dvě sbírky františka halase

Pulsy
Kateřina Fintesová: Dvě sbírky Františka Halase
DVĚ SBÍRKY FRANTIŠKA HALASE
KATEŘINA FINTESOVÁ
Tento text je věnován básnickým sbírkám Františka Halase Kohout plaší smrt a Tvář. Oba
soubory vyšly krátce po sobě a mají tak mnoho společných témat. Ve svém textu se však
pokusím poukázat zejména na jejich protiklady a to především v interpretační části věnované
hlavním motivům sbírek, jíž předchází krátká formální a kompoziční charakteristika obou knih.
FORMÁLNÍ CHARAKTERISTIKA OBOU SBÍREK
Sbírka Kohout plaší smrt vyšla v roce 1930. Obsahuje 36 básní různé délky, psaných volným
veršem. U básní se vyskytuje rým jen zřídka a často nevyznívá příliš libozvučně. Tento
charakteristický jev komentovaly některé osobnosti české literatury již v době vzniku Halasovy
sbírky. Vítězslav Nezval i Arne Novák označili básníkovy rýmy za disharmonické, ubohé
a způsobující citovou nelibost. Naopak F. X. Šalda obhajuje Halasovo užití rýmu jako prostředek,
který zvýrazňuje celkový rušivý charakter básní (KUNDERA 1999: 82).
Sbírka je dedikována Jiřímu Mahenovi, jednotlivé básně jsou pak věnovány dalším
osobnostem, mezi něž patří i básníkův otec nebo například Toyen, která se podílela
i na ilustracích ke sbírce. Kromě ní se na výtvarném doprovodu obou souborů (Kohout plaší smrt
i Tvář) podílel také Jindřich Štyrský. K názvu sbírky jsou přidány verše Williama Blakea „a třikrát
se drze / snaží mrtvé k soudu probudit”, což ve spojení s názvem utváří dojem jakéhosi rčení či
proroctví.
Básnická sbírka Tvář se skládá ze tří částí.1 První část, samotná Tvář, obsahuje 32 básní,
druhá část, nazvaná Tiše, obsahuje 13 básní a posledních 18 básní patří do části Hořec. V této
sbírce je na rozdíl od sbírky Kohout plaší smrt využito pravidelného a harmonického rýmu. Délka
básní je mezi dvěma až čtyřmi strofami s jasně převažujícími třístrofovými básněmi. Jedinou
výjimku tvoří báseň Před návratem z oddílu Tiše, která má strof pět. Jednotlivé strofy jsou
tvořeny trojverším a čtyřverším s tím, že schéma se v rámci jedné básně nemění.
Rým převažuje střídavý a, jak již bylo řečeno, harmonický. To Halasovi vytkl F. X. Šalda, který
na předešlé sbírce oceňoval právě disharmonický rým (KUNDERA 1999: 91).
1
Všechny tři části se spojily do jedné sbírky až v roce 1940, původně tvořily samostatné cykly. V celém textu se
pracuje s desátým vydáním sbírky zakládajícím se na vydání poslední ruky a obsahujícím všechny tři části (viz
HALAS 2001:175).
1
Pulsy
Kateřina Fintesová: Dvě sbírky Františka Halase
V textech obou básnických souborů chybí interpunkce. Pro odlišení významových celků jsou
užita velká písmena, někdy i uprostřed verše: „odprošuje krásu Nač slovy kazit tě“ (Já vím, Tvář).
Chybějící interpunkce vede místy k více možným interpretacím textu. Například počáteční strofa
básně Obolos ze sbírky Tvář zní:
Slyším dech hlasu který velí
zrát pro všecko co ještě v oblacích
má léta příští co vás rozševelí
jak utratím to stříbro na spáncích (HALAS 2001: 120)
Nabízí se dvě možná rozdělení na větné celky. První možnost by, převedena do neveršovaného
textu, vypadala takto: Slyším dech hlasu, který velí zrát pro všecko, co ještě v oblacích má léta
příští, co vás rozševelí. Jak utratím to stříbro na spáncích? Druhá varianta by rozdělila strofu
takto: Slyším dech hlasu, který velí zrát pro všecko, co ještě v oblacích. Má léta příští, co vás
rozševelí? Jak utratím to stříbro na spáncích? Nevyužití interpunkce tak nabízí nejen různé
syntaktické interpretace, ale může posouvat i význam. Tento efekt využívá Halas ve více svých
sbírkách, na což poukazuje i Marie Kubínová (srov. KUBÍNOVÁ 1984: 99).
Celá sbírka Tvář je dedikována Josefu Horovi a, stejně jako ve sbírce Kohout plaší smrt, i zde
se objevují věnování u jednotlivých básní. Básně obsažené ve sbírkách pochází z let 1928 až
1932. Do sbírky Kohout plaší smrt spadají verše z prvních dvou let tohoto intervalu a do sbírky
Tvář ty z jeho druhé poloviny.
KOHOUT PLAŠÍ SMRT
Název sbírky Kohout plaší smrt vznikl na vojenském cvičení ve Znojmě (viz KUNDERA 1999: 81).
Stejné označení nese i jedna z básní ve sbírce obsažených. V této skladbě se objevují hlavní
motivy sbírky jako je tma, smrt nebo krev.
Krev zde vystupuje jako hnací síla lyrického subjektu: „Tajná hnutí krve žárlivě si střežím“
stejný motiv najdeme i ve Staré básni „útoky krve mu já nikdy nedaruji / mé tělo jeho je však ty
jsou mé“ nebo v Jedovaté krajině „Zlá nákaza až na mraky se šíří / svůj déšť žárlivě si chrání“.
V posledním příkladě je sice krev nahrazena deštěm, ale i podobnost k verši z Kohout plaší smrt
naznačuje, že jde také o jakousi krev mraků, která je drží při životě. V celé sbírce je krev spjata se
životem, nikoliv se smrtí. Krev je dokonce personifikována: „Zrazen krví zkažená je“ (Lítost).
Nejvýraznější je motiv krve v básni Evropa, reflektující válku, ani zde však není motiv krve
spojen přímo s mrtvými. Výrazy jako „krvavým podpisem času“, „krevnatý text žalmů“ nebo
„krví marných dobrodružství“ působí dojmem stále aktivní krve, zvláště kontext krve
a dobrodružství působí víc živě než mrtvě.
2
Pulsy
Kateřina Fintesová: Dvě sbírky Františka Halase
Naopak motiv, který ve sbírce často souvisí se smrtí, je (paradoxně a neobvykle) motiv
květiny. Nejčastěji je zmiňována růže: „Černá jáma růžemi se cpe“ (Výkrop), „Železná růže
hydroplánu usmýkaná mořem / se potápí“ (Amundsen), ale v souvislosti se smrtí se uplatňuje
obecný motiv jakékoliv květiny: „Mráz se překonává ve vázání pohřebních kytic“ (Amundsen)
nebo „Dupejte umrlost květů vyčnívajících z hlíny“ (Evropa). Květina tak získává rozměr něčeho
zkaženého, zatímco smrt nejen díky ní získává na kráse. Ona zkaženost květin je i dále rozvíjena.
V básni Podzim se objevuje spojení s alkoholem:„alkohol růží do dna vypíjí“. Toto spojení lze
i vzhledem k ladění celé sbírky vyložit spíše jako pití jedu než příslib zábavy. V básni Ze dna se
objevují chladné růže, v básni Lítost „Plž skrytý v růži“ a v básni Verše se objevuje „v růži červ“.
Tato neočekávaná spojení protikladů jsou typická pro celou sbírku. Příkladem může být
i báseň, která má oxymóron již v názvu, Podzim na jaře. Podzim se v básni objevuje přímo v nitru
lyrického subjektu: „Pak zkrušen bez slzí jen hluše štkám / jak strom v podzimu listí / jen tiše
slova setřásám“. Tento podzim v duši kontrastuje se vzpomínkami na dětství: „posedlý dětstvím
v lese kde se hraje“. Do vzájemné opozice jsou zde kladeny i verše oslavující krásu přírody jako:
„Malá souhvězdí v travách blyskotají / noty skřivanů jsou psány po nebi“ a slova vyvolávající
spíše hrůzu: „zabíjím stín který kráká“. Těmito kontrasty je v celé sbírce vyvoláváno napětí.
Ačkoliv převládá pochmurný tón básní, místy prosvítá naděje, vyjádřená závěrečnou strofou
básně Kohout plaší smrt: „Van smrti se lísá kolem čela / kohout hvězdy zobe zpívá / smrt se
vyplašila“. Beznaděj a chmurná nálada lyrického subjektu vychází převážně z neschopnosti
pochopit smysl žití a smrti. „Přes štěstí vidění / tak slepý / přes dar slyšení / tak hluchý“ (Verše)
jsou verše vyjadřující tuto zoufalost nad nemožností pochopit smysl života. Ještě výraznější je
zoufalost v básni Čekání:
Nečekám na nikoho
a přec se dívám stále na dveře
Přijdete-li k nim
prosím nevstupujte
ani s dechem zatajeným
Nečekám na nikoho
na sebe jenom čekám já (HALAS 2001: 55)
Lyrický subjekt zde obrací pozornost k pochopení sebe sama. Uvědomuje si, že k takovému
pochopení jej nikdo zvenčí nedovede, že svou vlastní podstatu musí objevit jen on sám. Kundera
navíc ve své monografii o Halasovi interpretuje tutéž skladbu nejen z hlediska snahy
o pochopení podstaty sebe sama, ale k tomuto aspektu přidává i další poselství básně. Touhu
lyrického subjektu, aby nebyl rušen při svém básnění a zároveň touhu po lidské společnosti (zde
můžeme opět vidět fungování protikladů) (KUNDERA 1999: 86).
3
Pulsy
Kateřina Fintesová: Dvě sbírky Františka Halase
TVÁŘ
Marie Kubínová se ve své knize Proměny české poezie dvacátých let zabývá Halasovou sbírkou
Sépie. Uvádí, že se jedná o sbírku poetistickou, hravou, ale již do ní pronikají motivy pro Halase
typické, jako jsou smrt, smutek, lítost, tma nebo třeba ticho (KUBÍNOVÁ 1984: 81–102). Sbírka
Kohout plaší smrt se již od poetismu oddálila a výše zmíněné motivy se v ní projevily naplno.
V následující sbírce Tvář dochází opět k obratu, a ačkoliv hlavní motivy stále přetrvávají, přidává
se k nim i výraznější motiv lásky nebo ženského těla. Díky tomu působí sbírka více optimisticky
než sbírka předchozí.
Podobná změna nálad se týká i ilustrací v obou sbírkách. Zatímco v Kohout plaší smrt jsou
ilustrace více abstraktní, jejich nálada je spíše pochmurná a nejasností tvarů vzbuzují chaos,
ilustrace v Tváři nabývají konkrétnějších tvarů, zobrazují většinou ženy nebo jejich oči. Přesto,
že je tímto konkrétnějším ztvárněním navozena méně chaotická atmosféra, pochmurná nálada
zůstává především v tom, že ženy působí více mrtvě než živě. Ilustrace tak podporují náladu
obou sbírek a korespondují s vývojem lyrického subjektu.
Kundera označuje za dvě klíčové skladby celé sbírky Tvář báseň Je čas, která uzavírá část
Tvář, a báseň Rozcestí, kterou končí oddíl Hořec a tedy i celá sbírka (KUNDERA 1999: 91).
V básni Je čas se vyskytuje verš „a zasype rod smutných k němuž patřil jsem“, který ukazuje, že
lyrický subjekt si je vědom postupné proměny ve svých postojích, jež je patrná při srovnání
s jeho projevy ve sbírce Kohout plaší smrt. Tuto změnu si můžeme demonstrovat i na první strofě
dvou básní s názvem Podzim. První patří do sbírky Kohout plaší smrt, ta druhá do Tváře.
Nečesanec smělého půvabu v pancíři mlh
alkohol růží do dna vypíjí
rozmazaných dnů plnou tvář (HALAS 2001:54)
(Kohout plaší smrt)
Nebe podzimní tisíci ptačích křídel laskané
rosou naděje svlaž naše hrdla sevřená
vnuknutím rozšiř oči tam vzhůru upřené
pro nová čekání ach tolik úzkostná (HALAS 2001: 94)
(Tvář)
Je zřejmé, že podzim má v každé sbírce jinou podobu. V Tváři je spojován s nadějí, laskáním,
vnuknutím, zatímco v Kohoutovi se objevují slova jako pancíř, alkohol, nečesanec. Obě básně
(i obě sbírky) tak zaujímají protikladné postavení. Skrze uvedený verš z básně Je čas se tak
lyrický subjekt pomyslně loučí se svým dřívějším já, projeveným ve sbírce Kohout plaší smrt.
4
Pulsy
Kateřina Fintesová: Dvě sbírky Františka Halase
Obě básně Podzim neukazují jen základní rozdíly v obou sbírkách. To, že byly použity básně
se stejným názvem, obě sbírky zároveň propojuje. Nejedná se o ojedinělý případ. Kromě
podzimu se jedná i o básně Pastel, Verše či Píseň. Jejich role v obou sbírkách je však na rozdíl od
Podzimu odlišná. Básně s názvem Pastel na sebe spíše navazují, než aby tvořily vzájemný
protiklad. Obě se věnují ženě a jejímu spojení s dětmi. Rozmístění básní s názvy Verše a Píseň
působí, jako by snad lyrický subjekt naznačoval svůj určitý básnický vývoj a dospívání. Zatímco
ve sbírce Kohout plaší smrt se vyskytuje báseň pojmenovaná Verše třikrát a Píseň je pouze jedna,
v Tváři již verše lyrického subjektu „dospěly“ k ucelené písni, stejně označená skladba Píseň
se tak nachází v Tváři třikrát, zatímco Verše už pouze jednou. Opakující se názvy básní tak lze
chápat jako zdůraznění návaznosti obou sbírek.
Báseň Rozcestí uzavírá celou sbírku Tvář a její poslední strofa symbolicky odpovídá
na kritiky, jak sbírky předchozí, tak na kritiky obecně.
Ty chudý’s mi vyčet
tiché mé slovo
jedno chci křičet
to Cambronnovo (HALAS 2001: 163)
Zde je nutné poznamenat, že Cambronnovo slovo je eufemismem používaným místo lidové
odpovědi „hovno“ (Pierre Cambrone 2013). Lyrický subjekt zde tak dává jednoznačně najevo, že
ho kritika příliš nezajímá. To, že označuje svá slova za tichá, napovídá, že mu záleží více na tom,
aby jeho slova vyslyšel někdo, kdo jim dovede naslouchat, kdo se nad nimi zamyslí a porozumí
jim, než na tom, aby byla srozumitelná masám.
SHODY A PROTIKLADY
Závěrem lze říci, že sbírky Kohout plaší smrt a Tvář mají mnoho společného, ale zároveň jsou
velmi rozdílné. Tento zvláštní kontrast koresponduje s dominantním rysem celé autorovy
poetiky, s protikladností a protiklady, jež se hojně objevují v obou interpretovaných sbírkách.
Halas hojně užívá nezvyklá spojení, která se často projevují jako oxymórony. Podobně
kontrastuje i celkové ladění obou sbírek. Kohout plaší smrt je plný smutku a hledání sebe sama,
zatímco Tvář již opěvuje krásu a obsahuje naději, její celkový tón je jasnější a veselejší.
Mezi aspekty, jež naopak oba soubory sbližují a propojují, patří základní motivy jako smrt,
hřbitov nebo krajina. Nápadný je také častý výskyt stejných názvů jednotlivých básní, jejichž
vzájemný vztah je využit pro zdůraznění souvislosti obou sbírek. Dalším společným znakem je
chybějící interpunkce, která umožňuje různé syntaktické členění textu a tím i jeho rozdílné
symbolické interpretace.
5
Pulsy
Kateřina Fintesová: Dvě sbírky Františka Halase
Naopak užití rýmu se v obou sbírkách liší. Tvář má pravidelný střídavý rým, kde strofy
v rámci jedné básně mají ustálenou délku a zvuková stránka veršů je libozvučná a harmonická.
Kohout plaší smrt oproti tomu využívá volného verše, rozložení strof je často nepravidelné
a rýmy vyznívají disharmonicky. Lze tedy říci, že hlavním motivem (a těžištěm) Halasových
sbírek je svět vzájemně se střetávajících kontrastů a protikladů, které se neobjevují jen uvnitř
jednotlivých básní, ale prolínají se celou jeho tvorbou a představují její charakteristickou
dominantu.
Text v původní podobě vznikl jako seminární práce do kurzu Česká literatura 1. poloviny 20. stol.
pro Bc.
6
Pulsy
Kateřina Fintesová: Dvě sbírky Františka Halase
Seznam použité literatury a zdroje
Primární:
HALAS, František
2001 Sépie / Kohout plaší smrt / Tvář. 1. vydání. Praha: Akropolis. 176 s.
Sekundární:
KUNDERA, Ludvík
1999 František Halas. 1. vydání. Brno: Atlantis. 453 s.
KUBÍNOVÁ, Marie
1984 Proměny české poezie dvacátých let. Praha: Československý spisovatel. 109 s.
Webové zdroje:
2013. Pierre Cambronne. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia
Foundation. [Cit. 2014-11-08]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pierre_Cambronne
7