15. téma 1. světové války v české a světové literatuře

15. TÉMA 1. SVĚTOVÉ VÁLKY V ČESKÉ A SVĚTOVÉ LITERATUŘE
-
odraz 1. světové války ve světové literatuře (H. Barbusse, R. Rolland, E. M. Remarque, E.
Hemingway)
zobrazení války v díle J. Haška, J. Kratochvíla, R. Medka
Odraz 1. světové války v české a světové literatuře
Začal se zmenšovat rozsah prozaických děl, přibývá povídek a novel, v tématice zůstává historie, autoři popisují život
obyčejných lidí a na vyšší úroveň se dostaly detektivky.
O
1. SVĚTOVÁ VÁLKA VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE
HENRI BARBUSSE (1875 - 1935)
Francouzský prozaik, levicově orientovaný novinář a politik. „Studoval literaturu a filosofii v Paříži; do literatury
vstoupil několika sbírkami veršů; roku 1914 jako dobrovolník narukoval do první světové války; v zákopech a vojenských
nemocnicích napsal svůj protiválečný román Oheň (ještě v letech války mu zajistil světový věhlas).“ Jeho díla byla ovlivněna
romantismem a naturalismem. Byl zakladatelem protiimperialistické organizace Clarté, která existuje dodnes. Organizace
sdružovala levicově orientované spisovatele a intelektuály. Zemřel v Moskvě a je pohřben na pařížském hřbitově Le Père
Lachaise.
Díla:
Peklo (1908) – zobrazení moderního velkoměsta
Oheň (1917) – román líčí jak prožívali život obyčejní vojáci na frontě, skládá se z 24 kapitol, každá tvoří
jednu povídku, vyjadřuje odpor proletářů k válce, kniha je věnována padlým kamarádům,
je psána jako deníkový záznam
Jasno (1919) – román navazující na Oheň a odsuzující válku
Světlo v propasti (1920) – esej
Dopisy duševním pracovníkům (1922) – esej
Gruzie (1929) – reportáž
Rusko (1930) – reportáž
Různé zprávy (1928) – kniha obsahující novely, povídky a historické studie
ERICH MARIA REMARQUE (1898 – 1970)
Německý spisovatel, vlastním jménem Erich Paul Remark. Jeho díla jsou poznamenána antimilitarismem a odporem
k válce. „Své zážitky z 1. sv. války později zpracoval v románu Na západní frontě klid.“[2] Po 1. světové válce vystřídal řadu
povolání (účetní, obchodní cestující, agent s hřbitovními náhrobky, reklamní poradce, varhaník, učitel a redaktor). Roku 1939
odjel do Ameriky, kde získal americké občanství a po válce se vrátil do Švýcarska, kde roku 1970 zemřel.
Díla:
Cesta zpátky (1931) – v tomto románu líčí problém jak se začlenit do společnosti po návratu z války
Na západní frontě klid (1928) – sugestivně napsaný román, ve kterém zpracoval své vlastní zážitky z 1.
světové války
Tři kamarádi (1937) – román
Miluj bližního svého (1940) – román o osudech německých emigrantů
Vítězný oblouk (1946) – román
Jiskra života (1957) – román z koncentračního prostředí, byl inspirován vězením a smrtí jeho sestry
Čas žít, čas umírat (1954) – líčí osudy německého vojáka 2. světové války
Černý obelisk (1956) – ironicky popisuje období inflace v Německu
Poslední stanice (1956) – divadelní hra
ROMAIN ROLLAND (1866 – 1944)
„Francouzský spisovatel, dramatik, publicista a nositel Nobelovy ceny za literaturu v roce 1915. Vystudoval historii v
Paříži a později v Římě, od roku 1912 se věnoval výhradně literární tvorbě, hudební kritice a veřejné činnosti.“[3] Byl také
autorem životopisů slavných osobností (Beethovena).
Díla:
Okouzlená duše – román
Dobrý člověk ještě žije – román
Jan Kryštof – román
Život Beethovenův – životopis
Život Tolstého – životopis
Život Michelangelův – životopis
Život Gándího – životopis
Robespiere – drama
-1-
Hra o lásce a smrti – drama
Petr a Lucie – novela; milostný příběh, který se odehrává za války v Paříži od ledna 1918. Petr a Lucie se
setkávají v Paříži, v době, kdy je Paříž často sužována nálety. Oni však prožívají velkou
lásku, která končí tragicky. Oba zahynou v troskách chrámu při náletu.
ERNEST HEMINGWAY (1898- 1961)
Prozaik, který poznamenán válkou ztratil své iluze. Jeho díla jsou inspirována životními osudy a zážitky. „Ve svých
povídkách hledal pravdu o člověku v mezní situaci, proto své hrdiny stavěl do nebezpečí, kde pak prokazovali čest a odvahu.
Styl jeho psaní je samozřejmě přizpůsoben této literatuře: je úsečný, zbavený všeho nadbytečného, jeho díla nemají žádné
citové zabarvení, často píše pouze dialog bez dalších komentářů – tzv. objektivní vypravěčství. Počítá s podtextem.“[4] Byl
mistrem krátkých prozaických forem a dialogu. Spáchal sebevraždu.
Díla:
Pátá kolona – jediné drama, které napsal
Sbohem, armádo (1929) – americký voják slouží v italské armádě, kde je zraněn a odvezen do nemocnice.
Zde se zamiluje do ošetřovatelky Catrin. Utíkají, ale Fatčin při porodu
umírá.
Komu zvoní hrana (1940) – námětem tohoto románu byla španělská občanská válka
Stařec a moře (1952) – novela; je posledním dílem, které napsal; bylo oceněno Nobelovou cenou
Fiesta (1926) – román ve kterém hlavnímu hrdinovi válečné zranění brání v naplnění lásky
Tři povídky a deset básní – povídka
O
SVĚTOVÁ VÁLKA V ČESKÉ LITERATUŘE
JAROSLAV HAŠEK (1883 – 1923)
Český spisovatel, publicista, novinář a přední český satirista a humorista. Vedl bohémský a tulácký život. Základem
jeho próz byly skutečné zážitky. Jaroslav Hašek většinu svých děl napsal v pražských hospodách.
Díla:
Májové výkřiky (1903) – sbírka básní
Dva tucty povídek (1920)
Velitelem města Bugulmy (1921)
Mírová konference a jiné humoresky (1922)
Průvodčí cizinců a jiné satiry z cest i z domova (1913)
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1921 – 1923) – čtyřdílný humoristický román, který však
nestihl dokončit a poslední 4. část za něj dokončil Karel Vaněk; je to nejvýznamnější
Haškovo dílo. V románu kritizuje rakouský militarismus. Švejk se brání válce svým
chytráctvím. „Všechny udělené rozkazy plní důsledně a tím neukáže jejich nesmyslnost.
Předstírá idiotství, ale ve skutečnosti je velmi nadaný. Román je psán lidovou češtinou,
obsahuje vulgarismy.“[5]
JAROSLAV KRATOCHVÍL (1885 – 1945)
Byl český spisovatel. V první světové válce byl zajat na ruské frontě. Po návratu z Ruska získal místo úředníka
státních lesů a statků. „Jeho díla jsou výrazně levicová, některá by mohla být označena jako agitační. Ve svých dílech
vystupoval jako kritik legií, nebo spíše legendy, která o legiích byla šířena.“[6]
Díla:
Cesta revoluce – popis jeho zážitků a dojmů z legií
Jménem republiky
Prameny – dvoudílný román
Vesnice – povídky z moravského venkova
Barcelona – Valencie – Madrid – reportáže
RUDOLF MEDEK (1890 – 1940)
Český básník, prozaik, legionář a vojenský důstojník. Od roku 1929 působil v politice jako nestraník. Po válce byl
velmi ovlivněn legií, o které pak začal psát. Činnost legionářů hodnotil kladně, což po roce 1948 vedlo k jeho zákazu.
Díla:
Lví srdce (1919) – básnická sbírka oslavující legie
Ohnivý drak (1921) – kronika posledních let monarchie, vypuknutí války a první dezerce na frontě
Veliké dny (1923) – zobrazuje vznik legií
Plukovník Švec (1928) – divadelní hra složená ze tří dějství o plukovníkovi, který se zastřelí, aby zastavil
rozpad morálky
Mohutný sen (1926) – líčí účinkování legií na severu
-2-