Animace - metodická příručka

1
Kurzy animační tvorby
pod vedením sdružení Ultrafun na GPJP
Téma: Praha / voda / energie
Průběh jednotlivých kurzů:
 úvod do problematiky animovaného filmu, vysvětlení možných technologií
 zkušební práce pod kamerou
 objasnění přípravy námětu, výběr jednoho nebo více námětů
 práce na scénáři
 příprava podkladů pro natáčení – výroba fází, pozadí, atd.
 příprava scény
 práce pod kamerou – natáčení
 střih
 ozvučení
 zhodnocení
Úvod do problematiky animovaného filmu
Principem animace je zaznamenání sekvence snímků, které jsou každý o sobě statický a drobně se
od sebe liší. Při rychlém zobrazování těchto snímků za sebou vzniká díky setrvačnosti lidského oka
dojem pohybu. Snímky se však musí přehrávat takovou rychlostí, kterou už oko nepostřehne.
Lidské oko má určitou setrvačnost, tzn., obraz zůstává po určitou dobu zaznamenán na sítnici. Díky
tomu se dá vytvořit iluze spojitého pohybu pomocí rychle se střídajících obrázků. Animovaný film
obvykle využívá 12 snímků za sekundu. Je to frekvence, při které již lidské oko vidí spojitý obraz.
Ve filmu se používá dvakrát vyšší frekvence. Starší kamery používaly nižší počet snímků za
sekundu, někdy 16, ruční kamery dokonce i kolem deseti. Televize v normě PAL (Evropa) používá
frekvenci 25 snímků za sekundu, v normě NTC (Amerika) 29,97 snímků za sekundu.
Ukázka animace pohybu. Postava je vystřižená z papíru, jednotlivé její pohyblivé části přilepené k tělu.
Každý pohyb je vyfotografován a poté v příslušném animačním softwaru převeden do filmu.
2
Plošková animace. Vlevo scéna z filmu Duch lesa, vpravo Úhoř.
Prezentované a realizované techniky:
Plošková animace je technika, při které se snímají objekty s nízkým reliéfem, či vystřižené postavy
na statickém pozadí přímo pod kamerou, či fotoaparátem. Používají se materiály jako plastelína,
látky, plastové, či hliníkové fólie, karton, nebo obyčejný papír. Nejprve se motiv nakreslí, poté
vystřihne a jednotlivé části se k sobě připevňují lepící hmotou, aby se s nimi následovně mohlo při
animování hýbat. Jde o jeden z nejpoužívanějších a nejpřístupnějších způsobů animace.
Nejvýraznějšími osobnostmi v tomto odvětví byl Karel Zeman, Zdeněk Smetana, či Jiří Brdečka.
Loutková animace je technika již náročnější. Základem je výroba kostry loutky, která musí mít
parametry vhodné k intenzivní manipulaci, což znamená, že musí být vyrobena z kvalitního
materiálu, tím je silný, ale ohebný drát na končetiny, tělo bývá dřevěné, hlava z libovolného
materiálu: látky, polystyrenové hmoty, kašírky, či dřeva, nebo plastelíny. Nohy jsou opatřeny
Loutková animace. Na snímku hlavní aktéři filmu Pláž.
3
závitovými šrouby, aby se loutka mohla šroubovat k podložce a tím se upevnila její statika. Dále se
kostra obaluje molitanem a obléká do šitých kostýmů, nebo se na ní namodeluje plastelína.
Za loutkovou animaci se však považuje i animace s použitím jakýchkoli objektů, či v našem případě
potravin (viz animace PLÁŽ, kde loutkou byly koblihy). Výraznou osobností v loutkové animaci
byl např. Jiří Trnka, či v současné době Jiří Bárta, Jan Balej, nebo ve světové animaci dobře známý
Tim Burton.
Písková animace je méně užívanou technikou. Velmi závisí na osvojení si materiálu a na notné
dávce představivosti. Vytváří se na prosvětlovacím pultu, na který se nasype tenounká vrstva písku,
do kterého se následovně kreslí prstem, či štětcem. Zásahy štětce odstraňují písek z desky, tudíž se
stopa jeví světle, vytváří se tím jakýsi negativní obraz. (viz animace NA MOSTĚ) Profesionály v
tomto oboru jsou Caroline Leaf, či Ferenc Cakó.
Písková animace. Scény z filmu Na mostě.
Pixelace je animační technikou využívající člověka, jako loutku. Je vhodná pro vytváření trikových
scén. Lze v ní simulovat levitování, bruslení bez bruslí, lyžování bez lyží, nebo proměnu osoby v
jinou osobu a spousta dalších triků, fantazii se meze nekladou. Princip je jednoduchý. V případě
levitování se postava fotí ve fázi výskoku, po následovném propojení jednotlivých fotek v počítači
postava jakoby letí. (viz ukázka animace v prostoru chodeb gymnázia). Významným tvůrcem v
tomto žánru je Jan Švankmajer.
Ukázka pixelace. Scény z prostoru chodeb gymnázia.
4
Průběh natáčení a použitá technika:
Pro naše účely animace ve třídě postačil stůl, ke kterému se připevnil stativ s foťákem a světlo
(stolní lampa). Fotoaparát se propojil s počítačem a program Dragon Frame plně ovládal jeho
funkce. Díky tomu odpadla jakákoli manipulace s foťákem a tím i nechtěné pohybování celého
obrazu. Při práci s DV kamerou se používá program Monkey Jam, nebo Animator DV, které jsou
volně stažitelné na internetu. Po dofocení celého filmu se snímky zpracovaly do filmu, přímo v
programu Dragon Frame, Monkey Jam, nebo se vložily jako sekvence obrázků do Movie Makeru,
či Adobe Premiery ve kterých jim jsou dodány ruchy a hudba.
Zvolené téma a jeho rozšíření:
Zadání pro tento projekt bylo PRAHA, VODA, ENERGIE. Jako dalším vneseným prvkem do
tvorby příběhu jsme vybrali postavy a situace, které by se měli v jednotlivých animacích objevit.
Příklad postav: architekt, zpěvačka, barmanka, sportovec, doktor, plavčík, klaun, herečka…
Příklad situací spojených s tématem voda: zrcadlení, potrubí, parník, proud, odpad, čerpání, racek,
ryby, vlna, špína, barva, dno, most, sucho, zastavení…
Tvoření pracovních týmů a stavba scénáře:
Žáci si vytvořili týmy po třech, až čtyřech lidech. Každý tým si vylosoval dvě slova, na jejichž
základě společně s tématem vody a Prahy vystavěli příběh a vytvořili storyboard, podle něhož
následovně realizovali svůj film.
Storyboard pro film Na mostě.
Odkazy:
Popis práce s programem Movie Maker:
http://www.ucseanimovat.estranky.cz/clanky/prvnilekceanimaceuc.html
Technologie ploškové animace:
http://animuj.cz/technologie-animace/ploskovy-film-papirkovy-film/
5