Virologie

Lékařská mikrobiologie
Virologie
Učební text pro studenty Fakulty zdravotnických studií ZČU v Plzni
Studijní obor: Ochrana veřejného zdraví
Vypracovala: MUDr. Drahomíra Rottenbornová
1
Obecná virologie
Viry
Od ostatních mikroorganismů se liší malými rozměry (20-300 nm) a svou biologickou
povahou - nerostou, nedělí se, nemetabolizují. Genetická informace virů je zapsána vždy jen v
jediném druhu nukleové kyseliny - dělení na DNA a RNA viry
Viry se nemnoží, ale jsou pomnožovány hostitelskou buňkou - patří proto k obligátním
intracelulárním parazitům a nelze je běžně kultivovat v prostředí bez buněk
Morfologie (struktura) virů
Virová částice (virová partikule) je označována jako virion. Virion obsahuje nukleovou
kyselinu (nukleotid), kt. obsahuje genetické informace nezbytné pro realizaci reprodukce viru.
Nukleová kyselina je v ochranném proteinovém obalu (kapsida) - komplex nukleové kyseliny
a obalu se nazývá nukleokapsida .
U řady virů tvoří nukleokapsida kompletní virion (tzv. neobalené viry). Některé viry mají
kromě kapsidy ještě další lipoproteinový obal. Je tvořen lipidy hostitelské buňky (tzv. obalené
viry).
Viry neobalené
Rezistentní k éteru a tukovým rozpouštědlům
Odolné k vlivům zevního prostředí
Viry obalené
Poškozují je tuková rozpouštědla
Citlivější vůči chemickým a fyzikálním
vlivům
Inaktivovány kyselým pH žaludku
Nejsou větš. inaktivovány kyselým pH
žaludku-pronikají snadno do dolních partií
trávicího traktu, jsou vylučovány stolicí,
přetrvávají dlouho v zevním prostředí
(odpadní, povrchové vody)
Přenos: přímý kontakt, kontaminované
předměty, voda, potrava
Přenos: přímý styk (kapénková nákaza,
pohlavně přenosné nemoci)
Nekonvenční viry (priony)
Liší se svojí povahou od virů o ostatních mikroorganismů. Jsou původci přenosných
spongiformních encefalopatií. Infekční aktivita je vázána na defektní protein, tvořený
nervovými buňkami.
Replikace virů
Je principem reprodukce virů. Jedná se o "přepis" genetické informace z virové nukleové
kyseliny do nukleové kyseliny hostitelské buňky a tvorbu nových virových partikulí. U DNA
virů probíhá replikace v jádře hostitelské buňky, u RNA virů probíhá v cytoplazmě.
Schéma replikace virů představuje několik na sebe navazujících fází:
1.
2.
3.
4.
adsorbce virionu na povrch vnímavé buňky
průnik viru do buňky
obnažení genomu (destrukce virových proteinových obalů)
replikace virového genomu (přepis genetické informace z virové NK do DNA hostitelské
buňky
5. tvorba virových strukturálních proteinů
6. dozrávání a uvolnění virových partikulí z hostitelské buňky (mezibuněčými kanálky,
pučením, do sousední buňky po splynutí cytoplasmatických membrán, po buněčné smrti a
lýze buňky)
2
Klasifikace virů
Čeledě (přípona -viridae)
Podčeledě (přípona - virinae)
Rody (přípona - virus)
Druhy
Diagnostika virů
Ve své podstatě je laboratorní průkaz virových infekcí stejný jako průkaz infekcí
bakteriálních (průkaz přímý a nepřímý). Ve srovnání s bakteriologií jsou virologické
laboratorní metody většinou nákladnější, pracnější, zdlouhavější.
Přímý průkaz virů
1. mikroskopický průkaz
- elektronový mikroskop (př. průkaz virů ve stolici)
2.
-
průkaz virových antigenů
ELISA (př. průkaz HbsAg, viru chřipky A,B, parachřipky, RS-virů)
IF (př. dg chřipky, RS-virózy, herpetické encefalitidy)
latexaglutiance (př. průkaz rotavirových a adenovirových antigenů ve stolici)
3. průkaz virových NK
- dg obtížně kultivovatelných virů:HIV, HBV, HCV, EBV, CMV aj
- dg encefalitid a aseptických meningitid
4. izolace viru
Viry se nemohou replikovat mimo hostitelskou buňku. Izolovat je můžeme na:
a) zvířatech
b) kuřecích zárodcích
c) buněčných (tkáňových kulturách)
c1) primární tkáňové kultury: př. buňky opičích ledvin, kuřecí embryonální fibroblasty,
buňky králičích ledvin, buňky lidských embryonálních ledvin
c2) buněčné linie (HeLa buňky z karcinomu děložního čípku)
c3) diploidní kmeny (buňky z lidských embryonálních plic)
Naočkované tkáňové kultury se inkubují v termostatu a denně se prohlížejí pod mikroskopem.
Buňky, v nichž se pomnožil virus, se většinou mění. Tomuto jevu říkáme cytopatický efekt
(CPE). Některé viry mají tak typický CPE, že je podle něj můžeme určit. Viry, které nemají
typický CPE, dourčujeme některými dalšími postupy (hemadsorpce, hemaglutinace,
interference, el. mikroskopie, neutralizační test aj.)
Nepřímý průkaz viru
Využívá se ve virologii častěji než průkaz přímý, protože je levnější, jednodušší, rychlejší.
K sérologickému vyšetření jsou nezbytné 2 vzorky séra (akutní a rekonvalescentní) odebrané
s odstupem 14 - 21 (i více) dnů - pro stanovení dynamiky titru protilátek (tzn. vzestup titru
protilátek, který prokazuje akutně probíhající onemocnění).
Ve virologické sérologii používáme jednak reakce běžné i v sérologii bakteriální (KFR,
precipitace, IF, ELISA), jednak reakce užívané výhradně ve virologii (neutralizační test,
hemaglutinačně inhibiční test).
3
Odběr a zasílání vzorků
Krev na sérologii(nejméně 2 vzorky v odstupu 10-14 dnů)
Krev k izolaci viru (nesmí se mrazit)
Výtěry (zasílat ve speciálních transportních půdách určených pro virologii)
Výplach z nosohltanu, z nosu (použ. se speciální odběrová média, kterým si nemocný
vykloktá
Sekret z nosohltanu (odběr sterilní cévkou)
Stolice (do sterilní široké zkumavky)
Likvor
Pitevní materiál
Sputum, sliny, moč
Transport materiálu do virologické laboratoře musí být rychlý, aby nedošlo k inaktivaci virů.
Tu lze omezit snížením teploty (zmrazení vzorku, zchlazení na tajícím ledu v termosce).
Protivirová chemoterapie
Je těžké vyvinout antivirové chemoterapeutikum, které by současně nepoškozovalo
hostitelskou buňku (vzhledem k k naprosté závislosti množení virů na metabolismu
hostitelské buňky). Současná antivirotika fungují na následujících principech:
1. inhibice adsorbce virů na vnímavou buňku
2. zábrana uvolnění virové NK (př. Amantadin, Rimantadin-terapie chřipky A)
3. zásah do transkripce a translace virových genů
a) analoga nukleosidů (acyklovir (Herpesin, Zovirax/ -th infekce HSV, VZV
gancyklovir-th CMV infekce)
b) inhibitory DNA-polymeráz (Foscarnet-th HIV infekce)
c) inhibitory RNA polymeráz (ribavirin-th infekce RSV, chřipky B, parachřipky,
adenoviry, viry Lassa, Marburg, Ebola)
d) inhibitory reverzní transkriptázy (azidothymidin aj. v th HIV infekce)
4. interferon alfa (th chronických hepatitid B,C)
Většina antivirových preparátů má více či méně závažné nežádoucí vedlejší účinky. Ty se
projeví zejména při dlouhodobé terapii HIV infekce. To se řeší kombinací virostatik různého
typu a jejich střídáním .
4
Tab. Vybrané DNA viry vyvolávající nákazy lidí
Čeleď
Poxviridae
Herpesviridae
Adenoviridae
Papovaviridae
Parvoviriade
Hepadnaviridae
Podčeleď
Rod
Orthopoxvirus
alfa-herpesvirinae
beta-herpesvirinae
gama-herpesvirinae
Mastadenovirus
Papillomavirus
Polyomavirus
Dependovirus
Parvovirus
Orthohepadnavirus
Druh
Viry varioly, vakcinie, kravských neštovic
Viry herpes simplex 1,2 (HSV-1, HSV-2)
Virus varicella-zoster (VZV)
Cytomegalovirus (CMV), HHV-6, HHV-7
EBV, HHV-8
lidské adenoviry T1-T41
Lidské papillomaviry (70 typů)
Viry JC, BK
Adenoasociované viry
Virus B19
Virus hepatitidy B (HBV)
Tab. Vybrané RNA viry
Čeleď
Orthomyxoviridae
Paramyxoviridae
Coronaviridae
Picornaviridae
Caliciviridae
Astroviridae
Reoviridae
Togaviridae
Flaviviridae
Rhabdoviridae
Filoviridae
Retroviridae
Podčeleď
Rod
Influenzavirus
Paramyxovirus
Morbillivirus
Coronavirus
Enterovirus
Rhinovirus
Aphtovirus
Calicivirus
Hepatovirus
Rotavirus
Rubivirus
Flavivirus
Hepatitis C virus
Lyssavirus
Filovirus
Lentivirinae
Oncovirinae
Druh
Viry chřipky A, B, C
Viry parainfluenzy T1-T4, viurs příušnic
Virus spalniček
Lidské koronaviry
Poliovirus, viry coxackie, echoviry
Rhinoviry
Virus slintavky a kulhavky,virus hepatitidy A
Lidký kalicivirus
Virus hepatitidy E
Lidské astroviry, viry skupiny Norwalk a další
Lidské rotaviry
Virus zarděnek
Viry komplexu klíšťové encefalitidy, viry žluté
zimnice
Viry hepatitid C
Virus vztekliny
Viry Marburg, Ebola
HIV-1, HIV-2
T-lymfocytotropní viry (leukemické viry)
Ostatní:
* Viry hepatitid D, F,G (spolehlivě nezařazeny)
* Pomalé virové infekce
- zvířecí: encefalopatie hovězího dobytka (tzv. nemoc šílených krav)
- lidské: Kuru (spojené s kanibalismem)
Creutzeldtova-Jacobova presenilní demence
* jiná těžká nervová onemocnění (Alzheimerova choroba) – zvažována také virová etiologie
5
DNA VIRY
Čeleď: Poxviridae
Druh: Virus varioly
Virus varioly je úzce příbuzný s virem vakcinie, který se používal jako živá očkovací látka
proti variole. Příbuzné jsou také viry opičích a kravských neštovic, které mohou příležitostně
infikovat člověka.
Do roku 1977, kdy byla variola celosvětově eradikována, patřila k nejobávanějším lidským
nákazám. Po její eradikaci se postupně přestalo s preventivním očkováním.
Přenos: kapénkami, vzduchem, kontaktem
ID: 10-12 dnů
Onemocnění: pravé neštovice (variola)
- těžké, generalizované onemocnění s úmrtností 15-40%
- charakteristické kožní projevy: neštovice (pustuly), po zaschnutí a odloučení zanechávaly
dolíčkovité jizvy
- krvácení do pustul (tzv. černé neštovice) znamenalo špatnou prognózu
- častou komplikací byla kontaminace neštovic stafylokoky a stafylokoková sepse
variola minor: mírnější varianta onemocnění
Dg: zejména přímý průkaz viru
Th: Marboran /byl-li podán v časné fázi inkubace nebo preventivně)
Prevence: Aktivní imunizace virem vakcínie
Čeleď: Herpesviridae (herpetické viry)
Dosud je známo 8 druhů herpesvirů, které vyvolávají infekce u člověka. Všechny lidské
herpesviry navozují vznik přetrvávajících, skrytých (latentních) a vracejících se nákaz, které
mohou být aktivovány při stavech imunologické nedostatečnosti.
U některých herpesvirů je podezření, že se podílejí na vzniku maligních nádorů.
Herpesviry jsou citlivé ke kyselému pH a vyschnutí a infekce je přenášena pouze při
bezprostředním kontaktu s nemocným člověkem.
Název herpesviry byl odvozen od sklonu oparové vyrážky se pomalu šířit (z řec.
herpes=plazící se, lezoucí tvor)
Podčeleď
Alfa-herpesvirinae
Beta-herpesvirinae
Gama-herpesvirinae
Druh
Viry herpes simplex 1, 2 (HSV-1, HSV-2)
Virus varicela-zoster (VZV)
Cytomegalovirus (CMV),
Lidské herpetické viry 6,7 (HHV-6, HHV-7)
Virus Ebsteina a Barrové (EBV)
Lidský herpetický virus 8 (HHV-8)
Lidské herpetické viry se označují také HHV 1-8. Pouze nedávno popsané HHV 6-8 se zatím
označují takto, ostatní už mají nové označení (HSV, VZV, CMV, EBV).
6
Virus herpes simplex (HSV)
- existuje ve dvou antigenně odlišných typech (HSV-l, HSV-2)
HSV-1
Infekce vyvolané HSV-1 jsou lokalizovány většinou na obličeji nebo v ústech. K primární
infekci dochází zpravidla již v dětském věku, nákaza proběhne často asymptomaticky.
Pokud se nákaza manifestuje, pak u dětí do 3 let nejčastěji jako gingivostomatitida, u starších
dětí a dospělých jako faryngitida či rýma.
U zdravotníků se může vyskytnout kožní herpes (např. paronychium zubařů).
Nejzávažnějším projevem infekce HSV-l je herpetická encefalitida (nekrotizující zánět
spánkového laloku). Až 40% včas neléčených onemocnění končí smrtí, většina ostatních
zanechává vážné neurologické následky.
HSV-2
Infekce vyvolané HSV-2 jsou většinou lokalizovány perigenitálně, patří k nejčastěji se
vyskytujícím pohlavním nákazám. K primoinfekci dochází zpravidla až v době sexuální
zralosti, častěji u osob s větším počtem sexuálních partnerů). Projevuje se herpetickými
výsevy - u mužů na glans penis, u žen na cervixu, vagině, vulvě i perianálně.
U novorozenců neimunních matek se může rozvinout generalizovaný herpes s postižením
kůže, mozku, plic, jater.
Rekurentní infekce
HSV je neurotropní virus - vstupuje do zakončení nervových vláken v infikovaných buňkách,
dostává se do regionálních senzorických ganglií a virová DNA zde latentně perzistuje.
Reaktivace infekce může být vyvolána různými podněty - UV záření, horečka, stres,
hormonální vlivy, úlek, porucha imunity. Rekurentní infekce může být bezpříznaková, s
občasným vylučováním viru, manifestní infekce bývá vždy lokalizovaná (rekurentní herpes
labialis, rekurentní herpes genitalis). Generalizaci rekurentní infekce brání již existující
imunita.
Zdroj: infikovaný člověk (latentně je nakažena většina populace, zejména typem 1)
Přenos: při blízkém kontaktu
ID: asi 4 dny
Diagnostika
Přímý průkaz
- elektronová mikroskopie, IF, PCR
- izolace viru
Nepřímý průkaz
- stanovení sérových protilátek - nejčastěji KFR, nepřímou IF nebo metodou ELISA
- nízké hladiny anamnestických protilátek jsou u většiny lidí po primární infekci HSV
zjistitelné po celý život
- rozlišit infekci typem 1 a 2 není sérologicky možné
- k rozlišení primárních a rekurentních infekcí není sérologie spolehlivá
Léčba
- acyklovir (Zovirax, Herpesin), famcoklovir aj - lokálně, v závažných případech celkově
Neodstraní latentní infekci, může zabránit její aktivaci.
- autovakcína, (vakcína proti poliomyelitidě)
7
Virus varicelly- zosteru (VZV)
Vyvolává plané neštovice a pásový opar.
Onemocnění:
1. primoinfekce
Nejčastěji proběhne v dětském věku jako plané neštovice. Primoinfekce v pozdějším věku (v
adolescenci a u dospělých) mívá těžší průběh (viz komplikace). Nákaza matky v pozdní fázi
těhotenství může být přenesena na plod.
Zdroj: nemocný s varicellou nebo zosterem
Přenos: kapénkami nebo přímý kontakt s neštovičkami (vysoce nakažlivé), v ČR nejčastěji
hlášené infekční onemocnění
Nakažlivost 1-2 dny před výsevem vyrážky až 6 dnů po jejím prvním výskytu.
Ve vyšším riziku nákazy jsou lidé, kteří jsou v častém kontaktu s dětmi. Nákaza v těhotenství
je nebezpečná pro ženu i pro plod. Největší riziko poškození plodu je při nákaze v prvním
trimestru a v období 5 dní před porodem do 2 dnů po porodu.
ID: 14-24 dnů
KO:
Prodromy: první 1-2 dny horečka, únava)
Vyrážka: cyklicky po 3-5 dnech (odpovídá virémii) se vysejí nové neštovice (nejdříve ve
vlasaté části hlavy, později postupně na obličeji, trupu, končetinách a sliznicích). Vyrážka se
hojí bez jizev (pokud nedojde k zhnisání puchýřků).
Komplikace: - sekundární bakteriální infekce pustul (zejm. zlatým stafylokokem)
- infekce měkkých tkání postupující do podkoží
- primární varicellová pneumonie, meningoencefalitida
- poruchy CNS, otitidy
- generalizace infekce u imologicky oslabených nemocných
Pravděpodobnost výskytu vážných komplikací je u dospělých až 20-krát vyšší než u dětí.
Po uzdravení zůstává virus v těle po řadu let v senzorických gangliích nervů.
2. rekurentní infekce (pásový opar - herpes zoster)
Při oslabení odolnosti se může virus v gangliích reaktivovat. Virus se šíří nervovými vlákny
do periferie, ze zakončení nervů přechází do kůže, kde na příslušném inervovaném okrsku
vyvolá vznik vyrážky totožné s planými neštovicemi. Nejčastěji je postižena oblast
inervovaná některou větví trigeminu nebo mezižeberními nervy. Častá bývá posterhetická
neuralgie. U osob s těžkým imunodeficitem může docházet k časté rekurenci herpes zoster,
k plošnému šíření po kůži a k diseminaci do vnitřních orgánů.
Přenos: Pásový opar se nepřenáší, nemocný zosterem ale vylučuje virus z puchýřků - může
být zdrojem varicelly pro vnímavé osoby ( které dosud varicellu neprodělaly)
Lab. dg.: (běžně se neprovádí)
- izolace viru z puchýřků na tkáňových kulturách
- průkaz antigenu IF
- PCR
- elektronová mikroskopie (dříve, k odlišení varioly)
- vyšetření protilátek (KFR, ELISA IgM) – málo citlivé
IgG-zhodnocení imunity ohroženého jedince při úvaze o příp. imunoprofylaxi
Th:
8
- většinou pouze symptomatická (antipyretika, analgetika, antihistaminika lokální dezinfekční
přípravky, event. virostatika
- specifická u imunosuprimovaných osob (hyperimunní globulin, acyklovir, famcyklovir)
Prevence:
- lidský Ig pro ohrožené lidi s oslabenou imunitou (podat do 48 hodin po kontaktu
s nakaženým)
- živá očkovací látka (v některých státech rutinní očkování dětí, v ČR např. pro děti v remisi
akutní leukemie)
- inaktivovaná v akcína, v ČR od května 2005
Virus Ebsteina a Barrové (EBV)
Od ostatních herpetických virů se liší výrazným vztahem k malignitám.
Vyskytuje se běžně v populaci na celém světě. V rozvojových zemích dochází k primární
infekci již v ranném dětství, nákaza probíhá nejčastěji inaparentně.
V rozvinutých zemích s vyšším hygienickým standardem probíhá primární infekce většinou
v adolescenci nebo v ranné dospělosti, onemocnění je častěji manifestní (většinou jako
infekční mononukleóza).
Po primární infekci virus po zbytek života latentně přetrvává v organismu (v infikovaných
lymfocytech, epitelu nosohltanu?, v cervixu?) a při poklesu imunity dochází k aktivaci nákazy
(rekurentní infekce).
Existuje silné podezření, že EBV se podílí na vzniku některých maligních nádorů (např.
Hodgkinova nemoc).
Zdroj: infikovaný člověk
Přenos: intimním kontaktem (líbání)- virus se vylučuje slinami; (transfúzí, pohlavní styk?)
Patogeneze: Dochází k infekci sliznice nosohltanu a vývodů slinných žláz. Virus je
lymfocytototropní – napadá B-lymfocyty v tkáních nosohltanu, to vede k mohutní odpovědi
imunitního systému, tvoří se velký počet T-lymfocytů, které mají napadené B-ly zlikvidovat.
(Tyto T-ly se nazývají atypické mononukleáry = název infekční mononukleóza). Masivní
lymfocytární infiltrace může poškodit např. jaterní buňky.
Onemocnění:
Primoinfekce:
1. infekční momonukleoza
ID: 1- 3 měsíce
KO: faryngitida, tonzilitida, zvětšení krčních lymfatických uzlin, horečka, zvětšení sleziny,
poruchy jaterních funkcí.
Někdy známky vzniku autoprotilátek (lékový exantém po Ampicilinu, hemolytická anemie).
Výrazné oslabení buněčné imunity, většinou dočasné. U některých jedinců může dojít
k rozvoji některých autoimunitních nemocí (revmatoidní artritida aj.).
Komplikace:
- hemolytická anemie, enefalitida, myokarditida, pankreatitida, pneumonie, zánět nervů (! i
bez klinického obrazu infekční mononukleózy)
- syndrom chronické infekční mononukleozy - rozvíjí se u některých jedinců po akutním
onemocnění, souvisí s aktivací latentní infekce
2. Burkittův lymfom
9
Vyskytuje se v rovníkové Africe, v Nové Guiney. Zde je nejčastějším typem zhoubného
nádoru u dětí.
3. nasofaryngeální karcinom
Vyskytuje se zejména v Číně, JV Asii.
4. fatální lymfoproliferativní syndrom
5.
Hodgkinova nemoc
Rekurentní infekce:
- u jinak zdravých osob asi asymptomatická
- u osob s oslabenou imunitou (po transplantacích, AIDS aj.) může být aktivace EBV spojena
se vznikem některých druhů lymfomů
Diagnostika
1) infekční mononukleózy
- průkaz heterofilních protilátek
IM test - aglutinace koňských krvinek
OCH test (ox cell hemolysis)- hemolýza hovězích krvinek v přebytku komplementu
Tyto protilátky se objevují v prvním týdnu nemoci a většinou za dva týdny vymizí. Nebývají
pozitivní u malých dětí.
- průkaz specifických protilátek proti některým antigenům EB-viru (ELISA, IF) - je pracnější,
nákladnější
Dynamika tvorby protilátek umožňuje odlišení akutní a chronické infekce
Léčba
- symptomatická, specifická terapie není k dispozici
Lidský herpes virus 6 (HHV-6)
Vyskytuje se ve dvou podtypech (A,B). Většina manifestních onemocnění je způsobena
typem B. Primární infekce proběhne většinou v raném dětství (6.-9. měsíc života). Jako
ostatní herpetické viry navozuje latentní infekci organismu. Je jím promořeno údajně 80-97%
jinak zdravých dospělých. Množí se v bílých krvinkách. Vylučuje se slinami.
Onemocnění:
Primoinfekce:
- asymptomatická
- akutní horečnaté onemocnění
- roseola infantum (exanthema subitum, šestá exantematická choroba) – akutní horečnaté
onemocnění s vyrážkou)
Reaktivace:
- u jinak zdravých osob bez příznaků
- častá až u 1/2 příjemců transplantátů (horečka, encefalitida, pneumonie, hepatitida, útlum
kostní dřeně, psychické změny)
10
Th imunologicky oslabených paientů: gancyklovir, foskarnet,cidofovir
Dg: - sérologická: IgM, IgG (IF, ELISA)
- přímá: PCR (průkaz DNA z krve)
Lidský herpes virus 7 (HHV-7)
Promořeno je jím asi 85% populace. Primární onemocnění probíhá většinou v dětském věku,
o něco později než primární infekce HHV-6. Charakter onemocnění je podobný jako u viru
HHV-6.
CYTOMEGALOVIRUS (CMV)
Název odvozen od enormního zvětšení hostitelské buňky včetně jejího jádra.
Výskyt celosvětový, promořenost dospělé populace (v závislosti na oblasti a způsobu života)
50-100% .
Po prodělané nákaze virus celoživotně latentně přetrvává v organismu (v buňkách slinných
žlaz, ledvinných kanálků, bílých krvinkách) a infekce může být aktivována při poklesu
odolnosti organismu.
Zdroj: infikovaný člověk
Přenos: - úzkým kontaktem s osobou vylučující virus (sliny, sperma, poševní, cervikální
sekret
- močí
- transplacentárně, mateřským mlékem
- transfúzí, transplantovanou tkání
Onemocnění:
Primární infekce:
1. probíhá většinou inaparentně
2. někdy pod obrazem infekční mononukleózy (bez heterofilních protilátek)
3. intrauterinní infekce: při primární infekci těhotné nebo při její reinfekci či při reaktivaci
viru virus snadno přechází placentou a napadá plod, dochází u něj ke generalizované
infekci. Následky:
- úmrtí plodu
- vrozené vývojové vady (vrozené malformace): postižení jater, krvetvorby, očí, mozku
(mikrocefalie, nitrolební kalcifikace, hluchota)
- asymptomatická infekce plodu,projevující se pouze vylučováním viru nebo pozdními
příznaky (poruchy mentálního vývoje, hluchota…)
4. perinatální infekce (během porodu) při aktivaci latentní infekce (z cervixu nebo poševního
sekretu): sepse, pneumonie novorozence
5. infekce imunologicky oslabených osob (po transplantaci orgánů, po opakovaných
transfúzích krevních derivátů, HIV pozitivní pacienti)
- přenos nákazy transplantátem
11
- aktivace latentní infekce při terapii imunosupresivy
- naprostá většina pacientů s rozvinutým AIDS vykazuje známky aktivní CMV infekce
(retinitida, encefalitida, esofagitida)
Diagnostika
1. akutní infekce jinak zdravého jednce: vzestup titru protilátek
2. kongenitální infekce:
přímý průkaz - izolace viru na lidských fibroblastech
- průkaz CMV v moči, slinách metodou PCR
nepřímý průkaz: specifických IgM v pupečníkové krvi
3. u příjemců transplantátů, AIDS pacientů:
- průkaz CMV antigenů v leukocytech z periferní krve (virémie koreluje s rizikem vzniku
invazivního onemocnění)
Léčba
- symptomatická
- v závažných případech (komplikace po transplantaci, infekce u nemocných s AIDS)
antivirový preparát ganciclovir
Lidský herpes virus 8 (HHV-8)
Primární infekce bývá asymptomatická, někdy může připomínat infekční mononukleózu.
Má vztah k některým vzácnějším druhům nádorů (určitá lymfoproliferativní onemocnění,
Kaposiho sarkom).
Kaposiho sarkom: nádor z endotelií cév kůži, uzlinách, trávicím ústrojí. Více se vyskytuje
v Itálii, na Středním Východě, u nás vzácně. Nápadný je jeho častější výskyt u AIDS
pacientů či u příjemců transplantátů.
Přítomen je asi u 1/4 populace (v lymfatické tkáni, mononukleárech periferní krve, cervixu,
prostatě, spermatu). Přenáší se zřejmě slinami, krví, pohlavním stykem.
Dg: ve specializovaných laboratořích (PCR)
Čeleď: Adenoviridae
Druh: Lidské adenoviry (sérotypy T1-T41)
Onemocnění
Adenovirové nákazy jsou běžné, vyskytují se v průběhu celého roku. Inkubační doba je 5-8
dnů.
Klinický obraz:
* akutní horečnatá onemocnění HCD a DCD typicky provázená konjunktivitidou
* epidemická keratokonjunktivitida- trvá několik týdnů, může zanechat trvalé jizvy na
rohovce ( poruchy zraku), přenos často špatně sterilizovanými nástroji očních lékařů
* závažné kojenecké a dětské průjmy - způsobeny určitými typy adenovirů (druhá nejčastější
příčina průjmů v tomto věku)
Diagnostika
12
- izolace viru (z výtěru nosohltanu, spojivek nebo rekta) na buněčných kulturách
- přímý průkaz (elektronmikroskopicky) ve stolici - některé typy adenovirů
- latexaglutinace (průjmová stolice)
- sérologicky – KFR, ELISA
Léčba
Symptomatická.
Čeleď: Papovaviridae
Rod: Papillomavirus
Druh: Lidské papillomaviry
Lidské papillomaviry (HPV)
Existuje 70 genotypů HPV. HPV jsou vyvolavately různých benigních tumorů a hyperplazií
kůže nebo sliznic. Infekce některými typy HPV je spojena s vysokým rizikem vzniku
maligních nádorů (např. karcinom děložního čípku - v 90% současně nalezena infekce HPV).
Patogeneze:
K infekci jsou vnímavé výhradně buňky kůže a sliznic. K manifestní infekci dochází pouze v
plně diferencovaných buňkách. V nezralých buňkách bazálních vrstev navozují HPV latentní
infekci - ta může být aktivována při poklesu imunity, hormonálními vlivy, UV zářením.
Onemocnění:
Každý typ HPV se množí jen na predilekčních místech a má vztah k určité klinické
manifestaci:
a) na kůži: infekční bradavice (verruca vulgaris, verruca plana, verruca vulgaris)
b) anogenitální oblast: condyloma acuminatum
dysplazie (adenokarcinom) děložního čípku
c) ústní dutina: hyperplazie epitelu
d) larynx: papilom
e) oční spojivka: papilom
(HPV typ 5 je často prokazován v kožních nádorech vznikajících na místech vystavených
slunečnímu záření.
HPV typ16 je detekovatelný v 50% karcinomů děložního čípku, spolu s ostatními typy je
nalézán až v 90% těchto nádorů.)
Diagnostika
- průkaz HPV ve tkáních metodou PCR
Léčba
- preparáty posilující buněčnou imunitu
RNA VIRY
Čeleď: Orthomyxoviridae
13
Druh: Virus chřipky (3 typy: A,B,C)
Povrchové virové antigeny a jejich proměnlivost:
Povrchovými antigeny virů chřipky jsou hemaglutinin (B) a neuraminidáza (N). Jsou
proměnlivé a podmiňují rozlišování jednotlivých variant viru chřipky.
U lidských virů chřipky A dochází v různých intervalech ke změnám povahy povrchových
antigenů kmenů kolujících v populaci.
1. menší změny způsobené mutacemi, které mají za následek změny v sekvenci aminokyselin,
se nazývají antigenní posun (drift).
2. větší změny, které mají z následek úplnou změnu povrchové antigenní struktury viru se
nazývají antigenní zlom (shift). Vzniklá nová antigenní varianta (nový typ) viru chřipky
způsobuje epidemie chřipky globálního rozsahu (pandemie).
Původ a příčiny antigenních zlomů u virů chřipky nejsou zatím spolehlivě vysvětleny.
Mohou být způsobeny jednak rekombinací zvířecích (prasečích, nebo ptačích, které se
nejdříve přenesly na vepře) a lidských virů chřipky A. Příčinou velkých antigenních změn
také zřejmě mohou být mnohočetné mutace.
Odolnost virů chřipky: Jako ostatní obalené viry jsou destruovány tukovými rozpouštědly.
Jsou inaktivovány teplem. Dobře přežívají při pokojové teplotě v sekretech a zaschlých
kapkách hlenu.
Imunita: Protilátky vytvořené po prodělané nákaze jedním subtypem chřipky nechrání
dostatečně před dalšími antigenními variantami viru chřipky.
Chřipka má nepříznivý vliv na buňky imunitního systému. Virus chřipky navozuje dočasně
imunosupresi, která je příčinou zvýšené vnímavosti k sekundárním bakteriálním nákazám
stafylokoky, pneumokoky, hemofily.
Přenos. kapénkami
Patogeneze:
Inkubační doba: 2-3 dny
Onemocnění
- klinický obraz: horečka, bolesti hlavy, svalstva a končetin, rýma, suchý kašel
- nekomplikované onemocnění trvá cca 7 dnů
- časté jsou přidružené bakteriální komplikace (otitida, bronchitida, bronchopneumonie) prodlužují trvání onemocnění a zvyšují jeho závažnost
Diagnostika
- izolace viru z výtěrů nosohltanu
- serologická diagnostika - zjištění vzestupu hladiny specifických protilátek v párových
sérech (akutním a rekonvalescentním)
- metodou HIT (test inhibice hemaglutinace) nebo KFR
Léčba
- symptomatická
- v případě bakteriálních komplikací terapie antibiotiky dle citlivosti
Specifická prevence
= aktivní imunizace (očkovánI)
14
- vakCÚla musí obsahovat povrchové antigeny aktuálních kmenů nutno opakovat očkování
každoročně před sezónou hrozících chřipek
Čeleď: Paramyxoviridae
Druh: Virus parachřipky
Onemocnění
- infekce se šíří v populaci zejména na jaře a na podzim
- respirační infekce různého stupně závažnosti
- viry parachřipky se podílejí na etiologii 40% akutních respiračních nákaz předškolních dětí
- primární infekce u dětí probíhá většinou jako horečnaté onemocnění s rýmou a faryngitidou
případně jako bronchitida či bronchopneumonie
- obávanou komplikací nákazy u dětí je pseudokrup (edém sliznice laryngu)
Diagnostika
- stanovení virových antigenů v buňkách stěrů z nosních sliznic pomocí IF
- vyšetření párových sér metodou KFR
Léčba: symptomatická
Čeleď: Paramyxoviridae
Rod: Paramyxovirus
Rod: Morbillivirus
Rod: Pneumovirus
Druh: virus příušnic
Druh: virus spalniček
Druh: respirační syncyciální virus (RSV)
Virus příušnic (V. epidemické parotitidy)
Existuje v jediném antigenním typu. Přirozeným hostitelem je pouze člověk.
Patogeneze: Nákaza se šíří kapénkami. Na sliznici nosohltanu se virus pomnoží, šíří se do
krčních lymfatických uzlin a dále do krve. Vzniká viremie, která umožňuje viru pronikání do
dalších vnímavých tkání – virus má afinitu k slinným žlázám, žlázám s vnitřní sekrecí
(zejména varlata, vaječníky, slinivka břišní) a meningám.
(V poslední době vzrostl neurotropismus a pankreatotropismus viru. Rovněž přibývá orchitid.
Téměř u každého případu se dají nalézt v likvoru známky meningoencefalitidy.)
Virus se vylučuje slinou, močí a sekrety dýchacích cest 3-5 dní před a asi týden po nástupu
klinických příznaků.
Onemocnění: parotitis epidemica (příušnice)
• ve 30-40% případů inaparentní průběh
• zjevné formy: teplota, jedno- nebo oboustranné zduření příušních nebo podčelistních
slinných žláz
• komplikace: - často: orchitida, pankreatitida, aseptická meningitida
- méně časté: zánět ovárií, mléčné žlázy, štítní žlázy, encefalitida
15
Zánět varlat po pubertě probíhá těžce a je příčinou sterility.
Zdroj: člověk (i inaparentně infikovaný)
ID: 18-21 dnů
Prevence: Očkování – živá oslabená látka, nejč. jako trojvakcína: spalničky, zarděnky,
příušnice (TRIVIVAC)
Lab. dg:
* Izolace viru na tkáňových kulturách - ze slin, moči, likvoru
* Nepřímý průkaz: ELISA, KFR, HIT
Virus spalniček (Morbillivirus)
Existuje v jediném antigenním typu. Přirozeným hostitelem je pouze člověk.
Patogeneze: Infekce se šíří kapénkami. Virus se pomnoží v respiračním traktu, spojivkách,
lymfatických tkáních. Vzniká viremie. Přestupem z endotelu kapilár jsou infikovány spodní
vrstvy sliznice a epidermis.
Virus spalniček se replikuje v T a B lymfocytech a makrofázích, což má za následek dočasný
pokles počtu lymfocytů a útlum imunity.
Virus se vylučuje sekrety dýchacích cest a spojivky v katarálním stádiu a 2 dny po vzniku
vyrážky.
Onemocnění: spalničky (morbilli)
• katarální stádium (ke konci ID): rýma, zánět spojivek, kašel, horečka
• množení viru v kůži a sliznicích - enantém na bukální sliznici (Koplikovy skvrny)
- exantém
komplikace: - dočasný útlum imunity: snížená odolnost vůči bakteriálním superinfekcím
(pneumonie, bronchitida, otitida)
- primární spalničková pneumonie (vyvolaná spalničkovým virem)
- postinfekční encefalitida vzniklá imunopatologickým mechanismem
- perzistence viru v lymfatických tkáních (u osob s nedostatečnou imunitou)
- subakutní sklerotizující panencefalitida (SSPE) – plíživě se rozvíjející
postižení CNS, začíná 6-7 let po prodělaných spalničkách, končí smrtí
ID: 10-11 dnů
Prevence: živá oslabená vakcína (trojkombinace TRIVIVAC)
Lab. dg.:
* virologická kultivace na tkáňových kulturách - vzácně
* průkaz vzestupu protilátek (KFR, HIT, ELISA)
* průkaz specifických IgM protilátek (ELISA, nepřímá IF)
•
Lidský respirační syncyciální virus (RSV)
Onemocnění:
- infekce HCD, bronchitidy, brochiolitidy, pneumonie malých dětí
- časté šíření viru z nosu a nosohltanu na paranazální dutiny, Eustachovu trubici, střední
ucho
Závažnější průběh má většinou primoinfekce, reinfekce probíhají spíše inaparentně nebo jako
nekomplikovaný zánět HCD.
16
ID: 4-5 dnů
Lab. dg:
- materiál: odsátý sekret z HCD
* izolace viru na tkáňových kulturách (obtížná)
* průkaz vzestupu protilátek (KFR, ELISA, neutralizační test)
* průkaz virových antigenů (IF, ELISA)
Čeleď: Picornaviridae
Rod: Enterovirus
Rod: Rhinovirus
Rod: Aphtovirus
Druh: poliovirus
Druh: coxackie viry
Druh: echoviry
Druh: rhinoviry
Druh: virus slintavky a kulhavky
Virus poliomyelitidy
Existuje ve 3 typech (1, 2, 3). Původce dětské obrny (poliomyelitis anterior acuta). Pro
vyhraněný neurotropismus a velké rozšíření v populaci jsou polioviry považovány za
nejnebezpečnější patogeny rodu Enterovirus.
Výskyt a šíření: Jako všechny enteroviry, přenáší se polioviry zejména fekálně-orální cestou.
Špinavé ruce, kontaminovaná voda, potraviny a předměty jsou nejčastějším zdrojem nákazy.
Viry jsou vylučovány stolicí.
Ve špatných hygienických podmínkách, zejména v oblastech s horkým klimatem, se
infekce vyskytuje endemicky. Do věku 5 let je promořeno 90% dětí.
V rozvinutých zemích našeho mírného pásma se díky vyšší hygienické úrovni péče o
kojence a malé děti změnil výskyt poliomyelitidy na epidemický. Epidemie vznikaly
periodicky s nárůstem vnímavé populace. Nejčastěji byly postiženy větší děti a adolescenti.
Po zahájení očkování se výskyt paralytických forem nemoci snížil na 1%. V naší zemi byla
systematickým očkováním dětí vyloučena cirkulace virulentních kmenů z populace a výskyt
poliomyelitidy byl prakticky zlikvidován.
Patogeneze: Zdrojem nákazy je člověk ( i bezpříznakově infikovaný). Virus se vylučuje
stolicí. Do těla vstupují polioviry trávicím traktem. Pomnoží se na sliznici nosohltanu a
sliznici střevní, pronikají do regionálních mízních uzlin a dále do krve. Tou jsou zaneseny do
CNS.
Onemocnění:
- abortivní forma (80-95% případů) - pomnožení viru ve střevě a v nosohltanu, nikam se
nešíří, krátkodobé vylučování viru stolicí a nasofaryngeálním sekretem, event. mírné
klinické příznaky (teplota, prosáknutí nosohltanu)
- aseptická meningitida: po odeznění prvních příznaků - latentní fáze, kolem 14. dne
onemocnění znovu vzestup teplot (sekundární viremie), přestup infekce na mozkové pleny
- paralytická poliomyelitida: asi u 1% infikovaných osob, chabé obrny některých svalových
skupin končetin nebo trupu, vzácněji postižení hlavových nervů (tzv. bulbární forma)
17
Zasaženy bývají především přední rohy míšní, motorická centra prodloužené míchy,
mozkový kmen, jádra mozečku, motorická oblast kůry. Infikované neurony jsou
destruovány a fagocytovány. Zánětlivá infiltrace okolí a edém způsobují zpočátku větší
rozsah paralýz, než odpovídá množství destruovaných neuronů. Rozsah obrn se pozvolna
zmenšuje s ústupem edému. Trvale a nenapravitelně zůstávají postiženy pouze svaly
inervované zničenými neurony.
Prevence:
- neživá vakcína (Salkova, 1955), s.c.
- živá oslabená vakcína (Sabinova, 1959), p.o., vakcinální kmeny se množí v zažívacím
traktu a indukují přirozeným způsobem všechny složky imunity
V ČR očkování nově narozených dětí v dubnu a květnu, kdy je nejmenší pravděpodobnost
inaparentní infekce jinými enteroviry, které by mohly interferovat s pomnožením
vakcinálních kmenů. Viry jsou očkovanými dětmi vylučovány a přenášejí se na osoby,
které jsou s nimi v úzkém kontaktu a šíří se v komunitě po několik dalších měsíců
(upomínací efekt u dříve očkovaných, solidní imunita populace).
Poslední epidemie u nás v r. 1959.
Očkují se všechny 3 typy najednou.
Program eradikace poliomyelitidy:
- očkování
- sledování cirkulace vakcinálních a divokých kmenů poliovirů
- virologické vyšetření stolice u všech akutních chabých paréz
Lab. dg.:
* izolace viru na buněčných kulturách (výtěr z nosohltanu, ze stolice)
* nepřímý průkaz: průkaz vzestupu titru protilátek (KFR)
Coxackie viry
Patogeneze: podobná jako u ostatních enterovirů. Nemají výrazný neurotropismus poliovirů.
Mohou vyvolávat celou paletu klinických příznaků.
Dělí se na dva subtypy: A (1-23) a B (1-6).
Onemocnění:
- inaparentní průběh (nejčastěji)
- respirační onemocnění (HCD, DCD), aftózní stomatitida
- tzv. letní chřipka (krátce trvající horečnaté onemocnění)
- postižení CNS (aseptická meningitida)
- bolest na hrudi provázená horečkou
- zánět myokardu, perikardu
- závažné infekce novorozenců
Echoviry
Patogeneze: Způsob šíření a patogeneze jsou podobné jako u ostatních enterovirů.
Onemocnění:
- inaparentní infekce (většinou)
- katary HCD
18
-
průjem dětí
aseptická meningitida
Lab. dg:
- přímý průkaz (izolace viru)
- sérologie nemá velký význam (velké množství sérotypů, časté zkřížené reakce)
Rhinoviry
Lidské rhinoviry jsou nejčastějšími vyvolavateli rýmy a nemoci z nachlazení. Dosud bylo
popsáno více než 100 různých sérotypů lidských rhinovirů.
Patogeneze: Nákaz se šíří kapénkami. Branou vstupu infekce jsou sliznice HCD a spojivky.
Protilátky se tvoří pomalu. Při reinfekci se anamnestická odpověď objevuje až okolo 7. dne,
což nestačí zabránit rozvoji klinických příznaků. Infekce se nešíří do dolních dýchacích cest.
ID: 2-4 dny
Specifická terapie ani prevence neexistuje.
Čeleď: Caliciviridae
Druh: Lidské kaliciviry
Onemocnění: zvracení a průjmy malých dětí. Infekce se šíří orofekálním přenosem.,
kontaminovanou potravou a vodou. Infekce je běžná a často probíhá inaparentně (protilátky
má až 80% populace). Infekce vede k trvalé imunitě.
Druh: Virus hepatitidy E (viz kap. Virové hepatitidy)
Čeleď: Astroviridae
Druh: Viry skupiny Norwalk
Onemocnění: Nejdůležitější známí původci nebakteriálních gastroenteritid dospělých a dětí
školního věku. Onemocnění kojenců a batolat je výjimečné. Infekce se šíří orofekálním
přenosem. Typický je rodinný výskyt a hromadné nákazy např. v zařízeních společného
stravování. Nevede k trvalé imunitě.
Lab. dg. kalicivirů a astrovirů:
* průkaz virů ve stolici elektronovou mikroskopií nebo ELISOU
* průkaz specifických protilátek v séru
Čeleď: Reoviridae
Rod: Rotavirus
Druh: Lidské rotaviry
Rotaviry jsou důležitými vyvolavateli gastroenteritid lidí i zvířat na celém světě.
Patogeneze: Infekce se šíří orofekálním přenosem a kontaminovanými předměty. K viremii a
ni generalizaci infekce nedochází. Virus se vylučuje nejvíce v prvních 3-5 dnech onemocnění.
19
ID: 48 hodin
Onemocnění: akutní gastroenteritida. Nejvážněji jsou postihovány děti od 6 měsíců do 2 let,
u nichž asi 40% průjmů bývá vyvoláváno rotaviry. U větších dětí a dospělých dochází často
k inaparentní infekci. Reinfekce je běžná.
Infekce se často šíří v porodnicích, kojeneckých odděleních a dětských ústavech. Vyšší
výskyt je zaznamenáván v zimním období.
Lab. dg:
* průkaz viru ve stolici elektronovým mikroskopem, ELISou, latexaglutinací (Rotalex)
* průkaz protilátek (většinou pro epidemiologické účely)
Prevence: živá oslabená vakcína (v ČR zatím není k dispozici)
Čeleď: Togaviridae
Rod: Rubivirus
Druh: Virus zarděnek
Patogeneze: Infekce je běžná zejména u dětí. Vyskytuje se sporadicky nebo v epidemiích,
nejčastěji na jaře. Šíří se kapénkami. Virus se pomnoží na sliznici nosohltanu a v krčních
uzlinách. Asi 6. den po infekci dochází k viremii, virus se dostává do dýchacích cest,
spojivek, kůže, event. i jiných orgánů. Virus se vylučuje sekrety nosohltanu 7-10 dní před
nástupem klinických příznaků a ještě asi týden po začátku zjevného onemocnění.
Onemocnění:
- inaparentní (asi 1/2 nákaz)
- zarděnky (rubeolla):
a) u dětí a dospělých – většinou benigní onemocnění s teplotou, zduřením krčních
lymfatických uzlin (zejména za ušima) a typickou vyrážkou (začíná na obličeji a šíří se na
trup a končetiny). Někdy se připojí rýma, kašel a zánět spojivek.
Vzácně komplikace: zánět kloubů, encefalitida
b) intrauterinní infekce: Nákaza v prvních měsících gravidity může vést k infekci plodu a
jeho poškození. Čím dříve v průběhu těhotenství dojde k nákaze, tím je riziko větší.
- smrt plodu, potrat
- nízká porodní hmotnost novorozence
- vrozené vady srdce, očí
- hepatosplenomegalie, nefritida, meningoencefalitida aj.
- hluchota, psychomotorická retardace
ID: 19 -21 dnů
Imunita: - po přestálé infekci je většinou trvalá, k reinfekci dochází asi u 4% osob
- u intrauterinně infikovaných dětí jsou reinfekce častější
Prevence: * očkování – živá vakcína (nejč. trojkombinace TRIVIVAC)
* laboratorní potvrzení infekce virem rubeoly v prvním trimestru gravidity je
indikací k ukončení těhotenství
Lab. dg:
20
* přímý průkaz viru kultivací na tkáňových kulturách (z výplachu nosohltanu, krve, moči,
event. vzorků fetální tkáně)
* častěji: průkaz protilátek
HIT – nejpozději 2. den vyrážky, hladina protilátek stoupá extrémně prudce
KFR – u těhotných, KFR protilátky se objevují později
* průkaz intrauterinní infekce: stanovení specifických IgM v séru dítěte
Čeleď: Flaviviridae
Rod: Flavivirus
Druhy: viry komplexu klíšťové encefalitidy, virus žluté zimnice, virus dengue aj.
Druh: virus hepatitidy C (viz kap. Virové heptitidy)
Viry komplexu klíšťové encfalitidy
Vyskytují se v přírodních ohniscích nákaz v Evropě, Asii a Severní Americe. Rezervoárem
nákazy jsou drobní a větší divoce žijící savci, vektory klíšťata různých druhů.
Jednotlivé druhy virů komplexu klíšťové encefalitidy jsou navzájem antigenně příbuzné,
liší se závažností onemocnění, které mohou vyvolávat u člověka.
V našich oblastech mají největší význam viry klíšťové encefalitidy západního typu
(Středoevropské klíšťové encefalitidy)
Výskyt: na západ od Uralu až po území východní Francie. V ČR se vyskytují viry klíšťové
encefalitidy v příhodných přírodních podmínkách téměř na celém území státu.
Rezervoár: myšovití hlodavci,lišky, vysoká zvěř, domácí zvířata
Vektor: klíště (Ixodes ricinus) – různá vývojová stádia - přenáší infekci na další zvěř
(veverky, zajíci, jelenovití aj.). V ohnisku bývá infikováno asi 1% klíšťat. Klíšťata mohou
nakazit i dobytek pasoucí se v ohnisku - zejména kozy, které virus vylučují mlékem (
v minulosti epidemie z kozího mléka na Slovensku v okolí Rožňavy).
Patogeneze: K nákaze lidí dochází po napadení infikovanými klíšťaty nebo požitím
nepasterizovaného mléka. Virus se množí v regionálních lymfatických uzlinách. Není-li
nákaza v této fázi zlikvidována imunitními mechanismy, dochází k viremii a virus proniká do
mozkomíšního moku a k meningám a na ostatní tkáně CNS.
ID: 7-14 dní
Onemocnění:
- inaparentní průběh (asi 70% osob)
- manifestní onemocnění:
- fáze viremie (obraz chřipkového onemocnění); toto stádium může chybět
- fáze remise (zdánlivá úzdrava, 4- 10 dní)
- fáze postižení CNS (meningitida, meningoencefalitida, encefalomyelitida)
Akutní fáze onemocnění trvá 1-2 týdny. Rekonvalescence je dlouhá, prognóza většinou
příznivá (smrtnost asi 5%). Časté bývají neurologické následky (dlouhodobé bolesti hlavy,
poruchy koncentrace, poruchy sluchu, přetrvávající parézy, atrofie svalů), neurotické potíže.
U dětí převažuje meningitická forma s dobrou prognózou.
Prevence: inaktivovaná vakcína. Imunita je dostatečná po dobu 3-4 let, po 3 ltech je třeba
provést přeočkování jednou dávkou.
21
Lab. dg:
* izolace viru (ve fázi viremie z krve, ve fázi postižená CNS z likvoru)
* průkaz specifických IgM v séru nebo likvoru akutně nemocných
* vzestup titru protilátek (KFR, HIT)
Virus žluté zimnice
Výskyt: subtropické a tropické oblasti Afriky a Jižní Ameriky
Onemocnění: žlutá zimnice (postižení vnitřních orgánů s hemoragickým syndromem)
- postižení jater, kostní dřeně, ledvin
- příznaky: horečka, žloutenka, proteinurie, krvácivé projevy)
Smrtnost: 25-50%
2 formy žluté zimnice: - městská: - rezervoár: člověk
- přenašeč: komár Aedes aegypti
- džunglová: - rezervoár: opice
- přenašeč: komáři rodu Haemagogus
Prevence: živá oslabená vakcína, hubení komárů
Čeleď: Rhabdovoridae
Rod: Lyssavirus
Druh: virus vztekliny
Virus vztekliny
Je původcem akutního onemocnění CNS, vztekliny (lyssa, rabies), které je téměř vždy fatální.
Výskyt: Virus vztekliny je rozšířen téměř po celém světě. Nebyl nikdy zjištěn v Austrálii, na
některých ostrovech Karibiku, Byl vymýcen v Anglii, Irsku, Španělsku, Portugalsku,
Japonsku. Je nakažlivý pro všechny teplokrevné obratlovce.
Rezervoár: v Evropě a Asii psovité, kočkovité šelmy (lišky, vlci), na západní polokouli též
netopýři, mýval, lemur.
2 typy - typ městský - udržovaný domácími zvířaty, především psy, v současné době na
ústupu díky aktivní imunizaci
- typ přírodně ohniskový - vázán na divoce žijící zvířata ( u nás především lišky)
Vnímavost viru: Virus je velmi citlivý vůči zevním vlivům. V infikovaných tkáních ( např.
v zahnívajících zvířecích mrtvolách) ale přežívá i několik týdnů.
Patogeneze: Virus je obvykle přenášen na člověka kousnutím nebo škrábnutím nakaženého
zvířete. (Mezi americkými netopýry, kteří vylučují virus sekrety nosní sliznice, se infekce šíří
aerosolem). Z místa vstupu se virus prostřednictvím nervových vláken dostává do CN. Množí
se v neuronech. Z CNS se opět šíří po nervech do dalších orgánů. Vydatně se množí ve
slinných žlázách a je vylučován slinami ještě před nástupem klinických příznaků.
K viremii u rabies nedochází. Virus se šíří axoplasmou neuronů a je tak dlouho chráněn před
buňkami imunitního systému.
22
ID: nejčastěji 3-8 týdnů, může být i kratší (5 dnů), ale může trvat i několik let (záleží na
dávce, virulenci, místě vstupu).
Onemocnění:
• prodromy: únav, bolesti hlavy, horečka, parestezie v okolí rány, deprese, podráždění,
nespavost
• známky postižení CNS: meningeální příznaky, záchvaty hyperaktivity, poruchy
vegetativních funkcí (slinění, pocení), zvýšené napětí svalů (křeče, zejména polykacích
svalů – hydrofobie), smyslová přecitlivělost, obrny
• onemocnění zvířat: změny chování (agresivita nebo naopak apatie), odmítání potravy,
slabost končetin, obtíže při dýchání. Virus lze u nich prokázat v nervovém systému,
slinách, moči, mléku,lymfě a krvi. Zvíře po infekci hyne.
Onemocnění trvá 2-6 dní, k úmrtí dochází nejčastěji na obrnu dýchacích svalů.
Prevence: - očkování psů ( povinné od r. 1953)
- likvidace toulavých zvířat
- perorální vakcinace lišek v přírodě
- aktivní imunizace ohrožených osob (lesníci, veterináři, laboratorní pracovníci,
obchodníci se zvířaty)
Postup po poranění (profylaxe):
a) nespecifická: pečlivé vymytí rány mýdlem a dezinfekčními prostředky (alkohol, Ajatin,
Septonex) !!! nemísit !!!
b) specifická: umožněna dlouhou ID
- infiltrace okolí rány antirabickým sérem
imunizace
inaktivovanou
rabickou
vakcínou
- aktivní
(0.,3.,7.,14.,30.,90.,den do m. deltoideus)
U kratší ID nemusí profylaxe stačit zabránit rozvoji onemocnění. Po vypuknutí příznaků je
každá léčba bezvýsledná.
c) zajištění a vyšetření zvířete
- divoké, toulavé zvíře, které napadlo člověka – utraceno, mozek poslán do NRL
- domácí zvířata – karanténa, dozor 10 dní
Jestliže zvíře do té doby neonemocní nebo vyloučí-li se nákaza vyšetřením mozku zvířete,
může se vakcinace přerušit.
Lab. dg:
a) vyšetření zvířete (k vyšetření se zasílá hlava podezřelého zvířete na ledu)
- průkaz Negriho tělisek (virový nukleoprotein) v mozku imunofluorescencí
- průkaz virových antigenů IF z otisků rohovky
b) vyšetření člověka
b1) - průkaz virových antigenů IF v otiscích rohovky, ústní sliznice, svalové tkáně
- izolace viru ze slin, kožních nervů nebo jiných tkání
b2) post mortem:
- průkaz Negriho tělísek ve vzorcích CNS (post mortem)
- průkaz virového antigenu IF ve vzorcích CNS, podčelistní slinné žlázy
- průkaz infekčního viru očkováním tkáňových kultur nebo sajících myšek
23
(sérol. dg.: průkaz protilátek v mozkomíšním moku (neutralizační test na myších nebo
tkáňových kulturách, KFR)
Národní referenční laboratoř - Vratislavice nad Nisou
Čeleď: Filoviridae
Rod: Filovirus
Druhy: virus Marburg, virus Ebola
Viry Marburg a Ebola vyvolávají těžké formy hemoragické horečky, které probíhají až v 80%
letálně. Infekce se šíří ze zvířat na člověka, ale i interhumánním přenosem.
Oba viry jsou jedinými dnes známými viry, o kterých se neví, kdo je jejich přirozeným
hostitelem.
Patogeneze: K nákaze může dojít kontaktem s krví, sekrety a exkrety nemocných lidí či
zvířat i kapénkovým přenosem.
ID: 4-10 dnů
Klinický obraz: Horečka, zvracení, průjem, krvácení do různých orgánů (plic, pericardu,
GIT). Příčinou smrti je ztráta krve a hemoragický šok.
Virus Marburské horečky
Primárně postihuje africké kočkodany. V r. 1967 došlo v Marburgu, ve Frankfurtu a
v Bělehradě k epidemii smrtelných onemocnění laboratorních pracovníků, kteří přišli do styku
s tkáněmi opic, pocházejících z Ugandy. Nákaza se přenesla na ošetřující personál a rodinné
příslušníky. Onemocnění vyvolaná tímto virem byla později pozorována v Zimbabwe, JAR a
v Keni. V letech 1998-2000 došlo k epidemii menšího rozsahu v Kongu. Zatím poslední
epidemie proběhla v Angole na jaře r. 2005.
Virus Ebola
se vyskytuje ve dvou variantách, Ebola-Zair a Ebola-Sudan. Má pravděpodobně také vztah
k opicím, i když původní zdroj infekce se při dosud proběhlých epidemiích nepodařilo
prokázat. Ve srovnání s virem Marburské horečky je zde snažší interhumánní přenos,
závažnější průběh a vyšší smrtnost.
Lab. dg:
* izolace viru na tkáňových kulturách
* průkaz protilátek v séru
24
Diagnostika musí probíhat za zvláštních bezpečnostních opatření!!!
Virové hepatitidy
Klinické známky hepatitidy mohou nepravidelně provázet infekce vyvolané nejrůznějšími
viry (EBV, CMV, rubeolly, enteroviry aj.). Nejdůležitějšími dosud poznanými původci
virových hepatitid však jsou:
Virus hepatitidy A (HAV)
Virus hepatitidy B (HBV)
Viry hepatitidy C (HCV)
Virus hepatitidy D (HDV)
Virus hepatitidy E (HEV)
!! Udělat grafy tvorby protilátek !!
Hypotetické:
Virus hepatitidy F
Virus hepatititidy G
Virus
HAV
HBV
Klasifikace
neobalený
RNA-virus
z čeledi Picornaviridae
obalený
DNA-virus
z čeledi Hepadnaviridae
Přenos
fekálně-orální
ID
15-45 dní
Nosičství
ne
krví, pohlavními 2-6 měsíců
sekrety, z matky
na plod
obalené RNA-viry z čeledi dtto
7-8 týdnů
Flaviviridae
malý atypický RNA- virus, dtto
3-7 týdnů
dosud nezařazený
ano
HEV
neobalený RNA-virus nyní fekálně-orální
nezařazen
ne
HFV ?
HGV
asi DNA virus
? fekálně-orální
obalený
RNA-virus parenterální
z čeledi Flaviviridae
HCV
HDV
6 týdnů
?
?
ano
ano
?
?
Uvedené viry nemají žádné společné antigeny, nereagují zkříženě v imunologických testech.
Člověk je jejich výhradním hostitelem v přírodě. Klinické projevy infekce uvedenými viry
jsou navzájem nerozeznatelné.
Virus hepatitidy A ( HAV )
Odolnost viru: velmi odolný vůči zevním vlivům, odolný vůči chloru v koncentraci, která
se používá při přípravě pitné vody ???
Patogeneze: Nákaza se šíří orofekálním přenosem (nemoc špinavých rukou). Zdrojem je
infikovaný člověk (i inaparentně nemocný). Častá je nákaza kontaminovanou vodou a
25
potravou. Virus se množí v zažívacím traktu, vstřebává se do krve a během virémie proniká
k jaterním buňkám. Zde se pomalu množí. Množení je provázeno poškozením jaterních buněk
s typickými klinickými příznaky. Virus je vylučován žlučí do střeva.
ID: 15-45 dnů. Virus se vylučuje stolicí během ID a ještě krátce po vyvrcholení klinických
příznaků. V krvi se virus nachází 14 dnů před objevením se klinických příznaků.
Klinický obraz:
a) inaparentní průběh (zejména u dětí)
b) zjevné onemocnění:
- ke konci ID: únava, nechutenství, nausea, zvracení
- zvětšení jater
- zvýšení hladiny žlučových barviv v krvi (icterus, tmavá moč, světlá stolice)
- zvýšení sérových hodnost transamináz (ALT, AST)
Nekomplikovaná hepatitida A trvá 3-4 týdny a zpravidla končí uzdravením, nepřechází do
chronicity a v nosičství viru.
Fulminantní průběh s akutním selháním jater a smrtí je výjimečný.
Imunita po prodělaném onemocnění je pravděpodobně trvalá.
Lab.dg.:
- (průkaz viru elektronovým mikroskopem, ELISou)
- průkaz specifických protilátek IgM (nejvyšší titry 14 dnů po začátku prvních příznaků,
vymizí většinou po10-12 týdnech, nejdéle do roka)
- průkaz celkových protilátek anti HAV- total (zahrnují IgM i IgG); IgG přetrvávají
doživotně
Vysoká promořenost populace: nad 50 let věku – 50% lidí má protilátky. Se stoupající úrovní
hygieny péče o děti se onemocnění přesouvá do vyšších věkových skupin.
Prevence:
Imunizace - pasivní: normální gamaglobulin NORGA (podat v ID u osob v kontaktu
s nemocným)
- aktivní: neživá vakcína HAVRIX (3 dávky, ochrana trvá 10 let; osoby jedoucí do
endemických oblastí, rizikové skupiny)
Virus hepatitidy B (HBV)
Virové antigeny:
HBsAg: povrchový antigen viru (tzv. australský Ag) /s = surface, povrch/
HBcAg: uložen v nukleokapsidě /c = core, dřeň/; nenachází se v séru, pouze v infikovaných
buňkách
HBeAg: v nukleokapsidě, nachází se mezi HBsAg a HBcAg
Tyto virové Ag jsou syntetizovány v plasmě hepatocytů (jaterních buněk). Nejvíce se
produkuje HBsAg, a proto koluje ve větším množství v séru .Objevuje se v séru mezi 3. a 11.
týdnem po infekci, tedy několik týdnů před začátkem klinických příznaků.
26
Až po začátku prvních klinických příznaků se dá v séru prokázat HBeAg -je znakem aktivity
infekčního procesu.
Odolnost viru: HBV odolává nízkým teplotám , zmrazení a UV záření. Je inaktivován
jodovými a chlorovými preparáty, persterilem. Je mimořádně termorezistentní. Sterilizace
varem není dostačující. Nutno používat autoklávy a horkovzdušné sterilizátory.
Přenos: HBsAg byl nalezen ve všech tělních tekutinách, ale pro přenos má zásadní význam
krev a krevní deriváty, sperma, vaginální sekret, mateřské mléko a sliny.
Nejčastější cesty přenosu HBV jsou:
a) krevní cesta
- kontaminované stříkačkami a jehly ( i.v. narkomani)
- lékařské nástroje aj.
b) pohlavním styk
c) z matky na dítě, pokud je matka nosička HBsAg nebo akutně nemocná (transplacentárně,
během porodu, mat. mlékem)
Dřívější běžný přenos transfúzí krve (tzv. sérová žloutenka) byl po zavedení kontrol dárců
významně omezen.
Rizikové skupiny: - novorozené děti HBsAg pozitivních matek
- sexuálně promiskuitní osoby
- i. v. narkomani
- dialyzovaní pacienti, pac. po transfúzi, transplantaci
- zdravotnický personál
- dozorci ve vězeních
- partneři výše uvedených
Patogeneze: HBV je primárně hepatotropní. Kromě hepatocytů jsou k infekci HBV vnímavé
buňky imunitního systému (B-lymfocyty, NK buňky). Hepatocyty nejsou ničeny přímo
množením HBV, ale v důsledku imunitní reakce namířené proti napadeným hepatocytům.
Účastní se jí cytotoxické T-lymfocyty.
ID: 2-6 měsíců
Onemocnění:
Klinicky se podobá infekční hepatitidě typu A.
a) inaparentní průběh
b) anikterický průběh
c) středně těžký průběh provázený icterem
d) fulminantní průběh
U 5-10% nemocných přechází infekce do chronicity. Nemocní zůstávají HBsAg pozitivní
déle než 5 měsíců. Chronická VHB může probíhat
- asymptomaticky nebo jako:
- chronická perzistentní hepatitida (menší histologické změny, občasné známky funkčních
poruch jater, může po různě dlouhé době skončit spontánní úzdravou) nebo
- chronická aktivní hepatitida /CAH/ (progredující histologické změny, narušení struktury
jater, tzv. cirkulující imunokomplexy antigenu s protilátkou se mohou usazovat v různých
orgánech avyvolávat např. zánět kloubů, ledvin, cév aj. CAH často vede k rozvoji cirhosy.
Je vysoké riziko vzniku hepatocelulárního karcinomu. Udává se, že do jaterní cirhosy
progreduje v průběhu 5-20 roků 15-20% neléčených dospělých osob s chronickou VHB.
27
Termín “zdravý nosič”:
Chronický nosič HBsAg, , obvykle s pozitivitou anti-HBe a negativním nebo minimálním
nálezem počtu HBV DNA. Transaminázy a jaterní bioptický nález jsou normální. Nejedná se
o chronickou hepatitidu. Prognóza je dobrá.
Terapie: - akutní infekce: symptomatická léčba
- chronická infekce: interferon alfa (řada nežádoucích účinků)
Úspěšnost terapie chronické VHB se udává 20-30%.
Prevence:
- kontrola krve dárců na přítomnost HBsAg
- dodržování hygienicko-epidemiol. opatření (sterilizace nástrojů a techniky ve
zdravotnických zařízeních
- očkování ohrožených osob:
* pasivní imunizace - lidský imunní gamaglobulin s vysokou koncentrací protilátek anti HBs
- novorozencům HBsAg pozitivních matek
- dojde-li k infekci (poranění jehlou apod.)
* aktivní imunizace - chemovakcina připravená metodami genet. inženýrství-ENGERIX
Lab. dg.:
a) stanovení aktivity sérových transamináz (ALT, AST)
b) sérologická (průkaz Ag a protiátek ELISou)
HBsAg – objevuje se v séru mezi 3.-11. týdnem po infekci; pokud přetrvává déle než 0,5
roku, přechází infekce do chronicity
HBeAg - v séru se objevuje ihned po začátku klinických příznaků; je znakem syntézy viru
v organismu (t.j. je markerem infekciozity)
IgM anti-HBcAg – objevují se v séru v akutním stádiu infekce
Tyto 3 markery jsou znakem akutní infekce.
anti-HBsAg – objevují se během rekonvalescence po vymizení HBsAg, přetrvávají leta; jsou
to neutralizační protilátky rozhodující pro imunitu
anti-HBeAg – nález těchto protilátek znamená, že pacient není infekční
IgG anti-HBcAg – objevují se v séru v rekonvalescenci
Tyto 3 markery jsou znakem rekonvalescence.
Diagnostické okno:
Období mezi vymizením HBsAg a detekovatelným vzestupem anti-HBsAg protilátek. V séru
nemocného nejsou již zjistitelné antigeny HBsAg a HBeAg a ještě nejsou detekovatelné
protilátky proti těmto antigenům. V této fázi je pro určení diagnózy významný průkaz IgM
anti-HBcAg.
c) přímá (průkaz virové nukleové kyseliny HBV DNA)
- PCR – důležitá pro monitorování terapie interferonem
Tab. Klinická interpretace sérových znaků HBV
HBsAg
Anti-HBs HBeAg
Anti-HBe Anti-HBc Anti-HBc HBV
28
Akutní
hepatitida
B
Ak. VHB
ve stadiu
dg. okna
Chron.
VHB
Zdravý
nosič
Vyléčená
VHB
Stav po
očkování
+
-
+/-
-
IgM
+
total
+
DNA
+
-
-
+/-
+/-
+
-
-/+
+
-
+/-
+/-
+/-
+
+
+
-
-
+/-
-
+/-
-
-
+
-
+/-
-
+/-
-
-
+
-
-
-
-
-
Přechod do chronicity: novorozenci - 80-100%, děti - 30-40%, dospělí - 5-10%
Virus hepatitidy C ( HCV )
Od poloviny 70. let, kdy byly do široké praxe zavedeny diagnostické testy pro průkaz HAV
a HBV se ukázalo, že řada hepatitid není způsobena ani virem VHA ani virem VHB (tzv.
non-A non-B hepatitidy). Patřila sem řada postransfúzních hepatitid, které měly kratší ID než
VHB, mírnější průběh a častěji přecházely do chronicity. V roce 1989 byl objeven virus
hepatitidy C. Objasnila se příčina mnoha poškození jater a hepatocelulárního karcinomu.
HCV představuje skupinu nejméně 40 subtypů virů. To m.j. komplikuje přípravu očkovací
látky.
Přenos: Infekce se šíří hlavně parenterální cestou krví, krevními deriváty). Sexuální nebo
vertikální přenos z matky na dítě je méně významný.
Kontrola dárců krve omezila přenos nákazy transfúzí nebo krevními deriváty. Zvýšenému
nebezpečí jsou vystaveni nemocní při hemodialýze, zdravotnický personál a i.v narkomané.
Patogeneze: Virus se množí v hepatocytecha mononukleárech. Při množení dochází
k změnám antigenů VHC a virus zřejmě uniká imunologickékontrole. Proto až 80% infekcí
přechází do chronicity. Poškozen jaterních buněk je, stejně jako u VHB, způsobeno spíše
v důsledku imunitní reakce.
ID: kratší než u VHB, nejčastěji 7-8 týdnů
Klinický obraz: podobný jako u jiných virových hepatitid. Klinické projevy bývají mírné,
často infekce probíhá inaparentně nebo pod obrazem chřipkového onemocnění. Málokdy se
diagnostikuje v akutní fázi.
U většiny infikovaných osob onemocnění progreduje jako chronická aktivní hepatitida po
řadu let s častým vyústěním do jaterní cirhosy a s vysokým rizikem vzniku hepatocelulárního
karcinomu.
29
Terapie: interferon alfa a ribavirin (trvalý efekt asi u 25% chronicky infikovaných)
Prevence: nespecifická (jako u VHB). Účinná očkovací látka zatím neexistuje.
Lab. dg.:
a) sérologická: anti-HCV total (ELISA, imunoblott)
Protilátky se objevují v séru za 6-8 týdnů po infekci (! diagnostické okno !) a nejsou
neutralizační (nejsou rozhodující pro imunitu).
Sérologické testy však nejsou dostatečně citlivé a spolehlivé, navíc neumožňují rozlišení
mezi chronickým onemocněním a stavem po prodělané infekci.
b) průkaz RNA viru genetickými metodami (PCR) – pozitivní již od 2. týdne po infekci
Virus hepatitidy D (HDV, delta agens)
Defektní RNA virus. Svými vlastnostmi se nepodobá žádnému živočišnému viru, nelze jej
zařadit do čeledi. Potřebuje přítomnost HBV, aby mohl vstoupit do hepatocytu.
Patogeneze: HDV má přímý cytopatický účinek na hostitelskou buňku. Vstup viru do
hepatocytu je zprostředkován HBs.
Výskyt: Infekce se vyskytuje na celém světě. V Evropě je vysoká incidence nákazy v oblasti
středomoří. V hospodářsky vyspělých zemích jsou největšímu riziku vystaveni i.v.
narkomané, kteří také představují největší rezervoár infekce.
Šíření: HDV se šíří parenterálně, zejména krví, ale zdrojem může být i sperma a vaginální
sekret.
K nákaze dochází 2 možnými způsoby:
a) současně s HBV (koinfekce) – mírnější průběh infekce a méně časté následky než při
samotné HBV
b) dodatečně, v průběhu akutní nebo chronické hepatitidy B (superinfekce) – zpravidla
závažnější průběh, častější přechod do chronicity a rozvoj cirhosy
ID: 3-7 týdnů
Prevence: Aktivní imunizace proti HBV (ENGERIX) současně chrání i před infekcí HDV.
Lab. dg.:
- průkaz protilátek (ELISA) - anti HDV IgM, IgG
Virus hepatitidy E (HEV)
Přenos: fekálně orální cestou, zejména kontaminovaná voda; transplacentární přenos
30
Výskyt: oblasti, kde je běžná fekální kontaminace pitné vody (střední, JV Asie, okolo
Středozemního moře, Mexiko, Latinská Amerika)
ID: 6 týdnů
Klinický obraz: podobný HAV (středně těžká hepatitida, s chřipkovými příznaky, zvracením,
zvýšením hladin jaterních enzymů), nepřechází do chronicity. Během epidemií nápadně
častější výskyt a vysoká úmrtnost u těhotných žen (10-20%).
Lab. dg.: anti HEV IgM, IgG
Virus hepatitidy G (HGV)
znám od r. 1995, parenterální přenos
Dlouho perzistuje v organismu, ale není prokázán přechod do chronicity. Časté koinfekce
s HCV.
Dg: přímá (průkaz HGV RNA metodou PCR)
31
Virové hepatitidy
Virus hepatitidy A (HAV)
Virus hepatitidy B (HBV)
Viry hepatitidy C (HCV)
Virus hepatitidy D (HDV)
Virus hepatitidy E (HEV)
Hypotetické: Virus hepatitidy F, Virus hepatititidy G
Virus
HAV
HBV
Klasifikace
neobalený
RNA-virus
z čeledi Picornaviridae
obalený
DNA-virus
z čeledi Hepadnaviridae
Přenos
fekálně-orální
ID
15-45 dní
Nosičství
ne
krví, pohlavními 2-6 měsíců
sekrety, z matky
na plod
obalené RNA-viry z čeledi dtto
7-8 týdnů
Flaviviridae
malý atypický RNA- virus, dtto
3-7 týdnů
dosud nezařazený
ano
HEV
neobalený
RNA-virus, fekálně-orální
nyní nezařazený
ne
HFV ?
HGV
asi DNA virus
? fekálně-orální
obalený
RNA-virus parenterální
z čeledi Flaviviridae
HCV
HDV
Virus hepatitidy B (HBV)
Lab. dg.:
a) stanovení aktivity sérových transamináz (ALT, AST)
b) sérologická (průkaz Ag a protiátek ELISou)
32
6 týdnů
?
?
ano
ano
?
?
HBsAg – objevuje se v séru mezi 3.-11. týdnem po infekci; pokud přetrvává déle než 0,5
roku, přechází infekce do chronicity
HBeAg - v séru se objevuje ihned po začátku klinických příznaků; je znakem syntézy viru
v organismu (t.j. je markerem infekciozity)
IgM anti-HBcAg – objevují se v séru v akutním stádiu infekce
Tyto 3 markery jsou znakem akutní infekce.
anti-HBsAg – objevují se během rekonvalescence po vymizení HBsAg, přetrvávají léta; jsou
to neutralizační protilátky rozhodující pro imunitu, odráží uzdravení a vzniklou
imunitu vůči opakované infekci
anti-HBeAg – nález těchto protilátek znamená, že pacient není infekční
IgG anti-HBcAg – objevují se v séru v rekonvalescenci, přetrvává doživotně
Tyto 3 markery jsou znakem rekonvalescence.
c) přímá (průkaz virové nukleové kyseliny HBV DNA)
- PCR – důležitá pro monitorování terapie interferonem
Tab. Klinická interpretace sérových znaků HBV
Akutní
hepatitida
B
Ak. VHB
ve stadiu
dg. okna
Chron.
VHB
Zdravý
nosič
Vyléčená
VHB
Stav po
očkování
HBsAg
Anti-HBs HbeAg
+
-
+/-
Anti-HBe Anti-HBc Anti-HBc HBV
IgM
total
DNA
+
+
+
-
-
+/-
+/-
+
-
-/+
+
-
+/-
+/-
+/-
+
+
+
-
-
+/-
-
+/-
-
-
+
-
+/-
-
+/-
-
-
+
-
-
-
-
-
Přechod do chronicity: novorozenci - 80-100%, děti - 30-40%, dospělí - 5-10%
Virus hepatitidy D (HDV, delta agens)
Defektní RNA virus. Svými vlastnostmi se nepodobá žádnému živočišnému viru, nelze jej
zařadit do čeledi. Potřebuje přítomnost HBV, aby mohl vstoupit do hepatocytu.
Patogeneze: HDV má přímý cytopatický účinek na hostitelskou buňku. Vstup viru do
hepatocytu je zprostředkován HBsAg.
33
Výskyt: Infekce se vyskytuje na celém světě. V Evropě je vysoká incidence nákazy v oblasti
středomoří. V hospodářsky vyspělých zemích jsou největšímu riziku vystaveni i.v.
narkomané, kteří také představují největší rezervoár infekce.
Šíření: HDV se šíří parenterálně, zejména krví, ale zdrojem může být i sperma a vaginální
sekret.
K nákaze dochází 2 možnými způsoby:
a) současně s HBV (koinfekce) – mírnější průběh infekce a méně časté následky než při
samotné HBV
b) dodatečně, v průběhu akutní nebo chronické hepatitidy B (superinfekce) – zpravidla
závažnější průběh, častější přechod do chronicity a rozvoj cirhosy
ID: 3-7 týdnů
Prevence: Aktivní imunizace proti HBV (ENGERIX) současně chrání i před infekcí HDV.
Lab. dg.:
- průkaz protilátek (ELISA) - anti HDV IgM, IgG
- průkaz HDantigenu
- průkaz virové RNA
Virus hepatitidy E (HEV)
Přenos: fekálně orální cestou, zejména kontaminovaná voda; transplacentární přenos
Výskyt: oblasti, kde je běžná fekální kontaminace pitné vody (střední, JV Asie, okolo
Středozemního moře, Mexiko, Latinská Amerika)
ID: 6 týdnů
Klinický obraz: podobný HAV (středně těžká hepatitida, s chřipkovými příznaky, zvracením,
zvýšením hladin jaterních enzymů), nepřechází do chronicity. Spíše než děti postihuje mladší
dospělé. Během epidemií nápadně častější onemocnění těhotných žen. Nákaza těhotných žen
může vést k potratu, postižení nejen jater, ale i mozku, ledvin. Těhotné ženy mají také větí
mortalitu (úmrtnost) –10-20%.
Lab. dg.: anti HEV IgM, IgG
Virus hepatitidy G (HGV)
znám od r. 1995, parenterální přenos, nepodařilo se prokázat, že způsobuje hepatitidu
Dlouho perzistuje v organismu, ale není prokázán přechod do chronicity. Časté koinfekce
s HCV.
Dg: přímá (průkaz HGV RNA metodou PCR)
34
Čeleď: Retroviridae
Mají neobvyklou, komplexní strukturu. Obsahují dvouvláknovou RNA a enzym reverzní
trnskriptázu, která přepisuje genom RNA do DNA. Transkript v podobě dvouvláknové DNA
migruje do jádra hostitelské buňky, kde je integrován do buněčné DNA jako tzv. provirus a
vyvolá její chronickou celoživotně perzistující infekci.
Podčeledi: Oncovirinae
Lentivirinae
Spumavirinae
Viry podčeledi Oncovirinae
Tyto viry jsou schopny navozovat dlouhodobé latentní, asymtpmatické infekce. Indukují
sarkomy, leukemie, lymfomy nebo karcinomy mammy u nejrůznějších živočichů. U lidí mají
největší význam viry HTLV-1 a HTLV-2.
HTLV-1 (human T-cell leukemia virus)
- množí se hlavně v CD4 lymfocytech
- je vyvolavatelem vysoce maligních T-leukemií, progresivní myelopatie nebo tropické
spastické parézy
- vyskytuje se zejména v jižním Japonsku, karibské oblasti a v Africe
- infekce proběhne většinou inaparentně (protilátky má 5-15 zdravých lidí)
- přenos krví, z mužů na ženy, mateřským mlékem
HTLV-2
- množí se hlavně v CD8 lymfocytech
- není dosud dobře prozkoumán
- asi může vyvolávat podobná nemocnění jako virus HTLV-1
Viry podčeledi Lentivirinae
Zahrnují lidské i zvířecí retroviry, které u svých hostitelů navozují chronická, pomalu
progredující smrtelná onemocnění.
35
Virus HIV
(Human Imunodeficiency Virus) = původce AIDS
obalený RNA virus
AIDS (Acquired Immunodeficiency Syndrome- Syndrom získaného imunodefektu)
Historie:
1981 – popsáno: pneumocystová pneumonie + snížení T4 lymfocytů
Kaposiho sarkom u mladých homosex. mužů
1982 – popsán syndrom AIDS
1983 – 2 nezávislé objevy HIV (Montagnier, Galló)
1985 – AZT (azidothymidin)
Původ HIV infekce nejasný, vychází se ze dvou skutečností:
1. kolébka AIDS – Afrika
2. HIV je příbuzný s virem opičí imunodeficience
- nejsou jasné okolnosti adaptace opičího viru na člověka (poranění opicemi při jejich
lovu?)
- šíření HIV mezi lidmi v centrální Africe už začátkem 50. let (retrospektivní vyšetření
skladovaných sér, první HIV + z r.1959)
- krvavé domorodé rituály, prostituce, pohyb obyvatel během válek
Afrika --- Karibská oblast --- USA --- Evropa --- ostatní země
(Haiti – letovisko amer. Homosexuálů)
Původce:
HIV (Human Immunodeficiency Virus)
HIV-1, HIV-2: liší se ve složení povrchových struktur a geografickém výskytu (HIV-2 hlavně
Afrika)
Obsahuje enzym reverzní transkriptázu (RT), který umožňuje přepsat genetický kód obsažený
ve viru do gen. kódu buněk postiženého organismu. Dirus tak zabuduje svoji genetickou
informaci do genomu hostitelské buňky a vyvolá její celoživotně perzistující infekci.
V současnosti nemáme prostředky , které by dokázaly z infikované buňky virový genetický
potenciál eliminovat.
Virus HIV se množí zejména v lymfocytech T (CD4), které mají význam pro stimulaci
obranyschopnosti člověka proti infekci mikroorganismy.
Virem infikovaná buňka se rozpadá a do okolí se dostanou nové generace virů, které se
v buňce vytvořily. Tyto viry pak napadají další a další lymfocyty.
Virus je velmi citlivý k zevním vlivům, ničí ho běžné fyzikální a chemické prostředky (teplota
nad 60 st. C, běžně užívané dezinfekční prostředky).
Klinický obraz:
- velmi pestrý, od získání nákazy do vzniku plně rozvinutého onemocnění AIDS obvykle
uplyne řada let (průměrně 10,5 roku) a s tím , jak dochází k postupnému zhoršování
imunitních funkcí, se mění i hlavní klinické příznaky
36
-
jak brzy nebo pozdě dojede k rozvoji AIDS ovlivňuje řada faktorů (původní úroveň
imunity, životní styl, výživa, především ale včas zahájená léčba)
k přechodu nemoci ze stadia HIV pozitivity do stadia AIDS také může přispět tzv.
reinfekce (další dávka viru) – proto i HIV+ člověk se musí chránit před další nákazou HIV
- několik stádií
Klinické kategorie A –C
Laboratorní kategorie 1 – 3 ( podle množství CD4 lymfocytů)
Kategorie A:
1) primoinfekce – akutní HIV infekce
- asi u 50% infikovaných, za 3-8 týdnů po expozici
- obraz chřipkového onemocnění, prchavá vyrážka, zduření lymfatických uzlin, jater,
sleziny, angína
- spontánně odezní
2) latence, asymptomatická HIV infekce
- bez obtíží, někdy zduření lymfat. uzlin (perzitující generalizovaná lymfadenopatie – PGL)
- klesá počet CD4 lymfocytů
Kategorie B: = symtomatická HIV infekce
- únava, horečka, průjmy, hubnutí
- tzv. malé oportunní infekce (recidivující, obtížně léčitelná orofaryngeální, vulvovaginální
kandidóza, déletrvajícín průjem, listerióza, poruchy periferních nervů, recid. herpes
zoster…
Kategorie C: = AIDS onemocnění
- velké oportunní infekce, některé nádory, jsou důsledkem těžké poruchy imunit. systému a
obvykle jsou spojeny s hlubokým poklesem CD4 lymfocytů
- díky vysoce účinné antiretrovirové terapii mívají v současnosti oportunní infekce atypický
průběh
a) bakteriální:
- mykobakteriální inf. (TBC, atypická mykobakteria); většinou reaktivace latentní infekce,
častý je výskyt mimoplicní TBC s postižením uzlin, kostní dřeně, jater, sleziny, ledvin,
CNS
b)
-
virové
cytomegalovirové inf. (zánět sítnice, generaliz. infekce)
herpetické infekce (anální opar, zánět plic, jícnu)
EBV
c) parazitární
- pneumocystová pneumonie
- toxoplazmová encefalitida
d) mykotické
- chronické, diseminované mykózy, vzácní původci (Histoplasma, Cryptococcus aj.)
e) malignity (asi uplatnění EBV)
- lymfomy (z B-ly, větš. mimo uzliny: GIT, játra, mozek,mozk. pleny)
37
-
Kaposiho sarkom (původce asi HHV-8; z endotel. buněk; na kůži, v GIT, plicích)
karcinom děložního hrdla
f) postižení CNS
- klinické známky ve 20-40%, změny nalézány u 80% zemřelých
- aseptické meningitidy, postižení periferních nervů, demence
Průběh:
- značně individuální, průměrná doba od nákazy do vzniku těžké infekce je u neléčených
asi 10 let
- asi 20% infikovaných nemá do 10 let po infekci žádné klinické příznaky
- doba přežití s rozvinutým AIDS je obvykle 2 roky
Úmrtí – na oportunní infekce (čerstvá infekce nebo propagace saprofytické mikroflóry či
vzplanutí latentní infekce)
- vyčerpáním organismu (wasting syndrom)
Diagnostika:
a) průkaz specifických HIV protilátek
- ! protilátky nemají protektivní charakter, nezabraňují infekci, nejsou známkou imunity !
- pozitivní vzorek opakovaně vyšetřován v NRL několika druhy testů
- asi 5% osob má protilátky detekovatelné teprve po 6 měsících i déle
- negativní výsledek znamená, že k nákaze nedošlo do doby 2-3 měsíce před odběrem
Transfúze
- riziko imunologického okna mezi expozicí a sérokonverzí (délka byla stanovena na 3
měsíce)
- detekcí antigenu p24 se zkrátí okno asi o 6 dní
anonymní test se platí
b) průkaz virové NK
- děti do 0.5 roku, krev pro transfúzi, sledování průběhu infekce
c) přímý průkaz viru v mononukleárech periferní krve
- obtížné, zdlouhavé, možnost profesionální nákazy
Pozn.Vyšetřování slin nestačí (i ve slinách HIV + lidí se dá virus těžko určit, sliny obsahují
látky bránící nákaze bílých krvinek HIV).
Výskyt:
- celosvětový, pandemie
- rizikové skupiny: i.v. narkomané, homo- i heterosexuálové s vysokou promiskuitou,
příjemci transfúzí, hemofilici, sex. partneři výše uvedených
Zdroj: infikovaný člověk
Přenos:
38
a)
•
•
•
•
krevní cestou
kontaminovanou krví, krevními deriváty
společně užívané jehly, stříkačky, roztoky drog
krvavé sex. praktiky
další darované biologické preparáty
-
ve stádiu primoinfekce virus v krvi ve velkých kvantech, infekčnost vysoká
v období latence virus uvolňován do krve intermitentně
nástup klinických příznaků – opět množení viru ve velkých kvantech
-
při drobných poraněních je přenos viru nepravděpodobný (k nákaze je třeba vysoká
infekční dávka)
je však třeba se vyhnout společnému užívání hygienických potřeb (zubní kartáčky,
žiletky), stejně tak jako nedostatečně vysterilizovaným nástrojům při provádění tetování,
piercingu apod.)
-
b) nechráněným pohlavním stykem
- vysoce riziková je každá kondomem nechráněná soulož do pochvy či konečníku
s neznámým partnerem
- sperma, vaginální sekret
- křehká, traumatizovaná sliznice rekta u homosexuálů
- riziko nákazy zvyšuje přítomnost jiných pohlavních chorob (zánětlivě změněná sliznice),
oděrek a poranění
- pravděpodobnost nákazy stoupá s počtem pohlavních styků s infikovanou osobou
- větší riziko ve směru přenosu muž – žena
- dostatečnou ochranu (i když ne stoprocentní) poskytuje pouze kondom), mírně snižuje
riziko přenosu HIV pesar či spermicidní gely
- k nákaze může dojít i při orálním sexu (zamezení styku s ejakulátem a větším množstvím
poševního sekretu)
c) z matky na dítě
- transplacentárně, při porodu, mateřským mlékem
- pravděpodobnost přenosu sníží antivirová terapie matky a správně vedený porod
(císařský řez)
- HIV pozitivním matkám se rodí ve 14 – 20 % HIV pozitivní děti
Pozn. Malé množství viru je prakticky ve všech tělních tekutinách
Virus se nepřenáší:
- při běžném společenském styku
- společným užíváním nádobí, WC
- polibkem (sliny obsahují velmi malé množství viru a zároveň látky, které virus ničí)
- objímáním, bezpečnými sex. praktikami (dráždění pohlavních orgánů rukou bez kontaktu
se spermatem či vaginálním sekretem)
- v sauně, bazénu
- hmyzem (v Africe se přes vysoký výskyt bodavého hmyzu nepodařilo prokázat přenos
HIV touto cestou, navíc bylo prokázáno, že virus HIV se nemnoží v zažívacím ústrojí
tohoto hmyzu)
Bodavý hmyz jako přenašeč prokázán nebyl.
39
ID: asi 3 týdny
Nakažlivost:
- okamžitě po vniku HIV do organismu a jeho replikaci ve vnímavých buňkách, do konce
života
- mění se podle fáze infekce, největší v akutní fázi a v období klinického AIDS
Principy terapie:
a) včasná léčba oportunních infekcí (ATB, antimykotika, tuberkulostatika)
b) protivirová terapie: zpomalit množení viru a předejít zhroucení imunit. systému
(eliminace viru z organismu se zatím nedaří)
Antiretrovirotika významně a pozitivně mění klinický obraz HIV infekce, spektrum, četnost a
charakter oportunních infekcí. Léčba jimi je však provázena řadou nežádoucích účinků
(bolestivé postižení periferních nervů, svalů, hyperlipidemie, poruchy glukózové tolerance,
zvracení, průjem, změny v krevním obraze, ukládání tuku v oblasti šíje a břicha aj.)
Cíl: prodloužení asymptomatické fáze, prodloužení života pacientů s AIDS
c) správná výživa a životospráva
(cca 350 000 Kč ročně)
Podle nového zákona č.258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví je nemocný povinen se
podrobit lékařskému dohledu, vyšetření a léčbě a není možno ani na jeho žádost
antiretrovirovou terapii ukončit).
Epidemiologická opatření:
a) preventivní
- výchova vedoucí ke změnám přístupů a chování v sex. životě
- zajišťování bezpečnosti krevních konzerv a jiných biologických materiálů – vyšetřování
dárců, užívání jednorázových pomůcek (v ČR jsou všichni dárci testováni na HIV od r.
1987)
- u drogově závislých: mít svou jehlu, stříkačku a roztok drogy
b) represivní
- včasná dg, hlášení
Překážky účinné vakcinace
- genetická variabilita viru
- malá znalost protektivní imuniyt k viru
- není vhodný zvířecí model
Poranění zdravotnického personálu použitou jehlou
- riziko přenosu HIV 0,3 - 0,5% (VHB až 40%)
- co nejdříve antivirová postexpoziční profylaxe (trojkombinace)
- účinnost této profylaxe nebyla zhodnocena, řada závažných NÚ
Stav v ČR k 31.7.2003
(jen občané ČR a cizinci s trvalým pobytem)
HIV + vč. AIDS
AIDS
Pro srovnání stav k 31.12.2002
633
168
601
163
40
Úmrtí na AIDS
100
99
HIV u cizinců
190
Ukrajinci
17…….31,5%
Stř. a vých. Evropa 12…….22,2% (Rusko, Rumunsko, Moldavsko, Slovensko)
Záp. Evropa
5……..9,3%
Mimoevropské země 20……37% (Asie, Afrika)
HIV podle pohlaví v ČR
Muži
cca 80%
Ženy
14%
Těhotné ženy
7%
Červenec 2003: 9 nových případů HIV+ (7 obč. ČR, 2 cizinci/2 ženy, 5 mužů)
Testování krevních vzorků v transfúzní službě
1996 – 2000
0 HIV+
2001
1
2002
1
2003 (k 31.7.)
0
Rutinní testy u gravidních
2000
6 HIV +
2001
4
2002
2
2003 (k 31.7.) 0
Skutečný počet nakažených je asi 10x větší.
Stav ve světě: rok 2002
HIV + žijící osoby
Zemřelí na HIV/AIDS
Nově infikovaní během roku 2001
42 milionů (2/3 tvoří Afričané)
3,1 mil.
5 mil.
Odhad počtu žijících HIV+ osob (stav ke konci r. 2002)
Subsaharská Afrika
29,4 mil.
J Asie + JV Asie
6
Latinská Amerika
1,5
Vých. Evropa. Stř. Asie 1,2
Jižní Asie + Pacifik
1,2
Každou minutu se v Africe nakazí 10 lidí
V některých oblastech Afriky zemře v dohledné době na AIDS více než 1/3 dospělých
Pro Afriku je tato choroba nejhorší pohromou od obchodu s otroky
Až 30% prevalence HIV u těhotných některých zemí (Svazijsko, Botswana)
V chudých zemích
- malá informovanost o HIV, jeho šíření
- malá dostupnost adekvátní retrovirové terapie péče o nemocné
41
www.aids-hiv.cz
Národní linka pomoci AIDS 800 144444
Virus chřipky
= INFLUENZAVIRUS A (lidský, zvířecí)
B a C (lidcké)
Onemocnění: chřipka ( influenza)
Je akutní infekční onemocnění s krátkou inkubační dobou (1-2 dny)- náhlý začátek, vysoká
Teplota, příznaky hl. z postižení dolních cest dýchacích.
Doch. k destrukci epitelu DC--- často dochází k bakteriálním plicním komplikacím chřipky
--- často příčinou smrti.
Zdroj- nemocný člověk
Přenos- vzdušnou cestou –kapénkami
Epidemie- v zimě, hl. typ A
Antigenní struktura:
V obalu jsou zakotveny antigeny H a N specifické pro kmeny viru.
H= hemaglutinin
Existoval v podtypech H0,H1,H2 a nyní H3
N= neuraminidáza- také v několika Ag typech
Dle těchto Ag se označují typy viru chřipky A: H1N1 do r. 57, H2N2 do r.68, H3N2 dosud
Podle nich se připravuje i očkovací látka.
42
Chřipkové viry jsou velmi přizpůsobivé k vlivům zevního prostředí.
Důležité jsou změny vlastností antigenních ( hl. u typu A)—každou sezonu se vynoří kmen
s poněkud odlišnou antigenní strukturou= tzv. antigenní posuv(drift)—
Má význam pro udržení chřipkových virů v populaci, protože At proti původnímu
antigenu nechrání.
Kromě toho přibližně v desetiletých cyklech dochází k výrazné změně- antigennímu zvratu
(shift), kdy se objeví kmen antigenně nový, který pak vyvolá celosvětovou pandemii chřipky.
Prevence: očkování
Vakcina obsahuje obalové antigeny typu A a typu B, každoročně obměňované za aktuální varianty.
Lab. Dg.:- přímý průkaz: izolace viru- výtěr nebo výplach nosohltanu se očkuje do amniové
dutiny kuřecích zárodků.
-nepřímý průkaz:průkaz protilátek-ELISA, KFR
Papilomaviry
Neobalené DNA viry
Existuje 46 typů lidského papilomaviru.
Vyvolávají místní infekce ve vstupní bráně: -různé formy bradavic- vč. genitálních a análních
-laryngeální papilom
Přenos : --přímým stykem včetně pohlavního
--kontaminovanými předměty
Lab.dg.: nedokážeme je pěstovat a vyšetření protilátek se v praxi nepoužívá
Dourčují se typy: např. typ 16 a 18 jsou spjaty s invazivním karcinomem děložního čípku
Připravuje se proti nim vakcína.
Bakteriofágy
= bakteriální viry, napadají živé bakterie.
43
V přírodě jsou velmi rozšířené.
Bakteriofág se při své reprodukci adsorbuje na povrch buňky a k tomu je nutná přítomnost
specifických receptorů. ( dále reprodukce jako u jiných virů)--Proto lze užít specifické bakteriofágy pro přesnou typizaci bakterií= FAGOTYPIZACE
má význam hl. epidemiologický- dříve se používala při přesném dourčení typu
Salmonella typhi při epidemiích
Čeleď Herpesviridae--obalené DNA viry
Virus herpes simplex
-
lidský herpesvirus 1 a 2 ( = 2 příbuzné antigenní typy)
Typ 1 proniká do těla sliznicí dutiny ústní nebo spojivky
Typ 2
--“-- sliznicí genitálu
Ve vstupní bráně se pomnoží a podél nervů se dostává do ganglia trojklanného nervu a do
ganglií podél kosti křížové.
Buňky ganglií zůstávají perzistentně infikovány.----mluvíme o latentní infekci organismu.
Různé zátěže mohou skrytou infekci rozbouřit = virus se v gangliu pomnoží a podél nervů se
vyseje do sliznice nebo kůže v okolí původní vstupní brány. = opar
Toto se často opakuje .
Virus se vylučuje z těla jen během aktivní infekce-z porušených puchýřků, slinami, slzami
Infekce typem 1 : mírná až bezpříznaková
nejč. herpes labialis (opar)
gingivostomatitida
meningoencefalitida
Infekce typem 2 : herpes genitalis
Aktivace: osluněním, menstruací, úlekem, horečkou…..
44
Po primární infekci vznikají protilátky, ale ty nezabrání přetrvání viru v těle—opakující se
opary.
Přenos: typ 1: nejč. líbáním
typ 2:pohl. stykem, při porodu
Lab. Dg.: izolace viru na TK
Při encefalitidě- IMF při biopsii z mozku
ELISA na průkaz Ag
Hladina protilátek- jen u primární infekce
Terapie: antivirotika- lokálně nebo celkově ( Zovirax)
Ve vývinu je vakcína.
Cytomegalovirus ( CMV )
Do těla dýchacím traktem- generalizace krví
Primární infekce bývá většinou inaparentní ( bezpříznaková). Po ní virus přetrvává
v buňkách slinných žlaz a ledvinných kanálků. Při velkém oslabení dochází k aktivaci
latentní infekce.
Průběh infekce:
u imunokompetentních lidí- bezpříznakově nebo jen lehké onem., i únavový
syndrom
u imunodeficitních lidí ( HIV, transplantovaní)-pneumonitis, hepatitis
u novorozenců-virus snadno přechází přez placentu—u novorozence postižena
játra, CNS, porucha mentálního vývoje,hluchoněmý novorozenec nebo i bez
onemocnění- jen vylučuje virus slinami a močí.
CMV způsobuje 7% syndromů infekční mononukleózy- postiž. hl. játra
Přenos: slinami
Lab. Dg.: kultivace na TK
protilátky : KFR, IF, ELISA
EB virus ( EBV, virus Epsteinův-Barrové)
Zp. infekční mononukleózu
45
Velmi rozšířen, hl. u dětí a ml. dospělých
EBV do těla ústy- množení ve slinných žlazách a ve tkáních nosohltanu. Napadá lymfocytyB.
Infekční mononukleóza= angina s krční lymfadenitidou, často bývají postižena i játra
V dětském věku probíhá onemocnění převážně mírně až bezpříznakově, často nebývá
diagnostikováno. U nás má asi 2/3 dětí ve věku 15 let specifické protilátky, většinou po
prodělané bezpříznakové infekci.
V KO: atypické lymfocyty
Zvl. u menších dětí může probíhat bezpříznakově.
Přenos: slinami – zvl. líbáním – “ kissis desease”
ID: od 4 do 6 týdnů
Lab. dg.: -- virus se nepěstuje na TK
průkaz heterofilních protilátek—IM test:aglutinace koňských krvinek
---OCH test:hemolýza hovězích krvinek
+ se dělají serologické reakce se specifickými Ag EB viru:KFR, ELISA, IF.
Tyto reakce potvrdí dg. hl. u dětí, protože heterofilní protilátky u předškolních dětí
nemusí být prokazatelné.
Th: dieta jaterní, klid
-
46
47