Aspergilóza: Terapie a prevence u zoo zvířat se zaměřením na dravce

Aspergilóza: Terapie a prevence u zoo zvířat se zaměřením na dravce

Aspergilóza: Terapie a prevence u zoo zvířat se zaměřením
na dravce
T. Bailey
MSc Programme Wild Animal Health
Zoological Society of London
The Royal Veterinary College, London, UK
1. Úvod
Důležitost aspergilózy v humánní medicíně stále roste kvůli zvyšujícímu se množství lidí se sníženou
imunitou (Hill et al, 1995). Aspergilóza bylo první mykotické onemocnění popsané u zvířat, ačkoli již
předtím bylo popsáno nevyléčitelné onemocnění plic zvané „pantas“ sokolníkem Lathamem (1615).
Aspergilóza má silný dopad na ptačí záchranné projekty, protože první generace pro reprodukci bývá
odchycena z volné přírody a v důsledku stresu je k aspergilóze velmi citlivá. V přehledu hlavních
faktorů, které komplikovaly přesun a reprodukční program vzácné medosavky hvízdavé (Notiomystis
cincta), pořádaný New Zealand Conservation Department, byla na prvním místě aspergilóza (Cork et al
1999). Aspergilóza je neběžnější generalizovaná mykóza u ptáků. Z celkového počtu 66 publikovaných
případů aspergilózy u exotických zvířat v letech 1970 až 2000, bylo 54 (81%) ptáků, 11 (17%) savců a 1
zástupce plazů. Infekce je velmi těžko léčitelná, tento článek by měl sloužit jako přehled možné
terapie a prevence se zaměřením na dravé ptáky.
2. Rozvaha terapie
2.1 Klasifikace aspergilózy
Ptačí aspergilóza byla klasifikována Redigem (1993a) jako 1) akutní forma po jednorázovém setkání s
obrovským množstvím spór; 2) tracheální forma; 3) ohraničené granulomy v plicích a vzdušných vacích;
4) invazivní forma, která nejdříve napadá dýchací systém a později se krví a vzdušnými vaky rozšíří do
celého těla. Úspěšnost léčby závisí na lokalizaci a rozsahu infekce. Účinná léčba může být zpravidla jen
u tracheální, semi-invazivní a ohraničené formy. Těžké případy, kdy jsou pacienti kachektičtí, špatně se
jim dýchá a zvrací jsou již neléčitelné (Redig 1993a). Cíle léčby aspergilózy jsou 1) odstranit ložiska,
které leží v dýchacích cestách; 2) umrtvit a odstanit vlastní plíseň; 3) zajistit podpůrnou léčbu (Redig
1981). Přesto, že je infekce odhalena v časném stádiu, nebývá samotná terapie antimykotiky účinná
kvůli silnému kaseóznímu pouzdru granulomů, které se tvoří ve vzdušných vacích (Forbes 1996). Faktory
spojené s vnímavostí zvířat k aspergilóze jsou uvedeny v tabulce 1 a 2.
Tabulka č. 1 Faktory ovlivňující vnímavost zvířat k aspergilóze
Destrukce fyziologické mikroflóry hostitele použitím
širokospektrálních antibiotik
Faktory prostředí (např. nízká vlhkost, prach)
Imunosuprese
Druhová predispozice (např. sokol, mořští vrubozobí)
Již existující jiné onemocnění (např. hemochromatóza)
Špatná výživa
Léčba imunosupresivními léky (např. kortikoidy)
Nedostatek vitamínu A
Podráždění dýchacího systému iritanty (např. cigaretový kouř)
Jiné příčiny stresu (např. nedávný odchyt)
Tabulka č. 2 Druhy ptáků, které často onemocní aspergilózou
Dravci
Papoušci
Jestřáb
Amazoňan modročelý
Raroh lovecký
Papoušek šedý žako
Juvenilní káně rudochvostá
Loskuták
Orel skalní
Káně rousná
Ostatní
Orel bělohlavý
Kajka mořská, Labuť trubač, tučňáci
2.2 Zjišťování citlivosti k antimykotikům
Existuje přes 185 druhů v rodu Aspergillus (Richardson 1998). Nejčastějším původcem u ptáků je A.
fumigatus, dalšími jsou A. flavus and A. niger (Bauck 1994). Výběr antimykotika závisí na citlivosti
předpokládaného původce (Prescott 2000). In vitro citlivost však nemusí zcela odpovídat in vivo
ciltivosti, a proto je většinou léčba vedená empiricky (Papich et al, 2001). Už se objevila získaná
rezistence v důsledku používání antimykotik (Graybill et al 1998). Tabulka 3 zobrazuje minimální
inhibiční koncentraci antimykotik (MIC) k jednotlivým plísním a tabulka 4 zobrazuje citlivost
Aspergillus sp. k jednotlivým antimykotikům.
Tabulka č. 3 MIC (μg/ml) vybraných antimykotik pro vybrané plísně
Druh plísně
Amp B
Flucytosin
Ketoconazol
Fluconazol
Itraconazol
A. fumigatus
1
>64
16
>64
0,25
A. flavus
1
>64
8
>64
0,25
Candida albicans
0,5
0,13
0,13
0,25
0,03
Histoplasma capsulatum
0,25
-
0,25
2
0,06
Tabulka č. 4 Přehled citlivosti Aspergillus sp. k běžně dostupným celkovým antimykotikům
Antimykotikum
Účinnost proti aspergilóze
Způsob podání
Griseofulvin
žádná
p.o.
Flucytosin
většina kmenů rezistentní**
p.o.
Amfotericin B
jen malá rezistence
i.v., intrathekalně, nebulizací*
Clotrimazol
účinný
lokální
Ketoconazol
mnoho kmenů je rezistentních
p.o.
Enilconazol
jen malá rezistence
lokálně, nebulizací
Itraconazol
účinný
p.o. (kapsle nebo suspenze)
Fluconazol
účinnost různá
i.v., p.o. (tablety nebo suspenze)
Terbinafin
účinný
p.o. (tablety), lokálně
*vpichem pod tvrdou plenu míšní se aplikuje do subarachnoideálního prostoru
**synergismus s Amfotericinem B
3. Antimykotika účinná proti Aspergillus sp.
Amfotericin B
Mechanismus účinku: amfotericin je fungicidní antibiotikum. Váže ergosterol buněčné membrány plísně,
zvyšuje tím její propustnost pro elektrolyty, což vede ke smrti buňky.
Citlivost: Mikroorganismy s MIC <1 mg/ml jsou považovány za citlivé (Prescott 2000). Hodnota MIC
zpravidla dobře odpovídá klinickému účinku. (Papich et al, 2001). Rezistence je nejčastěji zaznamenána
u Aspergillus sp. (Prescott 2000).
Chemické vlastnosti a fakmakokinetika: ve veterinární medicíně je farmakokinetika málo prostudovaná.
Z GIT se špatně vstřebává, musí se tedy podávat i.v. nebo i.o. nebo i.t. Absorbce z plic je také nízká,
proto se inhalace používá na léčbu pulmonální formy (Prescott 2000).
Nežádoucí účinky: nejdůležitější je nefrotoxicita (Prescott 2000). Je závislá na dávce a klinicky se
projevuje zvýšením močoviny a kreatininu u savců. Nejnižší toxicita je při podávání obden, infuzích
iontovými roztoky a podáváním amfotericinu pomalou infuzí. Ostatní nežádoucí účinky jsou zánět žil,
horečka, nausea, zvracení a hypokalemie s následnými srdečními arytmiemi (Prescott 2000). Pro
prevenci zvracení je doporučeno před infuzí podat antiemetika.
Způsob podání a dávkování: Dávky jsou uvedené v tabulce 5. Před infuzí je vhodné podat infuzi NaCl.
Infuzi amfotericinu podávat pomalu, může být smíchána s 5% dextrózou. Podávání amfotericinu v infuzi
0,45% NaCl a 5% dextrozy s.c. u psů a koček je způsob, jímž lze podat velké dávky amfotericinu bez
vzniku vysoké azotemie jako po i.v. podání (Malik 1996).
Nové formy: U lidí byla zkoušena nová forma na bázi lipidů (Whalsh et al 2001). Může být podána vyšší
dávka s menší toxicitou. Denní dávka pro člověka je u lipidové formy 3 -5 mg/kg, dávka konvenční formy
je 0,5 -1 mg/kg jednou za 48 hodin (Prescott 2000).
Flucytosin
Mechanismus účinku: Flucytosine je fluorizovaný pirimidin, který je deaminovaný na 5-fluorouracil a
zabudován do mRNA mykotické buňky, která pak produkuje vadné bílkoviny.
Citlivost: Má úzké spektrum účinku a jen málo kmenů Aspergillus sp. je citlivých (Prescott 2000).
Kmeny s MIC<16mg/ml jsou citlivé (Prescott 2000). Dvě třetiny izolátů se stávají během léčby
rezistentní, proto by měl být flucytosin používán pouze v kombinaci s jinými antimykotiky (Papich et al
2001). Synergická je kombinace s amfotericinem B, protože ten zlepšuje prostupnost flucytosinu do
buňek plísně (Orosz and Frazier 1995).
Způsob podání a dávkování: Dávky jsou uvedené v tabulce 5. Nežádoucí účinky jsou zaznamenány jen
vyjímečně (Papich et al 2001).
Azolová antimykotika
Tato širokospektrální antimykotika působí v místě buněčné membrány plísně. Inhibují syntézu sterolů.
Jsou v klinicky dosahovaných koncentracích fungistatické a mají pomalejší účinek než polyeny.
Enilconazol
Má velmi dobrou antimykotickou účinnost. Po lokálním použití zůstává reziduální účinnost. Používá se
hlavně na místní dermatofytové léze. Je lékem volby pro nosní aspergilózu u psů a je používán
k výplachům vzdušného vaku u koní (Prescott 2000). Používá se místně nebo nebulizací, k preventivní
desinfekci prostředí v drůbežárnách (tabulka 5).
Clotrimazol
Působí inhibičně na Aspergillus sp. a v koncentracích nad 10mg/kg je fungicidní (Prescott 2000).
Používá se místně, je možné použít ho k nebulizaci. Existuje občasná rezistence (Prescott 2000).
Itraconazol
Citlivost: Itraconazol je lékem volby pro léčbu aspergilózy (Papich et al 2001). Organismy
s MIC<0,12mg/ml jsou citliví, s MIC 0,25 -0,5mg/ml jsou citliví v závislosti na dávce a organismy
s MIC>1mg/ml jsou rezistentní (Prescott 2000).
Farmakokinetika: Absorbce vzrůstá a v kyselém prostředí a při podání s jídlem. Využitelnost stoupá od
40% při podání nalačno do 99,8% po najedení (Papich et al 2001). Metabolizuje se hlavně játry a
vylučuje žlučí. Terapeutické koncentrace ve tkání přetrvávají déle, než v plasmě. Ve vaginálním epitelu
je detekovatelný 4 dny, v kůži 4 týdny. (Papich et al 2001).
Použití: K léčbě povrchových i celkových infekcí a k léčbě a prevenci aspergilózy u ptáků (tabulka 5).
Kapsle by měly být úžívány s jídlem, orální suspenze raději nalačno. Orosz et al (1995) zaznamenali u
holubů (Columba livia) vysoké koncentrace ve tkáních po okyselení a podání itraconazolu v pomerančové
šťávě. Léčba těžkých infekcí by měla být dlouhá (delší než tři měsíce) a přesto dochází k návratům
infekce (Prescott 2000). Podání i.v. bylo zjištěno jako účinné při experimentální infekci diseminovanou
aspergilózou morčat (Odds 2000).
Nežádoucí účinky: Itraconazol je snášen lépe než ketoconazol. Poškození jater se vyskytuje asi u 10%
psů, u koček jsou nežádoucí účinky na GIT závislé na dávce - anorexie a zvracení (Papich et al 2001).
Dlouhodobé podávání (3 měsíce) nemělo nežádoucí účinky, ale u potkanů byla zaznamenána
embryotoxicita a teratogenita, proto by se itraconazol neměl podávat březím zvířatům (Prescott
2000). U papoušků žako (Psittacus erithacus) bylo při dávce 5mg/kg 2x denně zjištěno nebezpečí
anorexie, deprese a smrti (Birdmed discussion 2002).
Ostatní antimykotika
Terbinafin
Je vysoce fungicidní. Snižuje syntézu ergestrolu plísně a způsobuje buněčnou smrt plísně poškozením
membrány (Prescott 2000). Je účinný proti aspergilóze, ale doteď bylo klinické využití ve veterinární
medicíně limitované. První testy nebulizace jsou však slibné (Dalhausen 2000).
F10 desinfekce
Je účinná proti virům, bakteriím, plísním i sporám. Neobsahuje aldehydy. Byla testována na všechny
známe lidské/zvířecí patogeny a předčila ostatní testované přípravky. V celé škále teplot, za
přítomnosti organického materiálu, v nízkých koncentracích, při krátkých kontaktních časech, bez
jakýchkoliv známek koroze nebo poškození infrastruktury kovů, ale i bez dráždění tkání pracovníků a
zvířat (Anon 2001). S těmito vlastnostmi může být F10 používána pro desinfekci chovatelského zařízení
za přítomnosti zvířat. Snižuje se tak značně infekční tlak prostředí bez vedlejších účinků. Za použití
nebulizéru nebo atomizéru byla F10 použita k individuální nebo hromadné léčbě aspergilózy dravců
(tabulka 4, Bailey a Sullivan 2001).
Nová antimykotika
Voriconazol a echinocandin jsou nové triazolové a lipopeptidové antimykotikum resp. Proti aspergilóze
vypadá jejich použití nadějně (Prescott 2000, Graybill 2001).
Tabulka č. 5 Dávkování antimykotik pro ptáky
Léčivo
Ptáci
Amphotericin
(Fungizone)
Amphotericin
(Fungizone)
Amphotericin
(Fungizone)
Amphotericin
(Fungizone)
Flucytosin
(Ancobon)
Flucytosin
(Ancobon)
Clotrimazol
Druh
Podání
Dávka
Zdroj
i.v.
B
Dravci,
papoušci
Dravci,
papoušci
Papoušci
Redig 1993,
Biasia a Giovardi 2001
Redig 1993,
Biasia a Giovardi 2001
Biasia a Giovardi 2001
B
Papoušci
nebulizace
Dravci
p.o.
Papoušci
p.o.
Dravci
B
Enilconazol
(Imaverol)
Itraconazol
(Sporanox)
Itraconazol
(Sporanox)
Itraconazol
(Sporanox)
Itraconazol
(Sporanox)
Fluconazol
(Diflucan)
Terbinafin
(Lamisil)
Terbinafin
(Lamisil)
Enilconazol
(Imaverol)
Dravci
místně,
nebulizace
i.t?
Ptáci
p.o.
Dravci
p.o.
Dravci
p.o.
1,5mg/kg BID po 3-5 dní podávat
s 10-15ml/kg NaCl
1mg/kg BID/TID rozpuštěno v NaCl a
podáváno přes glottis
0,05mg/kg rozpuštěno v NaCl
k chirurgickým výplachům
1mg/ml NaCl a nebulizovat
třikrát denně 15 minut
40-50mg/kg TID vždy kombinovat
s Amphotericiem B
20-60mg/kg TID vždy kombinovat
s Amphotericiem B
Rozpustit v polyethylenglykolu a
Nebulizovat denně 45 minut
10% roztok naředit 10:1 a podávat
0,5ml/kg/den po 7-14 dní
Léčba nebo prevence
20mg/kg SID po 30 dní
10mg/kg BID v kombinaci s nebulizací
amphotericinu TID po 6 týdnů
10 mg/kg SID
Papoušci
p.o.
10 mg/kg SID
Orosz et al 1996
Ptáci
p.o.
2-5mg/kg SID
Ritchie a Harrison 1994
Ptáci
p.o.
10-15mg/kg BID
Dalhausen 2000
Ptáci
nebulizace
1mg/ml roztoku BID/TID
Dalhausen 2000
Savci,
dravci
místně
Forbes 1996,
Papich et al 2001
F10
Dravci,
papoušci
nebulizace
10% roztok naředit 50:1 aby vznikla
emulze a omývat zvíře každé 3-4 dny,
alespoň 4x
Koncentrát naředit 1:250 a nechat
inhalovat 15-30 minut BID/TID
B
i.t.
místně
Ritchie a Harrison 1994
Redig 1993
Ritchie a Harrison 1994
Orosz a Frazier 1995
Heidenreich 1995
Papich et al 2001
Forbes et al 1992
Jones et al 2000
Verwoerd 2001,
Bailey a Sullivan 2001
Dekontaminace
prostředí
Enilconazol
(Clinafarm-EC)
F10
Drůbežárny
Chovatelská
zařízení
Atomizér
nebo sprej
Atomizér
nebo sprej
13,8% roztok naředit 1:100
Papich et al 2001
Koncetnrát naředit 1:250
Anon 2001
4. Terapie
Kombinovaná terapie
Při podávání amphotericinu B spolu s flucytosinem se snižuje MIC až 4x (Papich et al 2001). Kombinace
amphotericinu B s azolovými antimykotiky tak úspěšná není a jsou zaznamenány jak antagonistické tak
synergické reace (Bajjoka et al 1999). Pro pomalý nástup účinku azolů se doporučuje u vážných případů
začít léčbu amphotericinem B a pak přejít na azoly (Papich et al 2001). V tabulce 6 je léčba využívaná
v Abu Dhabi Falcon Hospital.
Tabulka č.6 Léčba aspergilózy v Abu Dhabi Falcon Hospital (1999-2001)
Případ
Lehčí případy (dobrá prognóza)
Těžké případy
(dubiózní prognóza)
Léčba (dávky v tabulce 5)
Nebulizace amphotericinu B, F10 nebo enilconazolu BID (1 týden)
Atomizace F10 po skončení nebulizace (2-3 týdny)
P.o. itraconazol BID (4-8 týdnů)
Nebulizace amphotericinu B, F10 nebo enilconazolu BID (1 týden)
Atomizace F10 po skončení nebulizace (2-3 týdny)
i.v. amphotericin B 5-7 dní
P.o. itraconazol BID (4-8 týdnů)
Chirurgie
V rozvinutých případech je indikováno odstranění granulomů ze vzdušných vaků nebo z trachei či
syrinxu a přímá aplikace léčiva (Tully et al 2000). Studie nosní aspergilózy u psů prokázaly, že
systémová terapie je účinná v 50%, kdežto systémová terapie a místní odstranění nosních lézí přináší
90% úspěšnost.
Podpůrná léčba
Zahrnuje i.v., s.c. i.o. infuzní terapii, krmení sondou, antibiotika, antiemetika, imunostimulancia a vitamín
A. Imunosupresiva (kortikoidy) by u ptáků neměly být používány (Chitty 2001). Ve skutečnosti jsou
zvířata ošetřena kortikoidy vnímavější k aspergilóze (Khosravi et al 1998).
Stimulace imunity
Interferon G posiluje schopnost lidských leukocytů zničit hyfy plísní in vitro a klinické pokusy
prokázaly, že by to mohlo být v terapii mykóz přínosné (Richardson 1998). Stimulace imunity může mít
v budoucnu ve veterinární medicíně velkou roli.
5. Délka trvání a efektivita léčby
Délka léčby
Léčba lidí je mnohdy stanovena na 6-12 měsíců (Jones et al 2000). Ve veterinární medicíně je
doporučována délka léčby 2-6 měsíců, probíhající jeden měsíc po uzdravení (Jones et al 2000, Tully et
al 2000).
Efektivita léčba a citlivost k reinfekci
Přes existenci mnoha léčebných protokolů existuje jen málo záznamů o efektivitě léčby. Úmrtnost na
invazivní aspergilózu u imunokomprimovaných lidí je vysoká (Patterson et al 2000). Průměrná úmrtnost
50 studií z let 1995-2000 u lidí léčených na invazivní aspergilózu byla 58% (SwuJane 2001). Dle studie
o léčbě aspergilózy v jedné velké nemocnici pro dravce byla úmrtnost 37,5% (tabulka 7). Jen málo bylo
publikováno o citlivosti vyléčených jedinců k reinfekci. Kunkle a Sacco (1999) ukázali, že uzdravení se
z pulmonální formy aspergilózy u krůt nevede k žádné imunitě, naopak jsou zvířata k reinfekci citlivější.
Návrat aspergilózy u dravců na Středním Východě již uzdravených je velmi častý. Úmrtnost je tedy
pravděpodobně vyšší než 37,5%, protože do tohoto čísla nejsou započítány případy v budoucnu se
komplikující.
Tabulka č. 7 Přehled případů aspergilózy zjištěných 2000-2001 v Abu Dhabi Falcon Hospital.
Stupeň aspergilózy
Redig 1993a
1
2
3
4
Total
Skupina A
Léčená a uzdravená
0
0
16
4
20
Skupina B
Léčená a uhynulá
2
0
3
7
17*
Skupina C
Euthanazie po diagnóze
0
0
0
17
17
*pět případů, kdy byl majitel upozorněn na špatnou prognózu a byla doporučena euthanázie, majitel však
trval na léčbě
Úmrtnost 46% (17/37) všech léčených ptáků
Úmrtnost 37,5% (12/32) u skupiny A+B vyjma ptáků, u kterých byla stanovena špatná prognóza, ale
majitel na léčbě trval.
6. Profylaxe, prevence a vakcinace
Profylaxe
Profylaktická antimykotická léčba se doporučuje u lidí s vysokým rizikem a jako lék volby je brán
itraconazol (Kibbler 1999). Stejně tak je profylaktická léčba itraconazolem doporučována pro chované
ptáky (zejména citlivých druhů), které podstupují nějaký stres, trauma (Redig 1993a) nebo jako
součást péče o mořské ptáky potřísněné olejem. Apergillus sp. může napadnout poničené dýchací cesty,
takže o profylaktické léčbě je možné uvažovat při mnoha onemocněních dýchacích cest
(Serratospilioza) u citlivých druhů. Denní mlžení F10 pomocí atomizéru u ciltivých druhů je na
Středním Východě součástí preventivních opatření ke snižování patogenů v prostředí.
Vakcinace
Byly provedeny nějaké pokusy, které měly pozitivní výsledky. Nicméně žádná vakcína není ve veterinární
medicíně dostupná.
7. Závěr
Aspergilóza je léčitelná a zvládnutelná nemoc, je-li diagnostikována včas. Těžké případy jsou špatně
řešitelné.
8. References
Anon (2001) F10 disinfectant Product Datasheet. Interhatch, Sheffield, UK.
Bailey, T.A. & Sullivan, T. (2001) Exotic DVM
Magazine. 3: 17.
Bajjoka, I.E. et al. (1999) Pharmacotherapy. 19: 118-123.
Bauck, L. 1994 In: Avian Medicine: principles & applica-tion. Ritchie, B.W., Harrison, G.J. & Harrison, L.R. (eds).
Wingers Publiching Inc, USA. Pp. 997-1006.
Biasia, I. & Giovardi, A.A. (200)1 In: Biology, medicine, & surgery of south American wild animals. (Fowler, M.E. &
Cubas, Z.S., eds). Iowa State University Press, USA. Pp. 163-165.
Birdmed discussion group. (2002) http://numbat.murdoch.edu.au/birds/birdmed.htm
Chitty, J.R. (2001) Veterinary Record. 149: 499.
Clark, W.T. (1999) In: Textbook of small animal medi-cine (Dunn, J.K., ed). W.B. Saunders, London. 345-350.
Cooper, J.E. (2002) Birds of prey: health & disease. Blackwell Science, Oxford, U.K. pp. 90-93.
Cork, S.C. et al. (1999) Journal of Wildlife Diseases. 35: 481-486.
Dalhausen, B. et al. (2000) Proc. Association of Avian Veterinarians, Portland. Pp. 35-39.
Dykstra, M.J. et al. (1997) Journal of Zoo and Wildlife Medicine. 28:454-463.
Forbes, N.A. (1996) In: BSAVA Manual of raptors, pigeons and waterfowl. British Small Animal Veterinary
Association, UK. pp. 180-188.
Graczyk, T.K. et al. (1997) Mycopathologia 140: 121-127.
Graybill, J.R. (2001) International Journal of Clinical Practice. 55: 633-638.
Harry, E.G. & Cooper, D.M. (1970) British Poultry Science. 11: 269-272.
Heidenreich, M. (1995) Birds of Prey. Medicine and Management. Blackwell Science Ltd, Oxford. pp. 125-128.
Hill, P.B., et al. (1995) Veterinary Dermatology. 6: 59-66.
Jones, M.P., Orosz, S.E., Cox, S.K. & Frazier, D.L. (200)0 Journal of Avian Medicine and Surgery. 14: 15-22.
Kibbler, C.C. (1999) Mycoses. 42: 121-124.
Khosravi, A.R. et al. (1998) Journal of the Faculty of Veterinary Medicine, University of Tehran. 53: 83-87.
Kunkle, R.A. & Sacco, R.E. (1998) Avian Diseases. 42: 787-790.
Latham, S. 1615 Falconry, or the faulcons lure and cure. Printed by J.B., London.
Malik R. (1996) Australian Veterinary Journal. 73: 124.
Odds, F.C., et al. 2000 Antimicrobial Agents and Chemotherapy. 44: 3180-3183.
Orosz, S.E. &, S.D. & Frazier, D.L. (1995) Journal of Avian Medicine and Surgery. 9: 8-18.
Orosz, S.E. et al. (1996) Journal of Avian Medicine and Surgery. 9: 255-262.
Papich, M.G. et al. (2001) In: Veterinary pharamacol-ogy and therapeutics. (Adams, R.A., ed). Iowa State
University Press, USA. Pp. 918-932.
Patterson, T.F. et al. (2000) Medicine (Baltimore). 79: 250-260.
Prescott, J.F. (2000) In: Antimicrobial therapy in veteri-nary medicine (Prescott, J.F., Baggot, J.D. & Walker,
R.D., eds). Iowa State University Press, USA. Pp. 367-395.
Redig, P. (1981) In: J.E. Cooper & A.G. Greenwood (eds). Recent advances in the study of raptor diseases. Chiron
Publications Ltd, UK.. pp. 117-122.
Redig, P. (1993a) In: Zoo & Wild Animal Medicine: Current therapy 3. (Fowler, M.E., ed). W.B. Saunders Company,
USA. Pp. 178-181.
Redig, (1993b) A collection of notes on selected topics, 2nd Edition. The Raptor Center, University of Minnesota,
USA. Pp. 115-124.
Richard, J.L. et al. (1984) Mycopathologia. 87: 3-11
Richard, J.L. (1991) In: Diseases of poultry, 9th Edition (Calnek, B.W., ed). Wolf Publishing Ltd, Iowa State
University Press, USA. Pp. 332-334.
Richardson, M.D. (1998) In: Microbiology & Microbial Infections: Volume 4 Medical Mycology (Collier, L., Balows, A.
& Sussman, M.). Arnold, London. Pp. 281- 312.
Ritchie, B.W. & Harrison, G.J. (1994) In B.W. Ritchie, G.J. Harrison & L.R. Harrison (eds). Avian Medicine:
Principles and Application. Wingers Publishing Inc. pp. 457-478.
SwuJane, L. et al. (2001) Clinical Infectious Diseases. 32: 358-366.
Tully, T.N. et al. (2000). Avian Medicine. Butterworth Heineman, Boston. Pp. 200-201.
Verwoerd, D. (2001 Falco, 17: 15-17.
Veterinary Librarian Database, First Move, Littleton, USA
Walsh, T.J. et al. 2001 Antimicrobial Agents and Chemotherapy. 45: 3487-3496.
Yearout, D.R. 1988 Proc. 1988 Annual Meeting of the Association of Avian Veterinarians, Houston. Pp. 139-144.
Přeložila MVDr. Helena Vaidlová
Veterinární klinika Mada
Kralupy nad Vltavou