Biologie cloveka - text A5.indd

Transkript

Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
Evropský sociální fond
Evropský
sociální
Praha & EU:
Investujeme
do vašífond
budoucnosti
Učební text pro Dívčí katolické střední školy
Biologie člověka
Josef Civín
- 1 -
Platnéřská 4, Praha 1
© Dívčí katolická střední škola, 2012
© Josef Civín, 2012
Ilustrace © Klára Paseková, 2012
Vytiskla Tiskárna F&F, Praha 4
ISBN 978-80-87755-11-2
Dívčí katolická střední škola
- 2 -
Obsah
1. Stavba lidského těla
9
1.1 Úvod9
1.2 Buňka9
1.3 Tkáň
10
1.4 Závěr11
1.5 Kontrolní otázky11
2. Soustava opěrná
12
2.1 Úvod12
2.2 Stavba a vývoj kosti12
2.2.1 Kostnatění
12
2.2.2 Látky obsažené v kostech
13
2.2.3 Struktura kosti
13
2.2.4 Kostní dřeň
14
2.2.5 Shrnutí
14
2.3 Spojení kostí15
2.3.1 Spojení pevná
15
2.3.2 Spojení pohyblivá
15
2.4 Kostra lidského těla16
2.4.1 Kostra osová
16
2.4.1.1 Lebka
16
2.4.1.2 Páteř
18
2.4.1.3 Hrudní koš
19
2.4.2 Kostra končetin
20
2.4.2.1 Kostra horní končetiny
20
2.4.2.2 Kostra dolní končetiny
20
2.4.2.3 Srovnání kostry horní a dolní končetiny
21
2.5 Závěr22
3. Soustava pohybová
24
3.1 Úvod
24
3.2 Kosterní svalová tkáň
24
3.2.1 Stavba svalu
24
3.2.2 Funkce svalu
25
3.2.3 Antagonistické svaly a svěrače
26
3.2.4 Přehled nejdůležitějších kosterních svalů
27
3.3 Hladká svalová tkáň29
- 3 -
3.4 Srdeční svalová tkáň
30
3.5 Shrnutí
30
3.6 Závěr31
4. Trávicí soustava
32
4.1 Trávení32
4.2 Základní schéma trávicí soustavy32
4.3 Dutina ústní33
4.3.1 Jazyk
33
4.3.2 Zuby
34
4.3.3 Slinné žlázy
36
4.3.4 Shrnutí
36
4.4 Hltan36
4.5 Jícen
37
4.6 Žaludek
37
4.6.1 Stavba
37
4.6.2 Funkce
37
4.6.3 Vředové onemocnění
38
4.7 Tenké střevo
38
4.7.1 Dvanáctník
38
4.7.2 Vstřebávání
38
4.8 Trávicí žlázy39
4.8.1 Slinivka břišní
39
4.8.2 Játra
39
4.8.3 Tlusté střevo
40
4.9 Správná výživa
41
4.9.1 Cukry
41
4.9.2 Bílkoviny
41
4.9.3 Tuky
41
4.9.4 Vitamíny
41
4.9.5 Minerální látky
41
4.9.6 Voda
42
4.10 Kontrolní otázky
42
5. Vylučovací soustava
43
5.1 Úvod
43
5.2 Stavba a funkce 43
5.2.1 Ledvina
44
5.2.2 Močovod, močový měchýř a močová trubice
45
5.3 Shrnutí
45
5.4 Závěr
45
46
- 4 -
6. Kůže
47
6.1 Stavba
47
6.2 Význam
47
6.3 Závěr
49
49
7. Dýchací soustava
50
7.1 Výměna plynů mezi okolím a plícemi51
7.1.1 Horní cesty dýchací
51
7.1.1.1 Dutina nosní
51
7.1.1.2 Hltan
51
7.1.2 Dolní cesty dýchací
51
7.1.2.1 Hrtan
51
7.1.2.2 Průdušnice a průdušky
52
7.1.2.3 Plíce
52
7.2 Výměna plynů mezi plícemi a krví52
7.3 Výměna plynů mezi krví a buňkami
42
7.4 Buněčný metabolismus
42
7.5 Onemocnění dýchací soustavy
42
42
8. Oběhová soustava
55
8.1 Krev55
8.1.1 Složení krve
55
8.1.1.1 Červené krvinky
55
8.1.1.2 Bílé krvinky
56
8.1.1.3 Krevní destičky
56
8.1.2 Krevní skupiny
56
8.2 Tkáňový mok
57
8.3 Míza
57
8.4 Slezina
58
8.5 Srdce
58
8.5.1 Stavba
59
8.5.2 Funkce
59
8.6 Krevní oběh
60
8.6.1 Tělní oběh
61
8.6.2 Plicní oběh
61
8.6.3 Krevní tlak
62
8.7 Onemocnění62
8.8 Závěr62
9. Nervová soustava
64
9.1 Buňky
64
9.1.1 Neuron
64
- 5 -
9.2 Oddíly nervové soustavy65
9.2.1 Centrální nervová soustava
65
9.2.1.1 Mícha
65
9.2.1.2 Mozek
66
9.2.1.2.1 Prodloužená mícha a most
67
9.2.1.2.2 Mozeček
67
9.2.1.2.3 Střední mozek
67
9.2.1.2.4 Mezimozek
67
9.2.1.2.5 Koncový mozek
67
9.2.1.2.5.1 Mozková kůra
67
9.2.1.2.5.2 Bazální ganglia
68
9.2.1.2.5.3 Limbický systém
68
9.2.2 Somatická nervová soustava
68
9.2.3 Vegetativní nervová soustava
69
9.3 Závěr69
70
10. Smyslová soustava
71
10.1 Zrak
71
10.1.1 Stavba oka
71
10.1.2 Funkce oka
72
10.1.3 Přídatné orgány
73
10.1.4 Poruchy zraku:
73
10.2 Sluch
74
10.2.1 Stavba a funkce sluchového ústrojí
74
10.2.1.1 Vnější ucho
74
10.2.1.2 Střední ucho
75
10.2.1.3 Vnitřní ucho
75
10.2.2 Rovnovážné ústrojí
75
10.3 Chuť
76
10.4 Čich
76
10.5 Hmat
77
10.6 Závěr
77
77
11. Soustava žláz s vnitřní sekrecí
78
11.1 Podvěsek mozkový
79
11.2 Šišinka
79
11.3 Štítná žláza
79
11.4 Příštítná tělíska
79
11.5 Brzlík
79
11.6 Slinivka břišní
80
11.7 Nadledviny
80
- 6 -
11.8 Vaječníky
80
11.9 Varlata
81
11.10 Shrnutí řízení činnosti organismu
81
81
12. Pohlavní soustava
82
12.1 Pohlavní buňky
82
12.1.1 Spermie
82
12.1.2 Vajíčko
83
12.2 Pohlavní orgány muže
83
12.2.1 Varlata
83
12.2.2 Nadvarlata
84
12.2.3 Chámovody
84
12.2.4 Prostata
84
12.2.5 Penis
85
12.3 Pohlavní orgány ženy
85
12.3.1 Vaječníky
85
12.3.2 Vejcovody
85
12.3.3 Děloha
86
12.3.4 Pochva
86
12.4 Menstruační a ovulační cyklus
86
12.4.1 Ovulační cyklus
86
12.4.1.1 Folikulární fáze
86
12.4.1.2 Luteální fáze
86
12.4.2 Menstruační cyklus
87
12.4.2.1 Menstruační fáze
87
12.4.2.2 Proliferační fáze
87
12.4.2.3 Sekreční fáze
87
12.4.2.4 Ischemická fáze
87
12.5 Oplození
87
12.6 Shrnutí
88
12.7 Pohlavní choroby
90
12.7.1 Kapavka
90
12.7.2 Syfilis
90
12.7.3 Aids
90
12.7.4 Prevence 90
90
13. Dítě před narozením
92
13.1 Prenatální vývoj92
13.1.1 Zárodečné období
92
13.1.2 Plodové období
92
13.1.3 Porod
93
- 7 -
13.1.3.1 Donošenost dítěte
94
13.1.3.2 Porodní doby
94
13.1.3.2.1 První doba porodní
94
13.1.3.2.2 Druhá doba porodní
94
13.1.3.2.3 Třetí doba porodní
94
13.1.3.3 Matka po porodu
94
13.2 Škodlivé vlivy v těhotenství95
13.3 Antikoncepce a umělé ukončení těhotenství95
13.3.1 Mechanická antikoncepce
96
13.3.2 Hormonální antikoncepce
96
13.3.3 Sterilizace
96
13.3.4 Umělé ukončení těhotenství
96
13.4 Přirozené plánování rodičovství
97
13.5 Závěr
97
97
14. Vývoj člověka od narození do smrti
99
14.1 Novorozenecké období99
14.2 Kojenecké období99
14.3 Batolecí období
100
14.4 Předškolní období
100
14.5 Mladší školní věk
100
14.6 Pubescence
100
14.7 Adolescence
101
14.8 Dospělost
101
14.9 Stáří
101
102
15. Základy genetiky
103
15.1 Biologická podstata dědičnosti
103
15.2 Rozmnožování
103
15.3 Dědění jednotlivých znaků
104
15.4 Určení pohlaví
104
15.5 Závěr
104
105
- 8 -
1. Stavba lidského těla
1.1Úvod
Lidské tělo je dokonale fungujícím organismem. V této kapitole se budeme
zabývat jeho stavbou od nejjednodušších stavebních prvků až po složité soustavy
orgánů, které podrobně probereme v dalších částech knihy.
1.2 Buňka
Již ze základní školy víme, že základní stavební jednotkou všech živých organismů je buňka. Známe dokonce i případy, kdy je buňka schopná samostatné
existence. V takovém případě hovoříme o jednobuněčných organismech. U těch
jedna buňka vykonává všechny životně důležité funkce.
Tuto schopnost již buňky našeho těla ztratily, neboť se většinou specializovaly
na jeden
a lidského těladruh činnosti. Každá buňka má tedy v těle své jedinečné postavení a svou
funkci, na níž je závislé správné fungování celého organismu.
Na obrázku 1.1 vidíme schematické znázornění lidské buňky. Jádro je řídícím
centrem celé buňky a jeho dělení je rozhodující pro rozmnožování buněk. Ostatní
tělo je dokonale
fungujícím
organismem.
V tétofunkce
kapitole
se budeme
organely
vykonávají
různé životní
(doprava
živin,zabývat
dýchání, sekrece (vyvbou od nejjednodušších
stavebních
prvků
až
po
složité
soustavy
orgánů,
které
lučování) různých látek, ...). Další strukturou je cytoplazmatická
membrána,
ně proberemekterá
v dalších
částech
knihy.
obaluje buňku. Celá buňka je pak vyplněna rosolovitou hmotou nazývanou
cytoplazma.
a
základní školy víme, že
í stavební jednotkou všech
organismů je buňka. Známe
e i případy, kdy je buňka
á
samostatné
existence.
ém případě hovoříme o
něčných organismech. U
na buňka vykonává všechny
důležité funkce.
chopnost již buňky našeho
ratily, neboť se většinou
zovaly na jeden druh
. Každá buňka má tedy v těle
dinečné postavení a svou
na níž je závislé správné
ání celého organismu.
Organely
Cytoplazmatická
membrána
Jádro
Cytoplazma
Obr. 1.1: Buňka
Obr. 1.1: Buňka
- 9 Platnéřská 4, Praha 1
zku 1.1 vidíme schematické znázornění lidské buňky. Jádro je řídícím centrem
ňky a jeho dělení je rozhodující pro rozmnožování buněk. Ostatní organely
látek…). Další strukturou je cytoplazmatická membrána, která obaluje buňku. Celá
buňka je pak vyplněna rosolovitou hmotou nazývanou cytoplazma.
1.3 Tkáň
1.3 Tkáň
Tkáň je buněk
soubor stejného
buněk stejného
Prostor
buňkami
je vyplněn
meziTkáň je soubor
druhu.druhu.
Prostor
mezi mezi
buňkami
je vyplněn
mezibuněčnou
buněčnou
hmotou.
V těle
člověka
se
vyskytují
čtyři
základní
druhy
tkání:
hmotou. V těle člověka se vyskytují čtyři základní druhy tkání:
1. Epitely:Jsou
Jsouzpravidla
zpravidlatvořeny
tvořeny dlaždicovitými,
dlaždicovitými, krychlovými,
krychlovými, či
či cylindrickými
cylindric1. Epitely:
kými buňkami.
Jejich
funkce
je krycí,
vyměšovací,
smyslová
apod.
Epitely
buňkami.
Jejich
funkce
je krycí,
vyměšovací,
smyslová
apod.
Epitely
najdemenajdeme
napříkladnapříklad
na povrchu
těla
jako
kůži,
či
uvnitř
jako
sliznice,
či
výna povrchu těla jako kůži, či uvnitř jako sliznice, či
stelky jednotlivých
orgánů.
výstelky jednotlivých
orgánů.
2. Pojiva:
Společným znakem pojiv je velké množství mezibuněčné hmoty.
Pojiva rozlišujeme
čtyři typy
typy:epitelů
Obr. 1.2:naRůzné
Obr.1.2: Různé
typy Tvoří
epitelů
a. Vazivo: Pružná tkáň s možností regenerace
(obnovy).
nejčastěji svalové úpony nebo různé blány na povrchu
2. Pojiva: Společným znakem pojiv je velké množství mezibuněčné hmoty.
orgánů.
Evropský sociální
fond
Pojiva
rozlišujeme na čtyři typy:
b.
Chrupavka:
Pružná tkáň bez možnosti regenerace,
najdeme
ji 1
Praha & EU:
Investujeme
do
vaší
budoucnosti
4, Praha
a) Vazivo: Pružná tkáň s možností regenerace (obnovy).Platnéřská
Tvoří nejčastěji
v mládí
všech kostech. Později pak na
2 téměř ve
svalové úpony nebo různé blány na povrchu
orgánů.
kloubních
hlavicích,
mezi obratli apod. V případě
b) Chrupavka: Pružná tkáň bez možnosti regenerace, najdeme ji v mládí
poškození
se
zaceluje
vazivem.
téměř ve všech kostech. Později pak na kloubních hlavicích,
mezi obratli apod.
c.
Kost:
Tvrdá
tkáň,
která
je
základním
stavebním prvkem
V případě poškození se zaceluje vazivem.
soustavy.
c) Kost: Tvrdá tkáň, která oporné
je základním
stavebním prvkem oporné soustavy.
d.
Tekutá
(trofická)
pojiva:
patřítělní
všechny
tělnío tekutiny,
d) Tekutá (trofická) pojiva: Sem patří Sem
všechny
tekutiny,
nichž si o nichž
si
budeme
vyprávět
v
samostatné
budeme vyprávět v samostatné kapitole.
kapitole.
A
B
Obr. 1.3: Struktura chrupavky (A) a vaziva (B).
Jednotlivé buňky jsou řídce rozmístěny
Obr. 1.3: Struktura chrupavky (A) a vaziva (B
Jednotlivé buňky jsou řídce rozmístěn
3. Svalová tkáň
3.4. Svalová
Nervová tkáň
tkáň
4. Nervová tkáň
Obě tyto tkáně budeme probírat v samostatných kapitolách.
Obě tyto tkáně budeme probírat v samostatných kapitolách.
1.4 Závěr
- 10 -
Celé naše tělo stejně jako každá jiná (živá i neživá) hmota je složeno z atomů. Ty se
1.4 Závěr
Celé naše tělo stejně jako každá jiná (živá i neživá) hmota je složeno z atomů.
Ty se sdružují v molekuly, ze kterých vznikají buňky a mezibuněčná hmota.
Než ale dojde k tomuto kroku, musí se stát něco, co dá oné mrtvé hmotě život. Jak
k tomu dochází, není dodnes vědecky zcela objasněno, i když mnohé o působení
chemických a fyzikálních sil již známe. Nabízí se tedy otázka, zda stačí znalost
těchto sil k objasnění zázraku života.
Buňky se spojují mezibuněčnou hmotou ve tkáně a z různých tkání jsou tvořeny orgány. Orgány se pak sdružují v orgánové soustavy, které zajišťují všechny
funkce organismu.
1. Nakresli a popiš základní schéma živočišné buňky.
2. Co je to tkáň?
3. Vyjmenuj jednotlivé typy tkání, popiš, k čemu slouží, a řekni, kde bys je
na svém těle hledal.
- 11 -
2 Soustava opěrná
2. Soustava opěrná
2.1 Úvod
V předchozí kapitole jsme mimo jiné mluvili o pojivových tkáních. Kromě tekutých
2.1pojiv
Úvod
mezi ně patří také vazivo, chrupavka a kost, o kterých si budeme vyprávět
vV
následujícím
předchozí textu.
kapitole jsme mimo jiné mluvili o pojivových tkáních. Kromě
tekutých pojiv mezi ně patří také vazivo, chrupavka a kost, o kterých si budeme
Základní stavební jednotkou opěrné soustavy je kost. Kosti dělíme na dlouhé ( např. k.
vyprávět v následujícím textu.
stehenní), krátké (zápěstní kůstky) a ploché (většina kostí na lebce).
Základní stavební jednotkou opěrné soustavy je kost. Kosti dělíme na dlouhé
k. stehenní),
krátké
(zápěstní kůstky) a ploché (většina kostí na lebce).
2.2(např.
Stavba
a vývoj
kosti
2.2.1 Kostnatění
2.2 Stavba a vývoj kosti
V prenatálním
2.2.1
Kostnatěníobdobí je většina kostí chrupavčitých a ještě nějakou dobu po porodu
trvá, než všechny zkostnatí. Proto není vhodné nutit kojence, aby se učili sedět, stát
V prenatálním období je většina kostí chrupavčitých a ještě nějakou dobu po
apod., dříve, než k tomu dozraje čas. Kdybychom totiž tuto zásadu nerespektovali,
porodu
než poškodit
všechny zkostnatí.
Protozkostnatělé
není vhodné
nutit
aby se učili
mohlitrvá,
bychom
měkké, neúplně
kosti.
V kojence,
průběhu vývoje,
zejména
sedět,
stát
apod.,
dříve,
než
k
tomu
dozraje
čas.
Kdybychom
totiž
tuto
zásadu
nere- do
v období dospívání, kdy kosti ještě rostou, dochází k ukládání vápníku a fosforu
spektovali,
mohli
bychom
poškodit
neúplně
zkostnatělé
kosti. Vtěchto
průběhu
kostní tkáně.
Aby
se kosti
správněměkké,
vyvíjely,
musíme
přijímat dostatek
látek a
vývoje,
zejména
v období
kdy
kostikostí
ještěnebyl
rostou,
dochází
k ukládání
vitamínu
D. Bez
něj by dospívání,
totiž správný
vývoj
možný.
Nemoc
způsobenou
vápníku
a fosforu
do kostní
tkáně. Aby
se kosti správně vyvíjely, musíme přijímat
nedostatkem
vitamínu
D nazýváme
křivice.
dostatek těchto látek a vitamínu D. Bez něj by totiž správný vývoj kostí nebyl
Proces
kostnatění
si lze představit
asi vitamínu
takto: V chrupavce
nahrazující
možný.
Nemoc
způsobenou
nedostatkem
D nazýváme
křivice. kost vznikají
takzvaná osifikační jádra, v jejichž okolí začíná proces kostnatění. Postupně se přemění
kostnatění
si lze představit
takto: (růstových
V chrupavce
nahrazující
kost
naProces
kost všechna
chrupavka
kromě dvouasi
destiček
chrupavek)
vmezeřených
vznikají
takzvaná
osiﬁ
kační
jádra,
v
jejichž
okolí
začíná
proces
kostnatění.
pod hlavice kosti. (Viz obr.2.1) Ty zůstávají nezkostnatělé až do dospělosti a díkyPonim se
stupně
na kost všechna chrupavka kromě dvou destiček (růstových
může se
kostpřemění
prodlužovat.
chrupavek) vmezeřených pod hlavice kosti. (Viz obr. 2.1) Ty zůstávají nezkostnarůstové
chrupavky pod hlavicemi dlouhých
těléKolem
až do osmnáctého
dospělosti aroku
díkyživota
nim sezarůstají
může kost
prodlužovat.
kostí
a
kost
přestává
růst
do
délky.
Kolem osmnáctého roku života zarůstají růstové chrupavky pod hlavicemi
dlouhých kostí a kost přestává růst do délky.
Růstové chrupavky
Obr. 2.1: Umístění růstových chrupavek
Obr.2.1: Umístění růstových chrupavek
- 12 -
Za zmínku ještě stojí, že některé ploché kosti nevznikají z chrupavky, ale
z vaziva. Známým příkladem jsou vazivové fontanely na lebce novorozence, které
kostnatí v prvních měsících po narození.
Za zmínku ještě stojí, že některé ploché kosti nevznikají z chrupavky, ale z vaziva.
Fontanely jsou vazivem vyplněné mezery mezi lebečními kostmi, které umožZnámým příkladem jsou vazivové fontanely na lebce novorozence, které kostnatí
ňují
zmenšení
lebky
při porodu.
v prvních
měsících
po narození.
Fontanely jsou vazivem vyplněné mezery mezi lebečními kostmi, které umožňují
2.2.2
Látky
zmenšení
lebkyobsažené
při porodu.v kostech
V kostech je obsaženo velmi mnoho anorganických (neústrojných) látek.
2.2.2 Látky obsažené v kostech
Mezi nejdůležitější patří uhličitan vápenatý. Proto je třeba, aby hlavně děti
aVdospívající
bohaté na vápník.
Další anorganickou
kostech je konzumovali
obsaženo velmipotraviny
mnoho anorganických
(neústrojných)
látek. Mezi látkou
patří uhličitan
vápenatý. Proto je třeba, aby hlavně děti a dospívající
vnejdůležitější
kostech je například
fosfor.
konzumovali potraviny bohaté na vápník. Další anorganickou látkou v kostech je
Kromě
látek anorganických se v kostech vyskytují i organické sloučeniny.
například
fosfor.
Zjednodušeně lze říci, že zatímco anorganické látky dodávají kostem tvrdost,
Kromě látek
anorganických
v kostech
vyskytují i organické sloučeniny.
organické
zajišťují
pružnost se
a pevnost
kostí.
Zjednodušeně lze říci, že zatímco anorganické látky dodávají kostem tvrdost, organické
S přibývajícím
věkem
stoupá poměr anorganických látek a kosti se stávají
zajišťují
pružnost a pevnost
kostí.
tvrdšími a křehčími. Proto jsou zlomeniny u starých lidí častější než u mladých.
S přibývajícím věkem stoupá poměr anorganických látek a kosti se stávají tvrdšími a
křehčími. Proto jsou zlomeniny u starých lidí častější než u mladých.
V tomto odstavci se budeme zabývat stavbou dlouhých kostí. Ze všech typů
je
v těleodstavci
nejvíceseprávě
dlouhých
zbylých
dvou
typů
je jeažv na
V tomto
budeme
zabývat kostí.
stavbouStavba
dlouhých
kostí. Ze
všech
typů
těledrobné
nejvíce právě
dlouhých kostí. Stavba zbylých dvou typů je až na drobné odchylky
odchylky
podobná.
podobná.
Kloubní chrupavka
Kostní tkáň houbovitá
Kostní tkáň hutná
Okostice
Dřeň
Obr. 2.2: Stavba dlouhých kostí
Na obrázku vidíme, že povrch kosti kryje vazivová blána okostice. Její funkce
Najednak
obrázkuochranná,
vidíme, že povrch
kosti
kryjenívazivová
blána
Její funkcejejebohatě
jednak prokrje
a jednak
díky
roste kost
dookostice.
šířky. Okostice
ochranná, a jednak díky ní roste kost do šířky. Okostice je bohatě prokrvená a protkaná
vená
a protkaná nervy, takže zajišťuje výživu kosti.
nervy, takže zajišťuje výživu kosti.
Na obou hlavicích dlouhých kostí najdeme kloubní chrupavky, jejichž výNa obou
hlavicích dlouhých
znam
si vysvětlíme
níže. kostí najdeme kloubní chrupavky, jejichž význam si
vysvětlíme níže.
- 13 Evropský sociální fond
Samotnou
kostnínatkáň
Samotnou kostní
tkáň dělíme
dva dělíme
typy: na dva typy:
1. Kostní tkáň houbovitá je uspo-
1. Kostní tkáň houbovitá je uspořádaná
řádaná do trámečkovité
struktury.
do trámečkovité
struktury. Zajišťuje
tím
Zajišťuje
tím
větší
pružnost
větší pružnost kostí. Vyskytuje kostí.
se
Vyskytuje
se zejména
zejména
v hlavicích
dlouhýchv hlavicích
kostí a
tvořídlouhých
vnitřní vrstvu
kostí aplochých.
kostí
tvoří vnitřní
Kloubní
chrupavka
2. Kostní tkáň hutná: je složená
2. Kostní tkáň hutná: je složená
především z anorganických látek a
především
z anorganických
látek
vyznačuje
se tedy
značnou tvrdostí.
a
vyznačuje
se
tedy
značnou
tvrDůležitou strukturou jsou Haversovy
dostí.
Důležitou
strukturou
jsou
kanálky. Těmi procházejí cévy,
rozvádějící
po kosti
krev. Těmi procháHaversovy
kanálky.
Dřeň
vrstvu kostí plochých.
K. hutná
K. houbovitá
Okostice
zejí cévy, rozvádějící po kosti krev.
Haversovy kanálky procházejí podélně Obr. 2.3:
Stavba dlouhých kostí (schema)
Haversovy
kanálky
procházejí
(schema)
kostí a jsou propojeny příčnými
podélně
a jsou
propojeny
spojkami.
Jak kostí
již bylo
řečeno,
slouží
příčnými
Jak jižKost
bylototiž
řečeno,
k rozvodu
krve do kostní
k rozvodu
krvespojkami.
do kostní tkáně.
není slouží
mrtvá hmota,
ale potřebuje
pro tkáně.
svouKost
existenci
kyslík.hmota, ale potřebuje pro svou existenci živiny i kyslík.
totižživiny
není imrtvá
Hutnou
kostní tkáň
najdeme
na povrchu
dlouhých,
plochých
Hutnou kostní
tkáň najdeme
na povrchu
dlouhých,
plochých
i krátkých
kostí. i krátkých kostí.
.2.4 Kostní dřeň
2.2.4 Kostní dřeň
Kostní dřeňKostní
vyplňuje
takzvanou
dřeňovou
dutinu.
U dětí adutinu.
mladýchUlidí
je avemladých
všech lidí je
dřeň
vyplňuje
takzvanou
dřeňovou
dětí
kostechvečervená
tvoří se červená
v ní krevní
buňky,setj.včervené
krvinky,
bílétj.
krvinky
a krevní
všech akostech
a tvoří
ní krevní
buňky,
červené
krvinky, bílé
destičky.
krvinky a krevní destičky.
dřeň
vlastně síť
vazivových
a bohatě
cév.
Kostní dřeňKostní
je vlastně
síť je
vazivových
vlákének
a bohatěvlákének
rozvětvených
cév. Urozvětvených
dlouhých
kostí jeUuložena
v dřeňové
u krátkých
a plochých
dutinky
houbovité vyplňuje
dlouhých
kostí jedutině,
uložena
v dřeňové
dutině,vyplňuje
u krátkých
a plochých
kostní tkáně.
dutinky houbovité kostní tkáně.
Postupem
časudřeni
se vdlouhých
kostní dřeni
dlouhých
ukládá Ve
tukvysokém
a dřeň žloutne.
Postupem času
se v kostní
kostí ukládá
tuk a kostí
dřeň žloutne.
vysokém
věku se čímž
tuk opět
šedá
kostní
dřeň.
věku seVetuk
opět odbourává,
vnikáodbourává,
šedá kostníčímž
dřeň. vniká
Žlutá ani
šedá
kostní
dřeňŽlutá ani
není schopna
krvetvorby,
takže
v dospělosti
se krevní
buňky
tvoří jen se
v krátkých
a
šedá kostní
dřeň není
schopna
krvetvorby,
takže
v dospělosti
krevní buňky
tvoří
plochých
(obratle,
žebra, pánev,
lebka,…).
jenkostech
v krátkých
a plochých
kostech
(obratle, žebra, pánev, lebka, ...).
.2.5 Shrnutí
2.2.5 Shrnutí
Ukažme si nyní, jak se vyvíjí kost od dětství až do pozdního stáří na konkrétním
příkladu. Ukažme si nyní, jak se vyvíjí kost od dětství až do pozdního stáří na konkrétním příkladu.
Když se Petr
jako měl
každé
jinékaždé
dítě jiné
většinu
ještě
částečně
Kdyžnarodil,
se Petr měl
narodil,
jako
dítě kostí
většinu
kostí
ještě částečně
tvořených
chrupavkou
(např.
kost
stehenní),
nebo
vazivem
(např.
kosti
tvořených chrupavkou (např. kost stehenní), nebo vazivem (např. kostinana lebce).
lebce).Během
Běhemprvních
prvníchtýdnů
týdnůsesenaplno
naplnorozběhl
rozběhl proces
proces kostnatění
kostnatění aa brzy
brzy byly
byly kosti již
kosti již pevné a tvrdé. Jen pod hlavicemi dlouhých kostí zůstávaly růstové
pevné a tvrdé. Jen pod hlavicemi dlouhých kostí zůstávaly růstové chrupavky
chrupavky v podobě tenkých destiček, díky kterým se mohly kosti
prodlužovat. Aby se kosti správně vyvíjely, musel Petr jíst dostatek vápníku a
vitamínu D.
vropský sociální fond
raha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
- 14 -
v podobě tenkých destiček, díky kterým se mohly kosti prodlužovat. Aby se kosti
správně vyvíjely, musel Petr jíst dostatek vápníku a vitamínu D.
Čas plynul jako voda a najednou bylo Petrovi osmnáct let. Jeho růst se začal
zastavovat. Kosti se již nepotřebovaly prodlužovat a tak postupně zkostnatěly
i růstové chrupavky. Kosti však zůstávaly i nadále pevné a pružné, takže se ani
po pádu z několikametrové výšky nezlomily.
V období dospělosti se v kostní dřeni ukládal tuk a dřeň v dlouhých kostech
zežloutla.
Čím starší Petr byl, tím větší byl podíl anorganických látek v jeho kostech.
V období stáři se to projevilo zvýšenou lámavostí kostí. Tuk z kostní dřeně postupně vymizel a žlutou barvu vystřídala šedá.
2.3 Spojení kostí
Kosti nejsou po těle rozmístěny jednotlivě, ale společně tvoří pevný celek,
který je oporou lidského těla. Zároveň však umožňují i pohyb. To by nebylo možné
bez různých typů spojení kostí. Spojení známe pevná a pohyblivá.
2.3.1Spojení pevná
Jak už sám název napovídá, neslouží tato spojení k pohybu, i když některá
z nich svojí konstrukcí pohyb umožňují. Pevná spojení dělíme na tři typy podle
toho, který druh pojivové tkáně se v nich uplatňuje.
(1) Spojení vazivem: Toto spojení je pevné, ale zároveň pružné. Vyskytuje se například na lebce, kde jsou v mládí kosti spojené „vazivovými“ švy. Postupem
věku toto vazivo zkostnatí.
(2) Spojení chrupavkou: Opět pevné a pružné spojení, které najdeme v páteři
mezi obratli jako meziobratlové ploténky, na pánvi jako sponu stydkou apod.
Spona stydká je chrupavčitá, aby se mohl při porodu zvětšit otvor v pánvi.
Kdyby byly pánevní kosti spojené srůstem nebo vazivem, nemohly by se
od sebe oddálit, což by porod značně zkomplikovalo.
(3) Spojení srůstem: Toto spojení je sice také pevné, ale zcela postrádá pružnost.
Srůstají například křížové obratle v kost křížovou nebo kosti sedací, stydká
a kyčelní v kost pánevní.
2.3.2Spojení pohyblivá
To této kategorie spadají všechny možné typy kloubů. Podívejme se tedy
například na schématickou stavbu kloubu mezi články prstů.
Z obrázku vidíme, že v místě, kde na sebe kosti nasedají, jsou jejich hlavice
pokryty kloubní chrupavkou. Ta jednak zmírňuje tření, a jednak chrání hlavici
kosti před obroušením, protože se díky své pružnosti méně opotřebovává.
- 15 -
m: Toto spojení je sice také pevné, ale zcela postrádá pružnost.
d křížové obratle v kost křížovou nebo kosti sedací, stydká a
ánevní.
Celý kloub je navíc
obalen vazivovým pouzdspadají
rem, vyplněným kloubní
kloubů.
tekutinou, která zmírňuje
Kloubní pouzdro
klad na
tření v kloubu a usnadňuje
Kloubní
kloubu Kloubní chrupavka
tekutina pohyb. Funkcí vazivového
pouzdra je také držet kloub
pohromadě.
v místě,
Okostice
ají, jsou
Když si vykloubíme někloubní
kterou kost, docházívá často
Obr. 2.4: Kloub Obr. 2.4: Kloub k poškození tohoto pouzdra
a nastává nebezpečí, že neaší budoucnosti
7
odborným
zásahem kloubní pouzdro ještě víc poškodíme. Je tedy nezbytně nutné,
aby vykloubení ošetřil lékař a aby byl kloub po ošetření znehybněn.
Zejména v pokročilém věku se mohou dostavit nemoci kloubů. Nejčastější
jsou dva základní typy:
(1) Onemocnění vzniklé opotřebením chrupavek (tzv. artróza)
(2) Onemocnění vzniklé zánětem chrupavek (tzv. revmatoidní artritida)
V obou případech se chrupavka již neobnoví a poškozená místa zarůstají
vazivem, které ale neumožňuje stejnou kvalitu pohybu.
2.4 Kostra lidského těla
Kostru lidského těla můžeme rozdělit na dvě části: kostra osová (lebka, páteř,
hrudní koš) a kostra končetin.
2.4.1Kostra osová
Název kostry osové je odvozen z toho, že tvoří jakousi osu lidského těla,
na které je pak zavěšena kostra končetin.
2.4.1.1 Lebka
Lebka se skládá z mnoha kostí, převážně plochých. Vzpomeneme-li si na odstavec o kostní dřeni, můžeme si uvědomit, že právě lebka je jednou z oblastí
kostry, kde se tvoří krevní buňky po celý život.
Kosti na lebce jsou v mládí spojeny převážně vazivovými švy, které s přibývajícím věkem kostnatí.
Jedinou kloubně připojenou kostí na lebce je dolní čelist.
- 16 -
Lebku dělíme na část mozkovou, sloužící jako ochrana mozku, a část obličejovou:
• Důležité kosti mozkové části lebky:
• Čelní
• Temenní
– Párová kost
• Týlní
– Má v sobě Velký otvor, kterým vstupuje dovnitř mícha. U tohoto
otvoru najdeme
dva hrbolky, jimiž lebka kloubně nasedá na nosič. Nosič
o Týlní
 Mákterý
v sobě si
Velký
otvor, kterým
vstupuje dovnitř
mícha. Uo páteři.
tohoto
je první krční obratel,
podrobně
popíšeme
v kapitole
otvoru najdeme dva hrbolky, jimiž lebka kloubně nasedá na nosič.
– Kryje mozek zezadu
a zespodu.
Nosič je první krční obratel, který si podrobně popíšeme v kapitole
o páteři.
• Spánková
 Kryje mozek zezadu a zespodu.
– Párová kosto Spánková
Párová což
kost je nejtvrdší kost v těle.
– Její částí je kostskalní,
 Její částí je kost skalní, což je nejtvrdší kost v těle.
• Klínová
o Klínová
 Kryje mozek zespodu.
– Kryje mozek zespodu.
o
Důležitéčásti
kosti obličejové
• Důležité kosti obličejové
lebky:části lebky:
o Horní čelist
• Horní čelist
 Párová kost
– Párová kosto Dolní čelist
 Jediná kloubně připojená kost na lebce
• Dolní čelist o Lícní kost
 Párová kost
– Jediná kloubně připojená
kost na lebce
o Jazylka
• Lícní kost
 Je spojena s lebkou jen pomocí vazů. Tvoří oporu jazyka a je na
ní zavěšen hrtan.
– Párová kost
• Jazylka
– Je spojena s lebkou jen pomocí vazů. Tvoří oporu jazyka a je na ní
zavěšen hrtan.
Temenní
Čelní
Klínová
Spánková
Lícní
Týlní
Dolní
čelist
Horní
čelist
Jazylka
Obr. 2.5: Lebka
Obr. 2.5: Lebka
Páteř, která tvoří osu celé kostry, je složena ze 33 – 34 obratlů. Obratle jsou krátké
kosti speciálního
tvaru. Každý
fond z nich, kromě prvního krčního, má kostěné tělo, oblouk
a výběžky. Téměř na všech obratlích jsou patrné příčné výběžky a výběžek trnový.
Ten je2.4.1.2
vždy obrácen
Páteř dozadu. Zejména v bederní oblasti jsou tyto trnové výběžky velmi
dobře hmatné.
Páteř, která tvoří osu celé kostry, je složena ze 33–34 obratlů. Obratle jsou
krátké
speciálního
Každý
z nich,
kromě tedy
prvního
krčního,
má kostěné
Mezi tělem kosti
a obloukem
je u tvaru.
obratlů
otvor.
Složíme-li
všechny
obratle
od
tělo,
oblouk
a výběžky.
Téměř
na všech
obratlích
jsou
patrné
příčné
výběžky
bederních výše nad sebe, jak je tomu v páteři, vznikne z obratlových otvorů páteřní
trnový.mícha.
Ten je vždy obrácen dozadu. Zejména v bederní oblasti jsou
kanál,a vvýběžek
němž je uložena
tyto trnové výběžky velmi dobře hmatné.
Jednotlivé obratle jsou k sobě připojeny chrupavčitými meziobratlovými ploténkami.
Mezi tělem a obloukem je u obratlů otvor. Složíme-li tedy všechny obratle
Ty zajišťují pohyblivost a pružnost páteře a tlumí nárazy vznikající při chůzi, skocích a
od bederních
výše nad sebe, jak je tomu v páteři, vznikne z obratlových otvorů
podobně.
páteřní kanál, v němž je uložena mícha.
Páteř se skládá
z pěti oddílů.
nynípřipojeny
postupně: chrupavčitými meziobratlovými
Jednotlivé
obratleProberme
jsou k je
sobě
ploténkami. Ty zajišťují pohyblivost a pružnost páteře a tlumí nárazy vznikající
1. Krční: Skládá se ze sedmi obratlů. První z nich nazýváme nosič (atlas). Od
při chůzi, skocích a podobně.
ostatních obratlů ho poznáme snadno už podle toho, že nemá tělo. Můžeme si ho
se skládá
oddílů.
Proberme
je nynístraně
postupně:
tedyPáteř
představit
jakoz pěti
kostěný
kroužek.
Na horní
najdeme dvě kloubní
na Skládá
něž nasedá
Tak vznikají
klouby,
které nosič
umožňují
kývání
1.plošky,
Krční:
se ze lebka.
sedmi obratlů.
Prvnídva
z nich
nazýváme
(atlas).
Od ostathlavy.
ních obratlů ho poznáme snadno už podle toho, že nemá tělo. Můžeme si ho tedy
Otáčení
zajišťuje
krční
obratel,Na horní
nazývanýstraně
čepovec
(axis).dvě
Jeho
názevplošky,
je
představit
jakodruhý
kostěný
kroužek.
najdeme
kloubní
odvozený
od
zubu
(čepu)
čnícího
vzhůru.
Tento
zub
je
připojen
k
nosiči,
který
na něž nasedá lebka. Tak vznikají dva klouby, které umožňují kývání hlavy.
se kolem něj může otáčet.
Otáčení zajišťuje druhý krční obratel, nazývaný čepovec (axis). Jeho název je
odvozený
od zubu
(čepu) čnícího
zubmají
je připojen
k nosiči, akterý
2. Hrudní:
Skládá
se z dvanácti
obratlů.vzhůru.
HrudníTento
obratle
kromě trnového
se
kolem
něj
může
otáčet.
příčných ještě kloubní výběžky, na které nasedají žebra.
2. Hrudní: Skládá se z dvanácti obratlů. Hrudní obratle mají kromě trnového
3. Bederní:
Skládá
se kloubní
z pěti obratlů.
Ty na které
jsou podstatně
a příčných
ještě
výběžky,
nasedajímohutnější
žebra. než krční či
hrudní,
protože
jsou také
dalekoobratlů.
více zatíženy.
3.
Bederní:
Skládá
se z pěti
Ty jsou podstatně mohutnější než krční či
hrudní, protože jsou také daleko více zatíženy.
4. Křížový: Je tvořen pěti obratli srostlými v kost křížovou.
4. Křížový: Je tvořen pěti obratli srostlými v kost křížovou.
Kostrč:
Je srostlá
ze čtyř
pěti obratlů.
5. 5.
Kostrč:
Je srostlá
ze čtyř
nebonebo
pěti obratlů.
Trnový výběžek
Příčný výběžek
Otvor
Oblouk
Tělo
Obr. 2.6: Bederní obratel
Obr. 2.6: Bederní obratel
vropský sociální fond
raha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
- 18 Dívčí katolická střední škola 1
Dolní končetiny se připojují ke kosti křížové. Ta tedy spolu s bederními obratli
nese největší váhu a proto jsou také tyto obratle nejmohutnější, zatímco kostrč,
Dolní končetiny se připojují ke kosti křížové. Ta tedy spolu s bederními obratli nese
která
je vlastně jakýmsi pozůstatkem ocasu, musí unést jen nepatrné zatížení. Její
největší váhu a proto jsou také tyto obratle nejmohutnější, zatímco kostrč, která je
obratle
jsou
protopozůstatkem
drobnější.ocasu, musí unést jen nepatrné zatížení. Její obratle jsou
vlastně
jakýmsi
proto
Páteřdrobnější.
je dvakrát esovitě prohnutá. Prohnutí dopředu v oblasti krční a bederní
nazýváme
lordóza, prohnutí dozadu v oblasti hrudní a křížové nazýváme kyfóza.
Páteř je dvakrát esovitě prohnutá. Prohnutí dopředu v oblasti krční a bederní nazýváme
lordóza,
prohnutí
dozadu
v oblasti
hrudní a křížovézatěžování
nazýváme kyfóza.
Zejména
v dětství
může
při nepřiměřeném
vzniknout vadné držení
těla. To se projevuje buď nedokonalým, nebo přehnaným esovitým prohnutím,
Zejména v dětství může při nepřiměřeném zatěžování vzniknout vadné držení těla. To
nebo
vybočením
do strany.
vada je nebo
velmi
častá a nase projevuje
buď páteře
nedokonalým,
nebo Poslední
přehnanýmjmenovaná
esovitým prohnutím,
vybočením
zývá
se skolióza.
páteře
do strany. Poslední jmenovaná vada je velmi častá a nazývá se skolióza.
Skolióza často vzniká následkem nerovnoměrné zátěže (nošení batohu přes
Skolióza často vzniká následkem nerovnoměrné zátěže (nošení batohu přes jedno
jedno
rameno,Nejlepší
...). Nejlepší
je pravidelné
cvičení.
rameno…).
prevencíprevencí
je pravidelné
cvičení.
2.4.1.3 Hrudní koš
2.4.1.3 ˝Hrudní koš
Hrudní
koškoš
je tvořen
žebry,
kostíkostí
hrudní
a hrudními
obratli. Jeho
funkcí
je chránit
Hrudní
je tvořen
žebry,
hrudní
a hrudními
obratli.
Jeho
funkcí je
životně
důležité
orgány
(srdce,
plíce)
a
napomáhat
v
dýchání.
chránit životně důležité orgány (srdce, plíce) a napomáhat v dýchání.
Plíce
většinu
dutiny
hrudní
a jsou
podtlakem
„přilepeny“
k hrudnímu
koši.
Plícevyplňují
vyplňují
většinu
dutiny
hrudní
a jsou
podtlakem
„přilepeny“
k hrudnímu
Svaly
se
pak
upínají
na
žebra
a
při
nádechu
roztahují
hrudní
koš.
koši. Svaly se pak upínají na žebra a při nádechu roztahují hrudní koš.
Každýčlověk
člověk
dvanáct
párů
žeber.
Všechna
se kloubně
připojují
ke kloubKaždý
mámá
dvanáct
párů
žeber.
Všechna
se kloubně
připojují
ke kloubním
hrudních
obratlů.obratlů.
Podle způsobu
koncedruhého
žeber k hrudní
kosti
nímvýběžkům
výběžkům
hrudních
Podlepřipojení
způsobudruhého
připojení
konce
žeber
dělíme kosti
žebra na
tři typy:
k hrudní
dělíme
žebra na tři typy:
 Žebra pravá (7 párů) jsou připojena ke kosti hrudní přímo.
• Žebra
pravá
(7 párů)
jsoujsou
připojena
kosti
hrudní
 Žebra
nepravá
(3 páry)
připojenakevždy
k žebru
nadpřímo.
nimi.
• Žebra
nepravá
páry)kejsou
vždy
k žebru nad nimi.
 Žebra
volná (3
(2 páry)
kostipřipojena
hrudní nejsou
připojena.
• Žebra volná (2 páry) ke kosti hrudní nejsou připojena.
Žebra jsou ke kosti hrudní připojena chrupavkou. Díky tomu je hrudník pružný a
Žebra jsou
ke pohyby.
kosti hrudní připojena chrupavkou. Díky tomu je hrudník
umožňuje
dýchací
pružný a umožňuje dýchací pohyby.
Žebra pravá
Kost hrudní
Páteř
Žebra nepravá
Žebra volná
Obr. 2.7: Hrudní koš
1- 19 -
Obr. 2.7:
Hrudní
koš
Dívčí katolická
střední
škola
2.4.2 Kostra
Kostrakončetin
končetin
2.4.2
Kostra
hornícha dolních
a dolních
končetin
je uspořádána
velmiV podobně.
V obou
Kostra horních
končetin
je uspořádána
velmi podobně.
obou případech
jí
rozlišujeme
na pravou na
a levou
a dále
pak na apletenec
a volnou
končetinu.
Proberme
si
případech
jí rozlišujeme
pravou
a levou
dále pak
na pletenec
a volnou
končepostupně. si je postupně.
tinu. je
Proberme
2.4.2.1 Kostra horní končetiny
2.4.2.1
Kostra horní končetiny
Pletenec horní končetiny se skládá ze dvou kostí. První z nich je lopatka, která je
připojena horní
k osovékončetiny
kostře pomocí
svalů. Druhá
pak kostí.
je klíční
kost,z kterou
Pletenec
se skládá
ze dvou
První
nich jemůžeme
lopatka,
nahmatatk pod
krkem.
která snadno
je připojena
osové
kostře pomocí svalů. Druhá pak je klíční kost, kterou
můžeme snadno nahmatat pod krkem.
Kost klíční
Lopatka
Kost pažní
Kost loketní
Kost vřetenní
Zápěstní kůstky
Záprstní kůstky
Články prstů
Obr. 2.8: Kostra horní končetiny
Obr. 2.8: Kostra horní končetiny
Na lopatku se v ramenním kloubu napojuje kost pažní, na níž nasedají v loNa kloubu
lopatku se
v ramenním
napojuje
kosta pažní,
na níž nasedají
v loketním
ketním
kost
loketní nakloubu
malíkové
straně
kost vřetenní
na straně
palcové.
kloubu kost loketní na malíkové straně a kost vřetenní na straně palcové.
Dostáváme se ke kostře ruky, která je tvořena osmi zápěstními kůstkami,
pěti záprstními
kůstkami
články
prstů.
Dostáváme se
ke kostřea ruky,
která
je tvořena osmi zápěstními kůstkami, pěti
záprstními kůstkami a články prstů.
2.4.2.2 Kostra dolní končetiny
Pletenec dolní končetiny je tvořen kostí pánevní. Obě pánevní kosti jsou
spojeny chrupavčitou sponou stydkou, která umožňuje rozšíření porodních cest.
Pánev
bývá větší u žen než u mužů.
1
- 20 -
chrupavčitou sponou stydkou, která umožňuje rozšíření porodních cest. Pánev bývá
větší u žen než u mužů.
Kost křížová
Kost pánevní
Spona stydká
Obr. 2.9: Pánev
Obr. 2.9: Je
Pánev
Na pánev nasedá v kyčelním kloubu kost stehenní.
to nejmohutnější kost
v těle. V místech, kde se připojuje k pánvi, má ale slabší místo, tzv. krček, v němž
se zejména u starých lidí často láme.
Kost stehenní je spojena kolenním kloubem s kostí holenní a lýtkovou.
Na pánev nasedá v kyčelním kloubu kost stehenní. Je to nejmohutnější kost v těle.
V koleni jeV
dále
vmezeřená
kost
zvaná
Kromě
ní tam
najdeme
místech,
kde se připojuje
k pánvi,
má alečéška.
slabší místo,
tzv. krček,
v němž
se zejména ještě další
u starýchtakže
lidí často
láme.
útvary menisky,
kolenní
kloub je nejsložitějším kloubem lidského těla.
Kost stehenní
je spojena
s kostí
holenní
a lýtkovou.na
V koleni
je malíkové
Kost holenní
najdeme
nakolenním
vnitřníkloubem
palcové
a kost
lýtkovou
vnější
dále vmezeřená kost zvaná čéška. Kromě ní tam najdeme ještě další útvary menisky,
straně lýtka.
Dolní
hlavice
obou
kostí
tvoří
vnitřní
a
vnější
kotník.
takže kolenní kloub je nejsložitějším kloubem lidského těla.
Dostáváme
se ke kostře nohy tvořené sedmi kůstkami zánártními, pěti nártKost holenní najdeme na vnitřní palcové a kost lýtkovou na vnější malíkové straně
ními a články
Největší
ze tvoří
zánártních
kůstek
nazýváme kost patní. Zánártní
lýtka. prstů.
Dolní hlavice
obou kostí
vnitřní a vnější
kotník.
a nártní kůstky
tvoří
nožní
klenbu.
Nohy
s
nedostatečnou
klenbou nazýváme
Dostáváme se ke kostře nohy tvořené sedmi kůstkami zánártními, pěti nártními a články
prstů.2.10:
Největší
ze zánártních
nazývámena
koststr.
patní.
Zánártní a nártní kůstky tvoří
ploché. (Obr.
Kostra
dolníkůstek
končetiny
22)
nožní klenbu. Nohy s nedostatečnou klenbou nazýváme ploché.
Evropskýjesociální
fondkostry horní a dolní končetiny
Dívčípodobná,
katolická střední
škola
I když
stavba
najdeme
mnoho
odlišností. Zatímco se totiž dolní končetiny
specializují
na
chůzi,
horní
končetiny
1
jsou zaměřeny především na jemnou motoriku: (uchopování, psaní, ...). Tím je pak
dána většina rozdílů. Pro přehlednost jsou nejdůležitější rozdíly ve stavbě horní
a dolní končetiny vypsány v následující tabulce:
Funkce
Tvar kostí
Pohyblivost
Počet kostí
Klouby
Horní
Uchopování – palec v opozici
Útlejší kosti
Pohyblivější
8 zápěstních kůstek
Čéška nemá v lokti obdoby
- 21 -
Dolní
Chůze, nosná funkce
Silnější kosti
Méně pohyblivá
7 zánártních kůstek
V koleni čéška
2.5 Závěr
Končíme kapitolu o kostře člověka. Víme, že i o zdánlivě pevné a nepoškoditelné kosti musíme pečovat. Jen při zdravé a vyvážené stravě a dostatku pohybu
bude naše kostra i ve vyšším věku zdravá a silná.
Kost pánevní
Krček kosti stehenní
Kost stehenní
Čéška
Kost holenní
Kost lýtková
Kůstky zánártní
Kost patní
Kůstky nártní
Články prstů
Obr. 2.10: Kostra dolní končetiny
Obr. 2.10: Kostra dolní končetiny
I když
stavba
kostry
a dolní
najdeme mnoho odlišností.
1. je
Jaké
látky
jsouhorní
důležité
prokončetiny
správný podobná,
vývoj kostí?
Zatímco se totiž dolní končetiny specializují na chůzi, horní končetiny jsou zaměřeny
2. Z čeho
vzniká
většina(uchopování,
kostí?
především
na jemnou
motoriku:
psaní…). Tím je pak dána většina rozdílů.
Pro3.
přehlednost
jsou
nejdůležitější
rozdíly ve nedostatkem
stavbě horní a vitamínu
dolní končetiny
Jak se jmenuje nemoc způsobená
D? vypsány
v následující tabulce:
4. K čemu slouží růstové chrupavky?
- 22 -
5. Vysvětlete, proč jsou zlomeniny častější u starých lidí.
6. Nakreslete schematicky stavbu dlouhé kosti a vysvětlete význam jednotlivých
částí.
7. K čemu slouží červená kostní dřeň? Jak se od ní liší žlutá a šedá?
8. Vyjmenuj jednotlivé typy spojení kostí a ke každému uveď příklad.
9. Proč je kloubní pouzdro vyplněno tekutinou?
10. Vyjmenuj jednotlivé části kostry osové.
11. Vyjmenuj základní kosti lebky a zakresli, kde jsou umístěny.
12. Vyjmenuj jednotlivé úseky páteře. Kolik je v každém obratlů?
13. Které obratle jsou nejmohutnější? Proč?
14. Vysvětli pojmy: lordóza, kyfóza a skolióza.
15. Jak se liší žebra pravá, nepravá a volná?
16. Vyjmenuj kosti pletence horní končetiny.
17. Vyjmenuj kosti volné dolní končetiny.
18. Popiš rozdíly mezi kostrou horní a dolní končetiny.
- 23 -
3. Soustava pohybová
3.1Úvod
Základní stavební jednotkou pohybové soustavy je sval. Svaly slouží nejen
k pohybu, jako je chůze, sedání, vstávání, zvedání předmětů apod., ale zajišťují
také pohyby ve vnitřních orgánech. Pro život je významný zejména srdeční
sval, který má mezi všemi ostatními zcela výjimečné postavení, neboť na rozdíl
od ostatních svalů nepotřebuje ke své činnosti signál z nervové soustavy. Dalšími
životně důležitými svaly jsou zejména svaly dýchací, svalovina trávicí trubice
a jiné.
V lidském těle rozlišujeme tyto druhy svalové tkáně:
• Kosterní (neboli příčně pruhovaná)
• Hladká
• Srdeční
3.2 Kosterní svalová tkáň
Kosterní svalovina je nejmohutnější tkání v lidském těle. U průměrného
dospělého člověka tvoří 40–50 % tělesné hmotnosti. Základní funkcí této tkáně je
zajišťovat pohyb celého těla nebo jednotlivých údů. Mimo to se kosterní svalovina
podílí i na dýchacích pohybech (bránice, svaly hrudníku), na modelování výrazu
obličeje (mimické svaly) či na zadržování i vypuzování moči a stolice.
3.2.1 Stavba svalu
Svalové buňky jsou mnohojaderné válcovité útvary. Jejich průměr se pohybuje v rozmezí 0,01–0,1 mm a dosahují délky až třicet centimetrů (u krejčovského
svalu). Není tedy divu, že je často nazýváme svalová vlákna.
Svalová vlákna se spojují řídkým vazivem do větších svazků neboli snopečků
a snopců, které pak vytvářejí jednotlivé svaly. Většina svalů má vřetenovitý tvar,
kde prostřední mohutnou část nazýváme bříško. Bříško je tvořeno svalovou tkání,
zatímco začátek a konec svalu jsou z pevného vaziva. Začátek a konec nazýváme
úpony nebo šlachy. Těmi je sval připojen ke kosti. Celý sval je na povrchu obalen
tenkou vazivovou blánou, tzv. fascií neboli povázkou.
Fascie si můžeme snadno všimnout například při kuchyňské úpravě masa
a různé takzvané „flaksy“ v mase nejsou nic jiného než svalové úpony.
- 24 -
začátek a konec svalu jsou z pevného vaziva. Začátek a konec nazýváme
šlachy. Těmi je sval připojen ke kosti. Celý sval je na povrchu obalen tenk
blánou, tzv. fascií neboli povázkou.
Snopce
Snopeček Snopeček
Snopce
Fascie si můžeme snadno všimnout například při kuchyňské úpravě m
takzvané „flaksy“
masevlákna
nejsou nic jiného než svalové úpony.
Svalovávvlákna
Svalová
Vraťme se nyní ke stavbě svalové buňky. Když se totiž vědci podívali p
mikroskopem na kosterní svalovinu, pozorovali, že každé vlákno je pruhov
také kosterní svalovina někdy nazývá příčně pruhovaná. Dlouho se
Úpon
Úpon
Bříško
Úpon
Úpon
proužky způsobuje. Další objevy v této oblasti přinesl
ažBříško
elektronový
mikr
Povázka Povázka
A
A
B
Pomocí tohoto vynálezu se pak vědcům podařiloB odhalit
nejen význam
Obr.
3.1:
Uspořádání
(A)
a
tvar
(B)
kosterního
svalu
svalovém vlákně, ale hlavně princip svalového stahu.
Obr. 3.1:Obr.
Uspořádání
3.1: Uspořádání
(A) a tvar(A)
(B)a kosterního
tvar (B) kosterního
svalu svalu
se nyní
ke stavbě svalové buňky. Když se totiž vědci podívali pod
3.2.2 Vraťme
Funkce
svalu
světelným mikroskopem na kosterní svalovinu, pozorovali, že každé vlákno je
pruhované.
Proto se také
kosterní svalovina
někdy nazývá
příčněsvalové
pruhovaná.
V elektronovém
mikroskopu
se ukázalo,
že každé
vlákno je
Dlouho
se
nevědělo,
co
proužky
způsobuje.
Další
objevy
v
této
oblasti
přinesl
až struktu
mnoho úseků - myofibril, obsahujících stejnou bílkovinnou
elektronový mikroskop.
převážně z aktinu a myozinu. Viz obrázek 3.2.
Pomocí tohoto vynálezu se pak vědcům podařilo odhalit nejen význam
proužků na svalovém vlákně, ale hlavně princip svalového stahu.
3.2.2 Funkce svalu
V elektronovém mikroskopu se ukázalo, že každé svalové vlákno je rozděleno
na mnoho úseků – myofibril, obsahujících stejnou bílkovinnou strukturu, složenou převážně z aktinu a myozinu. Viz obrázek 3.2.
A
Myozin
Disk Z
B
Aktin
Obr. 3.2: Detail svalového vlákna (A) a myofibrila (B)
Obr. 3.2: Detail svalového vlákna (A) a myofibri
Bílkoviny jsou chemické látky složené z mnoha aminokyselin. Některé ami-
EvropskýEvropský
sociální fond
sociální fond
Dívčí katolická
Dívčí katolická
střední škola
střední škola
nokyseliny
umí
vyrábět
samo, ale většinuPlatnéřská
jich musíme
přijmout
Praha
&Praha
EU: Investujeme
& si
EU:lidské
Investujeme
do tělo
vaší budoucnosti
do vaší
budoucnosti
Platnéřská
4, Praha
4,
1 Praha 1
v potravě. Zejména u dětí a dospívajících
1
1je pro správný vývin svalů nutné mít
jídelníček bohatý na bílkoviny (maso, luštěniny, ...).
- 25 -
(maso, luštěniny…).
Myozin i aktin jsou bílkoviny, které jsou schopny se za přítomnosti vápníku k sobě
Myozin i aktin
jsou bílkoviny,
které
jsou schopny
vápníku
vázat chemickými
vazbami.
Podívejme
se nyníse
naza přítomnosti
způsob, jakým dochází
k svalovému
k sobě vázat chemickými
vazbami.
Podívejme se nyní na způsob, jakým dochází
stahu na následujícím
příkladu:
k svalovému stahu na následujícím příkladu:
Petr si sáhl v kuchyni na rozpálenou plotnu elektrického sporáku.
Petr si sáhl
v kuchyni na rozpálenou
sporáku.
Z popáleZ popáleného
místa okamžitěplotnu
putuje elektrického
nervový signál
do mozku
či míchy, kde je
ného místa okamžitě
putuje
nervový
signál
do mozku
či
míchy,
kde
je
vyhodnovyhodnocen. (O těchto orgánech se dočtete více v kapitole o nervové
soustavě.)
cen. (O těchtoOdtud
orgánech
se dočtete
vícesignál
v kapitole
o nervové
Odtud vápníku
je
je vyslán
nový
do svalu.
Tam soustavě.)
způsobí vylití
z
vyslán nový signál
do svalu.
Tam způsobí
vylití vápníku z „buněčných
cisteren“
„buněčných
cisteren“
tzv. Sarkoplazmatické
retikulum. Jakmile
stoupne ve
tzv. Sarkoplazmatické
Jakmilevápníku,
stoupne ve svalových
buňkách
svalovýchretikulum.
buňkách hladina
začínají vznikat
vazby hladina
mezi aktinem a
myozinem.
molekuly
se a myozinem.
tak začnou zasouvat
mezi
myozinové.
vápníku, začínají
vznikatAktinové
vazby mezi
aktinem
Aktinové
molekuly
se Tím se
k sobě přibližují
disky Z aTím
děje-li
toto ve
všech myofibrilách,
sval se
tak začnou zasouvat
mezi myozinové.
se se
k sobě
přibližují
disky Z a děje-li
se zkracuje
dochází k ucuknutí.
toto ve všech amyofibrilách,
sval se zkracuje a dochází k ucuknutí.
Celé schéma
velmi jezjednodušené.
Ve skutečnosti
je princip
tétotéto
chemické
Celé jeschéma
velmi zjednodušené.
Ve skutečnosti
je princip
chemické reakce
reakce dalekodaleko
složitější
a jeho
pochopení
vyžaduje
znalosti
biochemie.
složitější
a jeho
pochopení
vyžaduje důkladné
důkladné znalosti
biochemie.
Celý průběh
stahu stahu
vyžaduje
značné
množství
kyslíku.
Celýsvalového
průběh svalového
vyžaduje
značné
množstvíenergie
energie aa kyslíku.
Proto se při
Proto se při delší
námaze
zadýcháme.
delšínebo
nebo intenzivnější
intenzivnější námaze
zadýcháme.
Energie je v těle uložena ve formě glukózy a uvolňuje se až při jejím rozpadu.
Energie je v těle uložena ve formě glukózy a uvolňuje se až při jejím rozpadu. K tomu
K tomu (opět ve zjednodušeném
schématu) potřebujeme kyslík. Při dlouhé námaze
(opět ve zjednodušeném schématu) potřebujeme kyslík. Při dlouhé námaze (běh, apod.)
(běh, apod.) seseve svalech
nedostává
kyslík
se tedy
rozkládá
bez Při
něj.tomto
Při procesu
ve svalech nedostává kyslík
a a glukóza
glukóza se tedy
rozkládá
bez něj.
tomto procesuvzniká
vzniká
z glukózy
kyselina
mléčná,
která
způsobí,
že
sval
začíná
z glukózy kyselina mléčná, která způsobí, že sval začíná bolet.
bolet.
3.2.3 Antagonistické svaly a svěrače
Jak jsme svaly
se dozvěděli
v předchozí
3.2.3Antagonistické
a svěrače
kapitole, kosterní svaly se umí
Jak jsme smrštit.
se dozvěděli
kapiPo stahuv jepředchozí
vápník přečerpán
tole, kosterní zpátky
svaly se
smrštit.Vazby
Po stahu
do umí
„cisteren“.
mezi
aktinem a zpátky
myozinem
tak sice
je vápník přečerpán
do se
„cisteren“.
uvolní, ale
ve svalu nenísežádná
síla,
Vazby mezi aktinem
a myozinem
tak sice
která
by
molekuly
vrátila
na
původní
uvolní, ale ve svalu není žádná síla, která by
místo, aby došlo k opětovnému
molekuly vrátila
na původní místo, aby došlo
natažení svalu. Proto je většina svalů
k opětovnémuvnatažení
svalu. Proto je většina
těle antagonistických.
svalů v těle antagonistických.
Z obrázku je vidět, že zkrátí-li se jeden
sval, druhý
se &tím
automaticky
natáhne
a naObr. 3.3:
Antagonistické
svaly svaly
Praha
EU:
Investujeme do
vaší budoucnosti
Platnéřská
4, Praha 1
Obr.
3.3: Antagonistické
opak.
1
Zvláštním typem svalů jsou kruhové svaly nazývané svěrače. Svěrače zpravidla uzavírají přirozené tělní otvory. Svěrač nalezneme kolem úst, řítního otvoru
nebo mezi močovým měchýřem a močovou trubicí.
Stejně jako u kostí je většina svalů párových.
- 26 -
3.2.4Přehled nejdůležitějších kosterních svalů
• Svaly hlavy:
• Mimické svaly:
– Tvarují obličej, vytvářejí výraz radosti, bolesti, ...
• Žvýkací svaly:
– Uplatní se zejména při mechanickém zpracování přijímané potravy
• Svaly krku:
• Zdvihač hlavy:
– Snadno nahmatatelný
• Svaly zad:
• Trapézový sval:
– Zdvihá ramena, přitahuje lopatky
• Široký sval zádový:
– Zapažení, připažení
• Svaly hrudníku a břicha:
• Velký prsní sval:
– Zdvihá paže
– Pomocný dýchací sval
• Přímý sval břišní:
– Předklon
• Bránice:
– Odděluje dutinu břišní a hrudní
– Nejdůležitější dýchací sval
– Smích je křeč bránice
• Svaly horní končetiny:
• Deltový sval:
– Upažení
– Modeluje rameno
• Dvojhlavý sval pažní (biceps):
– Ohýbá paži v lokti
– Otáčení rukou (supinace)
– Upažení, připažení
• Trojhlavý sval pažní (triceps):
– Antagonista bicepsu
• Svaly dolní končetiny:
• Velký hýžďový sval:
– Stoupání, skákání
• Čtyřhlavý sval stehenní:
– Chůze
• Dvojhlavý sval stehenní:
– Antagonista čtyřhlavého
- 27 -
3.3 Hladká
svalová
tkáň (Krejčovský sval):
• Dlouhý
sval stehenní
– Ohýbání nohy v koleni
– Nejdelší sval v těle
Mimické a žvýkací svaly
Zdvihač hlavy
Trapézový sval
Deltový sval
Velký prsní sval
Dvojhlavý sval pažní
Přímý sval břišní
Čtyřhlavý sval stehenní
Dlouhý sval stehenní
(krejčovský sval)
Obr. 3.4: Kosterní svalstvo (pohled zepředu)
Obr. 3.4: Kosterní svalstvo (pohled zepředu)
- 28 -
Trapézový sval
Deltový sval
Široký sval zádový
Trojhlavý sval pažní
Velký sval hýžďový
Dvojhlavý sval stehenní
Obr.
3.5: Kosterní
svalstvo
(pohled zezadu)
Obr. 3.5: Kosterní
svalstvo
(pohled
zezadu)
3.3 Hladká svalová tkáň
Tato tkáň již není tak mohutná jako kosterní, což ovšem nikterak neubírá
na jejím významu. Vyskytuje se totiž téměř ve všech vnitřních orgánech, zejména v trávicí trubici, ve stěnách cév, v děloze a jinde. Ve srovnání s ostatními
typy svalové tkáně pracují hladké svaly výrazně pomaleji.
Narozdíl od kosterní svaloviny nelze hladké svaly ovládat vůlí. Nemají také
příčné pruhování, ač obsahují aktin i myozin. Princip stahu hladkých svalů je odEvropský sociální fond
2
- 29 -
obsahují aktin i myozin. Princip stahu hladkých
svalů je odlišný od kosterních a nebudeme se jím
blíže zabývat. Buňky jsou výrazně kratší a mají
Evropský než
sociální
fondtvar.
spíše vřetenovitý
vláknitý
lišný od kosterních a nebudeme se jím blíže
zabývat.
Buňky
jsousvalové
výraznětkáně
kratší
Obr:
3.6: Buňky
hladké
4 Srdeční
svalová
tkáň
a mají
spíše vřetenovitý
než vláknitý tvar.
kosterní, což ovšem nikterak neubírá na jejím
veJediným
všech orgánem tvořeným touto tkání je srdce.
Stejněvejako kosterní i tato tkáň má myofibrily, a tím i
trubici,
příčné pruhování. Buňky jsou ale krátké a
srovnání
ují rozvětvené,
hladké
což umožňuje lepší propojení mezi nimi.
Při podráždění se tedy vzruch rychle šíří.
adké
svalymá vlastní centrum automacie. To znamená,
Srdce
hování,
že ke ač
své činnosti nepotřebuje signály z centrální ani
u hladkých
z vegetativní nervové soustavy. Ze sympatiku a
emeparasympatiku
se jím
přicházejí pouze pokyny pro zrychlení
atšínebo
a majízpomalení činnosti. Viz kapitola Nervová
soustava.
hladké3.6:
svalové tkáně
Obr: 3.6: Buňky Obr:
5 Shrnutí
Buňky hladké svalové tkáně
Obr. 3.7:
Obr. 3.7: Buňky srdeční svalové tkáně
Buňky srdeční svalové tkáně
ání je srdce.
Na závěr
kapitoly ještě jednou ve stručnosti porovnáme jednotlivé typy svalové
fibrily,
a tím této
i
3.4
Srdeční
svalová tkáň
tkáně:
e krátké a
Kosterní:
Jediným orgánem tvořeným touto tkání je srdce. Stejně jako kosterní i tato
ení mezi nimi.
í.
tkáňo máNejmohutnější
myofibrily, a tím i příčné pruhování. Buňky jsou ale krátké a rozvětvené,
Buňky mnohojaderné
tvaru
cožoumožňuje
lepší propojenívláknitého
mezi nimi.
Při podráždění se tedy vzruch rychle šíří.
To znamená,o Příčné pruhování (myofibrily)
má vlastní
centrum
z centrální anioSrdce
Schopnost
rychlých
stahů automacie. To znamená, že ke své činnosti nez centrální
z vegetativní
nervové
soustavy. Ze sympatiku
sympatikupotřebuje
a o Lzesignály
ovládat vůlí – řízenoani
z centrální
nervové
soustavy
a parasympatiku
přicházejí
pouze
pokyny
pro
zrychlení
nebo
zpomalení činnosti.
y pro zrychlení
 Hladká:
tola Nervová
Vizokapitola
Nervová
soustava.
Ve vnitřních orgánech
o Aktin a myozin nejsou uspořádány do myofibril, tzn. není příčné
pruhování
3.7: Buňky srdeční svalové tkáně
3.5 Obr.
Shrnutí
o Krátké vřetenovité buňky
oNa závěr
Pomalététo
stahykapitoly ještě jednou ve stručnosti porovnáme jednotlivé typy
e stručnosti porovnáme jednotlivé typy svalové
svalové
tkáně:
o Nelze ovládat vůlí – řízeno z vegetativní nervové soustavy
 •Srdeční:
Kosterní:
v srdci
o• Pouze
Nejmohutnější
pruhování
o• Příčné
Buňky
mnohojaderné vláknitého tvaru
áknitého tvaru
o
Krátké
které jsou navzájem propojené
brily)
• Příčnérozvětvené
pruhováníbuňky,
(myofibrily)
ů
•
opský sociální
fondSchopnost rychlých stahů
o z centrální nervové
soustavy
• Lze
ovládat
vůlí – řízeno z centrální nervové soustavy
ha & EU: Investujeme
do
vaší budoucnosti
• Hladká:
2
•
•
•
•
Ve vnitřních orgánech
Aktin a myozin nejsou uspořádány do myofibril, tzn. není příčné pruhování
Krátké vřetenovité buňky
Pomalé stahy
u uspořádány do myofibril, tzn. není příčné
y
no z vegetativní nervové soustavy
- 30 -
•
• Nelze ovládat vůlí – řízeno z vegetativní nervové soustavy
Srdeční:
• Pouze v srdci
• Příčné pruhování
• Krátké rozvětvené buňky, které jsou navzájem propojené
• Vlastní centrum automacie
3.6 Závěr
V této kapitole jsme se dozvěděli základní informace o stavbě a funkci pohybové soustavy. Její správná funkce závisí na mnoha okolnostech, mezi nimiž hraje
nezanedbatelnou roli správná životospráva. Nezapomínejme tedy, že bílkoviny
přijímané v potravě formou luštěnin, masa a dalších pokrmů, jsou pro správný
vývoj našich svalů a tím i celého těla stejně nezbytné jako pravidelné cvičení
a posilování.
1. Porovnej navzájem všechny tři druhy svalové tkáně. Jaké jsou mezi nimi rozdíly?
2. K čemu slouží úpony (šlachy)?
3. Co je to fascie?
4. Co je to myofibrila a k čemu slouží?
5. Vysvětli, proč nás mohou po delší námaze bolet svaly.
6. Co je zdrojem energie pro svalový stah?
7. Co to jsou antagonistické svaly? Jak fungují?
8. Vyjmenuj nejdůležitější kosterní svaly. Kde se v těle nacházejí?
9. Co je to smích?
10. Vysvětli, co znamená, že srdce má vlastní centrum automacie.
11. Pokus se vysvětlit, proč jsou buňky srdeční svaloviny rozvětvené.
12. Kde se v těle nachází hladká svalová tkáň? Uveď alespoň tři příklady.
- 31 -
4. Trávicí soustava
Trávicí soustava se skládá z trávicí trubice a trávicích žláz. Její hlavní funkcí
je příjem potravy, její mechanické a chemické zpracování, vstřebání živin do krve
a vyloučení nestravitelných zbytků. Mechanické zpracování potravy zajišťují
zejména zuby, které potravu drtí, a dále hladká svalovina žaludku, která zajišťuje
dokonalé promíchání přijaté potravy. Poněkud složitější je to s chemickým zpracováním, které je zajišťováno skupinou látek nazývaných trávicí enzymy.
4.1 Trávení
V potravě přijímáme různé látky, které však naše tělo nedokáže vždy využít
v té formě, v jaké je přijalo. Je tedy nutné tyto zpravidla chemicky velmi složité
látky přeměnit na jednodušší, pro naše tělo využitelné. Tento proces nazýváme
trávení. Příkladem takového procesu je rozklad kuchyňského cukru, který má
velmi složitou chemickou stavbu, na hroznový cukr neboli glukózu, kterou umí
naše tělo přímo využít jako zdroj energie.
Petr snědl k snídani krajíc chleba. Ten byl upečen z mouky, která po chemické
stránce obsahuje především škrob. Škrob ale neumí lidské buňky využít ke své výživě, a tak je potřeba přeměnit škrob na nějakou použitelnou látku. Tou je v tomto
případě cukr (glukóza). Proto, když bude Petr chléb dlouho přežvykovat, zesládne
mu v ústech.
K takovýmto přeměnám dochází díky složitým biochemickým reakcím a nemá
smysl se jimi zde blíže zabývat. Jen je dobré si pamatovat, že látky umožňující
chemické trávení potravy nazýváme trávicí enzymy.
4.2 Základní schéma trávicí soustavy
Projděme si nyní stručně jednotlivé oddíly trávicí soustavy, abychom si mohli
udělat jasnou představu o tom, jak celá soustava pracuje.
Přijatá potrava putuje nejprve do dutiny ústní. Tam dochází k jejímu mechanickému zpracování. Zde jsou také slinnými žlázami vylučovány trávicí enzymy,
které začnou chemicky zpracovávat zejména cukry.
Po spolknutí pokračuje potrava hltanem a jícnem až do žaludku. Tam se
zdrží podle složení 4–6 hodin. Díky práci mohutné svaloviny je v žaludku potrava
důkladně promíchána a probíhají zde již některé chemické procesy trávení.
Po tomto zpracování se otevře svěrač nazývaný vrátník a trávenina postupuje
do tenkého střeva, jehož prvním oddílem je dvanáctník. Do dvanáctníku ústí
- 32 -
žlučovod spolu s vývodem slinivky břišní a dochází zde k chemickému zpracování tráveniny. Během trávení se potrava pohybuje sem tam po tenkém střevě
a jednoduché látky vzniklé metabolickými procesy přecházejí do krve.
Nestravitelné
zbytky
pokračují
do tlustého
a shromažďují
se v konečNestravitelné zbytky
pokračují
do tlustého
střevastřeva
a shromažďují
se v konečníku,
jsoujsou
pak vypuzovány
ve forměve formě
stolice. stolice.
níku,odkud
odkud
pak vypuzovány
Slinná žláza
Dutina ústní
Hltan
Jícen
Játra
Žaludek
Dvanáctník
Slinivka břišní
Tenké střevo
Tlusté střevo
Konečník
Obr. 4.1: Trávicí soustava
4.3 Dutina ústní
Obr. 4.1:Trávicí soustava
už bylo
řečeno výše, její hlavní funkcí je příjem, mechanické a prvotní
4.3 Jak
Dutina
ústní
chemické zpracování potravy. Aby mohla dutina ústní plnit tyto důležité úkoly,
Jak už bylo řečeno výše, její hlavní funkcí je příjem, mechanické a prvotní chemické
potřebuje
několik orgánů. Nejznámějšími jsou jazyk, zuby a slinné žlázy.
zpracování potravy. Aby mohla dutina ústní plnit tyto důležité úkoly, potřebuje několik
orgánů. Nejznámějšími jsou jazyk, zuby a slinné žlázy.
4.3.1Jazyk
4.3.1 Jazyk
Jazyk je svalnatý orgán z části vyztužený jazylkou. Jak jsme si říkali v kaJazyk je svalnatý orgán z části vyztužený jazylkou. Jak jsme si říkali v kapitole o lebce,
pitolejazylka
o lebce,
jazylka
je jedinou
volnou
kostí. jsou
Na chuťové
povrchubuňky,
jazykao jsou
je jedinou
volnou
lebeční kostí.
Na lebeční
povrchu jazyka
kterých si povíme více u smyslové soustavy. Jazyk jednak pomáhá s drcením a
promícháváním potravy a jednak nám umožňuje vyslovovat některé hlásky.
- 33 Platnéřská
Praha
Dívčí katolická
střední4,
škola
2
1
chuťové buňky, o kterých si povíme více u smyslové soustavy. Jazyk jednak
Zkuste sis drcením
říct např. a promícháváním
hlásku „r“ bez použití
jazyka.
pomáhá
potravy
a jednak nám umožňuje vyslovovat
některé hlásky.
Zkuste si říct např. hlásku „r“ bez použití jazyka.
4.3.2 Zuby
4.3.2Zuby
Nejvýznamnější funkcí zubů je drcení přijaté potravy. K tomu jsou uzpůsobeny zejména
díky
tvrdé vrstvě zvané
sklovina,
zuby pokrývá.
Nejvýznamnější
funkcí
zubůkterá
je drcení
přijaté potravy. K tomu jsou uzpůsobeny zejména díky tvrdé vrstvě zvané sklovina, která zuby pokrývá.
Každý zub je ukotven v čelisti jedním až třemi kořeny. Část zubu, kterou nazýváme
Každý
ukotven dásní.
v čelisti
jednímčást
až třemi
Částcož
zubu,
kterou
krček,
je zub
ještějepřekryta
Poslední
je pakkořeny.
korunka,
je část
zubu
nazýváme
krček,
je
ještě
překryta
dásní.
Poslední
část
je
pak
korunka,
což
je část
vyčnívající do dutiny ústní.
zubu vyčnívající do dutiny ústní.
Sklovina
Korunka
Zubovina
Zubní dřeň
Krček
Kořen
Obr. 4.2: Vnější a vnitřní stavba
zubuVnější a vnitřní stavba zubu
Obr. 4.2:
Podívejme
se nyní
stručně
na vnitřní
je kryt
Podívejme
se nyní
stručně
na vnitřní
stavbustavbu
zubu: zubu:
povrchpovrch
korunkykorunky
je kryt sklovinou,
sklovinou,
nejtvrdší
tkání
v těle.
Pod
ní
najdeme
o něco
měkčí
zubovinu,
která
se
nejtvrdší tkání v těle. Pod ní najdeme o něco měkčí zubovinu, která se podobá kostní
podobá
kostní
tkáni.
Uvnitř
zubu,
stejně
jako
u kosti,
nacházíme
dutinu
vyplněnou
tkáni. Uvnitř zubu, stejně jako u kosti, nacházíme dutinu vyplněnou dření.
dření.
Zubní dřeň je hojně prokrvena a inervována. Její hlavní funkcí je výživa zubu.
Zubní dřeň je hojně prokrvena a inervována. Její hlavní funkcí je výživa zubu.
Zuby
se nám
jednou
za život
vymění,
a to, jak
dětství.
Tehdy Tehdy
se měnísetzv.
Zuby
se nám
jednou
za život
vymění,
a to,jistě
jakvíte,
jistěvvíte,
v dětství.
mléčný
chrup
za
dospělý.
Zubů
máme
čtyři
druhy:
řezáky,
špičáky,
třenové
zuby a
mění tzv. mléčný chrup za dospělý. Zubů máme čtyři druhy: řezáky, špičáky,
stoličky. V lékařské terminologii je značíme písmeny I, C, P a M, podle jejich
třenové zuby a stoličky. V lékařské terminologii je značíme písmeny I, C, P a M,
latinských názvů. V mléčném a v dospělém chrupu se jejich počet liší.
podle jejich latinských názvů. V mléčném a v dospělém chrupu se jejich počet liší.
Vnitřní i vnější stavba všech druhů zubů je velmi podobná. Liší se od sebe
v zásadě jen počtem kořenů a tvarem korunky, který je přizpůsoben konkrétní
funkci zubu. Všechny zuby mají po jednom kořenu kromě stoliček, které mají
v dolní čelisti dva a v horní tři kořeny.
- 34 -
Polovina horní čelisti
I ….. Řezáky
C …. Špičáky
P …. Třenové zuby
M .... Stoličky
Polovina dolní čelisti
I
C
M
P
Obr. 4.3: Zuby dospělého chrupu
Obr. 4.3: Zuby dospělého chrupu
Řezáky
Špičáky
Třenové zuby
Stoličky
Celkem
Mléčný
8
4
0
8
20
Dospělý
8
4
8
12
32
Nejčastější poškození zubů jsou zubní kaz, zubní kámen a zánět dásní neboli
paradentóza.
Zubní kaz vzniká tehdy, když nám na zubech zůstanou po jídle organické nečistoty, zejména cukry. Ty jsou totiž rozkládány bakteriemi za vzniku slabé
kyseliny, která postupně ničí sklovinu. Ve vzniklé jamce se usazuje stále více
nečistot a tím se dále prohlubuje. Jestliže se tímto způsobem bakterie „proleptají“ až do inervované zubní dřeně, začne nás zub bolet.
Zubní kámen vzniká z minerálních látek obsažených ve slinách či přijímané potravě. Je to vlastně princip podobný vzniku vodního kamene. Minerální látky
se usazují na sklovině a postupně pod sebou uzavřou mnoho organických
nečistot, takže pod tímto povlakem vzniká často zubní kaz.
Paradentóza je zánětlivé onemocnění dásní vedoucí často až k vypadávání zubů.
Všechna tato poškození jsou velmi častá a je třeba jim účinně předcházet.
Základními způsoby prevence je pravidelné čištění zubů (alespoň dvakrát denně),
správná a vyvážená strava a v neposlední řadě se doporučuje dvakrát ročně navštívit zubního lékaře.
4.3.3Slinné žlázy
V dutině ústní najdeme tři páry slinných žláz. Tyto žlázy vylučují tekutinu
nazývanou sliny. Sliny obsahují některé trávicí enzymy a další látky. Jejich hlavní
funkcí je metabolismus cukrů (přeměna např. škrobu na glukózu), slepení a zvlhčení potravy a obalení sousta hlenem, aby snáze prošlo do žaludku. Sliny mají také
dezinfekční účinek.
4.3.4Shrnutí
4.3.4 Shrnutí
V dutině ústní je tedy přijatá potrava rozmělněna a smíchána s trávicími látkami,
které
Spolknutá apotrava
prochází
hltanem
a jícnem
V dutině ústní
je nazýváme
tedy přijatá enzymy.
potrava rozmělněna
smíchána
s trávicími
látkami,
které až
do žaludku.
nazýváme
enzymy. Spolknutá potrava prochází hltanem a jícnem až do žaludku.
4.4 Hltan
4.4 Hltan
V této části
trávicí
kříží trávicí
soustava
soustavou
Vzduch
V této
částitrubice
trávicísetrubice
se kříží
trávicísesoustava
se dýchací.
soustavou
dýchací.
přichází
z
dutiny
nosní
nebo
ústní
a
je
nasáván
hrtanem
do
plic.
Potrava
přichází
Vzduch přichází z dutiny nosní nebo ústní a je nasáván hrtanem do plic. Potrava
polknutím z ústní dutiny. Při polknutí se nadzvedne hrtan a díky tomu dojde k zaklopení
přichází polknutím z ústní dutiny. Při polknutí se nadzvedne hrtan a díky tomu
hrtanové záklopky. Potrava se pak nemůže dostat do dolních cest dýchacích, a
dojde k zaklopení hrtanové záklopky. Potrava se pak nemůže dostat do dolních
pokračuje do jícnu.
cest dýchacích, a pokračuje do jícnu.
Občas seObčas
stane se
žestane
nám že
při nám
jídlepři
„zaskočí“.
K tomutoK tomuto
jevu dochází,
když při když
jídle při
jídle „zaskočí“.
jevu dochází,
mluvíme,
nebo se při
polknutí
takže se hrtanová
jídle mluvíme,
nebo
se při nadechneme,
polknutí nadechneme,
takže sezáklopka
hrtanovánemůže
záklopka
zaklopit.
nemůže zaklopit.
Patro
Jazyk
Hltan
Hrtanová záklopka
Hrtan
Jícen
Hrtanová záklopka uzavřená (polykání)
Hrtanová záklopka uzavřená (polykání)
Hrtanová záklopka otevřená (dýchání)
Hrtanová záklopka otevřená (dýchání)
Obr. 4.3: Hltan
Obr. 4.3: Hltan
4.5 Jícen
- 36 -
Jícen
Jícen
4.5 4.5
Jícen je svalnatá trubice, jejíž funkcí je dopravit
Jícen je svalnatá trubice, jejíž funkcí je dopravit potravu do
potravu
do žaludku. Potrava se zde pohybuje díky
žaludku. Potrava se zde pohybuje díky peristaltickým
peristaltickým
pohybům hladkého svalstva ve stěně
pohybům hladkého svalstva ve stěně jícnu. Děje se to tak,
jícnu.
Děje
se
to
se jícen
a toto
e dál
posunuj
se pakzúží
zúženínahoře
a toto
zúží že
že se jícen nahoře tak,
zúžení
se
pak
posunuje
dál
asi
tak,
jako
když
vymačtuby.
z
asi tak, jako když vymačkáváme zubní pastu
káváme zubní pastu z tuby.
4.6 Žaludek
Peristaltika
Obr.Obr.
4.4:4.4:
Peristaltika
střední škola
á
katolick
Dívčí
4.6.1
Stavbafond
ý sociální
Evropsk
4, Praha 1
ská
Platnéř
budoucnosti
do vašívakovitý
Investuj
Praha & EU:
Žaludek
je eme
svalnatý
orgán, jehož stěny jsou tvořeny mohutnou
3
hladkou svalovinou. Ta je potřeba především k důkladnému promíchání přijaté
potravy.
Ve stěně žaludku jsou uloženy četné žlázy, produkující některé trávicí enzymy
a kyselinu chlorovodíkovou. Funkcí kyseliny je rozkládat přijatou svalovinu
(maso) na jednotlivá vlákna tím, že rozpouští vazivo, které drželo sval pohromadě.
Kromě toho zabíjí bakterie, které jsme přijali s potravou. Tento účinek kyseliny
však není vždy stoprocentně spolehlivý. Hlavní význam přítomnosti kyseliny
chlorovodíkové v žaludku je ale to, že umožňuje činnost některých trávicích enzymů.
Jedná se např. o enzym pepsin, který štěpí bílkoviny. Ten je produkován v neaktivní formě (pepsinogen) a teprve díky přítomnosti kyseliny se mění na aktivní
pepsin. Když se pak trávenina dostává do dvanáctníku, dojde k neutralizaci kyseliny šťávou ze slinivky břišní a pepsin přestává být aktivní.
Již výše jsme mluvili o tom, že žaludeční kyselina chlorovodíková rozkládá
svalovinu na jednotlivá vlákna. Je zde tedy nebezpečí, že by kyselina mohla zničit
svalovinu žaludku. Proti tomu se žaludek účinně brání vrstvou hlenu, kterou je
jeho stěna pokryta.
V místě vstupu potravy do žaludku se nachází svěrač česlo, který propouští
potravu plynule dovnitř. Na opačném konci před vstupem do dvanáctníku je druhý
svěrač zvaný vrátník. Ten naopak potravu zadrží a propouští ji až po určité době.
Dojde-li ke zvracení, pak se potrava nejčastěji vrací právě od vrátníku.
4.6.2Funkce
Když se potrava dostane do žaludku, začnou se vytvářet trávicí šťávy (kyselina chlorovodíková, enzymy). Žaludek zůstane asi deset minut v klidu a pak
začne potravu promíchávat. V této fázi dochází k rozmělnění potravy a k jejímu
důkladnému promíchání s trávicí šťávou.
- 37 -
Doba, po kterou je potrava v žaludku, závisí na jejím složení. U potravy složené z bílkovin a sacharidů (maso, pečivo, ...) jsou to asi čtyři hodiny, u tuků je
tato doba až o dvě hodiny delší.
Po důkladném promíchání a rozmělnění potravy se otevře vrátník a propustí
postupně tráveninu do tenkého střeva, jehož prvním oddílem je dvanáctník,
ve kterém probíhá vlastní trávení.
4.6.3Vředové onemocnění
Poměrně častým onemocněním trávicí soustavy jsou žaludeční nebo dvanáctníkové vředy. Ty se objevují zejména u lidí s nadváhou. Vznikají hlavně díky
poruše ochrany žaludeční (dvanáctníkové) stěny nebo díky nadměrné produkci
kyseliny chlorovodíkové. To může mít mnoho příčin. Jednou z nich je neustálý
stres. Ten však působí negativně na celý organismus. Druhou příčinu lze vidět
v nesprávné životosprávě. V případě neléčení může kyselina „rozleptat“ stěnu
do velké hloubky a pak dochází k prasknutí, které bývá životu nebezpečné.
4.7 Tenké střevo
Tenké střevo se rozděluje do tří oddílů. První a nejznámější nazýváme dvanáctník, druhý lačník a třetí kyčelník. V tenkém střevě (zejména ve dvanáctníku)
se odehrává vlastní trávení, tedy přeměna látek chemicky složitých na jednoduché.
Tak se potrava rozdělí na živiny a nestravitelné zbytky. Živiny se pak filtrují přes
stěnu střeva do krve a nestravitelné zbytky a voda pokračují do tlustého střeva.
Tenké střevo bývá dlouhé asi 3–5 metrů a jeho průměr je přibližně 3 cm.
4.6.1 Dvanáctník
Dvanáctník je pro trávení asi nejvýznamnější oddíl trávicí trubice. Ústí sem
totiž dvě velké trávicí žlázy: játra a slinivka břišní. Jejich sekrety (= vyloučené
tekutiny) napomáhají trávení a mají ještě další funkce, o kterých si povíme více
v samostatné kapitolce.
4.6.2Vstřebávání
Zbytek tenkého střeva je zevnitř vybaven klky a mikroklky, což jsou výběžky
stěny zvětšující povrch, přes který živiny přecházejí do krve. Klky jsou protkány
hustou sítí drobných cévek zvaných vlásečnice, do nichž se živiny vstřebávají.
Trávenina se ve střevech posunuje zejména díky peristaltickým pohybům.
Pro zajímavost se podívejme, jak drobné klky zvětšují vstřebávací plochu.
Zatímco bez klků by plocha střevní stěny činila jen asi 0,5 m2, se všemi klky a mikroklky měří přibližně 300 m2.
- 38 -
4.8 Trávicí žlázy
Hlavní funkcí trávicích žláz je produkovat látky (sekrety) usnadňující trávení.
Kromě slinných žláz a různých dalších žlázek ve stěně trávicí trubice známe dvě
hlavní, a to játra a slinivku břišní.
Obě tyto žlázy ve svém vývoji vznikly jako výběžky trávicí trubice a jejich
společný vývod ústí do dvanáctníku.
4.8.1Slinivka břišní
O této žláze se budeme učit ještě jednou, a to v souvislosti s hormonálním
řízením organismu. Slinivka totiž produkuje mimo jiné hormon inzulín, který
udržuje správnou hladinu cukru v krvi. Při poruše tvorby tohoto hormonu může
dojít ke zvýšení koncentrace cukru v krvi, což je život ohrožující stav. Tuto nemoc
nazýváme cukrovka. V tomto případě je pak třeba dodržovat dietu bez cukru
a v těžších případech si postižený musí píchat inzulín.
Druhým sekretem slinivky je trávicí šťáva, obsahující mnoho trávicích enTrávicí šťáva slinivky břišní je zásaditá (opak kyseliny), takže po smíchání s kyselinou
zymů a dalších látek důležitých pro trávení.
chlorovodíkovou, která přišla spolu s tráveninou do dvanáctníku, dojde k její
Trávicí (zneškodnění),
šťáva slinivky břišní
je zabrání
zásaditápřípadnému
(opak kyseliny),
takže po smíchání
neutralizaci
a tím se
poškození
stěny
střeva.
s kyselinou chlorovodíkovou, která přišla spolu s tráveninou do dvanáctníku,
dojde k její neutralizaci (zneškodnění), a tím se zabrání případnému poškození
4.8.2 Játra
stěny střeva.
Játra jsou největší žlázou v lidském těle. Bez této žlázy by nemohl lidský organismus
vůbec
existovat.
4.8.2Játra
Játra jsou největší žlázou v lidském těle. Bez této žlázy by nemohl lidský
organismus vůbec existovat.
Játra
Žlučník
Žlučovod
Obr. 4.5: Játra
Obr. 4.5: Játra
Játra mají několik důležitých funkcí. První z nich, související s trávením, je produkce
zelenožluté tekutiny – žluči. Vytvořená
ve 4,váčku
- 39 -žluč se shromažďuje
Platnéřská
Prahanazývaném
1
žlučník, odkud je v případě potřeby vylučována do dvanáctníku. Žluč obsahuje žlučová
barviva a další látky, které napomáhají trávení tuků.
Játra mají několik důležitých funkcí. První z nich, související s trávením, je
produkce zelenožluté tekutiny – žluči. Vytvořená žluč se shromažďuje ve váčku
nazývaném žlučník, odkud je v případě potřeby vylučována do dvanáctníku. Žluč
obsahuje žlučová barviva a další látky, které napomáhají trávení tuků.
Žlučová barviva po průchodu střevem způsobují hnědé zabarvení stolice.
Další funkcí jater je takzvaná detoxikace organismu. Protože se do našeho
těla dostává mnoho zdraví škodlivých látek, které kolují v krvi, je třeba tyto látky
zneškodnit. To se děje právě v játrech, kde jsou všechny tyto látky z krve odstraněny a zneškodněny. Avšak při dlouhodobém působení těchto látek (alkohol,
některé léky, drogy, ...) může dojít k vážnému poškození jaterní tkáně.
Játra jsou zásobárnou cukru v těle. Pokud je v krvi cukru nadbytek, játra jej
z krve odebírají a ukládají. Když se pak cukru nedostává, játra jej zase uvolňují
zpátky do krve.
V játrech dochází také k mnoha metabolickým pochodům, při nichž se uvolňuje velké množství tepla, které je proudící krví roznášeno po celém těle. Díky
tomu pomáhají játra udržovat stálou tělesnou teplotu.
4.8.3Tlusté střevo
Tlusté střevo je posledním oddílem trávicí soustavy. Je dlouhé asi 1,5 m a jeho
průměr je přibližně 6 cm. Skládá se z několika oddílů, z nichž prvním je slepé
střevo a posledním konečník. Na slepém střevě se nachází červovitý přívěsek
nazývaný také apendix.
Poměrně častým onemocněním je zánět slepého střeva. Projevuje se bolestí
břicha (zpravidla napravo) Je však velmi obtížné toto onemocnění rozeznat. Onemocnění vzniká zanícením červovitého přívěsku a odstraňuje se chirurgicky. Když
nedojde k včasnému zákroku, může tenká stěna apendixu prasknout a hnis se vylije
do dutiny břišní. Pak může dojít k životu nebezpečnému zánětu pobřišnice.
Tlusté střevo není vybaveno klky a dochází zde především ke vstřebávání
minerálních látek a vody, čímž se stolice zahušťuje.
V tlustém střevě žijí také bakterie, které částečně rozkládají nestravitelné
zbytky potravy (hniloba, kvašení) přičemž dochází ke vzniku plynů (sirovodík,
metan). Dále činností těchto bakterií vznikají některé vitamíny.
Stolice se dostává do konečníku 18–20 hodin po jídle a odtud je po volním
uvolnění svěrače vyloučena řitním otvorem z těla ven.
- 40 -
4.9 Správná výživa
Vyvážená strava by měla obsahovat šest složek: cukry (sacharidy), tuky, bílkoviny, vitamíny, minerální látky a vodu. Ani jedna z těchto látek by ve stravě
neměla chybět.
4.9.1 Cukry
Cukry (neboli sacharidy) jsou hlavním zdrojem energie. Složitější z nich
(např. celulóza) tvoří vlákninu. Ta je sice pro nás nestravitelná, ale přesto má
velký význam pro podporu peristaltiky. Sacharidy jsou obsaženy v potravinách
rostlinného původu, v játrech, v menší míře i v mase apod.
4.9.2 Bílkoviny
Bílkoviny jsou základní stavební látky, ze kterých je tvořen náš organismus.
Bílkovinné jsou i hormony, enzymy, barviva apod. Některé z nich neumíme vytvořit sami, a tak je musíme přijmout již vytvořené z těla jiných živočichů. Proto
je důležité nevynechávat v potravě živočišnou složku. Bílkoviny jsou obsaženy
zejména v mase mléce, vejcích a ze zeleniny v luštěninách a obilovinách.
4.9.3Tuky
Tuky využíváme zejména jako látky zásobní. V případě potřeby mohou sloužit jako zdroj energie. V tucích jsou také rozpuštěny některé vitamíny.
To této kategorie patří i cholesterol, který při zvýšené hladině v krvi působí
tvrdnutí stěn cév. Toto onemocnění se nazývá ateroskleróza a jejím důsledkem
může být i infarkt. Hladinu cholesterolu snižují některé rostlinné oleje.
4.9.4 Vitamíny
Většinu vitamínů musíme přijmout již hotových. Jsou to látky organického
původu, které potřebujeme jen v malém množství. Ve větším množství nám mohou
škodit a jejich nedostatek mívá za následek vážná onemocnění.
Příkladem nedostatku vitamínů je křivice, o níž jsme si říkali již u kosterní
soustavy a která vzniká při nedostatku vitamínu D. Jiným příkladem jsou nedostatkem vitamínu C způsobené kurděje, projevující se vypadáváním vlasů, zubů apod.
4.9.5 Minerální látky
Minerální látky přijímáme obvykle ve stopovém (= nepatrném) množství.
Mezi nejdůležitější patří vápník, fosfor, fluor, železo, jód a další.
- 41 -
4.9.6 Voda
Zatímco bez jídla vydrží člověk týdny až měsíce, bez vody jen několik dní.
Denně přijímáme v potravě kolem jednoho litru vody a vypít bychom měli nejméně litr a půl. V létě samozřejmě víc.
Voda je podstatnou součástí všech tkání v těle a bez ní by nebyly možné mnohé
základní životní děje.
1. Vyjmenujte orgány trávicí soustavy a stručně popište jejich funkci.
2. Vyjmenuj tři základní funkce jazyka.
3. Kolik zubů tvoří dospělý chrup?
4. Vyjmenuj jednotlivé typy zubů.
5. Načrtni a popiš vnější i vnitřní stavbu zubu.
6. Co to jsou trávicí enzymy?
7. Jaký je význam slin?
8. Jak vzniká zubní kaz?
9. Co je to zubní kámen?
10. Co je to paradentóza?
11. Ve kterém orgánu se kříží trávicí a dýchací trubice?
12. Co je to hrtanová záklopka?
13. Jak se nazývají pohyby, díky nimž se posunuje potrava v jícnu?
14. Vyjmenuj alespoň dvě funkce, které má kyselina chlorovodíková v žaludku.
15. Kde leží vrátník?
16. Jak vznikají žaludeční vředy?
17. Co jsou to klky?
18. Vyjmenuj nejdůležitější funkce jater.
19. Kde vzniká žluč?
20. Jaké pochody se odehrávají v tlustém střevě?
21. Vyjmenuj šest základních složek potravy a uveď proč jsou důležité. U každé
jmenuj alespoň jednu potravinu, v níž se vyskytuje.
- 42 -
5. Vylučovací soustava
5 Vylučovací soustava
5.1 Úvod
5.1 Úvod
Dříve, než
se začneme
a funkcí
vylučovací
budesoustavy,
nutné řícibude
si
Dříve,
než se zabývat
začnemestavbou
zabývat
stavbou
a funkcísoustavy,
vylučovací
něconutné
o látkách,
říci sikteré
něcovylučujeme.
o látkách, které vylučujeme.
našem
jsouzaživiny
za přítomnosti
kyslíku přeměňovány
metabolickými
V našemVtěle
jsoutěle
živiny
přítomnosti
kyslíku přeměňovány
metabolickými
procesy
procesy
na
jednodušší
látky.
Při
těchto
pochodech
vzniká
energie,
kterou
každá
na jednodušší látky. Při těchto pochodech vzniká energie, kterou každá buňka
nezbytně
buňkaknezbytně
k životu.
Při metabolických
pochodech
potřebuje
životu. Připotřebuje
metabolických
pochodech
vzniká však mnoho
látek, vzniká
kterých však
se
látek, kterých
se tělo
musí oxid
zbavit.uhličitý
Nejčastěji
to jsou oxid
uhličitý
a močotělomnoho
musí zbavit.
Nejčastěji
to jsou
a močovina.
Spolu
s těmito
a
vina. Spolu
s těmito
některými
látkami odchází z těla také voda.
některými
dalšími
látkamiaodchází
z těladalšími
také voda.
Naše tělo má v podstatě tři možnosti, jak se těchto látek zbavit. Oxid uhličitý
Naše tělo má v podstatě tři možnosti, jak se těchto látek zbavit. Oxid uhličitý a vodní
a vodní pára odcházejí dýchací soustavou, voda, močovina a další látky opouštějí
pára odcházejí dýchací soustavou, voda, močovina a další látky opouštějí naše tělo
díky akůži
a díky
vylučovací soustavě.
díkynaše
kůžitělo
(pocení)
díky(pocení)
vylučovací
soustavě.
5.2 Stavba
a funkce
5.2 Stavba
a funkce
orgánů vylučovací
jsou párové.
To znamená
že jev máme
Většina Většina
orgánů vylučovací
soustavy soustavy
jsou párové.
To znamená
že je máme
těle
v těleNejdůležitějším
dvakrát. Nejdůležitějším
orgánem
celé
soustavy
další
jsou pak
dvakrát.
orgánem celé
soustavy
jsou
ledviny,jsou
dalšíledviny,
jsou pak
močovod,
močovod,
měchýř
a močová trubice.
močový
měchýřmočový
a močová
trubice.
Ledvina
Močovod
Močový měchýř
Močová trubice
Obr. 5.1: Vylučovací soustava
Obr. 5.1: Vylučovací soustava
- 43 -
5.2.15.2.1Ledvina
Ledvina
Ledvina je párový orgán uložený v dutině břišní podél páteře. Celý orgán
5.2.1Ledvina
Ledvina
je párový orgán uložený v dutině břišní podél páteře. Celý orgán je obalen
je obalen vrstvou tuku, který slouží jako tepelná izolace a ochrana před otřesy.
vrstvou tuku, který slouží jako tepelná izolace a ochrana před otřesy. Samotnou
Samotnou
můžeme
na vnější
vrstvu
zvanou
kůra,
dále
na dřeň
Ledvina můžeme
je ledvinu
párovýrozdělit
orgán
uložený
břišní
podél
páteře.
Celý
orgán
je obalen
ledvinu
na rozdělit
vnějšív dutině
vrstvu
zvanou
kůra,
dále na
dřeň
a ledvinnou
a ledvinnou
pánvičku.
vrstvou tuku, který slouží jako tepelná izolace a ochrana před otřesy. Samotnou
pánvičku.
ledvinu můžeme rozdělit na vnější vrstvu zvanou kůra, dále na dřeň a ledvinnou
pánvičku.
Dřeň
Dřeň
Kůra
Kůra
Pánvička
Močovod
Pánvička
Močovod
Obr. 5.2: Ledvina
Obr. 5.2: Ledvina
Obr.První
5.2: Ledvina
Základními buňkami jsou nefrony, z nichž je tvořena kůra ledvin.
částí nefronu je
Základními
buňkami
jsou nefrony,
nichž
je tvořena
kůra
Bowmanův
váček,
obklopující
klubíčko z cév.
Z těchto
cév se
přesledvin.
tenkouPrvní
stěnu
Základními
buňkami
jsou nefrony,
zplazma
nichž
je(voda
tvořena
ledvin.
První
je
Bowmanova
váčku
filtruje
krevní
a kůra
rozpuštěné
látky, částí
které
je přes
třeba
částí
nefronu
je Bowmanův
váček,
obklopující
klubíčko
cév. Z těchto
cévnefronu
se
Bowmanův
klubíčko
cév. Z
těchto (voda
cév
sea rozpuštěné
přes tenkoulátky,
stěnu
vyloučit).
Takváček,
vzniká obklopující
primární
moč,
která krevní
odtéká
kanálkem
pryč.
tenkou
stěnu
Bowmanova
váčku
filtruje
plazma
Bowmanova
filtruje
(voda
a která
rozpuštěné
látky,
které je
třeba
které
je třeba váčku
vyloučit).
Tak krevní
vznikáplazma
primární
moč,
odtéká
kanálkem
pryč.
Kanálek
vyloučit). Tak vzniká primární moč, která odtéká kanálkem pryč.
Cévní klubíčko
Kanálek
Cévní klubíčko
Bowmanův váček
Sběrný kanálek
Bowmanův váček
Sběrný kanálek
Ledvinná pánvička
Ledvinná pánvička
Obr. 5.3: Nefron
Obr. 5.3: Nefron
Obr. 5.3: Nefron
V kanálku dochází ke zpětné filtraci a většina vody se vrátí zase zpět do krve. Tím se
moč zahustí
a odtéká
sběrného kanálku
- 44 - v ledvinné dřeni. Do každého sběrného
Dívčí
katolická
střednídoškola
V kanálku
zpětnéZahuštěná
filtraci a moč
většina
vody sesekundární.
vrátí zase zpět do krve. Tím se
kanálku
ústídochází
mnohoke
nefronů.
se nazývá
moč zahustí a odtéká do sběrného kanálku v ledvinné dřeni. Do každého sběrného
V kanálku dochází ke zpětné filtraci a většina vody se vrátí zase zpět do krve.
Tím se moč zahustí a odtéká do sběrného kanálku v ledvinné dřeni. Do každého
sběrného kanálku ústí mnoho nefronů. Zahuštěná moč se nazývá sekundární.
Primární moči se za den vytvoří asi 150 litrů. To znamená, že kdyby neexistovala zpětná filtrace, museli bychom denně vypít 150 litrů tekutin! Zpětná filtrace
zredukuje množství moči přibližně na 1,5 l denně.
Z předchozího textu tedy vyplývá, že ledvinná kůra je tvořena nefrony, zatímco dřeň sestává z kanálků ústících na ledvinnou pánvičku.
5.2.2Močovod, močový měchýř a močová trubice
Sekundární moč odkapává na ledvinnou pánvičku. Odtud odtéká močovodem a shromažďuje se v močovém měchýři. Po vůlí řízeném uvolnění svěrače
odchází moč močovou trubicí ven z těla.
5.3 Shrnutí
Petr poobědval a po několika hodinách se dostaly živiny, získané z potravy,
krví až do jednotlivých buněk. Spolu s nimi přinesla krev každé buňce i dostatek
kyslíku. Buňky potřebovaly získat energii, a tak došlo k rozbití složitých živin
na jednodušší látky. Přitom vzniklo také mnoho odpadních produktů. Nejvýznamnější z nich byly oxid uhličitý, močovina a voda.
Všechny tyto odpady vstoupily do krve, která proudí žilami do plic. Tam se
krev pročistila od oxidu uhličitého a pokračovala až do ledvin. V ledvinách se
nahrnula do mnoha cévních klubíček a velký objem vody i s většinou odpadních
látek se z krve přefiltroval do Bowmanova váčku. Tak vznikla primární moč.
Tato tekutina pomalu odtékala kanálkem a při tom se většina vody vrátila zpátky
do krve. Zahuštěná (tzv. sekundární) moč pokračovala sběrným kanálkem až
na ledvinnou pánvičku, odkud odtékala močovodem do močového měchýře.
Když se v močovém měchýři shromáždilo asi půl litru moči, začalo se Petrovi
chtít močit. Na toaletě tedy vyslal z mozku pokyn pro uvolnění svěrače a tím vyprázdnil močový měchýř.
5.4 Závěr
Ledvina je životně důležitý orgán, k jehož poškození stačí mnohdy pouhé
prochladnutí. Pokud dojde k selhání ledvin, je možné v případě nalezení vhodného dárce ledvinu transplantovat. Jinak musí postižený docházet několikrát
týdně na umělé pročištění krve (dialýza). Je tedy třeba dbát vždy o dostatečné
oblečení.
- 45 -
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
Jaká je funkce vylučovací soustavy?
Popiš stavbu ledviny?
K čemu slouží tukový obal ledvin?
Načrtni a popiš stavbu a funkci nefronu.
Co je to Bowmannův váček?
Vysvětli pojmy primární a sekundární moč.
Co je to dialýza?
- 46 -
6. Kůže
Kůže tvoří pokryv těla a je tedy nejvíce vystavena působení nepříznivých
vlivů. Proto se vyvinulo mnoho ochranných mechanismů, jako je například pocení, vylučování mazu apod. Podívejme se nyní podrobněji na stavbu a funkci
tohoto nepostradatelného orgánu.
6.1Stavba
Kůže se skládá ze tří vrstev: Pokožka, škára a podkožní vazivo.
Pokožka je na povrchu a je složená z několika vrstev plochých buněk. Buňky
v nesvrchnějších vrstvách odumírají a takzvaně rohovatí. Ve spodnějších vrstvách
bychom mezi plochými buňkami krycího epitelu nalezli i pigmentové buňky
obsahující barviva. Jejich hlavní funkcí je chránit organismus před nebezpečným
UV zářením.
Pokud je naše tělo vystaveno delší dobu přímým slunečním paprskům, začnou
se pigmentové buňky množit a kůže získá tmavší zabarvení. Tento proces se nazývá
opalování. Pozor! Při nadměrném opalování se, zejména u jedinců světlejší pleti,
zvyšuje riziko rakoviny kůže.
Odumřelé buňky svrchních vrstev pokožky se odlupují a jsou nahrazovány
dělícími se buňkami spodních vrstev. Oddělené zrohovatělé buňky pokožky bývají
dobře viditelné zejména ve vlasech jako lupy.
Další vrstvou je škára. Obsahuje vazivové buňky a pevná, pružná bílkovinná
vlákna. Tato vrstva je na rozdíl od pokožky bohatě prokrvená a inervovaná.
Ve škáře jsou uloženy kořeny vlasů a chlupů a mazové a potní žlázy. Maz chrání
tělo před vysycháním. Pot pomáhá vylučovat močovinu a díky vysokému obsahu
vody ochlazuje tělo.
Zejména v období dospívání dochází často k ucpání mazových žláz odumřelými buňkami pokožky. Maz se hromadí v ucpaném vývodu a může se zanítit. Tím
vzniká akné.
Poslední vrstvou je podkožní vazivo, které slouží k ukládání zásobních látek,
především tuku.
6.2 Význam
Mnohé funkce jednotlivých částí kůže již byly vyjmenovány v předchozím
textu. Shrňme ještě jednou ty nejdůležitější.
- 47 -
Pokožka
Hmatové tělísko
Škára
Mazová žláza
Podkožní vazivo
Hmatové tělísko
Potní žláza
Vlásečnice
Nerv
Obr. 6.1: Kůže
Obr. 6.1: Kůže
Kůže pokrývá celé tělo, a její funkcí je tedy ochrana organismu před působe-
6.2
Význam
ním okolí. Je zřejmé, že nás kůže chrání před mechanickými a chemickými vlivy.
JejíMnohé
ochraný
význam
však sahá
ještě
dále.
pigmentům (barviva)
nás textu.
totiž
funkce
jednotlivých
částí
kůže
již Díky
byly vyjmenovány
v předchozím
chrání
i
před
nebezpečným
UV
zářením.
Shrňme ještě jednou ty nejdůležitější.
Dále kůže napomáhá při udržování stálé tělesné teploty, a to zejména díky
Kůže pokrývá celé tělo, a její funkcí je tedy ochrana organismu před působením okolí.
pocení,
kdy sežedíky
odpařování
potumechanickými
tělo ochlazuje,
ale i díky tuku
Je zřejmé,
nás kůže
chrání před
a chemickými
vlivy.v podkožním
Její ochraný
vazivu.
Ten
má
zase
význam
jako
tepelná
izolace,
a
brání
tedy
především
význam však sahá ještě dále. Díky pigmentům (barviva) nás totiž
chrání i podpřed
chlazení.
nebezpečným UV zářením.
Kůže je pomocným dýchacím a vylučovacím orgánem. I skrze kůži dochází
Dále kůže napomáhá při udržování stálé tělesné teploty, a to zejména díky pocení, kdy
totiž
výměně
plynů.potu tělo ochlazuje, ale i díky tuku v podkožním vazivu. Ten má
se kdíky
odpařování
zase
význam opomenout
jako tepelná izolace,
a brání tedyfunkci
především
podchlazení.
Nesmíme
také smyslovou
kůže,
kterou podrobněji probereme u smyslové soustavy. Jen připomeňme, že kromě hmatu vnímáme díky
Kůže je pomocným dýchacím a vylučovacím orgánem. I skrze kůži dochází totiž
receptorům
v kůži také teplotu a bolest.
k výměně plynů.
- 48 -
6.3 Závěr
Jako u všech orgánových soustav, tak i pro kůži platí, že je nutno o ní pečovat.
Kůži mohou poškozovat nejrůznější činitelé. Mezi nejvýznamější patří sluneční
záření a organická rozpouštědla (benzin, toluen, ...). Zejména v poslední době
stoupá nebezpečí rakoviny kůže díky poruchám v ozónové vrstvě. Měli bychom se
tedy náležitými prostředky (opalovací krémy, pobyt ve stínu) chránit před letním
sluncem.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
Vyjmenuj tři vrstvy kůže a popiš jejich stavbu.
Jak se nazývá tkáň, která tvoří pokožku?
K čemu slouží maz?
Proč je pro nás pocení životně důležité?
Vyjmenuj nejdůležitější funkce kůže.
Jaké vlivy mohou kůži poškozovat?
Jak předcházet vzniku rakoviny kůže?
- 49 -
7 Dýchací soustava
Každá sociální
buňka potřebuje
ke svému životu energii. Tu získává „spalováním“ živin.
Evropský
fond
K tomu je nezbytně potřeba kyslík. Jako odpadní produkt vzniká oxid uhličitý, voda a
případně další látky, které jsou odstraňovány z těla vylučovací soustavou.
7. VDýchací
této kapitolesoustava
se budeme zabývat dýchací soustavou, která zajišťuje příjem kyslíku a
odstraňování oxidu uhličitého.
Základní proces probíhající v dýchací soustavě nazýváme dýchání. Dýchání můžeme
Každána
buňka
potřebuje ke svému životu energii. Tu získává „spalováním“
rozdělit
čtyři fáze:
živin. K tomu je nezbytně potřeba kyslík. Jako odpadní produkt vzniká oxid
uhličitý,
a případně
dalšíkyslíku
látky, které
jsou
odstraňovány
těla vylučovací
1. voda
Výměna
plynů (tedy
a oxidu
uhličitého)
mezi zvnějším
prostředím a
soustavou.plícemi.
V této kapitole se budeme zabývat dýchací soustavou, která zajišťuje příjem
2. Výměna plynů mezi plícemi a krví.
kyslíku a odstraňování oxidu uhličitého.
3. Výměna
plynů
mezi krví
a cílovými
buňkami.
Základní
proces
probíhající
v dýchací
soustavě
nazýváme dýchání. Dýchání
můžeme rozdělit na čtyři fáze:
4. Buněčný metabolismus – přeměna složitých látek na látky jednoduché za
1. Výměna plynů (tedy kyslíku a oxidu uhličitého) mezi vnějším prostředím
spotřeby kyslíku a vzniku oxidu uhličitého a energie.
a plícemi.
2. První
Výměna
mezi plícemi
a krví.
dvě plynů
fáze nazýváme
vnější
a zbylé dvě vnitřní dýchání. Projděme si nyní
3. jednotlivé
Výměna fáze.
plynů mezi krví a cílovými buňkami.
4. Buněčný metabolismus – přeměna složitých látek na látky jednoduché
7.1 Výměna
plynů
mezi
okolím
plícemia energie.
za spotřeby
kyslíku
a vzniku
oxiduauhličitého
První dvě fáze nazýváme vnější a zbylé dvě vnitřní dýchání. Projděme si
Při nádechu nasáváme vzduch, který před vstupem do plic prochází několika orgány.
nyní jednotlivé fáze.
Tyto orgány nazýváme cesty dýchací a dělíme je na horní a dolní.
Dutina nosní
Hltan
Dutina ústní
Hrtanová záklopka
Hrtan
Průdušnice
Pravá plíce
Průduška
Průdušinka
Plicní váček
Bránice
Obr. 7.1: Dýchací soustava
- 50 Dívčí
katolická
střednídoškola
Praha
& EU:
Investujeme
vaší budoucnosti
4
Obr. 7.1: Dýchací soustava
7.1 Výměna plynů mezi okolím a plícemi
Při nádechu nasáváme vzduch, který před vstupem do plic prochází několika
orgány. Tyto orgány nazýváme cesty dýchací a dělíme je na horní a dolní.
7.1.1 Horní cesty dýchací
Skládají se ze dvou částí, a to z dutiny nosní a z hltanu, který je společným
orgánem pro dýchací a trávicí soustavu.
7.1.1.1Dutina nosní
Dutina nosní je vystlána sliznicí tvořenou řasinkovým epitelem. Sliznice
produkuje hlen, který se díky pohybu řasinek stále posouvá směrem ven.
Když se sliznice zanítí, zpravidla bakteriální infekcí, dojde ke zvýšení tvorby
hlenu. Tato nemoc je známá jako rýma.
Vzduch procházející nosní dutinou se ohřívá a zbavuje se nečistot, které se
zachytí na hlenu.
Nosní dutina je propojena s dutinami v lebečních kostech.
Někdy se může stát, že se do dutin dostane větší množství hlenu spolu s bakteriemi, a dojde k zánětu dutin.
7.1.1.2Hltan
Stavbu hltanu jsme probrali již u trávicí soustavy. Víme již, že zde dochází
ke křížení trávicích a dýchacích cest. Vzduch přichází zpravidla z dutiny nosní
a pokračuje do hrtanu. Na druhou stranu potrava přichází z dutiny ústní a je posouvána do jícnu. Do hrtanu se nemůže dostat, protože v okamžiku polknutí se
uzavírá hrtanová záklopka.
7.1.2 Dolní cesty dýchací
Dolní cesty dýchací sestávají z několika trubic v zásadě podobné stavby. Jedná
se o hrtan, průdušnici a průdušky. Konečným a nejdůležitějším orgánem celé
dýchací soustavy jsou plíce.
7.1.2.1Hrtan
Jak již víme, je tato trubice navazující na hltan shora chráněna proti vstupu
potravy chrupavčitou hrtanovou příklopkou. Hrtan je po celé své délce vyztužen
kruhovitými chrupavkami, z nichž největší je chrupavka štítná. Tu můžeme
zvenku na hrdle nahmátnout jako ohryzek.
- 51 -
Kromě dýchací funkce má hrtan také významný podíl na tvorbě hlasu.
V jeho horní části je totiž zúžené místo nazývané hlasová štěrbina. Na ní se
upínají hlasivkové vazy připojené ke svalům. Díky tomuto mechanismu můžeme
měnit velikost štěrbiny a tím i výšku vydávaného tónu.
Abychom si snáze představili způsob vzniku hlasu, srovnejme mechanismus
hlasivkové štěrbiny s píšťalou: z plic vydechujeme proud vzduchu, který prochází
hrtanem. Stejně jako v dírce píšťaly, tak i v hlasové štěrbině vydává určitý tón,
na jehož výšku má vliv velikost štěrbiny. Z tohoto zvuku pak již vytváříme hlásky
pomocí jazyka, zubů a dalších částí dutiny ústní.
7.1.2.2Průdušnice a průdušky
Jedná se opět o chrupavkami vyztužené trubice. Průdušnice navazuje na hrtan
a v dolní části se dělí na dvě průdušky, které se zanořují do plic. Průdušnice i průdušky jsou vystlány sliznicí s hlenovými žlázkami. Funkcí hlenu je zachytávat
nečistoty.
Při zvýšené produkci hlenu způsobené infekcí musíme hlen vykašlávat. V případě zánětu dochází k vážnější chorobě nazývané zánět dolních cest dýchacích
nebo zánět průdušek.
Jednotlivé kruhové chrupavky tvořící stěnu trubice jsou navzájem spojeny
hladkými svaly. Alergická reakce projevující se křečovitými stahy této svaloviny
ve spojení s rapidním zvýšením tvorby hlenu se nazývá astma.
7.1.2.3Plíce
Průdušky vstupující do plic se dále mnohonásobně větví, až nejmenší trubičky
ústí do plicních váčků. Každý váček je ještě dále členěn na sklípky. Plicní sklípky
mají velmi tenkou stěnu a jsou opředeny hustou sítí vlásečnic. Zde tedy dochází
k předání kyslíku do krve a k odstranění oxidu uhličitého z krve pryč.
Plíce jsou kryty blánou poplicnicí. Celá dutina hrudní je vystlána druhou
blánou zvanou pohrudnice. Mezi poplicnicí a pohrudnicí je nižší tlak než v okolí,
a tak díky tomuto podtlaku jsou plíce pevně „přilepeny“ k pohrudnici.
Při nádechu se rozpíná hrudník, a tak se roztahují i plíce a nasávají vzduch. Při
výdechu se hrudník opět smršťuje a vzduch je vytlačen ven.
7.2 Výměna plynů mezi plícemi a krví
Vzduch přicházející při nádechu do plicních sklípků obsahuje ve srovnání
s krví velké množství kyslíku. Kyslík prochází přes tenkou stěnu sklípků do vlásečnic, v nichž se váže na barvivo hemoglobin obsažené v červených krvinkách.
- 52 -
Oxidu uhličitého je zase v krvi velké množství, a tak odchází do plicních sklípků.
Odtud je ještě s vodní párou vydechován.
7.3 Výměna plynů mezi krví a buňkami
Kyslík je roznášen krví až k jednotlivým buňkám. Z vlásečnic pak přechází
přes cytoplazmatickou membránu do buněk.
7.4 Buněčný metabolismus
Díky přítomnosti kyslíku v buňce může dojít k přeměně některých látek
za vzniku energie, oxidu uhličitého a vody. Oxid uhličitý je pak z těla odstraňován
opačnou cestou, než probíhá příjem kyslíku. Voda odchází buď obdobně ve formě
páry, nebo v kapalném skupenství v podobě moči.
7.5 Onemocnění dýchací soustavy
S onemocněním dýchací soustavy (rýmou a kašlem) je často spojena chřipka.
Je působená viry a projevuje se bolestmi kloubů a svalů. Dalším typickým příznakem je horečka.
Dříve smrtelným onemocněním byl zápal plic, při kterém dochází k zanesení plicních sklípků hlenem a k následnému zánětu. Příznaky jsou obdobné jako
u chřipky.
Další poměrně častou chorobou je sinusitida neboli zánět dutin, o němž jsme
již v této kapitole hovořili.
Nesmíme opominout také nemoc, která byla dříve postrachem lidstva, a i dnes
je celkem rozšířená mezi lidmi, žijícími ve špatných hygienických podmínkách,
zejména mezi bezdomovci. Jedná se o tuberkulózu, při níž dochází k poškození
plicní tkáně a k jejímu vykašlávání. Tato choroba je velmi nakažlivá a je často
smrtelná.
1. Jaký je rozdíl mezi vnějším a vnitřním dýcháním?
2. Vyjmenuj orgány horních a dolních cest dýchacích.
3. Vysvětli, jak se dýchací soustava brání proti bakteriím a částicím prachu ze
vzduchu.
4. Vysvětli, jak a kde vzniká hlas.
5. K čemu slouží hrtanová záklopka?
- 53 -
6. Vysvětli, jak je možné, že se při nádechu plíce rozpínají spolu s hrudníkem,
i když k němu nejsou přirostlé.
7. Co je to hemoglobin, kde se vyskytuje a k čemu slouží?
8. Vysvětli pojem: Buněčný metabolismus.
- 54 -
8 Oběhová soustava
Každá buňka v našem těle potřebuje ke svému životu kyslík a mnoho jiných
látek. Naopak se zase musí zbavovat odpadních produktů, které vznikly buněčným metabolismem. Transport živin k buňkám a odpadních látek k vylučovacím
orgánům zajišťuje právě oběhová soustava.
8.1 Krev
V těle máme několik druhů tělních tekutin, z nichž nejhojnější je právě krev.
Průměrný člověk má asi pět litrů krve, přičemž za kritickou považujeme ztrátu
1,5 litru.
Krev spolu s dalšími tekutinami (míza, tkáňový mok) vytváří vnitřní prostředí organismu. Podílí se tak na udržování stálé tělesné teploty, přenáší plyny
a živiny a má mnoho dalších funkcí, kterými udržuje organismus v rovnovážném
stavu.
8.1.1 Složení krve
Krev sestává ze dvou základních složek – z tekuté krevní plazmy a z krevních buněk.
Krevní plazma je nažloutlá tekutina, tvořená převážně vodou, a dále rozpuštěnými látkami, které jsou krví přenášeny k jednotlivým buňkám, nebo naopak
odstraňovány z organismu.
Krevní buňky jsou v podstatě trojího typu: červené krvinky, bílé krvinky
a krevní destičky. Všechny krevní buňky vznikají, jak jsme si řekli již dříve,
v červené kostní dřeni.
8.1.1.1Červené krvinky
Červené krvinky patří k nejmenším buňkám v lidském těle. Jejich zvláštností
je, že nemají jádro. Červené krvinky obsahují barvivo hemoglobin, na které se
váže kyslík.
Červené krvinky žijí poměrně krátce, jejich životnost se pohybuje kolem čtyř
měsíců. Pak uhynou a jsou nahrazeny novými. Krev se tedy neustále obnovuje
a vidíme, že význam červené kostní dřeně, v níž se krvinky tvoří, je obrovský.
- 55 -
8.1.1.2Bílé krvinky
Dalším typem krevních buněk jsou bílé krvinky. Jsou podstatně větší než
červené a na rozdíl od nich mají jádro. Význam bílých krvinek tkví v imunitě
(tj. obranyschopnosti) organismu. Když totiž pronikne do organismu nějaká cizorodá částice, bakterie nebo virus, je třeba tohoto „vetřelce“ urychleně zneškodnit.
Některé bílé krvinky reagují na proniknutí cizí částice tak, že ji pohltí. Jiné
zase vytvářejí takzvané protilátky, tedy látky, které bakterii nebo vir zabijí.
Bílé krvinky po úspěšném boji s vetřelcem vytvářejí paměťové buňky. To jsou
krvinky, které jsou stále připraveny okamžitě a účinněji reagovat na průnik stejného vetřelce. Tohoto jevu se využívá při očkování, kdy je do organismu vpravena
malá dávka infekce, se kterou si bílé krvinky snadno poradí. Vytvoří se ale zároveň paměťové buňky, takže až dojde ke skutečné infekci, bude tělo již připraveno
na účinnou obranu. Díky paměťovým buňkám je také možné vysvětlit, proč některé
nemoci dostaneme maximálně jednou v životě.
Zrekapitulujme si ještě jednou průběh imunitní reakce: Do Petrovy krve
pronikl virus zarděnek. Mnoho malých virů ze pohybuje v krevním oběhu. Bílé
krvinky ihned poznávají vetřelce a začínají se množit a uzpůsobovat k obraně.
Některé z nich viry pohlcují, jiné vylučují látky, které jsou pro viry škodlivé. Díky
tomuto „boji“ stoupá Petrova tělesná teplota. Po několika dnech jsou viry zničeny
a Petr se uzdravil. Zaniká většina bílých krvinek, které se podílely na „válce proti
virům“. Jen některé přežívají v podobě paměťových buněk a když zase někdy
pronikne do Petrovy krve virus zarděnek, jsou připraveny ihned zakročit, takže se
zarděnky již podruhé nerozvinou.
V této kapitole nesmíme opomenout virus HIV, který napadá a ničí bílé krvinky, takže nemocní AIDS prakticky ztrácejí obranyschopnost. Následkem toho je
pro ně smrtelná takřka jakákoli nemoc.
8.1.1.3Krevní destičky
Krevní destičky jsou v podstatě jen úlomky buněk. Jejich hlavní funkcí je
zastavit krvácení tím, že se nahromadí na postiženém místě a vytvoří strup.
8.1.2 Krevní skupiny
Jak již z první kapitoly víme, každá buňka je ohraničena membránou. Na této
membráně mohou být připojeny různé látky. To se týká i červených krvinek, které
mimo jiné mohou obsahovat dva druhy bílkovin. Pro jednoduchost se tyto dvě
bílkoviny označují písmeny A a B.
Pokud membrány červených krvinek obsahují pouze bílkovinu A, je imunita
člověka nastavena tak, aby zabíjela krvinky s bílkovinou B, a naopak. V některých
případech obsahují červené krvinky bílkovinu A i B. V takovém případě ovšem
- 56 -
imunita nezabíjí ani krvinky s A, ani krvinky s B. V opačné situaci se může stát,
že člověk nemá ani A, ani B, a tehdy se jeho imunita brání jak proti A, tak proti B.
Na tomto principu je založené rozdělení krevních skupin, které se uplatňuje
zejména při dárcovství krve. Je totiž třeba zajistit, aby imunitní reakce příjemce
nezničila přijaté krevní buňky z dárcovy krve. Základní krevní skupiny jsou čtyři
a jsou nazvány podle bílkoviny, kterou obsahuje membrána červených krvinek
daného jedince.
Z předchozích odstavců jasně vyplývá následující tabulka:
Krevní skupina
A
B
AB
0
Obsahuje
bílkovinu
A
B
A, B
–
Ničí krvinky
s bílkovinou
B
A
–
A, B
Může přijmout
skupinu
A, 0
B, 0
A, B, AB, 0
0
Může darovat
skupině
A, AB
B, AB
AB
A, B, AB, 0
Z tabulky je zřejmé, že univerzálním dárcem je skupina 0 a univerzálním
příjemcem je skupina AB.
Kromě systému AB0 popsaného v této kapitole existují ještě některé další
faktory ovlivňující dárcovství. Jedním z nich je Rh faktor, který může být buď
pozitivní, nebo negativní, přičemž dárce i příjemce se musí v Rh faktoru shodovat.
8.2 Tkáňový mok
Krev je rozváděna vlásečnicemi po celém těle. Aby však buňky mohly přijímat kyslík a živiny a odevzdávat odpadní látky, musely by být krví zcela obklopené. Krev je ovšem uzavřená v cévách a proto jsou buňky obklopeny tkáňovým
mokem.
Tkáňový mok je tedy tekutina obklopující jednotlivé buňky. Zajišťuje přenos
látek mezi krví a buňkami.
8.3 Míza
Kromě cév vedoucích krev máme v těle ještě jeden oběh, který je tvořen mízními cévami. Ty se spojují v mízovody, které ústí do žil. Míza je čirá tekutina
vznikající z tkáňového moku. Obsahuje velké množství bílých krvinek, a má tudíž
význam pro obranyschopnost organismu.
Bílé krvinky se v době boje s infekcí hromadí v mízních uzlinách, což jsou
různě velké útvary na mízovodech.
- 57 -
8.3 Míza
Kromě cév vedoucích krev máme v těle ještě jeden oběh,
již víte,
bílé krvinky
se přiTybojises infekcí
který je Jak
tvořen
mízními
cévami.
spojují
množí. Tím
vysvětlit
lze
v mízovody,
kterélzeústí
do žil.nateklé
Míza uzliny,
je čirá které
tekutina
vznikající
z tkáňového
moku.chorob
Obsahuje
velké množství
v průběhu
infekčních
nahmátnout
v obbílýchlasti
krvinek,
tudíž
význam
proMízními
obranyschopnost
tříselačimápod
dolní
čelistí.
uzlinami
organismu.
jsou také takzvané mandle.
Mízovod
Mízní uzlina
U malých
zduření
Bílé krvinky
se v dobědětí
boje dochází
s infekcí často
hromadíkev mízních
mízních
uzlinrůzně
umístěných
v hltanu.
Tyto uzliny
uzlinách,
což jsou
velké útvary
na mízovodech.
Slezina
nazýváme krční mandle. Protože zduřelé mandle
Jak již
víte, bílé
krvinky
se při bojičasto
s infekcí
množí. Tím
ztěžují
dýchání
a polykání,
se operativně
lze vysvětlit
nateklé uzliny, které lze v průběhu infekčních
odstraňují.
chorob nahmátnout v oblasti třísel či pod dolní čelistí.
Červená
dřeň
je tvořena
sítí úzkých chodbiček, kterými proudí krev Mízní
s červenými
Mízními
uzlinami
jsousleziny
také takzvané
mandle.
céva
krvinkami.
Průřez chodbiček je o něco menší než červená krvinka. Je-li červená krvinka
8.4
Slezina
mladá
se zduření
a projdemízních
chodbičkou.
U malých
dětía zdravá,
dochází prohne
často ke
uzlin Je-li ovšem stará nebo poškozená,
Slezina je asi
15 cm dlouhý
orgán
uložený
ztrácívpružnost
a v chodbičce
uvázne.krční
Pak jemandle.
zlikvidována bílými krvinkami z bílé dřeně
umístěných
hltanu. Tyto
uzliny nazýváme
v dutině břišní. Skládá se z červené a bílé dřeně.
Protožesleziny.
zduřelé mandle ztěžují dýchání a polykání, často
Červenáodstraňují.
dřeň slouží k odbourávání červených
Obr. 8.1:
Mízní oběh
se operativně
Obr. 8.1: Mízní
oběh
8.5 krvinek,
Srdce bílá obsahuje především mízní uzliny.
8.4 SlezinaČervená dřeň sleziny je tvořena sítí úzkých chodbiček, kterými proudí krev
8.5.1
Stavba krvinkami. Průřez chodbiček je o něco menší než červená krvinka.
s červenými
Slezina
je červená
asi 15 cmkrvinka
dlouhýmladá
orgán auložený
v dutině břišní.
Skládáchodbičkou.
se z červenéJe-li
a bílé
Je-li
zdravá,
se ahrudní
projde
ovšem
Srdce
je dutý
svalnatý
orgán,
uloženýprohne
v červených
dutině
mírně nalevo.
Jak již
víme
dřeně.
Červená
dřeň
sloužíztrácí
k odbourávání
krvinek,
bílá
obsahuje
stará
nebo
poškozená,
pružnost
a
v
chodbičce
uvázne.
Pak
je
zlikvidována
z
předchozích
kapitol,
je
srdce
tvořeno
srdeční
svalovou
tkání.
Tato
tkáň
je
v
podstatě
především mízní uzliny.
bílými
krvinkami
bílé dřeně
podobná
kosterní zsvalovině,
ažsleziny.
na to, že sestává z krátkých a rozvětvených buněk, po
nichž se snadněji šíří vzruch. Dalším rozdílem je, že srdeční svalovina má vlastní řídící
centrum, které zajišťuje její automatickou a rytmickou činnost.
Praha & EU:
8.5Investujeme
Srdce do vaší budoucnosti
4
Aorta
Plicní tepna
Horní dutá žíla
Plicní žíla
Věnčité cévy
Dolní dutá žíla
Obr. 8.2: Srdce
- 58 -
Obr. 8.2: Srdce
Uvnitř je dutina srdce rozdělena přepážkou na dvě poloviny (pravou a levou) a každá
polovina je dále rozdělena na předsíň a komoru. Vznikají tak čtyři prostory: pravá a
8.5.1 Stavba
Srdce je dutý svalnatý orgán, uložený v dutině hrudní mírně nalevo. Jak
již víme z předchozích kapitol, je srdce tvořeno srdeční svalovou tkání. Tato
tkáň je v podstatě podobná kosterní svalovině, až na to, že sestává z krátkých
a rozvětvených buněk, po nichž se snadněji šíří vzruch. Dalším rozdílem je, že
srdeční svalovina má vlastní řídící centrum, které zajišťuje její automatickou
a rytmickou činnost.
Uvnitř je dutina srdce rozdělena přepážkou na dvě poloviny (pravou a levou)
a každá polovina je dále rozdělena na předsíň a komoru. Vznikají tak čtyři prostory: pravá a levá předsíň a pravá a levá komora. Síně jsou od komor odděleny
tzv. cípatými chlopněmi.
Aorta
Plicní tepna
Plicní žíla
Plicní žíla
Horní dutá žíla
Levá síň
Poloměsíčité chlopně
Cípatá chlopeň
Pravá síň
Levá komora
Cípatá chlopeň
Pravá komora
Dolní dutá žíla
Obr. 8.3: Srdce - řez
Obr. 8.3: Srdce - řez
8.5.2 Funkce
Srdce je hlavním orgánem zajišťujícím oběh krve. Funguje tak, že se rytmicky
stahuje, a tak vystřikuje krev do oběhu. Stah nazýváme cizím slovem systola
a uvolnění diastola.
Srdeční činnost můžeme rozdělit do tří fází:
1. Stah (systola) předsíní: V této fázi jsou komory uvolněné (v diastole). Jakmile se předsíně smrští, krev z nich je vytlačena do komor. Zpětnému toku
krve do žil brání chlopně umístěné při ústí žil do předsíní. (obr. 8.4)
2. Stah (systola) komor: Při stahu komor se uzavírají cípaté chlopně oddělující
předsíně, a krev tedy vystřikuje do oběhu. Mezitím se uvolňují předsíně a začínají nasávat krev ze žil. (obr. 8.5)
- 59 -
1. Stah (systola) předsíní: V této 2.
fáziStah
jsou komory
Jakmile
(systola)uvolněné
komor: (v
Přidiastole).
stahu komor
se uzavírají cípaté chlopn
se předsíně smrští, krev z nich je vytlačena
do akomor.
toku krve
žil Mezitím se uvolňuj
předsíně,
krev Zpětnému
tedy vystřikuje
do do
oběhu.
sociálnípři
fond
bráníEvropský
chlopně umístěné
ústí žil dozačínají
předsíní.
nasávat krev ze žil.
Obr. 8.4: Systola předsíní
Obr. 8.5: Systola komorObr. 8.5: Systola komor
Obr. 8.4: Systola předsíní
3. Odpočinková Při
fáze:
Uvolňují
sesei síně
a srdce relaxuje.
2. Stah (systola) komor:Evropský
stahusociální
komorfond
uzavírají cípaté chlopně oddělující
Dívčí katolická s
tento
cyklus
se&opakuje
přibližně
sedmdesátkrát
za minutu
předsíně, Celý
a krev
tedy
vystřikuje
oběhu.
Mezitím
uvolňují
předsíněa označujeme
a
Praha
EU:doInvestujeme
do
vaší se
budoucnosti
Platnéřsk
jej jako
tep.krev ze žil.
začínají
nasávat
5
V klidu pracuje srdce rychlostí zhruba sedmdesát tepů za minutu a při jednom
cyklu vyčerpá asi sedmdesát mililitrů krve. Tato čísla se ovšem rapidně zvýší při
fyzické, ale i psychické zátěži.
8.6 Krevní oběh
Popišme si nyní, jak vypadá oběh krve v těle. Celý oběh rozdělujeme na dvě
části, které nazýváme oběh tělní a oběh plicní. Funkcí tělního oběhu je rozvádět
látky po těle, zatímco plicní oběh zajišťuje okysličování krve v plicích.
V obou obězích proudí krev v cévách. Cévy vedoucí ze srdce nazýváme tepny.
Ty se v tělním oběhu postupně zužují až přecházejí do tenkostěnných vlásečnic.
Ve vlásečnicích dochází k výměně látek mezi krví a tkáňovým mokem, který
obklopuje všechny buňky, a může tak předávat látky každé z nich. Tak dojde
Obr. 8.5: Systola komor
k odevzdání kyslíku a živin a k přijetí odpadních látek. Krev dále pokračuje do žil,
jimiž se vrací zpátky do srdce.
Abychom snáze pochopili způsob, jakým dochází k výměně látek mezi krví,
ký sociální fond
tkáňovým mokem a buňkami, zkusme si představit
následující příklad. Do skle& EU: Investujeme do vaší budoucnosti
nice vody přilijeme malinovou šťávu. Po nějaké chvíli dojde k tomu, že se šťáva
5
rovnoměrně rozloží po celé sklenici. A stejně je to i s živinami. Těch je více v krvi
než ve tkáňovém moku, a tak díky tomuto principu se jich část přesune z krve
do tkáňového moku.
- 60 -
Krev v tepnách proudí díky činnosti srdce. Poté, co krev projde tenkými
vlásečnicemi, nemá již srdeční činnost na její tok příliš velký vliv. Proto mají žíly
hladkou svalovinu, která svými stahy podporuje tok krve. Aby se zabránilo zpětnému proudění, jsou žíly vybaveny chlopněmi, které dovolují pouze jednosměrný
průtok krve.
8.6.1Tělní oběh
V tělním oběhu je krev vystřikována z levé komory do hlavní tepny nazývané aorta. Ta se postupně větví na menší tepny, přivádějící krev k jednotlivým
orgánům. Tyto tepny se dále větví na menší tepénky, až se nakonec v místě určení
rozvětví v hustou síť vlásečnic. Dále pak pokračuje krev žilami, až se všechny
nakonec spojí do horní a dolní duté žíly. Těmi se krev vlévá do pravé předsíně,
odkud je při systole předsíní vytlačena do pravé komory.
Tělní oběh je rozdělen na několik obvodů podle orgánů, které zásobuje. Příkladem může být obvod vrátnicový, který zásobuje trávicí soustavu a zároveň přijímá
živiny vstřebané v tenkém střevě. Oběh srdeční zajišťuje zásobování srdečního
svalu, oběh ledvinný zásobuje vylučovací soustavu, a tak dále.
8.6.2 Plicní oběh
8.6.2Plicní oběh
Z pravé
komory
pokračuje
krevkrev
plicními
tepnami
dodo plic,
plic, kde
okysličena. Pak se
Z pravé
komory
pokračuje
plicními
tepnami
kde je okysličena.
vrací
plicními
žilami
do
levé
předsíně,
odkud
je
opět
při
systole
předsíní
přečerpána do
Pak se vrací plicními žilami do levé předsíně, odkud je opět při systole předsíní
levé
komory,
a
tak
se
dostává
do
tělního
oběhu.
přečerpána do levé komory, a tak se dostává do tělního oběhu.
Plíce
Plicní žíla
Plicní tepna
Dutá žíla
Aorta
Srdce
Obr. 8.6: Plicní oběh
Obr. 8.6: Plicní oběh
8.6.3 Krevní tlak
- 61 -
Krevní tlak se měří při nejrůznějších vyšetřeních a je jedním z ukazatelů celkového
zdravotního stavu člověka.
8.6.3Krevní tlak
Krevní tlak se měří při nejrůznějších vyšetřeních a je jedním z ukazatelů
celkového zdravotního stavu člověka.
Při měření udáváme dvě hodnoty: Tlak systolický, který měříme při stahu
komor. Jeho hodnota by se měla pohybovat kolem 120 torů a tlak diastolický,
který měříme při uvolnění komor a jehož hodnota by se měla pohybovat kolem
80 torů. Výsledek měření pak zapisujeme např. 120/80 a čteme 120 na 80.
8.7 Onemocnění
Jedním z nejčastějších onemocnění oběhové soustavy je vysoký krevní tlak
(hypertenze). Za vysoký krevní tlak považujeme hodnoty nad 160/90 torů. Tato
choroba poškozuje srdce, mozkové cévy a další orgány, takže může vést i k dalším
onemocněním. Vzniká často u lidí obézních, s nesprávnou životosprávou a její
průběh zhoršuje zejména kouření.
Další nebezpečnou poruchou je infarkt myokardu (tedy srdečního svalu).
K tomu dochází tehdy, když dojde k ucpání některé tepny srdečního obvodu a tím
k přerušení zásobování části srdečního svalu kyslíkem. Tato porucha může být
smrtelná. Často však dojde k opětovnému uvolnění tepny a sval se zahojí. Na srdci
však zůstane jizva.
Ve vyšším věku, zejména ve spojení s nevhodnou životosprávou můžou začít
stěny cév tloustnout a ztrácet pružnost. Nejsou pak již schopny reagovat roztažením na potřebu zvětšení průtoku krve, ale naopak se postupem času průchodnost
snižuje. Tato nemoc se nazývá arterioskleróza.
8.8 Závěr
Cévní soustava nejen že rozvádí živiny a kyslík po celém těle a odvádí pryč
odpadní látky, ale navíc tvoří i účinnou ochranu proti vstupu cizích organismů
nebo látek do těla. Také vytváří vnitřní prostředí organismu, díky němuž máme
stálou tělesnou teplotu a celý náš organismus je udržován v rovnovážném stavu.
Je tedy zřejmé, že cévní soustava je pro nás životně důležitá a je třeba dělat
maximum pro její správnou funkci.
Srdce posilujeme pravidelným sportováním, a naopak, funkce celé soustavy je
velmi poškozována nevyváženým stravováním a kouřením.
1. Jaká je hlavní funkce oběhové soustavy?
2. Jak se nazývá barvivo červených krvinek a k čemu slouží?
- 62 -
3. Jaká je funkce bílých krvinek?
4. Popiš dva způsoby, jak zabíjejí bílé krvinky bakterie a viry.
5. Co jsou to paměťové buňky?
6. K čemu slouží krevní destičky?
7. Co je to univerzální dárce a univerzální příjemce?
8. Proč nelze při transfuzi dát nemocnému s krevní skupinou A krev skupiny B?
9. Kde byste v těle hledali tkáňový mok? jaká je jeho funkce?
10. Co jsou to krční mandle? jaká je jejich funkce?
11. Jaká je funkce červené dřeně sleziny?
12. Nakresli schematicky vnitřní uspořádání srdce.
13. Kde byste hledali v srdci cípaté a kde poloměsíčité chlopně? Jaká je jejich
funkce?
14. Z jakého typu svalové tkáně je srdeční sval?
15. Popiš tři fáze srdeční činnosti.
16. Proč stoupá výkon srdce při zátěži?
17. Jaká je funkce plicního oběhu?
18. Jak se nazývají cévy jimiž proudí krev od srdce?
19. Proč musí mít žíly hladkou svalovinu ve své stěně?
20. Čemu brání žilní chlopně?
21. Jak se nazývají cévy, v nichž dochází k výměně látek mezi krví a tkáňovým
mokem?
22. Jak se nazývá největší tepna v těle?
23. Jak se nazývají dvě hodnoty krevního tlaku? Jak vysoké by měly být?
24. Jaká rizika přináší vysoký krevní tlak?
25. Co je příčinou infarktu?
26. Co způsobuje arterioskleróza?
- 63 -
9 Nervová
Nervovásoustava
soustava
9.
Činnost všech orgánových soustav, ze kterých sestává naše tělo, musí být nějak
centrálně řízena. Je totiž třeba, aby se například při běhu zrychlil tep a dechová
frekvence
a podobně.
Je tedy
zřejmé,zežekterých
orgánové
soustavy
nemohou
pracovat
nezávisle
Činnost všech
orgánových
soustav,
sestává
naše
tělo, musí
být něna
sobě,
ale
musí
existovat
nějaké
řídící
centrum,
které
by
jejich
jak centrálně řízena. Je totiž třeba, aby se například při běhu zrychlil tep a dechováčinnost
synchronizovalo. Tuto a mnoho dalších funkcí zastává právě nervová soustava.
frekvence a podobně. Je tedy zřejmé, že orgánové soustavy nemohou pracovat
nezávisle
na sobě, ale musí existovat nějaké řídící centrum, které by jejich činnost
9.1 Buňky
synchronizovalo. Tuto a mnoho dalších funkcí zastává právě nervová soustava.
Nervová tkáň je tvořena několika typy buněk. Nejhojnější jsou vlastní nervové buňky
zvané neurony. Druhý typ představují podpůrné gliové buňky, které mají za úkol
neurony
9.1 Buňky vyživovat.
Nervová
tkáň je tvořena několika typy buněk. Nejhojnější jsou vlastní nervové
9.1.1
Neuron
buňky zvané neurony. Druhý typ představují podpůrné gliové buňky, které mají
za úkol
Jakneurony
jsme jižvyživovat.
řekli, je neuron základní buňkou nervové soustavy. Od jiných tělních buněk
se neuron liší v mnoha ohledech. Například nemá schopnost dorůst po poškození. Další
rozdíl je ve tvaru. Neuron má totiž mnoho vláknitých výběžků.
9.1.1 Neuron
Jak jsme již řekli, je neuron základní buňkou nervové soustavy. Od jiných
tělních buněk se neuron liší v mnoha ohledech. Například nemá schopnost dorůst
po poškození. Další rozdíl je ve tvaru. Neuron má totiž mnoho vláknitých výběžků.
Dendrity
Jádro
Myelinová pochva
Axon
Nervové zakončení
Obr. 9.1: Neuron
- 64 -
Obr. 9.1: Neuron
Většina výběžků je poměrně krátkých a nazývají se dendrity. Po nich přichází
nervový signál (vzruch) od okolních buněk na tělo neuronu.Tělo je část buňky
obsahující jádro. Dále pak vzruch pokračuje po axonu, což je nejdelší výběžek.
Ten je obalen ochrannou myelinovou pochvou. Na konci se axon připojuje přes
takzvaný zápoj k dendritu další buňky.
Jak vyplývá
pracuje
jakýsi
vodič vzruVětšina
výběžků jez předchozího
poměrně krátkýchodstavce,
a nazývají neuron
se dendrity.
Po nichjako
přichází
nervový
signál
(vzruch)
okolních
buněk na tělo
neuronu.Tělo
je částvedení
buňky obsahující
jádro.
chu.
Vzruch
je od
složitě
vznikající
podráždění,
jehož
si můžeme
představit
Dále
pak vzruch
pokračuje
po axonu,
cožse
je po vodiči.
nejdelší výběžek. Ten je obalen ochrannou
jako
krátký
elektrický
impuls
šířící
myelinovou pochvou. Na konci se axon připojuje přes takzvaný zápoj k dendritu další
buňky.
9.2 Oddíly nervové soustavy
Jak vyplývá z předchozího odstavce, neuron pracuje jako jakýsi vodič vzruchu. Vzruch
soustava
se dělíjehož
do tří
oddílů:
První
je centrální
nervová
soustava,
je Nervová
složitě vznikající
podráždění,
vedení
si můžeme
představit
jako krátký
elektrický
impuls
šířící se
vodiči.Ta má na starosti vlastní řízení všech procesů. Centrální
tedy
mozek
a po
mícha.
podřízena nervová soustava somatická. Ta v podstatě pouze
9.2nervové
Oddílysoustavě
nervovéjesoustavy
dopravuje vzruchy od smyslových orgánů a pokyny pro výkonné orgány, tedy
Nervovápro
soustava
se dělí
do tří
oddílů: První
centrální
nervová která
soustava,
tedy částečně
zejména
kosterní
svaly.
Poslední
částí je
nervové
soustavy,
je také
mozek a mícha. Ta má na starosti vlastní řízení všech procesů. Centrální nervové
centrální
podřízena, je vegetativní nervová soustava. Ta řídí činnost vnitřních
soustavě je podřízena nervová soustava somatická. Ta v podstatě pouze dopravuje
orgánů.
vzruchy od smyslových orgánů a pokyny pro výkonné orgány, tedy zejména pro
kosterní svaly. Poslední částí nervové soustavy, která je také částečně centrální
podřízena, je vegetativní nervová soustava. Ta řídí činnost vnitřních orgánů.
9.2.1 Centrální nervová soustava
9.2.1 Centrální
nervová
soustava
Tento oddíl
nervové
soustavy zahrnuje dva významné orgány, a to mozek
a míchu.
Obanervové
dva jsou
složeny
převážně
z neuronů
a gliových
Vzhledem
Tento oddíl
soustavy
zahrnuje
dva významné
orgány,
a to mozekbuněk.
a míchu.
k uspořádání
neuronů
můžeme
u obou
orgánů
rozlišit
dvě
vrstvy,
takzvanou
Oba dva jsou složeny převážně z neuronů a gliových buněk. Vzhledem k uspořádání šedou
neuronů
můžeme u obou orgánů rozlišit dvě vrstvy, takzvanou šedou a bílou hmotu.
a bílou
hmotu.
Šedá
hmota
je tvořena
těly a dendrity
neuronů,
zatímco
bílá hmota
Šedá
hmota
je tvořena
těly a dendrity
neuronů, zatímco
bílá hmota
se skládá
převážněse skládá
z axonů. z axonů.
převážně
9.2.1.1 Mícha
9.2.1.1Mícha
Mícha leží uvnitř páteřního kanálu. Na jejím povrchu je bílá hmota a uvnitř pak šedá.
Míchamíchy
leží uvnitř
páteřního
kanálu.
Na jejím
povrchumokem.
je bílá hmota
Středem
pak vede
míšní kanálek,
vyplněný
mozkomíšním
Nahoře a uvnitř
pak
šedá.
Středem
míchy pak vede míšní kanálek, vyplněný mozkomíšním
nasedá
na míchu
mozek.
mokem. Nahoře nasedá na míchu mozek.
Míšní kanálek
Šedá hmota
Bílá hmota
Obr. 9.2: Příčný řez míchou
Obr. 9.2: Příčný řez míchou
5
- 65 -
Mezerou mezi každýma dvěma obratli vystupuje z míchy jeden pár nervů.
O jejich stavbě a funkci si povíme více v kapitole Somatická nervová soustava.
Vzhledem
míšní nervy
většinu
kosterních
svalů,
poškození
Mezerou
mezi k tomu,
každýmažedvěma
obratliinervují
vystupuje
z míchy
jeden pár
nervů.
O jejich
míchy avede
paksičasto
k poruchám
hybnosti.
stavbě
funkci
povíme
více v kapitole
Somatická nervová soustava.
Mícha řídí některé jednoduché reflexy. Např. když se spálím, ucuknu. SložiVzhledem k tomu, že míšní nervy inervují většinu kosterních svalů, poškození míchy
tější podněty předává ke zpracování do mozku.
vede pak často k poruchám hybnosti.
Mícha
řídí některé jednoduché reflexy. Např. když se spálím, ucuknu. Složitější
9.2.1.2Mozek
podněty předává ke zpracování do mozku.
Mozek je bezesporu nejdůležitějším orgánem v lidském těle. Vedou sem nervové
dráhy přinášející informace ze smyslových orgánů. V mozku se tyto podněty
9.2.1.2 Mozek
zpracují a v případě potřeby vzniká signál pro jiné části těla, které mají na smyslový podnět
reagovat.
Kromě tohoorgánem
je mozek
schopentěle.
daleko
složitější
činnosti.
Mozek
je bezesporu
nejdůležitějším
v lidském
Vedou
sem nervové
dráhy
Jsou zde totiž
uloženazecentra
pro myšlení,
řeč,Vmozek
paměti, vznikají
přinášející
informace
smyslových
orgánů.
mozkujesesídlem
tyto podněty
zpracují a
představy
a mávzniká
mnohosignál
dalších
vzde
případě
potřeby
profunkcí.
jiné části těla, které mají na smyslový podnět
reagovat.
Kromě
toho
je
mozek
schopen
daleko složitější
činnosti.
totiž
Mozek se skládá ze šesti částí, které si probereme
podrobněji.
Jen jeJsou
ještězde
třeba
uložena
centra
pro
myšlení,
řeč,
mozek
je
sídlem
paměti,
vznikají
zde
představy
a
připomenout, že míšní kanálek pokračuje i do mozku. Tam se větví a na čtyřechmá
mnoho
funkcí.
místechdalších
rozšiřuje,
takže vznikají čtyři mozkové komory, vyplněné, stejně jako
kanálek, mozkomíšním mokem.
Koncový mozek
Trámec mozkový
Mezimozek
Střední mozek
Most
Mozeček
Prodloužená mícha
Mícha
Obr. 9.3: Řez mozkem
Obr. 9.3: Řez mozkem
Protože mozek je velmi důležitým a zároveň velmi snadno poškoditelným
Mozek
se je
skládá
ze šesti
částí,Svrchní,
které sitzv.
probereme
podrobněji.
Jen jea ještě
třeba
orgánem,
kryt třemi
obaly.
tvrdá plena,
je nejsilnější
vystýlá
připomenout, že míšní kanálek pokračuje i do mozku. Tam se větví a na čtyřech místech
rozšiřuje, takže vznikají čtyři mozkové komory, vyplněné, stejně jako kanálek,
- 66 Dívčí katolická střední škola
mozkomíšním mokem.
Protože mozek je velmi důležitým a zároveň velmi snadno poškoditelným orgánem, je
lebeční dutinu. Uprostřed najdeme měkčí a pružnější pavučnici, a konečně přímo
k povrchu mozku přiléhá bohatě prokrvená omozečnice.
Proberme si nyní jednotlivé části mozku:
9.2.1.2.1Prodloužená mícha a most
Tyto dvě části mozku se stavbou podobají páteřní míše. Odstupuje zde většina
ze dvanácti párů hlavových nervů, které inervují orgány hlavy (oko, mimické
svaly, jazyk, zuby, ...) a také některé vnitřní orgány v dutině břišní.
Jsou zde uložena centra dýchání a srdeční činnosti, dále některých reflexů,
jako například polykání, kýchání a zvracení.
9.2.1.2.2Mozeček
Tato část mozku koordinuje a zpřesňuje pohyby na základě informací z center zraku a dalších smyslů. Kromě toho řídí udržování rovnováhy.
Činnost mozečku výrazně narušuje alkohol. Proto se opilý člověk pohybuje
nejistě a není schopen jemných pohybů.
9.2.1.2.3Střední mozek
Jeho nejdůležitější částí je čtverohrbolí, které zajišťuje mimo jiné souhru
zraku, sluchu a některých svalů. Právě díky této části mozku se otáčíme za zvukem, sledujeme jedoucí auto, ...
9.2.1.2.4Mezimozek
Mezimozek je vlastně vrcholným řídícím orgánem soustavy žláz s vnitřní
sekrecí a navíc má i vliv na vegetativní nervovou soustavu. Tím se podílí na řízení činnosti vnitřních orgánů. Mimo to je zde centrum pro spánek a některá další
centra.
9.2.1.2.5Koncový mozek
Tato největší část mozku se dělí na dvě polokoule. Cizím slovem je nazýváme
hemisféry. Obě hemisféry jsou spojeny vazníkem. Na povrchu hemisfér je šedá
mozková kůra. Další oblasti pak nazýváme bazální ganglia a limbický systém.
9.2.1.2.5.1 Mozková kůra
Obsahuje velké množství (miliardy) neuronů a je zprohýbána do mnoha závitů.
V přední části obou hemisfér se nacházejí centra pro řízení činnosti výkonných
orgánů (motorická oblast). V zadní části najdeme oblast smyslovou. V ní jsou
uložena centra zraku, sluchu a dalších smyslů.
- 67 -
Tato vrstva koncového mozku má na starosti složité instinkty a chování související
s motivací.
9.2.2 Somatická nervová soustava
Většinu mozkové kůry však zaujímají takzvané asociační oblasti, které zabezřeč a další
lidské projevy.
kůře jepříjem
také sídlo
paměti.od
Jižpečují
dříve myšlení,
jsme si řekli,
že somatická
nervová V mozkové
soustava zajišťuje
informací
smyslových orgánů, jejich předání centrální nervové soustavě a následné vedení
9.2.1.2.5.2
Bazální ganglia
signálu
k výkonnému
orgánu.
Bazální ganglia zajišťují především řízení složitější pohybové aktivity. PříJedná se tedy především o řízení činnosti kosterního svalstva. Nadřazeným řídícím
kladem takové aktivity může být chůze.
orgánem může být buď mozek, nebo v jednoduchých případech mícha.
9.2.1.2.5.3
Limbický způsob,
systém jakým řízení činnosti kosterních svalů probíhá, musíme
Než
si však vysvětlíme
si zopakovat,
co je to
nerv.
Tato vrstva
koncového
mozku má na starosti složité instinkty a chování související s motivací.
V úvodní části této kapitoly jsme si popisovali neuron jako buňku s výběžky. Dendrity
slouží pro příjem vzruchu, zatímco axon předává vzruch dál. Axon může být dlouhý i
9.2.2Somatická
soustava
více
než jeden metrnervová
a v podstatě
si nerv můžeme představit jako svazek axonů
obalených
myelinovou
pochvou.
Již dříve jsme si řekli, že somatická nervová soustava zajišťuje příjem informací od smyslových orgánů, jejich předání centrální nervové soustavě a náZ popisu neuronu je jasné, že tato buňka umí vést vzruch jen jedním směrem. Proto má
sledné
vedení
k výkonnému
orgánu.
většina
nervů
částsignálu
dostředivou,
tedy vlákna
vedoucí vzruch k centru, a část odstředivou,
Jednávedoucí
se tedyvzruch
především
o řízení
činnosti kosterního svalstva. Nadřazeným
tedy vlákna
k výkonným
orgánům.
řídícím orgánem může být buď mozek, nebo v jednoduchých případech mícha.
Popišme si nyní jako příklad řízení jednoduchých reflexů, na kterém se prakticky podílí
Než si však vysvětlíme způsob, jakým řízení činnosti kosterních svalů projen mícha. Některé z těchto reflexů jsou již tak automatické, že je vůlí nelze ovládnout
bíhá, musíme si zopakovat, co je to nerv.
(čéškový), jiné však při vynaložení jistého úsilí ovládnout dokážeme.
Smyslový orgán
Dostředivý neuron
Vmezeřený neuron
Mícha
Výkonný orgán
Odstředivý neuron
Obr. 9.4: Reflexní oblouk
Praha &Dívčí
EU: Investujeme
do vašíškola
budoucnosti - 68 katolická střední
6
Obr. 9.4: Reflexní oblouk
V úvodní části této kapitoly jsme si popisovali neuron jako buňku s výběžky.
Dendrity slouží pro příjem vzruchu, zatímco axon předává vzruch dál. Axon
může být dlouhý i více než jeden metr a v podstatě si nerv můžeme představit jako
svazek axonů obalených myelinovou pochvou.
Z popisu neuronu je jasné, že tato buňka umí vést vzruch jen jedním směrem.
Proto má většina nervů část dostředivou, tedy vlákna vedoucí vzruch k centru,
a část odstředivou, tedy vlákna vedoucí vzruch k výkonným orgánům.
Popišme si nyní jako příklad řízení jednoduchých reflexů, na kterém se prakticky podílí jen mícha. Některé z těchto reflexů jsou již tak automatické, že je
vůlí nelze ovládnout (čéškový), jiné však při vynaložení jistého úsilí ovládnout
dokážeme.
Petr šlápl na hřebík, jehož špička vyčnívala z podlahy. Špička hřebíku pronikla pod kůži, kde jsou uložena smyslová tělíska reagující na bolest. Od těchto
smyslových orgánů se šíří vzruch dostředivým neuronem až do míchy, kde se přes
krátký vmezeřený neuron vzruch přesměroval, a po odstředivém neuronu proběhl
až ke svalům dolní končetiny, které se smrštily a Petr ucukl. Tím zabránil většímu
poranění, k němuž by došlo, kdyby na hřebík došlápl plnou vahou.
Tento způsob řízení činnosti svalů nazýváme reflexní oblouk.
9.2.3Vegetativní nervová soustava
Tento oddíl nervové soustavy je velmi komplikovaný a řídí především činnost
vnitřních orgánů, tedy hladké svaloviny. Odtud plyne, proč kosterní svalovinu
lze ovládat vůlí (je řízena přímo centrální nervovou soustavou), zatímco hladkou
svalovinu vůlí ovládat nemůžeme.
Vegetativní nervová soustava se dělí na dvě skupiny nervů, takzvaný sympatický a parasympatický kmen. Oba dva kmeny pracují proti sobě.
Například sympatický kmen zrychluje při zátěži srdeční činnost, zatímco
po odeznění zátěže nastoupí parasympatický kmen, který svými účinky srdeční
činnost zpomaluje.
9.3 Závěr
Probrali jsme bezesporu nejsložitější orgánovou soustavu v lidském těle.
Kromě procesů řídících jiné soustavy zde probíhají také činnosti, které nás dělají
lidmi. Právě v mozku totiž díky dokonalé souhře miliónů buněk probíhá utváření
řeči, paměti a v neposlední řadě i složitý proces myšlení.
- 69 -
A právě nad tím ohromným množstvím navzájem spolupracujících buněk
bychom se měli zamyslet. Je možné, aby tato dokonalost vznikla náhodou, bez
jakéhokoli činitele, který by onen složitý vývoj vedl?
1. Co jsou to gliové buňky a k čemu slouží?
2. Nakresli a popiš neuron.
3. Čím je tvořena šedá a bílá hmota centrální nervové soustavy?
4. Nakresli a popiš příčný řez míchou.
5. Kde je mícha uložena?
6. K čemu může dojít při poškození míchy? Proč?
7. Čím je vyplněn míšní kanálek a mozkové komory?
8. Vyjmenuj názvy obalů mozku.
9. Vyjmenuj části mozku. Jaká centra jsou v nich uložena?
10. Kde leží a co řídí asociační oblasti.
11. Popiš stavbu nervu.
12. Nakresli a popiš schéma reflexního oblouku.
13. Co řídí vegetativní nervová soustava?
14. Jak se nazývají a jak působí kmeny vegetativní nervové soustavy?
- 70 -
10. Smyslová soustava
S nervovou soustavou souvisí zcela neodmyslitelně soustava smyslová.
Úkolem této soustavy je sledovat okolní i vnitřní prostředí a všechny informace
předávat nervové soustavě.
I když máme v těle mnoho typů smyslových orgánů, je základní princip jejich
fungování v podstatě stejný. Každá smyslová buňka je totiž připravena registrovat
určitý druh podnětu (světlo, určitý tón, určitou chemickou látku, ...). Jakmile očekávaný podnět přijde, vznikne na membráně buňky podráždění, které se přenáší
jako vzruch nervovou soustavou až do příslušného centra v mozku.
10.1 Zrak
Zrak je nejpoužívanějším, a tedy nejdůležitějším lidským smyslem. Díky
němu získáváme většinu informací. Důkazem toho je i to, že u nevidomých dětí se
projevuje často deprivace (=strádání) z nedostatku podnětů.
10.1.1 Stavba oka
Zrakovým orgánem je oko. Oko je koule složená z několika vrstev. Na povrchu najdeme bílou vazivovou vrstvu zvanou bělima, která drží tvar oční koule.
V přední části přechází bělima v průhlednou rohovku, která chrání další části oka
před vnějšími vlivy a zároveň umožňuje průnik světla dovnitř.
Pod bělimou najdeme další vrstvu. Nazývá se cévnatka a díky jejímu bohatému prokrvení jsou vyživovány zrakové buňky. Vepředu je cévnatka zakončena
prstencem hladkých svalů. Jedná se o řasnaté tělísko, jehož funkcí je měnit zakřivení čočky.
V prstencovitém řasnatém tělísku je upnutá čočka. Jedná se o dokonale průhlednou rosolovitou hmotu ve vazivovém pouzdře. Jejím úkolem je lámat světelné
paprsky přicházející do oka tak, aby vznikal vždy ostrý obraz.
Kromě řasnatého tělíska je v oku ještě jeden prstenec hladkých svalů. Nazývá
se duhovka a leží před čočkou. Otvor uprostřed duhovky viditelný zvenku jako
černé kolečko nazýváme zornice. Velikost zornice se mění podle stažení nebo
roztažení duhovky, a reguluje tak množství procházejícího světla.
Většinu vnitřku oční koule vystýlá sítnice. Sítnice je tedy nejvnitřnější vrstvou oka a obsahuje dva typy zrakových buněk: tyčinky a čípky.
- 71 -
Vnitřek oční koule je vyplněn průhledným rosolovitým sklivcem.
Bělima
Sítnice
Sklivec
Rohovka
Žlutá skvrna
Zornice
Čočka
Duhovka
Řasnaté tělísko
Slepá skvrna
Cévnatka
Zrakový nerv
Okohybný sval
Obr. 10.1: Řez okem
Obr 10.1: Řez okem
Tyčinky jsou buňky reagující podrážděním i na nepatrné množství světla.
Rozlišují ale jen různé odstíny šedi. Zajišťují tak černobílé vidění a hodí se tedy
10.1.2
Funkce
k vidění ve
tmě, kdyoka
světla dopadá na sítnici málo a barvy stejně nelze rozlišit.
Naopak
čípky
potřebují
ke své
činnosti aparát.
více světla,
zato však
baOko funguje velmi podobně jako
fotografický
Vysvětleme
si tedyumožňují
princip vzniku
revné
vidění.
zrakového vjemu na příkladu:
Největší koncentrace čípků je v místě naproti čočce, kde vzniká obraz nejčasPetr pozoruje pasoucí se srnu. Od srny se odráží do všech stran mnoho
těji. Toto místo nazýváme žlutá skvrna a je to místo nejostřejšího vidění. Naopak
paprsků. Některé z nich procházejí Petrovou rohovkou. Protože svítí sluníčko,
slepá skvrna leží v místech, kde zrakový nerv opouští oční kouli, a kde proto
je takových paprsků mnoho a vjem by byl přesvětlený. Proto je Petrova zornice
nejsou žádné zrakové buňky.
zúžená a dovnitř projde pouze přiměřené množství paprsků. Paprsky
Vnitřek oční
koulea jepodle
vyplněn
průhledným
rosolovitým
procházejí
čočkou
pravidel
známých
z fyzikysklivcem.
se lámou. Čočka se
pomocí řasnatého tělíska zakřiví tak, aby se každé dva paprsky vycházející
z jednoho
bodu
10.1.2
Funkce
oka na sítnici protnuly opravdu opět v jednom bodě. Paprsky
dopadají na sítnici, kde jsou zachyceny zrakovými buňkami. Na čípcích a
Oko funguje velmi podobně jako fotografický aparát. Vysvětleme si tedy printyčinkách vzniká podráždění, které se přenáší jako signál zrakovým nervem do
cip
vzniku
zrakového vjemu na příkladu:
mozku.
Petr pozoruje pasoucí se srnu. Od srny se odráží do všech stran mnoho
Na sítniciNěkteré
tak vlastně
vzniká
obraz pozorovaného
předmětu. Protože
Každý čípek
tyčinka
paprsků.
z nich
procházejí
Petrovou rohovkou.
svítínebo
sluníčko,
pak
vysílá
signál
o
barvě
a
intenzitě
světla,
které
na
něj
dopadá
a
mozek
si
již
dokáže
je takových paprsků mnoho a vjem by byl přesvětlený. Proto je Petrova zornice
podle
těchto
informací
obraz
zrekonstruovat.
zúžená a dovnitř projde pouze přiměřené množství paprsků. Paprsky procházejí
Evropský
sociální
fondpravidel známých z fyziky se lámou. Čočka
Dívčísekatolická
škola
čočkou
a podle
pomocístřední
řasnatého
6
- 72 -
tělíska zakřiví tak, aby se každé dva paprsky vycházející z jednoho bodu na sítnici
protnuly opravdu opět v jednom bodě. Paprsky dopadají na sítnici, kde jsou zachyceny zrakovými buňkami. Na čípcích a tyčinkách vzniká podráždění, které se
přenáší jako signál zrakovým nervem do mozku.
Na sítnici tak vlastně vzniká obraz pozorovaného předmětu. Každý čípek nebo
tyčinka pak vysílá signál o barvě a intenzitě světla, které na něj dopadá a mozek si
již dokáže podle těchto informací obraz zrekonstruovat.
10.1.3 Přídatné orgány
Mezi orgány podporující zrak patří okohybné svaly, které se upínají zvenku
na oční kouli a umožňují její pohyb. Dále sem patří oční víčka, která mají především ochrannou funkci, a třetím přídatným orgánem jsou slzné žlázy. Slzy mají
bránit vysychání oka a mají i dezinfekční účinky.
Produkce slz je řízena činností vegetativní nervové soustavy a její zvýšení
často mívá za příčinu silné emocionální prožitky. Tak vlastně vzniká pláč.
10.1.4 Poruchy zraku:
Šilhání:
Šilhání je způsobeno špatnou koordinací okohybných svalů. Tuto poruchu lze
většinou odstranit.
Dalekozrakost:
Ve stáří se často stává, že řasnaté tělísko je již unavené. Čočka navíc ztrácí
na pružnosti a nelze ji zaostřit na blízko. Obraz blízkých předmětů se pak promítá za sítnici a na ní je neostrý. K tomuto jevu může dojít už v mládí, pokud je
oko příliš „krátké“. Dalekozraký člověk vidí tedy vzdálené předměty dobře, ale
blízké, zejména text, vidí neostře. Dalekozrakost lze napravit brýlemi se spojnými
čočkami, které zalomí paprsky ke středové ose oční koule a ostrý obraz se posune
na sítnici.
Krátkozrakost:
V tomto případě je oko příliš „dlouhé“. Obraz blízkých předmětů je ostrý, ale
obraz vzdálených předmětů vzniká před sítnicí a na sítnici je rozostřený. Krátkozrakost napravujeme brýlemi s rozptylkami, které zalomí paprsky od středové osy
a ty se pak protnou až na sítnici.
Šedý zákal:
Při šedém zákalu se snižuje průhlednost čočky. Čočku lze dnes již poměrně
jednoduše chirurgicky vyjmout a nahradit umělou, či její funkci suplovat brýlemi.
- 73 -
10.2 Sluch
Zelený zákal:
zákal
je nemoc
způsobená
uvnitř
a není lisiléNež seZelený
budeme
zabývat
stavbou
a funkcízvýšeným
sluchovéhotlakem
ústrojí,
bylooka,
by vhodné
čena, může
postižený
ztratitzvuku.
zrak. Zvuk vzniká chvěním nějakého tělesa.
připomenout
fyzikální
vlastnosti
Například hlas je způsoben chvěním na hlasivkách, nebo úderem rozechvějeme kůži
10.2která
Sluch
bubnu,
vydává zvuk.
Než se budeme zabývat stavbou a funkcí sluchového ústrojí, bylo by vhodné
Chvění
se ze zdroje fyzikální
přenáší navlastnosti
okolní vzduch,
a tak
se zvuk
šíří.chvěním nějakého tělesa.
si připomenout
zvuku.
Zvuk
vzniká
Například
způsoben
chvěním
na hlasivkách,
úderem
rozechvěTo, že se
zvuk šíří hlas
jako je
chvění
vzduchu,
lze ověřit
následujícímnebo
pokusem:
Když
dáme
jeme
kůži
bubnu,
která
vydává
zvuk.
budík do velké uzavřené skleněné nádoby, budeme jeho zvonění slyšet. Když však
z nádoby
odčerpáme
zvonění na okolní
slyšet nebude.
Chvění
se ze vzduch,
zdroje přenáší
vzduch, a tak se zvuk šíří.
To,
že se zvuk
šíří jakosluchového
chvění vzduchu,
lze ověřit následujícím pokusem: Když
Stavba
a funkce
ústrojí
dáme budík do velké uzavřené skleněné nádoby, budeme jeho zvonění slyšet. Když
však z nádoby
odčerpáme
vzduch, spojeno
zvoněnísslyšet
nebude.
Sluchové
ústrojí, které
je neodlučitelně
ústrojím
pro vnímání polohy a pohybu
10.2.1
hlavy, dělíme na tři části: Vnější, střední a vnitřní ucho.
10.2.1 Stavba a funkce sluchového ústrojí
Sluchové ústrojí, které je neodlučitelně spojeno s ústrojím pro vnímání polohy
a pohybu hlavy, dělíme na tři části: Vnější, střední a vnitřní ucho.
Vnější zvukovod
Bubínek
Kladívko
Kovadlinka Třmínek
Boltec
Blanitý
hlemýžď
Eustachova
trubice
Vnější ucho
Střední ucho
Vnitřní ucho
Obr. 10.2: Sluchové ústrojí
10.2.1.1Vnější ucho
Obr. 10.2: Sluchové ústrojí
Vnější ucho se skládá z ušního boltce, který zachycuje zvukové vlny. Dále
z vnějšího zvukovodu, což je trubice, kterou prochází vlnění až k bubínku, jímž
je zvukovod přehrazen.
Bubínek je poslední částí vnějšího ucha. Je to blána, která se rozechvívá při
nárazech zvukových vln. Při příliš silném zvuku hrozí její prasknutí.
10.2.1.2Střední ucho
Na bubínek ze strany středního ucha nasedají tři sluchové kůstky. Podle jejich tvaru a funkce byly nazvány kladívko, kovadlinka a třmínek. Kladívko je
pevně připojeno k bubínku. Při nárazech zvukových vln do bubínku se kladívko
začíná pohybovat a přenáší tak chvění přes kovadlinku na třmínek, který nasedá
na oválné okénko, jímž se chvění přenáší do vnitřního ucha.
Ke střednímu uchu patří ještě Eustachova trubice, spojující středoušní dutinu
s hltanem. Díky tomuto spojení je uvnitř uší stejný tlak jako venku a nehrozí tak
obtíže, které by rozdílnost tlaků přinášela.
Jaké potíže bychom bez Eustachovy trubice měli si můžeme demonstrovat při
stoupání v letadle. Jakmile letadlo stoupá, klesá vnější tlak tak rychle, že Eustachovy trubice nestačí změnu vyrovnávat. V uších vzniká krátkodobý přetlak, takže
nám „zalehnou“.
10.2.1.3Vnitřní ucho
Největší strukturou vnitřního ucha je blanitý hlemýžď uložený v kosti skalní.
Tvar tohoto orgánu skutečně připomíná šnečí ulitu. Celý orgán je vyplněn tekutinou a jeho stěny jsou pokryty smyslovými buňkami. Zespodu je hlemýžď uzavřen
blanitým oválným okénkem, k němuž je zvenku připojen třmínek.
Přes oválné okénko se tedy přenáší chvění na tekutinu v hlemýždi. Ta se začíná
pohybovat a rychlost a intenzitu tohoto pohybu registrují smyslové buňky na stěnách hlemýždě. V buňkách vzniká podráždění a vzruch je veden po nervových
drahách do sluchového centra v mozku.
Kromě blanitého hlemýždě najdeme ve vnitřním uchu blanitý labyrint, který
však souvisí s rovnovážným ústrojím.
10.2.2Rovnovážné ústrojí
Rovnovážné ústrojí je v podstatě součástí vnitřního ucha a je uloženo v blanitém labyrintu (obr. na str. 76). Ten se skládá z vejčitého a kulovitého váčku
a ze tří navzájem kolmých polokruhovitých chodeb. Ve stěnách chodeb a váčků
jsou smyslové buňky s dlouhými vlásky. Uvnitř váčků i chodeb leží hlen, který se
při změně polohy pomalu posunuje a ohýbá tak vlásky příslušným směrem. Tak
vznikají informace o poloze a pohybu hlavy a potažmo celého těla.
- 75 -
Tři polokruhovité chodby
Váček vejčitý
Nerv
Hlemýžď
Váček kulovitý
Obr. 10.3: Blanitý labyrintObr. 10.3: Blanitý labyrint
10.3 Chuť
10.3Chuť
orgánem
chuti Po
je povrchu
jazyk. Po povrchu
jaHlavním Hlavním
orgánem chuti
je jazyk.
jazyka
jsou hustě
zyka
jsou
hustě
rozmístěny
chuťové
pohárky,
vystlané
rozmístěny chuťové pohárky, vystlané chuťovými buňkami.
chuťovými
buňkami.
Chuťové
buňky
rozděleny
Chuťové
buňky jsou
rozděleny
na čtyři
typy jsou
pro vnímání
čtyř
na čtyři
typytedy
proslané,
vnímání
čtyřhořké
základních
chutí, tedy
základních
chutí,
sladké,
a kyselé.
slané, sladké, hořké a kyselé.
Každá chuťová buňka vnímá tedy pouze jeden druh chuti. Buňky
Každá chuťová buňka vnímá tedy pouze jeden
stejného druhu jsou umístěny na jazyku do společné oblasti. Na
druh
chuti.
Buňky stejného
jsou
umístěnyuprostřed
na jašpičce jazyka
převažují
buňky prodruhu
slanost
a sladkost,
zyku
do společné
oblasti.
Na špičce
jazyka
převažují
najdeme buňky vnímající sladkost, vzadu až u kořene jazyka
propohárky
slanost a sladkost,
uprostřed
buňky
jsou buňky
umístěny
s buňkami pro
vnímánínajdeme
hořké chuti
a po
vnímající
sladkost,
vzadu
až u kořene
jazyka jsou
stranách
najdeme
po celé délce
jazyka
buňky
pro kyselost.
umístěny pohárky s buňkami pro vnímání hořké chuti
a po stranách najdeme po celé délce jazyka buňky pro
kyselost.
10.4 Čich
10.4Čich
Hořká
K
y
s
e Sladká
l
á
K
y
s
e
l
á
Sladká
Slaná
Obr.
Obr.10.4:
10.4:Jazyk
Jazyk
Vůně nebo zápach jsou vlastně nepatrné částečky látek
Vůně nebo zápach jsou vlastně nepatrné částečky látek rozptýlené ve vzdurozptýlené ve vzduchu. Čichové buňky, umístěné v nosní dutině, jsou tedy vlastně
chu.
Čichovéobdobou
buňky,buněk
umístěné
v nosnía fungují
dutině,najsou
tedy
vlastně jakousi
jakousi citlivější
chuťových
velmi
podobném
principu.citlivější
obdobou buněk chuťových a fungují na velmi podobném principu.
Zvláštností
čichu je čichu
(a obdobně
to platí to
i uplatí
sluchu),
že při že
dlouhotrvajícím
působení
Zvláštností
je (a obdobně
i u sluchu),
při dlouhotrvajícím
půsonějakého
podnětu, čich
otupí čich
a přestává
podnětdaný
registrovat.
Po odeznění Po odeznění
se ovšem
bení nějakého
podnětu,
otupí daný
a přestává
podnět registrovat.
citlivost
k onomu
podnětu
opět obnoví.
se ovšem
citlivost
k onomu
podnětu opět obnoví.
Tato
vlastnost
na jednu
stranu
při pobytu
v nepříjemně
zapáchajíTato
vlastnost
nás
na nás
jednu
chráníchrání
při pobytu
v nepříjemně
zapáchajícím
Praha
& EU:
Investujeme
do stranu
vaší budoucnosti
Platnéřská
4, Praha 1
cím prostředí,
velmi nebezpečná,
protože
nás čich
prostředí,
na druhouna druhou
stranu alestranu
může ale
být může
velmi6být
nebezpečná,
protože nás
čich nemusí
vždy
spolehlivě
varovat před
pobytemprostředí.
v zamořeném prostředí.
vždynemusí
spolehlivě
varovat
před pobytem
v zamořeném
10.5 Hmat
- 76 -
V kůži a v podkoží se nachází mnoho smyslových tělísek různých tvarů. Některá jsou
určena pro vnímání tlaku, jiná pro vnímání bolesti a ještě jiná pro teplotu. Každé
10.5Hmat
V kůži a v podkoží se nachází mnoho smyslových tělísek různých tvarů.
Některá jsou určena pro vnímání tlaku, jiná pro vnímání bolesti a ještě jiná pro
teplotu. Každé tělísko vytváří vzruch, ale jen při působení toho podnětu, na který
je „nastaveno“.
Protože smyslová tělíska pro chlad jsou umístěna blíže povrchu než tělíska pro
teplo, máme při ponoření ruky do horké vody nejprve pocit, že je studená.
10.6 Závěr
Ve stručnosti jsme prošli celou smyslovou soustavu. Dozvěděli jsme se, jak
získáváme informace o dění kolem nás a jak je dokážeme převést na nervový signál. Je nutné si uvědomit, že smysly jsou velmi citlivé a příliš silnými podněty se
mohou poškodit. To platí zejména pro sluch a zrak, ale v menší míře i pro ostatní.
Nakresli řez okem a popiš jednotlivé části oční koule.
Jaká je funkce jednotlivých částí oční koule?
Čím se od sebe liší tyčinky a čípky?
K čemu slouží slzy?
Jaká je příčina dalekozrakosti?
Jak se projevuje krátkozrakost?
Jaké čočky v brýlích potřebuje krátkozraký člověk? Proč?
Jaký je rozdíl mezi šedým a zeleným zákalem?
Vyjmenuj jednotlivé části vnějšího, středního i vnitřního ucha a vysvětli jejich
funkci.
10 Jak pracuje rovnovážné ústrojí?
11 Vyjmenuj čtyři základní chuti! Ve které oblasti jazyka je vnímáme?
12 Vysvětli, jaké jsou výhody a nebezpečí toho, že při dlouhém působení podnětu
čich otupí.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
- 77 -
11. Soustava
s vnitřní
sekrecí
11 Soustava
žláz s žláz
vnitřní
sekrecí
V lidském těle je mnoho nejrůznějších žláz. Můžeme je však rozdělit do dvou skupin.
První jsou
žlázy s těle
vnější
sekrecínejrůznějších
(tj. vyměšováním).
Mezi je
něvšak
patřírozdělit
například
slinné
V lidském
je mnoho
žláz. Můžeme
do dvou
žlázy,skupin.
žlázkyPrvní
ve stěně
žaludku,
slzné
žlázy
a
mnoho
dalších.
Jejich
funkcí
je
produkovat
jsou žlázy s vnější sekrecí (tj. vyměšováním). Mezi ně patří napřía vyměšovat
nejrůznější
látky,vekteré
orgánů.
Mezi dalších.
tyto látky
patří
klad slinné
žlázy, žlázky
stěněusnadňují
žaludku, činnost
slzné žlázy
a mnoho
Jejich
trávicí
enzymy,
sliny,
slzy,
hlen
a
mnoho
dalších.
funkcí je produkovat a vyměšovat nejrůznější látky, které usnadňují činnost orgánů. Mezi tyto látky patří trávicí enzymy, sliny, slzy, hlen a mnoho dalších.
Na rozdíl od nich, žlázy s vnitřní sekrecí vylučují hormony. Hormony jsou látky, které
Na rozdíl
od nich,
žlázy na
s vnitřní
vylučují
jsou
se podílejí
významnou
měrou
řízení sekrecí
organismu.
Zehormony.
žláz jsouHormony
podle potřeby
látky,
které
se
podílejí
významnou
měrou
na
řízení
organismu.
Ze
žláz
jsou
podle
uvolňovány do krve a dopravovány k buňkám, jejichž činnost mají řídit. Cílová buňka
potřeby
uvolňovány
do krvenaa dopravovány
k buňkám,
jejichža činnost
mají
řídit.
reaguje
specifickým
způsobem
přítomnost daného
hormonu,
díky této
vlastnosti
Cílová
buňka
reaguje
specifi
ckým
způsobem
na
přítomnost
daného
hormonu,
mohou hormony řídit jejich činnost.
a díky této vlastnosti mohou hormony řídit jejich činnost.
SoustavaSoustava
žláz s vnitřní
je řízena
mezimozku.
Spolu s nervovou
žláz sekrecí
s vnitřní
sekrecíz je
řízena z mezimozku.
Spolu soustavou
s nervovouřídí
celý soustavou
organismus.
je Její
však
ve srovnání
nervovou
řídí Její
celý působení
organismus.
působení
je všaksve
srovnání soustavou
s nervovou značně
soupomalejší.
stavou značně pomalejší.
Některé žlázy mají kromě vnitřního vyměšování ještě jiné funkce, jak to uviNěkteré žlázy mají kromě vnitřního vyměšování ještě jiné funkce, jak to uvidíme
díme v dalším textu. Většinou také vyměšují více typů hormonů.
v dalším textu. Většinou také vyměšují více typů hormonů.
Podvěsek mozkový
Brzlík
Šišinka
Štítná žláza
s příštitnými tělísky
Nadledviny
Slinivka břišní
Vaječníky
Obr. 11.1: Žlázy s vnitřní sekrecí
Obr. 11.1: Žlázy s vnitřní sekrecí
11.1 Podvěsek mozkový
Podvěsek mozkový (hypofýza) je umístěn v dutině lebeční těsně pod mezimozkem, se kterým je spojen. Jeho činnost je také z velké části mezimozkem řízena.
Podvěsek mozkový mimo jiné vyměšuje hormony, které řídí činnost ostatních
žláz s vnitřní sekrecí. Dále jeho hormony ovlivňují růst člověka a některé další
funkce, jako například činnost ledvin nebo činnost pohlavní soustavy.
11.2 Šišinka
Hormony této žlázy, umístěné taktéž v dutině lebeční, ovlivňují cyklus bdění
a spánku.
Šišinka produkuje hormon melatonin, který má vliv na spánek a vytváří se
především v noci. Proto je spánek v noci pro organismus více posilující než spánek
ve dne.
11.3 Štítná žláza
Štítná žláza patří mezi nejznámější žlázy v těle. Její hormony ovlivňují jednak
metabolismus, a jednak tělesný i duševní vývin. Štítná žláza se skládá ze dvou
laloků uložených po obou stranách hrtanu. Pro správnou funkci štítné žlázy potřebujeme přijímat dostatek jódu.
Tento prvek obsahují hlavně mořské ryby. Protože ve vnitrozemských státech
je spotřeba ryb poměrně nízká, přidává se jód do kuchyňské soli. Kdybychom totiž
měli jódu nedostatek, mohlo by dojít k narušení tělesného, a zejména duševního
vývoje.
11.4 Příštítná tělíska
V blízkosti štítné žlázy jsou uložena příštítná tělíska. Stejně jako štítná žláza
mají funkci vnitřního vyměšování. Jejich hormony řídí hladinu vápníku v krvi.
V případě nedostatku vápníku začnou příštítná tělíska uvolňovat hormony.
Tyto hormony se dostanou ke kostním buňkám, které mají schopnost rozkládat
kostní hmotu a uvolňovat z ní vápník. Tak stoupne hladina vápníku v krvi, což
je pokynem pro příštítná tělíska, aby snížila produkci hormonů. Tento princip
regulace produkce hormonů se nazývá negativní zpětná vazba, tedy díky zvýšení
hladiny vápníku klesá produkce hormonů, které toto zvýšení způsobily.
11.5 Brzlík
Brzlík je uložen v dutině hrudní a jeho činnost klesá s přibývajícím věkem.
Plně je tedy funkční jen v dětství a v dospělosti má jako žláza s vnitřní sekrecí jen
malý význam.
- 79 -
V brzlíku dozrávají některé bílé krvinky a jeho hormony ovlivňují právě jejich
vývoj.
11.6 Slinivka břišní
O této žláze jsme mluvili již u trávicí soustavy jako o žláze produkující některé
trávicí enzymy. Slinivka má však i část, která působí jako žláza s vnitřní sekrecí.
Tato část se skládá z Langerhansových ostrůvků. Ty produkují velmi důležitý
hormon inzulín regulující hladinu cukru v krvi.
Poměrně častá (asi 4 % Čechů) je porucha produkce inzulínu. Tato nemoc se
nazývá cukrovka a léčí se bezcukrovou dietou a v těžších případech pravidelnými
injekcemi inzulínu.
11.7 Nadledviny
Na ledvinách najdeme jakési „čepičky“, které působí jako žlázy s vnitřní
sekrecí. Nazývají se nadledviny a podobně jako ledviny se dělí na kůru a dřeň.
Každá z těchto částí produkuje odlišné hormony.
Hormony kůry řídí funkci vylučovací soustavy. Známější jsou však hormony dřeně nadledvin. Dva nejznámější z nich jsou adrenalin a noradrenalin.
Jejich produkce je řízena vegetativní nervovou soustavou a je typickým příkladem
antagonismu sympatiku a parasympatiku.
Sympatikus dává pokyn pro zvýšení tvorby adrenalinu a to tehdy, dostaneme-li se do nějaké zátěžové situace. Adrenalin dostává naše tělo do stresu, takže pak
můžeme snáze reagovat na situaci a jsme více ve střehu. Když zátěžová situace
pomine, nastoupí do funkce parasympatikus, který sníží tvorbu adrenalinu a zvýší
tvorbu noradrenalinu. Noradrenalin nám zase dodá pocit úlevy a uvede tělo
do normálního stavu.
Z předchozího odstavce vyplývá, že stres je pro překonání zátěže užitečný,
pokud ovšem trvá krátce. Organismus setrvávající ve stresu déle se mu sice přizpůsobí, ale neustále zvýšená aktivita vede zpravidla k vyčerpání a k poruchám
činnosti organismu.
11.8 Vaječníky
Vaječníky, ženské pohlavní orgány, fungují i jako žláza s vnitřní sekrecí. Jejich
hormony ovlivňují vznik pohlavních znaků žen (ňadra, typické ochlupení, ...).
Dále řídí vznik a průběh těhotenství, porod a menstruační cyklus.
- 80 -
11.9 Varlata
Varlata jsou uložena v šourku a produkují mužské pohlavní hormony. Ty
ovlivňují vznik mužských pohlavních znaků (vousy, mohutnější svalstvo, ...)
a růst pohlavních orgánů.
11.10 Shrnutí řízení činnosti organismu
Informace o vnitřním i vnějším prostředí získáváme pomocí smyslových
orgánů. Odtud vychází signál směřující do centrální nervové soustavy. Jednoduché reakce kosterního svalstva zprostředkovává mícha a složitější odpovědi
zpracovává mozek.
Řízení činnosti hladké svaloviny má na starosti vegetativní nervová soustava
(sympatikus a parasympatikus), která však částečně podléhá vlivu centrální nervové soustavy.
Zvláštní kapitolou v řízení činnosti vnitřních orgánů jsou žlázy s vnitřní
sekrecí. Ty produkují hormony, které jsou uvolňovány do krve, a tak se dostávají
k cílovým buňkám, jejichž činnost ovlivňují.
Činnost žláz s vnitřní sekrecí je ovlivňována nejvýznamnější z nich, podvěskem mozkovým. Jeho činnost je však přímo řízena z mezimozku, takže i žlázy
s vnitřní sekrecí podléhají centrální nervové soustavě.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
Která žláza řídí činnost všech ostatních žláz s vnitřní sekrecí?
Kde leží šišinka?
Proč je spánek v noci víc posilující než ve dne?
Co řídí hormony štítné žlázy?
Který prvek je třeba pro správnou činnost štítné žlázy? V jakých potravinách
se tento prvek vyskytuje?
Jaká je funkce hormonů příštítných tělísek?
Ve které žláze dozrávají některé bílé krvinky?
Jak se nazývá část slinivky břišní produkující inzulín?
Jaký je význam inzulínu?
Jak se nazývá nemoc způsobená poruchou tvorby inzulínu?
Jaký je význam hormonů kůry a dřeně nadledvin?
Jaký je význam mužských a ženských pohlavních hormonů? Kde jsou produkovány?
- 81 -
ohlavní soustava
edním z nezbytných předpokladů zachování jakéhokoli druhu v přírodě je produkce
Pohlavní
otomstva. 12.
V živočišné
říšisoustava
se v průběhu miliónů let vyvinulo mnoho způsobů
ozmnožování. U člověka k tomuto účelu slouží pohlavní orgány.
ohlavní buňky
Jedním z nezbytných předpokladů zachování jakéhokoli druhu v přírodě je
produkce potomstva. V živočišné říši se v průběhu miliónů let vyvinulo mnoho
ový lidskýzpůsobů
život vrozmnožování.
těle matky vzniká
díky kspojení
a ženské
pohlavní
U člověka
tomuto mužské
účelu slouží
pohlavní
orgány.buňky.
Mužská pohlavní buňka je pohyblivá a nazývá se spermie, ženská pohlavní buňka je
epohyblivá a nazývá se vajíčko.
12.1 Pohlavní buňky
Nový lidský
život znázorňují
v těle matkyi vzniká
díky
spojení mužské
a žensképohlaví.
pohlavní
ohyblivost pohlavních
buněk,
symboly
používané
pro označení
buňky.
Mužská
pohlavní
buňka
je
pohyblivá
a
nazývá
se
spermie,
ženská
poymbolem mužského pohlaví je kolečko se šipkou směřující šikmo vzhůru (spermie se
hlavní
buňka
je
nepohyblivá
a
nazývá
se
vajíčko.
ohybují), zatímco za symbol ženského pohlaví bylo zvoleno kolečko s křížkem
měřujícím dolůPohyblivost
(vajíčko jepohlavních
nepohyblivé).
buněk, znázorňují i symboly používané pro označení
pohlaví. Symbolem mužského pohlaví je kolečko se šipkou směřující šikmo vzhůru
Spermie
(spermie se pohybují), zatímco za symbol ženského pohlaví bylo zvoleno kolečko
s křížkem směřujícím dolů (vajíčko je nepohyblivé).
permie vznikají dělením takzvaných prapohlavních buněk v semenotvorných
análcích varlat. Zralá spermie má tři části. Přední část, ve které je uloženo jádro buňky,
12.1.1 Spermie
azýváme hlavička.
Za hlavičkou je uložena střední část, z níž se ještě vyděluje krček.
Sperm
ie vznikají
dělenímnatakzvaných
prapohlavních buněk v semenotvorných
elá spermie se pohybuje
díky bičíku
jejím konci.
kanálcích varlat. Zralá spermie má tři části. Přední část, ve které je uloženo jádro
buňky,
Za hlavičkou
uložena
střední
část, zfakt,
níž se
permie patří
mezinazýváme
nejmenšíhlavička.
buňky v lidském
těle. je
Pro
představu
poslouží
že ještě
do
vyděluje
krček. Celá
spermie
se pohybuje
díky bise
číku
jejím asi
konci.
dnoho mililitru
ejakulátu
(hlenu
obsahujícího
spermie)
jichnavejde
sto miliónů.
toho je vidět,Spermie
že ve varlatech
během pohlavní
muže
a dozraje
patří mezisenejmenší
buňky v dospělosti
lidském těle.
Pro vytvoří
představu
poslouží
elmi mnoho
spermií.
fakt, že do jednoho mililitru ejakulátu (hlenu obsahujícího spermie) se jich vejde
asi sto miliónů. Z toho je vidět, že ve varlatech se během pohlavní dospělosti muže
vytvoří a dozraje velmi mnoho spermií.
Jádro
Krček
Hlavička
Střední část
Bičík
Obr. 12.1: Spermie
Obr. 12.1: Spermie
- 82 -
12.1.2
Vajíčko
12.1.2 Vajíčko
Ve srovnání
se spermiíje jevajíčko
vajíčkodaleko
daleko větší.
větší. Je
Je to
to největší
největší buňka
těle a
Ve srovnání
se spermií
buňkav vlidském
lidském
měřív vprůměru
průměru asi
tedy
viditelné
i pouhým
okem.okem.
těle a měří
asi0,1
0,1mm.
mm.JeJe
tedy
viditelné
i pouhým
Již při
ženy
je vjejejích
vaječnících
připraveno
Již narození
při narození
ženy
v jejích
vaječnících
připravenokolem
kolem400
400000
000nezranezralých
vajíček.
Vajíčkazačínají
začínají postupně
postupně po
dozrávat
od první
menstruace
v pubertě
lých vajíček.
Vajíčka
pojednom
jednom
dozrávat
od první
menstruace
až po
činnosti
vaječníků
v obdobív menopauzy
kolem padesátého
roku života.
v pubertě
až ukončení
po ukončení
činnosti
vaječníků
období menopauzy
kolem padesáBěhem
té
doby
jich
stihne
dozrát
jen
zhruba
400.
tého roku života. Během té doby jich stihne dozrát jen zhruba 400.
Vajíčko
je nepohyblivé
a obsahuje
zásobní
látky,
které
Vajíčko
je nepohyblivé
a obsahuje
zásobní
látky,
kteréumožňují
umožňujídělení
děleníbuňky
buňky po
oplození.
po oplození.
Obr. 12.2: Vajíčko
Obr. 12.2: Vajíčko
12.2 Pohlavní orgány muže
Úkolem mužských pohlavních orgánů je produkovat zralé spermie a umožnit
jejich předání do ženských pohlavních cest, aby mohlo dojít k oplození a vzniku
12.2 života.
Pohlavní
orgány
muže
nového
Velmi
důležitou
funkcí je také produkce hormonů, o kterých jsme
mluvili v předchozí kapitole.
Úkolem mužských pohlavních orgánů je produkovat zralé spermie a umožnit jejich
předání do ženských pohlavních cest, aby mohlo dojít k oplození a vzniku nového
života. Velmi důležitou funkcí je také produkce hormonů, o kterých jsme mluvili
12.2.1 Varlata
v předchozí kapitole.
Varlata obsahují spleť semenotvorných kanálků, v nichž vznikají a dozrávají
spermie. Ve varlatech je také produkován mužský pohlavní hormon testosteron.
Spermie potřebují pro svůj vývoj o 4 °C nižší teplotu než je v dutině břišní.
Proto jsou uložena v šourku.
Během zárodečného vývoje leží varlata v dutině břišní a teprve krátce před
narozením sestupují do šourku. Sestoupená varlata jsou jedním ze znaků donošenosti plodu.
V případě, že se spermie vyvíjejí za příliš vysoké teploty, může dojít k jejich
poškození nebo nefunkčnosti. To nastává například po horečnatých onemocněních
muže. Škodlivý vliv na „plodnost“ má také příliš těsné oblečení, které neumožňuje
ochlazování
šourku.
fond
- 83 7-
Chámovod
Močová trubice
Močový měchýř
Penis
Semenné váčky
Topořivé těleso
Prostata
Řitní otvor
Šourek
Nadvarle
Varle
Obr. 12.3: Mužská pohlavní
soustava
Obr. 12.3:
Mužská pohlavní soustava
12.2.2 Nadvarlata
Zralé spermie se shromažďují v nadvarlatech, uložených na vrcholu varlat.
Mísí se zde s hlenem produkovaným nadvarlaty. Hlen usnadňuje pohyb spermií
a prodlužuje jejich životnost. V nadvarlatech mohou funkční spermie setrvávat asi
měsíc.
12.2.3 Chámovody
Chámovod spojuje nadvarle s močovou trubicí. Stejně jako varle a nadvarle
i chámovod je párový orgán. Při pohlavním vzrušení se začne hladká svalovina
ve stěně chámovodu smršťovat a roztahovat. Tím nasaje spermie s hlenem z nadvarlete a vystřikuje je z těla ven. Tento jev nazýváme ejakulace. Pokud se již
nahromadí velké množství spermatu a nedojde-li k ejakulaci, dochází k samovolnému vystříknutí ve spánku. Tento jev se nazývá poluce.
12.2.4 Prostata
Prostata, nazývaná také předstojná žláza je uložena v místech, kde se chámovody připojují k močové trubici. Produkuje několik typů látek, které přidává
ke spermatu a díky nimž jsou spermie schopny dostat se až do pohlavních cest
ženy a oplodnit vajíčko.
Evropský
sociální
fondnechvalně známá díky potížím mnoha
Dívčí
katolická
střední
Prostata
je však
starších
mužů.
Ve škola
stáří
Praha
&
EU:
Investujeme
do
vaší
budoucnosti
Platnéřská
4,
1
se totiž může prostata zvětšovat a svírat tak močovou trubici, což pak Praha
přináší
7
problémy s močením.
- 84 -
12.2.5 Penis
Zevním mužským pohlavním orgánem je penis neboli pyj. Obsahuje tři topořivá tělesa, která se při pohlavním vzrušení naplní krví, čímž dojde ke ztopoření
penisu, které se nazývá erekce. Erekce pak umožňuje zavedení penisu do ženských pohlavních cest.
Pohlavní12.3
orgány
ženy
Pohlavní orgány ženy
srovnání soustavou
s pohlavní soustavou
je funkce
této soustavy
u ženy
podVe srovnání sVe
pohlavní
muže je muže
funkce
této soustavy
u ženy
podstatně
statně
složitější.
Jejím
úkolem
je,
kromě
produkce
pohlavních
hormonů
a
zralých
složitější. Jejím úkolem je, kromě produkce pohlavních hormonů a zralých pohlavních
pohlavních
buněk – vajíček,
také umožnit
vývojpo
dítěte
od oplození po narození.
buněk - vajíček,
také umožnit
vývoj dítěte
od oplození
narození.
1
Vejcovod
Děloha
Vaječník
Pochva
Obr.soustava
12.4: Ženská pohlavní soustava
Obr. 12.4: Ženská pohlavní
Vaječníky
12.3.1 Vaječníky
Vaječníky jsou ženské pohlavní žlázy produkující ženské pohlavní hormony
Vaječníky est
jsou
ženské
pohlavní žlázy
produkující
ženskéobsahuje
pohlavní
estrogeny
rogeny
a progesteron.
Každý
z obou vaječníků
asihormony
200 000 nezralých
a progesteron.
Každý
z
obou
vaječníků
obsahuje
asi
200
000
nezralých
vajíček. Vajíčka dozrávají střídavě v pravém a levém vaječníku v intervalu vajíček.
asi 28
Vajíčka dozrávají
střídavě
pravém
a levémpodobají
vaječníku
v švestce
intervalu
asi 28
dní. Vaječníky
dní. Vaječníky
se vtvarem
i velikostí
větší
a jsou
uloženy
v dutině
se tvarem břišní.
i velikostí
podobají
švestce
jsou uloženy
v dutině
břišní. O jejich
O jejich
funkci sevětší
dozvíme
víc vaodstavci
o ovulačním
cyklu.
funkci se dozvíme víc v odstavci o ovulačním cyklu.
12.3.2 Vejcovody
Vejcovody jsou trubice spojující vaječníky s dělohou. Vaječníky však nejsou
k
vejcovodům
připojeny
přímo.
Uvolněné szralé
vajíčkoVaječníky
je zachycenovšak
nálevkou
Vejcovody jsou trubice
spojující
vaječníky
dělohou.
nejsou
vejcovodu,
která
se
nachází
v
těsné
blízkosti
vaječníku.
Vejcovodem
se
vajíčka
k vejcovodům připojeny přímo. Uvolněné zralé vajíčko je zachyceno nálevkou
díkynachází
řasinkám,
jimiž je
vystlán vnitřní
povrchVejcovodem
vejcovodu. Pohyb
dále
vejcovodu,posunují
která se
v těsné
blízkosti
vaječníku.
se vajíčka
usnadňuje hlen vylučovaný některými buňkami vejcovodu.
posunují díky řasinkám, jimiž je vystlán vnitřní povrch vejcovodu. Pohyb dále
ve vejcovodu
dochází
nejčastějivejcovodu.
k oplození a k prvnímu dělení vajíčka.
usnadňuje hlenPrávě
vylučovaný
některými
buňkami
2
Vejcovody
Právě ve vejcovodu dochází nejčastěji k oplození a k prvnímu dělení vajíčka.
3
Děloha
- 85 -
12.3.3Děloha
Děloha je dutý orgán, jehož stěna je tvořena mohutnou hladkou svalovinou.
V horní části do ní ústí vejcovody a v dolní části přechází děložním hrdlem v pochvu. Ve sliznici dělohy se díky působení pohlavních hormonů zachytí oplozené
vajíčko a dochází zde k vývoji nového člověka.
12.3.4Pochva
Pochva je trubice navazující na děložní hrdlo a ústící ven z těla mezi vývodem
močových a pohlavních cest. Před prvním pohlavním stykem je vstup uzavřen
panenskou blánou. Zvenku je ústí pochvy kryto velkými a malými stydkými
pysky.
12.4Menstruační a ovulační cyklus
Pohlavní soustava ženy od puberty do menopauzy prochází cyklickými
změnami. Cyklus probíhající ve vaječnících nazýváme ovulační a změny děložní
sliznice probíhají v cyklu menstruačním. Oba cykly mají stejnou periodu, dlouhou přibližně 28 dní. Řízení těchto cyklů zajišťují pohlavní hormony pod vlivem
hormonů podvěsku mozkového. Oba cykly jsou na sobě závislé.
12.4.1Ovulační cyklus
Ovulační cyklus probíhá střídavě vždy v jednom vaječníku. Má dvě fáze,
z nichž každá trvá přibližně dva týdny.
12.4.1.1Folikulární fáze
V této fázi vzniká ve vaječníku váček zvaný Graafův folikul v němž je uloženo dozrávající vajíčko. Asi 12. až 15. den po menstruaci Graafův folikul praská
a uvolňuje zralé vajíčko, které je zachyceno nálevkou vejcovodu. Uvolnění vajíčka
nazýváme ovulace.
12.4.1.2Luteální fáze
Po ovulaci vzniká z Graafova folikulu žluté tělísko (latinsky luteus). To
přebírá funkci žlázy s vnitřní sekrecí a produkuje ženský pohlavní hormon progesteron. Účinkem progesteronu je příprava děložní sliznice na případné přijetí
oplozeného vajíčka. Nedojde-li k oplození, produkce progesteronu koncem této
fáze klesá a žluté tělísko zaniká. Je-li však vajíčko oplozeno, ujímá se progesteron
řízení těhotenství a je produkován dále.
- 86 -
12.4.2Menstruační cyklus
S ovulačním cyklem těsně souvisí cyklus menstruační. Po ovulaci je totiž
vajíčko zachyceno vejcovodem a je posunováno až do dělohy. Není-li oplozeno,
odchází spolu s poškozenou děložní sliznicí. Tento jev nazýváme menstruace. Při
probírání fází menstruačního cyklu začněme tedy od menstruace.
12.4.2.1Menstruační fáze
Menstruační fázi počítáme od počátku krvácení a trvá asi 4–7 dní. V této fázi
dochází k vyloučení poškozené sliznice dělohy spolu s neoplozeným vajíčkem
ven z těla. To je samozřejmě provázeno krvácením.
12.4.2.2Proliferační fáze
Po vyloučení poškozených částí dochází k regeneraci dělohy a její sliznice se
obnovuje. Tato fáze trvá asi týden.
12.4.2.3Sekreční fáze
Na začátku sekreční fáze dochází ve vaječníku k ovulaci a z Graafova folikulu
se stává žluté tělísko. Nyní sliznice dělohy vlivem progesteronu ze žlutého tělíska
mohutní a připravuje se na případné přijetí oplozeného vajíčka. Doba trvání sekreční fáze je přibližně 15 dní.
12.4.2.4Ischemická fáze
Pokud nebylo vajíčko oplozeno, zaniká ve vaječníku žluté tělísko a následkem
toho odumírá většina buněk děložní sliznice. Tato fáze trvá jeden den a bezprostředně po ní následuje menstruace.
12.5Oplození
Jednou z přirozených potřeb člověka je i potřeba sexuální. Díky této potřebě
touží muž po ženě a žena po muži a díky tomu může docházet k plození potomstva.
Je tedy třeba mít na paměti, že sexuální potřeba nám nebyla dána pro naše vlastní
uspokojení, ale proto, abychom mohli mít děti, a tak aby byl zachovám lidský rod.
Z toho tedy jasně vyplývá, že ničení již počatého života je krok proti přirozenému
řádu přírody.
Pohlavní spojení, kdy se setkávají muž a žena, se odborně nazývá koitus. Díky
smyslovému (zrak, hmat, čich, ...) podráždění příslušných center v mozku dochází
k pohlavnímu vzrušení, které v obou partnerech vzbuzuje vzájemnou touhu.
- 87 -
Fyzicky se vzrušení projevuje hlavně u muže, u něhož dochází ke ztopoření pyje,
který pak může být zaveden do pochvy ženy.
Díky stoupajícímu vzrušení dojde k vystříknutí asi 3 ml ejakulátu obsahujícího přibližně 300 000 000 spermií.
Prostředí v těle ženy je pro spermie nepřátelské, a díky tomu přežijí a k vajíčku
se dostanou jen ty nejlepší. Tím je zajištěno, aby nedošlo k oplození poškozenou
spermií.
Spermie mohou přežít v těle ženy dva dny. Postupují díky svým bičíkům přes
dělohu až do vejcovodu. Pokud se zde setkají s vajíčkem, ihned ho obklopí a snaží
se proniknout dovnitř. Podaří se to však jen jedné. Jakmile totiž první spermie
pronikne do vajíčka, vajíčko reaguje tím, že změní svůj povrch tak, aby se dovnitř
již žádná jiná spermie nedostala.
Po oplození, při němž splývá jádro spermie s jádrem vajíčka, se vajíčko začíná
dělit. Buňky vzniklé tímto dělením však zůstávají u sebe. Asi po pěti dnech se
oplozené vajíčko dostává do dělohy, kde se zahnízdí ve zduřelé sliznici a začíná
tak vývoj dítěte.
Výjimečně se stává, že se z vaječníků uvolní zároveň dvě zralá vajíčka. Obě
pak mohou být pak oplozena a vznikají tak dvojvaječná dvojčata. Je tedy zřejmé,
že vznikají ze dvou vajíček a dvou spermií, a tudíž jejich podoba nebude tak nápadná, ani nemusí být stejného pohlaví.
Jednovaječná dvojčata pak vznikají, pokud se oplozené vajíčko rozpadne
po prvním dělení na dvě samostatné buňky a teprve pak se dělí dál klasickým
způsobem. Proto jsou jednovaječná dvojčata vždy stejného pohlaví a jsou si velmi
podobná.
12.6 Shrnutí
Sledujme nyní v tabulkách, jak spolu souvisí menstruační a ovulační cyklus.
- 88 -
V první tabulce je vidět průběh obou cyklů, nedojde-li k oplození:
Fáze
ovulačDny
ního
cyklu
1–5
Folikulární
6–12
13–27
Luteální
28
Fáze
menstruCo se děje ve vaječníku
ačního
cyklu
Co se děje v děloze
Z těla odchází neoplozené vajíčko z předMenstruchozího cyklu spolu
Vznik Graafova folikulu, ační
s poškozenou děložní
na konci fáze dochází
sliznicí.
k ovulaci.
ProlifeRegeneruje se sliznice
rační
dělohy.
Sekreční
(nastává Sliznice dělohy je
Z Graafova folikulu
po ovuzduřelá.
vzniká žluté tělísko,
laci)
které produkuje hormon
Odumírá zduřelá
progesteron. Na konci
Ischečást sliznice, která je
cyklu žluté tělísko
mická
vyloučena při následující
zaniká.
menstruaci.
Ve druhé tabulce můžeme vidět jak se průběh obou cyklů změní, dojde-li k oplození vajíčka:
Fáze
ovulačDny
ního
cyklu
1–5
Folikulární
6–12
13–27
Luteální
28
Fáze
menstruCo se děje ve vaječníku
ačního
cyklu
Co se děje v děloze
Z těla odchází neoplozené vajíčko z předMenstruchozího cyklu spolu
Vznik Graafova folikulu, ační
s poškozenou děložní
na konci fáze dochází
sliznicí.
k ovulaci.
ProlifeRegeneruje se sliznice
rační
dělohy.
Sekreční Sliznice dělohy je
(nastává zduřelá. připravuje se
V první polovině této
po ovuna přijetí oplozeného
fáze dochází k oplození. laci)
vajíčka.
Z Graafova folikulu
Ve zduřelé sliznici
vzniká žluté tělísko,
dělohy se díky prokteré produkuje hormon
Ischegesteronu ze žlutého
progesteron až do šesmická
tělíska uhnízdilo dělící
tého měsíce těhotenství.
se vajíčko. Začíná vývoj
člověka.
- 89 -
12.7 Pohlavní choroby
Pohlavní choroby jsou onemocnění přenášená pohlavním stykem. Zastavíme
se u třech nejznámějších, a to u kapavky, syfilis a AIDS.
12.7.1Kapavka
Kapavka je způsobena bakteriemi a projevuje se silným zánětem močové
trubice a hnisavým výtokem. Tato nemoc je zejména v počátečních stádiích léčitelná antibiotiky.
12.7.2 Syfilis
Další bakteriální onemocnění přenášené převážně pohlavním stykem je
syfilis. Stejně jako kapavka je léčitelná v počátečním stadiu antibiotiky. Projevuje
se nejprve vředem v místě infekce (na penisu muže či v pochvě ženy). Pokud
není syfilis léčena, napadá centrální nervovou soustavu a způsobuje tak těžké
poruchy smyslového vnímání, mentální poruchy a může končit až smrtí.
12.7.3Aids
Asi nejznámějším a v dnešní době nejrozšířenějším pohlavním onemocněním
je AIDS. Tato nemoc je způsobována virem HIV. Po nakažení může zůstat virus
v těle nečinný až deset let. Po uplynutí inkubační doby napadají viry bílé krvinky
a tím ničí obranyschopnost organismu. Nemocný člověk pak může podlehnout
v podstatě jakékoli nemoci.
12.7.4 Prevence
Často propagovaným a doporučovaným způsobem prevence je ochrana kondomem. Tento způsob ochrany není však zcela spolehlivý. Kondom totiž může
prasknout a mimo to póry v gumě, ze které je vyroben, jsou několikanásobně větší
než virus HIV, takže proti AIDS není kondom dostatečnou ochranou, i když riziko
nákazy významě snižuje.
Proto jediným skutečně spolehlivým způsobem ochrany před pohlavními
chorobami je zodpovědná volba stálého partnera.
12.8Kontrolní otázky
1.
2.
3.
4.
Nakresli a popiš spermii.
Jak je asi velké vajíčko?
Kde vznikají spermie?
Jak se jmenuje mužský pohlavní hormon?
- 90 -
5. Kde se shromažďují zralé spermie?
6. Jaká je funkce prostaty?
7. Jak vysvětlíš proces erekce?
8. Co je to ejakulace?
9. Co je to poluce?
10. K jaké poruše může dojít u starších mužů v souvislosti s prostatou?
11. Jmenuj ženské pohlavní hormony.
12. Kde dochází k oplození vajíčka?
13. Jakými orgány je zvenčí kryto ústí do pochvy?
14. Co je to Graafův folikul?
15. Co je to žluté tělísko?
16. Kolikátý den ovulačního cyklu dochází k ovulaci?
17. Co je to ovulace?
18. Vyjmenuj všechny čtyři fáze menstruačního cyklu! U každé uveď přibližnou
dobu trvání a co se odehrává v děloze.
19. Jaký hormon připravuje sliznici dělohy na přijetí oplozeného vajíčka?
20. Proč musí být prostředí v pochvě a děloze nepřátelské vůči spermiím?
21. Vysvětli způsob vzniku jedno- a dvojvaječných dvojčat.
22. Jaké jsou projevy onemocnění syfilis, kapavky a AIDS?
- 91 -
13. Dítě před narozením
Období života člověka v těle matky od oplození do porodu nazýváme prenatální vývoj. Těhotenství, a tedy i prenatální vývoj trvá deset lunárních měsíců.
Jeden lunární měsíc má 28 dní. Deset lunárních měsíců tedy zhruba odpovídá devíti měsícům kalendářním. Budeme-li v tomto textu určovat věk plodu v měsících,
budeme mít na mysli měsíce lunární.
13.1 Prenatální vývoj
V předchozí kapitole jsme rozebrali, jak dochází k pohlavnímu spojení a jak
vzniká nový člověk splynutím vajíčka a spermie. Podívejme se nyní stručně
na jednotlivá období prenatálního vývoje.
13.1.1 Zárodečné období
Asi hodinu po oplození dochází k prvnímu dělení vajíčka. Dělící se vajíčko
postupuje do dělohy, kde se přibližně pět dní po oplození uhnízdí ve zduřelé
sliznici. Buňky zárodku se dále dělí a postupně se specializují, takže vznikají
základy jednotlivých orgánů. Všechny orgány jsou založeny do konce osmého
týdne. Od této chvíle nemluvíme již o zárodku, ale o plodu.
Rozdělení prenatálního vývoje na zárodečné a plodové období je umělé, protože základ všech orgánů je již po oplození zcela jednoznačně dán v genetické
výbavě té jedné buňky, a není tedy pochyb o tom, že se jedná o lidského jedince.
Díky neustálému dělení a zvětšování buněk roste velikost i hmotnost dítěte.
Velikost zárodku a plodu v centimetrech můžeme vypočítat v období do pátého měsíce jako druhou mocninu věku v lunárních měsících (např. tříměsíční
plod měří 32 = 9 cm). Od pátého měsíce dále musíme věk vynásobit pěti (např.
desetiměsíční plod, tedy těsně před narozením, měří 10 × 5 = 50 cm).
13.1.2 Plodové období
Jak jsme si řekli již dříve, všechny orgány se zakládají do konce druhého měsíce. Dále se pak již jen vyvíjejí a zvětšují. Počátkem třetího měsíce si plod vytváří
takzvané plodové obaly, z jejichž části pak vzniká placenta. Plodové obaly jsou
blány obklopující plod. Prostor ohraničený těmito obaly je vyplněn plodovou vodou, což je tekutina, která vytváří stálé a příznivé prostředí pro vývoj plodu. Její
funkcí je například zmírňovat otřesy při chůzi matky.
- 92 -
Plodové obaly jsou tři. Nazývají se amnion, chorion a alantois.
Placenta je kotouč zajišťující výměnu látek mezi krví matky a plodu. Krev
matky se však s krví plodu nemísí. Jejich cévy jsou ale v placentě těsně u sebe,
takže mezi nimi dochází k filtraci podobně, jako např. u oběhové soustavy mezi
krví a tkáňovým mokem.
PlacentaPlacenta
tedy plodu
výživu, výživu,
odvod odpadních
látek, dodávku
kyslíku akyslíku
další
tedyzajišťuje
plodu zajišťuje
odvod odpadních
látek, dodávku
funkce. K placentě je dítě připojeno pupeční šňůrou.
a další funkce. K placentě je dítě připojeno pupeční šňůrou.
Placenta
Pupeční šňůra
Děložní hrdlo
Obr. 13.1: Plod
Obr. 13.1: Plod
V průběhu plodového období dítě roste a jeho orgány začínají pracovat. V pátém měsíci
již dítě vnímá každý matčin pohyb. Je-li houpáno, usíná, při prudkých pohybech nebo
plodového
dítě roste a jeho orgány začínají pracovat. V páhluku seV průběhu
vystraší a matka
vnímáobdobí
jeho pohyby.
tém měsíci již dítě vnímá každý matčin pohyb. Je-li houpáno, usíná, při prudkých
V desátém
měsíci
již se
všechny
orgány
připraveny
k činnosti
a dítě může přijít na
pohybech
nebojsou
hluku
vystraší
a matka
vnímá jeho
pohyby.
svět. Kostra je však ještě z velké části chrupavčitá a kostnatí v průběhu prvních let
V desátém měsíci jsou již všechny orgány připraveny k činnosti a dítě může
života.
přijít na svět. Kostra je však ještě z velké části chrupavčitá a kostnatí v průběhu
let života.
13.1.3 prvních
Porod
Porod je v životě dítěte převratnou událostí. Opouští totiž příjemné prostředí matčina
Porod působení nejrůznějších vlivů okolí (prudké světlo, nižší teplota,
těla13.1.3
a je vystaveno
je v životě
dítěte
převratnou
událostí. Opouští totiž příjemné prostředí
hluk…).Porod
Podívejme
se nyní,
jak porod
probíhá.
matčina těla a je vystaveno působení nejrůznějších vlivů okolí (prudké světlo,
13.1.3.1nižší
Donošenost
dítěte
teplota, hluk,
...). Podívejme se nyní, jak porod probíhá.
Dítě se narodí většinou mezi 38. a 42. týdnem těhotenství. Takový plod považujeme za
donošený. Nedonošeným nazýváme dítě, které se narodilo mezi 28. a 38. týdnem.
- 93vývoj
- v inkubátoru.Platnéřská 4, Praha 1
Nedonošené děti zpravidla musí dokončit svůj
Inkubátor je zařízení, které vyváří dítěti podobné podmínky (teplota…), jako mělo v těle
13.1.3.1Donošenost dítěte
Dítě se narodí většinou mezi 38. a 42. týdnem těhotenství. Takový plod považujeme za donošený. Nedonošeným nazýváme dítě, které se narodilo mezi 28.
a 38. týdnem. Nedonošené děti zpravidla musí dokončit svůj vývoj v inkubátoru.
Inkubátor je zařízení, které vyváří dítěti podobné podmínky (teplota, ...), jako
mělo v těle matky.
Porod před 28. týdnem nedává dítěti prakticky žádnou šanci na přežití, a proto
ho nazýváme samovolný potrat.
Naopak dítě narozené po 42. týdnu je považováno za přenošené a hrozí u něj
poškození nervové soustavy, protože placenta již přestává fungovat a přenášené
dítě má nedostatek kyslíku.
13.1.3.2Porodní doby
Porod probíhá ve třech fázích nazývaných doby porodní.
13.1.3.2.1 První doba porodní
První doba porodní je nazývána jako otevírací. Dochází v ní totiž díky stahům dělohy k otevírání děložního hrdla a k odtoku plodové vody. Tato fáze trvá
u prvorodiček asi 10 hodin, u matek rodících již po několikáté kolem pěti hodin.
13.1.3.2.2 Druhá doba porodní
V této vypuzovací fázi se stahy děložního svalstva zesilují a dochází k vypuzení plodu. Plod vychází hlavičkou napřed. U prvorodiček se doba trvání vypuzovací fáze pohybuje kolem jedné hodiny, kdežto u vícerodiček může proběhnout
i za deset minut.
13.1.3.2.3 Třetí doba porodní
Třetí doba porodní trvá asi půl hodiny a nazývá se také jako fáze lůžková.
Dochází při ní totiž k vypuzení placenty neboli lůžka.
13.1.3.3Matka po porodu
Asi dvě hodiny po skončení třetí fáze se děloha zmenšuje na původní velikost.
Následuje období trvající zhruba šest týdnů, v němž se tělo matky vrací do stavu,
v jakém bylo před těhotenstvím. Obnovuje se také menstruační a ovulační cyklus.
Toto období nazýváme šestinedělí.
Již koncem těhotenství začaly pracovat mléčné žlázy, takže po porodu je
matka již připravena na kojení.
- 94 -
13.2 Škodlivé vlivy v těhotenství
Každá matka by se v těhotenství měla vyvarovat působení mnoha faktorů,
které by mohly poškodit vývoj dítěte. Mezi nejznámější rizikové faktory patří
alkohol, kouření, drogy, některé léky a nemoci.
Každá gravidní žena by se měla naprosto vyvarovat užívání jakýchkoli drog,
včetně alkoholu a kouření. Jejich užíváním totiž značně stoupá riziko poruchy
vývoje dítěte.
Například při pití alkoholu v těhotenství je riziko narození postiženého dítěte
až padesátiprocentní. Mezi nejčastější poškození vlivem drog (včetně alkoholu
a kouření) patří mentální retardace a různá fyzická postižení, která jsou někdy
i neslučitelná se životem. Objevují se různé typy rozštěpů, nebo i výhřez mozkové
tkáně a podobně.
Mezi nemoci ohrožující vývoj plodu patří zarděnky, které mohou při onemocnění v prvních třech měsících těhotenství způsobit poruchy smyslových orgánů.
Dále sem patří cukrovka, způsobující někdy mentální retardaci dítěte, syfilis,
toxoplazmóza a další.
Toxoplazmóza je onemocnění přenášené hlavně psy a kočkami. Za normálních
okolností se téměř neprojevuje, ale v těhotenství může způsobit poruchy ve vývoji
mozku dítěte, nebo dokonce potrat.
Již víme, že všechny důležité orgány se zakládají v prvních dvou měsících
zárodečného vývoje. Například mozek se začíná zakládat už ve třetím týdnu, tedy
v době, kdy matka o své graviditě většinou ještě neví. A přesto právě v období,
kdy se zakládají, jsou orgány nejzranitelnější. Proto jsou děti i těch žen, které
přestaly v těhotenství kouřit, daleko častěji postižené, než děti nekuřaček. Přesto
však přestat kouřit v těhotenství znamená značné snížení rizika.
13.3Antikoncepce a umělé ukončení těhotenství
V kapitole o pohlavní soustavě jsme se zmiňovali o tom, že pohlavní vzrušení
a vše krásné, co lze takto prožít, je prvořadě směřováno ke vzniku nového života.
Tak tomu je všude v přírodě, a ať chceme nebo ne, je tomu tak i u člověka. To
samozřejmě neznamená, že vzájemná touha muže a ženy by byla proti přirozenosti. Znamená to však, že pohlavní orgány nemáme jen pro vlastní potěšení, ale
proto, abychom mohli mít potomky. Je zřejmé, že bránit za takových okolností
vznikajícímu životu přijít na svět, je zcela proti přirozenému řádu.
Mnoho lidí v dnešní době však očekává od koitu (pohlavního styku) jen vlastní
potěšení a narození dítěte je pro ně nežádoucí. Moderní medicína pro ně vyvinula
řadu antikoncepčních prostředků.
Slovo antikoncepce pochází z latiny. Anti znamená proti a koncipere je začít,
počnout. Antikoncepční prostředek je tedy doslova prostředek proti početí. Toto
- 95 -
označení je však nepřesné, protože řada z nich zabíjí již počatý život například tak,
že neumožní oplozenému vajíčku zahnízdit se v děložní sliznici.
Antikoncepční prostředky dělíme do dvou skupin na mechanické a hormonální.
13.3.1 Mechanická antikoncepce
Častěji jí používají muži než ženy. Mezi mužské metody patří kondom, který
zároveň částečně chrání i před pohlavními chorobami. Druhou mužskou antikoncepční metodou je přerušení pohlavního styku dříve, než dojde k ejakulaci. Tato
metoda však působí negativně na psychiku obou partnerů.
Z mechanických prostředků používají některé ženy nitroděložní tělísko.
V tomto případě dojde k oplození, ale tělísko umístěné do dělohy zabrání uhnízdění vajíčka a zárodek je vypuzen z těla, a tím také usmrcen.
13.3.2Hormonální antikoncepce
Hormonální antikoncepci užívají ženy. Její princip spočívá v umělé dodávce
ženských pohlavních hormonů, a tím i k řízení menstruačního a ovulačního cyklu.
Tato antikoncepční metoda může mít nepříznivé vedlejší účinky. Navíc obsahuje
většina přípravků ještě tzv. pojistku, která pozmění děložní sliznici tak, že i pokud
dojde k početí, bylo dítě usmrceno.
13.3.3Sterilizace
Sterilizací rozumíme podvázání vejcovodů ženy, nebo chámovodů muže
tak, aby se zralé pohlavní buňky nemohly dostat ven z těla, a tak nemohlo dojít
k oplodnění. Tato metoda se však dá snadno chápat jako sebepoškozování.
13.3.4Umělé ukončení těhotenství
Umělé ukončení těhotenství, neboli interrupci mohou z vážných důvodů
provést lékaři. Jedná se však v každém případě o velký zákrok, který může
těžce poškodit organismus ženy. Zejména může interrupce způsobit trvalou neplodnost.
Snad není potřeba ani zdůrazňovat, že umělé ukončení těhotenství znamená
usmrcení dítěte a jako takové je naprosto neslučitelné s morálními zásadami civilizované společnosti. Přesto je v České republice možné interrupci z vážných
důvodů provést.
- 96 -
13.4 Přirozené plánování rodičovství
Kromě umělých metod bránících početí, nebo zabíjejících rodící se život,
existuje také přirozená metoda, jak plánovat těhotenství. Tato metoda je založena
na sebeovládání a ohleduplnosti obou partnerů. Z toho, co víme o pohlavní soustavě můžeme snadno vyvodit, že zůstávají-li živé spermie v těle ženy jen dva
dny po pohlavním styku a vajíčko dozrává jen jednou za měsíc, lze počítat plodné
a neplodné dny. Tedy dny, ve kterých může v případě pohlavního styku dojít
k oplození, a dny, kdy by k oplození dojít nemělo.
Počítáme-li menstruační cyklus od prvního dne menstruace, většinou platí,
že největší pravděpodobnost otěhotnění je mezi 12. a 16. dnem cyklu. Plodné
a neplodné dny lze kromě počítání zjišťovat dalšími způsoby, například měřením
teploty. Text tohoto odstavce však nelze brát jako návod na určení plodných a neplodných dní, ale je třeba se poradit s odborníkem.
Nevýhodou přirozeného plánování rodičovství je jeho značná nespolehlivost.
Oproti umělým způsobům antikoncepce či přerušení těhotenství má však tu výhodu, že se neprotiví přirozenému řádu a navíc neohrožuje organismus ženy.
13.5 Závěr
V této kapitole jsme měli možnost nahlédnout na vývoj člověka v jeho samých
počátcích v děloze matky. Někteří v tomto dění vidí pouhé řízené dělení buněk
a nejsou ochotni sledovat v těle matky dítě, kterému tepe srdce, které vnímá, které
může být šťastné, ale také cítí ohrožení a strach. Jiní však spatřují již v první dělící
se buňce zázrak života a uvědomují si že z této buňky roste nový člověk a tak se
k němu od samého počátku ze své svobodné vůle chovají s náležitou úctou.
1. Kolik dní trvá lunární měsíc?
2. V jakém období prenatálního vývoje se zakládají všechny orgánové soustavy?
3. Kolik cm měří přibližně dítě těsně před porodem?
4. Co je to samovolný potrat?
5. Kdy se dítě nazývá nedonošené, donošené a přenošené?
6. Jaké nebezpečí hrozí přenášenému dítěti?
7. Co je to inkubátor?
8. Co se děje v první době porodní a jak dlouho trvá?
9. Co se děje ve druhé době porodní a jak dlouho trvá?
10. Co se děje ve třetí době porodní a jak dlouho trvá?
11. Co je to šestinedělí?
- 97 -
12. Které vlivy během těhotenství zvyšují pravděpodobnost narození postiženého
dítěte?
13. Které nemoci matky ohrožují plod a jak?
14. Vyjmenuj prostředky mechanické antikoncepce.
15. Vysvětli princip hormonální antikoncepce.
16. Co je to sterilizace?
17. Vysvětli princip přirozeného plánování rodičovství.
- 98 -
14. Vývoj člověka od narození do smrti
Když dítě při porodu opustí lůno matky, vstupuje do světa, který je vůči němu
nepřátelský. Místo přítmí se dítě ocitá na prudkém denním světle, okolí je daleko
chladnější a zvuky jsou hlasitější. Tak začal postnatální vývoj každého z nás.
Období od narození do smrti dělíme na několik částí. V různých pramenech se
toto dělení liší. My se přidržíme tradičního způsobu.
14.1 Novorozenecké období
Dítě v prvním měsíci po narození nazýváme novorozenec. Již od narození je
u dítěte vyvinut sací reflex, takže je novorozenec schopen po přiložení k prsu sát
mateřské mléko.
Smysly dítěte nejsou ještě schopny pracovat naplno a ani nervová soustava
není ještě plně funkční. Již v tomto období však dítě potřebuje mít k dispozici
dostatek podnětů, potřebuje být mezi důvěrně známými lidmi (otec a zejména
matka) a vyžaduje intenzivní péči. Novorozenec spí asi 22 hodin denně.
Novorozenec nemá ještě spojené kosti lebeční. Mezery mezi nimi jsou vyplněny vazivem a nazýváme je fontanely. Zejména v prvních dnech po porodu je
třeba opatrnosti při hlazení apod., aby nedošlo k poškození mozku.
14.2 Kojenecké období
Kojenecké období trvá přibližně do prvních narozenin dítěte. Zejména v prvních čtyřech měsících je kojencovou potravou mateřské mléko. Pak se postupně
přidává i umělá strava. Kojení se končívá mezi 9. a 12. měsícem.
V tomto období dochází k rychlému růstu a tělesnému i duševnímu vývoji.
Zlepšuje se schopnost smyslového vnímání, pohyby začínají být koordinovanější,
takže na konci tohoto období udělá dítě zpravidla již několik kroků.
Kostra, dosud částečně chrupavčitá, rychle kostnatí a páteř získává dvojí
esovité prohnutí. S tím také souvisí doba, kdy se dítě učí sedět, stát a dělat první
krůčky.
Kdybychom se dítě snažili naučit sedět, stát nebo chodit dříve než je to přirozené, riskovali bychom, že chrupavčité části kostry takové zatížení neunesou a že
tak dítěti způsobíme vadné držení těla, poruchu kloubů a podobně.
- 99 -
14.3 Batolecí období
Batolecí období trvá od 1. do 3. narozenin a zpravidla je pro rodiče těžkou
zkouškou trpělivosti. Dítě se totiž již odvažuje prvních krůčků a s tím se zvětšují
jeho možnosti poznávat okolí. Většina dětí je velmi zvídavých, a tak zkoumají vše,
na co dosáhnou.
V tomto období jsou úrazy velmi časté a je třeba mít batole prakticky stále
na očích.
Batolecí období je také obdobím rozvoje řeči. Dítě se zpočátku snaží napodobovat slova po rodičích. Postupně s přibývajícím věkem chápe význam slov
a začíná je smysluplně používat.
Na konci tohoto období se prořezávají všechny zuby mléčného chrupu.
14.4 Předškolní období
Dítě mezi třetím a šestým rokem se velmi rychle vyvíjí zejména po psychické
stránce, což je způsobeno „dozráváním“ nervové soustavy. I v tělesném vývoji
však dělá značné pokroky. Zpřesňují a zjemňují se jeho pohyby, takže se z roztomilého batolení stává skutečná chůze. Dítě stále poměrně rychle roste, i když
ve srovnání s předchozími obdobími je růst již znatelně pomalejší.
14.5 Mladší školní věk
Nástup do školy znamená pro dítě velkou změnu. Zatímco doposud si celý den
hrálo a mohlo se volně pohybovat, ze dne na den se ocitá v situaci, kdy se po něm
chce práce, soustřední a dodržování přísné disciplíny. To je samozřejmě pro dítě
velkou zátěží, a tak je nutné dobu nástupu do školy pečlivě zvážit, popřípadě se
poradit s odborníkem.
Mladší školní věk trvá od šesti do deseti let a v souvislosti se školou je obdobím
rozvoje mnoha intelektových schopností. Nezastavuje se ani tělesný růst. Jinak se
jedná o poměrně klidné a harmonické období bez převratných tělesných změn.
14.6 Pubescence
Kolem dvanáctého roku života začínají pracovat pohlavní žlázy a produkují
pohlavní hormony. V této době začínají pohlavní orgány dostávat svou konečnou
podobu a projevují se i další rozdíly mezi pohlavími. Toto dění nazýváme puberta.
Pro pubescenta je typická jakási citová rozpolcenost. Změny, kterými jeho
tělo prochází, jsou totiž natolik převratné, že se s nimi těžko vyrovnává.
U dívek nastupuje puberta o něco dříve. Objevuje se první menstruace, zvětšují se prsa, narůstá ženský typ ochlupení a projevuje se mnoho dalších změn.
- 100 -
Příčinou častých psychických problémů bývá ukládání podkožního tuku, čímž
dochází k dočasnému zaoblení postavy.
Chlapci se dostávají do puberty zpravidla až kolem třinácti let. Pohlavní
dospívání se u nich projevuje první polucí, nárůstem ochlupení mužského typu,
zesílením svalstva a prohloubením hlasu.
I když je dívka koncem období puberty již v podstatě pohlavně dospělá, přece
není ještě připravena na těhotenství. To jí bude ještě několik let trvat. Je známo, že
u matek mladších osmnácti let je daleko větší pravděpodobnost narození postiženého nebo jinak znevýhodněného dítěte.
14.7 Adolescence
Adolescence probíhá mezi patnáctým a dvacátým rokem života. V tomto
období se ukončuje růst a člověk po tělesné i duševní stránce dospívá. Postupně si
nachází své místo ve světě, pubertou rozhárané city se uklidňují a na konci tohoto
období je člověk většinou již zcela vyrovnaný a připravený převzít zodpovědnost
nejen za sebe, ale i za své okolí.
14.8 Dospělost
Přibližně do třiceti let věku se člověk po tělesné stránce stále vyvíjí kupředu.
Po třicátém roce však začínají některé funkce organismu pomalu slábnout. Postupně ochabují smyslové orgány a začíná klesat i tělesná síla a výkonnost. Také
produkce pohlavních hormonů začíná pomalu klesat a s tím se objevuje i pokles
sexuální aktivity člověka. To má význam především z toho hlediska, že u starších
matek je daleko častější narození postiženého dítěte. Všechny tyto změny však
probíhají velmi pomalu, takže jsou zaznamenatelné zpravidla až kolem padesátky.
Konec tohoto období je významným mezníkem zejména pro ženy, které procházejí takzvanou menopauzou. Menopauza neboli přechod, znamená zastavení
menstruačního a ovulačního cyklu, čímž se v podstatě vyřazuje z funkce pohlavní
soustava.
14.9 Stáří
Období po šedesátém roce věku nazýváme stáří. V této době je již výrazné
oslabení tělesných funkcí a někdy (zejména ve vyšším věku) může docházet
i k psychickým poruchám způsobeným oslabením činnosti mozku.
Kostra starých lidí ztrácí pružnost, a tak jsou pády daleko nebezpečnější.
Staré tělo také postupně ztrácí regenerační schopnost a všechna poranění se hůře
hojí. Tělo, které ztratilo svou sílu, již těžko odolává různým chorobám, a navíc se
objevují i nemoci způsobené opotřebováním orgánů.
- 101 -
Zejména v tomto období je nesmírně důležitý zdravý a aktivní životní styl,
díky němuž je možno stárnutí výrazně zpomalit a zabránit v propuknutí mnoha
nemocí. Je tedy třeba, aby každý starý člověk měl před sebou nějaký cíl, který
bude dávat jeho životu smysl.
1.
2.
3.
4.
Stručně charakterizuj všechna období lidského života!
Co jsou to fontanely?
V čem spočívá nebezpečí těhotenství mladistvých dívek?
Co je to menopauza?
- 102 -
15. Základy genetiky
Jedním ze základních životních projevů každého organismu je rozmnožování.
Přitom potomek, vzniklý pohlavním rozmnožováním, nese vždy mnoho znaků
společných s rodiči. V této kapitole bychom se měli dozvědět základní poznatky
o dědičnosti.
15.1 Biologická podstata dědičnosti
V jádře každé lidské buňky je uložena kyselina nazývaná zkratkou DNA. Tuto
kyselinu si však nemůžeme představit v kapalném skupenství. Tvoří totiž jakési
gelovité řetězce. Jeden takový řetězec se nazývá chromozóm. V jádře každé lidské buňky (kromě spermií a vajíček) je 46 chromozómů.
V tomto množství jsou vždy dvojice chromozómů stejné. Říkáme tedy, že
v jádře každé lidské buňky je 23 párů chromozómů.
Každý chromozóm dělíme na mnoho úseků. Jeden úsek nazýváme gen. A právě
geny jsou nositeli dědičné informace. Z toho tedy plyne, že každá buňka nese
v sobě úplnou genetickou informaci. V jejím životě se ale uplatní jen ta část genů,
které nesou informaci určenou té dané buňce. Tedy například všechny buňky těla
nesou informaci o barvě očí. Tato informace se ale uplatní jen v buňkách duhovky.
V praxi si fungování přenosu dědičné informace můžeme představit následujícím způsobem. Například tulipán je červený proto, že v jádře všech jeho buněk
je gen nesoucí informaci důležitou pro tvorbu červeného barviva. Pokud potomek
zdědí po svých rodičích tuto informaci, bude produkovat červené barvivo a jeho
květ se podle toho zbarví.
15.2 Rozmnožování
Již dříve jsme se dozvěděli, že každá buňka lidského těla (kromě pohlavních)
má v jádře dvacet tři párů chromozómů. To má samozřejmě svůj smysl.
Při vzniku spermií a vajíček dochází k totiž k takzvanému redukčnímu dělení. Při tomto dělení dochází k tomu, že se z každého chromozómového páru
vždy jeden chromozóm oddělí a pohlavní buňka má tak z každého páru jen jeden
chromozóm.
Po oplození (tedy po splynutí spermie a vajíčka) se opět chromozómy spojí
do párů. Důležité však je, že v každém páru pochází jeden chromozóm od otce
a druhý od matky. Tím je tedy dáno, že potomek nese znaky obou rodičů.
- 103 -
15.3 Dědění jednotlivých znaků
Víme, že každý člověk má v každém páru chromozómů jeden chromozóm
od každého z rodičů. Každý z obou chromozómů nese geny pro stejné vlastnosti,
tedy třeba pro barvu očí, ale po jednom z rodičů může být barva modrá a po druhém hnědá. Pak dochází k tomu, že buď je jeden gen vlivnější, tedy v našem
případě hnědá vždy přebije modrou.
Druhá možnost nastává například u barvy květů hrachu, kdy má-li rostlina
gen po jednom z rodičů pro bílou a po druhém pro červenou barvu, výsledkem
bude rostlina kvetoucí růžově. Existují ještě další možnosti, ale těmi se pro jejich
složitost nebudeme zabývat.
Nyní si na názorném, i když značně zjednodušeném příkladě vysvětlíme,
jakým způsobem dědičnost funguje:
Zjednodušeně si můžeme představit, že barvu očí ovlivňuje jeden gen, který
může mít buď formu pro modrou, nebo pro hnědou barvu. Gen pro modrou barvu
označíme „m“ a gen pro hnědou barvu „H“. Z předchozího textu víme, že v případě, kdy má člověk ve své genetické výbavě gen pro hnědou i pro modrou barvu,
bude výsledná barva očí hnědá a gen „m“ se neprojeví.
Petrův otec byl hnědooký a matka modrooká. Matka tedy musela mít dva geny
„m“ a otec buď dva „H“ nebo „H“ a „m“. Pro názornost zvolme u otce druhou
možnost. Matka tvořila vajíčka, která nesla všechna jeden gen „m“. Otcovy spermie nesly buď gen „H“ nebo „m“. Při oplození pronikla do vajíčka spermie nesoucí
gen „m“. Petr tedy zdědil „m“ po matce i po otci a jeho barva očí bude tedy modrá.
Kdyby ale bylo vajíčko oplozeno spermií nesoucí gen „H“, Petrova výbava by byla
„m“ a „H“, a protože gen „H“ by přebil účinek genu „m“, měl by Petr hnědé oči.
15.4 Určení pohlaví
Každý člověk má 22 párů chromozómů, které určují jeho vlastnosti. Poslední
pár určuje pohlaví člověka. Pohlavní chromozómy jsou dvojího typu. Označujeme
je písmeny X a Y. Žena má ve své genetické výbavě vždy dva chromozómy X
a muž jeden X a jeden Y. Vajíčko tedy nese vždy chromozóm X a spermie buď X,
nebo Y. Pokud je vajíčko oplozeno spermií X, narodí se dívka, pokud do vajíčka
pronikne spermie Y, narodí se chlapec.
15.5 Závěr
Poznatky o podstatě dědičnosti nám nabízejí obrovské možnosti, jak ovlivňovat přírodu k našemu prospěchu. Je však třeba mít vždy na paměti, že nejsme pány
světa, a že musíme jednat tak, abychom nenarušili přirozený řád, který vládne
na této planetě od jejího vzniku. Nezapomínejme, že zatím snad každé narušení
- 104 -
tohoto řádu nám přineslo obrovské problémy a mnohé důsledky našich ukvapených činů už asi nikdy nenapravíme.
Kolik obsahuje každá lidská buňka chromozómů?
Z jaké látky jsou chromozómy?
Co je nositelem dědičné informace?
Co je to redukční dělení?
Jak je možné, že potomek nese znaky obou rodičů?
Hnědooký muž si vezme modrookou ženu a mají spolu syna. Jaká bude synova
barva očí, má-li otec genetickou výbavu „HH“? Předpokládej, že barvu očí
určuje jeden gen, který je buď ve formě m pro modrou, nebo H pro hnědou,
přičemž H „přebije“ m.
7. Ožení-li se tento syn s hnědookou ženou, mohou mít modrooké dítě? Vysvětli!
8. Hnědooký muž si vezme modrookou ženu a mají spolu modrookého syna. Jaká
bude otcova genetická výbava? Předpokládej, že barvu očí určuje jeden gen,
který je buď ve formě m pro modrou, nebo H pro hnědou, přičemž H vždy
„přebije“ m.
9. Jaké pohlavní chromozómy má muž a jaké žena?
1.
2.
3.
4.
5.
6.
- 105 -
- 106 -

Biologie cloveka - text A5.indd

Transkript

Podobné dokumenty

stáhnout

Zkušební otázky z infekčního lékařství 2013/2014 1. a

Život po kolapsu - Pražský fotbalový svaz

Edukace ke kojení