společenství

Z ŘÁ EŘ ZÍ E N 2 20 000 6 M Ě S Í Č N Í K
B
naše
TŘEBÍČSKÝCH
FARNOSTÍ
SPOLEČENSTVÍ
Ročník XVII. č. 9
3. září 2006
Cena 7 Kč
Zavděčit se
dokončení na str. 2
Svatý Václave,
vévodo české země, kníže náš,
pros za nás Boha, svatého Ducha. Kriste
eleison.
z o bs ah u
Před nedávnem jsem dostal e-mail, který byl
takovým zamyšlením nad životem - jednáním kněze. Je uveden dále. Svým způsobem je povzbuzením pro každého z nás. Vždy se dá najít na jednání
toho druhého něco nedokonalého. Vždy by mohl
být jinačí, jednat rychleji či pomaleji, být otevřenější a sdílnější či zase se starat více o sebe než
o druhé, více šetřit nebo zase tolik neskrblit. Mnoho však záleží na úmyslu a zde si musíme všichni
uvědomit, že do druhého nevidíme. Pouze se nám
zdá, že je takový uvnitř, jaký je na povrchu. Opak
může být pravdou. Vždyť tvrdá slupka kokosového ořechu v sobě skrývá chutnou dužinu, která
i v malém množství ochutí naše cukroví. Každý
z nás dobře víme, jak je těžké vyhovět všem, jak je
těžké udělat věc správně. Nic není jen černé nebo
bílé. Abychom našli, co je správné, je třeba se dívat
více dopředu. Cyklista, řidič automobilu se nedívá
těsně před kolo či auto, ale více do dálky. Také
sleduje nejen své vozidlo, ale i vozidla druhých,
aby mohl na jejich chyby správně zareagovat.
Při pohledu na jednání druhých máme dvě
možnosti. První: Distancuji se od jednání druhých,
kritizuji je, říkám, jak se to nehodí do mé situace.
Zde např. rodiče kritizují své děti, podřízený kritizuje své nadřízené. Často to bývá za zády a bez
pohledu na konkrétní řešení.
Druhá možnost je ta, že se snažím pochopit
jednání druhých dřív, než je začnu posuzovat.
Dokáži si s nimi o tom pohovořit. Přemýšlím jak
na jejich dané jednání mohu navázat. Co po mně
chtějí a čím jim já mohu být užitečný. Zde rodiče
se svými dětmi o problému hovoří, říkají jak je
jednání dětí mrzí a proč, a snaží se je ne donutit
jednat po svém, ale přivést děti ke změně jednání
či postojů na základě vlastního poznání. Tato druhá cesta je správná. Je sice pomalá a postupná,
nejde všechno hned, ale je účinnější a trvalejší.
Pro svou netrpělivost a nedočkavost volíme
mnohdy, ke své vlastní škodě, cestu první. Ta je
velice pohodlná a navíc na nás neklade téměř
žádné požadavky, ale jen a jen na ty druhé.
Mnozí se možná pozastavili nad tím, proč
v dnešní době vědy a techniky, kdy se dá vše
snadno a levně pořídit, kompletujeme ručně naše
kalendáře pro třebíčské děkanství.
Chápu tento údiv a rozumím mu. Mám ale zároveň několik vysvětlení pro toto jednání. Nechal
jsem si poradit u odborníka. Hladký křídový
Zavděčit se
otec Jiří Dobeš
1
Pár vteřin
příběh, který napsal život
2
Důvěřujte Ježíši
P. Ervín Jansa odchází...
3
Skautská hlídka
a Pořád se něco děje
4-5
Na Slovensku sa čosi robí
a poděkování otci Ervínovi
6-7
STRANA 2
Příběhy, které napsal život
Pár vteřin
✎ ...
„Moje malá vnučka,“ vyprávěl pan K. L., „mi jednou
běžela ukázat obrázek, co namalovala ve školce. Měl jsem
tehdy zrovna rozdělané objednávkové listy firmy, které jsem
v penzi vypomáhal.
„Dědečku…“ Zvedl jsem nerad oči. Mávala obrázkem a za
ní stála její matka, má dcera.
„Dědečku, dědečku, koukej!“
„Nemůžete chvíli počkat?“ zavrčel jsem.
Obě stály zaražené a dívaly se na mě. „Mám obrázek,“ volalo ale stále radostné děvčátko, tříleté usměvavé děvčátko.
„A já mám práci,“ řekl jsem.
„Už od nádraží se těší, jak dědečkovi ukáže obrázek, co
namalovala,“ řekla mi dcera. „Prostě počkejte,“ křikl jsem
– měl jsem nepořádek v papírech a nehodlal jsem se vyrušovat. Bylo mi jasné, že každý soudný člověk musí uznat,
že najít chybu v objednávkách je daleko důležitější než se
dívat na nějaké malůvky malé holčičky.
„Dědečku,“ zavolala ještě jednou vnučka a postoupila
ke mně. Sklonil jsem se hloub nad papíry.
„Pojď,“ řekla matka a odváděla ji. Holčička nechápala. Jak
to, že nechci vidět její obrázek? Dala si s ním tolik práce a tak
se těšila, až jej svému dědečkovi ukáže. Jenže mně bylo jasné,
že takhle musím postupovat, že takhle je to pedagogicky
správné. Musí si přece uvědomit, že tady existuje práce
dospělých a že se musí respektovat. Naštěstí krůčky cupitaly
zpátky ke dveřím.
„Dě…“ Nestačila dořeknout, zmizela ve dveřích, které
se zaklaply, dcera ji rychle vtáhla do chodby. Znala mě.
Oddechl jsem si a sklonil se nad fakturami. Celou hodinu
jsem se jimi probíral, pak se mi konečně podařilo chybu
najít. Byl jsem spokojený.
Zapálil jsem si cigaretu a vtom zazvonil telefon. Nějaký
neznámý hlas mi opakoval, mnohokrát, protože jsem to
nemohl pochopit, že moje dcera je těžce zraněná a vnučka
že zahynula při havárii. Jely na nákup a nějaký náklaďák
s opilým řidičem do nich vrazil. Něco se ve mně převrátilo naruby a dodnes jsem to nepřekonal. Víte, mrzí mě
v životě hodně věci. Ale tahle s tím obrázkem mě bude
strašit do smrti. O nic nešlo. Zdánlivě vůbec o nic. Jen
jsem se zachoval jako zodpovědný dospělý, nenechal jsem
se vyrušit z práce. Nějakým malým radostným děvčátkem.
Ale už napořád budu vidět její dychtivou tvářičku, její touhu ukázat mi neumělý obrázek, její nadšení, její zklamání.
Stačilo pár vteřin, pár nepatrných vteřin a jejich vůz by
o pár vteřin minul onen druhý vůz!
Co by mi to udělalo, podívat se na obrázek. Pár vteřin.
Pár obyčejných vteřin, kterých tolik každý den ztrácím. A já
se nepodíval. Já jí je nedal.
„Dě…“ Ta slabika, kterou vydechla ve dveřích, dědečkovi
na rozloučenou, mi nikdy nepřestane znít v uších.
Občas nám někdo chce udělat radost a mít radost. Dívá
se na nás, směje se na nás, miluje nás. A pak už nepřijde.
Nikdy.
Eduard Martin - Andělské vteřiny
Zavděčit se - dokončení ze str. 1
Kněz se prostě nezavděčí
papír se často slepí a žádný stroj není tak dokonalý,
aby neudělal chybu. Mohli to nakompletovat v tiskárně, mohl to udělat výrobce kalendářů, ale můžeme
to udělat také my, protože to umíme. Vždyť ta práce
bude ohodnocena, zisk, který bychom jinak dali
tiskárně, bude ziskem farnosti a na práci nebude
uvalena žádná daň a další srážky. Není to sice mnoho, ale půl nedělní sbírky to bude. Co však vidím
jako mnohem důležitější je to, že se mnozí mohou
podílet na vytváření společných hodnot a budou si
kalendáře více vážit. Asi tak jako si lidé více váží svého rodinného domku, který stavěli či přestavovali,
než panelového bytu, na kterém se přímo nepodíleli.
Jiný poměr k dítěti mívá žena, která rodí, než muž,
který je přeci jen, připusťme si to, trochu vedle.
Pokud se naše láska projeví vůči lidem jen
slovy: „Za to si může sám“, „Co to udělal za
blbost“, moc jim nepomůžeme. Pokud ale
budeme nad stavem a jednáním druhých
přemýšlet a řekneme: „Něco s tím uděláme“,
„Počkej, pomohu ti to napravit“, můžeme ledacos v našich manželských, rodinných, sousedských či pracovních vztazích ledacos změnit.
O. Jiří Dobeš
Když je kázání kněze o pár minut delší než obvykle,
řeknou lidé: “Je únavný.”
Když je krátké: “Nedal si s ním práci.”
Když mluví hlasitě: “Jeden by z něho ohluchl.”
Když mluví středně silně: “Člověk nerozumí ani slovu.”
Když není doma: “Pořád někde lítá.”
Když je doma: “Je pecivál.”
Když navštěvuje své farníky: “Nikdy není doma
k zastižení.”
Když je na faře: “Nikdy za nikým ani nezajde.”
Když mluví o penězích: “Trochu moc si na ně potrpí.”
Když o nich nemluví: “Nikdo neví, co s nimi dělá.”
Když je dobrý organizátor: “Dělá trochu moc věcí
najednou.”
Když není: “Farnost je mrtvá.”
Když dlouho zpovídá: “Je moc zvědavý.”
Když zpovídá krátce: “Nechce nikomu naslouchat.”
Když jeho mše začíná včas. “Hodinky mu jdou
dopředu.”
Když začne o minutu později: “Nikdy nezačíná včas.”
Když je mladý: “Nemá žádné zkušenosti.”
Když je starý: “Měl by jít do důchodu.”
A když zemře: “Nikdo ho nikdy nemůže nahradit.”
dle J. A. Feehana (aneb Kanonizace až po smrti)
STRANA 3
Důvěřujte Ježíši!
P. Ervín Jansa odchází, v Třebíči působil
necelé dva roky. Bohu i otci Ervínovi díky za příklad krásného všestranného kněžského života a jeho
laskavého působení, kterým obohatil duši nejednoho
z nás, kterým své svěřené farníky přitáhl blíže k Bohu
a ukázal jim krásu katolické víry. Otec Ervín bude nyní
spravovat farnost Lomnice u Tišnova.
Podrobnosti o možnosti objednání CD s promluvami P. Ervína ve formátu mp3 najdete na
www.kratr.cz.
Od 1. srpna 2006 byl ustanoven administrátorem farnosti Třebíč - Jejkov P. Jiří Plhoň,
který bude současně vykonávat i službu spirituála
Katolického gymnázia v Třebíči.
Narodil se 13. 9. 1972 v Boskovicích, kněžské svěcení přijal
28. 6. 1997 v Brně, dosud působil v Ostrovačicích, Veverských
Knínicích, Rosicích, Slavonicích, Cizkrajově, Matějovci,
Nových Sadech a od roku 2004
ve Starém Hobzí.
Vyprošujme pro otce Jiřího
Plhoně hodně Boží síly v jeho
působení na novém místě.
Výkonem děkanské služby byl pověřen P. Jiří
Dobeš z farnosti Třebíč - město. Pomozme i jemu
v jeho nové nelehké službě, ať pocítí Pánovu přítomnost a vedení.
BAREVNÝ SVĚT
KG-klub Sdružení přátel Katolického gymnázia
Vás srdečně zve na jubilejní 30. TŘEBÍČSKÉ NOKTURNO, tentokrát s názvem BAREVNÝ SVĚT.
Výtěžek benefičního koncertu, při kterém vystoupí několik významných umělců našeho kraje, bude
věnován Dennímu centru Barevný svět.
Přijďte a pomozte lidem s mentálním či kombinovaným postižením a jejich rodinám. Denní centrum
se snaží těmto lidem zabezpečit trvalé zlepšení
podmínek života, zvýšit samostatnost, kvalitu poznávacích procesů a umožnit vlastními silami uplatnit
svá práva (více na www.barevnysvet.wz.cz).
Koncert se koná ve čtvrtek, 21. září 2006 v 19
hodin v aule Katolického gymnázia v Třebíči,
Otmarova 22. Třebíčská nokturna se pořádají za
přispění města Třebíče a kraje Vysočina.
Pozn.: Zveme každého, kdo by chtěl osobně
pomoci při organizaci koncertů, s přípravou
občerstvení apod., aby se přihlásil na tel. číslo
724 759 981 (V. Hrůzová)
P. Pavel Hověz
po 24 letech v Třebíči
Ten, kdo přišel v neděli 27. srpna prožít spolu
s ostatními věřícími tradiční Mariazellskou slavnost,
byl určitě potěšen přítomností vzácného a milého hosta, P. Pavla Hověze.
Záznam jeho velmi poutavé
promluvy je možné si stáhnout na www.kratr.cz.
P. Pavel Hověz je nyní
po několikaletém působení v Německu ustanoven
farářem pro farnost Brno
– Lesná. O životě této farnosti i o naléhavé prosbě
o pomoc se můžete dočíst na
www.volny.cz/dcbl
STRANA 4
Skautská hlídka Skautská hlídka Skautská h
První hlídka
Brunďa se chystal na svou první noční hlídku.
K večeru se přišel představit ve své výzbroji. Měl
s sebou hůl, nůž, prak, pistolku a v pravé ruce
boxer, který si ulil z olova. Velmi se divil, když
byl odzbrojen, aby svými zbraněmi nezpůsobil
nějakou nerozvážnost. Ale jinak Brunďa byl oblíben, volali také na něj někdy P P P P – což znamenalo první pootavský prorok počasí, neboť meteorologie byla jeho velkou zálibou. Na táborovém
náměstí zhotovil na kůli malý domeček, v něm
byl teploměr a aneroid a na domečku větrné
kolečko s ukazatelem směru větru. Na tabulku
pod stříšku zapisoval teplotu vzduchu a sloupek
sám byl součástí slunečních hodin. Kůl byl ozdoben různými obrázky a značkami. Začínalo to
holubicí s ratolístkou = radostná zpráva o nalezení
tábořiště, sekera = budujeme tábor, plameny =
první táborový oheň, vlnky = jsme u řeky, loďka
= naše první pramice a vodácký výcvik… „A taky
tam vyřež býka, který mě chtěl nabrat na rohy
a že jsem před ním uprchl do vody,“ připomínal
Brunďovi.
Nadešel večer. Malý besední ohníček, který
nerušil jiskrami a praskotem vůdcovo vyprávění
příhod z vojny končil. Brunďa se oblékl do hlídacího kabátu, do kapsy si dal baterku, zkontroloval přesný čas na budíku v kuchyni a s holí
v ruce začal obcházet tábor. Věděl, že v noci
se vše kolem nás mění, nabývá neobvyklých
tvářností, a proto už dříve si důkladně obhlédl
každý stromeček a každé křovisko, aby se v temné
noci nezměnily v strašidelné přeludy a neděsily
ho. Hovor ve stanech utichl, světla zhasla, olše
zčernaly, obloha potemněla. Zato však zjasněly
zvuky aut, hučení splavu, pod břehem žbluňkala
voda, za lesem zahoukal vlak. Brunďa obešel
náves. Srdce se mu rozbušilo. Zaslechl podivný,
těžko vysvětlitelný praskot. Napadlo ho, že někdo
u lesa chodí a praskají pod jeho botami suché
větvičky. Ale praskot se ozval znovu a právě
u toho stanu, u kterého stál. Vznikl tím, že se hoch
spící uvnitř pohnul na pryčně a loktem zavadil
o podsadu. Po tomto odhalení se hlídka upokojila,
ale ne na dlouho. Z jednoho stanu se začly ozývat
hlasité vzdechy, jakoby se tam někdo dusil. Zvuky
zesilovaly a měnily se v hlasité sténání. Chce
mu někdo nahnat strach? Ale už mu tam zřejmě
spolunocležník domlouval: „Uklidni se, co to
tropíš? Kam běžíš?“ A než se Brunďa vzpamatoval,
mihl se kolem Olda. Vytřeštěné oči, vlasy zježené,
zpocený nějakou hrůzou. A za ním vyběhl jeho
soused Kolda, sevřel ho pevně do náruče a vlekl
ho zpět. Při tom volal na překvapeného Brunďu:
„Vzbuď bratra vůdce, vždyť vidíš, že Olda třeští!“
Vůdce byl v minutě u Oldy. Sáhl mu na čelo. Ano,
má vysokou horečku a zní třeští. „Držte ho!“
Pak skočil pro prostěradlo, namočil ho do vody,
nemocnému svlékl košili a zabalil ho do mokrého
prostěradla. Pak ho společně zabalili do několika
přikrývek a nyní už zklidněného Oldu položili na
lůžko. V horečce nikoho nepoznával. Zřejmě od
úžehu. Vůdce se u něho střídal s rádci, dbali, aby se
nevymotal z přikrývek a vyměňovali mu obklady
na čele. Spánek, kterému Olda podlehl byl dobrým
znamením. Zítra pro jistotu zavolají lékaře.
Když si vůdce po půlnoci šel na chvíli zdřímnout,
zastihl ještě na hlídce Brunďu: „No vidíš, hochu,
noční hlídka je odpovědná a často i těžká povinnost. Zasáhl jsi dobře.“ – „Od té chvíle, co jsme
chytili Oldřicha, se už nic nestalo, kromě toho, že
spadl meteor.“ Vůdce, i když ho skličovala starost
o nemocného, se musel pousmát horlivosti svého
nováčka. Bůh ví, proč se mu vynořila v té chvíli slova
jednoho známého: „Lituji vás, že se budete ve své
dovolené s tou cháskou trápit…“ Trápit – soužit, říkal
si v duchu, ale také se chvílemi smát. To už je údělem
lidským, údělem nás všech, že se naše radost střídá
s úzkostí a žalem. Nic na světě netrvá věčně – ani klid
a štěstí. Kdyby strasti nebylo, byl by náš svět rájem.
Takto je Slzavým údolím. Ale proč na něj zanevřít,
proč ztrácet naději, dá Bůh a bude zase lépe.
Skautská praxe –
Úrazy páteře
Stačí vteřina – skok po hlavě do neznámé vody
nebo příliš mělkého bazénu, rychlá jízda na silnici,
adrenalinové sporty, pád ze skály… Při poranění
míchy hraje hlavní roli čas. Lékař musí uvolnit
nervové struktury, jinak hrozí ztráta jejich funkce.
Pokud dojde k úplnému přerušení míchy v úrovni
prvních čtyř obratlů, je kromě ztráty hybnosti všech
končetin postižen i brániční nerv a člověk není
schopen samostatného dýchání. Jen umělá plicní
ventilace poskytnutá do pěti minut mu zachrání
život, ale hybnost už nikoliv.
S postiženým člověkem raději nehýbáme a pokud
se chce zvednout, tak mu v pohybu zabráníme. Je-li
nutno zraněného přesunout do bezpečí, nesmí dojít
k ohnutí páteře. Proto podstrčíme pod raněného
prkno, končetiny a trup připoutáme k podložce
a při poranění ve výši krční páteře zajistíme pevnou polohu hlavy nejlépe pytlíky s pískem nebo
zatěžkanými polštářky. Takto zajištěného zraněného
pak už není třeba překládat na nosítka.
Motto: „Co nemůžete změnit,
to s humorem snášejte!“
Škola základ života.
„Proč dnes vedeš do školy kolo?“ ptá se maminka
synka. „Paní učitelka mi chce promluvit do duše.“
„Děti, máte doma 5 jablek a je vás sedm. Jak to
STRANA 5
lídka Skautská hlídka
uděláte, aby každý dostal stejný díl?“ – „Prosím,
maminka udělá zemlbábu a podělí nás.“
„Přiznej se, kdo ti psal úkol?“ – „Opravdu nevím,
paní učitelko, šel jsem brzy spát.“
„Housátková, jaká máme hnojiva?“ – „Dusíkatá,
fosforečná, vápenitá…“ A to základní hnojivo,
chlévský hnůj?“ – „Tak ten mi dočista vypadl z hlavy,
pane učiteli.“
„Paťásková, co víš o Mrtvém moři?“ – „Jen to
nejlepší, paní učitelko.“ – „Co je to za odpověď?“
rozčílí se učitelka. „No, vždyť vy sama jste nám
říkala, že o mrtvých se má mluvit jen a jen v dobrém.“
„Kofránková, co je s tou husou, co mi maminka
chtěla poslat?“ – „Já nevím, paní učitelko, ona už
zase žere.“
Probírá se slušné chování: „Když zívám, dám si
ruku před ústa. Proč to dělám?“ – „Aby vám nevypadly zuby,“ volá Pepíček.
„Matoušku, máš domácí úkol? “ – „Nemám.“ –
„Odpovídáme celou větou.“ – „Nemám domácí úkol,
paní učitelko.“ – „Vidíš, tak je to správné.“
„Plátková, tatínek už ti nepomáhá s úkoly, že?“
– „Už ne, ta poslední pětka ho odradila.“
„Ryšánku, který čtyřnohý tvor je nejvěrnější
a nejdražší přítel?“ – „Prosím postel.“
Prvňáčci jsou první den ve škole. Učitelka jim
všechno vysvětluje. „Tak, děti, a co byste ještě chtěli
vědět, ptejte se, všechno vám povím.“ Přihlásil se
jeden žáček: „A kdy už budou prázdniny?“
„Babočko, čím bys chtěl být?“ – „Tatínek chce,
abych byl doktorem, ale já doktorem být nechci,
protože maminka říká, že bych nezabil ani mouchu…“
Tábor
vlčat a světlušek u Uhřínova dopadl rovněž
dobře vzdor deštivému počasí, nikdo to nevzdal.
Světluškám zpestřila program celotáborová hra
podle pohádkových příběhů a vlčata se vydala po
indiánské stezce ve hře Vinenou. Zaplať Pán Bůh
všem, kteří se jakkoli přičinili o zdar tábora.
Rikitan
Pořád se něco děje
aneb
Setkání farností
Charita se představuje
Oblastní charita Třebíč a farnost u sv. Martina Vás srdečně zvou na toto setkání.
Kdy? Neděle 17. září 2006 od 14.30 do 19 hod.
Kde? Třebíč „U Kostelíčka“ (Strážná hora)
14:30 hod. - k poslechu hraje romská skupina
15:00 hod. - úvodní slovo ředitele Oblastní charity
Třebíč Mgr. Petra Jaška a zástupce Skupiny ČEZ
Ing. Petra Spilky (hlavního partnera Oblastní
charity Třebíč)
15:30 hod. - Charita pomáhá druhým. Představíme
vám jednotlivá střediska a přiblížíme způsob
pomoci lidem se zdravotním nebo psychickým
postižením, práci s mládeží, drogově závislými,
způsob pomoci matkám v tísni, mužům bez
domova. Nedílnou součástí je i humanitární
pomoc a práce ve farních charitách. Zveme Vás
na pohádku, tance, módní přehlídku, ukázky
muzikoterapie, ukázku použití rehabilitačních
pomůcek. Uslyšíte příběhy klientů a setkáte se
mnoha zajímavými lidmi.
Podle dobré tradice je pamatováno na vydatné
občerstvení, na různé hry a soutěže pro děti, které si
také mohou zkusit namalovat svůj perníček, drátkovat, skládat z kostek, skládaček a puzzlí. U stánků si
pro radost sobě i nám můžete koupit výrobky zhotovené v některém z našich středisek.
18:00 hod. - mše svatá, (přede mší svatou bude
možnost přijetí svátosti smíření)
Při této příležitosti si dovolujeme upozornit
také, že na tento den navazují Dny otevřených
dveří Charity.
Od 18. do 29. září 2006 můžete navštívit jednotlivá střediska Oblastní charity Třebíč a vidět
„zblízka“ práci s lidmi.
A kdy Vás očekáváme? V Třebíči
Paprsek (L. Pokorného 15) 18. 9. PO 8–15
Azylový dům (Heliadova 10) 19.9. ÚT 9–15
Os. asistence (L. Pokorného 15) 20.9. ST 15–18
Domovinka (Gen. Sochora 705)
21.9. ČT 9–16
Úsměv (Gen. Sochora 705) 21.9. ČT 9-16
Ambrela (L. Pokorného 15) 22.9. PÁ 10–16
Středisko humanitární pomoci + Dobrovolnické
centrum (L. Pokorného 15) 25 9. PO 9–16
Charitní ošetřovatelská a pečovatelská služba
(L. Pokorného 15) 25.9. PO 8–16
Klub Zámek (L. Pokorného 15) 25.9. PO 9–17
Domov pro matky v tísni (manž. Curieových 504)
26. 9. ÚT 10–17
K-centrum Noe (Hybešova 10) 27.9. ST 11–17
Raná péče (Gen. Sochora 705) 29.9. PÁ 10-16
dokončení na str. 8
STRANA 6
Na Slovensku sa čosi robí
Letošní léto jsme se ženou hodně cestovali. Krom
dovolené jsme využili skoro každý víkend a vyrazili
jsme většinou za krásami přírody. Stále častěji mi ale
přicházela myšlenka, že by to chtělo věnovat také
jeden z víkendů Bohu v podobě nějaké křesťanské
akce.
Nejdřív byl v plánu KristFest, ale to nakonec
nevyšlo. V časopise Život víry mě zaujala jedna akce,
ale protože se konala na Slovensku, moc jsem o tom
nepřemýšlel. Uběhl nějaký čas a ženina kamarádka
se zmínila, že letos nejedou na CampFest, tak máme
jet alespoň my a cestou se zastavit. „CampFest? Jo
to sem četl v Životě víry“, proběhlo mi hlavou. Tak
jsme mrkli do mapy, kde se Fesťák koná. Z Třebíče
nějakých 450 km, jen na dva dny, navíc už máme
málo dovolené, ale..... Nakonec jsme se rozhodli, že
do toho „pudem“.
Čekal jsem od CampFestu hodně a modlil jsem
se za to, aby nám Bůh požehnal, aby nás provázel na
cestě, abych se tam dokázal Bohu přiblížit...
Když během cesty přišly menší technické problémy s autem, sám jsem se divil svému klidu a víře v to,
že v pořádku dojedeme. Po příjezdu do kempu, kde
se festival konal, jsme těžko hledali místo. Tolik stanů
jsem snad ještě v životě neviděl. Po utáboření jsme
se vydali do ohniska festivalu – louka s obrovskými
stany, ve kterých byly jednotlivé scény. V Hangáru,
kde bylo hlavní pódium, začaly Lámačské chvály
a pak vystupovali jednotliví speakeři hovořící na
určitá témata.
V lidmi našlapaném hangáru se před námi najednou objeví známá tvář z Třebíče s otázkou: „Ahoooj
co tu děláte, jak to, že jste tady? To je super, jak o tom
víte?“ Těžko říct, kdo byl víc překvapený, jestli my,
nebo dotyčná kamarádka :-)) Program pokračoval
a já mimo jiné obdivoval technické vybavení: super
aparatury, světla, kamery – jejichž záběry byly on-line
mixovány na velkoplošná plátna po obou stranách
pódia. „Joooo, je to dóóóst slušný“ říkal sem si.
Přiznávám, že se mi vtírala myšlenka, jestli to není jen
fesťák nabitý skvělou hudbou, ale že tu asi nenajdu,
po čem jsem toužil. Jenže, jak už jsem řekl, program
pokračoval a skupiny během svého „koncertování“
vyzývaly k modlitbám a vydávaly svědectví. Jednotliví
řečníci vzývali Boha a prosili o jeho požehnání pro
všechny přítomné. Ve chvíli, kdy byly na programu
společné chvály, frontmen chválící skupiny hned při
svém příchodu prohlásil: „My niesme žiadna koncertujúca kapela a vy nieste žiadni diváci, ale chcem tu
spoločně chválit nášho Pána“. Bůh se osobně dotýkal
lidí okolo mne a dotkl se i mne samotného. Viděl jsem
opravdu probuzené křesťany zapálené pro Krista,
křesťany, kteří chválili Boha skákající při vystoupení
hip-hopové nebo rockové kapely, křesťany, kteří se
naproti tomu dokázali během několika okamžiků
obrátit k Bohu v tiché modlitbě, třeba i v kleče. Bůh
tam byl mezi námi. Bůh byl tím, okolo koho se vše
točilo. Bůh byl důvodem, proč se vše uskutečnilo. Bůh
byl tím, kdo nás všechny spojoval. Byl to Bůh, kdo všemu
žehnal a konečně to byl a je Bůh, který má ke každému
z nás osobní vztah.
Jak bylo psáno v programu, který jsme na místě
obdrželi:
CampFest to je generácia mladých pre Krista:
-ktorá volá po obnovení vzťahu s Bohom a prebudenie
tejto generácie mladých
-ktorá sa zjednocuje v zápase za prebudenie generácie
mladých na Slovensku s jednotlivými kresťanmi
ktorá vytvára miestne siete s kresťanskými
skupinkami, mládežou, organizáciami a církvami zapálenými Bohom pre túto vec.
Podle mě se Slovensko opravdu probouzí, mladí
lidé se modlí za jednotlivé krajiny Slovenska, za celý
stát, za probuzení. Konají modlitební akce 24/7 a to
nejdůležitější: Fakt je vidět výsledky – Bůh slyší jejich
volání. Shromáždění křesťanů, kteří naprosto neřeší,
do jaké církve patříš, nehledají rozdíly, ale společně se
modlí a chválí Boha. Díky Pánu jsme tomu mohli být
přítomni. Díky Bohu, že jsem tu mohl neuvěřitelným
způsobem „načerpat“. Chci se s Vámi o tuto zkušenost
a radost podělit. Myslím, že když „modlitby fungují na
Slovensku“, měly by fungovat i v našem státě, městě,
rodině. Zní vám to jako fráze? Tak jinak. Dokud budeme
o modlitbě jen psát, mluvit, diskutovat anebo číst, má
nás ten Zlý přesně tam, kde potřebuje. Takže začněme
konečně bojovat modlitbami!
Je to na každém z nás a právě to Tvoje místo na
bojišti modlitby nikdo nenahradí....
Více o CampFestu a 24/7 najdeš - jak jinak, než na
netu :-) http:// www.campfest.sk,
http://www.ywam.sk/24-7prayer/
Radek
Třetí diecézní ministrantská pouť
se bude konat 23. 9. od 10.00 hodin v Brně.
Ministranti přijdou v 10 hodin do určených brněnských farností, tam pro ně bude připraven program.
Setkání vyvrcholí pro všechny ve 14:30 v katedrále
společnou mší sv. s otcem biskupem Vojtěchem.
Brněnské farnosti budou hostit tyto děkanáty:
Bystrc - Vel. Meziříčí, Řečkovice -Blansko a Boskovice,
Komárov - Znojmo, sv. Augustin - Mor. Budějovice
a Třebíč, Komín - Vranov nad Dyjí, sv. Jakub - Mor.
Krumlov, Král. Pole - Hustopeče a Slavkov, sv. Tomáš
- Jihlava a Telč, Lesná - Mikulov, Zábrdovice - Modřice,
Líšeň - Tišnov, Žďár n. Sáz. a Rosice, Žabovřesky - Hodonín a Břeclav.
Co si vzít s sebou? Sportovní oblečení, svačinu na
celý den, ministrantské oblečení do katedrály a hlavně:
dobrou náladu a radostné srdce!
Na mši svatou s otcem biskupem jsou srdečně zváni
i ministranti brněnských farností!
Kontakt, dotazy: R. D. Mgr. Václav Knotek, mobil:
736 523 664, e-mail: [email protected]
STRANA 7
Z P R Á V Y Z TŘEBÍČSKÝCH FARNOSTÍ
Jejkov
Putování na kolech
Poděkování. Pouze rok a jedenáct měsíců nám
bylo dopřáno mít mezi námi pana faráře a zároveň
děkana P. Ervína Jansu. Člověka neobyčejně pracovitého, přitom radostného, vnitřně zaměřeného
na Krista a na úkol, který mu Pán svěřil. Obětavě
se staral o všechny farníky, mladé i staré, nemocné
i nemohoucí, o lidi s vážnými životními problémy.
Každý v něm našel laskavého přítele i pomocníka.
Všude šířil klid a pokoj. Pro děti nebo ministranty
uměl uspořádat veselý výlet nebo zábavné odpoledne.
Věnoval se s láskou všem, bez rozdílu věku.
Jeho moudré promluvy při bohoslužbách nám
všem pomáhaly prohlubovat náš osobní vztah k Bohu
v každodenním životě. Adorace před vystavenou
Nejsvětější svátostí oltářní jsou nezapomenutelné.
Přinášely klid, pokoj a jistotu, že Bůh o nás ví, že nás
má nekonečně rád a neustále je připraven ve všem
nám pomáhat.
Za tu krátkou dobu jeho působení u nás se vykonalo neuvěřitelně mnoho potřebných oprav na
faře i v kostele. Pan děkan, náš pan farář, byl rozumným a zodpovědným hospodářem naší farnosti.
Sám osobně byl velice skromný a nenáročný. Ještě
uprostřed pilné práce na opravách v kostele oslavil
mezi námi své padesáté narozeniny, aby zakrátko
byl od nás odvolán. A my mu nemůžeme poděkovat
jinak, než ho provázet svými modlitbami a prosbami,
aby Bůh žehnal jeho práci, provázel ho svou láskou
a ochranou na přímluvu P. Marie, sv. Františka z Assisi, sv. Pia z Pietrelciny a ostatních svatých.
Za všechno děkují a v modlitbách vzpomínají
vděční farníci z Jejkova.
Helena Pacnerová
Na přelomu července a srpna jsme se vydali na
každoroční putování na kolech. Letos nás jelo pouze
osm. Jeden byl pouze řidič, šest cyklistů a jeden poloviční
cyklista - často se vezl autem. Pouze první noc jsme spali
pod širým nebem. Další noci už jen na farách, protože
počasí bylo nejisté a někdy
i pršelo. Na Sázavě, místě
spojeném se svatým
Prokopem mě dříve a na
pouti znovu udivil kostel nikdy nedostavěný.
Z původního trojlodního
kostela postaveného
z č e r ve n é h o p í s ko vce je dostavěn pouze
presbytář - kněžiště,
k t e ré s l o u ž í j a ko
současný kostel a bohatě
dostačuje, jak je veliký.
V Plzni jsme byli v meditační zahradě, kterou za 30
let vybudoval pan Hruška, vojenský důstojník, který
se s nástupem komunistů dostal do vězení, kde
s ním zle zacházeli. Slíbil vybudovat zahradu, pokud
se vrátí z vězení, a svého slibu dostál na výbornou.
Ubytováni jsme byli v salesiánském středisku, kde
byl u hřiště jednoduchý pomníček mladého chlapce,
na kterého nedávno spadla kovová branka a usmrtila
ho. Ve Zbirohu, Sedlčanech a Pelhřimově nás přijali
bez předchozího ohlášení. Tak jsme si mohli lépe
uvědomit všeobecnost církve - byli jsme přijati jako
doma. Za rok se těšíme na pouť do Mariazell.
O. Jiří
Sv. Martin
Od pátku 1. září je příprava dospělých ke křtu,
svatému přijímání a svátosti smíření. Scházíme se
každý pátek v 19.00 na faře sv. Martina. Po loňském
roce, kdy jsme si četli a vykládali písmo svaté se letos
zaměříme na sedm svátostí a desatero.
Katechismus
v otázkách a odpovědích
V těchto dnech vychází v Karmelitánském nakladatelství Kompendium Katechismu katolické
církve. Jedná se o stručnou a srozumitelnou příručku
katolické víry a morálky, která rozvíjí jak klasická
nadčasová témata (Desatero, život ze svátostí, život
v církvi atd.), tak specifické problémy moderní
doby (individuální svoboda, nová situace rodiny,
lidská práva atd.) i palčivé morální otázky (rozvod,
eutanázie, potrat atd.)
Adresa na které najdete Kompendia:
http://www.ikarmel.cz/vyber/kompendium
Ze zážitků účastníků
Moc se mi líbila krása přírody, kterou jsme projížděli
na kolech. Také se mi líbily mše svaté, které jsme měli
každý den. Byla jsem jediná holka mezi klukama, kteří
mi hodně pomáhali. Děkuji, že jsem mohla být na
pouti, kde člověk dokáže vypnout a čerpat sílu v Boží
blízkosti.
Monika
STRANA 8
POŘÁD SE NĚCO DĚJE
Stálý pořad mší svatých
Jejkov
Svatý Martin
Bazilika
730, 900
800, 1030, 1800
700, 1000
NE
PO
-
7
1800
ÚT
1800
715
1800
ST
700
715, 1600 pro děti
1800
ČT
00
7
18
PÁ
1800 pro děti
715
SO
00
7
15
19
00
00
800
1630
800
Jejkov
Čtvrtek před prvním pátkem od 17 soukromá adorace, při ní
příležitost ke svátosti smíření. Od 18 hodin společná adorace. Na
první pátek je mše svatá obětovaná za nemocné a se zaměřením
pro ně. Ostatní pátky mše sv. pro děti. Denně půl hodiny přede
mší sv. příležitost ke sv. smíření.
dokončení ze str. 5
V Hrotovicích:
Domov pro seniory a zdravotně postižené (F. B.
Zvěřiny 217) 25. – 29. 9. PO–PÁ 8–16
V Kněžicích:
Domov pokojného stáří (Kněžice 320) 18. – 22. 9.
PO–PÁ 730–930 (21. 9. ČT 730–15)
Chcete pomoci? Můžete! Dobrovolnou prací na
střediscích, při sbírkách a hmotným nebo finančním
příspěvkem – ČS Třebíč 1520431319/0800.
Více informací na http://trebic.caritas.cz
Tomkovi
Co já svírám v dlani…
Pro všechny mladé věřící a hledající Boha
připravil Studentský klub katolického gymnázia
Halahoj další víkendovou akci, na které nás opět
bude provázet kněz Pavel FOX Pacner. Tentokrát
budou přednášky směřovány na téma „Písmo
svaté“, ale určitě bude dán prostor také hrám,
zpívání, modlitbě …
Akce se uskuteční ve dnech 20.-22.10.
Více informací o akci na letáčcích v kostele, na
www.halahoj.org nebo na čísle 604 251 512.
Innisfree je velmi krásný irský zelený ostrov. Za
dávných časů na něm trávil dny svého života světec,
pro kterého bylo toto místo odrazem samotného
nebe.
Když se jeho čas naplnil, přátelé ho vynesli z domu
a položili na milovanou půdu ostrova. Před posledním vydechnutím nabral světec do dlaně prsť země,
na níž spočíval. Když dospěl k nebeské bráně, svatý
Petr mu vyšel v ústrety řka: „Vstup dovnitř příteli,
už na Tebe všichni čekáme… Nejdřív se však musíš
zbavit oné hrsti země, kterou svíráš.“ - „Nikdy,“ odpověděl světec, a tak ho posmutnělý Petr zanechal před
branou.
Věky plynuly. Petr znovu vyšel, tentokrát však
v doprovodu irského národního věrozvěsta svatého
Patrika. Světec byl nadmíru šťasten, že vidí velkého
patrona své vlasti. Usedli a dlouho spolu povídali
o milovaném Irsku. Když se posléze svatý Patrik měl
k odchodu, řekl: „Pojď se mnou dovnitř, máme tam
pro Tebe nádherné překvapení, ale nejdřív odhoď
tu pozemskou hlínu, kterou opatruješ.“ Ale světec
znovu odmítl.
A znovu ubíhala staletí i věky, znovu vyšel svatý
Petr, ale tentokrát s ním byl sám Pán Bůh. Ten na
světce vlídně pohlédl a pravil: „Vstup dovnitř, milý
synu, všem se nám po Tobě stýská. Připravili jsme Ti
něco úplně zvláštního.“
V tom čase byl už světec před rajskou bránou velice
starý a zesláblý. Pán Bůh i svatý Petr mu pomohli na
nohy a jak ho vedli do nebe, starce síly opustily, sevřená hrst povolila a hlína pozemského ostrova se mu
zvolna začala sypat mezi ochablými prsty, až měl ruku
úplně prázdnou. Vstoupil do ráje a co nevidí! Přímo
před očima měl svůj milovaný ostrov Innisfree…
Co já tak svírám v dlani a nechci to pustit, co
mně tak brání? Bojím se mít prázdné dlaně a dát
Bohu příležitost mne obdarovat?
J. I.
Díky všem, jejichž přičiněním
vyšlo toto číslo NS.
Příští číslo vyjde v neděli 1. října,
příspěvky prosíme do pondělí 25. září
2006. E-mailová adresa: [email protected]
NAŠE SPOLEČENSTVÍ vydává FiBox s. r. o. Registrováno Okresním úřadem
v Třebíči pod značkou MK ČR E11637. Vychází jako měsíčník vždy 1. neděli
v měsíci nákladem 620 výtisků. Redakční rada: Marie Daňhelová, P. Jiří
Dobeš, Marie Doležalová, František Fiala, Lída Mayerová, Helena Pacnerová,
Míla Šebelová, manželé Tomkovi. Sazba a tisk FIBOX s. r. o. Příjem příspěvků
do pondělí před 1. nedělí v měsíci na adrese: FiBox s. r. o., Janouškova 20,
674 01 Třebíč, tel.: 568 840 036, fax 568 841 037, e-mail: [email protected].
Martin
Každou neděli 7.30-8.00 mariánská pobožnost. Každou středu
(kromě letních prázdnin) celodenní výstav Nejsvětější svátosti
a v 16..00 mše sv. pro děti. Každý čtvrtek po večerní mši sv.
modlitba Večerních chval. Denně před mší sv. příležitost ke
svátosti smíření.
Bazilika
Denně hodinu přede mší sv. příležitost ke svátosti smíření, na první
pátek od 14.30, případně i po mši sv.
Příprava na manželství a křest
Každý si domluví termín ve farnosti, kde chce svátost přijmout, od
faráře se dozví o přípravě. Pokud nejsou rodiče církevně oddáni,
Inzerce
Prodám barevnou tiskárnu HP 840 C za cenu
nepoužité černé náplně - 400 Kč.
Telefon 608 158 153
DOTYK II.
aneb „Dotkni se nebe – dotkni se sebe“