Sborník vystoupení z konference konané u příležitosti 90. výročí

Sborník vystoupení z konference konané u příležitosti 90. výročí

LENIN
GÉNIUS
ORGANIZÁTOR
VŮDCE
Sborník vystoupení z konference konané u pøíležitosti
90. výroèí úmrtí Vladimíra Iljièe Lenina,
kterou dne 25. ledna 2014 poøádaly
Svaz mladých komunistù Èeskoslovenska (SMKÈ)
a Marxisticko-leninský odborný klub (MLOK)
OBSAH
ÚVODNÍ VYSTOUPENÍ .................................................... 3
MARTIN PEÈ
LENIN - ŽIVOT A DÍLO ...................................................... 7
VLADIMÍR HOLIŠ
LENIN ...............................................................................11
FRANTIŠEK HALAS
VÝZNAM LENINA PRO DNEŠEK .................................. 13
PATRIK SKÁCEL
LENIN .............................................................................. 21
KONSTANTIN BIEBL
LENINISMUS – MARXISMUS SOUDOBÉ EPOCHY ... 25
ZDENÌK KOŠÁL
LENIN V ÈESKOSLOVENSKÉM SOCHAØSTVÍ ......... 33
MARTIN PEÈ
LENINISMUS A DNEŠEK ............................................... 37
JIØÍ CHARVÁT
V. I. LENIN: CO DÌLAT? (1902) ..................................... 49
VÁCLAV EXNER
FALZIFIKACE LENINISMU ............................................. 53
JIØÍ HORÁK
DESET ŽIVÝCH PONAUÈENÍ ....................................... 57
DIETMAR DATH
ÚVODNÍ VYSTOUPENÍ
M A R T I N P EČ
Drazí soudruzi, drazí pøátelé, setkáváme se na tomto kulturnì-politickém dopoledni, abychom si pøipomnìli 90. výroèí úmrtí jedné z nejvìtších osobností dìjin lidstva a bezpochyby nejvìtšího èlovìka posledních století Vladimíra Iljièe Lenina.
Na našem setkání, které by mìlo prolnout nejen prvky politické, ocenìní jeho významu pro historii a jeho inspirace pro dnešek, tak novì
prvky kulturní, kde se Leninova osobnost odráží v poezii nebo výtvarném umìní. Èasové možnosti tohoto dopoledne jsme nechtìli nafukovat, našim cílem bylo ve zkratce vyjádøit nᚠobdiv nad odkazem tohoto
opravdového vùdce proletariátu a revoluce, která pracující tøídy osvobodila. Zároveò jsme však upustili od jen teoretické diskuze a osvìžili
jsme tento èas i kulturními prvky. Proto kromì základních údajù o životì Vladimíra Iljièe zazní i verše Konstantina Biebla a Františka Halase.
Jistì bychom mohli podat daleko širší výèet poezie, která je Leninovi
vìnována. Nechtìli jsme však pøesáhnout meze pøíjemnì stráveného
dopoledne a dostat se do formy èasovì a energeticky pøíliš nároèné
a pøedevším únavné akce. Bereme tuto pøipomínku jako úvod k popularizaèní formì akcí, které by mìly v tomto roce následovat.
V prùbìhu vymezeného èasu zazní øada podnìtných myšlenek – které by nás mìly inspirovat nejen k zamyšlením o minulosti a souèasnosti,
ale pøedevším v aktuální èinnosti. Zde si naši mladí soudruzi – a nejen
oni – uvìdomují, jak potøebujeme Lenina jako sùl nejen uctít pietními
slovy, ne se k nìmu „vracet“, ale pøedevším ho dobìhnout. Jít k nìmu
ne nazpìt, ale dopøedu. Je nejen z tìch osobností, na které prach nesedá, ale z tìch, které mají co øíct a pøedevším co vyøešit i dnes.
Toto dopoledne se mìlo pùvodnì konat v novì otevøeném kulturním
centru CELACu, v sále prezidenta Huga Cháveze, pojmenovaném po
revolucionáøi, který nás navždy pøed rokem opustil. Dopoledne mìlo
pak pøipomenout revolucionáøe, který svým životem a dílem inspiroval
ty, kteøí jej následují v boji za lepší svìt i dnes. Vinou ryze technických
problémù se nemohla na plánovaném místì tato akce uskuteènit. To
však neznamená, že po doøešení prací po nároèném stìhování a dobudování sálu, tento prostor nebude hostit akce nejen regionálního, ale
3
také kulturního a pokrokového charakteru. Naopak. Na konec února je
už teï v obrysech plánován diskusní èas pro téma lidové moci, aktuální
pro nás i pro latinskoamerický region. Byla to v posledním ètvrtroce
jiskra z Venezuely, idea, kterou se pokusíme úspìšnì realizovat, aby se
oslava 100. výroèí Øíjnové revoluce konala právì v Praze s místním
i zahranièním zastoupením. Jsem rád a zároveò vdìèný, že jsme obìtavostí našich soudruhù vyøešili problém místa, které tedy bylo pozmìnìno. Zároveò ale øíkám, že novì budované kulturní centrum CELACu,
které spadá pod pražské velvyslanectví Bolívarovské republiky Venezuela, k vám pøistupuje s otevøenou náruèí nejen jako k divákùm nadcházejících akcí, ale i k jeho možným spoluorganizátorùm.
Nepøíliš šastná shoda okolností zpùsobila, že se naše vzpomínka na
Vladimíra Iljièe Lenina koná ve shodném datu i èase na v podstatì shodném místì, jako pøipomínka 55. výroèí revoluce na Kubì. Avšak i z tohoto
místa mùžeme pozdravit naše kubánské soudruhy. Koneckoncù byla to
Praha, v jejíž slavné Karlovì univerzitì pøednesl pøi jmenování doktorem honoris causa pøed 42 lety velitel revoluce Fidel Castro svùj projev
„Kubánská revoluce – potvrzení síly marxismu-leninismu“. Tehdy brilantnì rozebral historické vazby a rudou ni, která vede od výstøelu
z Aurory k vjezdu povstaleckých tankù do Havany první den nového
roku 1959 po všechna ta revoluèní hnutí dneška, jejímž cílem je spravedlivìjší spoleènost bez jakýchkoliv prvkù vykoøisování.
Existují rùzné nuance v rùzných zemích. Žádná cesta revoluce není
proto stejná, absolutnì shodná s nìjakou pøedchozí. To sám Lenin uvádí. Nicménì doplòme pøi pohledu na rùzná „vylepšení“, pochybné „aktualizace“ a rùzná umrtvování Leninových myšlenek a vùbec tøídního
pøístupu, že jít k socialismu mùžeme sice rùznými cestami podle objektivních a subjektivních podmínek dané zemì, ovšem musíme k nìmu
DOJÍT.
Nejsme dogmatici, abychom si kriticky neuvìdomovali nᚠsamotný
vývoj, naše vlastní chyby minulosti, stejnì jako jejich pøiznání a cestu
ke zdokonalení. Fidel Castro sám mluví o tom, že socialistická revoluce
pøedèila jejich vlastní pøedstavy a oèekávání z dob útoku na kasárna
Moncada. Hugo Chávez v rozhovoru uvedl, že chtìl zpoèátku vylepšit
kapitalismus, dát mu lidskou tváø, poté hledal tøetí cestu – a nakonec
zjistil, že žádná tøetí cesta neexistuje. Že jediná cesta k pokroku, k odstranìní køivd a nespravedlností, je socialismus. A cesta k nìmu v èase
boje idejí byla i ve Venezuele cestou od utopických vizí po vìdecký
svìtový názor. Oni sami o tom otevøenì a sebekriticky mluví. Pochopi4
li, podobnì jako celá øada zemí a hnutí, že nejen vojenská technika,
nejen hospodáøská èísla, ale leckdy pøedevším sebekritika a neustrnutí
v jedné jediné pozici je možná tou nejsilnìjší zbraní.
A dnes, jen když se podíváme na webové stránky Sjednocené socialistické strany Venezuely, nacházíme zde v knihovnì nejen kapitoly Marxova Kapitálu, nejen spisy Friedricha Engelse ale i Leninùv Stát a revoluce. Za zamyšlení stojí v tomto pøípadì i meze, které jsou v dané oblasti v naší zemi a oficiálním dìní. Revoluèní uvìdomìlost, solidaritu
a internacionalismus shledává Fidel Castro jako nejvyšší hodnoty. Hodnoty, kterým Kuba dostála. Platila obrovskou daò, ale dostála. My jsme
za poslední ètvrtstoletí neplatili sice nic, ale ponìkud jsme usnuli ve
svých snech, že jednou bude líp, že slova a ne pot a tìžkosti nás dovedou do ráje. Kriticky otoème zrcadlo na vlastní hnutí. Kolik je v nìm
uvìdomìlosti a skuteèného vìdìní o revoluèních myšlenkách Lenina,
který pøed 90 roky navždy vstoupil do dìjin? „Dìlníci bez vìdìní nejsou
nic, dìlníci s vìdomím jsou síla,“ jak pravdivì prohlásil. A dodám ještì
tu vìtu, že „pravda zùstane pravdou, i když je v menšinì“. Nebojme se
za ni. A a je našim prvoøadým úkolem z této menšiny udìlat vìtšinu,
uvìdomìní posilovat – ne jej lacinì a bezpáteønì pøizpùsobovat spoleènosti rozleptané malom욝áctvím a v horších pøípadech i šovinismem.
Kolik je v našem hnutí solidarity a kolik internacionalismu – slova, která
se prý nedají už oficiálnì vyslovit? Kdo si uvìdomí dnešní meze a chyby, je schopen je napravit.
Setkali jsme se zde, abychom pøipomnìli génia a zároveò organizátora a vùdce svìtové pracující tøídy. Revolucionáøe, jehož na zástavì nosí
každé hnutí, které chce, aby byl zítøek jeho lidu lepší než pøedchozí
desetiletí a staletí. Setkali jsme se zde, abychom slyšeli jak krásné verše,
tak podnìtné myšlenky. A doufám, že všichni v pøítomnosti i budoucnosti pøispìjeme ve svých skromných možnostech k tomu, aby zase
z jiskry vyšlehl plamen.
5
6
LENIN - ŽIVOT A DÍLO
V LADIMÍR H OLIŠ
Vážené soudružky, vážení soudruzi, u pøíležitosti 90. výroèí úmrtí
tohoto velikána dvacátého století, chci ve struènosti pøipomenout jeho
životopisná data i jeho zatím nepøekonané díla.
Vladimír Iljiè Lenin žil, pracoval a bojoval v dobì, kdy historická
bitva mezi prací a kapitálem, mezi vykoøisovanými a vykoøisovateli
vstoupila do rozhodující fáze, do fáze zániku kapitalismu a výstavby
nové komunistické sociálnì ekonomické formace. Bylo pøímo osudové
provést hluboký rozbor nastupující epochy, ukázat její místo v historickém vývoji, zjistit její rysy i objektivní zákonitosti a v této souvislosti
stanovit – na základì zmìnìných podmínek – úkoly dìlnické tøídy. Ideologii ovlivòující dìlnické hnutí pokládal za neoddìlitelný rys marxismu
a marxistické strany. Úkol marxistù vidìl v tom, aby dìlnické tøídì pomáhali pochopit, že, ani jedno své vítìzství nemùže dobýt bez boje proti
tøídì kapitalistù a jejich reformistickým náhonèím. Pøitom v boji revizionismu své doby vidìl prolog budoucích bojù s revizionismem a oportunismem jako buržoazním liberalismem v dìlnickém hnutí.
Narodil se 22. dubna 1870 v Simbirsku (dnešní Uljanovsk), v rodinì
pokrokového školního inspektora Ilji Nikolajevièe Uljanova. V Simbirsku vystudoval klasické gymnázium. V dobì studií na gymnáziu a to
mu bylo 14 let, mu zemøel otec. V 17 letech byl pøijat na právnickou
fakultu v Kazani. Poprava jeho bratra Alexandra Iljièe Uljanova v roce
1887 kvùli plánovanému atentátu na cara Alexandra III., jej pøivedla
k socialistickému hnutí. Ve stejném roce byl Lenin z právnické fakulty
vylouèen za úèast ve studentském hnutí, byl zatèen a poslán do vyhnanství. Po roce se smìl vrátit, ale dostudovat mu bylo umožnìno
externì až v r. 1890. V roce 1891 složil externì státní zkoušky na právnické fakultì Petrohradské univerzity. V následujícím roce se stal koncipientem a pozdìji obhájcem u Samarského okružního soudu.
V roce 1893 pøesídlil do Petrohradu a stal se uznávaným vùdcem
petrohradských marxistù o dva roky pozdìji, spojil všechny marxistické kroužky v Petrohradì ve „Svaz boje za osvobození dìlnické tøídy“.
V roce 1895 byl Lenin carskou vládou zatèen, obvinìn z protistátní
èinnosti a propuštìn o dva roky pozdìji. Do roku 1900 pak znovu pobýval ve vyhnanství, ale stihl se r. 1898 oženit, aby ve vyhnanství mohl
být se svou ženou Nadìždou Krupskou. Poté se uchýlil do emigrace
7
v západní Evropì. V roce 1903 se úèastnil II. sjezdu ruské sociální
demokracie, který se konal v Bruselu a Londýnì a na kterém byl pøijat
program a organizaèní øád strany. Leninovi pøívrženci, kteøí na sjezdu
dostali pøi volbách vìtšinu hlasù, se od té doby nazývali bolševiky a jejich
odpùrci pak menševiky
Do Ruska se Lenin vrátil až koncem roku 1905, ale protože revoluce
byla tehdy potlaèena, musel v prosinci 1907 znovu uprchnout do ciziny.
Do Ruska se vrátil až v dubnu 1917, kdy po únorové buržoaznì demokratické revoluci organizace bolševické strany, které za carismu pracovaly ilegálnì v nejt잚ích pomìrech, vystoupily z ilegality a pøikroèily
k otevøené politické a organizaèní èinnosti. Po pøíjezdu do Ruska pøednesl Lenin proslulé dubnové teze, které narýsovaly jasnou revoluèní linii
pøechodu od buržoazní revoluce k revoluci socialistické. V èervenci byl
na Lenina vydán zatykaè. Nejdøíve se skrýval v Rusku, pak ale musel
uprchnout do Finska. Tajnì se Lenin vrátil do Petrohradu (20. øíjna)
6. listopadu v noci se dostavil do paláce Smolného – sídla
Ústøedního výboru bolševické strany a osobnì se ujal øízení povstání. 7. listopadu Rudá garda a revoluèní vojska obsadila nádraží, poštu,
telegrafní úøad, ministerstva a státní banku.
Bylo uveøejnìno provolání bolševikù „Obèanùm Ruska“, ve kterém
stálo, že buržoazní Prozatímní vláda je svržena a státní moc pøešla do
rukou sovìtù. Prozatímní vláda se ukryla v Zimním paláci, kde byla
zatèena revoluèními oddíly. Následující den se stal Lenin pøedsedou
nové ruské vlády.
Øídil boj pracujících sovìtského Ruska proti vnitøní kontrarevoluci
a zahranièní intervenci, urèoval smìr sovìtské zahranièní politiky, vypracoval plán výstavby socialismu založený na industrializaci, kolektivizaci zemìdìlství a kulturní revoluci a rozhodujícím podílem pøispìl
k založení Komunistické (III.) internacionály (1919). V srpnu 1918
byl tìžce postøelen eserskou teroristkou a
V roce 1922 velmi vážnì onemocnìl a 21. 1. 1924 zemøel v Gorkách
u Moskvy.
Na XI. sjezdu VKS(b) v závìreèném slovu (28. 3. 1922), na posledním jednání vrcholného orgánu strany, jehož se mohl ještì osobnì zúèastnit a kde prosadil, aby se Stalin stal generálním tajemníkem, velmi
dùraznì varoval pøed domýšlivostí, povýšeneckým postojem. Pøipomeòme jeho slova, mají dnes zlovìstný pøídech neblahé pøedtuchy: „proletariát se nebojí pøiznat, že mu v revoluci leccos vyšlo skvìle, ale
nìco se také nezdaøilo. Všechny revoluèní strany, které dosud za8
nikly, zahynuly proto, že se staly domýšlivými a povýšeneckými
a neumìly vidìt, v èem je jejich síla, bály se hovoøit o svých slabostech.“ A bouølivý potlesk následoval, když Lenin øekl: „Ale my nezahyneme, protože se nebojíme mluvit o svých slabostech a nauèíme
se je pøekonávat.“
V roce 1894 napsal své první velké dílo „Kdo jsou pøátele lidu
a jak bojují proti sociálním demokratùm“ v nìmž dokázal neudržitelnost teorie a taktiky narodnikù a ukázal dìlnické tøídì Ruska správnou cestu boje.
Na poèátku r. 1900 odjíždí do zahranièí a zakládá zde první všeruské
marxistické noviny „Jiskra“, které sehrály velmi dùležitou úlohu pøi
zakládání marxistické strany nového typu a vypracovávání jejího prvního programu i v boji reformisty a oportunisty. V pracích jako napø.
„Vývoj kapitalismu v Rusku (1898), Agrární otázka a kritikové
Marxe (1901) aj. Lenin øešil nové problémy marxistické politické ekonomie, které vyplývaly zejména z monopolistického stadia kapitalismu.
Jejich znalost mìla velký význam jak pro vedení tøídního boje, tak pro
pøípravu i provádìní socialistické revoluce.
V roce 1908-1909 napsal své hlavní filozofické dílo „Materialismus a empiriokriticismus“ v nìmž provedl hlubokou analýzu nových
pøírodovìdných poznatkù a rozvinul základní principy marxistické filozofické vìdy, zvláštì teorie poznání. Jeho kritika machismu jako buržoazní a revizionistická filozofie si uchovává svùj aktuální význam i nyní,
uèí marxisty, jak je tøeba bojovat s reakèní filozofií. Lenin jako málo
kdo pøed ním ostøe kladl otázku „stranickosti“ ve filozofii a požadoval
od marxistù boj proti jakékoliv odrùdì idealismu a metafyziky. Ukázal
na rozmanitost dialektiky jako teorie vývoje a zdùvodnil dùležitost teze
o totožnosti a jednotì dialektiky, logiky a teorie poznání. V tomto období píše také „Filozofické sešity“ a èetné další, vyznaèují novou leninskou etapu v dìjinách marxistické filozofie, dialektického a historického
materialismu. V pøedveèer 1. svìtové války založil bolševický deník Pravda. Po vypuknutí války odhaloval její imperialistickou podstatu a vytýèil
heslo její pøemìny na válku obèanskou.
V roce 1916 vydal dílo „Imperialismus jako nejvyšší stádium kapitalismu“.
Lenin pokraèoval v rozboru kapitalistického výrobního zpùsobu, jak
je obsažen v Marxovì „Kapitálu“ a odhalil zákonitosti ekonomického
a politického vývoje v podmínkách imperialismu. Tvùrèí duch leninismu nalezl svùj výraz Leninovì teorii socialistické revoluce. Lenin doká9
zal, že v nových podmínkách mùže socialismus zvítìzit zprvu v jedné
nebo nìkolika zemích. Rozpracoval uèení o stranì a proletariátu jako
vedoucí síle, bez níž není možné ustavit diktaturu proletariátu a vybudovat komunistickou spoleènost.
Velkou pozornost Lenin vìnoval rozvíjení teorie tøídního boje a vìdeckého socialismu. Vypracoval uèení o stranì nového typu v dílech
„Co dìlat“ (1902); „Krok vpøed, dva kroky vzad“ (1904) zdùvodnil
teorii o pøerùstání buržoaznì demokratické revoluce v socialistickou.
V díle „Dvì taktiky sociální demokracie v demokratické revoluci“
rozvinul marxistickou teorii o státu v nových podmínkách. V dílech
„Stát a revoluce“ a „Proletáøská revoluce a renegát Kautsky“,
objasnil dùležité problémy svazku dìlnické tøídy s rolnictvem, problémy
protikolonialistických osvobozeneckých hnutí jako souèásti socialistické revoluce.
Co øíci závìrem o tomto velikánu dvacátého století, že v oblasti teorie byl vždy dùsledný, pravdivý, mìl dokonalé abstraktní a logické myšlení, velmi široké filozofické, ekonomické a jiné znalosti. Dùležité je
však také øíci o jeho velmi velké pracovitosti a píli. Mìl také velmi dùležitou vlastnost, umìl veškeré teoretické poznání aplikovat v praxi a praktické zkušenosti zase zobecòovat a tím zpìtnì obohacovat vìdu. Mìl
srdce na správném místì, svùj život a dílo vìnoval pokroku pro celou tuto planetu. Obyèejný lid ho miloval a buržoazie nenávidìla. Je na
nás a na dalších generacích, aby celé jeho dílo všichni pokrokoví lidé
svìta znali a uplatnili do života ve všech zemích naší planety Zemì.
Jeden z jeho výrokù zní: Komunistu zprofanovat nelze – avšak komunista se mùže zprofanovat sám. Komunistická strana zprofanovat nelze
– komunistická strana se však mùže zprofanovat sama.
Èest jeho nesmrtelné památce!
10
LENIN
FRANTIŠEK HALAS
I housle možno pøiložit,
aby víc høála vzpomínka.
„Mor na nì, mor!“
u šosù doby
zralé bezmála.
Zlato zlatníka najde,
Lenina chudí,
Lenina spravedliví.
To málo pøihodil Lenin.
Roztavil
smíchem jedovatým,
smíchem nakažlivým,
bezpráví lítosti,
když mávl dlaní èekavou
pod stromem poznání.
Pokolení,
jen snìním bohatnoucích
slovem probudil,
hedvábnì vybraným,
železnì drženým,
s prostotou naprostou,
když mávl dlaní èekavou
z rukávu utíkáèku.
Èas jal se rubᚠstøíhat na plínky
a pro smrt místa nebylo.
Staletí bídy utajená v oèích,
hledících k nìmu,
s nesnesitelnou krásou prosby,
vybuchla v Internacionále,
zpívané ještì neumìle,
Zhlouply i slavné mramory
nad rozbijeèem hrncù egyptských.
Tlamatost zloby
zrádných a zbabìlých
obskakovala:
Ale i housle možno pøiložit,
aby víc plála vzpomínka.
Jak usmívat se ale na papíøe,
jak radovat se jenom inkoustem?
11
12
VÝZNAM LENINA
PRO DNEŠEK
P AT R I K S KÁC E L
Budu dnes mluvit o významu V. I. Lenina pro dnešek.
Jak jistì víte, dnes nás všemožní zkrachovalí reformisté a oportunisté, stojící stranou skuteèného vývoje, obvinují z toho, že místo tvoøivé
aplikace marxismu na dnešní podmínky, místo jeho modernizace a obohacení o nové poznatky, jen „uctíváme“ osobnosti historie komunistického a dìlnického hnutí, dìláme z nich modly a stavíme jim kulty.
Samozøejmì, že je toto jejich obvinìní zcela mimo realitu, je nesprávné. Obhajujeme-li dnes tyto osobnosti, èiníme tak proto, že na nì vládnoucí tøída kydá neustále špínu, a to za neèinného pøihlížení, èi dokonce pøitakávání výše zmínìných reformistù.
Ovšem já sám se také domnívám, že dnes existuje v øadách bolševikù
negativní tendence zabývat se z drtivé vìtšiny historií, pøít se s režimními propagandisty o každou událost èi osobnost související s naším hnutím. Do urèité míry tuto tendenci chápu, jsem si vìdom jejich koøenù.
Avšak jakožto ideoví zástupci té nejmodernìjší, nejpokrokovìjší tøídy,
proletariátu, se této tendence musíme zbavit, a zaèít hloubìji studovat
a poznávat marxismus a soudobý kapitalismus.
Mluvíme-li tedy o Leninovi, stejnì jako o všech dalších historických
osobnostech, mùžeme si nesmírnì vážit jejich schopností, výsledkù
v praxi, mnoha pozitivních vlastností, musíme však pochopit, že jejich
èiny a poznatky jsou výsledkem objektivních podmínek a øady vývojových událostí, které tyto velké postavy historie utváøely a umožòovaly
jim jejich skutky.
Tedy to, co je u nich nejcennìjší, je to, jak tyto podmínky a jejich
vývoj vnímaly ony osobnosti samy, principy, které nám zanechaly, jež
je možno dnes aplikovat a rozvíjet.
Tolik na zaèátek.
Jaký je tedy onen význam Lenina pro dnešek.
Mluvíme-li o Leninismu jako o skuteènì živém a aktuálním uèení,
a to v plné jeho šíøi, musíme pochopit a pøiznat, že žijeme v epoše imperialismu, jejíž definici právì Lenin tak komplexnì podal. Domnívám se,
13
že pro celé souèasné dìlnické a komunistické hnutí je jedna ze základních otázek, jak se k Leninovì teorii imperialismu staví.
Slýchám dnes totiž z širokých øad komunistického hnutí (když tedy
budu poèítat všechny proudy, jež se v té èi oné podobì k marxismu
a leninismu hlásí) že tato teorie je již neplatná, že byla pøekonána,
a nacházíme se ve zcela nové epoše vývoje kapitalismu. V materiálu
KSÈM socialismus pro 21. století z roku 2004 se napøíklad píše:
„Souèasný kapitalismus dnes vypadá jinak než v dobì prùmyslové
revoluce, je jiný i ve srovnání se státnì monopolním kapitalismem Leninovy doby. V soudobém kapitalismu se prosazuje globální nadvláda
superburžoazie, nadnárodní korporace svými sítìmi opøádají planetu
a rychle se rozvíjí technologická a informaèní revoluce. I když se kapitalismus ve své podstatì nezmìnil, nové jevy v jeho vývoji mìní
i podmínky pro pøechod k socialismu.“
Správný závìr je skuteènì ten, že „nové jevy ve vývoji kapitalismu
mìní i podmínky pro pøechod k socialismu“. Jinak je ovšem tento odstavec typickou ukázkou neznalosti Leninova díla v KSÈM. Co je ona
„globální nadvláda superburžoazie, kdy nadnárodní korporace svými sítìmi opøádají planetu“ jiného, než ona tendence, skvìle zaznamenána Leninem v jeho díle z roku 1916, Imperialismus jako nejvyšší
stadium kapitalismu, které spoèívá v šíøení moci a rùstu monopolù
a kartelù, kdy kapitalismus opouští hranice národního státu, který sám
utváøel, a stává se nadnárodním, globálním?
Imperialismus ekonomicky obrovsky propojil svìt ještì v dobì, kdy
komunikaèní technologie zdaleka nebyly na dnešní úrovni. Imperialismus jako takový ještì zesiluje základní rozpor kapitalismu, spoleèenská
práce proti soukromému pøivlastòování hodnot. V imperialismu získává
práce spoleèenské rysy stále ostøeji, stále jasnìji. Po celém svìtì jsou
lidé zapojeni do organizovaného pracovního a výrobního procesu, kdy
se, jak psal Lenin, rozpadá výroba na neustále vìtší poèet drobných
pracovních úkonù, kdy tedy jen slepec mùže spoleèenský charakter
práce popírat. Naproti tomu se bohatství akumuluje a koncentruje
v rukou èím dál tím menšího poètu monopolních svazù, v rukou nìkolika jednotlivcù.
A jak se bohatství vytvoøené lidmi po celém svìtì usazuje ve spárech
nadnárodního velkokapitálu, tak se na druhé stranì akumuluje bída,
nouze, hlad a zoufalství. Rozpory kapitalismu docházejí ke svému maximu, výrobní síly, jež nemají žádnou perspektivu svého rozvoje a jednoznaènì se dostávají do konfliktu s charakterem výrobních sil.
14
Dochází tak k cyklicky se opakujícím krizím z nadvýroby, èímž se
rozsáhle nièí výrobní síly. Toto je tedy jeden z rysù imperialismu, jehož
si musíme být vìdomi. Vyplývají z nìj totiž další skuteènosti. Tvrdit, že
kapitalismus epochu imperialismu pøekonal, tedy tvrdit, že nešlo o epochu pøedveèeru proletáøských revolucí, je totiž popøením Lenina, který
právì tak o této epoše hovoøil, jako o epoše revoluèní.
Stoupenci tohoto tvrzení možná ani nechápou, že mluví-li o konci
imperialismu, zavazuje je to k zcela novému, zásadnímu obohacení
marxismu. Zavazuje je to k takovému pozvednutí marxismu, kterého
byl Lenin schopen na zaèátku minulého století. Pokud vím, vìtšina z nich
o nic takového neusiluje a pokud ano, jsou jejich teze, na rozdíl od
Leninových, nekomplexní, eklektické, nedostateènì ucelené a vnitønì
nesourodé.
Dalším podstatným rysem imperialismu je totiž nerovnomìrný vývoj
kapitalismu. Hrstka „rozvinutých“ imperialistických státù zcela bezostyšnì a bezskrupulóznì vykoøisuje a vysává drtivou vìtšinu lidstva
žijícího v tzv. „tøetím svìtì“ a také jinde.
Setkal jsem se již s tvrzením, že s koncem klasických evropských
impérií a koloniálních vztahù tento fakt již neplatí. Takovýto argument
však vychází z nesprávného omezování pojmu imperialismus pouze na
pojem pøímé agrese a kontroly jednoho státu nad druhým. Tìžištì tohoto rysu imperialismu však spoèívá v ekonomické oblasti, tedy v možnosti využívat výrobní síly daného státu. Je-li toho urèitý stát schopen
vùèi jinému, tak skuteènì pøímou nadvládu nepotøebuje.
Jen se podívejme na tuto tezi, prozkoumejme ji skrze fakta posledních desítek let, zejména od pádu socialistické soustavy. Imperialistické
agrese USA v Somálsku, Kosovu, Afghánistánu, Iráku. Dále diverzní
a podvratné akce vùèi KLDR, Kubì, Venezuele a jiným pokrokovým
režimùm. Souèasné dìní v Sýrii, Palestinì, Libyi ale i v dalších státech.
Pøed oèima se nám skládá mozaika bezohledného útlaku. Útlaku hmotnì motivovaného, motivovaného ziskem. Surovinami, celkovým pøírodním bohatstvím, územím využitelným k vojenským základnám, ale
hlavnì šíøením trhù a získáváním pracovní síly. Podívejme se na Indii,
Bangladéš, Kolumbii, Mexiko a mnoho dalších státù „tøetího svìta“.
Zažívají masovou industrializaci, rostou zde výrobní síly a vytváøí se
zde poèetná námezdnì pracující dìlnická tøída. Kapitál celkovou výrobu v obrovském mìøítku pøesouvá tam, jelikož je zde vykoøisování
levné, neexistují zde funkèní nebo zkušené odbory, vládnou autoritáøské režimy a nenachází se zde demokratické èi humanistické instituce.
15
Co tato situace znamená pro nás?
Co znamená pro dìlnické a komunistické hnutí v Evropì a obou èástech kapitálem rozbitého Èeskoslovenska?
Leninistická teorie nás uèí, že pro propuknutí a uskuteènìní revoluce
jsou mnohem pøíhodnìjší podmínky v nejslabším èlánku kapitalistického øetìzce, což bylo v Leninovì dobì Rusko. Dnes jsou tedy jimi všechny ony neimperialistické státy, z nichž napøíklad mnohé èásti Asie
a Latinské Ameriky svùj revoluèní potenciál èasto prokazují.
Tuto pouèku pøehlížejí pøi své teorii „permanentní revoluce“ trockisté, když bez ohledu na objektivní podmínky volají po revoluci všude
a vždy, a kdy ještì ve 20. letech minulého století lpìli na dogmatu
o nutnosti revoluce v západní Evropì.
My se však nyní ptejme, mùžeme považovat èeské zemì a Slovensko
za imperialistické státy? Ano i ne. Na jednu stranu zde byl domácí kapitál zcela zastínìn a znièen nadnárodním, zejména nìmeckým (v tomto
procesu velkou roli sehrála a hraje imperialistická instituce EU), na druhou stranu mají èeské monopoly svùj vlastní zájem napøíklad na Balkánì, v Albánii èi Bulharsku.
Z hlediska vnitøních procesù zmìn ve složení tøíd, sociálních skupin,
zmìn v dìlbì a práce atd. se bezpochyby velice podobáme vìtšinì souèasných imperialistických státù. Tedy buržoazie je zde v Evropì natolik
silná a bohatá, aby vytváøela dìlnickou aristokracii, vytváøela iluze
o možnosti výrazného zlepšení životních podmínek skrze reformy (nejvìtším úspìchem byl v tomto onen „sociální stát“. Tato reakce na velký
sociální progres v socialistické soustavì je dnes systematicky odbourávána) a vùbec udržovala kombinaci slibù a iluzí pracující v pasivitì
a apatii, aniž by musela sahat po násilích a autoritáøských prostøedcích.
Dokáže tedy udržovat stav buržoazní, m욝ácké demokracie, pseudodemokratické instituce jako parlament, senát, atd. Již zmínìné zmìny
ve složení a úloze tøíd, sociálních skupin, dìlbì práce atd., by nás nemìly mást a dìsit. Odvracet od tìchto zmìn hlavu a nepodrobovat je
kritickému, vìdeckému a tøídnímu rozboru by bylo stejnou chybou,
jako když bernsteinovci reagovali na poèátku vzniku imperialismu
v Evropì a severní Americe popøením a odhozením Marxovy teorie.
Èasto pùsobí velice matoucím dojmem „mizení“ klasické dìlnické
tøídy, tøídy výrobcù. Mluví se o zániku dìlnické tøídy, sní se nevìdecké
sny o budoucnosti, dosažitelné ještì v kapitalismu, kdy bude èlovìk
práce, jakožto jedné z úèelných èinností zbaven, a nahradí ho v tomto
zcela stroje. Chyba! Takové myšlení je naivní a nemarxistické.
16
Ve skuteènosti dìlnická tøída roste v neimperialistických, vykoøisovaných státech obrovskou rychlostí, zcela úmìrnou, možná i pøedstihující, vzhledem k úbytku dìlníkù zde. Naproti tomu zde sílí role a vìtví
se služební proletariát, který není bezprostøednì spojen s materiální
výrobou. Z marxistického hlediska je chybou domnívat se, že by tato
skuteènost vyvracela Marxovy názory na revoluèní tøídu nebo znemožòovala revoluci jako takovou. Je tøeba si uvìdomit, že výrobní proletariát nikdy nebyl tou nejvìtší složkou proletariátu, snad jen v nìkolika
ojedinìlých pøípadech. Úloha, která mu byla pøiøknuta, mu byla dána
proto, že je tvùrcem materiálních hodnot, že má díky úèasti na výrobním procesu a jeho organizaci velké pøedpoklady k tøídnímu uvìdomìní. Jak psal Engels, kapitalismus si sám industriální velkovýrobou školí
každý den velkou proletáøskou armádu.
V dnešních „rozvinutých“ státech však dochází k otupování tøídního
uvìdomìní, k oslabování spoleèenského charakteru práce ve prospìch
umìle obnovované malovýroby, kdy se z dìlníkù, kdysi tak tìsnì spjatých výrobním procesem, stávají OSVÈ a živnostníci. Orientace komunistù na námezdní dìlníky však není dogmatem. I oni budou mít
nesmírnì významnou roli v boji proletariátu za revoluci. I nadále platí,
že mají nejvìtší pøedpoklady pro pevnost a uvìdomìlost. Avšak orientovat se na dominantní sloužící proletariát, vìtšinu nezamìstnaných, i èásti
zvìtšujícího se lumpenproletariátu není v dìjinách komunistického hnutí nic neobvyklého ani špatného. Mnozí sloužící proletáøi dnes mají velmi špatné podmínky k životu, trápí je vykoøisování, nezamìstnanost,
chudoba atd. Uvìdomují si své postavení a jsou schopni uvìdomit si
sebe sama jako tøídu.
Už klasici, napøíklad právì Lenin ve svém díle Imperialismus jako
nejvyšší stadium kapitalismu nebo další komunisté jako J. V. Stalin, tuto
situaci v onìch „rozvinutých“ státech pøedpokládali a vìnovali se potenciálu sloužícího proletariátu. Do toho patøí i zvìtšující se poèet vìdecko-technických pracovníkù, nìkterými kryptomarxisty nazvaný
kognitariát (by tento pojem nechci zjednodušovat, abych pøedešel obvinování z vulgarizace této teorie). Ti byli ještì pøed deseti lety nadìjí na
kapitalismus, který bude masovì vytváøet vzdìlané a dobøe placené pracovníky, jež budou od mnoha jeho pøíkoøí díky svým dovednostem
osvobozeni.
Jak ovšem narostl a stále narùstá jejich poèet, ukazuje se, že umìní
obsluhovat poèítaè není žádná „tøídní propustka“. Jak se samotné technologie zjednodušují a zkvalitòují, sráží se rozdíl mezi schopnostmi pra17
covníkù. Platí to, co psal Marx, tedy že se dìlník stává pøívìškem na
stroji. Jaké úkoly pro nás z výše uvedených faktù vyplývají? Objektivní
podmínky pro revoluci nejsou nijak zvláštì vhodné. Avšak uvažovat
o nich, o témìø nemìnitelných okolnostech bez analýzy subjektivních
podmínek, je zcela liché. Tím se chci dostat k dalšímu Leninovu odkazu. K popsání role revoluèního subjektu v tøídním boji v podmínkách
kapitalistického výrobního zpùsobu a k popsání principù jeho vnitøní
organizace. Jakožto komunisté si uvìdomujeme dialektický vztah základny a nadstavy. Pøesto, že se druhé vyvíjí od prvního, tak nadstavba
mùže velmi aktivnì ovlivòovat základnu, pøi jejím pochopení a prozkoumání. Z filosofického hlediska toto klasici naznaèovali a øíkali již v Marxových tezích o Feuerbachovi a v Engelsovì díle Ludvík Feuerbach
a vyústìní Nìmecké klasické filozofie. Komunisté si uvìdomují úlohu
praktické politiky a schopnosti myslícího lidského mozku poznávat vývojové zákony svìta kolem sebe a v souladu s nimi ho mìnit. Našim
nejaktuálnìjším bezprostøedním úkolem je tedy vytvoøení avantgardy
proletariátu, jehož revoluèní síly jednou povede a zorganizuje.
„Strana proletáøù jako bojová skupina vedoucích musí být: za prvé
- poètem svých èlenù daleko menší než tøída proletáøù; za druhé - svým
uvìdomìním a svými zkušenostmi musí stát výše než tøída proletáøù;
a za tøetí - musí být pevnì semknutou organizací.“ Takto se Leninùv
žák a nástupce J. V. Stalin vyjádøil o avantgardì proletariátu.
Úlohu subjektu si uvìdomovali bìhem historie všichni úspìšní aplikátoøi bolševismu. Stejnì tak si uvìdomovali, že ta má být vnitønì vystavena na Leninských principech demokratického centralismu, kdy je
skloubena demokratická složka možnosti svobodné diskuze o organizaèních a ideových otázkách, možnosti kritiky jakéhokoliv èlena i orgánu v organizaci a volitelnosti všech stupòù organizace s centralistickou
složkou rozhodující pravomoci pøíslušného orgánu (pøièemž existuje
hlavní, vedoucí organ), plné disciplíny a železné káznì všech èlenù, pøi
jejich vìdomí podøízenosti orgánu.
Tyto své teze Lenin plnì rozvinul v dílech „Co dìlat?“, „Èím zaèít?“, v „Dopisech soudruhovi“ a „Úkolech revoluèní mládeže“. Podívejme se nyní na situaci v ÈR, a zkusme si položit otázku, zdali existují
pøedpoklady pro vznik revoluèního subjektu. Domnívám se, že ano, ale
je k tomu tøeba mnoho práce, úsilí, oproštìní se od pøežitkù normalizace i souèasných oportunistických vlivù. Proletáøská avantgarda nesmí
vytváøet velkou kvantitu schematicky uvažujících, neiniciativních èlenù. Nemùže zabøedávat do bahna prakticismu, kdy je hnutí vším a cíl
18
nièím, kdy pùsobí na lidi ze dne na den, bez koncepce, bez strategie se
nechá chvostisticky vláèet událostmi. Taková organizace by totiž velmi
brzy skonèila stranou skuteèného vývoje, zapadla by pohodlnì do šedivého a nevýrazného buržoazního parlamentarismu. Proletáøská avantgarda neboli pøedvoj, musí klást dùraz na skuteènou ideovou, nikoliv
falešnou a vynucenou jednotu svých èlenù. V opaèném pøípadì ignorování objektivnì existujících, zákonitých antagonismù organizaci roztøíští ještì daleko více, nežli nìkolik ostrých, ale upøímných a dùsledných ideových sporù.
Komunistická organizace nesmí podléhat iluzím parlamentarismu,
musí ho chápat jen jako jeden z prostøedkù boje, který je doplnìn
a zastínìn nespoètem dalších rozmanitých a originálních forem boje.
Vzdìlávání, zájmová èinnost, kulturní angažovanost, odborové hnutí,
demonstrace a spousta dalších zpùsobù vytváøení subjektivních podmínek revoluce jsou pro nás nyní žádoucí a nutné. Musíme se vymanit
ze stereotypních pout, která nám nasadil dosavadní vývoj v našem hnutí. Neusilujme slepì o kvantitu, když i mnohem menší skupina dobøe
vycvièených a organizovaných revolucionáøù mùže masy ovládnout
a zmobilizovat mnohem rychleji, efektivnìji a stabilnìji. Vzpomeòme si
jen na Leninovy bolševiky èi Gottwaldovy komunisty po V. sjezdu.
Další dùležitou skuteèností je, že KSÈM není støedobodem svìta,
a pøi vytváøení revoluèního hnutí musíme v budoucnu typovì pracovat
s mnoha jinými organizacemi. A dle Leninské zkušenosti musíme dokázat tyto organizace infiltrovat, imponovat jim svoji avantgardností.
Nyní je však úkolem èíslo jedna vytvoøit organizaci, která by dokázala vnitønì se øídit demokratickým centralismem, jež by vychovávala
vzdìlané, ideovì pevnì a praxí zocelené aktivisty a revolucionáøe. Až po
splnìní tohoto cíle mùže tento subjekt zaèít plnit svoji roli pøedvoje
proletariátu a jeho spojencù. To, že nám Lenin zanechal nedocenitelné
principy pro takovýto úkol, je jeho vìènou zásluhou.
19
20
LENIN
K ONSTANTIN B I E B L
I.
S knihou v ruce øekl výslovnì,
pøecházeje od okna ke dveøím
a zase zpátky k té staré evropské knihovnì:
„Pánové, ani slovo vám nevìøím!“
Nebýval nikdy ve škole zlomyslným žáèkem,
ale když má ty zkostnatìlé filosofy
a národohospodáøe po ruce,
pøejede obèas kožené høbety knih ukazováèkem
a chvíli se dívá na své odpùrce.
Povytáhne zlatem tøpytící se jméno
a neoslnìn, zasune knihu opatrnì zpátky
jako ztrouchnivìlou rakev, jíž je dávno odzvonìno.
Není ani zapotøebí dívati se na ostatky.
Ještì jednou jeho úsmìv padl na oèíslované urny
knížecími a universitními nadacemi
podporovaných autorù.
Nezbyla z nich ani jediná kapitola,
kterou by mìl chu si ještì prolistovat,
na høbitovì jím pochovaných svìtových názorù.
II.
Jestliže nìkdo pod Leninovou èepicí
uzøel dobrácký oblièej mlynáøe,
tváø tak vlídnou, že sama vyzývá k rozhovoru,
na hrázi, kde právì spouští stavidla,
pak i to je pravda.
Ale jeho duch
má tak obrovský náhon,
že staèí na zrna veliká jako Saturn,
Jupiter, Venuše nebo naše Zemì.
21
Vzhlédnuv k obloze
jednoho zimního veèera,
spatøil, jak jemná mouka
sype se do pytle noci,
Mléèná dráha.
Filosof Lenin
jak stárek spokojenì si brouká,
zkoušeje kvalitu
svým vysoko vyhrnutým rukávem.
„Žádná mha za mnou,“
øíká si Lenin,
neopouštìje pod nohama
bezpeènì pevnou Marxovu Zem.
„Žádná mha pøed námi není,“
øíká si Lenin,
a nasáhne v tom bílém mžení
ještì dýchající poprašek hvìzd.
III.
Revolucionáø na všecko pøipravený,
zná všecko,
rád si zahraje v šachy,
jako to dìlávají generálové
mezi dvìma bitvami,
když stará konèí a nová již zaèíná.
Stratég Lenin než táhne støelcem,
vidí již mat, který dá sedlákem
v bitvì tøetí.
Jeden ze svých mistrných tahù
ukázal potomkùm husitù
v Praze.
22
IV.
Pobesedovat s Leninem znamená být zatažen
do hry o stráže, jež hlídají královny a krále,
stát se marathonským bìžcem,
jenž pøináší poselství
o prùbìhu nových vítìzství.
Na všechno mìl èas, i dítì pohladit,
když šlo o Petrohrad, když šlo o všecko.
Dìti mìl nejvíc rád.
Vidíte jej rozkroèeného proti Zimnímu paláci
s chlapeckým zápalem svých mužných let.
A protože je genius, vezme do ruky
co právì po ruce má,
vezme zemìkouli,
jež vìcným ledem a snìhem pokrývá oba póly.
Vezme ji do ruky s jejími krvavými dìjinami
i blankytnými oceány.
Chvíli ji formuje svými leninskými prsty,
stiskne zestárlé bohy i filosofy, budižknièemu
i kruté a neschopné cary.
Po krátkém a prudkém zápase,
kdy celý svìt se chvìje,
aniž to zaznamenají seismografy v Lisabonì,
rukou, jež právì dala svìtu novou rotaci,
setøepe sníh ze svého zimníèku,
usmìje se
na všechny svìtové strany.
Pøed oèima tìch, kteøí stáli v nìmém údivu
po jeho boku,
udìlá ve svých docela obyèejných galoších
ještì nìkolik krokù v jiskøícím snìhu,
vcházeje zcela prostì,
nesmrtelný,
do srdcí kolem nìj rostoucího zástupu.
23
24
LENINISMUS – MARXISMUS
SOUDOBÉ EPOCHY
ZDENĚK KOŠŤÁL
Dne 21. Ledna uplynulo 90 let od úmrtí (r. 1924) nejvìtšího
a nejvýznamnìjšího revolucionáøe, politika a státníka XX. století
- V. I. Lenina. Dùsledného pokraèovatele Marxova a Engelsova epochálního revoluèního díla, zakladatele a nejvyššího pøedstavitele
VKS(b), vùdce vítìzné VØSR a prvního státu dìlníkù a rolníkù na
svìtì – SSSR a zakladatele III. Komunistické internacionály.
Èlovìka, který zasvìtil celý svùj život tøídním bojùm nové epochy,
epochy imperialistických válek a revolucí, pøechodu lidstva od kapitalismu k socialismu. Èlovìka, který zasvìtil svùj život mezinárodnímu
revoluènímu – komunistickému a dìlnickému hnutí, osvobození dìlníkù, rolníkù a ostatních námezdnì pracujících od panství kapitalistù
a statkáøù. Øeèeno jednou vìtou: Lenin byl teoretickým géniem
a velikým vùdcem proletáøské revoluce, osvobození vykoøisovaných a porobených tøíd a národù.
Ano, šlo o èlovìka obdaøeného vysokým intelektem, obdivuhodným talentem tvoøivého myšlení a neobyèejnými organizaèními
schopnostmi, neochvìjnou vùlí a energií, který nejen v zápase
s buržoazní a maloburžoazní ideologií, ale i s revizionistickými dezinterpretacemi marxismus, který pøitom nejen obhájil, ale zároveò tvùrèím zpùsobem rozvinul.
Proto byl a dodnes je nenávidìn, pomlouván a hanoben antisocialistickou a antikomunistickou politickou reakcí a renegáty komunistického a dìlnického hnutí nejrùznìjších odstínù.
Nebylo náhodné, že V. I. Lenin po celý svùj život vìnoval mimoøádnou pozornost a mnoho svých sil teoretické práci. Byl si trvale vìdom, jak to i zformuloval již v r. 1902 v práci „Co dìlat?“, že: „Bez
revoluèní teorie nemùže být ani revoluèního hnutí“ a v èlánku „Revoluèní dobrodružnost“ napsal: „Podle našeho mínìní ztrácí revoluèní
smìr právo na existenci a je nevyhnutelnì odsouzen døíve nebo
pozdìji k politickému zhroucení, nemá-li teorii.“ (V. I. Lenin, Sp.
sv. 5, s. 381 a Sp. sv. 6, s. 186)
25
Co je tedy leninismus, leninská etapa ve vývoji marxismu?
Byl to Leninùv nástupce J. V. Stalin - od poloviny 50 let bezohlednì
pomlouvaný a špinìný nejen ve své stranì - KSSS a v zemi, pùvodnì
zemi Svazu sovìtù, kterou spoluvytváøel - kdo v pøednášce O základech leninismu vymezil leninismus jako: „marxismus epochy imperialismu a proletáøské revoluce. Pøesnìji: leninismus je teorie
a taktika proletáøské revoluce vùbec, teorie a taktika diktatury
proletariátu zvláštì. Marx a Engels pùsobili v období pøed revolucí
(máme na mysli proletáøskou revoluci), kdy ještì nebylo vyspìlého imperialismu, v období, kdy se proletáøi chystali k revoluci, v období, kdy
proletáøská revoluce nebyla ještì pøímou praktickou nutností. Lenin,
žák Marxùv a Engelsùv, pùsobil v období vyspìlého imperialismu,
v období rozvíjející se proletáøské revoluce, kdy proletáøská revoluce již zvítìzila v jedné zemi, potøela buržoazní demokracii a zahájila éru demokracie proletáøské, éru sovìtù. Proto je leninismus
dalším rozvinutím marxismu.“ (viz J. V. Stalin, O základech leninismu, In: Otázky leninismu, Praha 1950, s. 10) – Potud Stalin.
Dokonce i v r. 1968, v éøe chrušèovovského a „zdivoèelého“ postchrušèovovského revizionismu, byla tato charakteristika leninismu,
zøejmì pod negativním vlivem zapoèatého „pražského jara“ pøevzata
ÚV KSSS a použita v oficiálních „Tezích k 150. výroèí narození
K. Marxe“. Leninismus zde byl definován jako „nová, vyšší etapa marxismu, jeho tvoøivé rozvinutí v nových podmínkách, v podmínkách
imperialismu a proletáøských revolucí, pøechodu lidstva od kapitalismu k socialismu a komunismu… Leninská etapa ve vývoji revoluèní teorie, to je marxismus 20. století, marxismus souèasné epochy…“
Koncentrovanì øeèeno: Leninské uèení, tak jako jeho nosný základ, marxismus, se vyznaèuje celistvostí a nedílnou, dialektickou jednotou filozofických (dialektického a historického materialismu), ekonomických (vìdecké politické ekonomie kapitalismu a socialismu) a sociálnì politických (vìdeckého socialismu a komunismu)
názorù, odhalujících a objasòujících nejen nejobecnìjší zákony a zákonitosti pohybu a vývoje svìta, pøírody, spoleènosti a lidského myšlení, ale pøedevším a hlavnì zákony a zákonitosti vzniku, vývoje
a zániku kapitalistické vykoøisovatelské, tøídnì antagonistické
spoleèensko-ekonomické formace, pøi naplòování historické role
proletariátu, vedeného jeho politickým pøedvojem – komunistickou stranou.
26
Lenin rozvíjel marxismus, jak v jeho konfrontaci s realitou vývoje kapitalismu zejména na poèátku XX. století, tak pøi jeho obranì
pøed revizionismem, který vznikl a zaèal se šíøit v dìlnickém hnutí po
Engelsovì smrti (5. 8. 1895) koncem 19. století a v Rusku pak zvláštì
po porážce revoluce z r. 1905. A to v podobì „oprav“, „doplòování“,
revize, prý tzv. tvùrèího pøehodnocování marxistické teorie.
Dnes k zvl᚝ aktuálním a z politickoekonomického hlediska nosným
Leninovým dílùm patøí pøedevším jeho práce „Imperialismus jako nejvyšší stádium kapitalismu“, která umožòuje plnì se orientovat
v soudobé tzv. „globalizaci“ a v tom všem, co k ní patøí. Zde je do
hloubky vysvìtlena ekonomická podstata soudobého kapitalismu jako
kapitalismu monopolního, v nìmž došlo k vystøídání tzv. svobodné konkurence monopolem, pøi nevídaném rùstu úlohy bank, srùstání prùmyslového a finanèního kapitálu a vzniku finanèní oligarchie, která
dnes v poètu jen nìkolika desítek tisíc osob vlastnící cca 80 %
bohatství celé planety a ovládá dnešní svìt, kterému fakticky diktuje
své zištné, bezohledné pøedstavy o dalším vývoji na úkor nejen rozvojových a ménì vyvinutých zemí, které tvoøí 2/3 svìtové populace žijící
v chudobì, pro nìž je kapitalismus neštìstím, ale i naprosté vìtšiny obyvatelstva zemí tzv. vyspìlých. V tom spoèívá podstata a charakter parazitismu a zahnívání imperialismu, jak to také charakterizoval již Lenin.
To vše se umocòuje tím, že nejvìtší nadnárodní korporace si pøerozdìlují svìt, což je spjato s imperialistickými válkami. To vše tak
objektivnì a stále více staví do popøedí otázku nutné alternativy
k imperialismu, tj. socialismu.
Uèení o stranì a Komunistická internacionála
Lenin obohatil, rozvinul a prohloubil myšlenky zakladatelù
marxismu o proletáøské stranì a vytvoøil uèení o stranì nového typu,
všestrannì rozpracoval její program, taktické i organizaèní principy, normy stranického života, principy uplatòování její vedoucí úlohy
v revoluci a pøi budování socialismu. Principy pojaté ne nacionálnì ale internacionálnì.
Vznik takovýchto vskutku proletáøských stran vyvolala objektivní
potøeba oèistit revoluèní hnutí proletariátu zachváceného oportunismem
a revizionismem, aby bylo pøipraveno a schopno zvládat své historické úkoly v nastupující revoluèní epoše zahájené VØSR.
Stal se tak zakladatelem nového mezinárodního sdružení III. Komunistické internacionály (založena 2. 3. 1919), která obnovila bo27
jovou jednotu a tradice I. internacionály. V. I. Lenin to vyjádøil takto:
„Svìtodìjný význam III., Komunistické internacionály je v tom, že zaèala uskuteèòovat velké Marxovo heslo, které je shrnutím staletého vývoje
socialismu a dìlnického hnutí, heslo vyjádøené pojmem diktatura proletariátu. Tato geniální pøedpovìï, tato geniální teorie se stává skuteèností … Zaèala nová epocha svìtových dìjin. Lidstvo se zbavuje poslední formy otroctví: kapitalistického èili námezdního otroctví.“ (Tøetí
internacionála a její místo v dìjinách; V. I. Lenin, Sp. sv. 29, s. 302)
Ve vztahu k vývoji MKDH v pováleèném období, tj. pøi formování
a rozvoji svìtové socialistické soustavy, mìly uvedenou internacionálu
(s výjimkou informbyra) nahradit mezinárodní porady KaDS. Jak však
nakonec tyto porady „efektivnì fungovaly“ „oznámkovaly“ perestrojkové, kontrarevoluèní pøevraty.
Jak bylo øeèeno, k základní problematice leninismu patøí Leninovo
pojetí a rozpracování otázek strategie a taktiky komunistických
stran. Strategie tìchto stran pøedstavuje nejen stanovení hlavní linie, hlavního zamìøení revoluèního boje proletariátu a jeho spojencù, ale i urèení vztahu proletariátu k rùzným spoleèenským, politickým
silám, vèetnì reálných i potenciálních spojencù. Jde o stanovení všeobecné a dlouhodobìjší - generální linie, tedy základního cíle revoluèního boje proletariátu (a jeho spojencù) pro dané historické období
a etapy tohoto boje. Teoreticko-metodologickým základem stanovení
strategie komunistických stran je marxisticko-leninské uèení jako
celek (MLF, PE a VK), zvláštì pak teorie o historickém poslání
proletariátu a tím o socialistické revoluci a hegemonii proletariátu v této
revoluci a pøi budování socialismu; o vztahu proletariátu k politické moci,
tj. k diktatuøe buržoazie a k diktatuøe proletariátu jako svazku s ostatními pracujícími, jako „polostátu“, pøechodné formì „od státu k nestátu“
– od kapitalismu ke komunismu. Tedy i uèení o dvou fázích komunistické spoleèenskoekonomické formace atd. Právì ve všech tìchto uvedených otázkách V. I. Lenin výrazným zpùsobem rozvinul a obohatil
marxismus na základì nejen studia teoretického dìdictví K. Marxe a B. Engelse, ale zvláštì zkušeností ze tøí ruských revolucí,
jejichž byl spoluaktérem a prvých let výstavby socialismu v SSSR.
Tato tématika je mj. obsažena zejména v tìchto Leninových dílech: Co
dìlat?, Dvì taktiky sociální demokracie v demokratické revoluci, Imperialismus jako nejvyšší stádium kapitalismu, O karikatuøe marxismu
a o „imperialistickém ekonomismu“, Marxismus o státu, Stát a revoluce, Proletáøská revoluce a renegát Kautsky, Dìtská nemoc „levièáctví“
28
v komunismu, Teze o hlavních úkolech druhého kongresu Komunistické internacionály (o diktatuøe proletariátu), O významu bojového materialismu, Nejbližší úkoly sovìtské moci atd. atd.
Ke zvláštì významné otázce patøí u mnohých „marxistù“ nepochopení nebo spíše zcela zámìrné zpochybnìní èi odmítnutí významného Leninova objevu zákonitosti nerovnomìrného vývoje kapitalismu po té, co kapitalismus tzv. „volné soutìže“ pøerostl v imperialismus. Z toho totiž podle Lenina vyplynul „nesporný závìr: socialismus nemùže zvítìzit souèasnì ve všech zemích. Zvítìzí nejdøíve v jedné zemi nebo v nìkolika zemích.“ (V. I. L., Vojenský program proletáøské revoluce a O hesle Spojených státù Evropských.) A to v nejslabším
èlánku øetìzce imperialistických mocností. Pøes tuto skuteènost potvrzenou historickým vývojem tito autoøi a jim podobní lpí, jako
kdysi omezení oportunistiètí dogmatikové druhé internacionály, na
tezi, že K. Marx a B. Engels prý nejednou ukazovali na to, že spoleènost nemùže pøejít do vyšší formace v oddìlené zemi, nebo socialistická revoluce mùže probíhat jen souèasnì v ekonomicky nejrozvinutìjších zemích, jako pøinejmenším v Anglii, Americe, ve Francii a v Nìmecku. (viz B. Engels, Zásady komunismu z r. 1847.)
Pokud jde o základy marxisticko-leninské taktiky, jde o urèení
prostøedkù, forem a zpùsobù boje, které nejvíce odpovídají konkrétní historické situaci a nejlépe napomáhají k dosažení strategického cíle. Jde o to, že leninismus vyžaduje vyèlenit na každém historickém stupni z mnoha taktických forem boje ty, které v dané historické
etapì nebo situaci jsou ty hlavní, rozhodující a základní. Taktika pøitom
nemùže být ve všech zemích stejná, nebo je vždy závislá jak na dosaženém stupni hospodáøského rozvoje dané zemì, na pomìru tøídních
sil, politické uvìdomìlosti, vyspìlosti proletariátu a ostatních pracujících, tak na charakteru stávající politické moci, rozvinutosti èi nerozvinutosti buržoazní demokracie, mezinárodní situaci atd. atd. Leninismus totiž chápe vztah obecného a zvláštního, národního a internacionálního dialekticky. Odmítá jak ignorování, tak absolutizování,
zvelièování národních zvláštností. K základním formám boje komunistických stran pro získání vìtšiny pracujících pøitom patøí pøednì:
práce komunistù v odborech, v parlamentu, mezi mládeží a v jiných
zájmových organizacích (tìlovýchovných apod.), v družstevnictví atd.
Musí jít o kombinování parlamentních i neparlamentních forem
boje (demonstrace, stávky až po generální stávku), popøípadì legál29
ních i nelegálních atd. (viz o tom podrobnì práce V. I. Lenina Dìtská
nemoc „levièáctví“ v komunismu aj.).
Již bylo øeèeno, že Lenin rozvíjel marxismus pøi jeho obranì pøed
revizionismem. Podle nìj revizionismus nepøedstavoval a nepøedstavuje nic jiného než faktické zanášení buržoazní teorie do marxismu,
boj proti marxismu na pùdì marxismu samotného! I dnes naplno platí
jeho slova, že: „Revizionismus neboli „pøehodnocení“ marxismu je
… jedním z hlavních, ne-li nejhlavnìjším projevem buržoazního
vlivu na proletariát a buržoazní demoralizace proletáøù.“ (Práce
kvapná málo platná; V. I. Lenin, Sp. sv. 20, s. 328.)
Revizionismus není nièím jiným, než pokraèováním boje buržoazní ideologie proti vìdecké revoluèní teorii, proletáøské ideologii, na základì jen formálního, verbálního uznávání marxismu!
I dnes a nejen u nás, jak to objasnil Lenin, revizionismus nepøedstavuje náhodnosti, ani omyly jednotlivcù a skupin, nebo jeho koøeny tkví
v samotné podstatì, v ekonomickém systému kapitalismu, který byl
u nás obnoven! Nevyhnutelnost revizionismu v teorii a oportunismu v praxi byl a je pøedevším dùsledkem ustavièného pøílivu maloburžoazních, malom욝áckých živlù do dìlnické tøídy, mezi námezdnì
pracující a do jejích politických, komunistických a dìlnických stran,
jak to nakonec bylo plnì potvrzeno v novodobých dìjinách komunistického a dìlnického hnutí, budování socialismu.
Ano, aktivní až agresivní snahy o revizi marxismu a poté i leninismu, jinak øeèeno marxismu-leninismu, tak probíhaly po celé období i po vítìzství VØSR, vzniku SSSR a svìtové socialistické soustavy po druhé svìtové válce. Zejména pak od poloviny 50. let do
konce let 60., kdy poté zvláštì „úspìšnì“ akcelerovaly s nástupem
Gorbaèovovy „perestrojky“ a jejího totálního negativního vlivu na ostatní KS vìtšiny socialistických zemí na pøelomu 80. a 90. let 20. století. Tak se revizionismus stal hlavním nástrojem destabilizace komunistických stran a otevøel prostor ke kontrarevoluèním pøevratùm a obnovì kapitalismu.
Byl tedy poražen leninismus a tím i socialismus, nebo jeho revizionistická deformace?
Dnes pro komunisty a stoupence socialismu, patøí k zásadní
otázce, kterou si mnozí po porážce vìtšiny socialistických zemí svìtové socialistické soustavy na èele s SSSR, mohou klást a kladou, je
otázka: Proè má být leninismus marxismem soudobé epochy, když
30
právì pod „praporem“ Lenina, marxismu-leninismu, došlo ke kolapsu vìtšiny zemí svìtové socialistické soustavy pøi urèující úloze
KSSS? Jak mùže být leninismus (marxismus-leninismus) stále živým
uèením, když ty komunistické strany, které až „velkohubì“ a s pompou
- ústy Chrušèova, Brežnìva nakonec i Gorbaèova - deklarovaly, že je to
jejich vìdecká teorie, jíž se ve své èinnosti øídí a pøitom dovedly své
zemì ke krachu?!
Jak to tedy je? Máme se øídit uèením, které bylo vlastnì teoretickým základem fungování systému socialismu, který zkolaboval a zkrachoval?
Odpovìï je jednoznaèná: socialismus nezkrachoval, nebyl poražen proto, že selhal leninismus, marxismus-leninismus. To co selhalo, byla až jeho revizionistická mutace, deformace. Byl to tedy revizionismus, jako karikatura marxismu-leninismu, kdo byl poražen. Oficiálnì hlásaný leninismus byl totiž postupnì, od poloviny 50. let, pøi
frázích o jeho „tvùrèím“ rozvoji a „oèištìní“ od stalinistického „dogmatismu“ atd., tìžce zasažen, zdeformován a ochromen nánosy vnesených tzv. „moderních“ idejí buržoazní ideologie.
KSÈM a leninismus
Základní dokumenty KSÈM (zejména sjezdové - I. sjezdu KSÈM
a materiály k socialismu v 21. století) a naprostá vìtšina pøedních funkcionáøù a oficiálních ideologù strany leninismus, marxismus-leninismus neuznává. Do VI. sjezdu se stranické dokumenty jednoznaènì
hlásí jen k marxistickému myšlení, k pøínosu K. Marxe a B. Engelse. Až VII. sjezd KSÈM (2008), a to po kritických, vyostøených diskusích k „modelu socialismu pro 21. století“ bylo ke jménùm K. Marxe
a B. Engelse pøiøazeno, ovšem jen formálnì i jméno V. I. Lenina.
To, že šlo skuteènì jen o formalitu, potvrdil o dva roky pozdìji
(15. 4. 2010) pøedseda KSÈM V. Filip v rozhovoru pro ÈT. Cituji: „Co
se týèe Lenina, je jasné, že jen nìco z vývoje zùstává. I z Leninových myšlenek zùstalo jen nìco reálného. Øada jich byla pøekonána, není použitelná a nìkteré nejsou pro nás dokonce ani pøijatelné. Chceme posuzovat tuto spoleènost dnešníma oèima, nikoli oèima
minulého století. Opravdu nejsme tak hloupí, abychom opakovali stejné
chyby“. (HaNo, 17. 4. 2010).
Nìkteøí trockisticko-djilasovsky orientovaní (Heller, Neužil) oznaèují marxismus-leninismus za ideologii bývalé vládnoucí tøídy øídí31
cích pracovníkù, funkcionáøù aparátu „protosocialistického“ systému, která prý našla silné inspirace ve „stalinismu“, v nìmž se
„socialismus mìní z vìdecké teorie v mýtus, mytologii.“ (viz HaNo
26 .6 . 2004.)
Jinou variantou je interpretace M. Ransdorfa, který považuje leninismus za produkt zaostalých pomìrù Ruska, èistì ruský jev. Jen za
jednu z neevropských interpretací marxismu, v rámci jeho plurality.
Cituji: „Pøedevším leninismus pokládám pouze za jednu z možných
forem výkladu marxismu, nic více a nic ménì.“ (viz M. R., Potøeba
vnitøní síly.)
Potud ke KSÈM ve vztahu k leninismu, marxismu-leninismu.
Závìrem je tøeba øíci: leninismus se stal, byl a i dnes je, pøi jeho
vskutku tvoøivém uplatòování v politické praxi, pro opravdové komunistické strany teoreticko-metodologickým základem øešení všech
složitých otázek souèasnosti, revoluèního boje proletariátu, revoluèní
pøemìny svìta, odstranìní kapitalismu a vybudování nové socialistické a komunistické spoleènosti.
* * *
32
LENIN V ČESKOSLOVENSKÉM
SOCHAŘSTVÍ
M A R T I N P EČ
Název svého pøíspìvku jsem pùvodnì chtìl pojmenovat „Osobnost
Lenina ve výtvarném umìní“. Protože jsem ale zamìøením sochaø
a zabývám se hlavnì sochaøstvím a to pøevážnì z naší èeskoslovenské
oblasti, upravil jsem toto téma do podoby, kdy øeknu nìkolik slov
o nejvýznamnìjších dílech, která sochaøskou formou ztváròují ruského
revolucionáøe v našem umìní. Zkonkretizoval jsem téma do podoby mnì
nejbližší, i když tím opomeneme pøekrásná díla poèínající svìtovými
autory jako sovìtský malíø Dejneka, mexický Diego Rivera, italský
umìlec Renato Guttuso, který Lenina zobrazil nìkolikrát – poèínaje studiemi k monumentálnímu obrazu Pohøeb Togliattiho, kde se Lenin objevuje šestkrát a konèe daumierovskou skicou pøesvìdèivì zpodobòující
Lenina – myslitele, v jehož holé hlavì jakoby pulsovala energie revoluce.
Výèet by byl jistì delší, jen namátkou uvedu cyklus sochaøských portrétù a kreseb národního umìlce NDR Fritze Cremera nebo ilustrace
k Novomeského poémì Vila Tereza od slovenského mistra grafického
umìní Vincenta Hložníka – i tam se totiž Leninova podoba objevuje.
První zmínku o zhotovení portrétu vùdce Øíjnové revoluce v naší
zemi uvádíme v souvislosti s textem Zdeòka Nejedlého k úmrtí sochaøe
Jana Štursy. Zde prof. Nejedlý uvádí Štursùv zámìr vytvoøit Leninovu
hlavu stejnì tak, jako že mu po popøevratovém poèáteèním okouzlení
nacionalismem byly ke konci života moderní myšlenky komunismu blízké. Kvùli tragickému úmrtí umìlce zùstalo však jen u zámìru. Mnohými
teoretiky jsou tato Nejedlého slova zpochybòována, prý komunista Nejedlý úèelovì pøizpùsobuje našeho velkého sochaøe svému politickému
názoru. Tìžko øíct. Zvláštì pak v souvislosti s paralelou v podobì tentokráte uskuteènìného portrétu V. I. Lenina od prominentního jugoslávského sochaøe a legendy jihoslovanského umìní Ivana Meštrovièe, autora památníkù na Avale, Kalemegdanu a v Lovèenu. Dnes nezvìstný
portrét, znièený za ustašovského režimu v dobì 2. svìtové války, je
jedním z prvních dokladù toho, že Lenin lákal ke ztvárnìní i mimosovìtské umìlce.
33
Vrame se však do našeho teritoria. V roce 1935 jsou karikaturista
Adolf Hoffmeister, spolu se Štursovým žákem, sochaøem Vincencem
Makovským na oficiální návštìvì Sovìtského svazu. Pøi prohlídce souèasné sovìtské tvorby pøedevším Makovský neskrývá své kritické vidìní tehdejší sochaøské produkce. A – což si mùžete pøeèíst v tehdejších Volných smìrech – energicky reaguje i na zpodobnìní Lenina. Nazývá ho velkou osobností, která nesnese jen nìjaké mechanicky idealistické ztvárnìní, jemuž sovìtské umìní v té dobì podléhalo. Leninova
osobnost se tìžko mohla vejít, pøi vší své avantgardnosti, do mezí akademické formy, blízké spíše carské minulosti. Vìèná škoda že takový
umìlec, jako Vincenc Makovský, nezvìènil génia revoluce. Mistr nejlepšího Masarykova plastického portrétu by jistì i pøi tomto tématu vstoupil do dìjin nejen našeho sochaøství.
Když se v èasové ose posuneme dále, musíme se s nejvìtším obdivem zastavit v roce 1945 u díla Jana Laudy. Po nìkolika skicách
a studiích, které mám tu èest šastnou náhodou vlastnit a mohu je dennì obdivovat, vzniklo dílo, které bez nadsázky mùžeme jednak považovat za mistrovské, jednak za nejlepší Leninùv portrét v sochaøství vùbec. Lauda se nedržel jen ustálené vázanosti na Leninovu vnìjší podobu,
ale vyvážením dynamického rukopisu a plastické stavby portrétu s vhodným zvýraznìním základních rysù nás obdaøil hlavou, která opravdu
pøipomíná revolucionáøe každým coulem, odhodlanì hledícího kupøedu
a zároveò velkého myslitele. Laudùv portrét na mnoho let zastínil ostatní produkci, která se bohužel èastokrát vešla pouze do mezí oficiální
zakázky a nebyla schopná je pøekroèit.
Výjimkou je Leninùv portrét od brnìnského sochaøe, dnes zapomínaného autodidakta Bohumila Hochmana, který v prvním pováleèném
roce též zvìènil Lenina. S menším dùrazem na fyzickou podobu, avšak
využívaje možností poezie sochaøské formy. Hochman rozhodnì patøí
mezi ty, které jsme si v tomto krátkém vystoupení mìli pøipomenout.
Z produkce od poèátku 50. let, mimo konformní díla odpovídající
spíše øemeslnému splnìní úkolu bez nìjakých dalších aspirací, jmenujme hlavy olomouckých sochaøù Vladimíra Navrátila a Vojtìcha Hoøínka
a pražského Jana Kavana. Dnes nezvìstná díla ukazují, že i pøes mnohdy nešastná mìøítka pøi posuzování umìleckých dìl v tìchto letech,
vznikly díky nespornému umìleckému talentu i sochy znatelnì vystupující nad prùmìr dobové produkce.
Po urèitém uvolnìní a rozlouèení se s vulgarizátorskými tendencemi,
musíme jmenovat portréty neménì dùležité pro druhou polovinu 50. let
34
– portrétní práce slovenského Rudolfa Uhra a èeského sochaøe maïarského pùvodu Martina Reinera. Pøedevším Reinerovi se povedlo Leninovu fyziognomii zjednodušit do hlavních rysù charakterizujících jeho
odhodlání a vnitøní sílu, kterou formálnì podtrhlo a zvýraznilo ještì pøevedení díla do tvrdého materiálu hadce.
Na poèátku 70. let se do naší linie tvùrcù Leninových portrétù velmi
kvalitnì zapisuje slovenský sochaø Ján Kulich, dlouholetý rektor bratislavské VŠVU, mistr reliéfního umìní, portrétu a sochaøského monumentu. Známá je civilnì ladìná medaile s motivem Lenina v jeho typické
èepici a také monumentální nadživotní Leninova hlava – pomník v Žilinì, dnes samozøejmì znièený. Slovenský sochaø zde znaènì úspìšnì
vyøešil výtvarnou formou pøi velmi nároèném nìkolikanásobném zvìtšení hlavy jako samostatného pomníku, díla v podstatì jedineèného jak
velikostí, formou, tak velmi šastným výsledkem. Z tohoto období
mùžeme z úspìšných dìl ještì jmenovat Bartfayùv pomník V. I. Lenina
v Nitøe nebo Zdrùbeckého monumentální reliéf v pražském metru.
V oblasti komorních dìl stojí za pøipomenutí i portrét od olomouckého sochaøe a Laudova žáka Rudolfa Chorého z poloviny 70. let. Domyšlená sochaøská forma, jasné tvary fyziognomie, nezahlcení portrétu naturalistickými detaily a podtržení velmi jemným ale nezdrobòujícím rukopisným zpracováním povrchu nám zde pøedstavuje Lenina jako zahloubaného myslitele, který není zobrazen ve fyzické akci jako u døívìjších dìl, ale v relativním klidu, který však citlivou mírou tvarové nadsázky nabývá podoby vnitøního zamyšlení.
Pokud jsme litovali, že se vytvoøení Leninova portrétu nezhostil Vincenc Makovský, vìtší štìstí máme u jeho žákù. Více vázán realistickým
vidìním je zde brnìnský Miloš Axman, který se tématu vìnoval ve šastných studiích od poèátku 60. let a v letech 70. vytvoøil monument,
který starší úèastníci zøejmì notoricky znají z jednání ÚV na pražském
hradì èi z exteriéru Brna. Nejvìtšího úspìchu se však dle mého soudu
dostalo Stanislavu Hanzíkovi, autoru dnes již zdemolovaného pomníku
mostecké stávky a dalších monument jako napøíklad lví kašny pøed
Karolinem. Hanzík, svìtovì uznávaný portrétista, vìrný své formální
odvaze pøi ztváròování osobností místního kulturního života jako Josef
Kemr, Hrušínský, Brodský nebo Vláèil, vstupuje neménì odvážnì i na
toto pole. Jeho Lenin tvoøí v podstatì sochaøskou paralelu ke Guttusovì
studii Lenina – myslitele. Na rozdíl od brnìnského Axmanova Lenina je
v tom Hanzíkovì velmi vhodnì umístìn abstraktní krystalický prvek,
který ještì zdùrazòuje gigantickou energii revolucionáøových myšlenek
35
spolu s Leninem zahloubaným do nich. Hanzík se podobnì jako u svého
raného portrétu B. Smetany nebál tvarové nadsázky èi vhodné deformace – dobøe pøispìla k celkovému zobrazení vnitøního dramatu této
nejvìtší osobnosti novodobých dìjin lidstva.
Hanzíkovo dílo pomyslnì uzavírá cyklus èeskoslovenských sochaøských portrétù ruského revolucionáøe. V jeho výètu jsem mohl jmenovat více dìl, více autorù. Nechtìl jsem vás však dlouho unavovat a hlavnì
bylo mým zámìrem jmenovat to nejvýznamnìjší.
36
LENINISMUS A DNEŠEK
J I Ř Í C HARVÁT
Ve svém vystoupení se nechci a nebudu zabývat definicí pojmu leninismus. Tu, stejnì jako další fakta a souvislosti pøednesli nebo pøednesou další, navýsost kompetentní odborníci. Pokusím se pøedstavit, jakým zpùsobem bychom mìli aplikovat obecné zásady leninismu, respektive nìkterých jeho hlavních souèásti, v souèasných podmínkách
imperialistického stádia kapitalismu a buržoazní demokracie v èeských
zemích a na Slovensku. To vše v obecné rovinì s konkrétnìjším rozpracováním jednoho z historických, aktuálních i budoucích úkolù skuteèných leninských organizací a leninismu obecnì.
Velká vìtšina z Vás jistì dobøe zná zpùsob argumentace majority pøedstavitelù formálnì komunistického èi tzv. pokrokového hnutí v èeských
zemích a na Slovensku, øeèeno slovníkem jejich vìstníku, „Haló novin“, èinitelù tzv. levice, proti marxistùm-leninovcùm.
Pøedešleme, že tato vìtšina se k leninismu nehlásí ani formálnì,
k Leninovi pak zcela výjimeènì, když se jí to hodí, reálnì však v obojích pøípadech postupuje proti Leninovi a jeho vìdeckému a politickému
odkazu. V èásteèném souhlase a souzvuku s „mìkkou“ antikomunistickou propagandou z levé èásti buržoazního politického spektra nám tito
lidé vytýkají, že se leninismus pøežil, že byl projevem historie a pro
naprostou odlišnou souèasnost nám nemá co pøinést, že ho chápeme
a obhajujeme dogmaticky, prosazujeme sektáøsky, nemodernì, nostalgicky a zastarale.
Zvláštì silnì rezonuje tisíckrát opakované tvrzení, že je leninismu
a jeho teoreticko-praktický pøínos v budování organizace nového typu,
v koncipování její taktiky a strategie, zejména s ohledem na možná spojenectví, jednotnou frontu, buržoazní revoluci, její využití pøi pøípravì
a pøechodu k socialistické revoluci, rozpracovaný a obohacený Marxùv
koncept diktatury proletariátu, starým haraburdím, které zrezivìlo jejich slovy „deformacemi minulého systému,“ a pro dnešek proto neplatí. Toto tvrzení je pøedneseno natolik metafyzicky, v nìkterých pøíchutích dogmaticky, že není vìtším problémem ho vyvrátit.
Vyvarujme se ale pøi takovém vyvracení emocionalitì, která nás mùže
nechtìnì zatáhnout do pravidel a tónu stejné hry, jakou hrají pøedstavi-
37
telé tzv. levice, pøestože naše myšlení se snaží být vìdeckým a tøídnìproletáøsky v rámci daných objektivních podmínek èistým. Odpovídejme na podobné útoky s chladnou hlavou, nejlépe, jak coby aspiranti na
Leninovy žáky mùžeme: tedy na základì marxisticko-leninské dialekticko-materialistické logiky a metodologie.
Pøistoupíme-li k tomuto úkolu tímto zpùsobem, budeme nuceni onìm
køiklounùm odpovìdìt:
1. Netvrdíme, že všechny závìry leninismu, vìtšina jeho obecných,
zejména aktuálnì teoretických a politických zásad, je platná na vìky
vìkù. Leninismus jakožto rozpracovaný a tvùrèím zpùsobem obohacený marxismus epochy imperialismu je platný pøedevším v obecných
principech tohoto stádia kapitalismu.
Na základì mnoha analýz a statistik, z nichž nìkteré zde byly
a budou citovány, na základì probíhající hospodáøské krize, jejích
pøíèin a charakteristik, na základì období støídajících se válek,
boje o moc a trhy globálních mocností, tím pádem ze životních
zkušeností posledních dvaceti let, zpracovaných dialekticko-materialistickou metodou do analýz a syntéz, tvrdíme, že v souèasném svìtì nadále panuje v drtivé vìtšinì obecných podstat kvalitativnì stejné stádium kapitalismu, v jakém žil a tvoøil Lenin.
Z toho dùvodu tvrdíme, že jsou platné i obecné principy jeho uèení,
jakož i základní poznatky jeho skuteèných následovníkù. Naopak naši
odpùrci se nikdy nepokusili dokázat, kdy nastalo jimi èasto proklamované nové stádium kapitalismu (nìkterými nazývané jako globální kapitalismus), èím se liší od imperialismu, jaká je jeho podstata i jevová
stránka a zejména, jak na nì má originálnì reagovat komunistické
a dìlnické hnutí. Žádná taková analýza s použitím marxisticko-leninské
vìdecké metodologie, jednoho ze základù tohoto vìdeckého uèení, nebyla provedena.
Existují zde sice skryté, polovièaté, rozporuplné pokusy podobné
tvrzení dokázat, nejsou však s to ani se otevøenì pøihlásit a upøesnit
pøedmìt svého bádání, natož použít onu metodologii, kterou je dle mého
soudu možné oznaèit za platnou ve všech dosud známých formacích.
Ideologický a politický postup, který tento vìtšinou maloburžoazní smìr
pøedkládá, není v nièem originální a už vùbec neodpovídá podmínkám
nového stádia kapitalismu (ani nemùže, protože neexistuje) – tkví ve
stejném sociálním podhoubí jako v minulosti Marxem, Engelsem a Leninem kritizovaný anarchismus, bernsteinismus, ministerialismus, ale
i další pøíklady atrap revoluèní, protikapitalistické teorie.
38
2. Právì proto, že vyvozujeme dùsledky z aktuální dialekticko-materialistické analýzy a syntézy nejsme dogmatiky, naopak naši protivníci
jsou idealistiètí mluvkové, kteøí z ve vzduchu se vznášejících tvrzení
preparují systém, substanci (podstatu), pøípadnì popisují systém a jeho
èinitele tehdy, kdy tento systém nikdy neexistoval.
3. Pád reálného socialismu nebyl zapøíèinìn nedostatky leninismu,
ale naopak jeho postupnou negací, což jsme se mnohokrát pokusili dokázat. Rozsáhlá analýza a syntéza z pozic historického materialismu
v tomto ohledu však zatím nebyla napsána. Dílèích a významných studií vzniklo celé množství.
4. Naši kritici, ve velké vìtšinì se zaklínající deformacemi minulého
systému, jsou èasto strùjci, pohrobky èi nástupci tìch procesù, sil
a pøedstavitelù, kteøí realizovali nejen v Èeskoslovensku od poloviny
50. let 20. století do osudných let 1989-1991 s proklamacemi o leninismu na klopì antileninský scénáø. Toto dìdictví generací, dìdictví zvyku a setrvaènosti, logicky s podporou souèasného systému a buržoazní
ideologie, plodí své další nástupce, pokraèuje v prohlubování tragédie,
kterou spoluvyvolalo. Náchylnost k tìmto maloburžoazním smìrùm je
objektivnì v souèasném systému i v øadách proletariátu a jeho možných
spojencù vysoká.
Jestliže alespoò ve struènosti a obecnosti obhájíme dùvody, proè stojíme za aktuálností leninismu pro dnešek, mìli bychom v první øadì
sami sobì, posléze ostatním zdravým souèástem komunistického a dìlnického hnutí nejen v našem geopolitickém prostoru a nakonec v praktickém pùsobení vykoøisovaným a zbídaèovaným lidem srozumitelnì
sdìlit a vysvìtlit, které souèásti leninismu pokládáme za klíèové. Kromì
zmínìného rozpracování dialekticko-materialistické metody a politické
ekonomie ve vztahu k monopolnímu a státnì-monopolnímu stádiu kapitalismu, mám za to, že klíèový pøínos V. I. Lenina pro dnešek tkví
pøedevším v tìchto oblastech:
1. Ve vypracování organizaèních zásad pùsobení komunistické organizace v kapitalismu, v popsání a v praktickém vytvoøení organizace
zcela nového typu. V dùrazu na dialektický zákon pøerùstání kvality
v kvantitu a naopak v organizaèních otázkách, v lpìní na kvalitì kádrù.
2. V teorii státu a politického zøízení (nadstavby) imperialismu v jednotlivých zemích a v umìní rozlišovat mezi jednotlivými zøízeními
s ohledem na propojení taktiky a strategie.
39
3. Ve vypracování principù metodiky komunistických organizací
v kapitalismu rùzné úrovnì, svobody, represe, v rozpracování a využitelnosti vìjíøe mimoparlamentních, parlamentních, legálních, ilegálních,
formálních i neformálních èinností dle podmínek tøídního složení, boje
dané spoleènosti i mezinárodního rozmìru, dle síly hnutí, uvìdomìní
proletariátu a dalších promìnných.
4. V dokonalém spojení taktiky a strategie, v jejich dialektické jednotì, umìní ustoupit, ale i udìlat rázný revoluèní krok. V pochopení úlohy
buržoazie a dalších tøíd v buržoazních revolucích, které umožnilo jednak porozumìní pozici a možnostem proletariátu s jeho spojenci v této
revoluci, jednak jeho první uvìdomìlé, organizované a systematizované
revoluèní vystoupení, ale i využití tohoto prvního angažmá tøídy „o sobì“
pro pøepodstatnìní buržoazní revoluce postupnì v revoluci socialistickou.
To jsou dle mého soudu hlavní pøínosy leninismu pro komunistickou
organizaci, pohybující se v kapitalismu, jeho další ohromný tvùrèí pøínos v budování socialistické spoleènosti v Rusku po Øíjnové revoluci
nyní ponechám stranou, pøestože s pøedchozím souvisí a bezprostøednì na nìj navazuje. Chceme-li tvùrèím zpùsobem rozvinout uèení
V. I. Lenina na souèasné pomìry støední Evropy a naší zemì, musíme
v první øadì popsat dílèí odlišnosti mezi obdobím jeho pùsobení a souèasností. S pøekvapením zjistíme, že pøedrevoluèní carské Rusko je
v mnohém naší souèasnosti podobnìjší, než meziváleèné Èeskoslovensko s KSÈ, která mìla v zádech Kominternu a SSSR.
Dále zjistíme, že naše situace je v mnohých ohledech ještì tristnìjší
než v pøípadì Leninových zaèátkù zejména v 2. pol. 90 let 19. století,
a to zejména z tìchto dùvodù, které spolu vzájemnì souvisejí: ani živelné lidové èi dokonce dìlnické hnutí v èeských zemích a na Slovensku
fakticky neexistují, perspektiva vývoje práv a životních podmínek vìtšiny spoleènosti v kapitalismu je mnohem horší než v tehdejší Evropì,
tehdejší požadavek buržoazní demokracie byl v reálu mnohem demokratiètìjší a pro proletariát otevøenìjší (navíc znamenal cíl i pro pokrokovìjší èásti tolik nezahnívající buržoazie) než nyní, vliv buržoazní ideologie je výraznì silnìjší jak délkou jejího pùsobení (témìø o sto let delší
ve srovnání s léty života V. I. Lenina), porážkou reálného socialismu,
tak i kvalitou, možnostmi, rozsahem, bohatstvím, všeobjímajícností
a rafinovaností buržoazní propagandy a jejích instrumentù.
40
Chceme-li být leninovci, nemùžeme pod tíhou tìchto okolností klesat v kolenou. Naopak. Souèástí Leninova života a pøesvìdèení byla
nezdolná sekulární víra v životnost, smysl a objektivní prospìšnost jeho
èinnosti pro vìtšinu spoleènosti. O tom, že jeho situace nebyla do poslední chvíle jednoduchá èi jednoznaèná, hovoøí dostateènì výmluvnì
jeho pøednáška mladým švýcarským dìlníkùm a socialistùm z ledna 1917.
Aniž by tehdy chtìl, pøedpovìdìl na základì popisu kvantitativních pøerodù bolševické kvality z revoluce let 1905-1907 vývoj následných mìsícù, který však probìhl v dùsledku ještì peèlivìjší pøipravenosti bolševikù tentokrát cele a úspìšnì, až k systémovì zmìnì.
Chceme-li být leninovci, musíme znát základy z života tohoto velikána, obecné principy jeho uèení, ale nesmíme propadat historickému
fetišismu a nostalgismu. Nesmí se z nás stávat fanglièkáøi a leninologové, utopení v historii a symbolech, s minimálními nebo s žádnými ohledy na souèasnost. Abychom jimi nebyli, musíme dùslednì realizovat
naše teoretické poznatky v praxi, výsledky praxe následnì promítat do
teorie, agitace, propagace a v podobném smyslu dále. Propojenost revoluèní aktuální marxisticko-leninské teorie se stejnou praxí, jejich dialektická provázanost, chápání souèasné reality, boj proti revizionismu a oportunismu, to jsou základy pro rozvíjení leninské teorie a politiky dneška.
Tento základ nebyl, není a nebude bezrozporný, to by naprosto neodpovídalo tomuto uèení, naopak rozpory, pøímo otevøené konflikty, musí
vznikat a objevovat se, nemá-li organismus stagnovat, rozpadat se, zahnívat èi se tváøit navzdory realitì jako èistý a zdravý. Tyto rozpory
plynou ze samé podstaty vytváøení leninské organizace v souèasném
stádiu kapitalismu, ale konec koncù také z obecných zákonitostí jakéhokoliv pøírodnì-historického procesu. Jak tedy pøesnì chápat poslání
leninovcù dnešních dnù?
1. V ujasnìní si pøíèin porážky reálného socialismu, stavu souèasné
spoleènosti i formálnì komunistického hnutí nejen v èeských zemích.
V popisu situace v mezinárodním hnutí s dùrazem na smìr, síly a šance,
které by ho mohly zmìnit, pøesnìji øeèeno komunizovat a propojit vše,
co je životné.
2. V analýze projevù souèasné státní moci a možností v ní legálnì
i nelegálnì, mimoparlamentnì i parlamentnì pùsobit, v právnì-bezpeènostní rovinì apod.
3. V odpovídající výstavbì organizace nového typu postavené v první øadì na kvalitì kádrù-profesionálních revolucionáøù s tou zásadou
III. Internacionály, že každé zemi bude pøíslušná jedna organizace.
41
4. V systematizaci a postupnì èásteènì i v zautomatizování základních úkonù teoretické i praktické èinnosti, v propracování postupu,
v pøipravenosti adekvátnì reagovat na nastalou situaci. V politice protikladné živelnosti.
5. V avantgardnosti, modernosti a šíøi jak forem pùsobení, tak i dìlby
práce uvnitø organizace.
6. V nepodléhání tématùm a otázkám, vnucovaným spoleènosti buržoazií a její propagandou – bránìní se chvostismu.
7. V souèinnosti a pomoci vykoøisovaným, utlaèovaným, v poskytování kulturních, vzdìlávacích a volnoèasových možností této vìtšinì
spoleènosti, její organizovaní a zapojování do èinnosti.
8. V boji proti všem druhùm revizionistické a oportunistické dekadence aktuálního hnutí.
9. V reálné politice mezi proletariátem, distribucí materiálù, plakátù,
tiskovin všem cílovým tøídám a sociálním vrstvám. V pøipravenosti na
vzdìlávání konkrétní tøídní zkušenosti dìlníkù a dalších proletáøù (stávka, demonstrace, propouštìní).
10. Ve vlastní odborové politice, zejména v tøídních odborech, ve
vytváøení podhoubí pro vznik vlastní autorské kultury, v kulturních
vystoupeních a politice.
Tyto základní cíle by mìly být plnìny jeden po druhém, od prvotních
po navazující, by mnohé z nich musí probíhat soubìžnì, aby jejich
vybudování vytváøelo pùdu pro realizaci dalších úkolù. Pøirozenì se
v tomto èasovì omezeném vystoupení nemohu ani obecnìji zabývat vytýèenými úkoly, u nichž jste si jistì oprávnìnì mohli položit tyto otázky:
Která z organizací v èeských zemích a na Slovensku si tyto nebo podobné úkoly uvìdomuje? Která z nich se je snaží plnit? Která z nich
alespoò nìkteré z nich plní? Která z nich plní všechny?
Poslední èást svého vystoupení budu pøeci jenom podrobnìji vìnovat jedné z vytýèených povinností marxistù-leninovcù: boji proti revizionismu (zanášení buržoazní ideologie do marxisticko-leninské teorie)
a oportunismu (rùzným odrùdám revizionismu v praxi, v ustupování
tlaku kapitalistického systému v zásadních i dílèích otázkách, v odtržení krátkodobých, støednìdobých i dlouhodobých cílù od sebe, v pøeceòování souèasné úrovnì nejen hnutí, parlamentarismu, atd.) a dalším
teoriím èi smìrùm, které mají potenciál poblouznit dìlnické tøídì, zamìstnancùm, jejich mládeži, nìkterým OSVÈ, rolníkùm, chudým dù-
42
chodcùm a jiným jejich vìdomí. Pokusím se nyní roztøídit a krátce
okomentovat ty smìry v souèasném pokrokovém hnutí èeských zemí
a Slovenska, které se programovì, v publikaèní èinnosti, agitaci a propagaci sice hlásí k Leninovi, avšak v praxi neplní žádný nebo témìø
žádný z úkolù leninismu dneška, které jsem vymezil. Ba do velké míry si
tyto úkoly ani neuvìdomují. Zámìrnì tyto smìry adresnì, až na nìkolik
drobných výjimek, nepojmenuji, buï je poznáte sami, nebo se poznají
ony. Tato dìlení nemají za cíl vyvolat nepøátelství, ale naopak, tam, kde
je to možné, by mìla svést tyto soudruhy ze špatné cesty, resp. z rokle
vedle správné cesty, a mají pomoci je pøivést do øad skuteènì leninsky
myslících a èinných.
První velmi silnou negativní tendencí ve formálnì leninistickém
hnutí je tzv. nostalgismus. Není to jednotný smìr ani svými zámìry,
ani pojímáním. Jeho charakterní èást se projevuje správným chápáním
minulého pøínosu leninismu, historického vývoje, nìkdy i teorie, nedokáže však vùbec nebo témìø vùbec pøenést poznatky o leninismu tvùrèím zpùsobem do souèasné epochy. V nìkterých pøípadech se o to ani
nesnaží.
Èást tohoto smìru je ryze pragmatická, popøípadì zformovaná a odtøídnìná souèasným systémem a jeho stranami vèetnì charakteru KSÈM,
hovoøí o minulosti proto, aby mìla podporu velké èásti poctivých starých èlenù a sympatizantù KSÈM, ale v praxi koná naprosto proti pokrokovému smyslu historie.
Druhá èást je charakternìjší a nadìjnìjší. Nedokáže leninismus aplikovat proto, že vìnuje vìtšinu èasu odrážením agresivních útokù souèasného systému i rùzných pøedstavitelù tzv. levice proti reálnému socialismu, a tím i proti jejich životùm, èi životùm jejich pøátel, rodièù,
prarodièù. Tomuto smìru patøí zejména starší generace. Polapil však
nejen v minulosti, ale i v souèasnosti nejednoho komsomolce – jednak
kvùli sociálnímu prostøedí, ve kterém se pohybujeme, jednak kvùli první obecné reakci spoleènosti na pøíslušnost k marxisticko-leninské organizaci – v otázkách na minulost – v nutnosti na nì reagovat, v nutnosti pøednì se zajímat právì o nì.
Kdo z mládežníkù neprošel tímto prvním stádiem, nemùže se orientovat v dalších, vyšších stádiích vývoje a uvìdomìní komsomolce. Kdo
v tomto stádiu ale utkvìl, nemùže realizovat poslání komsomolce. Zejména mladší generace musí pochopit, že pragmatická èást nostalgikù
je nástrojem oportunistù a revizionistù k odvádìní pozornosti od jejich
43
praktické èinnosti, k zatažení potenciálních nových kádrù do tenat partajních hodù, komerèních prvních májù a dalších slavností, èinících
komunistickou organizaci zájmovou skupinou kamarádù odtržených od
reality vnìjšího svìta a zejména od proletariátu.
Komsomolci by se však mìli vyvarovat nikoliv kontaktùm, ale i zaøazení mezi skupinu druhé èásti nostalgikù – nikoliv proto, že není tøeba
naši teorii i velkou èást minulé praxe hájit, ale proto, že toto hájení nemá
být základem naší èinnosti, ale pomocníkem pøi osobní a aktuální vzdìlávací a organizaèní èinnosti ve vykoøisovaných a zbídaèovaných
masách. Urèitou deformovanou odrùdou nostalgického smìru formálního leninismu jsou ty èásti hnutí, které se k Leninovi hlásí jako
k historické osobì, pøièemž znevažují jeho souèasnou platnost, respektive vytrhávají z jeho života a konání jen ty èásti, které se jim hodí –
zejména NEP. Podobnì mimochodem postupují tito pøedstavitelé napøíklad i u K. Gottwalda a lidové fronty.
Stavìní mladého Marxe proti zralému, jednoho Lenina proti druhému, i když ne tolik okatì, jsme už zaznamenali v minulosti. Témìø vždy
bylo nástrojem proti významu a obsahu díla tìchto revolucionáøù. Jistì,
každý z tìchto pøedstavitelù se mìnil, vyvíjel, upravoval, èásteènì pøetváøel své minulé dílo. U žádného z nich však nelze tvrdit, že by tak èinil
v kontrastu, proti smyslu svého pùvodního díla. Zmìny byly motivovány promìnami objektivních podmínek, jejich tvùrèím zpracováním,
využitím a pouèením se z nich tìmito velikány. Nikoliv negací sebe
samého.
Druhým silným proudem formálního leninismu je mými slovy
tzv. romantický leninismus. Vyrùstal z revize a špinìní nejen leninismu, ale celého komunistického hnutí a minulosti po r. 1989. Odpovídal
a odpovídá na toto negativní hnutí pocitovì, bez zásadnìjší znalosti díla
V. I. Lenina. Domnívá se, že jedinou odpovìdí na dehonestaci leninismu
je neustálé pøipomínání symbolù, historie hnutí – v tomto nalézá spojence u nostalgikù, živelné, nepøipravené a spontánní rádoby radikální akce
ve veøejném prostoru, èasto se pøíliš nelišící od anarchistických bojùvek.
Matkou této tendence je rozkladný vliv souèasného vìtšinového formálnì komunistického hnutí, proto si tímto stádiem alespoò èásteènì
prošly velké skupiny komsomolcù. Pokud však podobnì jako u nostalgismu zùstane tento styl generální linií organizace, nemá tato organizace šanci vybudovat ani své silné a vlivné základy, pøetvoøit se ve stranu,
natož pak nového typu. Jedná se totiž o èistì idealistický smìr s prvky
44
voluntarismu – silnì pøeceòuje vùli, nìkdy ji nadøazuje objektivním zákonitostem.
Napøíklad slovo radikální nechápe jako marxisté coby na døeò problému jdoucí, ale anarchisticky jako humbuk, hlasitou akci, bojùvku,
rozbíjení, hysterii, silná slova a další podobné jevy. Pøirozenì si tento
smìr námi vytyèené otázky ani klást nemùže, natož je zodpovídat.
Romantický leninismus èasto mívá za spojence tøetí hlavní smìr
formálního leninismu v èeských zemích a na Slovensku – aktivismus. Tato tendence se projevuje zejména snahou být za každou cenu
a každou cestou vidìt na veøejnosti, bez ohledu na pøipravenost, schopnost výsledky tohoto angažmá využít, bez ohledu na kvalitu agitace
a propagace, organizaèních principù a stávajících kádrù.
Aktivismus se, jak se nám zdá, vyskytuje i v mnoha silnìjších zahranièních organizacích, které mají své základy vybudovány, ale neví, kudy
dál. Otázky, které jsme nastínili, si lepší aktivistické organizace kladou,
ale odpovídají si na nì tak, aby odpovìï umožòovala pokraèování
v aktivismu. U pøipravených organizací se aktivismus mùže projevovat
jako folklorismus, karnevalovost, festivalovost bez jasného úèelu, bez
kvalitativního posunu výš.
Jedná se vlastnì o pokraèování toho, co èinily organizace v minulosti, ale bez tehdejšího smyslu, úèelu a výsledku. U nepøipravených aktivistických klonù se jedná o pouhé kopírování svých vìtších vzorù
a sezobávání buržoazní propagandou nasypaných témat.
První èást èeských a slovenských aktivistù kvalitnì hájí minulý
systém, ale jejich aplikace leninismu na souèasnou dobu vùbec neodpovídá jeho základní teoreticko-metodologické soustavì, kritiènosti, analýze, syntéze a z ní plynoucích hodnotících kritérií. Atmosféra aktivismu se jim stala sociálním prostøedím, které drtí a napíná leninismus na
Prokrústovo lože, až z nìj zbývá jen pošramocený název.
Druhá èást aktivistù se o aplikaci leninismu, i když o nìm hovoøí,
na souèasné pomìry nesnaží, V. I. Lenina velebí, ale jeho skuteèné nástupce v èele s J. V. Stalinem a dalšími hanobí stejnì, jako témìø celý
reálný socialismus. Tato èást ulpívá v praktické politice dneška v pustém sociáldemokratismu.
Tøetí skupina aktivistù je netrpìlivou odrùdou první èásti, odrùdou, jež ve svém pùsobení spojuje projevy levého a pravého oportunismu – zejména reformismu a zdùrazòování role parlamentarismu, ekonomismu a dalších tendencí, které V. I. Lenin kritizoval a proti nimž
bojoval. Tito netrpìlivci tvrdí, že kádry není tøeba vytváøet, že je plodí
45
zkušenost tøídního boje, že není tøeba dbát bezpeènosti a požadavkem
doby je vyjít do ulic s odhalenými tváøemi, že vytvoøení revoluèní strany bez kádrù vlastnì pomùže tyto kádry získat, stejnì jako pozice
v parlamentu budou pøedjímat mimoparlamentní èinnost.
Tento smìr èasto minulost i útoky klasických postsovìtských revizionistù a oportunistù hájí a odvrací zcela správnì a principiálnì, svou
praktickou èinností však zùstává fakticky na stejné lodi jako oni. Námi
nastínìné otázky si neklade, a pokud, zodpovídá si je naprosto úèelovì.
V èem hlavnì chybuje?
V neschopnosti analyzovat možnosti hnutí v souèasném politickém
zøízení, v z toho vyplývající neznalosti èi ignoraci základních principù
výstavby revoluèní organizace v kapitalismu s dùrazem na konspiraci,
propojování legálních a ilegálních forem boje, stejnì jako v propojování
parlamentních a mimoparlamentních forem èinnosti. Takový smìr sice
shodou náhod mùže vybudovat jakous takous stranu, dostat se i do
parlamentu, ale tato strana nebude moci být ani revoluèní, ani leninská.
Znemožní to její materiální základna – absence kádrù, organizaèních
principù zakotvení v proletariátu a pro proletariát, nikoliv ve vleku jeho
iluzí a snahy dosáhnout zmìny co nejrychleji a nejsnadnìji, orientace na
parlamentní formy boje a s ním spjaté prostøedí, ale také metoda. Nemluvì o situaci, kdy by se tento smìr dostal do parlamentu. Netrpìlivci
aktivismu mají spoleèného s reformismem a syndromem volební strany
zejména to, že chtìjí pøeskakovat vývojová stádia vytváøení strany, že
se domnívají, že zmìna, její budování, bude snadnìjší, že jim k tomu
pomùže nástroj buržoazní propagandy a parlamentarismu.
Vývoj však nebudou moci obejít žádným pøeskakováním stádií, buržoazní propaganda a parlamentarismus mohou existovat jen jako nástroj
pouze v propracovaném, kvalitním a organizovaném hnutí zakotveném
v patøièném tøídním prostøedí, které ho jako nástroj dovede používat.
V jiných rukou se z nástroje stává zbraò vlastní likvidace, odtøídnìní, èi
dokonce pùsobení na demoralizované vykoøisované a zbídaèované, na
posílení jejich iluzí.
Netvrdím, že výèet rysù k Leninovi se hlásících faktických antileninovcù je úplný. V posledních letech jsme však dominantnì zaznamenali
vyjmenované a popsané smìry. Sebekriticky pøiznávám, že i SMKÈ
s nimi mìl nemalé problémy. Na rozdíl od vìtšiny komunistického
a dìlnického hnutí v bývalém Èeskoslovensku se však zejména s romantickým leninismem, aktivismem a nostalgismem snaží vypoøádávat, problém si uvìdomuje. Jak jsem øíkal, nepovažuji všechny zbloudilé
46
formálnì leninské tendence za zcela odsouzené k zániku, zradì, zatracení a zapomnìní. Zejména charakterní pøedstavitelé nostalgického
smìru v poèáteèním stádiu jejich politického pùsobení, stejnì jako stejný okruh pøedstavitelù romantického leninismu a netrpìlivého aktivismu, jsou v pøípadì kvalitního vedení, zaøazení do skuteènì revoluèní
organizace se vzdìláváním, systematièností èinnosti, sebekritièností
a dalšími souèástmi teoretického a praktického pùsobení vnì i dovnitø
potenciálnì kvalitními marxisty-leninovci rùzných úrovní.
Stává-li se však z nostalgismu, aktivismu i tzv. romantického
leninismu program, úèel, reprezentují-li ho jeho uvìdomìlí i nevìdomí, ale jasnì vyprofilovaní pøedstavitelé, je tøeba proti tomuto smìru rozhodnì bojovat jako proti pøenašeèi infekce zmatkù,
nejasností, iluzí a dalších negativních vlivù mezi vykoøisované
a zbídaèované masy.
Na úplný závìr si dovolím odpovìdìt na mnou vytýèené otázky.
Která z organizací v èeských zemích a na Slovensku si vyjmenované
úkoly leninismu dneška uvìdomuje? SMKÈ a do velké míry MLOK.
O jiné nevím a pochybuji, že v tomto prostoru existuje. Rád budu vyveden z omylu. Která z nich se je snaží plnit? Obì, se støídavými úspìchy,
zejména SMKÈ na této cestì, trvající nìco pøes rok, uèinil pokroky,
které však nebyly bezrozporné a bezkonfliktní – logicky byly vyplnìny
ztrátami, ale také mnohými zisky.
Která z organizací alespoò nìkteré z nich plní? Nìkteré ze základních
èásteènì SMKÈ i MLOK, avšak zcela nedostateènì. Která z nich plní
všechny? Ani jedna, máme hromady povinností a práce na budování
základních stavebních kamenù hnutí. Pusme se tedy do práce! Zejména tak naplníme odkaz V. I. Lenina, v této èinnosti prokážeme platnost
leninismu v souèasném životì.
47
48
V. I. LENIN: CO DĚLAT? (1902)
V ÁC L AV E X N E R
Jsem rád, že na tomto semináøi pøipomínají poøadatelé výroèí 90 let
od úmrtí Vladimíra Iljièe Lenina. Není v souèasné dobì mnoho takových akcí a jde pøitom samozøejmì o èlovìka, který opravdu významnì
poznamenal komunistické hnutí jak jako teoretik, tak jako praktický politik
– dokázal využít teorie v praxi, dokázal se uèit z praktických výsledkù,
kladných i záporných, a zobecòovat je. Mnoho jich dokázal pøedvídat
a najít metodu, jak se i kritickým situacím vyhnout nebo je pøekonat.
V souvislosti s pøípravou na vystoupení k problémùm mezinárodního levicového hnutí jsem pøemýšlel, jaké mohou být cesty dalšího postupu ve složité situaci, ve které se hnutí nachází jako celek a komunistické hnutí jako jeho souèást, která se po událostech na konci
80. a zaèátku 90. let snaží pøekonat krizi, nejistotu a velkou diferenciaci. Byl jsem naveden na Leninovu brožuru „Co dìlat.“ Lenin ji psal,
když mu bylo nìco pøes 30 let (vyšla 1902), tedy ve vìku, který se blíží
vìku mladší skupiny úèastníkù dnešního semináøe.
Zaujalo mne jeho „Musíme snít!“ Referáty, které o nìm dnes zaznìly,
byly pøíliš vážné, oficiózní, ale pokládal snìní za dùležitou souèást života a komunistické snìní za souèást naší èinnosti. Jsem rád, že Martin
Peè pìknì poskytl pøehled sochaøských prací – portrétù Lenina. Právì
nìkteøí výtvarní umìlci vystihli Lenina zasnìného.
Pro praktickou komunistickou politiku Lenin požaduje organizovat
„pravidelné obléhání nepøátelské pevnosti“. Veškeré úsilí soustøedit na
shromáždìní, organizování a mobilizaci stálého vojska – myslí se revolucionáøù ochotných, schopných a pøipravených revoluènì proti souèasným kapitalistickým pomìrùm vystoupit. K tomu jsou tøeba pevné
programové a taktické zásady vypracované organizaci revolucionáøù
(v dobovém Rusku celoruskou) – nestaèí v té dobì už rozvíjená „široká
organizace místních (sociálnì demokratických) listù“. Dnes už nejde
jen o tištìné slovo, masové sdìlovací prostøedky ovšem ani dnes nenahradí èinnost pøesvìdèených pouèených a všestrannì pøipravených lidí.
V té souvislosti dával Lenin politickou agitaci na první místo. Prosazoval a organizoval všestrannou a všeobsáhlou politickou agitaci, na všech
místech – práci, jež sbližuje a stmeluje v jeden celek sílu mas a cílevìdomì a vùèi politickému protivníkovi, zastáncùm a pøedstavitelùm imperialismu, zamìøenou nièivou sílu organizace revolucionáøù. Nièit ovšem
nechtìl ani majetek, ani lidi, ale právì protivníkovu politickou moc a její
49
zneužívání. Jasnì se vymezuje proti teroru. To není cesta k dosažení
kladné zmìny pomìrù.
Od èlenù strany žádá úèast na demonstracích (na denním politickém
boji) – jít na pomoc živelnému vzmachu davu, pomáhat se seznámit
s tìmito demonstracemi, získat s nimi zkušenost, umìní podporovat
každý protest, umìt usmìròovat živelné hnutí, chránit ho pøed chybami
pøátel i pøed léèkami nepøátel.
Význam sdìlovacích prostøedkù prosazoval v souvislosti s jím založenou Jiskrou a od roku 1912 Pravdou. Úkolem (novin) je informovat,
sjednocovat, organizovat, hodnotit, také diskutovat, jak hodnotit, jak
informovat i kontrolovat. Nelze ale zùstat jen u slov, což platí víc pro
lidi než noviny. Žádal (nejen v souvislosti s novinami) zabezpeèit pružnost, schopnost pøizpùsobovat se okamžitì nejrùznìjším promìnlivým
podmínkám boje. Útoèit tam a tehdy, kde a když to nepøítel nejménì
oèekává. Zkusme si uvìdomit nìjakou naši akci za poslední období,
která by takovému kritériu vyhovìla.
K teorii: Výsledky teoretického boje proti kritikùm (a dodávám, že
samozøejmì nejen proti kritikùm) se budou hodit k rozhodujícímu boji
proti jejich praktickým pozicím.
Pokud jde vztah revoluèních zmìn a postupného vývoje, napsal jasnì: poèítat jak s výbuchem, tak s „postupným prùbìhem tìžkého všedního boje.“ Revoluce není v žádném pøípadì ojedinìlý akt, nýbrž nìkolikrát se opakující rychlé støídání více nebo ménì silného výbuchu
s obdobím více nebo ménì úplného klidu. My, po našich souèasných
zkušenostech, k tomu mùžeme dodat, že støídat se budou také úspìchy
s neúspìchy, vítìzství s porážkami.
Praktická, na dosažení cíle zamìøená politika potøebuje politickou taktiku a organizaèní plán, a to bezpodmíneènì vypoètené na velmi dlouhou práci. Zároveò zajišovat samým procesem této práce schopnost
být pohotovì na svém místì a splnit svou povinnost pøi každém neoèekávaném obratu, pøi každém urychlení bìhu událostí. Se sítí dùvìrníkù
(dnes spíš øíkáme aktivistù) být pøipraveni na všechno: od záchrany cti,
prestiže (tak dùležité v naší souèasné situaci) a kontinuity v okamžicích
nejvìtšího potlaèení revoluce až po pøípravu, urèení a provedení pøevzetí moci, pøípadnì povstání (nebude-li vyhnutí ozbrojeného) všeho
lidu. Ve stati je pro takové chování stanovena øada podrobností.
Pro Lenina nepøicházeli v úvahu vùdcové, kteøí zùstávají pozadu jak
v teorii (se zajištìním svobody kritiky), tak v praxi (takové jednání nazýval pøíštipkaøením), kapitulují pøed šíøkou a silou živelného rozmachu. Je jasné, že dostát takovým požadavkùm nebylo snadné, ale lidé
kolem Lenina to dokázali. A není to snadné ani dnes.
50
FALZIFIKACE LENINISMU
J IŘÍ H ORÁK
Scházíme se, abychom si pøipomnìli 90. výroèí úmrtí jednoho z nejvýznamnìjších praktických myslitelù souèasné epochy Vladimíra Iljièe
Lenina. Èlovìka, který všestrannì rozvinul vìdecké dílo vytvoøené Marxem a Engelsem: dialektický materialismus, politickou ekonomii, teorii
socialistické revoluce a výstavby komunistické spoleènosti. Velkou øíjnovou socialistickou revolucí dokázal, že toto vìdecké dílo je životaschopné.
Vystoupit k zadanému tématu falzifikace leninismu, jejím zdrojùm,
pøíèinám a prùvodním znakùm je však úkol, který by vìdecký tým zkoumal, øeèeno socialistickou terminologií, nìkolik pìtiletek. Bylo by jistì
zajímavé zkoumat otázky dezinterpretace vìdeckého komunismu, vývoje marxisticko-leninské filozofie, základní filozofické otázky, základù
filozofického materialismu, materialistického teorie poznání, materialistické dialektiky, základù materialistického pojetí dìjin, pojetí praxe, pojetí èlovìka, pojetí humanismu, pojetí souèasného svìta atd., atd. Proto
jen k nìkterým otázkám oportunismu a revizionizmu.
Rozvíjení teorie vìdeckého komunismu Leninem ve všech etapách
jeho èinnosti probíhalo v boji s oportunismem a revizionizmem. Všechny jeho práce, v nichž jsou rozpracovány nejdùležitìjší marxistické teze
o revoluèním pøetváøení kapitalistické spoleènosti a vytváøení socialistického, potažmo komunistického svìta, byly napsány v podmínkách
nesmiøitelného boje s èetnými úchylkami od marxistického uèení. „Oportunismus - psal Lenin – záleží v tom, že se obìtují stìžejní zájmy, aby se
dosáhlo doèasných dílèích výhod. A v tom je to podstatné, chceme-li
teoreticky definovat oportunismus“1).
Podíváme-li se na toto tvrzení oèima souèasníka jistì si vybavíme
nìkteré pøedstavitele naší KSÈM i pro jejich øeèeno slovy Lenina „pøezíravý postoj k teorii, vyhýbavost a vytáèky v pomìru k socialistické
ideologii“2).
Z toho pak vyplývají takové rysy oportunistických odchylek jako je
bezzásadovost èi neurèitost v ideologii a politice. Jako kdyby se Lenin
nacházel v souèasné dobì, když žádal, aby se nezapomínalo „na charakteristický rys celého dnešního oportunismu ve všech oblastech: na
jeho neurèitost, rozplizlost a nepostižitelnost.“3)
51
V èinnosti oportunistických smìrù si Lenin všímal toho, že revidovali
základní teze marxistického uèení – nìjak mi to pøipomíná „Nové ètení
Marxe“ – Upozoròoval na dva „extrémy“ v boji s revoluèním marxismem – pravý revizionizmus a revizionizmus zleva. Tuto dvojí úchylku
od marxistické teorie a taktiky lze sledovat v rùzných formách a rùzných odstínech v celých dìjinách dìlnického hnutí. Pøi hodnocení pravicového revizionizmu Lenin øíká:“ Byla popírána možnost odùvodnit
socialismus vìdecky a dokázat jeho nutnost a nevyhnutelnost z hlediska
materialistického pojetí dìjin; byl popírán fakt vzrùstající bídy, proletarizace a zostøení kapitalistických rozporù: sám pojem „koneèného cíle“
byl prohlašován za neudržitelný a idea diktatury proletariátu byla bezpodmíneènì zavrhována: byl popírán základní protiklad mezi liberalismem a socialismem: byla odmítána teorie tøídního boje, které prý nelze
použít na pøísnì demokratickou spoleènost, spravovanou podle vùle
vìtšiny atd.“4) Když se zamyslím nad tímto sdìlením, bìhá mi až mráz
po zádech a pøed oèima mi vyvstanou nìkteøí dnešní pøedstavitelé naší
strany. Co se týká revizionizmu zleva Lenin jej definuje jako maloburžoazní revolucionáøství, „ které nemá daleko k anarchismu nebo od nìj
leccos pøejímá, které se ve všem podstatném odchyluje od podmínek
a potøeb dùsledného proletáøského tøídního boje“5). Levé revizionistické
proudy se pøizpùsobují k marxismu a „opravují“ ho. Pøedstavitelé tìchto proudù „se stále odvolávají od špatnì pochopeného Marxe k správnì
chápanému Marxovi“6). Pravicovému i levicovému revizionizmu je cizí
leninská stranickost, jejich maloburžoazní duši se pøíèí leninské normy
stranického života a princip demokratického centralismu ve výstavbì
strany. Není náhodné, nýbrž zcela zákonité, že se každá odrùda revizionizmu snaží znièit organizaèní zásady marxisticko-leninské strany. Pochopitelnì, že tím není vyèerpána Leninova charakteristika jak levicového tak pravicového revizionizmu.
Mohl bych zde uvést øadu autorù, kteøí zprava èi leva vystupovali èi
vystupují proti leninismu. Zde to však není tøeba. Všichni chápeme, že
jsou to lidé revizionizmu. Revizionizmu, který od marxismu ustupuje na
celé èáøe a je pokusem o buržoazní vykleštìní revoluèní teorie dìlnické
tøídy.
Lenin vždy zaujímal vùèi oportunismu a revizionizmu postoj vášnivého revolucionáøe, který se nesmiøuje se sebemenšími projevy odpadlictví a renegátství, s propašováním buržoazní ideologie do dìlnického
hnutí. Právì proto se v leninismu organicky spojuje vìdeckost s dùslednou proletáøskou stranickostí.
52
Lenin zasvìtil celý svùj život cílevìdomému rozvíjení vìdeckého svìtového názoru. Bojoval za revoluèní vìdeckou teorii, s jejíž pomocí
hledal a také nalézal, cesty dalšího tvùrèího rozvoje dìlnického hnutí i
marxistické teorie. Dokázal, že skuteèná tvoøivost nespoèívá v dogmatickém opakování Marxových myšlenek, ale ani v tom, že se z marxismu odstraní jeho revoluèní obsah. Obranu a tvùrèí rozvoj marxismu
pokládal vždy za spojité úlohy a funkce. Skuteènou tvoøivost nevidìl v
ignorování obecných spoleèenských zákonitostí, v ignorování obecnì
platných zákonitostí revoluèního boje proletariátu.
Uèit se, uèit se, uèit se.
1)
2)
3)
4)
5)
6)
V.
V.
V.
V.
V.
V.
I.
I.
I.
I.
I.
I.
Lenin,
Lenin,
Lenin,
Lenin,
Lenin,
Lenin,
Spisy,
Spisy,
Spisy,
Spisy,
Spisy,
Spisy,
sv.
sv.
sv.
sv.
sv.
sv.
31,
6,
7,
5,
31,
15,
Praha
Praha
Praha
Praha
Praha
Praha
53
1955, s. 441
1953, s. 171
1953, s. 405
1953, s. 365
1955, s. 26
1957, s. 35
54
DESET ŽIVÝCH PONAUČENÍ
D IETMAR D ATH
Proslov pøi pøíležitosti 90. let od úmrtí Lenina,
Junge Welt, 21. ledna 2014
Je pøinejmenším sto dùvodù, pro nìž mùže lidstvo mluvit o štìstí, že
mu je Vladimír Iljiè Uljanov, zvaný Lenin, poskytl a nejménì ještì stokrát víc pro to, že by si mìlo pøát, aby mu je poskytl opìt. Na Rudém
námìstí v Moskvì byl ve velkolepé stavbì ze žuly, mramoru a porfyru
uložen k odpoèinku. Bylo to patrnì mínìno jako malé odškodnìní za
mnohostrannou namáhavou práci, kterou v zájmu lidstva vykonal. Nic
v tomto smyslu však zdaleka neskonèilo, jak mùže èlovìk snadno zjistit,
když sleduje zpravodajství. Co je na Leninovi životné, vytváøí naštìstí
neustále nìkde nové skuteènosti a vyplavuje z hlav nesmysly. A to je
potøeba neustále.
Z pøipomenutých nejménì dvou set dùvodù bych chtìl, protože se
den úmrtí nenahraditelného èlovìka pøipomíná 21. ledna 2014 už devadesátkrát, deset narychlo pøedstavit. Mají co dìlat mnohem spíše nepøímo s jeho nejvìtším výkonem, s podnìcováním a spoluodpovìdností za
vedení Velké socialistické øíjnové revoluce v roce 1917. Nejde tu o nìjaké nedopatøení). Protože, co asi byly „Dubnové teze“, jak svou stranu
po svém návratu z exilu probouzel, že/a proè tato strana vdìèí za roztržku v ruské sociální demokracii, na níž nebyl sám úplnì bez viny – to
všechno se lze dozvìdìt všude, vèetnì Wikipedie (i když nikoli, co to
znamenalo a k èemu to bylo dobré).
Následnì uvádìný výèet má být proti takovým vyèíslením k významným datùm chápán spíše jako druh Teaser a Trailer, jak by se øeklo
dneska. Jestliže my, kteøí máme Leninovi za co dìkovat, jsme se
v posledních deseti letech stále ještì nedostali dál, než jsme dneska, mìl
bych pøidat osvìtlení nìèeho, co by se hodilo víc než jen vyjmenovat
dalších sto devadesát dùvodù pro každodenní pøipomínání si Leninovy
památky.
V mém výètu jsou, jak je zøejmé, pøednosti pøedrevoluèní Leninovy
èinnosti harmonicky spojeny s jeho èinností porevoluèní. Ty, které byly
pro jeho èinnost pøíznaèné už pøed revoluèním pøevratem, jsou pro nás
dneska možná dùležitìjší, jestliže má ten, kdo to s lidstvem myslí dobøe,
bohužel v daném okamžiku tak malou moc v regionu, jehož obyvatelé
55
dostanou tento text ke ètení. Ale také porevoluèní velké tahy Leninovy
by nemìly být podceòovány: ukazují, jak dobøe a smysluplnì mùže být
moc po uchopení využívána, pøestože je to poprvé, a jak snadno provokuje takový èi onaký levicový apetit (mnohé z tìch, kteøí si pøíslušné
myšlenky pøipouštìjí, dnes bohužel sužují žaludeèní psychosomatické
potíže). Tedy k onomu výètu.
I. Revoluèní èinnost
Lenin pøednì vìdìl, že existují rùzné druhy revoluèní èinnosti, které
se odlišují podle funkèních a instrumentálních kritérií. Tato kritéria budou vystavovat levicového èinitele, který setrvává na èistém etickém
projektu, neustálým urážkám protichùdné strany, naneštìstí ale také od
všelijakých komických svatých ve vlastních øadách. Jako se v Leninovì okolí bìhem té fáze, ve které se ještì nedaøilo úplnì rozpoznat, zda
v ní mùže èi nemùže revoluèní situace vzniknout, hlásili o slovo hlupáci, kteøí zásadnì nechtìli pracovat v žádném parlamentu, který dal car
(a pozdìji: otøesená buržoazní moc, jež jej na krátko vystøídala) k dispozici a nevlídnì jej odsoudili, jiní naopak chtìli dìlat politiku pouze v patrech
šéfù ústavní buržoazní èi pozdnì absolutistické legislativy a chtìli tudíž
dobrovolnì likvidovat ilegální podzemní útvary.
Oba druhy hlouposti, se kterými tu Lenin mìl co dìlat, od té doby
proti sobì vystupují stále znovu. Kdo pøipouští fetišizaci urèitých zpùsobù boje (konspirativní, parlamentární, živelný, na dlouhé lokty atd.),
skonèí jednou jako Zelení, u nichž vzájemné nezprostøedkované pùsobení takzvaných Fundis a takzvaných Realos stojících proti sobì, stalo,
jak známo, tragickou pøedehrou k nejhorší oportunistické frašce (farce)
od gigantického selhání SPD mezi léty 1914 a 1920.
II. Revoluèní sdìlení
Za druhé mìl Lenin úctu vzbuzující smysl pro mediální otázky. Odvozoval nejnutnìjší rozlišení a srovnávací mìøítka právì ze zvažování
obsahu – a nikoliv, jak je dnes obvyklé, ze zhypnotizovaného zírání na
techniku sdìlování. Leninovi bylo nad míru jasné a to ještì døív, než
pøistoupil k obsluze platforem a formátù, že revoluèní sdìlení mohou
mít v zásadì pøinejmenším tøi politické úrovnì: programatickou (Kam
vùbec hodláme jít?), strategickou (Jak je možné se tam dostat s danými
prostøedky a pøi nepøátelích, kteøí takovému postupu brání?) a taktickou (Co je nutné dát na vìdomí a jakým zpùsobem a co je nutné bìhem
krátké doby vyøešit).
56
Protože existují takovéto tøi obzory, je nutné odlišovat rozdílnì organizované instrumenty ujasòování, srovnávání pojmù a koordinace jednání. Lenin tak postupoval pøi pøípravì a utváøení toho, co mìlo být
brzy poté nazváno „bolševismem“, a to ve tøech mediálních krocích:
Poèínaje rokem 1900 dal nejprve pro celé Rusko v Lipsku tisknout ilegální èasopis Jiskra, èímž vešel ve známost program. Rok nato se poprvé objevil legální marxistický teoretický èasopis Zarja, se strategicky
významnou myšlenkovou produkcí a opìt bìhem jednoho roku byla
dokonèena kniha „Co dìlat?“, v níž byl z programu a strategie vyvozen
jeden z nejgeniálnìjších závìrù pro správnou taktiku, na kterou kdo kdy
pøipadl.
Tím nemá být øeèeno, že je tøeba považovat za dogma tu adaptaci na
podmínky, ke které Lenin dospìl – zakázaný èasopis lze také využívat
takticky a kniha vùbec není špatná schránou pro prezentaci programu.
Rozhodující ale bylo, že Lenin umìl nadto publikovat po více liniích
a pøitom experimentovat s formáty. Nebylo by bájeèné, kdyby se pár
lidí se stejným funkèním uvìdomìním už jednou ujalo rozdílù mezi sítí
a tištìnými médii a jejich významem pro souèasnou socialistickou agitaci?
III. Podpora nepøítelem
Za tøetí, Lenin je až dosud nepøekonatelný v tìžkém, ale cenném
umìní, rozpoznat rozpory v nepøátelském táboøe a okamžitì je využít.
Dostal skuteènì peníze od nìmeckého císaøe, které mu pøedal Parvus?
Asi ne, páchne to propagandou. Logicky však byla nìmeckým dárkem
pøinejmenším ona dùležitá jízda po železnici. Vìèným pøátelùm èistoty
pro potìchu, to se v revoluèním hnutí stále znovu stává, i když by si to
vlastnì nemìlo dovolit pøijímat. Když ale nechal Putin vyhodit pár oøíškù, aby pøivedl Obamu do nesnází, nemìla by se jich snad komunistická
veverka ujmout? A když bude Obama nabízet nejen místa odposlechù,
ale nìjaké fórum, aby zveøejnil pod Merkelovou patronací vymyšlené
evropské svinstvo, má se tím pohrdnout? Z jakého dùvodu? Protože
taková výpomoc pøišla zvnìjška, byla vybojována Spiegelem on line
a dostává národ do øeèí? Na to se vykašleme. Ne, vážnì, nemìla by se
pøi sbírání antiimperialistických výpadù do plechovek objíždìt iránská
krajina, to by se mìlo pøenechat pomatenému panu Elsässerovi.
Co však Lenin s údajnou nìmeckou blahosklonností nakonec udìlal,
že se tak rychle a tak zásadnì pøipravil vùèi sobì a vùèi státu, který
vytvoøil, lehkomyslnì o jakoukoli nìmeckou náklonnost, takže nìmec57
ký imperialismus ještì dobrých 15 let po Leninovì smrti poslal na východ tu nejstrašnìjší vojenskou moc novìjších dìjin, která tam byla tak
zásadnì zbita, že ten povyk je slyšet ještì dnes, jestliže si ovšem nìkdo,
jako Guido Knopp nenechává zalepovat uši.
Pøijmout podporu od nepøítele proti nepøíteli? Proè ne, ale nezapomenout pøitom na krásné leninské pravidlo: Konej pomocí prostøedkù, které si dokážeš obstarat, o kterých jsi veøejnì mluvil a jasnì pøitom øíkej,
co dìláš.
IV. Korumpovatelní intelektuálové
Za ètvrté stál Lenin sice vlevo a byl intelektuálem, netrpìl však podivuhodnou a sotva potìšitelnou standardizovanou deformací, která v nové
dobì znetvoøuje intelektuální pozici a nejenom tìch, kteøí stojí na levici.
Jestliže se èlovìk rozhlédne, všechno je už hodnì bezútìšné: Mnozí na
levici, kteøí ètou, píší a snad alespoò také trochu umí poèítat, jsou na
základì tìchto schopností sice osvobozeni z všemožných demoralizujících zaøízení (práce ve fabrikách, nákup v diskontech, házení hnoje),
musí si ale za to své bytí (Dasein) ponejvíce zasloužit tím, že jednoduché vìci pøedstavují komplikovanì, aby je poté, pøi dalším pracovním
úkonu, více ménì úspìšnì opìt rozmotali. Když jde všechno dobøe,
existuje pak nìkde na takovou obratnost kolonka, z níž se vyplácejí
odmìny: nìjaká malá mise nebo místo k stání vedle kopíráku na pedagogické fakultì nìjaké university.
Lenin se ale proti takovému èarování nejenom stavìl, ale napøíklad
v „Materialismu a empiriokriticismu“ (1908), v knize, v níž nìkteré oslnivé teze rozlièných tehdejších intelektuálních hvìzd samy o sobì jsou
dneska a už dlouho nezajímavé a vystaveny posmìchu, nad to ukázal,
že nìkdo tøeba „mùže být dobrý fyzik a pøesto špatný filozof“ a dobrý
filozof hroznì naivní myslitel, pokud se zabývá dìjinami. Lenin také
ukázal, že oblíbené šavlování autoritami je humbuk, jímž se v podstatì
vyživovala velká èást tehdejších debat mezi filozofy, umìlci, autory románù a fyziky – až po teoretiky her, kteøí na ekonomických fakultách
vyprávìjí hlouposti ospravedlòující kapitalismus, vedle bezpoètu jiných
korunních svìdkù status quo, od genetiky po analytiky diskursù.
V. O práskaèství (udavaèství Whistleblowing)
Za páté, Leninovo vedení ukázalo v podobì mimoøádnì instruktivního zveøejòování všech udavaèek a udavaèù pøítomnosti, zaè je toho
loket. Seznamování s metodami panstva pøi dohledu, infiltraci èi pøi
58
dezinformaci provádìné ve vší poèestnosti. Nezbytnìjší ale pøece jenom je, aby se celý svìt dozvìdìl, co celé to protivné panstvo vlastnì
sleduje, o co usiluje, a co tedy èeká lidi, jestliže se s ním co nejrychleji
nevypoøádají a nenahradí je starostí o obecné blaho (Wohlfahrt) a pokrokem mravù v takové spoleènosti, jež bude prospìšná všem.
Dohody, které se dotýkaly pøedchozích vlád Ruska nebo o nichž mìly
z týchž dùvodù státní orgány k dispozici poznatky, byly roztroubeny do
celého svìta – k velké zlosti a hnìvu Anglie èi Francie, napø. pokud jde
o dohody o rozdìlení imperiálních zájmových sfér na Blízkém Východì
po zániku Osmanské øíše. Nejpraktiètìjším nástrojem k destabilizaci všech
svìtových øíší je lež a zùstává pravda.
VI. Teoretické dìdictví
Za šesté, Leninovi byla za jeho života velice vzdálena pošetilá pøedstava, že revoluèním je myšlení tehdy, jestliže je antagonistické vùèi myšlení tradiènímu. Musí tedy neustále znovu zaèínat od nuly a neutváøet,
nepìstovat èi nehájit tradice. Teoretické dìdictví marxismu ustaviènì
utváøel nikoli jako slavnostní závazek vùèi pøedkùm, nýbrž je v rámci
každodenní práce ustaviènì zajišoval, provìøoval a pøipravoval pro
aktuální praxi. Nìkteré jeho nejoriginálnìjší výkony, tøeba obì knihy
„Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu“ a „Stát a revoluce“,
jež se obì objevily v „annus mirabilis“ 1917, jsou vrcholnými produkty
doby, vìdomé si však tradic. Kdo se chce s nimi vyrovnat, musí pokroèit ve smìru, který ukázaly.
VII. Bdìlost soudruhù
Za sedmé byl Lenin ve službách vìci sice schopen a ochoten k –
èasto bolestným – kompromisùm, nikdy ale nebyl ochoten jednat spoleènì s lidmi, kteøí se politicky znemožnili a sami vyøadili. Že si èlovìk
od roku 1914 musel z hygienických dùvodù držet velký bezpeènostní
odstup od sociálnì demokratické Druhé internacionály, zvláštì nìmecké, ruské, anglické, francouzské sekce a vùbec od jádra imperialistického èlenìní, jestliže se ještì vùbec chtìl dovolávat Marxe, zaznamenali
také jiní lidé než Lenin (napø. Rosa Luxemburgová a Karel Liebknecht).
Nepøehlédnutelný byl pøedevším programový aspekt vìci. V Itálii mìli
tradièní socialisté koneckoncù takovou potíž s jedním takovým, nápadným jako zvl᚝ odporný vlastenecký blb, takže ho ze Spolku (Verein)
vyhodili (jmenoval se Benito Mussolini).
59
Lenin se ale nespokojoval poukazováním na to, co bylo zøejmé. Byl
bdìlý i vùèi osobám, které po startovním výstøelu k všeobecnému masakru sice nezaduli s veškerou svou silou do šovinistických trub, ale upejpali se, když se mìli odtahovat od dùsledkù zrady Druhé internacionály.
Jak prohlásili u pøíležitosti Konference levicových sociálnì demokratických bojovníkù proti válce ve švýcarské vesnici Zimmerwald nìkteøí
super mazaní stratégové, nemìla se v souvislosti s tímto zasedáním
v žádném pøípadì objevit ve formì manifestu èi proklamace ani zmínka
o revoluèním východisku, defetistických postojích, o odpírání poslušnosti velitelùm, což všechno by mohlo rozpoutat obèanskou válku. Lenin tyto požadavky trefnì odrazil: Ne, je nutné „nabídnout masám prostøedky, aby si mohly vìci ujasnit a prodiskutovat“. Nebo konec koncù, když støílejí imperialisté po imperialistech, je jednoduše nejlepší taktikou socialistický program jako takový a jeho co možná nejširší uvedení ve známost.
VIII. Dosažitelné požadavky
Za osmé, Leninova politika spojenectví byla nìèím zcela jiným než
v mnohých levicových hnutích a organizacích, které se pozdìji na nìj
odvolávaly nebo se dodnes na nìj odvolávají – nikdy nebyla zainteresována na tom, aby se našel nìkdo nebo nìco, co je silnìjší než ti lidé, kteøí
jsou falešným systémem potlaèování, vyluèováni, zbídaèováni, rozdìlováni a zatìžováni, nebo je snadnìjší se opøít o silné, než o mnohé,
kteøí tak zjevnì silní nejsou. Když po roce 1945 menší levicové skupinky na Západì hledaly ochranu a útìchu buï u sociální demokracie,
nebo u Sovìtského svazu èi u Èínské lidové republiky, nebylo to leninské, ale šlo spíše o projevy zatvrzelých pošetilcù.
Leninské naproti tomu napøíklad bylo, když bezprostøednì po Øíjnové revoluci zaèal být plnìn závazek „Pùdu a mír“. Nebo Lenin svùj
kurs držel, aèkoli a) mìl co do èinìní s tvrdými palicemi, které se vyskytovaly nejenom v ruské levici, jež bolševismus nechtìly nechat pošpinit mírovým ujednáním s Nìmeckou øíší a aèkoli se b) nejenom v ruské
levici vyskytovaly hlavy, které chtìly pùdu ihned socializovat, namísto
toho, aby vìnovaly pozornost malým hospodáøstvím a aèkoli koneènì
c) k tìmto palicím patøili nìkteøí, které Lenin sice kritizoval, ale neodmítal jako idioty - napøíklad Rosa Luxemburgová a Trocký.
V tom tkví ponauèení pro radikály, kteøí mají s bezprostøedním uspokojováním dosažitelných požadavkù mnoha lidí, i když to ve zlaté knize
utopie nestojí, neustále velký morálnì-politický problém. O to divoèeji
60
pak neustále požadují a slibují, oè se jim nedostává i ta nejmenší páka k
tomu, aby ten skvìlý radikální nesmysl skuteènì prosadili. Když už se
pak takový postup po dost dlouhou dobu jeví jako nepøíznivý, z rozèarování se stávají umírnìnými a najednou uvažují o tom, jestliže by se
nemìlo vydat Jein k imperialistickým válkám budoucnosti, do jedné
z nichž se už jednou SPD nechala vtáhnout a s níž si zadala. Ne. Fuj.
Takhle jednat nebudeme.
IX. O sjednocené Evropì
Za deváté, Leninova pøedstava o Evropì objasòovala tak mnohé, že
neztratila nic na své platnosti a hodnotì pro lidi, kteøí imperialismus
nemusí. Až skuteènì hluboko uvnitø kruhù považovaných za komunistické, je možné nìkdy slyšet, že je nutné platnost nìèeho takového jako
je EU prodloužit, protože jde o protiváhu USA, které je naléhavì zapotøebí. Tato Evropa je pøedstavována jako cíl, pro nìjž se má vyplatit
strpìt její vlastní nadýmání v dùsledku rostoucích militaristických ambicí. Nejprve více demokracie, pak odzbrojení?
Lenin psal v roce 1915, uprostøed oné války, která mìla skoncovat se
všemi válkami a o níž se dnes tak mnoho øeèní, protože a) už to bylo
pøed sto lety a b) Bundeswehr se výjimeènì na vraždìní nepodílel, skvìlý
text pod titulem „O otázce Sjednocených státù Evropy“. V tomto textu
zastával proti levicovým euro-demokratùm své doby stanovisko, že by
se nemìli podílet na chvástání ve støedozápadu, ale ptát se radìji po
ekonomickém obsahu svých krásných hesel. „Z hlediska ekonomických podmínek imperialismu, to znamená vývozu kapitálu a dìlení svìta mezi „pokrokové“ a „civilizované“ koloniální mocnosti, jsou Spojené
státy evropské za kapitalistických pomìrù buï nemožné, nebo reakèní“, zejména „ve srovnání s dohodami o rozdìlení kolonií,“ tedy v každém pøípadì jsou nástrojem organizace vykoøisování a potlaèování.
Nemìli bychom si poslechnout nìjakou Øekyni nebo Severoafrikánce? Ano, to bychom chtìli. Nebo si mohou pískat nápìv, jemuž ještì
dneska Leninùv brilantní text udává ten správný rytmus.
X. Styl, to je èlovìk
Za desáté, a to chybìt nemùže, èlovìk mùže psát I mean, he could
turn a phrase like nobody´ s business. To ale není samozøejmé. Nebo
co èlovìk oèekává od marxistù, co od nich chce slyšet nebo èíst, a už
jsou tøeba v ÚV SED nebo organizováni v malièkém online ètenáøském
kroužku o „Kapitálu“? „Výstavba tìžkého prùmyslu v zemi ve tøetím
61
ètvrtletí probíhající bùhvíjak…“ nebo „Neoliberální strategie reakèního
vedení Merkelové skøípe …“
Milé sestry a bratøi! Freundschaft, jistì, ale musí to být? Namísto
takového pøežvykování frází je dùvodné v tichosti vypracovat styl, jak
se zdokonalovat – èlovìk se nikdy nepouèí dost - ; prominentní levicový cvok své doby bez zaváhání oznaèí za „patentovaného marxistu“
toho, kdo - podle nìj - správnì oznaèí vybledlé argumenty z Kantovy
moly prožrané skøínky za „staré haraburdí“ a ten, kdo je nadán pøímo
svìtovou prozíravostí a souèasnì vybaven shovívavou láskou k bližnímu, zase o levicovì radikálním cvoku napíše: „Je pøirozenou výsadou
mládí, po urèitou dobu takové hlouposti èíst“.
Na koho se vlastnì ten èlovìk se svými moudry obrací? Na všechny,
jež lstivì dává dohromady a „ze kterých se vèera stali bolševici nebo se
z nich zítra stanou (v Indii, v Maïarsku, v Nìmecku atd.)“, dokonce
i jména pošetilých zemí sedí!
Pøedkládaný text je mírnì zkrácené znìní pøednášky, pøednesené v
rámci „Frankfurtského zájmového kroužku ke zrušení spoleèensky nepotìšitelného“, uspoøádané na Leninovu památku.
Pøeklad: Miloslav Formánek
62
Vydavatelství a nakladatelství
OREGO productions
2014
KNIHOVNIČKA MARXISMU - LENINISMU