napfiíklad pokoje mûly b˘t vybaveny kamny „jako v paláci Pfiehofiovsk˘ch“ a „jako v praÏském ãerveném pokoji“, Alliprandi byl povûfien navrhnout dvefie a krb „jako
u Pfiehofiovsk˘ch“ a pohovku „jako v Hofiínû“.
8 TamtéÏ. Lze ov‰em pfiedpokládat, Ïe barokní obrazárna na Veltrusích zaãala vznikat péãí Václava Antonína Chotka, za jehoÏ Ïivota byla celá, ãi její podstatná ãást vytvofiena.
9 Plán ke stavbû veltruského zámku z jindfiichohradeckého archivu.
Foto ze sbírek fotoarchivu Národního památkového ústavu – ústfiedního pracovi‰tû. K typologii návrhu loÏe viz Peter THORTON: Authentic Decor. The Domestic Interior 1620–1920, London 2000, s. 63.
10 Na nápisov˘ch deskách obou portrétÛ jsou uvedena data narození a úmrtí, u obou jsou na reversu pfiipsání Franz Kaspar Fahrenschon (Franz von Fahreschon, 1726–1796). Pokraãování rodové
galerie ChotkÛ (Jan Rudolf, Karel Chotek s odznaky rytífiÛ ¤ádu zlatého rouna) lze nalézt na zámku Kaãina, viz Eva LUKÁ·OVÁ, Promûny interiérÛ zámku Kaãina, in: Zprávy památkové péãe 59,
1999, ã. 5, s. 194–200.
11 Rudolf na pfiání otce bûhem svého pobytu v Leidenu zakoupil
porcelánov˘ servis v cenû 300 zlat˘ch, „un beau service de Porcelain que nous vous enverons“, jak pí‰e v dopise datovaném v Leidenu 18. 5. 1728, RA Chotek, kart. 24.
12 Charles F. IKLÉ: Ikat Technique and Dutch Indian Ikats, in: Bulletin of the Needle and Bobbin Club, 1931, vol. 15, s. 3–59.
Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 2 /
M AT E R I Á L I E , S T U D I E – I . â Á S T | E v a L U K Á · O VÁ / H i s t o r i c k é i n t e r i é r y a h i s t o r i c k ˘ t e x t i l c h o t k o v s k é h o z á m k u v e Ve l t r u s í c h
127
mornûj‰í. Podle popisÛ v inventáfii z roku 1776 lze vyvodit, Ïe takové apartmány byly v pianu nobile zámku Ostrov v dotãené dobû tfii. Dva s loÏnicemi opatfien˘mi alkovnou, situované zrcadlovû po obou stranách centrálního velkého sálu, a jeden v pfiistavûné ãásti. Prostory piana nobile zahrnovaly také obrazárnu, sál s por tréty panovnické rodiny, dfievem táflovan˘ pokoj
s rodinn˘mi portréty, pokoj s ãínsk˘mi tapetami a dal‰í místnosti. Rudolfova francouzská v˘chova, zku‰enosti z cest a spoleãenské pobyty v pfiedních evropsk˘ch panovnick˘ch a ‰lechtick˘ch domech spolu s vynikajícím vkusem a profesionálním zájmem o soudobou produkci
luxusního zboÏí se odrazily na podobû veltruského zámku. Uspofiádání, funkce a s tím související a do znaãné míry závazná dekorace jednotliv˘ch místností odpovídají dobovému evropskému kánonu. Pfiední státník monarchie Rudolf Chotek se nezamûfiil na monumentální pfiestavbu, ale vytvofiil zde, spolu se svou manÏelkou hrabûnkou Aloisií Stephanií, sídlo ve stylu
maison de plaisance a vûnoval tomuto cíli nemalé finanãní prostfiedky.
V˘znamné místo v zafiízení interiérÛ zámku mûly evropské a mimoevropské importy. Je nepochybné, Ïe bûhem sv˘ch studií v PafiíÏi a Leidenu mûl Rudolf moÏnost seznámit se s jedním
z nejv˘znamnûj‰ích ekonomick˘ch podnikÛ 17. a 18. století, nizozemskou V. O. C. – Verenigde Oost-Indische Compagnie –, i s její britskou konkurentkou East Indian Company a francouzskou Compagnie des Indes a s jimi dováÏen˘mi pfiedmûty, které zdobily pfiíbytky evropské
‰lechty i mû‰Èanstva. Z dopisÛ otci víme, Ïe se na sv˘ch cestách zajímal o porcelán a také ho
nakupoval.11 Ve 20. letech 18. století se jednalo o importy z Dálného v˘chodu. Záliba majitelÛ v orientálním stylu a v chinoiserii je ve vybavení zámku patrná.
Podle inventáfie z roku 1776 bylo nûkolik místností dekorováno ‰palíry z hedvábn˘ch látek. Jedna z loÏnic s alkovnou byla vyzdobena hedvábn˘m taftem s melírovan˘m dekorem
kvûtÛ, broskví a ptákÛ, autor inventáfie doslova poznamenal, Ïe s „pfiehr‰lí barev“ (Flamirten
Tafet, worauf aller Handt Farben und Vögel). Tato tapeta se dodnes zachovala in situ. Jde
o takzvané flammé nebo chiné, hedvábnou textilii utkanou z pfiedem barvené, batikované
pfiíze, kdy rÛznobarevné tóny vlákna zabarveného pouze v urãit˘ch místech a ve stanoven˘ch
vzdálenostech vytváfiejí na hotové tkaninû jedineãné vzory s rozpit˘mi okraji. Hedvábné látky
vytvofiené touto nároãnou technikou okouzlily francouzsk˘ dvÛr Ludvíka XIV., kdyÏ v roce
1684 a 1686 král pfiijal ambasadory Siamského království. Odûvy vyslancÛ ve velkolepém
prÛvodu zapÛsobily také na francouzské manufakturní v˘robce hedvábí, a látky pak byly napodobovány pod názvem siamoises. Vût‰inou byly pro lep‰í cenovou pfiístupnost polohedvábné. Postupnû bylo v této tradiãní indonéské technice batikování vláken, zvané ikat, dosaÏeno velké dokonalosti a jiÏ v polovinû 18. století byly lyonské dílny proslulé v˘robou tûchto
nádhern˘ch látek z ãistého hedvábí, pro které se pfies pÛvod jejich techniky vÏil název chiné.12
128
Obr. 3. Rodina hrabûte Rudolfa Chotka, olej na plátnû, pfiípis na reversu: Paumgartner, 1765 a jména zobrazen˘ch. Skupinov˘ portrét
zachycuje ãleny rodiny tfii roky po narození prvního Rudolfova vnuka.
1. Jan Karel Chotek s ¤ádem sv. ·tûpána (1704–1787), bratr Rudolfa. 2. ManÏelka Jana Karla Marie Terezie, roz. Kotulínská, ovdovûlá
Hautois (1711–1796). 3. Rudolf Chotek s ¤ádem zlatého rouna
(1706–1771). 4. ManÏelka Rudolfa Aloisie Stephanie, roz. Kinská,
ovdovûlá z Vrbna (1707–1786). 5. Hrabû Eugen Václav z Vrbna, syn
Aloisie Stephanie z prvního manÏelství (1728–1789), nejvy‰‰í dvorsk˘ mar‰álek, rytífi ¤ádu zlatého rouna (1782) a ãestn˘ prezident Spoleãnosti nauk (1784). 6. ManÏelka Eugena z Vrbny Marie Terezie,
roz. z Kolonics. 7. Hrabû Jan Filip Taaffe, zeÈ Rudolfa Chotka
(1733–1765), potomek staré irské rodiny, jehoÏ otec se usadil v Rakousku a âechách, fií‰sk˘ dvorsk˘ rada, vyslanec v Madridu a Lisabonu. 8. ManÏelka Jana Filipa Taaffe Marie Brigita, roz. Chotková, jediná dcera Rudolfa Chotka (1737/8–1810), po smrti svého manÏela
se v roce 1769 opût provdala za Josefa Emanuela hrabûte Canal.
9. Jan Rudolf Chotek, jedin˘ syn Jana Karla a synovec Rudolfa Chotka (1749–1824), budoucí kancléfi ãesko-rakouské dvorské kanceláfie
a ministr financí, nejvy‰‰í purkrabí a prezident ãeského gubernia, konferenãní ministr, rytífi ¤ádu zlatého rouna (1808), stavitel Kaãiny; dûdil ve‰keré chotkovské statky. 10. Marie Aloisie, dcera Eugena z Vrbna
(1756–1843), pozdûji provdaná hrabûnka Mean de Beaurieux
(1784). 11. Eleonora, dcera Eugena z Vrbna (1757–1827), pozdûji
provdaná Wratislavová z Mitrovic (1780). 12. Rudolf z Vrbna, syn
Eugena z Vrbna (1761–1823), budoucí nositel ¤ádu sv. ·tûpána,
Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 2 /
M AT E R I Á L I E , S T U D I E – I . â Á S T | E v a L U K Á · O VÁ / H i s t o r i c k é i n t e r i é r y a h i s t o r i c k ˘ t e x t i l c h o t k o v s k é h o z á m k u v e Ve l t r u s í c h
Hedvábné chiné bylo, moÏná vzhledem ke své vysoké cenû a také jemnosti, pouÏíváno
ãasto na odûvy. Veltruské chiné s kvûty a papou‰ky zdobilo loÏnici zafiízenou en suite. Látka
pokr˘vala stûny, byla z ní zhotovena nebesa a závûsy dvou postelí, které se zde nacházely,
látkou byly také potaÏeny ãalouny dvou zde umístûn˘ch kfiesel s podruãkami a dvou Ïidlí bez
podruãek. LoÏnice byla je‰tû vybavena stolkem, gueridonem, toaletním stolkem se zrcadlem,
s umyvadlem a poháry a dále dvûma pokojov˘mi toaletami a kamny v podobû vla‰ského krbu. Okna loÏnice zdobil velk˘ závûs ze zeleného taftu s pûti hedvábn˘mi stfiapci.
Pozoruhodná je skuteãnost, Ïe kromû uvedené loÏnice bylo touto látkou, oznaãovanou jako
Flamirten Tafet, ãalounûno znaãné mnoÏství veltruského sedacího nábytku. Pro Veltrusy byl
zhotoven rozsáhl˘ soubor Ïidlí a kfiesel s podruãkami (Lehn Sesseln, Arm Sesseln) z bukového
dfieva v pfiírodní barvû, se sedadly a opûradly s rákosov˘m v˘pletem, ve tvarovû stfiízlivé podobû
stylu à la Reine. Tato kfiesla i Ïidle mûly ãalounûné sedáky, které nebyly napevno spojeny
s kostrou. V malém kabinetu s lakovan˘mi papírov˘mi tapetami, pfiiléhajícím k uvedené loÏnici,
bylo umístûno ‰est Ïidlí s pol‰táfii z této látky. Následující salon s portréty rodiny Marie Terezie
byl vybaven dvanácti kfiesly s podruãkami, dvûma velk˘mi a dvûma mal˘mi pohovkami ãalounûn˘mi tímto chiné. Pohovky mûly ãalounûní nesnímatelné. AÏ do 60. let 20. století byly souãástí veltruského inventáfie poslední textilní ãásti tohoto mimofiádného souboru. Na snímku z roku
báÀsk˘ odborník, zakladatel slávy po otci zdûdûn˘ch komárovsk˘ch
(hofiovick˘ch) Ïelezáren a producent litiny formované v písku.
13. Marie hrabûnka Taaffe, dcera Jana Filipa Taafe a vnuãka Rudolfa Chotka, pozdûji provdaná hrabûnka Rindsmaul (1781). 14. Rudolf Taafe, syn Jana Filipa Taaffe a vnuk Rudolfa Chotka
(1762–1830), stejnû jako otec narozen v Lond˘nû, po svém dûdovi
Nicolausi hr. Taaffe dûdil titul sedm˘ Viscount Taaffe of Corrent and
Baron of Ballymote, budoucí císafisk˘ dÛstojník, majitel NalÏov.
Vzhledem k vizáÏi a vûku portrétovan˘ch, zvlá‰tû dûtí, autor zfiejmû
pouÏil nûkteré star‰í pfiedlohy. Mezi zobrazen˘mi chybí téÏ druh˘ RudolfÛv vnuk Jan MikulበTaaffe, narozen˘ v roce 1764. Genealogické
údaje V. Pouzar, P. Ma‰ek. (Foto Ladislav Bezdûk, Gabriela âapková)
Obr. 4. Portrét Rudolfa Chotka. Olej na plátnû, druhá ãtvrtina
18. století, anonym. V pozadí je zachycen veltrusk˘ zámek pfied roz‰ífiením a dostavbou mansardového tzv. mezipatra v budovách zámeck˘ch kfiídel. Na reversech nûkter˘ch rodinn˘ch portrétÛ, vãetnû
tohoto, byla v 19. století pfiipsána jména zobrazen˘ch, ale s fiadou
omylÛ, stejnû jako v inventáfii z roku 1864. (Foto archiv NPÚ –
ÚOP stfiedních âech v Praze)
Obr. 5. Hedvábn˘ taft chiné, tkan˘ technikou osnovního ikatu,
s motivem prouÏkÛ, kvûtÛ, broskví a papou‰kÛ na tapetovém ‰palíru jedné z veltrusk˘ch loÏnic. Kromû tapet jím byla dekorována loÏe s nebesy a mnoÏství sedacího nábytku. Nevíme ov‰em, zda ve‰keré chiné na Veltrusích mûlo tent˘Ï vzor. Taft chiné, hedvábí, Francie, Lyon, ‰ífie 73,5 cm, v˘‰ka raportu 112 cm, kolem poloviny
18. století. (Foto Eva Luká‰ová)
Obr. 6. Detail papou‰ka s broskvemi na tapetovém ‰palíru s hedvábn˘m chiné; tapety byly v minulosti, zfiejmû za ChotkÛ, amatérsky opravovány, jak zmiÀují i star‰í restaurátorské zprávy. Není vylouãeno, Ïe na opravy byly pouÏity ãásti chiné pÛvodnû zdobící mobiliáfi. (Foto Eva Luká‰ová)
4
5
6
Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 2 /
M AT E R I Á L I E , S T U D I E – I . â Á S T | E v a L U K Á · O VÁ / H i s t o r i c k é i n t e r i é r y a h i s t o r i c k ˘ t e x t i l c h o t k o v s k é h o z á m k u v e Ve l t r u s í c h
129
1964, dokumentujícím tehdej‰í interiérovou instalaci, je zachycena pohovka a dvû Ïidle s uveden˘m potahem prezentované mimo loÏnici, na jejíchÏ stûnách byla identická textilie. Je‰tû za
ChotkÛ byly nûkteré kusy uvedeného velkého rokokového souboru Ïidlí a kfiesel amatérsky natfieny bílou barvou, coÏ postihlo také pfiedmûty na snímku. Zanedlouho po zhotovení zmínûné
fotografie byly pohovka a Ïidle pfii nové reinstalaci odstranûny do depozitáfie, a v roce 1975 pak
pohovka zapÛjãena na vybavení ministerstva kultury, odkud se podle existujících dokladÛ v roce
1986 vrátila zniãená, bez ãalounûní. Ani pol‰táfie ze Ïidlí se nedochovaly.13
Mimo dekorací z chiné byly podle inventáfie z roku 1776 na veltruském zámku vyzdobeny
tfii dal‰í místnosti ‰palíry z hedvábn˘ch látek zvan˘ch pékin, které byly podle popisu v uveden˘ch místnostech spolu s bíl˘m taftem a zelen˘mi por tami (mit Weiß Tafeten, und mit
Grünen Porten eingefasten Péquin Spalieren). Tyto ‰palíry se dochovaly ve dvou místnostech
veltruského zámku, i kdyÏ vzhledem k úplné absenci bílého taftu nevíme, zda v pÛvodní adjustáÏi. Hedvábné, ruãnû malované látky pékin byly do Evropy dováÏeny z âíny a patfiily vÛbec
k tomu nejnákladnûj‰ímu, ãím bylo moÏno interiér dekorovat. Vzhledem k tomu byly pouÏívány do mal˘ch kabinetÛ nebo jimi b˘valy potaÏeny alkovny.14 Dobová francouzská literatura
nedoporuãovala uÏití tûchto „úchvatn˘ch“ látek ve venkovsk˘ch zámcích, mûly patfiit do nejlep‰ích mûstsk˘ch domÛ. Podle ãínsk˘ch vzorÛ byly pékiny také vyrábûny a malovány napfiíklad ve Francii, zvlá‰tû ve Valence, a pak byly zdobeny vûrn˘mi kopiemi ãínsk˘ch dekorÛ, ale
i chinoiseriemi nebo evropsk˘mi motivy.15
Na Veltrusích pékin pokr˘val stûny malého kabinetu pfiiléhajícího z opaãné strany k loÏnici
s chiné. Hedvábná látka, dodnes zde dochovaná, je zdobena malbou s dekorem nekoneãného
Stromu Ïivota s rostlinn˘mi rozvilinami, kvûty, mot˘ly a ptáky, pÛvodnû indick˘m motivem,
kter˘ Evropané pfievzali, modifikovali a pouÏívali nejen pfii vytváfiení chinoiserií, ale v 18. století tento dekor importovali i do âíny. Mal˘ kabinet byl dále zafiízen velk˘m zrcadlem v ãerveném vyfiezávaném rámu se stfiíbfiením, zelenû natfien˘m stolkem, ãtyfimi vyplétan˘mi Ïidlemi
s pol‰táfii ze Ïlutého safiánu a byly zde téÏ dvû pfienosné pokojové toalety.
Dal‰í místností se ‰palíry z pékinu byla druhá, zrcadlovû orientovaná loÏnice s alkovnou
a kartu‰emi s alianãním znakem. Hedvábné tapety, zachované in situ, jsou malovány dekorem
s kvûty, rostlinn˘mi úponky a stuhami s ma‰lemi evokujícími motiv krajky, kter˘ vychází ze vzorÛ brokátÛ, tkan˘ch ve 20. a 30. letech 18. století. V roce 1776 byla v této loÏnici dvû loÏe
s nebesy, se závûsy z hedvábného chiné a pfiehozy z pékinu, u kaÏdé z postelí ‰ÀÛra na zvonek
z melírovaného hedvábí se stejn˘m stfiapcem a po tfiech kfieslech a tfiech Ïidlích s pol‰táfii z chiné. Zafiízení doplÀoval stolek, taburet, leno‰ka s pol‰táfii potaÏen˘mi ãervenou kÛÏí a bílá kamna, v inventáfii zvaná holíãská. Podle inventáfie byl pékinem tapetován je‰tû následující mal˘ kabinet. Zde se tapety nedochovaly. Tento kabinet byl zafiízen lakovan˘m psacím sekretáfiem,
stoleãkem a bíle natfienou leno‰kou s ãalounûním a pol‰táfii z ãerveného safiánu, zdobenou
zlat˘mi hfieby. O vzhledu a osudu tapet z tohoto kabinetu nemáme bliωí údaje. Není vylouãeno,
Ïe s tapetami mohlo b˘t pozdûji za ChotkÛ pohybováno, víme, Ïe byl odstranûn bíl˘ taft, a pékin mohl b˘t soustfiedûn do jedné místnosti.
Do jedné z pfiistavûn˘ch ãástí centrální budovy bylo situováno tfietí apartmá, jehoÏ stfied
tvofiila velká reprezentaãní obytná loÏnice, která byla tapetována Ïlut˘m hedvábn˘m dama‰kem s rozmûrn˘m dekorem kvûtÛ, listÛ a granátov˘ch jablek. RovnûÏ tato tapeta je témûfi
zcela zachována in situ. Celá místnost byla opût zafiízena en suite. V loÏnici byla dvû loÏe
s nebesy, závûsy a pfiehozy ze Ïlutého dama‰ku, velká pohovka s ãalouny a osm vyplétan˘ch
Ïidlí s pol‰táfii z téÏe látky, bílá holíãská kamna, velké zrcadlo v brou‰eném rámu, nûkolik
stolkÛ, toaletní stolek se zrcadlem, porcelánov˘m umyvadlem a poháry, dvû pfienosné pokojové toalety. Kromû tapet se z textilního vybavení do dne‰ní doby zachovala jedna pÛvodní
spodní ãást nebes, pût vnûj‰ích horních lambrek˘nÛ a pfiehoz pfies postel.16
K loÏnici pfiiléhal kabinet a pfiedpokoj s modrobíl˘mi holíãsk˘mi kamny, oba tapetované
Ïlutou papírovou tapetou s „obloÏením z vlny“, rámovanou li‰tami (mit Gelb Papierenen –
mit wolle Belegten, und mit Leisten eingefasten Spalieren). Podle popisu se mohlo jednat
o takzvané flockpapers, sametové papírové tapety, v 18. století hojnû produkované v Anglii,
pozdûji ve Francii i jinde na kontinentû. Byly vyrábûny naklihováním vlny, rozdrcené na prach,
na podkladov˘ papír, ãímÏ bylo dosaÏeno sametového povrchu a vytváfieny vzory.17 V obou
místnostech bylo jednoduché zafiízení a postele, které mohly b˘t uÏívány pro pfiespání doprovodu nebo slouÏících.
130
13 Viz zápis o v˘pÛjãce z 14. 4. 1975 a revers ã. 360 z roku 1975
Stfiediska SPPOP Stfiedoãeského kraje a zápis o navrácení P–164
z roku 1986 v dokumentaci zámku Veltrusy, kde je uvedeno „vráceno úplnû zniãené, bez ãalounûní, jen kostra“. Tato pohovka byla jiÏ
v roce 1961 v pÛvodním soupisu veltruského mobiliáfie v tzv. „ãerné
knize“ Národní kulturní komise vy‰krtnuta jako uÏitkov˘ mobiliáfi
a pfiefiazena do DKP, na rozdíl od Ïidlí, které v knize figurovaly na stejném místû, ale byly oznaãeny zelen˘mi kfiíÏky. Podcenûní tohoto mobiliáfie, zvlá‰tû kdyÏ existoval identicky dekorovan˘ interiér, je zfiejmé.
Je‰tû pfii restaurování v 80. letech byly, jak lze vyãíst z dokumentace,
problémy s datací této látky, jeÏ byla zafiazována do poãátku 20. ãi
poãátku 19. století. Celá záleÏitost také dokládá problematiãnost akce tzv. „zelen˘ch kfiíÏkÛ“, které mûly urãovat hodnotu mobiliáfiÛ.
14 Dawn JAKOBSON: Chinoiserie, Lond˘n 1993, s. 81; Alain GRUBER, Chinoiserie. Der Einfluss Chinas auf die europäische Kunst
17.–19. Jahrhundert, Ausstellungskatalog, Abegg-Stiftung, Bern –
Riggisberg, 1984. Pro úplnost je nutné poznamenat, Ïe slovem pékin se shodnû oznaãoval je‰tû jeden typ tkaniny, a to látka s podéln˘mi, rÛznû tkan˘mi prouÏky a kvûty ve vzoru.
15 P. THORTON, cit. v pozn. 9, s. 100, 393. Thorton cituje Bimonta, autora pfiíruãky pro ãalouníky z roku 1770, kter˘ mimo jiné uvádí, Ïe tûmito pékiny mûla vyzdoben˘ Mme Pompadour cel˘ zámeãek Bellevue a Mlle Dechamps, taneãnice komické opery s mnoha
ctiteli vãetnû vévody Orleánského, mûla cel˘ salon s dekoracemi
z tûchto látek, které zdobily stûny i nábytek.
16 Dama‰ková nebesa byla, podle evidence v „ãerné knize“ a na
kartách základní evidence, povaÏována za ubrus a spolu s lambrek˘ny uloÏena v depozitáfii. Pfiehoz pfies postel, kter˘ byl zfiejmû je‰tû za
ChotkÛ upravován (pfie‰it na ‰icím stroji), byl pouÏit od 60. let
20. století v instalaci na vystavené posteli a ãásteãnû degradoval pÛsobením svûtla. Podle ãerné knihy existovalo nûkolik potahÛ a pol‰táfiÛ, samostatn˘ch i umístûn˘ch na kfieslech, ale vût‰inou byly vyfiazeny. Tento hedvábn˘ dama‰ek s uveden˘m rozmûrn˘m dekorem
(210 cm), zachovan˘ v interiérech nûkolika evropsk˘ch panovnick˘ch
a ‰lechtick˘ch domÛ napfiíklad v Itálii a Anglii, je popsán Peterem
Thortonem ve sbírkách Victoria and Albert Musea. Byl urãen pro ãalounické práce a byl vyrábûn v Janovû. Janovské ãalounické dama‰ky byly vzorem i pro jiné evropské dílny. Viz Peter THORTON, Baroque
and Rococo Silks, London 1965, s. 194, obr. 114. âalounické dama‰ky téÏ viz Barbara MARKOWSKY, Europäisches Seidengewebe
des 13.–18. Jahrhunderts, Köln 1976.
17 Françoise TEYNAC, Pierre NOLOT, Jean Dennis VIVIEN: Die Tapete. Raumdekoration aus fünf Jahrhunderten, Mnichov 1982, s.
66n. Podle Thortona byly flockpapers vyrábûny se stejn˘m dekorem, jenÏ byl na dama‰kov˘ch tapetách zachovan˘ch v loÏnici tohoto apartmá, viz THORTON, cit. v pozn. 16, s. 194.
18 P. THORTON, cit. v pozn. 9, s. 94, zároveÀ je zde ale také zobrazen interiér loÏnice z Danzigu (GdaÀsku) z roku 1773, kde byl
autor kreseb Chodowiecky spolu s ostatními hosty pfiijímán v loÏnici se dvûma loÏi s nebesy a se zataÏen˘mi závûsy, s. 158–159. Párové postele, oddûlené ãi spoleãné, se ve Francii a Anglii roz‰ífiily
aÏ s postupujícím 19. stoletím.
19 SÚA Praha, fond Fideikomis, inv. ã. 163, sign. VII E 68, karton
1230, Verzeichniß der zur Zeit des Fideicomissantrittes des Herrn
Johann Rudolph Grafen von Chotek in dem Weltrusen oder insler
Schloßgebäude vorhanden gewesen und beziehungweise der in
Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 2 /
M AT E R I Á L I E , S T U D I E – I . â Á S T | E v a L U K Á · O VÁ / H i s t o r i c k é i n t e r i é r y a h i s t o r i c k ˘ t e x t i l c h o t k o v s k é h o z á m k u v e Ve l t r u s í c h
V souvislosti s v˘‰e zmínûn˘mi loÏnicemi je pozoruhodná skuteãnost, Ïe ve v‰ech byla
k danému roku 1776 umístûna dvû identická loÏe s nebesy a pfiíslu‰n˘mi závûsy. Tento zpÛsob vybavení loÏnice byl napfiíklad v Anglii ãi Francii nûãím znaãnû neobvykl˘m. V takovéto zámecké loÏnici b˘valo zpravidla jedno loÏe, formálnû urãené pro jednu osobu, a jiná situace,
pokud existovala, byla povaÏována za v˘jimeãnou.18 Situaci s existencí párov˘ch postelí
v tûchto veltrusk˘ch loÏnicích potvrzuje i dal‰í následn˘ inventáfi zafiízení zámku, kter˘ byl sepsán po roce 1820 a kter˘ zachycuje zafiízení zámku v nepfiíli‰ zmûnûném stavu.19 Inventáfi
také opût potvrzuje dal‰í okolnost uvedenou jiÏ v roce 1776 – totiÏ údaj, Ïe v‰echny postele
uveden˘ch tfií loÏnic byly ze Ïeleza (Eyßerne Bett Stadte).20
K nákladné v˘bavû veltrusk˘ch interiérÛ patfiily také malované ãínské papírové tapety
(Chineßish Gefirneist- und Gemahlen Papier). Podle inventáfie jimi byly vybaveny dvû prostory.
Jednou z nich je místnost za takzvan˘m táflovan˘m pokojem. âínské malované tapety z jemného r˘Ïového papíru byly do Evropy dováÏeny ve formátu listÛ. V nûkter˘ch pfiípadech mûly
tyto listy pfiedti‰tûné kontury vzorÛ, na nichÏ pak ãín‰tí malífii pracovali. Pozdûji, vzhledem
k velké poptávce, kterou nesníÏila ani vysoká cena tûchto artefaktÛ, a vzhledem k omezené
nabídce byl podtisk dfievorytem roz‰ífien na vût‰í plochu listu. Angliãtí obchodníci dováÏeli
i nehotové podtisky a nechávali je doma dokonãovat. V˘sledkem byly spí‰e nekvalitní napodobeniny a Angliãané se snaÏili získat ãínské umûlce, ktefií by byli ochotni na malbách papíru
pracovat i v Evropû.21 Listy ãínsk˘ch tapet urãené pro Veltrusy, znázorÀující rÛzná záti‰í, nechali majitelé zakomponovat do kartu‰í s rokokov˘mi rozvilinami a chinoiseriemi, malovan˘mi
temperou na plátnû. Papír byl pfietfien ‰elakem. Tato rozmûrná panneau pokr ˘vají dodnes
v‰echny stûny místnosti. PÛvodní motiv ãínsk˘ch záti‰í, napfiíklad literátsk˘ch, je na tûchto tapetách ovlivnûn evropskou malbou, jak je patrné ze snahy po ztvárnûní efektu trompe-l’oeil
a perspektivy vÛbec. Mezi zobrazen˘mi exotick˘mi pfiedmûty nechybûjí nádoby na ãaj s nápisy s ãínsk˘mi znaky, které uvádûjí rÛzné názvy v nich uloÏen˘ch ãajÛ – napfiíklad Zelenav˘ Ïadeit, âaj barbarsk˘ch vojákÛ, Drobn˘ ãaj, Jeskynû taoistick˘ch poustevníkÛ a dal‰í. Jedno ze
záti‰í zachycuje ãínsk˘ „kalendáfi mírov˘ch, sud˘ch, ‰tûdr˘ch ‰estnácti let“.22 Kromû tûchto
dekorací byl salon v 18. století vybaven postfiíbfien˘m svícnem se stínidlem, ãtyfimi rÛzn˘mi
psacími stoly, sedmi vyplétan˘mi Ïidlemi s pol‰táfii ze Ïlutého safiánu, hodinami v ãerné
skfiíÀce, malou postelí se závûsy a pfiehozem ze Ïlutého dama‰ku, toaletním stolkem s pfiíslu‰enstvím, pfienosnou toaletou a také bíl˘mi holíãsk˘mi kamny.
Malovan˘mi ãínsk˘mi tapetami ve stejné úpravû byly pokryty téÏ stûny malého kabinetu
pfiiléhajícího k první z v˘‰e zmiÀovan˘ch loÏnic. V tomto traktu piana nobile byla také pÛvodnû situována retiráda s toaletou a papírov˘mi tapetami s ti‰tûn˘mi figurami (Papierenen
Spalieren, worauf Gedruckte Figuren). Tato retiráda stejnû jako pfiedpokoj a kabinet Ïlutého
apartmá zanikly pfii pozdûj‰í pfiestavbû, kdy zde byla vytvofiena hala vedoucí na ochoz, vyzdobená koncem 19. století loveck˘mi trofejemi. Pfii restaurování papírov˘ch tapet v malém kabinetu bylo zji‰tûno, Ïe zde dochované tapety s malovan˘mi tisky figur mají pod sebou je‰tû
jednu vrstvu ãínsk˘ch tapet.23 Z uvedeného lze vyvodit, Ïe pfii pfiestavbû byla zfiejmû ãást dekorací z retirády druhotnû pouÏita do nûkter˘ch kartu‰í malého kabinetu. V této podobû se
kabinet zachoval a jeho stûny zdobí tapety z ãínského papíru, na nichÏ jsou kromû kvûtinov˘ch kompozic zobrazeny elegantnû prodlouÏené postavy ãínsk˘ch krásek, které dostaly
v Evropû pojmenování Long Eliza z holandského lange eleizen a jsou známy napfiíklad z tapet
anglického zámku Saltram v Devonu. Kromû Ïidlí byl tento kabinet zafiízen také zástûnou
z ãínského papíru ve dfievûném rámu opatfienou dvûma postfiíbfien˘mi svícny, komodou
a stolky.
V pianu nobile zámku byl je‰tû jeden pokoj vyzdoben˘ ‰palíry s papírov˘mi tapetami s ti‰tûn˘m vzorem ‰upin a ãerven˘ch kvûtÛ, které se nedochovaly. Byl vybaven psacím sekretáfiem,
stolky, Ïidlí s potahem z modfie ti‰tûného plátna a zdobenou dfievûnou pokojovou toaletou se
stfiíbrn˘m kováním a s bílou holíãskou mísou. Místnost byla také souãástí apartmá loÏnice s tapetou z pékinu, jeÏ, podle alianãního znaku nad alkovnou pro loÏe, bylo urãeno majiteli zámku
s chotí, souãasnû s pfiilehl˘m pokojem pro komornou (Frauen Zimmer), v nûmÏ bylo, kromû star˘ch Ïidlí s ply‰em, obyãejného stolu pokrytého voskovan˘m plátnem a zelen˘m suknem a postele se stejn˘mi pfiehozy, nûkolik skfiíní. V nejvût‰í skfiíni se skladovalo bílé prádlo. SluÏka mûla ve svém pokoji téÏ ohfiívadlo, mosaznou pánev na fieÏavé uhlí s nástavcem a ãajovou konvicí
a na stûnû mal˘ zvonek, ke kterému pravdûpodobnû vedlo propojení z loÏnice.
Obr. 7. Interiérová instalace zámku Veltrusy v roce 1964, tzv. salon
s nástûnn˘m kobercem (Camin Zimmer). Je‰tû v první polovinû 60. let
byly souãástí veltruského mobiliáfie poslední tfii kusy rozsáhlého rokokového souboru sedacího nábytku, ãalounûného chiné s kvûty a papou‰ky – pohovka a dvû kfiesla. Více neÏ dvû století staré jemné hedvábné potahy byly ve velmi dobrém stavu. PfiestoÏe se na zámku zachovala loÏnice s identick˘mi tapetov˘mi ‰palíry, byly Ïidle a pohovka
nejprve prezentovány v jiném prostoru, poté pfiibliÏnû ve druhé polovinû 60. let odstranûny do depozitáfie a nakonec se dochovaly zcela bez
ãalounÛ. (Fotoarchiv NPÚ – ÚP, foto V. Obereigner, 1964)
surrogatum der abgängigen dem Fideikommiße zugewiesenen zunächst änlichen Einrichtungsstücke und sonstigen Geräthschaften, po 1820. Inventáfi mohl b˘t pofiízen v souvislosti s pozÛstalostním fiízením roku 1824, kdy zemfiel Jan Rudolf Chotek. Dal‰í
veltrusk˘ inventáfi z roku 1864 je uloÏen v SOA Praha, Velkostatek
Veltrusy, inv. ã. 1975, kart. 373.
20 Nejednalo se ani o Ïeleznou konstrukci nad postele pro nebesa, neboÈ toto zafiízení, tam kde bylo, inventáfi z roku 1820 dÛslednû popisoval a jiné kovy také pfiesnû pojmenovával. Vzhledem k nákladnému vybavení loÏnic nemohlo jít o „ordinari“, obyãejné
nábytkové kusy. Existence takového Ïelezného nábytku ve tfietí
ãtvrtinû 18. století není neznámá (b˘val i polychromovan˘), ale je
znaãnû ojedinûlá. Snad v˘skyt tûchto artefaktÛ ve veltruském zafiízení souvisí se skuteãností, Ïe prostfiednictvím manÏelky Rudolfa
Chotka a pozdûji Rudolfova nevlastního syna Eugena hrabûte z Vrbna rodina vlastnila komárovské Ïelezárny. Ty sice v uvedené dobû
podobné pfiedmûty bûÏnû neprodukovaly, ale v˘jimeãné kusy, napfiíklad pro majitele, bylo moÏno vyrobit. V této dobû v‰ak Ïelezárny
produkovaly spí‰e pfiedmûty kované neÏ odlévané. Nelze v‰ak
pfiedpokládat, Ïe by v˘‰e zmínûné litinové dekorace veltrusk˘ch kamen a dal‰í artefakty z tohoto materiálu i ze Ïeleza v areálu zámku
a zahrady mohly b˘t zhotoveny jinde neÏ v manufaktufie majitelÛ.
Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 2 /
M AT E R I Á L I E , S T U D I E – I . â Á S T | E v a L U K Á · O VÁ / H i s t o r i c k é i n t e r i é r y a h i s t o r i c k ˘ t e x t i l c h o t k o v s k é h o z á m k u v e Ve l t r u s í c h
131
8
9
Na reprezentaãním patfie v tomto traktu mûl svÛj pokoj i komorník (Anstossende Cammer
Dienerzimmer), a to za retirádou obloÏenou holandsk˘mi kachly (Retirade wo die Wände mit
Holändischen Ziegln belegt), která byla kromû pfienosné toalety vybavena i bidetem. Pokoj
komorníka byl zafiízen podobn˘m nábytkem jako v pfiípadû komorné, ohfiívadlem, zvonkem na
stûnû a obyãejn˘mi hnûd˘mi kamny. V tomto traktu byl téÏ jeden pokoj uvádûn˘ jako uzamãen˘, kter˘ inventáfi nepopisoval.
Centrem spoleãensk˘ch ãástí zámku byl jiÏ v˘‰e zmínûn˘ kruhov˘ velk˘ sál s portréty Václava Antonína a Rudolfa Chotka. V tomto sále se nacházel tehdy jedin˘ veltrusk˘ závûsn˘
lustr, velk˘, kfii‰Èálov˘, na ‰estnáct svící,24 osm zrcadlov˘ch nástûníkÛ na dvû svíce ve zlat˘ch rámech, dva mosazné pozlacené nástûníky na tfii svíce, velk˘ stÛl skládající se ze tfií
ãástí se zelen˘m soukenn˘m ubrusem a dvacet jedna vyplétan˘ch Ïidlí s pol‰táfii ze Ïlutého safiánu, které, pokud nebyly právû pouÏívany, stály i zde nepochybnû podél stûn, jak bylo v této dobû obvyklé. Je zde také uveden vla‰sk˘ krb s malovanou zástûnou, Ïelezn˘m krbov˘m pfiíslu‰enstvím a biskvitov˘mi figurkami na fiímse a dvû dodnes dochované prosklené
skfiínû se sklenûn˘m „oknem“ i dvefimi, zamãené, vyloÏené Ïlut˘m taftem, kde bylo uloÏeno
velké mnoÏství nejcennûj‰ího zámeckého skla a porcelánu, vãetnû, jak je z popisu patrné,
souãástí porcelánové nástolní stfiedové ozdoby. Inventáfi zmiÀuje i pût záclon z bílého plátna na polovinu z deseti velk˘ch ováln˘ch oken v kupoli sálu, které byly ovládány systémem
‰ÀÛr a tyãí.
Z velkého sálu se francouzsk˘mi okny dalo vyjít na balkon ãi venkovním schodi‰tûm na ãestn˘ dvÛr zámku. Vedly odtud také dvefie do ãtyfi stran. Jednûmi se vstupovalo na schodi‰tû
a dále do pfiedpokoje „nového schodi‰tû“, z dal‰ích tfií se vcházelo do místností, které funkãnû navazovaly na spoleãensk˘ charakter velkého sálu. Byla to obrazárna, zdobená lambrisov˘mi li‰tami, jejíÏ stûny, kromû dvou portrétÛ – Jana Karla Chotka a Josefa Kinského, bratra
hrabûnky Aloisie Stephanie – pokr˘valo 43 pláten se Ïánrov˘mi a mytologick˘mi námûty a se
záti‰ími v ãern˘ch rámech se zlacen˘mi vyfiezávan˘mi rohy. Místnost byla zafiízena komodou
s mramorovou deskou, stolky, dvûma deskami s náãiním pro hru v kostky, vyplétan˘mi Ïidlemi bez ãalounÛ, sklenûnou girandolou s postfiíbfien˘m stínítkem a bíl˘mi holíãsk˘mi kamny.
Díky popisÛm obrazÛ v obou inventáfiích víme, Ïe nejménû polovina obrazÛ je zachována,
vãetnû rozmûrného plátna zobrazujícího pfiíbûh vû‰tce Fínea ohroÏovaného Harpyjemi ãi obrazu s muÏem ve zbroji, kter˘ inventáfi uvádí jako portrét ÎiÏky.25
132
Obr. 8. Hedvábn˘ malovan˘ pékin na tapetovém ‰palíru loÏnice dal‰ího veltruského apartmá s motivem orientalizujících kvûtÛ a úponkÛ
na pozadí dekoru stuh a ma‰lí vytváfiejících vzor krajky (à la dentelle). Jako pékin byly v uvedené loÏnici oznaãeny i pfiehozy pfies dvû loÏe
s nebesy a závûsy z chiné. Malovan˘ pékin, hedvábí, Francie, ‰ífie cca
70 cm, v˘‰ka raportu 35 cm, 30. léta 18. století. (Foto Eva Luká‰ová)
Obr. 9. Hedvábn˘ malovan˘ pékin na tapetovém ‰palíru malého kabinetu veltruského apartmá s motivem nekoneãného Stromu Ïivota s kvûty pivonûk, úponky, ptáãky a mot˘ly. Malovan˘ pékin, hedvábí, Kanton nebo
Francie, ‰ífie tkaniny cca 82–83 cm, v˘‰ka raportu 97 cm, kolem druhé
ãtvrtiny 18. století. Vzhledem k ‰ífii tkaniny mÛÏe b˘t látka ãínsk˘m exportem. V Novém paláci zámku Sanssouci je zachována tapeta pékin témûfi identického dekoru, av‰ak bez ptáãkÛ, uvádûná jako malovaná
v Nûmecku podle ãínsk˘ch vzorÛ. Viz Heinrich J. Schmidt, Alte Seidestoffe, Braunschweig – Berlin 1958, s. 382, 388n. (Foto Eva Luká‰ová)
Obr. 10. Hedvábn˘ dama‰kov˘ tapetov˘ ‰palír z velké veltruské loÏnice tfietího apartmá s motivem kvûtÛ, listÛ a granátov˘ch jablek.
Tímto dama‰kem s rozmûrn˘m vzorem byla dekorována také dvû loÏe s nebesy a sedací nábytek v uvedené místnosti. Îlut˘ dama‰ek, hedvábí, ‰ífie tkaniny 59 cm, v˘‰ka raportu 210 cm, zfiejmû Itálie, Janov,
nebo rakouská dílna napodobující janovské dama‰ky, 30.–50. léta
18. století. (Foto Ladislav Bezdûk, Gabriela âapková)
21 F. TEYNAC, P. NOLOT, J. D. VIVIEN, cit. v pozn. 17, s. 64–66.
22 Zobrazen˘ list z kalendáfie pokraãuje tûmito slovy: „Císafisk˘
úfiad pro astronomii a kalendáfi, uctivû se fiídû pfiíkazem Jeho Veliãenstva, vypracoval a vytisknul na základû matematick˘ch principÛ
kalendáfi, kter˘ zvefiejÀuje a uvádí v platnost v âínû.“ Za pfieklad
dûkuji dr. Miroslavu Luká‰ovi.
Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 2 /
M AT E R I Á L I E , S T U D I E – I . â Á S T | E v a L U K Á · O VÁ / H i s t o r i c k é i n t e r i é r y a h i s t o r i c k ˘ t e x t i l c h o t k o v s k é h o z á m k u v e Ve l t r u s í c h
Obrazárnou se procházelo do velkého salonu s portréty rodiny Marie Terezie v bíl˘ch, pozlacen˘ch rámech, vybaveného pfiístûnn˘mi stolky s mramorem a velk˘mi zrcadly s bohatou
rokokovou fiezbou a zlacením a také krbem se zrcadlem a s holandsk˘mi kachly. Takto se salon dochoval neporu‰en˘ in situ i s pÛvodními mosazn˘mi nástûnn˘mi svítidly s porcelánov˘mi kvûty. Kromû zmínûného sedacího nábytku s chiné se zde v roce 1776 nacházely nástolní svícny z porcelánu, mosazné s porcelánov˘mi kvûty a sklenûné girandoly, nûkolik stolkÛ
a také portrét Rudolfa Chotka. Krb zdobilo porcelánové pot-pourri, figurky a busty.
Do táflované, dfievem obloÏené místnosti s krbem a zrcadlem (Außgetafleten Zimmer) se
rovnûÏ vcházelo z velkého sálu a byla zde vystavena rodinná portrétní galerie v ãern˘ch rámech se zlatou fiezbou v rozích, portrét arcibiskupa Antonína Petra Pfiíchovského, se kter˘m
byla rodina v blízkém vztahu, pastel s portrétem Marie Terezie a také sklenûné vitríny s porcelánov˘mi jezdeck˘mi so‰kami císafiovny a Franti‰ka Lotrinského. Dal‰í vybavení zahrnovalo
mimo jiné hodiny v ãerné, bronzem zdobené skfiíÀce na podstavci, vyplétané Ïidle bez pol‰táfiÛ, stolek a na krbu mnoÏství porcelánov˘ch figurek a ovoce.26 Vedlej‰í mal˘ táflovan˘ kabinet, dochovan˘ stejnû jako pfiede‰lá místnost, byl vyzdoben ‰esti zrcadly v obloÏení, tfiemi
vyplétan˘mi Ïidlemi s chiné, dfievûn˘mi ãínsk˘mi figurkami a figurkami z biskvitu. Obû místnosti mûly v táflování skfiínû. V malém kabinetu v nich bylo uloÏeno mimo jiné mnoho kusÛ
stolního porcelánu. Lze pfiedpokládat, Ïe táflovaná místnost s krbem slouÏila také jako jídelna, jak je patrné z jejího zafiízení i z absence textilií, jejichÏ omezení v prostoru, kde se
stoluje, bylo doporuãováno. Pro stolování pfii vût‰ích spoleãensk˘ch pfiíleÏitostech byly jistû
vyuÏívány i jiné prostory, napfiíklad velk˘ sál.
âtvrt˘mi dvefimi se z velkého sálu vcházelo do krbového pokoje (Camin Zimmer), kter˘ byl
zdoben lambrisov˘mi li‰tami. Tato místnost s vla‰sk˘m krbem byla zafiízena obyãejn˘m stolem a dlouhou pohovkou bez opûradla s potahem z ãervené polohedvábné látky a dvûma
Ïidlemi se star˘m ãerven˘m ply‰em. V pozdûj‰í dobû podstoupila znaãné úpravy, neboÈ krb
byl z místnosti odstranûn.
Nákladné zafiízení piana nobile – zejména drahé látky – bylo, jak je v inventáfii popsáno,
dÛkladnû chránûno. Ve v‰ech místnostech byly stûny s hedvábn˘mi ‰palír y zcela zakr yty
ochrann˘mi textiliemi. V loÏnici s chiné a ve tfiech místnostech s pékinem byly povlaky zhotoveny ze zeleného grádlu (Grünen Gratl), povlaky z této látky zakr˘valy také nebesa a závûsy
v‰ech loÏí z chiné v obou loÏnicích a byly i na ve‰ker˘ch pohovkách, kfieslech a Ïidlích, jeÏ
mûly potahy z chiné, a to ve v‰ech místnostech. V loÏnici s ãalouny ze Ïlutého hedvábného
dama‰ku byly stejn˘m zpÛsobem chránûny obû postele s nebesy. Zakr˘val je povlak z plátna, stejnû jako pohovku a potahy Ïidlí. Závûsem ze zeleného grádlu byly také zastfieny portréty Václava Antonína a Rudolfa Chotka ve velkém sále a do obalu z grádlu byl zahalen
i kfii‰Èálov˘ lustr. Inventáfi také dokládá k danému roku 1776 existenci dfievûn˘ch Ïaluzií na
oknech (Schalou Gattern), a to ve vût‰inû místností piana nobile i pfiízemí.
Pfiízemí hlavní budovy zámku se salou terrenou mûlo po obou stranách tohoto ústfiedního
prostoru místnosti s pozoruhodnou v˘zdobou. Na jedné stranû to byl krbov˘ pokoj (Camin
Zimmer) s iluzivní dekorací stûn s mu‰liãkami. Kromû krbu, kter˘ je zde zachován, byla ve
stûnû v kartu‰ích zazdûna ãtyfii malá oválná zrcadla a nad krbem byl v oválném rámu umístûn
portrét svobodného pána ze ScheidlerÛ, otce Marie Terezie, provdané Chotkové. Zafiízení doplÀovaly Ïidle se sedadly i opûráky ãalounûn˘mi ãervenou polohedvábnou látkou, dvû dfievûné
postele se závûsy z ãervenozeleného ti‰tûného plátna a paraván. V˘klenek ve stûnû slouÏil jako retiráda a byla zde umístûna pokojová toaleta. Oddûloval jej závûs ze zelené látky. Takzvané malované pokoje v tomto traktu byly zafiízeny stoly a gueridony, velk˘mi pohovkami se Ïlutozelen˘m polohedvábím s kvûty nebo s ply‰em a Ïidlemi ze stejné polohedvábné látky. Ve
dvou z nich byly malé postele se závûsy a pfiehozem ze zeleného taftu. Nechybûly toaletní
stolky a pokojové toalety. V jednom z malovan˘ch pokojÛ se dodnes zachovaly zbytky pÛvodní
v˘malby s chinoiseriemi ve stylu Jeanna Pillementa.
V opaãném traktu pfiízemí byl ústfiední místností takzvan˘ prostfiední neboli kabinetní pokoj
(Mitleren oder Cabinet Zimmer), umístûn˘ zrcadlovû ke krbovému pokoji. Jeho v˘zdoba se nezachovala. Inventáfi zaznamenává, Ïe v jeho stûnách bylo zazdûno sedm mal˘ch ováln˘ch zrcadel. Z pokoje se vstupovalo do dvou mal˘ch kabinetÛ, které mají dodnes patrnou v˘zdobu
s v˘malbou a ‰tuky s mu‰liãkami. Ve v‰ech tûchto místnostech byly obyãejné stoly se zelen˘m ply‰em, v kabinetním pokoji zelen˘ závûs na okna a Ïidle potaÏené zelenobíl˘m ply‰em,
10
Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 2 /
M AT E R I Á L I E , S T U D I E – I . â Á S T | E v a L U K Á · O VÁ / H i s t o r i c k é i n t e r i é r y a h i s t o r i c k ˘ t e x t i l c h o t k o v s k é h o z á m k u v e Ve l t r u s í c h
133
v postranních kabinetech Ïidle bez ãalounÛ a malé postele se závûsy a pfiehozem ze zelenobílého polohedvábí, gueridony, pfienosné toalety, vû‰áky na ‰aty. V tomto traktu, zfiejmû
na místû pozdûj‰ího chotkovského divadla, byly dal‰í pokoje, zafiízené v modrém tónu, z nichÏ
jeden s lambrisov˘mi li‰tami byl modfie vymalován a dal‰í dva mûly ‰palíry z modfie ti‰tûného
plátna, lambrisové li‰ty a hnûdá kamna. âalouny nábytku byly buì z modfie ti‰tûného plátna,
nebo z modrého ply‰e. V jedné z místností byla postel s modfie poti‰tûn˘mi závûsy, v dal‰í se
závûsy se zeleného taftu a je‰tû jedna malá postel ze závûsy oznaãen˘mi téÏ jako pékin.
V pfiízemí levého kfiídla se nacházelo hospodáfiské zázemí zámku: velká kuchynû, pekárna
a mnoho místností pro sluÏebnictvo zafiízen˘ch prost˘m nábytkem a nûkde téÏ „obyãejn˘mi“
hnûd˘mi kamny. Látky pouÏité na pfiehozy a deky byly vût‰inou soukenné ãi z voskovaného
plátna, ‰lo o rÛzné staré kusy, odloÏené Ïidle se star˘m ply‰em, obyãejné pfienosné toalety
a vû‰áky na ‰aty. Postelí je uvádûno velké mnoÏství, jen v pokoji zvaném lokajsk˘ (Laquecii
Zimmer) je jich uvedeno sedm, jedna postel byla také umístûna pfiímo v pekárnû. KuchyÀ byla vybavena dvûma velk˘mi Ïelezn˘mi trojnoÏkami v ohni‰ti, jeÏ byly spojeny tyãemi, ãtyfimi
obyãejn˘mi stoly, Ïidlí a policemi. Ukládalo se zde ve‰keré mûdûné, mosazné, Ïelezné a plechové kuchyÀské nádobí a náãiní i obyãejná kamenina. V pekárnû byla hnûdá kamna, velká
skfiíÀ s dvefimi, police, dva stoly, vály a prkna na krájení a postel. Ke kuchyni pfiiléhaly kvelby,
v prostoru pod schody bylo skladováno dvanáct koÏen˘ch mûchÛ na vodu pro pfiípad poÏáru
a velká mosazná stfiíkaãka s pfiíslu‰enstvím. V takzvaném mezipatfie levého zámeckého kfiídla soupis uvádí pokoje s v˘malbou, zafiízené vût‰inou obyãejn˘m nábytkem, stoly, star˘mi
Ïidlemi s ply‰em, suknem nebo bez potahu, Ïidlemi s modfie ti‰tûn˘m plátnem, postelemi
s nebesy a závûsy z téÏe látky, ãi z hnûdû prouÏkované bavlny.
V pravém kfiídle byla v pfiízemí cukrárna (Zuckerbackerey) se Ïeleznou vyzdûnou pecí, se
dvûma stoly, bednami na su‰ení, policemi a zamãen˘mi skfiínûmi, jejichÏ klíãe byly uschovány
v rukách Její Excelence. Ve skfiíních se uchovával jídelní a ozdobn˘ porcelán i holíãská kamenina, v‰e v poãtu nûkolika set kusÛ, vãetnû velk˘ch servisÛ, orientálního porcelánu, so‰ek
s podstavci a zrcadlov˘ch podnosÛ na dezerty. Bylo zde také uloÏeno kuchafiské a cukráfiské
náãiní pro v˘robu sladkostí a dezertÛ. Zafiízení doplÀovala hnûdá kamna a obyãejná postel.
Vedlej‰í kuchyÀka cukrárny byla opatfiena dvûma stoly. Pokoj cukráfiÛ byl vybaven stolem,
star˘mi Ïidlemi, dvûma postelemi a vû‰ákem. V pfiízemí bylo umístûno nûkolik lépe zafiízen˘ch pokojÛ, z nichÏ jeden byl potaÏen ‰palíry z ãervenû kvûtované látky. Závûsy z této látky
mûl na oknech, na posteli s nebesy, stejná tkanina byla i na potazích nábytku. Bylo zde také velké zdobené zrcadlo. Jiné pokoje mûly ãalouny a závûsy postelí z hedvábí, nûkdy uvá-
134
Obr. 11. Velk˘ sál veltruského zámku na historické fotografii z pfielomu
19. a 20. století. Na ováln˘ch oknech smûrem na jih byl stále je‰tû zachován systém ochrann˘ch záclon s tyãemi a ‰ÀÛrami popsan˘ v inventáfii v roce 1776. Jak je ze snímku patrné, ‰ÀÛry byly taÏeny skrz dodnes
existující otvory v fiímse a uchyceny na oãka na stûnách, která jsou rovnûÏ dochována. Sál byl v dobû zhotovení fotografie zafiízen mimo jiné
Ïidlemi s v˘pletem z pÛvodního rokokového veltruského souboru. Otevfiené dvefie umoÏÀují pohled pfies obrazárnu do salonu s portréty císafiské
rodiny, kde lze zahlédnout ãásti bílozlatého souboru ve stylu druhého rokoka. (Foto Eckert ãi Duras, kolem roku 1900, fotoarchiv NPÚ – ÚP)
23 Restaurování v umûleckém fiemesle. V˘stava Stfiediska státní
památkové péãe a ochrany pfiírody Stfiedoãeského kraje. Praha
1968, s. 34–35.
24 Dal‰í dva rozbité byly uloÏeny v kvelbu.
25 AÏ na nûkolik v˘jimek jsou uvedené obrazy po fiadu desetiletí uloÏeny v depozitáfiích, kde byla provedena jejich identifikace. Mnohé
z nich zdobily rÛzné prostory zámku v dobû, kdy Veltrusy nav‰tívil
F. Velc, autor soupisu památek ve Slánském okresu, kter˘ uvádí „nûkolik v˘born˘ch prací ze staré ‰koly hollandské“ a rozmûrn˘ „sen pr˘
krále ·alamouna“. Viz F. VELC: Soupis památek historick˘ch a umûleck˘ch v politickém okresu Slanském, 1904, s. 369–370.
26 Mimofiádné porcelánové artefakty, které inventáfi uvádí, souvisejí
jistû s aktivitou Rudolfa Chotka jako ministra v ãele Hof Banko-Deputation, kdy mûl mimo jiné na starosti vídeÀskou porcelánku, kterou jako ztrátov˘ soukrom˘ podnik pfievzal stát. Pod Rudolfov˘m fiízením se
porcelánka vypracovala k úspûchu a ke kvalitní produkci po umûlecké
i technické stránce. Uvedená souso‰í z vídeÀského bílého porcelánu
budou zfiejmû souãástí modelérské tvorby Johanna Josepha Niedermayera. Ze zafiízení táflovaného pokoje se nezachoval jen porcelán,
ale i vût‰ina portrétÛ, vãetnû portrétu arcibiskupa Pfiíchovského.
Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 2 /
M AT E R I Á L I E , S T U D I E – I . â Á S T | E v a L U K Á · O VÁ / H i s t o r i c k é i n t e r i é r y a h i s t o r i c k ˘ t e x t i l c h o t k o v s k é h o z á m k u v e Ve l t r u s í c h
dûné jako staré. V takzvaném mezipatfie pravého kfiídla bylo nûkolik místností, které soupis
oznaãuje jako témûfi nezafiízené. V˘jimkou je místnost biliáru na konci kfiídla smûrem k hlavní budovû, vyzdobená v˘malbou a vybavená kuleãníkov˘m stolem se zelen˘m suknem
a ochrann˘m pfiehozem z plátna, s tágy a koulemi, s ãervenou pohovkou, kfiesly a Ïidlí, v‰e se
star˘m ãerven˘m polohedvábn˘m potahem.
Souãástí inventáfie byl také popis pfiedmûtÛ zámecké kaple umístûné v pfiízemí tohoto
kfiídla. Kaple byla zasvûcena Pov˘‰ení sv. KfiíÏe, její oltáfi s pozlacen˘m tabernáklem a krucifixem zdobily ãtyfii pozlacené svícny a po stranách postavy dvou andûlÛ, fiezané ze dfieva
a postfiíbfiené. Kromû pozlacen˘ch a postfiíbfien˘ch relikviáfiÛ, lamp a monstrance, lavic
a dal‰ího vybavení zde bylo uloÏeno liturgické náãiní a textilie a misály. Mezi me‰ními rouchy
jsou nûkterá popisována jako zhotovená „z bílé bohatû stfiíbrné látky se stfiíbrn˘mi portami“,
ze „zlaté látky, na níÏ je zlat˘ kfiíÏ a stfiíbrné tkané kvûty“, ze „stfiíbrného moaré s ãern˘m sametov˘m kfiíÏem a zlat˘mi portami“.27
Dal‰í roucho bylo zhotoveno ze Ïlutobílé vlnûné látky a náleÏela k nûmu Ïlutá ‰tola a manipul z taftu stejnû jako velum se stfiíbrnou krajkou a ostatní pfiíslu‰né souãásti. Poslední popsané roucho bylo z ãerné vlny s bíl˘mi pruhy z taftu a stfiíbrn˘mi díly a s ostatními náleÏitostmi ze stejné látky. Soubor dále obsahoval jednotlivé, z rÛzn˘ch látek zhotovené souãásti
jako ‰toly, manipuly, vely, nûkteré uvádûné jako zlatem tkané, jiné z hedvábí, alby staré i nové, humerál i dva pol‰táfie z hedvábného moaré a dvû pokr˘vky na oltáfi.
Inventáfi z roku 1776 byl sepisován v dobû, kdy na zámku rodina nepob˘vala a mnohé
pfiedmûty byly zakryté. Pefiiny, pol‰táfie a matrace, péfiové s barchetem, plátnem a taftem
pro majitele a Ïínûné, slamûné ãi s v˘plní z bavlny (popfiípadû ‰patné, odloÏené) pro úfiedníky
a sluhy byly uloÏeny v „hospodáfiství“, stolní a loÏní prádlo se skladovalo v hlavní budovû ve
velké skfiíni pfiedpokoje nového schodi‰tû. Vedle mnoÏství povleãení zde byly uschovány
ubrusy a ubrousky, a to mimo jiné dva velké „hrabûcí“ soubory. Jeden z nich, oznaãen˘ jako
stolní látky od Kinsk˘ch (Kynskishes Tiesh Zeug), byl zakoupen roku 1763 a mûl kvûtinov˘
vzor. Pfiedpokládáme, Ïe se jednalo o bíl˘ lnûn˘ dama‰ek, materiál, kter˘ byl pro tento úãel
pouÏíván.28 Soubor obsahoval jeden ubrus dlouh˘ tfiináct a pÛl ãesk˘ch loktÛ, ãtyfii ubrusy
stfiední délky o sedmi a pÛl loktech a ãtyfii malé ubrusy o pûti a tfiech ãtvrtinách lokte. K tomu
patfiily stejné ubrousky, a to osm takzvan˘ch ãtvrtinov˘ch, dvanáct tfietinov˘ch, ‰estnáct poloviãních a sto dva cel˘ch. Druh˘ velk˘ soubor, jemné stolní látky od Chamaré (Chamareishes
Feines Tiesh Zeug) s kvûtinov˘m vzorem na hladkém podkladu, obsahoval jeden velk˘
ubrus, jeden mal˘, ‰edesát tfii jednotliv˘ch servítkÛ, ãtyfii pûtinové, osm ãtvrtinov˘ch a dvanáct tfietinov˘ch. Kromû tûchto souborÛ bylo na zámku uloÏeno je‰tû mnoho dal‰ích, obyãejnûj‰ích souborÛ, napfiíklad „hor‰í od Chamaré“ nebo ubrusy a ubrousky pro úfiedníky.29
27 „Mesß-Gewandt von weisen Sielber reichen Zeug mit Sielbernen
Porthen, deto von D(r)ap d’or, wo Creytz Goldene, in denen seithen
Theillen Sielberne Blumen eingewürcket, Mesß-Gewänder von Sielber Moir mit Schwartz Sammeten Creutz, und Goldenen Porthen.”
28 Margueritte PRINET: Le Damas de Lin. Histoire du XVIe au XIXe
Siècle, Foundantion Abegg, Bern – Fribourg 1982.
Obr. 12. PÛdorys piana nobile veltruského zámku. Na centrální kruhov˘ velk˘ sál (1) navazují dal‰í místnosti zcela spoleãenské funkce: obrazárna (2), salon s portréty císafiské rodiny (3), táflovan˘ pokoj s rodinn˘mi portréty (12), krbov˘ pokoj (11). Na ty pak navazují apartmány s loÏnicemi (5, 7, 17), kabinety (4, 6, 8, 16, 18), pfiedpokoji
(9, 19, 21), retirádami (10, 14) a pokoji pro komorníka (15) a komornou (20) a jiné místnosti (napfiíklad charakteru pracovny) s dal‰ím lÛÏkem (13). Také tyto prostory byly souãástí reprezentaãních místností a s v˘jimkou místností pro sluÏebnictvo mûly v‰echny nákladnou
v˘zdobu a zafiízení, a to vãetnû retirád. V pfiípadû v˘znamn˘ch náv‰tûv byly apartmány urãeny hostÛm, v nejv˘znamnûj‰ích pfiípadech
(pfii náv‰tûvû z panovnického domu) i vãetnû apartmánu majitelÛ. Toto rozvrÏení se s nûkter˘mi zmûnami udrÏelo pfies celé 19. století (dokládá je také inventáfi z roku 1864) aÏ do zestátnûní zámku. Pfii zpfiístupnûní zámku pak autofii interiérové instalace vytváfieli názvy
a funkce prostor podle vlastní pfiedstavy, nerespektovali loÏnice ani dal‰í místnosti a dali prostorÛm zcela smy‰lené názvy, jako pfiijímací salon pÛvodní loÏnici, kufiáck˘ salon kabinetu s papírov˘mi tapetami
a podobnû, jak dokládá zachovaná dokumentace z NPÚ – ÚP.
Obr. 13. Pohled na zámek Veltrusy na historické fotografii z konce
19. století. Budova zámku, zachyceného podle okolní vegetace uprostfied roku, má v‰echny Ïaluzie na oknech zavfiené. Îaluzie a okenice
piana nobile i dal‰ích ãástí zámku se otevíraly zpravidla pokud pfiijeli majitelé a ani v tomto pfiípadû nemuselo jít o v‰echna okna. Vzácné interiérové dekorace a mobiliáfi, zejména v‰ak hedvábné a papírové tapety byly takto od 18. století chránûny. Inventáfi z roku 1776 dokládá existenci Ïaluzií na mnoha oknech hlavní budovy i kfiídel. Po
zpfiístupnûní zámku vefiejnosti se situace zcela zmûnila, zejména v‰ak
po odstranûní Ïaluzií v 80. letech 20. století. (Foto Eckert ãi Duras,
kolem 1900, fotoarchiv NPÚ – ÚP)
12
13
Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 2 /
M AT E R I Á L I E , S T U D I E – I . â Á S T | E v a L U K Á · O VÁ / H i s t o r i c k é i n t e r i é r y a h i s t o r i c k ˘ t e x t i l c h o t k o v s k é h o z á m k u v e Ve l t r u s í c h
135
14
16
15
17
Obr. 14. âínské papírové tapety s motivem záti‰í v jedné z místností piana nobile veltruského zámku. Jednotlivé listy byly v 18. století
adjustovány do dekorativních panneaux v podobû vitrin s rokokov˘mi rozvilinami a chinoiseriemi s kvûty a ptáãky, malovan˘mi temperou na plátnû. Povrch byl pfietfien ‰elakem. âína, malba na papíru s jemn˘m podtiskem, kolem poloviny 18. století. (Foto NPÚ –
ÚOP stfiedních âech v Praze)
Obr. 15. âínské papírové tapety s kvûtinov˘mi motivy a motivy figur
ãínsk˘ch dam, zvan˘mi Long Eliza, v dal‰ím kabinetu apartmá s loÏnicí dekorovanou chiné. RovnûÏ zde byly jednotlivé listy adjustovány
do dekorativních panneaux s rokokov˘mi ornamenty malovan˘mi
temperou na plátnû. Povrch byl pfietfien ‰elakem. Pod figurami je je‰tû
jedna vrstva ãínsk˘ch tapet. âína, malba na papíru s podtiskem, kolem poloviny 18. století. (Foto NPÚ – ÚOP stfiedních âech v Praze)
Obr. 16. Dochované pÛvodní souãásti nebes z jedné z postelí loÏnice dekorované Ïlut˘m hedvábn˘m dama‰kem. Spodní ãást nebes, ruãnû ‰itá,
s lambrek˘nem zdoben˘m Ïlutou hedvábnou portou a podloÏená plátnem, byla mylnû povaÏována za ubrus. Zachovaly se v‰echny ãtyfii vnûj‰í
lambrek˘ny s portami a je‰tû jeden z druhého loÏe a také jeden pfiehoz
pfies postel, pozdûji pfie‰it˘. (Foto Ladislav Bezdûk, Gabriela âapková)
Obr. 17. Detail spodní (vnitfiní) ãásti nebes z jedné z postelí loÏnice
dekorované Ïlut˘m hedvábn˘m dama‰kem. V‰echny ãásti loÏe z dama‰ku vãetnû pfiehozu byly podloÏeny lnûn˘m plátnem. Na detailu
jsou patrné ob‰ité dírky zfiejmû pro krouÏky pfii horním okraji, ob‰it˘
otvor, kter˘m byla protaÏena tyã, a zachované tkanice, kter˘mi byla
nebesa pfiivázána k tyãi. (Foto Ladislav Bezdûk, Gabriela âapková)
136
Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 2 /
M AT E R I Á L I E , S T U D I E – I . â Á S T | E v a L U K Á · O VÁ / H i s t o r i c k é i n t e r i é r y a h i s t o r i c k ˘ t e x t i l c h o t k o v s k é h o z á m k u v e Ve l t r u s í c h
V pfiízemí pravého kfiídla byly také uskladnûny dal‰í pfiedmûty. V takzvaném majolikovém
kvelbu byly uloÏeny pfiedmûty z holíãské kameniny, majoliky, obyãejné hrnãiny i skla. Skladovaly se zde cínové, mosazné a plechové pfiedmûty i rÛzné lampy, nûkteré zvané noãní. Zde
se také nalézal kvelb, ve kterém byly uskladnûny rÛzné staré, odloÏené nebo právû nepotfiebné pfiedmûty. Jeho obsah je velice zajímav˘. Ze seznamu se dozvídáme, Ïe zde bylo napfiíklad pût star˘ch nizozemsk˘ch tapiserií (Nieder Lander Spallier), oznaãen˘ch jako rozpadlé a zpuchfielé, které kdysi nepochybnû zdobily interiér y zámku, a také ãtyfii roztrhané na
plátnû malované ‰palíry. Byly zde rÛzné závûsy staré i novûj‰í, Ïluté látkové ‰palíry a dal‰í vybavení ze zru‰ené kaple, star ˘ prÛhledn˘ plátûn˘ malovan˘ závûs, staré koberce, nûkteré
z hedvábného ply‰e (alte Felba Tepiche), nábytek, nádoby, polní lÛÏko. Skladovaly se zde také
dvû velké plachty z cvilichu se Ïelezn˘mi tyãemi, které, jak je uvedeno, patfiily nad zámecké galerie. Snad pfiíleÏitostnû kryly místa, kudy se v patfie ze zámku procházelo do boãních kfiídel,
nebo terasové a balkonové prostory u hlavního sálu.
V tomto skladu bylo také uloÏeno vybavení chotkovského ‰ífu – lodice, na které se panstvo
plavilo po vltavském rameni v parku. Lodice mûla dva pfiehozy pfies boky z cvilichu zdobené
zelenou ‰ÀÛrou, horní pfiehoz (pro baldach˘n) stejnû zdoben˘, k nûmu obrácen˘ (spodní) stejnû zdoben˘ pfiehoz ze surového plátna s volánem a zelen˘mi stfiapci, osm závûsÛ z cvilichu,
devût butonÛ s péfiov˘mi kyticemi na rohy a star˘ koberec na podlahu. Bylo zde i obleãení lodníkÛ (Schief Leuthe) sestávající se z cvilichového kabátce zdobeného zelenou ‰ÀÛrou a plátûné kazajky, ze zelen˘ch plátûn˘ch kalhot, páru bíl˘ch a páru zelen˘ch vlnûn˘ch punãoch, bot
s tkanicemi z vodovzdorné usnû, z bílé plátûné a vlnûné vázanky, ze stejné zelené vázanky
a vysokého klobouku potaÏeného ‰ediv˘m plátnem s péfiovou kyticí.
Peãliv˘ soupis zámku Ostrov ve Veltrusích, pofiízen˘ Janem KfiíÏkem roku 1776, je jedním
z nejobsaÏnûj‰ích historick˘ch pramenÛ, prostfiednictvím kter˘ch mÛÏeme nahlédnout do
podoby a ãásteãnû i do Ïivota na ãeském zámeckém sídle druhé poloviny 18. století. Je pozoruhodné, Ïe takov˘to dokument byl zachován právû pro zámek, jehoÏ interiéry se vyznaãují
mimofiádnou autenticitou, v na‰em prostfiedí vzácnou. Vût‰ina v˘zdoby, kterou KfiíÏek na veltruském zámku zaznamenal zejména v pianu nobile, se dochovala beze zmûn vãetnû krbÛ,
kamen, holandsk˘ch kachlÛ na mnoha místech, zrcadel, pfiístûnn˘ch stolkÛ, táflování i tapet.
Identifikováno a dohledáno bylo i mnoho pfiedmûtÛ mobiliáfie, které se na zámku tehdy nalézaly, i kdyÏ nûkteré z nich strávily v depozitáfii více neÏ padesát let. Zámek byl souãástí
fideikomisu a byl sv˘mi majiteli ‰etrnû uchováván. Touhu po sídle v novém stylu si dûdic
panství Jan Rudolf Chotek realizoval v˘stavbou zámku Kaãina. Úpravy postihly veltrusk˘ zámek jen okrajovû a soustfiedily se zejména do prostoru zámeckého parku a do kfiídel budovy.
Ve druhé polovinû 19. století byl zámek obohacen mimo jiné i o rozsáhl˘, decentnû tvarovan˘
soubor nábytku ve stylu druhého rokoka, kter˘ zachované interiéry harmonicky doplnil, stejnû
jako v první polovinû 20. století zfiejmû i akvizice manÏelky posledního majitele, Livie Chotkové, která se zajímala o v˘chodoasijské umûní. Zámek Veltrusy tak dnes bezesporu patfií mezi na‰e nejcennûj‰í pfiíklady autentického interiéru 18. století.30
29 Uvedené soubor y zfiejmû pocházejí z hrabûcích manufaktur.
Hrabû Chamaré vlastnil textilní manufakturu v Pot‰tejnû. Josef Kinsk˘, bratr hrabûnky Aloisie Stephanie Chotkové, vlastnil textilní
manufakturu na svém sloupském panství a mimoto i manufakturu
na v˘robu zrcadel, kde na práci pfii zhotovování bohatû fiezan˘ch
dfievûn˘ch rámÛ pro zrcadla zamûstnával Antonína Maxe, dûdeãka
sochafie Emanuela Maxe.
30 Studie vznikla jako souãást fie‰ení institucionálního v˘zkumného
úkolu Národního památkového ústavu – ústfiedního pracovi‰tû Mobiliární fondy hradÛ a zámkÛ a jejich zhodnocení v rámci celoevropského kontextu. Je souãástí práce na reinstalaci zámku Veltrusy. Za
spolupráci dûkuji PhDr. Vûfie Smolové a dal‰ím kolegÛm ze Státního
oblastního archivu v Praze, PhDr. Evû Hájkové, vedoucí správy zámku Veltrusy, pracovníkÛm fotooddûlení NPÚ – ÚP a dal‰ím.
Obr. 18. Salon s portréty Marie Terezie, Franti‰ka Lotrinského a jejich dûtí ve zlat˘ch a bíl˘ch rámech patfiil ke spoleãensk˘m místnostem piana nobile a mûl charakter místnosti naz˘vané ãasto Compagnie Zimmer (salon de compagnie). V salonu se, podobnû jako
v jin˘ch místnostech zámku, zachovalo velké mnoÏství prvkÛ pÛvodního vybavení in situ: kromû v˘malby a portrétÛ téÏ zrcadla ve
vyfiezávan˘ch rámech s pÛvodními zrcadlov˘mi skly a pfiístûnn˘mi
stolky, krb s holandsk˘mi kachly, pfiíslu‰enstvím a s autentick˘m krbov˘m zrcadlem, dále mosazná nástûnná raménka s porcelánov˘mi
kvûty na svém pÛvodním místû, v depozitáfiích pak dal‰í mobiliáfi.
V 19. století byl interiér doplnûn bílozlat˘m nábytkov˘m souborem
s kfiesly a pohovkami ve stylu druhého rokoka, potaÏen˘mi ãalounem
s kvûty a ptáãky v kartu‰ích. Tyto ãalouny byly v 80. letech 20. století nahrazeny kopiemi. (Foto NPÚ – ÚOP stfiedních âech v Praze)
Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 2 /
M AT E R I Á L I E , S T U D I E – I . â Á S T | E v a L U K Á · O VÁ / H i s t o r i c k é i n t e r i é r y a h i s t o r i c k ˘ t e x t i l c h o t k o v s k é h o z á m k u v e Ve l t r u s í c h
137