kaChna divoká (anas platyRhynchos) a koPřivka obeCná (anas

Sborník muzea Karlovarského kraje 17 (2009)
Kachna divoká (Anas platyrhynchos) a kopřivka
obecná (Anas strepera) na Tachovsku
Pavel Řepa
Úvod
Příspěvek shrnuje poznatky o dvou nejběžnějších druzích plovavých kachen, kachně divoké
(Anas platyrhynchos) a kopřivce obecné (Anas strepera), které byly autorem v tachovském
okrese systematicky shromažďovány v období 1967 až 2002. Poznatky o těchto druzích byly
získávány při jednotlivých průzkumech ornitofauny prováděných autorem. Byla to hlavně
sledování avifauny rezervace Anenské rybníky v letech 1970-1975 (Ř epa 1979a, 1979b), sledování vývoje synuzií vodního ptactva na rybnících Tachovské brázdy v letech 1973-1991
(Ř epa 1987, 1989), případně sčítání metodou dvou kontrol podle Musila (Musil 1996) v letech
1992-2002 navazující na předchozí sledování (Ř epa 1994). Dále byla využita i případná další
pozorování učiněná jednak autorem nebo dobrovolnými spolupracovníky z aktivu při Okresním muzeu v Tachově a z členů stráže ochrany přírody okresu Tachov (František Šebor, Karel
Machač, Jaroslav Vild, Mgr. Petr Křížek, Mgr. Jiří Veselý, Zdeněk Veselý, Jaroslav Král, Mgr. Pavel Kopta a Mgr. Martin Pudil).
Metodika
Sledovány byly především rybniční soustavy v okolí Plané u Mariánských Lázní, Starého Sedliště a Boru, které jsou ve středu geomorfologické jednotky Tachovská brázda, vyplňující nižší
část západní poloviny tachovského okresu. K pravidelnému sledování bylo vybráno 38 rybníků v těchto soustavách, které zahrnují jejich rozhodující část. Dále byly příležitostně navštěvovány i menší vodní nádrže, především rybníky jak v okrajích Tachovské brázdy tak i v dalších
územích (Český les – nejzápadnější část okresu u státní hranice, Slavkovský les – malý úsek
v SZ cípu okresu, Tepelská plošina – SV část okresu S od toku Mže a Plzeňská pahorkatina –
JV část okresu J od Mže). Pravidelně navštěvované rybníky v Tachovské brázdě jsou popsány
v tab. 1. Podíly jednotlivých typů nádrží v jejich celém sledovaném souboru jsou v tab. 2.
Při sčítání v letech 1973-1992 byly pravidelně sledované rybníky navštěvovány v době od
dubna do července dvakrát měsíčně a při obchůzce všech rybníků byli zaznamenáváni všichni pozorovaní jedinci kachny divoké a kopřivky s vymezením zda šlo o páry, jednotlivé samce
či samice, tzv. tria a malé či větší skupiny jedinců. Z přehledu všech pozorování byl nalezen
termín, kdy se převážně vyskytují páry a jednotlivé samice a mizí větší skupiny. Tento termín
považujeme za začátek vlastního hnízdění a podle počtu párů a samic v této době jsme podle metody Kaupinnena (K aupinnen 1983) odhadli počet párů, které započaly hnízdění (v tabulkách uváděno jako páry). Dále byly hledány samice vodící mláďata (v tabulkách rodinky),
případně i ojediněle vyhledávána hnízda. Nalezená hnízda byla popisována co do umístění
(vzdálenost od vody, typ porostu a výška bylinného porostu) a počtu vajec. U rodinek byl
zjišťován počet mláďat (uvádíme jen případy, kdy jsme si byli jisti, že byla zjištěna všechna
mláďata). Mláďata byla rozdělena do tří velikostních kategorií: malá – drobné juv. v prachovém peří, střední – vzrostlejší juv. blížící se již velikosti poloviny dospělce, velká – vzrostlá,
ale ještě nelétající juv. sledující samici, která je vodí.
237
238
PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Pavel Řepa
Tab. 1: Přehled pravidelně kontrolovaných rybníků.
Definice jednotlivých velikostních kategorií, polohy a typu litorálních porostů je uvedena
v kap. Metodika.
malý
malý
malý
velký
střední
velký
střední
velký
malý
malý
poloha
(charakter
okolí)
u lesa
u lesa
u lesa
u lesa
se stromy
se stromy
se stromy
se stromy
polní
polní
měkké chudé
měkké chudé
měkké chudé
měkké chudé
měkké chudé
měkké chudé
měkké chudé
měkké chudé
měkké bohaté
tvrdé souvislé
střední
polní
měkké chudé
Tisová u Tachova 26
velký
u lesa
Velký Podveský
Tisová u Tachova 13
střední
polní
Malý Podveský
Starý
Dřevěný
Velký Jemnický
Malý Jemnický
Závesní
Březový
Malý Hlinenský
Tisová u Tachova 2,5
Tisová u Tachova 5
Jemnice
5
Jemnice
21,5
Jemnice
4,5
Jemnice
2,5
Jemnice
17
Jemnice
13
malý
malý
malý
velký
malý
malý
střední
střední
polní
polní
u lesa
se stromy
polní
polní
u lesa
polní
Velký Hlinenský
Jemnice
střední
polní
Modrý
Ostrov u Tachova 51
velký
lesní
Nový
Staré Sedliště
27
velký
u lesa
Mělký
Suchý
Silniční
Pískový
Ovčárenský
(Šídlovský)
Bachor (Liščí)
Chodský (Šibeniční)
Tážný
Obora
Novodvorský
(Dvorský)
Staré Sedliště
Lhota u Tachova
Lhota u Tachova
Lhota u Tachova
15,5
12
9
12
střední
střední
malý
střední
polní
u lesa
polní
polní
tvrdé souvislé
tvrdé
fragmentární
tvrdé souvislé
měkké bohaté
tvrdé souvislé
tvrdé souvislé
měkké chudé
měkké bohaté
měkké chudé
měkké chudé
tvrdé
fragmentární
měkké chudé
tvrdé
fragmentární
měkké bohaté
měkké chudé
měkké chudé
měkké chudé
Čečkovice
10,5
střední
polní
tvrdé souvislé
Čečkovice
Bor
Bor
Bor
25,5
8,5
16
14,5
velký
malý
střední
střední
polní
polní
se stromy
se stromy
měkké
měkké
měkké
měkké
Bor
16
střední
polní
měkké chudé
Název
k. ú.
plocha
v ha
velikostní
kategorie
Horní
Prostřední
Dolní
Regent
Kalný (Mýtný)
Nový
Anenský
Labutí
Andělský
Pijavka
Dlouhý
(Bezděkovský)
Choboty (Borský)
Holubín
Holubín
Holubín
Dolní Kramolín
Chodová Planá
Planá
Planá
Planá
Tisová u Tachova
Tisová u Tachova
6
7
8,5
51
17,5
5,5
19,5
26,5
9
1,5
Staré Sedliště
12
18
typ litorálních
porostů
chudé
bohaté
chudé
chudé
Kachna divoká (Anas platyrhynchos) a kopřivka obecná (Anas strepera) na Tachovsku
Název
k. ú.
plocha
v ha
velikostní
kategorie
poloha
(charakter
okolí)
Prádlo
Boječnice
25,5
velký
se stromy
Cihelna
Bor
2
malý
se stromy
Počátek
Sahara
Bor
Bor
12
13
střední
střední
polní
typ litorálních
porostů
tvrdé
fragmentární
tvrdé
fragmentární
měkké chudé
měkké chudé
V letech 1993-2002 byly rybníky navštíveny vždy v polovině dubna, května a června a bylo
provedeno zjišťování podle metodiky sčítání dvou kontrol (M usil 1996). V mimohnízdních
obdobích byly všechny rybníky navštíveny dvakrát měsíčně a provedeno sčítání všech jedinců pozorovaných při obejití obvodu rybníku. Bylo provedeno jarní sčítání (v březnu) a sčítání
v pohnízdním období (červenec a srpen) a to v letech 1975-1994, v podzimním období (září,
říjen listopad) a v zimě (prosinec, leden, únor) v letech 1975-1989.
Pro hodnocení byly rybníky rozděleny do kategorií podle tří hledisek:
1) Velikost: malé (do 10 ha plochy), střední (mezi 10 a 20 ha plochy), velké (nad 20 ha
plochy).
2) Charakter okolí: polní – otevřená pole a louky lemují více než 60 % obvodu, se stromy –
na více než 40 % obvodu jsou stromy, jejich skupiny nebo menší porosty, u lesa – na více než
40 % obvodu je souvislý les, lesní – více než 80 % obvodu pokrývá les.
3) Typ litorálních porostů: souvislé „tvrdé“ – po téměř celém obvodu pás porostů rákosu a/
nebo orobince; fragmentární tvrdé – porosty rákosu a orobince tvoří několik oddělených
ostrůvků, zbytek litorálu je více nebo méně zarostlý „měkkými“ porosty (ostřice, skřípina,
sítina klubkatá a rozkladitá, zblochan vodní apod.); bohaté měkké – „měkké“ porosty lemují
většinu obvodu a dosahují aspoň místy větší šíře; chudé měkké – „měkké porosty“ jsou jen
pomístně (do 40 % obvodu rybníka) a většinou nedosahují větší šíře.
Je třeba poznamenat, že rybníky se během sledovaných let měnily a to hlavně porosty
v litorálu, neboť všechny rybníky byly v průběhu sledovaných let upravovány těžkou mechanizací. Také v porostech stromů na březích docházelo ke kácení i k výsadbám a měnila se i aktuální plocha hladiny v důsledku úprav břehů. Protože nebylo lze přesně každoročně popisy
novelizovat, zařazujeme rybníky podle jejich jakéhosi „průměrného stavu“ během sledovaného období. Výčet sledovaných rybníků je v tab. 1 s vymezením příslušnosti k jednotlivým
kategoriím. V tab. 2 jsou počty rybníků a jejich celková plocha v jednotlivých kategoriích.
239
240
PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Pavel Řepa
Tab. 2: Zastoupení jednotlivých typů nádrží v celém pravidelně sledovaném souboru.
Definice jednotlivých velikostních kategorií, polohy a typu litorálních porostů je uvedena
v kap. Metodika.
rybníky
velké
střední
malé
rybníky
polní
se stromy
u lesa
lesní
litorální porosty
tvrdé souvislé
tvrdé fragmentární
bohaté měkké
chudé měkké
počet
plocha
% z celkové plochy
8
16
14
254
231,5
76,5
45,2
41,2
13,6
19
9
9
1
203
148,5
159,5
51
36,1
26,4
28,4
9,1
6
5
5
22
62
85,5
40,5
374
11
15,3
7,2
66,5
Výsledky a diskuse
Kachna divoká (Anas platyrhynchos Linnaeus 1758)
Charakter výskytu
Pravidelně a velmi početně hnízdící druh.
Rozšíření a početnost hnízdní populace
Hnízdiště jsou především na hlavní rybniční soustavě v Tachovské brázdě. Na všech 38 pravidelně sledovaných rybnících bylo hnízdění prokázáno pozorováním rodinek, případně alespoň předpokládáno podle výskytu párů. Kachna divoká však hnízdí často velmi daleko od
vody, takže místa, kde probíhá vlastní hnízdění (sezení na snůšce), občas nejsou totožná
s vodním prostředím, na němž probíhá výchova mláďat. K výchově jsou pak namnoze využívány i klidnější tekoucí vody, malé tůňky, mokřady apod. Hnízdění kachny divoké bylo zjištěno i na dalších lokalitách v Tachovské brázdě, kde se nacházejí rybníky mimo velké soustavy
(např. Dolní Jadruž, Týnec, či Nahý Újezdec na Plánsku, Lhotka a Nové Sedliště v střední části
a Skviřín, Borek, Souměř a Dubec na Borsku a Strážsku). V Tachovské brázdě, kde je dostatek
rybníků, není hnízdění na potocích pro tento druh příliš atraktivní, přesto však bylo zjištěno
např. u Pavlovic a Brodu nad Tichou v severní části oblasti a u Borovan v jižní části. V Českém lese je rybníků podstatně méně, takže vedle lokalit s hnízděním na rybnících (Hraničky,
Nová Knížecí Huť, Žebráky, Pořejov, Lesná, Dlouhý Újezd, Tachov, Malý Rapotín, Březí, Mýto,
Chodský Újezd) bylo časté i hnízdění na potocích (např. Diana, Kateřina, Rozvadov, Nové
Domky, Hoštka, Jedlina, Bažantov, Světce, Obora, Halže, Zadní Chodov). Obdobně bylo hnízdění v malém úseku Slavkovského lesa zasahujícím do okresu Tachov zjišťováno hlavně na
potocích (např. Michalovy Hory a Kříženec). V níže položených územích bylo zjišťováno občasné hnízdění, a to jak na rybnících (v Tepelské plošině – Lhota u Černošína, v Plzeňské pahorkatině – Brod u Stříbra), tak na potocích a říčkách např. Caltov a Kořen v Tepelské plošině
a Ošelín, Kladruby, Milevo v Plzeňské pahorkatině.
Kachna divoká (Anas platyrhynchos) a kopřivka obecná (Anas strepera) na Tachovsku
Hnízdění je pravidelné, každoroční, na 38 pravidelně sledovaných rybnících bylo hnízdění
kachny divoké zjišťováno každý rok na většině rybníků, teprve v posledních letech, kdy zřetelně klesla početnost, docházelo k tomu, že na některých rybnících nebyly v hnízdním období
zaznamenány ani pravidelně se zdržující páry. V tab. 3 jsou pro jednotlivé typy rybníků podle
velikosti, charakteru okolí a typu litorálních porostů uvedeny průměrné počty hnízdících párů
na 10 ha na základě údajů pro 605 v celém období zjištěných rodinek a 2745 v hnízdní době
přítomných párů. Z tabulky je zřejmé, že ať hodnotíme preferenci podle rodinek, nebo podle
párů přítomných v začátku hnízdění, dospíváme v podstatě k stejným výsledkům.
Tab. 3: Rozložení hnízdních výskytů mezi rybníky různého typu u kachny divoké
(Anas platyrhynchos).
Definice jednotlivých velikostních kategorií, polohy a typu litorálních porostů je uvedena
v kap. Metodika.
počet rodinek na 10 ha plochy
počet všech párů na 10 ha plochy
rybníky
velké
střední
malé
rybníky
polní
6,7
10,6
24,3
9,1
33,4
53,3
89,7
46,4
se stromy
15,1
68,2
u lesa
lesní
litorální porosty
tvrdé souvislé
tvrdé fragmentární
měkké bohaté
měkké chudé
7,8
14,1
32
54,9
15
5,7
21,7
10
60,8
27
73,3
49,2
Vidíme, že s rostoucí velikostí rybníka denzita hnízdního výskytu kachny divoké klesá. To
je ovšem dáno mj. také tím, že na větších rybnících je větší podíl volné hladiny oproti litorální
zóně. A právě litorální zóna je nejdůležitější součástí rybníka pro výchovu mladých kachen,
takže s růstem velikosti celkové plochy rybníka roste množství vhodných stanovišť pomaleji.
Pokud se týká charakteru okolí nádrže, kachna divoká preferuje rybníky se stromy na břehu. Vysokou preferenci rybníků lesních nemůžeme brát v potaz, byl sledován pouze jediný
takový rybník. Rybníky jen částečně lemované lesem naopak vyhledává nejméně. Dále dává
přednost rybníkům s bohatšími porosty emerzní vegetace v litorálu a to bez ohledu na to,
zda jde o „tvrdé“ nebo „měkké“ porosty. Je to pochopitelné, protože v životě rodinek mladých kachen hraje možnost úkrytu v příbřežní vegetaci důležitou roli.
Předchozí rozbor se zabývá pouze těmi hnízdícími páry, které využily k hnízdění rybníků.
V tab 4. jsou zachyceny také páry využívající i další stanoviště v krajině, jmenovitě potoky
a mokřady v různém prostředí. Jejich podíl je velmi malý, je ovšem třeba mít na zřeteli, že na
potocích a v jiných částech krajiny mimo rybniční soustavy bylo po výskytu kachny divoké
v hnízdním období pátráno nesoustavně a s menší intenzitou. Přesto nás tyto údaje opravňují tvrdit, že mimo rybníky se vyskytující část hnízdní populace kachny divoké je velmi malá,
byť bude o něco vyšší než uvedená necelá 4 %.
241
242
PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Pavel Řepa
Tab. 4: Rozložení hnízdních výskytů mezi různé druhy biotopů u kachny divoké
(Anas platyrhynchos).
Termín „páry“ označuje odhadnutý počet párů (podle K aupinnen 1983), které započaly hnízdění), více viz kap. Metodika.
rybníky
potok lesní
potok polní
potok ve městě
mokřady v poli
mokřady v louce
mokřady v lese
rodinky
605
8
7
3
2
6
2
páry
2140
7
20
2
6
7
1
všechny páry
2745
15
27
5
8
13
3
Hnízdní ekologie
Hnízdění bylo většinou prokazováno pozorováním rodinky s nevzletnými mláďaty, občas
však byla nacházena i hnízda (celkem 81 případů). Nejčastěji byla hnízda nacházena v bezprostřední blízkosti vody do 1 m od břehu (38 hnízd, tj. 47 % případů) případně velmi blízko
vody (od 1 do 5 m od břehu – 26 hnízd, tj. 32 %). Dalších 11 hnízd (16 %) bylo v blízkém
okolí rybníků (od 5 do 25 m). Pouhých 6 hnízd (7,5 %) bylo nalezeno více než 25 m od vody.
Ojediněle jsou ovšem velmi vzdálená od vody, extrémním případem byl nález hnízda v lese
za rybníkem Suchý u Lhoty u Tachova v lesní pasece asi 1000 m od nejbližšího vodního tělesa vhodného k výchově mláďat. Opět musíme vzít v úvahu, že po hnízdech bylo intenzivně
pátráno pouze v blízkém okolí rybníků, vzdálenější hnízda jsou spíše nahodilé nálezy, takže
jejich počet je jistě podhodnocen. Hnízda kachen byla nacházena většinou v louce či mokřině (64 hnízd, tj. 84 %). Jen zřídka byla nalezena hnízda umístěná u paty osamělých keřů
(7 hnízd) nebo v porostech dřevin (3 hnízda). Bylo i několik extrémně umístěných hnízd,
jedno na vrcholu ondatří kupky, další na balíku slámy na břehu a jedno v dutině staré zetlelé
vrby. V Tachovské brázdě došlo i k pokusům o vytváření umělých hnízdišť (viz Balát 1968,
1969). Nenašli jsme však žádný případ, že by je kachna divoká využila.
Hnízda byla vesměs ukryta v bylinném porostu, přitom častěji byla v nižších porostech
(do 25 cm výšky – převážně běžné travní luční porosty, 55 případů, tj. 68 %), ale byl i znatelný podíl (26 případů, tj. 32 %) hnízd ve vyšší vegetaci (ostřice, tužebník, kopřivy). V rákosu
nebo orobinci hnízda kachny divoké nebyla nacházena. Z 65 případů nálezů spolehlivě ukončených snůšek byla jejich velikost 4 až 13 vajec, přičemž nejčastější počet byl 8 vajec (viz obr.
1). Při srovnání s údaji z celé republiky (Hudec 1994) je ve sledované oblasti průměrná velikost snůšky nižší (8,2 proti 9,2).
V tab. 5 jsou údaje o velikosti rodinky voděné samicí během výchovy založené na 906 pozorováních. Zatímco v nejmladší věkové kategorii je průměrný počet mláďat zřetelně vyšší,
mezi středními a velkými mláďaty není v průměrné velikosti rodinky v podstatě rozdíl. Znamená to, že ztráty během období vodění mláďat samicí jsou hlavně v první polovině tohoto
období, u větších mláďat jsou již ztráty menší. Srovnání s údaji z celé ČR (Hudec 1994) jsou
jen orientační, neboť zde jsou hodnoceny všechny rodinky dohromady bez ohledu na stáří
juv., zdá se však že v naší oblasti je situace shodná s celostátním průměrem.
Kachna divoká (Anas platyrhynchos) a kopřivka obecná (Anas strepera) na Tachovsku
Obr. 1: Počet vajec ve snůšce
u kachny divoké
(Anas platyrhynchos).
Vodorovná osa – velikost
snůšky, svislá osa – počet
zaznamenaných případů.
Tab. 5: Velkost rodinky u kachny divoké (Anas platyrhynchos).
Velikost mláďat je definována v kap. Metodika.
Počet juv. v
rodince
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
celkem
průměr
malá mláďata
střední mláďata
velká mláďata
1
8
10
25
37
51
61
93
68
81
16
21
2
1
475
7,81
3
5
13
18
25
30
38
28
32
19
3
2
216
6,78
4
18
17
29
29
25
31
20
26
29
3
1
229
6,18
V průběhu sezóny se mění počet pozorovaných rodinek (obr. 2). Rodinky s malými mláďaty byly velmi ojediněle zjištěny již od druhé poloviny dubna a maximum jejich výskytu bylo
v průběhu června, vyskytovaly se občas až do konce července a byly pozorovány ojediněle
i v prvních srpnových dnech. Rodinky středně velkých mláďat byly poprvé pozorovány před
koncem května, vrchol jejich výskytu připadl na druhou půli června a vyskytovaly se až do
první poloviny srpna, ovšem jen zřídka. Rodinky nejstarší věkové kategorie byly jen občas pozorovány před koncem května, vrchol jejich výskytu byl v první polovině července a byly pozorovány až do konce srpna. Protože potom již nebyla pozorována žádná nevzletná mláďata
243
PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Pavel Řepa
voděná samicí, zdá se, že u rodinek malých a středních mláďat pozorovaných v konci července a začátku srpna (zřejmě pocházejí z náhradních snůšek) je velmi malá pravděpodobnost,
že mláďat budou dochována do vzletnosti.
3
19
75
19
77
19
79
19
81
19
83
19
85
19
87
19
89
19
91
19
93
19
95
19
97
19
99
20
01
Obr. 2: Výskyt různě starých rodinek voděných samicí v průběhu hnízdní sezóny u kachny divoké (Anas
platyrhynchos). Vodorovná osa – období, svislá osa – počet zaznamenaných případů. Malá, střední velká –
kategorie stáří rodinky viz kap. Metodika.
19
7
244
Obr. 3: Změny v početnosti hnízdní populace během sledovaného období u kachny divoké (Anas platyrhynchos).
Vodorovná osa – rok záznamu, svislá osa – počet zaznamenaných případů; černě – pravděpodobná hnízdění,
šedě – prokázaná hnízdění.
Kachna divoká (Anas platyrhynchos) a kopřivka obecná (Anas strepera) na Tachovsku
Obr. 4: Změny v početnosti kachny divoké (Anas platyrhynchos) na celém souboru zkoumaných rybníků
v mimohnízdních obdobích během sledovaných let. Vodorovná osa – rok záznamu, svislá osa – průměrný počet
ex. na jedno sčítání na celém souboru sledovaných rybníků. Vysvětlivky k jednotlivým ročním obdobím viz kap.
Metodika.
Vývoj početnosti
Na obr. 3 je zachycen vývoj počtu hnízdících kachen divokých na 38 pravidelně sčítaných
rybnících v Tachovské brázdě. Po celé sledované období sice počet kolísá, ale přesto je stále
tendence k úbytku početnosti. Příčinou není jen destrukce vhodných biotopů po úpravách
rybníků za pomoci těžké mechanizace, jak jsem se dříve domníval (Ř epa 1987), ale hlavní roli
hraje pravděpodobně nedostatek potravy vyvolaný intenzifikací chovu ryb, který redukuje
potravu pro kachny (P ykal & Janda 1994). Dokládá to i skutečnost, že po roce 1990, kdy došlo
ve zkoumané oblasti k regeneraci litorálních porostů oproti dřívějším letům, rostl počet hnízdících kachen divokých jen méně výrazně a zdaleka se nedostal ani na polovinu původního
stavu. Navíc po roce 2000 došlo k dalšímu poklesu. To je však zřejmě důsledek masového vysazování kachen divokých z umělého chovu. Od konce devadesátých let jsou tyto kachny vysazovány již od června. V jejich stovky jedinců čítajících hejnech se pak přirozeně vyhnízdění
jedinci kachen divokých naprosto „ztratí“. Toto vysazování podle našeho názoru téměř zcela
zamezilo možnosti nějak zregenerovat původní stavy přirozené populace kachny divoké.
Na obr. 4. je zachycen vývoj početnosti během sledovaných let v mimohnízdních obdobích. V každém měsíci daného roku byla provedena dvě sčítání. V grafu uvádíme průměrný
počet všech jedinců na jedno sčítání zjištěný na celém souboru sledovaných rybníků v měsících přiřazených k danému období. Ve všech mimohnízdních obdobích byl zřejmý pokles
početnosti kachen divokých během sledovaných let stejně jako v době hnízdění. Protože jde
namnoze o jedince migrující, soudíme že se projevuje nejen zhoršení podmínek v sledované
oblasti, ale celkový pokles početnosti vodního ptactva v celé střední Evropě (Fiala 1987).
245
246
PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Pavel Řepa
2500
2000
1500
1000
500
0
leden
únor
březen
duben
květen
1974-5
červen
1976-80
červenec
1981-85
srpen
září
říjen
listopad
prosinec
1986- 90
Obr. 5: Změny v početnosti kachny divoké (Anas platyrhynchos) na celém souboru sledovaných rybníků v průběhu
roku. Vodorovná osa – měsíc záznamu, svislá osa – průměrný počet ex. na jedno sčítání na celém souboru
sledovaných rybníků.
Změny v početnosti v průběhu roku
Na obr. 5 jsou shrnuty výsledky sčítání ve všech měsících, aby bylo zřejmé kolísání počtu přítomných kachen divokých během celého roku. Je uveden průměrný počet nasčítaných jedinců na celém souboru sledovaných rybníků ve všech sčítáních v daném měsíci vždy v příslušném úseku pěti po sobě následujících let. Sezónní dynamika změn v po sobě následujících
pentádách let byla zhruba stejná. Jen v prvních dvou sledovaných letech vidíme pokles mezi
měsíci březnem a dubnem. Určité zvýšení početnosti v březnu je zřejmě důsledkem jarního
průtahu. Tento jev se již v dalších obdobích neopakoval a po příletu počet jedinců výrazně
nestoupl.
Po příletu počet kachen divokých rychle stoupne na počet odpovídající již počtu přítomných jedinců v hnízdním období. Růst početnosti v červnu je velmi malý, v červenci počet stagnuje či dokonce mírně klesá. Zvětšení početnosti způsobené přibýváním letošních
mláďat je tudíž malé, což by se mohlo zdát poukazovat na nepříliš vysoký hnízdní úspěch.
Je nutno však vzít v úvahu skutečnost, že v tomto období mizí samci, kteří se ukrývají při pelichání a jsou při sčítání hůře zjišťováni, případně přeletují na větší a zarostlejší rybníky než
jsou v Tachovské brázdě. Od srpna pak nastává výrazný nárůst početnosti vrcholící obvykle v září, někdy až v říjnu (období let 1976-1980). Je to zajímavé neboť podle Hudce (Hudec
1967) obvykle ještě v září se kachny divoké vyskytují nepříliš daleko od míst svého zrození,
zatímco v naší oblasti se zřejmě již v této době uplatňují hejna přilétající z jiných oblasti. Od
října do listopadu a prosince dochází k prudkému poklesu početnosti, což je pochopitelné,
neboť naše relativně vysoko položené rybníky (cca 490-500 m n. m.) zamrzají obvykle již na
samém začátku zimy.
Kachna divoká (Anas platyrhynchos) a kopřivka obecná (Anas strepera) na Tachovsku
Výskyt větších kumulací jedinců
Byly zaregistrovány všechny v sledovaných letech zaznamenané případy, kdy na jednom rybníce bylo pozorováno více než 100 jedinců kachny divoké. Celkem bylo 302 takových případů (viz obr. 6). Počet jedinců v hejně byl obvykle do 250 jedinců, ještě relativně často se
vyskytovala hejna větší, ale nepřesahující počet 700 jedinců. Ojediněle byla již pozorována
v jednotlivých případech hejna velká dosahující až do dvou tisíc ex. Extrémním případem pak
bylo pozorování hejna čítajícího cca 4 000 jedinců. Hejna se vyskytovala po celou sezónu
s výjimkou května, jen minimálně se vyskytovala v dubnu, červnu a červenci. V lednu a únoru
byl také jejich počet nevelký, v té době se kachny divoké vyskytovaly převážně v hejnech, ale
většinou v menších než 100 ex. Naopak maximum výskytu hejn je v hlavních tahových obdobích, na jaře v březnu, na podzim v září a v říjnu, ale i v srpnu, listopadu a prosinci je ještě jejich výskyt obvyklý (obr. 7). Hejna se nejčastěji vyskytovala na větších nádržích (151 případů,
tj. 50 %), na rybnících pod 10 ha byl jejich výskyt omezený (20 případů, tj. 7 %). Preferovala
při svém výskytu zřetelně rybníky obklopené stromy (177 případů, tj. 59 %) a nejčastěji byla
na rybnících s chudými „měkkými“ porosty (265 případů, tj. 77 %), které v sledovaném souboru nádrží převažují. Zdá se tak, že litorální porosty výskyt hejn příliš neovlivňují.
Obr. 6: Velikost zjištěných hejn kachny divoké (Anas platyrhynchos). Na vodorovné ose počet jedinců v hejně,
na svislé počet případů.
Obr. 7: Počet hejn kachny
divoké (Anas platyrhynchos)
zjištěných v průběhu roku.
Na vodorovné ose část sezóny,
na svislé počet případů.
247
248
PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Pavel Řepa
Výskyt v sezóně
V některých letech s mírnější zimou, kdy rybníky nezamrzají, nebo zamrzají jen částečně, trvá
výskyt kachny divoké po celý rok včetně zimy bez přerušení, případně s přerušením na velmi
krátkou dobu. Taková situace byla v sledovaném období let 1973-1991 v zimách 1971/72,
1974/75, 1975/76, 1978/79, 1981/82, 1982/83, 1985/86, tedy relativně často. Ve zbylých
letech byl výskyt kachny divoké na rybnících v Tachovské brázdě v zimě přerušen, i když
mnohdy kachny setrvávaly na rybnících až do prosince a znovu se objevovaly již v únoru.
V třinácti letech mezi roky 1973-1991, jsme zjistili jako průměrné datum příletu 25. únor, nejčasnější přílet byl již 17. 1. 1974 (předtím naposled pozorovány 24. 11. 1973) a nejpozdější
14. 3. 1970. Kachny divoké jsou tedy v rybničních oblastech Tachovska přítomny i v nejméně
příznivých letech vždy už po polovině března. Spolehlivě zjištěný poslední výskyt kachny divoké před zimou byl mezi roky 1968 až 1981 v průměru 26. listopadu. Nejdříve naše rybníky
opustily v roce 1972 (15. listopadu) a nejdéle vydržely v roce 1984 (do 10. prosince). Pokud
se kachny divoké vyskytovaly i v druhé polovině prosince, obvykle vydržely už i do ledna
a v případě náhlého zámrazu se snažily přežít na přilehlých úsecích řeky Mže a jiných nezamrzajících vodách.
Kopřivka obecná (Anas strepera Linnaeus 1758)
Charakter výskytu
Pravidelný, v letech po roce 1980 početný hnízdící druh.
Rozložení a početnost hnízdní populace
Kopřivka je v naší oblasti druhem relativně novým. Tesař (1967) uvádí, že na rybnících v Tachovské brázdě byla nejdříve zjišťována při jarním průtahu a první doložené hnízdění je
z roku 1958. V počátku našeho sledování na konci šedesátých let minulého století se na
rybniční oblasti Tachovské brázdy vyskytovala hnízdní populace čítající jen do 10 párů. Až
do roku 1974 hnízdila výhradně v severní části oblasti na Plánsku, kde se její výskyt zřetelně
soustřeďoval na rybníky v rezervaci Anenské rybníky (rybníky Labutí, Anenský, Nový a malé
rybníčky v jejich okolí). Poprvé mimo tento úsek byl její trvalý výskyt v hnízdním období
zjištěn na rybníce Nový u Starého Sedliště v roce 1974, v roce 1975 obsadila již více rybníků
(Novodvorský, Tážný a Obora u Boru a Velký Hlinský u Hlinné) a v roce 1976 bylo poprvé její
hnízdění prokázáno pozorováním rodinek s mláďaty na rybnících Tážný a Velký Hlinský. Pak
se ovšem začala rychle šířit a v roce 1979 již byla běžným jevem v celé rybniční soustavě
od Plané až k Boru a Stráži. V průběhu let jsme ji jako hnízdící druh našli již na všech z 38
pravidelně sledovaných rybníků s výjimkou dvou velmi malých rybníčků Pijavka a Dřevěný.
Naopak jsme se občas s jejím hnízděním setkali i na některých dalších rybnících v této oblasti např. na bezejmenném rybníce na severním okraji osady Jemnice, rybníce Oběšený u Nového Dvora, rybníce Malý Bonětický u Stráže a bezejmenném rybníce u Souměře. V jiných
částech tachovského okresu prakticky nebyla zjištěna. Do Českého lesa jako druh obvykle
nepřestupující nadmořskou výšku 500 m n. m. (Fiala 1966) vnikla jen ojediněle, takže jsme
samice vodící mláďata viděli jen na rybnících Malý Březský a Kyvadla u Tachova v nadmořské
výšce cca 540 m n. m. V dalších částech okresu nemáme k dispozici žádný doklad o hnízdění. Vzhledem k mnohem méně intenzivnějšímu sledování těchto území, nemůžeme nějaký
přehlédnutý případ vyloučit. Rozhodně zde nehnízdí trvale a pravidelně.
Kachna divoká (Anas platyrhynchos) a kopřivka obecná (Anas strepera) na Tachovsku
Tab. 6: Rozložení hnízdních výskytů mezi rybníky různého typu u kopřivky obecné
(Anas strepera).
Definice jednotlivých velikostních kategorií, polohy a typu litorálních porostů je uvedena
v kap. Metodika.
rybníky
velké
střední
malé
rybníky
polní
se stromy
u lesa
lesní
porosty
tvrdé souvislé
tvrdé fragmentární
měkké bohaté
měkké chudé
počet rodinek na 10 ha plochy
počet všech párů na 10 ha plochy
1,6
1,1
1,6
11,5
20,6
34,2
1,4
2
1,1
0,6
22,2
20,7
18,2
6,3
1
0,8
2
1,6
21,5
11,5
28,9
18,2
V tab. 6 jsou pro jednotlivé typy rybníků podle velikosti, charakteru okolí a typu litorálních porostů uvedeny průměrné počty hnízdících párů na 10 ha na základě údajů pro
79 v celém období zjištěných rodinek a 1029 v hnízdní době všech přítomných párů. Z tabulky je zřejmé, že s rostoucí velikostí rybníka její hustota klesá. Je zde úplně shodná situace
s kachnou divokou a příčiny budou zřejmě stejné, malý podíl litorálu na celkové ploše rybníka u velkých nádrží.
Pokud se týká charakteru okolí nádrže, kopřivka obecná preferuje rybníky polní a rybníky se stromy na břehu. Zdá se tedy, že se vyhýbá blízkosti souvislého lesa a hojně hnízdí na
rybnících v otevřené krajině. Též je zřejmé, že úplně stejně jako kachna divoká dává přednost
rybníkům s bohatšími porosty vegetace v litorálu, a to bez ohledu na to, zda jde o „tvrdé“
nebo „měkké“ porosty. Její preference se příliš neliší od předchozího druhu.
Hnízdní ekologie
Intenzivněji byla hnízda hledána především v 70. letech, kdy kopřivka obecná v naší oblasti
teprve začínala hnízdit, proto na rozdíl od ostatních početných druhů kachen máme k dispozici údaje jen o několika hnízdech. Snůšku, u níž jsme si byli jisti, že je ukončená, jsme našli
jen v 6 případech (1× 6 vajec, 1× 7 vajec, 2× 8 vajec, 2× 9 vajec a 1× 10 vajec). Celkem jsme
našli 12 hnízd, všechna na březích rybníků (z toho 5 v okraji rybníka do 1 m od vody, 5 ve
vzdálenosti do 5 m od vody a 2 vzdálenější, 12 a 18 m od vody). S výjimkou jednoho hnízda
v porostech ostřice a jednoho hnízda ve vysokých kopřivách, zbývajících 10 hnízd bylo v travních porostech nepřevyšujících 20 cm.
Rozsáhlejší materiál jsme shromáždili o velikosti rodinek (tab. 7). Vidíme, že průměrná
velikost rodinky v nejmenší velikostní kategorii je téměř shodná s poměry u kachny divoké,
ale pokles v starších kategoriích je zřetelnější a trvá i v druhé polovině období nevzletnosti,
takže průměrný počet velkých mláďat v rodince je zřetelně menší než u středně velkých.
249
250
PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Pavel Řepa
Tab. 7: Velkost rodinky u kopřivky obecné (Anas strepera).
Velikost mláďat je definována v kap. Metodika.
Počet juv. v rodince
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
celkem
průměr
malá mláďata
1
2
2
5
5
8
10
6
6
2
3
50
7,58
střední mláďata
2
1
4
7
3
4
5
2
4
8
40
6,25
velká mláďata
5
3
4
4
6
10
6
3
1
6
48
5,5
Na obr. 8 je zachycen výskyt různě velkých rodinek v průběhu hnízdní sezóny. Rodinky
s nejmenšími mláďaty se začínají vyskytovat v druhé polovině května, tedy podstatně později
než tomu bylo u kachny divoké, vrcholu výskytu dosahují v druhé půli června, tedy již téměř
shodně s kachnou divokou, nejpozději byly vídány do konce července a na rozdíl od kachny
divoké zde nebyla již žádná pozorování v srpnu. Výskyt rodinek se středně velkými mláďaty začíná v první polovině června, vrcholí na přelomu června až července a trvá do poloviny
července. Opět později než u kachny divoké, s výjimkou ukončení výskytu, které je naopak
o něco dříve. Rodinky s velkými mláďaty jsme viděli nejdříve v první polovině června, jejich
výskyt vrcholil ve druhé polovině července a protáhl se až do konce srpna, tedy již naprosto
shodně s kachnou divokou. Zdá se, že začátek výchovy nevzletných mláďat je obecně oproti
2. pol. V.
1. pol. VI. 2. pol. VI.
1. pol. VII. 2. pol. VII. 1. pol. VIII. 2. pol. VIII.
Obr 8: Výskyt různě starých rodinek voděných samicí v průběhu hnízdní sezóny u kopřivky obecné (Anas strepera).
Vodorovná osa – období, svislá osa – počet zaznamenaných případů. Malá, střední velká – kategorie stáří rodinky
viz kap. Metodika.
Kachna divoká (Anas platyrhynchos) a kopřivka obecná (Anas strepera) na Tachovsku
kachně divoké opožděn, pak se ale situace vyrovnává a v druhé půli období výchovy je již výskyt shodný, tedy přetrvávání rodin s menšími mláďaty není tak dlouhé jako u kachny divoké.
Začíná tedy hnízdění kopřivky později, ale zřejmě nebyl tak vysoký podíl pozdních hnízdění
(asi náhradních snůšek) jako u kachny divoké.
Vývoj početnosti
Na obr. 9 je zachycen vývoj počtu hnízdících kopřivek na 38 pravidelně sčítaných rybnících
v Tachovské brázdě. Po celé sledované období sice počet kolísá, ale přesto je stále tendence
k růstu početnosti. Jde v podstatě o jeden z mála druhů vodních ptáků, který v konci 20. století v naší oblasti nepodlehl negativnímu trendu a naopak se šířil a přibýval. V 90. letech se
občas dokonce vyrovnal početností populaci ubývající kachny divoké. Kopřivka v naší oblasti dobře prospívá, zatímco v jiných oblastech ČR v letech 1973-2007 její hnízdní stav spíše
stagnoval (M acháček et al. 2008). Příčiny není snadné vysvětlit. Z hlediska stanoviště jí snad
paradoxně pomohly necitlivé úpravy břehů, neboť podle některých údajů kopřivka k hnízdění preferuje krátkostébelné travní porosty. Není to sice nijak zřetelné z přehledů o hnízdech
obou druhů v ČR jak je uvádí H udec (1994), ale např. M ichelson (1961) a M ednis (1968) na
jezerech v Pobaltí tuto preferenci zdůrazňují. V potravě se zdá být mezi oběma druhy rozdíl, kdy je u kopřivky popisováno vyšší zastoupení zelených částí proti semenům (viz Farský
1964, Toufar 1965, Charin & Tašvilin 1953 versus Isakov & Vorobjev 1940, M adon 1935-6 ex Hudec 1994). Zda a jak to ovlivňuje populace kachny divoké (živící se převážně semeny a kop-
90
80
70
60
50
40
30
20
10
0
1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002
Obr. 9: Změny v početnosti hnízdní populace během sledovaného období u kopřivky obecné (Anas strepera).
Vodorovná osa – rok záznamu, svislá osa – počet zaznamenaných případů; černě – pravděpodobná hnízdění,
šedě – prokázaná hnízdění.
251
252
PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Pavel Řepa
120
100
80
60
40
20
0
1974
1975
1976
1977
1978
1979
1980
1981
jaro
1982
pohnízdní
1983
1984
1985
1986
1987
1988
1989
1990
podzim
Obr. 10: Změny v početnosti kopřivky obecné (Anas strepera) na celém souboru zkoumaných rybníků
v mimohnízdních obdobích během sledovaných let. Vodorovná osa – rok záznamu, svislá osa – průměrný počet
ex. na jedno sčítání na celém souboru sledovaných rybníků. Vysvětlivky k jednotlivým ročním obdobím viz v kap.
Metodika.
řivky preferující zelené části rostlin) by vyžadovalo mít k dispozici přesnější údaje o vegetaci
v sledované rybniční oblasti.
Na obr. 10 je zachycen vývoj početnosti během sledovaných let v mimohnízdních obdobích. V každém měsíci daného roku byla provedena dvě sčítání a v grafu uvádíme průměrný
počet všech jedinců na jedno sčítání zjištěných na celém souboru sledovaných rybníků v měsících přiřazených k danému období. Početnost během let silně kolísala, trendy byly v různých obdobích odlišné. V jarním období byly počty poměrně malé, početnost se napřed nijak
výrazně neměnila, pak v letech 1984-85 prudce stoupla (v dalších letech již v tomto ročním
období nebylo sčítáno). Stejně nepočetný byl výskyt kopřivky obecné v podzimním období
a ve sledovaných letech kolísal bez nějaké zřetelné tendence. Významně početná byla kopřivka v pohnízdním období od července do srpna. I v tomto období počet silně kolísal, vrcholu dosáhl několikrát. Poprvé to bylo v letech 1975-6, podruhé v roce 1982 (vůbec nejvyšší
početnost v celé řadě sledovaných let) a potřetí v roce 1988. Jsou tedy mimohnízdní stavy
kopřivky obecné v sledované oblasti velmi variabilní, rozhodně však nevykazují žádný trend
k poklesu jaký byl zjištěn u kachny divoké.
Změny v početnosti v průběhu roku
Na obr. 11 jsou shrnuty výsledky našich sčítání ve všech měsících, aby bylo zřejmé kolísání
počtu přítomných kopřivek obecných během celého roku. Je uveden průměrný počet spočtených jedinců na celém souboru sledovaných rybníků ve všech sčítáních v daném měsíci
vždy v příslušném úseku pěti po sobě následujících let. Sezónní dynamika změn v po sobě
následujích pentádách let byla zhruba stejná. Jen v prvních dvou sledovaných letech byl vývoj početnosti v průběhu roku zcela odlišný, po celý rok byla kopřivka obecná velmi málo
Kachna divoká (Anas platyrhynchos) a kopřivka obecná (Anas strepera) na Tachovsku
200
180
160
140
120
100
80
60
40
20
0
březen
duben
květen
červen
1974-75
červenec
1976-80
1981-85
srpen
září
říjen
listopad
1986-90
Obr. 11: Změny v početnosti kopřivky obecné (Anas strepera) na celém souboru sledovaných rybníků v průběhu
roku. Vodorovná osa – rok záznamu, svislá osa – průměrný počet ex. na jedno sčítání na celém souboru
sledovaných rybníků.
početná, aby na konci roku (v listopadu) prudce zvýšila svůj počet. Odlišnost od dalších let
snad může vysvětlit skutečnost, že v této době se ještě velmi nepočetně zastoupený druh
teprve šířil po naší oblasti. V ostatních pentádách let po příletu rychle početnost stoupala
na maximum, dosažené v začátku hnízdního období, obvykle již v dubnu, jen v letech 19861990 až v květnu. Poté početnost trvale postupně klesala, neprojevil se ani nárůst počtu díky
přibývání mláďat, ani podzimní průtah. Zdá se, že na rozdíl od březňačky kopřivka mnohem
rychleji opouští naší oblast, což se asi hlavně dotýká v začátku hnízdní sezóny přítomných
párů, které pak úspěšně nevyhnízdí. Rovněž při podzimním tahu se v Tachovské brázdě kopřivky neobjevují.
Výskyt větších kumulací jedinců
Kopřivka obecná se vyskytovala ve větších hejnech jen velmi spoře. Případů, kdy jsme viděli
na jedné nádrži více než 10 ex. pohromadě bylo jen 31 za celé sledované období. Přitom se
jednalo většinou o hejna malá do 20 ex. (25 případů, tj. cca 81 %) a skutečně větší hejna
byla zaznamenána jen dvakrát (47 ex. a dokonce 98 ex.). Na rozdíl od kachny divoké neměla tedy kopřivka tendenci k většímu shlukování. Je to také dáno tím, že se ve větším počtu
vyskytuje jen od dubna do srpna, v březnu jsou výskyty kopřivky nepočetné a v podzimním
období se objevovali jen občas jednotliví jedinci a malé skupinky. Už Tesař (1967) upozorňuje
na její minimální výskyt v podzimním období.
Pokud se týče charakteru nádrží, na nichž jsme hejna nacházeli, celkem zřetelně převažovaly nádrže středně velké (19 případů, tj. 61 %), otevřené polní (17 případů, tj. 55 %)
a s chudými „měkkými“ porosty v litorálu (18 případů, tj. 58 %), tedy nádrže v sledovaném
souboru nejvíce zastoupené. Zdá se, že při sdružování se do hejn si kopřivka nádrže nijak
zvlášť nevybírá.
253
254
PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Pavel Řepa
Výskyt v sezóně
Na rozdíl od kachny divoké jsme zjistili přítomnost kopřivky obecné během zimy jen jednou.
V roce 1985 jsme kopřivky pozorovali už 19. února, což ovšem můžeme považovat spíše za
velmi brzký jarní přílet než za doklad o zimování. Nejpozdější příletové datum bylo v roce
1989 (19. dubna). Ze 17 dalších případů, kdy jsme mezi léty 1980-2001 zjistili s dostatečnou
věrohodností příletové datum kopřivky, připadlo 7 případů na březen a 10 na duben, průměrné datum příletu vyšlo na 28. březen.
Poslední pozorování výskytu v sezóně, která jsme s dostatečnou přesností zjistili pro 6 let
v období mezi roky 1979 a 1984 připadala vesměs na září, jen v jednom případě až na říjen. Průměrné datum odletu vyšlo na 17. září, nejčasnější odlet byl 3. 9. 1981 a nejpozdější
22. 10. 1984.
Literatura
Balát F. (1968): Jak se osvědčily budky a hromady větví pro hnízdění divokých kachen. – Myslivost 16: 104-105.
Balát F. (1969): Zkušenosti s umělými hnízdišti pro divoké kachny. – Československá ochrana
přírody 8: 171-184.
Farský O. (1964): O potravě kachny divoké. – Sborník přednášek III. ornitologické konference
Brno, p. 40-42.
Fiala V. (1966): Rozšíření vodního ptactva na Českomoravské vrchovině. – Muzeum Vysočiny,
Jihlava, 51 p.
Fiala V. (1987): Početní stav vodních ptáků v ČSR. – Živa 32: 226-227.
Hudec K. (1967): Age structure and migration of the Czechoslovak Population of the mallard
(Anas platyrhynchos). – Zoologické listy 16: 146-166.
Hudec K. [ed.] (1994): Ptáci – Aves I. – Academia, Praha.
I sakov J u. & Vorobjev K. A. (1940): The wintering of birds on the southern Caspian. – Trans.
Hassan-Kuli orn. State reserve. 1: 5-159.
Charin N. N. & Taščilin V. A. (1953): Pitanie utok i jich vozmožnoe vozděistvie na formirovanie
vodnych biocenozov. – Zoologičeskij žurnal 32: 1251-1258.
K auppinen J. (1983): Methods used in the census of breeding ducks in northern Savo (Finnland) at the beginning of the breeding season. – Finn. Game Research 40: 51-80.
M adon P. (1935-36): Contribution a l´etude du régime alimentaire des oiseaux aquatiques. –
Alauda 7: 60-84, 177-197, 382-401; 8: 545-568.
M acháček P., P ykal J., Š evčík J. & C hobotská H. (2008): Výsledky dlouhodobého monitoringu
vodních ptáků na jižní Moravě a v jižních Čechách. – MŽP ČR, AOPK ČR, Regionální muzeum Mikulov.
M ednis A. A. (1968): Vlianie rastitelnovo pokrova na vidovoj sostav i razmeščenie utok na ostrovach ozera Engures. – Ekologia vodoplavajuščich ptic Pribaltiki, Riga, p. 71-83.
M ichelson Ch . A. (1961): O putjach uveličenia čislennosti utok na rade ozer Latvijskoj SSR. –
Ekologia I, Migracia ptic Pribaltiki, Riga, p. 57-70.
M usil P. (1996): Metoda dvou kontrol: kritické zhodnocení. – Sylvia 32: 81-102.
P ykal J. & Janda J. (1994): Početnost vodních ptáků na jihočeských rybnících ve vztahu k rybničnímu hospodaření. – Sylvia 30: 3-11.
Kachna divoká (Anas platyrhynchos) a kopřivka obecná (Anas strepera) na Tachovsku
Ř epa P. (1979a): Qualitative und quantitative Zusammensetzung der Wasservögel lgeselschaften im staatlichen Naturschutzgebiet Anenské rybníky bei Mariánské Lázně /Südwestböhmen/. – Folia musei rerum naturalium Bohemiae occidentalis, Zoologica, Plzeň, 12:
1-30.
Ř epa P. (1979b): Živočišní obyvatelé státní přírodní rezervace Anenské rybníky u Mariánských
Lázní. – Sborník Okresního muzea Tachov 12: 24-29.
Ř epa P. (1987): Änderungen in der Abundanz der nistenden Wasservögel auf den Teichen
in der Geländefurche Tachovská brázda (Südwestböhmen) in den Jahren 1973-1984. –
Věstník Československé zoologické společnosti 51: 304-317.
Ř epa P. (1989): Změny v početnosti letních populací vodních ptáků v rybniční oblasti Tachovské brázdy (západní Čechy) v letech 1975-1988. – Zprávy Muzea Západočeského kraje,
Příroda, Plzeň, 38-39: 83-86.
Ř epa P. (1994): Srovnání dvou metod sčítání hnízdících vodních ptáků. – Sborník abstraktů
IAE VŠZ, p. 11.
Tesař J. (1967): Ptactvo Tachovska. – Sborník Západočeského muzea, Příroda, Plzeň, 1: 5379.
Toufar J. (1965): Potravní cyklus kachny divoké v přírodě. – Zprávy lesnického výzkumu 1965
(3-4): 44-4.
SUMMARY
Mallard (Anas platyrhynchos) and Gadwall (Anas strepera) in the district of Tachov
Pavel Řepa
This study presented a survey of knowledges about occurence of two most common breeding
species of family Anatidae – Mallard (Anas platyrhynchos) and Gadwall (Anas strepera) in area
district of Tachov in years 1970-2002. For each species were presented data on occurence in region, note about nesting ecology, about preferences of different water bodies during breeding
season, data about changes in number of individuals during the years of investigation and data
about arrival and departure in this region. During followed period Mallard showed a distinct decline of number and Gadwall on the contrary increased in number distinctly.
255