studijní a vědecká knihovna

STUDIJNÍ A VĚDECKÁ
KNIHOVNA
TOP REALIZACE
5
HRADEC KRÁLOVÉ
PROJEKTIL ARCHITEKTI
PŘIPRAVILI MICHAL JANATA A MARTIN VERNER
Urbanistická koncepce Geometrie objektu
knihovnicko-informačního centra (půdorys
tvaru písmene X) přeškrtnutím pozemku toto
místo neruší, ale zviditelňuje. Něco začíná.
Budova je na pozemku posunutím k nábřeží
řeky Orlice blíže k historickému centru
– komunikuje. Na jižní straně je pozemek využit
k parkování, které je zahrnuto do parkových
úprav nezastavěné plochy pozemku (otevřené
a přikryté zelení – mizí. Přechod parkoviště
v korunách stromů, nechceme k takové
instituci, jako je SVK, navrhovat povrchové
stání typické pro příměstská obchodní centra).
Budova SVK je ve svém parteru v místě
vstupů do knihovny průchozí. Umožňuje tak
volné úhlopříčné propojení Hradecké ulice
s nábřežím řeky Orlice nebo s univerzitním
kampusem. Otevřený parter se účastní
na životě okolí, podporuje ho a ovlivňuje.
Budova má pevný tvar a zaujímá jasný postoj.
Je to instituce. Dává okolí smysl a orientační
bod. Otevírá se uživatelům ze tří stran. Nabízí
různorodé pobytové plochy v parteru (lavička,
tráva, strom, průchod, knihovna). Parter
mohou oživit doplňkové provozy v „nohách“
jihovýchodního a severovýchodního křídla
(kavárna, galerie – výstavní síň, pronajímatelné
prostory u průchodů budovou). Budova SVK
svým konvexním tvarem směrem ke strojní
průmyslové škole zvětšuje odstup od této
kulturní památky a dává možnost novým
pohledům a vztahům dvou sousedních budov.
Nepřevyšuje a nedominuje.
Architektonické řešení Dům SVK je objekt
půdorysného tvaru písmene X. Plášť
budovy – litý beton – svým charakterem
podtrhuje dynamičnost a čitelnost tvaru
(odlitá litera). Plášť je perforován kulatými
okny, zvolenými pro svou schopnost vytvořit
intimní a soustředěné vnitřní prostředí. Okna
jsou umístěna ve dvou parapetních výškách.
V rámci řádového rastru jsou nepravidelně
rozmístěná podle vnitřních prostor (kód). Velká
prosklení na koncích ramene u Hradecké
ulice zakončují a prosvětlují hlavní knihovnické
prostory. Studovny v posledním patře jsou
prosvětleny kruhovými světlíky. Okna na rameni
se sklady jsou co do kvantity minimalizována.
Objekt budovy je umístěn na dlážděné
a mlatové ploše, která navazuje na okolní
komunikace (chodníky, vozovky) a na zelenou
plochu střech garáží. Garáž (parkování pro
veřejnost) je umístěna v otevřeném soklu
jižně před budovou SVK a zastřešena pouze
rastrem sítí porostlých zelení. Garáží prorůstá
strom – stromořadí. Tyto stromy jsou vysazeny
také v bezprostředním okolí budovy SVK.
Barevná propojení stromů a fasády budovy
tvoří výtvarný celek.
Budova SVK je pevným a výrazným
objektem respektujícím to kvalitní v okolí, se
zážitkem průhledu a průchodu a s klidným
vnitřním prostředím.
Provozní a dispoziční řešení (popis
orientován od hlavního vstupu) Budova je
na západní straně obsluhována zásobovací
rampou do suterénu, kde je manipulační
prostor. V suterénu navazují na všechna
nadzemní patra hlavní služební vertikální
komunikace s výtahem a nákladní
(evakuační) výtah s baterií čtyř knihovnických
výtahů. Ve služebním – administrativním–
severozápadním křídle jsou v rámci
sociálního jádra navrženy dva knihovnické
výtahy a požární schodiště uprostřed
dispozice, které je používáno i pro krátké
propojení kancelářských pater. Tyto vertikální
komunikace procházejí celou budovou
ve služební části. Knihařská dílna v suterénu
má samostatný přístup pro zákazníky
po schodišti v rohu jihozápadního křídla.
Další provozy jsou technologické a skladovací
F OTO A N D R E A L H OTÁ KOVÁ , S K I C I R O M A N B RYC H TA
situace
TOP REALIZACE
s návazností údržbářské dílny. V suterénu
záměrně neumisťujeme sklady a depozitáře
z bezpečnostních důvodů (hladina
spodní vody, stoletá voda = technicky
náročné řešení).
V druhé části suterénu – druhém rameni
– je parkoviště pro návštěvníky a zaměstnance.
Zaměstnanci mohou projít suterénem
do služební části, návštěvníci vystoupí
po schodišti do zádveří knihovny.
V přízemí je budova proříznuta k Hradecké
ulici. Nabízí tak možnost průchodu a rozptýlení
dnes velké frekvence pěších a cyklistů (kryté
stání kol). V odříznutých částech budovy –
„nohách“ – se nabízí zcela oddělené prostory
k pronájmu (literární kavárna a výstavní sál).
Z průchodů vedou dva vstupy do vestibulu
SVK. Vestibul je centrálním prostorem
přes dvě patra. Je prosvětlen kruhovým
atriem s hlavním schodištěm, které prochází
celou budovou až ke střešnímu světlíku.
Patro vestibulu s internetovým klubem
je vizuálně propojeno dalšími kruhovými
otvory. Ve vestibulu jsou dva výtahy. V zadní
části vestibulu (za schodištěm) je vstupní
obslužný pult (zřízení průkazky, vracení knih,
prodloužení výpůjček, základní informační
služba), terminály a volná místa k pobývání
a setkávání. Od hlavního pultu vpravo je
v průhledu vidět centrální šatna.
U centrální šatny je zádveří služebního vchodu
se služební vrátnicí (kontrolním bodem),
přímo napojené na vertikální komunikaci
služební části. Tento přístup je možné použít
pro semináře v konferenčním sálu, které
mohou být nezávislé na provozu knihovny.
Jihozápadní křídlo nalevo od pultu je ve všech
patrech navrženo jako sklad knih. V 1. NP je
depozitář s kompaktními regály a v části 2. NP
klimatizovaný sklad. Všechny sklady jsou přímo
napojeny na nákladní a knihovnické výtahy.
V 2. NP severozápadního křídla, které je
propojeno s ostatními služebními patry hlavním
a únikovým schodištěm, je umístěno vedení
SVK (ředitel, náměstci, vedoucí provozu,
public relations, regionální funkce).
Ve 3. NP jsou z prostoru vestibulu
s obslužným pultem a se zázemím
přístupné hlavní prostory volného výběru
v severovýchodním a jihovýchodním křídle.
V jihovýchodním křídle je vložena střední
galerie 4. NP. Prostor je na obou koncích
otevřen přes všechna tři patra knihovny
s oknem na celou výšku. Na sever na staré
město a na jih, je odcloněn slunečními
žaluziemi, směrem na Nový Hradec. Intimní
část uvnitř dispozice je přisvětlena kruhovými
okny o výšce dvou parapetů. Nižší (600 mm),
kde je umístěn stolek a čtenář si může
s vybranou knihou přisednout k oknu, a vyšší
6
(1 500 mm) pro osvětlení vnitřní dispozice.
Ve služební části je v severozápadním křídle
ke starému městu umístěn administrativní
provoz knihovny, ve 3. NP se nachází odbor
služeb čtenářů, ve 4. NP pak doplňování
a zpracování fondů.
Stoupáme světelným tubusem do 5. NP
studoven. Zde se v severozápadní
části nachází studovna přes dvě patra
a v jihovýchodním křídle jsou patrové
studovny, přisvětlené kruhovými světlíky
s rozptýleným světlem. Ochozy – galerie
jsou nasvětleny kruhovými okny a koncový
prostor přes všechna patra knihovny velkým
štítovým oknem. V tomto patře v zadním
severozápadním křídle k městu je umístěn
konferenční sál a učebny. Lze je obsluhovat
jak ze služební, tak z veřejné části SVK. Strop
konferenčního sálu je vyzdvižen nad střechu
budovy s horním osvětlením.
Interiér Vnitřní prostory odlité z šedého
betonu chápeme jako neutrální pozadí
k výraznému barevnému řešení interiéru.
Barva jako orientace (výběr), umělecký
zážitek (obraz – reprezentace), nálada
(odpočinkové prostory, studovny). Nedílnou
součástí vnitřních prostor budovy je
orientační systém a doplnění interiéru
výtvarnými díly.
TOP REALIZACE
7
TOP REALIZACE
ROZHOVOR
8
S AUTORY ROMANEM BRYCHTOU (RB) A ADAMEM HALÍŘEM (AH) Z PROJEKTILU
Jste úspěšní stavitelé knihoven. V lednu
2001 jste vyhráli soutěž na Státní
technickou knihovnu v Praze a na
podzim 2002 na Studijní a vědeckou
knihovnu v Hradci Králové. Kdo byl
v hradecké porotě?
Roman Brychta Pokud si vzpomínám, byli
to Miroslav Masák, Zdeněk Lukeš, Rostislav
Švácha, Alena Šrámková jako náhradník,
Oldřich Semrád za útvar hlavního architekta
Hradce Králové…
pro celý kraj, a chtěli jsme ji udělat maximálně
otevřenou, stejně jako se o to snažíme
i u našich ostatních staveb. I když naše X
byl momentální nápad, poté, co jsme do něj
všechno nasypali, překvapivě to hned
fungovalo a dispozice to takhle zafi xovala.
I když X-dispozice není žádná novinka, znovu
jsme se přesvědčili, že přes střední vertikálu
se skvěle a přehledně distribuuje celý provoz.
AH Ještě jsi zapomněl říct, že X parafrázuje
označení místa v mapě, jakési zaškrtnutí.
Co vás napadne jako první,
když se ohlédnete zpět?
RB Nakonec se ten dům povedl hezky odlít,
ale nebýt kluků betonářů, tak nevím, nevím…
Adam Halíř Nutno dodat, že v závěru už byla
situace pro architekty hodně vyhrocená.
Protože jsme byli ve sdružení s Deltaplanem,
fungovali jsme i jako projektanti. Takto jsme
byli ke konci od stavby odsouváni. Museli
jsme věnovat spoustu energie procesním
záležitostem, a ne těm věcným.
Dalo by se za určitých okolností
hovořit i o chromozomu X?
RB To je pro nás úplně nový vhled. Spíše
hovoříme o liteře, pevné odlité, vhodné
k literárnímu světu, je to grafi cký symbol.
AH A když pevná odlitá hmota, nedovedli
jsme si představit, že ji něčím obkládáme.
Potom je logické, že do ní provrtáváte kulatý
otvor a nevyrábíte hranatou díru. Proto kulatá
okna. A ještě jsme si hráli s myšlenkou kódu,
přenosu informací. Někde jsme otvory seřadili
do řady, někde rozházeli. V administrativní
části jsou okna například srovnaná do jednoho
parapetu. V části, kde je umístěný depozitář,
jsou okna jenom pro orientační osvětlení.
Kdo se ještě umístil v soutěži,
vzpomenete si?
AH Druhá cena, myslím, nebyla a třetí dostali
HŠH, Onex a Ateliér architektury Šuda Horský.
Jak jste došli ke svému návrhu
– písmenu X?
RB Myslím, že to byl momentální nápad. Vedle
stojí koželužská škola od Josefa Gočára,
dál jsou rozsypaná sedmdesátá léta. Našli
jsme i původní Gočárovu regulaci. Taky ji
řešil takhle našikmo. I když nevím, jestli jsme
ji nenašli až potom.
Byli jsme šťastni, že knihovna dostala
takovou významnou parcelu. Leží na rohu
ulice u mostu přes Orlici, v těsné blízkosti
historického centra. Říkali jsme si, že ji
nemůžeme zaplácnout, zneprůchodnit, navíc
když na pozemku za budovou – bývalém poli
uprostřed města – vzniká kampus hradecké
univerzity. Vizuálnímu kontaktu knihovny
a centra jen trochu vadí zimní stadion
– tréninková hala, která byla postavena snad
pro mistrovství světa šestnáctiletých hokejistů.
AH Nebo osmnáctiletých?
RB Uvědomovali jsme si, že jde o knihovnu
Uvnitř na mě v nejvyšším podlaží velmi
příjemně působí jakási hnízda pro čtenáře
umístěná pod světlíky, ovšem chráněná
od okolí regály. Světlo a bezpečí.
AH Dnes v knihovnách panuje trend volného
výběru, proto jsme chtěli nabídnout co nejvíce
studijních míst a jejich variant – od velké
studovny po devítimetrové boxy, takzvané
týmové studovny, kde jste odizolovaný a můžete
si v nich povídat, zpracovávat týmové úkoly.
Navíc jsou tyto prostory pro čtenáře
tvořeny nábytkem, takže lze případně
poměrně jednoduchým posouváním
dosáhnout přestavby.
Studijní boxy v hradecké knihovně jsou
úplně uzavřené, nevidíte do nich, naopak
v STK v Praze jsou dveře prosklené. Měli
jste pro změnu nějaký zvláštní důvod?
RB Nevzpomínám si, jestli to nebylo
v zadání. V Hradci jsme prostě udělali
krabičky, skořápky.
AH V Hradci jsou na nich všude akustické
panely, takže šlo i o technologické důvody.
Odlévaná konstrukce, otvíravá
kulatá okna…
RB Samozřejmě že stavba to napadla, jde
prý o nestandardní řešení. Odlévali jsme
sedm zkušebních modulů. Na začátku stavby
jsme se potkali s Milošem Filipim, hlavním
betonářem dodavatele. Shodou okolností
jsme se znali. Jsme ze stejného města
a přibližně stejně staří – mladí. Naposledy
jsme se snad potkávali na základní škole.
Miloš vzal dům tak, jak byl vymyšlen. Vzal ho
jako výzvu a snažil se nám vyjít vstříc. Vznikaly
vzorky odlité fasády, kde se právě ladily
detaily spoje okenního prefabrikátu s litým
betonem. Myslím, že to byla výzva o to větší,
že takhle velký dům z pohledového monolitu
v Čechách ještě nestál.
Celý dům je kompletně odlévaný na místě?
AH Ano. Vyjma schodišťových ramen
únikových schodišť a ostění kulatých oken
ve fasádě. U těch byly dílenská dokumentace
a technologický návod dolaďovány během
kontrolních dnů. Ve vnější fasádě jsou totiž
vloženy cementovláknité prefabrikáty. Ty se
před prováděním fasády přikládaly společně
s bedněním na hotovou hmotu domu. Určitý
problém nastal s unikáním betonu mezi
bedněním a prefabrikátem. Proto jsme vymysleli
gumový profil, který tomu zamezil.
Obecně problém byl s kotvením prvků
procházejících vnitřní a vnější slupkou, protože
vnější slupka – fasáda – se vlivem proměnlivých
teplot oproti vnitřní o pár centimetrů hýbe.
Podlahy se v průběhu podlaží mění. Proč?
AH V prvním a druhém podlaží je odlévaná
probarvovaná stěrka, v dalších podlažích
marmoleum. Marmoleum je měkčí a kvůli
akustice je tenhle povrch lepší, polyuretanová
probarvovaná stěrka je naopak odolnější
do zatěžovaných vstupních prostor, za pulty
je už zase marmoleum.
Akustika v zasedací místnosti se zdála
– alespoň pro diktafon – poněkud
problematická.
TOP REALIZACE
ROZHOVOR
RB Řešení akustiky je tak trochu alchymie.
Měli jsme problémy s dodavatelem. Oproti
našemu navrženému nakonec přišel nějaký
místní, který za výhodnějších podmínek zaručil
stejné parametry. Teď nastávají fyzikální
a technologické problémy s odstřelováním
akustických pásků. Přesto objektivně vzato
navrhujete prázdný prostor, který se později
nějak zaplní, a co to udělá, nemůžete předem
stoprocentně spočítat.
Koncept výtvarného díla – malba na beton
– vznikal od začátku, nebo dodatečně?
RB Dvě šachty jsou vyzdobeny podle návrhu
Martiny Novotné. Téma proměny forem
mělo přinést do prostoru integraci. Potom
svoji práci trošku rozšířila na přání paní
ředitelky a vyzdobila i její kancelář a kancelář
sekretářky. Musím uznat, že neznalý člověk,
zvlášť když přijde teprve na stavbu, kde je
nepořádek a tma, má z holého betonu strach.
Nicméně máme zprávy, že už i zaměstnanci
si na šedou barvu betonu zvykli.
Budova měla ještě o patro víc.
Co se stalo?
AH Kvůli rozpočtu se musel dům zmenšit.
Takže se barák snižoval, a začaly se
ozývat hlasy, že jsme to měli vědět už
v soutěži, dokonce přijel s tímhle názorem
i úředník z ministerstva. Problém byl
ovšem v nekoordinovanosti mezi zadáním
pro architektonickou soutěž a žádostí
o zařazení do investičního programu.
Ale myslím, že snížení tomu baráku nevadí,
a také provozně je o to jednodušší. Odpadly
z dnešního pohledu zbytečné provozy, jako
například čítárna specializovaných časopisů.
Instituce většinou nevědí, co si
přát, když jim někdo dá tu možnost,
tak si navymýšlejí na začátku třeba
i kadeřnický salon… Snižování rozpočtu
se promítlo i do kvality volného
nábytku, ten už si ke konci domlouval
uživatel přímo sám. Několik věcí námi
navržených tam sice zůstalo, ale mohlo
to dopadnout i lépe.
9
Grafi cký systém a design jste
vyřešili a prosadili?
RB Již v projektu interiéru jsme
co do barevného řešení spolupracovali
s grafičkou Zuzkou B. Horeckou z grafi ckého
studia Kultivar. Tak vznikl systém barevného
řešení interiéru – již zmíněné různé barvy
podlah, dveří, obkladů... Kromě betonových
stěn jsou v interiéru i omítané stěny, tedy jiné
než šedé a betonové. Čistě bílé nebo barevné
jsme omítané stěny nechtěli, protože negaci
betonu jsme měli založenou na barevných
podlahách. Proto vznikl návrh válečku, který
reflektoval systém kulatých oken a bílou
omítanou stěnu svým rastrem zjemňuje.
Jedna z takto pojednaných stěn je stěna
mezi centrálním komunikačním prostorem
a ramenem se sklady. V budoucnu tak může
v souladu s trendem na Západě dojít k otevření
skladu a zpřístupnění knih i tam.
Jsme zvyklí zpracovávat projekt až
do takových detailů, jako je informační
a navigační systém, vizuální styl. Chceme to
TOP REALIZACE
ROZHOVOR
dělat nejpozději během projektování interiéru.
V Hradci se to nepodařilo. Už jsme si mysleli,
že se otevře nová budova se starým logem.
Naštěstí se paní ředitelka nakonec rozhodla
zadat nový vizuální styl a k naší radosti to byla
studia Kultivar a Pixl-e, která vytvořila nové
logo a zpracovala grafi cký manuál. Ovšem
– knihovníci sice dostali nový manuál, ale
po budově se pořád objevovaly nějaké nové
vlastnoručně dělané cedulky. Grafi ci tam
museli zajet a vysvětlit, k čemu vlastně manuál
je a jak se má používat.
Jaké přezdívky kromě Ementálu
jste slyšeli?
AH Ponorka. Asi kvůli těm oknům
připomínajícím okna kajut. Na internetu
je to spíš stoka.
RB Mám takovou zkušenost, že odpor se
zvedl hlavně proto, že dům byl hodně dlouho
zvenku hotový, ale uvnitř se stavělo, takže okolí
vypadalo neutěšeně.
Ozývalo se čím dál víc hlasů, že je to šedivé
a tmavé a podobně. Dokonce i paní ředitelka
dostala strach a bylo svoláno jednání. Museli
jsme zdůvodňovat, proč barák není oranžový
jako v projektu. Když jsme totiž v průběhu zjistili,
že probarvený beton firmy nezvládnou, chtěli
jsme použít alespoň oranžovou lazuru. Dokonce
jsme ji předvedli a prokázalo se, že výsledek by
byl ještě temnější než světle šedý beton, který
by tak ztratil svou přirozenou strukturu. Tomu
10
ovšem předcházely tvůrčí debaty na střeše
baráku a padaly i názory natřít ho na černo.
AH Hradečáci zase argumentovali, že tam mají
ty oranžové cihly a my že jsme to vyhráli právě
proto, že knihovna měla být oranžová. My jsme
argumentovali, že ty domněle oranžové cihly
jsou ve skutečnosti taky černé, podívejte se
naproti na Gočára, říkali jsme. Mentální vnímání
červené cihly je jiné než skutečnost.
RB A jak lidi kdysi vnímali režné zdivo, když
stálo vedle štukovaného baráku?
Je v Hradci něco, co byste teď, s odstupem
času, řešili přeci jenom jinak?
RB Ten hupek před vstupem.
AH Jo, ten hupek.
TOP REALIZACE
ROZHOVOR
13
LITÝ BETON JE ORGANICKÝ
S MARTINOU NOVOTNOU, AUTORKOU NÁSTĚNNÝCH MALEB
Byl pohledový beton knihovny limitujícím,
nebo naopak stimulujícím „pozadím“
vašich maleb?
Betonový podklad byl rozhodně velmi
inspirativní. Litý beton je svým způsobem
podobný struktuře hornin, kamene, v tom je
organický. Na betonové stěně jsou patrny
náznaky vrstev, struktura, takže mi bylo
jasné, že se při malování nemohu držet
předem vytvořených náčrtů, že každá
betonová stěna už vlastně načrtnuta je. Také
barevnost podkladu mi vyhovovala, protože
šedá je laskavá k ostatním barvám.
Proč jste zvolila „organický“ námět?
Považujete knihovnu za organickou
architekturu?
Organický námět jsem zvolila na základě
předchozí zkušenosti s nástěnnou malbou.
Malba na velké ploše se těžko komponuje
jako celek, proto je příjemnější nechat ji
rozrůstat a postupně doplňovat. Volba
šestihranu jako základní buňky byla
intuitivní, jako dítě jsem vyrostla na medu,
včely a jejich žihadla byly všude kolem,
takže to mám asi v krvi.
První, co mě napadlo, když jsem viděla plány
knihovny, byl chromozom X, což je zásobník
informací, které rozhodnou o ženském pohlaví
dítěte. Knihovna je takovou velkou sochou
na jeho počest.
Nakolik vám schází monumentální nástěnná
malba v dnešním privátním i veřejném
prostoru? Mohli bychom se někdy dočkat
oživení většího zájmu o ni?
Jasně že nástěnná malba schází. Výtvarné
školy chrlí každoročně spoustu šikovných
výtvarníků a stěny všech Penny marketů
a Lidlů vyzývají k pomalování. Škoda, že
část peněz, které investují do tisku nových
a nových letáků, nevěnují na zútulnění exteriéru.
Třeba si rozhovor přečte nějaký osvícený šéf
hypermarketu, pak máme naději.
Knihovna je velkou hradeckou událostí.
Nakolik je vám její architektura blízká?
V ještě nezabydlené knihovně jsem strávila
hodně času, takže jsem si mohla prostor
dostatečně zažít. Líbí se mi její velkorysost,
propojení pater, prostornost. Při pohledu ven
z kulatého okna všechno působí liběji, jako
medailonek. Světlo a stín zde vytvářejí stále
nové varianty obrazců na podlaze, zdech,
v odrazu okenních skel. Knihovna mi opravdu
připadá jako socha, možná trochu přísná, takže
paním knihovnicím, které svoje pracovní stoly
a okolí usilovně dozdobují kytičkami, hrnečky,
obrázky, nelze vůbec nic vyčítat.
Co byste uvedla jako své inspirační zdroje
v pojetí malby a volbě barevnosti?
Způsob, jakým maluji, určitě ovlivnila cesta do
Peru, kouzlo pralesa, setkání s místní spirituální
tradicí. Tam se mi asi ujasnilo, že prostor, se
kterým se chci prostřednictvím malby dostat
do kontaktu, je nekonečný a stále proměnlivý.
Také cesta do Himaláje, výzdoba místních
klášterů mě přesvědčily, že kromě šedivé,
okrové nebo jinak monotónní reality existují jiné
barevné světy, které také můžeme sdílet.
Jak byste charakterizovala svou malbu a co
je pro vás v malbě nejdůležitější?
Malba je radost, zrcadlo mého momentálního
rozpoložení, které ať už je jakékoliv, vždy stojí
za to „přiznat barvu“, protože žádná není
tak špatná.
TOP REALIZACE
ROZHOVOR
14
S ŘEDITELKOU STUDIJNÍ A VĚDECKÉ KNIHOVNY V HRADCI KRÁLOVÉ
EVOU SVOBODOVOU
knihovny v Hradci Králové bez architektonické
soutěže neobejde, a tak jsme museli původně
vypsanou soutěž na výběr projektanta zrušit
a vyhlásit architektonickou soutěž, do které
se přihlásilo 62 architektonických kanceláří.
Vzhledem k tomu, že naše požadavky měly
pouze doporučující charakter, vzniklo 62 tvarově
i materiálově diametrálně odlišných návrhů.
V roce 2002 jsme také podepsali s městem
důležitou smlouvu o pronájmu pozemku
s podmínkou začátku výstavby do roku 2005.
Limitovala vás velikost pozemku? Pozemek
je natolik veliký, že nás jeho velikost nijak
neomezovala. Svazovala nás spíše dotace,
protože předcházející novostavby knihoven jak
v Liberci, tak v Brně byly o 100 mil. Kč dražší.
Od začátku jsme věděli, že to bude muset být
velmi úsporný dům obvyklých obrysů, kostka
nebo kvádr na výšku. Budovu ve tvaru X
si skutečně nikdo nepředstavoval.
Co stálo na počátku nové budovy
královéhradecké knihovny? Velice dlouho
jsme usilovali o novou budovu, protože
naše knihovna vždy sídlila v pronajatých
prostorách. Nejprve jsme poskytovali služby
na Eliščině nábřeží, a když už prostory
kapacitně nedostačovaly, koupili jsme bývalou
synagogu, kterou jsme zrekonstruovali pro
potřeby knihovny. Byla zde umístěna půjčovna,
technické a administrativní provozy. V roce
1994 za ministra Pavla Tigrida jsme museli
synagogu vrátit Židovské obci v Praze.
Od této doby jsme se zabývali přípravami na
stavbu nové budovy. V roce 1998 jsme si
nechali vypracovat zastavovací studii s dvěma
budovami. Jedna byla určena pro provoz
knihovny, druhá pro depozitář a zpracování
fondů. Registrační list projektu s názvem
Knihovnicko-informační centrum U Přívozu
se schválenou dotací ve výši 394, 5 mil. Kč
jsme obdrželi v červenci roku 2001. Tehdejší
vedení s architektonickou soutěží nepočítalo.
Ze dvou původních budov se nakonec měla
kvůli menšího objemu finančních prostředků
stavět zatím jen jedna. Uvažovalo se především
o vertikálních komunikacích a sklady měly být
v podzemí. Komora architektů v čele s Petrem
Bílkem přesvědčila správce našeho dotačního
programu na ministerstvu kultury, že se stavba
Vaše představa vertikály vycházela spíše
z provozních, nebo z architektonických
hledisek? Z provozních důvodů. Vertikální
uspořádání se nám zdálo vysoce účelné,
počítali jsme i s vertikálními dopravníky knih.
Nakonec jste uvítala soutěž? Ano, byla
jsem ve funkci ředitelky několik dní, a tak
jsem se domnívala, že nám soutěž dá prostor
pro výběr, čas na rozmýšlení a přinese nové
podněty. Sešlo se velké množství návrhů.
Dva jsme vyřadili pro formální nedostatky.
Soutěžní komise pracovala několik dní, až
vybrala čtyři návrhy. Udělila jednu první a tři
třetí ceny. Vyhrál návrh ve tvaru X, který se
posléze realizoval. V době, kdy probíhala
naše architektonická soutěž, vítězství v ní
ještě nezaručovalo, že autoři budou dům
i projektovat. Musela se vypsat další soutěž
na dodavatele projektu, a tím se stala
projekční kancelář Deltaplan. Společně
s výherci architektonické soutěže vytvořila
účelové sdružení PRO KIC a vypracovala
všechny stupně projektové dokumentace.
Deltaplan byla podle mne v té době malá
fi rma, spoustu profesí nemohli zabezpečit
vlastními silami, takže si je najímali, což by
nebylo jistě nic špatného, pokud by ovšem
nevázla koordinace. To byl hlavní kámen úrazu
celého průběhu projektování. Takže malá
projekční fi rma, mladí projektanti, špatná
koordinace, nezkušený investor, a přede všemi
stál tak veliký úkol.
Vyhovuje vám půdorysné řešení budovy?
Uspořádání do X je pro provoz knihovny
ideální. Dům je čitelný, i když teď to myslím
jinak než architekti. Jednotlivá křídla budovy
mají různé funkce a středem probíhá centrální
komunikace. Půdorys zajišťuje, že se cesty
návštěvníků a knihovníků nekříží, což je pro
provoz knihovny velmi důležité. V místech
centrálních pultů se stýkají, ale nekříží se.
Jak jste se vyrovnávali s rozpočtem? Když
jsem požádala projektanty o první propočet
nákladů, zjistila jsem, že jsme překročili
původní plán o cca 80 milionů Kč. U takto
rozběhnutého projektu se nedalo čekat na
peníze z Evropské unie. Znovu jsme se nad
projektem zamysleli, spočítali kapacity, upravili
dispozice jednotlivých prostorů, snížili budovu
o jedno patro a zkrátili křídla. Z velkorysé
budovy se stal účelný a plně funkční dům,
který váže ve službách přesně tolik personálu,
kolik jsme měli naplánováno. Čas nám dal
za pravdu a s velikostí domu jsme spokojeni
nejen my knihovníci, tedy spíše knihovnice, ale
i naši návštěvníci, stísněnost určitě nepociťují.
Myslím si, že kapacita knihovny je pro populaci
v Hradci Králové a v Královéhradeckém
kraji, kterému také sloužíme (jsme krajská
knihovna), optimální. Redukce byla učiněna
v rámci projektu pro územní rozhodnutí
a stála nás „pouze“ 500 tisíc Kč na úpravách
projektu. Pak už plynule navazovaly další
stupně projektové dokumentace.
Jak se staví k nové knihovně
obyvatelé města? Dům vyvolával a stále ještě
vyvolává emoce. I já jsem si na změnu barvy
venkovního povrchu musela zvyknout. Původní
oranžovo-červená barva se v průběhu stavby
změnila, či lépe řečeno zůstala šedivá. Myslím
si ale, že knihovně přece jen sluší. Architekti
původně navrhli probarvený beton. Žádná
betonárka však nebyla schopná dodávat
stejný odstín po celou dobu betonování
TOP REALIZACE
ROZHOVOR
obvodového pláště. Ani oranžová lazura se
neukázala jako vhodná, neboť ani tak by se
nezaručila jednotná barevnost. A tak jsme
po dohodě autorů s hlavním architektem
města požádali o změnu stavebního povolení.
Ve fi nále byl dům natřen bezbarvou lazurou
a antigraffi ti nátěrem. V roce 2007 jsme
obdrželi cenu České betonářské společnosti
Vynikající betonová konstrukce. V roce
2008 se u nás sešla na svém semináři
Česká betonářská společnost, jejíž členové
byli budovou nadšeni. Stavba knihovny
byla nominována i na cenu Událost roku
2008 v Hradci Králové, bohužel zůstalo
jen u této nominace.
Co se lidem nejvíc nelíbí? Šedá barva
a beton. Někteří se stále ještě domnívají, že
až seženeme peníze, tak budovu natřeme.
Jste s něčím nespokojená, například
z hlediska nesnadné údržby? Špatně
se udržuje nerez, zejména výtahy. Jsou
neustále osahané a nedají se pořádně
vyčistit. Také výměna světel na některých
vysokých stropech se už dnes jeví
problematická, zrovna tak jako čistění
oken, které se neobejde bez vysokozdvižné
plošiny zvenku i uvnitř. Venkovní mlat
zarůstá mechem, který odolává všem
známým herbicidům, a nerovné betonové
plochy před knihovnou dávají vzniknout
velkým kalužím, když zaprší. Dřevěné lavičky
už teď vypadají, že mají za sebou nejméně
deset let života.
Jak se tady cítí čtenáři? Máte nějaké
odezvy? Interiér knihovny se návštěvníkům
líbí a většina říká, že se zde cítí dobře.
Když zůstanete delší dobu, přestanete
beton vnímat. Čtenáři kvitují především
velké prostory. Myslím si, že mohou být
spokojení i s vizuálním stylem knihovny,
na kterém jsme si dali hodně záležet. Od něj
se pak odvíjí celý orientační systém. Ještě
dolaďujeme webové stránky, které budou mít
stejný design. Na vizuální styl jsme vypsali
soutěž, vyhrála společně studia Kultivar
a Pixl-e, která pak navrhovala a vytvářela
i zmíněný orientační systém.
Jaká je věková a profesní struktura
vašich čtenářů? Asi polovina z nich jsou
středoškolští a vysokoškolští studenti.
Další velkou skupinou jsou senioři. Méně je
zastoupena střední generace.
Jak je na tom knihovna kapacitně?
Knihovny našeho typu knihy nevyřazují,
ale trvale uchovávají, proto je trvalým
problémem nedostatek skladových prostorů.
V současnosti máme asi 1 200 000
knihovních jednotek. 100 tisíc knih vydaných
za posledních 25 let je nyní volně přístupných
v tzv. volném výběru, starší fondy jsou
ve skladišti. Při ročním přírůstku 14 tisíc
dokumentů jsou přímo v knihovně volné
kapacity ještě na několik let. A vzhledem
k tomu, že máme poměrně nový depozitář
cca 4 km od nové budovy, nebudeme
mít problém s uskladněním fondů dalších
30–40 let. Nová knihovnická generace bude
mít v naší knihovně možná různé problémy, ale
uskladnění fondů to rozhodně nebude.
Jak probíhal dialog mezi vámi a architekty?
Byl těžký a plný nedorozumění. Estetické
požadavky se někdy křížily s praktičností
a účelností a také technologickými
možnosti našeho stavebního průmyslu,
viz probarvený beton. Něco se vůbec
zrealizovat nedalo, například membránový
světlík, který neměl pro Česko patřičná
schválení. V konferenčním sále měly být
vnější látkové žaluzie. Nakonec jsme si
prosadili hliníkové a jsme s nimi spokojeni.
Kapitolou samou o sobě byla kulatá
okna, která se původně měla otevírat
pouze na jeden pant. Myslím, že budova
je výsledkem určitých kompromisů a ústupků
jak na straně architektů a tak investora
i dodavatele stavby. Když jsme diskutovali
o nábytku do kanceláří, přišli architekti
s tím, že by měl být šedý a plechový. Barvu
a materiál jsme odmítli, ale nakonec těsně
před výrobou jsme zjistili, že šedý povrch
nábytku bude ten nejlepší. Nerozptyluje
a hodí se sem. Také jsme se nemohli
dohodnout na barvě křesel, navržených
žlutých jsme se báli kvůli zašpinění,
ale nádherně oživila interiér.
15
Jak vám vyhovuje knihovna energeticky?
Teplo přivádíme z opatovické elektrárny.
Máme systém aktivace betonového jádra,
celoplošně jsou prohřívány betonové podlahy.
Určitou nevýhodu spatřuji v delší době reakce
na změnu venkovní teploty. Když uhodí mrazy,
tak trvá delší dobu, než se budova zahřeje
na příjemnou teplotu. Bohužel i bohudíky
beton je tepelně setrvačný. Na druhou stranu
ve skladišti, kde není vůbec žádné topení, bylo
i za velkých mrazů + 21 ºC.
Vrátíme-li se na začátek, měla jste
v soutěži nějakého favorita? Měla, byl
to návrh ateliéru Onex. Byl velmi podobný
Moravské zemské knihovně, nakonec od
stejných autorů. Líbil se mi vzhledově,
perfektně zapadl do okolí, ale z provozního
hlediska je X rozhodně lepší.
A zcela nakonec: Udělala byste něco
jinak, kdybyste měla tu možnost? Kdybych
mohla, asi bych si vybrala jinou projekční
fi rmu, protože fi rma Deltaplan mi absolutně
nevyhovovala, podle mne to odborně,
koordinačně a lidsky nezvládli. Pokud bych
měla současné zkušenosti, daleko víc bych
hledala cestu, jak nestavět vítězný betonový
projekt. Celých šest let obhajovat něco, o čem
ani já nejsem stoprocentně přesvědčena, že je
to to nejlepší, co mohlo na břehu Orlice stát,
je dost schizofrenní. Přesto všechno si ale
myslím, že dům jako knihovna je účelný, odráží
určité postavení této instituce a rozhodně
je nepřehlédnutelný. Jak návštěvníci, tak
knihovníci i já jsme zde našli určitá pozitiva,
pro která jsme si tento dům oblíbili a dobře
se nám v něm žije.
TOP REALIZACE
16
půdorys 4. NP
půdorys 5. NP
půdorys 2. NP
půdorys 3. NP
půdorys 1. PP
půdorys 1. NP
TOP REALIZACE
pohled severní
pohled východní
17
English Study and Research Library,
Hradec Králové The building is a structure
with a ground plan in the shape of the
letter X. The cladding of the building, cast
concrete, serves to enhance the dynamism
and clarity of the shape (a cast letter) through
its character. The cladding is perforated
with round windows, chosen for their ability
to create both an intimate and concentrated
inner environment. The windows are situated
at two spandrel height levels. They are
placed in irregular fashion in accordance with
the inner space (code) as part of the framework
of the overall arrangement. The major glazing
at the ends of the wings on Hradecká street
serve to light up and bring to an end the main
library spaces. The study room on the top floor
is lit up by circular skylights. The windows
on the wings with storage areas are minimal
in terms of quantity. The building structure is
situated on a a paved, threshing floor surface
which connects up with the surrounding areas
(the pavements, driveways) and with the green
surfaces on the roof of the garage.
pohled západní
STUDIJNÍ A VĚDECKÁ KNIHOVNA
HRADECKÁ 2, HRADEC KRÁLOVÉ
KLIENT Studijní a vědecká knihovna v Hradci
Králové, Ministerstvo kultury ČR
AUTOŘI Projektil architekti, s.r.o. / Mgr. akad. arch.
Roman Brychta, Ing. arch. Adam Halíř, Ing. Ondřej
Hofmeister, Ing. arch. Petr Lešek
SPOLUPRÁCE Markéta Jurečková, Jan Kolář
VIZUÁLNÍ STYL, INFOSYSTÉM Kultivar / Zuzana B.
Horecká, Jana Honecová, Jean-Marie Delafontaine;
Pixl-e / Ondřej Doležal, Pavlína Doležalová, Filip Mont
VÝTVARNÉ DÍLO Martina Novotná
GENERÁLNÍ PROJEKTANT PRO KIC – sdružení
ateliérů Projektil Architekti, s.r.o.; Deltaplán, s.r.o.
(Ing. Miloš Kosek, Ing. Petr Kniha)
ZASTAVĚNÁ PLOCHA 2920 m2
OBESTAVĚNÝ PROSTOR 57 303 m 3
ČISTÁ UŽITKOVÁ PLOCHA KNIHOVNY 11 232,2 m2
KOMERČNÍ PLOCHA (KAVÁRNA) 285,6 m2
NÁKLADY 394,5 mil. Kč / 16,5 mil. eur
REALIZACE 2008
TOP REALIZACE
RECENZE
19
KŘÍŽIT A KROUŽIT
TEXT MICHAL JANATA
Téměř na břehu řeky Orlice vyrostla budova,
která svým nepravidelným rastrem kulatých
oken a půdorysem ve tvaru chromozomu X
navázala na osobitě kvalitní zástavbu Hradce
Králové. Orlické nábřeží stálo mimo sídelní
dynamiku mladého moderního města, což
se dodnes projevuje dualitou mezi výrazně
artikulovaným nábřežím Labe s Kotěrovým
muzeem, Liskovými lázněmi a dalšími stavbami
a málo regulovaným orlickým nábřežím. Nová
knihovna vytvořila v orlické oblasti potřebnou
další dominantu naproti architektonicky silné
Gočárově koželužské škole. Budova nejen
vhodně dotváří urbanistický kontext, ale sama
poskytuje mimořádně kvalitní a různorodé
pohledy na hradecké panoráma prostřednictvím
atypických kulatých oken.
Kromě několika dalších výrazných znaků je
třeba si všimnout dvou základních: půdorysu
a skladby oken. Půdorys ve tvaru chromozomu
X je skvělým dokladem odklonu od napodobivě
chápané organické architektury a vyvrácením
domnělé mimetičnosti. Organická architektura
v tomto smyslu není napodobeninou
organického tvaru, ale spíše interpretací
dualismu zápis/tvar. K vysvětlení této
dichotomie je zapotřebí několika úryvků z knihy
buněčného biologa Antona Markoše Povstávání
živého tvaru: „V době, kdy tvarová, jevová
stránka organismů byla jedinou dostupnou
úrovní zkoumání, trval dost dlouho spor o to,
jak tvary povstávají. (…) Až v pozdějším vývoji
převládlo morganovské paradigma, podle
něhož jsou vlastnosti organismu určeny
vlohami – geny. Tato neobyčejně produktivní
cesta vedla k objasnění molekulární podstaty
genu a genetické informace a k formulaci
centrálního dogmatu molekulární biologie.
Důsledkem této úspěšnosti je pak vžitý náhled,
že nejhlubší formativní příčinou je v živých
organismech právě zápis – sled nukleotidů
v nukleových kyselinách. (…) Když jsem se
pokusil analyzovat ono napětí zápis – tvar,
uvědomil jsem si, že pramení do značné
míry z nerespektování hladiny popisu, na níž
je příslušné poznání učiněno. V důsledku
toho se z poznání jedné úrovně odvozují
generalizace i pro úrovně ostatní. To platí jak
pro redukcionismus molekulárních biologů,
tak pro redukcionismus opačného znaménka
u strukturalistů.“1 Jinými slovy je to, co je
v odborné literatuře považováno za organickou
architekturu, projevem redukcionismu
strukturalistů, kteří „preferují tvary, snaží se
obejít bez zázemí, kterého biologie dosáhla
za posledních 40 let, a přitom jsou do značné
míry spekulativní, nerozvíjejí vlastní metody“.2
Použijeme-li Markošovu analogii, pak je obvyklé
chápání organické architektury strukturalistické
(napodobivě preferuje jen tvary), kdežto autor
tohoto článku se pokouší uhájit i interpretační
hladinu zápisu, pro nějž nalezl doklad v budově
knihovny v Hradci Králové. Proč tak výstřední
(zdánlivě daleko od interpretačního středu)
odbočení formou exkursu do buněčné
biologie? Protože se chvatem (tedy rychle,
ale sevřeně) analogie dostáváme k tvrzení, že
knihovna v HK je organickou architekturou,
tedy nikoli tvarem, ale zápisem, a k podpoře
tohoto tvrzení bylo nutné objasnit, co míníme
slovem zápis. Knihovna má totiž naprosto
nepopiratelně tvar pohlavního chromozomu
X v metafázi mitotického dělení těsně před
rozestupem do dceřiných jader. Náhoda? Pak
můžeme za náhodu považovat cokoli, dokonce
i samo mitotické dělení. A nesejde na tom,
sestoupili-li architekti při volbě tohoto zřetelně
organického tvaru pod hladinu molekulární
úrovně. Důležité je, že zvolili za formu svého
pojetí organické architektury nikoli tvar jako
strukturalisté, ale zápis jako molekulární
biologové. Byl jsem překvapen, že architekti
Brychta a Halíř byli překvapeni mou analogií
chromozomu X, protože nejen genetik, ale
každý laik v půdorysu knihovny nemůže tuto
do očí bijící podobnost nevidět. To ostatně
dokládá v tomto čísle rozhovor s Martinou
Novotnou. Ale v tom je ten vtip. Nevidíme
napodobivý organický tvar, ale architektonicky
vyjádřený zápis do buněčné struktury. Je to tedy
architektonický symbolismus vyšší úrovně? Ano
i ne. Ano, jestliže tím chápeme nenapodobivou
interpretaci toho, co lze pokládat za živé.
Ne, pokud vyvrátíme svůj vlastní argument
výpadem, že jde přece rovněž o mimezi, byť ne
okem nazřeného tvaru, ale chromozomu, který
ostatně také může vyvolávat estetické nadšení,
jak dosvědčuje James Watson, jenž v půvabné
knize s názvem Geny, ženy a Gamow odhaluje
milostná i vědecká pozadí svého objevu (spolu
s Francisem Crickem) šroubovice DNA v roce
1953: „Molekula DNA, kterou jsme nalezli
asi před dvěma měsíci (v březnu 1953), byla
daleko hezčí, než jsme předpokládali. Se
dvěma polynukleotidovými řetězci, drženými
pohromadě páry dusíkatých bází, adenin-tymin
a guanin-cytosin, měla DNA komplementární
strukturu, potřebnou pro přesné okopírování
genu během replikace chromozomu.“3
Není to opět další poněkud nadbytečná
odbočka, chceme-li ocenit „chromozomální“
tvar knihovny v plnosti jeho významu?
A nepostupuje autor recenze tak trochu jako
Laurence Sterne, když ve svém labyrintickém
románu The Life and Opinions of Tristram
Shandy na téměř tisíci stranách v tisíci
odbočkách popisuje svoje zrození? Nešlo o text
plný digresí jako u Sterna, jehož odbočky jsou
jedním z literárně nejzdařilejších prostředků
sebe/ironie, ale o to, že se s pojmy musí
zacházet opatrně, nechceme-li degradovat
jejich význam. Nevnímáme-li totiž hradeckou
knihovnu jako organickou architekturu zápisu
(postavenou proti organickému zápisu tvaru),
pak proto, že příliš samozřejmě chápeme samo
slovo organismus. Jiří Michálek podal ve své
průkopnické studii o filozofi ckých interpretacích
živého od Empedokla až po Heideggera
nástin toho, jak se slovo organický usidlovalo
v evropských jazycích: „Slovo organismus
pochází z francouzštiny a důsledně je začal
používat G. E. Stahl místo staršího corpus
organicum (tělo ústrojné), a to jako výslovný
protiklad vůči mechanismu (…) Například
Kant v Kritice soudnosti používá jen spojení
„organisierter Körper“, kdežto v pozdějším
Opus postumum se slovo „organismus“
občas vyskytuje. Ujalo se tedy na přelomu
18. a 19. století.“4 Tento „lingvistický obrat“
v rozlišování mezi živým a neživým není
náhodný. Jde o mnohem víc než o zavedení
nového pojmu. Souvisí se změnou chápání
toho, co je živé, a s ustavením biologie jako
vědy, se sebepochopením pobytu, jak to
exponuje ve slavné pasáži svého stěžejného díla
Bytí a čas Martin Heidegger: „V řádu možného
uchopení a výkladu je biologie jako „věda
o životě“ fundována v ontologii pobytu, i když
ne výhradně v ní. Život je jistý zvláštní způsob
bytí, ale bytostně přístupný pouze v pobytu.
TOP REALIZACE
RECENZE
Ontologie života je prováděna způsobem
privativní interpretace; určuje, co musí být,
aby mohlo být něco takového jako pouhý
život. Život není pouhý výskyt, ale ani pobyt.
A pobyt zase nikdy nelze ontologicky určit tak,
že ho určíme nejdříve jako život (ontologicky
neurčitě) – a pak k tomu ještě něco přidáme.“5
Chceme-li dát pojmu organická architektura
původní významovou razanci, nesmíme
zapomínat na mody sebepochopení, k nimž
patří i porozumění hranici mezi živým a neživým,
tedy za jistých historických okolností mezi
organickým a neorganickým. Nebylo by
třeba takovýchto exkursů, kdyby nepanoval
takový zmatek kolem pojmu organická
architektura a kdyby hradecká knihovna
nevnucovala sama sebou až příliš (čemuž
se nemůže prostě vnímatel stavby vyhnout)
otázku dualismu zápis/tvar. Není náhodou,
že ve folkloru se knihovně říká Ementál.
Tím je akcentován a akceptován způsob
perforace fasád, ale je to povrchní metafora.
V architektuře je totiž půdorys tím, čím je
v molekulární biologii zápis. Z něho je totiž
jako z genového základu odvozen tvar budovy.
Můžeme tak směle, při vědomí toho, že je
možno, či spíš nutno sestoupit interpretačně
hlouběji, nazvat knihovnu důležitým milníkem
české organické architektury. Pokud ovšem
budeme ochotni přehodnotit samotný
pojem organická architektura. Ale ve hře je
i otázka vztahu půdorysu (zápisu) a celkové
tektoniky (tvaru) budovy.
Druhým rysem se dostáváme k tvaru,
tedy k tomu, co je viditelnější než zápis. Dvojí
kódování biologického diskursu, jak ho nastínil
v jinak velmi podnětné knize Anton Markoš, lze
zpochybnit tím, že nelze odbýt strukturalisty jen
jejich domnělou ignorancí čtyřiceti let studia
zápisu. Mínil-li Markoš strukturalisty biology,
jako byl Adolf Portmann, pak si lze jen těžko
představit naprosto mylný příklad zdánlivé
ignorance skrytějších sil při „povstávání“
organismů. Naopak, jak říká Portmann: „Pokud
usilujeme o obsáhlejší představu o organismu,
musíme se právě s ohledem na to, že se
dnešní výzkum přiklání k neviditelnému světu,
obrátit na viditelné jevy, tak, jak se nám dávají
v oblasti přístupné naivním lidským smyslům.
Hovořím o světě barev a tvarů, neboť ne
náhodou pojem (z)jev (Erscheinung) vnikl
právě v této oblasti.“6 Obě interpretační úrovně
jsou totiž nejen svárem tvaru a zápisu, ale
především svárem mezi přirozeným světem
a světem konstruovaným vědou, tedy mezi tím,
čemu například v Krizi evropských věd říkal
Edmund Husserl Lebenswelt, a mezi vědou
s její metodicky plodnou reduktivitou, která
však „filosofii takříkajíc utíná hlavu“.7 V jakém
vztahu jsou fasáda a okna? Není půdorys, který
jako z oka vypadl chromozomu X, jen jiným
způsobem mimetismu? Jinými slovy nevloudil
se do zápisu (chromozom sám o sobě) tvar
(silueta chromozomu při jeho mnohanásobném
zvětšení)? Byla by to pravda, za předpokladu,
kdyby samotné křížení nepředjímalo výsledný
tvar budovy. Do jednotlivých ramen kříže
jsou totiž vřezána perforovaná kulatá okna,
která u knihovny nemají u nás jinak obvyklý,
funkcionalisticky nautický charakter. Jsou
antimonadickým prvkem, chápeme-li monádu
jako do sebe uzavřenou jednotku, neboť
„monády nemají okna, kterými by něco
vstupovalo nebo vystupovalo“, jak pravil Leibniz
ve svém „metafyzickém románu“, jak Hegel
jedovatě nazval jeho Monadologii. Na rozdíl
od Leibnizových monád hradecká knihovna
má okna. Jsou výrazem osmózy mezi vnitřkem
domu a jeho okolím. A to je další organický
prvek knihovny, látková výměna mezi vnitřkem
a vnějškem. Podobně organická je i pravidelně
nepravidelná konfigurace těchto osmotických
otvorů. Jejich výsev na budově dokáže vnímání
zpravidelnit až po delším „čtení“. Pak můžeme
číst reverzibilně okenní výsev jako trojúhelník
stejně jako vlnu nebo jako zvýšenou a sníženou
verzi kolmice. Bohatstvím možných čtení,
tedy tím, čemu v textové kritice říkají klasičtí
filologové varia lectionis, různočtení, jsme na
půdě diverzity, takové distribuce bohatství
tvarů, které svou přemírou nezadusí, ale
naopak život umožňuje. Tím jsme se ovšem
vysmekli z otázky po vztahu půdorysu a fasády.
Křížení dostává svůj smysl v okamžiku, kdy mu
odpovídá interakce fasády a interiéru, kdy se
ke křížení přidružuje kroužení. Křížením dochází
k průniku dvou/čtyř původně samostatných
prvků. Kroužením se tvar dotváří podobně jako
džbán na hrnčířském kruhu. Podobně jako
džbán v Heideggerově Věci nastoluje toto
20
křížení kroužením a kroužení křížením otázku
dvojího pojetí prázdna, blízkosti a dálky: „Vše,
co je zde, je dnes stejně blízko a stejně daleko.
Vládne něco, co nezná žádný odstup. Všechno
to zkracování a odstraňování vzdálenosti však
s sebou nenese žádnou blízkost. (…) Bytování
blízkosti je přibližování. Blízkost přibližuje dálku,
a to jakožto dálku. Blízkost dálku uchovává.
Tím, že uchovává dálku, je blízkost bytostně
přibližováním.“8 A tím je i ono Heideggerovo
součtveří (Geviert) země a nebe, božských
a smrtelných. Křížit a kroužit je nejen jedna
z možných metafor knihovny, ale znamená také
bdělost smrtelných vůči božským (i smrtelným,
tedy i vůči sobě), tedy dar, který je třeba dnes
a denně získávat poznáváním, jehož je knihovna
nikoli jen vnějším výrazem.
1
Anton Markoš, Povstávání živého tvaru, Praha 1997,
s. 19–12
2
ibid., mírně upravený citát, s. 11
3
James Watson, Geny, ženy a Gamow, přeložil Jan
Zdražílek, Praha 2004, s. 30. Tuto nesmírně vtipnou a svěží
knihu kongeniálně přeložil Jan Zdražílek, s nímž jsem
mnoho hodin diskutoval o tom, jak přeložit Genes, Girls and
Gamow, aby i v českém názvu zůstala zachována aliterace,
jež je v anglickém titulu. Ke dvěma zčeštěným G jsme hledali
třetí, marně. Nakonec jsme se museli spokojit s tím, že se
rýmují ženy a geny. Geny, gazdy a Gamow pochopitelně
neprošlo, protože dívky nejsou gazdy.
4
Jiří Michálek, Corpus Organicum, Praha 2000, s. 8
5
Martin Heidegger, Bytí a čas, přeložili Ivan Chvatík, Pavel
Kouba, Miroslav Petříček a Jiří Němec, Praha 1996, s. 68
6
Adolf Portmann, Hodnocení zjevu organismů, přeložil
Marco Stella, s. 45, in: Biologie ve službách zjevu, Praha
2008
7
Edmund Husserl, Krize evropských věd a transcendentální
fenomenologie, přeložil Oldřich Kuba, Praha 1972, s. 31
8
Martin Heidegger, Věc, in: Heidegger, Básnicky bydlí
člověk, přeložil Ivan Chvatík, Praha 1993, s. 27