zde - Lesnická a dřevařská fakulta

Transkript

Stromy ve městech – Hodnotit nebo kácet?
26. – 27. ledna 2015, Brno
ODBORNÝ SEMINÁŘ
STROMY VE MĚSTECH - HODNOTIT
NEBO KÁCET?
26. - 27. ledna 2015, Brno
SBORNÍK PŘEDNÁŠEK
Představení standardu Kácení, Stavební činnost a Péče o dřeviny kolem veřejné
technické infrastruktury
Možná východiska standardu Hodnocení stavu stromů
Kácení - workshop a diskuze nad praktickou ukázkou pokácení stromu
Workshopy na aktuální témata z oblasti péče o porosty, bezpečnostních vazeb
a vegetace kolem silnic a úpravy stanovištních poměrů
1
26. – 27. ledna 2015, Brno
Zpracovali: prof. Dr. Ing. P. Horáček, Mgr. J. Kosejk, Ing. A.Koutná, doc. Ing. P. Šrytr,
CSc., Ing. J. Kolařík, Ph.D., Ing. J. Janíková, Bc. B. Vojáčková, DiS., Ing. L. Praus,
Ph.D., Ing. M. Romanský, Bc. J. Rozsypálek, prof. Ing. K. Rejšek, CSc., Mgr. A. Krása,
Ing. T. Mikita, Ph.D., Ing. P. Marek
1. vydání
Editor © Bc. Kateřina Pešková, 2015
© Mendelova univerzita v Brně, 2015
1
26. – 27. ledna 2015, Brno
Obsah
Operační program Životní prostředí ve vazbě na péči o dřeviny ........................................ 3
Východiska standardu hodnocení stavu stromů .................................................................... 7
Standard „Ochrana dřevin při stavební činnosti - SPPK A 01 002“ .................................. 16
Bezvýkopové technologie, veřejný prostor s městskou zelení a revize ČSN 73 6005 ........ 19
Aplikace standardu „Hodnocení stavu stromů“ .................................................................. 49
Hodnocení základních ploch .................................................................................................. 55
Určování taxonů a dendrometrické parametry ................................................................... 63
Fyziologické stáří .................................................................................................................... 68
Zdravotní stav a stabilita (a provozní bezpečnost) stromu ................................................. 78
Návrh zásahu ........................................................................................................................... 87
Stresová vitalita dřevin – Proč je dobré vitalitu hodnotit? Jaké máme možnosti
hodnocení? Co nám hodnocení vitality prozradí o dřevině? .............................................. 92
Nálezová databáze ochrany přírody a možnosti jejího využití v praxi ............................ 101
Možnosti využití dat leteckého laserového skenování pro identifikaci stromů a
hodnocení exponovanosti korun vůči větru ........................................................................ 103
Standard Péče o dřeviny kolem veřejně technické infrastruktury z pohledu
provozovatele distribuční elektrizační soustavy. ................................................................ 113
Přílohy standardu ................................................................................................................. 141
Arboristické standardy - Hodnocení stavu stromů SPPK A01 001:2014 ............................................. 141
Arboristické standardy – Kácení stromů SPPL A02 005:2014 ............................................................ 141
2
26. – 27. ledna 2015, Brno
Operační program Životní prostředí ve vazbě na péči o dřeviny
Mgr. Jaromír Kosejk, / Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky
Úvod
Nový operační program životního prostředí (OP ŽP) na období 2014 – 2020 přináší
některé novinky oproti předchozímu období. Bude mít celkem 6 prioritních os, přičemž
ochranu přírody a krajiny zahrnuje prioritní osa 4.
Prioritní osy OP ŽP 2014 – 2020
1: Zlepšování kvality vody a snižování rizika povodní
2: Zlepšování kvality ovzduší v lidských sídlech
3: Odpady a materiálové toky, ekologické zátěže a rizika
4: Ochrana a péče o přírodu a krajinu
5: Energetické úspory
6: Technická pomoc
Specifické cíle prioritní osy 4 jsou
4.1 Zajištění příznivého stavu předmětu ochrany národně významných
chráněných
území (NP, CHKO, NPR, NPP, NATURA 2000)
4.2 Posílení biodiverzity
4.3 Posílení přirozené funkce krajiny
4.4 Zlepšení kvality prostředí v sídlech
Mezi podporované aktivity patří u specifického cíle 4.3 mimo jiné vytváření, regenerace
či posílení funkčnosti krajinných prvků a struktur, či realizace přírodě blízkých opatření
vyplývajících z komplexních studií cílených na zpomalení povrchového odtoku vody,
protierozní ochranu, a adaptaci na změnu klimatu. U specifického cíle 4.4 je pak
3
26. – 27. ledna 2015, Brno
podporovanou aktivitou zakládání či revitalizace funkčních ploch a prvků sídelní
zeleně.
Specifický cíl 4.4 Zlepšení kvality prostředí v sídlech
Tento specifický cíl by měl dle Evropské komise zejména posilovat biodiversitu,
ekosystémové a ekostabilizační funkce znehodnocených ekosystémů v městském
prostředí, resp. jejich ekologickou stabilitu (funkčnost a udržitelnost). Nesmí docházet k
překryvům s jinými dotačními tituly. Při podávání žádosti je třeba mít zajištěnu
návaznost realizovaných opatření na proces územního plánování. U revitalizovaných
ploch zeleně musí být územním plánem zajištěna ochrana před zástavbou stanovením
způsobu a podmínek využití těchto ploch. Prioritou revitalizovaných ploch zeleně je
zajištění jejich ekosystémové funkce v návaznosti na další plochy zeleně v sídle (parky,
zahrady a ostatní veřejná zeleň) a zajištění jejich udržitelnosti. V rámci revitalizovaných
ploch zeleně bude prioritně podporováno využití druhů dřevin vhodných pro dané
ekologické podmínky a vytvoření stanovištních podmínek pro volně žijící druhy
živočichů, revitalizace drobných vodních či mokřadních stanovišť a realizace dalších
doplňkových opatření, která pozitivně ovlivní vývoj biologické rozmanitosti (tvorba
úkrytů pro plazy a drobné obratlovce, podpora hnízdění ptáků, zvyšování nabídky
zdrojů nektaru pro hmyz apod.). Doprovodné vodní plochy budou vytvářet specifická
stanoviště vodních a na vodu vázaných druhů a přitom přispějí ke zlepšení odtokových
poměrů v území (zadržení srážek v místě spadu, zpomalení odtoku).
Možnost čerpat podporu u tohoto cíle je stanovena pro sídla od 500 obyvatel. Evropská
komice trvala na určitém omezení subjektů pro podporu a nejmenší obce již mají
většinou zajištěnu návaznost sídelní zeleně na okolní ekosystémy. Jedním z klíčových
požadavků Evropské komise bylo, ale právě jednotlivými projekty docházelo k
významnému posílení ekologické stability území a zvýšení/obnovy biodiverzity druhů a
stanovišť návazností realizovaných ploch zeleně na ostatní plochy zeleně/volnou
krajinu.
Mezi způsobilé výdaje bude u specifického cíle 4.4 patřit např. pořízení či aktualizace
studie systému sídelní zeleně, pořízení studie nakládání se srážkovými vodami na
revitalizovaných plochách, vč. vodních ploch a částí vodních toků, zpracování
dendrologického
průzkumu
a
odpovídajících
4
speciálních
průzkumů,
zejména
26. – 27. ledna 2015, Brno
fytocenologického, entomologického a ornitologického průzkumu, kácení dřevin je
způsobilým výdajem pouze v případě, že bude prokazatelně nezbytné k založení nové
zeleně příp. revitalizaci zeleně stávající zejména špatný zdravotní stav, rizikovost vůči
okolí. V případě, že z pokácené dřevní hmoty vznikne příjem, musí být tento příjem
přiznán poskytovateli dotace. Poskytovatel dotace o tento příjem sníží způsobilé výdaje
projektu. Do způsobilých výdajů lze zahrnout náklady spojené s rekonstrukcí a realizací
cest a pěšin s polopropustným a propustným povrchem v rámci komplexního řešení
ploch zeleně do výše 10% celkových nákladů.
V rámci specifického cíle 4.4 bude možné čerpat finance také na zpracování studií
systému sídelní zeleně, který by měl vycházet z územních studií/generelů zeleně.
Žádosti, které budou vypracovány na základě systémů sídelní zeleně (platných,
případně
zpracovaných
v rámci
podporovaného
záměru),
budou
v hodnocení
bonifikovány. Systém sídelní zeleně bude možné financovat také z Národního programu
životní prostředí (kapitola SFŽP). Jeho obsahem by měla být zejména evidence ploch
zeleně v sídle, zhodnocení funkčního využití veškerých stávajících ploch sídelní zeleně,
navržení nových ploch zeleně a jejich využití (zajistit vazbu na volnou krajinu),
stanovení regulativů pro jednotlivé kategorie zeleně (regulativy využitelné pro ÚP),
návrh etapizace realizací, rekonstrukcí a dalších úprav ploch zeleně, kategorizace ploch
do tříd údržby dle naléhavosti, náročnosti. U výsadeb dřevin bude součástí projektové
dokumentace návrh péče o dřeviny po dobu udržitelnosti projektů, tedy deseti let.
Obecné informace
První výzva, v novém programovacím období bude vyhlášena na jaře, nejspíše
v březnu. V OP ŽP budou závazně využívány standardy péče o přírodu a krajinu (tak
jak budou postupně vydávány). Desetiletá udržitelnost bude vyžadována pouze u
výsadeb dřevin. Náklady obvyklých opatření budou aktualizovány, doplněny a
sjednoceny s ceníkem AOPK ČR. V ceníku budou promítnuty údaje ze standardů.
V současné době je návrh ceníku ve veřejném připomínkovacím řízení (do konce
ledna). Jeho aktualizace bude pravděpodobně probíhat před každou výzvou, minimálně
však jednou ročně. V dostatečném předstihu bude zveřejňován harmonogram
plánovaných výzev (střednědobý výhled s plánovanými výzvami). Výzva na konkrétní
oblast podpory by měla být vyhlašována 1x ročně vždy ve stejném termínu. Výzva pro
5
26. – 27. ledna 2015, Brno
podávání žádostí o podporu bude otevřena po dobu min. 2 měsíců, žadatel tak bude
moci lépe naplánovat své kroky k podání žádosti. Zvažována byla také průběžná výzva
(nesoutěžní výzva), ta by ale přinášela u většiny dotací komplikace, proto bude jen u
některých (revitalizace vodních toků vyplývající z plánů oblastí povodí, zprůchodnění
migračních bariér pro vodní živočichy vyplývající z koncepce zprůchodnění říční sítě).
Lhůty při podávání a vyřizování žádostí budou nastaveny oboustranně. Tedy nejen pro
žadatele, ale také pro příslušné instituce, které o přidělení dotace rozhodují. Změny
projektů bude schvalovat výhradně AOPK ČR, proto by měl být tento krok efektivnější.
AOPK ČR připravuje samostatnou mapovou databázi, pro lokalizaci jednotlivých akcí.
Závěr
Operační program Životní prostředí by měl přispět také ke zkvalitnění péče o dřeviny.
Při nastavování pravidel stále ještě probíhá řada jednání. Věříme, že změny oproti
minulému období budou pozitivní.
6
26. – 27. ledna 2015, Brno
Východiska standardu hodnocení stavu stromů
prof. Dr. Ing. P. Horáček / Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně
Úvod
Jakýkoliv návrh a provádění péče o dřeviny respektující stávající platnou legislativu ČR
by měl, musí vycházet z hodnocení stavu dřevin. Přestože v minulosti nejen v ČR
vznikly a používaly se nejrůznější metodiky hodnocení stavu stromů, chyběl až
donedávna systematičtější pohled na jejich používání a návaznosti. Zásadní změnu
přináší arboristický standard A01 001 – Hodnocení stavu stromů. Tak jako většina
hodnocení stavu stromů vychází i standard ze základních principů splňujících
následující požadavky:
‒ hodnocení slouží k tvorbě a podložení podkladu pro návrh plánu péče o
stromy, případně pro další nadstavbová hodnocení (specializované
průzkumy),
‒ součástí hodnocení je definování rozsahu potenciálního rizika spojeného
s přítomností stromu na stanovišti,
‒ součástí hodnocení je odhad perspektivy stromu, ať už ve vztahu k jedinci
nebo stanovišti.
To, co na první pohled není čtenáři či uživateli standardu zřejmé, jsou východiska, na
kterých standard stojí. Přes veškerou snahu tvůrců standardu není možné tento používat
jako jednoduchý návod; jeho správné používání a interpretace klade na uživatele určité
nároky.
Nejen lidé, ale i stromy jsou ve stresu
Vizuální hodnocení stavu stromu vychází ze základního axiomu, že stromy reagují na
jakýkoliv stresor zejména růstem, který umožňuje modifikovat tvar a strukturu
jednotlivých vegetačních orgánů včetně vzájemných orgánových korelací. Stromy
optimalizují svůj tvar adaptačním růstem, přičemž optimálního, rovnovážného stavu je
dosaženo v okamžiku, když strom nalezne odpověď na působící stres. Rostliny jsou
nerozlučně spojeny se svým stanovištěm. Místo stanoviště se často mluví o životním
7
26. – 27. ledna 2015, Brno
prostředí, které je tvořeno komplexem vnějších prostorových podmínek a vnějších
environmentálních (biotických, abiotických) a antropogenních faktorů. Rostliny včetně
stromů se během evoluce adaptovaly na různé typy stanovišť a získaly přirozeným
výběrem po mnoho generací soubor základních geneticky fixovaných vlastností. Ty se
projevují u daného druhu typickou
‒ délkou, průběhem a regulací ontogeneze (vývin),
‒ vnější stavbou (habitus, morfologie),
‒ vnitřní strukturou (histologie),
‒ metabolizmem.
Pro dlouhodobou existenci stromu na stanovišti jsou rozhodující podmínky, které
ohrožují jeho existenci. Tyto limitní podmínky nutí strom aktivovat jeho obranné
reakce. Působení podmínek nazýváme stresorem a obrannou reakci nazýváme stresem.
Stresem je potom buď odchylka od optimálních podmínek (změna ontogeneze, vnější
stavby, vnitřní struktury a metabolizmu) nebo stav vyvolaný stresovým faktorem
(stresorem).
Co tedy vlastně pod stresem rozumíme? Existují dva různé pohledy. První říká, že pod
stresem rozumíme cokoliv, co stromům škodí. Tento pohled je založen na funkčním
popisu, tedy strategiích, které strom v reakci na působící stresor volí. Tyto strategie lze
v zásadě členit na:
‒ recovery (obnova poškození, např. dělivá pletiva),
‒ avoidance (vyhýbání se stresu, např. uzavírání průduchů),
‒ tolerance (strategie „počkám a uvidím“, např. tvorba reakčního dřeva),
‒ adaptace (evoluční změny na úrovni druhu),
‒ aklimace (změny fenotypu během ontogeneze na úrovni jedince, např.
všechny fyziologické reakce).
Druhý pohled říká, že stresem je cokoliv, co je odpovědí na působící faktory prostředí.
Jedná se o kauzální přístup popisující mechanismus reakce stromu na působící faktory
prostředí. Standard hodnocení stavu stromů vychází z prvního přístupu, rozpracování
druhého přístupu je výzvou do budoucnosti.
8
26. – 27. ledna 2015, Brno
Environmentální a antropogenní faktory (stresory)
Životní prostředí působí na stromy v každém okamžiku nejrůznějšími způsoby.
Abychom pochopili stresovou reakci konkrétního stromu na životní prostředí,
posuzujeme jednotlivé faktory (stresory) individuálně. Stresorem je tedy takový
environmentální nebo antropogenní faktor, který se odchyluje od optimálního stavu.
Potenciálně na stromy mohou působit následující stresory:
1
Environmentální faktory
1.1 Abiotické faktory
1.1.1
vysoká nebo nízká teplota
1.1.2
nedostatek nebo nadbytek vody
1.1.3
malá nebo vysoká ozářenost
1.1.4
nedostatek nebo nadbytek živin
1.1.5
hypoxie, zasolení apod.
1.1.6
mechanické namáhání větrem, půdou apod.
1.2 Biotické faktory
1.2.1
patogeny a infekce
1.2.2
herbivoři
1.2.3
vzájemná kompetice
2
Antropogenní faktory
2.1.1
znečištění ovzduší (NOx, SOx, ozon, kyselý déšť)
2.1.2
těžké kovy (Pb, Ca), hliník
2.1.3
herbicidy, pesticidy, fungicidy
2.1.4
nízké pH půdy a vody
2.1.5
globální klimatická změna (CO2, skleníkové plyny)
2.1.6
přehnojování (dusičnany)
Průběh stresové reakce u stromů
Stromy jsou jen výjimečně vystaveny působení optimálního životního prostředí, místo
toho musí reagovat na řadu faktorů. Optimální projev geneticky fixovaných vlastností
druhu je tedy spíše výjimkou. Je důležité zdůraznit, že stresová reakce se nemusí
omezovat pouze na projevy v růstu (změna vnější stavby a vnitřní struktury), ale
můžeme se projevovat také v reprodukci generativním nebo vegetativním množením.
Všechny odchylky od geneticky fixovaného a fyziologicky se projevujícího stavu
9
26. – 27. ledna 2015, Brno
stromu potom můžeme vizuálně hodnotit jako větší či menší škody, rozuměj defekty
(funkční popis stresu) nebo lepší či horší reakci na stresory (kauzální popis stresu).
Přítomnost defektů nebo stresová reakce jsou měřítkem velikosti stresu na škále od
minimální po maximální schopnost vzdorovat působení stresorů (minimální schopnost
vzdorovat stresorům je někdy popisována jako distres, maximální odolnost je
popisována jako eustres). Jak již bylo výše uvedeno, ve standardu hodnocení stavu
stromů se držíme funkčního popisu stresu.
Vyloučíme-li stresovou odpověď rezistencí vůči stresoru, zbývají nám zpravidla pouze
tři nespecifické reakce na jakýkoliv stresor – vyhnutí se účinkům stresoru (avoidance),
adaptace a aklimace. Ve všech případech se jedná o reakci aktivní, možnou pouze
tehdy, když má strom schopnosti za daných podmínek žít. Vlivem početných
metabolických změn se efekt nepříznivých podmínek explicitně projeví v růstu rostlin,
zvláště v rychlosti růstu. Z tohoto důvodu představují růstové změny nejvýhodnější
indikátor odhadu stupně nepříznivého efektu na stromy a základ hodnocení jejich stavu.
Průběh a výsledek stresové reakce závisí na charakteru stresoru (přesto a právě proto, že
stresová reakce je nespecifická) – velikosti zátěže (odchylky od optima), rychlosti
nástupu a délce působení. Dále závisí na genotypu, ontogenetickém stádiu a
fyziologickém stavu. Stres se často projevuje zastavením růstu, ale to je projevem až
závěrečné fáze průběhu stresové reakce. Ta se pohybuje od distresu (minimální
odolnosti vůči působení stresoru a to zpočátku akutním poškozením, posléze
chronickým poškozením) až po eustres (od zdánlivé rezistence až po přizpůsobení se
stresoru).
10
26. – 27. ledna 2015, Brno
Obr. 1: Průběh stresové reakce u rostlin
Na obr. 1 je přehledně znázorněn průběh stresové reakce stromů na biotické faktory.
První poplachovou fází přecházející do akutního poškození charakterizuje porušení
buněčných struktur a funkcí. V restituční fázi se mobilizují kompenzační mechanismy.
Následuje fáze resistence se zvýšenou odolností proti působícím faktorům. Poslední fází
je fáze vyčerpání, která nastupuje při dlouhodobém a intenzivním působení stresorů. Na
obrázku vidíme, že se jeden a tentýž stresor projevuje odlišně zejména v závislosti na
době jeho působení. Příkladem může být reakce stromu na nedostatek vody v půdě.
Stresovou reakcí je redukce listové plochy. Poplachová fáze se projeví zastavením růstu
listů; v restituční fázi se mění translokace asimilátů – sinkem je dlouživý růst kořenů do
hlubších a vlhčích vrstev; fáze rezistence se projeví zahájením opadu listů; a fáze
vyčerpání může končit úhynem stromu. Jiným příkladem je fotomorfogeneze
(morfologická adaptace k vyšším teplotám a osvitu u listů dřevin) – slunné a stinné
listy, nebo thighomorfogeneze – vlajkové formy stromů přizpůsobené trvalému
mechanickému namáhání větrem.
Poněkud odlišná může být reakce na biotické stresory, např. reakce stromu na infekci
patogenem. V počátečních fázích svého vývoje mohou například obligátní biotrofní
parazité (bakterie a viry – napadají živé buňky a žijí v rovnováze s hostitelem)
podporovat (stimulovat) růst rostlin, u kterých zvyšují počet organel. Důsledkem je
vyšší syntéza proteinů a intenzivnější respirace. Nekrotrofní a v pozdních fázích i
11
26. – 27. ledna 2015, Brno
obligátní biotrofní parazité (houby např. Fusarium sp. – napadají a rychle usmrcují živé
buňky) naopak narušují cytoskelet. Důsledkem je zakrnění, žloutnutí a vadnutí listů.
Všechny části rostlin vadnou naráz, napadená rostlina komplexně hyne a usychá.
Posledním příkladem jsou hálky, nespecifická ontogenetická stresová reakce na cokoliv
od mikroorganismů po hmyz.
Koncept hodnocení stavu stromů vs. koncept stresu
Schopnost stromů reagovat na působení životního prostředí je velmi různá a odlišná.
Věk kambia ovlivňuje intenzitu a frekvenci náhlých růstových změn. Vůči stresovým
faktorům jsou dřeviny vysoce citlivé v mladších ontogenetických fázích (fáze juvenilní,
virginální, příp. mladší dospělosti), a zároveň v těchto fázích nejúčelněji reagují na své
prostředí. Současně není růstová reakce u všech orgánů stromu stejná. V rámci jedince
je nejvariabilnějším orgánem list, což vyplývá z nutnosti reagovat strukturálně na
rozdílné prostředí v koruně stromu. Nejméně variabilním orgánem je potom stonek
(prýt, větev, kmen). Stresová reakce (pokud nemá destrukční účinek) probíhá na úrovni
růstu ohraničeného (dlouživý růst prýtů a kořenů a růst listů) a neohraničeného
(tloušťkový růst prýtů, větví a kmene). Jestliže je tvorba dřeva měřítkem nadbytku
asimilačních látek vytvořených během vegetačního období, potom může být dlouživý a
tloušťkový růst kořenů, prýtů, větví a kmene považován za vhodný ukazatel stavu
stromu vyjádřený vitalitou, zdravotním stavem a stabilitou.
Vitalita je chápána jako schopnost stromu kompenzovat vnější a vnitřní vlivy bez
narušení funkčnosti jeho jednotlivých složek. Vitalita stromu vyjadřuje schopnost
reagovat na podněty – stresory. Stresorem pro dělivá pletiva (primární a sekundární
meristémy) je potom gradient růstových látek (fototropismus, heliotropismus) nebo
gradient napětí (mechanické dráždění pletiv, thigmotropismus). Gradient růstových
látek ve stromě zprostředkovává vnější a vnitřní působení např. biotických činitelů a
klimatických faktorů), gradient napětí vzniká v důsledku silového působení na strom
nebo přítomností nejrůznějších defektů. Vitalita tedy není ani relativním ani
subjektivním parametrem hodnocení stromu. Na úrovni ohraničeného růstu zahrnuje
např. defoliaci (list), malformace prýtů, tvorbu sekundárních výhony a kořenových
výmladků, tvorbu náhradních terminálů, úhel nasazení prýtů a změnu větvení
z monopodiálního na sympodiální (prýt), orgánové korelace (prýt, kořen). Na úrovni
12
26. – 27. ledna 2015, Brno
neohraničeného růstu zahrnuje např. tvorbu reakčního dřeva, kořenové náběhy,
kompartmentalizaci, zavalování poranění, lokální tloustnutí kmene, změnu průřezu
(kmen).
Přítomnost defektů potom určuje zdravotní stav stromu. Defekty nazýváme strukturální
změny vegetačních orgánů stromu (kořen, stonek, list). Defekty popisují konkrétní
odchylky od myšlené idealizované morfologie jednotlivých vegetačních orgánů.
Defekty dělíme na habituální a poškození. Mezi habituální defekty řadíme např.
přeštíhlení kmene, sekundární, asymetrickou či jiný nevhodný tvar koruny včetně
jednotlivých prýtů, nevhodné větvení (tlaková vidlice), nevhodný tvar kořenového
systému. K poškození řadíme např. dutiny, trhliny, poranění kůry kmene, prýtů a
kořenů, kolonizaci dřevokaznými houbami, točitost kmene, náklon kmene, boule,
odumřelé a zlomené větve. V našem pojetí vyjadřuje zdravotní stav prostou přítomnost
či nepřítomnost defektů.
Schopnost stromu setrvávat v dynamické rovnováze i přes případné narušování stresory
vyjadřuje jeho stabilitu. Při hodnocení stromu stabilita navazuje na předcházející
parametry, zdravotní stav a vitalitu. Stabilitu stromu tedy chápeme jako kvalifikované
hodnocení defektů stromu ve vztahu k riziku selhání (např. zlom, vývrat apod.).
V závislosti na zjištěných defektech vztahujících se k jednotlivým orgánům stromu
stanovujeme (odhadnout odhadujeme?) riziko selhání stromu a to zejména riziko pádu
nebo zlomení větví, kmene nebo vyvrácení celého stromu. V každém případě se již
jedná o kvalifikovanou interpretaci zdravotního stavu a vitality a pro přesnější stanovení
je vhodné kombinovat vizuální hodnocení s některou z přístrojových metod.
Vztah mezi (1) strategiemi, které strom volí při reakci na stresory, (2) faktory životního
prostředí a (3) některými ukazateli stavu stromů hodnocených ve standardu je
znázorněn v tab. 1.
13
26. – 27. ledna 2015, Brno
Tab. 1: Schématické znázornění vztahu mezi strategiemi, které strom volí jako reakci na
stresor, a některými ukazateli vizuálního hodnocení stavu stromu
Recovery
Abiotické faktory Abiotické
– voda, živiny
faktory – světlo
Abiotické faktory – Biotické
mechanické
faktory
Defoliace
Organogeneze,
defekty a poškození
Avoidance
Stav asimilačních
orgánů
Orgánové korelace,
sekundární výhony
Tolerance
Dormance
Sekundární růst
Kalus
Adaptace
Hygromorfogeneze Fotomorfogeneze
Thigmomorfogeneze
Hálky
Aklamace
Hygrotropismus
Thigmotropismus
Fototropismus
Z tab.1 je zřejmé, že standard hodnocení stavu stromů se zaměřuje zejména na působení
faktorů abiotických, a to zvláště na nedostatek nebo nadbytek vody, malou nebo
vysokou ozářenost, nedostatek nebo nadbytek živin, mechanická namáhání, a dále
biotické faktory. Vzhledem k průběhu stresové reakce u stromů bere do úvahy také
fyziologické stáří (příp. věk). Uživatel standardu ale nesmí opomenout skutečnost, že
klíčovým pro hodnocení stavu stromů je jeho životní prostředí, na které stromy svojí
ontogenezí, vnější stavbou vnitřní strukturou, a metabolismem reagují. Je tedy
bezpodmínečně nutné vždy vycházet ze stanovištních podmínek a také předcházejících
biotechnických zásahů na stromě.
Závěr
Standard hodnocení stavu stromů vychází z konceptu stresu u rostlin. Aplikuje
skutečnost, že nejlépe je stav stromu hodnotit na jejich růstové reakci, která je
nespecifická, ale vedoucí zejména ke změně tvaru orgánů. Na daném stanovišti, u
daného druhu, v dané fyziologické fázi jsou postupně hodnoceny jednotlivé stresory
v podobě fyziologické nebo ontogenetické reakce stromu postupně z pohledu
zdravotního stavu, vitality a stability.
14
26. – 27. ledna 2015, Brno
Závěrem lze tedy konstatovat, že:
‒ standard hodnocení stavu stromů je zaměřen na stav stromu v době
hodnocení,
‒ stresové reakce jsou někdy otázkou dlouhodobé reakce stromu, ale
s časovým rozložením zatím nejsme schopni pracovat,
‒ sjednocení metodiky na aktuálním stavu poznání nám dává nástroj pro
případné následné dlouhodobé zpracování dat a podklad pro posunutí
hodnocení stavu stromů v následujících letech,
‒ vychází z dlouhodobé teorie a praxe,
‒ soustředí se zatím hodně na strom, stanoviště jako takové – zpracovává
vyvíjený standard SPPK 02 007 Úprava stanovištních poměrů stromů a
keřů,
‒ je základem hodnocení i přesto požaduje od hodnotitele odborný nadhled.
15
26. – 27. ledna 2015, Brno
Standard „Ochrana dřevin při stavební činnosti - SPPK A 01 002“
Ing. Alexandra Koutná / Veřejná zeleň města Brna
V srpnu 2014 byl k veřejnému připomínkování předložen dlouho připravovaný
Standard
Ochrana
dřevin
při
stavební
činnosti
(k nahlédnutí
na
http://standardy.nature.cz/). Zpracovatelský tým si nedělal iluze o finální podobě
překládaného materiálu, ale po téměř třech letech již došel do fáze, že vše podstatné je
v něm obsaženo, vše nepodstatné vypuštěno a vše vcelku logicky uspořádáno.
Očekávané připomínky odborné veřejnosti, která nebyla zatížena dlouhodobou
společnou prací, byly dalším impulzem k úpravě standardu. Některé části byly
zjednodušeny, či vypuštěny, jiné doplněny o chybějící souvislosti.
Nyní bude standard zaslán k oponentuře Fakultě záhradníctva a krajinného inžinierstva
Slovenské poľnohospodárske univerzity v Nitre a Zahradnické fakultě Mendelovy
univerzity v Brně.
Cíle standardu
Cílem standardu je mít k dispozici reálný nástroj pro zajištění ochrany dřevin. Doposud
jediným použitelným materiálem je ČSN 83 9061, ze které standard vychází a ke které
se hlásí, ale která v současné praxi přestává plně postačovat k zajištění fungující
ochrany dřevin. Aby byla ochrana dřevin účinná, nikoli pouze alibistická, aby byla
přijatelná i pro druhou stranu (tedy vykonavatele stavební činnosti), bylo potřeba
vymanit se z univerzálního pojetí ochrany dřevin a rozlišit ochranu jak podle typu
stavební činnosti, tak s ohledem na charakteristiku každé dřeviny. V tomto tkví hlavní
rozdíl standardu oproti normě.
Dalším cílem standardu je podchytit ochranu dřevin ve všech fázích stavební činnosti.
S ochranou počítat již před zahájením projekční činnosti stavby, realizovat ji v průběhu
celé stavby a v případě potřeby i po jejím skončení v podobě kontrol dotčených dřevin,
řezů, zálivek či kompenzačních výsadeb. Brát ochranu dřevin jako nedílnou součást
každé stavební činnosti, ne o ní uvažovat až v okamžiku, kdy už není vlastně co chránit.
16
26. – 27. ledna 2015, Brno
S tím souvisí také potřeba odborného dozoru, který bude navržená opatření kontrolovat
a bude k dispozici při řešení případných kolizí.
Osnova standardu
1
Účel a náplň standardu
1.1 Právní rámec - související legislativa, pojem stavební činnost
1.2 Postup ochrany dřevin - předprojektová příprava, projekt, realizace, následná péče
2
Výběr dřevin pro ochranu - při každé stavební činnosti bez ohledu na povolovací
režim dle Stavebního zákona, probíhá již ve fázi předprojektové přípravy
2.1 Obsah hodnocení - které stromy se hodnotí
2.2 Kategorie stromů určených k ochraně (A, B, C)
2.3 Keře a liány
2.4 Kácení a kompenzace dřevin
3
Stanovení ochranných pásem dřevin - zpravidla jako součást PD, stanovuje se od
místa styku kmene s půdním povrchem. Nesmí být menší jak ochranná pásma
stromů definovaná zákony a vyhláškami.
3.1 Chráněný kořenový prostor stromu ve volné ploše - kruhová plocha o poloměru
daném násobkem průměru kmene ve výčetní výšce a koeficientu, daného zařazením
stromů do kategorie dle odstavce 2.2. - A = 10, B = 7, C = 5
3.2 Chráněný kořenový prostor stromu v omezeném prokořenitelném prostoru evidentně limitovaný v prorůstání stávající pevnou překážkou.
3.2.1
Velikost omezeného minimálního chráněného kořenového prostoru ve směru k
překážce je rovná průměru kmene na styku s půdou, nejméně však 500 mm
3.3 Chráněný kořenový prostor keřů - u druhů keřů s výraznou aktivitou bazální
obnovovací zóny bez zřetelně vylišitelných kmenů 200 mm od krajního kmínku, u
ostatních individuálně
3.4 Ochrana při provádění specifických činností - oheň, zdroje tepla, toxické látky
4
Ochranná opatření - v chráněném prostoru prioritně stavby nenavrhovat či použit
technologie minimalizující zásah do něj.
4.1 Vymezení chráněného kořenového prostoru - uzavřený, neuzavřený, bez vymezení
17
26. – 27. ledna 2015, Brno
4.2 Ochranná opatření v chráněném kořenovém prostoru - ochrana půdy, ochrana
kořenů v chráněném kořenovém prostoru, terénní úpravy a uzavření povrchu,
ochrana kmene a koruny
4.3 Úprava stanoviště - zálivka, mulčování, odstranění konkurenčních porostů
5
Ukončení stavební činnosti a následná péče
5.1 Předání stanoviště - odstranění ochranných opatření, úklid
5.2 Následná péče - měla by být obsažena již v projektu z důvodu nacenění
zhotovitelem – např. kontrola stromů po dobu min. 2 let, řez, zálivky, kompenzační
výsadby
6
Odborný dozor
6.1 Stanovení odborného dozoru - vhodné stanovení dozoru odborným pracovníkem,
pracuje v součinnosti s ostatními typy dozoru
6.2 Činnost odborného dozoru - předání staveniště, převzetí a kontrola ochranných
opatření
Přílohy:
1
Legislativní rámec – nejedná se o úplný výčet, ale o nejvíce relevantní předpisy,
které se vztahují ke stavební činnosti
2
Hlavní činnosti řešené plánem ochranných opatření – nejen vlastní místo stavby, ale
i plochy pro skladování materiálu, lokality pro skladování odpadu apod.
3
Bezvýkopové technologie a možnosti jejich využití – typy bezvýkopových
technologií s jejich charakteristikou a s popisem výhod a nevýhod
18
26. – 27. ledna 2015, Brno
Bezvýkopové technologie, veřejný prostor s městskou zelení a
revize ČSN 73 6005
doc.Ing. Petr Šrytr, CSc. / CzSTT (www.czstt.cz) a Fakulta stavební ČVUT v Praze
Dlouhotrvající, aktuální, mnohde již i akutní a dále se vyhrocující problémy ve
veřejném prostoru sídel jsou nám všem dostatečně známy a dotýkají se prakticky nás
všech uživatelů veřejného prostoru. Zejména pak se dotýkají všech oprávněných
nositelů aktivit a zájmů ve veřejném prostoru sídel. Jsou to managementy měst a obcí,
společnosti zodpovědné za provozuschopnost místních komunikací, společnosti
zodpovědné za provozuschopnost systémů technické obsluhy prostřednictvím
inženýrských sítí/IS, společnosti zodpovědné za provozuschopnost ostatních systémů
a prvků technické infrastruktury/TI včetně subjektů zodpovědných za adekvátní jejich
zastoupení co do rozsahu a kvality včetně zastoupení městské zeleně/MZ, městského
mobiliáře/MM atd. Skladba, rozsah a kvalita aktivit odehrávajících se ve veřejném
prostoru sídel se může, a zřejmě i bude, dále vyvíjet včetně vývoje podmínek a jejich
kombinace, za kterých mohou být reálně (vlastně jen značně problematicky vzhledem
k současnému stavu veřejného prostoru) všechny potřebné aktivity svým řešením
technicky i jinak kvalitně zabezpečeny, zkoordinovány a na dostatečné úrovni
permanentně k dispozici. Evidentně je tak třeba mít veřejný prostor a všechny jeho
problémy pod dostatečnou kontrolou, zodpovědně a včas, nejlépe systémově, reagovat
na všechny problémy a tyto i účinně eliminovat.
Úvod
S nepříjemným pocitem existence fatálního selhání pak lze konstatovat, že jistá
základní, historická chyba se stala již na samém začátku organizování aktivit ve
veřejném prostoru sídel včetně nedostatečného zabezpečování adekvátních podmínek
pro jejich optimální realizaci. Tuto chybu lze dnes jednoznačně i pojmenovat:
resortismus – jednostranné vytváření příznivých podmínek vždy jen pro jeden resort
(pro sebe sama). Jako první tak učinil resort dopravy, zřejmě podle hesla, kdo dřív
přijde, ten dřív mele. Tento resort pak nemá např. ve svých legislativních, technických
19
26. – 27. ledna 2015, Brno
a dalších podkladech překvapivě vůbec termín veřejný prostor. Používá účelově svého
synonyma dopravní prostor, členěný dále na hlavní a přidružené dopravní prostory.
Ostatní resorty, vstupující následně do veřejného prostoru, pak pouze usilovaly o své
jisté
prostřednictvím
nedůsledných
a
často
i
v praxi
nerespektovaných,
tj.
nerealizovaných koordinačních ustanovení a aktů. Všechny tyto resorty pak ve
veřejném prostoru sídel prostřednictvím tam umístěných svých zařízení a objektů
situačně měly a mají šanci přežívat a přežívají do doby, než začal či začne vznikat stav
prostorové nouze a než se začaly či začnou masivněji projevovat organické a provozní
neduhy zařízení a objektů příslušných resortů, ve veřejném prostoru participujících.
Všechny tyto resorty pak jen napodobily a dále napodobují již dříve prosazený
a zavedený, nesystémový resortní přístup řešení. Protože přicházely na svět až
postupně, později, tak již byly v nevýhodě, kterou se snažily, např. síťové resorty,
vykompenzovat tím, že iniciovaly vznik (ve své době závazného) technického podkladu
pro svou prostorovou koordinaci ve veřejném prostoru s tím, že již prakticky nešlo
nerespektovat základní podmínky primárně nastavené resortem dopravy, když zřejmě
absentovala chuť i schopnost usilovat o systémové řešení. První prostorová regulace
byla na našem území zavedena prostřednictvím ČSN 1174 v r. 1943 (kopírovala
německou DIN 1998) a měla název „Prostorová úprava potrubí a jiných vedení ve
veřejných ulicích“, která byla rovněž založena na resortismu a vlastně též i na vnitřní
diskriminaci nepotrubních vedení! Stejný resortismus se pak projevil mnohem později
i při zpracování TP 103 [7], tj. i s analogickými dopady. Překvapivě pak lze zaznamenat
i absenci adekvátní pozornosti složek záchranného systému státu, jakkoliv tento stav
resortismu znevýhodňuje i je. Prakticky vždy při vzniku mezných stavů, stavu krajní
nouze ve veřejném prostoru sídel, se vlastně potenciálně jedná i o stavy obecného
ohrožení.
Vznik bezvýkopových technologií/BT (vznik nového technického oboru) pro obnovu
a novou instalaci vedení inženýrských sítí byl vlastně též vyprovokován nepříznivě se
vyvíjejícími prostorovými, ekonomickými, ekologickými a dalšími podmínkami ve
veřejném prostoru sídel. Postupně se pak vyprofiloval do podoby relativně
samostatného technického oboru, jak to prokazuje též existence národních odborných
společností včetně mezinárodní ISTT (International Society for Trenchless Technology;
www.istt.com).
20
26. – 27. ledna 2015, Brno
Protože se zatím nedaří sjednotit postupy aplikace bezvýkopových technologií/BT, jako
systémových nástrojů realizace ucelené koncepce udržitelného rozvoje technické
obsluhy urbanizovaného
území,
prostřednictvím
inženýrských
sítí
za
účasti
jednotlivých, avšak navzájem nespolupracujících síťových odvětví (všech resortů, které
tato odvětví nepřehledně a málo koordinovaně řídí), je rovněž evidentně žádoucí,
aktuální a možná již i přímo akutní tyto postupy ve veřejném zájmu zabezpečit
důsledněji, programově. Obor BT nevznikl a není k dispozici jen jako nástroj typu
z nouze ctnost. K prosazení veřejného zájmu se nabízí využít společného postupu
potenciálních partnerů - spojenců stejně znevýhodněných ve veřejném prostoru sídel.
Je do jisté míry krajně riskantní, že dochází ke všeobecnému podceňování významu
veřejného prostoru sídel, všech jeho funkcí včetně dnes tak důležité koordinace, podle
hesla „to přece musí fungovat samo od sebe …“. Takovéto nebezpečné iluze panují
zejména na úrovni managementů měst a obcí. Jen však do doby, než se opakovaně
objeví vážné dílčí problémy, na které je nezbytné bezprostředně reagovat. Jde pak
obvykle jen o dílčí nákladnou reakci na dílčí problém. Následně se vše vrací do starých
kolejí. Lze to snad vnímat jen jako důsledek nedokonalého vzdělávacího systému, či jde
o jakousi deformaci moderní, příliš vyspělé společnosti, jakoby samozřejmě využívající
moderních technologií, která však ztratila schopnost chránit své civilizační hodnoty, na
kterých je existenčně přímo závislá? Jsme překvapivě opakovaně zaskočeni, až když
nám teče do bot, zejména v případech, kdy se objeví neobvyklá extrémní situace
s následkem ztrát a škod. Vznášíme pak se zpožděním dotaz na příčiny jejich vzniku,
obvykle pak jen v konkrétním místě jejich výskytu, beze snahy o důslednou celkovou
analýzu a následnou syntézu získaných poznatků. Není snadné na takové dotazy
v dnešních, celkově složitějších, nepřehledných a konfliktních podmínkách a poměrech
odpovídat. Principiálně i pracovně pak je zřejmě korektní (chceme znát příčiny
a případně i míru zavinění, zodpovědnosti) a možné vycházet z hypotézy, že v pozadí
těchto problémů v urbanizovaném území jsou:
-
Větší či menší diskontinuita, disproporce, nekoordinovanost, neadekvátnost
(DDNN) včetně chyb a omylů (CH+O) realizovaných rozhodovacích procesů
(RRP),
vlastně
nekvalita
metodiky
těchto
RRP
subjektů
působících
v urbanizovaném území a vyvolávajících jistý soubor jevů, procesů a činností,
ovlivněných právě DDNN i CH+O a nekvalitou RRP.
21
26. – 27. ledna 2015, Brno
-
DDNN i CH+O včetně nekvality RRP a činností subjektů, působících
v konkrétním urbanizovaném území, potenciálně ovlivňují kvalitu i následnou
produkci těchto subjektů, užívajících setrvačně stejných rozhodovacích
mechanizmů v konkrétních podmínkách s konkrétními důsledky (některé
podmínky jsou situační, tj. proměnné v čase i prostoru, což způsobuje i jejich
menší čitelnost a menší přehlednost).
-
Je obvykle možné identifikovat a tedy i nabídnout konkrétní příklady DDNN
i CH+O, nekvality RRP a činností subjektů, působících v konkrétním
urbanizovaném území a to, ve vazbě na konkrétní územní podmínky a následně
též i v obecné rovině.
-
Rozsah a kvalita kontrolních mechanizmů subjektů působících v konkrétním
urbanizovaném území a jejich účinnost ve vazbě na veřejný zájem
(autokontrola↔složité kontrolní systémy), bohužel, neodpovídá aktuálním
požadavkům garance dobrého stavu a udržitelnosti urbanizovaného území.
-
Další příčiny, i velmi specifické (včetně odvolávání se na vyšší moc, na
působení přírodních živlů …), bývají rovněž ve hře.
Je též důležité základním způsobem zpřehlednit subjektů obvykle působící
v konkrétním urbanizovaném území (jejich pozice, i ve vztahu k řešené problematice, je
dána legislativními a dalšími podklady):
► Stát jako takový, zastupovaný MŽP, MZe, MMR, MZ, MPO, MD, MV, MO,
MF, …
► Krajské úřady, Magistrát hl.m. Prahy, …
► Managementy měst a obcí; magistráty, MěÚ, OÚ ORP, OÚ, …,
Vodohospodářské orgány, ZMS, SVI, IŽP, …
► ČHMÚ, ÚÚR, KHES, SZÚ, SFŽP, Svaz měst a obcí, …
► Provozovatelské společnosti systémů technické obsluhy urbanizovaného
území a dalších subsystémů a prvků ve veřejném prostoru sídel, ...
► Branné či záchranné složky státu: Policie ČR, HZS, ZS, Městská či Obecní
policie, armáda ČR, SDH, …
► Majitelé a provozovatelé velkých a větších výrobních a servisních areálů, …
22
26. – 27. ledna 2015, Brno
► Občané – uživatelé daného urbanizovaného území včetně turistů, …
► Masmédia, …
Pozn.: Není vůbec jednoduché se dokázat orientovat v tom, kdo za co zodpovídá, kdo,
jak, kdy a co všechno rozhoduje, ovlivňuje či rozhodl a ovlivnil či způsobil/ovlivňuje či
způsobuje (i ve vztahu k řešené problematice), jaké jsou jeho možnosti a kompetence,
jak je tato činnost koordinována a adekvátně kontrolovatelná, kontrolována?
Managementy sídel, zejména menších měst a obcí, bývají prakticky vždy v našich
podmínkách v obtížné situaci, mají-li rozhodovat o větších investičních záměrech
(o jejich přípravě, realizaci a provozu hotových děl). Je to především dáno faktickým
stavem veřejné infrastruktury/VI a veřejného prostoru jako takového. Současně též
stavem databází VI a dalších týkajících se veřejného prostoru sídel, které jsou v tomto
případě zcela nezbytné, ale málokdy v dostatečném rozsahu a kvalitě disponibilní
a průběžně dostatečně aktualizovány. Dále pak i stavem databází vymezujících
výhledové řešení veřejného prostoru sídel v rámci územních plánů obcí/ÚPO, programů
rozvoje vodovodů a kanalizací území krajů/PRVK ÚK, zásad územního rozvoje/ZÚR,
územně analytických podkladů/ÚAP, energetických generelů sídel/EGS apod. Jinými
slovy řečeno, úsek VI a veřejný prostor sídel nemáme zatím dostatečně pod kontrolou
a neukazuje se ani možnost rychlé změny k lepšímu a tím i adekvátní možnost
rozhodovat přesněji a plně zodpovědně. Tato okolnost pak vyvolává nezbytnost větší či
menší, horší či lepší improvizace, jakkoliv je obecně improvizace nežádoucí, riziková.
Navíc se jedná v případě VI (DI i TI atd.) o úseky silně podceňované, projevující se
dále prakticky jako jisté záludné nástroje, který umožňují mít uživatele služeb VI (DI
i TI) atd. jako bezmocná rukojmí. Nicméně je nereálné ze dne na den docílit ideálního
stavu a nezbývá nám, než usilovat o redukci improvizace, o zamezení nevratným
poškozením a škodám, trpělivě usilovat o zlepšování situace. Tento stav pak nikoho
nezbavuje konkrétní zodpovědnosti v případě plnění ustanovení stavebního zákona,
požadujícího prokazatelné splnění požadavku garance udržitelného rozvoje příslušného
správního území.
23
26. – 27. ledna 2015, Brno
Jaké jsou nejčastější příčiny rizik u účastníků přípravy rozsáhlejších investičních
záměrů v sektoru technické infrastruktury/TI, městské zeleně/MZ, městského
mobiliáře/MM apod. v našich podmínkách?:
-
Projektanti nemají obvykle čas a chuť pátrat v nejistých a nepřehledných
databázích a informačních zdrojích svého oboru, kontrolovat je a využívat jen
ověřené informace; analogické je to i v případech informačních zdrojů
ukazujících vývojové trendy technických a dalších oborů v situaci, kdy je
multidisciplinární přístup k řešení problémů podmínkou úspěchu; rutinním
způsobem pak nabízejí tradiční řešení; navíc mají velmi nevýhodnou pozici na
pracovním trhu v ČR.
-
Investoři (pracovníci tohoto úseku) prakticky nevyhledávají a tím i nevyužívají
včasnou prvotní a následnou odbornou pomoc nezávislých odborníků; v lepším
případě se nechají poučit jinými kolegy-investory, kteří to již mají za sebou
a jsou často poznamenáni i trpkými zkušenostmi …,
-
Ti, kteří by mohli a chtěli pomáhat, nezávislí odborníci, nejsou příliš vidět a tím
nabízejí neúměrně veliký prostor vlivu úředníků, administrátorů, atp. (toto se,
bohužel, týká též pracovišť akademické sféry, kde je málo či vůbec není ceněna
schopnost konkrétně a efektivně pomáhat v terénu, v praxi …),
-
Zhotovitelé chtějí v převážné většině případů odvádět kvalitní výkony a nabízet
adekvátní služby a výsledky, ale obvykle jen podle schválených projektů/PD (tj.
bez účinné snahy je odborně kontrolovat a v případě nekvalitní PD požadovat
odpovídající opravy a úpravy); tlak na jejich ekonomické přežití je často zavádí
do situace, kdy riskují a volí své lacinější varianty na úkor kvality …,
-
Provozovatelé jsou obvykle dostatečně zaštítěni svými legislativními podklady
(např. základními zákony síťových odvětví a navazujícími vyhláškami) a fungují
převážně setrvačně, relativně konzervativně a hlavně mají své jisté, tj. mají své
klienty, např. odběratele a uživatele jejich služeb hromadné technické obsluhy
urbanizovaného
území
jako
svá
rukojmí;
navíc
navzájem
prakticky
nespolupracují, což má negativní důsledky projevující se nedobrým stavem
podzemí veřejného prostoru sídel ….,
24
26. – 27. ledna 2015, Brno
-
Tvůrci legislativních, technických - normativních a dalších podkladů v úseku VI
produkují kvantitu, ale nikoliv kvalitu, v lepším případě si to jen ulehčují, pracují
rutinním způsobem a s malou snahou po dostatečné kontrole a koordinaci své
produkce; obvykle jsou i málo odolní vůči tlaku skupinových zájmů; produkce
jejich činnosti nenaplňuje preventivně požadavek garance udržitelného rozvoje
urbanizovaného území, když současně často i deformuje vztahy mezi účastníky
investičních i jiných dalších důležitých procesů v urbanizovaném území …,
-
Úředníci byli vždy a jsou zdroji rizik při absenci faktické, účinné věcné kontroly
výsledků jejich rozhodování …; častěji dochází i k absurditám a paradoxům v
jejich produkci …
To vše pak vytváří málo přívětivé prostředí pro práci všech zainteresovaných, kdy je
vlastně i velmi obtížné odpovídat na otázky: Kdo je hlavním garantem udržitelného
rozvoje urbanizovaného území? Jak to garantuje a jak to má pod kontrolou? ……
Stav zařízení a objektů technické obsluhy, stav městské zeleně - stav
veřejného prostoru sídel
Stav zařízení a objektů technické obsluhy, stav městské zeleně a stav veřejného prostoru
sídel měl a má svůj vývoj, někdy i velmi specifický, závislý na vývoji podmínek řešení
a na vývoji faktického stavu investičního a dalšího majetku. Když si pak zcela logicky
aktuálně připomeneme požadavek garance trvale udržitelného vývoje urbanizovaného
území, jehož součástí je i garance udržitelného vývoje všech jeho funkčních složek,
včetně městské zeleně, garance udržitelného vývoje jeho veřejného prostoru (všech jeho
funkcí), pak nezbývá, než si opětovně položit otázku: Jak dalece to vše máme pod
kontrolou?
-
Prostá odpověď pak zní: Nemáme to pod dostatečnou kontrolou! Odpovídat
takto můžeme zřejmě jednak přímo, vycházeje z jistých vlastních, tj.
i profesních zkušeností a poznatků či jen z poznatků častějšího výskytu
disfunkce či rizik disfunkce systémů hromadné technické obsluhy území
a veřejného prostoru, nabízených široké veřejnosti prostřednictvím masmédií
včetně internetu, nabízených obvykle formou nabídky zajímavých atrakcí bez
adekvátního komentáře, bez podstatných informací o pravých příčinách jejich
25
26. – 27. ledna 2015, Brno
vzniku. Překvapivá je pak takováto prezentace proto, že se jedná častěji
o případy stavu nouze včetně možného jejich hodnocení jako stavu obecného
ohrožení.
-
Jiná odpověď pak může být již vedena snahou o základní vysvětlení pozadí této
situace: Základní příčinou tohoto neblahého stavu je především přetrvávající
resortní pojetí řešení technické obsluhy sídel a dále též laxní, neadekvátní
vnímání významu komplexní, stabilní dobré a úplné funkce veřejného prostoru
sídel. Resortní pojetí řešení technické obsluhy sídel bylo nastartováno
a pokračuje uplatňováním úzce resortního (účelového) stylu zpracování
a prosazování legislativních, technických a dalších podkladů včetně provozních
řádů systémů hromadné technické obsluhy urbanizovaného území. Absentuje
odvaha a opravdová chuť a úsilí k důsledné koordinaci, k důslednému, tj.
systémovému řešení problematiky veřejného prostoru měst a obcí. Ukazuje se
pak to, že faktický stav veřejného prostoru sídel ve spojitosti s faktickým stavem
investičního infrastrukturního a dalšího majetku v něm se nacházejícím, vlastně
představuje hrozbu - mezný stav pro fungování měst a obcí.
Stav veřejného prostoru sídel lze zejména zpřehlednit též prostřednictvím rekapitulace
rizik vyplývajících z reálného stavu a technické podstaty řešení jednotlivých druhů
vedení technického vybavení včetně jejich objektů a dále stupňovaných potenciálními
závažnými vzájemnými konflikty (často se opakujícími případy), vyvolaných především
jejich vzájemnými prostorovými vztahy i s dalšími oprávněnými nositeli zájmů a aktivit
ve veřejném prostoru:
-
Vedení technického vybavení i jejich objekty a ochranné konstrukce (včetně
narůstajícího počtu z provozu vyřazených vedení ponechaných svému osudu
v podzemí, označovaných jako mrtvoly) bývají a jsou (vzhledem k jejich stavu,
stavu databází o jejich poloze a k dalším parametrům) rizikové a téměř vždy
v potenciálním prostorovém konfliktu navzájem i na prvky a systémy městské
zeleně či prvky a systémy městského mobiliáře apod. a v konfliktu na zájmy
resortu dopravy. Řešitelnost prostorových konfliktů v zahuštěném prostoru lze
pravděpodobně spatřovat v preventivním uplatnění a konkrétním
užití
prostorově úspornějších (i jinak výhodných) sdružených tras vedení technického
vybavení [4] (ty již klasifikujeme jako řešení s užitím přímých či nepřímých
26
26. – 27. ledna 2015, Brno
variant bezvýkopových technologií/BT) či kombinovaných tras vedení
technického vybavení. Lze vždy zkoumat soubor reálně možných variant řešení,
nabízejících výhody pro inženýrské sítě a současně nabízející výrazné
prostorové rezervy a výhody i pro ostatní prvky ve veřejném prostoru a ve
veřejném zájmu.
-
Konkrétně pak jsou nejvíce konfliktní vodovody a kanalizace (svými relativně
většími až extrémními prostorovými nároky, hloubkou uložení a svou netěsností,
svým reálně neuspokojivým faktickým stavem vyvolávajícím v podzemí krajně
nebezpečné kavernózní jevy). Ve vztahu na prvky a systémy městské zeleně
jsou rovněž rizikové tím, že dochází k přednostnímu rozvoji kořenových
systémů městské zeleně do těchto míst netěsností (prosté odstraňování kořenů
z vnitřního prostoru těchto vedení kořenořezy není ideálním řešením pro
všechny zainteresované). Univerzální prevenci lze i v tomto případě spatřovat
v užití vhodných typů sdružených tras inženýrských sítí [4] (zejména pro
vodovody; užití tzv. supermateriálů vodovodních potrubí při zachování jejich
klasického způsobu ukládání prostě do země nabízí podmíněně jen dočasné
garance). V případě kanalizace pak převládá neochota se postupně zbavovat
systémů jednotné kanalizace, transformovat je důsledně do podoby systémů
oddílné kanalizace, řešit odvodnění urbanizovaného území opravdu komplexně
a v souladu s požadavkem garance udržitelného rozvoje.
-
Plynovodní potrubí mohou být a nesporně i jsou méně příjemné svou obecnou
provozní rizikovostí, svými prostorovými nároky a jinak prakticky vždy, kdy
dochází k manipulacím s plynárenským zařízením. I v tomto případě je s velikou
pravděpodobností univerzální prevence totožná, tj. užitím vhodných typů
sdružených tras inženýrských sítí [4], vybavených adekvátním zabezpečovacím
zařízením MaR/měření a regulace. O rizikový vztah pak jde zejména ve vazbě
na stoky a nezabezpečené ochranné konstrukce vedení inženýrských sítí/IS. Ve
vztahu na prvky a systémy městské zeleně jsou rovněž rizikové tím, že jsou
náročné prostorově svými podmínkami technického řešení a obecně rizikové pro
veřejný prostor, jeho okolí a pro všechny aktivity zde se odehrávající.
-
Teplovodní potrubí (potrubní vedení tepelných sítí v kanálovém i bezkanálovém
provedení) je relativně prostorově náročné a zahrnuje potenciální riziko
27
26. – 27. ledna 2015, Brno
nepřirozeného oteplování či i zavodnění svého okolí. Redukce rizik je
analogická včetně možnosti žádoucího uplatnění kvalitnějších materiálových
variant (včetně monitoringu těsnosti a kvalitnější celkové konstrukce potrubních
systémů teplovodů dle souboru ČSN EN 13941, ČSN EN 253, ČSN EN 14419
atd.). I v případě teplovodů je univerzální účinnou prevencí užití vhodných typů
sdružených tras (svého času např. právě teplovody nastartovaly razantní užití
sdružených tras typu technické chodby či kolektory [4]). Není příznivé ani
efektivní, když při rekonstrukcích kanálových tras teplovodů jsou navrhovány
zcela jiné trasy s bezkanálovým uložením teplovodů. To vede k nežádoucímu
zahušťování prostoru v podzemí. Původní kanálová trasa se stává nebezpečnou
mrtvolou ponechanou svému osudu. Obor BT by i v těchto případech měl mít
iniciativu a nabídnout postupy bezvýkopové obnovy s využitím původních
ochranných kanálů i v případě kanálů neprůchodných či neprůlezných. Zvláštní
pozornost pak si zasluhují tepelné napáječe a vedení tepelných sítí
v nadpovrchové trase. Dostávají se do větších či menších střetů s okolím včetně
MZ v závislosti na konkrétních podmínkách dané lokality (daného zadání).
Návody na jednoduchá řešení zatím nemáme. Ve vztahu na prvky a systémy
městské zeleně jsou rovněž rizikové tím, že jsou relativně prostorově velmi
náročné, tím, že dochází k oteplování či i zavodnění jejich okolí.
-
Silové kabely v podzemní trase mohou být v konfliktním vztahu na své okolí
analogicky jako potrubní vedení, zejména v závislosti na svém počtu, na svých
provozních parametrech a funkčním významu. Vymezená poloha jejich dílčího
zájmového prostoru těsně u čáry regulace (čáry zástavby) dle ČSN 73 6005
jejich konfliktní vztah tlumí jen částečně. Je však naopak umocňován v případě
kabelů vyřazených z provozu ponechávaných v zemi svému osudu a kabelů
veřejného osvětlení, obvykle lokalizovaných u obrubníků vozovek. Univerzální
preventivní řešení je opět dáno vhodným typem sdružené [4] či kombinované
trasy vedení inženýrských sítí. O rizikový vztah pak jde zejména ve vazbě na
plynovody či telekomunikační kabely (metalické kabely klasických konstrukcí).
Silová vedení v nadzemní trase způsobují vážné (i vzájemné) problémy, zejména
též ve vztahu k dopravním stavbám a veřejné zeleni. V případě vedení NN, VN
i VVN/ZVN je řešením jejich ukládání pod úroveň terénu včetně užití vlastních
ochranných konstrukcí či lépe ochranných konstrukcí sdružených tras [4]. Ve
28
26. – 27. ledna 2015, Brno
vztahu na prvky a systémy městské zeleně jsou rizikové tím, že jsou relativně
prostorově náročné (zejména též v případech výskytu tras venkovních vedení)
a dále tím, že jsou obecně provozně rizikové pro veřejný prostor, jeho okolí
a pro všechny aktivity zde se odehrávající.
-
Telekomunikační vedení jsou na tom analogicky jako jiná vedení s tím, že
výrazně nepříjemnou skutečností je to, že je jejich počet v uličních profilech
relativně větší ve srovnání s jinými druhy vedení, že v minulosti často docházelo
k volnějšímu (neukázněnému) trasování a instalaci, že je jejich dílčí zájmový
prostor v uličním profilu lokalizován právě do konfliktního prostoru u obrubníku
vozovky. Univerzální prevencí je opět užití vhodného typu sdružené [4] či
alespoň kombinované trasy vedení technického vybavení (kabelová vedení
v kabelovodech typu multikanály). Zajímavé zůstávají speciální technologie,
např. technologie instalace speciálních optických kabelů do vozovky (do cca 10
cm hluboké a cca 1 cm široké drážky pod obrusnou vrstvu vozovky),
označované jako MCS/Road či technologie instalace napínáním speciálních
optických kabelů do vrcholů potrubních (i neprůlezných) profilů kanalizace,
označované jako MCS/Drain a další podobná. Sporná zůstávají venkovní
telekomunikační vedení analogicky jako venkovní vedení silová (i zde je
řešením jejich přemístění pod úroveň terénu). Síťový obor elektronických
komunikací je relativně v nevýhodě oproti ostatním síťovým odvětvím, jakkoliv
má k dispozici i radiotelekomunikační systémy, tj. prakticky nezávislé systémy
na stavu veřejného prostoru sídel či stavu sídel jako takových. V čem dále
spočívají nevýhody oboru elektronických komunikací? Alespoň několik příkladů:
- liniová telekomunikační zařízení/TZ včetně objektů byla a jsou do veřejného
prostoru sídel umísťována až s jistým zpožděním, což je znevýhodňuje. - TZ
byla a jsou snadno zranitelná (již svou polohou, konstrukčním řešením, svou
stupňovitou radiální strukturou, …). - Za nevýhodu lze též považovat okolnost
akutní potřeby budovat nové liniové trasy TZ v masovém rozsahu (na rozdíl od
ostatních síťových odvětví, která prakticky vývojově-technicky stagnují,
vykazuje síťové odvětví elektronických komunikací ohromný rozvojový
i integrační potenciál). Připomenout lze vládní program digitální Česko
a operační program budování optických přístupových sítí. - Často se vyskytující
ohrožení TZ včetně objektů při provádění zemních prací a terénních úprav
29
26. – 27. ledna 2015, Brno
v urbanizovaném území je dostatečně známo s tím, že zajištění odpovídajícího
preventivního dohledu včetně zachování dostatečného (odpovídajícího) krytí
vedení bývá nesnadné. Stejně tak je dostatečně známo ohrožení TZ jejich
nahodilým dodatečným překrytím nerozebíratelnou či obtížně rozebíratelnou
konstrukční vrstvou (zajištění odpovídajícího preventivního dohledu včetně
uplatnění potřebných opatření bývá i v tomto případě nesnadné). - Ve vztahu na
prvky a systémy městské zeleně jsou rizikové tím, že svou zájmovou zónou dle
ČSN 73 6005 vlastně blokují prostor pro náročnější městskou zeleň tím, že jsou
relativně prostorově náročné (zejména též v případech výskytu tras venkovních
vedení) a dále tím, že docházelo a dochází k častějšímu výskytu nesrovnalostí
v jejich trasování.
-
Všechna vedení a jejich ochranné konstrukce bez rozdílu pak fungují svým ne
zcela zkonsolidovaným okolím jako lepší či horší drenážní prvky v území
a mohou tím mít a mají potenciálně nepříznivý vliv. – Obecně pak jsou riziková
vzhledem ke svému celkovému neutěšenému a značně heterogennímu stavu i co
do úplnosti a přesnosti databází jejich polohy, faktického stavu atp. - Za ne zcela
dořešený a dostatečně preventivně ošetřený problém lze považovat ten, kdy
z jistých tras a míst dopravních i jiných staveb jsou vyvolávány do okolí
mechanické a další účinky (např. otřesy a vibrace) na všechna vedení a jejich
ochranné konstrukce. – Analogické je též ohrožení vedení a objektů IS včetně
jejich ochranných konstrukcí lokalizovaných v aktivním či pasivním inundačním
území, které je rovněž dostatečně známo. – Prakticky všechna síťová odvětví
mají své další vlastní vážné problémy, které nejsou s největší pravděpodobností
sama schopna řešit korektně, bez adekvátní koordinace a systémového přístupu.
První takový krok lze pak spatřovat v kvalitním výstupu probíhající revize ČSN
73 6005 [13] a ČSN 73 7505 [14], kdy se s ohledem na veřejný zájem očekává,
že bude tento dostatečně ošetřen včetně kvalitní koordinace oprávněných zájmů
všech, tj. i ostatních nositelů zájmů ve veřejném prostoru sídel.
-
Městská zeleň, městský mobiliář a další prvky ve veřejném prostoru sídel jsou
obvykle ve značně heterogenním stavu a v závislosti na konkrétních
podmínkách příslušných částí sídel a jejich okolí. Detailní hodnocení stavu
městské zeleně pak přísluší jejím pečovatelům. V případě hodnocení stavu
městského mobiliáře/MM je situace komplikovanější proto, že se zatím
neukazuje žádný subjekt či instituce, která by uceleným způsobem chtěla
30
26. – 27. ledna 2015, Brno
garantovat kvalitu a rozsah jeho řešení a tím i stav MM. Nemohou to být ani
firemní nositelé-výrobci s programy prvků MM, ani managementy sídel či
projekční kanceláře, nýbrž např. alespoň adekvátní odborné společnosti.
V případě prvků a zařízení MM je však již v názvu mobiliář vlastně řečeno, že
má jít o snadno manipulovatelné či přemístitelné prvky či zařízení. Je však
všeobecně známo, že tomu tak není ve všech případech. To pak může
způsobovat a způsobuje koordinační i jiné problémy ve veřejném prostoru.
Řešeno je to dosud formou improvizace, jakkoliv by bylo žádoucí i toto dořešit
v rámci tvorby uceleného podkladu pro systémové řešení a koordinaci veřejného
prostoru sídel. - Další prvky ve veřejném prostoru sídel obvykle představuje
příslušenství místních komunikací, tj. např. veřejné osvětlení/VO, semafory
dopravní signalizace, zařízení svislého dopravního značení atp. I v tomto
případě je žádoucí analogické řešení jako v případě ostatních prvků ve veřejném
prostoru.
Stav legislativních, technických a dalších podkladů
Řešení problematiky veřejného prostoru sídel a jejich technické obsluhy, tím
i dodatečná aplikace a úpravy (zakládání a údržba) městské zeleně, MM či i aplikace
BT, je upraveno a ovlivňováno neúměrně velikým počtem i vlastním neúměrným
rozsahem
legislativních,
technických
a dalších
nezkoordinovaných
podkladů,
obsahujících rozpory zásadního charakteru (překvapivě též vnitřní rozpory v rámci
jednotlivých dílčích podkladů). Dále pak je situace nepříznivě ovlivňována jejich
nepřehlednou strukturou a formou zpracování, jejich nezkoordinovaným zpracováním,
často i v nebezpečném rozsahu včetně jistých naschválů v podobě jednostranných
vymezení, která mají obvykle zvýhodnit vždy jen jednoho z mnoha oprávněných
uživatelů veřejného prostoru či nositele jednoho druhu technické obsluhy. Tato tvrzení
lze i předvést alespoň na několika typických příkladech:
-
Konkrétně např. v zák. č.13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném
znění, kde je v §25, odstavci 4 vymezeno zvláštní užití pozemní komunikace,
tedy i místní komunikace (tj. veřejného prostoru měst a obcí), za které je
překvapivě považováno umístění vedení technického vybavení, jakkoliv je
v praxi ČR i vyspělých států převládající, tj. zcela běžné. Prováděcí vyhláška
k tomuto zákonu, vyhláška č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon
31
26. – 27. ledna 2015, Brno
o pozemních komunikacích, se pak paradoxně odvolává na ČSN 73 6005
Prostorové uspořádání sítí technického vybavení [13], stejně tak překvapivě činí
i ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací. ČSN 73 6005 je pak od
r. 2011 v revizi a již relativně dlouhá doba trvání tohoto procesu napovídá, že
jde o nelehký úkol zareagovat na neutěšený stav v podzemí veřejného prostoru
sídel a současně splnit požadavek garance udržitelného rozvoje urbanizovaného
území. Navíc tento proces v posledním období nabývá charakteru nebezpečných
a zmatečných byrokratických manipulací, kdy dochází k hrubým deformacím
a nekompetentním zásahům do připraveného návrhu [9] nekvalifikovanými
osobami. Podobné zásahy a dopady lze zaznamenat i při tvorbě ČSN, EN
i jiných dalších technických normativních podkladů nižší kategorie.
Za koordinační problém bývá často a oprávněně označováno vyhovění všem
podmínkám ochranných a bezpečnostních pásem vymezovaných podle příslušných
zákonů. Již také proto, že ve většině uličních profilů dochází k masivnímu
i vícenásobnému jejich průniku/ překryvu, aniž by příslušnými legislativními podklady
či kompetentními jejich garanty bylo vysvětleno, jaká priorita či priority platí v prostoru
onoho průniku/překryvu? Nikdo pak nenabízí rozumné vysvětlení vzájemného vztahu
(tj. i priorit) všech pojmů-parametrů vzdáleností: min. odstupová vzdálenost dle ČSN 73
6005 [13] ↔ odstupová vzdálenost nastavená ustanoveními ochranných pásem dle
zákonů síťových odvětví ↔ min. odstupová vzdálenost z důvodů nenarušení stability
sousedních vedení a objektů ↔ min. šířka manipulačního prostoru v úrovni základové
spáry a v úrovni terénu. Vyspělé státy však neuplatňují nástroje typu ochranná pásma
vedení inženýrských sítí a na rozdíl od nás (mají svá vedení technického vybavení
a veřejný prostor jako celek, v průměru, v nesrovnatelně příznivějším stavu) spoléhají
na kvalitní, přímé koordinační rozhodování nezávislých kompetentních odborníků na
základě přesnějších a úplnějších vstupních informací, než aby riskovali zmatek,
neodborné rozhodování a škody z toho všeho vznikající. – Rovněž zatím jen málokdo
dokáže dostatečně přesně a hodnověrně odhadovat dopad ustanovení nového
Občanského zákoníku kvalifikujícího např. inženýrské sítě jako nemovitosti.
Základní koordinační úsilí je pak v případě veřejné infrastruktury (v případě všech
nositelů oprávněných zájmů ve veřejném prostoru) postaveno na umění spolupracovat,
tj. dokázat se odpoutat z resortních pozic a s partnery se dohodnout na rozumném,
32
26. – 27. ledna 2015, Brno
přijatelném (obvykle kompromisním, dostatečně prověřeném) řešení, tj. opravdu se
všemi zainteresovanými bez jakékoliv nadřazenosti či podřízenosti. Zainteresovaní jsou
pak především všichni ti, kteří mají oprávněné požadavky na spoluvytváření
a spoluužívání veřejného prostoru (přednostně se jedná o požadavky, které označujeme
jako požadavky ve veřejném zájmu). Současně musí být u všech zainteresovaných
zjevná aktivní a konstruktivní snaha pochopit a kvalitně diskutovat požadavky
vyplývající z všeobecně uznávaných oprávněných zájmů a podmínek řešitelnosti
problémů všech ostatních partnerů ve veřejném prostoru. To následně vede ke hledání
a tvorbě zcela konkrétních variant a subvariant schůdných řešení (ta je třeba, např.
formou studie, odehrát). Nezbytností jsou dále varianty a podvarianty řešení smysluplně
a dostatečně přesně (objektivizovaně) vyhodnotit. Evidentně lze takovému procesu
účinně napomáhat prostřednictvím koordinačních nástrojů a technologií [1], [8], [16].
Stručně vyjádřeno se jedná o technologie rozhodování o společných problémech s plnou
znalostí věci, tj. s plnou znalostí problémů, složitých vztahů, s dostatečnou znalostí
postupů rozhodování důležitých detailů a technologií rozhodování, vycházející z
poznatku, že nejlepší je koordinace preventivní a důsledná. Prevence a důslednost není
připomínána náhodně, ale právě z důvodu existence značných rizik polovičatostí
a improvizace, rizik jen předstírané prevence, rizik vzniku mnoha přímo vědomých či
jakoby nahodilých a jakoby nechtěných nedůsledností.
Koordinaci prvků technické obsluhy území sídel, MZ, MM a ostatních prvků v jejich
území (objektů, areálů, nemovitostí, …) je žádoucí intenzivně a kvalitně odehrát
prostřednictvím koordinace jejich vzájemných vztahů (s přihlédnutím k jejich obsahu,
jejich
jevové
podstatě,
k hierarchii
jejich
významnosti,…)
v rámci
systému
urbanizovaného území. V tom případě vstupuje do hry celá řada zákonů a jejich
prováděcích předpisů, technických norem a dalších podkladů. Základní zpřehlednění
a aktivní zhodnocení všech těchto podkladů je možné a účelné užitím odpovídající
matice vztahů mezi prvky systému urbanizovaného území. Tímto postupem lze
následně dospět především k očekávanému zjištění, že již většina těchto závazných
podkladů
(základních
nástrojů
rozhodování)
je
v mnohém
ohledu
zastaralá,
nezkoordinována, v četném vzájemném rozporu a též s výskytem i hrubých logických
nesrovnalostí. Tímto směrem je však zatím, bohužel, pozornost orientována jen
minimálně, třebaže jde vlastně o rozhodující, primární a elementární koordinaci
s přímou preventivní účinností.
33
26. – 27. ledna 2015, Brno
Důležitost koordinace ve veřejném prostoru narůstala a narůstá se zvětšujícím se
počtem aktivit a s narůstajícími prostorovými či i jinými nároky nositelů aktivit zde se
odehrávajících v dnešní situaci převládajícího nepořádku v podzemí a jen málo se
měnících prostorových parametrů stávajících veřejných prostor měst a obcí (v situaci,
kdy šířka veřejného prostoru vyvolává mezní stav). Historicky lze dále říci, že situace
stavu prostorové nouze ve veřejném prostoru prakticky nastává ve větších a velikých
městech až s nástupem průmyslové revoluce. Reakce na ní byla v různých státech
v něčem analogická a v něčem specifická. Ve všech případech pak z dnešního pohledu
málo předvídavá a málo důsledná. To nadále přetrvává a je to dáno zejména
resortismem v pojetí řešení veřejného prostoru sídel a urbanizovaného území jako
takového.
Vývoj ČSN 73 6005 a stav její revize
Garance udržitelného stavu a rozvoje urbanizovaného území pak není myslitelná bez
důsledného systémového řešení a bez inovací. V tomto případě je očekávání
progresivních změn dáno vyvíjejícími se podmínkami a přísněji formulovanými
požadavky fungování urbanizovaného území. Zodpovědnost v tomto ohledu leží
zejména na managementech měst a obcí (na jejich schopnostech využívat též nezávislé
odborníky) a dále na specialistech, kteří zodpovídají za stav rezortu dopravy, za stav
resortů, odkud jsou jednotlivá síťová odvětví řízena, dále všichni odpovědní za stav
MM, MZ atp. Jako příklad snahy efektivně usilovat o unifikaci řešení inovativního
charakteru může posloužit návrh řešení specifického a užitečného typu sdružené trasy
IS (jako reálného, operativního nástroje spolehlivého udržení obsluhy prostřednictvím
IS, tj. bez narušení provozu obsluhovaných nemovitostí i ev. v dlouhých uličních
trasách, a současně umožnit akt ucelené obnovy veřejného prostoru včetně umožnění
prosadit moderní výhledovou koncepci řešení IS v daném úseku a v souladu s
požadavkem garance udržitelného rozvoje) v podobě SMST/stavebnice mobilní
sdružené trasy IS, jak jejího technologického profilu, tak i její nosné konstrukce (viz též
užitný vzor SMST IS, www.upv.cz, osvědčení o zápisu č. 19323 ze dne 16. 2. 2009).
Klasické varianty BT pak jistě též pomáhají a pomohou udržet provozuschopnost IS
a veřejného prostoru s vyloučením extrémních vlivů. Protože neznáme přesnou
odpověď na otázku: na jak dlouho (neznáme přesněji dobu garance životnosti IS po
34
26. – 27. ledna 2015, Brno
jejich obnově užitím klasických variant BT; neznáme též, jak dalece je možná
a především efektivní a použitelná opakovaná obnova užitím klasických variant BT, viz
[17]), tak je nezbytné se spíše spoléhat na využívání variant BT (přímých i nepřímých)
k realizaci konkurenceschopných sdružených tras IS příslušných typů, prostřednictvím
kterých lze již garantovat splnění požadavku udržitelnosti rozvoje. Sdružené trasy navíc
svými podmínkami technického řešení umožní případné nezbytné, průběžné, žádoucí
úpravy, změny a inovace IS včetně relativně snadného opakování jejich obnovy (viz
příklady použitelných typů sdružených tras IS v obr. 1 až obr. 6 a dále tab. 1).
Sdružené trasy IS svým prostorově úsporným řešením pak např. umožní i kvalitní
realizaci a údržbu MZ.
35
26. – 27. ledna 2015, Brno
Obr. 1 – Příklad unifikovaného řešení kolektoru Infrastrukturkanal VOEST-ALPINE
(nabídka typových řešení je dnes dostatečně široká včetně progresivních způsobů
realizace, např. s využitím varianty BT, technologie microtunnellig [2], [5] a [17]).
4
3
2
7
7
1
5
6
7
385
Obr. 2a – Příklad aplikace stavebnice multikanálu SITEL (Carson-Brooks), zdroj
SITEL s.r.o. (www.sitel.cz) a [4]. Jakkoliv bylo řešení multikanálu orientováno
především pro telekomunikační kabely, tak se záhy ukázaly možnosti aplikací pro
36
26. – 27. ledna 2015, Brno
silové kabely a potrubní vedení do DN 80 (když větší DN lze suplovat několika
menšími). Řešení jsou reálně potvrzena konkrétními příklady praxe či ve formě
případových studií.
Obr. 2b – Stavebnice multikanálu SITEL (Carson-Brooks), zdroj SITEL s.r.o.
(www.sitel.cz)
umožňuje
řešení
v mnoha
variantách
technologických
profilů
sdružených tras IS včetně realizace přípojkových vedení z unifikovaných manipulačních
šachet či s pomocí odbočných stavebnicových prvků.
37
26. – 27. ledna 2015, Brno
Obr. 3 – Příklad sdružené chráničky HYDROS pro vedení 4. kategorie dle ČSN 73
6005, zdroj HYDROS (www.hydros.de). Je důležité mít k dispozici řešení ve formě
sdružené trasy i pro přípojková vedení při jejich odbočování ze sdružených tras uličních
vedení 3. kategorie.
38
26. – 27. ledna 2015, Brno
Obr. 4 - Příklad podchodníkového technického kanálu typu EUREKA (1-kabely silové
VN, 2-vodovod, 3-plynovod stl/ntl, 4-chránička, 5-kabely silové NN, 6-vedení
elektronických komunikací), zdroj EUREKA (www.eureka.com). I v tomto případě lze
při odbočování přípojkových vedení použít jejich sdruženou trasu, jakkoliv to obrázek
nenabízí.
39
26. – 27. ledna 2015, Brno
Obr. 5 – Příklad podchodníkového technického kanálu typu INTERPROJEKT Praha (1pochozí snímatelná deska, 2-vedení elektronických komunikací, 3- kabely silové NN, 4kabely silové VN 22 kV, 5-vodovod DN 200, 6-chodník/alternativně ntl plynovod DN
150 v případě varianty kombinované se suterénním umístěním i 5 a 6, 7- chodník, 8vozovka), zdroj INTERPROJEKT.
Obr. 6 – Příklad technického kanálu typu BIRCO (princip řešení z firemního podkladu),
zdroj BIRCO, GmbH (www.birco.de). Principiálně jde o odvodňovací kanál (jímací i
transportní) s vestavbou dalších kabelových i potrubních vedení.
40
26. – 27. ledna 2015, Brno
Ukazuje se účelným dokázat zpřehlednit způsoby ukládání vedení IS např. formou
jejich klasifikace [5], [10] a následně je dokázat též podrobit hodnotové analýze, ze
které pak jednoznačně vyplývají přednosti a perspektiva způsobů ukládání IS v podobě
sdružených tras. K hodnocení formou vícekriteriální analýzy je možné např. použít
souboru kritérií ideálního způsobu ukládání IS [10]. Protože se při všem objevili a stále
objevují skeptici, kteří bez jakýchkoliv argumentů opakovaně vyslovují názor na
nekonkurenceschopnost sdružených tras IS z ekonomického hlediska, tak bylo nezbytné
provést opakovaně podrobná, kontrolovatelná hodnocení alespoň reprezentativních typů
sdružených tras IS ve srovnání s klasickým ukládáním vedení IS, která nedávají za
pravdu skeptikům! Výsledky takového hodnocení ekonomické náročnosti tří
reprezentativních typů sdružených tras IS ve srovnání s klasickým ukládáním vedení IS
nabízí tab. 1.
Tab. 1 - Relativní ekonomická náročnost způsobů ukládání vedení technického
vybavení/VTV (%), vzájemné srovnání s aktualizací k roku 2010.
ZPŮSOB ULOŽENÍ
VE
SPOLEČNÉ
TRASE
VE SDRUŽENÉ TRASE TYPU
VARIANTY
EKONOMICKÉHO
HODNOCENÍ
Klasicky do
země
Klasický
podpovrchový
kolektor
Technická
chodba
Univerzální multikanál (BIRCO,
SITEL,..)
N
100 (1.)
285(4.)
201 (3.)
120 (2.)
K
[150] 100 (2.)
194 (4.)
139 (3.)
80 (1.)
N
100 (1.)
130 (4.)
128 (3.)
105 (2.)
K
[150] 100 (4.)
95 (3.)
93 (2.)
71 (1.)
N
100 (1.)
130(4.)
126 (3.)
106 (2.)
K
[150] 100 (4.)
95 (3.)
92 (2.)
71 (1.)
A
B
C
41
26. – 27. ledna 2015, Brno
N
100 (1.)
128 (4.)
126 (3.)
105 (2.)
K
[150] 100 (4.)
93 (3.)
92 (2.)
70 (1.)
D
Zdroj: Diplomová práce Ing. I. Součkové, FSv-ČVUT v Praze, KZI, 2001 a [4]
Poznámky k tab.1:
Varianty ekonomického hodnocení (v závorkách je uváděno výsledné pořadí
ekonomické výhodnosti, když technická výhodnost sdružených tras VTV je
jednoznačná a opakovaně prokazována):
A - uvažovány výhradně pořizovací náklady; B - uvažovány též provozní náklady za
období 30 let; C - uvažovány též provozní náklady za období 60 let; D - dtto co ad C +
uvažovány náklady na úplnou obnovu VTV.
N - bez "kompenzace"; K - s "kompenzací" (za každou technickou nevýhodu + 5%, za
nutnost použití dražších materiálů + 5%); technické nevýhody představují ekonomickou
zátěž.
Technické nevýhody sdružených tras VTV (ve srovnání se společnými trasami nabízejí
vesměs výrazně příznivější podmínky pro ukládání VTV, přesto mají i jisté
„nevýhody“) :
-
nelze např. počítat s příznivým účinkem zemního tlaku u některých potrubních
IS; obecně jsou i větší nároky na fixování polohy vedení uvnitř ochranné
konstrukce příslušného typu sdružené trasy;
-
je nezbytné zajistit systém MaR a dispečerského řízení provozu.
Technické nevýhody společných tras VTV:
-
jde o prostorově neúsporné řešení vyvolávající nepořádek v podzemí veřejného
prostoru,
-
potenciální možnost vzájemného i velmi zákeřného poškozování jednotlivých
druhů IS (vedení a objektů) či zařízení ve veřejném prostoru je reálná
a potvrzena praxí,
-
není možná odpovídající operativní, přímá provozní kontrola a údržba VTV,
-
nejsou možné pružné žádoucí změny VTV,
42
26. – 27. ledna 2015, Brno
-
dochází
často
k poškozování
majitelů
sousedících
nemovitostí,
ke
znehodnocování privátních pozemků;
-
obnova životnosti VTV a objektů VTV je výrazně znesnadněna.
Tvrzení skeptiků-praktiků, že řešení s uplatněním sdružených tras VTV je příliš
nákladné
se
nepotvrzuje,
nebylo
jimi
nikdy
dostatečně
hodnověrně
prokazováno/prokázáno a jeví se proto jako kontraproduktivní. Přitom již v r. 1983 Ing.
V.Waumund, CSc., zcela nezávisle, ve své disertační práci [15] prokázal jednoznačnou
konkurenceschopnost kolektorů a technických chodeb z ekonomického hlediska. Stejně
tak lze učinit důležitý odkaz na analogické výsledky úsilí pracoviště prof.D.Steina z TU
Bochum a pracoviště společnosti Stein&Pertners, rovněž se sídlem v Bochumi [2]
a [12], www.stein.de.
V případě závažných technických podkladů typu ČSN 73 6005 [13] a ČSN 73 7505
[14] by se již při jejich aktuální revizi nemělo opakovat prosazování resortismu na úkor
veřejného zájmu. Naopak je nezbytné usilovat již o systémové řešení, včetně
respektování předpokladu vyvážené reakce na souhrn reálných podmínek zadání, tj.
podmínek aktuálně existujících i podmínek reálně očekávaných, předvídatelných,
kopírujících dlouhodobě vývoj urbanizovaných území a z předpokladu efektivního
zhodnocení praktických zkušeností, poznatků zdravého prakticismu, souvisejících
s dlouhodobým fungováním takovýchto podkladů (unifikačních regulativů koncepčních
i detailních; technických, technicko-ekonomických, technicko-ekologických a dalších).
Současně je třeba opakovaně zdůraznit, že je žádoucí změnit i název této ČSN 73 6005
např. na „Prostorové uspořádání a koordinace ve veřejném prostoru sídel“. Zásadní
krok pak představuje zařazení nové důležité klasifikace VTV dle hlediska stavu VTV
a stavu veřejného prostoru sídel včetně návrhu postupu, jak v jednotlivých základních
případech postupovat (viz níže). Je též navrhována řada zpřesnění či doplnění
terminologických, dále zařazení nových ustanovení týkajících se BT včetně zařazení
další samostatné přílohy „Komentář“, zpřehledňující systémové užití revidované ČSN
73 6005 [9].
Klasifikace VTV dle hlediska - stav místních podmínek a odhadnutelný jejich vývoj,
dosažená úroveň koordinace prostorového uspořádání VTV , stav veřejného prostoru
i faktický stav vedení technického vybavení. - VTV (vlastně též veřejný prostor) lze
potom klasifikovat typově do tří skupin:
43
26. – 27. ledna 2015, Brno
Případy první skupiny typu ad 2►, 4►, 8►, ?► a další, představují odůvodněné
případy s aktuálním rizikem ohrožení funkce vedení technického vybavení, ohrožení
funkce urbanizovaného území a jeho veřejného prostoru; v takových případech je
povinností subjektů zodpovědných za řádné fungování technické obsluhy tohoto území
se postarat o včasnou nápravu a to, zejména tehdy, když jde současně o riziko stavu
nouze vyvolané stavem vedení technického vybavení (viz výše); případy druhé skupiny
typu ad 1►, 3►, 5►, 6►, ?► jsou případy vyžadující včasnou přípravu návrhu
adekvátních opatření pro další období vývoje; je též žádoucí i účelné zabezpečit úplný
přehled stavu veřejného prostoru každého sídla, z tohoto hlediska tvorbou uceleného
pasportu atd.; skupina třetího typu představuje případy, kdy již máme uplatněno
adekvátní řešení v podobě sdružených či kombinovaných tras VTV (i v těchto
případech je však důležité další soustavné sledování s včasnou reakcí na zjištěné
nedostatky, závady včetně uplatnění možných rezerv pro zlepšení řešení apod.).
CzSTT, zastupující obor BT v ČR, usiluje vykazovat adekvátní iniciativu při žádoucí
integraci síťových odvětví a to, v součinnosti s nimi, v jejich vlastním zájmu, nesporně
pak též i ve veřejném zájmu. Naše odborná společnost usiluje pro tyto cíle využít i všech
potenciálních spojenců. Znamená to vytvořit a více konkretizovat plány součinnosti
s partnery-zástupci odborných společností, např. pečujících o MZ, s partnery-zástupci
odborných společností síťových odvětví. Konkrétně lze pak zdůraznit součinnost při
zabezpečení kvalitní finalizace revize ČSN 73 6005 [13] a ČSN 73 7505 [14].
Závěr
-
Preventivní koordinace (i dodatečná, nápravná) za situace vyhrocujících se
podmínek ve veřejném prostoru v intravilánech měst a obcí (i v komplikujících se
podmínkách v extravilánu, např. lze připomenout vliv majetkoprávních vztahů
k pozemkům) bude pravděpodobně výhledově možná jen s užitím vhodných typů
sdružených a kombinovaných tras vedení technického vybavení (větším prosazením
koridorů v případě dálkovodů). Tím se může uvolnit prostor pro další aktivity ve
veřejném prostoru a lze též preventivně ošetřit potenciální rizika prostorových
i jiných konfliktů. Není možné dlouhodobě přehlížet, že se zcela zákonitě začne
nekompromisně prosazovat ekonomie prostoru (i prostor lze vlastně chápat jako
základní přírodní zdroj).
44
26. – 27. ledna 2015, Brno
-
Všichni, kteří usilují o dostatečné zastoupení kvalitní městské zeleně, jsou spojenci
CzSTT a nositelů BT, usilujících o lepší kondici vedení technického vybavení a tím
i lepší zdravotní stav sídel. Spojuje nás tento společný zájem a podobný osud
podceňování našich oborů ze strany silných resortů i širšího okolí včetně
managementů měst a obcí.
-
Lze též potvrdit a podpořit význam soustavné pozornosti a péče o rozvíjení
příhodnějších podmínek pro aplikace BT ve všech síťových odvětvích bez rozdílů
i v případě dopravních staveb (to je např. ovlivňováno mj. i rozsahem investičních
akcí, stupněm využití nabídky synergických efektů apod.).
-
Ochota aplikovat BT je dnes podmiňována především ekonomickou výhodností
a nikoliv jen argumenty technickými, technologickými či ekologickými, jakkoliv
managementy zejména velkých měst si začínají více uvědomovat nezbytnost
ochrany veřejného prostoru a nastavují tvrdší ekonomické a organizační podmínky
realizace (vysoké tarify za zábory pozemků či rozsáhlejší obnovu částečně
narušených zpevněných povrchů ve veřejném prostoru včetně ochrany občanů
a podnikatelských aktivit v takových prostorách požadováním náhrady vzniklých
škod, ušlých zisků atd.). Především je třeba vytvářet adekvátní podmínky pro
programové aplikace BT.
-
B [17] mají pro MZ význam v tom, že nabízejí reálné možnosti, jak uchránit
veřejný prostor a všechny žádoucí aktivity v něm před opakujícími se extrémními
situacemi s rizikem poškození MZ či omezení funkcí veřejného prostoru sídel.
Prostřednictvím programového uplatnění BT, které umožňují transformaci
koncepčního řešení VTV s uplatněním sdružených tras VTV vhodných typů, pak
vzniká šance na prokazatelné splnění požadavku garance udržitelného rozvoje všech
aktivit ve veřejném prostoru sídel. To je i důvod, proč podpořit prosazování BT při
obnově, kompletaci a modernizaci VTV. Nabízející se nezanedbatelný synergický
efekt je pak důležité a nezbytné využít. Profitovat na tom mohou všichni uživatelé
veřejného prostoru. Uplatnění BT by již mělo být součástí koncepčního řešení VTV
v rámci územních plánů měst a obcí jako důležitá součást jejich regulačních plánů.
-
Význam použitých, zavedených zkratek (v textu neoznačený): CzSTT – Česká
společnost pro bezvýkopové technologie; ČD – České dráhy; ČHMÚ – Český
hydrometeorologický ústav; ČKAIT – Česká komora autorizovaných inženýrů
45
26. – 27. ledna 2015, Brno
a techniků; DI – dopravní infrastruktura; EKS - energetická koncepce sídla; HZS,
ZS - Hasičský záchranný sbor, Záchranný sbor, Záchranná služba; IŽP – Inspektorát
životního prostředí; KHES – Krajská hygienicko-epidemiologická stanice; MD –
Ministerstvo dopravy; MěÚ – Městský úřad; MF - Ministerstvo financí; MMR –
Ministerstvo pro místní rozvoj; MO – Ministerstvo obrany; MPO – Ministerstvo
průmyslu a obchodu; MV – Ministerstvo vnitra; MZ – Ministerstvo zdravotnictví;
MZe – Ministerstvo zemědělství; MŽP – Ministerstvo životního prostředí; NN, VN,
VVN/ZN – nízké napětí, vysoké napětí, velmi vysoké napětí/zvláštní napětí; ORP Obec s rozšířenou působností; OÚ – Obecní úřad; PRVK ÚK - program rozvoje
vodovodů a kanalizací území krajů; ŘSD – Ředitelství silnic a dálnic; SDH - Sbor
dobrovolných hasičů; SFŽP – Státní fond životního prostředí; SVI – Státní
vodohospodářská inspekce; SZÚ – Státní zdravotní ústav; TI – technická
infrastruktura; TSK – Technická správa komunikací; ÚAP – Územně analytické
podklady; ÚPO – Územní plán obce; ÚÚR – Ústav územního rozvoje; VI – veřejná
infrastruktura; ZMS – Zemědělská meliorační správa; ZS - Záchranná služba; ZÚR
– Zásady územního rozvoje.
46
26. – 27. ledna 2015, Brno
Literatura
Šrytr P. a kol. (2012): Městské inženýrství. FAST VŠB-TU Ostrava, ISBN 978-80-2482828-2
Stein
D.
(2005):
Trenchless
Technology
for
Installation
of
Cables
and
Pipelines.Bochum, Stein&Partners GmbH, ISBN 3-00-014955-4
Šrytr P. (2009): Výpadky (poruchy, havárie) inženýrských sítí z hlediska udržitelného
rozvoje, ČVUT v Praze, FSv, ISBN 978-80-01-04289-2
Kol. autorů (2010): Sdružené trasy inženýrských sítí z hlediska udržitelného rozvoje.
ČVUT v Praze, FSv, ISBN 978-80-01-04706-4
Šrytr P. (1998): Způsoby ukládání inženýrských sítí, Doporučený standard technický
ČKAIT, DOS-T 09.02.01.001
Šrytr P. (2013): Technická infrastruktura sídel na rozcestí svého vývoje, Urbanizmus a
územní rozvoj č. 5, ročník XVI., MMR a ÚUR, ISSN 1212-0855, MK ČR E 7021
TP 103 Navrhování obytných a pěších zón, Technické podmínky, Praha, MDS ČR –
OPK, vyd. KAURA publishing, 2008, aktualizace 2013, ISBN 80-902527-0-2
Pravidla a principy územního plánování, kap. 8 Technická infrastruktura. MMR a
ÚÚR, Brno, 2010
Předfinální verze revize ČSN 73 6005, TNK č. 66, Šrytr P., únor 2014
Šrytr P. a kolektiv: Městské inženýrství 1. díl, 2. díl, ACADEMIA, ČMT, ČKAIT,
Praha, 1998, 2001, ISBN 80-200-0802-0
Werner D. u.a.: Verkehrs- und Tiefbau, Band 2, Stadttechnische Versorgungsnetze,
VEB Verlag
für Bauwesen, Berlin, 1980
Stein, R.: Entwicklung und Erprobung eines Leitungskanalsystem mit integrierten Verund Entsorgungsleitungen, 24. Rohrleitungsforum Oldenburg 2010, 11. – 12.2 2010
ČSN 73 6005 Prostorové uspořádání sítí technického vybavení (1994)
ČSN 73 7505 Sdružené trasy městských vedení technického vybavení (1994)
Waumund, V. (1983): Technicko ekonomická problematika investiční výstavby
inţenýrských sítí na území hl. m. Prahy, ČVUT v Praze, Fakulta stavební, kandidátská
disertační práce, školitel prof. Ing. F.Volf, DrSc.
Kol. autorů (2001): Koordinace zájmů ve veřejném prostoru měst a obcí, Sborník
semináře SYS 104
47
26. – 27. ledna 2015, Brno
Kol. autorů (2010): Stavební kniha 2011, Městské inženýrství, IC ČKAIT, kap. 3
Bezvýkopové technologie ve prospěch městského inženýrství, ISBN 978-80-87438-091
48
26. – 27. ledna 2015, Brno
Aplikace standardu „Hodnocení stavu stromů“
Ing. Jaroslav Kolařík, Ph.D. / Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v
Brně
Úvod
Uvedení standardu A01 001 – Hodnocení stavu stromů do praxe představuje jeden
z nejzásadnějších kroků v arboristické praxi. Odborným pracovníkům se nabízí cesta ke
sjednocení základních přístupů k analýze stavu stromů v mimolesním prostředí,
harmonizovaný přístup k návrhům pěstebních zásahů a popis obecného výměnného
formátu dat. Důsledná aplikace standardu by časem měla vést ke stavu, kdy bude možné
srovnávat postupná měření a hodnocení stromů, prováděná různými konzultanty
a provádět tak analýzu dynamiky vývoje hodnocených stromů v čase. Pro vlastníky
stromů standard nabízí ideální nástroj pro jednoznačné zadávání zakázek v dané oblasti,
aniž by se museli obávat nekompletních či vadných a nepoužitelných dat.
Pro docílení tohoto stavu je ovšem nutné v první řadě pochopit celkový koncept
standardu a upravit systém hodnocení podle popsané metodiky.
Koncept hodnocení
Standard zavádí vícestupňový systém hodnocení, který je možné modifikovat podle
potřeb konkrétního projektu. Zjednodušování hodnocení (vypouštění některých hodnot)
je sice obecně možné, ale z důvodu zachování komplexnosti metodiky a kompatibility s
následnými aktualizacemi není doporučované.
Systém hodnocení je tvořen několika stupni detailů, které jsou v detailu popsané v
příspěvcích jiných lektorů na tomto semináři:
•
stav základní plochy,
•
základní inventarizace,
•
dendrologický průzkum,
•
specializovaný průzkum,
•
přístrojové testy.
49
26. – 27. ledna 2015, Brno
Základní plocha je vstupní úrovní jakéhokoli hodnocení. Při analýze stavu rozsáhlejších
populací stromů může představovat dostatečnou úroveň detailu pro
strategické typy rozhodování (generely zeleně, obecný systém kontrol apod.).
Základní inventarizace představuje základní nutné informace, které o stromu může
zjistit i osoba s pouze základní odbornou kvalifikací. Jedná se o hodnoty,
které obecně lze změřit (dendrometrické parametry, pozice stromů) a určit
(taxon). Až na výjimečné aplikace není vhodné počet zjišťovaných hodnot v
základní inventarizaci omezovat, protože kromě základní identifikace stromů
představují m.j. vstupní parametry i pro některé specializované průzkumy
(detailní hodnocení stability, oceňování stromů).
Dendrologický průzkum je kvalitativním popisem stavu stromu, zahrnujícím veškeré
informace pro možnost návrhu pěstebního opatření. Je nutné pochopit, že tato
úroveň průzkumu zahrnuje výhradně analýzu stavu stromu jako takového – v
popsaných diagnostických pohledech nejsou obsažené parametry typu
kompoziční či historické hodnoty.
Specializované průzkumy představují právě krok hodnocení, který rozšiřuje v
opodstatněných případech rozsah prováděného průzkumu. V některých
případech specializovaných průzkumů se jedná o syntetické hodnoty, které
umožňují brát v potaz širší záběr parametrů:
•
sadovnická hodnota,
•
kompoziční hodnota,
v jiných případech se jedná o postupy detailnějšího rozboru pouze jednoho z
parametrů:
•
biomechanická a bezpečnostní analýza stromu,
•
průzkum kořenové zóny,
•
biologický potenciál,
•
oceňování dřevin,
•
fytopatologický průzkum.
Přístrojové testy jsou tím nejdetailnějším typem analýzy stavu stromů v určitém
sledovaném parametru. Jedná se o technologicky i finančně náročné typy
šetření, které je možné realizovat pouze ve zvláště opodstatněných případech.
Z toho důvodu je nutné mít zcela jasnou představu o účelu každého typu
50
26. – 27. ledna 2015, Brno
přístrojového testu a jeho provedení svěřovat výhradně kompetentním
osobám a pracovištím. Zásadní je také vedení přehledu o provedených
přístrojových testech jako součást konceptu hodnocení stavu stromů na
lokalitě.
Od obecného k detailům
Jednou ze zásadních myšlenek standardu je princip, kdy je vyloučené, aby hodnocení
probíhalo chaoticky napříč jednotlivými stupni detailu. V každém případě je tedy nutné
při analýze stavu konkrétního jedince postupovat od obecných charakteristik (analýza
základní plochy, základní inventarizace a podobně) až po charakteristiky detailní
(specializované průzkumy, přístrojový test). Provádění specializovaných průzkumů bez
předchozího zhodnocení stavu stromu kompletním dendrologickým průzkumem, je tak
například zásadní chybou průzkumu. Totéž lze konstatovat o provádění přístrojových
testů bez vyčerpání všech možností předchozích kroků – tedy kompletního využití
možností vizuálních průzkumů (dendrologický průzkum, specializované průzkumy).
Od sběru dat k jejich předání
Standard představuje i významný posun v nárocích na kvalitní sběr dat a jejich
komplexní předávání zadavateli prací. Ve výsledku to znamená, že se zvýší nároky
nejen na kvalifikaci konzultantů, ale i na jejich vybavení.
Na úrovni základní inventarizace musí být pracovník vybaven nástroji na kvalitní
zjišťování dendrometrických parametrů stromů. Jedná se o:
•
průměrku či obvodové pásmo,
•
dálkoměr s výškoměrem.
Současně musí být vybaven odpovídajícími přístroji pro stanovení pozice stromu s
odpovídající přesností (danou požadovanou třídou přesnosti souřadnic). V současné
době se z tohoto pohledu za optimální vybavení dá označit tablet s vhodnou
softwarovou výbavou. Tabletem mohou být sbírané i celkové fotografie hodnocených
stromů, které jsou nepovinnou, ale doporučovanou součástí základní inventarizace.
51
26. – 27. ledna 2015, Brno
Dendrologický průzkum nelze provádět bez vybavení nejen nástrojem na efektivní sběr
dat, ale i fotoaparátem pro povinnou evidenci zjištěných detailů zásadních defektů.
Pro účely předávání dat byla zpracovaná struktura výměnného datového formátu na
úrovni evidence základních ploch, až po dendrologický průzkum. Jedná se
o nenápadnou, ale přelomovou součást předkládaného standardu. Zahrnuje dva nutné
kroky:
Veškerá data z dendrologických průzkumů (tedy v úrovních základní plocha
– základní inventarizace – dendrologický průzkum vč. návrhu
ošetření a fotodokumentace detailů) se povinně zadavateli prací
předává i v digitální podobě. Tím je předání v definované
databázové struktuře. Nepostačuje tedy předání např. ve formě dat
textového či tabulkového procesoru.
Povinné respektování jednotné struktury výměnného formátu představuje
možnost
kombinování průzkumů
zpracovávaných
různými
konzultanty do centrálního systému (např. městský GIS)
a především umožňuje jejich efektivní aktualizaci.
Pro tyto účely se počítá se zpracováním nástroje, který bude umožňovat kontrolu
jednotné struktury databází, předávaných realizační firmou zadavateli zakázek.
Datová struktura specializovaných průzkumů a přístrojových testů je natolik
individuální, že se možnosti obecné definice vymyká. Optimálně je možné je k datům z
dendrologického průzkumu připojovat např. jako protokol v některém z obecných
formátů (např. pdf).
Kontroly – základní činnost správce
Dalším zásadním krokem, který standard uvádí do praxe, je definice odpovídajícího
režimu kontrol stromů. Tento režim musí splňovat požadavky na zajištění odpovídající
úrovně péče z pohledu vlastníka (správce) při zajištění realizovatelnosti z pohledu
finanční náročnosti.
52
26. – 27. ledna 2015, Brno
Základním povinným rozsahem šetření je:
•
zhodnocení stavu základních ploch,
•
dendrologický průzkum na plochách s intenzitní třídou údržby 1
a na plochách s vysokou hodnotou cíle pádu.
Samozřejmě za optimální stav (doporučovaný) lze považovat kompletní dendrologický
průzkum na všech plochách, kde je evidovaný cíl pádu do hodnoty 4 a u všech
významných stromů (např. stromů památných) bez ohledu na frekvenci provozu v jejich
okolí.
Pokud není zajištěna tato úroveň hodnocení, lze za zásadní chybu považovat provádění
jakékoli vyšší úrovně hodnocení (specializované průzkumy, přístrojové testy).
Aby systém hodnocení dával smysl, musí být databáze průběžně aktualizovaná
a doplňovaná. Proto je nutné zajištění centrálního systému, ve kterém bude možné
informace sdružovat a postupně aktualizovat. Hlavní zdroj aktualizací představují
kontroly, které musí probíhat průběžně na následujících úrovních:
•
Základní plochy se kontrolují celkově (tedy nikoli detailní prohlídkou
jednotlivých stromů) v maximálním intervalu 1x za 10 let formou
pravidelné kontroly. Vhodná je optimalizace kontrolního režimu na
základě charakteristik plochy (pro tyto účely byl např. vyvinut systém
ISAT) a doplnění o nárazové kontroly např. po extrémních klimatických
vlivech.
•
Individuální stromy se kontrolují v intervalu, který si stanovuje vlastník
stromů na základě vlastního uvážení. Opět je vhodné využívat
optimalizační nástroje typu systému ISAT.
•
Bezpečnostní vazby je třeba kontrolovat v pravidelném intervalu dle
SPPK A02 004 – Bezpečnostní vazby a podpěry. V současné době
diskuse vývojového týmu tohoto standardu navrhuje každoroční vizuální
kontrolu ze země a revizi systému stromolezeckou technikou v intervalu
1x za 3 roky.
•
Skupiny stromů se kontrolují dle SPPK 02 008 – Zakládání a péče
o porosty dřevin. Stávající úroveň diskuse vývojového týmu standardu
uvažuje s kontrolou skupin 1x za 10 let.
53
26. – 27. ledna 2015, Brno
Souhrn
Aplikace standardu A01 001 - Hodnocení stavu stromů bude v první fázi vyžadovat
změnu stávající praxe a doplnění kvalifikace a vybavení většiny konzultantů
a společností, nabízejících své služby v dané oblasti. Změny jsou ovšem nenásilné
a jednoznačně směřují k významnému zvýšení výpovědní schopnosti prováděných
průzkumů. Mezi hlavní výhody nového přístupu patří:
•
srovnání kvality a rozsahu prováděných průzkumů,
•
jednoznačná definice systému hodnocení a kontrol,
•
umožnění vzájemné komunikace a výměny dat mezi subjekty.
Jedná se o poměrně vysoký cíl, který ovšem zásadním způsobem zvýší kvalitu
a využitelnost dat z průzkumů stavu stromů v arboristické praxi.
54
26. – 27. ledna 2015, Brno
Hodnocení základních ploch
Ing. Jana Janíková / Zahradní a krajinářská tvorba, spol. s.r.o.
Úvod
Účelem standardu SPPK A01 001 Hodnocení stavu stromů je definovat postupy, úrovně
a náplň jednotlivých stupňů hodnocení stavu stromů v mimolesním prostředí za účelem
návrhu technologie jejich ošetření a dále má sloužit jako podklad pro další projekty,
zabývající se problematikou mimolesní zeleně.
Prvním krokem je hodnocení základních ploch, které vymezují základní prostorovou
jednotku v dané lokalitě.
Popis základních ploch
Základní plocha
- je základní evidenční prostorovou jednotkou, tvořenou jednou nebo více parcelami
nebo jejich částmi,
- je logickou jednotkou v systému zeleně,
- je homogenní v převládající funkci,
- charakterizuje potřebu údržby začleněním do jediné intenzitní třídy údržby (ITÚ).
Označení základní plochy je ZP doplněné o unikátní číslo v systému hodnocení
a o jednoznačný název (např. ZP1 Smetanovy sady).
Základní plocha je charakterizována:
- intenzitní třídou údržby,
- celkovou hodnotou stability stromů v ploše,
- hodnotou cíle pádu,
- sklonitostí terénu.
V případě, že se některá z těchto charakteristik významně liší v některé části základní
plochy, je vhodné tuto část vylišit jako dílčí prostorovou jednotku se samostatným
55
26. – 27. ledna 2015, Brno
hodnocením. Tyto jsou pak označovány číslem v rámci nadřazené základní plochy za
lomítkem (např. ZP 1 Smetanovy sady / 1).
Charakteristiky základních ploch:
Intenzitní třída údržby (ITÚ): je kategorie, charakterizovaná četností prací při
údržbě základních sadovnických prvků za rok.
ITÚ
charakteristika (popis)
1
Mimořádné nároky na péči na zvláště exponovaných stanovištích
v centrálních a centru blízkých oblastech s významem utvářejícím vzhled
města či obce.
2
Průměrné nároky na péči u všech ploch zeleně, pokud nejsou zařazeny do
1. ITÚ. Typicky zpravidla zahrnuje zeleň bydlení jako funkční typ zeleně
s nejvyšším podílem v systémech zeleně sídel.
3
Nízké nároky na péči, odlehlé objekty, špatně přístupné části parků,
plochy ležící ladem. Zpravidla funkční typy krajinné zeleně na území
města.
4
Plochy neudržované zeleně nebo udržované pouze příležitostně.
Celková hodnota stability stromů na základní ploše: se uvádí jako odhad
převažujícího stavu stromů na celé ploše.
stupeň
charakteristika (popis)
1
Plochy se stromy bez zásadních staticky významných defektů.
2
Plochy se stromy s defekty řešitelnými běžným pěstebním zásahem.
3
Plochy se stromy s patrným výskytem defektů, které je nutné řešit
speciálními stabilizačními zásahy (např. stabilizačními řezy, vazbou).
4
Plochy se stromy s patrným výskytem statických selhání. Omezená
možnost stabilizace pěstebními zásahy.
5
Plochy s havarijním stavem stromů. Významný
rozpadajících se stromů bez možnosti stabilizace.
podíl
výskytu
Hodnota cíle pádu: charakterizuje intenzitu provozu osob a automobilů v dopadové
vzdálenosti stromů na základní ploše a hodnotu majetku, který může být
56
26. – 27. ledna 2015, Brno
zasažen v případě selhání stromů. Uvádí se jako odhad převažujícího
parametru na celé základní ploše. Základními parametry jsou:
-
frekvence provozu (se zohledněním sezónnosti využívání základní plochy),
-
typ komunikace,
-
hodnota majetku.
stupeň
parametr
frekvence provozu
typ komunikace
hodnota majetku
1
konstantní provoz osob
>35 / hodinu
dálnice, silnice I. třídy,
hlavní ulice
v zastavěném území
riziko vzniku škod na
nemovitostech převyšující
2.000.000 Kč
2
provoz osob mezi
silnice II. třídy a
frekventované ulice
v zastavěném území,
parkoviště
nemovitostech mezi
500.000 a 2.000.000 Kč
méně frekventované
silnice nebo silnice
s horší viditelností
nemovitostech mezi 80.000
a 500.000 Kč
s dobrou viditelností
nemovitostech mezi 5.000
a 80.000 Kč
1 / den
silnice bez obecného
přístupu (firemní,
soukromé), zemědělské
cesty
nemovitostech mezi 400 a
5.000 Kč
provoz osob v řádu
žádný provoz automobilů
nemovitostech pod 400 Kč
10-35 / hodinu,
hřbitovy
3
provoz osob mezi
1-10 / hodinu
4
provoz osob do
1 / den
5
6
1 / týden
57
26. – 27. ledna 2015, Brno
Sklonitost terénu: je jedním z faktorů, určujících finanční náročnost provedení
některých pěstebních zásahů.
stupeň
popis
1
rovina
rovina - svah do 1:5
2
mírný svah
svah od 1:5 do 1:2
3
svah
svah od 1:2 do 1:1
Hodnocení základních ploch
Hodnocení ploch může probíhat kdykoliv během roku.
Kontroly základních ploch
Je nezbytně nutné provádět kontroly základních ploch. Kontroly a hodnocení je nutné
provádět minimálně u základních ploch s vysokou ITU a vysokou hodnotou cíle pádu,
vhodné je pak provádět kontroly postupně na všech plochách zeleně pro stanovení
komplexního plánu péče a kontrol.
Kontroly základních ploch probíhají:
-pravidelně - v intervalu stanoveném vlastníkem,
-nárazově - po extrémních klimatických vlivech,
-případně - před předpokládaným zvýšením intenzity provozu.
Obsahem pravidelné kontroly je:
- aktuálnost základních parametrů, především celkové hodnoty stability, hodnoty cíle
pádu a významných odchylek ve funkčním využití,
- přítomnosti skutečností opodstatňující doporučení pro individuální kontrolu stromů,
- skutečnosti vyžadujících provedení zásahu na významné části základní plochy.
Obsahem nárazové kontroly je:
- vyhodnocení vzniklých rizikových stavů snižující provozní bezpečnost,
- návrh neodkladných opatření směřujících k nápravě,
- kontrola stromů s instalovanými bezpečnostními vazbami.
Výstupem obou kontrol je protokol obsahující:
58
26. – 27. ledna 2015, Brno
-
datum kontroly,
-
typ kontroly,
-
osoba, která kontrolu provedla,
-
zjištěné skutečnosti,
-
seznam navržených opatření.
Kontroly ploch nezahrnují individuální kontrolu stromů a porostů. V případě zjištění
jedinců odumřelých či jinak zásadně narušených je evidována jejich přítomnost.
Interval pravidelných kontrol je nutné přizpůsobit parametrům, charakterizujícím
plochu. Maximální interval mezi pravidelnými kontrolami by neměl přesáhnout 10 let.
Závěr
Základní plochy jsou základní evidenční prostorovou jednotkou pro hodnocení zeleně.
Pro vlastníka či správce zeleně představují logický systém jednotek, které mu umožňují
a zjednodušují správu a údržbu zeleně. Je do nich rozdělen majetek, který zeleň v jeho
správě představuje.
Údaje získané při hodnocení základních ploch jsou ucelenou první informací o stavu
zeleně v území a přesně ukazují na problematické oblasti, kde je třeba začít s
podrobnějším hodnocením jednotlivých stromů a skupin stromů, které povede ke
konkrétním pěstebním opatřením a návrhům plánů pěstební péče.
Kontroly základních ploch pak vedou k odhalení průběžně se objevujících problémů.
Kontroly a hodnocení je nutné provádět minimálně u základních ploch s vysokou ITU
a vysokou hodnotou cíle pádu, vhodné je pak provádět kontroly postupně na všech
plochách zeleně pro stanovení komplexního plánu péče a kontrol.
59
26. – 27. ledna 2015, Brno
Přílohy:
Tab. 1 Příklady evidenční tabulky ZP
Základní plocha
číslo
Název:
Intenzitní třída údržby
Celková
stability
hodnota
Hodnota cíle pádu
Sklonitost terénu
Popis základní
plochy:
60
26. – 27. ledna 2015, Brno
Tab. 2 Příklady evidenční tabulky ZP
ZP číslo
Název
Charakteristiky
Intenzitní třída údržby
Celková
stability
hodnota
Hodnota cíle pádu
Sklonitost terénu
Popis ZP
61
26. – 27. ledna 2015, Brno
Literatura
Použitý zdroj informací: SPPK A01 001 / koncept 2014
62
26. – 27. ledna 2015, Brno
Určování taxonů a dendrometrické parametry
Bc. Barbora Vojáčková, DiS. / Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v
Brně
Standard SPPK A01 001 Hodnocení stavu stromů má sloužit jako podklad pro
sjednocený sběr parametrů, které nás zajímají v případě stromů rostoucích mimo les.
Tyto parametry pak slouží jako podklad pro návrh pěstebních opatření, případně další
specializované průzkumy. Ačkoliv je pozornost orientována spíše na kvalitativní
parametry (např. zdravotní stav, vitalita, stabilita), je část textu věnována určování
taxonů a měření dendrometrických parametrů. Druh dřeviny a její rozměry jsou
základními informacemi, které slouží k popisu a ovlivňují následné rozhodování. Tyto
vstupy jsou také používány pro výpočet stability pomocí metody Wind Load Analysis,
pro výpočet hodnoty dřeviny dle metodiky AOPK ČR pro oceňování dřevin rostoucích
mimo les a další. S narůstajícím počtem výběrových řízení a projektů pak také narůstá
důležitost těchto parametrů z pohledu rozpočtování. Je tedy nezbytné při pořizování
popisných parametrů zachovávat určitou přesnost, na druhou stranu je zřejmé, že
pracujeme s živým organizmem a v prostředí, které měření ovlivňuje. Autorský tým se
v kapitole 4 Taxonomické a dendrometrické údaje snažil najít vyvážení požadavků na
přesnost a praktické použití v případě měření a určování stromů.
Určování taxonu stromů
Určování taxonu je definováno na úroveň druhu, případně na úroveň vnitrodruhové
jednotky (kultivar, varieta). Může nastat případ, kdy není možné taxon jednoznačně
zařadit do druhu (např. rod Salix, Prunus), případně to není z pohledu hodnocení účelné,
proto standard tuto možnost připouští. Pokud jsou stromy určovány mimo vegetační
období nebo se jedná o jiný opodstatněný důvod, kdy jsou stromy určovány pouze na
úroveň rodů, měla by tato skutečnost být nejdříve dohodnuta se zadavatelem.
Vzhledem k různě pojímané nomenklatuře (např. Acer negundo – Negundo aceroides)
je nezbytné uvést v metodice, dle jaké literatury jsou taxony určovány.
63
26. – 27. ledna 2015, Brno
Dendrometrické parametry
Jak bylo napsáno v úvodu, požadovaná přesnost měření a její vyváženost s tím co je
prakticky možné získat v terénu, byla zásadní otázkou při sestavování kapitoly 4.
Přesnost měření může být ovlivněna postupem měření, použitým přístrojem,
prostředím, rozměry stromu apod. Problematice získávání dendrometrických parametrů
je věnována pozornost především v lesnictví (Černý, M., Apltauer, J., Cienciala, E.,
2006; Drápela, K., 2012). V případě stromů rostoucích mimo les se ale setkáváme
s mnohem vyšší variabilitou tvarů kmenů a koruny. Tato oblast je zatím zpracována
minimálně. Práce, které jsou zaměřené na zjišťování dendrometrických parametrů, jsou
zpracovávány spíše pro nalezení vztahu mezi rozměrem stromu a jeho věkem (Hiroaki,
I., McDowell, N., 2002; Lukaszkiewicz, J. et. al., 2005; Flemming, K. L., Palle, K.,
2005). Příručka vydávaná International Society of Arboriculture (ISA) týkající se
inventarizace stromů Tree Inventories (Jerry, B., 2013), je pak stručnou formou
zaměřena na popis způsobu měření průměru kmene, výšky stromu a šířky koruny.
V zásadních bodech se standard s definovanými způsoby měření shoduje (např. měření
průměru kmene ve výšce 1,3m).
Ve standardu byly tedy nejdříve sepsány ověřené způsoby zjišťování dendrometrických
parametrů tak, aby nedocházelo ke zbytečným chybám z důvodu špatného měření.
Následně byly změřeny stromy podle standardu studenty LDF MENDELU a členy
autorského týmu. Na základě těchto měření se určily požadované přesnosti.
Dle standardu hodnocení se zjišťují následující hodnoty:
Dimenze kmene
Kmen se měří ve výčetní výšce, tedy 1,3 m nad zemí. Nejčastější chyby měření pak
nastávají v případě špatně přiloženého pásma nebo průměrky. Maximální odchylka při
stanovení dimenze kmene jsou 4%. K nepřesnému měření může dojít především
v případě stromů velkých rozměrů s hustým obrostem na bázi, kdy je prakticky
nemožné přiložit pásmo tak, aby se dotýkalo kmene po celé části obvodu a přitom bylo
umístěno kolmo na osu kmene. To by, ale nemělo bránit snaze získat co nejpřesnější
měření vzhledem k tomu, že se jedná o nejpoužívanější parametr pro další zpracování.
64
26. – 27. ledna 2015, Brno
Výška stromu
Výška stromu je určena kolmou vzdáleností mezi patou kmene a nejvyšším vrcholem
koruny. Výška může být odhadována nebo měřena. Při zjišťování výšky hraje velkou
roli vliv prostředí, zda je strom v zápoji nebo roste soliterně, případně je-li na svahu
nebo v rovině. Časté chyby v měření jsou především ze zvolení špatné odstupové
vzdálenosti (měříme okraj koruny místo vrcholu), špatného úhlu měření v případě
nakloněných stromů a neznalosti používaného přístroje. V případě odhadu je zavádějící
olistěný a bezlistý stav (v létě se stromy zdají vyšší) a podceňování vysokých stromů
(často jsou odhadovány menší rozměry než je skutečnost). Z důvodu obtížného
stanovení výšky stromu, byla přesnost rozřazena do tří tříd:
Maximální odchylka při stanovení výšky stromů odhadem může být:
•
20 % u stromů s výškou do 20 m,
•
25 % u stromů s výškou 21 až 30 m,
•
30% u stromů s výškou nad 31 m.
Maximální odchylka při stanovení výšky stromů měřením může být:
•
10 % u stromů s výškou do 20 m,
•
15 % u stromů s výškou 21 až 30 m,
•
20% u stromů s výškou nad 31 m.
Šířka koruny
Šířka koruny je založena na reprezentativním rozměru. To znamená, že vzhledem
k asymetrii koruny (především u stromů rostoucích v zápoji) je velmi obtížné zjistit
přesně šířku koruny. Rozměr, který uvádíme, by měl ale odpovídajícím způsobem
odrážet rozměr koruny. Zjišťuje se tedy aritmetický průměr dvou na sebe kolmých
měření. První měření probíhá v nejdelší ose. Maximální odchylka by neměla být větší
než 35%.
Spodní okraj koruny
Spodní okraj koruny (SOK) je parametr, který je v praxi často zjišťován různým
způsobem. Běžně se zjišťuje například výška nasazení koruny, kdy se měří začínající
kosterní větvení nebo naopak místo kde se objevuje první zelená větvička. Vzhledem
k následnému využití se autorský tým přiklonil k variantě, kde je účelem zjišťování
65
26. – 27. ledna 2015, Brno
reprezentativní objem koruny příp. náporová plocha. Primárně se tedy určuje vzdálenost
mezi patou kmene a místem, kde začíná hlavní objem větví a asimilačních orgánů.
Maximální odchylka při stanovení SOK by neměla být větší než 30%.
Závěr
V případě dendrometrických parametrů byl tedy nadefinován nejen způsob jejich
zjišťování, ale také rozsah přesností. Tato fakta jsou důležitá pro následné zpracování
základních dat. Kapitoly týkající se sběru kvantitativních parametrů by tedy neměly být
opomíjeny. Ohlas veřejnosti bude v tomto případě důležitý především v oblasti
přesnosti měření, kdy je nezbytné najít správnou míru mezi adekvátní přesností a prací
v terénu. Také zpracovatelské pracoviště (LDF MENDELU) má zájem se stanovením
přesnosti měření i nadále zabývat.
66
26. – 27. ledna 2015, Brno
Literatura
ČERNÝ, M., APLTAUER, J., CIENCIALA, E. Accurancy of shoot biomass
measurement of standing beech trees with Field-Map technology. In les. čas. - Forestry
Journal. Vol. 52. No. 3. 2006. p. 223-237. ISSN 0323-1046
DRÁPELA, K. Přednášky z dendrometrie, MENDELU Brno. 2012.
FLEMMING, K. L., PALLE, K. Tilia´s physical dimensions over time. In Arboriculture
and urban forestry. 28 Vol. 2005.
HIROAKI, I., MCDOWELL, N. Age-related development of crown structure in coastal
Douglas-fir trees. In Forest Ecology and Management. 196 Vol. 2002. P. 257-270.
JERRY, B. Tree inventories – Best Management Practices. 2. Vyd. USA Champaign:
International Society of Arboriculture. 2013. p. 35. ISBN: 978-1-881956-78-5.
KOLAŘÍK et. al. SPPK A01 001 Hodnocení stavu stromů - koncept. Standard péče o
přírodu a krajinu. 2013. Praha: AOPK ČR.
LUKASZKIEWICZ, J. et. al. Determining the age of streetside Tilia cordata trees with
a dbh-based model. In Arboriculture and urban forestry. 31 Vol. 2005.
67
26. – 27. ledna 2015, Brno
Fyziologické stáří
Bc. Barbora Vojáčková, DiS. / Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v
Brně
Fyziologické stáří je jeden ze základních parametrů při hodnocení stavu stromů. I přesto
může být jeho postavení vedle ostatních kvalitativních parametrů, například vitality,
zdravotního stavu a stability, opomíjeno. Pokud se ale naučíme parametr fyziologického
stáří správně používat a interpretovat, může sloužit jako důležitý nástroj pro odvození
vhodného pěstebního opatření a doplnit hodnocení stavu stromu v situacích, kdy nám
ostatní parametry nestačí. V současné době existuje několik, více či méně detailních,
stupnic, které popisují vývojové fáze stromu, ve standardu se autorský tým zaměřil
především na praktické využití a z toho byla odvozena současná stupnice.
Růst stromu
Při definici fyziologického stáří je dobré si uvědomit základní principy stromového
vzrůstu. Základní přehled podmínek, které musí vzrůst stromů splňovat, uvádí
Martínková, M. et. al., 2010. Strom musí komunikovat ve dvou směrech. V prvním
případě musí zajistit, že roztoky živin, které jsou přijímány z půdy, se dostanou do listů
dostatečně rychle. V druhém případě, že organické látky, tedy produkty fotosyntézy,
budou přeměněny a vedeny do míst spotřeby (kmeny, kořeny, větve, květy, plody).
Také musí zajistit požadavek na dostatečnou stabilitu a uspokojivý skladovací prostor
pro všechny živiny a zásobní látky. Tyto podmínky samozřejmě ovlivňují faktory
prostředí, které samo o sobě jsou předpokladem stromového vzrůstu. Stromy odrážejí
adaptaci na konkurenční boj, kdy jejich růst umožňuje lepší využití faktorů prostředí
než
jiné
růstové
formy
(byliny,
keře
apod.).
Odvrácenou
stranou
této
konkurenceschopnosti jsou pak již zmíněné podmínky, které jdou v podstatě proti sobě.
Jak uvádí Martínková, M. et. al., 2010: „nejnáročnější růstovou formou jsou stromy“.
Růst stromu je na anatomické bázi zajišťován dělením pletiv ve dvou „směrech“.
Prvním je dlouživý růst zajišťován vrcholovými meristémy a druhým je tloušťkový
přírůst zajišťován ostatními dělivými pletivy (Del Tredici, P., 2000; Fortanier, E. J.,
Jonkers, H., 1976). Z pohledu fyziologie rostlin je pak charakter růstu stromu
68
26. – 27. ledna 2015, Brno
a i jednotlivých fází ovlivňován velkou měrou fytohormony. Ohledně rozložení
fytohormonů je dobře popsána tzv. juvenilní fáze růstu (Zimmermann, M. H., Brown,
C. L., 1971), u ostatních fází už je rozložení a role fytohormonů velmi komplikovaná.
V případě terénního šetření se pak snažíme popsat kombinaci probíhajících procesů na
základě toho, co vidíme. S touto myšlenkou pracoval již Goethe, který upozorňoval na
skutečnost, že vnější rostlinná forma je odrazem vnitřních fyziologických procesů (Fay,
N., 2011, Del Tredici, P., 2000).
Fyziologické stáří- definice
Tím se dostáváme k tomu, co vlastně pojmem fyziologické stáří popisujeme. Standard
uvádí, že se jedná o parametr, který „charakterizuje strom z hlediska jeho vývojové
ontogenetické fáze“. Ontogeneze je výraz popisující vývoj jedince od jeho vzniku až po
jeho zánik. Z tohoto komplexního pohledu pak vychází stupně definované standardem.
V literatuře se můžeme setkat s jistými rozdíly v chápání tohoto pojmu. Fortanier, E. J.,
Jonkers, H., 1976 rozlišují proces stárnutí (vývoje) na chronologické, ontogenetické
a fyziologické. Ontogenetické stárnutí popisuje proces růstu v různých fázích především
z pohledu změny morfologie a dosažené velikosti. Autoři uvádí, že se jedná o dobu, kdy
má růst vzrůstající tendenci. Fyziologické stáří pak popisují spíš jako dobu se snižující
růstovou
tendencí
(pozdější
fáze
života
stromu),
kdy
dochází
k poklesu
životaschopnosti a zvyšování náchylnosti k nepříznivým podmínkám. Del Tredici, P.
2002 popisuje ontogenetické stárnutí jako vývoj rostlin probíhající různými fázemi
a fyziologické stárnutí vztahuje k celkovému stavu organizmu včetně jeho reakce na
stresové faktory. Mezi stresové faktory řadí i ztrátu životaschopnosti. Oproti tomu
Raimbault, P., 2006 uvádí metody hodnocení ontogenze, kde pracuje s morfologií
stromu od fáze klíčící rostliny až po rozpad jedince. Tato metoda hodnocení
ontogentického stadia je jednou z nejznámějších a rozdíl mezi ontogenetickým
a fyziologickým stárnutím v podstatě stírá. Z této metody hodnocení následně vychází i
stupnice používaná v souvislosti s hodnocením senescentních stromů (Read, H., 2000),
která zahrnuje přímo vázané faktory prostředí, především aktivitu doprovodných
organizmů. Z tohoto posledního pohledu pak v podstatě vychází definice a stupnice
použitá ve standardu včetně návaznosti na navrhovaná pěstební opatření dle standardu
SPPK A02 002 Řez stromů. Tento parametr tak umožňuje popsat jeho předpoklady pro
69
26. – 27. ledna 2015, Brno
další vývoj z pohledu „věku“, a ve správné kombinaci s ostatními parametry, odhadnou
jeho perspektivu (Kolařík, J. et. al. 2010).
Stupnice
1 mladý jedinec ve fázi aklimatizace
Semenáč s výškou do 1 m odrůstající konkurenci trav a keřů nebo nově vysazený strom
ve fázi procesu ujímání.
Jedná se o fázi, která zahrnuje nové výsadby, případně nálety o které je nezbytné
intenzivně pečovat ve smyslu povýsadbové péče. Povýsadbová péče je definována
standardem SPPK A02 001 Výsadba stromů a zahrnuje například pravidelnou zálivku,
hnojení, kontrolu kotvení, případně ochranu proti konkurenčním rostlinám. V praxi sem
pak zpravidla řadíme stromy, u kterých je ještě umístěné kotvení nebo vykazují známky
aklimatizace – málo větvené výhony a krátké přírůsty apod. Teoretická pojednání
většinou rozdíl mezi prvním a druhým stupněm stírají, ale z pohledu plánů péče je
vylišení této fáze nezbytné.
Obr. 1 Stupeň 1 mladý jedinec ve fázi aklimatizace.
70
26. – 27. ledna 2015, Brno
2 aklimatizovaný mladý strom
Mladý ujmutý jedinec ve fázi utváření architektury koruny do doby ukončení provádění
výchovného řezu – S-RV dle SPPK A02 002 – Řez stromů.
V této fázi dochází k silnému utváření dočasné formy koruny, která postupně přechází
v základ budoucí architektury koruny. Je zde většinou jasně vylišená apikální dominance
a dochází k velkým přírůstům. Z tohoto důvodu je nezbytné provádět pravidelně
výchovný řez. Správným zásahem v tomto období mohou být vyřešeny stěžejní problémy
v budoucnosti.
Obr. 2 Stupeň 2 aklimatizovaný mladý strom.
3 dospívající strom
Dospívající jedinec od fáze ukončení výchovného řezu s trvající preferencí výškového
přírůstu.
Dochází k finálnímu tvarování základní architektury koruny typické pro daný taxon.
Stále je zde významný roční přírůst. Tato fáze trvá až do dosažení maximální velikosti
koruny na daném stanovišti. Postupně dochází k oslabení apikální dominance, ale
71
26. – 27. ledna 2015, Brno
většinou je stále znatelná. Z pohledu pěstebních opatření se jedná o takovou velikost
stromu, kdy je zásah časově a technologicky náročnější, ale stále zásadně pracuje
s architekturou koruny. Dle standardu SPPK A02 002 Řez stromů tedy jde o fázi, kdy je
zpravidla výchovný řez nahrazován zdravotním řezem a obdobnými technologiemi.
Z pohledu teoretických prací je 2 a 3 stupeň řazen do fáze virginální, kdy se finální část
této fáze vyznačuje tím, že strom vypadá jako dospělý, ale zatím nefruktifikuje. Ovšem
z pohledu variability používaných taxonů ve městech a specifických podmínek by mohl
být tento faktor spíše matoucí.
Obr. 3 Stupeň 3 dospívající strom.
4 dospělý jedinec
Dospělý strom s většinově ukončenou fází výškového přírůstu.
V tomto období se zakulacuje koruna, dochází ke ztrátě apikální dominance. Strom již
dosáhl své finální velikosti z pohledu výškového přírůstu. Postupně dochází k tzv.
samočištění koruny, strom se zbavuje zastíněných větví uvnitř koruny (asimilační
orgány na nich již neposkytují tolik produktů organických látek, aby se vyplatilo je
nadále „živit“). Strom je ve fázi, kdy investuje především do tloušťkového přírůstu a
stabilizace své struktury. Na jedinci se mohou v menší míře objevovat místa s pletivy,
72
26. – 27. ledna 2015, Brno
která již neplní svou funkci (mrtvé dřevo, suché větve) a jsou postupně
kolonizovaná doprovodnými organizmy.
Obr. 4 Stupeň 4 dospělý jedinec.
5 senescentní strom
Strom vykazující známky senescence – obvodové odumírání koruny s nahrazováním
asimilačního aparátu vývojem sekundárního obrostu níže v koruně, patrné známky
osídlení dalšími organismy, podíl odumřelého a rozkládajícího se dřeva v koruně a častá
přítomnost prvků se zvýšeným biologickým potenciálem.
Základní známkou senescence je odumírání periferních větví, na rozdíl od dospělého
jedince, který shazuje větve především uvnitř koruny. Fáze senescence může být
v určitých případech, především v přirozeném prostředí tou nejdelší vývojovou fází, proto
je často dělena ještě na tři stadia – rané, střední, pozdní. Pro hodnocení stavu stromu je
však důležitý fakt, že se mění strategie růstu. Strom postupně snižuje energetickou
náročnost systému – zkracuje vzdálenost mezi kořenovým systémem a asimilačním
aparátem a hledá novou rovnováhu. Zároveň jsou odstavené části osidlovány
doprovodnými organizmy a postupně začíná převažovat odumřelá hmota. Tato fáze růstu
je z biologického pohledu velmi hodnotná a navržená opatření by měla základní principy
této strategie reflektovat.
Stupeň 4 a 5 je fází, kdy strom již funguje v tzv. semiautonomních systémech. Tyto
systémy vytváří částečně oddělené samostatné jednotky. Na základě tohoto principu je
73
26. – 27. ledna 2015, Brno
strom schopen pracovat s různými typy poranění a odstavovat části napadané
fytopatogeny.
(Pro zpracování jednotlivých stupňů byla použita: Read, H., 2000, Raimbault, P., 2006,
Čech, V., 2011, Fay, N. 2002).
Obr. 5 Stupeň 5 senescentní strom.
Závěr
Parametr fyziologického stáří vyjadřuje stav stromu z velmi komplexního pohledu.
Forma, která je definována standardem, v sobě kombinuje několik přístupů a zároveň
poznatky z dlouholeté praxe. Ačkoliv se může zdát, že nerespektuje základní definice
jednotlivých ontogenetických fází například definice juvenilní a virginální fáze
(Martínková, M. et. al., 2010) nebo překryv stupňů 1 – 5 (Raimbault, P., 2006), tak
z těchto definic vychází a je modifikován pro praktické využití. Při správném využití
a kombinaci s ostatními parametry, může být velmi nápomocný pro následný návrh
pěstební. Například často zmiňovaný problém se stanovením vitality u senescentních
stromů, kdy mohou sekundární výhony působit matoucím dojmem při stanovení vitality
(Pejchal, M., 2008). Pokud na základě aktivního obrostu ve spodních partiích koruny
hodnotitel použije vyšší stupeň vitality, ale zároveň definuje, že se jedná o senescentní
strom, vychází z toho jasné podklady pro další postup. Fyziologické stáří by tedy
74
26. – 27. ledna 2015, Brno
nemělo být opomíjeno a jeho interpretace by měla být stejně diskutována jako v případě
dalších kvalitativních parametrů.
75
26. – 27. ledna 2015, Brno
Literatura:
ČECH, V. Zhodnocení vybraných druhů stromů z hlediska změn během ontogenetického
vývinu. Brno. 2011. 74 s. Bakalářská práce na Mendelově univerzitě v Brně. Vedoucí
bakalářské práce Ing. Zuzana Špinlerová, Ph.D.
DEL TREDICI, P. Aging and Rejuvenation in Trees. In Arnoldia 1999-2000, Winter.
2000.
FAY, N. Tree Morphology – A Branch of Arboricultura from Renaissance to Raimbault
[on-line]. c2011, poslední revize neuvedena [cit. 2015-01-20]. Dostupný z
<http://www.treeworks.co.uk/downloads/NF_morpology-Raimbault_updated_2011-0518.pdf>.
FAY, N. Enviromental arboriculture, tree ecology and veteran tree management. In The
Arboricultural Journal. Vol. 26, No. 3. 2002. p. 213-238.
FORTANIER, E. J., JONKERS, H. Juvenility and maturity of plants as influenced by
their ontogenetical and physiological ageing. In Acta Horticulturae. Vol. 56. 1976. p.
37-44.
KOLAŘÍK et. al. SPPK A02 002 Řez stromů. Standard péče o přírodu a krajinu. 2013.
Praha: AOPK ČR.
KOLAŘÍK et. al. SPPK A02 001 Výsadba stromů. Standard péče o přírodu a krajinu.
2013. Praha: AOPK ČR.
KOLAŘÍK et. al. SPPK A01 001 Hodnocení stavu stromů - koncept. Standard péče o
přírodu a krajinu. 2013. Praha: AOPK ČR.
KOLAŘÍK, J. et. al. Hodnocení stromů. In KOLAŘÍK, J. et. al. Péče o dřeviny rostoucí
mimo les. 2. díl. 3. vyd. Vlašim: ČSOP. 2010. 710 s. ISBN 978-80-86327-85-3
MARTÍKOVÁ M. et. al. Základy anatomie a fyziologie stromů. In KOLAŘÍK, J. et. al.
Péče o dřeviny rostoucí mimo les. 2. díl. 3. vyd. Vlašim: ČSOP. 2010. 710 s. ISBN 97880-86327-85-3
PEJCHAL, M. Arboristika I. Učební text. 1. vyd. Mělník: VOŠ Za a SZaŠ Mělník.
2008. 168 s.
76
26. – 27. ledna 2015, Brno
RAIMABULT, P. A basis for morpho-physiological tree assessment. In Tree
Morphology – Principles and Application for Diagnostics and Management, 5. Seminar
in Ashton Court Mansion Bristol. Ě3. – 24. March 2006. 2006.
READ, H. Veteran Trees: A Guide to good management. 1 Vyd. Petreborough: English
Nature, 2000. p. 176.
ZIMMERMANN, M. H., BROWN, C. L. Trees structure and function. 4. Vyd. USA:
Springer-Verlag New York. 1980. p. 336. ISBN 0-387-07063-X.
77
26. – 27. ledna 2015, Brno
Zdravotní stav a stabilita (a provozní bezpečnost) stromu
Ing. Luděk Praus, Ph.D. / Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně
Úvod do problematiky
Stromy jsou ve své podstatě objekty s duálním charakterem, u nichž můžeme rozlišit
biologickou a (bio)mechanickou stránku jejich existence. Biologický rozměr je
popisován pomocí parametru fyziologická vitalita. Odráží výkonnost organizmu,
schopnost obnovy a růstu daného jedince. Z hlediska biomechaniky je strom popisován
hned dvěma parametry, které spolu souvisí, a to je zdravotní stav a stabilita stromu.
Tyto parametry jsou důležité proplánování vhodných pěstebních opatření. Existují
zásahy, které mohou zlepšovat vitalitu stromu a je mnoho pěstebních zásahů, které
upravují vzhled stromu, ale majoritní část v současnosti prováděných zásahů na
dřevinách je určena mechanickou stránkou jeho existence, tedy pravděpodobností
selhání a celkovým poškozením stromu, jejichž měřítky jsou stabilita a zdravotní stav,
respektive potřebou zajistit bezpečnost v okolí stromu.
Zdravotní stav a stabilita jsou z pohledu zajištění bezpečnosti a naplánování zásahů v
určitém smyslu nekompletní. Postrádají určitý rozměr naléhavosti, důležitosti, nebo
chcete-li nezbytnosti zásahu. Tímto parametrem je stupeň ohrožení, nějakým způsobem
popsaná pravděpodobnost škody neboli riziko poškození. Tomuto parametru říkáme
provozní bezpečnost. Navrhovaný standard hodnocení stromů i s tímto parametrem
pracuje.
Abychom mohli stanovit provozní bezpečnost, je třeba definovat, o co se vlastně jedná.
Jaké parametry vstupují do jejího hodnocení a co je třeba sledovat, zhodnotit či změřit,
abychom mohli podat odpovídající výpověď o stavu stromu. Jestliže provozní
bezpečnost stromu popíšeme jako míru rizika poškození nějakého cíle při zasažení
padajícím stromem či jeho částí, jasně zde vystupují dvě části pomyslného vztahu, je tu
cíl a je tu strom. Cíle mohou být různé a zde standard zavádí jako součást hodnocení
také návrh rozdělení potenciálních cílů na nemovitý majetek, komunikace a chodce, jak
je vidět v přiložené tabulce.
78
26. – 27. ledna 2015, Brno
Tab. 1: Rozdělení cílů. Převzato ze standardu A01 001 2014 Hodnocení stavu stromů
Úkolem hodnotitele je kvalifikovaně odhadnout, jaké cíle jsou ohroženy a do jakého
stupně je zařadit. Odhad není snadný zejména z toho důvodu, že hodnotitel nemusí znát
konkrétní lokalitu a frekvence vozidel a chodců je závislá na mnoha faktorech.
Druhou stranou vztahu je strom a jeho potenciál poškodit. Ten lze charakterizovat
pomocí následujících parametrů: pravděpodobnosti selhání a dimenze upadnuvší části.
Toto je klíčem k rozlišení mezi zdravotním stavem a stabilitou. Je zde odhad
pravděpodobnosti selhání stromu zlomem, vývratem či odlomením významné části,
takové, která má potenciál způsobit škodu. To může být samozřejmě různé, větev, která
může ohrozit život chodce, může být z hlediska možnosti poškození sousední budovy
naprosto nevýznamná. Parametrem, který popisuje mechanický stav stromu z tohoto
79
26. – 27. ledna 2015, Brno
pohledu je stabilita stromu. Nicméně, pro stanovení zásahů jsou významné i poškození
a defekty, které nemají potenciál způsobit selhání stromu nebo jejich selhání nezpůsobí
významné škody a proto je nutný komplexnější parametr – zdravotní stav.
Definice pojmů
Zdravotní stav odráží stupeň mechanického oslabení a poškození jedince. Strom z
tohoto úhlu pohledu vnímáme zejména jako konstrukci, jako jednostranně vetknutý
nosník, v němž a na nějž působí rozličná namáhání, která způsobují vznik napětí. Tato
napětí (mechanická) musí být přenesena dřevem stromu (a dalšími pletivy), aniž by
došlo k jejich porušení – selhání. O tom, jestli bude strom z tohoto pohledu úspěšný
rozhoduje jednoduchá rovnováha mezi působícími zatíženími (vítr, sníh, led, vlastní
hmotnost) a pevností stromu. Ta je definována jednak vlastnostmi materiálu (dřeva) –
jeho pevností a tuhostí apod., dále množstvím materiálu (průměr kmene, výška stromu
a podobně), a také distribucí materiálu, jeho efektivního rozmístění v prostoru, což je
kvalitativní parametr. O pevnosti konstrukce rozhoduje nejen množství materiálu, ale
i jeho vhodné uspořádání.
Do tohoto diagnostického pohledu jsou zahrnuty především následující ukazatele:
•
habituální defekty, vznikající či plně vyvinuté,
•
strukturální defekty neboli mechanická poškození,
•
napadení dřevokaznými houbami, xylofágním hmyzem,
•
přítomnost silných suchých větví,
•
přítomnost dutin a výletových otvorů,
•
přítomnost defektních a poškozených větvení,
•
...
Zdravotní stav hodnotí všechna narušení stromu jako mechanického elementu bez
ohledu na to, zda významně ovlivní či neovlivní jeho stabilitu, pravděpodobnost
selhání. Lze to ilustrovat na následujícím obrázku:
80
26. – 27. ledna 2015, Brno
Obr. 1: Vysvětlení vztahu pojmů zdravotní stav - stabilita
Strom na tomto obrázku byl ošetřen velmi nevhodným způsobem. Vzniklá poranění
výrazně zhoršují zdravotní stav stromu, který by mohl být charakterizován stupněm 3.
Stabilita tohoto stromu byla naopak velmi zvýšena, tento strom lze označit za zcela
stabilní. Vidíme, že oba parametry stabilita a zdravotní stav sice staví na stejných
základech, ale interpretace je odlišná.
Vznikající standard hodnocení stromů navrhuje následující stupnici:
•
výborný až dobrý (defekty a poškození do malého
rozsahu)
•
zhoršený
(mechanické
narušení
významného
charakteru)
•
výrazně zhoršený (souběh defektů či poškození
snižující dožití hodnoceného jedince)
81
26. – 27. ledna 2015, Brno
•
silně
narušený
(souběh
defektů
či
poškození
výrazně snižující dožití hodnoceného jedince)
•
havarijní/rozpadlý (akutní riziko rozpadu, případně
rozpadlý jedinec)
Stabilita je obecně schopnost objektu setrvávat v neměnném stavu i přes případné
narušování (Míchal, 1994). V arboristice je pojem stabilita obvykle redukován na
mechanický význam tohoto termínu. Ta je definována jako vyjádření pravděpodobnosti
selhání stromu. Posuzujeme jej v podstatě podle stejných parametrů jako zdravotní stav.
V tomto případě ovšem interpretujeme nejen prostou přítomnost defektů, ale také jejich
rozsah a vliv, jaký budou mít na možnost stromu selhat mechanicky, včetně potenciálu
poškodit přítomné cíle. Některé defekty tedy můžeme pominout, protože takový
potenciál nemají.
Navrhovaná stupnice stability stromu je uvedena v následujícím oddíle:
•
výborná až dobrá,
•
zhoršená
(vyvíjející
se
mechanicky
významné
defekty malého rozsahu bez akutního vlivu na
stabilitu hlavních nosných částí),
•
výrazně zhoršená (přítomnost staticky významných
defektů
většího
rozsahu,
často
vyžadující
stabilizační zásah),
•
silně
narušená
(přítomnost
mechanicky
významných defektů většího rozsahu či souběh
defektů
výrazně
snižující
stabilitu
jedince,
vyžadující stabilizační zásah),
•
havarijní strom (akutní riziko selhání bez možnosti
řešení stabilizačním zásahem).
Někdy je nutné stabilitu nějakým způsobem kvantifikovat. To lze učinit některým z
bezpečnostních koeficientů, faktorů. Jsou to parametry, které proti sobě staví velikost
82
26. – 27. ledna 2015, Brno
zatížení působícího na strom (např. napětí, deformace) a pevnost stromu či jeho části
(pevnost, deformace na mezi pevnosti apod.). Kvantifikovanou hodnotu stability lze
určit například pomocí tahové zkoušky nebo akustické tomografie. Lze použít
i některou z metod, založených na principu výpočtu bezpečnostního koeficientu (WLA,
SIA), přičemž je nutné promýšlet, jak je který způsob podrobný a přesný a podle toho je
také v rámci procesu hodnocení stromu s rozumem používat.
Co vlastně hodnotíme?
V této souvislosti je potřebné se zamyslet, co vlastně sledujeme, co vlastně defekty jsou.
Defekty jsou, podle slovníku cizích slov, vady, poškození, poruchy, nedostatky,
postižení. Pod jedním slovem se skrývají jak přirozeně vzniklé „vadné“ designy, tak
vnějšími vlivy vytvořená poškození. V rámci hodnocení stromů proto považujeme za
důležité rozlišit dvě skupiny defektů:
•
defekty habituální
•
defekty strukturální.
Habituální defekty, jak název napovídá, jsou určité identifikované mechanicky
nevýhodně vytvořené tvary a struktury stromu, „chyby“ v jeho habitu. Habituální
defekty se mohou podílet jak na nevýhodném zvyšování zatížení (přeštíhlení – zvýšení
těžiště), tak i na nedokonalém přenosu vznikajícího napětí změnou geometrie (např.
tlaková vidlice apod.). Vznikají většinou jako reakce stromu na působení vnějších
vlivů, například zastínění; velmi vhodným nástrojem k jejich eliminaci jsou včasné
zásahy, probírky, výchovné řezy a podobně.
Strukturální defekty, které vznikají působením vnějších vlivů (člověk, technika,
padající kameny, výkopy, působení hub), jsou zdrojem nepravidelností v toku napětí.
Zmenšují množství nosného materiálu (např. dutiny, zvláště v okolí větvení) případně
zhoršují přenos napětí (otevřené trhliny výrazně snižují pevnost a tuhost kmene v krutu
a ohybu (Mattheck, 1991, Wessolly, Erb, 1998)). Umístění poškození pak určuje i míru
nebezpečnosti poškození (Matheny, Clark, 1994, Lonsdale 1999). Je nutné také
připomenou, že na rozdíl od habituálních defektů primárně umožňují, a bývají spojeny,
s infekcí dřevokaznými houbami, protože otevírají vnitřní prostředí stromu těmto
patogenům.
83
26. – 27. ledna 2015, Brno
Provozní bezpečnost
Na závěr považujeme za důležité hlouběji pojednat o provozní bezpečnosti (PB) stromů.
Provozní bezpečnost je již interpretovaná stabilita stromu. Do úvahy totiž k hodnotě
stability, jako pravděpodobnosti selhání, přichází jednak dimenze stromu (míra
potenciálu poškodit při selhání cíl) a hodnota cíle, který může být zasažen. A tak stejný
strom, rostoucí v extravilánu obce má mnohem vyšší hodnotu provozní bezpečnosti, než
strom stejné stability a zdravotního stavu, ale rostoucí například nad dětským hřištěm.
Vlastní parametr PB není v rámci standardu uváděn. Jeho konstrukce vychází ze
stability stromu a hodnoty cíle, tedy kombinuje individuální hodnocení stromu s
charakteristikou základní plochy1. To výrazným způsobem ulehčuje zpracování dat. Při
individuálním hodnocení ovšem považujeme za vhodné provozní bezpečnost zhodnotit
i tehdy, kdy není systém základních ploch využit. Tím totiž do vyhodnocení stromů
vstupuje parametr významnosti nebo naléhavosti ošetření toho kterého stromu, což dále
napomáhá k efektivnímu naplánování zásahů.
Shrnutí
Stromy jsou významnou součástí životního prostoru člověka. Pro efektivní správu je
nutné znát pravděpodobnost možných konfliktů a ohrožení a technické možnosti
zajištění bezpečnosti v okolí hodnocených stromů. K tomu slouží (samozřejmě spolu s
vitalitou stromu) i hodnocení tří popisovaných parametrů: zdravotního stavu, stability
a provozní bezpečnosti. Tyto parametry nabízejí pohled na strom ze stejného úhlu, který
je ale v případě stability omezen na významné defekty a v případě provozní bezpečnosti
na významné defekty rozšířené o riziko potenciálního poškození přítomných cílů. Jeden
strom na různých místech bude mít stejnou hodnotu zdravotního stavu a stability, ale
různou hodnotu provozní bezpečnosti. Lze najít stromy s nízkou hodnotou zdravotního
1 Základní plocha je část území s jednotnou charakteristikou dřevinné vegetace. Využívání
základní plochy a její zařazení do systému péče je určeno intenzitní třídou údržby a dále
celkovou hodnotu stability stromů na ploše, hodnotou cíle pádu a sklonitostí terénu. Pokud se
některá z charakteristik významně liší v některé z částí základní plochy, je vhodné tuto část
vylišit jako dílčí prostorovou jednotku.
84
26. – 27. ledna 2015, Brno
stavu (poškozené), přesto stabilní a bezpečné. Lze dokonce najít stromy nestabilní
a přesto (relativně) bezpečné.
Obr. 2: Lokalizace definuje z velké části provozní bezpečnost
85
26. – 27. ledna 2015, Brno
Použitá literatura:
LONSDALE, David. Principles of tree hazard assessment and management. London:
Stationery Office, c1999, 388 s. ISBN 0-11-753355-6.
MATHENY, N.P., a J.R. CLARK.. A Photographic Guide to the Evaluation of Hazard
Trees in Urban Areas (2nd ed.). International Society of Arboriculture, Champaign, IL.
1994. 85 pp.
MATTHECK, Gerhard Claus a Helge BRELOER. The body language of trees: a
handbook for failure analysis. London: The Stationary Office, 2006, xx, 240 p. ISBN 011-753067-0.
WESSOLLY, Lothar a Martin ERB. Handbuch der Baumstatik und Baumkontrolle.
Berlin: Patzer, 1998, 270 s. ISBN 3-8761-093-1.
Standard A 01 001:2014 Hodnocení stavu stromů.
86
26. – 27. ledna 2015, Brno
Návrh zásahu
Ing. Michal Romanský / OSVČ
Technologie zásahů na dřevinách
Návrh technologie zásahu je uváděn slovně nebo zkratkou vždy dle příslušného
Standardu péče o přírodu a krajinu. Některé Standardy jsou již dokončené (A02
002, C02 005), u ostatních jde o kvalifikovaný odhad konečného cíle.
Případné uvádění speciálních technologických postupů musí být v metodice
posudku detailně popsáno způsobem, který umožňuje jejich nacenění a následnou
kontrolu provedení.
Použitá databáze musí umožňovat návrh více typů ošetření pro každý hodnocený
strom.
Tab. 1 Řez stromů (A02 002 – Řez stromů)
Kód
Název technologie
Poznámka
S-RZK
Řez zapěstování koruny
S-RK
Řez komparativní (srovnávací)
S-RV
Řez výchovný
S-RZ
Řez zdravotní
S-RB
Řez bezpečnostní
S-RLSP
Lokální redukce směrem k překážce
Povinné uvedení záměru řezu
S-RLLR
Lokální redukce z důvodu stabilizace
S-RLPV
Úprava průjezdného či průchozího profilu
S-OV
Odstranění výmladků
S-RO
Redukce obvodová
Povinné uvedení rozsahu navrhované
redukce
S-SSK
Stabilizace sekundární koruny
Vhodné uvedení rozsahu navrhované
redukce
S-RS
Řez sesazovací
redukce
87
26. – 27. ledna 2015, Brno
S-RTHL
Řez na hlavu
S-RTPP
Řez popouštěcí
S-RTZP
Řez živých plotů a stěn
Tab. 2 Řez ovocných stromů (C02 005 – Péče o funkční výsadby ovocných dřevin)
Kód
Název technologie
O-RK
Řez na korunku ovocných stromů
O-RV
Řez výchovný ovocných dřevin
O-RP
Řez ovocných dřevin prosvětlovací - průklest
O-RO
Řez opravný ovocných dřevin
O-RA
Řez ovocných dřevin zdravotní – asanační
O-OV
Odstranění vlků a výmladků ovocných dřevin
O-RZM
Řez ovocných dřevin zmlazovací mírný
O-RZS
Řez ovocných dřevin zmlazovací střední
O-RZH
Řez ovocných dřevin zmlazovací hluboký
Tab. 3 Kácení stromů (A02 005 – Kácení stromů)
Kód
Název technologie
Poznámka
S-KV
Kácení stromů volné
Povinné uvedení typu manipulace
zbytků po kácení (vyklízení
mechanizací či ručně).
S-KSP
Kácení stromů s přetažením
S-KPV
Postupné kácení s volnou dopadovou plochou
S-KPP
Postupné kácení s překážkou v dopadové ploše Povinné uvedení typu manipulace
S-OS
Odstranění pařezu seříznutím
S-OR
Odstranění pařezu ruční (klučením)
S-OK
Odstranění pařezu klučením těžkou
mechanizací
S-OF
Odstranění pařezu frézováním
88
26. – 27. ledna 2015, Brno
Tab. 4 Ostatní typy zásahů (A02 004 – Bezpečnostní vazby a podpěry, A02 006 Ochrana stromů před úderem blesku, A02 007 - Úprava stanovištních poměrů stromů
a keřů, A02 009 - Speciální ošetření stromů)
Kód
Název technologie
Poznámka
S-HRI
Instalace hromosvodu
Povinná
příloha
zpracované
projektové dokumentace
S-HRK
Revizní kontrola již instalovaného hromosvodu
S-STR
Instalace/oprava zastřešení dutiny
S-OKT
Odstranění/oprava kotvení mladého stromu
S-OUV
Odstranění/oprava úvazku mladého stromu
S-TP
Přístrojový test stromu
S-TVV
Specializovaný průzkum stromu detailní ze Povinné uvedení zaměření průzkumu
země
S-TVL
Specializovaný průzkum stromu detailní s Povinné uvedení zaměření průzkumu
využitím lezecké techniky
S-VDD
Instalace dynamické vazby v dolní úrovni
Povinné uvedení počtu
dimenzování systému
lan
a
S-VDH
Instalace dynamické vazby v horní úrovni
Povinné uvedení počtu
lan
a
S-VSD
Instalace statické vazby v dolní úrovni
Povinné uvedení počtu vazeb v dané
úrovni, typu vazby a dimenzování
systému
S-VSH
Instalace statické vazby v horní úrovni
Povinné uvedení počtu vazeb v dané
úrovni, typu vazby a dimenzování
systému
S-VP
Instalace podpěry koruny či kosterních větví
Povinné uvedení počtu podpěr
S-VK
Detailní revize již instalované vazby s využitím
lezecké techniky
Povinné uvedení zaměření testu,
případně
konkrétní
přístrojové
metody
Tab. 5 Řez keřů (A02 002 – Výsadba a řez keřů a lián)
Kód
Povinné uvedení počtu stříšek
Název technologie
K-RK
K-RV
Řez výchovný
89
26. – 27. ledna 2015, Brno
K-RP
Průklest (prosvětlování)
K-RZ
Zmlazování (řez sesazovací)
K-RT
Řez tvarovací
K-R
Regulace růstu
K-Z
Zpětný řez
Tab. 6 Zásahy ve skupinách stromů (A02 008 – Zakládání a péče o porosty dřevin)
Kód
Název technologie
Poznámka
SK-RV
Výchovný řez na stromech ve skupině
Povinné uvedení počtu a dimenzí
stromů pro výchovný řez (není
součástí dendrologického průzkumu)
SK-RB
Bezpečnostní řez na stromech s cílem pádu
Povinné uvedení počtu stromů pro
bezpečnostní řez (není součástí
běžného průzkumu)
SK-RLPV Lokální redukce pro zajištění
podchodné/podjezdné výšky stromů ve skupině lokální redukci (není součástí
dendrologického průzkumu)
SK-KK
Kompletní vykácení skupiny stromů
Povinné uvedení počtu stromů (není
SK-KS
Vykácení pouze suchých a silně poškozených
stromů
kácení (není součástí
SK-PN
Probírka/prořezávka s negativním výběrem
SK-PP
Probírka/prořezávka s pozitivním výběrem
Naléhavost zásahu
Všechny navržené technologie zásahu se rozdělují do tříd naléhavosti podle jejich
důležitosti. Účelem je možnost finanční optimalizace zásahu.
Následné provedení všech navržených zásahů v jednom kroku (bez ohledu na naléhavost)
není technologickou chybou.
Stupnice:
90
26. – 27. ledna 2015, Brno
•
zásahy s nutností okamžitého provedení – riziko z prodlení,
•
realizovat v první etapě prací,
•
realizovat ve druhé etapě prací,
•
realizovat ve třetí etapě prací.
Skutečnou etapizaci prováděných prací stanovuje investor (vlastník stromů).
Opakování zásahu
V opodstatněných případech lze u každé technologie zásahu navrhnout interval jeho
opakování.
Opakování je třeba definovat především u následujících typů ošetření (dle SPPK A02 002 –
Řez stromů):
S-RV – řez výchovný,
S-RO – obvodová redukce koruny,
S-SSK – sesazení sekundární koruny,
S-RS – sesazovací řez,
S-RTHL – řez na hlavu,
S-RTPP – řez popouštěcí,
S-RTZP – řez živých plotů a stěn.
Skutečné opakování zásahu je třeba před realizací upřesnit v rámci aktualizace.
91
26. – 27. ledna 2015, Brno
Stresová vitalita dřevin – Proč je dobré vitalitu hodnotit? Jaké
máme možnosti hodnocení? Co nám hodnocení vitality prozradí
o dřevině?
Bc. Jiří Rozsypálek / Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně
Úvod
Vitalita je společně se zdravotním stavem a provozní bezpečností dřevin jedním
z nejdéle používaných kritérií, při hodnocení dřevin v arboristice. Na rozdíl od
zdravotního stavu a provozní bezpečnosti je však hodnocení vitality mnohem hůře
interpretovatelné a tak se často její význam v hodnocení dřevin nedoceňuje a informace,
které by nám měli poskytnout její hodnocení, zůstávají nevyužity.
V tomto příspěvku se zaměříme na hodnocení vitality dřevin v městském prostředí.
Zdůvodníme si, proč je vlastně dobré vitalitu hodnotit, jaké máme v současné době
možnosti hodnocení a především si popíšeme, jaké informace nám vlastně správné
zhodnocení vitality o hodnocené dřevině poskytne.
Popis
Proč je dobré vitalitu hodnotit? Vitalita charakterizuje hodnocený strom z hlediska
fyziologické aktivity. Hodnocené parametry ukazují na jeho životaschopnost
(KOLAŘÍK et al. 2003). Poukazuje na schopnost stromu reagovat na negativní
disturbance, které přicházejí ze strany abiotických, biotických a antropogenních
podmínek stanoviště v urbanizovaném prostředí, bez výrazného a trvalého narušení
funkčnosti jeho orgánů a pletiv. Základním principem hodnocení je zachytit dlouhodobý
vývoj vitality, díky čemuž budeme schopni odfiltrovat akutní krátkodobé vlivy, jako
jsou extrémy počasí, nebo žír hmyzu a dle průběhu vitality odhadnout, jaká je primární
příčina zhoršování jejího zhoršování.
Jaké máme možnosti hodnocení? V metodikách nejčastěji používaných v praktické
arboristice je vitalita hodnocena zařazením do relativních stupnic s různým (4–10)
počtem stupňů (KOLAŘÍK et al. 2010). V detailnějších metodikách jsou hodnoceny
92
26. – 27. ledna 2015, Brno
jednotlivé dílčí indikátory, jako je defoliace koruny, nejčastěji hodnocena v procentech
a v ideálních případech je zaznamenána také lokalizace defoliace (např: defoliace 20%
prosychání především v horní části koruny). Dalším hodnoceným indikátorem jsou
malformace větevních struktur. Ty hodnotíme dle fázového modelu růstu výhonů dle
Rolffa, ten vychází z předpokladu, že růst výhonů, jeho dynamika a vznikající změny
tvaru větvení odráží dlouhodobý vývoj vitality stromu. Ve fázových modelech růstu
výhonů jednotlivých druhů rozlišujeme:
0. fázi explorace – Z vrcholových i postranních pupenů každoročně vyrůstají dlouhé
výhony, koruna je hustá, zavětvená, kompaktní bez vyčnívajících větví, olistění bez
větších mezer.
1. fázi degenerace – Z terminálního pupenu každý rok vyrůstají dlouhé výhony, z
bočních pupenů krátké výhony, větvení je na okrajích opticky řidší, jakoby roztřepené,
objevují se suché větve (do 5 %), uvnitř koruna dosud poměrně hustá.
2. fázi stagnace – ze všech pupenů vyrůstají jen krátké výhony, ustává další větvení –
krátké výhony se nevětví, zastaven či téměř zastaven je výškový přírůst, rovné
a průběžné větve na okraji koruny chybí, krátké výhony se shluky listí se snadno
ulamují, koruna se znatelně prosvětluje, vznikají větší mezery v koruně.
3. fázi rezignace – Vylamují se větší větve, odumírají celé části koruny, včetně vrcholu,
koruna se rozpadá na dílčí izolované části (ROLOFF. 1989).
Dalším dobrým indikátorem je reakce dřeviny na prosychání koruny nebo mechanické
poškození, například po ošetření stromu. Jedná se především o schopnost vytváření
reakčního dřeva a reiterací v koruně, jakožto reakce na náhlý úbytek asimilačního
aparátu.
Co nám hodnocení vitality prozradí o dřevině? Detailně provedené hodnocení vitality
dřevin nám poskytne cenné informace o schopnosti hodnocené dřeviny odolávat
negativním vlivům, které na ni působí na daném stanovišti. Zhodnocená vitalita nám
tedy poskytne informace o perspektivě dřeviny na daném stanovišti. Je tak zpětnou
vazbou pro zahradní architekty a pracovníky, kteří o zeleň ve městech pečují. Neboť
snížení vitality je velmi často zapříčiněno vysazením nevhodného druhu dřeviny do
nevyhovujících abiotických podmínek (ROLOFF et al. 2008), nebo poukazuje na
nesprávnou péči o již vysazenou rostlinu. Velmi časté jsou případy, kdy jsou
93
26. – 27. ledna 2015, Brno
vysazovány druhy dřevin náročné na vláhu a živiny v půdě do podmínek, které jsou
mimo jejich optimum, ale také ty případy, kdy jsou dřeviny suchomilné stresovány
častou zálivkou, neboť ta je technickými službami dělána plošně, bez ohledu na druh
a potřeby dřeviny. Všechny tyto faktory se v praxi projeví sníženou vitalitou
vysazených stromů.
Vitalita nám může pomoci taktéž zjistit, jak závažné je pro rostlinu mechanické
poranění nebo napadení patogenním agens, ať už abiotického či biotického charakteru.
Může tedy přispět také k hodnocení zdravotního stavu. V tomto případě jde především
o hodnocení vitality u starších dřevin, které už odrostly přesadbovému šoku, takže tento
faktor jejich vitalitu neovlivňuje. Pokud se nám u dřeviny, která měla v předchozích
hodnoceních po delší dobu vitalitu výbornou, začne vitalita zhoršovat, přičemž v její
bezprostřední blízkosti neproběhly žádné aktivity (výkopy, ošetření, pojezd stavební
techniky, atd…), které by mohly její vitalitu zhoršit, je velmi pravděpodobné, že
dřevina byla napadena nějakým patogenním organizmem, jehož symptomy nejsou
doposud při hodnocení zřejmé. Snížená vitalita nám tak poskytne předčasné varování,
abychom při hodnocení zdravotního stavu dřeviny věnovali zvýšenou pozornost méně
patrným symptomům napadení.
V neposlední řadě nám může vitalita pomoci ke správnému zhodnocení provozní
bezpečnosti dřeviny. Jedná se především o případy, kdy již víme, že hodnocená dřevina
má nějaký závažnější problém z hlediska zdravotního stavu (např: centrální dutina ve
kmeni, hniloba v kosterním větvení, požerky xylofágního hmyzu, atd.), ale nemáme
možnost si ověřit, jak rozsáhlý tento problém je. Stav vitality a průběh jejího
zhoršování, u postižené části dřeviny, nám tak může poskytnout cenné informace
o závažnosti poškození a přispět tak k našemu rozhodování, kdy a jaké ošetření použít.
Závěr
Účelem tohoto příspěvku bylo především poukázat na některé z mnoha možností
a výhod, které nám hodnocení vitality umožňuje využít pro lepší pochopení toho, jak
dřeviny fungují, v jakém stavu se aktuálně nacházejí a jak o ně správně pečovat.
Hodnocení vitality samozřejmě nemůže nahradit ostatní kritéria hodnocení, jako je
zdravotní stav, perspektiva, nebo provozní bezpečnost, ale jak jsme si výše popsali,
může nám výrazně pomoci k zpřesnění našeho hodnocení a poukázat na závažné
94
26. – 27. ledna 2015, Brno
problémy, které by při běžném hodnocení mohly uniknout naší pozornosti. Hodnocení
fyziologické vitality u dřevin tak může výrazně napomoci rozhodnutí, zda ošetřit nebo
kácet námi hodnocenou dřevinu.
95
26. – 27. ledna 2015, Brno
Seznam zdrojů
KOLAŘÍK, J., 2003:Péče o dřeviny rostoucí mimo les - I. ČSOP Vlašim, 213 str., ISBN
80-86327-36-1
KOLAŘÍK, J., 2010:Péče o dřeviny rostoucí mimo les - II. ČSOP Vlašim, 696 srt.,
ISBN
978-80-86327-85-3
ROLOFF, A., 1989: Kronenentwicklung und Vitalitätsbeurteilung ausgewählter
Baumarten der gemäßigten Breiten., Sauerländer, Frankfurt am Main, ISBN 3-79395093-X.
ROLOFF, A., GILLNER, S., BONN, S., 2008: Vorstellung der KlimaArtenMatrix für
Stadtbaumarten (KLAM-Stadt) : Gehölzartenwahl im urbanen Raum unter dem Aspekt
des Klimawandels. Grün ist Leben, Sonderausgabe, s. 30 – 42. ISSN: 1861-7077.
96
26. – 27. ledna 2015, Brno
Specializované průzkumy z pohledu průzkumu prokořenitelného
prostoru
prof. Ing. Klement Rejšek, CSc. / Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita
v Brně
Arboristický standard SPPK A01 001:2014 "Hodnocení stavu stromů" obsahuje vedle
systému hodnocení a kontrol stromu včetně jeho kvalitativních atributů, lokalizace
a taxonometrických údajů spolu s údaji dendrometrickými, vedle návrhu zásahů
a charakteristice přístrojových metod hodnocení též část věnovanou průzkumu
prokořenitelného prostoru stromu jako součásti tzv. specialiazovaných průzkumů. Tyto
zahrnují vedle prokořenitelného prostoru též kontrolu potenciálního výzkytu zvláště
chráněných druhů, biomechanické analýze stromu s důrazem na bezpečnost, tj. určení
odolnosti proti zlomu a proti ukroucení, stanovení sadovnické a kompoziční hodnoty
stromu a problematiku oceňování dřevin z pohledu orgánu ochrany přírody a pohledů
majetkoprávního a trestněprávní odpovědnosti.
Prvním pohledem na průzkum prokořenitelného prostoru jako součásti specializovaných
průzkumů je zaměření se na přítomnost cizorodých materiálů v kořenovém prostoru
a na obsah organické hmoty v půdě. Zde jistě není nutné zabývat se vysokou
prostorovou heterogenitou urbánních půd - vhodné je snad několik slov k nízkému
obsahu organické hmoty půdy. Klesá-li díky odstraňování opadu dřevin z městského
prostředí (nebo energetickému využívání odpadu z lesní těžby) obsah humusu, mění se
jak fyzikální prostředí rhizosféry, tak i nabídka živin a podmínky jejich přijmu
dřevinou. Není-li aktivně přidáván organický materiál (ať formou běžných kompostů
nebo vermikompostů), dochází jednak díky přirozené mineralizaci humusu, jednak díky
ztrátám v povrchových horizontech vyplavováním a jednak díky plošnému ronu na
stanovišti k situacím, které jsou skutečně velmi perspektivním předmětem zájmu právě
specializovaných průzkumů.
Souběžně s tím je vhdoné se v rámci specializovaných průzkumů zabývat půdní reakcí
a vodním a plynným režiem, zvláště urbánních půd. Stran pH platí, že temperátní zóna
severní polokoule se v rámci současného stupně kenozoika holocénu přirozeně
acidifikuje. Acidifikace prokořenitelného prostoru volné krajiny byla v 70. a 80. letech
97
26. – 27. ledna 2015, Brno
minulého století výrazně akcelerována imisními vstupy - v městském prostředí se však
naopak setkáváme s alkalizací, podmíněnou jak zvětráváním navážek (ze značné části z
technologicky upravených vápenců a mramorů), tak vyváváním omítek v ulicích měst
razantnějšího atmosférického proudění, tak aplikací chloridů v rámci zimní údržby
vozovek posypovými solemi. Neplatí přitom, že by se alkalizace a acidifikace
neutralizovala - problematika pufrovitosti půd je daleko složitější, a vezmeme-li v potaz
výše zmíněnou problematiku snižování obsahu humusových látek, disponujících
proměnlivými náboji své koloidní frakce, vychází nám, že specializované průzkumy z
pohledu prokořenitelného prostoru jsou právě u půdní reakce žádoucí a díky své
relativní snadné proveditelnosti i obecně doporučeníhodné.
Snadnou proveditelnost naopak nelze přiřadit k průzkumům prokořenitelného prostoru
zaměřeného na vodní a vzdušný režim půd. Ve volné krajině se výrazně uplatňují
globální klimatické změny, v intravilánu sídel vlivem zhutňování a poruch vodovodních
a kanalizačních řadů změny jak kvantity (oběma směry), tak kvality půdní vody
a půdních plynů. Zhutněným povrchem obtížně komunikující půdní plyny zmenšují
podíl kyslíku v kořenovém prostoru a na tento opomíjený jev citlivé druhy dřevin, např.
rodů Tilia či Acer, reagují bez vědomí veřejnosti patrně daleko zásadněji než na tolik
diskutované otázky kontaminace půd či jejich solení v zimním období.
Druhým
pohledem
na
průzkum
prokořenitelného
prostoru
jako
součásti
specializovaných průzkumů je vyhodnocení budoucího kořenového prostoru výsadeb z
pohledu jeho a) charakteristiky, b) odhadovatelného narušení okolí výsadby v důsledku
jejího růstu, c) odhadu v minulosti provedených výkopů a navážek v daném prostoru
výsadeb a d) prověření umístění podzemních sítí veřejné infrastruktury daného sídla.
Stran specializovaných průzkumů jsou zde velmi zajímavým tématem jíly s vysokými
objemovými změnami, na nichž při často významném spoluovlivnění transpiračním
proudem zvláště vzrostlých listnatých dřevin dochází k porušení stability budov
a následnému praskání jejich stěn. Sesedání staveb, způsobené smršťováním smektitů
a vermikulitu, je přitom lokálně odlišné i v rámci jedné nevelké oblasti, neboť objemové
změny jílů jsou závislé též na expozici stanovišti, přítomnosti podzemních teplovodů,
úklonu vrstev hornin, snížení infiltrace srážkové vody zakrýváním povrchu asfaltem
a betonem či odvodem vody ze stanoviště drenážováním. Z arboristického pohledu je
zde klíčové, v jaké hloubce leží základová spára budovy: vyjdeme-li z empirického
98
26. – 27. ledna 2015, Brno
faktu, že bobtnavé jíly se v době letního smršťování projevují vznikem volných prostorů
a trhlin až do hloubky 4 m, je celá řada budov potenciálně negativně transpirací dřevin
skutečně ovlivnitelná. Zde je však třeba říci, že možnou příčinou nejsou jen nevhodně
lokalizované výsadby, ale často založení stavby do blízkosti již rostoucího stromu. Platí
přitom, že jehličnaté stromy jako celek nejsou zdaleka tak problematické jako rody
Quercus, Salix, Populus a Ulmus. Z pohledu našeho oboru je též správné zdůraznit, že
objemovými změnami (danými na dřevinách naprosto nezávislými činnostmi, např.
změnou využívání vody daného stanoviště odčerpáváním podzemní vody či stavbou
různě podsklepených budov) bobtnavých jílů jsou poškozovány i vlastní kořeny rostlin.
V každém připadě zde obecně platí, že stabilita zemin s vysokým podílem bobtnavých
jílů z pohledu jejich role coby základových půd staveb není klíčově podmíněná
transpirací, ale chováním těchto sedimentů ve styku s vodou. Na druhou stranu je ale
vhodné doporučit, aby z pohledu nebezpečí vzniku smršťovacích trhlin, často až do
výše zmíněné hloubky, nebyly výsadby vysoce transpiračně aktivních listnatých dřevin
umísťovány blíže než 7 m od stěn budov. Z hlediska specializovaných průzkumů se
proto jeví zájem o postižení poklesových kotlin a poklesových úžlabin zvláště v
karpatské části ČR, ve východních Čechách a v oblasti severočeských třetihorních pánví
jako velmi důležitý.
Charakteristika prokořenitelného prostoru není vázaná jen na výsadbu, ale též na strom
rostoucí v zastaveném území nebo ve volné krajině - zde se růstové podmínky stromu
hodnotí jako a) neovlivněné, b) dobré, c) zhoršené a d) extrémní. Za extrémní růstové
podmínky se přitom v rámci specializovaných průzkumů považují buď místa, kde je
kořenový systém omezen ze dvou či více stran, a nebo místa, kde opakované dochází k
činnostem, ovlivňujícím růst stromu včetně trvalého výrazného zhutnění povrchu či
výrazné chemické kontaminaci včetně negativních dopadů zimní údržby vozovek
posypovými solemi.
Protože problematice zhutňování se autor obsáhle věnuje na jiném místě, je vhodné zde
zmínit dva zbývající jevy - kontaminaci prokořenitelného prostoru polutanty a negativní
dopady zimní údržby vozovek. První zmiňovaný fenomén je z detailního pohledu tak
složitý, že zde je vhodné jen rámcově uvést tu skutečnost, že jak rizikové prvky (As, Be,
Cd, Co, Cr, Cu, F, Hg, Mo, Ni, Pb a Zn), tak i rizikové látky (persistentní organické
polutanty POPs, mezi něž patří polycyklické aromatické uhlovodíky PAH,
polychlorované bifenyly PCB a persistentní organochlorové pesticidy OCP) mohou
99
26. – 27. ledna 2015, Brno
pocházet nejen z ekologických nehod, ale též z prostého zvětrávání lidmi
nahromaděného materiálu navážek. Z arboristického hlediska je v této souvislosti též
vhodné zmínit prospěšnost dlouhodobé aplikace malého množství vody, kdy tato forma
závlahy snižuje nejen přítomnost chloridů, ale také mnohých polutantů. Chronická
kontaminace chloridy jako projevu zimní údržby vozovek je dle autorova názoru mírně
nadhodnocena nad jejím skutečným významem, i když tak negativní projevy jakými
jsou například antagonismus přijmu některých kationotových forem živin, peptizace
půdy s tvorbou půdních škraloupů a nedostatku fyziologicky přístupné vody není
správné podceňovat. Stejně tak jako v případě objemově nestálých zemin i zde se
projevují lokální specifika, kdy některé jevy působení chloridů umocňují a jiné
eliminují (zde je dobré zohlednit zvláště půdní textury, topografii terénu a výšku
hladiny podzemní vody). I zde se projevuje různá citlivost stromů - zde to jsou naopak
jehličnany, které by měly být arboristy vnímány jako silně ohrožené (z listnatých dřevin
pak rody Acer, Fagus, Carpinus, Ulmus či Tilia), nicméně obecně platí, že sodík působí
především na půdu jako takovou a chlór není rostlinami vnímán jako látka toxická, ale
naopak jako látku nutně přijímaná (i když i zde - stejně tak jako víceméně vždy a ve
všech souvislostech - je vše otázkou míry...).
Z hlediska vlastního termínu hodnocení stromu je z pohledu specializovaných
průzkumů vhodné zdůraznit, že to, co se hodnotí, je stav stromu a nikoliv funkce
stromu. Stav stromu je přitom hodnocen na základě růstových změn, tj. reflektuje
ontogenetickou minulost daného jedince. Z tohoto úhlu pohledu pohledu je tedy vhodné
přijmout z hlediska běžné praxe odvážnou myšlenku, že vlastní zhodnocení stavu
stromu, jakkoliv odpovědně a erudovaně provedené, již ze své podstaty nezahrnuje
postižení perspektivy stromu na daném stanovišti. I tak má však toto hodnocení stavu
své nezastupitelné místo a právě z pohledu nutnosti posoudit tuto zmiňovanou
perspektivu - kde je již klíčový pohled i na fyziologické funkce stromu v podmínkách
vnějších změn daného krajinného segmentu či urbánního stanoviště - je to hodnocení
stavu, z něhož vymezení rizik pro budoucnost vychází.
100
26. – 27. ledna 2015, Brno
Nálezová databáze ochrany přírody a možnosti jejího využití
v praxi
Mgr. Antonín Krása / AOPK ČR
Nálezová databáze ochrany přírody (NDOP) spravovaná AOPK ČR je nejobsáhlejší,
nejkomplexnější a zároveň neustále doplňovanou databází o výskytu jednotlivých druhů
v ČR. V současné době obsahuje cca 14 500 000 nálezů a každý rok přibude 500 000 až
1 300 000 nových. Jedná se přitom jak o starší údaje z nejrůznějších odborných prací a
výzkumů, tak zejména údaje zcela nové a aktuální. Jejich část přechází do NDOPu
v rámci výměn s jinými většími databázemi, ale velká část údajů je zadána přímo jejich
nálezci do této databáze.
Část dat pochází z víceméně náhodných nálezů, kdy jednotliví zadavatelé doplňují
nálezy, které učinili při svých procházkách přírodou, případně v rámci jiné pracovní
činnosti. Jiná část je ale získávána naprosto cíleně v rámci monitoringu a průzkumů
zaměřených na konkrétní druhy nebo skupiny druhů. V rámci monitoringu a cílených
výzkumů je přitom pokryta většina území ČR, byť u jednotlivých taxonů existují místa
prozkoumaná lépe i hůře.
K taxonům, jejichž výskyt je v NDOP podchycen dobře, patří i organismy vázané svým
výskytem na dřeviny, tedy ptáci, netopýři a hmyz. Díky tomu mámě poměrně dobrý
přehled o tom, kde můžeme ten který druh očekávat a kde nikoliv. Tyto údaje přitom
AOPK ČR shromažďuje proto, aby mohly být využity k účelné ochraně přírody. Zatím
sice není jejich větší část volně on-line přístupná, ale na vyžádání mohou být údaje
žadateli poskytnuty. Pokud tedy plánujete nějaký zásah, který se bude týkat stromů,
parků, alejí apod., nebojte se obrátit na místně příslušné pracoviště AOPK ČR a o data
si zažádat.
K dispozici tak dostanete základní přehled o tom, které druhy ve vašem zájmovém
prostoru žijí, případně se vyskytují nedaleko, kdy zde byl jejich výskyt zaznamenán,
v jakém množství apod. To vám pak může značně ulehčit práci, až budete plánovaný
zásah konkretizovat, respektive vytvářet projekt. Informace získané z NDOPu sice
nemohou, až na výjimky, zcela nahradit zoologický průzkum, který by měl tvorbě
101
26. – 27. ledna 2015, Brno
každého projektu předcházet, ale mohou se stát důležitým vodítkem pro další práci.
Dopředu tak budete vědět zejména o možném výskytu zvláště chráněných druhů nebo
druhů chráněných podle práva EU, jejichž potřebám je třeba záměry přizpůsobit.
Nebojte se proto NDOP využívat, pracujte s ním co nejvíce, je tu totiž i pro vás!
102
26. – 27. ledna 2015, Brno
Možnosti využití dat leteckého laserového skenování pro
identifikaci stromů a hodnocení exponovanosti korun vůči větru
Ing. Tomáš Mikita, Ph.D. / Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně
Úvod
Letecké laserové skenování (LLS) stále patří v rámci České Republiky mezi nové
metody sběru polohopisných a výškopisných informací. LLS je založeno na principu
analýzy svazku laserových paprsků, který je vysílán z nosiče pohybujícího se v určité
vzdálenosti od snímaného objektu. U každého laserového paprsku, který je vyslán ze
zdroje, je současně zaznamenána jeho aktuální poloha v prostoru pomocí diferenciální
GPS a inerciální navigace (IMU). Paprsek dopadne na objekt a odráží se v podobě echa
zpět k senzoru, přičemž je změřena vzdálenost, kterou urazil. Paprsek se odráží od
každé plošky objektu, čímž se vytváří posloupnost ech od nejvyšších (senzoru
nejbližších) odrazových ploch po nejnižší, za účelem vytvoření hustého pole
zeměpisných souřadnic v místech, kde se laserové pulsy odrazily od povrchu
(Baltsavias, 1999).
Polohová a především výšková přesnost dat LLS umožňuje zjistit více informací
o objektech na zemském povrchu včetně vegetace, nevyjímaje stromů nejen ve volné
krajině, ale rovněž v intravilánech měst a obcí. Výhodou dat LLS je možnost určení
výšky nedostupných objektů, mezi které patří právě stromy, a rovněž možnost
modelování tvaru jejich koruny. Vzhledem ke způsobu sběru dat z vysoko letícího
prostředku (letadla či vrtulníku) dochází však vždy k jisté generalizaci modelu koruny
vlivem viditelnosti pouze její horní části. Výhodou těchto dat je rovněž komplexní
znalost okolí každého stromu a možnost modelování např. exponovanosti korun vůči
větru. Cílem tohoto příspěvku je proto nastínění možností využití dat LLS při
inventarizaci a hodnocení zeleně ve městech a obcích.
Zdroje dat LLS
Data LLS jsou v současnosti získávána nejčastěji na základě objednávky od komerčních
subjektů v různé kvalitě na základě použitého nosiče (vrtulník či letadlo), typu skeneru,
103
26. – 27. ledna 2015, Brno
výšky letu a řadě dalších parametrů. Z hlediska výsledné přesnosti je zásadním
parametrem výsledná hustota bodů LLS, která se pohybuje v závislosti na výše
zmíněných faktorech průměrně od 1 až po cca 10 bodů na 1 m2. Výstupem zpracování
těchto dat je nejčastěji tzv. digitální model povrchu (DMP) a digitální model terénu
(DMT) s rozlišením 0,5 až 1 m.
Alternativním přístupem je využití dat tzv. nového výškopisu ČR, který je zpracováván
Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním také pomocí metody LLS a jehož
výslednými produkty jsou nové modely v podobě tzv. digitálního modelu reliéfu 4. a 5.
generace (DMR 4G a DMR 5G) a digitálního modelu povrchu 1. generace (DMP 1G).
Dle definice ČÚZK (2011) je digitální model povrchu 1. generace odvozen
automatizovanými postupy. Jedná se o DMR 5G doplněný o objekty nad zemským
povrchem. V intravilánu jsou přidány body, které jsou automatickou filtrací
vyhodnoceny jako budovy, a to jen v těch místech, kde se shodují LLS data a obrysy
budov z katastru nemovitostí. Co se týče vegetace jsou zařazeny body, které se
nacházejí nad zemským povrchem a jejichž minimální rozloha je 25 m2. Běžně je DMP
1G dodáván ve formě jednoho textového souboru (Dušánek, 2014). Nevýhodou těchto
dat je proto kromě nižší hustoty bodů (okolo 1 bodu na m2) především způsob filtrace
dat, kdy jsou automaticky eliminovány výškové objekty s menší výměrou než je 25 m2.
Proto ve městech i ve volné krajině, tak ve výsledném modelu DMP 1G jsou solitérní
stromy většinou eliminovány (viz. obr.1), pouze větší stromy případně skupinky stromů
jsou ve výsledném modelu zachovány. Tento fakt víceméně znemožňuje využití těchto
dat pro určování polohy a parametrů u většiny menších stromů.
104
26. – 27. ledna 2015, Brno
Obr. 1 Ukázka eliminace solitérních stromů v datech DMP 1G
Nové pořízení dat LLS od komerčních subjektů stále zůstává takřka jedinou
alternativou. Vzhledem k rozvoji technologie však průběžně klesá cena za pořízení dat a
pro větší celky, např. na úrovni krajských měst, se může pohybovat v řádu 50 až 100 Kč
za 1 ha. Pro území např. Brna by tak výsledná cena neměla překročit 1 mil. Kč, což je
zanedbatelná částka v rozpočtu samosprávných celků. Navíc vzhledem k častému
fotogrammetrickému snímkování měst pro účely státní správy a samosprávy je možné
kombinovat sběr dat LLS s klasickým barevným snímkováním, případně si nechat na
zakázku vytvořit stereofotogrammetrický model povrchu s podobnou přesností
a možnostmi zpracování jako u dat LLS.
Inventarizace stromů z dat LLS
Pro ukázku možností inventarizace stromů a hodnocení exponovanosti stromů vůči
větru byla vybrána část sídliště Lesná o rozloze necelých 13 ha, neboť toto území bylo
naskenováno v rámci leteckého laserového skenování celého území Školního lesního
podniku Křtiny (ŠLP). Použitá data dosahovala minimální hustoty 4 body na 1m2 a byla
následně interpolována do podoby rastrových modelů terénu a povrchu s rozlišením 0,5
metru. Na základě výpočtu rozdílu nadmořských výšek mezi digitálním modelem
povrchu a digitálním modelem terénu, byl vytvořen výškový model objektů. Běžně v
rámci lesnického výzkumu nazývaný jako Canopy Height Model (CHM). V našem
105
26. – 27. ledna 2015, Brno
případě však zahrnuje rovněž budovy. Z CHM už je běžně možné v prostředí GIS
manuálně zjišťovat výšky objektů respektive stromů (např. v kombinaci s ortofotem).
Kromě manuálního přístupu existují automatické postupy identifikace vrcholů stromů,
mezi nejběžnější pak patří tzv. segmentace inverzního povodí – Inversed Watershed
Segmentation (Edson, 2011). Postup je založen na vytvoření inverzního modelu CHM
(vynásobením hodnotou -1) s následnou hydrologickou analýzou délky odtoku
a vyhledáním bezodtokých míst, která představují lokální minima. Pro použití tohoto
postupu je však nutné klasifikovat vegetaci od budov. Klasifikace byla provedena v
softwaru ArcGIS pomocí neřízené klasifikace IsoCluster na základě intenzity odrazu
LiDARových pulsů. Tímto způsobem byly odfiltrovány plochy zástavby a pevných
povrchů a následná segmentace byla provedena pouze nad plochami zeleně. Každému
identifikovanému vrcholu stromu byla následně přiřazena výška a obsah koruny
vypočtený na základě analýzy povodí (viz. obr. 2).
106
26. – 27. ledna 2015, Brno
Obr.2 Identifikace vrcholků stromů a obvodu korun
Hodnocení exponovanosti stromů vůči větru
Kromě zdravotního stavu stromu je jedním z nejdůležitějších faktorů, které mohou
ovlivnit jeho stabilitu, především rychlost větru, která může být dána geografickou
polohou v rámci ČR a konkrétní meteorologickou situací. Výskyt ničivých větrů, jejich
směr a rychlost jsou však velmi těžko předvídatelné. Kromě intenzity větrů však v
prostředí intravilánu měst a obcí hraje roli i samotná exponovanost stromu vůči těmto
větrům, neboť často strom může být více či naopak méně exponován vlivem okolo
stojících objektů. Tento jev, často nazývaný jako topografická exponovanost
107
26. – 27. ledna 2015, Brno
(LANQUAYE et MITCHELL, 2005), je naopak velmi snadno modelovatelný v
prostředí GIS v případě dostupnosti dat DMP. Existuje více algoritmů na výpočet tohoto
faktoru např. algoritmus Topograhic Opennes nebo Morphometric Protection Index
(Yokoyama et al., 2002) v softwaru SAGA. Obdobným přístupem pracuje algoritmus
vyvinutý pro prostředí ArcGIS, který komplexně hodnotí topografickou exponovanost
na základě součtu viditelnosti daného bodu z 8 či 16 základních světových stran (Mikita
et. al, 2010). Výhodou tohoto přístupu je snadná implementace do prostředí jakéhokoliv
GIS. Výstupem těchto algoritmů je vždy relativní exponovanost daného pixelu a pro
výpočet exponovanosti jednoho stromu je nutné spočítat průměrnou hodnotu pro jeho
celou korunu. Výstupem modelu je tak přímo průměrná hodnota exponovanosti pro
jednotlivé identifikované stromy, respektive pro jejich koruny, což může mít zásadní
vliv při hodnocení jejich stability s ohledem na možné ohrožení větrem.
Výsledky a diskuze
V rámci identifikace stromů v zájmovém území bylo identifikováno celkem 909 stromů
s výškou od 2 do 26 metrů, plochou koruny od 1 do 200 m2, z nichž více jak 32 % bylo
zařazeno do kategorie s velkou nebo velmi velkou exponovaností vůči větru (viz. tab. 1
a obr. 3).
Tab. 1 Zastoupení identifikovaných stromů v rámci kategorií exponovanosti vůči větru
Kategorie exponovanosti
velmi malá
malá
střední
velká
velmi velká
počet stromů procentuální zastoupení
332
36
152
17
147
16
126
14
152
17
Jak při identifikaci stromů, tak při výpočtu plochy korun není možné hodnotit přesnost
údajů, neboť nebyly k dispozici referenční data. Přesto na základě vizuálního srovnání
nad ortofotem výsledky dosahují relevantní přesnosti a jsou využitelné pro obecnou
představu o počtu stromů v území a jejich základních parametrech. Takovýto mapový
podklad může sloužit pro plánování inventarizace a pro zpřesnění výsledků především
při určování výšek stromů.
108
26. – 27. ledna 2015, Brno
Rovněž ani věrohodnost mapy exponovanosti korun stromů vůči větru není možné
přesně srovnat s referenčními daty, nicméně opět takovýto podklad při hodnocení
stromů může přinést další kvalitativní pohled na stabilitu stromu, neboť tento parametr
není možné v terénu přímo zhodnotit. V případě málo exponovaných stromů, které jsou
chráněny okolními objekty (ať už budovami nebo okolními stromy) je možné počítat s
menší pravděpodobností poškození.
Cílem tohoto příspěvku bylo hlavně ukázat možnosti využití moderních technologií
sběru polohopisných a výškopisných dat při inventarizaci a hodnocení stromů. Pro
praktické využití bude nutné mezioborově dále rozvíjet přístupy automatické
identifikace stromů a hodnocení exponovanosti vůči větru.
Z hlediska možností využití stávajících datových zdrojů je možné konstatovat, že plošně
zpracovávaná data v podobě DMP 1G nejsou využitelná pro arboristické účely, neboť
vlivem filtrace dat dochází k eliminaci jednotlivých stromů. Jediným zdrojem
takovýchto dat proto zůstává komerční letecké laserové skenování, případně
stereofotogrammetrické zpracování leteckých snímků. Alternativou pak pro plošně
méně rozsáhlé území jsou tzv. bezpilotní prostředky (UAV – Unmanned Aircraft
Vehicles), které vytvářejí digitální modely terénu a povrchu také na základě
stereofotogrammetrického zpracování leteckých snímků s velmi vysokou přesností.
Výhodou je možnost okamžitého nasazení a cenová dostupnost, překážkou však zůstává
legislativní omezení, které oficiálně zakazuje využití těchto prostředků nad obydlenými
oblastmi.
109
26. – 27. ledna 2015, Brno
Obr. 3 Mapa exponovanosti stromů vůči větru
110
26. – 27. ledna 2015, Brno
Obr. 4 Náhled na trojrozměrný model povrchu s exponovaností korun stromů
111
26. – 27. ledna 2015, Brno
Literatura
BALTSAVIAS, E. P., 1999. Airborne laser scanning: existing systems and fi rms and
other resources. Journal of Photogrammetry and Remote Sensing, Volume 54, 2–3:
164–198. ISSN 0924-2716.
ČÚZK. Český úřad zeměměřický a katastrální. [online] 2011. Citováno 10.1.2015.
Dostupné na WWW: <http://www.cuzk.cz/>.
DUŠÁNEK, P. Nové výškopisné mapování České republiky. [CD-ROM]. IN
SYMPOSIUM GIS OSTRAVA, 2014. ISBN ISBN 978-80-248-3311-8.
EDSON C.B. 2011. Light detection and ranging (LiDAR): What we can and cannot see
in the forest for the trees. Dissertation, Oregon State University. Proquest, UMI
Dissertation Publishing: 277 s.
LANQUAYE, C.O., MITCHELL, S.J. 2005. Portability of stand-level empirical
windthrow risk models . For. Ecol. Manage. 216, 134 – 148.
MIKITA, T., KLIMÁNEK, M. 2010. Topographic exposure and its practical
applications. Journal of Landscape Ecology. 2010. sv. 3, č. 1, s. 42--51. ISSN 18032427.
YOKOYAMA, R., SHIRASAWA, M., PIKE, R.J. 2002. Visualizing topography by
openness: A new application of image processing to digital elevation models.
Photogrammetric Engineering and Remote Sensing, Vol.68, pp.251-266.
112
26. – 27. ledna 2015, Brno
Standard Péče o dřeviny kolem veřejně technické infrastruktury
z pohledu provozovatele distribuční elektrizační soustavy.
Ing. Pavel Marek / ČEZ Distribuční služby, s.r.o.
Úvod
Tento příspěvek má za cíl představit odborné veřejnosti připravovaný arboristický
standard „Péče o dřeviny kolem veřejné technické infrastruktury“. I když je tento článek
psán z pohledu provozovatele distribuční elektrizační soustavy, lze jej zobecnit i pro
další typy VTI.
Abychom lépe pochopili důvod, proč tento standard vznikl, považoval jsem za vhodné
se nejprve zmínit o legislativních požadavcích souvisejících s provozováním VTI
a ochranou dřevin, stávající praxí a souvisejícími problémy. Toto vše bylo východiskem
a podnětem pro tvorbu zmiňovaného standardu.
1) Legislativní rámec - základní povinnosti vyplývající z energetického zákona
a zákona o ochraně přírody a krajiny
Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v
energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)
§ 25 odst. 1 písm. a)
Provozovatel distribuční soustavy zajišťuje spolehlivé provozování, obnovu a rozvoj
distribuční soustavy na území vymezeném licencí, …
§25 odst. 3) písm. g)
Provozovatel distribuční soustavy má právo odstraňovat a oklešťovat stromoví a jiné
porosty, provádět likvidaci odstraněného a okleštěného stromoví a jiných porostů
ohrožujících bezpečné a spolehlivé provozování zařízení distribuční soustavy v
případech, kdy tak po předchozím upozornění a stanovení rozsahu neučinil sám vlastník
či uživatel.
113
26. – 27. ledna 2015, Brno
§ 25 h) odst. (8)
Provozovatel distribuční soustavy po provedení odstranění nebo okleštění stromoví je
povinen na svůj náklad provést likvidaci vzniklého klestu a zbytků po těžbě.
§ 46 Ochranná pásma
(1) Ochranným pásmem zařízení elektrizační soustavy je prostor v bezprostřední
blízkosti tohoto zařízení určený k zajištění jeho spolehlivého provozu a k ochraně
života, zdraví a majetku osob. Ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci
územního rozhodnutí o umístění stavby nebo územního souhlasu s umístěním stavby,
pokud není podle stavebního zákona vyžadován ani jeden z těchto dokladů, potom
dnem uvedení zařízení elektrizační soustavy do provozu.
(3) Ochranné pásmo nadzemního vedení je souvislý prostor vymezený svislými
rovinami vedenými po obou stranách vedení ve vodorovné vzdálenosti měřené kolmo
na vedení, která činí od krajního vodiče vedení na obě jeho strany:
a) u napětí nad 1 kV a do 35 kV včetně
1. pro vodiče bez izolace
7m
2. pro vodiče s izolací základní
2m
3. pro závěsná kabelová vedení
1m
b) u napětí nad 35 kV do 110 kV včetně
1. pro vodiče bez izolace
12 m
2. pro vodiče s izolací základní
5m
c) u napětí nad 110 kV do 220 kV včetně
15 m
d) u napětí nad 220 kV do 400 kV včetně
20 m
e) u napětí nad 400 kV
30 m
f) u závěsného kabelového vedení 110 kV
2m
g) u zařízení vlastní telekomunikační sítě držitele licence
1m
114
26. – 27. ledna 2015, Brno
Poznámka:
nízké napětí (NN)
nad 50 V do 1000 V
vysoké napětí (VN)
nad 1 kV až méně než 52 kV
velmi vysoké napětí (VVN)
52 kV a menší než 300 kV
zvlášť vysoké napětí (ZVN)
300 kV až 800 kV
nemá ochranné pásmo
(4) V lesních průsecích udržuje provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel
příslušné distribuční soustavy na vlastní náklad volný pruh pozemků o šířce 4 m po
jedné straně základů podpěrných bodů nadzemního vedení podle odstavce 3 písm. a)
bodu 1 a písm. b), c), d) a e), pokud je takový volný pruh třeba; vlastníci či uživatelé
dotčených nemovitostí jsou povinni jim tuto činnost umožnit.
(9) V ochranném pásmu nadzemního vedení je zakázáno vysazovat chmelnice
a nechávat růst porosty nad výšku 3 m.
(10) V ochranném pásmu podzemního vedení je zakázáno vysazovat trvalé porosty
a přejíždět vedení mechanizmy o celkové hmotnosti nad 6 t.
Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny
§ 7 Ochrana dřevin
(1) Dřeviny jsou chráněny podle tohoto ustanovení před poškozováním a ničením,
pokud se na ně nevztahuje ochrana přísnější (§ 46 a 48) nebo ochrana podle zvláštních
předpisů.
115
26. – 27. ledna 2015, Brno
(2) Péče o dřeviny, zejména jejich ošetřování a udržování je povinností vlastníků. Při
výskytu nákazy dřevin epidemickými či jinými jejich vážnými chorobami, může orgán
ochrany přírody uložit vlastníkům provedení nezbytných zásahů, včetně pokácení
dřevin.
Vyhláška č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení
§ 2 Nedovolené zásahy do dřevin
(1) Nedovolenými zásahy do dřevin, které jsou v rozporu s požadavky na jejich ochranu,
se rozumí zásahy vyvolávající poškozování nebo ničení dřevin, které způsobí podstatné
nebo trvalé snížení jejích ekologických nebo společenských funkcí nebo bezprostředně
či následně způsobí jejich odumření.
§ 8 Povolení ke kácení dřevin
(1) Ke kácení dřevin je nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, není-li dále
stanoveno jinak. Povolení lze vydat ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního
a estetického významu dřevin. Povolení ke kácení dřevin na silničních pozemcích může
orgán ochrany přírody vydat jen po dohodě se silničním správním úřadem a povolení ke
kácení dřevin u železničních drah může orgán ochrany přírody vydat jen po dohodě s
drážním správním úřadem.
(2) Povolení není třeba ke kácení dřevin z důvodů pěstebních, to je za účelem obnovy
porostů nebo při provádění výchovné probírky porostů, při údržbě břehových porostů
prováděné při správě vodních toků, k odstraňování dřevin v ochranném pásmu zařízení
elektrizační a plynárenské soustavy prováděném při provozování těchto soustav a z
důvodů zdravotních, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Kácení z těchto důvodů
musí být oznámeno písemně nejméně 15 dnů předem orgánu ochrany přírody, který je
může pozastavit, omezit nebo zakázat, pokud odporuje požadavkům na ochranu dřevin.
116
26. – 27. ledna 2015, Brno
(3) Povolení není třeba ke kácení dřevin se stanovenou velikostí, popřípadě jinou
charakteristikou. Tuto velikost, popřípadě jinou charakteristiku stanoví Ministerstvo
životního prostředí obecně závazným právním předpisem.
§ 3 Velikost a charakteristika dřevin, k jejichž kácení není třeba povolení
Povolení ke kácení dřevin, za předpokladu, že tyto nejsou součástí významného
krajinného prvku [§ 3 odst. 1 písm. b) zákona] nebo stromořadí, se podle § 8 odst. 3
zákona nevyžaduje
a) pro dřeviny o obvodu kmene do 80 cm měřeného ve výšce 130 cm nad zemí,
b) pro zapojené porosty dřevin, pokud celková plocha kácených zapojených porostů
dřevin nepřesahuje 40 m2,
c) pro dřeviny pěstované na pozemcích vedených v katastru nemovitostí ve způsobu
využití jako plantáž dřevin,
d) pro ovocné dřeviny rostoucí na pozemcích v zastavěném území evidovaných v
katastru nemovitostí jako druh pozemku zahrada, zastavěná plocha a nádvoří nebo
ostatní plocha se způsobem využití pozemku zeleň.
(4) Povolení není třeba ke kácení dřevin, je-li jejich stavem zřejmě a bezprostředně
ohrožen život či zdraví nebo hrozí-li škoda značného rozsahu. Ten, kdo za těchto
podmínek provede kácení, oznámí je orgánu ochrany přírody do 15 dnů od provedení
kácení.
Stávající praxe péče o dřeviny kolem distribuční elektrizační soustavy
Skupina ČEZ má vypracovány postupy pro zajišťování oklešťování a odstraňování
stromoví a jiných porostů bránících bezpečnému a spolehlivému provozování zařízení
distribuční elektrizační soustavy za účelem zajištění jeho spolehlivosti a bezpečnosti
a bezpečnosti osob přicházejících s ním do styku. V rámci toho provádí plánované nebo
operativní zásahy do dřevin.
Plánované zásahy
Kontrola stavu porostů v blízkosti vedení dle Řádu preventivní údržby (záznam
o kontrole a příp. hlášení závad vlivem vegetace):
o venkovní vedení nn (do 1 kV) – 1x2 roky – kontrola bezpečné
vzdálenosti od vodičů dle ČSN 333302,
117
26. – 27. ledna 2015, Brno
o venkovní vedení vn (22, 35 a 110 kV) - 1x ročně kontrola ochranných
pásem,
sestavení plánu provádění ořezů do 31. 7. daného roku, s prioritou 4 (plánované
akce),
sestavení věcného plánu na provádění zásahu (do 30. 8.) s předpokládaným
termínem zásahu,
oznámení samosprávním celkům (dopis a plakát - „Upozornění k odstranění
a okleštění stromoví pro OÚ – plakát“, který ČEZ zasílá na obce, města
a městské části, jejichž územní obvody nejpozději k 30. 9.,
sestavení mapových podkladů pro provedení zásahu (příp. předání mapových
podkladů zhotoviteli, převzetí zpracované specifikace zásahu a předání místa
plnění zhotoviteli),
zaslání žádosti o vydání předběžné informace k provedení zásahu na příslušný
OOP,
zaslání žádosti o vydání správního aktu na příslušný OOP,
upozornění k odstranění a okleštění stromoví a jiných porostů a stanovení
rozsahu vlastníkovi nemovitosti,
zaslání oznámení o kácení dřevin rostoucích mimo les dle ustanovení § 8 odst. 2
zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny,
zaslání žádosti o stanovení rozsahu a způsobu zabezpečovacích opatření dle § 22
zákona č. 289/1995 Sb.,
oznámení vlastníkovi/uživateli nemovitostí vstupu na pozemek (bezprostředně
před vstupem),
provedení zásahu (Arboristický standard řez stromů + Zásady a podmínky
odstraňování a oklešťování dřevin a jiných porostů),
likvidace dřevního odpadu,
uložení dřevní hmoty po dohodě s vlastníkem/uživatelem nemovitosti (do
hromad na okraji ochranného pásma nebo ve vzdálenosti 10 m od osy vedení na
dotčeném pozemku, mimo komunikace, budov, plotů apod.), případně
štěpkování,
objednání případné likvidace dřevního odpadu oprávněnou osobou.
118
26. – 27. ledna 2015, Brno
Operativní zásah (porucha)
Pracovní příkaz na odstranění poruchy,
oznámí vlastníkovi/uživateli nemovitostí vstup na pozemek (bezprostředně před
vstupem),
oznámení o vstupu vlastníkovi/uživateli nemovitosti při neprovedeném
oznámení při operativním zásahu,
pořízení fotodokumentace před a po provedení zásahu,
provedení zásahu (Arboristický standard řez stromů + Zásady a podmínky
odstraňování a oklešťování dřevin a jiných porostů),
likvidace dřevního odpadu,
uložení dřevní hmoty po dohodě s vlastníkem/uživatelem nemovitosti (do
hromad na okraji ochranného pásma nebo ve vzdálenosti 10 m od osy vedení na
dotčeném pozemku, mimo komunikace, budov, plotů apod.), případně
štěpkování,
objednání případné likvidace dřevního odpadu oprávněnou osobou,
v případě kácení dřevin nad stanovenou velikost, zaslání oznámení o kácení
dřevin rostoucích mimo les dle ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb.,
o ochraně přírody a krajiny.
Hlavní okruhy problémů při provozování elektrizační distribuční soustavy
z pohledu péče o dřeviny- nalezené cesty k jejich postupnému řešení
Při zajišťování spolehlivého a bezpečného provozu distribuční elektrizační soustavy je
nutné provádět kácení a ořezy dřevin. Při těchto činnostech se setkáváme nejčastěji
s problémy při jednání s majiteli pozemků ohledně ořezu okrasných a ovocných stromů,
které ohrožují bezpečný a spolehlivý provoz elektrických vedení. Majitelé tyto porosty
vysazují pod vedením, neudržují, nechávají růst do blízkosti vodičů el. napětí a ne
zřídka neumožňují provedení následného zásahu (ořezu, kácení). Jednání s těmito
majiteli bývají mnohdy zdlouhavá. Ve snaze vyhovět majitelům pozemků vzniká riziko,
že stromy nejsou káceny, ale ořezávány, přičemž ořez může vyhodnotit orgán ochrany
přírody a krajiny jako poškození dřeviny s následnou sankcí pro toho, kdo řez prováděl.
119
26. – 27. ledna 2015, Brno
Další problémy způsobují pády větví a stromů do vedení zejména vlivem počasí (např.
vychýlení větví vlivem sněhu, vichřice, kalamitní stavy apod.)
Pokud nejsou venkovní vedení dostatečně udržována z hlediska bezpečných vzdáleností
porostů od vedení, tak velmi výrazně roste počet poruch. U vedení NN jsou to
především zkraty způsobené pádem nebo dotykem větví, utržení NN vazů, poškození
konzol, utržení vodičů, poškození izolace venkovního vedení typu AES a AYKYz.
U venkovních vedení VN a VVN se jedná především rovněž o zkraty, zemní spojení,
případně pády stromů do vedení s následkem utržení vodičů a poškození podpěrných
bodů.
Na některé problémy související s kácením a ořezy dřevin poukázal i tzv. Ekoaudit,
v rámci nějž byly shromažďovány podněty z podnikatelské sféry vztahující se k
předpisům na ochranu životního prostředí a na základě nich bylo prověřováno, zda
nejsou jednotlivé požadavky vyplývající z českých předpisů neodůvodněně přísné,
zejména ve vztahu k předpisům EU.
V rámci ekoauditu byl identifikován i níže uvedený podnět, který se týká ořezů a kácení
dřevin při provozování přenosových a distribučních soustav dle energetického zákona.
Podnět
Popis problému
V zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, není řešen ořez
dřevin, který je nutno provádět při výkonu oprávnění podle zvláštních předpisů, mezi
které patří např. zákon č. 458/2000 Sb., (energetický zákon) v platném znění. Povolení
není podle ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. třeba mimo jiné ke kácení
dřevin při výkonu oprávnění podle zvláštních předpisů, avšak ořez dřevin při stejné
činnosti, kterou nařizuje energetický zákon, řešen není. Podle zkušenosti bývá někdy
tento ořez orgány ochrany přírody posuzován jako poškození dřevin, za které může být
podle ustanovení § 88 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. uložena pokuta až do výše 500
000,- Kč.
120
26. – 27. ledna 2015, Brno
Stanovisko MŽP
Podle MŽP nelze řešit novelou zákona. Ořez dřeviny musí být vždy proveden tak, aby
nedošlo k poškození dřeviny (podle § 7 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. jsou dřeviny
chráněny před poškozováním a ničením). Ořez tedy musí být proveden s ohledem na
konkrétní druh stromu a jeho přiměřenost je třeba posoudit podle okolností konkrétního
případu. Pravdou je, že neexistují podrobnější pravidla pro posuzování a za tím účelem
připravuje odbor obecné ochrany přírody a ochrany lesa metodický pokyn, ve kterém
budou nedovolené zásahy do dřevin podrobněji specifikovány. Vydání metodického
pokynu považujeme v této věci za účelnější než vydání vyhlášky (o ochraně dřevin), jejíž
návrh byl připraven v několika verzích a s ohledem na požadavek obecnosti (právního
předpisu) nebyla definice nedovolených zásahů ve vyhlášce shledána pro praxi jako
dostatečná. Podle zkušeností z praxe jde o nedovolené poškozování zejména v
případech, kdy správce sítě namísto kácení provede poškozující zásah (např. úplně
ořeže stromu větve z jedné strany kmene od báze po vrchol, odstraní více než polovinu
všech větví, vyřeže všechny větve z dolní části kmene, odstraní stromu vrchol apod.). V
případě, kdy při plnění zákonem jemu uložených povinností musí správce sítí provést
radikální zásah, který je možné kvalifikovat jako poškození dřevin, lze doporučit dřeviny
pokácet.
Řešení
Podnět byl řešen v rámci setkání zástupců MŽP, MPO, tripartity, podnikatelské sféry
(ČEPS, ČEZ a E-ON) a dalších subjektů (AOPK, ČIŽP) v období let 2012 – 2013.
Výsledkem je vydání Metodické instrukce MŽP pro zajišťování agendy ochrany dřevin
rostoucích mimo les v okolí nadzemních vedení elektrizační soustavy, která vyšla ve
Věstníku MŽP v červnu 2013. Součástí této metodické instrukce je odvolávka na
arboristického standard „Řez stromů“. Při dodržení postupu podle něj by orgány
ochrany přírody neměli takový ořez považovat za poškození dřeviny.
Arboristický standart „Řez stromů“ se týká všeobecně všech odvětví společnosti. Byl
vydán AOPK jako SPPKA02 002:2013 a schválen 1. 1. 2013.
V dubnu 2013 inicioval ČEZ za účasti MENDELU a AOPK jednání k záměru vytvoření
arboristického standardu „Péče o dřeviny kolem (produktovodů) veřejné
121
26. – 27. ledna 2015, Brno
technické infrastruktury“, který by zohledňoval specifika energetiky. Byl vytvořen
pracovní tým, který zahájil práce na novém standardu v červenci 2013. V listopadu
2014 byl k veřejné oponentuře zveřejněn AS SPPK A02 011:2014 „Péče o dřeviny
kolem (produktovodů) veřejné technické infrastruktury, jehož textová část je
uvedena v následující kapitole.
ARBORISTICKÝ STANDARDY PÉČE O DŘEVINY KOLEM VEŘEJNÉ
TECHNICKÉ INFRASTRUKTURY - SPPK A02 011:2014 – verze pro
veřejnou oponenturu
Tento standard je určen pro definici technických a technologických postupů při
zajišťování bezpečného a spolehlivého provozu přenosových a distribučních soustav
veřejné technické infrastruktury.
SPPK A02 011:2014 Péče o dřeviny kolem veřejné technické infrastruktury
Obsah
1. Účel a náplň standardu
2. Právní rámec
3. Výsadba dřevin a jejich odstraňování
3.1 Vzdálenost výsadeb
3.2 Odstraňování nevhodně rostoucích dřevin
4. Kontrola stavu zařízení VTI
4.1 Účel kontroly
4.2 Rozsah základní kontroly stavu stromů
4.3 Významné defekty stromů
5. Řez stromů
5.1 Účel řezu stromů
122
26. – 27. ledna 2015, Brno
5.2 Specifika péče o dřeviny kolem VTI
5.3 Zajišťování ochranných pásem
5.4 Zajišťování bezpečné vzdálenosti
5.5 Technika vedení řezu
5.6 Velikost rány při řezu
5.7 Ošetření ran
5.8 Ochrana stromu a jeho stanoviště při provádění řezu
5.9 Vybrané technologické skupiny řezu
5.9.1 Řez bezpečnostní (S-RB)
5.9.2 Redukční řezy lokální (S-RL)
5.9.3 Redukce obvodová (S-RO)
5.9.4 Stabilizace sekundární koruny (S-SSK)
5.9.5 Sesazovací řez (S-RS)
5.9.6 Tvarovací řezy (S-RT)
5.9.7 Řez ovocných stromů
6. Ostatní ustanovení
6.1 Stavební činnost
6.2 Nakládání s dřevní hmotou
Příloha č. 1 Ochranná pásma a bezpečné vzdálenosti veřejné technické infrastruktury
Příloha č. 2 Ochranná pásma a bezpečné vzdálenosti veřejně technické infrastruktury –
modelové ukázky
Příloha č. 3 Ilustrace
123
26. – 27. ledna 2015, Brno
Příloha č. 5. Seznam zpracovávaných Standardů péče o přírodu a krajinu (Arboristické
standardy)
Standard „Péče o dřeviny kolem veřejné technické infrastruktury“ :
-
definuje rozsah a techniku zásahů do dřevin, realizovaných pro zajišťování
bezpečného a spolehlivého provozu veřejné technické infrastruktury (dále VTI)
dle zákona č. 458/2000 Sb.,
-
popisuje rozsah možných zásahů do dřevin, aniž by byla naplněna definice
nedovoleného zásahu do dřevin rostoucích mimo les (viz ustanovení § 2
vyhlášky č. 189/2013 Sb., zákona č. 114/1992 Sb.),
-
je určen k aplikaci na dřeviny rostoucí kolem prvků VTI bez ohledu na to, zda se
jedná o dřeviny rostoucí na pozemcích určených k plnění funkce lesa nebo na
pozemcích mimo les.
1.2 Kvalifikace osob
1.2.1 Vlastníci či uživatelé pozemků, na nichž rostou dřevin ohrožující bezpečný
a spolehlivý provoz VTI, provádí zásahy do vlastní nebezpečí za respektování zásad
bezpečnosti práce a dodržování souvisejících zákonných a technických norem.
1.2.2 V případech, kdy by zásahem do dřevin byly ohroženy životy, zdraví osob nebo
samotné prvky VTI, postupují vždy vlastníci či uživatelé pozemků se souhlasem
provozovatele VTI a za podmínek pro tuto práci stanovených.
1.2.3 Rozsah kvalifikace osob, které provádějí zásahy do dřevin rostoucích kolem prvků
VTI na náklady provozovatele VTI, určuje provozovatel příslušné VTI s přihlédnutím k
možným bezpečnostním rizikům a platným právním předpisům. Provozovatel příslušné
VTI rovněž může stanovit, zda je při zásazích do dřevin kolem prvků VTI povinný
dohled a jakou má mít minimální kvalifikaci.
1.2.4 Základní kontrolu stromů v rámci kontrol stavu zařízení VTI dle 4.2 provádí
osoby pověřené provozovatelem VTI.
124
26. – 27. ledna 2015, Brno
1.2.5 Doporučenou kvalifikací pro osoby provádějící komplexní hodnocení stavu
stromů kolem prvků VTI dle 4.1.4 je splnění certifikační zkoušky Český certifikovaný
arborista – konzultant ¹.
1 Certifikační program zajišťovaný Lesnickou a dřevařskou fakultou Mendelovy
univerzity v Brně.
1.2.6 Při provádění kácení stromů a jejich řezu ze země (do výšky 1,5 m) je třeba
respektovat nařízení vlády č. 28/2002.
1.2.7 Při řezu stromů ve výškách je třeba respektovat nařízení vlády č. 362/2005.
1.2.8 Doporučenou kvalifikací pro osoby provádějící řez stromů ve výškách kolem
prvků
VTI je splnění certifikační zkoušky Český certifikovaný arborista – Specialista pro práci
s plošinou1, ISA Certified Tree Worker Aerial Lift Specialist® ² nebo European
Treeworker ³.
2. Právní rámec
2.1. Ochranná pásma VTI vyplývají ze zákonů č. 127/2005 Sb., a č. 458/2000 Sb.
2.2 Řez dřevin v mimolesním prostředí může obecně provádět vlastník či jiná
oprávněná osoba bez předchozího povolení, vyjádření či oznámení orgánu ochrany
přírody v rozsahu a technologií, která nenaplňuje definici nedovoleného zásahu do
dřevin rostoucích mimo les
2.3 Výjimku z 2.2 tvoří stromy se zvláštním režimem ochrany dle zákona č. 114/1992
Sb.:
• stromy vyhlášené jako památné,
• stromy, které jsou biotopem jiných organismů, chráněných zákonem č. 114/1992 Sb.,
v kategorii ohrožený druh, silně či kriticky ohrožený druh, popř. evropsky významný
druh,
• zvláště chráněné druhy volně rostoucích stromů – tis červený, muk (jeřáb) český, jeřáb
krkonošský, jalovec obecný nízký,
125
26. – 27. ledna 2015, Brno
2 Certifikační program zajišťovaný International Society of Arboriculture.
3 Certifikační program zajišťovaný Společnostní pro zahradní a krajinářskou tvorbu, o.s
126
26. – 27. ledna 2015, Brno
• stromy s hnízdy obsazenými snůškami a nevzletnými mláďaty volně žijících ptáků,
• stromy, které jsou součástí významného krajinného prvku (VKP).
V takovém případě je pro ošetření stromů nutný předchozí souhlas příslušného
orgánu ochrany přírody (závazné stanovisko, případně správní rozhodnutí).
2.4. Řez stromů, prováděný v památkově chráněných objektech a zónách, které jsou
kulturní památkou, kulturní památkou, památkovou rezervací, památkovou zónou či v
ochranném pásmu nemovité kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové
zóny musí být v souladu se zákonem č. 20/1987 Sb. (viz například obecná povinnost
všech osob počínat si tak aby nezpůsobily nepříznivé změny stavu kulturních památek
nebo jejich prostředí dle ustanovení § 9 odst. 3 a podobně).
2.5 Řez stromů kolem prvků VTI je povinen zajistit vlastník či uživatel pozemku.
Pokud po předchozím upozornění a stanovení rozsahu svou povinnost zanedbá, jsou
oprávněni provést odpovídající řez v nutném rozsahu osoby pověřené provozovatelem
VTI.
2.6 Vstup, popřípadě vjezd na cizí pozemky a právo provádět ořez dřevin pro
zajišťování bezpečného a spolehlivého provozu přenosové a distribuční soustavy (v
elektroenergetice i plynárenství), těžebních plynovodů, výroben plynu a přepravní
soustavy, kdy tak po předchozím upozornění a stanovení rozsahu neučinil sám vlastník
či uživatel pozemku, probíhá na základě zmocnění stanoveném zákonem č. 458/2000
Sb.
3. Výsadba dřevin a jejich odstraňování
3.1 Vzdálenost výsadeb.
3.1.1 Podmínky pro možnost výskytu a růstu porostů dřevin kolem VTI v
elektroenergetice a plynárenství jsou stanoveny zákonem č. 458/2000 Sb.
3.1.2 Výsadba nových dřevin je možná vně stanovených ochranných pásem (viz Příloha
č. 1).
3.1.3 U vybraných typů VTI je možná výsadba keřů do výšky 3 m a stromů dočasných
kultur (například ovocné sady, plantáže vánočních stromků a podobně). Pro tyto
127
26. – 27. ledna 2015, Brno
výsadby je třeba vyjednání souhlasu s činností v ochranném pásmu, který by měl řešit
i následnou úpravu stanoviště po dokončení povolené činnosti.
3.1.4 Nelze připustit výsadbu dřevin na volných pruzích pozemků v lesních průsecích
stanovených zákonem č. 458/2000 Sb. u vybraných typů VTI (pokud je takový volný
pruh třeba). Tyto volné pruhy pozemků udržuje na náklady provozovatel VTI a vlastník
či uživatel dotčených nemovitostí je povinen tuto údržbu umožnit.
3.1.5 Výsadby stromů na pozemcích mimo les probíhají dle SPPK A02 001 – Výsadba
stromů, výsadby keřů dle SPPK A02 003 – Výsadba a řez keřů a lián.
3.2 Odstraňování nevhodně rostoucích dřevin.
3.2.1 Dřeviny rostoucí v ochranných pásmech prvků VTI z důvodu nevhodné výsadby
nebo přirozeného zmlazení je provozovatel VTI oprávněn průběžně odstraňovat.
3.2.2 Pokud není možné v případě kolize ochranných podmínek nadzemního vedení
VTI a dřevin uspokojivě provést redukční či jiný řez, aniž by to vážně a nevratně
poškodilo dřevinu, lze za vhodnější postup považovat její pokácení.
3.2.3 Na pozemcích určených k plnění funkce lesa probíhá odstraňování nevhodných
dřevin na základě projednání se správcem lesa.
3.2.4 Při odstraňování zapojených porostů dřevin v ochranných pásmech s celkovou
plochou
nad 40 m2 na pozemcích mimo les je třeba oznámení místně příslušnému orgánu
ochrany přírody a to 15 dnů před provedením kácení v ochranném pásmu.
3.2.5 Odstraňování stromů v ochranných pásmech prvků VTI s obvodem kmene ve
výčetní výšce (130 cm) větším než 80 cm na pozemcích mimo les je třeba oznámení
místně příslušnému orgánu ochrany přírody a to 15 dnů před provedením kácení (s
výjimkou kácení dle bodu 3.2.8).
3.2.6 V případě nutnosti odstraňovat stromy mimo ochranné pásmo je nutný, na
pozemcích mimo les, souhlas vlastníka pozemku a případné vyřízení povolení ke kácení
u místně příslušného orgánu ochrany přírody (s výjimkou kácení dle bodu 3.2.8).
128
26. – 27. ledna 2015, Brno
3.2.7 Předchozí souhlas příslušného orgánu ochrany přírody (závazné stanovisko,
případně
správní rozhodnutí) k odstranění dřevin je nutný v těchto případech:
• u památných stromů,
• ve významných krajinných prvcích,
• na území zvláště chráněných území (chráněné krajinné oblasti, národní parky a to
včetně
jejich ochranných pásem),
• na území vojenských újezdů,
• na pozemcích nutných pro obranu státu,
• v ptačích oblastech a lokalitách registrovaných v programu Natura 2000.
3.2.8 V případě zjištění stromů, jejichž stavem je zřejmě a bezprostředně ohrožena
bezpečnost, případně hrozí škoda značného rozsahu (a to jak v ochranných pásmech, tak
i v dopadové vzdálenosti od prvků VTI), probíhá zdokumentování zjištěného defektu
a bezodkladné pokácení stromu. Do 15 dnů po provedeném kácení oznámí provozovatel
VTI nebo jím určená osoba toto kácení příslušnému orgánu ochrany přírody dle §8 odst.
4 zákona č. 114/1992 Sb.
3.2.9 Kácení stromů probíhá s respektováním SPPK A02 005 – Kácení stromů.
4. Kontrola stavu zařízení VTI
4.1 Účel kontroly
4.1.1 V rámci kontroly stavu zařízení VTI se z důvodu snížení rizika pádu stromů
a jejich
částí na prvky VTI provádí základní kontrola stavu stromů rostoucích v ochranných
pásmech a v okolí VTI. V ochranných pásmech dochází současně i ke kontrole vedoucí
k vyloučení rizika nebezpečného přiblížení porostu k vedení.
129
26. – 27. ledna 2015, Brno
4.1.2 Základní kontrola stavu stromů se provádí pravidelně s ohledem na bezpečný
a spolehlivý provoz VTI, viz bod 4.2. Interval kontrol je minimálně 1x za4roky v
termínech dle interních předpisů provozovatele VTI.
4.1.3 Základní kontrolu stavu stromů zajišťuje provozovatel VTI.
4.1.4 V opodstatněných případech se doporučuje provozovateli VTI zadat komplexní
hodnocení stavu stromů dle SPPK A01 001 – Hodnocení stavu stromů odborným
arboristou – konzultantem.
4.1.5 Opodstatněnými případy dle 4.1.4 jsou například:
· stromy rostoucí jako součást významných krajinných prvků,
· stromy s průměrem kmene ve výšce 1,3 m větším než 1 m,
· stromy s dokumentovaným výskytem zvláště chráněných organismů,
· stromy s výskytem významných defektů dle 4.3.
4.1.6 Následující rozsah kontrol je účelově vázán na základní kontrolu stavu stromů
rostoucích kolem prvků VTI.
4.2 Rozsah základní kontroly stavu stromů
4.2.1 Základní kontrola stavu stromů probíhá s využitím vizuálních metod šetření.
4.2.2 Evidované jsou veškeré závady vyplývající z konfliktu VTI a dřevin včetně
hodnocení rizika vzniku požárů.
4.2.3 Významné defekty stromů jsou evidované pouze v oblasti odolnosti proti zlomu,
odolnost proti vyvrácení je zachycena pouze v extrémních případech patrného
počínajícího selhávání.
4.2.4 Z vlastní kontroly je zpracovaný písemný záznam o provedené kontrole.
4.2.5 Záznamy o provedených kontrolách stavu zařízení VTI včetně stavu stromů se
evidují pro celistvé úseky VTI.
130
26. – 27. ledna 2015, Brno
4.3 Významné defekty stromů
4.3.1 Významně proschlý strom. Důvodem pro pokácení může být odumření více než
50 % objemu koruny včetně kosterních větví.
4.3.2 Prasklé kosterní větvení. Důvodem pro pokácení může být patrná prasklina v
oblasti kosterního větvení. Především se jedná o úzké vidlice s vrůstající kůrou
(označované jako tlakové vidlice).
4.3.3 Masivní infekce dřevními houbami. Výskyt plodnic hub na kmeni, kosterních
větvích či v bezprostředním okolí báze kmene může být u hodnotných stromů důvodem
k jejich posouzení odborným arboristou – konzultantem.
4.3.4 Výskyt dutin. Otevřené dutiny ve spodní části kmene či v oblasti kosterního
větvení mohou být důvodem k pokácení stromu. Vzhledem k vysoké potencionální
biologické hodnotě stromů s dutinami se především v extravilánu uvažuje s možností
ponechávání torz namísto úplného pokácení. U stromů se zjištěným výskytem dutin je
vhodné posouzení odborným arboristou – konzultantem.
4.3.5 Extrémní náklon. Důvodem ke kácení může být silný náklon stromů ve směru k
prvkům VTI, doprovázený známkami vyvracení či trhlinami v oblasti báze kmene.
Obdobný stav může být vyvolaný výrazně asymetrickou korunou bez možnosti její
symetrizace lokální redukcí. Vhodné je proto posouzení odborným arboristou –
konzultantem.
5. Řez stromů
5.0.1 Řez stromů kolem prvků VTI se řídí SPPK A02 002 – Řez stromů. Následně
uvedené zásady jsou výčtem základních pravidel a oborově specifických zásad.
5.1 Účel řezu
5.1.1 K řezu stromů kolem prvků VTI dochází z důvodu zajišťování bezpečného
a spolehlivého provozu přenosových a distribučních soustavy.
5.1.2 Účelem tohoto typu řezu je kromě zajištění nejkratších nutných vzdáleností vodičů
od porostů i základní stabilizace stromů.
131
26. – 27. ledna 2015, Brno
5.2 Specifika péče o dřeviny kolem VTI
5.2.1 Řezem stromů na pozemcích mimo les nesmí dojít k naplnění definice poškození
dřeviny rostoucí mimo les (viz vyhláška č. 189/2013 Sb.). Technika provedení řezu
odpovídá 5.4 a 5.5.
5.2.2 Plánované řezy stromů včetně nakládání se vzniklou dřevní hmotou projedná
provozovatel VTI nebo jím prověřená osoba s vlastníkem či uživatelem dotčeného
pozemku.
5.2.3 Použití jeřábů a mechanizace podobného typu v ochranných pásmech vedení VN
a VVN při zapnutém stavu vedení je zakázána.
5.3 Zajišťování ochranných pásem
5.3.1 Ochranná pásma VTI jsou uvedena v Příloze č. 1. U vedení VN a VVN je navíc
nutné zajištění přístupového pruhu o šířce 4 m po jedné straně vedení.
5.3.2 Vzdálenost porostů (větví a kmenů stromů a keřů) od živých částí vedení musí být
taková, aby nedošlo k ohrožení provozu vedení a osob, pohybujících se pod nimi.
Případný pohyb osob v ochranných pásmech včetně pohybu na stromech probíhá na
jejich vlastní riziko s povinným respektováním platné legislativy a předpisů, které se
týkají zajištění bezpečnosti osob, pohybujících se na stromech nebo pod nimi,
a ohrožení bezpečného a spolehlivého provozu vedení.
5.4 Zajišťování bezpečné vzdálenosti
5.4.1 Při řezu dřevin je třeba přiměřeně uvažovat s pravidelnými přírůstky a vychýlením
stromů nebo částí korun účinkem klimatických vlivů (déšť, sníh, námraza) a prostor
kolem vodičů vhodně rozšířit po projednání zásahu s vlastníkem pozemku.
5.4.2 Tam, kde není stanovené ochranné pásmo (venkovní sítě NN), je vhodné rozšíření
bezpečné vzdálenosti (dle Přílohy č. 1) o dvojnásobek délky ročního přírůstu dané
dřeviny (maximálně o 2 m).
5.4.3 U izolovaných vodičů NN je třeba zamezit opakovaným kontaktům porostů s
povrchem izolace, aby se zamezilo jejímu poškození.
132
26. – 27. ledna 2015, Brno
5.5 Technika vedení řezu
5.5.1 Řez postranních větví probíhá na větevní límeček (kroužek), tedy odříznutí
postranní větve na přesném rozhraní dřeva větve a dřeva kmene. Řez je nasazen těsně za
korním hřebínkem a kopíruje „límeček“ dřeva kmene či mateřské větve tak, aby ho
neporušil (viz Příloha č. 3, Obr. 1).
5.5.2 Řez větví jehličnanů. V případech, kdy je patrný větevní límeček, řez probíhá dle
5.5.1. Pokud patrný není, řez probíhá na přesném rozhraní dřeva větve a dřeva kmene
paralelně s kmenem (bez jeho poškození).
5.5.3 Řez větve „na třikrát“ – u větví, které (díky jejich váze) nelze bezpečně unést v
jedné ruce, se řez vede nejdříve od spodu do středu (přibližně do 1/4 až 1/3 průměru
větve) ve vzdálenosti cca 100 – 300 mm od větevního límečku. Druhý řez se vede shora
dolů za spodním řezem (směrem ven), až větev bez zatržení kůry a lýka odpadne. Zbylý
pahýl se odstraňuje řezem na větevní límeček či jinou příslušnou technikou (viz Příloha
č. 3, Obr. 2).
5.5.4 Řez na postranní větev je technika řezu používaná při zakracování (redukci) větví
silnějších na slabší odbočku tak, aby ponechaná část byla schopna převzít funkci větve
odstraňované. Řez je veden za korním hřebínkem z opačné strany než při řezu na
větevní límeček. Dodržuje se „třetinové pravidlo“ viz 5.6.4 (viz Příloha č. 3, Obr. 4).
5.5.5 Řez „naslepo“ – technika řezu používaná ve výjimečných případech při nutných
hlubokých redukcích větví, které nelze zakrátit na postranní větve ani pupeny. Lze
provádět na dřevinách s dobrou korunovou výmladností. Následně po vyrašení
sekundárních výhonů je možné provést odstranění odumřelých částí větví.
5.5.6 Řez výhonu na patku – velmi krátký řez vedený těsně nad bází výhonu tak, aby
bazální spící pupeny byly ponechány a měly možnost vytvořit nové výhony.
5.6 Velikost rány při řezu
5.6.1 Velikost ran při řezu je nutné minimalizovat odstraňováním pouze částí koruny
nutných pro naplnění účelu řezu. Výhodnější je provádět více menších řezů než málo
velkých řezů níže v koruně.
133
26. – 27. ledna 2015, Brno
5.6.2 Standardně velikost rány při řezu nepřekračuje průměr 100 mm.
5.6.3 Průměr odstraňované větve by standardně neměl přesáhnout maximální velikost
1/3 průměru větve mateřské (kmene) („třetinové pravidlo“) (viz. Příloha č. 3, Obr. 3).
5.6.4 Při zakracování větví musí ponechaná postranní větev mít alespoň průměr
rovnající se 1/3 průměru větve odstraňované („třetinové pravidlo“) (viz Příloha č. 3,
Obr. 3).
5.6.5 V případě, že řez probíhá na stromech se zanedbanou péčí, příp. u stromů s
potřebou sesazovacích řezů (S-SSK, S-RS) může velikost ran obecně přesahovat
uvedenou velikost (viz 5.6.2., 5.6.3.).
5.7 Ošetření ran
5.7.1 Rány po realizovaném řezu se zpravidla nezatírají.
5.7.2 Provádění řezu u druhů s intenzivním jarním mízotokem v předjarním období je
možné. Silný výron mízy z ran není chápán jako technologická chyba.
5.8 Ochrana stromu a jeho stanoviště při provádění řezu
5.8.1 Nesmí dojít k poranění ponechaných částí kmene a větví, a to včetně narušení
krycích pletiv. Nesmí dojít k poškození stromů v okolí ošetřovaného jedince.
5.8.2 Používání stupaček při řezu stromů je vyloučené.
5.8.3 Při použití montážních (vysokozdvižných) plošin nesmí dojít ke zhutnění půdy v
průmětu koruny stromu rostoucího ve volné ploše. V případě růstu stromu ve zpevněné
ploše je možný provoz plošiny pouze po zpevněném povrchu.
5.8.4 Řez stromu nesmí způsobit snížení provozní bezpečnosti či stability ošetřovaného
jedince.
5.9 Vybrané technologické skupiny řezu
Následující vybrané technologické skupiny řezu přichází typicky v úvahu při
zajišťování bezpečného a spolehlivého provozu VTI. Kompletní výčet technologických
skupin řezu včetně jejich popisu je uveden v SPPK A02 002 – Řez stromů.
134
26. – 27. ledna 2015, Brno
Řezy udržovací
S-RB Řez bezpeční
S-R Skupina redukčních řezů lokálních
S-RLSP
S-RLLR
S-RLPV Úprava průjezdného a průchozího profilu
Řezy stabilizační
S-RO Redukce obvodová
S-SSK Stabilizace sekundární koruny
S-RS Řez sesazovací
Řezy tvarovací
S-RT Řez tvarovací
Řezy ovocných stromů
5.9.1 Řez bezpečnostní (S-RB)
5.9.1.1 Jedná se o řez zaměřený pouze na zajištění aktuální provozní bezpečnosti
stromu. Neřeší však komplexní statické poměry celého jedince, jako například možnost
vývratu, zlomu kmene, rozpad koruny apod.
5.9.1.2 Při S-RB jsou odstraňovány, případně redukovány větve či výhony:
· tlusté suché, narušující provozní bezpečnost,
· zlomené či nalomené, se sníženou stabilitou,
· mechanicky poškozené,
135
26. – 27. ledna 2015, Brno
· přerostlé sekundární staticky rizikové,
· s defektním větvením,
· volně visící.
5.9.1.3 S-RB je možné provádět kdykoli během roku.
5.9.2 Redukční řezy lokální (S-RL)
5.9.2.1 Uvedené parametry se týkají následujících typů řezů:
S-RL Skupina redukčních řezů lokálních
S-RLSP Lokální redukce směrem k překážce
S-RLLR Lokální redukce z důvodu stabilizace
S-RLPV Úprava průjezdního či průchozího profilu
5.9.2.2 Cílem S-RLSP a S-RLPV je úprava průjezdního či průchozího profilu, redukce
koruny ve směru překážky, docílení odstupové vzdálenosti definované (zákonem,
normou a podobně) či vytvoření průhledu
5.9.2.3 Cílem S-RLLR je lokální redukce za účelem odlehčení nebo symetrizace části
koruny z důvodu zvýšení její stability.
5.9.2.4 Interval opakování S-RL je třeba volit s ohledem na stanoviště, druh stromu,
stav stromu a charakter překážky, případně rozsah destabilizace a podobně.
5.9.2.5 Při S-RL používáme především techniku řezu na postranní větev.
5.9.2.6 S-RL lze provádět kdykoli během roku.
5.9.3 Redukce obvodová (S-RO)
5.9.3.1 S-RO se provádí s cílem snížit riziko vývratu, zlomu kmene či rozpadu koruny u
stromů s narušenou stabilitou a primárními korunami.
136
26. – 27. ledna 2015, Brno
5.9.3.2 S-RO probíhá především ve svrchní třetině koruny stromu za účelem zmenšení
náporové plochy koruny stromu a snížení těžiště stromu. Nejvíce se zakracují větve v
horní části koruny a směrem dolů se délka zkrácení zmenšuje (viz Příloha č. 3, Obr. 5).
5.9.3.3 Při jednom zákroku by nemělo být odstraněno více než 30 % objemu
asimilačního aparátu.
5.9.3.4 Při realizaci S-RO je nutné zohlednit druhové vlastnosti, vitalitu, zastínění
okolními jedinci a podobně.
5.9.3.5 Pokud je to možné, řezem neměníme tvar koruny žádoucí a typický pro daný
druh či kultivar.
5.9.3.6 S-RO nelze provádět na mladých a středněvěkých stromech ve fázi
dynamického délkového přírůstu, je určena především pro dospělé a senescentní (staré
a biologicky hodnotné) jedince.
5.9.3.7 S-RO se provádí optimálně během období vegetačního klidu, nejlépe v jeho
druhé polovině.
5.9.4 Stabilizace sekundární koruny (S-SSK)
5.9.4.1 Jedná se o nutné sesazení přerostlé sekundární koruny stromu za účelem její
nutné stabilizace. S-SSK spočívá v radikální obvodové redukci přerostlých
sekundárních výhonů technikou řezu na postranní větev, případně „naslepo“ (viz
Příloha č. 3, Obr. 6).
5.9.4.2 Provádí se zejména na jedincích, jejichž primární koruna byla v minulosti
radikálně redukována (řezem či přírodním živlem) bez adekvátní následné péče. 5.9.5
Sesazovací řez (S-RS).
5.9.5.1 Sesazovacím řezem je míněno provedení hluboké redukce primární koruny na
kosterní větve nebo až na kmen. Zásah je pro strom destruktivní s důsledkem zhoršení
jeho zdravotního stavu.
137
26. – 27. ledna 2015, Brno
5.9.5.2 S-RS smí být použit pouze v případech nebezpečí statického selhání stromu,
pokud je odůvodněný zájem na jeho ponechání. Lze ho provádět pouze na
velkokorunných topolech a vrbách.
5.9.5.3 S-RS musí být proveden v období vegetačního klidu. Výjimkou mohou být
neodkladná řešení havarijních stavů stromů (například po vichřici).
5.9.6 Tvarovací řezy (S-RT)
5.9.6.1 Jedná se o řezy, zakládané v rámci výchovného řezu nebo po dosažení
žádanévýšky a opakované v krátkém intervalu po celý život stromu. Cílem tvarovacích
řezů je udržení korun stromů v požadovaném tvaru opakovanými řezy, realizovanými v
častých pravidelných intervalech.
5.9.6.2 Výhony jsou sesazovány na zapěstované zduřeniny – „hlavy“ – obvykle v
intervalu jednoho až tří let. V opodstatněných případech jsou prodlužované intervaly
provádění a ponechávané jsou čípky.
5.9.6.3 Tvarovací řezy se provádí technikou odstraňování výmladků nebo technikou řez
na patku. V případě tvarování živých plotů a stěn je základní technikou řez „naslepo“.
5.9.6.4 Provádí se na dřevinách s dobrou korunovou a kmenovou výmladností
(například habr obecný – Carpinus betulus L., buk lesní – Fagus sylvatica L., rod lípa –
Tilia sp. a podobně).
5.9.6.5 Provádí se v období vegetačního klidu, nejlépe těsně před rašením listů.
5.9.7 Řez ovocných stromů
5.9.7.1 Řez ovocných dřevin probíhá s respektováním SPPK C02 005 – Péče o funkční
výsadby ovocných dřevin.
6. Ostatní ustanovení
6.1 Stavební činnost
6.1.1 Veškeré zásahy do kořenového systému v průmětu korun stromů (viz PNE 33
3301 a PNE 33 3302) probíhá s respektováním SPPK A01 002 -Ochrana dřevin při
stavební činnosti.
138
26. – 27. ledna 2015, Brno
6.2 Nakládání s dřevní hmotou
6.2.1 Dřevní hmota (větve a kmeny), odstraňovaná při řezu a kácení stromů s průměrem
pod 70 mm včetně je chápaná jako klest a zbytky po těžbě.
6.2.2 Klest a zbytky po těžbě odstraňuje dle §25 odst. 8 zákona č. 458/2000 Sb. na své
náklady jeho původce, pokud se s vlastníkem nedohodne jinak.
6.2.3 Dřevní hmota (větve a kmeny) s průměrem nad 70 mm je chápaná jako produkční
dřevní hmota, která je majetkem vlastníka stromu. Hmota je ponechána na místě po
dohodě s vlastníkem pozemku.
6.2.4 Každému, kdo uvádí dřevo a dřevařské výrobky na trhy, ukládá nařízení EU č.
995/2010 jako hlavní povinnost mít a pravidelně aktualizovat tzv. systém náležité péče.
Ten obsahuje tyto tři prvky:
- přístup k informacím, které se týkají dodávek dříví na trh,
- posouzení rizik uvedení nezákonně vytěženého dříví nebo dřevařských výrobků z
tohoto dřeva na trh,
- zmírnění zjištěného rizika v případě, že zjištěné riziko uvedení nezákonně vytěženého
dříví nebo dřevařských výrobků z tohoto dřeva na trh není zanedbatelné.
Závěr
Úkolem provozovatelů veřejné technické infrastruktury (elektrovody, plynovody, sítě
elektronických komunikací) je bezpečné a spolehlivé provozování jejich zařízení
a dodávání služby resp., produktu svým zákazníkům, pokud možno 24 hodin denně 7
dní v týdnu. Při údržbě těchto zařízení se často dostávají do kontaktu se zákonem na
ochranu přírody a krajiny či s požadavky vlastníků pozemků. Skloubit legislativní
požadavky s praxí a vyhovět všem zájmům, může být někdy docela složité. Ve svém
příspěvku jsem se pokusil shrnout základní legislativní požadavky související
s provozováním elektrizační soustavy a ochranou dřevin, uvést praktické zkušenosti
s jejich naplňováním ve skupině ČEZ, zmínit problémy, se kterými se v této oblasti
potýkáme a jak je řešíme. Výsledkem naší snahy je spokojený zákazník a kvalitní
životní prostředí. K tomu by mohl svým dílčím způsobem přispět i právě vznikající
139
26. – 27. ledna 2015, Brno
standard péče o dřeviny kolem technické infrastruktury, jehož vznik, účel a obsah je
obsahem tohoto článku.
140
26. – 27. ledna 2015, Brno
Přílohy standardu
Arboristické standardy - Hodnocení stavu stromů SPPK A01 001:2014
Arboristické standardy – Kácení stromů SPPL A02 005:2014
141
SPPK A02 001:2013 Výsadba stromů
STANDARDY PÉČE O PŘÍRODU A KRAJINU
ARBORISTICKÉ STANDARDY
HODNOCENÍ STAVU STROMŮ
SPPK A01 001:2014
ŘADA A
Tree assesssment
Baumkontrolle
Tento standard je určen pro definici postupů a úrovní hodnocení stavu stromů a návrhu jejich ošetření v podmínkách
mimolesního prostředí.
Citované zdroje:
ČSN 01 3410 (1991): Mapy velkých měřítek. Základní a účelové mapy
ČSN 83 9001 (1999): Sadovnictví a krajinářství – Terminologie, základní odborné termíny a definice
ČSN EN 1991-1-4 (2007): Zatížení větrem
ČSN ISO 4463-1 (730411) (1999): Měřicí metody ve výstavbě - Vytyčování a měření - Část 1: Navrhování, organizace,
postupy měření a přejímací podmínky
ČSN ISO 4463-2 (730411) (1999): Měřicí metody ve výstavbě - Vytyčování a měření - Část 2: Měřické značky
ČSN 73 0420-1 (730420) (2002): Přesnost vytyčování staveb - Část 1: Základní požadavky
ČSN 73 0420-2 (730420) (2002): Přesnost vytyčování staveb - Část 2: Vytyčovací odchylky
Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a
techniků činných ve výstavbě ve znění pozdějších předpisů
Vyhláška č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení ve znění vyhlášky č. 222/2014 Sb.
Vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně
přírody a krajiny
Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb
Vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu
Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence
územně plánovací činnosti
Směrnice Českého úřadu geodetického a kartografického č. 2600/1981-22 pro tvorbu Základní mapy ČSSR velkého
měřítka
Zpracování standardu:
Pro AOPK ČR zpracovala v r. 2013 – 2014 Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně
Oponentské pracoviště:
Fakulta záhradníctva a krajinného inžinierstva, Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre
Autorský kolektiv:
Ing. Jaroslav Kolařík, Ph.D. (koordinátor), Ing. Jana Janíková, Mgr. Antonín Krása, Ing. Tomáš Mikita, Ph.D., Ing. Jiří
Mikulášek, Ing. Luděk Praus, Ph.D., Ing. Michal Romanský, doc. Ing. Pavel Šimek, Ph.D., Ing. Pavel Štěrba, Bc. Barbora
Vojáčková, DiS., Bc. Šárka Weberová
Ilustrace:
Bc. David Ladra
Dokumentace ke zpracování standardu je dostupná v knihovně AOPK ČR.
Obsah
1 Účel a náplň standardu ......................................................................................................... 4
1.1 Účel standardu a kvalifikace osob ................................................................................................................. 4
1.2 Právní rámec ................................................................................................................................................. 4
2 Systém hodnocení a kontrol ................................................................................................. 6
2.1 Hodnocení základních ploch ......................................................................................................................... 6
2.2 Hodnocení individuálních stromů ................................................................................................................. 8
2.3 Hodnocení skupin stromů.............................................................................................................................. 9
2.4 Období hodnocení ......................................................................................................................................... 9
3 Lokalizace stromů ............................................................................................................... 10
3.1 Lokalizace individuálních stromů ............................................................................................................... 10
3.2 Alternativní možnosti lokalizace ................................................................................................................. 10
4 Taxonomické a dendrometrické údaje .............................................................................. 11
4.1 Určování taxonu stromů ...............................................................................................................................11
4.2 Dimenze kmene ............................................................................................................................................11
4.3 Výška stromu .............................................................................................................................................. 12
4.4 Spodní okraj koruny/délka koruny .............................................................................................................. 13
4.5. Šířka koruny ............................................................................................................................................... 13
5 Kvalitativní atributy stromů .............................................................................................. 14
5.1 Fyziologické stáří ........................................................................................................................................ 14
5.2 Věk .............................................................................................................................................................. 14
5.3 Vitalita ......................................................................................................................................................... 14
5.4 Zdravotní stav ............................................................................................................................................. 15
5.5 Stabilita ....................................................................................................................................................... 15
5.6 Perspektiva .................................................................................................................................................. 16
5.7 Fotodokumentace ........................................................................................................................................ 16
5.8 Ostatní ......................................................................................................................................................... 17
6 Návrh zásahu ....................................................................................................................... 18
6.1 Technologie ................................................................................................................................................. 18
6.2 Naléhavost zásahu ....................................................................................................................................... 18
6.3 Opakování zásahu ....................................................................................................................................... 18
7 Možnosti optimalizace a aktualizace dat........................................................................... 19
7.1 Obecné požadavky ...................................................................................................................................... 19
7.2 Kontroly ploch ............................................................................................................................................ 19
7.3 Kontroly hodnocených stromů .................................................................................................................... 20
7.4 Kontroly stromů s instalovanými stabilizačními systémy ........................................................................... 20
8 Specializované průzkumy ................................................................................................... 21
8.1 Kontrola potenciálního výskytu zvláště chráněných druhů ......................................................................... 21
8.2 Doprovodné organismy ............................................................................................................................... 22
8.3 Průzkum prokořenitelného prostoru ............................................................................................................ 22
8.4 Biomechanická a bezpečnostní analýza stromů .......................................................................................... 23
8.5 Sadovnická hodnota .................................................................................................................................... 24
8.6 Kompoziční hodnota ................................................................................................................................... 24
8.7 Oceňování dřevin ........................................................................................................................................ 25
9 Přístrojové metody hodnocení............................................................................................ 27
9.1 Obecné požadavky ...................................................................................................................................... 27
9.2 Rozdělení přístrojových metod ................................................................................................................... 27
Příloha č. 1
Seznam zvláště chráněných druhů dřevin, výběr z přílohy č. II vyhlášky
č. 395/1992 Sb................................................................................................ 29
Příloha č. 2
Zvláště chráněné druhy živočichů a hub (ZCHD), jejichž některé
stádium vývoje je bezprostředně vázáno na stromy rostoucí mimo les .. 30
Příloha č. 3
Taxonomická nomenklatura dle Mezinárodního kódu botanické
nomenklatury. ............................................................................................... 33
Příloha č. 4
Perspektiva stromu – popis jednotlivých stupňů ...................................... 35
Příloha č. 5
Fyziologické stáří – popis jednotlivých stupňů .......................................... 36
Příloha č. 6
Vitalita – popis jednotlivých stupňů ........................................................... 37
Příloha č. 7
Zdravotní stav – popis jednotlivých stupňů............................................... 38
Příloha č. 8
Stabilita – popis jednotlivých stupňů.......................................................... 39
Příloha č. 9
Technologie zásahů na dřevinách ............................................................... 40
Příloha č. 10
Naléhavost zásahu – popis jednotlivých stupňů ........................................ 44
Příloha č. 11
Metody stanovení souřadnic stromu/skupiny ............................................ 45
Příloha č. 12
Sadovnická hodnota – popis jednotlivých stupňů ..................................... 48
Příloha č. 13
Mapa větrných oblastí na území ČR .......................................................... 49
Příloha č. 14
Anotace přístrojových metod hodnocení stavu stromů ............................ 50
Příloha č. 15
Příklady návrhu inventarizačních tabulek ................................................ 54
Příloha č. 16
Jednotný databázový model inventarizace stromů ................................... 55
Příloha č. 17
Ilustrace ......................................................................................................... 57
Příloha č. 18
Seznam zpracovávaných Standardů péče o přírodu a krajinu
(Arboristické standardy) ............................................................................. 62
Verze SEMINÁŘ 2015
SPPK A01 001:2014 Hodnocení stavu stromů
1 Účel a náplň standardu
1.1 Účel standardu a kvalifikace osob
1.1.1
Standard „Hodnocení stavu stromů“ definuje postupy, úrovně a náplň jednotlivých
stupňů hodnocení stavu stromů v mimolesním prostředí za účelem návrhu
technologie jejich ošetření a jako podklad pro oblasti řešené dalšími z řady
standardů, zejména:
SPPK A01 002
SPPK A02 002
SPPK A02 005
SPPK A02 008
SPPK A02 011
SPPK A02 010
Ochrana dřevin při stavební činnosti,
Řez stromů,
Kácení stromů,
Zakládání a péče o porosty dřevin,
Péče o stromy kolem veřejné technické infrastruktury,
Péče o vegetaci kolem veřejné dopravní infrastruktury.
1.1.2
Hodnocení stavu stromů má interdisciplinární charakter a zahrnuje analýzu široké
škály faktorů. Veškeré úrovně hodnocení stavu stromů proto musí provádět
kompetentní osoba. Hodnocení stavu stromů v mimolesním prostředí je činnost
odborná.
1.1.3
Doporučenou kvalifikací pro osoby provádějící komplexní hodnocení stavu stromů
je splnění certifikační zkoušky Český certifikovaný arborista – Konzultant.1
1.2 Právní rámec
1.2.1
Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů se
ochraně stromů se věnuje nejpodrobněji a nejkomplexněji. Upravuje ochranu dřevin
jak obecnou (§ 7), tak i zvláštní (§§ 46, 49). Význam v případě hodnocení stavu
stromů mají především ustanovení týkající se povinnosti vlastníka pečovat o dřeviny
(§ 7 odst. 2) a ustanovení týkající se obecné ochrany dřevin před poškozováním a
ničením (§ 7 odst. 1). Tento zákon dále mimo jiné upravuje práva a povinnosti
v souvislosti s kácením dřevin rostoucích mimo les a dále práva a povinnosti
v souvislosti s náhradní výsadbou.
1.1.2
Vyhláška č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení, ve znění
pozdějších předpisů blíže upřesňuje podmínky ochrany dřevin a zejména upravuje
podmínky pro povolování jejich kácení a definuje s kácením dřevin související
pojmy. Význam pro problematiku hodnocení stavu stromů mají především
ustanovení týkající se nedovolených zásahů do dřevin (§ 2). Nedovolenými zásahy
dle zákona jsou pak takové, které způsobí podstatné nebo trvalé snížení
ekologických nebo společenských funkcí dřevin nebo bezprostředně či následně
způsobí jejich odumření.
1.1.3
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Problematika hodnocení stavu stromů se
v souvislosti s občanským zákoníkem dotýká především závazků z deliktů, resp.
odpovědnosti k náhradě škody. Občanský zákoník zakotvuje obecnou prevenční
1
Certifikační program zajišťovaný Lesnickou a dřevařskou fakultou Mendelovy univerzity v Brně.
-4© 2014 Lesnická dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně
© 2014 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
povinnost, odpovědnost za zaviněné porušení zákona (např. již zmíněného zákona
č. 114/1992 Sb.) a odpovědnost za porušení smluvní povinnosti. Dále občanský
zákoník zavádí odpovědnost za úmyslné porušení dobrých mravů. Konkrétně
odpovědnosti za škodu, kterou způsobil např. strom ve špatném zdravotním stavu, se
dotýká ustanovení § 2937, který říká: „že způsobí-li škodu věc sama od sebe, nahradí
škodu ten, kdo nad věcí měl mít dohled“ (tedy nejčastěji vlastník). Občanský
zákoník upravuje v ustanovení § 1013 problematiku emisí. Mimo jiné vlastník je
povinen zdržet se všeho co působí, že zastíní sousední pozemek v míře nepřiměřené
místním poměrům a podstatně omezí obvyklé užívání pozemku. Občanský zákoník
řeší další podobné spory, např. ohledně kořenů, větví či jiných částí stromů a keřů,
pokud škodlivě přesahují na vedlejší pozemek.
1.1.4
Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů mimo
jiné upravuje možnost krajského úřadu po projednání s příslušnými úřady upravit
podmínky úpravy dřevin (včetně jejich výsadby a kácení) v památkově chráněných
objektech a zónách, které jsou kulturní památkou, národní kulturní památkou nebo
památkovou rezervací, památkovou zónou nebo v ochranném pásmu nemovité
kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace, nebo
památkové zóny pomocí plánů ochrany, které se vydávají formou opatření obecné
povahy.
1.1.5
Zvláště chráněné druhy rostlin. Seznam druhů rostlin (včetně stromů a keřů), které
jsou zvláště chráněny, a stupeň jejich ohrožení je uveden v příloze č. II prováděcí
vyhlášky č. 395/1992 Sb., v platném znění, k zákonu č. 114/1992 Sb., o ochraně
přírody a krajiny, v platném znění (dále jen zákon č. 114/1992 Sb.).
1.1.6
Základní podmínky ochrany zvláště chráněných rostlin jsou uvedeny v § 49 zákona
č. 114/1992 Sb. Seznam druhů dřevin, které jsou zvláště chráněny, je uveden
v Příloze č. 1.
1.1.7
Ochrana podle odst. 1 ustanovení § 49 zákona č. 114/1992 Sb. se nevztahuje na
rostliny, pokud rostou přirozeně uvnitř jiných kultur a jsou-li ničeny, poškozovány
nebo rušeny v přirozeném vývoji v souvislosti s běžným obhospodařováním těchto
kultur, nebo jsou pěstovány v kulturách získaných povoleným způsobem, nebo
pocházejí z dovozu a nejsou předmětem ochrany podle mezinárodních úmluv. To
neplatí pro druhy kriticky a silně ohrožené.
1.1.8
Zvláště chráněné druhy živočichů. Seznam druhů živočichů, které jsou zvláště
chráněny, a stupeň jejich ohrožení je uveden v příloze č. III prováděcí vyhlášky č.
395/1992 Sb., v platném znění, k zákonu č. 114/1992 Sb. Seznam druhů živočichů,
jejichž některé stádium vývoje je bezprostředně vázáno na dřeviny, je uveden
v Příloze č. 2. Prakticky se jedná o vybrané druhy hmyzu, ptáků a netopýrů.
2 Systém hodnocení a kontrol
2.1 Hodnocení základních ploch
2.1.1
Základní prostorovou jednotkou je základní plocha. Základní plochy lze pro účely
hodnocení stavu stromů členit do dílčích prostorových jednotek.
2.1.2
Základní plochy jsou označované zkratkou „ZP“ následovanou unikátním číslem
konkrétní základní plochy v rámci projektu a jednoznačným názvem. Dílčí
prostorové jednotky jsou označované číslem v rámci nadřazené základní plochy za
lomítkem.
2.1.3
Využívání základní plochy a její zařazení do systému péče je charakterizované
intenzitní třídou údržby. Stupnice:
Třída
1
2.1.4
2.1.5
Popis
Mimořádné nároky na péči na zvláště exponovaných stanovištích
v centrálních a centru blízkých oblastech s významem utvářejícím
vzhled města či obce.
2
Průměrné nároky na péči u všech ploch zeleně, pokud nejsou
zařazeny do 1 třídy. Typicky zpravidla zahrnuje zeleň bydlení
jako funkční typ zeleně s nejvyšším podílem v systémech zeleně
sídel.
3
Nízké nároky na péči, odlehlé objekty, špatně přístupné části
parků, plochy ležící ladem. Zpravidla funkční typy krajinné
zeleně na území města.
4
Plochy neudržované zeleně nebo udržované pouze příležitostně.
Pro účely tohoto standardu jsou parametry charakterizující základní plochu
rozšířené o:
• celkovou hodnotu stability stromů na ploše (viz 2.1.5),
• hodnotu cíle pádu (viz 2.1.6),
• v opodstatněných případech o sklonitost terénu (viz 2.1.7).
Tyto parametry jsou určované metodou kvalifikovaného odhadu pro celou základní
plochu.
Celková hodnota stability charakterizuje celkovou stabilitu stromů na základní ploše.
Uvádí se jako odhad převažujícího stavu stromů na celé základní ploše. Stupnice:
Stupeň
Popis
1
Plochy se stromy bez zásadních staticky významných defektů
2
Plochy se stromy s defekty řešitelnými běžným pěstebním zásahem
3
Plochy se stromy s patrným výskytem defektů, které je nutné řešit
speciálními stabilizačními zásahy (například stabilizační řezy, vazby).
4
Plochy se stromy s patrným výskytem statických selhání. Omezená
možnost stabilizace pěstebními zásahy.
5
Plochy s havarijním stavem stromů. Významný podíl výskytu
rozpadajících se stromů bez možnosti stabilizace.
2.1.6
Hodnota cíle pádu charakterizuje intenzitu provozu osob a automobilů v dopadové
vzdálenosti stromů na základní ploše a hodnotu majetku, který může být zasažen
v případě selhání stromů. Uvádí se jako odhad převažujícího parametru na celé
základní ploše; nejvyšší parametr rozhoduje o zařazení plochy do konkrétního stupně.
Stupnice:
Stupeň
Frekvence
provozu2
2.1.7
Parametr
Typ komunikace
Hodnota majetku
1
konstantní provoz
osob >35 za
hodinu
dálnice, silnice I.
třídy a hlavní ulice
v zastavěném území
nemovitostech
převyšující 2.000.000 Kč
2
provoz osob mezi
10 a 35 za hodinu,
hřbitovy
silnice II. třídy a
frekventované ulice
v zastavěném
území, parkoviště
nemovitostech mezi
500.000 a 2.000.000 Kč
3
provoz osob mezi
1 a 10 za hodinu
s horší viditelností
nemovitostech mezi
80.000 a 500.000 Kč
4
provoz osob do 1
za den
silnice s dobrou
viditelností
nemovitostech mezi
5.000 a 80.000 Kč
5
1 za den
silnice bez
obecného přístupu
(firemní,
soukromé),
zemědělské cesty
nemovitostech mezi 400
a 5.000 Kč
6
1 za týden
žádný provoz
automobilů
nemovitostech pod
400 Kč
Sklonitost terénu je jedním z faktorů, určujících finanční náročnost provedení
některých pěstebních zásahů. Určuje se jako parametr převážně charakterizující
základní plochu.
Stupnice:
1. rovina – sklon do 1:5,
2. mírný svah – sklon 1:5 až 1:2,
3. svah – sklon 1:2 až 1:1.
2.1.8
2
V případě, že se některá z charakteristik 2.1.3 až 2.1.7 významně liší v některé z částí
základní plochy, je vhodné tuto část vylišit jako dílčí prostorovou jednotku se
samostatným hodnocením.
Je nutné zohlednit charakter (sezónnost) využívání konkrétní plochy.
2.2 Hodnocení individuálních stromů
2.2.1
2.2.2
2.2.3
2.2.4
2.2.5
2.2.6
2.2.7
Individuální hodnocení se provádí u stromů, které lze spolehlivě lokalizovat a u
nichž je vhodné individuálně stanovit technologii zásahu. V ostatních případech
lze hodnocené stromy sdružovat do skupin.
Individuální hodnocení stavu stromů je nutné alespoň na plochách s intenzitní
třídou údržby 1 (viz 2.1.3) a na plochách s vysokou hodnotou cíle pádu (stupeň 12 viz 2.1.6).
Pro účely stanovení komplexního plánu péče a kontrol stromů je postupně vhodné
zpracování kompletního dendrologického průzkumu stromů na všech plochách
zeleně.
Základní inventarizace zahrnuje:
•
lokalizaci stromů (viz 3.1),
•
určení základních taxonomických a dendrometrických údajů
individuálních stromů (viz 4.1 až 4.5).
V opodstatněných případech mohou být po dohodě se zadavatelem taxonomické a
dendrometrické údaje zjišťované pouze v omezeném rozsahu.
Dendrologický průzkum zahrnuje:
• základní inventarizaci (viz 2.2.4),
• fyziologické stáří (viz 5.1),
• vitalitu (viz 5.3),
• zdravotní stav (viz 5.4),
• stabilitu (viz 5.5),
• perspektivu (viz 5.6),
• datum hodnocení.
Součástí základního hodnocení je i zjištění, zda daná dřevina je nebo není
biotopem zvláště chráněných druhů organismů (ZCHD) (blíže viz 8.1). Prvotní
podklady o výskytu ZCHD je možné obdržet na Agentuře ochrany přírody a
krajiny ČR na základě žádosti.
Návrh zásahu je obvykle součástí dendrologického průzkumu (pokud není
stanoveno jinak) a zahrnuje:
•
technologii zásahů (viz 6.1),
•
naléhavost zásahů (viz 6.2),
•
navrhované opakování zásahů (až na výjimky viz. 6.3.2).
Specializované průzkumy jsou prováděné v případech zvláštní potřeby jako
nadstavba dendrologického průzkumu. Mohou zahrnovat získávání dalších
specifických informací o stromech, zaměřených například na následující:
• biomechanická a bezpečnostní analýza stromu (viz. 8.4),
• průzkum kořenové zóny (viz 8.3),
• biologický potenciál (viz 8.1 a 8.2),
• sadovnická hodnota (viz 8.5),
• kompoziční hodnota (viz 8.6),
• oceňování dřevin (viz 8.7),
• fytopatologický průzkum a podobně.
Na základě informací ze specializovaných průzkumů lze modifikovat návrh plánu
péče.
2.2.8
Po dohodě se zadavatelem je možné v opodstatněných případech provádět
i zjednodušené typy hodnocení, které zahrnují pouze vybrané charakteristiky,
případně, u nichž je omezena přesnost a rozsah zjišťovaných dendrometrických
parametrů. Zadavatel prací musí být informován o omezené možnosti dalšího
využívání těchto dat.
2.3 Hodnocení skupin stromů
2.3.1
Hodnocení skupin (porostů) stromů probíhá dle SPPK 02 008 – Zakládání a péče
o porosty dřevin.
2.4 Období hodnocení
2.4.1
Základní inventarizace stromů může probíhat kdykoli během roku.
2.4.2
Dendrologický průzkum není vhodné provádět v období, kdy jsou stromy a půdní
povrch kryté sněhovou pokrývkou.
2.4.3
Vitalita stromů (viz 5.3) se optimálně hodnotí v období vegetace. Lze ji u
opadavých stromů v omezené míře zjišťovat i v období vegetačního klidu, tato
skutečnost musí být v dokumentaci uvedena. U stálezelených jehličnanů ji lze
hodnotit celoročně.
2.4.4
Výskyt plodnic jednoletých dřevních hub (viz 5.4 a 5.5) lze zjišťovat pouze
v období jejich růstu (většinou pozdní léto – podzim).
2.4.5
Období provedení dendrologického průzkumu může ovlivnit i kontrolu
potenciálního výskytu zvláště chráněných druhů (viz 8.1).
2.4.6
Období provedení dendrologického průzkumu může ovlivnit přesnost determinace
taxonu hodnocených dřevin.
2.4.7
Datum provedení inventarizace či dendrologického průzkumu či provedení
poslední aktualizace (kontroly) je uvedeno v databázovém záznamu každé
základní plochy a každého stromu.
3 Lokalizace stromů
3.1 Lokalizace individuálních stromů
3.1.1
Každý strom je identifikovaný číslem, které je unikátní alespoň v rámci základní
plochy.
3.1.2
Lokalizace individuálního stromu se provádí pomocí bodu s definovanými
souřadnicemi, volitelně doplněná symbolem či znázorněním průmětu koruny.
3.1.3
Základním typem lokalizace je zjišťování souřadnic středu kmene stromu
v jednom ze standardních typů souřadného systému.
3.1.4
Za standardní jsou považovány následující typy souřadného systému:
• S-JTSK (Minus S-JTSK),
• WGS 84.
V případě využití jiného souřadného systému je nutné zajistit jeho přepočet na
systém standardní.
Stanovení souřadnic může proběhnout více metodami (viz Příloha č. 11), volba
konkrétního postupu je volbou zadavatele prací a realizátora průzkumu.
Přesnost zjišťování souřadnic odpovídá použité metodě (viz Příloha č. 11),
podkladovým materiálům a technickému vybavení.
Vizuální zakreslení do katastrální mapy či ortofoto mapy se provádí s možnou
odchylkou do 3 m v případech, kdy není situace významně komplikovaná.
V případě lokalizace stromů v porostech, na svazích a v obdobných podmínkách
komplikujících odhad může být chyba i větší.
Zakreslení do technické mapy probíhá s možnou odchylkou do 0,5 m, odpovídající
třídě 5 dle ČSN 01 3410.
Geodetické zaměření pozic stromů odpovídá třídě přesnosti 3 dle Směrnice
Českého úřadu geodetického a kartografického č. 2600/1981-22.
Stromy rostoucí ve stromořadích a alejích se lokalizují jednotlivě, případně se
sdružují do skupin stromů.
3.1.5
3.1.6
3.1.7
3.1.8
3.1.9
3.1.10
3.2 Alternativní možnosti lokalizace
3.2.1
3.2.2
3.2.3
3.2.4
Pro usnadnění lokalizace stromů v terénu je možné využít instalované
identifikační štítky nebo čipy. Jedná se o sekundární identifikační nástroj
s unikátní číselnou řadou v rámci celého projektu.
Štítky jsou instalované na jeden hřebík či šroub, zasahující pouze do bělové části
dřevního válce. Systém musí umožňovat povolování, případně jiný postup,
zohledňující tloušťkový přírůst stromu. Zarůstání štítků do kmene je
technologickou chybou údržby, nejedná se ovšem o poškození dřeviny rostoucí
mimo les.
Identifikační čipy jsou zapouštěné či zavrtávané do bělové části kmene.
Po dohodě se zadavatelem je možné využívání i dočasných štítků instalovaných
pouze do borky/kůry stromů, přivazovaných na výsadbové kůly, případně čísly
stříkanými na kmen stromu.
- 10 © 2014 Lesnická dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně
4 Taxonomické a dendrometrické údaje
4.1 Určování taxonu stromů
4.1.1
Je uváděný rod, druh a případně název vnitrodruhové jednotky hodnoceného
stromu vědeckým jménem. Uvádění autora vědeckého jména není nutné při
uvedení citace literárního pramenu v metodice hodnocení.
4.1.2
Formální úprava uváděných jmen taxonů se řídí Mezinárodním kódem botanické
nomenklatury (viz Příloha č. 3).
4.1.3
V opodstatněných případech zjednodušených hodnocení, případně při hodnocení
stromů mimo vegetační období je možné po dohodě se zadavatelem používat
i zjednodušené určování taxonů s uváděním pouze rodu stromu.
4.1.4
Neúplné určení taxonu, případně chybné zařazení do druhu u rodů s obtížnou
determinací nelze považovat za zásadní chybu hodnocení.
4.2 Dimenze kmene
4.2.1
Dimenzi kmene je možné uvádět jako průměr (tloušťku) či obvod kmene.
Vzájemný přepočet mezi parametry je možný3. Uvádí se zaokrouhleně na celé
centimetry.
4.2.2
Dimenze kmene se měří ve výčetní výšce 1,3 m nad úrovní terénu, kolmo na osu
kmene.
Dimenze kmene se zjišťuje pomocí průměrky či obvodového pásma. Využívání
jiných pomůcek pro měření dimenze kmene je vyloučené.
Obvodové pásmo musí být v kontaktu s kmenem po celé části jeho obvodu. Musí
být přiložené kolmo na osu kmene (Příloha 17, Obr. 1).
Měření průměru kmene pomocí průměrky probíhá ve dvou na sebe kolmých
směrech. První měření probíhá v nejdelší ose. Výsledná hodnota je aritmetickým
průměrem těchto dvou měření. Průměrka musí být vždy přiložena kolmo na osu
kmene tak, aby se ho dotýkala ve 3 bodech (Příloha 17, Obr. 2).
V případě, že na kmeni jsou ve výčetní výšce nerovnosti (boule, rány a podobně),
se dimenze zjišťuje nad či pod nerovností tak, aby byla změřena reprezentativní
hodnota žádaného parametru bez ovlivnění kořenovými náběhy či větvením.
V případě růstu stromu na svahu se výčetní výška měří od horní hrany styku
kmene s terénem.
Pokud se strom větví pod výčetní výškou, měří se dimenze kmene pod větvením
v místě, kde není významným způsobem ovlivněna kořenovými náběhy nebo
náběhy větví. Pokud to není možné, postupuje se jako při měření vícekmenů.
4.2.3
4.2.4
4.2.5
4.2.6
4.2.7
4.2.8
3
Přepočet průměru kmene na obvod probíhá pomocí vzorce:
O = D . π,
kde O je obvod kmene, D je průměr kmene a π je Ludolfovo číslo ve tvaru 3,1416
Přepočet obvodu na průměr kmene probíhá opačným postupem:
kde O je obvod kmene, D je průměr kmene a π je Ludolfovo číslo ve tvaru 3,1416
D = O / π,
4.2.9
V případě vícekmenů jsou měřeny dimenze alespoň 4 nejsilnějších kmenů. Podle
požadavků následného zpracování může být zadavatelem vyžadováno měření
všech kmenů.
4.2.10
Pro účely kumulativního vyjádření dimenze kmene u vícekmenů může být využit
výpočet průměr náhradního kmene přepočtem ze všech kmenů dle následujícího
vzorce:
4.2.11
kde Dmax je průměr nejsilnějšího kmene a Dostatní je aritmetický průměr průměrů
kmenů ostatních.
Při určování dimenze kmene z pařezu se přepočtový koeficient zjišťuje
referenčním měřením stromů obdobného věku a taxonu na daném stanovišti.
Pokud srovnávací vzorek není k dispozici, určí se průměr kmene ve výčetní výšce
pomocí funkce:
kde D1.3 je průměr kmene ve výčetní výšce a Dpařez je průměr kmene na pařezu.
4.2.12
Maximální odchylka při stanovení dimenze kmene jsou 4 %.
4.3 Výška stromu
4.3.1
Výška stromu je dána vzdáleností mezi bází kmene a vrcholem koruny. Uvádí se
se zaokrouhlené na 0,5 m.
4.3.2
Výšku stromu lze určovat přímým měřením každého jedince nebo odhadem. Tato
skutečnost musí být v metodice výslovně uvedena. V případě odhadu výšky
probíhá přímé měření výšky jednoho reprezentativního stromu na dané ploše, dále
pak nejméně každého 50. jedince pro zpřesnění odhadu.
4.3.3
Měření výšky probíhá s využitím odpovídajícího přístrojového vybavení (zpravidla
výškoměru a dálkoměru). Je nutné eliminovat hlavní systematické chyby, jako:
• nedostatečná odstupová vzdálenost (minimální odstupová vzdálenost se
přibližně rovná výšce stromu),
• špatné měření odstupové vzdálenosti stromů s vychýleným vrcholem koruny
(je nutné měřit od svislého průmětu nejvyššího bodu v koruně) (Příloha 14,
Obr. 6),
• neznalost používání daného typu výškoměru (např. nutné sčítání či odečítání
dvou měření ve vztahu k horizontále u některých přístrojů) (Příloha 17, Obr.
3, 4).
4.3.4
Maximální odchylka při stanovení výšky stromů odhadem může být:
• 20 % u stromů s výškou do 20 m,
• 25 % u stromů s výškou 21 až 30 m,
• 30% u stromů s výškou nad 31 m.
Maximální odchylka při stanovení výšky stromů měřením může být:
• 10 % u stromů s výškou do 20 m,
• 15 % u stromů s výškou 21 až 30 m,
• 20% u stromů s výškou nad 31 m.
4.3.5
4.4 Spodní okraj koruny/délka koruny
4.4.1
Pro charakteristiku objemu či náporové plochy koruny individuálně hodnocených
stromů je užívaný parametr spodní okraj koruny (výšky nasazení koruny),
případně délky koruny (rozdíl výšky stromu a spodního okraje koruny). Uvádí se
zaokrouhlený na 0,5 m.
4.4.2
Spodní okraj koruny se uvádí jako stanovení vzdálenosti mezi patou kmene a
místem, kde začíná hlavní objem větví a asimilačních orgánů. Určuje se s
uvážením skutečnosti, že jeho účelem je následný reprezentativní výpočet objemu
či náporové plochy koruny (Příloha 17, Obr. 7, 8).
4.4.3
Maximální odchylka při stanovení spodního okraje koruny by neměla být větší
než 30 %.
4.5. Šířka koruny
4.5.1
Šířka koruny charakterizuje reprezentativní průměr průmětu koruny na rovinu
kolmou k výšce stromu. Stanovuje se jako aritmetický průměr dvou na sebe
kolmých měření. V případě výrazně asymetrické koruny probíhá jedno měření
v nejdelší ose a jedno ve směru kolmém (Příloha 17. Obr. 9, 10).
4.5.2
Uvádí se odhadem zaokrouhleným na 1 m. Maximální odchylka by neměla být
větší než 35 %.
5 Kvalitativní atributy stromů
5.1 Fyziologické stáří
5.1.1
5.1.2
Fyziologické stáří charakterizuje strom z hlediska jeho vývojové ontogenetické
fáze.
Stupnice (viz Příloha č. 5):
1. mladý strom ve fázi aklimatizace,
2. aklimatizovaný mladý strom,
3. dospívající strom,
4. dospělý strom,
5. senescentní strom.
5.2 Věk
5.2.1
5.2.2
Odhad věku nebo věkových kategorií stromů je ve většině případů zatížen
značnou chybou, přesné stanovení věku je možné pouze s využitím laboratorních
metod (dendrochronologické analýzy), případně disponibilních záznamů
o výsadbě jedince.
Odhad věku se udává pouze v opodstatněných případech na zvláštní žádost
zadavatele.
5.3 Vitalita
5.3.1
Vitalita stromu (fyziologická vitalita, životaschopnost) charakterizuje jedince
z pohledu dynamiky průběhu jeho fyziologických funkcí. Do tohoto
diagnostického pohledu jsou zahrnuty především následující ukazatele:
• rozsah defoliace (případně odhad počtu ročníků jehlic),
• změny velikosti a barvy asimilačních orgánů,
• významné napadení asimilačních orgánů chorobami či škůdci,
• dynamika vývoje sekundárních výhonů,
• změny formy větvení vrcholové části koruny,
• prosychání na periferii koruny,
• dynamika reakce na poškození,
• u fyziologického stáří 1-3 dynamika výškového přírůstu.
5.3.2
Ukazatele vitality mohou mít značnou proměnlivost mezi jednotlivými
vegetačními obdobími. Hodnocení mohou negativně ovlivnit např. holožíry,
extrémní klimatické vlivy, zásadní zásahy do stanovištních poměrů stromu.
5.3.3
1. výborná až mírně snížená,
2. zřetelně snížená (stagnace růstu, prosychání koruny na periferních
oblastech koruny),
3. výrazně snížená (začínající ústup koruny, odumřelý vrchol koruny),
4. zbytková vitalita (větší část koruny odumřelá),
5. suchý strom.
5.4 Zdravotní stav
5.4.1
Zdravotní stav stromu charakterizuje jedince z pohledu jeho mechanického narušení
či poškození. Do tohoto diagnostického pohledu jsou zahrnuty především
následující ukazatele:
• mechanická poškození,
• napadení dřevními houbami, xylofágním hmyzem,
• přítomnost silných suchých větví,
• přítomnost dutin a výletových otvorů,
• přítomnost defektních a poškozených větvení.
5.4.2
Zdravotní stav hodnotí všechna narušení stromu jako mechanického objektu bez
ohledu jejich bezprostřední vliv na celkovou stabilitu jedince.
5.4.3
1. zdravotní stav výborný až dobrý,
2. zhoršený (mechanické narušení významného charakteru),
3. výrazně zhoršený (přítomnost poškození snižujících dožití
hodnoceného jedince),
4. silně narušený (souběh defektů či přítomnost poškození výrazně
snižujících dožití hodnoceného jedince),
5. rozpadající se/rozpadlý strom (akutní riziko rozpadu, případně
rozpadlý jedinec).
5.5 Stabilita
5.5.1
Stabilita stromu hodnotí úroveň rizika selhání stromu vývratem, zlomem kmene
nebo odlomením významné části koruny.
5.5.2
Při vizuálním hodnocení stavu stromů je součástí šetření pouze hodnocení
odolnosti proti zlomu. Odolnost proti vyvrácení je hodnocena jen na základě
vizuálně patrných symptomů.
5.5.3
Reprezentativní charakteristika odolnosti stromů proti vyvrácení je možná jen
s využitím vybraných přístrojových metod šetření (viz 9.2.5).
5.5.4
Náplní hodnocení stability stromu je kvantifikace rozsahu zjištěných defektů,
nikoli předvídání okamžiku selhání.
5.5.5
Riziko selhání stromu mohou zásadním způsobem zvýšit nepředvídatelné vnější
vlivy, jako je například:
• extrémní rychlost větru (v nárazech přesahujících základní rychlost větru dle
dané větrné oblasti – viz Příloha č. 13),
• turbulentní větrné proudění,
• námraza, silná zátěž mokrým sněhem,
• extrémní zvlhčení půdy (například dlouhodobými intenzivními srážkami,
případně povodněmi).
5.5.6
Do diagnostického pohledu stability stromu jsou zahrnuty především následující
parametry:
• přítomnost defektních větvení (tlakové vidlice, poškozená kosterní větvení
•
•
•
•
•
•
•
apod.),
symptomy infekce hlavních nosných částí dřevními houbami či xylofágním
hmyzem,
přítomnost dutin a výletových otvorů,
habituální defekty (významně zvýšené těžiště koruny, asymetrická koruna),
výskyt přerostlých sekundárních výhonů,
trhliny v hlavních nosných částech stromu,
nekompenzovaný náklon kmene,
symptomy infekce či mechanického poškození mechanicky významného
kořenového prostoru.
5.5.7
Konkrétní seznam nalezených symptomů je povinně uváděný v textové podobě
v poznámce (viz 5.8.2).
5.5.8
1. výborná až dobrá,
2. zhoršená (vyvíjející se staticky významné defekty malého rozsahu bez
akutního vlivu na stabilitu hlavních nosných částí),
3. výrazně zhoršená (přítomnost staticky významných defektů většího
rozsahu, často vyžadující stabilizační zásah),
4. silně narušená (přítomnost staticky významných defektů většího rozsahu či
souběh defektů výrazně snižující stabilitu jedince, vyžadující stabilizační
zásah),
5. havarijní strom (akutní riziko selhání bez možnosti řešení stabilizačním
zásahem).
5.5.9
Provozní bezpečnost se vyjadřuje jako syntetická hodnota kalkulovaná s využitím
stability konkrétního stromu a hodnoty cíle pádu základní plochy (viz 2.1.6), na níž
strom roste. Hodnotu cíle pádu lze v opodstatněných případech stanovit
i individuálně.
5.6 Perspektiva
5.6.1
Perspektiva stromu charakterizuje zjednodušeným způsobem předpokládanou
délku jeho existence na daném stanovišti, danou stavem (vitalita, zdravotní stav,
stabilita) a vhodností, přičemž rozhodující je horší z parametrů.
5.6.2
a dlouhodobě perspektivní,
b krátkodobě perspektivní,
c neperspektivní.
5.7 Fotodokumentace
5.7.1
Základní fotodokumentace je u individuálních stromů zpracovávaná jako volitelná
součást dendrologického průzkumu.
5.7.2
Základní fotodokumentace zahrnuje pohled na celý strom. V případech, kdy není
možné na obraz zahrnout celý strom, fotografuje se spodní část kmene a oblast
kosterního větvení.
5.7.3
V případě výskytu staticky významných defektů je nezbytnou součástí
dendrologického průzkumu fotodokumentace jejich rozsahu.
5.7.4
Pořízené fotografie musí být čitelné, pojmenované jednoznačným způsobem a
připojené k databázi.
5.8 Ostatní
5.8.1
Další skutečnosti nezahrnuté do výše uvedených parametrů se uvádí v textové
podobě v poznámce ke každému stromu.
5.8.2
V textu poznámky se povinně uvádí alespoň seznam nalezených staticky
významných defektů (viz 5.5.6 a Příloha č. 8).
5.8.3
V rámci dendrologického průzkumu probíhá evidence instalovaných
bezpečnostních vazeb a podpěr v rozsahu daném A02 004 – Bezpečnostní vazby a
podpěry.
6 Návrh zásahu
6.1 Technologie
6.1.1
Návrh technologie zásahu je uváděn slovně nebo zkratkou vždy dle příslušného
Standardu péče o přírodu a krajinu. Seznam zkratek technologií je uveden v Příloze
č. 9.
6.1.2
Případné uvádění speciálních technologických postupů musí být v metodice
posudku detailně popsáno způsobem, který umožňuje jejich nacenění a následnou
kontrolu provedení.
6.1.3
Použitá databáze musí umožňovat návrh více typů ošetření pro každý hodnocený
strom (viz Příloha č. 16).
6.1.4
Bližší specifikace technologie ošetření je uvedena v poznámce k technologii.
6.2 Naléhavost zásahu
6.2.1
Všechny navržené technologie zásahu se rozdělují do tříd naléhavosti podle jejich
důležitosti. Účelem je možnost finanční optimalizace zásahu.
6.2.2
Následné provedení všech navržených zásahů v jednom kroku (bez ohledu na
naléhavost) není technologickou chybou.
6.2.3
0. zásahy s nutností okamžitého provedení – riziko z prodlení,
1. realizovat v první etapě prací,
2. realizovat ve druhé etapě prací,
3. realizovat ve třetí etapě prací.
6.2.4
Skutečnou etapizaci prováděných prací stanovuje investor (vlastník stromů).
6.3 Opakování zásahu
6.3.1
V opodstatněných případech lze u každé technologie zásahu navrhnout interval jeho
opakování.
6.3.2
Opakování je třeba definovat především u následujících typů ošetření (dle SPPK
A02 002 – Řez stromů):
S-RV – řez výchovný,
S-RO – obvodová redukce koruny,
S-SSK – sesazení sekundární koruny,
S-RS – sesazovací řez,
S-RTHL – řez na hlavu,
S-RTPP – řez popouštěcí,
S-RTZP – řez živých plotů a stěn.
Skutečné opakování zásahu je třeba před realizací upřesnit v rámci aktualizace.
6.3.3
7 Možnosti optimalizace a aktualizace dat
7.1 Obecné požadavky
7.1.1
Data z inventarizací, dendrologických průzkumů, specializovaných průzkumů,
kontrol i přístrojových hodnocení jsou povinně poskytovaná i v elektronické
podobě vhodné pro další zpracování.
7.1.2
Struktura databáze je definovaná v Příloze č. 16.
7.1.3
Především data z inventarizací a dendrologických průzkumů musí být evidovaná
v databázovém systému a musí umožňovat následnou aktualizaci.
7.1.4
V případě dodávky dat z inventarizací a dendrologických průzkumů nestandardně
bez databázového systému musí být zadavatel průzkumu o této skutečnosti předem
informován a musí s ní vyjádřit souhlas.
7.2 Kontroly ploch
7.2.1
Kontroly stavu základních ploch probíhají pravidelně v intervalu stanoveném
vlastníkem a dále pak nárazově po extrémních klimatických vlivech (vichřice, silná
sněhová pokrývka těžkého sněhu, povodně a podobně), případně před
předpokládaným výrazným zvýšením intenzity provozu.
7.2.2
Obsahem pravidelné kontroly plochy je:
• kontrola aktuálnosti základních parametrů základní plochy, především
celkové hodnoty stability, hodnoty cíle pádu a významných odchylek ve
funkčním využívání,
• přítomnost skutečností, opodstatňujících doporučení individuální kontroly
stromů,
• skutečnosti vyžadující provedení zásahu na významné části stromů v ploše
(stav vyhovující; u části stromů nutný zásah; u většiny stromů nutný
zásah).
7.2.3
Obsahem nárazové kontroly plochy je vyhodnocení vzniklých rizikových stavů
bezprostředně snižujících provozní bezpečnost plochy a návrh neodkladných
opatření směřujících k nápravě. Současně probíhá kontrola stromů s instalovanými
bezpečnostními vazbami dle SPPK A02 004 – Bezpečnostní vazby a podpěry.
7.2.4
Výstupem obou typů kontrol ploch je zpracovaný protokol, obsahující minimálně:
• datum kontroly,
• typ kontroly,
• osobu, která kontrolu provedla,
• zjištěné skutečnosti,
• seznam navržených opatření.
Kontroly ploch nezahrnují individuální kontroly stromů.
7.2.5
7.2.6
V případě zjištění stromů v patrném havarijním stavu, případně jedinců odumřelých
či jinak zásadně narušených je evidována jejich přítomnost.
7.2.7
Interval pravidelných kontrol je nutné přizpůsobit parametrům charakterizujícím
plochu (viz 2.1).
7.2.8
Maximální interval mezi pravidelnými kontrolami ploch by neměl přesáhnout
10 let.
7.2.9
Pravidelné kontroly ploch lze optimalizovat s využitím charakteristik základních
ploch (viz 2.1.3, 2.1.5 a 2.1.6).
7.3 Kontroly hodnocených stromů
7.3.1
Kontroly stavu stromů probíhají pravidelně v intervalu stanoveném vlastníkem a
zpravidla i po provedených pěstebních opatřeních.
7.3.2
Obsahem pravidelné kontroly stromů je:
• kontrola a aktualizace dendrometrických dat (inventarizace),
• kontrola a aktualizace obsahu dendrologického průzkumu,
• aktualizace návrhu technologie ošetření.
Současně probíhá kontrola stromů s instalovanými bezpečnostními vazbami dle
SPPK A02 004 – Bezpečnostní vazby a podpěry.
Výstupem kontroly stromů je zpracovaný protokol, obsahující minimálně:
• datum kontroly,
• typ kontroly,
• osobu, která kontrolu provedla,
• zjištěné skutečnosti,
• seznam navržených opatření.
7.3.3
7.3.4
Pravidelné kontroly stromů lze optimalizovat s využitím popisných charakteristik
ploch a údajů z dendrologického průzkumu.
7.4 Kontroly stromů s instalovanými stabilizačními systémy
7.4.1
Stromy s instalovanými bezpečnostními vazbami a podpěrami je nutné pravidelně
kontrolovat dle SPPK A02 004 – Bezpečnostní vazby a podpěry.
8 Specializované průzkumy
8.0.1
Specializované průzkumy probíhají vždy až po naplnění obsahu kompletního
dendrologického průzkumu jako jeho nadstavba. Výjimkou je kontrola
potencionálního výskytu zvláště chráněných druhů, která je zákonnou povinností,
vyplývající ze zákona č. 114/1992 Sb. (viz 8.1.2).
8.0.2
Rozsah a účel specializovaných průzkumů je definován po dohodě se zadavatelem
průzkumu.
8.1 Kontrola potenciálního výskytu zvláště chráněných druhů
8.1.1
Při zásahu do dřeviny, která je zvláště chráněným druhem dřeviny (viz Příloha č. 1),
je nutná výjimka ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin dle § 56 zákona č.
114/1992 Sb.
8.1.2
S ohledem na ustanovení § 49 a zejména ustanovení § 50 zákona č. 114/1992 Sb.
je potřeba při hodnocení stavu stromů brát ohled na případný výskyt zvláště
chráněných druhů živočichů a hub (dále ZCHD – viz Příloha č. 2), neboť jsou
chráněni včetně všech vývojových stádií a chráněn je i jejich biotopů.
8.1.3
Prvotní podklady o výskytu ZCHD je možné získat na AOPK ČR na základě
dotazu (viz 2.2.5). Případná absence dokladu o výskytu ZCHD v Nálezové
databázi ochrany přírody ale neznamená, že se zde ZCHD nevyskytují. Průzkum je
proto nutné provést ve většině případů.
8.1.4
Při hodnocení potenciálního výskytu ZCHD je nutné věnovat zvýšenou pozornost
zejména starším stromům a stromům s prvky se zvýšeným biologickým
potenciálem (viz 8.2.4), které jsou zvláště chráněnými druhy preferovány.
8.1.5
O výskytu ZCHD mohou svědčit níže uvedené okolnosti, které je třeba zaznamenat
do hodnotícího protokolu:
• pohyb ptáků, netopýrů či brouků, kteří jsou ZCHD,
• přítomnost ptačího hnízda,
• přítomnost osídlené dutiny (pohyb, přítomnost trusu nebo zvukových
projevů),
• přítomnost velkých požerků anebo výletových otvorů hmyzu,
• přítomnost dutiny s trouchem (zejména jsou-li v ní larvy, zbytky těl či trus
brouků),
• zvukové projevy mláďat i dospělých,
• výskyt charakteristických plodnic.
8.1.6
Při hodnocení stromu, který je biotopem zvláště chráněného druhu živočicha nebo
houby, je nutné na tuto skutečnost upozornit. Při případném zásahu do takové
dřeviny je nutná výjimka ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů,
dle § 56 zákona č. 114/1992 Sb.
8.1.7
Při podezření na výskyt ZCHD na dřevině je nutná spolupráce se specialistou –
zoologem/mykologem.
8.2 Doprovodné organismy
8.2.1
8.2.2
8.2.3
8.2.4
V případě zjištěného výskytu dřevních hub, poloparazitických rostlin a dalších typů
chorob, škůdců či dalších relevantních doprovodných organismů je vhodné uvádět
druh zjištěného organismu a místo jeho výskytu.
Evidované jsou především známky přítomnosti zvláště chráněných druhů
organismů viz 8.1.
Při evidenci doprovodných organismů je uváděný:
• vědecký název organismu (případně označení skupiny organismů),
• lokalizace výskytu zjištěného symptomu,
• charakteristika výskytu,
• datum nálezu.
Prvky se zvýšeným biologickým potenciálem jsou například:
• dutiny,
• rozštípnuté dřevo a trhliny,
• hniloba,
• suché větve,
• poškození borky,
• výtok mízy,
• zlomené větve,
• dutinky,
• plodnice hub.
8.3 Průzkum prokořenitelného prostoru
8.3.1
V opodstatněných případech může být proveden popis vizuálně patrných známek
ovlivnění stanovištních poměrů v prokořenitelném prostoru stromů. Průzkum
zahrnuje především následující parametry:
• charakteristika prokořenitelného prostoru,
• symptomy narušení okolních struktur v důsledku růstu stromů,
• známky zásahů (výkopů, navážek) v oblasti chráněného kořenového
prostoru (viz SPPK A01 002 – Ochrana dřevin při stavební činnosti),
• zjištění umístění podzemních sítí veřejné technické infrastruktury.
8.3.2
Charakteristika prokořenitelného prostoru popisuje stanoviště z hlediska limitování
prokořenitelného prostoru a půdních podmínek pro růst a vývoj stromu. Růstové
podmínky se hodnotí vizuálně v prostoru daném šířkou koruny dospělého jedince
daného taxonu pomocí následující stupnice v návaznosti na SPPK A01 004 –
Oceňování dřevin v mimolesním prostředí:
• Neovlivněné – strom rostoucí v zastavěném prostředí či volné krajině, kde
je bez omezení umožněn růst a vývoj jeho nadzemních i podzemních částí,
a kde nedochází nebo jen minimálně k ovlivňování půdních poměrů.
• Dobré – strom rostoucí v místech kde je částečně (jednostranně) omezen
rozvoj jeho podzemních popř. i nadzemních částí, a kde může docházet k
menšímu negativnímu ovlivňování půdního prostředí (například
zhutněním půdy působeném pohybem pěších osob, údržbou komunikací
v blízkosti stromů apod.)
• Zhoršené – stromy rostoucí v travnatých pruzích a ostrůvcích
8.3.3
v zastavěném území, v místech s prostorem ze dvou stran omezeným pro
rozvoj nadzemních i podzemních částí a to okolní zástavbou nebo
zpevněným povrchem v blízkosti báze kmene. Půdní podmínky jsou
významně zhoršené, půda je viditelně zhutněná či prokazatelně
kontaminovaná.
• Extrémní – stromy rostoucí v místech, kde je z více než dvou stran
limitovaný rozvoj kořenové soustavy popř. i nadzemních částí, a kde
opakovaně dochází k činnostem přímo nebo nepřímo inhibujícím růst
(působením chemických látek, solením, zhutňováním půdy, apod.). Půdní
podmínky jsou extrémně zhoršené, nepropustné povrchy zasahují až do
bezprostřední blízkosti báze kmene, zhutnění či kontaminace půdy
dosahují prokazatelně zásadních hodnot.
V případě využití přístrojového vybavení pro analýzu stanovištních poměrů
mohou být provedené i další speciální pedologické analýzy dle SPPK A02 007
Úprava stanovištních poměrů dřevin.
8.4 Biomechanická a bezpečnostní analýza stromů
8.4.1
8.4.2
8.4.3
8.4.4
8.4.5
8.4.6
8.4.7
4
Pro biomechanickou a bezpečnostní analýzu stromů mohou být využívané všechny
publikované metodické postupy, jako například:
• SIA (Statisch Integrierte Abschätzung),
• VTA (Visual Tree Assessment),
• QTRA (Quantified Tree Risk Assessment),
• TRAQ (Tree Risk Assessment Qualification) – ANSI A300, Part 9.
V rámci České republiky je doporučeno využívání metody WLA (Wind Load
Analysis)4.
Metodu WLA lze využívat pouze v následujících případech:
• analyzován je stav soliterně rostoucího stromu, případně stromu rostoucího
mimo souvislé porosty,
• nejedná se o vícekmen,
• nejedná se o strom se sekundární korunou,
• jedná se o analýzu stability celého stromu (tedy nikoli částí koruny) a to
v parametru odolnosti proti zlomu či ukroucení (nikoli odolnosti proti
vyvrácení).
Taxonomické a dendrometrické parametry (viz 4.1 – 4.5), tvořící vstupní hodnoty
pro výpočet základní hodnoty stability metodou WLA musí být zjištěné měřením
s využitím odpovídajícího přístrojového vybavení.
Základní hodnota stability se určuje s přesností na celá procenta v parametrech:
• odolnost proti zlomu,
• odolnost proti ukroucení.
S využitím kvalifikovaného odhadu lze do výpočtu zavést i vliv vybraných defektů
na základní hodnotu stability v oblasti odolnosti proti zlomu.
Zvýšení odolnosti proti zlomu lze kalkulovat na základě výpočtu efektivity
obvodové redukce (S-RO dle SPPK A02 002 – Řez stromů).
Viz www.wla.cz
8.4.8
Zvýšení odolnosti proti ukroucení lze kalkulovat na základě změny excentricity
koruny, provedené pomocí lokální redukce za účelem stabilizace stromu (S-RLLR
dle SPPK A02 002 – Řez stromů).
8.4.9
Možnost provedení stabilizačních zásahů dle 8.4.6 – 8.4.7 na konkrétním stromu
musí posoudit kvalifikovaný arborista.
8.5 Sadovnická hodnota
8.5.1
Sadovnická hodnota představuje celkovou syntetickou hodnotu jedince z pohledu
zahradní a krajinářské architektury, vyjadřující současnou a potencionální
funkčnost.
8.5.2
Funkčnost stromu vychází z jeho:
• biologických vlastností,
• taxonu (včetně jeho vhodnosti na dané stanoviště),
• dendrometrických veličin,
• architektury nadzemní části,
• komplexního zhodnocení jeho aktuálního stavu.
8.5.3
Stupnice sadovnické hodnoty je uvedena v Příloze č. 12.
8.5.4
Využívání sadovnické hodnoty bez předchozího analytického hodnocení
(dendrologického průzkumu) je technologickou chybou.
8.6 Kompoziční hodnota
8.6.1
8.6.2
8.6.3
8.6.4
8.6.5
8.6.6
Především v památkově chráněných objektech zahradní a krajinářské architektury
se využívá komplexní hodnocení kompoziční hodnoty, charakterizující autenticitu
dřevin a jejich porostů v daném objektu.
Autenticita má dva základní aspekty:
• originálnost (původnost),
• schopnost nést původní princip.
Hodnocení kompoziční hodnoty zahrnuje:
• stanovení obou parametrů autenticity (původnosti) dřevin v kompozici,
• stanovení historické vhodnosti dřevin,
• stanovení finálního významu dřevin pro kompozici objektu.
Původnost dřevin v kompozici se stanovuje na základě analýzy historického
vývoje kompozice objektu či jeho částí. Hodnotí se pravděpodobnost fyzické
existence dřevin či jejich porostů od zvoleného období v minulosti do přítomnosti.
Souvisejícím parametrem je stanovení stáří dřevin či jejich porostů, a to buď
schematicky ve skupinách po 10 letech nebo po jednotlivých etapách vývoje
(výsadeb) v objektu.
Stupnice:
• původní určitě,
• původní pravděpodobně,
• nepůvodní pravděpodobně,
• nepůvodní určitě.
8.6.7
Při hodnocení složených prvků se použije klasifikační stupnice s doplněním o
vyjádření, pro jakou část celku daný stupeň platí dle následující stupnice:
• celý prvek,
• větší část prvku,
• polovina prvku,
• menší část prvku.
8.6.8
Historická vhodnost dřeviny vyjadřuje její schopnost nést originální princip. Tento
princip nesou postupně jedna generace dřevin za druhou. Autentický proto z tohoto
pohledu může být i nově vysazený strom.
8.6.9
Podkladem pro stanovení historické hodnoty je jak znalost historického vývoje
kompozice objektu či jeho částí a hodnocení původnosti dřeviny (viz 8.6.4 až
8.6.7), tak znalost dobových sortimentů dřevin a způsobů jejich použití.
8.6.10
Stupnice:
• kladná,
• neutrální,
• záporná.
8.6.11
Při hodnocení složených prvků lze hodnocení doplnit dle 8.6.7.
8.6.12
Celková kompoziční hodnota vyjadřuje význam dřevin či jejich porostů pro
kompozici památky zahradní a krajinářské architektury, vyplývající z její
lokalizace.
Stupnice:
• význam pro celý objekt,
• význam pro dílčí kompoziční celky,
• význam pro kompoziční detail,
• bez významu pro kompozici.
8.6.13
8.7 Oceňování dřevin
8.7.1
8.7.2
8.7.3
8.7.4
Výpočet hodnoty dřevin v mimolesním prostředí může probíhat v následujících
základních režimech:
• oceňování z pohledu majetkoprávního,
• oceňování škody v rámci trestněprávní odpovědnosti,
• oceňování z pohledu orgánu ochrany přírody,
• vyčíslení výše ceny zvláštní obliby.
Oceňování dřevin z pohledu majetkoprávního probíhá s využitím metodiky
vyhlášky č. 199/2014 Sb. (prováděcí vyhlášky k zákonu č. 151/1997 Sb.
v aktuálním znění).
Oceňování škody na dřevinách v rámci trestněprávní odpovědnosti (například dle
zákona č. 40/2009 Sb. trestní zákoník nebo č. 200/1990 Sb. o přestupcích) probíhá
s využitím metodiky vyhlášky č. 199/2014 Sb. (prováděcí vyhlášky k zákonu
č. 151/1997 Sb. v aktuálním znění).
Při oceňování dle 8.7.2 a 8.7.3 může být v opodstatněných případech k celkové
hodnotě připočtena hodnota biomasy (dřeva).
8.7.5
8.7.6
8.7.7
5
Oceňování z pohledu orgánu ochrany přírody dle zákona č. 114/1992 Sb.
probíhá s využitím metodiky Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky
(AOPK ČR)5.
Při vyčíslení ceny zvláštní obliby dle zákona č. 89/2012 Sb., lze v případě dřevin
využít v některých aspektech metodiku AOPK ČR, která odráží kromě hodnoty
nákladové i potenciál estetický a ekologický.
V případech, kdy jsou za cenu zvláštní obliby považovány i další formy újmy
(psychologická, historická, citová vazba apod.) postupuje se dle 8.7.7.
Soudní znalci v základním oboru „Ekonomika, odvětví ceny a odhady“, se
specializací „Trvalé porosty, dřeviny“ jsou oprávněni stanovovat hodnotu dřevin
i bez návaznosti na výše uvedené metodiky.
www.ocenovanidrevin.nature.cz
9 Přístrojové metody hodnocení
9.1 Obecné požadavky
9.1.1
9.1.2
9.1.3
9.1.4
9.1.5
9.1.6
9.1.7
Přístrojové metody umožňují zpřesnění posouzení fyziologického stavu (vitality)
stromů a exaktnější hodnocení defektů, případně stanovení jejich rozsahu (stability)
a pravděpodobnosti selhání stromů.
Přístrojové metody jsou využívány výhradně jako nadstavba dříve provedeného
komplexního dendrologického průzkumu stromu. Jejich využívání bez vazby na
dendrologický průzkum je v praxi technologickou chybou.
Seznam přístrojových metod s popisem jejich možného využití je uveden v Příloze
č. 14.
Nasazení přístrojových metod je relevantní pokud:
• vizuální hodnocení není dostačující,
• hodnota stromu je velmi vysoká,
• stav stromu je sporný.
Aplikací přístrojové metody hodnocení:
• nesmí dojít k poškození dřeviny rostoucí mimo les,
• nesmí dojít ke vzniku trvalých poškození dřevních pletiv stromu za hranicí
běle,
• nesmí dojít k narušení stanoviště stromu, např. aplikací nevhodných látek.
Metody musí být opakovatelné a nezávislé na osobě měřícího. Výsledek měření
musí být jasně identifikován (např. detekce rozsahu dutiny, stanovení
pravděpodobnosti selhání) a metodika stanovení musí být popsána v protokolu či
jinak dostupná
Nepravdivé nebo nepřesné uvedení hodnoceného parametru je závažná
technologická chyba.
9.2 Rozdělení přístrojových metod
9.2.1
9.2.2
9.2.3
Uvedený seznam přístrojových metod nemusí být kompletní. Uvedené jsou pouze
přístupy ověřené vědeckým výzkumem a praktickou aplikací, doporučované pro
využití v podmínkách ČR.
Hodnocení vitality. Účelem je zpřesnit posouzení dynamiky průběhu
fyziologických funkcí stromu, případně zhodnotit historický vývoj tohoto
parametru. Možné metody:
• gazometrické metody měření,
• měření transpiračního toku,
• dendroekologická
analýza
(invazivní
metoda
zasahující
do
jádrového/vyzrálého dřeva).
Zjišťování stability koruny. Účelem je detailní analýza stability silných větví a
kmenů, tvořících korunu stromu. Používané postupy musí umožňovat práci v
koruně stromu. Doporučované metody:
• akustická měření,
• akustická tomografie.
9.2.4
9.2.5
9.2.6
Zjišťování stability kmene. Účelem je především detekce skrytých defektů v oblasti
kmene (od oblasti styku s půdou po kosterní větvení). Doporučované metody:
• akustická měření,
• akustická tomografie,
• tahová zkouška.
Zjišťování stability kořenového systému. Účelem je detekce rozsahu příp. narušení
mechanicky významného kořenového systému bez ohledu na důvod (nevhodná
architektura, mechanické poškození, infekce dřevními houbami apod.).
Doporučované metody:
• tahová zkouška.
Analýza architektury. Metody se zabývají detailním popisem architektury buď
nadzemní nebo podzemní části stromu. Účelem může být např. zpřesnění výpočtu
zátěžové analýzy nebo zjištění rozsahu kořenového systému (bez ohledu na
intaktnost či funkci kořenů). Doporučované metody:
• akustická tomografie (speciální senzory),
• radar (GPR),
• LIDAR.
Příloha č. 1
Seznam zvláště chráněných druhů dřevin, výběr z přílohy č. II
vyhlášky č. 395/1992 Sb.
1. druhy kriticky ohrožené:
jeřáb krkonošský - Sorbus sudetica
muk (jeřáb) český - Sorbus bohemica
vrba černající - Salix myrsinifolia
2. druhy silně ohrožené:
tis červený - Taxus baccata
3. druhy ohrožené:
dřín obecný - Cornus mas
dub pýřitý (šípák) - Quercus pubescens
Příloha č. 2
Zvláště chráněné druhy živočichů a hub (ZCHD), jejichž
některé stádium vývoje je bezprostředně vázáno na stromy rostoucí mimo les
Období výskytu. Živočichové využívají stromy v průběhu celého roku, jejich početnost se
ale v různých obdobích liší. Nejvíce jich je přítomno ve vegetační sezóně (od dubna do září),
kdy jsou k zastižení hnízdící ptáci, savci i hmyz. Detekce nejširšího spektra druhů je snadná
od května do července, kdy jsou přítomni a aktivní i dospělí jedinci ZCHD hmyzu. Složitá je
naopak detekce v zimním období (od října do března), kdy jsou netopýři neaktivní a schovaní
v dutinách a dospělci většiny ZCHD hmyzu chybí.
Ptáci využívají stromy k hnízdění i k vyhledávání potravy. Na přítomnost hnízdících ptáků
upozorní jejich zvýšený pohyb kolem stromu, zvukové projevy dospělých či mláďat nebo
zvýšené množství trusu či zbytky vajíček pod stromem. Čerstvě vydlabané dutiny, odloupaná
kůra apod. ukazují na výskyt šplhavců. Přítomnost ptáků není vázána na specifické poškození,
jako jsou dutiny. V případě jejich výskytu je však vyšší pravděpodobnost nálezu širšího
spektra druhů. Ptáci využívají stromy všech věkových a velikostních kategorií.
Mezi ZCHD sice patří pouze část druhů (viz tabulka), ale i ochrana dalších druhů je na
podobné úrovni, jako v případě ZCHD, a proto je vhodné pro účely standardu chápat všechny
ptáky jako ZCHD.
druh česky
druh latinsky
ochrana CZ
krutihlav obecný
Jynx torquilla
SO
kolpík bílý
Platalea leucorodia
KO
morčák velký
Mergus merganser
KO
orel mořský*
Haliaeetus albicilla
KO
raroh velký*
Falco cherrug
KO
výreček malý
Otus scops
KO
dudek chocholatý
Upupa epops
SO
hohol severní
Bucephala clangula
SO
kavka obecná*
Corvus monedula
SO
krahujec obecný
Accipiter nisus
SO
kvakoš noční
Nycticorax nycticorax
SO
strakapoud jižní
Dendrocopos syriacus
SO
sýček obecný
Athene noctua
SO
volavka stříbřitá
Egretta garzetta
SO
žluva hajní
Oriolus oriolus
SO
čáp bílý
Ciconia ciconia
O
jestřáb lesní*
Accipiter gentilis
O
kormorán velký
Phalacrocorax carbo
O
krkavec velký*
Corvus corax
O
- 30 -
© 2014 Lesnická dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně
druh česky
druh latinsky
ochrana CZ
lejsek šedý
Muscicapa striata
O
moudivláček lužní
Remiz pendulinus
O
slavík obecný*
Luscinia megarhynchos
O
strakapoud prostřední
Dendrocopos medius
O
ťuhýk obecný*
Lanius collurio
O
ťuhýk šedý*
Lanius excubitor
O
Netopýři využívají stromy s dutinami jako úkryt, místo k rozmnožování i zimoviště. Na
jejich přítomnost upozorní vyletování z dutin, případně zvukové projevy v dutině. Šance na
jejich odhalení je nejvyšší za teplých nocí ve večerních hodinách, kdy jsou aktivní a vyletují z
dutin. V zimě (říjen až březen) je šance na odhalení jejich přítomnosti malá, i když strom
využívají (možností je využití kamery, s níž lze nahlédnout do dutin). Netopýři využívají
dutiny různých velikostí, od drobných po rozsáhlé, některé druhy pak i štěrbiny pod
odchlíplou kůrou apod. Stromy využívá jen menší část druhů, ale všechny patří mezi ZCHD.
Kromě netopýrů využívají stromy i další druhy savců, plši a veverka (viz tabulka).
druh česky
druh latinsky
ochrana CZ
netopýr brvitý*
Myotis emarginatus
KO
netopýr černý
Barbastella barbastellus
KO
netopýr pobřežní*
Myotis dasycneme
KO
netopýr velký
Myotis myotis
KO
plch zahradní*
Eliomys quercinus
KO
netopýr ostrouchý
Myotis oxygnathus
SO
netopýři (ostatní druhy)
Microchiroptera
SO
plch lesní*
Dryomys nitedula
SO
plšík lískový
Muscardinus avellanarius
SO
plch velký
Glis glis
O
veverka obecná
Sciurus vulgarit
O
Hmyz stromy využívá ke svému vývoji – vyvíjejí se v nich jeho larvy. Pozornost je třeba
věnovat zejména starým listnatým dřevinám, hlavně dubům, lipám nebo jilmům. Nejvíce
ZCHD je vázáno na dutiny s trouchem, ale řada druhů obývá i jiné mikrohabitaty. Přítomnost
dutinových druhů prozradí nález většího válečkovitého trusu (páchník, zlatohlávci), případně
zbytků broučích těl (páchník, zlatohlávci, kovaříci). Trus i zbytky těl mohou být nalézány jak
v dostupných dutinách, tak u paty stromu, kam z dutin (i těch nepřístupných) vypadávají.
Přítomnost tesaříků (obrovský, drsnorohý) prozradí velké výletové otvory a charakteristické
požerky. Potvrzení výskytu některých druhů je ale poměrně obtížné. Většina ZCHD hmyzu
vázaného na stojící stromy žije v nejteplejších územích naší republiky (jižní Morava, Polabí,
střední Čechy), jinde je pravděpodobnost jejich výskytu jen malá. Přehled ZCHD taxonů
uvádí tabulka.
druh česky
druh latinsky
ochrana CZ
krasec dubový
Eurythyrea quercus
KO
krasec uherský*
Anthaxia hungarica
KO
tesařík alpský*
Rosalia alpina
KO
tesařík drsnorohý
Megopis scabricornis
KO
kovařík rezavý
Elater ferrugineus
SO
lesák rumělkový
Cucujus cinnaberinus
SO
páchník hnědý
Osmoderma barnabita
SO
tesařík obrovský
Cerambyx cerdo
SO
zdobenec
Gnorimus sp.
SO
kovařík
Lacon sp.
O
kozlíček jilmový*
Saperda punctata
O
nosorožík kapucínek
Oryctes nasicornis
O
roháč obecný
Lucanus cervus
O
zdobenec
Trichius sp.
O
zlatohlávek skvostný
Potosia aeruginosa
O
Houby využívají stromy především jako zdroj organické hmoty, mykorhizního partnera či na
nich parazitují. Saprotrofní druhy hub rozkládají mrtvou organickou hmotu, zejména dřevo
(lignikolní houby), tyto druhy hub jsou závislé na přítomnosti substrátu živné dřeviny, což
může být větev, kořen či pařez v různém stádiu rozkladu. Mykorhizní houby žijí v symbióze
se stromy nebo keři a jejich přítomnost je závislá na přítomnosti hostitelské rostliny. Dojde-li
k pokácení stromu či keře, dochází i k vymizení mykorhizní houby. V tabulce lze nalézt
druhy, které by mohly být ovlivněny péčí o mimolesní zeleň.
druh česky
druh latinsky
ochrana CZ
hřib moravský
Boletus moravicus
KO
hřib královský
Boletus regius
KO
muchomůrka Vittadiniho
Amanita vittadinii
KO
lošáček statný
Phellodon confluens
KO
kukmák dřevní
Volvariella caesiotincta SO
Vysvětlivky:
KO – kriticky ohrožený druh
SO – silně ohrožený druh
O – ohrožený druh
* pouze výjimečný výskyt
Příloha č. 3
Taxonomická nomenklatura dle Mezinárodního kódu
botanické nomenklatury.
Rodové jméno (rod - genus)
Odborný (latinský) název psaný s velkým počátečním písmenem.
Národní (český) název se píše s malým prvním písmenem.
Druhové jméno (druh - species)
Odborný (latinský) název psaný vždy s malým počátečním písmenem.
Národní (český) název se píše s malým prvním písmenem s výjimkou případů, kdy je rostlina
pojmenovaná vlastním jménem osoby; v takových případech se píše s prvním písmenem
velkým.
Kultivar (forma, poddruh, varieta)
Binomická jména druhů mohou být doplněna o epiteton poddruhu, variety nebo formy, pokud
byl u konkrétního druhu některý z těchto taxonů rozlišen a platně popsán (např. Tilia
platyphyllos subsp. cordifolia).
Jmenosloví kulturních rostlin je kodifikováno prostřednictvím International Code of
Nomenclature for Cultivated Plants.
Mezi základní pravidla pro formu psaní kultivarových epitet (tedy jmen kultivarů) patří jejich
nelatinská podoba a nezbytnost jejich připojení k akceptovanému botanickému vědeckému,
tedy latinskému jménu. V praxi se tedy kultivarová epiteta připojují nejčastěji za jména druhů,
ale lze je připojit přímo za jméno rodu (pokud bližší zařazení není známo nebo dotyčný
kultivar vznikl vyšlechtěním z více druhů), případně za jméno vnitrodruhového taxonu
(poddruhu nebo variety), který však bývá v praxi obvykle vynecháván.
Další důležité pravidlo striktně určuje používat velká začáteční písmena každého slova epiteta
(kromě spojek a předložek).
Označení kultivaru je dnes povoleno pouze apostrofy těsně před a těsně za epitetem, a to buď
rovnými ('.....') nebo ve formě jednoduchých horních uvozovek (‘.....’), zatímco označení
dvojitými uvozovkami (''.....'' nebo ”.....”) nebo zkratkou ”cv.”, případně ”var.” by nemělo být
používáno.
Označení kříženců
Taxony rostlin považované za křížence, resp. taxony hybridního původu se označují nejčastěji
matematickým symbolem násobení ”×” umístěným podle taxonomické úrovně a formy
označení (druhým, méně obvyklým způsobem je připojení řecké předpony ”notho-” před
označení úrovně taxonu, např. nothospecies pro křížence mezi dvěma druhy). Pravidla
nomenklatury akceptují dvě formy označení kříženců: jednak tzv. hybridní formuli, která
vznikne pouhým vložením symbolu ”×” mezi jména předpokládaných rodičů křížence [např.
Populus alba L. × P. tremula L. nebo Pyrus communis L. × Sorbus aria (L.) Crantz], a jednak
binární hybridní jméno [pro tytéž příklady viz Populus × canescens (Aiton) J. E. Smith, resp.
×Sorbopyrus auricularis (Knoop) C. K. Schneider], jehož vytvoření se řídí stejnými pravidly
jako u vědeckých jmen nehybridních taxonů. Od r. 2006 má být symbol ”×” nebo písmeno
”x” vždy oddělen mezerou od prvního písmene následujícího jména nebo epiteta.
Zkratka autora pojmenování
Zkratky se používají u starších známých autorů a jejich forma je v dnešní době ve vědeckých
pracích vyžadována v souladu s dílem ”Brummitt & Powell: Authors of plant names, Kew,
1992”. Vědecká jména rostlin nemusí být vždy psána s jejich autory – je to vyžadováno jen
v taxonomických nebo nomenklatorických pracích a tam, kde by vynechání autorství mohlo
způsobit zmatek.
Ostatní
Ustálil se zvyk psát v tištěných textech vědecká jména rostlin – na rozdíl od jmen kultivarů –
kurzivou (kromě označení úrovní taxonů).
Příloha č. 4
Perspektiva stromu – popis jednotlivých stupňů
a
dlouhodobě perspektivní
Strom na stanovišti vhodný a udržitelný v horizontu desetiletí.
b
krátkodobě perspektivní
Strom na stanovišti dočasně udržitelný, případně ve stavu, kdy nelze očekávat dlouhodobou
perspektivu.
c
neperspektivní
Strom na stanovišti nevhodný, případně s velmi krátkou předpokládanou dobou přežití.
Příloha č. 5
1
Fyziologické stáří – popis jednotlivých stupňů
mladý jedinec ve fázi aklimatizace
Semenáč s výškou do 1 m odrůstající konkurenci trav a keřů nebo nově vysazený strom ve fázi
procesu ujímání.
2
aklimatizovaný mladý strom
Mladý ujmutý jedinec ve fázi utváření architektury koruny do doby ukončení provádění
výchovného řezu – S-RV dle SPPK A02 002 – Řez stromů.
3
dospívající jedinec
Dospívající jedinec od fáze ukončení výchovného řezu s trvající preferencí výškového přírůstu.
4
dospělý jedinec
Dospělý strom s většinově ukončenou fází výškového přírůstu.
5
senescentní jedinec
Strom vykazující známky senescence – obvodové odumírání koruny s nahrazováním
asimilačního aparátu vývojem sekundárního obrostu níže v koruně, patrné známky osídlení
dalšími organismy, podíl odumřelého a rozkládajícího se dřeva v koruně a častá přítomnost
prvků se zvýšeným biologickým potenciálem (viz 8.2.4).
Příloha č. 6
1
Vitalita – popis jednotlivých stupňů
výborná až mírně snížená
•
•
•
•
•
•
hustě olistěná kompaktní koruna,
bez známek prosychání na periferii (možné výjimky při růstu v částečném zástinu),
ve vrcholové partii dlouhodobý vývoj makroblastů z vrcholového i postranních
pupenů (bez výjimky u jedinců s fyziologickým stářím 1-3),
bez vývoje sekundárních výhonů (možné výjimky při výrazné změně poměrů
osvětlení – redukce koruny, uvolnění z porostu apod.),
u stálezelených jehličnanů počet ročníků jehličí odpovídající taxonu,
vývoj kalusu a ránového dřeva (druhově specifické), event. reakčního dřeva.
zřetelně snížená
2
•
•
•
•
•
•
3
patrná defoliace koruny s její možnou fragmentací na periferii,
prosychání bočních partií koruny nevyvolané zástinem s tendencí jejího dalšího
prosychání (většinou se netýká vrcholové partie),
ve vrcholové partii koruny častý vývoj brachyblastů z postranních pupenů,
možný spontánní vývoj sekundárních výhonů v koruně, na kmeni či v okolí báze
kmene i bez změn stanoviště,
snížený počet ročníků jehličí u stálezelených jehličnanů,
snížený vývoj kalusu a ránového dřeva (druhově specifické), event. reakčního dřeva.
výrazně snížená
•
•
•
•
•
4
významná defoliace koruny (až do cca 50 %),
koruna významně fragmentovaná,
dynamické prosychání nevyvolané zástinem s tendencí dalšího sestupu; často suchá
vrcholová partie koruny,
brachyblasty se vyvíjí jak z postranních, tak i z vrcholových pupenů,
u stálezelených jehličnanů pouze 1-2 ročníky jehličí.
zbytková
•
•
5
defoliace koruny významně nad 50 %,
pouze některé části koruny vykazují živý asimilační aparát, většina koruny odumřelá.
suchý strom
•
zcela odumřelý jedinec.
Příloha č. 7
1
Zdravotní stav – popis jednotlivých stupňů
výborný až dobrý
•
•
•
•
2
bez patrných mechanických poškození kmene a silnějších větví (možná přítomnost ran
po vhodně prováděném řezu),
bez přítomnosti silných suchých větví v koruně (nad 50 mm),
žádné symptomy infekce dřevními houbami (výjimečně možná přítomnost saprofytů
na odumřelém dřevě),
případné defektní větvení (i v kosterním větvení) pouze ve stádiu vývoje.
zhoršený
•
•
•
•
•
•
•
•
možná přítomnost poškození na kmeni či větší poškození větví,
patrné symptomy infekce dřevními houbami v počátečních fázích vývoje,
možná přítomnost silných suchých větví, vylomené či zlomené silnější větve,
možná přítomnost ojedinělých výletových otvorů v koruně,
vyvíjející se defektní větvení (tlaková vidlice) v kosterním větvení,
možná přítomnost trhlin na kmeni či v kosterních větvích,
možná přítomnost „rakovinných“ útvarů,
nerovnovážný přírůst podnože a roubu, případně patrná inkonzistence v oblasti spoje.
výrazně zhoršený
3
•
•
•
•
•
•
mechanická poškození kmene se symptomy aktivně probíhající infekce dřevními
houbami,
rozsáhlejší dutiny, významnější výskyt výletových otvorů ve více úrovních,
rozsáhlejší symptomy infekce po délce kosterních větví,
odlomená část koruny,
vyvinuté tlakové vidlice v kosterním větvení či ve větvení silných větví,
podezření na zásah do mechanicky významného kořenového talíře.
Jednotlivé zásadní defekty se nevyskytují ve vzájemné kombinaci. Při souběhu více než 2 výše
popsaných defektů přechod na zdravotní stav 4.
4
silně narušený
•
•
•
•
•
rozsáhlé dutiny ve kmeni
symptomy infekce či rozsáhlého mechanického narušení mechanicky významného
kořenového talíře,
vyvinuté tlakové vidlice s prasklinami či se symptomy infekce dřevními houbami,
odlomená podstatná část koruny,
stromy se zásadně zhoršenou perspektivou v důsledku mechanických poškození.
Obecně se jedná o souběh více závažných defektů.
5
havarijní/rozpadlý strom
•
celkově se rozpadající či rozpadlý strom (torzo).
Příloha č. 8
Stabilita – popis jednotlivých stupňů
Hodnotí se výhradně staticky významné defekty, mezi něž řadíme především:
• přítomnost defektních větvení (tlakové vidlice, poškozená kosterní větvení apod.),
• symptomy infekce hlavních nosných částí dřevními houbami či xylofágním hmyzem,
• přítomnost dutin a výletových otvorů,
• habituální defekty (významně zvýšené těžiště koruny, asymetrická koruna),
• výskyt přerostlých sekundárních výhonů,
• trhliny v hlavních nosných částech stromu,
• nekompenzovaný náklon kmene,
• symptomy infekce či mechanického poškození mechanicky významného kořenového
prostoru.
1
výborná až dobrá
•
2
zhoršená
•
•
3
přítomné staticky významných defektů ve fázi vývoje, dosud bez předpokládaného
rizika selhání,
rozsah defektů lze většinou řešit běžnými pěstebními zásahy bez nutnosti speciálních
zásahů stabilizačních.
výrazně zhoršená
•
•
•
4
zjištěný výskyt jednoho vyvinutého defektu s předpokládaným vlivem na
pravděpodobnost selhání stromu,
možný výskyt více staticky významných defektů ve fázi vývoje,
často nutná realizace speciálního stabilizačního zásahu (stabilizační řezy, bezpečnostní
vazby apod.).
silně narušená
•
•
•
5
zjištěný souběh několika vyvinutých staticky významných defektů,
nutná realizace speciálního stabilizačního zásahu s alternativou kácení stromu,
stabilizační zásahy je nutné realizovat v takovém rozsahu, že sekundárně často
negativně ovlivňují perspektivu jedince.
havarijní strom
•
•
6
bez zjištěného výskytu staticky významných defektů.
stromy, jejichž stavem je zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví nebo hrozí-li
škoda značného rozsahu6,
stabilizaci nelze provést pomocí nedestruktivního pěstebního zásahu.
Viz §8 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb.
Příloha č. 9
Technologie zásahů na dřevinách
Řez stromů (A02 002 – Řez stromů)
Kód
Název technologie
Poznámka
S-RZK
Řez zapěstování koruny
S-RK
S-RV
Řez výchovný
S-RZ
Řez zdravotní
S-RB
Řez bezpečnostní
S-RLSP
S-RLLR
S-RLPV
Úprava průjezdného či průchozího profilu
S-OV
Odstranění výmladků
S-RO
Redukce obvodová
redukce
S-SSK
Stabilizace sekundární koruny
redukce
S-RS
Řez sesazovací
redukce
S-RTHL
Řez na hlavu
S-RTPP
Řez popouštěcí
S-RTZP
Řez živých plotů a stěn
Řez ovocných stromů (C02 005 – Péče o funkční výsadby ovocných dřevin)
Kód
Název technologie
O-RK
Řez na korunku ovocných stromů
O-RV
Řez výchovný ovocných dřevin
O-RP
Řez ovocných dřevin prosvětlovací - průklest
O-RO
Řez opravný ovocných dřevin
O-RA
Řez ovocných dřevin zdravotní – asanační
O-OV
Odstranění vlků a výmladků ovocných dřevin
O-RZM
Řez ovocných dřevin zmlazovací mírný
O-RZS
Řez ovocných dřevin zmlazovací střední
O-RZH
Řez ovocných dřevin zmlazovací hluboký
Poznámka
Kácení stromů (A02 005 – Kácení stromů)
Kód
Název technologie
Poznámka
S-KS
Kácení stromů volné
S-KSP
Kácení stromů s přetažením
S-KPV
Postupné kácení s volnou dopadovou plochou
S-KPP
Postupné kácení s překážkou v dopadové ploše Povinné uvedení typu manipulace
S-OS
Odstranění pařezu seříznutím
S-OR
Odstranění pařezu ruční (klučením)
S-OK
Odstranění pařezu klučením těžkou
mechanizací
S-OF
Odstranění pařezu frézováním
Ostatní typy zásahů (A02 004 – Bezpečnostní vazby a podpěry, A02 006 - Ochrana stromů
před úderem blesku, A02 007 - Úprava stanovištních poměrů stromů a keřů, A02 009 Speciální ošetření stromů)
Kód
Název technologie
Poznámka
S-HRI
Instalace hromosvodu
Povinná příloha zpracované
projektové dokumentace
S-HRK
Revizní kontrola již instalovaného hromosvodu
S-STR
Instalace/oprava zastřešení dutiny
S-OKT
Odstranění/oprava kotvení mladého stromu
S-OUV
Odstranění/oprava úvazku mladého stromu
S-TP
Přístrojový test stromu
S-TVV
Specializovaný průzkum stromu detailní ze Povinné uvedení zaměření průzkumu
země
S-TVL
Specializovaný průzkum stromu detailní s Povinné uvedení zaměření průzkumu
využitím lezecké techniky
S-VDD
Instalace dynamické vazby v dolní úrovni
Povinné uvedení počtu instalací
Povinné uvedení zaměření testu,
případně konkrétní přístrojové
metody dle kap. 9
Povinné uvedení počtu lan a
S-VDH
Instalace dynamické vazby v horní úrovni
Povinné uvedení počtu lan a
S-VSD
Instalace statické vazby v dolní úrovni
Povinné uvedení počtu lan, typu
vazby a dimenzování systému
S-VSH
Instalace statické vazby v horní úrovni
Povinné uvedení počtu lan, typu
vazby a dimenzování systému
S-VP
Instalace podpěry koruny či kosterních větví
Povinné uvedení počtu podpěr
S-VK
Detailní revize již instalované vazby s využitím
lezecké techniky
Řez keřů (A02 002 – Výsadba a řez keřů a lián)
Kód
Název technologie
K-RK
K-RV
Řez výchovný
K-RP
Průklest (prosvětlování)
K-RZ
Zmlazování (řez sesazovací)
K-RT
Řez tvarovací
K-R
Regulace růstu
K-Z
Zpětný řez
Poznámka
Zásahy ve skupinách stromů (A02 008 – Zakládání a péče o porosty dřevin)
Kód
Název technologie
Poznámka
SK-RV
Výchovný řez na stromech ve skupině
Povinné uvedení počtu a dimenzí
stromů pro výchovný řez (není
SK-RB
Bezpečnostní řez na stromech s cílem pádu
bezpečnostní řez (není součástí
SK-RLPV Lokální redukce pro zajištění
podchodné/podjezdné výšky stromů ve skupině lokální redukci (není součástí
SK-KK
Kompletní vykácení skupiny stromů
Povinné uvedení počtu stromů (není
SK-KS
Vykácení pouze suchých a silně poškozených
stromů
SK-PN
Probírka/prořezávka s negativním výběrem
SK-PP
Probírka/prořezávka s pozitivním výběrem
Příloha č. 10
0
Naléhavost zásahu – popis jednotlivých stupňů
zásahy s nutností okamžitého provedení – riziko z prodlení
Jedná se o zásahy, řešící především provozní bezpečnost stanoviště. Typicky se jedná o návrhy
kácení stromů, u nichž stav zřejmě a bezprostředně ohrožuje okolí. Může se jednat i o návrhy
bezodkladného provedení bezpečnostních či stabilizačních řezů (viz SPPK A02 002 – Řez
stromů).
1
realizovat v první etapě prací
Zásahy s vysokou prioritou, realizované jak pro zajištění provozní bezpečnosti stanoviště, tak i
z pohledu udržení kontinuity pěstební péče.
2
realizovat ve druhé etapě prací
Zásahy potřebné, ovšem bez zásadní priority. Většinou se jedná o pěstební opatření vhodná
k realizaci, ale bez prioritního příznaku.
3
realizovat ve třetí etapě prací
Zásahy navržené k provedení v delším časovém horizontu. Provádějí se až po realizaci všech
předchozích naléhavostních tříd. Často se jedná o případy, kdy pěstební zásah byl proveden
nedávno. Především u tvarovacích řezů a bezpečnostních vazeb je třeba dbát na pravidelné
opakování zásahu definovaného intervalem opakování.
Příloha č. 11
Metody stanovení souřadnic stromu/skupiny
Přesná lokalizace stromů je jedním ze základních předpokladů při posuzování
zdravotního stavu stromu a plánování následných zásahů. Správná lokalizace nejen usnadňuje
následnou péči o dřevinu, ale především je důležitá s ohledem na majetkové poměry, neboť
jednoznačné polohové určení stromu rovněž jednoznačně identifikuje majitele v katastru
nemovitostí.
V současnosti je lokalizaci možné provádět celou řadou metod, které mají různou
výslednou přesnost i časovou náročnost sběru a zpracování dat. Mezi základní metody
lokalizace patří:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
Ruční zakreslení polohy do mapy či ortofotosnímku,
Geodetické zaměření stromu,
GNSS měření,
Lokalizace na základě dat leteckého laserového skenování,
Využití bezpilotních létajících prostředků (UAV),
Kombinace metod.
1. Ruční zakreslení do mapy či ortofotosnímku
Nejjednodušším způsobem lokalizace stromu je ruční zakreslení polohy stromu do
papírového mapového podkladu (základní či topografické mapy) na základě pouze subjektivní
lokalizace polohy stromu oproti okolním objektům (komunikace, budovy). Tato metoda je
časově velmi nenáročná, její nevýhodou je však nižší přesnost. Při digitálním zpracování dat
se zvyšuje časová náročnost vzhledem k nutnosti následného překreslení pomocí ruční
digitalizace v počítači nad mapovým podkladem. Sbíraná data je nutné zapisovat rovněž
v papírové podobě a poté převádět do digitální databáze. Vyšší přesnosti je možné dosáhnout
při zakreslení polohy stromů do leteckých ortofotosnímků, které v současnosti jsou dostupné
ve velkém rozlišení pro celé území naší republiky a umožňují přesnou lokalizaci stromů. Opět
je zde nutná digitalizace v počítači a ruční editace databáze.
Shrnutí:
•
•
•
•
časová náročnost – malá v terénu, velká v kanceláři,
přesnost – malá - cca 5 až 10 metrů (v případě mapových podkladů), velká – 1 až 3 metry
(v případě ortofotomap),
nároky na uživatele – malé,
cena – velmi malá.
2. Geodetické zaměření
Geodetické měření je založeno na použití geodetických měřících přístrojů, nejčastěji
tzv. totálních stanic. Princip měření vychází většinou z tzv. polárního měření (měření
horizontálního úhlu a vzdálenosti) z předem zaměřené sítě geodetických bodů (stanovisek).
Metoda vykazuje velkou přesnost polohového určení, její nevýhodou je však velká časová
náročnost a rovněž vysoké nároky na znalost metod měření a ovládání přístrojů. Metoda
nalezne uplatnění pouze v případě zaměřování větších celků s hustým porostem (např. parky a
lesoparky), kde jiné metody nedosahují dostatečné přesnosti. Metoda rovněž vyžaduje dvojí
zápis databáze dřevin (zápis na papír v terénu, editace v počítači).
Shrnutí:
• časová náročnost – velká v terénu, střední v kanceláři,
• přesnost – velmi velká - cca cm až dm,
• nároky na uživatele – velmi velké,
• cena – velmi velká.
3. GNSS měření
Metoda je založena na použití GNSS přístrojů (Globálních Navigačních Satelitních
Systémů – nejčastěji GPS a GLONASS). Přesnost metody závisí na typu použitého přístroje
(kódové versus fázové měření, jednofrekvenční a vícefrekvenční přístroje aj.) a pohybuje se
od řádu centimetrů až po několik metrů. Hlavním negativem při zaměřování dřevin je vždy
přítomné stínění signálu korunou stromu. Výhodou metody je dnes již běžná možnost
zadávání atributů k měřeným objektům, což urychluje tvorbu databáze a snižuje časovou
náročnost při kancelářském zpracování.
Shrnutí:
• časová náročnost – malá v terénu, malá v kanceláři,
• přesnost – různá dle typu přístroje – od cm až po několik metrů,
• nároky na uživatele – střední,
• cena – různá dle typu přístroje a softwaru na zpracování dat.
4. Lokalizace na základě dat leteckého laserového skenování
Lokalizace je založena na automatizované identifikaci stromů a jejich vrcholů pomocí
analýzy dat leteckého laserového skenování. Výhodou metody je přesná identifikace vrcholů
stromů, zároveň je však možné přímo velmi přesně získat i informaci o výškách dřevin či
tvaru koruny. Nevýhodou jsou velké nároky na zpracování dat a také vyšší cena dat
samotných. Uplatnění však může nalézt při mapování vegetace na územích větších obcí a
měst.
Shrnutí:
•
•
•
•
časová náročnost – velmi malá v terénu, malá v kanceláři,
přesnost – cca 1 metr,
nároky na uživatele – velmi velké,
cena – velmi velká (s dostupností dat bude rychle klesat).
5. Využití bezpilotních létajících prostředků (UAV)
Bezpilotní létající prostředky (UAV – Unmanned aircraft vehicles) představují rychle
se rozvíjející segment využitelný rovněž pro lokalizaci stromů. Princip spočívá v tvorbě
detailních ortofotosnímků a digitálního modelu povrchu ze stereofotogrammetricky
pořízených snímků a následném zpracování v prostředí GIS. Zpracování je poté obdobné jako
v případě leteckého laserového skenování – identifikace stromů, jejich výšky, tvaru koruny aj.
Přesnost metody je závislá na výšce letu UAV a pohybuje se v řádu decimetrů.
Shrnutí:
•
•
•
•
časová náročnost – velmi malá v terénu, malá v kanceláři,
přesnost – do 1 metru,
nároky na uživatele – velmi velké,
cena – velmi velká (s rozvojem technologie bude rychle klesat).
6. Kombinace metod
Kromě výše zmíněných metod je možné využívat jejich kombinace. Z hlediska přesnosti i
časové náročnosti se jeví stále jako nejefektivnější způsob kombinace měření pomocí GNSS
(s tvorbou digitální databáze v terénu – zápis atributů do přístroje) s následným zpřesněním
polohy na podkladu ortofotosnímků. Tato kombinace poskytuje jednak rychlou lokalizaci
v terénu a stejně tak i rychlý převod do počítače a po ruční úpravě polohy nad
ortofotosnímkem také ve výsledku dostatečnou přesnost. Zároveň metoda neklade velké
nároky na uživatele, na přístrojové vybavení (stačí běžný turistický GNSS přístroj nebo
mobilní telefon) a kancelářský software.
Shrnutí:
•
•
•
•
časová náročnost – malá v terénu, malá v kanceláři,
přesnost – do 1 - 3 metry,
nároky na uživatele – malé,
cena – malá.
Příloha č. 12
1
Sadovnická hodnota – popis jednotlivých stupňů
jedinec velmi hodnotný
Typický či požadovaný habitus (neovlivněný zápojem ani jinak), již vzrostlé, zcela zdravé a
nepoškozené, plně vitální a dlouhodobě perspektivní exempláře.
2
jedinec nadprůměrně hodnotný
Oproti předchozí kategorii mají určité nedostatky, které však významněji nesnižují jejich
hodnotu. Jsou alespoň polovičních rozměrů dosažitelných na stanovišti (počátek plné
funkčnosti). Dlouhodobě perspektivní.
3
jedinec průměrně hodnotný
Habitus se může I významně odchylovat od normálu (v důsledku zápoje a podobně), případně
poškození nebo výskyt chorob a škůdců podstatně neovlivňuje jejich vitalitu. Střednědobě až
dlouhodobě perspektivní. Do této kategorie jsou řazeny i mladé, plně vitální dřeviny s
typickým či požadovaným habitem, které zatím nedosáhly přibližně polovičních rozměrů
dosažitelných na stanovišti, respektive počátku plné funkčnosti.
4
jedinec podprůměrně hodnotný
V důsledku stáří, chorob a škůdců nebo poškození je podstatně snížená vitalita,
pravděpodobná je jen krátkodobá existence (přibližně 20 až 25 let) v přijatelném stavu.
5
jedinec velmi málo hodnotný
V důsledku stáří, chorob a škůdců nebo poškození je natolik snížená vitalita, že chybí
předpoklady byť jen krátkodobé existence. Do této kategorie jsou řazeny I exempláře, které je
třeba okamžitě odstranit z bezpečnostních a fytopatologických důvodů (nebezpečné choroby).
Zpracováno dle: Pejchal, M., Šimek, P. Metodika hodnocení dřevin pro potřeby památkové
péče. Mendelova univerzita v Brně: Lednice, 2012.
Příloha č. 13
Mapa větrných oblastí na území ČR
Zpracováno dle ČSN EN 1991-1-4
Příloha č. 14
Anotace přístrojových metod hodnocení stavu stromů
Metoda
Popis metody
Seznam
přístrojů
Arborsonic
Decay
Detector,
Pundit,
Fakopp Timer
Akustická měření
Metoda je založena na měření rychlosti průchodu
akustického signálu materiálem, přičemž se
předpokládá, že u dutého průřezu se výrazně
prodlužuje dráha, kterou musí signál urazit, a tudíž
klesá rychlost. Také změna vlastností materiálu
působená rozkladem se projeví zpomalením
signálu. Jeho rychlost je přímo úměrná tuhosti
materiálu a nepřímo úměrná hustotě. Metody měří
rychlost na přímce mezi dvěma body a jejich
vypovídací schopnost je tudíž omezená. Tento
nedostatek byl odstraněn použitím akustické
tomografie.
Akustická
tomografie
Tato metoda na základě série měření rychlostí Arbotom,
zvuku ve dřevě stromu sestavuje plošný obraz Fakopp a
měřeného průřezu, čímž je umožněna jednodušší Picus
interpretace měřených dat. Naměřené hodnoty je
možné sestavit i do pseudo 3D snímku. Nejedná se
o 3D měření.
Oblast
hodnocení
Strukturální
intaktnost
větví, kmene
Strukturální
intaktnost
větví, kmene
Metoda je vhodná pro detekci dutin ve kmeni a
větších větvích. Její přesnost závisí na počtu
snímačů a obvodu a tvaru kmene. Čím hustější je
síť měření, tím přesnější je detekce. Členité
průřezy se obtížně měří. Metoda obtížně
interpretuje dutiny s výrazně
lineárním
charakterem (zarostlá tlaková vidlice), vrstvy
suchého dřeva ve stromě (má vysokou hustotu a
tuhost, tudíž i rychlost je v těchto částech vyšší),
určitým problémem může být i obsah volné vody v
narušeném dřevě, který může maskovat defekt.
Úpravou metody za využití speciálních snímačů je
možné i měření rozložení (architektury)
kořenového systému. V tomto případě nedochází k
analýze integrity kořenů, ale pouze ke zjišťování
jejich prostorového rozložení.
Metoda je běžně používána je ověřená.
Elektrická
impedanční
tomografie
Principem metody je měření odporu v různých Picus
oblastech průřezu. Na základě měření je Treetronic
vypočítávána distribuce vodivosti, resp. odporu v
průřezu. Ta je vázána na vlhkost a na obsah
volných iontů. K interpretaci je nutná znalost
distribuce vodivosti po průřezu u zdravého jedince,
protože jednotlivé druhy se navzájem liší a není
možné vytvořit jediné obecně platné pravidlo k
interpretaci.
Metoda je do značné míry koncipována jako
pomocná k akustické tomografii, případně jiné
metodě a její samostatné použití je možné jen u
Strukturální
intaktnost
větví, kmene
vybraných taxonů.
Radar – GPR
Tato metoda umožňuje na základě průniku
rádiového signálu detekovat jak defekty ve kmeni
tak i distribuci kořenového systému. Přístroje jsou
v závislosti na požadované hloubce měření
schopny detekovat kořeny do průměru cca 1 cm.
Rozložení
kořenového
systému
Nevýhodou metody při detekci kořenů je její
neschopnost identifikovat rozdíly mezi kořeny a
jinými objekty a nemožnost měřit kvalitativní stav
kořenů. Ve skeletnatých půdách nebo v urbánních
půdách tak může snadno dojít k chybnému měření.
Přesto lze metodu považovat za vhodnou pro
měření rozsahu kořenového systému.
Penetrometrická
měření
Principem metody je měření příkonu nutného k Resistograph,
průniku tenkého vrtáku dřevem. Čím větší je Sibbert,
hustota dřeva, tím větší příkon je třeba pro udržení MicroProbe
konstantní rychlosti pronikání.
–-
Tato metoda dokáže mapovat změny hustoty v
měřené oblasti, a to s přesností až 1/100 mm. U
druhů s výraznými letokruhy je tedy možné i
provedení letokruhové analýzy naměřených dat.
Detekce případné hniloby je snadná a rychlá.
Přístroje mohou mít kompaktní rozměry a lze je
tudíž použít i při výstupu do koruny pomocí lanové
techniky.
Nevýhodou je omezená vypovídací hodnota
měření (měření probíhá pouze po linii a nelze jej
generalizovat na celý průřez). Tenký vrták snadno
sjede po sucích či vrstvě letního dřeva, pokud k
němu přichází v nevhodném úhlu, a měření pak
není lineární, ale probíhá po obtížně
specifikovatelné křivce.
Metoda je ověřená, ale vzhledem k destruktivitě
měření není její používání u nás doporučované pro
testování živých stromů.
Vyhodnocování
vývrtů
Určitou modifikací předchozí metody je Fractometer
interpretace stavu vývrtů, odebraných přírůstovým
nebozezem. Zde lze snadno detekovat dutiny a
hnilobu, je možné i stanovit materiálové konstanty
dřeva (např. přístrojem Fractometer, na
univerzálním zkušebním stroji). Nedochází k
deformaci dráhy vrtáku, vzniklý otvor je však
mnohem větší (1 cm).
–--
Vzhledem k destruktivitě měření není používání
metody u nás doporučované pro testování živých
stromů.
Dendrochronologická analýza
Další variantou hodnocení odebraných vývrtů je
dendrochronologie – metoda založená na měření
šířek letokruhů. Základním účelem je přesné
stanovení stáří jednotlivých letokruhů a tedy i stáří
TimeTable
Series,
LINTAB,
WinDENDR
–-
stromu. Detailní kvantitativní a kvalitativní O,
Coreanalýza dále přináší informace o aktivitě v Microtome
jednotlivých letech, vývoji reakčního dřeva,
vlivům okolního prostředí apod.
Výhodou je možnost interpretace a datování vlivu
různých faktorů ovlivňujících vitalitu dřevin.
Metoda je ověřená, ale vzhledem k destruktivitě
měření není její používání u nás doporučované pro
testování živých stromů s interními defekty.
Snímání struktury
stromu laserovým
paprskem
(LIDAR)
Metoda dálkového měření vzdálenosti na základě
výpočtu rychlosti odraženého pulsu laserového
paprsku od snímaného objektu. Výsledkem je
mračno bodů, které se po zpracování může
interpolovat do podoby digitálního modelu
povrchu či 3D modelů budov a jiných objektů. Lze
jej použít ke zjišťování objemu biomasy, geometrie
kmene a větví. Při letecké aplikaci může být
použito k zjišťování výšek v rozlehlých porostech
a zjišťování dalších dendrometrických parametrů
(objem koruny). Metoda je nákladná a její užití v
současné době spočívá spíše ve vědeckých
aplikacích.
Gazometrické
metody měření
fotosyntézy,
respirace a
transpirace
Metoda je založena na analýze absorpce LI-6400 (LI- Fotozyntéza
infračerveného světla s různou vlnovou délkou u COR)
plynů složených z atomů více různých prvků (CO2
, H2O, NH3, CO, N2O, NO, SO2, HCN). Každý
plyn absorbuje záření a specifické délce.
Molekuly složené ze dvou stejných atomů (např.
O2, N2) toto záření neabsorbují, a tudíž nepřekáží
při stanovení koncentrace heteroatomických
molekul.
Tahová zkouška
Tato metoda je zaměřena na zjištění funkční Picus
dostatečnosti stromu v oblasti mechanické TreeQinetic
stability. Skládá se ze tří kroků – zátěžové analýzy,
měření a interpretace dat. V rámci zátěžové
analýzy je stanoveno potenciální zatížení působící
na strom při zvolené rychlosti větru. Vlastní
měření sestává z umělého zatížení stromu tahovou
silou, přičemž je simultánně měřena působící síla,
přetvoření (deformace) kmene a náklon kmene na
bázi. Tato data jsou extrapolována na hodnotu
potenciálního zatížení, přičemž je stanovena
odolnost stromu proti zlomu a vývratu a to na
základě porovnání potenciální deformace s limitní
deformací a potenciálního náklonu s tzv.
všeobecnou vývratovou křivkou.
Výhodou je stanovení přímo pravděpodobnosti
selhání, resp. odolnosti vůči selhání vývratem či
zlomem.
Metoda
neumožňuje
podrobnou
lokalizaci dutin a zjišťování jejich rozsahu, stejně
tak neumožňuje detekci distribuce kořenů.
Geometrie
stromu,
biometrická
data.
Strukturální
intaktnost
kmene a
kořenového
systému
Měření absorpční Je založeno na měření impedance stromu a půdy.
plochy kořenů
Ta je měřena mezi kmenem a posuvnou sondou,
která je postupně umísťována v různé vzdálenosti
od kmene.
Metoda je určena pro spíše vědecké účely.
Praktické použití je omezeno poměrně značnou
destruktivitou (montáž – zatloukání sond do
kmene) a nutností volného povrchu půdy pro
zatlačování posuvné elektrody.
Měření
transpiračního
toku
Existuje několik principů měření transpiračního
toku. Naměřené hodnoty umožní stanovit radiální
profily transpiračního toku, spotřebu vody,
dynamiku proudění, ohrožení suchem či
zamokřením a podíl čerpání vody z povrchových a
hlubokých vrstev půdy. Metody jsou vesměs
založeny na měření šíření nebo přenosu tepla:
metoda tepelného pulsu (HPV) metoda tepelné
bilance (SHB, THB), metoda rozptylu tepla (HD),
metoda deformace tepelného pole (HFD), metoda
poměru tepla (HR).
Nevýhodou metod je jejich náročnost časová
(měření zabere obvykle 24 hodin) a omezení na
období s měřitelným transpiračním tokem.
Metody jsou ve stádium ověřování a jsou
využívány zejména pro vědecké účely.
Fyziologická
vitalita,
fyziologické
poškození
kořenového
systému
Fyziologická
vitalita,
transpirace
Příloha č. 15
Příklady návrhu inventarizačních tabulek
Příloha č. 16
Jednotný databázový model inventarizace stromů
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<inventarizace>
<jmeno-inventarizace>Prštice</jmeno-inventarizace>
<souradny-system>WGS 84</souradny-system>
<zakladni-plocha>
<jmeno-plochy>Za humny</jmeno-plochy>
<kod-plochy>ZP1</kod-plochy>
<intenzitni-trida-udrzby></intenzitni-trida-udrzby>
<celkova-hodnota-stability></celkova-hodnota-stability>
<hodnota-cile-padu></hodnota-cile-padu>
<sklonitost-terenu></sklonitost-terenu>
<strom>
<poradove-cislo>1</poradove-cislo>
<lokalizace>POINT(49.114092 16.474245)</lokalizace>
<taxon>Fraxinus excelsior</taxon>
<cislo-stitku>4321</cislo-stitku>
<obvod-kmene>57</obvod-kmene>
<prumer-kmene>15</prumer-kmene>
<vyska>23</vyska>
<spodni-okraj-koruny>3</spodni-okraj-koruny>

<sirka-koruny>9</sirka-koruny>
<vek>55</vek>
<fyziologicke-stari>4</fyziologicke-stari>
<vitalita>2</vitalita>
<zdravotni-stav>3</zdravotni-stav>
<stabilita>2</stabilita>
<perspektiva>b</perspektiva>
<datum-hodnoceni>2014-08-01</datum-hodnoceni>
<poznamka>Velmi hezký strom</poznamka>
<fotografie>fotografie/ZP1/1-celkovy-pohled.jpg</fotografie>
<fotografie>fotografie/ZP1/1-dutina.jpg</fotografie>
<zasah>
<technologie>S-RB</technologie>
<nalehavost>1</nalehavost>
<opakovani></opakovani>
<poznamka></poznamka>
</zasah>
<zasah>
<technologie>S-HRI</technologie>
<nalehavost>3</nalehavost>
<opakovani></opakovani>
<poznamka></poznamka>
</zasah>
</strom>
</zakladni-plocha>
</inventarizace>
Příloha č. 17
Ilustrace
Obr. 1 Měření dimenze kmene pomocí obvodového pásma (4.2.4).
Obr. 2 Měření dimenze kmene pomocí průměrky (4.2.5).
Obr. 3 Měření výšky stromu na rovině pomocí výškoměru, který pracuje na principu podobnosti
trojúhelníku. Naměřené rozměry se sčítají (4.3.3).
Obr. 4 Měření výšky stromu ve svahu pomocí výškoměru, který pracuje na principu podobnosti
trojúhelníku. Naměřené rozměry se odčítají (4.3.3).
Obr. 5 Měření výšky stromu
v případě nerovnoměrně rozložené
koruny. Měří se vždy kolmá
vzdálenost mezi úrovní paty kmene
a nejvyšším bodem v koruně (4.3).
Obr. 6 Měření výšky nakloněného
stromu. Měření v ose vychýlení
zkresluje výšku stromu (A, B). Je
vhodné měřit výšku stromu kolmo
na směr vychýlení. (4.3.3).
A
B
Obr. 7 Měření spodního okraje koruny
(4.4.2).
Obr. 8 Stanovení spodního okraje
koruny v případě nepravidelné koruny
(4.4.2).
Obr. 9 Měření šířky koruny (4.5.1).
Obr. 10 Měření šířky koruny v případě
asymetrické koruny (4.5.1).
Příloha č. 18
(Arboristické standardy)
00
00 001
01
01 001
01 002
01 003
02
02 001
02 002
02 003
02 004
02 005
02 006
02 007
02 008
02 009
02 010
02 011
03
03 001
03 002
03 003
03 004
03 005
03 006
Obecné
Názvosloví
Kontroly, hodnocení, plánování
Hodnocení stavu stromů
Ochrana dřevin při stavební činnosti
Konflikt vegetace a staveb
Technologické postupy
Výsadba stromů
Řez stromů
Výsadba a řez keřů a lián
Bezpečnostní vazby a podpěry
Kácení stromů
Ochrana stromů před úderem blesku
Úprava stanovištních poměrů stromů a keřů
Zakládání a péče o porosty dřevin
Speciální ošetření stromů
Péče o vegetaci kolem veřejné dopravní infrastruktury
Péče o dřeviny kolem veřejně technické infrastruktury
Bezpečnost při práci a ochrana zdraví
Zajištění prostoru při arboristických operacích
Ochranné prostředky při stromolezení
Pracovní postupy při stromolezení a postupném kácení
Práce s jednomužnou motorovou pilou
Práce s hydraulickou plošinou
Práce s jeřábem
© 2014 Mendelova univerzita v Brně
Lesnická a dřevařská fakulta
Zemědělská 3
613 00 Brno
Kaplanova 1931/1
148 00 Praha 11
SPPK A01 001
www.standardy.nature.cz
2014
STANDARDY PÉČE O PŘÍRODU A KRAJINU
ARBORISTICKÉ STANDARDY
ŘADA A
KÁCENÍ STROMŮ
SPPK A02 005:2014
Tree felling
Baumfällung
Tento standard je určen pro definici technických a technologických postupů při kácení stromů ve specifických podmínkách
mimolesního prostředí.
Citované zdroje:
ČSN 83 9001 (1999): Sadovnictví a krajinářství – Terminologie, základní odborné termíny a definice
ČSN 83 9051 (2006): Technologie vegetačních úprav v krajině - Rozvojová a udržovací péče o vegetační plochy
Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 89/2013 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění pozdějších předpisů.
Nařízení EU č. 995/2010 o uvádění dřeva a dřevařských výrobků na trh
Nařízení vlády č. 28/2002 Sb. kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel
povinen zajistit při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru
Nařízení vlády č. 362/2005 Sb. o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s
nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky
Nařízení vlády č. 591/2006 Sb. o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na
staveništích
Zpracování standardu:
Pro AOPK ČR zpracovala v r. 2013 – 2014 Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně.
Oponentské pracoviště:
Zahradnická fakulta, Mendelova univerzita v Brně
Fakulta záhradníctva a krajinného inžinierstva, Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre
Autorský kolektiv:
Ing. Jaroslav Kolařík, Ph.D. (koordinátor), Ing. Adam Cach, Ladislav Kejha, Ing. Eva Mračanská, Ing. Pavel Nevrkla, Ing.
Jiří Skotnica, Ing. Tomáš Šarapatka, Libor Švec, Tomáš Veverka
Ilustrace:
David Ladra
Dokumentace ke zpracování standardu je dostupná v knihovně AOPK ČR.
Standard schválen
RNDr. František Pelc
Ředitel AOPK ČR
Obsah
1. Účel a náplň standardu ....................................................................................................... 3
1.1 Účel standardu ......................................................................................................................................... 3
1.2 Kvalifikace .............................................................................................................................................. 3
1.3 Právní souvislosti ..................................................................................................................................... 4
2. Přípravné práce ................................................................................................................... 6
2.1 Kontrola stromu ....................................................................................................................................... 6
2.2 Pracovní prostor....................................................................................................................................... 7
2.3 Zajištění ústupové cesty........................................................................................................................... 7
2.4 Překážky .................................................................................................................................................. 7
2.5 Formální kontrola .................................................................................................................................... 7
3. Techniky kácení ................................................................................................................. 9
3.1 Obecné kácení ......................................................................................................................................... 9
3.1.1 Směrový zářez ...................................................................................................................................... 9
3.1.2 Směrový zásek ...................................................................................................................................... 9
3.1.3 Hlavní řez ............................................................................................................................................. 9
3.2 Kácení stromu s náklonem ve směru pádu .............................................................................................. 9
3.3 Kácení stromu s vychýlením těžiště proti směru pádu .......................................................................... 10
3.4. Kácení stromu s náklonem kolmo na směr pádu .................................................................................. 10
3.5 Kácení stromů suchých a defektních ..................................................................................................... 10
3.6 Kácení vícekmenů ................................................................................................................................. 10
3.7 Postupné kácení ..................................................................................................................................... 10
4. Technologie kácení .......................................................................................................... 12
4.1 Volné kácení (S-KV) ............................................................................................................................. 12
4.2 Kácení s přetažením (S-KSP) ................................................................................................................ 12
4.3 Postupné kácení s volnou dopadovou plochou (S-KPV) ....................................................................... 12
4.4 Postupné kácení s překážkou v dopadové ploše (S-KPP) ...................................................................... 12
5. Manipulace pokáceného stromu ....................................................................................... 13
5.1 Odvětvování .......................................................................................................................................... 13
5.2 Manipulace kmene a silných větví......................................................................................................... 13
6. Úprava prostoru po kácení ............................................................................................... 14
6.1 Odstranění pařezu .................................................................................................................................. 14
6.2. Odstranění pařezu seříznutím (S-OS) ................................................................................................... 14
6.3 Odstranění pařezu ručním klučením (S-OR) ......................................................................................... 14
6.4 Odstranění pařezu klučením těžkou mechanizací (S-OK) ..................................................................... 14
6.5 Odstranění pařezu frézováním (S-OF) ................................................................................................... 14
6.6 Úprava stanoviště .................................................................................................................................. 15
7. Převzetí práce ................................................................................................................... 16
7.1 Kontrola stanoviště ................................................................................................................................ 16
7.2 Vznik poškození .................................................................................................................................... 16
Příloha č. 1
Povolování kácení dřevin rostoucích mimo les........................................... 17
Příloha č. 2
Náležitosti rozhodnutí orgánu ochrany přírody .......................................... 19
Příloha č. 3
Rozpočtování souvisejících prací ................................................................ 20
Příloha č. 4
Ilustrace ....................................................................................................... 22
Příloha č. 5
..................
(Arboristické standardy) .............................................................................. 27
SPPK 02 005:2014 Kácení stromů
1.1 Účel standardu
1.1.1
Standard „Kácení stromů“ definuje technologické postupy spojené s kácením
stromů především v podmínkách mimolesního prostředí.
1.1.2
Standard neobsahuje definice postupů ochrany zdraví a bezpečnosti při práci a
speciálních postupů, používaných při kácení, které jsou zaměřením dalších z řady
oborových standardů:
SPPK A03 001
Zajištění prostoru při arboristických operacích,
SPPK A03 004
Práce s jednomužnou motorovou pilou,
SPPK A03 005
Práce s hydraulickou plošinou,
SPPK A03 006
Práce s jeřábem.
1.2 Kvalifikace
1.2.1
1.2.2
1.2.3
1.2.4
1.2.5
1.2.6
Kácení dřevin rostoucích mimo les často probíhá ve ztížených podmínkách, proto
je nezbytné, aby veškeré operace spojené s kácením prováděla kompetentní osoba.
Kácení dřevin v mimolesním prostředí je činnost odborná.
Vlastníci či uživatelé pozemků, kteří si sami provádí kácení stromů, tak činí na
vlastní nebezpečí za respektování zásad bezpečnosti práce a dodržování
souvisejících zákonných a technických norem.
Doporučenou kvalifikací za účelem posouzení důvodů kácení je splnění některé
z následujících certifikačních zkoušek:
• Český certifikovaný arborista – Konzultant2,
• European Treeworker1,
• Český certifikovaný arborista – Specialista pro práci stromolezeckou
technikou2.
Při kácení stromů ze země je třeba respektovat nařízení vlády č. 28/2002 Sb.
Při kácení stromů s využitím výškových technik je třeba respektovat nařízení
vlády č. 362/2005 Sb.
Doporučenou kvalifikací pro osoby provádějící rizikové kácení stromů
s využitím výškových technik je splnění některé z následujících certifikačních
zkoušek:
• Český certifikovaný arborista – Specialista pro práci s plošinou2,
• Český certifikovaný arborista – Specialista pro práci stromolezeckou
technikou1
• ISA Certified Tree Worker Aerial Lift Specialist®3
• ISA Certified Tree Worker Climber Specialist®2,
• European Treeworker4, a podobně.
1
Certifikační program zajišťovaný Společnostní pro zahradní a krajinářskou tvorbu, o.s.
Certifikační program zajišťovaný Lesnickou a dřevařskou fakultou Mendelovy univerzity v Brně
3
Certifikační program zajišťovaný International Society of Arboriculture
4
Certifikační program zajišťovaný Společnostní pro zahradní a krajinářskou tvorbu, o.s.
2
-3© 2014 Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně
1.3 Právní souvislosti
1.3.1
1.3.2
1.3.3
1.3.4
1.3.5
1.3.6
1.3.7
Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů
upravuje práva a povinnosti v souvislosti s kácením dřevin rostoucích mimo les a
dále práva a povinnosti v souvislosti s náhradní výsadbou a odvody. Zákon je
založen na principu, že kácení dřevin rostoucí mimo les zásadně podléhá
povolovacímu režimu, resp., že ke kácení dřevin je nezbytné povolení orgánu
ochrany přírody, není-li dále stanoveno jinak. Povolení není třeba např. ke kácení
dřevin se stanovenou velikostí nebo např. z důvodu ochrany života a zdraví.
Zákon dále upravuje kácení památných a zvláště chráněných stromů.
Vyhláška č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení, ve znění
pozdějších předpisů blíže upřesňuje podmínky ochrany dřevin a zejména upravuje
podmínky pro povolování kácení dřevin a definuje s kácením dřevin související
pojmy. Dle vyhlášky tak není třeba povolení pro keře a mladé zapojené porosty
stromů do 40 m2, pro dřeviny rostoucí na zahradách nebo pro dřeviny pěstované
na pozemcích využívaných jako plantáž dřevin. Současně zpřísňuje ochranu
zapojených porostů přesahujících 40 m2 a stromořadí.
Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní
zákon), ve znění pozdějších předpisů upravuje pravidla v souvislosti s kácením
v lese, resp. na pozemcích určených k plnění funkcí lesa. Hospodaření v lese
včetně kácení se řídí tzv. lesním hospodářským plánem, v případě menší rozlohy
(do 50 ha) lesní hospodářskou osnovou, anebo na základě souhlasu odborného
lesního hospodáře.
Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů
mimo jiné upravuje možnost krajského úřadu po projednání s příslušnými úřady
upravit podmínky kácení dřevin v památkově chráněných objektech a zónách,
které jsou kulturní památkou, národní kulturní památkou nebo památkovou
rezervací, památkovou zónou nebo v ochranném pásmu nemovité kulturní
památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace, nebo
památkové zóny pomocí plánů ochrany, které se vydávají formou opatření obecné
povahy.
Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve
znění pozdějších předpisů. Dle tohoto zákona může vodoprávní úřad vlastníkům
pozemků sousedících s koryty vodních toků zakázat kácet stromy a keře
zabezpečující stabilitu koryta vodního toku. Dále zákon zakotvuje povinnost
správce vodního toku udržovat břehové porosty na pozemcích koryt vodních toků
nebo na pozemcích s nimi sousedících a povinnost vlastníků pozemků, na nichž se
nacházejí koryta vodních toků strpět na svém pozemku břehové porosty.
Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů
upravuje kácení dřevin na silničních pozemcích s ohledem na zákon
č. 114/1992 Sb.
Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších
předpisů dovoluje podnikateli zajišťující veřejnou komunikační síť na základě
prokazatelného oznámení vlastníkovi v nezbytném rozsahu kácet a oklesťovat
1.3.8
1.3.9
dřeviny ohrožující bezpeční a spolehlivý provoz komunikačních vedení a
elektronických komunikačních zařízení v souladu s podmínkami zákona
č. 114/1992 Sb.
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů zakotvuje
pravidlo, že má-li vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby soused
stromy, které vysadil v těsné blízkosti společné hranice, takové stromy odstranil.
Ovšem bude k tomu potřebovat povolení dle zákona č. 114/1992 Sb. Toto
pravidlo se týká pouze stromů vysazených po účinnosti tohoto nového
občanského zákoníku.
Nařízení EU č. 995/2010 o uvádění dřeva a dřevařských výrobků na trh.
Každému, kdo uvádí dřevo a dřevařské výrobky na trhy EU, ukládá nařízení jako
hlavní povinnost mít a pravidelně aktualizovat tzv. systém náležité péče. Ten
obsahuje podle tyto tři prvky:
přístup k informacím, které se týkají dodávek dříví na trh,
posouzení rizik uvedení nezákonně vytěženého dříví nebo dřevařských výrobků z
tohoto dřeva na trh,
zmírnění zjištěného rizika v případě, že zjištěné riziko uvedení nezákonně
vytěženého dříví nebo dřevařských výrobků z tohoto dřeva na trh není
zanedbatelné.
2. Přípravné práce
2.0.
Přepočet tloušťky kmene ve výčetní výšce (1,3 m) na průměr kmene pařezu lze
provést dle následujícího vzorce:
kde: D1.3 je tloušťka kmene ve výčetní výšce a Dpařez je tloušťka kmene na pařezu.
Výsledek se zaokrouhluje na celé centimetry
2.1 Kontrola stromu
2.1.1
2.1.2
2.1.3
2.1.4
2.1.5
2.1.6
Před zahájením kácení musí být provedena kontrola stromu a jeho okolí
především z hlediska bezpečnosti práce.
Kontrola okolí stromu zahrnuje:
objekty stojící v okolí stromu (například stavební objekty, prvky veřejné
technické a dopravní infrastruktury, ostatní stromy),
provoz v okolí stromu,
dostupnost pro mechanizaci,
sklon a členitost terénu, únosnost jeho povrchu.
Kontrola stromu zahrnuje kontrolu poškození stromu nebo jeho částí a růstové
anomálie z hlediska namáhání jednotlivých částí při zvolené technologii kácení
stromu (materiálové vlastnosti dřeva) a posouzení jejich vlivu:
• zjištění taxonu stromu z hlediska mechanických vlastností dřeva,
• zjištění těžiště stromu (vychýlení kmene, tvar a symetričnost koruny),
• kontrola symptomů výskytu dřevokazných hub na bázi stromu a v jejím
okolí,
• kontrola báze stromu, kmene a kosterních větví z hlediska výskytu
tlakových větvení, dutin, prasklin a podobně
• přítomnost velkých zavěšených nebo suchých větví v koruně stromu,
hrozících pádem,
• zjištění přítomnosti bezpečnostní vazby v koruně stromu
• další možná rizika.
Kontrola důležitých klimatických podmínek na dobu provádění kácení (rozsah
3 dnů).
Povinná je kontrola základních souvislostí ochrany přírody a krajiny:
• zda se nejedná o památný strom,
• zda se nejedná o chráněný druh stromů,
• zda na stromě nehnízdí ptáci, či zda není evidentní přítomnost netopýrů,
• zda není evidentní přítomnost zvláště chráněných druhů.
Na základě kontroly se zvolí odpovídající pracovní postup (technologie kácení,
nebo využití speciálních prostředků či mechanizmů – kmenový spínač, jeřáb,
vysokozdvižná plošina a podobně).
2.2 Pracovní prostor
2.2.1
2.2.2
2.2.3
Zajištění pracovního prostoru při kácení stromů musí odpovídat nařízení vlády
č. 591/2006 Sb., případně pro práci ve výškách č. 362/2005 Sb.
Minimální ohrožený prostor činí dvojnásobek výšky stromu (Příloha č. 3, obr. 1).
Specifické postupy zajišťování pracovního prostoru při realizaci arboristických
prací jsou obsahem SPPK A03 001 - Zajištění prostoru při arboristických
operacích.
2.3 Zajištění ústupové cesty
2.3.1
2.3.2
2.3.3
2.3.4
2.3.5
Na základě 2.1 proběhne volba optimálního směru pádu stromu.
Pracovník musí před započetím kácení naplánovat ústupovou cestu (Příloha č. 3,
obr. 2). Ústupová cesta bývá obvykle volena šikmo vzad od předpokládaného
směru pádu stromu.
Ústupová cesta musí být volná bez zjevných překážek (velkých větví, vysokých
pařezů apod.).
V případech, kdy průměr kmene ve výčetní výšce nedosahuje 150 mm, ústupová
cesta zpravidla není nutná.
V ostatních případech pokud není možná volba volné ústupové cesty, kácení
probíhá technologií postupného kácení (viz 3.7).
2.4 Překážky
2.4.1
2.4.2
Překážkou při kácení se míní například komunikace, stavby, nadzemní inženýrské
sítě, koruny a kmeny stromů v dopadovém prostoru.
Poškoditelné objekty jsou před zahájením kácení v rámci možností odstraněny
v prostoru do 2-násobku výšky káceného stromu. Možné je i jejich vhodné
zabezpečení před poškozením.
2.5 Formální kontrola
2.5.1
2.5.2
2.5.3
Formální kontrola probíhá především v případech, kdy kácení probíhá na základě
povolení rozhodnutím orgánu ochrany přírody. Netýká se případů, kdy povolení
není třeba (viz Příloha č. 1).
Probíhá kontrola identifikace káceného stromu ověřením jeho lokalizace, taxonu a
dimenze kmene.
Je doporučené vyžádat si kopii rozhodnutí orgánu ochrany přírody a tyto kopie
archivovat.
2.5.4
2.5.5
Rozhodnutí orgánu ochrany přírody má náležitosti definované zákonem č.
500/2004 Sb. a v základním rozsahu jsou uvedené v Příloze č. 2. Důležitá je
především kontrola data nabytí právní moci, které nesmí být později než okamžik
zahájení kácení.
Je doporučené ověřit, zda osoba, zadávající kácení je totožná s vlastníkem
pozemku či s jinou osobou oprávněnou jednat za vlastníka.
3. Techniky kácení
3.0.1
Techniky kácení jsou ve standardu definovány pouze v základním rozsahu bez
možných variantních řešení za účelem možnosti zjištění chyb při jejich provádění.
3.1 Obecné kácení
3.1.1 Směrový zářez
3.1.1.1
3.1.1.2
Směrový zářez lze provádět u stromů s průměrem kmene do 150 mm na pařezu
(Příloha č. 3, obr. 3).
Směrový zářez musí být vodorovný a kolmý k předpokládanému směru pádu.
3.1.1.3
Směrový zářez zasahuje do 1/5 – 1/3 průměru kmene.
3.1.2 Směrový zásek
3.1.2.1
3.1.2.2
3.1.2.3
3.1.2.4
Směrový zásek se provádí vždy při průměru kmene větším než 150 mm na pařezu.
Vodorovný a šikmý řez záseku se stýká na průsečnici (hraně). (Příloha č. 3, obr.
4)
Hloubka záseku je 1/5 – 1/3 průměru kmene, výška činí minimálně 2/3 jeho
hloubky. (Příloha č. 3, obr. 4)
Průsečnice (hrana) by měla být vodorovná a kolmá ke směru pádu. Po odstranění
vyříznuté části musí být průsečnice (hrana) hladká.
3.1.3 Hlavní řez
3.1.3.1
3.1.3.2
3.1.3.3
Hlavní řez je veden z opačné strany oproti směrovému záseku nebo zářezu.
(Příloha č. 3, obr. 6,7)
Hlavní řez je zpravidla vodorovný.
Mezi zářezem a hlavním řezem musí být ponechán nedořez. Šířka nedořezu se
pohybuje mezi 20 – 50 mm, dle průměru kmene.
3.2 Kácení stromu s náklonem ve směru pádu
3.2.1
Pokud jsou na stromě kořenové náběhy, odstraňují se pouze na straně tlaku a na
straně směrového záseku. Je možné použití kmenových spínačů.
3.2.2
Zářez se provádí do jedné třetiny průměru kmene.
3.3 Kácení stromu s vychýlením těžiště proti směru pádu
3.3.1
Směrování kácení lze provést pomocí tažných klínů nebo přetahováním.
3.3.2
V případě rizika poškození okolních struktur je nutné přetažení do žádaného
směru pádu.
3.3.3
K přetažení je vhodné použít následující pomůcky a postupy:
naviják (užití směrové kladky),
stahováku zavěšených stromů,
odstranění části koruny nebo celkové odvětvení před kácením kmene stromu,
a jiných vhodných prostředků.
Při kácení stromu s náklonem proti směru pádu je nutné zvýšit důraz na provedení
adekvátních ochranných opatření.
3.3.4
3.4. Kácení stromu s náklonem kolmo na směr pádu
3.4.1
3.4.2
Při malém vychýlení se ponechá lichoběžníkový nedořez. (Příloha č. 3, obr. 13)
Při velkém vychýlení se směr pádu zajistí podle 3.3. nebo 3.7.
3.5 Kácení stromů suchých a defektních
3.5.1
3.5.2
3.5.5
3.5.6
Při kácení stromu s patrnou dutinou či jiným rozsáhlým defektem ve spodní části
kmene je vhodné použít kmenový spínač.
U zřejmě infikovaných stromů se neodstraňují kořenové náběhy.
Při kácení suchých stromů s rizikem pádu větví nelze použít tažné klíny.
Směrový zásek je prováděn hlouběji do středu kmene, také by měl být vyšší než
při technice kácení u zdravých stromů (viz 3.1.2).
3.6 Kácení vícekmenů
3.6.1
3.6.2
Dvoj- a vícekmeny se kácí každý samostatně, nachází-li se jejich srůst ve výšce
do 1 m nad zemí. (Příloha č. 3, obr. 14)
Je-li srůst dvojkmenu výše než 1m nad zemí strom lze kácet jako jeden kmen ve
směru kolmém na spojnici korun („na plocho“) (Příloha č. 3, obr. 15)
3.7 Postupné kácení
3.7.1
3.7.2
Může být prováděno stromolezeckou technikou nebo za použití mechanizace
(jeřáb, vysokozdvižná plošina a podobně).
Při postupném kácení dochází k postupnému odstraňování částí koruny a kmene,
přičemž velikost odstraňovaných částí musí být vhodně dimenzovaná, především
dle využívaných technických prostředků na případné spouštění.
- 10 © 2014 Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně
3.7.3
3.7.4
3.7.5
3.7.6
3.7.7
3.7.8
3.7.9
3.7.10
3.7.11
3.7.12
Při provádění postupného kácení jsou na stanovišti vždy přítomni minimálně dva
specialisté pro práci ve výškách (viz 1.2.5) s odpovídajícím vybavením a
schopnostmi provést záchranu zraněného z výšky včetně záchranného plánu.
Obsluhu specializovaných prostředků (spouštěče, jeřáby, plošiny a podobně) vždy
zajišťuje proškolená obsluha. Nutné je sjednání signalizace mezi obsluhou a
osobou provádějící vlastní kácení.
Doporučené je využívání stupaček při stromolezecké technice kácení.
Při výstupu do koruny zpravidla dochází k odstraňování větví. Vlastní kácení
kmene či kosterních větví pak probíhá po sekcích od vrcholu stromu.
Při postupném odstraňování kmene a kosterních větví se zpravidla využívá
technika směrového zářezu/záseku (viz 3.1.1 a 3.1.2) a hlavního řezu (viz 3.1.3).
Veškeré odřezané části jsou spouštěny či shazovány do vymezeného prostoru.
Signalizace shazování či spouštění probíhá pomocí sjednaných signálů.
Postupné kácení může být rozvrženo na základě technických a klimatických
podmínek i do více dnů realizace.
Dokončení kácení stromu musí proběhnout maximálně do tří dnů od jeho
zahájení. V tomto časovém horizontu se nejedná o skutek, který by mohl být
považován za poškození dřeviny rostoucí mimo les.
Ponechaný strom (rozkácený) musí být dostatečně stabilní. O přerušení kácení
musí být informován zadavatel kácení.
Detailní pracovní postupy a vybavení osob budou definované v řadě standardů
SPPK A03.
4. Technologie kácení
4.1 Volné kácení (S-KV)
4.1.1
4.1.2
O volné kácení se jedná v případě, kdy se kácí strom s volným kruhovým
prostorem bez překážek o poloměru minimálně 1,5 násobku výšky káceného
stromu ve všech směrech.
Technologií volného kácení se postupuje i v případech, kdy dochází ke kácení
stromů do průměru kmene 150 mm ve výčetní výšce, a to bez ohledu na okolní
podmínky.
4.2 Kácení s přetažením (S-KSP)
4.2.1
4.2.2
4.2.3
4.2.4
Kácení s přetažením se provádí v případech, kdy je pro pokácení stromu k
dispozici pouze koridor volného prostoru bez překážek (do vzdálenosti minimálně
1,5 násobku výšky káceného stromu) o minimální šířce 2 násobku průměru
koruny v dopadové ploše káceného stromu.
Jako kácení s přetažením se označují i případy, kdy dochází ke kácení stromů (bez
omezení velikosti) v situacích, kdy překážkami v dopadové vzdálenosti (1,5
násobek výšky káceného stromu) jsou pouze kmeny okolních stromů.
Při kácení s přetažením je obvyklé použití prostředků pro zajištění směru pádu
(viz 3.3.3).
Kácení s přetažením nelze provádět v případech významného náklonu kmene
jiným směrem než je směr kácení.
4.3 Postupné kácení s volnou dopadovou plochou (S-KPV)
4.3.1
4.3.2
Postupné kácení s volnou dopadovou plochou se provádí v případech, kdy je pro
pokácení stromu k dispozici dopadový prostor bez poškoditelných překážek o
ploše rovné průmětu koruny.
V tomto prostoru se mohou nacházet překážky zabírající maximálně 20%
dopadového prostoru.
4.4 Postupné kácení s překážkou v dopadové ploše (S-KPP)
4.4.1
Postupné kácení s překážkou v dopadové ploše se provádí v případech, kdy není
pro pokácení stromu dostatečný dopadový prostor a poškoditelné překážky
zabírají výseč více než 20 % průmětu koruny.
5. Manipulace pokáceného stromu
5.1 Odvětvování
5.1.1
5.1.2
5.1.3
5.1.4
5.1.5
5.1.6
Odvětvováním je odřezání větví s přímkou povrchu kmene s tolerancí do 10 %
průměru odřezávané větve.
Průměr odstraňovaných větví je do 100 mm. Silnější větve se manipulují dle 5.2.
Zakrácené větve se ukládají převážně v jednom směru na hromady.
Výška stabilních hromad je maximálně 1,5 m bez zajištění. Při výšce hromad nad
1,5 m je nutné zajištění jejich stability vhodným způsobem.
Hromady se umísťují ve vzdálenosti do 20 m od kmene pokáceného stromu.
Likvidace větví pálením je nepřípustná až na výjimky dané zákonem č. 185/2001
Sb.
5.2 Manipulace kmene a silných větví
5.2.1
5.2.2
5.2.3
5.2.4
Kmen a kosterní větve jsou manipulované alternativně:
• pro odvoz mechanizací,
• pro ruční vyklizení.
V případě manipulace pro odvoz mechanizací musí být kmen a kosterní větve
naskládané na stabilní hromady s maximální výškou hromady 1,5 m v délkách
umožňujících naložení a odvoz běžnou mechanizací pro daný prostor (maximálně
14 m).
V případě manipulace pro ruční vyklizení budou kmen a kosterní větve nakráceny
na části do hmotnosti 30 kg a naskládány na stabilní hromady s maximální výškou
hromady dle 5.1.4.
Typ manipulace musí být uvedený v projektové dokumentaci.
6. Úprava prostoru po kácení
6.1 Odstranění pařezu
6.1.1
6.1.2
6.1.3
6.1.4
6.1.5
Odstraňování pařezů probíhá pouze v opodstatněných případech.
Odstranění pařezů je třeba zvážit především v terénech se zvýšeným rizikem
eroze půdy.
Odstraňování pařezů, kromě možnosti seříznutí v úrovni terénu (viz. 6.2) nelze
provádět v místech s rizikem poškození podzemních sítí veřejné technické
infrastruktury či nadzemních struktur.
Výsledkem je odstranění pařezu včetně kořenových náběhů a kořenů
vyčnívajících nad terén.
Případně vzniklou jámu a terénní nerovnosti je třeba vyplnit vhodným materiálem
(zeminou bez nadměrného obsahu zbytků z kácení) a zhutnit.
6.2. Odstranění pařezu seříznutím (S-OS)
6.2.1
Likvidace pařezu seříznutím probíhá v úrovni terénu s maximální tolerancí 5 %
průměru kmene káceného stromu v místě řezu.
6.3 Odstranění pařezu ručním klučením (S-OR)
6.3.1
Klučení se provádí vytržením pařezu a strukturálních kořenů.
6.3.2
Klučení pařezů nelze provádět v místech s rizikem poškození podzemních sítí
veřejné technické infrastruktury či nadzemních struktur.
Jámu vzniklou klučením je třeba vyplnit vhodným materiálem (zeminou bez
nadměrného obsahu zbytků z kácení) a zhutnit.
6.3.3
6.4 Odstranění pařezu klučením těžkou mechanizací (S-OK)
6.4.1
Probíhá dle 6.3 na stanovištích, kde lze využívat těžkou mechanizaci.
6.4.2
Nesmí dojít k narušení stanoviště (zhutnění a podobně) na plochách, které
nebudou následně odpovídajícím způsobem upravené.
6.5 Odstranění pařezu frézováním (S-OF)
6.5.1
Standardní hloubka frézování pařezů je 200 mm.
6.5.2
Plochou frézovaného profilu je čtvercová plocha rovnající se 1,5 násobku
průměru kmene v místě řezu.
Potřebu hlubšího frézování je nutné stanovit individuálním požadavkem. Pokud je
6.5.3
hloubka nad 500 mm, jámu po frézování je nutné vyplnit.
6.5.4
Jáma vzniklá po frézování se nevyplňuje (vyjma 6.5.3). Požadavek na vyplňování
jam po frézování musí být uveden jako zvláštní položka.
6.6 Úprava stanoviště
6.6.1
6.6.2
Při kácení, odvětvování, manipulaci a úpravách pařezu nesmí dojít k nadměrnému
zhutnění půdy a poškození kořenů v prokořenitelném prostoru ponechaných
stromů.
Přebytečnou hmotu z frézování pařezů je nutné odvézt ze stanoviště.
6.6.3
Zpevněné povrchy musí být po provedeném kácení zbaveny pilin, listí, jehličí a
zbytků větví.
6.6.4
Z intenzivních trávníkových ploch musí být odstraněny zbytky větví a vrstvy listí,
jehličí a pilin.
7. Převzetí práce
7.1 Kontrola stanoviště
7.1.1
7.1.2
Nesmí dojít ke zhutnění vegetačního povrchu v prokořenitelném prostoru
ponechaných stromů.
Povrch terénu je nutné po dokončeném kácení uvést do původního stavu (viz 6.5).
7.1.3
Zbytky větví a kmenů kácených stromů musí být odstraněné z vodních ploch.
7.1.4
Uskladnění ponechaného materiálu odpovídá 5.2.
7.2 Vznik poškození
7.2.1
Při kácení dřevin nesmí dojít k poškození okolních porostů a struktur.
7.2.2
Pokud při kácení dojde k poškození větví či kmenů okolních dřevin, rány se musí
začistit a odborně ošetřit.
Poškození větví s průměrem nad 100 mm a vznik ran na kmeni s délkou nad 200
mm lze klasifikovat jako hrubou technologickou chybu, kterou může orgán
ochrany přírody řešit jako poškození dřeviny rostoucí mimo les dle zákona č.
114/1992 Sb.
Při kácení nesmí dojít k poškození okolního majetku a struktur. Pokud
k poškození došlo, je vhodné kácení nepřevzít až do okamžiku vyrovnání škodné
události.
7.2.3
7.2.4
Příloha č. 1
Povolování kácení dřevin rostoucích mimo les
Současná právní úprava:
• zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů § 7,
8 a 9,
• vyhláška 189/2013 Sb. o ochraně dřevin a povolování jejich kácení.
Všechny dřeviny rostoucí mimo les jsou chráněny obecnou ochranou. Před rozhodnutím
pokácet dřevinu je potřeba zvážit, zda nelze situaci řešit jiným způsobem.
Zásady při kácení dřevin:
• zjistit parcelní číslo, kulturu pozemku a katastrální území, na kterém dřevina roste,
• zjistit vlastníka (kácení může být provedeno jen se souhlasem vlastníka nebo všech
spoluvlastníků),
• určit druh dřeviny, změřit obvod kmene ve výšce 130 cm nad zemí nebo plochu
porostu,
• stromy s obvodem do 80 cm a nebo porosty dřevin do souvislé plochy 40 m2, které
nejsou součástí stromořadí, nejde o památný strom nebo významný krajinný prvek,
nebo se nejedná o stromy v zahradách ve smyslu vyhlášky 189/2013 Sb. je možné
kácet bez povolení,
• kácet zpravidla v období vegetačního klidu, kdy mají dřeviny menší hmotnost a
nedochází tolik k rušení živočichů,
• u stromů s obvodem nad 80 cm nebo souvislou plochou dřevin větší než 40 m2 je
nutno žádat o povolení kácení příslušný orgán ochrany přírody,
• orgány ochrany přírody ve vztahu k povolení kácení dřevin:
− obecní úřady – povolují kácení běžných dřevin, při zvýšené ochraně se souhlasem
příslušných úřadů
− pověřené obecní úřady – ve své územní působnosti vydávají souhlas se zásahem
do památných stromů nebo ruší jejich ochranu před kácením, vydávají souhlas se
závažnými zásahy v registrovaných významných krajinných prvcích (VKP)
− obecní úřady obcí s rozšířenou působností - ve své územní působnosti vydávají
souhlas se zásahem do památného stromu nebo ruší jeho ochranu před kácením,
přijímají oznámení o kácení podle zvláštních předpisů, vydávají souhlas se
závažnými zásahy ve významných krajinných prvcích ze zákona
− krajské úřady – povolují kácení dřevin v přírodních památkách (PP) a přírodních
rezervacích (PR) včetně ochranných pásem mimo území chráněných krajinných
oblastí (CHKO), národních parků (NP) a vojenských újezdů, vydávají souhlas se
zásahem nebo ruší památné stromy v PP a PR, vydávají souhlas se závažnými
zásahy do evropsky významných lokalit (EVL) mimo CHKO, NP a vojenské
újezdy
− správy národních parků a správy chráněných krajinných oblastí – na svých
územích mimo vojenské újezdy a pozemky důležité pro obranu státu řeší památné
stromy, dřeviny v PP a PR včetně ochranných pásem, dřeviny ve všech národních
přírodních památkách (NPP) a národních přírodních rezervacích (NPR) a v jejich
ochranných pásmech, vydávají souhlas se závažnými zásahy do EVL na svém
území, přijímají oznámení o kácení podle zvláštních předpisů
− újezdní úřady – povoluje kácení pro všechny dřeviny na území vojenských újezdů
včetně VKP, PS, PP, PR, NPP a NPR včetně ochranných pásem
− ministerstvo životního prostředí - povoluje kácení dřevin na pozemcích důležitých
k obraně státu mimo vojenské újezdy,
• oznámení o kácení dřevin podle zvláštních předpisů (výchovné probírky porostu,
údržba břehových porostů při správě vodních toků, zdravotní důvody, dřeviny
v ochranných pásmech elektrizační a plynárenské soustavy) se podává písemně 15 dnů
před provedením kácení příslušnému orgánu ochrany přírody,
• kácení možno provést až po seznámení se s rozhodnutím o povolení kácení dřevin
s vyznačením nabytí právní moci,
• havarijní dřeviny, jejichž stavem je zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví
nebo hrozí-li škoda značného rozsahu, mohou být vykáceny okamžitě a jejich kácení
oznámeno orgánu ochrany přírody do 15 dnů od provedení kácení.
Příloha č. 2
Náležitosti rozhodnutí orgánu ochrany přírody
Rozhodnutí musí mít dle zákona č. 500/2004 Sb. (správní řád) následující náležitosti:
a) Výrok - obsahuje rozhodnutí ve věci s uvedením ustanovení právního předpisu, podle
něhož bylo rozhodnuto. Žádosti je možno vyhovět i zčásti.
b) Odůvodnění - v odůvodnění rozhodnutí orgán ochrany přírody uvede, které skutečnosti
byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití
právních předpisů, na základě kterých rozhodoval, jaké pro rozhodnutí použil podklady.
Odůvodnění není třeba, pokud se všem účastníkům řízení vyhovuje v plném rozsahu.
c) Poučení o odvolání (odvolacím správním orgánem je krajský úřad, na území chráněné
krajinné oblasti příslušná správa CHKO).
d) V písemném vyhotovení rozhodnutí se uvede též orgán, který rozhodnutí vydal –
rozhodnutí o povolení ke kácení vydává příslušný orgán ochrany přírody, což je ve většině
případů obecní úřad (neuvádět: obec), datum vydání rozhodnutí, jméno, příjmení a datum
narození účastníků řízení. Rozhodnutí musí být opatřeno úředním razítkem (kulaté razítko se
státním znakem a nápisem obecní úřad) a podepsáno s uvedením jména a příjmení oprávněné
osoby a její funkce (příklad: místostarosta).
(2) V rozhodnutí může být uvedena doba kácení včetně kácení po etapách. Kácení se
povoluje zejména v době vegetačního klidu (zpravidla od 1. listopadu do 31. března).
(3) Nabytí právní moci. Rozhodnutí se stejně jako ostatní písemnosti popsané výše musí
doručit do vlastních rukou všem účastníkům řízení. Teprve 15 dnů od doručení poslednímu
účastníku řízení, a pokud se nikdo z účastníků řízení neodvolá, nabývá rozhodnutí právní
moci. Nabytí právní moci je vhodné vyznačit na rozhodnutí. V případě, že kácení bylo
povoleno, je možno další den po nabytí právní moci (popřípadě v pozdějším termínu
stanoveném v rozhodnutí) dřevinu kácet (§ 73 a násl. správního řádu). Rozhodnutí je
přezkoumatelné řádným opravným prostředkem – účastníci řízení mohou podat odvolání.
Příloha č. 3
Rozpočtování souvisejících prací
Následuje doporučený postup při sestavování rozpočtu na provedení kácení dle tohoto
standardu. Veškeré položky pochází z Katalogu popisů a směrných cen stavebních prací5,
kódy položek odpovídají položkám Třídění stavebních konstrukcí a prací (TSKP).
1) Přípravné práce
průměry kmenů kácených stromů je nutné přepočíst na průměr na pařezu dle ustanovení 2.0
tohoto standardu
u položek, u nichž je to relevantní, se sklon svahu zjišťuje dle charakteristiky základní plochy
(viz SPPK A02 001 – Hodnocení stavu stromů)
2) Technologie kácení
Technologie
Položka TSKP
Katalog
S-KV (volné kácení)
112 10-11
800-1 Zemní práce
S-KSP (kácení s přetažením)
112 15-11
823-1 Plochy a úprava území
S-KSV (postupné kácení 112 15-13
s volnou dopadovou plochou)
S-KPP (kácení s překážkou 112 15-15
v dopadové ploše)
3) Manipulace pokáceného stromu
odvětvování a skládání na hromady (viz 5.1) jsou součástí položkových rozpočtů
vyklízení ploch lze kalkulovat dle následujících položek
Technologie
Položka TSKP
Katalog
vyklízení
mechanizovaně
ploch 998 23-13
vyklízení ploch ruční
–-
dosud není zpracované
likvidace větví pálením
111 21-11
4) Úprava prostoru po kácení
Technologie
Položka TSKP
S-OS (odstranění
seříznutím)
pařezu –-
S-OK (odstranění
ručním klučením)
pařezu 112 20-1111
1164
Katalog
dosud není zpracované
až 823-1 Plochy a úprava území
5
Vydává každoročně ÚRS Praha, a.s., Pražská 18, 102 00 Praha 10
S-OR (odstranění
klučením
mechanizací)
pařezu 112 21-1211
těžkou 1284
S-OF (odstranění
frézováním)
pařezu 112 25-12
174 11-11
zásyp jam po frézování
až 823-1 Plochy a úprava území
Příloha č. 4
Ilustrace
Obr. 1 Minimální ohrožený prostor (2.2.2).
Obr. 2 Ústupová cesta (2.3.2).
Obr. 3 Směrový
zářezklínový
(3.1.1.1).
Obr. 4 Vrchní
zásek (3.1.2.5).
Obr. 4 Vedení hlavního řezu v případě lišty delší než průměr kmene – různé varianty (3.1.3).
Obr. 5 Vedení hlavního řezu v případě lišty kratší než průměr kmene (3.1.3).
Obr. 6 Kácení stromu s náklonem kolmo na směr pádu – malé vychýlení
(3.4.1).
Obr. 7 Kácení stromu s vychýlením těžiště proti směru pádu (3.3).
Obr. 8 Kácení dvojkmene v případě srůstu kmenů do 1 m nad zemí (3.6.1).
Obr. 9 Kácení dvojkmene v případě srůstu kmenů nad 1 m nad zemí (3.6.2).
Příloha č. 5
(Arboristické standardy)
00
00 001
01
01 001
01 002
01 003
01 004
02
02 001
02 002
02 003
02 004
02 005
02 006
02 007
02 008
02 009
02 010
02 011
03
03 001
03 002
03 003
03 004
03 005
03 006
Obecné
Názvosloví
Kontroly, hodnocení, plánování
Hodnocení stavu stromů
Ochrana dřevin při stavební činnosti
Konflikt vegetace a staveb
Ochrana biotopů
Technologické postupy
Výsadba stromů
Řez stromů
Výsadba a řez keřů a lián
Bezpečnostní vazby a podpěry
Kácení stromů
Ochrana stromů před úderem blesku
Úprava stanovištních poměrů stromů a keřů
Výchova porostů
Speciální ošetření stromů
Péče o vegetaci kolem veřejné dopravní infrastruktury
Péče o dřeviny kolem veřejné technické infrastruktury
Bezpečnost při práci a ochrana zdraví
Zajištění prostoru při arboristických operacích
Ochranné prostředky při stromolezení
Pracovní postupy při stromolezení a postupném kácení
Práce s jednomužnou motorovou pilou
Práce s hydraulickou plošinou
Práce s jeřábem
© 2014
Mendelova univerzita v Brně
Lesnická a dřevařská fakulta
Zemědělská 3
613 00 Brno
Kaplanova 1931/1
148 00 Praha 11
SPPK A02 005
www.standardy.nature.cz
2014

zde - Lesnická a dřevařská fakulta

Transkript

Podobné dokumenty

ročník 17 1/2011 ročník 17 1/2011

Aktuální problémy pěstování lesa - VÚLHM

ZDE - natura 2000 v ústeckém kraji

zde - Povodí Labe

Metodika_posouzeni_stavu_BP

2. ŘEZ KEŘŮ

arboristicke-standardy-vysadby-a-rezu-keru-pdf