druhá část - Scénický tanec

TÉMA
Pak nastává fáze experimentování, objevování, hraní si.
A nakonec je třeba získaný materiál zformovat.
Často si materiál a téma „vynutí“ svou formu.
Pro dětské interprety je dobré volit zpočátku
jednoduché formy, které nejčastěji vycházejí
z hudební předlohy. Přikláním se k tradičním
formám, které respektují hudební předlohu
pam pam 2 – 10
(písničky, drobné skladbičky hrané na živé nástroje atd.). Se zkušenějšími a pokročilejšími
žáky již můžeme začít experimentovat. Nicméně děti formu cítí až od staršího školního
věku.
Pokud se zamyslíme nad kompozicí a tvorbou
pro děti, nutně nám vyvstanou následující
otázky: Jak probudit dítě k tvořivosti? Jak za-
21
dat improvizaci? Jak se od improvizace dostat
k tvorbě? Jak vyvážit tvořivost, techniku a prožitek? Jak se dostat k formě? A jak choreografii
(především prožitek) udržet při opakovaných
vystoupeních?
Spojit v sobě pedagoga a choreografa je obtížné, ale nesmírně inspirativní.
Mirka Eliášová
22
pam pam 2 – 10
DROBNIČKY
Evropa řeší umělecké a kulturní vzdělávání
V posledních dvou letech jsme měli příležitost pracovat v Evropské expertní pracovní skupině pro součinnost ve vzdělání, zejména
uměleckém. Jde o jednu ze čtyř pracovních skupin zabývajících se
kulturou (K.3 Výbor pro kulturní otázky Rady EU), které ustanovila Evropská komise. Tuto skupinu zřídila se záměrem zmapovat
kvantitu i kvalitu uměleckého a kulturního vzdělávání v zemích EU
a zjistit, jak silné má postavení mezi ostatními vyučovacími předměty na základních školách. S těmito informacemi bude dále pracovat
Rada Evropy při doporučeních národním politikám a EU.
Skupina v letech 2008–2010 intenzivně pracovala a jednala o tom,
jak úspěšně propojit práci odborů kultury a školství, aby společně
vychovaly příští generaci dětí tvořivou, otevřenou, se vztahem ke své
vlastní kultuře a ke svým kořenům. Je zajímavé zjištění, že se státy
EU rozhodly přidělit téma uměleckého vzdělávání resortu kultury,
i když resort školství je tvůrcem a odpovědným nositelem vzdělávacích kurikul. Pracovní skupině šlo právě o podnícení spolupráce
obou stran, která není v řadě zemí úplně bezbolestná. Záměrem bylo
obsadit jedno místo zástupcem (odborníkem) ministerstva kultury,
druhé ministerstvem školství a docílit jejich společné práce při doporučeních týkajících se uměleckého a kulturního vzdělávání.
Ze zkušeností, které jsme si vyměnili při jednáních pracovní skupiny
s našimi evropskými kolegy, vyplývá, že se evropské státy obecně snaží podporovat umělecké a kulturní vzdělávání ve svých zemích, a to
především skrze nové projekty a finanční podporu. Národní politiky otevírají nové dotační programy, např. „umělci do škol“, ve kterých podporují zapojení umělců přímo ve vyučovacích hodinách na
ZŠ. Děti mají ojedinělou příležitost se setkat s „pravým malířem“ či
„opravdovým tanečníkem“ a pod jeho vedením zažít na vlastní kůži
tvůrčí proces a spolu se svými spolužáky vytvořit kolektivní umělecké
dílo. Setkání s těmito lidmi je často silným zdrojem inspirace a tvůrčího přístupu k problémům, a to nejen v rámci umělecké výchovy,
ale i v jiných vyučovacích předmětech a v reálném světě vůbec. Státy,
které otevírají tyto a podobné programy, vynakládají nemalé finanční částky, aby připravily nejen děti, ale i umělce a učitele na společná
setkání ve škole i mimo ni. Státy velmi často podporují školní aktivity, jako je návštěva divadel, muzeí, knihoven a jiných kulturních
institucí s interaktivními programy pro děti a studenty.
V České republice funguje výuka uměleckých předmětů, jako je hudební a výtvarná výchova, na základních školách, rámcové vzdělávací
programy dovolují otevření dalších uměleckých předmětů, jako je
doplňková dramatická výchova či pěvecký sbor. O taneční výchovu se stále bojuje. Ovšem záleží pouze na řediteli příslušné školy,
zda tyto předměty zařadí do výuky a vzdělaným pedagogům je dá
do úvazku. Praxe bohužel ukazuje, že ředitelé často těmto předmětům nakloněni nejsou, učitelé nedostávají tyto předměty do úvazků,
a když už je základní škola provozuje, tak je učitelé většinou vyučují
jako odpolední či „brzce-ranní“ dobrovolný kroužek. Obecně jsou
umělecké předměty v České republice vnímány spíše jako zbytečné
a odpočinkové.
Silnou pozici mají v České republice ZUŠ, kde se dětem věnují učitelé-umělci, většinou absolventi konzervatoří, uměleckých oborů pedagogických fakult či absolventi akademií. Děti se tak za symbolický
poplatek (v porovnání s evropskými trendy) dostanou ke kvalitnímu
hudebnímu, literárně dramatickému, výtvarnému a tanečnímu vzdělání. Navštěvuje je necelých 20 % všech dětí v ČR, což je poměrně
úctyhodné číslo, a Česká republika může být hrdá na tento druh
uměleckého vzdělávání. Výzkum dětí navštěvujících ZUŠ v letech
2003–2007 prokázal, že jsou tyto děti lépe vybaveny pro život, a to
po všech stránkách: umění ovlivňuje celkově jejich životní styl, děti
se lépe orientují ve společnosti, jsou tvořivější a mají hlubší vztah
k umění jako takovému. Hovoří-li výsledky jasně, proč nenabídnout
alespoň něco z toho také zbývající části dětské populace? Pracovní
skupina se zajímala právě o celoplošné vzdělávání dětí ve členských
státech, o umělecké vzdělávání, které dostane každé dítě. A na tom
je třeba zapracovat i u nás.
Zmíněná problematika je dle našeho názoru úzce spojena s trendem
vnímání kultury a umění v České republice. Kultura je podceňována a dlouhodobě podfinancována (podíl ministerstva na rozpočtu
není ani 1 %, což je hranice, která je obvyklá nejen pro západní, ale
i postkomunistické státy) a s tím je nutné něco dělat. Nebudeme-li
podporovat umění, kulturu, a to už ve školních lavicích, přijdeme
o mnohem více, než si dokážeme představit.
Barbora Novotná a Kateřina Doležalová
NIPOS
DROBNIČKY
pam pam 2 – 10
23
workshop jevištní improvizace ImproEvent Prague 2010
s Kirstie Simson a Andrew Morrishem
V květnu se ve studiu Alt@ v Praze uskutečnil pod vedením dvou
mistrů jevištní improvizace, Kirstie Simson a Andrewa Morrishe, šestidenní intenzivní workshop ImproEvent Prague 2010. Měla jsem
možnost se ho z větší části zúčastnit a ráda bych se zde podělila své
dojmy z něj.
Na workshopu se sešla pestrá skupina zájemců o jevištní improvizaci složená z tanečníků, divadelníků, drama terapeutů, ale také
např. filmařky nebo farmaceuta. Část účastníků přijela i ze zahraničí
– z Francie, Irska a Španělska. Toto různorodé složení skupiny bylo
velmi přínosné, protože umožňovalo vzájemnou inspiraci a sdílení různých zkušeností mezi účastníky. Oba lektoři přitom přispěli
ke stmelení skupiny a vytvořili bezpečný prostor pro naše společné
zkoumání a hledání.
Dopolední část workshopu zaměřenou na skupinovou improvizaci
každý den vedla usměvavá Kirstie Simson. Energický a podporující Andrew Morrish pak vedl odpolední část věnující se improvizaci
sólové.
Skupinová taneční improvizace s Kirstie Simson
Lekce Kirstie měly jasnou strukturu, která zahrnovala rozehřátí a naladění na skupinu, technické cvičení z kontaktní improvizace a jeho
využití v tanci a volnou improvizaci se vstupním zadáním. Způsob
výuky přitom umožnil i netanečníkům plně se zapojit do všech částí lekce. První den jsme začínali příjemně pozvolna – ladili jsme se
na sebe a na okolní prostor. V dalších dnech cvičení a improvizace
postupně nabývaly na náročnosti. Nikdy jsem v nich však necítila
nebezpečné riskování. Kirstie byla pozorným lektorem, instrukce zadávala jasně, a přitom nám v nich nechávala dostatek prostoru pro
vlastní zkoumání. Nejobjevnější pro mě byly dvě volné improvizace
se vstupním zadáním. První z nich začínala ve dvojici, kdy jsme se
po naladění na partnera střídali v sólech pro toho druhého. Dostatek času pro vzájemné napojení a vybudování důvěry předcházející
improvizaci nám v sólech umožnil pravdivou komunikaci bez zbytečných příkras. Ve svém vlastním tempu jsme pak měli začít vnímat
i další partnery v prostoru. Mohli jsme se od svého původního partnera postupně vzdálit a navázat kontakt s ostatními. Časem se tak
naše pozornost přenesla na celou skupinu a došlo k vytvoření pocitu
sounáležitosti a společného směřování tolik důležitého pro skupinovou improvizaci. Při druhé improvizaci jsme vycházeli z role pozorovatele a mohli jsme se do ní kdykoli vrátit. Toto vstupní zadání stejně
jako to předešlé pomohlo omezit „ukecanost“ a zároveň vedlo k větší
soustředěnosti skupiny.
Sólová improvizace s Andrew Morrishem
S Andrew Morrishem jsme pracovali na sólech, ve kterých jsme propojovali pohyb a hlas (dech, zvuky, slova). Přes své časté, ledy prolamující vtipkování Andrew dokázal jasně vymezit hranice a od první
chvíle si získal náš přirozený respekt. Jeho až neskutečně pozitivní
energie a podpora nám spolu s výbornými cvičeními pomáhala překonávat ostych z vydávání zvuků a jejich propojování s pohybem.
Hýbat se a zvučet nebo mluvit zároveň není samo o sobě jednoduché, a když jde navíc o sólo (byť jen pro jednoho diváka nebo skupinu diváků), je to ještě obtížnější. Dokázat přitom ještě navázat
kontakt s diváky, to už je malé umění. A na tom všem jsme v této
dílně pracovali. Praktická cvičení a časově vymezené improvizace se
střídaly s reflexemi, pro které platilo jedno zásadní pravidlo – mluvit
jen o tom, co jsme si v improvizaci (jako performeři nebo diváci)
užili, co nás těšilo. Toto podporující pravidlo platilo i pro celý workshop – měli jsme tam být pro sebe, zkoušet a mít z toho potěšení.
Pro mě bylo toto zkoušení plné objevů a materiál z něj budu zpraco-
vávat ještě dlouho. Intenzitu workshopu jistě dokládá i skutečnost,
že se díky Andreowi vytvořila skupina, která se jednou týdně schází
a společně dál pracuje na pohybově hlasových sólech. Andrew nás
k jejímu založení inspiroval svým názorem, že improvizace se nedá
naučit, a aby performer mohl sólově vystupovat, musí pravidelně
zkoušet a získávat tak improvizační zdatnost. V závěru workshopu
nás pak přímo vyzval, abychom se dál scházeli a pokračovali v tom,
co jsme s ním začali.
Doprovodný program workshopu
Workshop byl doplněn o doprovodný program otevřený široké veřejnosti. V rámci tohoto programu byl promítnut film o taneční
improvizaci, zachycující projekt Kirstie Simson realizovaný v exteriérech v Itálii. Sympatické bylo, že po filmu následovala krátká diskuse
s Kirstie a Andrewem. Dalším bodem doprovodného programu bylo
mnohými netrpělivě očekávané improvizované tanečně-divadelní
představení obou lektorů. Ti se představili v rámci jednoho večera ve
dvou sólech a společném duetu. Celý workshop pak uzavřela prezentace jeho účastníků.
Art of Improvisation – tanečně-divadelní představení Kirstie
Simson a Andrewa Morrishe
Toto představení ve mně zanechalo tak hluboký dojem, že bych se
u něj chtěla blíže zastavit. Doznívalo ve mně ještě dlouho poté, co
skončilo, a uvědomila jsem si díky němu určitá pravidla, která dělají
improvizaci sdílnou a zajímavou pro diváka.
První vstoupila do prostoru se svým sólem Kirstie. Vyprávěla celým
tělem, emoce se jí zrcadlily v tváři a vstupovaly do prostoru očima.
A i když v jednu chvíli oči zavřela, její tvář dál sdělovala a komunikovala s diváky. Kirstie byla po celou dobu plně přítomná v prostoru
a reagovala tělem a hlasem na to co se v něm dělo. Dokázala přitom
několikrát plynule přepnout mezi rovinou performera a civilního
bytí a prostřednictvím tohoto zcivilnění navázat silnější kontakt s diváky.
Sólo Andrewa bylo založené více na verbální rovině. I v něm však
bylo slovo propojené s pohybem a pohyb ho doplňoval (neilustroval). V sólu i následném duetu vytvářel Andrew příběh a prostřednictvím svého těla nechával zhmotňovat a promlouvat jeho postavy.
Neměla jsem tak pocit, že něco předstírá, hraje a mohla jsem uvěřit
všemu, co říkal a dělal.
V duetu byli oba performěři plně ponořeni v tom, co dělali a zároveň
vnímali i nás diváky, jeden druhého a okolní podněty a reagovali na
ně. Nechávali si přitom rovnoprávný prostor. Byli v duetu oba plně
přítomni po celou dobu, i tehdy když byla větší iniciativa na tom
druhém. Neskákali si do řeči a vzájemně se doplňovali. Úžasné bylo
např. doplňování pohybu jednoho slovem druhého a naopak.
Z obou performerů vyzařovala důvěra v to, co dělají, v sebe sama,
a to bez potřeby sebeprezentace, předvádění se. Vše, co se stalo, mělo
v představení své místo, nic tam nebylo navíc. Fascinující bylo, že
oba měli kdykoli nadhled na to, co se děje, dokázali poodstoupit
a podívat se zvenčí, a ani jeden se přitom nebral příliš vážně. Vážné situace tak dokázali v jednom okamžiku proměnit v humorné,
někdy až bláznivé. Smích se zase mnohdy změnil v ledové mrazení.
A z jejich humoru nikdy nebyla cítit snaha být vtipný.
Mezi jevištěm a hledištěm neustále proudila energie, společný dech,
napjaté očekávání toho co bude dál. Performeři byli překvapováni
tím, co se dělo, stejně jako diváci, nevymýšleli dopředu, co se stane,
a tak bylo jejich jednání pravdivé. Přes stále nové a nové impulsy přitom udrželi linku toho, co se odehrávalo, k čemuž jim mj. pomáhaly
vracející se motivy. Zároveň v představení nechyběly změny – náhlé
24
pam pam 2 – 10
překvapivé i pomalé postupné. Energie chvíli klidně plynula, aby zas
neklidně pobublávala nebo energicky vytryskla. A všechny změny
dynamiky, nálady byly správě načasované. Jednou z nich bylo třeba
i to, že Andrew a Kirstie dokázali, aniž by spadlo napětí, zcivilnět
a civilně se obrátit na diváky. Jako divákovi mi tyto chvíle zklidnění umožnily vydechnout, zpracovat předešlé a získat tak prostor pro
přijetí toho, co ještě přijde. Představení mě po celou dobu udrželo
v napětí a plné pozornosti. Neuvědomuji si, že by mělo byť sebekratší hluché místo, a to je v improvizaci věc velmi vzácná.
DROBNIČKY
Workshop i společné představení nám ukázaly Kirstie a Andrewa
jako opravdové mistry jevištní improvizace. Za to, že jsme měli
možnost do jejich mistrovství nahlédnout, patří velký dík celému
organizačnímu týmu Alt@rtu. Škoda jen, že workshop i doprovodné
programy tak rychle utekly – týden je přeci jen krátká doba. Můžeme
však doufat, že Kirstie a Andrewa v Praze brzy opět přivítáme. Naše
taneční i divadelní umění by potřebovalo víc takových inspirativních
osvěžení.
Karolína Kalinová
Tanambourrée 2010 aneb „O hrách všelijakých“
O prvním červnovém prodlouženém víkendu (3.–6. června) se letos
již po dvanácté uskutečnil v pohostinném městě Varnsdorfu celostátní festival scénického tance Tanambourrée 2010, tentokrát s podtitulem O hrách všelijakých.
Tento festival si už našel své pevné místo v červnovém programu
souborů z celé České republiky. Tentokrát se zde ke společnému tanci sešly soubory z Jilemnice, Prahy, Brna, Ústí nad Labem, Roztok
u Prahy, Dobřichovic, Plzně a Krnova. Samozřejmě nechyběly ani
dva místní varnsdorfské soubory.
Pořadatelé festivalu Základní umělecká škola Varnsdorf a Sdružení
občanů Etuda prima připravili pro účastníky jako každoročně bohatý program. Účastníci byli přivítáni již ve čtvrtek večer v Městském
divadle Pohádkovým překvapením. Studenti místního gymnázia si pro
ně připravili tři krátké dramatické výstupy. Dva recitační vstupy si
přichystaly také žačky literárně-dramatického oboru místní Základní
umělecké školy.
Pátek už byl plně věnován tanci. Bohužel ani letos počasí neumožnilo
tanec v zahradě mateřské školy. Sluníčko ještě nestačilo vysušit půdu
rozmáčenou měsíc trvajícími dešti. Dopolední program pro děti
z mateřských škol a prvního stupně škol základních se proto přesunul do Městského divadla. I když se tančilo v provizorních podmínkách – bez předchozích zkoušek, při pracovním osvětlení a na hudbu
reprodukovanou z přenosného přehrávače, kvalita vystoupení tím
skoro vůbec neutrpěla. Malým divákům byly nejbližší choreografie
jejich vrstevníků Tanec ve skořápkách, Lidoop (TO ZUŠ Varnsdorf 1),
Peříčková, Balónková (TK Po špičkách Roztoky), BAŠNSKAŠ (TO
ZUŠ B. Smetany Plzeň). Hrou s rytmem a využitím Orffových nástrojů je zaujala také choreografie Nebuď zvědavý, budeš brzy kamenný
(TS Dobřichovice). Humorem a blízkým tématem (ranní vstávání)
pak odezvu vyvolala choreografie Dobré ráno (TO ZUŠ Jilemnice).
Po obědě se už malí i větší tanečníci rozutíkali do tanečních dílen.
Pro ty nejmenší je přichystaly lektorky Kateřina Molčíková a Markéta Vacková. Ti o něco starší pracovali v některé ze čtyř tvořivých
dílen propojujících tanec a další estetický obor – výtvarno nebo
hudbu. Tyto dílny vedli Radana Kodetová a Matouš Vlčinský, Lenka
Jíšová, Jarmila Parčiová a Blanka Brožová, Petr Dytrich, Karolína Kalinová a Martin Rubáš. Pro ty nejstarší si pak dílny připravili Zuzana
Smugalová a Radek Mačák. Taneční dílny pokračovaly i v sobotu
a byly zakončeny ukázkou práce v rámci Tance v netradičních prostorách. U některých výstupů bylo opravdu s podivem, kam se lektoři
s účastníky za tak krátký čas dostali.
Naplněný páteční program zakončilo improvizované tanečně-hudební představení v ateliéru ZUŠ. Šestice tanečníků Radana Kodetová, Markéta Vacková, Karolína Kalinová, Jiří Lössl, Matouš Vlčinský
a Martin Rubáš se v něm nechala inspirovat přítomným okamžikem
a tím, co z něj vzejde. Po představení se jim pak podařilo roztancovat
i přítomné diváky.
V sobotu program festivalu pokračoval již zmíněnými dílnami, seminářem pro pedagogy „Realizace osvětlení“ vedeným Vladimírem
Burianem a odpoledne Tancem v netradičních prostorách. Sluníčko
hřálo, jako by všem chtělo vynahradit předešlé dva ročníky, kdy nepřízeň počasí zahnala tanečníky z exteriérů do Základní umělecké
školy. Letos se tak mohlo tančit opravdu všude – kromě budovy ZUŠ
i na jejím nádvoří, na trávě za školou, na schodech před bankou,
v zahradě mateřské školy, v parku u pekárny i u divadla. A program
byl opravdu bohatý. Vedle sedmi výstupů z tanečních a hudebních
dílen mohli diváci vidět sedm choreografií a dvě improvizovaná vystoupení. Jejich názvy byly různorodé jako vystoupení samotná: Vykřičník, Duet pro dva, Dva se perou, třetí se směje, Strom bájí, Nahoru
nebo dolů?, Balónková, Cesty od sebe a k sobě, Kouzelná strašidelná kulička, Každý jsme nějaký, Hra na náhodu, BAŠNSKAŠ, TA-DA-DAM,
Otevřenost a Kejklíři jdou.
Nedělní dopoledne bylo vyhrazeno prostorovým a světelným zkouškám a odpoledne celý festival vyvrcholil vystoupením jednotlivých
souborů v Městském divadle. Program byl pestrý a střídaly se v něm
choreografie na nejrůznější témata. Ti menší se inspirovali ve světě přírody a dětských her – Tanec ve skořápkách, Lidoop (TO ZUŠ
Varnsdorf, chor.: Irina Denejkinová), Labutí příběh, Když motýli
tančí, Babí léto, O hrách všelijakých (TO ZUŠ Varnsdorf, chor.: Alžběta Kestnerová), Peříčková, Balónková, Proč padají hvězdy (TK Po
špičkách Roztoky, chor.: Zuzana Kučerová), Jablečná (Naboso ZUŠ
Krnov, chor.: Irena Špičková). Ti starší ve svých tancích vyjadřovali
své pocity a myšlenky – Dva se perou, třetí se směje (TS Dobřichovice,
chor.: Hana Tuháčková), Snění jenom jako (TK Po špičkách Roztoky,
chor.: Zuzana Kučerová), Ještě to nejsem já a už to nejsme my, Motlitba
(Malé taneční seskupení Brno, chor.: Lenka Švandová), BAŠNSKAŠ
(TO ZUŠ B. Smetany Plzeň, chor.: Lenka Jíšová). V choreografiích
nechyběl ani humor – Dobré ráno (ZUŠ Jilemnice, chor.: Ilka Kulichová a tanečnice) a radost z tance a rytmu – TA-DA-DAM (TS
Dobřichovice, chor.: Hana Tuháčková), Cestou do Jenkovic, Uspávanky (Naboso ZUŠ Krnov, chor.: Irena Špičková). Na programu
bylo i taneční sólo – Perpetuum pro Radka (ZUŠ Jilemnice, chor.:
K. Šírková) a taneční improvizace – Duet pro dva (Podruhé Tereza,
ved.: Radana Kodetová). Celý program pak uzavřelo tradiční setkání
zúčastněných souborů, lektorů, techniků a organizátorů přehlídky
na jevišti, při kterém se všichni rozloučili a ředitelka místní Základní
umělecké školy Jarmila Šenová a její zástupkyně Miroslava Soukupová předaly účastníkům pamětní listy a upomínkové předměty. Poté
se už hlavně děti nedočkavě rozeběhly na nádvoří Základní umělecké
školy, kde na ně jako každý rok čekala zmrzlina.
Letošní Tanambourrée se vydařilo se vším všudy od krásného slunečného počasí, přes tvořivé taneční dílny po zdařilá a inspirativní představení tančená v různých prostorech od divadla po místní parky.
A jako všechno, co je vydařené, uteklo opět jako voda a nám nezbývá
než se zase rok těšit na příští ročník, tentokrát s podtitulem Všechny
barvy, co znám.
Karolína Kalinová
pam pam 2 – 10
25
26
pam pam 2 – 10
DROBNIČKY
K horám, slunéčko, k horám
Setkání mezi městy 2010
Jarní pořad Tanečního souboru JARO při Základní umělecké škole
v Praze 5 Štefánikova se letos konal na Nové Scéně Národního divadla dne 11. června. Pořad připravila umělecká vedoucí souboru Živana Vajsarová spolu s muzikou, vedenou Karlem Mezerou a týmem
osvědčených spolupracovníků (Zdeněk Pechoušek, Martin Hauptmann, Tomáš Pykal, Monika Matúšková, Irena Pondělíčková, Tomáš
Biskup). Nově se na scénické podobě pořadu podíleli barevnými kresbami žáci výtvarného oboru ZUŠ. Výtvarné dotvoření pořadu bylo
mimořádně zdařilé a lidové tance a hudbu obohatilo o nový rozměr.
V sobotu 12. června 2010 proběhlo v divadle Barka v Brně letní taneční Setkání mezi městy, na které letos zavítaly soubory ze Žďáru
nad Sázavou a z Veselí nad Moravou. Vystoupily samozřejmě i „domácí“, brněnské soubory FIMaFÁRUM, Malé taneční seskupení
a Malé F. Pro nemoc bohužel nepřijely tanečnice ani z Prahy, ani
z Ústí nad Labem. Ale na kvalitě večera to rozhodně neubralo.
První část tvořily tradičně tance a písně českých regionů, druhou
tance a písně z Hané, Lašska a Slovenska. Úvodem a závěrem celého
pořadu zněla píseň, kterou si autorka zvolila jako motto: „K horám,
slunéčko, k horám“. Pořad zahájily Jarní hry dětí na všechno, co z jara
vyláká slunéčko ze zimních úkrytů (na šnečka, na žáby, na čápy, na
hady apod.), následovaly tance starších (Skočná, Hulán, Dřeváčkový, České královničky, Vrták a Furiant), proložené dvěma hudebními
a pěveckými bloky (My jsme se k vám přišli ptáti a Už je malá chvilka
do dne). Je zřejmé, že soubor od nejmladších po starší členy pěstuje stylově čistý taneční projev, kterému vedle precizního provedení
neschází bezprostřednost a přirozenost. Stylově čisté byly i kostýmy
a nově ke každému tanci i výtvarné ilustrace. Technické zázemí Nové
Scény umožnilo rozvést a plně uplatnit to, co soubor přinesl již ve
svém vánočním pořadu, totiž velkoplošné barevné kresby na horizontu, které tvořily pozadí i prostředí pro každý tanec a citlivě ladily
s námětem tanců a písní.
Ve druhé části soubor předvedl celou šíři svého repertoáru od lašských tanců ze sběru a odkazu zakladatele souboru prof. Františka
Bonuše (Ruška, Lašská suita, Odzemok a Lašská svatba) po půvabné
Staré hanácké tance s šátečky, dívčí tanec Jaro v Liptovských Sliačích
a temperamentní Kolesa z Fintic, proložená opět dvěma hudebními
a pěveckými bloky (Lašské písně a Ej, slniečko horúce). I tuto část dotvářely velkoplošné barevné kresby.
Udržování a rozvíjení pokladu naší národní kultury v lidových písních a tancích a nově i ve výtvarném projevu je posláním souboru,
který již v několika generacích předává svým členům, české kulturní
veřejnosti a na zahraničních zájezdech i ve světě to cenné, co vytvořily generace našich předků. Letošní jarní pořad zhlédly v dopoledním
představení děti z několika pražských mateřských škol a večer rodiče
a pražští příznivci folkloru.
Letošní ročník zahájil Gen ZUŠ Žďár nad Sázavou s choreografií Oči
zad… Často se dětem v hodinách taneční průpravy říká, že když jdou
pozadu, mají oči na zádech. Pravděpodobně tato motivace byla inspirací třem tanečnicím, kterým záda sloužila jako výchozí bod a opora
pro vytváření nového a nového pohybu. Jejich projev byl přesný a při
práci s partnerem velmi citlivý.
FIMaFÁRUM ve své první předvedené choreografii Padá déšť opět
pracovalo s pohybem paží. Diváci, kteří sledují práci Dáši Nejedlé,
asi musí nevěřícně kroutit hlavou nad tím, jak dokáže zpracovat ten
samý motiv pokaždé jinak, a přesto tak, aby byl hezký a zajímavý.
Přidá-li se k tomu neotřelá a svižná hudba, letní atmosféra a skoky
s lehkým dopadem, vznikne „šmrncovní“ a čistá choreografie Padá
déšť. Druhá choreografie Kdo upeče využila zvláštní rekvizitu: plech
na pečení. Po plechu se klouzalo a posunovalo, sloužil jako pojítko
s podlahou nebo jako spojující motiv skupiny. A třetí barevná a živá choreografie Povijnice byla tanečně a prostorově velmi hezky rozpracovaná, jen zvolený kostým snižoval její kvalitu. Barevná trička
a k nim stejně barevné kalhoty byly v pořádku, ale bílé varhánkové
sukně, které byly vytažené až nad hrudník tak, jako by suplovaly šaty,
působily opravdu hodně rušivě.
ZUŠ Veselí nad Moravou, respektive jedna tanečnice Jordana Blažková využívala v choreografii Křičím do komína hodně kruhovitých
pohybů a skoků. Kostým symbolicky naznačoval cihličky na komíně
a propojil tak téma s pohybem.
Choreografie Malého F Pomyslně zavřené pracovala především s výtvarností na jevišti. Zapojila originální a funkční rekvizitu, která zároveň sloužila jako kostým všech tří tanečnic. Ze čtyř stran zavěšená
jedna obrovská „sukně,“ společná všem interpretkám, ze tří míst pak
vykukovaly hlavy, později ruce a vrchní část těl. Tři víly, autorky svých
zatančených emocí, během několika minut vytvořily bílou povídku
o sobě a svých omezených možnostech a přání vysvléct se z nich…
Malé taneční seskupení pod vedením Lenky Švandové pro tento večer představilo dvě nové choreografie. Ještě to nejsem já a už to nejsme
my je modře laděná a vytvořená pro 12 tanečnic, které bojují s tím,
jestli se vymanit ze skupiny a být sám za sebe, nebo se stát součástí
jednoho tělesa a utvořit tak silnější a kompaktnější bytí. Obojí má
své pro i proti, v každé se otáčí otázka, jak se rozhodnout? Celou
choreografií prochází dynamičnost a svižnost, která je dána rychlím
střídáním tanečnic na jevišti, fungováním ve skupině i obrazcovitým
využíváním prostoru.
Choreografie Modlitba pak byla protipólem takhle živelného projevu.
Dvě tanečnice v dlouhých splývavých šatech jakoby tlumočily svými
přesně padnoucími pohyby náladu a charakter písně od Tara Fuki.
Jak jednoduché, ale jak působivé.
Nezbývá než se za rok opět setkat na Setkání mezi městy u pěkných
zážitků přinášejících inspiraci.
Lucie Břinková
DROBNIČKY
pam pam 2 – 10
27
Podzimní fantazie 2010
Ve dnech 25. a 26. října se v Jablonci nad Nisou sešly již po deváté
dětské soubory a skupiny scénického tance a pohybového divadla,
aby si na festivalovém představení v krásném Městském divadle zatančily a aby následně ve výtvarných dílnách děti vyjádřily své dojmy
a zážitky z představení.
Festivalové představení přineslo 18 choreografií v podání 9 souborů:
Tanečního souboru z Dobřichovic pod vedením Hany Tuháčkové,
tanečního souboru Roztoč Po špičkách z Roztok u Prahy pod vedením Zuzany Kučerové, tanečního souboru ZUŠ z Horního Slavkova
pod vedením Veroniky Müllerové, tanečního souboru Magdalena
z Rychnova u Jablonce pod vedením Ludmily Rellichové, tanečního
souboru ZUŠ z Liberce pod vedením Mgdaleny Rellichové, tanečního souboru ZUŠ Prčice pod vedením Venduly Dědové, tanečního souboru ZUŠ Varnsdorf pod vedením Iriny Denejkinové, AyO
Dance tanečního oboru ZUŠ z Tachova pod vedením Ireny André
a tanečního souboru ZUŠ z Jilemnice pod vedením Ilky Kulichové.
Všechny soubory, které se Podzimní fantazie účastní, mají společné
rysy: zaměřují se na rozvoj fantazie a tvořivosti, volí zajímavá neotřelá
témata a kvalitní hudbu. Polovina z choreografií vznikla ve spolupráci a s účastí dětí, což je velmi cenný přínos v choreografické tvorbě.
Poetické náměty přinesly skladby: Proč padají hvězdy (Roztoč Po
špičkách v choreografii Zuzany Kučerové), Bubliny a bublinky a Rozmlouvání (TS Magdalena v choreografii Ludmily Rellichové a dětí), O kapkách (ZUŠ Prčice v choreografii Venduly Dědové) a Píseň
o jablůňce ZUŠ Jilemnice na verše Jaroslava Seiferta v choreografii
Ilky Kulichové). Hravá témata převažovala ve skladbách: Na schovávanou (ZUŠ Liberec v choreografii Magdaleny Rellichové), Kuřát-
ka ve skořápkách (ZUŠ Varnsdorf v choreografii Iriny Denejkiny),
Chramst !! (Roztoč Po špičkách v choreografii Zuzany Kučerové),
Kuli, kuli, kulilá (TS Magdalena v choreografii Ludmily Rellichové
a dětí) a Skřítkování (ZUŠ Liberec v choreografii Magdaleny Rellichové). Z folklorní inspirace čerpala skladba Co jsem viděl 12. března
(ZUŠ Prčice v choreografii Venduly Dědové), s taneční groteskou
přišly skladby Krabice (ZUŠ Horní Slavkov v choreografii Veroniky
Mülerové) a Lidoop (ZUŠ Vansdorf v choreografii Iriny Denejkiny),
s originálním vtipným nápadem skladba Kdo to? Co to? Víš to? (ZUŠ
Liberec v choreografii Magdaleny Rellichové). Působivé vyjádření
hudby představovala skladba Otazník (TS Dobřichovice v choreografii Hany Tuháčkové a dívek), zajímavé skladby přivezl taneční
soubor AyO Dance z Tachova (Jen co noha, Červený kamínek a Tak to
chodí ) v osobité choreografii Ireny André a dětí.
Festivalové představení v Městském divadle, které slovem provázel
pan David Jelínek, proběhlo ve velmi příjemném přátelském ovzduší, projev dětí na jevišti, za jevištěm i v hledišti byl kultivovaný a obdivuhodně ukázněný. Díky pořadatelům, Tanečnímu a pohybovému
studiu Magdalena z Rychnova u Jablonce, především její vedoucí
Ludmile Rellichové a všem jejím spolupracovníkům, dále pak Městskému divadlu v Jablonci nad Nisou, NIPOS-ARTAMě Praha a finančním přispěvatelům, městu Jablonec nad Nisou a Ministerstvu
kultury ČR, mají dětské soubory scénického tance každoroční příležitost k inspirativnímu podzimnímu tanečnímu a výtvarnému setkávání. Škoda jen, že této příležitosti nevyužívá více místních souborů
Bohumíra Cveklová
fotoreportáž Setkání mezi městy, f: Edit Pokorná
28
pam pam 2 – 10
TÉMA
hlediska pro výběr hudby
Ne vždy je možné spolupracovat s hudebním
skladatelem na přípravě choreografie anebo
využít živou hudbu na jevišti. V takovém případě jsme postaveni před potřebu výběru hudby
již nahrané. Pro výběr kvalitní hudby mohou být
užitečné následující poznámky.
V první fázi je důležitá volba historického období, konkrétního autora a nejčastěji u dětí
i případná volba hudby lidové. Souvisí se samotným záměrem a tématem připravované
choreografie.
Zvukově-estetická kvalita nahrávky
Nabízí se otázka, proč zmiňovat zde, hned na
druhém místě, aspekty kvality zvukové. Má to
smysl, pokud nám okolnosti vzniku nahrávky
mohou ovlivnit zvukovou atmosféru představení. Je potřeba dát si pozor na dva momenty,
které nahrávku mohou vyloučit z výběru pro
scénickou hudbu. Prvním jsou potlesky a zvukové pozadí s živými diváky, tedy záznamy
koncertů. Druhým příkladem jsou přehnané
zvukové projevy interpreta, jako je dupání
apod. (zvláště pokud jsou v rozporu s cítěním
hudby). Naopak přirozený dech interpretů je
samozřejmou součástí nahrávek, a to zvláště
u dechových nástrojů a souborů. Bez něj by
nahrávka působila nepřirozeně a navíc takovýto přirozený dech z nahrávky v prostoru divadla většinou spolehlivě zaniká.
Jako poslední příklad na tomto místě je vhodné uvést praskání gramofonové desky. Je
sice pravda, že v dnešní době nepůsobí jen
jako zhoršení technické kvality, ale navozuje dobovou atmosféru. Pokud však chceme
tento moment funkčně využít, bude jistě celé
představení takto zaměřené a bude pracovat
obdobně i s ostatními zvukovými prvky. To už
hovoříme o zvukovém pasu nebo o kompletní
zvukové nahrávce ze studia, ale i tak není vůbec jednoduché s takovým prvkem pracovat.
Pokud pouze používáme hudební nahrávku
přímo, jako scénickou hudbu k představení,
je obsah zvuků praskání gramofonové desky
nežádoucí a působí vždy jako nízká zvuková
kvalita, ale především působí vždy rušivě.
Vliv úpravy skladeb, interpretace
V dřívějších dobách tanec ponejvíce hudbu
přímo vyjadřoval, „šel po hudbě“. Postupem
doby ve vývoji současného tance se vztah
hudby a pohybu ne přímo uvolňuje, ale začíná daleko více sledovat nejrůznější momenty
hudby a hudebního vyjádření.
Velmi se nám vyplatí, vezmeme-li výběr nahrávky od začátku opravdu vážně a porovnáme-li i třeba hned několik interpretací. V opačném případě nás může velmi zaskočit i věc tak
banální a současně tak zásadní, jako je odlišné
tempo hudby.
Pro funkční vazbu se současným tancem jsou
podstatné i takové aspekty jako osobitost interpretace, expresivita nebo i barevnost a pojetí nahrávky. Patrně již při výběru hudby se
budeme rozhodovat o míře stylizace celého
představení a necháme se inspirovat jednotlivými hudebními elementy, stejně jako jejím
obsahovým sdělením. Současný tanec dokáže
hudbu vyjádřit vážně nebo vtipně a třeba i některé prvky parodovat. Může jít více s hudbou
formálně (třeba s rytmem) nebo jít více „po
obsahu“, hledat vnitřní vazby na hudbu…
Vliv původního účelu hudby / hudební nahrávky
Hodí se filmová hudba k tanečnímu představení?
Mohlo by se zdát, že funkce „filmové hudby“
ve filmu je něčím obdobná „hudbě scénické“.
V něčem je však postavení scénické hudby
naprosto nesrovnatelné s postavením filmové
hudby. Jedním z důvodů je fakt, že na scéně
vystupují živí tanečníci, kteří mohou tvořit určitý vztah s publikem, kdežto film tvoří neživý
promítaný obraz. Fantazie diváka je pak zapojována dosti rozdílným způsobem.
Nejčastěji se můžeme setkat se dvěma možnostmi.V prvním případě hudba komponovaná přímo k určitému filmu nebo dokonce
i nahrána přímo na obraz. Potom může být
potíž s jejím scénickým tanečním vyjádřením. V druhém případě hudbu pouze známe
z filmu a ta byla také do filmu jenom převzata.
V tomto případě je naděje na scénické použití větší, ale nemůžeme čekat, že bude hudba
fungovat stejným způsobem jako ve filmu.
Pokud navíc filmová hudba patří mezi všeobecně známé nebo je spojena se slavným
filmem, hraje tato skutečnost zásadní roli. Zvládnout ji pohybově na scéně se může
ukázat jako nereálné.
Do této kapitoly by se s určitými výhradami
dalo zařadit i použití populární hudby pro
scénický tanec nebo i obecně použití zpívané
hudby vůbec. Jde o to, že se zde opět jedná
o kategorii hudby, která sleduje určité konkrétní cíle (nehodnotíme nyní její hodnotnost).
Hudba v dětském scénickém tanci
V oblasti pedagogiky tance vystupují do popředí specifické požadavky na hudbu s ohledem na věk účinkujících žáků. Pro rámcovou
představu, jak jsou ve kterém věkovém období
děti schopny uplatnit svoji tvořivost ve vztahu
k hudbě, nám poslouží následující tabulka:
hudebně paměťových schopností a schopností intelektových včetně dalších pro daný obor
specifických vlastností. Nakonec nic nejde bez
volních vlastností, jako jsou píle, vytrvalost atd.
Ve skutečnosti je nástup a rozvoj jednotlivých
schopností velmi individuální. U talentovaných dětí samozřejmě nastupují dříve.
Obecně platí, že nejúčinnější výchova je taková, která podchycuje právě se rozvíjející
schopnosti dětí a podporuje je adekvátně
věku. Současně s tím je výhodné podporovat
dětský tvořivý potenciál. Ale také je potřeba
si uvědomit, že schopnosti pochopit hudební vztahy v širším měřítku přichází až s daleko pozdějším věkem a žáci potřebují vedení
a podporu i při maximálně samostatné tvořivé činnosti.
Jaká by tedy měla být hudba pro dětský scénický tanec?
Pro nejmenší děti jednoznačně veselá a jednoduchá, rytmická. Jednoduchost se týká
také instrumentace a hudební formy. Pro tuto
věkovou kategorii jsou naopak zpívané písničky velmi vhodné. Nahrávka by dále měla být
na skutečné nástroje, pokud elektronické, tak
kvalitní, které nejsou pouhou lacinou náhražkou. Vždy si musíme uvědomit, že děti teprve
získávají poslechové zkušenosti, a mají-li svět
vnímat tak jako my, musí také projít podobným vývojem jako my.
S přibývajícím věkem děti dokáží vyjádřit
i smutné, zádumčivé nálady. Také zvládnou
vyjádřit složitější formy.
Hudba by měla být kontrastní s čitelnou a jednoduchou tektonikou, na kterou je možné
v pohybovém vyjádření reagovat.
Jaká by hudba neměla být?
Neměla by být lacině líbivá, neměla by podceňovat ani děti ani publikum, neměla by se
omezovat jen na nejznámější a nejpopulárnější oblast, naopak má využívat schopnosti
tance vyjádřit hudbu a přiblížit ji divákovi.
Hudba by neměla být volena tak závažná, že
musí být každému divákovi na první pohled
jasné, že děti nemohou vědět, o čem vlastně
tančí (týká se i velikosti hudebního tělesa, hudební formy, sazby).
3–4
4–6
6–9
rytmické cítění
tonální cítění
harmonické cítění
9 –11
smysl pro kontrasty v hudbě
smysl pro schopnost systémové orientace
smysl pro funkčnost hudebně vyjadřov hudebním prostoru
vacích prostředků
schopnosti základní orientace v tónovém
a rytmovém prostoru
11–13 smysl pro symetrii hudební věty
13–15 rysy hudebně tvořivého myšlení
U dětí dochází od nejrannějšího věku k rozvoji
senzomotorických schopností. Rytmika může
být společná tanečním i hudebním oborům.
Pohybové vyjádření hudby napomáhá i při výuce nástrojové hry. Další vývoj souvisí i s rozvojem emocionality, emotivní citlivosti, ale také
Na druhé straně by měla být srozumitelná
i nejstarší generaci s ohledem na složení publika pořádaných představení.
Co se týká přejímání vlivů vzdálených kultur
v hudbě, je to jistě velmi důležité nejen pro vzájemné sbližování kultur, ale i pro další vývoj kul-
TÉMA
tury naší. Pokud jde o výuku scénického tance,
musí každý pedagog zvážit, jestli pro děti v nízkém věku není vhodnější více se držet tradice
kultury vlastního rodného regionu, jež je zakotvena i v systému výběrového zařazování do
oborů podle talentu. Ostatně pokud se přijde
o výuku zajímat dítě z jiné kultury – například
pam pam 2 – 10
přistěhované s rodiči nebo již zde narozené
– proč by si nemohlo také vybrat, který obor
mu jde nejlépe. Takový postup naopak může
pomoci jeho začlenění do kultury naší, nevyjímaje překonání jazykové bariéry.
V každém případě je výběr hudby dán vkusem pedagoga. Jedině ten může v tanečních
29
hodinách v dětech probouzet muzikalitu
a lásku k hudbě. Ostatně každý může dobře
učit jedině to, co sám umí, čemu rozumí a co
bezpečně ovládá.
připravil: Jiří Jakl
FOTOREPORTÁŽ Světovaření Plzeň
30
pam pam 2 – 10
Z LUHŮ A HÁJŮ
oslava Mezinárodního dne tance
Iniciativa Vize tance vyhlásila u příležitosti Mezinárodního dnes tance
29. dubna „Oslavu tancem“. Jak to dopadlo?
Chodov u Karlových Varů
Zcela zaplněná pěší zóna Staroměstské ulice v podvečer ve čtvrtek
29. dubna. To byl obrázek, který oznamoval kolemjdoucím, že se zde
děje něco mimořádného. Taneční obor místní ZUŠ se tímto veřejně
přihlásil k oslavě Mezinárodního dne tance. Tato oslava se v celé České republice konala ve stejný den a ve stejnou hodinu.
V Praze zvala k tanci herečka a tanečnice Anna Polívková, v Chodově paní učitelka Karin Donátová spolu se svými žákyněmi. Ochotně
se k nim přidala taneční skupina DDM Bludiště v Chodově. Oba
soubory vždy nejdříve předvedly svá vystoupení a poté vyzvaly ke
společnému tanci i diváky. Zájem byl tak velký, že se všichni sotva
vešli na vyhrazený „taneční parket“.
Den tance skončil, přidejte se k nám i v Den tance 2011!
Plzeň
Také v Plzni oslavili tento den tančením v prostoru „proluka“ v Křižíkových sadech v Plzni. Povrchem nám byla pěkná travička a počasí
také bylo slunečné, tak se do roztančeného kruhu kolem tří bubeníků přidali i někteří „kolemjdoucí“… malí i velcí.
Organizováno tanečním oborem ZUŠ B. Smetany Plzeň (Lenka Jíšová) a tanečním centrem MIRA Plzeň (Kateřina Bednářová).
Další reportáže a fotografie naleznete na stránkách www.vizetance.cz
vzdělávání 2009–2010
Klasická taneční technika pro výuku současných tanečních technik
na Základních uměleckých školách a význam korepetice a spolupráce na úrovni korepetitor – taneční pedagog
Tento vzdělávací program připravila Základní umělecká škola v Klášterci nad Ohří a získala na něj akreditaci Ministerstva školství ČR.
Škola a její pedagogové v tanečním oboru provedli menší průzkum
v oblasti vzdělávacích seminářů pro pedagogy s přihlédnutím na výuku základů klasické taneční techniky, od které se již při výuce pomalu
upouštělo. Našlo se pouze ojediněle pár seminářů, které však nebyly
akreditované. Důvodem je i nedostatečná odbornost v této technice,
přežívající zastaralé metodické postupy, představa veliké obtížnost
a s tím i související nezájem ze strany žáků-tanečníků a samotných
pedagogů. Ale…
Objevují se první poslíčkové se zájmem tuto techniku opět na ZUŠ
a tanečních souborech vyučovat, ale nevědí, jak na to, jak namotivovat sebe a žáky. Nevědí, kde se inspirovat a získat tak nápady pro
svěží modernější metodiku a aby oživili zájem tanečníků o získání
základů klasické taneční techniky.
Jedním z cílů bylo také ukázat, že s „klasikou“ je zábava a pro současné techniky je velice přínosná.
V souvislosti s tanečními hodinami „klasiky“ se hned vybaví slovo
korepetice.
Co to slovo znamená, v čem spočívá jeho význam při hodinách tance
a jak by měla vypadat spolupráce s tanečním pedagogem? Tak to je
také součástí vzdělávacího programu.
Jde o první vzdělávání v této oblasti.
Naši školu moc těší zájem pedagogů vzdělávat se a jsme rádi, že si
odnesou spousty cenných rad a informací. Ostatním, kteří by také
měli zájem, můžeme slíbit, že příští školní rok budeme v programu
pokračovat a pokusíme se jej přenést do středu naší země, abyste měli
k němu blíž.
Čím vším jsme se zaobírali?
1. téma Podrobné zkoumání v rámci základů klasické taneční
techniky a současné taneční techniky:
a) funkcionální anatomie těla,
b) poznáním práce vlastního těla – rozložení a využití váhy těla v čase a prostoru v koexistujícím vztahu s esteticko-hudebními a zvukovými prvky,
c) základy partneringu a kompoziční principy a dovednosti v souznění se sebou samým a s ostatními.
2. téma Zlepšení komunikace v rámci tanečně-hudebních zkušeností a mezilidských vztahů:
a) kinetika a statika v hudbě a tanci,
b) pohyb vertikál a horizontál v hudbě a tanci,
c) kontrast jako základní stavební element.
Další vzdělávání učitelů základních uměleckých škol a soukromých
tanečních studií, sdílení informací a propojení znalostí mezi jednotlivými účastníky. Podrobné zkoumání v rámci základů klasické taneční techniky a současné taneční techniky, nový přístup k metodice
klasické taneční techniky na ZUŠ a v soukromých tanečních studiích. Uvědomění si potřebnosti a vzájemné návaznosti mezi jednotlivými technikami
Z LUHŮ A HÁJŮ
pam pam 2 – 10
Zlepšení komunikace v rámci tanečně-hudebních zkušeností a mezilidských vztahů. Osvojení si základních úloh zkoumání umění, hudby a tance v rámci společných estetických uměnovědných principů.
Zkoumání prazákladů uměleckého projevu podle teorie afektu.
Vliv myšlení a emocí na obsah, formu a strukturu lidského pohybu
v souvislosti s hudbou.
Základní umělecká škola děkuje lektorům Veronice a Paľu Rinowským.
Odborný garant vzdělávacího programu je NIPOS Praha.
Inspirativní semináře pro tvorbu dětské choreografie v rámci 3.
vzdělávacího cyklu Taneční a pohybová výchova
Liberec 2010
V pořadí již třetí cyklus v rámci posledních pěti let pořádá v libereckém kraji TPS Magdalena nyní i ve spolupráci s ZUŠ Liberec.
Systematické vzdělávání formou inspirativních seminářů nepřináší
přímo návod „jak učit“, ale spíše setkání zkušených či méně zkušených pedagogů, ať tanečních či jiných oborů. Jejich obsahem jsou
jak jemná nahlédnutí do práce druhých, diskuze o směrech vlastní
práce, možnosti konzultace pedagogických problémů, tak samozřejmě systematická práce pod vedením zkušených lektorů z řad vynikajících tanečních pedagogů a choreografů pracujících dlouhodobě
s dětmi. Po vzdělávání zaměřeném na děti předškolní, děti mladšího
a staršího školního věku přišel čas pro choreografickou tvorbu pod
vedením Lenky Švandové, Ludmily Rellichové a Mirky Eliášové…
O „účinku“ semináře nejlépe vypovídá reflexe účastnice, pedagožky
TS Dobřichovice Hany Tuháčkové:
Začnu tím, proč jsem se přihlásila na tento vzdělávací kurz. Protože jsem
došla do stavu naprostého „vyhoření“. Učím již 26 let (začala jsem již
na gymnáziu), mám pedagogické vzdělání, ale ne v oboru tance. Svoji výuku jsem založila na svých tanečních zkušenostech z hodin Heleny
Metličkové, Jáji Hojtašové a hlavně Evy Blažíčkové, ke které jsem chodila od svých deseti let, až jsem skončila po 13 letech jako členka jejího
Studia komorního tance. Nepoznala jsem nic jiného než tvořivý způsob
výuky, hodiny plné improvizace, rozvíjení fantazie. Sama na sobě jsem
si mohla vyzkoušet jaké to je, když se touto metodou pracuje dlouhodobě,
jak to člověka formuje po všech stránkách, jak se schopnost improvizace
uplatní i v běžném životě. Člověk si dokáže poradit v jakékoli situaci,
vždy najde řešení.
Ovlivněná tím vším jsem samozřejmě začala učit ve stejném duchu
– v duchu paní Jarmily Jeřábkové, potažmo Isadory Duncan. Bohužel
mne minuly všechny pětisemestrální a jiné pedagogické kurzy zaměřené
na taneční pedagogiku, tak jsem se snažila učit podle toho, na co jsem
si vzpomněla z hodin Evy a co jsem nastudovala z knížek. A najednou
jsem měla pocit, že učím stále stejně, přestaly mne takové hodiny uspokojovat. Ztrácela jsem inspiraci.
Potřebovala jsem vyskočit ze zajetých kolejí. Začala jsem se pídit po
možnostech dalšího vzdělávání, hledání nových přístupů ve výuce tance.
A v této fázi jsem našla tento vzdělávací kurz.
Hned na začátku musím říct, že splnil má očekávání. Opět jsem se utvrdila v názoru, že tento přístup k dětem a k tanci je ten nejsprávnější,
že je důležité harmonicky rozvíjet celou osobnost dítěte, brát dítě jako
partnera, vést ho nenásilně k vlastní tvorbě přes improvizaci, rozvíjet
jeho hudební cítění předkládáním kvalitní hudby atd.
A teď: co mi přinesl nového? Přinesl mi spoustu inspirace, jak se dá všech
těchto věcí dosáhnout, ale jinou cestou, jiným přístupem, a to nejen v oblasti tance, ale i hudby, mluveného slova i zapojením výtvarné výchovy.
Potřebovala jsem novou inspiraci, obohacení výuky, nové nápady při práci s hudbou, při tvorbě choreografií. Chtěla jsem vědět, jak dosáhnout
stejného cíle, ale jinými novými prostředky, a to jsem díky všem pedagogům, kteří vedli jednotlivé semináře, získala.
V neposlední řadě pro mě byly důležité a obohacující diskuze se všemi
ostatními účastníky těchto seminářů, konfrontace zkušeností a nápadů,
31
spolupráce při práci na seminářích, poznání nových lidí, kteří mají zájem pracovat s dětmi tímto způsobem.
Jestliže budu tvořivá já jako pedagog, budou tvořivé i moje děti. To je to
hlavní, co si odnáším z tohoto semináře.
Chtěla bych poděkovat touto cestou všem, co tyto vzdělávací kurzy vymysleli, pořádají je a přednášejí na nich. Je to jeden z mála způsobů, jak
si rozšířit vzdělání v této oblasti.
Město v pohybu – festival současného tance
Již pátým rokem můžeme i u nás v Českých Budějovicích vidět
v červnu některá představení z nabídky festivalu Tanec Praha.V
prvním roce konání nás v hledišti sedělo asi kolem dvaceti, všichni
nadšeni ze zážitků, ale s tichou otázkou, zda mohou prodělečné produkce pokračovat?...
Jenže letos už bylo předem vyprodáno! Sice jen na jedno představení,
ale už 10x více lidí bylo ochotno přijít na pohybové divadlo, oceněné
jako inscenace roku 2009. Asi pomohla televize, když zařadila ukázky do svého programu, a reference známých z Prahy, kteří je viděli
(La Putyka Rosti Nováka a skupinu SKUTR).
Produkce Kulturního centra Bazilika se letos rozhodla přidat k Tanci Praha také regionální taneční scénu a vše zahrnout pod společný
festival Město v pohybu. Z profesionálních souborů jsme viděli: Nanohach (Synchronicity, Hechizada de Luxe, Gradina ), VerTeDance
s Annou Polívkovou (Případy doktora Toureta), již zmiňované pohybové divadlo La Putyka a z Českých Budějovic pak Jihočeský balet, protože se nově prezentuje technikou současného tance. Kromě
ucelených dějových choreografií má v repertoáru i kratší práce. Zde
uvedl Painted Rainbow a Run Through. Obě díla byla v choreografii
jeho uměleckého šéfa Attily Egerháziho. Dále se ještě v podání Jihočeského baletu prezentovala práce Les Bras de Mer Petra Zusky.
Amatérskou scénu reprezentovalo uskupení TaksiLAjlaj z Českých
Budějovic. Tvoří je pět žen, které za sebou mají bohatou taneční minulost, a své tvůrčí sebevyjádření vložilo do představení o absurdních
překážkách, které si sami stavíme do cesty, s názvem Obstacles.
Jako další úroveň prezentace současného tance festival nabídl dětské
soubory. V hodinovém programu, jehož samozřejmou součástí byli
účastníci celostátní přehlídky (ZUŠ Vodňany, chor. Komáři) vystoupilo dalších deset ZUŠek Jihočeského kraje.
Součástí tanečního dění byla také výstava fotografií Nanohach 5 let
naplno v Kavárně Bazilika, intenzivní víkendový seminář flamenca
s Janou Karfusovou z Prahy a experimentální koncert skupiny Lucky
Dragons (USA), jejíž členové obvykle hrají uprostřed publika. Rozdají kolem sebe nejrůznější hudební nástroje, ostatní se mohou přidat hrou na tělo a tím mění obvyklý model koncertů aktivní kapela
– pasivní divák v opak.
Festival Město v pohybu se povedl a já jsem moc ráda, že KC Bazilika
taneční a pohybové divadlo do své nabídky zahrnuje.
Vladimíra Strnadlová
32
pam pam 2 – 10
FOTOREPORTÁŽ Letní dny tance Ústí nad Orlicí f: Lukáš Prokeš
pam pam 2 – 10
FOTOREPORTÁŽ Legenda o sv. Anně
33
34
pam pam 2 – 10
Otevřená škola
Týdenní taneční seminář na konzervatoři Duncan Centre v Praze
Datum 1. července 2010 je bezesporu nejočekávanějším dnem celého
roku – začínají dvouměsíční letní prázdniny pro školáky a také dny
odpočinku a dovolené pro dospělé. V letošním roce byla výjimečnost prvního prázdninového dne podtržena zahájením týdenního
semináře zaměřeného na další vzdělávání pedagogických pracovníků
v oboru taneční výchova.
Jednou z pedagogických osobností, neboli také „duší“ taneční výchovy,
která poukazuje na její důležitost a význam ve vzdělávacím a výchovném procesu, je paní Eva Blažíčková, zakladatelka a ředitelka taneční
konzervatoře Duncan Centre Praha. Právě pod vedením paní Evy, současného pana ředitele Michala Záhory a ostatních členů pedagogického sboru, se ve dnech 1.–6. července 2010 uskutečnil v prostorách
taneční konzervatoře DC tento týdenní vzdělávací seminář.
Všichni účastníci(celkem 37 – tento počet se rozdělil do dvou skupin ) měli tak možnost seznámit se charakterem, odkazem a filozofií
školy.
Náplň a skladba předmětů v hodinách se vyznačovala velkou pestrostí a rozmanitostí, kvantita se snoubila s kvalitou, výborné pedagogické vedení, které dokázalo vnést do hodin jasnou linku, myšlenku,
strukturu a záměr, umocnilo zážitek z výuky.
Důležitost byla kladena na obsah, formu pohybu, uvědomění si podstaty určitého pohybu v prostoru vnitřním i vnějším, tělesné těžiště,
osu těla a na další principy, které jsou pro Duncan směr charakteristické.
Výuka začínala v 9:00 hod. a končila v 16:45 hod.
Dopoledne probíhaly hodiny v rámci taneční praxe – Duncan metoda (Dora Hoštová, Dagmar Chaloupková), Improvizace (Eva Blažíč-
Z LUHŮ A HÁJŮ
ková), Současná taneční technika (Michal Záhora), Základy klasického tance (Alena Drápalíková).
Každá z hodin byla doprovázena živou hudbou, korepeticí v podání Jiřího Voběrka (klavír), Davida Smrže (kytara) a Jaroslava Kořána
(bubínky, perkuse). Pro nás účastníky to byla názorná ukázka důležitosti korepetice v hodinách taneční výchovy. V kontextu s reprodukovanou hudbou je opravdu nenahraditelná!
Odpoledne většinou probíhaly teoretické předměty propojené s pohybem: Kineziologie a Anatomie hybnosti (Jitka Čemusová), Zpěv
a práce s hlasem (Libuše Voběrková, Jiří Voběrek), Korepetice v hodinách taneční výchovy (Jiří Voběrek, Eva Blažíčková), Metodika
a didaktika taneční výchovy (Eva Blažíčková). Některé z hodin byly
zařazeny ve větším časovém rozsahu např. Duncan metoda, Improvizace, Metodika a didaktika taneční výchovy, Anatomie hybnosti
a Kineziologie. Další pak byly velmi kvalitní ,,ochutnávkou“. Všechny hodiny se vyznačovaly profesionalitou, znalostí a odborností vyučujících pedagogů.
Zkušenosti a poznatky, které jsme během tohoto týdne mohli získat,
byly a jsou pro naši práci velmi cenné a inspirující.
Chtěla bych poděkovat všem pedagogům za jejich trpělivost, shovívavost a také za to, že tu byli ,,opravdu“ pro nás seminaristy a dokázali vhodným způsobem přizpůsobit výuku našemu kolikrát únavou vyčerpanému tělu. (Pozn.: naše věkové složení už nebylo zrovna
nejmladší). Byla bych potěšena, kdyby se ,,brána“, tohoto týdenního semináře otevřela každé léto a letní prázdniny mohly opět začít
v tomto duchu.
Petra Blau
ZŠ a ZUŠ K.Vary
SIRAEX 2010
Ohlasy účastníků
Tato akce s mezinárodní účastí se v lázeňském městě Klášterec nad
Ohří konala již po čtvrté. Avšak pro nás tento ročník znamenal premiéru. Mimo vlastní vystoupení jsme absolvovaly také semináře s tuzemskými, ale i se světově proslulými tanečníky. Velice se nám to
líbilo – i přesto, že to bylo náročné. Nové techniky a variace, které
jsme se naučily, se nám určitě budou hodit do dalších tanečních let.
Také každovečerní představení profesionálů nás inspirovala a ukázala
nám možnosti dnešního tanečního divadla. Šíři použitých uměleckých prostředků a celková působivost jednotlivých představení nás
ohromila. Nikdy bychom nezhlédly tolik zajímavých a inspirujících
představení najednou. Každovečerní atmosféra se dá jen těžko předat, musíte to zažít.
A to nejlepší je, že jsme si našly spoustu nových přátel. Moc rády
bychom se festivalu zúčastnily i příští rok.
Hana Herkommerová
TS Magdaléna – Rychnov u Jablonce nad Nisou
Ač je to neobvyklé, i v létě, kdy základní umělecké školy mají prázdniny, jedna z nich uspořádala už počtvrté výjimečný festival současného tanečního divadla.
Letošní SIRAEX proběhl od 15. 8. do 21. 8. 2010 již tradičně v krásných prostorách zámku a zámeckého parku v Klášterci nad Ohří.
Festival je celostátní s mezinárodní účastí. Představení, která jsme
zhlédli, byla profesionální česká, mezinárodní i „amatérská“.
Zaměřením celého festivalu na propojení profesionální a amatérské
scény, a to jak stavbou dramaturgie celého festivalu (amatérští i profesionální tanečníci a seminaristé zhlédli v pěti večerech neuvěřitelné
množství úžasných představení), tak semináři probíhajícími v rámci
festivalu se podařilo paní Zoře Breczkové něco velmi ojedinělého.
Dokázala na ploše jednoho týdne představit to nejlepší ze současného tance, co je u nás a v zahraničí právě teď k vidění. A umožnila tak
vidět mladým začínajícím tanečníkům, pedagogům i lidem s potřebou vidět něco jiného něž komerci, která stále více utlumuje potřebu společnosti po kvalitní kultuře, současná taneční díla na vysoké
umělecké úrovni.
Semináře pod vedením lektorů z Čech, Senegalu Venezuely budou
velkou motivací pro mladé seminaristy a inspirací pro práci zúčastněných pedagogů v příštím školním roce.
Lekce salsy a tai-chi pro veřejnost jsou skvělým nápadem, jak do akce
„zatáhnout“ i obyvatele města. Jak jim přiblížit to zvláštní seskupení
lidí vyjadřující se raději pohybem, emocí, gestem. Přenos myšlenky
na diváka tímto způsobem předpokládá otevřenost a určitou připravenost diváka. V Klášterci takoví diváci již jsou, seděli každý večer
v hledišti a vytvořili spolu s účastníky festivalu fascinující atmosféru.
Byli okouzleni fenoménem současného tanečního umění, jeho sílou
a sdělností. Kéž by takových svátků tance bylo u nás víc.
Ludmila Rellichová
Taneční a pohybové studio Magdaléna
Rychnov u Jablonce nad Nisou
Již podruhé se účastním festivalu SIRAEX a neváhám kvůli němu
přijet až z Brna. SIRAEX má pro mne tolik kvalit, díky kterým je
jedinečný.
Velkým zážitkem jsou pro mě večerní představení (hlavní program
Dny scénického tance).
Jsou přínosná zejména pro svou pestrost a šíři záběru. Odborná
i laická veřejnost se potkává pod jednou střechou a může vidět, jak
současný tanec vypadá ve Venezuele, Lucembursku, Columbii, Itálii
nebo na Slovensku. Může bezprostředně srovnávat s tvorbou českých
Z LUHŮ A HÁJŮ
pam pam 2 – 10
choreografů. K vidění jsou choreografové z divadla, mladá česká
platforma i choreografové pracující s amatérskými tanečníky.
Tady se dostávám k dalšímu specifiku SIRAEXu. Tvůrčí propojení
amatérské a profesionální taneční scény. Zážitkem je pro mě, jak
výborně funguje spolupráce na poli jednotlivých představení, tak
při práci v tanečních dílnách, které jsou vedeny profesionálními tanečníky a lektory (Veronika Rinowski/ČR, Kaolack/Senegal, Fátima
Gomez/Venezuela).V tomto týdnu se v Klášterci potkávají mladí tanečníci a pedagogové z celé republiky. Vzniká tak tvůrčí prostředí,
jehož výsledky je možno vidět poslední den v zámeckém parku na
otevřených ukázkách.
Nakonec ještě jedna výjimečná stránka festivalu. Je to otevřenost
k široké veřejnosti. Pro klášterecké občany pořádá lekce tai-chi a salsy a veřejná představení v polední den s tancem pro děti.
I když počasí letos nepřeje, cítím vzrůstající zájem, přijeli i diváci
z jiných měst. A nejen staré město je zapojeno do tanečního dění se
svými obyvateli i krásnými prostorami.
Jiráskův Hronov a tanec
Ohlasy účastníků
Od 30. července do 7. srpna 2010 žilo město Hronov divadelním
festivalem, a to již 80. ročníkem. Pěkný kus divadelní cesty. Je nám
potěšením, že se takového festivalu jako taneční soubor (NoTa Plzeň)
můžeme účastnit, a to již potřetí. Celé město je protkáno ve všech koutech, zákoutích… divadelnictvím. Také každodenní vítání souborů na
schodech Jiráskova divadla je určitou slavností a milou ceremonií.
Tak k tanci na Hronově. V neděli 1. srpna v Jiráskově divadle od 14:00
a 17:00 hod. měli diváci možnost zhlédnout komponovaný program
vybraný z vystoupení Celostátní přehlídky scénického tance mládeže
a dospělých v Jablonci n. Nisou. Nominovány byly čtyři choreografie
Obrazy ZUŠ Sedlec-Prčice, Karlův most Parau – Parau Jablonec n. N.,
Syndrom neklidných nohou – NoTa Plzeň, Mol (?) – Bandance Praha.
Nevím, zda byl nominován ještě nějaký soubor a nemohl se účastnit.
Nechci popisovat, hodnotit jednotlivé choreografie. Odborné hodnocení vyšlo v „hronovském“ Zpravodaji č. 4 od Martina Packa a G. H.
Betancourta, oba vedli v Hronově pohybové dílny pro seminaristy. Jen
malinká poznámka k článku druhého kubánského lektora – tanečníka. Ve svém textu, který vyšel v českém překladu: první část zajímavé,
podnětné zamyšlení o tanci všeobecně, pak hodnotící část o jednotlivých tancích. Ovšem asi došlo k určitým záměnám názvů tance, či
neměl program, či mu tance splývaly, či překladatelka…? Škoda.
A hodnocení veřejnosti. Rozličné názory ve zpravodaji i v ulicích.
Účastnila jsem se nočního diskusního klubu, který je určen všem,
kdo mají chuť naslouchat nebo si povídat, ptát se… Proti loňskému
klubu, který vyzněl až „zaujatě“ na téma tanec na Hronově, letošní atmosféra byla lepší. Možná i díky loňské „osvětě o tanci“ Zuzany
Smugalové na tomto klubu. Vnímala jsem již vstřícnější názory na
tanec, že na Hronov patří. Také byla vedena polemika i jakási kritika
o výběru tanců do Hronova, proč právě taková dramaturgie tanečního
bloku. V diskuzi bylo velmi přínosné, že zde byla i tanečnice a pedagožka Anna Caunerová (účastnila se ze svého osobního zájmu), která
přiblížila přítomným záměr, vývoj scénického tance i krátce odborně
posoudila některé uvedené tance na Hronově. Díky za to.
A druhý den odpoledne probíhal tzv. „Problémový klub“ s odborným
lektorským divadelním sborem. Tak jsme s Katkou (členkou NoTy)
ještě další den zůstaly a vypravily se na klub, kde v jídelně hotelové školy bylo opravdu plno, i bez vydávávání jakéhokoliv pokrmu.
V úvodu tohoto „besedování“ moderátor oznámil, že budou rozebírat
pouze 3 divadelní představení z předešlého dne (Sestra, Vertigo a Jelizaveta Bam) a tanec že bude předmětem hodnocení až další den.
35
Díky schopným organizátorům – zejména Zoře Breczkové a Základní umělecké škole mohou domácí nahlédnout a poznat současný svět
tance. Tanečníci okusí klidu krásných parků a lázní. Všichni spolu se
pak sejdou na večerních představení.
Na sklonku léta se Klášterec nad Ohří stává synonymem. Jedinečný
taneční festival, na který se těšíme my všichni, a věřím, že i místní
obyvatelé.
Lenka Švandová
taneční pedagog, ZUŠ Brno
Poznámka realizačního týmu:
Pro letošní ročník se podařilo zajistit umělce a choreografy ze Senegalu, Itálie, Francie, Španělska, Francie, Venezuely, Columbie, Nicaraguy, Nizozemí, Lucemburska, Dominikánské republiky, Japonska,
USA a tanečníky Národního divadla v Praze a Baletu Praha – Pražského komorního baletu. Celkem 50 umělců.
Tanečních seminářů se účastnilo 60 studentů z celé ČR.
Olga Ratajová
ZUŠ Klášterec n. O.
36
pam pam 2 – 10
Přesto jsme obě zvědavy zůstaly, jelikož ta představení jsme viděly
a zajímalo nás odborné zhodnocení. Další den už jsem z Hronova
odjížděla. Tak nám zůstalo utajeno, co o tanci divadelníci teoretizovali, což je možná škoda.
Pro nás je velkou zkušeností i inspirací, poučením vidět divadelní
představení v Hronově. Také už máme svá oblíbená, např. Studio Divadla Dagmar K. Vary, LDO ZUŠ Trutnov, ale i další. Fungují zde
i neformální, přátelská setkávání na ulici, při kávě, zmrzlině…
Či sedíte v divadle před začátkem představení a za vámi se baví paní
(řekněme paní H.), co viděla včera, „…ten tanec Syndrom neklidných
nohou se mi líbil, to jsou ty holky, co tančily loni i předloni, a když tančí, užívám si to s nimi…“. Při východu z divadla se mé oči setkaly
i se zmíněnou paní H., „Jéé, to jste vy, Anka Banka, Leila, stále na to
vzpomínám,“ prozradila paní H. Děkujeme paní H. a těšíme se na
další setkávání.
Poděkování patří i technice a organizaci v divadle, bylo to lepší než
loni, osvětlovač nám vycházel v požadavcích vstříc. A potěšující je
i osobní setkávání s paní ředitelkou Jiráskova Hronova. K zamyšlení
možná stojí, zda nepodpořit „odborné porotce“ z řad tance. Tanec
na Hronov ano.
Lenka Jíšová
taneční skupina NoTa
Na Jiráskově Hronově náš soubor vystupoval podruhé, poprvé před
dvěma lety. Letos stejně jako tehdy jsme si užili neopakovatelnou
atmosféru, která Hronov doprovází. Koncentrace tvořivých lidí
a souborů na jednom místě je obdivuhodná. Setkávání lidí „stejného druhu“ na jevišti i mimo něj a z toho vyplývající atmosféra
v hledišti i na jevišti je z pohledu vystupujících členů souboru právě oním jedinečným prostředím. To, že je tanci věnováno jedno
odpoledne na přehlídce, jež je vrcholem pro ochotníky činoherce,
je devízou, jež obohacuje jak herce, tak tanečníky. Děkujeme za
možnost vystoupení a další zkušenosti, které nám Jiráskův Hronov
přinesl.
Parau – Parau
Tak... další ročník Hronova, pro náš soubor druhý, je za námi.
Jak popsat? Jak si přebrat a vyhodnotit tolik informací? Upřímně,
nevím. A to jsem v tanečním oboru spíše optimistka…
Rozhodně si ceníme pozvání a možnosti takovéto akce se účastnit, ale
už tady mi naskakuje otázka výběru. Opakuji: naskakuje otázka, ne
kritika. Rozhodně to není lehký úkol a sama jsem vždy zvědavá, kdo
bude mít možnost v Hronově vystoupit. Když tak přemýšlím, možná
bych spíše řekla: možnost vystoupit a také být předhozen kritikům.
Letos to byli NoTa Plzeň, ZUŠ Sedlec, Bandance a Parau – Parau.
Oboje beru jako pozitivní, kritika může být rozhodně obohacující.
Jestli jste právě mezi řádky poznali určité rozladění, čtete správně.
I po velmi náročném dnu jsem se těšila na seminář-diskusní klub,
který začínal až ve 22:45. Od účastníků loňského ročníku jsem byla
poučena, že tanec tady nebude nijak více rozebírán, obzvláště divadelníky ve smyslu činoherci. Sešlo se odhadem 25–30 lidí, z toho asi
6 tanečníků. Jako první přišlo hodnocení hry Vertigo ze ZUŠ Trutnov. Bohužel jsem neměla možnost vidět, ale jen díky debatě bych se
na ní ráda podívala. Na dvě mladé protagonistky se „vrhlo“ několik
kritiků (dokonce i v obleku) a v podstatě vše, co pro mne znělo jako
nápadité, nekonvenční, ve smyslu hledání nového tvaru, tito kritici
naprosto shodili jako nepatřičné. V tu chvíli, asi po hodině, jsem si
říkala: „No, a to ještě nedošlo na tanec.“
Takže zhruba něco málo po hodině padla konečně otázka, zda rozebírat představení z bloku Tanec, tanec... Většina byla proti, ale v tu
chvíli i my, méně mluvné tanečnice jsem se nenechaly a slyšet alespoň něco jsme chtěly. Podpora byla Anička Caunerová, která dobře
vystihla, že pokud tady čekáme přes hodinu, i když v menšině, a činoherci se dohodnou, že tanci se věnovat není třeba, není to fér. Byla
Z LUHŮ A HÁJŮ
tedy odsouhlasena diskuze o tanci, načež se velmi důležitě jeden pán
sebral a odešel. Toto gesto bylo všem jasné.
Diskuze se celkem rozběhla a mých pár postřehů je asi takových:
Problém, který s námi mají, je takový, že nám nerozumí. Jsme pro
ně málo čitelní, naše choreografie jsou krátké a nestačí tak rychle
dekódovat – rozumět. Chybí jim slova, a pokud choreografie nemá
jasný děj, už vůbec nechápou, proč takto tvoříme. Tím pádem je to
zbytečné a je otázka, proč jsme vůbec na Hronově. Kdosi pronesl, že
důvodem je třeba i dvakrát naplněný sál, takže i tady tanec své publikum má, a že někteří, hlavně mladší, už se na taneční blok nechodí
„jen vyspat“. Pán v triku s límečkem (lépe ho asi nepopíšu neb raději
používám k vyjadřování ten pohyb než slova) se nám snažil vysvětlit,
že první, čemu rozumíme, je slovo. Tak na to mne napadlo pouze:
„Takže abyste pochopil, že před Vámi stojím musím Vám to říct?“ To
prý zase nééé… Takže vlastně potvrdil, že to slovo pro význam věcí
zásadní být nemusí. Což mne potěšilo.
Další, co pro mne stojí za napsání, je řeč Aničky Caunerové, která
v podstatě řekla, že bychom tu neměli být pouze trpěni, protože to
někdo z programové rady „tak udělal“, ale měli bychom se snažit
z každého oboru vzít a využít něco pro svůj. Setkat se a něčím se
obohatit, inspirovat, ne odsuzovat.
A to píšu s vědomím, že scénický tanec není masová záležitost, i přesto
z něj může spousta oborů čerpat (práce s tělem, prostorem...). Když se
podíváme, kam dnešní divadlo směřuje. Rozhodně tam vidím mezioborové propojení. Pohyb, hudba, scénografie (a nemyslím tím muzikál)... jistě, i klasická činohra má a bude mít svůj díl. O tom bez diskuze. Jen myslím, že není třeba na mezidruhové amatérské přehlídce,
což má JH v názvu, diskutovat ve stylu: tanec je zbytečný, nerozumíme mu. Což přizvat tedy někoho, kdo mu rozumí a bude respektován
i mezi činoherci? Nám se to moc nepodařilo, i když snaha hlavně od
Aničky byla. Nevím, jestli její postřeh, že o inscenacích se mluví jmény
a o choreografiích jen jako první, druhá, třetí, čtvrtá, i když většina
měla v ruce program, byl víc k smíchu nebo ke smutku...
Tak to bylo pár postřehů z letošního Hronova. A jinak, ta zmrzlina
v cukrárně na rohu náměstí byla opět úžasná…
Vendula Dědová
Celé město festivalem žije. Není se co divit, když tam vlastně nic
jiného není. Co nevydělají za tenhle týden, už nemají nárok vydělat
jindy. A podle toho tam také je atmosféra. Centrum všeho dění, dle
mých poznatků, je náměstí s divadlem a nedaleký park s rodným domem Jiráska a (dle místních) Prdlavkou – to je pramen.
Na náměstí se konají projevy, přivítání ad. oficiality. V parku je pódium, kde hrají kapely atd. Míň oficialit, víc stánků – pivo, perníky,
ementál. Samozřejmě tam určitě jsou i jiné scény, ale ty jsem nějak
nenavštěvoval. Haldy lidí, haldy amatérských umělců, to už není nic
pro mě, už mám rád svůj klid.
Má návštěva Hronova začala myslím v sobotu dopoledne příjezdem
do centra. Po chvíli hledání registračního místa nedaleko divadla
a registraci tam jsem za pomoci nám přiděleného mladíka nalezl
ubytování, kam jsem odstěhoval všechny věci, co mi soubor dal na
náměstí (asi 3 km cesty) do auta. Vrátil jsem se na náměstí, někdo šel
na představení, já ne.
První večer jsem strávil v parku s pivem a tabákem. Pak jsem se napojil Prdlavkou a totálně vystřízlivěl v čajovně u Gyokura.
Druhý den jsme měli vystupovat. V divadle se k nám šefová techniky
chovala jak k méněcennému druhu divadla.
Diváci byli ale docela fajn. Smáli se, tleskali. Díky dobrému výběru
vystupujících myslím viděli jak tanec, tak něco jiného v našem podání a v podání Parau – Parau.
No kritice jsme se celkově jako celý „taneční“ program nelíbili, což
mě moc nepřekvapilo. Už jsme tam asi před deseti nebo patnácti?
lety vystupovali a bylo dost podobné.
Ludvík Skočdopole
Z LUHŮ A HÁJŮ
pam pam 2 – 10
37
Tanec v babím létě
Sotva bylo možno spočítat děti, které se letos přihlásily na tancování,
a už jsme dostali pozvání od Hanky Tuháčkové na malý podzimní
festiválek, který měl zakončit prázdninové volno a otevřít bránu nového školního roku.
Taneční studio v Dobřichovicích využilo 11. září 2010 krásný prostor letního divadla v Řevnicích, aby uspořádalo setkání tanečních
souborů scénického tance ze Středních Čech a Prahy. Nakonec brzký
termín dovolil přijet kromě organizátora jen dalším třem skupinám,
které však dohromady vytvořily skoro hodinový program. TK Po
špičkách z Roztok přivezlo své oblíbené Balónkové třepotání a Nesmysly, které zde děvčata zatančila pravděpodobně v derniéře. Dalším účastníkem byla Vendula Dědová a její malé tanečnice ze ZUŠ
Sedlec-Prčice. Choreografie Co jsem viděl 12. března a O kapkách od
krajské přehlídky příjemně vyzrály a lesní prostředí jim velice přidalo. Starší tanečníky reprezentoval soubor Bosí, který měl na programu dvě sóla a duet vyspělých tanečníků, jejichž projev působil jako
pohlazení po duši. A samozřejmě nelze zapomenout na „domácí“.
TS Dobřichovice uchvacuje neustále své diváky choreografií Dva se
perou, třetí se směje a Otazníky.
Velké poděkování patří „duši“ celého minifestiválku Hance Tuháčkové, která se nezalekla ne zrovna atraktivního termínu a vytvořila pro
nás všechny příjemnou atmosféru slunečného podzimního odpoledne. Budeme se těšit, že to byl počátek hezké tradice.
Zuzana Kučerová
TK Po špičkách Roztoky
Krnovské slunéčko
… aneb když konkurence spolupracuje
Krnov je městem, kde tančí každý a tančí se všude. Ač jen pod SVČ
je alespoň deset různých souborů show a modern dance, hip hop,
společenských tanců a jiných žánrů, dokázaly si vybudovat svou pozici i dva taneční obory státní a soukromé ZUŠ.
Pedagožky Irena Špičková a Daniela Zvonková pochopily, že jednou
z cest, jak udržet, motivovat a získat žáky, by mohla být společná
přehlídka scénického a výrazového tance. A tak konkurence začala
spolupracovat a před třemi roky vznikl projekt s názvem Krnovské
slunéčko.
Vždy poslední květnová sobota je tím roztančeným dnem. Dopoledne na prostranství náměstí probíhá malá taneční upoutávka pod
širým nebem a v podvečer v Městském divadle hlavní program přehlídky. Ve více jak dvou desítkách choreografií se vždy představí
všichni žáci a studenti obou pedagožek. Program přehlídky pravidelně obohatí pozvaní hosté (soubor Hlubinka, žáci ZUŠ Nový Jičín
a ZUŠ Slezská Ostrava).
Naplněné hlediště divadla všech tří ročníků svědčí o tom, že Krnovské slunéčko je tím správným tanečním krokem…
Irena Špičková
TANFEST Jaroměř 2010
Dne 17. září tomu bylo šest let, kdy se nám zcela změnil nejen prázdninový život.
Přesně před šesti lety jsme se jako mladé nerozvážné taneční nadšenkyně rozhodly, že nabídka tanečních akcí a festivalů je příliš malá,
že zájem veřejnosti o tanec je příliš povrchní a zcela zanedbatelný,
povědomí o tanci příliš mělké, soudržnost a vzájemná komunikace souborů, tanečních „aktivců“ a tanečních fanoušků nepatrná…
Chtěly jsme nejen samy sobě pomoci dosáhnout k okraji toho sudu
plného tanečních znalostí, zkušeností, inspirace a alespoň pár kapek
vyšplíchnout na tu úrodnou půdu českého amatérského tanečního
světa. Chtěly jsme poskytnout prostor a příležitost i ostatním. Chtěly jsme dát možnost k realizaci komunikace mezi amatéry a profesionály. Po šesti letech práce a snažení, ač jsme stále na začátku, si
troufáme říci, že se nám to po malinkatých krůčcích daří.
Letošnímu 5. ročníku TANFESTu Jaroměř, který proběhl v prodlouženém víkendu 18.–20. září tohoto roku, předcházelo několik náhlých nečekaných změn, které však vykrystalizovaly v šťastné konce.
Bohužel u nás nemohla vystoupit předem avizovaná irská tanečnice,
pedagožka a choreografka Karla Holden, ani učit vynikající česká
tanečnice, choreografka a pedagožka Věra Ondrašíková či Pavlína
Rézová, kterým přejeme pevné zdraví.
Festival nám však nakonec díky své vstřícnosti obohatily jiné vynikající taneční osobnosti, kterým tímto děkujeme. Byly jimi: nejen
malými tanečníky oblíbená Blanka Šourková, která se u nás již poněkolikáté zhostila úlohy lektorky dětských tanečních dílen, Lenka
Bartůňková a Monika Částková, které mohli tanečníci spatřit nejen
na jevišti při sobotním inspirativním večeru, ale na vlastní kůži si
mohli vyzkoušet i práci pod jejich vedením na tanečních workshopech. Další novou tváří TANFESTu byla Markéta Vacková – tanečnice, pedagožka a zkušená organizátorka, která se na tanečních
dílnách věnovala současné taneční technice a improvizaci. Lektorem
populárních tanečních stylů hip-hop dance a street dance byl jaroměřský rodák, tanečník, pedagog a mistr šachu Luboš Roško a o ve-
dení letošních speciálních dílen pro mentálně postižené děti z místní
Základní školy speciální se skvělým způsobem postarala pedagožka
a ředitelka Taneční školy DaM z Jablonce nad Nisou Dana Malá.
Nejen taneční dílny byly pro zúčastněné soubory dobrou zkušeností
a inspirací, ale i sestava sobotního zahajovacího večera dovolila podnítit fantazii přítomných tanečníků a diváků. O zahájení festivalu se
letos postarali: Lenka Bartůňková s vlastními úspěšnými choreografiemi Café a Libera Me, Flash Dance Company s choreografií Dámy,
Taneční divadlo Honzy Pokusila přivezlo osvěžující představení Příběhy pana Brambory a Monika Částková doslova ohromila minimalismem a neskutečnými detaily ve své choreografii Arvore.
Vrcholem festivalu byl již tradiční nedělní galavečer, kde se představily a prezentovaly zúčastněné české soubory z Červeného Kostelce,
Jablonce nad Nisou, Nového Města nad Metují, Dobrušky, Trutnova
a Jaroměře, ale i irský taneční soubor Dublin Youth Dance Company
pod vedením Mariam Ribón, který k nám zavítal již podruhé, tentokrát však se skupinou mladších tanečníků, která, ač to absolutně
není znatelné, v tomto souboru působí teprve prvním rokem. I letos
byl tento slavnostní večer zakončen vypouštěním čínských lampiónů
přání, které celému večeru dodaly kouzelnou tečku.
V pondělí po dvojím vystoupení pro místní školy jsme byli nuceni se
rozloučit a TANFEST Jaroměř 2010 postavit za hranici současnosti,
do prostoru nedávné minulosti.
S mírným odstupem času můžeme s klidem říci, že letošní, trochu
komornější TANFEST se shledal s úspěchem a nadšením na všech
frontách a ze všech stran. Snad jen jediné negativní hledisko tu stále
je a to – malé množství zájmu veřejnosti a snad i kázeň žáků v takovém svatostánku, jakým pro nás divadlo je.
Tudíž stále máme spoustu cílů k dobývání, a to nejen jako organizátorky a pedagožky, ale jako malá zrnka máku v ohromném koláči
tanečního a kulturního světa. Proto se napřesrok budeme těšit v Jaroměři na shledanou!
Lenka Vrzáková a Lenka Halašová
38
Knihy, instituce, webové stránky a další…
www.scenicky-tanec.cz
Komunikační prostor pro taneční umění. Souhrnné informace ze světa scénického tance
pro amatérskou platformu. Informace o publikacích i časopisu pam pam včetně náhledů.
Provozuje občasné sdružení „my“.
www.tanecniaktuality.cz
1. internetový časopis o tanci. Reflexe profesionálního uměleckého tance, široký servis přinášející aktuální informace o tanečních událostech v profesionálním světě – představeních, workshopech, uzávěrkách grantů apod.
Součástí jsou i panelové diskuze na aktuální
témata z oblasti tance a přehledný seznam
odkazů na všechny možné taneční instituce.
Taneční aktuality – orientační bod ve světě
tance provozuje občanské sdružení Taneční
aktuality, o.s.
KNIHY
Rellichová, Ludmila
TANEČNÍ TVORBA PRO DĚTI A S DĚTMI
Ukázky taneční tvorby jako výsledku výchovně vzdělávacího procesu
Kniha se ve své 1. části zabývá významem
taneční tvorby v procesu taneční výchovy, inspiračními zdroji této tvorby a metodikou rozvíjení tvořivých schopností dítěte v ranném
věku. Ve své 2. části přináší 22 ukázek taneční
tvorby pro všechny věkové stupně. Vcelku je
kniha významným přínosem pro tvořivou taneční výchovu.
Cena 160 Kč
Lenka Švandová
TANEČNÍ VÝCHOVA PRO PŘEDŠKOLNÍ DĚTI
2. vydání
Publikace pomůže zejména začínajícím učitelům správně utřídit a metodicky uspořádat
taneční výuku dětí předškolního věku. Pro
každý měsíc zpracovává metodické postupy
výuky v tématech: pohybová průprava, pohyb
z místa, prostorové vztahy, hudební průprava,
taneční hry, improvizace.
Cena 150 Kč
Jiřina Mlíkovská
VYPRÁVĚNÍ O TANCI NA JEVIŠTI
Mezi českými autory, píšícími o tanci, má autorka významné postavení vycházející z jejího
celoživotního zájmu o tanec ve všech jeho
podobách. Ve svých esejích osobitým způsobem kloubí subjektivní pohled s objektivním
nadhledem podloženým celoživotními zkušenostmi a provázeným upřímným zájmem
o tvůrčí práci jiných. Její svět tance se nedělí
na amatéry a profesionály, ani na jednotlivé
pam pam 2 – 10
taneční techniky a školy. Neopomíjí ani tu
část choreografické práce, která je inspirovaná lidovým tancem a lidovou kulturou, čímž
kniha Jiřiny Mlíkovské zprostředkovává živý
obraz tanečních událostí dávno minulých, nedávných a téměř současných a je především
cenným příspěvkem ve způsobu myšlení o tanečním umění jako celku.
Cena 100 Kč
Bohumíra Cveklová, Jiří Lössl
5 PŘEHLÍDEK dětských skupin scénického
tance Kutná Hora 2004–2008
Pokračování úspěšné publikace 20 přehlídek
dětských skupin scénického tance 1968–2003.
Cena 100 Kč
Bohumíra Cveklová, Libuše Kurková
DOPISY O JARMILÁCH
Poutavé vyprávění vzpomínek na své učitelky
Jarmilu Jeřábkovou (v případě paní Kurkové)
a Jarmilu Kröschlovou (v případě paní Cveklové) z osobní korespondence obou autorek,
kterou si navzájem vyměnily při letním pobytu
na svých chalupách v roce 2001. Kniha je doplněna bohatým, mnohdy dosud nezveřejněným, fotografickým a ilustračním materiálem.
Cena 140 Kč
Jiří Lössl
RYTMICKÁ, POHYBOVÁ A TANEČNÍ VÝCHOVA MLADŠÍHO ŽACTVA – deset lekcí pro začínající pedagogy
Publikace pomůže zejména začínajícím pedagogům správně utřídit a metodicky uspořádat
rytmickou, pohybovou a taneční výuku dětí
mladšího školního věku.
Cena 100 Kč
Jarmila Jeřábková
TANEČNÍ PRŮPRAVA
Výrazná a vzácná osobnost v oboru dětské
pohybové a taneční výchovy shromáždila ve
své knize bezmála čtyřicetileté zkušenosti.
Cena 95 Kč
Markéta Záděrová–Kytýřová
TANEČNÍ GYMNASTIKA
Kniha nevelká rozsahem, ale velká obsahem,
je shrnutím všech základních principů této taneční disciplíny.
Cena 95 Kč
Dana Ždímalová, Bohumíra Cveklová
20 CELOSTÁTNÍCH PŘEHLÍDEK dětských
skupin scénického tance 1968–2003
Publikace o 35 letech činnosti a výsledcích
pedagogické taneční práce a choreografické
tvorby pro děti tak, jak se prezentovaly na
vrcholových národních a celostátních přehlídkách. Cena 80 Kč
Výše uvedené publikace lze objednat na adrese NIPOS, administrace publikací, P. O. Box 12,
120 21 Praha 2; tel.: 221 507 912,
e-mail: [email protected], případně on-line: www.nipos-mk.cz v oddíle Naše publikace.
Alena Skálová – fenomén choreografie
ŽIVOT A DÍLO OČIMA SOUČASNÍKŮ
Publikace připravená k nedožitým 80. narozeninám choreografky, tanečnice a pedagožky
ODKAZY A INFORMACE
Aleny Skálové, svým uměleckým působením
spojené především s pražským souborem
Chorea Bohemica, seznamuje poprvé souhrnně kulturní, uměleckou, ale i širší veřejnost
s touto výraznou osobností české kultury.
Knihu sestavili Viktor Bezdíček a Helena Pěkná.
Cena 299 Kč, lze objednat na
[email protected]
Božena Brodská
ROMANTICKÝ BALET
Kniha sumarizuje hlavní události, stěžejní díla
a určující osobnosti baletní historie daného
období.
Cena 220 Kč, lze zakoupit v knihkupectví
HAMU Praha
Božena Brodská
DĚJINY BALETU V ČECHÁCH A NA MORAVĚ
DO ROKU 1945
Kniha přináší obsáhlý přehled o vývoji divadelního tanečního umění v českém prostředí
od nejstarších známých teatralizovaných produkcí po hranici druhé světové války.
Cena 398 Kč, lze zakoupit v knihkupectví
HAMU Praha
Božena Brodská, Vladimír Vašut
SVĚT TANCE A BALETU
Sítem práce předních odborníků v oblasti taneční teorie prošlo 135 světových i českých
baletních titulů. Jejich volbu určovaly především ty „dějové“, vypravující určitý příběh, jejichž partitury vznikly na předem dané libreto
a byly od prvopočátku určené k divadelnímu
provozování. Kniha je uspořádána do hesel,
abecedně řazených podle autorů hudby.
Cena 366 Kč, lze zakoupit v knihkupectví
HAMU Praha
KONZERVATOŘ DUNCAN CENTRE
Dvojjazyčná publikace ohlížející se za desetiletou existencí Duncan centra.
Cena: 134 Kč, lze zakoupit v knihovně Duncan
centre
Eugenio Barba, Nicola Savarese
SLOVNÍK DIVADELNÍ ANTROPOLOGIE
– O SKRYTÉM UMĚNÍ HERCŮ
Kniha ukazuje herecké a divadelní umění
v překvapivých souvislostech. Pomáhá orientovat se v současném divadelním umění a rozšiřuje pohled na oblast scénických projevů
v nejrůznějších epochách a kulturách.
Cena 899 Kč, knihu najdete na
www.kosmas.cz/kategorie/237/divadlo/
CO PLUJE NA WEBU
O kultuře
www.divadlo.cz
adresář českých divadel
www.scena.cz
český kulturní portál
www.divadlo.sk
slovenský kulturní portál
www.teatry.art.pl
polský kulturní portál
www.institutumeni.cz
informační, poradenské, vzdělávací a pro-
ODKAZY A INFORMACE
dukční centrum pro oblast umění
(samostatné oddělení Divadelního ústavu)
www.scenicky-tanec.cz
komunikační prostor pro taneční umění. Termíny a propozice pro přehlídky
www.tanecniaktuality.cz
aktuální informace ze světa profesionálního
tance, součástí jsou i panelové diskuse
www.amaterskedivadlo.cz
databáze Českého amatérského divadla
www.muzikus.cz
český hudební adresář, kde mimo jiné najdete
i adresy či kontakty na ZUŠ v celé ČR
Kulturní a vědecké instituce
www.institutumeni.cz
komplexní informační služba Divadelního
ústavu z oblasti divadla, performing art, opery, baletu, scénického tance, loutkového divadla a jiných forem
www.nipos-mk.cz
informační servis Národního informačního
a poradenského centra pro kulturu, jehož základním posláním je rozvoj kulturně-společenských a tvůrčích aktivit občanů v místech
a regionech v oblasti neprofesionálního umění a dětských estetických aktivit
pam pam 2 – 10
komplexní informační systém Divadelního
ústavu Bratislava o profesionálním divadle na
Slovensku
www.nocka.sk
informace z oblasti kultury Národního a osvětového centra v Bratislavě
Mezinárodní organizace
www.visegrad.org
umělecké možnosti v rámci krajin Vyšegradské čtyřky
www.sucasnytanec.sk
umělecké a vzdělávací aktivity, institucionální rozvoj, propagace soudobého tanečního
umění a spolupráce se zahraničím Asociácie
súčasného tanca v Bratislavě
www.se.s.ta.cz
česko-francouzská setkávání současného tance, workshopy a intenzivní stáže
www.ecpn.cz
aktivity Evropského centra pantomimy neslyšících v Brně
Časopisy příbuzných uměleckých aktivit
Amatérská scéna
www.amaterskascena.cz
časopis pro otázky amatérského divadla
a uměleckého přednesu.
www.nidv.cz
přednášky, kurzy a semináře Národního institutu pro další vzdělávání s celorepublikovou
působností
Tvořivá dramatika
www.damu.cz/tvorivadramatika
jediný odborný časopis v ČR zaměřený na
všechny oblasti dramatické výchovy.
www.nulk.cz
informační, vzdělávací a metodologické služby pro dokumentaci tradiční lidové kultury
www.theatre.sk
Kormidlowww.nipos-mk.cz
Bulletin Centra dětských aktivit NIPOS-ARTAMA. Informuje o kvalitních akcích, přehlídkách
a seminářích v oblasti dětských uměleckých
39
aktivit. Jsou zde zastoupeny obory: dětské divadlo, dětský přednes a dramatická výchova,
výtvarná výchova, dětské pěvecké sbory a taneční a pohybová výchova.
Ostatní
www.danceonline.cz
Strukturovaný katalog tanečníků, performerů,
tanečních skupin, festivalů, tanečních institucí, divadel a představení, které reprezentují
českou taneční a alternativní scénu.
www.babyfit.sk
odborné vzdělávání v oblasti pohybových aktivit maminek s novorozenci a batolety a dětí
předškolního věku; celostní vzdělávání prostřednictvím pohybu, hlubší zkoumání přirozených zákonitostí pohybu a možností jeho
využití.
www.artyci.com
Odborné vzdělávání v oblasti současného
tance, anatomie pohybu a shiatsu.
www.druna.cz
náhorní planina pro tanec, pohyb a meditaci
www.natrikrat.cz
stránky stejnojmenného sdružení, organizující podstatnou část dění na poli současného
a scénického tance v Brně
www.tanecpraha.cz
stránky občanského sdružení na podporu
současného tance v ČR
pam pam 2 – 10
V příštím čísle
Uzávěrka letního čísla byla 2010. Příští pam pam vyjde za týden.
40
pam pam čtvrtletník scénického tance – ročník V – číslo 2,3 –10 (14,15) – listopad 2011
Vychází čtyřikrát ročně v Praze ISSN 1803-103X registrační značka MK ČR E 17354 vydává „my“, sdružením pro taneční a pohybové divadlo
ve spolupráci s NIPOS-ARTAMA Praha se sídlem P. O. Box. 12/Blanická 4, 120 21 Praha 2 IČO 68 40 57 40 redakce Zuzana Smugalová, Bohumíra
Cveklová, Jiří Lössl email [email protected] web www.scenicky-tanec.cz technická redakce, grafik, výtvarník Erika Töröková
korektury Lucie Kocourková foto……………………………………………………………….
fotografie jsou zveřejněny bez nároku na honorář tiskárna ntp Pelhřimov náklad a cena 220 ks á 80 Kč pam pam lze kromě objednání zakoupit
i v divadle Ponec poděkování časopis vychází za finanční podpory MK.