Květen - Skaut.cz

OBSAH:
* Zamyšlení
* Další vyprávění br. Fr. Stropka - Bobra
* Diplomové a jiné závěr. práce versus
SI ABS v textu br. Jiřího Čejky - Péguyho
* Květinový den 2015
* Vzpomínka na br. Romana Bubáka
* Odborka Poutník za Pravdou
* Opakovaná příloha:
barevný leták Stezky písmáků 2015
____________________________________________________
Našimi nepřáteli jsme my sami
Lidé, lidé,
vědoucím, a uvědomuji si, že nestojím před
vámi, ale před těmi, kdo pro tento ideál, pro
pravdu života, byli schopni svůj pozemský
život nasadit. Dělat to pro sebe by nedávalo
smysl. Život se pokládá za druhé. Ti, na něž tu
myslíme, to udělali kvůli nám. Je mi určeno
promluvit. Zde jsem, abych konal, co mám
konat.
Více než vzpomínat, je třeba se poučit. Ti,
o nichž přemýšlíme, zemřeli především proto,
že si lidé včas nepřipustili, že jsou ohroženi.
Je třeba se poučit, neboť jsme opět ohroženi
a opět si to nechceme přiznat. Říkáme: Žijeme
v míru, přitom se bojuje, útočí a zabíjí. Ve své
hlouposti a pýše poučujeme celý svět. Říkáme: Náboženské války jsou středověký nesmysl. Očekáváme, že všichni odhodí svého
Boha, protože my jsme to udělali. Ale oni to
neudělají, protože na nás vidí, kam to vede –
naše kultura se rozpadá a vymíráme. Říkáme,
že s nimi musíme vést dialog, ale oni nás nebudou poslouchat, protože chtějí mluvit o náboženství a my žádné nemáme, protože jsme
nekonečně liberální. Říkáme, že si máme jeden
druhého vážit, ale oni si nás vážit nemohou,
protože oni jsou schopni pro svou pravdu
položit život, ale my budeme ustupovat a podle jejich diktátu zakročíme proti každému,
kdo se přizná ke znamení Kristova kříže. Říkají
nám, že nejsme tolerantní, a mají pravdu, protože nejsme tolerantní ani k sobě navzájem.
A nedejme se mýlit, naši politici se vůbec nezajímají o Islám, ale o petrolej a prodej obnošených zbraní. My jim to nemůžeme vytknout,
dovoluji si vás oslovit tímto nejvyšším možným titulem, protože člověk je obrazem Boha
a je ozdoben výsostnými znaky: rozumem,
svědomím a zodpovědností.
Sešli jsme se tu, abychom vzpomenuli obětí
válek a totalitních režimů, zejména toho, který
je nám historicky nejblíž. Dnešní pietní slavnost dostala jméno Mene Tekel. Tato tajemná
slova se objevila na zdi paláce Nabukadnesorova syna, když hodoval a zneuctil posvátné
nádoby odcizené z Jeruzalémského chrámu.
Oznámila pád jeho říše, protože se nepoučil
z příběhu vlastního otce.
Jsme přitom na místě, které je symbolem našich národních dějin. Je to chrám, který po
staletí vznikal podle přesně stanoveného řádu
a stal se ztělesněním ideálu, který vedl naše
otce a dědy. Sama o sobě tato katedrála oním
ideálem není, protože ten stojí vysoko nad ní
směrem označeným odvážně vzpřímenými věžemi. Odtud k lidem promluvil Bůh. Slyšeli
jsme jeho slova platná pro Izraelity v zajetí
stejně jako pro stavitele tohoto chrámu. Jsou
bolestně platná i dnes. Odtud k nám poslal
svého Syna, Ježíše Krista, aby nám ukázal,
kdo jsme. Že jsme lidé, jen lidé spěchající
ke smrti. Ale také, aby nám zvěstoval, že
ideálem člověka je být obrazem Boha. Podobat
se Kristu. To je pravda života, celý jeho smysl
— jít k tomuto ideálu.
Pokaždé tu někdo mluví. Dnes ten úkol připadl
mně. Je mi úzko, protože mluvím před Vše-
1
neboť je sice máme za krátkozraké hlupáky,
ale nesmíme to přiznat, protože jsme je zvolili.
Navíc cítíme, že to jsou ti nejhodnější z nás,
protože na slovo poslouchají jiné, kteří jim,
sami bez tváře, odněkud nařizují. Tušíme,
že odněkud, kde se hraje ruleta s fiktivními
penězi, které ovšem někdy musí být podloženy
naší prací, popřípadě životy.
Usilujeme o mír na Ukrajině, ale sami jsme připustili, aby byl ohrožen, a spěcháme se přiživit, protože nepřiznáme, že nejde ani o
Ukrajince, ani o Rusy, ale opět o peníze a rovnováhy bank, které se rozkymácely jako lodě,
když se zvednou vlny. Říkáme: musíme být silní, abychom uhájili mír, ale k čemu nám budou
zbraně, když nemáme muže, kteří by je zvedli.
Proč by to dělali, když nemají ideál? Ideál, za
který by někdo byl ochoten zemřít. Jsme věru
ubozí a směšní. Vzali jsme své oblasti vazebnost kultury a naše katedrály se hroutí a společenství lidí se mění v hromadu rozhádaných
sobců. Ztratili jsme hodnotu a míru člověka,
neboť je zcela logické, že když odhodíme své
křesťanství a zbavíme se Boha, zbavíme se i
člověka, protože přestaneme vědět, jak má vypadat. Jak si nás muslimové mohou vážit,
když oni mají Boha a my žádného nemáme.
A proč by se měli u nás chovat slušně a jednat
s námi lidsky, když vidí, jak se chováme my
k sobě navzájem. Hovoříme o míru, chceme ho
bránit, ale sami ho nemáme. Ani v sobě, ani
mezi sebou. Chceme zachránit spravedlnost,
ale jen množíme zákazy. Jenže spravedlnost
ani mír nikdo nezavede, protože vyrůstají
ze slušnosti.
Vím, co teď nastane, co uslyším. Má slova narazí na zeď sobecké spokojenosti, která je jako
křivé zrcadlo. Všechno překroutí. Kdybych řekl
jakoukoli moudrost, ozvěnou se ke mně vrátí
fráze prázdnější než žvást opilce. I kdybych
přinesl přímo z fronty usmrcené dítě, ozve se
jen lživý nářek představitelů elit, a to takový,
jaký si bude přát ke všemu lhostejný dav,
který je má znovu postavit do čela. Nikdo se
nezvedne, aby se šel pokusit zachránit sourozence či matku toho dítěte. Ozvou se proti
mně hlasy: Na co si hraješ? Nečárej čerty na
zeď!…, až zazní protest: Ten blázen nakonec
způsobí válku - umlčte ho! Ale já se hrozím toho, co si připravujeme a přivodíme. Našimi
nepřáteli nejsou ani Arabové ani Ukrajinci ani
Rusové a vůbec nikdo. Stačíme si sami, protože si nevážíme zákona života, zapomněli
jsme, že život je láska a láska je oběť. Život
bez nich nedává smysl. A to je, na co můžeme
zahynout. Neměli bychom žádné nepřátele,
kdybychom byli jako tato katedrála, poutáni
k sobě pevným řádem, a byli bychom váženi
a ctěni jako tvůrci. Jenže my nic nevytváříme,
protože za sebe necháváme jedny pracovat
a druhé myslet. Podle pokynů shora jen posunujeme dílo těch zdola. Nemáme proč žít.
Jsme tu zbyteční. Kdybychom takoví nebyli
a byli platnými lidmi, neodvážili by se nás nepřátelé ohrozit, protože bychom byli pevnější,
než oni. Naší cestou je návrat k rozumu a jeho
zkáznění a důsledné, věrohodné, hluboce žité
křesťanství.
Nemohu mlčet. Byl jsem vyzván, abych promluvil před Bohem a mrtvými předky, a to
ve chvíli, kdy se nás cizinci s úsměškem ptají:
Co vy jste vlastně zač? Nemohu mluvit za
druhé, ale odpovím za sebe, byť se chvěji:
Vyznávám, že jsem běloch, uznávám odlišnost
lidských ras, a tudíž lidskou důstojnost všech,
ale odmítám zčernat či zežloutnout a změnit
proporci a barvu svých očí.
Jsem muž, který může zplodit, ale nemůže porodit dítě, a proto trvám na spořádané, trvající
rodině, neboť je to základ společnosti a záruka
výchovy. Trvám na tom, že muž a žena jsou
odlišní ve stavbě těla i biologické funkci, že
žena je slabší a vzácnější než muž, který ji má
chránit, milovat a vážit si jí.
Jsem zatím zdravý a budu pomáhat nemocným, ale odmítnu fňukání slabochů, kteří se na
nemoc jen vymlouvají.
Jsem zároveň bohatý i chudý. Svůj chléb si
dosud vydělávám a mám ho dost, abych se
podělil, ale odmítám živit lenochy. Mám mnohem méně než skutečně majetní, nezávidím
jim a radoval bych se, kdyby svůj majetek užívali rozumně.
Jsem Evropan, protože jsem Čech. Narodil
jsem se českým rodičům, vyrostl v české zemi
a beru vážně bídu i slávu svého národa. Odmítám se rozplynout v bezduché uniformitě konzumní multikultury.
Jsem křesťan, uctivý k lidem jiného náboženství či názoru, a vím s určitostí, že se jimi
budou řídit v celém svém jednání. Ale hlásím
se pevně ke svému křesťanskému Bohu a řádu, který stanovil, protože je moudrý, spravedlivý a k lidem soucitný.
Jsem člověk, vděčný za své lidství a hrdý na
svou tvář.
Jsem člověk, jmenuji se Petr Piťha a nejsem
nějaké 361106/038 rodné číslo ani 37-22/015
identifikační číslo oprávnění, ani PIN ani VIPN
ani jakékoli jiné číslo. Jsem člověk, protože
2
mám svědomí a nesu zodpovědnost. Jsem
člověk a jako člověk chci také zemřít.
Amen.
Petr Piha – text promluvy ve Svatovítské katedrále dne 1. 3. 2015 je se souhlasem autora přebírán
z webových stránek Arcibiskupství pražského; viz: http://www.menetekel.cz/cz/aktualne/web-aktualita/
______________________________________________________________________________
Stručná zpráva z jednání a témat odboru duchovní výchovy v dubnu 2015:
- k soutěži Stezka písmáků na rok 2015
- ODV uzavírá provedení „svých“
byla schválena dotace
duchovních odborek
- členové odboru pokračují ve zpřístup- ODV projednal výsledky
nění svých okruhů na nové Křižovatce
duchovní obnovy 2015 na Severce
______________________________________________________________________________
Posbíráno na zelené cestě
11. část
F. J. Stropek – Bobr
Z Vlastiboře „přišlápneme do pedálů“ a zamíříme k předposlední vesnici, kterou navštívíme
na okruhu Green way selského baroka s nejlépe
uchovanými selskými usedlostmi. Dorazíme do
malebné vesničky Záluží, která je též nazývána
Pohádková vesnice. Souběžně s námi běží i
bystrá voda dříve Rytířského, nyní Bechyňského potoka, o němž jsem se zmiňoval minule.
Záluží, přináležející k Vlastiboři, leží již na
severním okraji Veselských blat. V obci je celá
řada mimořádně zachovalých selských usedlostí
s vysokými, bohatě zdobenými štíty a průčelími.
Na okraji vsi neopomeneme navštívit zachovalou původní kovárnu s přilehlým obytným
stavením. Současný majitel zde zřídil soukromý
skanzen. Návštěvník si tam ve starobylé kovárně může prohlédnout původní historické
kovářské nářadí a v klasické blatské světnici
objeví i starou černou kuchyni. Taková kdysi
bývala ve většině selských stavení a sloužila
k vaření na otevřeném ohni, než se objevila
kamna. Kromě připomínek kovářství je zde i
zvláště dětmi obdivovaná expozice starých loutek a betlémů, spojená s loutkářskou dílnou a
prodejnou loutek. Příchozí turisté zde jistě ocení možnost odpočinkového koutku s občerstvením.
Jenže čas běží a čeká nás tentokrát dlouhý
úsek cesty k poslední blatské vesnici – Svinům.
Pozor, neplést si ji s již navštívenou osadou
Svinky! Nezbývá než se rozloučit a vyrazit na
další cestu směrem Dráchov, který leží na
návrší nad řekou Lužnicí. Zde už nebudeme
hledat typická blatská stavení a také kostel je
mimo mše uzavřený, proto se raději doptáme
na polní cestu, která vede lesem směrem k Veselí n/L. V lese na křižovatce narazíme na již
dříve projetou část cesty do Borkovic. Není zde
ukazatel, takže je třeba vědět, že doleva vede
cesta do Veselí, proto musíme odbočit doprava
a dojet znovu do Borkovic. Tam se už nebudeme zdržovat, projdeme obcí a zamíříme do
3
táhlého kopce směrem do Svinů. Ale o tom už si
budeme povídat příště.
Kovárna a kovář, to bývalo součástí pomalu
každé vesnice. Kovářovy služby využívali hospodáři téměř denně. Někdo potřeboval překovat koně nebo nasadit ztracenou podkovu,
jiný zas nahradit poškozenou obruč na kole
povozu nebo nějakou kovovou součástku, ale
také vykovat celý nový výrobek. Že kováři kdysi také bývali jakýmisi felčary a trhali bolavé
zuby, o tom nás přesvědčila ve své povídce
Marie Kršková, jejíž vyprávění jsem zmínil
dříve. Kovářské řemeslo má velmi starou
historii, první pokusy o zpracování a tvarování
železa spadají do 3. tisíciletí před n.l., kdy se již
objevily základní kovářské techniky jako vytahování, rozštěpování, ostření a probíjení. Kovové předměty, objevené v hrobech z ranného
období lidstva, byly v tehdejších dobách vzácné,
proto i velmi drahé.
V období mladší doby kamenné se na našem
území proslavili zpracováním železa Keltové.
Kováři tehdy vyráběli meče, zpracovávali polotovary (lupy nebo hřivny) a postupně začali
vyrábět značné množství nových předmětů, jako klíče, zámky apod. Jejich výrobky dosahovaly vysoké kvality a ovlivnily tak další rozvoj kovářství. Narůstal také počet kovářů, kteří
tak získali výjimečné společenské postavení.
Protože ovládali oheň, považovali je lidé také za
znalce magie. Kelty vyráběné nástroje a nářadí,
jako různá kladiva, kleště, srpy aj. se v téměř
nezměněné podobě používají dodnes. V 16. století již stoupala také poptávka po umělecké kovařině. V období baroka dosáhlo kovářství svého vrcholu a na umělecké kovářství byly kladeny opravdu vysoké nároky.
Kovárna 19. století měla krytou výheň, dmychadlo a četné speciální nářadí – kovadliny,
různé typy kladiv, kleští, sekáčů, průbojníků
apod. Docházelo též ke specializaci některých
kováren, protože se značně rozšířil sortiment
výrobků od nářadí přes výrobu příborů či psacího náčiní. V kovárně zpravidla pracoval kovář s jedním pomocníkem. Na počátku 20. století se objevila v kovářství řada uměleckých
stylů.
Útlum kovářství postupně přichází zvláště po
2. světové válce, kdy o ruční kované práce je již
malý zájem, chov koní pomalu zaniká a řada
kováren je zrušena. Dnes už běžnou kovárnu
asi nenajdete, jen někde se objeví jako rarita a
ukázka pro návštěvníky hradů apod. Zato se
udržuje umělecké kovářství, kde pracují vyškolení umělečtí kováři na různých zakázkách
zdobných mříží, zábradlí, schodišť a drobnějších výtvorů, nebo pracují na restaurování
historických památek. U nás v jižních Čechách
máme učňovskou školu v Soběslavi, kde se učí
obor „umělecké kovářství“. Kovařina má tedy
tuhý kořínek a zdaleka nezanikla.
Závěrem ještě zmíním jednu pověst z Blat.
V jedné blatské vsi, snad ve Svinech, ale spíš
v sousedních Kunraticích, býval dosti bohatý
sedlák Jíra. Přestože měl polností i luk dostatek, stále vymýšlel, jak by si ještě nějaký ten
kousek pole přikradl. Šel na to mazaně. Přiorával si nějakou širší mez a i když to bylo třeba jen o jednu brázdu navíc, jemu stačilo, že na
souseda vyzrál a má zase pole o kousek širší.
Pak se však rozhodl pro odvážnější postup. Na
odlehlé louce nebo poli, ležící dál od vesnice,
vytrhl ze země hraniční kámen, posunul ho o
nějaký ten metr dál a hned získal větší kus pole
nebo louky. Ostatní sedláci to sice zpozorovali,
ale stačilo se jen Jírovi zmínit, že něco není
v pořádku, hned vybuchl, začal nadávat a spustil hromy blesky, co že si to dovolují obviňovat
ho z krádeže. Protože to byl chlap jak hora a
známý silák i rváč, nikdo si na něho netroufl.
S úspěchem roste chuť, a tak by byl hromotluk
Jíra ve svých krádežích pokračoval, kdyby se
sám jednoho dne nepotrestal.
Vyhlédl si tehdy jednu louku u lesa a hned se
zaradoval, jak zase posune hraniční kámen o
kus dál. Nejprve ho vyviklal a vytáhl ze země,
pak místo pěkně zamaskoval a táhl kámen o
nějaký ten metr dál, kde už měl připravenu
lopatu a krompáč. Velký kámen postavil vedle
4
a jal se kopat jámu a lopatou vyhazovat zem.
balvanem, musel běžet do vsi a přivolat poKámen byl veliký, proto musel vykopat jámu
moc, aby Jíru společnými silami z jámy vytáhli.
dost hlubokou. Právě když byl sehnutý, ohromTrvalo dlouho, než se to podařilo, ale život už
ný kámen se sesunul, lakomého Jíru v jámě zalakomému Jírovi nikdo nevrátil. Inu, toho kdo
valil a rozdrtil mu hlavu. Protože se sedlák
chce moc, nezíská nakonec nic. A lakota, to je
dlouho nevracel domů, vydal se jej jeho syn
tuze zlá vlastnost a nikdy z ní nekouká nic
Václav hledat. Když objevil otcovo tělo pod
dobrého.
= pokračování příště =
K diplomovým a jiným závěrečným pracím zabývajícím se skautským hnutím
Úvod
Obnova skautského hnutí po listopadu 1989 sebou přinesla pozoruhodnou skutečnost. Vedle
předepsaných písemných a závěrečných prací, které souvisejí s absolvováním vůdcovských zkoušek,
Lesních škol a jim podobných akcí, pozornost skautingu věnují i některé naše vysoké školy, např.
pražská Univerzita Karlova a brněnská Masarykova univerzita. A tak dnes i na internetu (např. při
zadání https://theses.cz a klíčových slov týkajících se skautingu) máme možnost objevit celou řadu
diplomových či bakalářských prací, které se zabývají historií, filozofií a dalšími teorií skautského hnutí
i praktickým skautingem. Na tuto skutečnost často nejen mě upozorňoval zesnulý děčínský skaut
Karel Lešanovský – Kay, který si pečlivě vedl seznam těchto prací, a ten stále doplňoval. Kay byl
častým konzultantem, rádcem a vůbec zdrojem velmi užitečných informací pro ty, kdo zmíněné práce
vypracovávali. Svědčí o tom mimo jiné častá poděkování Kayovi v úvodu některých z těchto prací. Jak
jsem zmínil výše, většina těchto prací je dostupná na internetu, některé si lze vypůjčit jen
k prezenčnímu studiu, jiné snad ani dostupné nejsou. Rozsah těchto prací se pohybuje od několika
desítek až po několik set stran formátu A4. Je víc než dobré, že tyto práce vznikají a věřím, že jsou
skautskou obcí také využívány. Měly by být ukládány aspoň v jednom exempláři ve Skautském
Institutu ABS. Možná by se to mělo stát „nepsanou“ ale zcela samozřejmou povinností autorů a vedení
SI ABS by o něco takového mělo usilovat.
Skautské písemné práce (VZ, LŠ atp.)
Nejprve bych se rád velmi stručně zmínil o písemných pracích, které provázejí např. vůdcovské
zkoušky a Lesní školy. Rozsah těchto prací je obvykle poměrně malý od několika stránek až po několik
desítek stran. Některé z nich obsahují jen souhrn z literatury získaných informací a mají spíše jen
popisný charakter a nepřinášejí nic nového – svědčí to o tom, že byly napsány „z povinnosti“, jiné i při
svém poměrně malém rozsahu přinášejí pozoruhodné historické či filozofické úvahy, někdy i objevného charakteru. Je velká škoda, že se o těchto pracích téměř neví, že jsou spíše jen formálně zakládány u příslušných pověřených činovníků nebo odborů místo toho, aby byl jejich seznam publikován ve skautském tisku a aby ty nejlepší práci byly publikovány celé. To by měl být úkol i pro
skautská ústředí a příslušné odbory. Dobrým příkladem zde mohou sloužit webové stránky
Ekumenické lesní školy. Podle mě je velká škoda, pokud dobré a zejména nové i tvůrčí myšlenky a
názory absolventů vůdcovských zkoušek a LŠ v podstatě natrvalo zapadnou. Pronáším tento soud na
základě přečtení nepříliš velkého počtu těchto prací, čehož příčinou je právě ona skutečnost, že mně (a
nejen mně) existence zřejmě většiny z těch, které kdy byly napsány, zůstává zcela neznámá a spíše
utajená.
Vysokoškolské práce se skautskými tématy – skauting je výchovné hnutí a nikoliv volnočasová činnost
Jedním ze základních a možná i nosných problémů pro výběr či přidělení skautských témat bakalářských a diplomových prací jsou vedoucí těchto prací na vysokoškolských ústavech a katedrách.
Obávám se, že jen malá část z nich prošla skautskou výchovou nebo o skautingu ví více než jsou jen
obecně známé informace získané spíše jen z doslechu. Jinak by se totiž nemohlo stát, aby do náplně
příslušné práce připustili např. téma, jehož autor považuje a v širších souvislostech diskutuje skautské hnutí jako volnočasovou aktivitu dětí a mládeže a nikoliv jako výchovné hnutí. Za takové je v sou5
časné době skautské hnutí hodnoceno a považováno i mnohými sdělovacími prostředky a, bohužel,
často i samotnými skauty a skautkami.
Velen Fanderlik hned v první větě své krátké úvahy „Čím se liší české pojetí skautingu od
Baden-Powellova“ (1948/2001) píše „není dnes pochyb o tom, že se Baden-Powellovi podařilo vytvořit
výchovnou soustavu, která plně odpovídá hochům na celém světě. Je to výchova, která nebyla mládeži
vnucena, nýbrž mládež se sama chopila skautské činnosti a v ní nalézala zalíbení.....“. Ano, skauting je
skutečně výchovným hnutím. Předpokládám, že je nebo by měl být tak chápán nejen příslušnými
examinátory a instruktory, ale i adepty vůdcovských zkoušek a LŠ, a že se o tomto základním,
podstatném a směrodatně definujícím hodnocení skautského hnutí lze dočíst i v jejich písemných
pracích. Rozhodně by to mělo být připomínáno a zdůrazňováno všude a všem při každé vhodné
příležitosti, tedy nejen skautům a skautkám, ale také pedagogům, veřejnosti a současně sdělovacím
prostředkům všeho druhu. I sdělovací prostředky totiž v těchto souvislostech občas chybují a o skautingu píší či hovoří jako o rekreační zábavě mládeže, i když, jak jsem naznačil, skutečnost a pravda
jsou jiné.
Složitější je to u vysokoškolských prací, zejména v případě, že, jak jsem již uvedl, školitel resp.
vedoucí příslušné práce nic o skautingu neví. Chápu, že je asi dost obtížné v některých případech
skautsky kvalifikovaného školitele najít. V takovém případě může být vznik „skautské“ práce svým
způsobem i dost riskantní, posuzováno z hlediska skautingu, protože může např. důležitou informaci o
skautingu jako výchovném hnutí kvůli své neznalosti vynechat. Je zcela logické, že nemůžeme chtít,
aby na vysokých školách v příslušných oborech působili pedagogové, kteří prošli skautskou výchovou
a skautingu proto rozumějí. Jistě by se mezi vysokoškolsky vzdělanými skauty a skautkami pro takové
případy našli tací, kteří by se ochotně ujali funkce konzultanta a poradce. Děčínský Kay je toho dobrým příkladem i důkazem. Problém ovšem spočívá i v tom, že výchovnou podstatu skautského hnutí
si často neuvědomují i někteří autoři těchto prací, i když skautskou výchovou prošli nebo procházejí, a
dokonce i mnozí jejich skautští předchůdci. Na základě uvedených souvislostí předpokládám, že návrh
skautského téma příslušné práce spíše vychází ze zájmu jejího autora a nikoliv vedoucího práce. Ten je
pak rád, že má o starost méně. V některých případech totiž zadávání respektive výběr či volba témat
vysokoškolských prací může představovat problém i pro samotné vedoucí těchto prací a dokonce i pro
příslušné vysoké školy.
Skauti a oldskauti – konzultanti vysokoškolských prací
Zabránit podobným závěrům většinou může skaut či oldskaut, který „vidí do problému“ a
může stát v pozadí vznikající práce jako konzultant a rádce. Ten může také nejlépe doporučit či dokonce poskytnout vhodnou skautskou literaturu, jak řadu let činil výše zmíněný děčínský Kay. Jinak
totiž, až na nepříliš četné výjimky, se omezují v těchto pracích citace literatury jen na několik většinou
knižních pramenů, např. z díla Svojsíkova a v po-slední době převážně z díla Břicháčkova.
Seznamy skautských písemných prací a jejich zveřejnění – poslání Skautského institutu ABS
Podobně jako v případě textů – povinných součástí vůdcovských zkoušek či absolvence LŠ by
seznamy všech bakalářských a diplomových prácí, zabývajících se tématikou skautingu a skautského
hnutí, měly být zveřejněny včetně uvedení jejich původu a dostupnosti. Protože v současné době jsou
tyto práce obvykle psány na počítači, neměl by být problém zavést pravidlo či povinnost, aby jedna
kopie každé z nich byla rovněž uložena v SI ABS. Snad by tím nijak nebyla narušena autorská práva
respektive práva té či oné vysoké školy.
K tématům vysokoškolských prací
Některé bakalářské a diplomové práce jsou zaměřeny na místní historii skautingu, takže se
v nich setkáváme s prameny a odkazy na publikace místního charakteru. Mají tím ovšem svůj význam i pro „celostátní“ historii skautského hnutí, protože mohou poskytovat údaje, které nejsou běžně
známé, a tím obohacují skautskou historii. Řada prací je zaměřena na zhodnocení období našeho
skautského hnutí (Junáka) v letech 1968-70 i ve vazbě na „skauting v ilegalitě za komunistické
totality“. Setkáváme se tu s problémem tzv. orální historie. Takové práce jsou založeny na „vyprávění
6
pamětníků“. Samozřejmě i takové údaje a informace mají svůj význam, ale přece jen s pamětí jednotlivců mohou být potíže. A když se pak v takové diplomové práci setkáte s tím, že skaut a vysokoškolský profesor vzpomíná na výše zmíněnou dobu a své vzpomínky vypráví velmi „nespisovnou,
lidovou až skoro vulgární češtinou“, pak se ptáte, jak je vůbec něco takového možné a zda v tom nebyl
úmysl? Čtení příslušných pasáží jedné takové diplomové práce mě dost vyděsilo a zklamalo právě ve
vztahu k projevu onoho vysoce odborně i skautsky kvalifikovaného pamětníka, kterého navíc osobně
znám a něco podobného bych u něho nepředpokládal.
Poznámka k „pamětníkům“ roudnického skautingu
Jsem jedním z posledních žijících pamětníků předválečného roudnického skautingu. I když
připustím, že i já mám dnes již jisté potíže se svou pamětí, přece jen jsem občas překvapen, slyším-li
líčit události (nejen skautské), jichž jsem byl přímo účasten, někým jiným. Někteří lidé totiž věří i tomu, co si sami vymyslili, vyfabulovali a opakovaně pak přesvědčují druhé s takovou jistotou o pravdivosti svých slov a své paměti, že ti druzí jim to nakonec uvěří, i když ten jim několikrát opakovaný
příběh pokaždé dozná jistých změn i faktografických modifikací. V těchto souvislostech proto i já sám
musím být velmi opatrný, abych nepopustil uzdu fantazii a nekázal „bludy“.
Příklady skautských prací
Pro ilustraci zde uvádím několik prací, zabývajících se skautským hnutím:
(a)
vůdcovská práce
Novák L., Etika skautingu a její filozofické zdroje (nedatováno);
http://radost.skaut.org/old/prace/vpall.htm
(b)
středoškolská práce
*) Hromková M., Arcibiskupské gymnázium Praha 2004/2005, Podíl českých skautů v 2. odboji s důrazem na činnost Zpravodajské brigády;
http://www.arcig.cz/projekty/historseminar/hromkova.pdf
(c)
bakalářské práce
*) Hanton O., Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Ústav hospodářských a sociálních dějin 2010,
Skautské hnutí v období Pražského jara a počátku normalizace;
Smrčková K., Masarykova univerzita Brno, Fakulta sociálních studií, Sociální antropologie 2011,
Rituál ve skautské subkultuře;
http://is.muni.cz/th/182618/fss_b/bakalarska_prace_Kveta_Smrckova.pdf
Bílková K., Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, teologická fakulta, katedra pedagogiky 2010,
Srovnání skupinové práce v českém a rakouském skautingu;
http://theses.cz/id/awxiqz/?lang=en;furl=%2Fid%2Fawxiqz%2F
*) Polanský Z., (původ ani specifikace nejsou udány?), Rudolf Plajner a Junák 1968-1970;
(d)
magisterské diplomové práce
*) Hejnal J., Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Ústí n.L., katedra historie 2009, Snahy o obnovení
Junáka v Příbrami (1968-1970);
Pavlásek M., Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy, katedra orální historie – soudobých
dějin 2010, Ve stínu lilie. Skauting v Karlových Varech v době normalizace;
https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/120003712/?lang=cs
*) Havel L., Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy, katedra orální historie-soudobých dějin
2012, Pražský skauting za normalizace – vzpomínky skautských činovníků;
(e)
disertace
*) Jelínek T., Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, katedra základů kinantropologie a
humanitních věd 2012/2013, „Výchova v přírodě“ a německé mládežnické organizace skautského typu
v českých zemích.
7
Práce označené hvězdičkou jsou dostupné na webové stránce Skautského institutu ABS (knihovny a
archivy).
K hodnocení vysokoškolských prací
Těch několik namátkou uvedených titulů bakalářských, magisterských a dalších prací dobře
ilustruje tématickou pestrost, kterým je v souvislosti se skautingem věnována pozornost. Současně také
naznačuje, že tyto práce mohou sloužit jako velmi užitečný a prospěšný zdroj informací nejen pro
badatele v historii, filozofii i praktickém skautingu, ale také pro instruktory různých skautských kurzů
a LŠ stejně jako pro další vzdělávání roverů a oldskautů. Stinnou stránkou některých prací je
poměrně skrovný počet studovaných pramenů, o čemž svědčí, jak jsem již výše naznačil, počet citací
použité literatury. Často mají některé z těchto prací spíše jen popisný charakter, převzatý z použité
literatury, postrádají hlubší originální přístup, rozbor a původní interpretaci získaných poznatků. Jak
jsem se již pokusil vysvětlit, působí pak dojmem, že byly napsány z povinnosti a že jejich autoři
zadanou problematiku příliš nestudovali a hlouběji do ní nepronikli. Použité prameny se převážně
omezují na několik základních zdrojů, jako jsou již zmíněné publikace Svojsíkovy nebo Břicháčkovy a
tak jde spíše jen o popisná opakování známých skutečností, která v podstatě nepřinášejí nic nového
bezprostředně ze skautského hlediska. Jen zcela výjimečně jsem nalezl odkazy na zahraniční práce
věnované skautingu. Pokud jsou uváděni Robert Baden-Powell nebo Ernest Thompson Seton, pak jde
většinou o odkazy na české překlady jejich publikací. Odkazy na novější zahraniční skautské publikace se vyskytují jen zcela výjimečně. To považuji za zcela základní a zásadní nedostatek. Existuje
totiž na internetu dostatek dostupných skautských dokumentů a článků vydaných nejen WOSM nebo
WAGGGS, ale i dalšími autory, o kterých by naše skautská obec měla být informována a měla by se
s nimi seznámit. Některé z nich by si nepochybně zasloužily český překlad.
Vlastní experimentální data
Samozřejmě jiné je to v případě, kdy se autoři diskutovaných prací soustředí na získání některých vlastních „experimentálních“ dat, zpracovávají je statisticky atp. Takový výzkum je nepochybně
užitečný se zřetelem na výzkumné projekty té které katedry či toho kterého ústavu, kde vznikají, ale
nemusí vždy být přínosem pro skautské hnutí. Konec konců, to závisí i na znalostech vedoucího příslušné práce, který by měl problematice zadaného téma rozumět a na této problematice mít zájem.
Pokud tomu tak není, pak může vznik podobné práce představovat zcela zásadní problém a vysloveně
snižovat její kvalitu.
Závěrem
Uvedené poznámky a připomínky obecného i konkrétního charakteru, které jsem vyjádřil,
nemají za cíl snížit smysl a význam diskutovaných prací. Opak je pravdou. Je víc než dobře, že takové
práce vznikají, roste jejich počet a proto představují obohacení naší skautské literatury. I když,
pochopitelně, jejich úroveň je různorodá, což je, konec konců, shodné i s úrovní bakalářských,
diplomových a disertačních prací v jiných oborech. Snad ještě na závěr dodám, že jsem navštívil
webové stránky SI ABS a prohlédl část “Knihovny archivy“, abych tam zjistil, že institut již v současné době archivuje a na svých webových stránkách zpřístupňuje nejen vysokoškolské práce zabývající se skautingem, kterým jsem věnoval ve své úvaze pozornost. Předpokládám, že další práce, na
webové stránce neuvedené, jsou archivovány. Připomínám zde znovu svůj již výše uvedený návrh,
protože zatím nevím, stalo-li se archivování těchto prací pravidlem či povinností a zda se všechny
práce se skautskou tématikou do SI ABS dostanou nebo jde spíše jen o náhodně získané kopie?
Považuji za velmi významnou skutečnost a přínos pro naše skautské hnutí, že se Skautský
institut ABS věnuje i této činnosti. Spolu s tím, že podobné práce u nás na oborově příslušných vysokých školách vznikají, to můžeme považovat za významný kvalitativní krok či dokonce skok
působící ku prospěchu našeho skautského hnutí a jeho prostřednictvím celé naší společnosti.
Roudnice n.L., březen 2015
Jiří Čejka – Péguy, ŘSV
8
Květinový den 2015 (nejen) v Praze
Převzato od: Eva (efka.hla), 09. 02. 2015
Květinový den Ligy proti rakovině se v roce 2015 uskuteční
ve středu 13. května a bude tématicky zaměřen na prevenci
rakoviny reprodukčních orgánů.
Informace a výsledky loňské sbírky v Praze a celkem:
V Loňském roce se pražským skautům podařilo vybrat téměř
300 000,– Kč.
Souborné informace:
ČESKÝ DEN PROTI RAKOVINĚ 2014 - STAV SBÍRKOVÉHO ÚČTU K 31. 12. 2014 - 14.623.093
Kč (celková získaná částka včetně DMS, drobných darů atd.). VŠEM, KTEŘÍ SBÍRKU PODPOŘILI,
UPŘÍMNĚ DĚKUJEME!!!
Přečtěte si také: Evropský kodex proti rakovině - hlavní zásady a doporučení na webu
http://www.denprotirakovine.cz/Zasady_Evropsky_kodex.doc .
Dobrořeč duše má Hospodinu
a nezapomínej se na všechna dobrodiní jeho,
kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj,
kterýž tě korunuje milosrdenstvím
a mnohým slitováním.
Žalm 103:2,4
Dne 18. března 2015 odešel na věčnost
ve věku nedožitých 86 let bratr
Ing. Roman Bubák
Rodina, přátelé a skauti a skautky nejen z Úval u Prahy se s ním naposledy rozloučili 28. března 2015
v historickém chrámu Nejsvětější Trojice farního sboru ČCE v Českém Brodě.
Br. Roman Bubák se narodil 22. 5. 1929. Již jako chlapec chodil do skautského oddílu, kde měl
skautskou přezdívku Bubu. Tento oddíl patřil do skautského střediska, které v Úvalech znovu
vybudoval Romanův otec Jiří Bubák, jehož jméno nese úvalské středisko dodnes. Svoje životní zásady
si upevnil také v Sokole, kde byl vychováván v duchu zásad T. G. Masaryka k vlastenectví, a rovněž
v evangelické církvi se utvrdil v lásce k pravdě po vzoru Mistra Jana Husa.
Po ukončení gymnázia začal Roman Bubák studovat na vysoké škole obor zeměměřictví, ale v rámci
„třídního boje“ jej komunistický režim pro buržoazní původ a víru v Boha vyloučil ze studia. Musel
nastoupit na vojnu k PTP - při těchto nucených pracích, jak při posledním rozloučení zdůraznil
zástupce Ústřední rady Svazu pomocných technických praporů Jiří Růžička, vykonával těžkou práci
zvláště v hlubinném dole Hedvika na Ostravsku. Zde si však svoji víru i morální zásady dále upevnil.
Po propuštění z dolů díky statečnému postoji děkana jeho fakulty mohl dostudovat a pracovat ve svém
oboru až do důchodového věku.
Více než 20 let byl činný ve SPTP – za tuto obětavou práci mu byl v roce 2014 udělen
ministrem obrany Záslužný kříž III. stupně.
Také Junák br. Bubáka ocenil především jedním z nejvyšších vyznamenání – doživotním
členstvím v čestném Svojsíkově oddíle.
9
Středisko Junáka v Úvalech, kde br. Bubák požíval vážnosti pro své mimořádné morální kvality a
příkladný skautský přístup k životu, si bude br. Bubu připomínat i dále.
Také Svojsíkův oddíl bude postrádat přítomnost svého moudrého, skromného bratra a váženého
pamětníka počátků skautského hnutí u nás.
Redakce měsíčníku Na dobré stopě, vydávaná Odborem duchovní výchovy Junáka, si tímto
nekrologem připomíná br. Bubáka jako věrného odběratele.
_______________________________________________________________________________________
Presentace dopracované odborky v gesci ODV
(návrh bude ještě formálně upraven nášivka bude barevná):
Odborka
Poutník za pravdou
Cíl: Smyslem této odborky je podpořit děti v touze „přicházet věcem na kloub“, učit je klást si otázku
„Proč?“ a hledat na ní odpověď, vést je k odpovědnosti vůči Pravdě, které skauti slibují věrnou službu
(viz první část slibu).
Začal jsem dne:
Dokončil jsem dne:
Podpis vůdce oddílu
Počty ke splnění odborky (vybírám si je sám po poradě s patronem):
HLAVNÍ
PODMÍNKY
DOPLŇUJÍCÍ
PODMÍNKY
Mladší skautky a skauti
[1]
[1]
Starší skautky a skauti
[3]
[3]
Mladší roveři a rangers
[6]
[6]
Věková kategorie
Tvar
nášivky
Postup plnění:
DOKAŽ TO (hlavní
podmínky)

ZKUS TO (doplňující
podmínky)





10
A) DOKAŽ TO (Hlavní podmínky)
Zadání aktivity
1. Alespoň ze dvou různých oblastí, o nichž
se poradím se svým vedoucím, seženu
informace, které zpracuji do článku nebo
přednášky a budu je prezentovat před
ostatními členy oddílu.
2. Prokážu, že alespoň v jedné oblasti
lidského poznání systematicky sleduji jeho
aktuální stav. Aspoň dvakrát za půl roku
připravím pro ostatní členy oddílu z této
oblasti programový prvek.
3. Znám základní způsoby, jak lze
prokázat pravdivost, předvedu je na
konkrétních příkladech a dokážu jejich
pomocí odhalit chyby v argumentaci na
jednoduchých příkladech.
Co plněním prokážu, že znám/umím/
dokážu využít?
Podpisy:
Já a
patron
 umím vyhledat, zpracovat a použít
potřebné informace (web,
knihovna,…)
 umím získané informace
zprostředkovat druhým
 můj zájem je skutečně systematický
 dokážu druhým zprostředkovat
užitečné poznání
přemýšlím o tom, jak člověk hledá a
poznává pravdu
dokážu v praxi uplatnit principy
správného myšlení a poznávání
 zajímám se o svět kolem sebe a to,
jak jej chápe současná věda
 přemýšlím o tom, co je pro mě
nejdůležitější a jak to souvisí
s vědec-kým poznáním světa
 umím výsledky svého uvažování
srozumitelně zprostředkovat
druhým
5. Znám hlavní světová náboženství, kdy a  zajímám se o to, jak se lidé snaží
kde vznikla, jejich současné rozšíření a
hledat odpovědi na nejdůležitější
postavení ve světě. Dovedu objasnit, jaké je
otázky života
jejich chápání Absolutna (základní
 můj zájem je soustavný a vede mně
charakteristika přiměřeně věku) a jaké
k pochopení, které dokážu
jsou jejich hlavní mravní zásady.*)
zprostředkovat druhým
6. Dovedu na své úrovni obhájit svůj
 mám svůj vlastní zdůvodněný
vlastní názor na Boha, svět i člověka.
názor na Boha, svět i člověka
Vysvětlím, jak s tím souvisí nejvyšší
 dokážu propojit svůj názor
Pravda a Láska.
s principy skautingu
 tento svůj názor dovedu
srozumitelně hájit
4. Znám výklad o vzniku světa a původu
člověka z hlediska přírodních věd (jak se
učí ve škole) a dovedu ho srovnat se svým
přesvědčením, což prokážu před členy
oddílu (například formou přednášky,
diskuse, komixu, scénkou s vyprávěním
apod.).
Poznámka:
*)
Součástí bude krátká prezentace, kterou poskytnu ostatním v oddíle pro další studium (nebo prezentuji
v přednášce), která bude obsahovat i časovou osu vzniku a rozmachu různých náboženství
11
B) ZKUS TO (Doplňující podmínky)
Popis aktivity
1. Odebírám nějaký specializovaný časopis*) nebo sleduji pravidelně nějaké
odborné webové stránky, znám hlavní české představitele, kteří v této odborné
oblasti pracují, a účastním se nějaké akce, kde je někdo z nich hostem (přednáška,
veřejná debata), případně si na něj najdu kontakt a napíšu mu.
2. Uspořádám pro oddíl (či jinou skupinu vrstevníků) alespoň tři krátké programy
(přednášky, diskuse, hry, soutěže apod.) o hlavních světových náboženstvích**).
3. Mám vlastní odbornou knihovničku, kterou průběžně aktualizuji***).
4. Vypracoval jsem a k veřejné publikaci nabídl alespoň tři články, které se týkají
oblasti mého odborného zájmu, nebo pro své vrstevníky jsem uspořádal alespoň tři
veřejné přednášky, semináře či diskuse věnované této tématice (lze i
kombinovat).****)
5. Znám základní typy lidského poznání*****), typické oblasti jejich uplatnění, jejich
hlavní přednosti i nedostatky.
6. Dokážu vrstevníkům vysvětlit, jak hlavní náboženství (případně některé
současné filosofické směry) chápou pojmy „Bůh“, „Pravda“ a „Láska“. Doložím to
na nějakém konkrétním příkladu (z historie či z umění).
7. Orientuji se ve filosofii v rozsahu nějaké současné středoškolské učebnice
filosofie******) a alespoň jedním filosofem se zabývám hlouběji. Tím, co mě zvlášť
zaujalo z jeho myšlenek, obohacuji naši oddílovou nástěnku, časopis apod.
8. Seznámil jsem se s Biblí a ústřední knihou nějakého dalšího náboženství*******).
Vypracuji o nich prezentaci, která bude zahrnovat jejich srovnání i výběr toho co
mě nejvíc zaujalo, případně nabídnu zájemcům, že je s těmito knihami blíž
seznámím.
Podpisy
(já,
patron,
odborník)
POZNÁMKY
*)
Může se jednat o libovolnou odbornou oblast z přírodních či společenských věd (smyslem je podpořit
soustavný zájem o nějakou oblast lidského poznání)
**)
Např. v rozsahu článků ve Skautingu roč. 33 (1 až 7) – bude k dispozici na www stránkách ODV
***)
Podle věku uchazeče by měla obsahovat 5 až 10 knížek z daného oboru.
****)
Na rozdíl od úkolu 2. se jedná o oblasti „nenáboženské“ (především z přírodních či společenských věd)
*****)
Základními typy lidského poznání se rozumí poznání vědecké, filosofické, umělecké a zkušenostní.
******)
Například Ivan Blecha: Filosofie, Arno Anzenbacher Úvod do filosofie, Fery Luc: Rozumět životu
*******)
Korán (islám), Bhagavadghíta (hinduismus), Tao te ting (čínské náboženství), Pálijský kánon
(buddhismus), Rozpravy Konfuciovy (konfuciánství)
_____________________________________________________________________________________
NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů
* Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka, v rozsahu 12 stran a v počtu 80 výtisků *
* Adresa redakce: Ústředí Junáka, Senovážné náměstí 24, 110 00 Praha 1. *
Vedoucí redaktor NDS Jiří Zajíc (e-mail: [email protected] , mobil: 723 963 939). *
* Technické zázemí: Vladislav Jech (mobil: 737 537 534; e-mail: [email protected])
a Adéla Čapková (mobil: 603 592 895). *
* Předplatné pro rok 2015 zasílejte přednostně na účet redakce u ČS, a.s., čís. 3790319/0800. *
* Částky: pro dodání poštou 100,- Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,- Kč. *
* Sponzorské předplatné není omezeno. * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. *
* Bez jazykové korekce. *
12