Farní trouba č.90 - nemeckyrad.cz

KALENDÁŘ:
Páte k 24. 12 . Š TĚDRÝ DEN
16,00 – Bílá Lhota – mš e s v. pr o dě ti
21,30 – Měr ot í n – vi gili ní mš e s va tá
21,30 – B ouz ov – vi gilij ní mš e s va tá
24,00 – Luká – vi gil ij ní mše s va tá
Sobota 25. 12. NAROZENÍ PÁNĚ, SLAVNOST
7,30 – Měr ot í n – mš e s v.
9,15 – B ouz ov – mš e s v.
9,15 – Luká – mš e s v.
10,45 – Bílá Lhota – mš e s v.
Ne dě le 26. 12. SV . R OD I N Y JEŽ Í ŠE , M A RIE A JOSEF A , Sváte k
7,30 – Měr ot í n – mš e s v.
9,15 – B ouz ov – mš e s v.
9,15 – Luká – mš e s v.
10,45 – Bílá Lhota – mš e s v.
Po ndě lí 2 7. 12. Sv. Ja na, apo štola a e va ng e listy, Sváte k
15,50 – Bílá Lhota – mš e s v.
16,45 – Měr ot í n – mš e s v.
Úte r ý 28. 12. Svatýc h M láďáte k, muč e d ní k ů, Sváte k
Stř e da 29. 12. S v. To má š e B ec ke t a , bi s ku p a a mu č e d n í ka , p a má t ka
18,00 – B ouz ov – mš e s v.
Čtvr te k 30. 12.
17,00 – Luká – mš e s v.
Páte k 31. 12 . Sv . Si lve str a I., pa pe že , pa mátka
16,45 – Měr ot í n – mš e s v.
18,00 – B ouz ov – mš e s v.
Sobota 1. 1. M ATK Y B OŽÍ, PANNY M ARIE, S LAVNO ST
(ko ne c Oktáv u Nar oze ní Pá ně )
9,15 – Měr ot í n – mš e s v.
9,15 – Luká – mš e s v.
10,45 – Bílá Lhota – mš e s v.
14,00 – B ouz ov – mše sv. za ar c ivé vod u Ev že na
Ne dě le 2. 1. II. NEDĚLE PO NARO ZENÍ P ÁNĚ ( c ykl u s č t e n í A)
7,30 – Měr ot í n – mš e s v.
9,15 – B ouz ov – mš e s v.
9,15 – Luká – mš e s v.
10,45 – Bílá Lhota – mš e s v.
(Změna programu vyhrazena. Sledujte, prosím, nedělní ohlášky!)
Měsíčník Farní trouba vydává: Římskokatolická farnost Bouzov inkorporovaná Německému řádu
783 25 Bouzov 7 [email protected] tel: 585 347 164, 603 841 455 http://bouzov.nemeckyrad.cz
(Neprodejné; jen pro vlastní potřebu; Za obsah příspěvků odpovídají jejich autoři)
Redakce tohoto čísla: P. Metoděj Hofman OT; Bc. Lubomír Macek FamOT; Mgr. V. Faltýnková a spol.
Měsíčník farností Bílá Lhota, Bouzov, Luká, Měrotín
Ročník IX.
24.12.2010
číslo 90
FARNÍ TROUBA
“mějtež pozor na zvuk trouby“ (Jeremiáš 6,17)
Pane, daruj nám milost hledět na Betlém s prostotou pastýřů,
ať obdržíme radost, s níž se vraceli domů.
Dej nám pokoru a víru, s níž svatý Josef hleděl na dítě,
které Maria počala z Ducha svatého.
Chceme se na Tebe dívat s tou láskou, s níž na Tebe hleděla Maria.
Ať světlo, které viděli pastýři, osvítí také nás a dovrší na světě to,
co oné noci zpívali andělé:
„Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, ve kterých má Bůh zalíbení“.
Amen!
Benedikt XVI.
Vánoční pozdrav všem diecezánům
Drazí bratři a sestry,
narodil se Kristus, Pán, radujme se! Ten, na
kterého čekáme, je už mezi námi. Bůh už není pro
nikoho z nás daleko, stačí otevřít mu srdce. Přichází
jako Spasitel, aby zachránil nás a skrze nás pomohl i
mnoha jiným, když se mu dáme k dispozici.
Nastávající rok prožijeme jako první rok přípravy
na rok 2013, kdy oslavíme výročí 1150 let od příchodu
svatých Cyrila a Metoděje na Moravu. V prvním roce
myslíme na svůj křest, kterým jsme byli napojeni na
Krista.
Každému z Vás přeji a vyprošuji opravdovou radost z Kristovy blízkosti i
odvahu přijmout Krista a patřit mu, myslet a žít jako on a hlásit se k němu i na
veřejnosti, aby se upevňovala Vaše křesťanská identita, statečnost a věrnost
Kristových přátel.
K tornu všem ze srdce žehná
arcibiskup Jan
VÁNOČNÍ ČAS – ČAS MILOSTI
Vánoce – jesličky a stromek, dva
neodmyslitelní průvodci. „Spolu s jeslemi nám
vánoční strom třpytem svých světel připomíná,
že Ježíšovým narozením znovu rozkvétá strom
života na poušti lidstva. Jesle a strom – cenné
symboly, jež předávají v čase pravý smysl
Vánoc.“ (Z Vánočního poselství Jana Pavla II.,
2003).
Je známo, že první jesličky postavil sv. František se svými druhy. Bylo to v r.
1223 v Grecciu. Poustevna u Greccia ležela na vysoké hoře v tmavém dubovém
lese uprostřed skal. Z údolí přicházeli lidé s pochodněmi a svícemi. Byl Štědrý
večer roku 1223. V jedné z jeskyní stály jesle napěchované slámou. Na jedné straně
živý bílý vůl, na druhé ležící osel. Nad jeslemi malý oltářík. Před scenérií
zobrazující betlémský chlév ve chvíli narození Krista, klečel v mrazivé noci autor
toho všeho – sv. František.
Vánoce by měly být naším osobním setkáním s Bohem v tom nejintimnějším
slova smyslu, protože Boží Syn se také narodil pro naše duše a v našich duších. V
tichosti, nenápadně do naší prázdnoty, aby ji mohl naplnit. Jak se náš život často
podobá putování Josefa a Marie do Betléma! Tolikrát jsme je přehlédli, mnohokrát
jsme šli jen vedle nich, aniž bychom se k nim připojili, takže jsme nemohli vědět,
že hledají místo pro událost, o které se bude psát do konce věků.
Přišli jsme upřeni na sebe a na své problémy. Tak stojíme před jeslemi lidsky
chudí, ale očištěni svátostmi a čekáme na ten nádherný okamžik zrození.
Každá rodina má své vlastní vánoční tradice. Někdy si vytvoří vlastní, ale
většinou je přeberou i z původních rodin. To je docela důležité, pospolitost širší
rodiny. Neměla by jedna strana manželů přebrat tradice jen vlastní rodiny. Už tady
se projevuje část vánočního poselství, ochota si vzájemně vycházet vstříc, uznat i
pěkné věci z druhé rodiny. Většinou to bývají ženy, které vytvářejí rodinnou
atmosféru a uplatňují zvyky pouze ze svých rodin. Ale spojí-li se obě větve rodiny,
mohou na jejich základech vyrůst tradice vlastní, obohacující původní.
Na svátečně ozdobeném stole by neměla na čestném místě chybět Bible.
Večeři by měl zahajovat otec čtením úryvku z Bible na tento den. Čtení z Bible a
opravdová modlitba nás uvádí do prvních slavnostních okamžiků Vánoc. Není to
vůbec jednoduché, aby se Bible stala pro nás nezbytností, ale dočteme se v ní o
jediné správné cestě. Vždyť po jaké cestě jít, než po té, o níž řekl Kristus: „Já jsem
cesta, pravda a život.“
BIBLE VERSUS MOBIL
Tak si říkám, co by se stalo, kdybychom s Biblí zacházeli jako s mobilem.
Ø Co kdybychom ji pořád nosili v kabelce nebo v kapse?
Ø Co kdybychom se pro ni vrátili, kdybychom ji zapomněli?
Ø Co kdybychom v ní párkrát denně zalistovali?
Ø Co kdybychom skrze ni přijímali textové zprávy?
Ø Co kdybychom s ní zacházeli tak, jako bychom se bez ní neobešli?
Ø Co kdybychom ji koupili dětem jako dárek?
Ø Co kdybychom ji používali na cestách?
Ø Co kdybychom ji používali ve stavu nouze?
Jo ,ještě to poslední... Na rozdíl od mobilu se nemusíte bát toho , že by vaše Bible
byla někdy odpojena od sítě. Ježíš už účet zaplatil...
( z webu Vánoce jedné optimistky)
Farnost Bouzov Vás srdečně zve na
TŘÍKRÁLOVÝ KONCERT
v režii rodiny Kolčavovy,
který se bude konat
v radničním sále obce Bouzov
v neděli 9. ledna 2011 v 17:30 hodin.
Přijďte si prodloužit vánoční čas poslechem krásné hudby.
Kruh radosti
Jednou jeden vesničan energicky zabušil na těžká dubová vrata kláštera. Když
bratr vrátný otevřel, vesničan se usmál a ukázal mu nádherný hrozen vína.„Bratře
vrátný,“ oslovil mnicha, „víš, komu chci darovat tento hrozen vína, který je
nejkrásnější z celé mé vinice?“„Asi našemu představenému nebo nějakému otci
z kláštera.“„Ne, ne. Tobě!“„Mně?“ Bratr vrátný celý zčervenal radostí. „Ty ho
chceš darovat mně?“„Jistě, protože jsi se mnou vždycky jednal přátelsky a
pokaždé jsi mi pomohl, když jsem potřeboval. Chci ti tímhle hroznem vína udělat
radost.“ Ta jednoduchá a ryzí radost, která se zrcadlila bratru vrátnému v očích,
ozářila také vesničana. Bratr vrátný si položil hrozen vína tak, aby na něj dobře
viděl, a díval se na něj celé ráno. Byl to opravdu nádherný hrozen. A tu ho něco
napadlo: „Proč by ten hrozen nedonesl otci opatovi, abych udělal radost také
jemu?“Vzal hrozen a zaklepal u opata. Otec opat se upřímně zaradoval. Ale
vzpomněl si, že v klášteře je jeden starý nemocný bratr, a pomyslel si: „Donesu mu
hrozen, a tak se chudák trochu potěší“Hrozen vína teda putoval dál. Ale nezůstal
dlouho v cele nemocného bratra. Toho napadlo, že by tím hroznem potěšil bratra
kuchaře, který se celé dny potí u kamínek. A tak mu hrozen poslal. Ale bratr
kuchař ho daroval bratru sakristiánovi (aby mu také udělal radost), tan ho zase
donesl nejmladšímu bratrovi z kláštera a ten ho dal dalšímu a ten zase dalšímu.
Nakonec hrozen, který putoval od bratra k bratrovi, skončil u bratra vrátného (aby
mu přinesl trochu radosti). Tak se uzavřel kruh. Kruh radosti.
-------------------------------Neměli bychom čekat, že začne někdo druhý. Měli bychom začít ten kruh radosti
právě dnes. Často stačí malinká jiskřička, aby se vytvořil ohromný plamen. Stačí
jiskřička dobroty a svět se začne měnit. Láska je jediný dar, který se násobí
sdílením. Je to jediný dar, který se zvětšuje, čím víc se rozdává. Je to jediný
podnik, ve kterém čím víc se utratí, tím víc se vydělá. Daruj lásku, rozhazuj ji,
rozšiřuj ji do čtyř světových stran, naplň jí tašky, dávej ji do košů, nalej ji do
sklenic a zítra jí bude daleko víc, než když jsi začal rozdávat.
Bruno Ferrero
Mše sv. za arcivévodu a velmistra Evžena Habsburského
Jak se tomu stalo tradicí tak i letos se koná na Bouzově
mše sv. za arcivévodu Evžena. Pojďme se ohlédnout do
historie, z jakého důvodu se vlastně u nás tato duchovní
akce koná. Proč to vzniklo…
Píše se rok 1888 a Bouzov navštívili hned tři
arcivévodové. Jedním z nich byl arcivévoda Evžen, který
byl v té době čekatelem na velmistrovský úřad tzv.
koadjutorem. Byl fascinován rytířskými ideály řádu a chtěl
rytířskou třídu opět pozvednout k bývalému lesku. Hrad Bouzov byl k tomu jako
stvořený. Arcivévoda Evžen chtěl hrad rekonstruovat v komplex, který bude
místem inspirace a duchovním zázemím pro dosud vládnoucí rytířskou třídu řádu
Německých rytířů. Zároveň jej hodlal užívat jako sídlo pro sebe a svou matku
arcivévodkyni Alžbětu. Když se v roce 1894 stal velmistrem mohl konečně své
plány realizovat. Projekt byl finančně velmi náročný, nutno dodat, že hrad byl tou
dobou totální ruina následkem středověkých požárů. Přestavba začala roku 1896 k
dvoustému výročí držení hradu řádem. Arcivévoda Evžen měl za sebou kromě
vojenských studií i soukromá studia dějin umění, takže k historickému objektu bylo
od počátku přistupováno citlivě. Nejdříve bylo nutné zajistit komunikace mezi
železnicí (Mohelnice - Loštice) a hradem. Byly vybudovány silnice, včetně
serpentin vedoucích až k hradu a vodovod. Projekt vedl profesor mnichovské
techniky rytíř Georg Joseph von Hauberrisser, který provedl průzkum a vypracoval
stavební projekt. Staviteli byli pánové Vodička z Uničova a inženýr Jeniš z
Mohelnice. Prvním krokem byl rozsáhlý odborný průzkum, protože arcivévoda
Evžen v zásadě chtěl hradu vrátit jeho původní středověký vzhled. Byly odkryty
omítky a nalezeno mnoho historický fragmentů, které byly prozkoumány, očištěny
a znova zakomponovány do stavby. Byl zmapován původní půdorys hradu,
objevena hlavní věž, která během minulých přestaveb zcela zmizela. Bylo strženo
severní křídlo, znova vybudováno a dokončeno roku 1896. V roce 1897 došlo
rovněž na oppersdorfské křídlo, které bylo také vybudováno znova, avšak podle
původního středověkého zaměření. Hlavní věž byla obnovena během dvou let. V
roce 1898 bylo pracováno na Alžbětině křídle a v následujícím roce na východním
křídle. V roce 1900 došlo k vybudování hradní kaple a její věže. Ústřední socha sv.
Jiří byla přivezena z řádového domu v Benátkách a do stěn kaple byly zabudovány
náhrobní kameny řádových hodnostářů, které byly přivezeny z pohřební kaple
řádového hradu Horneck u Gundelsheimu na řece Neckar. Potom se stavebníci
soustředili na obnovu hradeb a jednotlivých bašt. Vnitřní vybavení hradu je
pozoruhodnou symbiózou středověkých rytířských forem s novinkami technického
věku, aniž by se navzájem rušily. Poslání hradu jakožto rezidence a duchovněinspirativního sídla nebylo ovšem naplněno, protože přišla I. světová válka. Řádoví
rytíři odešli ke svým útvarům, včetně velmistra Evžena, který se během války stal
polním maršálem a úspěšně vedl rakousko-italskou frontu.
Zničení monarchie v roce 1918 zásadně ovlivnilo dějiny hradu. Arcivévoda Evžen
byl pod tlakem okolností nucen v roce 1923 abdikovat na hodnost velmistra a
odejít do exilu. Umožnil tak, aby řád Německých rytířů prošel restrukturalizací a
tím byl zachráněn. Po staletí vládnoucí třída rytířů byla odsouzena k dožití a vlády
nad řádem se ujala třída kněžská, čímž řád pozbyl charakteru rytířské instituce a
stal se řádem kanovnickým. Původní název řádu rovněž ztratil své opodstatnění a z
řádu Německých rytířů se stal Německý řád.
Řád spravoval Bouzov až do roku 1939, kdy byla nejen jeho činnost, ale samotná
jeho existence, nepohodlná národnímu socialismu. Roku 1939 byl řád zrušen
nacistickým režimem a hrad Bouzov konfiskován. Podle některých historiků chtěl
vrchní velitel SS Heinrich Himmler z hradu učinit kultovní místo tzv. černého řádu.
Tento quasi řád byl jednou z odvrácených tváří národního socialismu obsahující
temný ba přímo ďábelský mysticismus. Nacisté z SS totiž sami sebe považovali za
nástupce středověkých německých rytířů a hrad Bouzov byl pro ně ideální kulisou
k pěstování tohoto deformovaného obrazu historie a duchovních hodnot. V roce
1945 docházelo k naprosto živelným konfiskacím na základě jakékoli záminky a
vše co mělo jakoukoliv vazbu k německé jazykové menšině se stalo snadnou
kořistí. Řád i hrad Bouzov nebyl v tomto ohledu výjimkou a Československá
republika jej okamžitě zkonfiskovala, aniž dodržela právní postup. V současnosti
tedy stále probíhá restituční zápas mezi státem a Německým řádem.
Potud tedy vazba arcivévody Evžena k hradu. Celé toto impozantní dílo zajistilo na
dlouhá léta obživu nejen bouzovským občanům, ale i velmi širokému okolí.
Existují historky předávané po generace z otce na syna o Evženově dobrosrdečnosti
a velkorysosti. Kolik platil dělníkům a jak ti mohli z této gáže šetřit na horší časy.
A přesto, že od jeho působení na bouzovsku uplyne brzy 100 let ještě i dnes jeho
dílo dává opět nejen místním chléb k obživě. Píší se o něm knihy a je cílem mnoha
mezinárodních filmových štábů.
Pro Bouzovsko se Evžen ještě mimo jiné zasloužil:
- Přestavbou hradu Bouzov, vybudováním nového parku kolem hradu,
postavením kaple před branou do parku. Vybudováním gravitačního vodovodu pro
velkostatek a hrad v délce 7 km. Na žádost bouzovského starosty Wiedermanna
povolil napojení vody přes hydranty po Bouzově s možností odběru vody pro lidi.
V Bouzově ve Skalce postavil nové domky náhradou za domky, které stály na
místě parku. Vybudoval lesem kolem hradu cestu „Taliánka“. Vybudoval lesní
cesty na Balatku, Vežnici, Blažov a Svojanov. Přeložil staré nevyhovující silnice v
Bouzově ze Záhumení přímo na městečko a novou silnici pod Bouzovem v
serpentinách na Doly. Udržoval v provozu chudobinec v Bouzově. Zdarma věnoval
dřevo z řádových lesů potřebným lidem na střešní vazby. Byl velký lidumil a
příležitostně obdarovával chudé lidi finančním darem…
Co napsat závěrem. Arcivévoda Evžen pro náš kraj vykonal v těžkých časech
mnoho. Mezi dobré lidské vlastnosti patří vděčnost a schopnost poděkovat. Evžen
je dnes padesát let na pravdě Boží. To je vzhledem k věčnosti nic. Jsou zde dvě
možnosti: buď je už v Nebeském království a nebo ještě v očistci. Pokud je
v Nebeském království máme nahoře mocného přímluvce. Pokud v očistci tak tím,
jak se za nás přimlouvá si pomáhá (se očisťuje) na cestě do ráje (sám za sebe prosit
nemůže). Ať tak nebo tak, nebál bych se na něj obracet s prosbami o pomoc osobní
nebo v záležitostech v souvislosti s naší obcí. Vždyť pokud za svého života měl
k Bouzovu tak vřelý vztah, jistě bude ochoten pomoci i přímluvou u Boha na
věčnosti.
Pro potřeby Farní Trouby upravil z původního textu Davida Hibsche Lubomír Macek Fam. OT