Pentagram - Lectorium Rosicrucianum

P e nt a gr a m
Lectorium Rosicrucianum
Bojuj ten spravedlivý boj
Náboženství a etická alchymie
Umění jako průzkum
Ticho ako vodca
Školy Jana van Rijckenborgha:
Vzdělání srdcem, hlavou a rukami
2015
ČÍSLO
5
Šéfredaktor
Peter Huijs
Redakce
Kees Bode, Wendelijn van den Brul,
Arwen Gerrits, Hugo van Hooreweeghe,
Peter Huijs, Hans Peter Knevel, Frans
Spakman, Anneke Stokman-Griever,
Gerreke Uljée, Lex van den Brul
Design
Studio Ivar Hamelink
Sekretariát
Kees Bode, Gerreke Uljée
Adresa redakce
Pentagram
Maartensdijkseweg 1
NL-3723 MC Bilthoven
e-mail: [email protected]
Administrace
Medzinárodná škola Zlatého Ružokríža,
Lectorium Rosicrucianum
Masarykova 1 2
SK-040 01 Košice
e-mail: [email protected]
Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží,
Lectorium Rosicrucianum, z. s.
Křesomyslova 599/8
CZ-1 40 00 Praha 4
e-mail: [email protected]
Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží,
Lectorium Rosicrucianum, z. s.
Nové sady 676/4
CZ-602 00 Brno
e-mail: [email protected]
www.lectoriumrosicrucianum.org
K překladu použito:
německé vydání Pentagramm 3/201 4
anglické vydání Pentagram 5/201 4
maďarské vydání Pentagram 5/201 4
Vydavatel
Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží,
Lectorium Rosicrucianum, z. s.
Křesomyslova 599/8
CZ-1 40 00 Praha 4
e-mail: [email protected]
Autor
© Stichting Rozekruis Pers
Bakenessergracht 5
NL-2011 JS Haarlem
e-mail: [email protected]
www.rozekruispers.com
Kopie ne bez písemného souhlasu
Evidenční číslo MK ČR E 1 8833
Časopis Mezinárodní školy
Zlatého Kříže s Růží
Lectorium Rosicrucianum
Časopis Pentagram chce čtenáře upozornit na
novou dobu, která započala ve vývoji lidstva.
Pentagram byl za všech časů symbolem
znovuzrozeného člověka, nového člověka.
Je však také symbolem universa a jeho
věčného bytí, v němž se projevuje Boží plán.
Symbol však obdrží smysl jen tehdy, je­li
uskutečněn v životě. Teprve tehdy, když
člověk uskutečňuje pentagram ve svém
mikrokosmu, ve svém malém světě, teprve
pak vstoupil na stezku transfigurace.
Časopis Pentagram vyzývá čtenáře,
aby do této nové doby vstoupili uskutečněním
vnitřní, duchovní revoluce.
P e nt a g r a m
Číslo 5/2015
Cesta obklopená květinami.
Vyfotografováno v roce 201 2.
Když kolem sebe nyní planeta Země rozprostírá nový energetický vzor, všude se lidé zavazují k přípravě nových společností, volnějšího
vědomí, ve vnitřním i vnějším.
Tato inspirace dnešních dnů, spojená s interkosmickým pronikáním světla, se stává skutečností právě skrze stará magnetická pole.
Světlo samozřejmě vše nutí k vyjádření.
Zatímco velké populace v současné době
projevují nárůst spokojenosti v chaosu a destrukci, je také skutečností, že se většina
vědomých lidí zasvěcuje novým vývojům.
Kdykoli je to možné, věnují veškeré úsilí, aby
se soustředili na novou, pozitivní orientaci.
Jakoby přitahováni magnetem, proudí do nového prostředí, které je vnitřním stavem bytí.
Přicházejí ze všech horizontů a částí světa,
aby vstřebali a obývali tento nový stav. Na
rozdíl od naší omezené sféry existence není
toto pole nikdy příliš malé nebo příliš plné,
protože s každým srdcem, které pronikne
hranicemi a je přivítáno, se prostor zvětšuje.
Náboženství a etická
alchymie 2
Bojuj ten spravedlivý boj
Tanec života je neoče­
kávatelně a nekonečně
přizpůsobivý, krásný
8
Obrazy světa: sklizeň 15,
16, 22, 23, 48
Ticho ako vodca 17
Umění jako průzkum 24
Vzdělání srdcem, hlavou
a rukami
a pravdivý
50. výročí založení škol
Kříže s Růží 28
A bylo Světlo! 37
Dětské oči 40
2
Pentagram 5/201 5
Náboženství a etická alchymie
Vedle světových válek, rostoucích technologických a sociálních transformací, které se odehrály v Evropě ve 20. století, vykazuje naše doba
nápadný pokles náboženského vědomí. Následkem toho bylo to, že od
druhé světové války uvolňovala církevně orientovaná náboženská morálka postupně svoje sevření nad společenským životem. Následující
přikázání: „miluj svého bližního jako sebe sama“ se stalo vzdáleným
ideálem, který historik a sociolog P. J. Bouman přeformuloval na:
„bližní se stali ostatními“.
V
e své knize „Porušený svět“ (Ge­
schonden wereld) poukazuje již
v roce 1943 historik J. Huizinga na
upadající vliv křesťanské církve. Za­
mýšlí se nad možným znovuoživením
křesťanské víry po válce, a tudíž křes­
ťanské morálky. Líčí pesimistický
úhel pohledu: „Svět zítřka není ještě
připraven na opětovné roznícení křes­
ťanství.“ Podle něj se lidé většinou
zajímají o „získávání a užívání si“;
„sounáležitost s církví, která takové
sklony nevykořeňuje“.
J. Huizinga nepředpokládá ani
nenadálý zájem o hinduismus nebo
buddhismus, jelikož je přesvědčen
o tom, že Evropané nejsou schopni
žít podle požadavků neulpívání. Pro­
to cituje Aldouse Huxleyho: „Jediným
vývojem je vývoj v oblasti laskavos­
ti.“ Avšak poté A. Huxley přichází
Nádherné možnosti Přírody.
Michael Maier, Viatorium
s širší definicí, pokud jde o lásku
k bližním, předpokládaje, že lidské
bytosti jsou primárně definované
rozvíjením vědění. Tak může člověk
rozpoznat, že celé stvoření je zako­
řeněno v božské realitě, která je pro­
to přítomná v každé bytosti. Člověk
může milovat pouze to, co zná, tak­
že láska jako kvalita je projevem po­
znání.
Stejná pravda platí pro lásku
k bližním; člověk uznává přítom­
nost Boha v ostatních. Tato láska
k bližním, toto poznání lásky neob­
sahuje ani trochu emocí; je nesobec­
ká, jelikož je způsobem života, za­
měřeným na to božské. Žít v souladu
s tímto způsobem znamená být ne­
ovlivněný možnými následky, což
Huxley nazývá radostnou a „svatou
lhostejností“. Jak Huxley uvádí, do­
bročinnost, láska k bližnímu, je pra­
vým lidstvím, způsobem života, o kte­
rý by měla usilovat každá bytost. Na
Náboženství a etická alchymie
3
konci čtyřicátých let uznává A. Hux­
ley univerzální aspekt náboženství,
a tudíž etického chování. Především
ale zdůrazňoval hluboký význam lás­
ky k bližnímu.
NOVÉ MYŠLENKY, NOVÁ SPIRITUALITA V období po válce se začali
lidé stále více distancovat od nábo­
ženského života v církvích, zatímco
ve stejné době, během druhé polo­
viny 20. století, si mohla přístup­
nější mysl razit svoji vlastní cestu
k alternativním koncepcím osobní­
ho duchovního vývoje. Náboženské
vědomí se posunulo ke spiritualitě,
vnitřnímu životu odpovídajícímu
specifickému stavu bytí každého
člověka a absolutně svobodnému
od institucionální víry. Od té doby
se objevila veliká otevřenost pro
nové ideje a lidé hledali a pátrali
v různých směrech a inovačních
záležitostech; ačkoli bez toho, aby
se sami vázali nebo poutali. Taková
4
Pentagram 5/201 5
mysl, otevřená různým metafyzickým
myšlenkám, umožňuje lidem, že jsou
obecně vnímavější ke vzájemné spo­
jitosti mezi člověkem, světem a ves­
mírem; ke vzájemné závislosti, která
lidi pobízí k tomu, aby se opět zají­
mali o své bližní. Na čem záleží, je
osobní duchovní vývoj. Čas od času
se současně objevuje otázka: je člo­
věk ze své podstaty schopen milovat
ostatní? Frans de Waal, holandský
psycholog, expert na primáty a eto­
log, dochází k závěru, že morálka
nenáleží výslovně k lidské rase a ne­
souvisí s náboženstvím. Dokazuje to
tvrzením, že rovněž opice mají vro­
zenou morálku. Matthijs van Veelen,
profesor chování a evoluce, ve svém
výzkumu pozoruje, že lidské bytosti
mají smysl pro morálku založený na
svých vlastních zájmech. Stejně jako
de Wall nevyvozuje žádné spojení
mezi etikou a náboženstvím.
ETICKÁ ALCHYMIE Co se týče této
přirozené schopnosti lidského cho­
vání, uvádí Karen Armstrongová, od­
bornice na srovnávání náboženství,
ve svém článku z roku 2009 naprosto
jasně, že morálka a náboženství jdou
ruku v ruce. Morálka by mohla být
dokonce předpokladem pro existen­
ci náboženství. Podle ní náboženství
nespočívá v souhrnu bodů víry ani
ve způsobu myšlení odvozeném
z těchto bodů. Například bychom
neměli „v Tao pouze věřit“. Na prv­
ním místě by mělo záležet na snaze
o vnitřní proměnu jednotlivce, změnu
nižšího, sobeckého, které se pozvedá
k vyššímu. Jenom tehdy můžeme Tao
opravdu uchopit; pouze z tohoto bodu
se může toto porozumění stát život­
ním poznáním. Ne napsaným nebo
vysvětleným poznáním, ale opravdo­
vou zkušeností.
Proto se pravé porozumění obje­
vuje skrze zkušenost hledání vnitřní
změny. Karen Armstrongová to nazý­
vá praktikováním „etické alchymie“,
kde je morálka podmínkou pro ná­
boženství. Vnitřní porozumění Tao
nás například osvobozuje od sebe­
středného způsobu myšlení. Dopo­
ručuje takový způsob života, kde
je egoismus nahrazený inteligentní
a otevřenou myslí; srdce je konse­
kventně změněno tak, že může vi­
dět a přijímat. Náboženství pak není
orientací na to, co je vně nebo nadřa­
zené lidstvu; není to používání a im­
plementace náboženských metod
nebo technik. Spočívá v objevování
nadlidských hodnot té nejvyšší kva­
lity v sobě samém a v spojování se
s nimi. Pouze potom je člověk úpl­
nou lidskou bytostí. Takový způsob
bytí je naprosto oproštěn od jakéko­
li rasy nebo náboženství. I když exis­
tují, jak říká Karen Armstrongová,
rozdíly mezi Brahma, Nirvánou, Bo­
hem a Tao, neznamená to, že jeden je
skutečný a ostatní ne. Protože co je
skutečně vyšší a konečné, nemůže být
pojmenováno a nikdy nebude. Cituje
Tao­te­ťing: „Kdyby Tao mohlo být
vysloveno, pak by to nebylo věčné
Tao.“ Každý může následovat tako­
vý způsob života. Je to univerzální
náboženství a morálka.
CHARTA SOUCITU Pouhé zřeknutí
se našeho sobeckého rozměru nestačí,
to by vedlo k nepřirozenému chování.
Člověk se musí pozvednout až k za­
žití soucitu s druhými. Karen Arm­
strongová cituje Pavla: „Nedělej nic
ze sobecké ctižádosti nebo marné
domýšlivosti. Spíše v pokoře stavěj
ostatní nad sebe sama; nezajímej se
pouze o své osobní zájmy, ale rov­
něž o zájmy druhých.“ Takový po­
stoj s ohledem na sebe sama, skrze
ohled na ostatní pozvedá úroveň na­
šich lidských podmínek a vede nás
daleko za lásku k sobě samému. Toto
pojetí náboženství a morálky je širo­
ce přijímáno, možná protože svědčí
o vlastní zkušenosti Armstrongové.
V roce 2011 se Karen Armstrongová
stala tvůrkyní „Charty soucitu“. Jeli­
kož soucit je „kořenem všech nábo­
ženských, etických a duchovních
tradic“, kdokoli může usilovat o „lé­
čení ostatních, chtějí­li být léčeni“.
Realizace tohoto „zlatého pravidla“
by přinesla lidstvu mír a harmonii.
Náboženství a etická alchymie
5
Vedla by rovněž k eliminaci existu­
jících hranic mezi náboženskými
skupinami, a tím k eliminaci nábo­
ženských rozepří. Tato iniciativa
spustila reakce po celém světě.
V mnoha zemích byly vytvořeny
akční skupiny, studentské skupiny
nebo čtenářské kluby. Přesto zůstá­
vá duchovní aspekt nepovšimnut.
Nedlouho po Aldous Huxleym
zdůraznila Armstrongová univerzál­
ní aspekt a vzájemnou souvztažnost
náboženství a etiky, stejně jako hlu­
boký význam lásky k bližním. Hux­
ley předběhl svou dobu; jeho práce
byly známé pouze nemnohým. Lidé
se stále potřebovali osvobodit od
dogmat a hledání nových duchov­
ních cest ještě nezapočalo. Vize
Karen Armstrongové vychází z in­
tenzivního výzkumu v době, kdy zá­
padní Evropané hledali nové formy
spirituality.
proč bylo vyjádření z Bible: „Budeš
milovat svého Pána celým svým srd­
cem, celou svou duší, celou svou
myslí a svého bližního jako sebe
samého,“ v klášteře překrouceno
do hrozných praktik kajícnosti, bez­
citné přísnosti a fyzické agonie. V dů­
sledku toho byla její víra v oficiální
doktrínu, ve smyslu nekonečných ru­
tinních rituálů, nenávratně zničena.
Nicméně její hledání Boha bylo sil­
nější než kdy dříve. Opouští církev
a pokračuje ve svém hledání, tento­
krát se věnuje studiu. V roce 1993
píše svou knihu „Historie Boha“, kde
zkoumá původ pojetí Boha, z mnoha
úhlů pohledu na Něho, a uvažuje nad
Ním i z budoucí perspektivy. V knize
„Případ pro Boha“, napsané v roce
2009, stejný rok jako „Charta souci­
tu“, rozvíjí svoje myšlenky týkající
se vztahu mezi náboženstvím a mo­
rálkou.
PŘÍKLADNÉ HLEDÁNÍ V sedmnác­
Tato kniha je nanejvýš důležitá, po­
kud chceme porozumět jejím názo­
rům. Hledání Karen Armstrongové
je úchvatné, v tom smyslu, že ji její
vnitřní soužení přimělo opustit kláš­
ter, odtrhnout se od církve a stále po­
kračovat ve svém hledání navzdory
všem obtížím, aby nakonec objevila
to božské uvnitř sebe. A pokračuje
s ohromnou energií, aby vysvětlila
přikázání: „Miluj svého bližního jako
sebe samého.“ 
ti letech vstupuje Karen Armstrongo­
vá do kláštera, aby našla Boha. Toto
hledání pro ni bylo způsobem, jak roz­
pustit své ubohé „já“, tak aby v ní
mohl přebývat Kristus, božské Slo­
vo. O sedm let později opouští klá­
šter v katastrofálním duševním sta­
vu mysli. „Připadá mi, že mé srdce
a hlava jsou mrtvé,“ píše. Hlas Boha,
který tak zoufale toužila uslyšet, zů­
stal tichý. Stále nemůže pochopit,
6
Pentagram 5/201 5
Literatura:
P. J. Bouman, Revolutie der eenzamen
(Revoluce osamělého), 1 956.
A. Huxley, Ends and Means (Konce
a prostředky), 1 937.
A. Huxley, The Perennial Philosophy
(Věčná filosofie), 1 945.
Frans de Waal, De bonobo en de tien ge­
boden (Bonobo a deset přikázání), 201 3.
Matthijs van Veelen, Interview in Het Parool
(Interview v Het Parool), 1 . února 201 4.
Karen Armstrong, The Case for God (Pří­
pad pro Boha), 2009.
Karen Armstrong, The Charter for Com­
passion (Charta soucitu), 2009.
Karen Armstrong, Compassion (Sou­
cit), 2011 .
Karen Armstrong, The Spiral Staircase
(Točité schodiště), 2004.
Náboženství a etická alchymie
7
Ardžuna je veden
do bitvy Krišnou
jako vozatajem na
svém válečném
voze. Na obloze
hovoří o vývoji
bitvy pět bohů.
8
Pentagram 5/201 5
Bojuj ten spravedlivý boj
TANEC ŽIVOTA JE NEOČEKÁVATELNÝ, NEKONEČNĚ
PŘIZPŮSOBIVÝ, KRÁSNÝ A PRAVDIVÝ
Bhagavadgíta,
starověké indické evangelium, vypráví o střetu dvou
protichůdných sil. Je to příběh usilujícího člověka, který si je plně vědom skutečnosti, že život je bitevním polem, a s tímto poznáním vstupuje s různými náhledy na bojiště.
P
oznání je v procesu fundamen­
tální proměny nezbytné. Žák
zápasící na cestě vnitřního vývoje
musí předně rozpoznat svého přímé­
ho protivníka: aurické já. Ví, že zá­
kladem tohoto procesu je obnovení
porušené jednoty Ducha, duše a těla.
Jeho reakce na volání vnitřního
hlasu, na vibrace Gnose ze vzdálené
otčiny, je životně důležitá.
Od tohoto okamžiku v něm budou
hovořit dva hlasy: hlas Gnose v jeho
srdci, stejně jako prastarý, dobře zná­
mý hlas aurického já, karmické já,
které se bude tomuto novému vlivu,
nelogickému, nepodmíněnému Světlu
Gnose bránit všemi prostředky, které
má k dispozici.
Usilující hledající člověk se tedy
stává bitevním polem dvou sil v mik­
rokosmu. Dvou sil, které dlouhodobě
nemohou existovat vedle sebe. Proto
musí hledající učinit zásadní volbu.
Buď pro vnější, omezený život se
světským okouzlením a lákadly,
nebo volbu pro elementární nový
život: jemný, nevinný a čistý. Tak
se ukazuje volba: všechno nebo nic.
Mezi těmito dvěma protiklady
můžeme rozlišit stezku žákovství
jako most mezi dvěma cizími světy.
Je to most, na kterém nemůže nikdo
zůstat stát, ale lze jej použít jedině
pro přechod na druhou stranu.
Má to však háček. Pokud si zvo­
líte Gnosi, budete muset prolomit se­
vření a nadvládu aurického já, souhrn
veškeré vaší minulosti, která vás sva­
zuje svými provazy. To je velice dob­
ře možné pomocí gnostického Světla,
které nás zve a je tak blízko nás. Po­
kud setrvá usilující žák v tomto jem­
ném, nevinném a čistém základu, ne­
musí se bát, že padne za oběť různým
vlivům pokoušejícím se jej odvést pryč
od Gnose, svobody a lásky k lidstvu.
Pak ve vší pokoře kráčíte po ces­
tě z Betléma na Golgotu uvnitř vaší
Bojuj ten spravedlivý boj
9
vlastní bytosti a nebudete se zdržovat
putováním oblastí omezeného a nave­
nek orientovaného způsobu života.
Tento konflikt je velkolepě popsán
v Bhagavadgítě.
Usilující žák v tomto příběhu je
princ, dědic říše, království, které
není z tohoto světa.
Jeho jméno je Ardžuna. Nachází
se uprostřed dvou armád, ve kterých
má v obou své přátele, rodinné pří­
slušníky a známé, čekající na zna­
mení k zahájení krvavého boje.
Je to obraz člověka, uvnitř roz­
polceného kvůli jeho nedostateč­
nému poznání. Dlouhé byly Ardžu­
novy přípravy na tuto bitvu. Jeho
10
Pentagram 5/201 5
myšlenky, pocity a činy jich byly plné
a nyní se ocitá před jejím konečným
výsledkem: krize vypukla.
Ve své konverzaci s Krišnou, vo­
zatajem svého válečného vozu, jinými
slovy se svým vnitřním průvodcem,
si uvědomil jinou skutečnost než tu,
kterou znal: jednotu a propojenost
s veškerým životem.
Krišna jej učí: „V srdci spočívá
element, který nemá žádný rozměr
a který tě spojuje s Universem. Je to
zářící Brahma, který žije a pohybuje
se v nejvnitřnější komůrce srdce. Nese
vesmír, protože je esencí všeho, co se
pohybuje, dýchá a mění. Poznej to,
žáku, neboť to jsi ty sám.“
Bitevní pole nemůže být nalezeno nikde jinde než v usilujícím žáku,
v jeho vztahu s ostatními, se světem, s kosmem, s Bohem.
ÚČINKY NAŠICH ČINŮ Náš vesmír
je řízen víceméně předvídatelnými
principy příčin a důsledků. Vše se
opakuje, přichází a odchází, otáčí
v hermeticky uzavřeném kruhu.
V tomto mechanickém opakování
jevů je nemožné nalézt smysl života
a nakonec to z nás udělá depresivní,
agresivní, cynické a bojácné lidi.
Unaven otáčejícím se kolem sam­
sáry, nezná člověk žádnou svobodu,
žádnou lásku, žádnou jednotu. Vše
se mění ve svůj protiklad.
Bhagavadgíta nám vypráví o člo­
věku a jeho vztahu ke světu a jiným
lidem, v nichž se všechny činy za­
měřují na sílu, čest, slávu, prestiž
a majetek.
Ardžuna, bojovník, pozoruje dů­
sledky takových činů: tvoří rozpor
ve všech a ve všem. Uvědomuje si
bezmocnost člověka v této situaci.
Žádá Krišnu, svoji tajnou oporu, aby
mu pomohl učinit volbu, se kterou je
nyní konfrontován. Po Krišnově od­
povědi se roztřásl po celém těle. Musí
splnit nevyhnutelnou podmínku. Po­
kud má nesmrtelná, nerozdělená duše
zvítězit, bude se muset osvobodit od
všech myšlenkových vzorců, sil
a hodnot, které nyní tvoří jeho život
a poutají jej na život protikladů a ilu­
zí, na kolo samsáry.
Krišna, vnitřní hlas, jej nabádá,
aby zahájil bitvu: „Když se rozhod­
neš splnit tuto povinnost, zjistíš, že je
nedůstojné obávat se. Pro válečníka
není nic lepšího než bojovat spraved­
livý boj. Skrze tento slavný, nezamý­
šlený boj, který je udělován pouze
privilegovaným válečníkům, Ardžu­
no, se pro tebe, dle tvé touhy, brány
nebes sami otevřou. Ale pokud se
rozhodneš nesplnit své povolání bo­
jovat tento spravedlivý boj, pak se
vzdáš své přirozené povinnosti a cti
a budeš vinen hříchem.“
Usilující člověk, který touží vidět
„brány nebes otevřené“, bude posta­
ven před tuto volbu a bude muset bo­
jovat. Je to však naprosto jiný boj než
boje, které vedl tak dlouho a které ni­
kdy nebyly vítězné ani rozhodnuté.
Rozhodující bitva, v terminologii
školy Kříže s Růží sebeodevzdání se
novému životu a novému životnímu
postoji v radiaci Světla, podněcuje
v Ardžunovi obavy. „Pokud tohle
Bojuj ten spravedlivý boj
11
všechno (můj starý život) pomine,
budu ještě existovat? Cítím se ztra­
cen, ztracen v prázdnotě.“
Projekce mnohých idealistických
obrazů, které zdržovaly Ardžunu na
cestě v rámci staré přírody, ztrácejí
svoji barvu a hodnotu. Již jsou bez­
významné. Usilující hledající člověk
stojí tváří v tvář pravdě: život nebo
smrt, pravda nebo iluze, všechno
nebo nic.
Ardžuna odmítá bojovat. Chce se
otočit zpět a opustit bitevní pole, a tak
se vyhnout skutečnému smyslu, vyšší
realitě svého života. To by však zna­
menalo smrt zaživa. Krišna, vnitřní
hlas, mu to objasňuje. Pobízí jej k boji:
„Bojuj, příteli, bojuj. Ale nebojuj kvůli
slávě já…“
poznal ve strukturách svého starého
života.
Vyvstává otázka: opravdu ve mně
existuje skutečné jiskřící spojení
s neustále se obnovujícím Zdrojem?
Nebo je živá voda z tohoto Zdroje
jen teoretickým konceptem, jen slo­
vem, pomíjivým obrazem, kterým
omamuji sám sebe? Nebudu dál lout­
kou a manipulován jevy vnějšího
života, proudícími v nekonečném
proudu bez začátku a konce, které
donekonečna projektují své obrazy
na obrazovku mého vědomí? Dobré
a odporné obrazy, krásné a hrozné,
povznášející a obyčejné obrázky,
přátelské a nepřátelské myšlenky,
a vždy konflikt, spory a rozdělení?
BITEVNÍ POLE Bitevní pole nemůže
je hlas Krista v srdci: nerozdělitelný,
čistý, moudrý a milující. Přináší na­
šemu vědomí čisté a dokonalé vědě­
ní vedoucí k sebepoznání, a proto na
bojiště. Každým dnem a každou mi­
nutou musíme pracovat a učit se na
bojišti života, nikoliv abstraktně
a v odloučení. „Zrození a smrt byly
součástí tvého života, Ardžuno, ale za
tím je to nerozdělitelné, nepostižitel­
né a nezjistitelné. Uvědom si to. Bo­
juj proti tomuto porušenému řádu
a neskutečnému, výsledkům tvého
života v nevědomosti a temnotě.“
V této temnotě hledáme původ
a zdroj veškerého života, ve svém
být nalezeno nikde jinde než v usilu­
jícím žáku, v jeho vztahu s ostatní­
mi, se světem, s kosmem, s Bohem.
Může zůstat v těchto vztazích pravdi­
vým, nerozpolceným, ve vnitřní rov­
nováze?
Nebo setrvá ve stavu nevědomos­
ti, zmatení a v konfliktu a disharmo­
nii se všemi a vším.
„Jednej, Ardžuno,“ ale ne na
základě svých vlastních podmínek
a hodnot! A nepřikládej žádnou dů­
ležitost výsledku boje. Hledej a najdi
živý, sám sebe stále obnovující zdroj,
Brahmu, bez „podmínek“, které jsi
12
Pentagram 5/201 5
OHEŇ POZNÁNÍ Krišna reprezentu­
Toto je jeho oběť: Světlo z nejčistších a neposkvrněných panenských
vnitřních světů sestupuje skrze všechny světy iluzí a proniká až do
našeho nejhlubšího nitra.
nejmenším i největším aspektu. Ale
poté, co je vše řečeno a uděláno, zí­
ráme do nicoty, nesrozumitelnosti
a prázdnoty.
Boží stvoření nezná stárnutí, čas,
žádnou minulost, žádnou budoucnost.
Každou sekundou se obnovuje a neo­
pakuje. Tento život je skryt tvému ro­
zumu a nelze jej pomocí něj vysvětlit.
Nemůžeš jej vymyslet, přitáhnout ani
pochopit.
Tanec života je neočekávatelný,
nekonečně pružný, krásný a pravdivý.
Ve svém aspektu zpodobněném bo­
hem Šivou rozlamuje vše, co zkrysta­
lizovalo, a hubí vše, co nenásleduje
tanec, a tím čistí srdce a hlavu, aby se
otevřely neočekávatelnému zázraku
stvoření.
„Jako oheň, Ardžuno, spaluje dře­
vo na popel, tak spálí oheň poznání
veškeré činy člověka na popel. Ale
cti zjevené stvoření, stejně jako jeho
zdroj, který není odhalen a není po­
znatelný! Nevědomý je ten, kdo
pochybuje a nemá víru, bude ztra­
cen. Nepozná štěstí ani v tomto, ani
v příštím, ani v jakémkoliv jiném
světě.
Osud pochybovače je prázdný
a pustý. Mečem vědění odděl všech­
ny pochybnosti a nevědomost, které
přebývají ve tvém srdci a použij po­
znání. Vstaň, Ardžuno!“
Takto učil Krišna Ardžunu bojovat
proti všemu, co jej odděluje od jediné
skutečnosti, a tak v jeho srdci přibý­
vá porozumění. Je očištěn a otevírá
se nevyslovitelnému mystériu jedi­
ného pravého života. Překážky na
jeho cestě se jedna po druhé odhalují
v rovnováze a tichu vědoucího srdce,
beze strachu a v objektivitě a on při­
jímá boj.
Bude jednat, aniž by očekával
jakékoliv ovoce svých činů. Takto,
v síle Krista, se uchopení astrálního
já postupně zeslabuje. Usilující žák
je plně zaměřen na cestu.
Ardžuna znamená „ten bílý, ten
čistý“. Ardžuna otevřel své srdce pro
univerzální Gnosi, která k němu ho­
voří z jeho nitra, nikoliv z vnějšku.
Odvrátil se od svých klamných obra­
zů, které jsou ovocem stromu poznání
dobra a zla. Jeho duše je znovu syce­
na ovocem stromu života.
Vytrvá nakonec v tomto nevynu­
ceném a inteligentním novém život­
ním boji, pokud jde o jeho vztah ke
světu a lidstvu a k sobě samému za
všech okolností?
Zůstane na bitevním poli, kde se
neustále střídají protiklady, svobodný
Bojuj ten spravedlivý boj
13
a neporušený, soustředěn na nikdy
nehasnoucí Světlo?
Světlo, které osvěcuje jeho cestu
„jako lampa před jeho chodidly“?
Neboť stále existuje podpora, pozná­
ní, povznášející zvuk Krišnova hlasu,
hlas Krista v srdci: nerozdělený, čistý
a moudrý, milující, který jej osvěcuje.
OBĚŤ Toto je jeho oběť: Světlo z nej­
čistších a neposkvrněných panenských
vnitřních světů sestupuje skrze všech­
ny světy iluzí a proniká až do našeho
nejhlubšího nitra. Jak pro něj máme
nyní otevřít svoje dveře? Prolomením
magického bludného kruhu, sféry, ve
které jsme si zařídili svůj život, ale
která je také naším vězením.
Opravdovým otevřením svého
srdce a poznáním Světla, vykupite­
le světa i našeho malého světa. To
je oběť, kterou můžeme nabídnout.
Naše krev je naše duše, obětovat náš
život znamená uvolnit se z neustále
se točícího koloběhu vlastní krve
v síle Krišny. V terminologii křes­
ťanských mystérií: Ježíše Krista.
Pouze díky této oběti může být boj
zahájen a aurická bytost překonána.
Neříkal Kristus: „Již jste očištění
skrze slovo, které jsem k vám mlu­
vil“? Tohle slovo, tato esence, tato
„krev“ je „tělem“, které přebývalo
mezi námi, jak víme.
14
Pentagram 5/201 5
Energie původního království pro­
niká naší životní realitou. Každou se­
kundou proniká oblastí temnoty naší
životní sféry, velkým i malým svě­
tem, naším mikrokosmem. Pomocí
této nové substance můžeme vybu­
dovat nové tělo věčnosti.
Duchovní krev pulsuje a cirku­
luje také v Živém těle duchovní ško­
ly jako koncentrovaná osvobozující
substance. Ten, kdo těmto slovům
rozumí a přijímá je ve své bytosti,
která byla dříve tak zcela řízena
astrálním já, a kdo začíná žít pod­
le těchto pokynů, bude od základu
přeměněn.
Tato oběť nejvyšší čistoty není
ojedinělá. V usilujícím žáku zní ne­
přetržitě jako osvobozující slovo,
a když upadnete – a kdo ne – bude
tam vždy laskavá pomocná ruka
Otce, který přichází se soucitem ke
svému synovi, protože kruh smrtel­
ného života byl v zásadě prolomen.
V tomto smyslu se poznáváte jako
princ, jako bílý a čistý Ardžuna, syn
toho Nejvyššího!
„Přijďte ke mně, vy všichni, kdo
jste znaveni a obtěžkáni a já vám dám
odpočinout. Vezměte na sebe mé jho
a učte se ode mne, neboť jsem tichý
a pokorného srdce: tak naleznete od­
počinutí svým duším. Vždyť mé jho
je mírné a břemeno lehké.“ 
O
B
R
A
Z
Y
S
V
Ě
T
A
Polární proudy astrálního pole duchovní školy nejsou žádnými automatickými
účinky. Tato proudění nejvyšší úrovně musí být probuzena a neustále
udržována. Tato práce se děje pomocí služebníků a služebnic, kteří se ve
službě všem svým přátelům zasvětili tomuto úkolu. Je to práce vnitřního
chrámu, práce, která vyžaduje stále více pracovníků, v míře, jak se pracovníci
odebírají na pole sklizně a jak sklizeň vyžaduje. Když se stodoly naplňují a je
přitahováno stále více entit, pak je přece samozřejmé, že jsou zapotřebí mnozí
pomocníci na sklizni!
Ženy při sklizni oliv. Vincent van Gogh, 1889.
National Gallery of Art, Washington, USA.
Obrazy světa
15
S
K
L
I
Z
E
Ň
My všichni jsme nositeli obrazu Boha, voláni k nádhernému úkolu osvobodit
padlý mikrokosmos, a tím darovat věčný život také sobě. Proto nás sloužící
bratrstvo pozorně následuje, nebo stojí vedle nás a podává nám na tomto
našem stupni bytí nové životní pole v nové periodě, ve které se shromažďuje
úroda těchto časů a je vyváděna z domu služby, aby mohla být připojena jako
nová rasa, jako nejmladší článek k řetězci univerzálního života.
Rolníci a děti v Salemu (Palestina) měli čtyři dny na to, aby sklidili svou úrodu oliv.
© Jillian Kestler­D’Amours
16
Pentagram 5/201 5
Ticho ako vodca
Šťastie a strach sa spoločne prechádzali. Strach sa opýtal šťastia:
„Prosím, povedz mi, čo je najväčšou radosťou človeka!“ Šťastie rieklo:
„Najväčšou radosťou je, keď človek stratí sám seba a tak hranice jeho
ega zmiznú a on sa rozplynie v Nevysloviteľnom.“ Strach mu nato
s pochopením prikývol. Po chvíli sa šťastie spýtalo strachu: „Z čoho
má človek najväčší strach?“ Strach mu odpovedal: „Najväčší strach
má, keď stratí sám seba a hranice jeho ega sa pominú a on sa rozpustí
v Nevysloviteľnom.“ Šťastie a Strach sa zasmiali a šli ďalej. 1
T
en, kto sa opätovne spozná vo
vyššie spomínaných súvislos­
tiach, kráča po univerzálnej ceste.
V takom človeku žije hlboká túžba
po „niečom“ bezmennom, bezčaso­
vom, ale zároveň musí plniť povin­
nosti a požiadavky, ktoré mu pred­
kladá súčasný svet. Zdá sa, že tieto
dve hľadiská sú v úplnom protiklade.
Takýto človek sa nachádza v ťažkej
situácii, pretože cíti, že potrebuje
podporu a usmerňovanie. Našťastie
podpora, ako aj vodca sú mu hojne
k dispozícii, a to v jeho vlastnej by­
tosti ako vnútorný pokoj a ticho.
Z týchto dvoch vlastností pochádza
„učenie bez slov“, ktoré už dokáže
pochopiť. To učenie sa mu potom na
jeho ceste stane sprievodcom i spo­
ločníkom.
Jestvujú dva druhy ticha, a to ča­
sové a bezčasové ticho. Vo svete pro­
tikladov sú pokoj a ticho len dočasné
a pominuteľné a vždy sa vyskytujú
spolu so svojimi protikladmi – nepo­
kojom a hlukom. Protiklady sa usta­
vične striedajú a tým umožňujú exis­
tenciu časopriestorového sveta.
Bezčasové ticho nie je polarizo­
vané, nepozná protiklady, a preto je
trvalé a nemenné. Bezčasové ticho
jestvuje vždy v aktuálnej prítomnosti
a je všade prítomné. Preniká všetkým
jestvujúcim, a preto je pre túžiaceho
človeka vždy dostupné. Nekonečné
ticho je v spojení s božím atómom
v srdci človeka.
Ak človek túži po najvyššom, ne­
konečnom šťastí, potom sa musí zao­
berať všetkými dojmami, ktoré k nemu
prichádzajú zo sveta času. Veď aj on
patrí do toho sveta! Človek sa v prvom
rade zaoberá vecami, ktoré v ňom vy­
volajú záujem. Medzi ne nepatria
len dojmy, ktoré k nemu prichádzajú
z vonku, ale aj všetky procesy, ktoré
sa odohrávajú v jeho vnútri. Všetky
tieto činitele sa napokon zmenia
Ticho ako vodca
17
v svoje protiklady. Tieto procesy spô­
sobujú nepokoj, ktorý napĺňa srdce
človeka. Takto sa sám človek putujú­
ci po duchovnej ceste udržuje v zajatí
časopriestoru, hoci tak intenzívne túži
po najvyššom, tichom šťastí! Z večné­
ho jadra, ktoré je v srdci, sa prejaví
duša, ktorá naliehavo pobáda túžbu
po bezčasovom tichu.
Duša baží po tichu, ktoré nepochá­
dza z tohto sveta, a preto ho sprevádza
neopísateľný pocit blaženosti.
V knihe Hlas ticha sa o tom píše
nasledovne:
Ticho, výstava v Menil Collection, Los Angeles (USA), od Tobyho Kampsa (201 2)
18
Pentagram 5/201 5
„Sladký je odpočinok medzi kríd­
lami toho, ktorý sa nenarodil a ani
nezomrie.“2 Tento sladký odpočinok
žiada od každého pútnika, ktorý krá­
ča po duchovnej ceste, aby sa stíšil.
V tom ponímaní ticho neznamená
protiklad hluku, ale taký životný
postoj, v ktorom sa človek vedome
nezúčastňuje v udržiavaní protikladov.
Čiže nežije taký život, v ktorom
objíma všetko to, čo ma rád, ale od­
mieta druhú stranu mince, ktorá je
nevyhnutne tiež prítomná. Inými slo­
vami povedané, od človeka, ktorý
kráča po chodníku sa žiada, že nebude
vyvolávať konflikty a rozbroje. Veď
najväčší hluk v bytosti spôsobuje to,
keď sa spolupohybuje so životnými
protikladmi.
Staroveký čínsky mudrc Čuang­cʼ
to vyjadril nasledovne:
„Múdrosť je tichá. Nie preto, že
niekto hovorí, že byť tichým je dobré,
ale zato, že žiadna z desaťtisíc prítom­
ných vecí nie je schopná dotknúť sa
jeho srdca. Mudrc je múdri vtedy, keď
hladina vody je tichá a všetko zrkadlí,
ešte aj bradu a obočie. Hladina vody
je taká rovná a hladká, že veľký tesári
si tento obraz vyberú za model. Ak je
tichá voda taká čistá, o koľko je vtedy
čistejší duch!“3
Ak človek vykročí na univerzálny
chodník, musí si položiť otázku, aký
bude mať vzťah, čo sa týka sveta pro­
tikladov. Sme obyčajní ľudia a takými
aj ostaneme, teda určité situácie nás
môžu vyviesť z rovnováhy. Otázkou
je teraz to, či zostaneme v tom stave,
ktorého následkom je veľký nepokoj,
alebo sme pripravení sa uzdraviť pro­
stredníctvom nasmerovania sa na bez­
časové ticho, ktoré je v našom srdci.
Ticho ako vodca
19
Ako príklad nám poslúži príbeh už
citovaného Čuang­cʼ:
„Keď zomrela žena Čuang­cʼ,
prišiel k nemu jeho priateľ, aby mu
vyjadril svoju sústrasť. Keď došiel
k starému mudrcovi, nenašiel ho ro­
niť slzy, ako očakával, ale videl ako
mudrc pokojne sedí pred svojím do­
mom, spieva a bubnuje na sude. Pria­
teľovi sa mudrcove chovanie videlo
ako neprístojné. Rozhorčil sa a obvi­
nil mudrca, že nemá žiaden ohľad na
práve zomretú ženu, s ktorou mal spo­
ločne deti a s ktorou spolu zostarli.“
Čuang­cʼ mu nato odvetil:
„Keď mi zomrela žena, bol som
veľmi zarmútený, ako hociktorý člo­
vek. Potom som ale pomyslel na za­
čiatok života mojej ženy a nato, že
pôvodne nejestvuje narodenie. V tem­
note a neistote sa všetko pomiešalo.
Počas prvotnej premeny sa zjavi­
la čchi a jej následnou premenou
vzniklo jedno telo. Potom počas
ďalšej premeny sa narodila moja
žena. Teraz nastala ďalšia zmena
a ona zomrela. To je cyklus života
a ona teraz pokojne spí vo veľkej
sieni neba a zeme. Predstav si, že
by som ju veľkým nárekom a slzami
pokúsil priviesť späť. Myslela by si,
že som nič nepochopil z fungovania
osudu. Preto som prestal nariekať.“4
Prvotnou reakciou Čuang­cʼ bol
zármutok a bedákanie, ako u normál­
neho človeka, reagoval ako bežný
20
Pentagram 5/201 5
človek, ktorý zakúsil stratu milova­
ného človeka. Je dôležité si všimnúť,
že nebojuje proti takejto reakcii a ne­
vnucuje pohľad na svoje správanie,
ktoré by zdôvodnil nasledovnou frá­
zou: „od mudrca sa očakáva, že sa
povznesie nad svoje trápenie.“ Ak by
bol tak konal, potom by jeho bolesť
klesla do podvedomia, odkiaľ by žia­
dala o pochopenie. Následkom by bola
strata duševnej rovnováhy a trpel by
psychickými poruchami.
Pretože nebojoval proti svojej bo­
lesti, v jeho vnútri mohol vzniknúť
určitý druh prázdnoty. V tejto prázd­
note sa vedel naladiť na zázrak živo­
ta. Spoznal miesto, kde sa dostala
jeho žena a vedel, že tak je to dobré.
Zatiaľ čo si zachoval svoju rovnová­
hu, dokázal premôcť svoju bolesť
a zdanlivo, akoby sa nič nestalo, si
spieval a bubnoval. Toto správanie
svedčí o vysokej duševnej kvalite.
Čuang­cʼ bol schopný pociťovať ži­
vot ako vlnenie času. Neobával sa
budúcnosti, v ktorej bude určite po­
ciťovať bolesť, lebo jeho žena už nie
je s ním.
Dokázal sa odovzdať „niečomu“,
čo je väčšie ako on sám. Každý člo­
vek, ktorý sa dokáže vzdať svojho ja,
sa bezprostredne dostane do kontaktu
s „bezčasovým hlasom ticha“. Z toho
hlasu vyžaruje taká sila lásky, ktorá sa
nikdy neobráti v svoj protiklad. Táto
sila očistí srdce pútnika, kráčajúceho
po duchovnej ceste. Tento hlas bude
vodcom duše. Hlas ticha poskytuje
pútnikovi tú silu, s ktorou dokáže čo­
raz viac stáť v nekonaní a nebyť tak
neustále vťahovaný do sveta tisícov
protikladov.
To je cesta, ktorá jestvovala večne
a táto cesta zdolá všetky kultúrne roz­
diely. Čuang­cʼ ju už tristo rokov pred
našim letopočtom zoštylizoval nasle­
dovne:
„Srdce múdreho človeka je tiché!
To je pravda! V tom spočíva aj najvyš­
šie vyjadrenie Tao – Te. Byť otvoreným
a tichým. V pokoji s miernosťou
a v osamelom tichu uskutočňovať ne­
konanie. Preto vládcovia a mudrci
v tom zotrvávajú. ,Zotrvať‘ znamená
byť prázdnym. Z prázdnoty vzniká
plnosť a z plnosti sa zrodí úplnosť.
Prázdnota znamená: pokoj. Pokoj zna­
mená: wu­wei, čiže nekonanie. A všetci,
ktorí sú poverení poslaním, pomocou
nekonania plnia každú úlohu.“5
Ten, kto zdolá hranice svojho
ja, teda sa zriekne seba, začuje, ako
k nemu z večného ticha prichádza
učenie bez slov. Od tej chvíle ho ten
hlas vedie cez časopriestorový svet.
Kto dokáže počuť tento hlas, ten
bude schopný v každej situácii konať
to, čo je za daných podmienok vhod­
né. Celá jeho bytosť, spontánne bez
vedľajšieho úmyslu vyžaruje bezča­
sovú lásku.
Týmto spôsobom skromne a ticho
pomáha svojim blížnym na ceste ve­
dúcej k nevýslovnému šťastiu. 
Príbehy v článku pochádzajú z:
1 . www.sinnige-geschichten.de, autor:
Erich Kaniok.
2. H. P. Blavatska: Hlas ticha.
3. Čuang-cʼ 1 3. kapitola, preklad Kristofer
Schipper, vydavateľstvo: Augustus,
Amsterdam.
4. Čuang-cʼ 1 8/11 . kapitola, preklad Kristofer Schipper, vydavateľstvo: Augustus, Amsterdam.
5. Čuang-cʼ 1 3/11 . kapitola, preklad Kristofer Schipper, vydavateľstvo: Augustus, Amsterdam.
Ticho ako vodca
21
O
B
R
A
Z
Y
S
V
E
T
A
Rovnako, ako je možné pre rodinu postaviť dom z mnohými izbami, tak je to aj
s magnetickými systémami. Je mnoho magnetických, gnostických gulí, ktoré
slúžia na uchovanie ľudskej úrody z rozličného, po sebe idúceho obdobia žatvy
ľudstva. Ihneď ako je úroda pozvážaná do takéhoto magnetického tela –
„sýpky“, magnetické telo zmizne z pozemských sfér a vydá sa na cestu vyššej
dokonalosti, naspäť k prvotnému stavu padlých mikrokozmov, do Nehybnej ríše.
Keď nadíde stanovený čas, potom sa znovu musí pospájať magnetická guľa pre
ďalšiu žatvu.
Obedňajší odpočinok (podľa Milleta). Vincent van Gogh, 1890, Musée d’Orsay,
Paríž, Francúzko.
22
Pentagram 5/201 5
Ž
A
T
V
A
Predstavme si, že päťsto alebo tisíc žiakov sa stalo v plnej miere súčasťou
magnetického poľa Sedemducha v magnetickom tele mladej Gnózy. Táto
skupina päťsto, či tisíc osvietencov by sa potom rozišla do všetkých kútov
gnostickej ríše, ale každý brat by bol naďalej v spojení s planúcim srdcom
Živého Tela. Ak by sa táto skupina plne uvedomelých obyvateľov mladej
gnostickej ríše vrátila do pôvodnej jednoty, potom by sa nepoznateľné svetlo
so silou tisíc sĺnc, ktoré prevyšuje jas atómového výbuchu, poznateľne
rozžiarilo do celého sveta. Nech cestujú kdekoľvek, budú v spojení s centrálnym
ohniskom Živého Tela. Intenzívna sila Živého Tela ide s vami a prejaví sa
v každej časti gnostickej ríše. Takýmto spôsobom, a nemôže tomu ani inak byť,
Gnóza vo veľmi krátkom čase zozbiera úrodu. J. van Rijckenborgh
V Texase počas žatvy donesú žatevným robotníkom obed. © Gordon Coster, 1979
Obrazy sveta
23
Umění jako průzkum
Jazykem umělců je umění: „Výtvarné umění je můj život. To je
to, co dělám, jak věci vidím a co
vstřebávám. Nejkrásnější je, když
je někdo hluboce zasažen mým
uměním, takže může dojít k bezeslovné komunikaci.“
Nezasvítilo­li nám slunce do očí,
jak by nás vůbec mohlo podnítit;
nespočívá­li v nás vlastní síla Boha,
jak by nás mohly potěšit božské věci.
Goethe
U
mění je považováno za dech­
beroucí, oduševnělé. Existuje
umění bez oduševnění? Mohou bez
toho umělci žít?
Vzhledem k tomu, že všechna stvo­
ření pochází z Jednoho, ze zdroje vše­
ho života, který je světlem a životem,
a tedy je dechem všeho, mohli bychom
předpokládat, že také všechna výtvar­
ná umění jsou oduševnělá. Nicméně
některé umění nás hluboce zasahuje,
zatímco jiné ne. Často vyhledáváme
umění, které nás oslovuje, se kterým
se můžeme vnitřně ztotožnit.
24
Pentagram 5/201 5
Umění jako průzkum
25
Marcel Proust ve svém slavném
románu Hledání ztraceného času
poukazuje na šokující zkušenost při
pohledu na umělecké dílo. Marcel
Proust založil tuto episodu na osobní zkušenosti z jeho návštěvy holandské výstavy (1 921 ). Protože byl velmi
oslaben astmatem, stal se mu incident
téměř osudným. Obraz od Vermeera
Pohled na Delfy ho zasáhl v jeho nejhlubší bytosti.
O tomto zásahu se můžeme dočíst v Zajatci, kapitole 5 Ztraceného
času:
„Bergotte, spisovatel, si během
výstavy přečetl komentáře umělecké
kritiky, že ve Vermeerově malbě Po­
hled na Delfy je malý kousek žluté
stěny (na který si dříve nemohl vzpomenout) namalovaný tak dobře, že
by to člověk mohl vidět jako drahocenný exemplář čínského umění, krásy,
která postačovala sama o sobě. (M)“
Když Bergotte vstoupil na výstavu, cítil závrať. (M) Nakonec se ocitl
před Vermeerem, kterého si pamatoval jako výraznějšího, odlišnějšího od
čehokoli, co znal, ale ve kterém si díky
Proč tomu tak je? Co vnitřně vlast­
níme, hledáme a přitahujeme svým
zrakem. To je způsob, kterým přistu­
pujeme ke světu a také k výtvarnému
umění: hlavně svým smyslovým vní­
máním. Hledáme podstatu, obsah a for­
mu vyjádřenou umělcem. Rozpozná­
váme zdroj jejich inspirace, jejich
vnitřní ideu, která je utvářena v liniích
a strukturách; malby se nás dotýkají,
ožívají a živí nás. Umění se může
dotýkat srdce. Konkrétní umělecké
26
Pentagram 5/201 5
článkům kritiky poprvé všiml nějakých
malých figur v modrém a že písek byl
růžový a konečně vzácného významu
malého kousku žluté stěny.
Jeho závrať vzrostla; upíral zrak
na tento neuvěřitelný kousek zdi, jako
dítě na žlutého motýla, kterého chce
chytit. ,Takto jsem to měl napsat,ʻ
řekl. ,Moje poslední knihy jsou příliš
suché; měl jsem je dokončit s pár vrstvami barvy, učinit můj jazyk skvostný
sám o sobě, stejně jako ten malý kousek žluté zdi.ʻ (M) Opakoval si pro
sebe: ,Malý kousek žluté zdi se šikmou střechou, malý kousek žluté zdi.ʻ
Mezitím padl do kruhové pohovky,
načež náhle přestal myslet na to, že
je jeho život v ohrožení a, když se
vrátil ke svému přirozenému optimismu, řekl si: ,To nic není, jen špatné
trávení těch brambor, které nebyly
dovařené.ʻ Nový záchvat ho srazil
dolů, svalil se z pohovky na podlahu,
kde mu přispěchali na pomoc návštěvníci a účastníci výstavy. Byl mrtvý.“
Z Hledání ztraceného času od Marcela Prousta, kapitola 5, Zajatec
dílo může rezonovat v našem srdci.
Může nás udeřit jako blesk a přivést
nás k okamžitému pozastavení.
V tuto chvíli mizí naše vnitřní
omezení. Zažití krásy se nás dotýká
v našem srdci a v naší duši. Začínáme
po ní toužit stále více. V hloubi nás
vyrůstá touha po našem pravém do­
mově. Tato hluboká pravzpomínka
v nás může být uvolněna. Touha po
jiném, vyšším životě se rozvíjí a ote­
vírá se příležitost k nové perspektivě.
Ano, umění, které nás může vést do našeho vnitřního světa, je skutečně královské.
Možná, že to je ten důvod našeho
zájmu o umění, proč navštěvujeme
výstavu za výstavou. Neustále hle­
dáme to, co je ztraceno.
Pomáhá nám umění v hledání na­
vzdory skutečnosti, že často nenachá­
zíme to, co hledáme? A … je jasné,
co hledáme? Život, který zřejmě ne­
existuje, ale přesto jej musíme někde
najít, věci, které nemohou být nikdy
známé?
Podle Mikhaila Naimy je „umění
malého významu, pokud se nevyvi­
ne do síly, která může osvobodit lidi
z pout jejich omezení a vést je do Ne­
konečna“.
Umělec používá svou nejvyšší in­
spiraci, kterou může nalézt v tomto
světě, aby učinil viditelným něco, co
předtím viditelné nebylo.
Pravý umělec nás zde předchází.
Opravdové umělecké dílo je vždy
zrozeno ze zkušeností s Nekonečnem.
Nekonečná krása, forma a představi­
vost; s těmito kvalitami je umělec scho­
pen navázat spojení s jinou realitou.
Úspěšné umělecké dílo nás může
s velkou intenzitou nechat zažít, že
my, lidské bytosti, jsme ve skuteč­
nosti dvojnásobnými bytostmi.
Ano, jsme smrtelní.
Přesto jsme také schopni zažít
něco, co sahá mnohem dál.
Jsme součástí světa přírody, to
nemůže být jinak, ale jsme také
spojeni s vnitřním světem, který je
věčný.
Ve svém srdci jsme spojeni se
„siločarovou strukturou“ našeho
mikrokosmu, miniaturním světem,
s vyzařujícím jasným plamenem
našeho atomu jiskry Ducha v jeho
středu.
Ano, umění, které nás může vést
do našeho vnitřního světa, je skutečně
královské; umění jako vývoj a projev
toho – v dynamické nádheře –, co Bůh
zamýšlel pro lidskou bytost, předur­
čenou pro tuto slavnou událost bož­
skými silami a hodnotami, které po­
cházejí z věčnosti.
„Ten, kdo vlastní umění a vědu,
vlastní také náboženství.“
Goethe

Umění jako průzkum
27
Vzdělání
srdcem, hlavou a rukami
50 LET OD ZALOŽENÍ ŠKOL KŘÍŽE S RŮŽÍ
28
Pentagram 5/201 5
Před padesáti lety byly založeny první školy Kříže s Růží. V těchto
školách se děti učí vedle jazyka a matematiky o svém místě ve světě.
Výukové prostředí, kde mohou zjistit, že myšlení není možné bez cítění a jednání, škola, která je učí, co znamená být člověkem.
D
ěti mohou vyrůstat a vzkvétat
v prostředí, které nabízí kromě
bezpečí a jistoty také prostor a svobo­
du. Prostor, naučit se myslet srdcem,
a svobodu, hraním umožnit vznik svě­
tů plných fantazie. Za těchto podmí­
nek může být dítě samo sebou, oso­
bou, která zjistí, kým doopravdy je.
Každému dítěti je dáno učit se hravě;
živeno láskou, pozorností a péčí: to je
to, co si pro dítě přeje každý. Tento
ideál si představoval Jan van Rijcken­
borgh při založení základní školy.
Před padesáti lety se tento sen stal
skutečností: v roce 1964 první škola
Lectoria Rosicrucianum otevřela své
dveře.
Tato léta byla plná tvrdé práce,
bylo vytvořeno mnoho plánů, mnoho
návrhů bylo zamítnuto; obec nespolu­
pracovala, rodiče pochybovali. Nic­
méně silná vůle a odvaha zůstaly,
stejně jako pevné přesvědčení, že
škola je potřebná: „aby ustala ilu­
ze, která prostoupila naši vzdělanou
mládež,“ jak to v roce 1961 vyjádři­
li J. van Rijckenborgh a Bram Hame­
link.
„Nesmíme zapomínat, že naše ško­
ly poskytují základ pro budoucnost.
Mladí lidé, kteří vystudovali školy
Kříže s Růží, jsou kromě znalosti
řádné aritmetiky, psaní, atd. také
dobře vybaveni, pokud jde o zod­
povězení existenciálních otázek,
zejména pokud se osoba, která kla­
de otázku, výrazně neliší věkem.
Důraz je také kladen na vzdělávání
doma (…) Nesmíme ale ponechat
výchovu jednoduše jít svou cestou
s myšlenkou, že Gnose to udělá za
nás. Vyžaduje to naše společné úsilí.“
O rok později, 12. ledna 1962, je Na­
dace škol Kříže s Růží právně potvr­
zena. Dvě školy začaly o dva roky
později: jedna v Haarlemu a jedna
v Hilversumu. Škola v Haarlemu
musela o čtyři roky později z finanč­
ních důvodů zavřít své dveře; počet
studentů nebyl dostačující. Škola
v centrálně umístěném Hilversumu
mohla i nadále existovat a v roce 1970
dostala jméno Jan van Rijckenborgh,
jelikož se „prokázala být hodna toho­
to jména.“ Během ceremonie pojme­
nování rada vyjádřila svou vděčnost:
„Jan van Rijckenborgh nikdy neopustil
svou práci ani své poslání; nezastavil
ho žádný odpor. Takto to muselo jít
s touto školou, se školou, o které snil.“
Vzdělání srdcem, hlavou a rukami
29
Píseň o květu času
Zde roste květ času,
u kašny,
a vypravuje lidem
slunce.
Slunce, měsíc a hvězdy,
zlatý oblouk,
jeho listy rostou
směrem zdola nahoru.
Jeho květ se otevírá
a dává čas.
Hodiny vypadají jako
věčnost.
Děvčátko Momo
a ukradený čas
CENNĚJŠÍ VĚCI NEŽ JÁ Školákům
té doby bylo vysvětleno následující:
„Pohleďte, toto je účel školy Jana
van Rijckenborgha, učí vás nezamě­
řovat se celou svou bytostí na já a čím
se já stane, a vysvětluje, že jsou mno­
hem cennější věci než já; že nemusíme
soustředit vše výhradně na život v tom­
to světě a že musíme sbírat jen mini­
mum nadbytečných věcí. Stavíme zeď,
protože tomu v tomto světě nemůže­
me zcela uniknout. Ale je to stěna plná
děr, zeď, skrze kterou může dovnitř
svítit Světlo.
Tedy to, co děláme v této škole,
kromě přípravy, abychom našli své
správné místo ve společnosti, je při­
pravit se na náš skutečný cíl, na naše
povolání od Boha. Tomuto cíli chce­
me zasvětit svá srdce, hlavy a ruce.“
30
Pentagram 5/201 5
Vzdělávání není zaměřeno na vy­
budování osobnosti, ale je snaha, aby
osobnost dorostla ke svému plnému
potenciálu ve službě duši. Nechte dítě
objevovat a rozvíjet to, co pokládá za
zajímavé, nechte dítě, aby bylo zvída­
vé, to jsou základní osnovy škol Jana
van Rijckenborgha.
Dítě není prázdná stránka. Kaž­
dá lidská bytost nese síly a možnosti
v sobě a v každé fázi jejího života jsou
odhaleny a rozvíjeny určité struktury
a kontury. Každá lidská bytost je jedi­
nečná. Cílem školy Jana van Rijcken­
borgha je vidět dítě jako celistvou
lidskou bytost a oslovovat ho tímto
způsobem. Tím, že nabízíte lekce,
a to nejen v pevných řádkách a vy­
mezených cvičeních, ale také v pro­
jektech s důsledností, můžete dát
„Koneckonců je důležité, aby se velmi časně v mladém životě vyvinuly
dva smyslové stavy: na jedné straně
čisté zaměření na myšlenkový život,
který by se měl v budoucnu odhalit
jako ,duše‘, jako ,duševní vědomí‘,
a na druhé straně projev a aktivace
atomu srdce, jiskry Ducha se všemi
jeho pozitivně zaměřenými důsledky.
Na tomto základě je v malém dítěti
osvobozen obrovský potenciál.“
Catharose de Petri
dítěti širší pohled na svět a perspek­
tivu. Bude moci vidět již v mladém
věku vzájemné vztahy a nebude ome­
zeno. Vzhledem k tomu, že svět nemá
žádnou metodu lineárního učení, tak
proč by měl člověk vychovávat a vzdě­
lávat děti podle toho? Dítě zkoumá
koncentricky: jeho zájem je zaměřen
na všechny strany najednou; chce vě­
dět, je pilné a zvídavé.
PÍSEŇ DUŠE Každá lidská bytost
se učí již od útlého věku získáváním
zkušeností; dítě roste a ve svém hle­
dání se snaží získat odpovědi na otáz­
ky typu:
Kdo jsem? Odkud jsem přišel?
Kam půjdu?
Dítě skrz své dospívání zjišťuje,
že za tímto hledáním je život, život
plný záhad a řešení, život štěstí a zkla­
mání. Ale není to jen z nepříjemných
zkušeností, ze kterých se učíte, z ne­
zdarů, na které narazíte. Ne, je to také
z krásných zkušeností, z radosti, kte­
rou můžete pociťovat navzájem, ze
které můžete čerpat po celý svůj život.
To je důvod, proč každý den ve
škole začíná zahájením; děti dostáva­
jí příležitost mluvit o tom, co proží­
vají; zpívají spolu chrámovou píseň
pro mladé a poslouchají pěkný příběh.
Učí se pozorně naslouchat, rozpozná­
vat slova, je důležité být schopný
umístit je na správné místo, mluvit,
číst a psát, protože jazyk je magický
tvůrčí nástroj, protože jazyk může být
písní duše. Vyprávěné příběhy jsou
v souladu s fází života skupiny dětí
a s životní filozofií, kterou škola pro­
paguje.
Jako příklad můžeme vzít knihy
Michaela Endeho, Dopis pro krále
Tonke Dragtové, knihy Astrid Lind­
grenové nebo příběh Tajná zahrada
Frances Burnettové a samozřejmě
také mnoho jiných současných pří­
běhů. Tento společný start, znovu
Vzdělání srdcem, hlavou a rukami
31
a znovu každý den, zajišťuje harmo­
nii, ve které mohou děti pracovat, učit
se a získávat zkušenosti.
V raném věku děti už vědí, co je
život a co může být. Vidí to potvrze­
no během čtyř chrámových služeb,
které se konají každoročně a které
jsou navštěvovány všemi dětmi a je­
jich rodiči, také dětmi rodičů, které
nejsou spojeny s Lectoriem Rosicru­
cianum. Tyto školy jsou přístupné pro
každé dítě a nemusejí být mladými
členy, tak jako jejich rodiče nemusejí
být členy nebo žáky školy Kříže s Růží.
Jedinou podmínkou (již od samé­
ho začátku myšlenky těchto škol) je
to, že se dítě cítí jako doma a že jeho
rodiče souhlasí s filozofií školy. A exis­
tuje mnoho dětí, které se cítí dobře
v atmosféře těchto škol. Ve skuteč­
nosti by se tak měli cítit všechny děti,
protože atmosféra zcela odpovídá
spontánním reakcím duše dítěte. V tom
není žádný rozdíl. Nebo jak to bylo
řečeno v roce 1963: „Mladý člověk,
který jednoho dne opustí naše školy,
jistě nevkročí do společnosti jako ci­
zinec, postaráme se o to. Neztratí se
v boji o existenci, když pochopí naše
učení. Naopak, na první místo dá boj
v sobě, za účelem dosažení životní
reformy. Neměly by to být školy pro
vybranou skupinu. Místo toho doufá­
me, že se najdou mnozí, kteří rozpo­
znají naše záměry a budou posílat
svoje děti. Všichni jsou vítáni!“
32
Pentagram 5/201 5
NALADĚN NA ČAS A VĚČNOST
Vlajka mládeže Kříže s Růží vlaje
na školním dvoře od roku 1978.
V tomto roce byla škola zcela doto­
vaná, a tímto uznána vládou. Další
škola Jan van Rijckenborgha byla
založena o rok později v Heiloo.
Vlajka korunuje a ukazuje světu
poselství: otevřené srdce se svatou
růží uprostřed a zlatou hvězdu jako
klasický symbol vzkříšené duševní
bytosti. Poklad, který lze sdílet s mno­
hými, poněvadž lidské bytosti, které
jsou sladěny s časem a věčností mo­
hou lépe plnit svou funkci ve společ­
nosti, jsou tedy osvobozeni od sebe­
udržování, jací jsou od přírody.
A děti znají tuto vlajku jako vlaj­
ku Noverosy, konferenčního centra,
které volá každého hledajícího. Nizo­
zemské a zahraniční děti znají Nove­
rosu z mládežnických konferencí
Kříže s Růží; a všechny děti ze školy
Jana van Rijckenborgha znají Nove­
rosu jako jednu z nesporných událostí
roku: školní tábor v Noverose. Jednou
z dalších událostí je divadelní hra na
konci školního roku s celou školou.
V této podívané hrají všechny děti od
batolat až po dospívající děti s vlastno­
ručně vyrobenou výzdobou a krásným
oblečením, ušitým jejich rodiči.
Hra, která je vždy vzrušující, krás­
ná, vtipná a dojemná a končí závěreč­
nou písní, která jiskří nadějí, láskou
a pospolitostí. Hudba, divadlo a ruční
práce hrají důležitou roli v navrhova­
né metodě vzdělávání. Existují specia­
lizovaní učitelé, kteří umožňují dětem
dělat úžasné věci. Není to řemeslo
podle úzkého vzoru a daného modelu,
ale doopravdy svobodné vyjádření,
které často vede k pravému umělec­
kému dílu.
VZÁJEMNÁ ODPOVĚDNOST Lidské
bytosti jsou tvořeny z významné části
ze svých zkušeností, podle své život­
ní situace a svých učitelů. Děti se učí
od sebe navzájem. To je důvod, proč
jsou třídy kombinované; mladší děti
vidí, co dělají starší, a starší děti po­
máhají těm mladším.
Učí se převzít zodpovědnost jeden
za druhého. Zjistí, co to znamená mi­
lovat všechny lidi, jak je těžké být
bez boje a jak přirozený je egocent­
rismus. Tímto způsobem se dítě může
naučit alternativním hodnotám. Je
zřejmé, že rodiče, prarodiče, bratři,
sestry, spolužáci a zajisté učitelé ze
školy mají velký vliv na tento vývoj.
Učitelé ze školy Jana van Rijckenbor­
gha se snaží dát dobrý příklad života.
Ne protože oni vědí lépe nebo proto­
že jsou spojeni s Lectoriem Rosicru­
cianum, samozřejmě, že ne; ale proto,
že se vždy snaží jednat inteligentně.
Učitelé nebo mistři rozhodně jsou
a zůstávají lidskými bytostmi, které
se učí svou cestu životem se vzestupy
a pády a stejně jako rodiče jsou lidmi,
kteří dělají chyby. V současné době to
děti vidí velmi rychle. Ale děti mohou
také zakusit, že tomu tak je, pokud
vytvořené pole zůstává čisté a dává
jim pocit bezpečí. Ve skutečnosti ne­
bylo vždy snadné ho vytvořit. Každý
může rozpoznat, a to zejména v těch­
to hektických dnech, že není vždy
snadné najít klid a udržovat čistotu.
Nicméně zde existuje toto nepře­
tržité „usilování“ tím, že má skuteč­
ný zájem o každé dítě, že touží dát
příklad jako logické pokračování vý­
chovy v rodině. Tyto školy nebylo
snadné založit; není vždy snadné je
udržet a politické klima není vždy
příznivé. Stále zůstává záměr, od­
vaha a pevné přesvědčení, přestože
zákon a legislativa určují stále více
podmínky, které má výchova splňo­
vat, a požadovaná odborná způsobi­
lost komplikuje běh malé školy. To
je důvod, proč nemohly být plány
rodičů a učitelů v jiných zemích
uskutečněny. Je zde mnoho překá­
žek a úskalí, od požadovaného mi­
nimálního počtu žáků po dostupný
učitelský personál, vhodné umístění,
zákon a legislativu. Bylo to a stále je
obtížné, také v Nizozemí; např. škola
Jana van Rijckenborgha v Duivenu
musela po deseti letech zavřít. Ško­
ly Jana van Rijckenborgha zastupují
malé měřítko, individuální výuku, ale
musí mít minimální počet žáků, aby
se byly schopné udržet a přežít. To je
Vzdělání srdcem, hlavou a rukami
33
Je možné sdílet svobodu?
Loni byl ve skupině 4 (kolem 8 let)
chlapec, který dělal prezentaci o veverkách. V kapitole „život veverek“ se
pojednávalo o tématech „život ve vězení“ a „život na svobodě“. Na konci
prezentace jeden bdící spolužák chlapce položil celé třídě otázku: „Žijeme
skutečně na svobodě?“ Všichni prudce přikyvovali. „Ano, samozřejmě žijeme! Nesedíme v klecích!“ Přesto se
tazatel nepřestával rozhlížet vyzývavým způsobem a učitelka cítila, že
ještě neskončil. „Co myslíš ty sám?“
zeptala se ho. „Žiješ na svobodě?“
„Ne! Ve škole jistě ne!“ odpověděl
přímočaře. To ji jako učitelku přimělo
k zamyšlení – a poznámka ji zaneprazdňovala dlouho poté. O půl roku
později stála před skupinou 7 a 8 (kolem 11 a 1 2 let). Učební osnovy zahrnovaly projekt o světových válkách.
Správný okamžik, myslela si, opět
s těmito dětmi prozkoumat pojem
„svoboda“. A museli byste vidět, jak
vážně to tyto děti vzali!
Týden nato pokračujeme. S odpověďmi od dětí na začátku přicházejí
s dětmi o svobodě filozofovat v malých skupinkách čtyři rodiče. Každé
dítě v malé skupince cítí, že může mluvit naprosto volně a nastávají živé rozhovory. A kdyby nebyly tak protichůdné,
daly by se nazvat „fascinujícími“.
Co znamená svoboda pro tebe?
Být sám sebou bez toho, abych byl
vyrušován.
Být schopen dělat, co chci.
Jít s větrem.
Kdy se cítíš svobodně?
Když skončila škola.
Když kreslím nebo čtu nebo běžím po
pláni.
Ve vodě.
Když zpívám nebo tančím nebo jsem
se zvířaty.
Když je člověk mrtvý.
Když jsem na fotbalovém hřišti.
V přírodě.
Když jsem sám sebou.
Možná když se vznáším ve vesmíru.
Ale na druhou stranu jsem uvězněn
ve skafandru!
Slavná popová hvězda není nikdy
svobodná. Vždy má tělesnou stráž.
Když je dovoleno dělat vše svým
vlastním způsobem.
Můžeš dát příklad nedostatku svobody?
Být uzavřen sám v sobě.
Domácí zvíře.
Když nezjistíte, že jste svobodný.
Číňané, kteří musí vyrábět iPady.
Když jste uvázli na penězích a věcech.
„Volný jako pták“J Je pták skutečně volný?
Ano, může létat všude.
Ne, protože někde musí přistát, když
je unavený.
34
Pentagram 5/201 5
Co znamená „Svoboda, rovnost, bratrství“?
Že jste svobodní, že máte stejnou cenu
jako kdokoli jiný a že jste s každým druhým bratři a sestry.
Víš, kdo je volnomyšlenkář?
Někdo, kdo nikdy nestresuje.
Kdo nemá žádné pevné myšlenky.
Nemůžete uvěznit myšlenky, jsou svobodné.
Máš svou vlastní svobodnou vůli?
Každý, kromě jednoho, dává kladnou
odpověď.
Co je vlastně na pátku volného?
(Doslovný překlad německého slova
Freitag – pátek – je volný den, pozn.
překl.)
Nic! Tento den se pravděpodobně
jmenuje po nějaké slavné osobnosti.
Jsou krávy, které jsou volné na louce, po dlouhé zimě ve stáji, skutečně
volné?
Ne, protože kolem louky jsou ploty, že
ano?
Ne, protože později budou zase zavřeny.
Ne, protože nežijí v divočině.
Ne, ale ony to tak cítí!
Jejich svoboda je uvnitř.
Můžeš sdílet svobodu?
Ne, není to věc, kterou můžeš uchopit
a sdílet.
Svoboda je ohromná a patří každému.
Co může dělat člověk, který se cítí
svobodně?
Někdo, kdo se cítí skutečně svobodně,
může pomáhat skupině.
Protože pak si každý všímá své vlastní
svobody.
35
požadavek vlády a počet učitelů je
v úzkém vztahu. Školy se nechtějí stát
soukromými, mají na paměti ideje při
vytvoření, jak můžeme číst v zápisu
ze zvláštního školního setkání v roce
1961: „Více než dříve je důležité ne­
izolovat naše děti od světa a současně
je držet dál od úpadku tohoto světa.
Uvědomujete­li si hluboce, jak důle­
žitá je škola v životě dítěte (…), pak
jistě pochopíte tento historický oka­
mžik a budete nadmíru rozechvěni po­
zorovat, že se plány stávají skutečností,
a berete v úvahu zákony naší země.“
36
Pentagram 5/201 5
Tyto ideály se v posledních padesá­
ti letech nezměnily. Školy jsou člán­
kem ve výchově mládeže. Výchova
se pokouší nalézt rovnováhu mezi
srdcem, hlavou a rukami. Školy se
pokoušejí vychovat děti v prostředí,
ve kterém je rovnováha mezi myšle­
ním, cítěním a jednáním, ve kterém
jsou tyto tři nerozlučně spojeny na
bázi lásky a jednoty. Rodiče vidí,
jak dítě zažívá tuto jednotu, když
vstupuje do školy. Nebo jak řekla
jedna matka: „Naše srdce jsou zde
doma.“ 
A bylo Světlo!
Na jaře minulého roku se starší děti ze školy Jana van Rijckenborgha
v Hilversumu zúčastnily výukového projektu na téma: „A bylo Světlo!“
Tento projekt byl vyvinut knihovnou Bibliotheca Philosophica Hermetica ve spolupráci s groningenskou Akademií Minerva a Teosofickou
knihovnou.
V
úterý 15. dubna mohlo 21 žáků
7. a 8. skupiny školy Jana van
Rijckenborgha v Hilversumu nahléd­
nout do pokladnice knihovny Biblio­
theca Philosophica Hermetica. V rámci
výukového projektu „A bylo Světlo!“,
rozděleného na tři části, se děti mohly
seznámit s perlami knihovny.
První část se vztahovala k pro­
hlídce velmi pestré aktuální výstavy
„Krása jako vyjádření kosmu“. Zde
se mohly děti dozvědět, že každý
člověk je světelnou bytostí se svými
vlastními barvami, které nejsou stálé,
nýbrž se neustále proměňují. Poté
se výklad přesunul k barvám duhy
a k tomu, jak vznikají.
Druhá část se konala v čítárně,
kde umělkyně Evelien Nijeboer ne­
chala děti na základě hranolu poznat,
že to, co vidíme, závisí na úhlu po­
hledu, ze kterého věci pozorujeme,
a že nic není takové, jaké se zdá být.
Třetí část se konala v pulzujícím
srdci knihovny: v patře se starými
knihami. Zde bylo ústředním bodem
hledání pokladu, odkrytí mistrov­
ských děl moudrosti.
Moudrost vyžaduje fantazii a před­
stavivost, neboť je skrytá v rozmani­
tých formách. Každá forma je jedineč­
ná a je spojena se svým stvořitelem.
Moudrost se skrývá v knize, tak malé,
že se dá sotva držet, nebo ve formátu
tak velkém, že knihu skoro není mož­
né uzvednout. Knihy opatřené nád­
hernými ilustracemi, jedinečnými
kaligrafiemi a ručně psanými detaily,
až po svázané, tištěné exempláře nebo
tuší psané deníky – každý z nich se vy­
značuje svým zcela zvláštním charak­
terem.
Moudrost není závislá na čase.
Naši praotcové o ní psali a vysvět­
lovali ji svým vlastním způsobem,
všude ve světě, v Tibetu, v Indii,
v Egyptě, v Izraeli a v evropských
zemích, jako je ta naše. Moudrosti
A bylo Světlo!
37
A ELOHIM ŘEKLI: BUDIŽ SVĚTLO! A BYLO SVĚTLO!
Fotokoláž z návštěvy Bibliotheca Philosophica Hermetica od několika žáků ze školy Jana
van Rijckenborgha v Hilversumu
neubývá, sama se obnovuje a v látce
je vždy nově vyjádřena. Přežívá čas.
V tomto výukovém projektu „A bylo
Světlo!“ byly barvy, světlo a temnota
centrálními pojmy. Všechno, co vi­
díme, má barvu. Zářivé barvy jako
ty, které má duha, vznikají ve světle
atmosféry nad námi. Také hmatatelné
věci jako květiny, plody, kusy obleče­
ní mají barvu.
38
Pentagram 5/201 5
Barva může být jak vlastností svět­
la, tak matérie, vytváří most mezi tě­
lesnou a nebeskou sférou – mezi svě­
tem Ducha a světem látky. Nebo jak
to bylo řečeno Goethem: Barva vzniká
vzájemným působením mezi světlem
a temnotou.
V univerzálním učení jsou barvy
duhy spojovány s vyzařováním vě­
domí: sedm záření, která jsou spoje­
na se sedmi metafyzickými principy,
Sedm čaker v barvách duhy. Vedle toho
Ouroboros, kosmický had, který se zakusuje do svého vlastního ocasu a k němuž
může být přirovnáno otáčející se kolo
života.
které mají vliv na vývoj duše. V na­
šem těle se znovu setkáváme s těmito
sedmi zářeními jako se sedmi vstup­
ními branami světla, s čakrami. Ba­
revný kruh můžeme přitom vidět jako
symbol, kterým můžeme znázornit
koloběh duše, koloběh duše člověka
nebo mikrokosmu a koloběh světové
duše, makrokosmu. Ve Védách, velkém
eposu, ve kterém jsou zaznamenány
nejstarší hinduistické spisy, je tento
koloběh duše vyobrazen jako kolo
života, Bhavačakra.
Barvy můžeme nejenom vidět, může­
me je také cítit. Každá barva má takří­
kajíc svoji vlastní energii, která se nás
dotýká, když vnímáme barvy, zažívá­
me pak frekvenci, resp. vibrační pole
této barvy. V různých spirituálních tex­
tech je člověk pokládán za světelnou
bytost. Kromě našeho psychického,
Z díla Man Visible and Invisible (Člověk
viditelný a neviditelný), vypracovaného
teosofem Charlesem W. Leadbeaterem,
první vydání 1 903
viditelného těla vlastníme také světelné
tělo, které je subtilní a očím neviditel­
né. Náš pocitový život se sám proje­
vuje v barvě a formě, které se stávají
viditelnými v auře člověka. Aura je
bioenergetické pole velmi jemného
záření. Ve spojení s astrálním tělem
tvoří zvláštní jemnohmotné tělo. To
může být pozorováno člověkem s nad­
smyslovými schopnostmi nebo také
těmi, kteří zjemnili své smyslové or­
gány skrze patřičná spirituální cvičení.
Už v hinduistických a buddhistic­
kých spisech je řeč o aurické bytosti
a později se to dostalo také do Evro­
py, do západních duchovních proudů
jako například do Teosofické společ­
nosti nebo do anthroposofického hnu­
tí, kde má své zvláštní místo.
Výukový projekt „A bylo Světlo!“ byl
umožněn Nadací Iona. 
A bylo Světlo!
39
Dětské oči
Co by se z dítěte stalo bez výchovy a podmiňování?
Potřebuje lidská bytost, potřebuje dítě pomoci k bytí?
Může se cvičit existence, a co by se vlastně mělo cvičit?
Nemohli bychom jednoduše věřit životu a potenciálu dítěte?
Nebo by to bylo nezodpovědné?
P
ro malé dítě je všechno přiroze­
né. Neměří si věci a neinterpre­
tuje si věci. Nemá názor. Je spontánní.
Dítě nic nevylučuje. Vše je povoleno.
Nemyslí tedy dítě? Jak to vypadá oči­
ma dítěte? Jak to vypadá očima do­
spělého?
Dítě je nenáročné, přirozené a není
dosud pevně vázáno časem a prosto­
rem. Dětské oči zatím nejsou zahale­
ny všemi druhy myšlenkových obrazů.
Kromě čistého mikrokosmického
já stále vyzařujícího skrze oči dítěte
je zde k povšimnutí také něco ze zku­
šeností minulých životů. Oči také
ukazují trochu nebo hodně charakte­
ristik rodičů, stejně jako náznaky fy­
zického zdraví. Všechny tyto faktory
na nás vyzařují skrze dětské oči a od­
lišná světla mohou být pro dítě matou­
cí, ale i pro jeho prostředí.
Velmi malé dítě je zcela zabaleno
stavem svého vlastního bytí a na okol­
ní svět se dívá velmi nevědomě. Dítě
je intuitivně spojeno s poznáním zje­
vení, ale jelikož si toho není vědomé,
poznání se nemůže projevit. Podobně
40
Pentagram 5/201 5
není ještě přítomné podmiňování ega
ani karmické břemeno.
To je důvod, proč jsme přitahová­
ni přirozeností, vnitřním klidem a zá­
hadnou zvědavostí v dětských očích.
Připomíná nám to něco hluboko v nás.
Nicméně časem se „Boží kniha“ zaví­
rá i pro dětské oči a paměť a intuitiv­
ní znalost se pomalu vytrácejí. Přes­
to mikrokosmické já nikdy nezmizí,
i přesto, že je teď skryto. V lidech je
vždy přítomné a zkušenosti na něj stá­
le více upozorňují.
CO SE DĚJE S DĚTSKOU OTEVŘENOSTÍ? Dítě nám ukazuje jedineč­
nou radost ze života, která se odlišu­
je od žízně po životě, která se stává
zjevnou v pozdějších letech. Ze za­
čátku nejsou pro dítě čas a prostor
důležité. Není ještě zaměřeno na
svou budoucnost. Žije ve vnitřní
rovnováze.
Nemluvně je obklopeno láskou
a láskyplnou péčí, a je mu dávána
veškerá pozornost, kterou potřebuje.
Dítěti se pomalu vyvíjejí jeho emoce
VÝCHOVA A PODMIŇOVÁNÍ – ANO NEBO NE?
Kayaking eyeballs (Kajakující oční bulvy). © Carolyn Dube www.acolorfuljourney.com
Dětské oči
41
Člověk se projevuje jako dospělý tehdy, když zanechá toho neustálého úžasu nad neznámým hlubším smyslem a naučí se to „rozumné“
myšlení.
a začíná se identifikovat se svým
vlastním tělem. S pomocí rodičů zís­
kává toto sebeobjevování a rostoucí
tělesné vědomí.
Přesto se tímto procesem vstupo­
vání do života něco ztrácí. Dítě opa­
kovaně slyší, že je tělem se jménem.
Ale není to tak trochu nedostačující
a neúplné? Není jen věcí, že?
Dítě pozoruje objekty a pohyby,
ale co nebo kdo se vlastně dívá skrze
jejich těla do světa? Musíte se stát
někým. Ale kdo nebo co jste teď? Je
to dětská bezbrannost, která se nás
tak hluboce dotýká, i když jsme zcela
ukryti ve skořápce své osobnosti. Ale
nejsme zranitelnější, právě když jsme
někdo s charakteristickou osobností,
protože se pak musíme chránit?
Dítě se neinkarnuje bezdůvodně.
Dítě je teď a tady, v času a prostoru,
aby učinilo nezbytné zkušenosti pro
svůj mikrokosmos, jako my všichni.
Přesto jeho pohled někdy odbíhá
k tomu, co může být nalezeno za
očima. Dítě však nastoupilo cestu
zhmotnění; nyní musí být zařízen
nový dům těla. Pro zařízení tohoto
nového domu musí být vyvinuty
mnohé schopnosti – pro život, který
nejprve ubíhal jakoby ze sebe samého.
42
Pentagram 5/201 5
Člověk tedy musí žít život, který byl
kdysi jednoduše jakoby dynamickým
aspektem vědomí. Náhle je třeba se
učit, jak žít, dítě dostává výuku, vzdě­
lání, trénink.
Vědomé vnímání, které vše regis­
truje skrz nástroje smyslů, a rozumo­
vý aparát jsou podřízeny přísnému
tréninku. Tím se dítě začleňuje do
myšlení dospělých.
Kruhy myšlenek a pocitů jsou
stále těsnější. Tak se zvolna vyvíjí
obraz sebe sama. Paměť malého dí­
těte do věku 3 až 4 let není tolik za­
měřena na řeč, ale na smysly. Když
se směruje na komplikované myšlen­
kové obrazy, mění se paměť. Většina
lidí si může vzpomenout jen na vel­
mi málo událostí, které se staly před
sedmým rokem života. Reorganizací
paměti se mění obraz o sobě. Nyní je
od okolního světa více odděleno. Dítě
se teď učí o tuto ideu vlastního já pe­
čovat. K tomu je třeba vynaložit ener­
gii. Začíná se cítit vinno, když se této
realitě vyhýbá a když se zaobírá „ti­
chým já“. Musí si svou existenci za­
sloužit. „Jsi tím, co myslíš,“ říká vy­
chovatel. S tímto obrazem sebe sama
se stává někým, kdo se odevzdává
svým myšlenkám, a tím názorům
a strachům. Tímto způsobem se stává
zamezování strachu a bolesti a hle­
dání radosti a štěstí zvyklostí.
Řeč osobnosti je trénována. Být
osobností je těžké a složité. Přesto je
nutné důvěřovat pozitivnímu vývoji.
Dítě zpočátku ještě nemyslí v pojmech
osobnosti a její řeči. Člověk se projevu­
je jako dospělý tehdy, když zanechá
toho neustálého úžasu nad neznámým
hlubším smyslem a naučí se to „ro­
zumné“ myšlení. Přesto se v očích
dítěte čas od času zableskne něco ji­
ného. Je to touha po domově? Být
dítětem a projití fází růstu vyžaduje
mnoho energie, ale ta je k dispozici.
Později – v pubertě – když je mladý
člověk konfrontován se svojí karmou,
vyvíjí se intenzivní proces, kterým
může energie zcela zeslábnout.
CO VIDÍ OČI DÍTĚTE Bere výchova
dítěte ohled na myšlenky, které jsou
ještě neúplné? Musí být věrným obra­
zem vychovatele? Samozřejmě, že
je o dítě láskyplně postaráno, než je
samostatné.
Co znamená samostatné?
Existuje rozdíl mezi starostmi
rodičů o budoucnost dítěte a dusící
přehnanou starostlivostí, která brzdí
přirozený vývoj. Kdy pozornost pro
láskyplnou péči znamená pokrm v ro­
dinném kosmu, kdy podvýživu a kdy
přesycení? Existuje nanejvýš subtilní
a poučná hranice, kterou každý vy­
chovatel musí mít stále znovu před
očima. Přitom někdy nastává, že skrz
těsná rodinná pouta není jedinečná
bytost dítěte mnohdy správně doce­
něná. Ale v důvěře v rodině se ukrý­
vá inspirující energie. Tato důvěra
obsahuje hlubokou, bezpodmíneč­
nou jistotu, do které se může dítě
po matoucích zkušenostech odebrat.
Tady se může samo najít, než aby
bylo neustále korigováno. Tak může
vytvářet svůj život bez aktuálních
strachů a klamných představ.
Dítě zažívá závislost na svých ro­
dičích jinak, než si oni sami předsta­
vují. Měli bychom si uvědomit, že
mnoho dětí zažívá naše chování jako
dospělých jako nepřirozené, takže
hrozí, že něco velmi zásadního zmizí.
Nevědomé násilí a projekce dospě­
lých mohou dítětem prudce otřást. Je
to přímé napadení všeho, co je v by­
tosti dítěte „svaté“, a inkarnace se
stále více prohlubuje. Objetí bez lás­
ky je nucením. Tak se zvolna zavírají
předtím otevřené dveře do universa.
Ještě nevědomou rovnováhu a klid,
které se nacházejí v pozadí očí dítěte,
ono vždy nevidí zrcadlit se v očích
dospělých. Nemůže u nich vždy najít
podporu. Proto se nám dítě uzavírá.
Nebo je to tak, že nám chce jako do­
spělému pomoci zpět k přirozené
rovnováze? To vše se děje, aby chrá­
nilo sebe a ostatní. Tím na sebe dítě
bere nesmírný úkol – avšak k tomu
má často malou sílu.
Dětské oči
43
Rodičovství není jednosměrná ulice. Nemělo by se stát nevyhnutelným břemenem, ale může být společnou zkušeností a vzrušujícím
dobrodružstvím. Je to přirozená cesta; učení se jeden od druhého
uvolňuje energii.
Dítě se nejdříve musí vnořit do
matérie. Podmiňování já musí probí­
hat tak dlouho, dokud není nasbíráno
dostatek zkušeností. Teprve pak si
může pokládat základní životní otáz­
ky a dosáhnout přirozené rovnováhy.
ŠKOLA Jednou se jedno dítě zeptalo:
„Jakpak se mám učit, když mně stále
posíláte do školy?“ Mnoho učitelů
dělá to nejlepší, co může. Vlastně už
člověk jako dítě nějak ví všechny dů­
ležité věci, jenom si už nemůže vzpo­
menout – je to všechno zahalené. Také
je matoucí, když to ukryté vědění zje­
vuje zcela jiné věci, než nabízená
učební látka. Hrozí, že nepřirozená
fakta ve formě povrchní znalosti ten­
to pramen vědění zadusí. Dítě se pů­
vodnímu vědění odcizilo.
Mnoha testy – už u nejmenších –
se zkouší, jestli dítě něco pochopilo.
Omezený rámec testů tlačí dítě ještě
hlouběji do líně chápajícího vědomí.
Zneužité mozky – původně zrcadla
universa – se stávají pevným diskem
počítačů a hrozí jim krystalizace. Pa­
měť je nadměrně přetěžována a vlast­
ní zkušenost, schopnost rozlišování,
je zatlačena do pozadí. Hrozí, že to
podstatné zemře. Přesto však dítě
44
Pentagram 5/201 5
z donucení kopíruje „život dat“, ne­
boť je mu sugerováno, že přece musí
být schopné najít své místo ve spo­
lečnosti. „Zkušenost je pochopené
poznání,“ říká Immanuel Kant.
Mnoho dětí se snaží nezvyklým
chováním vytvořit prostor, aby si opět
vytvořily svoji rovnováhu. Dítě pro
hledání bezpečí využívá také analy­
tické myšlení. Již neví, že zdroj moud­
rosti, věčný a nepopiratelný, spočívá
v jeho vlastní vnitřní bytosti. Ale pro­
zatím dítě dospělo do namáhavého
místa, které nazýváme hmotou. Mla­
dý člověk se domnívá, že může mys­
let a chtít „někým“ být. Žije podle
výroku: „Myslím, tedy jsem.“ Ale
kdo jsem? Jsem myslící bytostí, která
tvoří myšlenkové obrazy jako základ
pro chápající život? Není bezcitné
myslet si, že se musí hlava a srdce,
orgány myšlení a cítění, vyrovnávat
s životem samy, zbaveny moudrosti?
SMĚRNICE PRO VÝCHOVU DĚTÍ
Když učíte dítě, může se stát, že se
kromě přirozené schopnosti lásky
vyvíjí pocit selhání. To vznáší otáz­
ku, jestli rodič může být zcela úspěš­
ný. Je výchova opravdu výchovou?
Je dospělý opravdu dospělý?
Květiny, pták, jaro.
Kopie basreliéfu
přisuzovaného
Augustinu Pajou
(1 730–1 809).
Navíc jsou vychovatelé vždy
odlišného věku než děti. Okolnos­
ti se mění také, stejně tak jako lidé
s neustále se měnícím charakterem.
Každá generace je narozena pod ji­
nou hvězdou, jiným vlivem. Je pod­
mínění jedné generace schopné pro
přicházející dobu správně vychová­
vat další generaci? Očekávají děti
a rodiče od sebe navzájem příliš
mnoho?
V tento okamžik je hodno zmí­
nit, že narození dítěte přináší rodi­
čům také zcela nový potenciál pro
vývoj a vnitřní růst. Když se dítě
a rodiče v bezpečí oboustranné dů­
věry navzájem „otevřou“, může se
odkrýt neznámý potenciál inspirace
a vnitřního růstu. Rodičovství není
jednosměrná ulice. Nemělo by se stát
nevyhnutelným břemenem, ale může
být společnou zkušeností a vzrušují­
cím dobrodružstvím. Je to přirozená
cesta; učení se jeden od druhého uvol­
ňuje energii.
ZEPTEJTE SE DÍTĚTE Dítě nemys­
lí nebo se nevyjadřuje jako dospělý.
Ačkoliv možnosti nové doby se v dí­
těti musejí ještě probouzet, může již
některé z nich projevovat. „Co bys
ráda?“ „Něco dobrého!“ Samozřejmě
chce mít dítě něco dobrého, protože
ještě nemůže dát své opravdové přání
do slov. Dítě touží po někom oprav­
dovém a autentickém; někom, kdo
rozpoznává možnosti dítěte s pozor­
nou otevřeností a podporuje jeho
vývoj; někom, kdo se těší a doufá
v rozvinutí jeho bytosti: „Ty mě za­
jímáš!“; někom, kdo stojí po vašem
boku, ne nad vámi, kdo nestojí v ces­
tě vašemu vývoji, s těmi všemi nena­
plnitelnými očekáváními.
Jsou­li naše očekávání nenaplně­
na, není fér promítat je na naše děti.
Dítě nepochybně vnímá, zdali skrze
vaši kůži proudí vnitřní mír a moud­
rost nebo ne. Skutečnost, že jsme tuto
vlastnost ztratili, neznamená, že ji
dítě nemá.
Dětské oči
45
V tomto světle vidíme různé aspek­
ty dítěte a vychovatele; viděno indivi­
duálně, jsou rozdílní. Nicméně naše
minulost by nám neměla být účtová­
na, stejně jako bychom se neměli
strachovat o budoucnost – dokud se
můžeme vzájemně setkávat v přítom­
nosti. Naše minulost a budoucnost
dítěte nejsou ve vzájemném dluhu.
Rodič nemůže být obviňován, když
dítě kráčí svou cestou. Co se ale může
stát, je že dítě přesáhne svůj vlastní
potenciál a potenciál rodiče.
Stojíme­li v nyní a ignorujeme dua­
litu a oddělenost mezi mnou a tebou,
můžeme potom vychovávat dítě beze
strachu. Potom spolu rodiče a děti ob­
jeví společný ukrytý poklad.
Kdo učí koho?
V obou, dítěti i rodiči, se probouzí
moudrost a pravda lásky. Tak může­
me přirozeným způsobem najít inspi­
raci a čerpat ze skrytého potenciálu
bez přehlížení života ve společnosti.
Tímto způsobem vytváříme pro cel­
kové vědomí lidstva jedinečnou pří­
ležitost. Být rodičem nebo dítětem je
pak pouze rolí, jako základní, věčný
princip, v obou jásající.
ZÁŘE DĚTSKÝCH OTÁZEK Světlo
v dětských očích svým vlastním způ­
sobem demaskuje naše dospělé myš­
lení a naši představu o tom, kým
jsme. Mistr jednou řekl: „Staňte se
dětmi!“ Proto zní znovu otázka: „Co
46
Pentagram 5/201 5
je v nás, co se poznává v očích dítě­
te?“ Malé děti zažíváme jako nevin­
né, protože ještě nemají racionální
vědomí.
Co je to „nevinný“? Znamená
to pouze „být volný od současných
zkušeností“? V každém dítěti může­
me vidět něco růst a uvědomovat si
sebe; něco, co nakonec znovu zahyne.
Ale to podstatné vnitřní jádro se ne­
změní ani nezahyne; zůstává sebou.
Existovalo dříve, než se vyvinulo ro­
zumové vědomí. Je to odraz, který
nacházíme v očích dítěte? Skrze svou
cestu školou zkušeností dostává lid­
ská bytost příležitost naučit se roz­
lišovat mezi mikrokosmickým já
a dialektickým tělem s jeho omeze­
ným vědomím založeným na zku­
šenostech. Ve škole zkušeností se
člověk učí klást otázky. Nicméně
jakmile je doma v mikrokosmickém
já, nejsou zde žádné další otázky,
pouze další vývoj.
DVĚ ZRCADLA Dítě sní, stejně jako
dospělý. Jaké je to probuzení, když
objevíme stejné otázky v našem srd­
ci a v očích dítěte! Nejsme schopni
znovu být ohromeni jako děti? Ty
takzvané dětské otázky s námi zů­
stávají po celý náš život jako něco
nezbytného. Formují zranitelné, přes­
to současně nezničitelné vnitřní bez­
pečí; jsou našimi bystrými průvodci
v hledání. Cítíme, že naše chápání
nás navzdory mnoha výhodám nako­
nec zavedlo dále od naší vnitřní pod­
staty. Ale najednou je tu něco jiného,
co zaujímá místo intelektu. Nemusí­
me jít dále; nemusíme se pokoušet
stát „někým“. My již jsme!
Tak jako malému dítěti, které
nám důvěřuje tím nejpřirozenějším
způsobem a nachází v této důvěře
vnitřní bezpečí, může také nám do­
spělým toto setkání vrátit naše vnitř­
ní bezpečí. Nicméně abych se s vámi
setkal, musím jít k místu pravdy,
k srdci našeho bytí a k zrcadlu dvou
očí, která nám mohou ukázat všech­
ny možnosti. 
Dětské oči
47
S
K
L
I
Z
E
Ň
Kdekoli se projevuje Gnose, tam je vyslovováno Slovo tvoření; vzniká základní
síla. To je důvod, proč je silové pole duchovní školy, ve kterém leží ukryt plán
na vytvoření velké sklizně a osvobozujícího díla, také Slovem, které zaznívá
jako stvořitelské „Fiat“. V silovém poli je potenciálně vše k dispozici;
ve Slovu spočívá princip života, který se musí zjevit z božské vůle a skrze ni.
Ve Slovu je obsaženo vše.
Texty obrazy světa: Jan van Rijckenborgh
Čerstvá sláma. © Chris Kaan
48
Pentagram 5/201 5
Literatura
Mezinárodní školy Zlatého Kříže s Růží
Lectorium Rosicrucianum
Díla vydaná v českém jazyce:
Bratrstvo Šambaly
*
Čínská Gnose
*
Duchovní odkaz Jana Amose Komenského
*
Elementární filosofie moderního Růžového Kříže
*
Gnose v aktuálním zjevení
*
Mystérium života a smrti
*
Prázdný prostor neexistuje
*
Přicházející nový člověk
*
Univerzální Gnose
Uvedené publikace si můžete objednat u svých knihkupců.
Distribuce Kosmas s.r.o.
www.kosmas.cz
V tichu této noci by chtěl Mirdad na vaši cestu k Bohu
roztrousit několik záblesků:
„Čím je koště pro dům, tím je sebezkoumání pro srdce.
Zameťte svá srdce dobře.
Dobře zametené srdce je nedobytnou pevností.
Jak žijete z lidí a věcí, tak oni žijí z vás. Buďte druhým
zdravou potravou, když nechcete být otráveni.
Když jste na pochybách ohledně následujícího kroku,
zůstaňte stát.
Co nemáte rádi, nemá rádo vás. Mějte to rádi a nechejte
to být, tak ze své stezky odstraníte překážku.“
Mikhail Naimy, Kniha Mirdad