07a08_memorial chlupac a recenze_v07_IMPR.p65

07a08_memorial chlupac a recenze_v07_IMPR.p65

155
SCIENTIFIC NEWS AND NOTES
Memorial to Prof. Ivo Chlupáè, DrSc. (1931–2002)
It is nearly impossible to find
a geologist who
would not, with
deep respect
and gratitude,
remember those
teachers, who
were able to
evoke the deep
enthusiasm in
their area of
specialized interest and who
helped to form
their professional character. Such a personality, for
many of the
last two generations of students in geology and palaeontology at the
Faculty of Natural History, Charles University was professor Ivo Chlupáè, DrSc. His
death at almost seventy-one years of age signified the loss of one of
our most outstanding personalities and almost legendary protagonist
of geological sciences in the second half of the 20th century. His passion for geology was displayed by his exceptional observational abilities in the field, as well as, his expanse of knowledge that spanned
from the fundamental to the highly specialized. He was an outstanding pedagogue and skilfully involved students in a wide range of geological and stratigraphical problems. Not only scholars, but amateur
collectors and palaeontological “spawn” will remember “Mr. professor”,
who was ready, at any time, to spend his hard pressed time for consultations and even geological excursions. He taught them to observe
nature through the eyes of an experienced geologist and regarded each
of them as equal colleagues.
Not dealing with trendy problems, he concentrated himself on topics that he considered as fundamental, building on continuously
gleaned facts. His papers were based mainly on work in the field and
not from musings at his desk. He clearly and openly spoke out against
opinions and views that he considered wrong and/or straying from the
central question. However, he never transferred scientific controversies into personal relationships; he regarded them as additional impetus to solve the problem at hand. His work was always clearly directed and his big discoveries usually manifested through long-standing
effort.
Prof. RNDr. Ivo Chlupáè, DrSc. was born in Benešov on December 6th, 1931. He attended grammar school in Prague, He graduated
from the Faculty of Geology and Geography of the Charles University
in 1955. He then began employment in the Central Geological Survey
(now Czech Geological Survey). In 1990 he became a docent and two
years later the professor and leader of the Department of Geology and
Palaeontology in the Faculty of Natural History, Charles University,
Prague. He worked in the department as professor and, later, professor emeritus until his death. In 1991 he received the doctorate of sciences (DSc).
He inherited his pedagogical and linguistic capabilities from his
father, a secondary school teacher of Czech, Latin, and Ancient Greek.
Ivo became interested in fossils and minerals at a pre-school age. Dur-
ing his grammar school studies he became a member of the Czechoslovak Society for Mineralogy and Geology (later Czech Geological
Society). The book “Geological excursions to the environments of Prague” by Prof. B. Bouèek was a great help in developing his interests
just as it has done for others for some years afterwards. A few years
later became acquainted with Prof. Bouèek and accompanied him on
some of his excursions. During the second year of his University studies he got a part-time job in the Central Geological Survey as a member of a very productive group of geologists organized and lead by Josef
Svoboda.
His first paper, published during his undergraduate studies, concerned the Ordovician. However, his permanent main topic of interest
was the Devonian.
He spent many days in field when making detailed geological maps
and thoroughly studying geological sections.
At the end of the 1950’s he proposed, on the basis of field investigations, new stages based on Czech facies development of the Silurian and Devonian (in original sense); some of them were later redefined and adopted internationally. An additional result was his
fundamental reassessment of facies development of the Devonian in
the Barrandian and Moravia. This work generated harsh scientific disagreements with some of the older generation in Czech geology – Prof.
Odolen Kodym and particularly with Prof. Radim Kettner.
Chlupáè devoted enormous effort and many years of his research
to one of the main problems of global Palaeozoic stratigraphy – defining of the boundary between Silurian and Devonian. Because of
time-consuming field research and precise preparation of palaeontological data the Silurian/Devonian stratotype boundary at Klonk near
Suchomasty in Bohemia gained international acceptance in 1972 and
became the first internationally approved boundary stratotype.
A phenomenon, which he discovered in the 1950’s and which permanently attracted him, were the so-called Neptunean dykes in the
Konìprusy reef, the existence of which he subsequently confirmed.
Extending of the mining area uncovered additional systems of these
dykes, to which he devoted further study and lead to publication in
1996. Unclear or inconclusively substantiated stratigraphical ages of
various sedimentary formations guided him repeatedly to diverse parts
of the Bohemian massif where he tenaciously worked for age resolution. In 1955 he documented for the first time early Lower Carboniferous faunas near Zbrašov in Moravia, two years later he discovered
the so-called transitional development of the Moravian Devonian; in
1960 he demonstrated conformity between the Upper Devonian and
Lower Carboniferous in the Moravian Karst, and in 1962 he found
Lower Carboniferous trilobites in the Ještìd region. During the longlasting investigation of the Devonian in the Hrubý Jeseník Mts. (1970’s
and 1980’s) he discovered about twenty new fossiliferous localities in
various metamorphic zones. He tirelessly searched for and found new
faunas in places where others usually did not find them. Examples include discoveries in the metamorphic complex in the Sedlèany region
(published in 1986 and 1989), in the slates near Železný Brod (1987,
then with J. Chaloupský in 1997), and in the south-eastern part of
Ještìd ridge (1991, and with J. Hladil 1992). In connection with the
international development of the event stratigraphy he wrote, together
with Z. Kukal, two papers concerning geological events in the Barrandian (1986, 1988).
Since 1961, he has participated in work of various domestic and
foreign stratigraphic commissions such as the Czechoslovak Stratigraphic Commission, over which he presided for many years, and since
1974 served as an active voting member of the International Subcommission on Devonian Stratigraphy.
For political reasons, I. Chlupáè was not allowed to lecture at the
University for some years. In spite of it he organized annually field
excursions for the students of the Natural History Faculty to various
156
parts of the Bohemian massif. He had to wait until he was 58 for his
professorship. The University was then able to take advantage of his
pedagogical ability and knowledge. This new role did not, however,
reduce his activity in scientific work.
Although Prof. Chlupáè always considered himself more a geologist and stratigrapher than a palaeontologist, he published several tens
of important palaeontological papers including monographs and major systematic reviews. These include a study devoted to Upper Devonian and Lower Carboniferous trilobite faunas of the Moravian Karst
(1966), a revision of phyllocarids from the Ordovician (1970), Silurian and Devonian (1992, 1994) of Bohemia, a revision of Silurian and
Devonian phacopid trilobites of Bohemia and Moravia (1977), a revision of goniatites from the Devonian of Bohemia (together with
V. Turek, 1983), definition of Devonian trilobite communities in Barrandian (1983) and Silurian (1987), revision of trilobites from the Devonian of Èelechovice (1992), and revision and descriptions of arthropods from the Brdy Lower Cambrian (1995). His last work (2002),
finished during his rapidly progressing illness, were explanatory remarks for the reissuance of Barrande’s first volume of Système silurien … which is devoted to trilobites.
Prof. Chlupáè published almost 300 scientific and special papers,
large chapters in various compendia, like e.g. Regional geology of
Czechoslovakia (1966), Stratigraphical and historical geology (1984),
Palaeozoic of the Barrandian (1992 – Czech edition; 1998) and Geological past of the Czech Republic (2002). He also prepared many entries for the Professorial geological dictionary (1983) and notably contributed to the preparation of the International Stratigraphic Guide
(1976, 1994). A highly valued work, directed towards specialists from
abroad, is Geology of the Barrandian – an excursion guide issued in
1993.
He also engaged in popularisation of geology and palaeontology.
Many welcomed his Excursions to geological past of Prague and the
vicinity, published in 1988 and 1999.
In remembering Ivo Chlupáè, we cannot forget his wife Olga, who
stood behind this considerable scientific productivity and who gave
him solid backing and support during illness and other life trials.
Being aware of the nonrecoverable aspects of damaged environments and our responsibility to future generations, Prof. Chlupáè also
engaged in activities, oriented against building of the cement factory
near Tmaò; in the formation and protective enforcement of the Protected Landscape Czech Karst; and protection of geological objects in
the Sedlèany region and elsewhere.
It is worthwhile to point out that Prof. Chlupáè fully appreciated
the significance of ichnofossils or trace fossils, which constantly attracted him. He too left everlasting traces, or better, a chain of traces,
in which many of his students and colleagues follow – step by step.
Nevertheless, there are many other documents and records which will
be encountered by anyone seriously studying Palaeozoic material deposited in the collections of the Czech Geological Survey and, above
all, in the National Museum. He had a true patriotic relation to this
institution. He took part in various museum activities connected with
the popularisation of science. In addition he presented exceptionally
valuable fossil material and a large part of his professional library to
the National Museum. Thus, he placed himself among individuals more
closely connected with the history of this institution. Those, who knew
him more closely, will cherish the memory of an uncommon colleague
with a peculiar sense of humour, a friendly, precise, tenacious, and
modest personality, whose biggest love was – beside his family –
geology.
Vojtìch Turek
Vzpomínka na prof. Ivo Chlupáèe, DrSc. (1931–2002)
V odborných kruzích by se sotva našel geolog, který by s úctou a vdìèností nevzpomínal alespoò na nìkterého ze svých pedagogù, jenž v nìm
dokázal probudit hluboký zájem o obor a formoval jeho odborný profil. Pro mnohé z posledních dvou generací studentù geologie a paleontologie Pøírodovìdecké fakulty Univerzity Karlovy se takovou osobností bezesporu stal prof. Ivo Chlupáè, DrSc. Jeho odchod ve vìku
nedožitých jedenasedmdesáti let znamená ztrátu jedné z našich nejvýznaènìjších osobností a témìø legendárních postav geologických vìd
druhé poloviny 20. století. Nejen studenti, ale i zaèínající sbìratelé a
paleontologický „potìr“ bude vzpomínat na pana profesora, který jim
byl kdykoliv ochoten vìnovat svùj èas ke konzultacím i geologickým
vycházkám. Uèil je pozorovat pøírodu oèima zkušeného geologa a jednal s nimi bez známek jakékoliv nadøazenosti jako rovný s rovným. Dokonalý znalec terénu, zapálený pro geologii, s mimoøádným pozorovacím talentem, hlubokými odbornými znalostmi a navíc i vynikající
pedagog dokázal studenty plnì vtáhnout do geologické a stratigrafické problematiky. Nezabýval se jen tím, co je v oboru právì módní
trend, nýbrž se soustøedil na úkoly, které on považoval za aktuální,
pøièemž stavìl na nepøetržitì shromažïovaných faktech. Jeho práce
nevznikaly „od stolu“, ale pøedevším v terénu. Jasnì a otevøenì se stavìl proti názorùm, které považoval za zcestné. Vìdecké spory však
nepøenášel do osobních vztahù, ale spatøoval v nich další pobídku
k detailnímu studiu øešené problematiky. Jeho úsilí bylo vždy jasnì
smìrované a za objevy stálo zpravidla dlouholeté úsilí.
Prof. RNDr. Ivo Chlupáè, DrSc. se narodil 6. 12. 1931 v Benešovì, gymnázium navštìvoval v Praze, kde rovnìž v r. 1955 absolvoval
studia na Geologicko-geografické fakultì Univerzity Karlovy. Poté nastoupil do zamìstnání v Ústøedním ústavu geologickém, odkud v roce
1991, kdy se habilitoval, pøešel na katedru geologie a paleontologie
Pøírodovìdecké fakulty UK a hned po nástupu pøevzal vedení katedry. V roce 1991 získal navíc doktorát vìd a o rok pozdìji byl jmenován univerzitním profesorem. Jako profesor emeritus zde setrval až do
své smrti.
Pedagogické a jazykové schopnosti zdìdil po otci, støedoškolském
profesorovi èeštiny, latiny a øeètiny. Zájem o zkamenìliny a minerály
se u nìho projevil již v pøedškolním vìku. První odborné zkušenosti
získával za svých gymnazijních studií, kdy se stal i èlenem Èeskoslovenské spoleènosti pro mineralogii a geologii (dnešní Èeská geologická
spoleènost). Velkým pomocníkem v terénu mu byly, jako i mnohým
z nás zhruba o dvacet let pozdìji, „Geologické vycházky do okolí pražského“, sepsané prof. B. Bouèkem. S ním se také pozdìji seznámil a
doprovázel ho na nìkterých exkurzích. Již ve druhém roèníku studií
na Pøírodovìdecké fakultì získal pracovní úvazek v Ústøedním ústavu
geologickém, kde se stal èlenem velmi produktivního týmu geologù,
sestaveného a vedeného dr. J. Svobodou. Pøestože se jeho první práce, publikovaná ještì za studentských let, týkala ordoviku, jeho trvalým støedem zájmu se stal devon. Desítky dní strávené každoroènì
v terénu mapováním a peèlivým studiem geologických profilù, ve spojení s jeho vlastnostmi – nezmìrnou houževnatostí, trpìlivostí a systematièností, postupnì pøinášely své ovoce. Výsledky nemohly zùstat
bez ohlasu, a tak byl postupnì od r. 1961 zapojován do práce rùzných
stratigrafických komisí – domácích i zahranièních. Pøipomeòme alespoò Èeskoslovenskou stratigrafickou komisi, které dlouhá léta pøedsedal a Mezinárodní subkomisi pro stratigrafii devonu, jejímž øádným
èlenem byl od r. 1974.
Na základì terénních výzkumù navrhl koncem 50. let nové stupnì pro èeský vývoj siluru a devonu (v tehdejším pojetí), z nichž nìkteré pozdìji redefinoval. Dalším výsledkem bylo zásadní pøehodnocení faciálního vývoje devonu v Barrandienu a na Moravì, kdy se
dostal do pøíkrých vìdeckých sporù s vùdèími osobnostmi starší generace èeské geologie – s prof. O. Kodymem a zejména pak s prof.
R. Kettnerem.
Výzkumu jednoho ze stìžejních problémù svìtové stratigrafie prvohor – definování hranice mezi útvary silur a devon – vìnoval prof.
Chlupáè mimoøádné úsilí a mnoho let své vìdecké dráhy. Díky èasovì
velmi nároèným terénním výzkumùm a precizní pøípravì všech podkladù mohl být mezinárodní stratotyp hranice silur/devon vybrán v roce
1972 právì u nás. Profil na Klonku u Suchomast se tak stal prvním formálnì stanoveným stratotypem hranice geologických útvarù na svìtì.
Fenomén, který prof. Chlupáè v 50. letech objevil a který ho trvale pøi-
157
tahoval, jsou tzv. neptunské žíly v konìpruském útesu. Existenci tohoto útesu doložil. Rozšiøování zdejšího tìžebního prostoru znamenalo odkrytí dalších systémù tìchto žil, kterým vìnoval i pozdìjší studii, publikovanou v roce 1996. Nevyjasnìné nebo nepøesvìdèivì doložené
stratigrafické stáøí rùzných sedimentárních formací jej opakovanì zavádìjí do rùzných èástí Èeského masivu, kde shromažïuje poznatky
základního významu pro øešení geologické stavby. V r. 1956 poprvé faunisticky dokládá raný spodní karbon u Zbrašova na Moravì, o dva roky
pozdìji objevuje tzv. pøechodní vývoj moravského devonu, v r. 1960
dokládá konkordantní uložení svrchního devonu a spodního karbonu
v Moravském krasu, a paleontologicky zde dokládá svrchní famen,
v r. 1962 objevuje spodnokarbonské trilobity na Ještìdsku. Bìhem dlouhodobých výzkumù devonu Hrubého Jeseníku objevuje v 70. a 80. letech na dvacet nových lokalit se zachovanými fosiliemi v rùzných metamorfních zónách. Vytrvale hledá a objevuje nové fauny tam, kde je
jiní døíve zpravidla nenacházeli – v metamorfovaném ostrovì na Sedlèansku (publikováno v letech 1986 a 1989), v pokryvaèských fylitech
u Železného Brodu (1987, s J. Chaloupským pak v r. 1997), v jv. èásti
Ještìdského høbetu (1991, s J. Hladilem v r. 1992). V návaznosti na rozvoj tzv. eventostratigrafie ve svìtì vìnuje, spolu se Z. Kukalem, dvì
práce eventùm v Barrandienu (1986, 1988).
Pøestože do konce 80. let nemohl z politických dùvodù na fakultì
pøednášet, organizoval alespoò pro studenty Pøírodovìdecké fakulty
každoroènì geologické exkurze do rùzných èástí Èeského masivu. Na
pøíležitost pøedávat odborné znalosti a plnì využít své pedagogické
schopnosti musel bohužel èekat až do dovršení svých 58 let, kdy pøijal místo vedoucího katedry geologie a paleontologie na Pøírodovìdecké
fakultì. Nikterak pøitom však nepolevil ve vìdecké práci.
Aèkoliv prof. Chlupáè se vždy cítil být víc geologem a stratigrafem než paleontologem, publikoval nìkolik desítek významných paleontologických pojednání, vèetnì monografií, ve kterých mimo jiné
systematicky revidoval rùzné skupiny trilobitù, fylokaridy a goniatity.
Zmiòme alespoò studii o nových faunách svrchnodevonských a spodnokarbonských trilobitù Moravského krasu (1966), revizi fylokaridù
z èeského ordoviku (1970), siluru a devonu (1992, 1994), revizi fakopidních trilobitù ze siluru a devonu Èech a Moravy (1977), revizi
goniatitù èeského devonu (spolu s V. Turkem, 1983), vymezení trilobitových spoleèenstev devonu Barrandienu (1983) a siluru Barrandienu (1987), revizi trilobitù èelechovického devonu (1992) a revizi a
popisy èlenovcù z brdského spodního kambria (1995). Jeho poslední
prací (2002), dokonèovanou v dobì rychle postupující zhoubné cho-
roby, jsou vysvìtlující poznámky k novému vydání prvního svazku Barrandova díla „Système silurien …“, vìnovaného trilobitùm.
Prof. Chlupáè publikoval témìø 300 vìdeckých a odborných èlánkù, dále rozsáhlé stati v knižních kompendiích, jako jsou napø. Regionální geologie Èeskoslovenska (1966), Stratigrafická a historická
geologie (1984), Paleozoikum Barrandienu (1992, 1998) a Geologická minulost Èeské republiky (2002); dále zpracoval mnoho hesel pro
Nauèný geologický slovník (1983) a významnì se podílel na pøípravì
obou vydání publikace International Stratigraphic Guide (l976, 1994).
Velmi cenìnou prací, urèenou odborníkùm ze zahranièí, je Geology of
the Barrandian – exkurzní prùvodce, vydaný v roce 1993. To jsou však
jen vybrané pøíklady z jeho publikaèní bilance. Nemálo se vìnoval též
popularizaci geologie a paleontologie. Zájemci o tyto obory velmi uvítali Vycházky za geologickými zajímavostmi okolí Prahy, vydané
v letech 1988 a 1999. S novými paleontologickými objevy seznamoval veøejnost prostøednictvím rozhlasového poøadu „Meteor“.
Nemohu nepøipomenout, že v pozadí této úctyhodné vìdecké produktivity stojí jeho žena Olga, která mu poskytovala pevné zázemí a
oporu v nemoci i dalších tìžkých životních zkouškách, kterým byl prof.
Chlupáè vystaven.
S vìdomím nenahraditelné hodnoty pøírody a krajiny i odpovìdnosti
vùèi pøíštím generacím se prof. Chlupáè angažoval v aktivitách zamìøených proti budování cementárny u Tmanì, v prosazování CHKO
Èeský kras, ochranì geologických objektù na Sedlèansku i jinde.
Je tøeba pøipomenout ještì jednu kategorii paleontologických objektù, jejíž geologický a paleobiologický význam prof. I. Chlupáè docenil a která ho trvale pøitahovala – stopy po èinnosti organismù. I on
sám totiž po sobì zanechal trvalé stopy nebo spíše celý jejich sled,
v nichž kráèejí mnozí jeho studenti i kolegové na poli odborném. Jsou
tu ale i doklady jiného druhu, na které narazí každý, kdo bude hloubìji studovat prvohorní materiál ve sbírkách Èeské geologické služby
a pøedevším pak Národního muzea. K této instituci choval v pravém
slova smyslu vlastenecký vztah. Nejen, že se podílel na jeho nejrùznìjších aktivitách souvisejících s popularizací vìdy, ale muzeu vìnoval i bohatý mimoøádnì vìdecky cenný paleontologický materiál a velkou èást své odborné knihovny. Zaøadil se tak k postavám trvale
spojeným s dìjinami této instituce. Tìm, kdo se s ním blíže poznali,
zùstala nesmazatelná vzpomínka na vzácného kamaráda s osobitým
smyslem pro humor, na vlídnou, precizní, vytrvalou a skromnou osobnost, jejíž velkou láskou byla vždy – vedle rodiny – geologie.
Vojtìch Turek