docRitodgata Maitrí:
download 
Stížnost Transkript
Ritodgata Maitrí:
Ritodgata Maitrí: Začneme modlitbou k Matce Zemi nebo prostoru, kde se nacházíme. Všichni mějte na mysli záměr, aby tento prostor byl čistý a věci, které budeme během těchto dvou dní dělat, byly k našemu prospěchu. Naším úmyslem po celou dobu co tady budeme je vykonat určitou práci, ale ve skutečnosti to tak není, chtěli bychom, abyste se otevřeli a nechali tu energii která je ve vesmíru pracovat ve vás. Tento ašram, toto místo je pro vyšší energie jen jakousi vnější záminkou, abychom se tady sešli a aby tady na nás mohly pracovat. Když my vykonáme nějakou práci, tak výsledek té práce je ukraden nebo nějakým způsobem znehodnocen naším egem. Další modlitba bude směřována tak, aby v nás probudila naše vnitřní energie a abychom umožnili vyšším energiím sestoupit do nás a působit v nás. Nejsme spolu poprvé. Myslím tím všechny, nesetkáváme se poprvé. My všichni tady jsme přátelé. Přátelé, kteří se setkali již dříve a taky přátelé, se kterými jsme se v tomto životě ještě nesetkali. Takže je to setkání starých přátel. V pozadí za tímto naším setkání jsou také duchovní mistři. A je to také jejich práce a jejich povinnost dávat do souladu to, co jsme dělali dříve, s tím, co děláme dnes. Ať už to víme nebo nevíme, tak máme povinnost navázat tam, kde jsme v minulém životě skončili. Ale naše vědomá mysl nebo náš intelekt nemají ani zdání o tom, co jsme v minulém životě dělali. A proto touto modlitbou práci na této harmonii svěřujeme mistrům, celé linii našich mistrů. Vím, že tak jak spolu tady sedíme, tak se scházíme z tradic různých mistrů nebo různých linií. A mnoho z těch tradic je pro dnešní lidstvo již ztraceno. A tak nevíme, jak dát do souladu to, co děláme dnes, do souladu s tím, co jsme dělali dřív. A proto se modlíme a prosíme celou linii mistrů, protože všichni mistři představují zájem Božství na lidském pokroku. Tedy v určitém smyslu jsou všichni mistři totéž, jsou jedno. A proto tímto zajišťujeme, aby naši mistři dali do souladu to, co jsme dělali dříve. A také musíme respektovat naše současné mistry, proto v tom bude zahrnuta také modlitba k našemu současnému mistrovi. Takže nyní zarecitujeme několik indických modliteb v tomto smyslu. A zatímco my budeme tyto modlitby recitovat, tak vy se k nám připojte s myšlenkou v tomto smyslu. První modlitba je k matce Zemi nebo prostoru, kde se nacházíme. Zaměřte svůj úmysl na matku Zemi: ÓM SJÓNÁ PRITHIVÍ BHAVÁ NRKŠARÁ NIVEŠANIÍ JČČÁHÁ NAŠARMÁ SAPRATÁHA ÓM PRITIHVJEJÍ NAMAHA Modlitba k naší vnitřní energii, aby se probudila a spojila se s svým kosmickým protipólem. Vy, kteří znáte jógu a systém čaker, můžete myslet na kořenovou čakru a prosit a myslet na to, aby cvičení, které tady budeme provádět, probíhalo hladce a bez překážek. Prosím o záměr: ÓM ŠUKLÁMBARA DHARAM VIŠNUM ŠAŠIVARNAM ČATURBHUDŽAM PRASANNA VADANAM DHJÁJÉT SARVA VIGNÓPA ŠANTAJÉ A teď prosba nebo modlitba k linii mistrů. Několik minut zůstaneme v tichém mlčení a připomeneme si všechny mistry lidstva. Kéž jsou zde přítomni, kéž na nás prší jejich požehnání a budeme takto prosit o zajištění souladu mezi naší vnitřní podstatou a tím, co jsme dělali v minulých životech. ÓM GURUR BRAHMA GURUR VIŠNU GURUR DÉVO MAHÉŠVARAHA GURUR SAKŠAT PARABRAHMA TASMEJŠRÍ GURAVÉ NAMAHA A teď modlitba k našim osobním mistrům. Vy, kdo nemáte osobního mistra, představte si duchovní energii, jak sestupuje do srdce každého člověka a pomáhá mu v duchovním vývoji. ÓM TATHÁTAM DHARMA GOPTÁRAM DHARMAM MÁNUŠA RÚPINAM PURUŠAM ŠÁŠVATAM VANDÉ JUGA DHARMA VIDHÁJINAM JUGA DHARMA VIDHÁJINAM Teď bych vám chtěl říct pár věcí. My tady nejsme proto, abychom formálně něco vyučovali. Budeme spolu provádět praktická cvičení, budeme se spolu dělit o své zkušenosti, v atmosféře hlubokého přátelství. Proto se budeme spolu o to podílet a spolupracovat jako přátelé. Protože nejvyšší duchovní učení probíhá mezi přáteli. Během lidského vývoje nás božství učilo mnoha různými cestami. Nejdříve to bylo prostřednictvím velkých vůdců a králů, potom to bylo prostřednictvím mistrů a teď jsme pokročili do vývojové etapy, kdy to nejvyšší učení probíhá mezi přáteli. A dokonce i ti největší mistři dneška učí v ovzduší přátelství. Je to taková velká zvláštnost naší doby. Takže přátelskost bude přitahovat přítomnost mistrů. Když tady vytvoříme to ovzduší přátelství, tak pro mistry bude nemožné, aby na nás nepůsobili, budou muset působit, pracovat na nás. Proto po tyto tři dny buďte mimořádně přátelští mezi sebou, ať už se osobně znáte nebo ne. Protože naše duše se vzájemně znají již po dlouhou dobu. Jenom naše ega vytvářejí hranice. Snažte se vědomě tyto hranice překročit a být přátelští. Jenom ten první krok je obtížný, ty ostatní jsou již snadné. Umívejte se, nešetřete úsměvem. To bude první krok. Teď budeme pár minut zachovávat ticho a budeme si představovat, jak k nám přichází pomoc mistrů a budeme si také představovat tu přátelskou atmosféru mezi námi i k těm, kteří jsou ještě na cestě a teprve přijdou. A tak prostřednictvím našich úmyslů a modliteb vytváříme atmosféru přátelství. Musíme si ji představovat tak intenzívně, že bude přímo hmatatelná. Ta silná představa je důležitá také proto, kdyby někdo měl nebo přišel s nějakými negativními myšlenkami nebo pocity, tak aby se rozplynuly nebo přeměnily. Nemyslete si, že je to moc obtížné nebo nemožné. Bude to snadné, protože tu nejsme z těch důvodů, které si myslíme. I když naše ego učinilo rozhodnutí jet, přijet sem, tak ve skutečnosti nás sem postrkovalo něco vzadu za ním. Věřím, že tady jsou a budou tady jenom lidé, kteří si to zaslouží, kteří byli vybráni. Budeme je vítat hmatatelným přátelstvím. Není to jenom modlitba, je to představa, přání, vizualizace a vážně míněná žádost. Teď několik minut se zavřenýma očima si budeme představovat, jak božská Milost Mistrů sestupuje na toto místo, kde sedíme, jíme, kde spíme, do celého tohoto prostoru, aby tady bylo nebe přátelství. Abychom posílili tu vaši představivost, tak zazpíváme hymnu z Rigvédy. Její smysl je v tom, aby sestoupila božská Přítomnost, která je skryta v každém pohybu ve vesmíru, jsme její součástí, jsme součástí jejího Božského ohně. Kéž se naše záměry uskuteční, stanou Pravdou. Tu atmosféru přátelství hledáme a přejeme si ne kvůli našemu egu ale jako projev Božství v našich nitrech. Takže zavřete oči a naslouchejte kosmické řeči. A teď zaměřte svůj úmysl na přátelství, aby sestoupilo a vytvořilo zde tu přátelskou atmosféru. Ať jsou naše úmysly čisté a silné a čestné a vážné. A teď vytvořte úmysl. Aby všichni, kdo přijdou mezi nás, byli přátelští a připojili se k atmosféře přátelství. A děkujeme mistrům za jejich příchod. Abychom posílili přátelství, zazpíváme si několik bhadžanů. Zapojte se do toho, zpívejte živě a procítěně, protože tím zpěvem se naše energie probouzejí a jsou převáděny do jiného rytmu. A každý ten rytmus polarizuje naše energie. Proto jenom poslouchat bhadžany nestačí, proto je třeba, abyste se zapojili a zpívali s ostatními, jak nejlépe umíte. ***** Ritodgata – meditace: Nyní bychom udělali takovou jednoduchou meditaci. Toto je meditace s použitím slabiky ÓM. Zpívání velice dlouhého ÓM. Není to zpěv, je to něco jiného. Je potřeba to současně zpívat s představami, vizualizací. A při tom zpívání naslouchat svému hlasu. ÓM je zvuk, který označuje Absolutno. Obsahuje v sobě kořeny všech ostatních zvuků, které my lidé dovedeme vytvořit. ÓM obsahuje kořeny nebo základy všech slov, které dovedeme vyslovit nebo vnímat. A Absolutno je celkový souhrn všeho, co dovedeme pochopit a ještě mnoho navíc k tomu. Takže ÓM obsahuje všechny zvuky. Po něm následuje ticho, čímž dáváme prostor Absolutnu, aby doplnilo to ostatní. Ve skutečnosti je tomu tak se všemi zvuky. Když se zpívala Ave Maria, tak to ticho, které následovalo, také šlo hlouběji a hlouběji. Zvuk a hudba vás vedou k tomu, abyste udělali jakýsi skok, ponoření se a v té tiché fázi potom sestupujete hlouběji. Takže ÓM bude končit tichem, ale s tím následujícím ÓM nespěchejte. A vždycky naslouchejte svému vlastnímu hlasu. Potom jste blíž svému vlastnímu jádru. A to vám pomůže v meditaci. A ještě vám řeknu k tomu, co si máte představovat, vizualizovat při zpěvu ÓM. Když začnete zpívat ÓM, tak si představujte, jak se vaše energie zvedají z úrovně pupku. Nesouvisí to nijak s pupeční čarou. Je to zdroj, ze kterého vycházejí všechny zvuky. Nechte tedy zvuk vycházet z vašeho pupku a procházet páteří až nahoru a nechte ho pak otevřít skrze hlavu do vesmíru. A vesmír vám jako ozvěnu vrátí váš vlastní hlas. Tím, že posloucháte, vlastně přijímáte tu ozvěnu z vesmíru skrze uši. To, co se vám bude vracet ušima, nechte dolů sestupovat do pupku. Je to taková výměna energií mezi námi a vesmírem. Naše energie vychází ven do vesmíru a vesmírná energie reaguje tím, že nás naplňuje zpět obrovskou energií. Budeme přijímat maximální množství energie, které dokážeme zvládnout. To omezení není dáno vesmírem, ten nám může dát energie nekonečně mnoho, ale příliš mnoho energie může našemu tělu a naší mysli uškodit. Pokud máte příliš mnoho energie, tak to ve vašem životě vytváří zbytečné, nepravidelné, nárazové proudění, víry. Tomu napomůžeme úvodní modlitbou, kdy poprosíme jen o takové množství energie, kterou jsme schopni zvládnout. A uděláme sedm ÓM. Sedmička je magické číslo, protože máme sedm úrovní vědomí. Od té tělesné, fyzické úrovně až po tu nejvnitřnější je sedm vrstev, sedm úrovní. A abychom povzbudili každou z těchto úrovní energetických rovin, tak proto zpíváme ÓM sedmkrát. Budeme to provádět pod dohledem našich mistrů. Mistři budou dohlížet na naše cvičení a na náš pokrok. Osobní modlitba k mistrům, poproste je o jejich vedení, ochranu a dohled: ÓM Tathátam dharma góptáram… teď se zavřenýma očima se několikrát zhluboka nadechněte. Při nádechu prociťujte své tělo od nohou až po hlavu a při výdechu opačným směrem, od hlavy až po chodidla. Můžete to dělat několikrát. Až prostě cítíte, že vaše tělo je nabité energií a uvolněné. Teď si připomeňte, co jsem říkal o cestě zvuku ÓM, jak z pupku prochází páteří až na temeno hlavu, odsud se rozšiřuje do vesmíru a vesmír odpovídá opačným tokem energie přes uši, přes páteř do pupku. Zhluboka se nadechněte, naplňte plíce a začneme zpívat ÓM… Nyní soustřeďte svou pozornost do třetího oka adžňa čakry a tam prociťujte vibraci kosmické energie, která do vás byla vlita. Ignorujte tok veškerých myšlenek a rozptýlení, soustřeďte se jen na ty vibrace. Pomalu přeneste svou pozornost do srdce. Prociťujte proud energie, jak proudí z adžňa čakry do srdce. Energie stéká do srdce a tam se přeměňuje na světlo - Božské světlo. Nechte světlo, aby naplnilo vaše srdce a to světlo, které přetéká, veďte nejdříve do své mysli s modlitbou: „Kéž Božské světlo osvítí naše mysli, odstraní všechny strachy a pochybnosti.“ Božské světlo naplňuje naši mysl láskou, světlem a odvahou. Teď myslete na své tělo a pozorujte, jak světlo naplňuje celé tělo světlem s modlitbou „kéž Božské světlo uzdravuje vaše těla“. Prociťujte tělo, procházejte jej od špičky nohou až po hlavu a nazpět. Prociťujte, jak každý orgán vašeho těla je uzdravován. Představujte si svá těla, jak jsou uzdravena, nabita energií a krásná. A teď světlo veďte do svého života s modlitbou: “kéž Božským dotekem světla z našeho srdce se naše činy stanou krásnými, ať naše slova jsou laskavá a pravdivá, kéž naše myšlenky jsou plné lásky a soucítění.“ Teď proste Božské světlo z vašeho srdce, aby osvítilo váš domov a rodinu. Připomeňte si místo, kde žijete a všechny členy vaší rodiny. Můžete poslat světlo z vašeho srdce každému zemřelému. Kéž světlo z tohoto srdce vede zesnulé. A teď myslete na vaše zaměstnání a pošlete toto světlo na vaše pracoviště, na vaši práci. Kéž toto světlo zkrášlí naši práci. A teď světlem z vašeho srdce vytvořte ochranný obal kolem svého těla. Představujte si bublinu z energie a světla a vy jste uvnitř této bubliny. A teď poproste, aby všechny energie probuzené touto energií se zklidnily a vrátily na své místo. Teď se několikrát dlouze nadechněte, aby se tyto energie zpomalily a vrátily na svá místa. Pro návrat na původní místo jim nechte chvíli času. Teď následuje modlitba k mistrům za jejich přítomnost a vedení: “ÓM prádurastu ritam…“ Pomalu vystupujte z meditace. Abychom oslavili Božskou přítomnost v nás, tak budeme zpívat a abychom odměnili i naše tělo v meditaci, tak ho necháme také zpívat a zpěvem těla je tanec. Tanec je píseň nebo zpěv těla. Suchetas Maitrí: A teď si zazpíváme 3x ÓM: ÓM…….. ÓM…….. ÓM…….. (meditace) Teď otevřete oči. V této skupině vidím některé staré přátele, některé nové tváře. A vím, že mnoho z Vás dychtivě pátrá po té věčné pravdě. Po pravdě, která se nalézá velice obtížně, ale zároveň to je pravda, která je nám velice blízko, vlastně v nás. Teď žijeme naše životy a víme, že jsou plné menších či větších problémů a konfliktů. V našich životech je mnoho zmatení a nevědomosti. A my máme pochybnosti, zda toto je život, jaký má být. Existuje nějaké řešení těch problémů a konfliktů v naší mysli? Musí ta mysl být taková jaká je teď, nebo se nějak můžeme dostat nad nebo za tento stav mysli? Máme spoustu materiálního komfortu. Když to srovnáme, je to o hodně větší komfort než jsme měli před 15 nebo 100 lety. Svět je nám na dosah ruky a my z něho můžeme dostat téměř cokoliv. A my bychom se měli zamyslet nad tím, jaký je důvod toho, že žijeme. Vlastně veškerý ten komfort, pohodlí, vyrábíme proto, abychom si udělali klidný, míruplný život. Ale když se do toho podíváte hlouběji, tak zjistíte, že jakýkoliv vnější komfort, který si vlastně dovolíte, není dost. Nedostačuje pro to nitro. Bylo a je spousta mistrů v Evropě a jinde ve světě, kteří se jakoby dotazovali, jestli ten život může být žitý jinak. A přišli na odpověď, že jediná možnost nápravy musí pocházet zevnitř, z vás. Hledat nápravu nebo řešení tohoto okolního světa není dost. Myslím si, že každý bude souhlasit s tím, že život je neustálý problém od dětství až do smrti. Velké osoby, velcí světci už toto dávno popsali. A oni říkají, že už narození samotné je problém. Že naše neštěstí začíná v okamžiku zrození. Když se narodí dítě do tohoto světa, většinou se miminko ohlásí pláčem, protože nenachází dost pohodlí ve vnějším světě. Když se vyvíjelo v děloze a pak se vlastně dostane ven – buď příliš vysoká teplota, nebo zima, atmosféra, vzduch, jeho tělu nedělá dobře. Má velice citlivou kůži, a když je ta kůže vystavena dotyku nebo i nepřiměřeným teplotám, velice trpí. A když to miminko má nějaké potřeby, tak pláče. A toto říkal i Buddha: v okamžiku zrození začíná náš problém. A i když to miminko potom vyroste, dospěje, tak i v dospělém věku má spoustu problémů. Má rodinu, musí se nějak živit. Musí se nějak zabezpečit. A vlastně, když si to uvědomíme, tak z našeho života strávíme v potěšení jenom velice krátkou dobu. Vlastně, když růst končí kolem dvacátého druhého, dvacátého třetího věku, pak si eventuálně začínáte užívat mládí, ale velkou část toho strávíte spánkem, zajišťováním potřeb běžného života. Takže vám skutečně na radost a zábavu zbude velice málo času. A když dosáhneme vysokého věku, tak také naše schopnosti radovat se, užívat si, se budou zmenšovat. Půjdou do zániku. Postupně ztrácíme zdraví, ztrácíme zrak, slábne nám sluch, všechno. A pak přichází smrt. A v okamžiku smrti my vlastně nikdy nechceme odejít. A vlastně mezi zrozením a smrti bude ještě spousta nemocí. Takže to jsou všechno problémy, které naplňují naše životy. Když něco chceme a nemůžeme to dostat, je to vlastně problém. Je to utrpení. A když dostaneme něco, co nechceme, je to také problém a je to také utrpení. A tak existuje nějaké řešení pro tohle všechno? Ano. Velcí lidé říkají, že řešení existuje. Ano, můžete žít život v tomto světě s tichou vyrovnanou myslí a radovat se ze světa. Každý může získat poznání, proč vlastně žijeme, a může zároveň tím okamžikem získat uspokojení. Mysl, která je prosta všech těchto problémů a utrpení, stav té mysli se nazývá osvobozená mysl. A když budeme chtít analyzovat, odkud naše problémy pocházejí, budeme se muset hodně vrátit zpátky, vlastně ke kořenům toho všeho. Možná už víte z nějakých písemností nebo z učení nějakých mistrů, že problémy začínají u přání. My nejsme schopni žít bez přání. A i to přání, ta tužba, to je důvod, proč se znovu zrodíme. Jak říká učení karmy – není následek bez příčiny a podobně není zrození bez předchozí příčiny pro to zrození. Tato přání, ty touhy mohou být uspokojeny pouze neustálou, maximální bělostí. My ty tužby uvnitř nás se snažíme uspokojit tím, že sháníme věci ze světa kolem nás. Chceme nashromáždit více pohodlí, na to utrácíme mnoho naší energie. Ale ti svatí muži říkají, že se můžete radovat, užívat si tohoto světa i tak. Oni chtějí, abychom obrátili naši pozornost dovnitř, dívali se na naši mysl, a zároveň žili v tomto světě. Nastává otázka: jak se dívat dovnitř? Protože ta pravda, kterou hledáme, není nikde mimo nás. Není v nebi. Mír, který hledáme, není někde v hlubokém lese. Není to nikde v chrámu nebo ve svatyni. Je v nás. Ale jak se tedy do nás podívat? Jak tam obrátit pozornost? Jedno rčení říká, že je to velice blízko nás, ale zároveň velice daleko. Vlastně vy hledáte nejen celý váš život, ale po mnoho vašich životů a nakonec tu pravdu naleznete. Takže je to vlastně paradox. A jak poznáme tu pravdu? Jaké jsou vlastnosti té pravdy? Potřebujeme zjistit vlastnosti pravdy a potom můžeme analyzovat co je v nás. Všichni víme, že je jedna duše, která sídlí v našem těle. Neboli Já, které je v našem těle. Když duše sestupuje na tento svět, zároveň kolem ní roste fyzické tělo. A zase když duše opouští tento svět, fyzické tělo podléhá rozkladu. A my nazýváme tento proces smrtí. A co je tedy to fyzické tělo? Je složeno z pěti elementů, prvků. A vlastně duše si to své fyzické tělo namíchá. Namíchá si tělo z pěti neživých prvků – ze země, vody, ohně, vzduchu, éteru. Tyto věci se samy od sebe se nemohou pohybovat. Tyto věci stvořily toto tělo. A to naše vnitřní Já se pohybuje s pránou neboli vitální energii. Z tohoto se vyvinula naše mysl, intelekt. A náš intelekt je nářadí, kterým vlastně sbíráme vědomosti. Existuje také mysl. Mysl znamená něco hledajícího. Má v sobě hodně emocí. Mysl chce vědět co je to pravda. A také pátrá po různých vědomostech. Vyhledává bolest i potěšení. Mysli napomáhají naše smysly. To znamená, že my vytváříme kontakt prostřednictvím smyslů. Znalosti získáváme skrze naše smysly – zrak, sluch, hmat, čich, chuť. A zároveň vytváříme kontakt se světem i skrze další smysly. Když si představíme, že chceme někam jít, nebo chceme něco, tak se uvádí do činnosti ještě další vnitřní orgány, které jakoby utvářejí ten prvotní impuls. To jsou to takové jednoduché analýzy našeho těla. Takže Vám chci říct, kde je původ těchto všech problémů, jejich pravá podstata. Je ještě jedna důležitá věc, kterou jsem přeskočil. Ty problémy přicházejí skrze myšlení já a moje. Je to vlastně naše mysl, naše tělo. Přičemž to tělo je jakoby mrtvá věc z těch pěti neživých prvků. Je tu mysl, která se hýbe. Je tu ještě vnitřní Já. V nás je ještě vnitřní vědomí, které říká: já jsem zodpovědný za toto. A to vnitřní vědomí říká – toto je můj dům, toto je moje žena, toto je můj majetek. Mám takové a takové vzdělání a takové a takové schopnosti. Takže to je smysl ega. I toto přispívá ke vzniku mnoha problémů. Už jsme řekli na začátku, že máme tužby, přání a bez nich nejsme schopni žít. Ale my tyto přání můžeme vyčistit. Problémy způsobují vlastnosti jako zlost, závist, chtivost něčeho, nechuť, nenávist, vědomí našeho ega. Vědomí našeho ega způsobuje veliké množství problémů. Takže skrze metody, cvičení, která provádíme, musíme sjednat nápravu toho všeho. Mysl je důležitá věc, protože je schopna přefiltrovat dobré a špatné a poslat to dál to vědomí, do mozku. A je třeba pochopit to, že duše pouze sídlí v těle a nějak nejedná. Jednak dlí v našem těle, ale zároveň je rozpuštěna jakoby kolem nás. Ale je čistá. Ale jakoby je něčím obalena. Ten obal - to jsou naše minulé sklony a tendence a my nevíme, jak tento obal vznikl. Částí tohoto obalu je i nevědomost. Nevědomost v tom smyslu, že neznáme naši pravou podstatu. Neznáme naši mysl a nejsme schopni naši mysl ovládat. Nevědomost neznamená nevědomost o faktech našeho světa. Učí se mnoho faktů o vnějším světě, ale to tady v té rozpravě nehraje roli. To, co musíte znát, je podstata vaší mysli. Jak vznikají problémy, jak se z těch problémů můžete dostat. A naučit se to nelze nikde ve škole, nikde se nepořádají kurzy ani hodiny jak se tomu naučit. Vidíme, že život je plný problémů, problémů všech druhů – vztahy, rodina. Je tu naše tělo, naše mysl, a jak tedy můžeme poznat tu pravdu, ten věčný mír? Je to popisováno různými způsoby. Někde se to popisuje otázkou – jak dosáhnout nebes? A ta nebesa nebo to nebe, to je jako po smrti? Nebo při vlastním životě? Na zemi? Nebo se to popisuje – jako dosáhnout království božího. A tím dostanete moudrost, vědomost. V Indii se tento stav popisuje jako osvobození. To slovíčko osvobození se tu používá proto, že my v těch obyčejných životech jsme jakoby svázáni v poutech. Ta pouta znamenají, že naše mysl je velice podmíněná a my se musíme osvobodit. Takže, kdo vlastně udělal ten uzel, kterým jsme přivázáni? A jak my můžeme ten uzel uvolnit? Je velice těžké najít tu příčinu. Ale velcí světci říkají, že se musíme pokusit ten uzel rozvázat. A většinou toto popisují tím slovíčkem osvobození. Je to mysl, která nezná strach. Nemá žádnou pochybnost a získáte čisté vědomí, jasnou vědomost o sobě a o světě. Tohle všechno je pod tím slovem osvobození. Buddhisté tomuto stavu říkají nirvána. Je to také popsáno slovíčkem seberealizace. Seberealizace znamená, že to není jenom něco, na co dosáhne náš intelekt. Duše to ví. A vlastně my tu znalost, vědomost získáváme skrze dvě věci - skrze naše tělo a naši mysl. Protože je to osvobození, odráží se to v naší mysli. Ale mysl nemůže pracovat samostatně, nezávisle. Může pracovat, pouze když je v těle. Naše tělo je vyrobeno z pěti prvků. Jedno podobenství říká, že mysl a tělo jsou dva kámoši nebo společníci. A oni se spojili, aby si užívali. Mohou si spolu užívat, nebo také mezi sebou bojovat. Můžete si představit tělo jako slepce, tělo se nemůže pohybovat bez mysli. A mysl se nemůže pohybovat bez těla. Takže to podobenství říká, že tělo je slepé a mysl je mrzák. A ten mrzák se nemůže pohybovat. Proto se musí spojit, aby si mohli užívat. Musí dojít spolu do města, aby něco viděli. A tak se dohodli, že ten mrzák se posadí na ramena tomu slepému. Mrzák bude sledovat cestu a bude vysvětlovat slepému: tohle je to a musíš jít támhle… A tak se oba společně ve městě pobaví, vyznají, mohou jít na nějakou oslavu … Když se ale spojí dohromady při naší duchovní cestě, je mezi nimi větší soulad. Ale když jsou spolu tito dva společníci v nesouladu, tak mysl nakonec to tělo rozežere – kůži, maso, kosti… Víte, že když přijdou někdy velké problémy, vaše tělo jakoby hořelo. Je spousta psychosomatických onemocnění, kde se vám jakoby ztrácí, rozrušuje tělo… a je to, když mysl je v konfliktu s tělem. Mysl je taková velká sbírka citů a pocitů a je samo o sobě mrtvá věc, může zničit vaše tělo. Toto bylo vysvětlení aspektu funkce vašeho těla, ale kromě toho existuje ještě intelekt a ego. Takže problémy vznikají, když my přicházíme do kontaktu s vnějším světem skrze naše smysly. Nejdřív něco vidíme a zároveň získáme poznatek – co to je. Ale je tu další část našeho smyslového vnímání, která okamžitě zaujímá postoj: to se mi líbí – nelíbí. Čili zároveň s tímto vzniká postoj: ano, chtěl bych to, nebo ne, nechci to. Je to jako potrava mysli. Mysl potřebuje něco chtít, něco nechtít. A naše mysl zůstává velice zřídka neutrální. Takže problém je ten, že se dotýkáte světa smysly, vzniká hodně přání, hodně tužeb. Vyrábíme hodně chamtivosti, závisti, hněvu. A toto je důvod všech našich problémů. Jsou to iluze a deziluze. Protože my nevidíme věc takovou jaká je. My vidíme věci spíš takové, jaké si je představujeme. Existuje spousta příkladů. Jeden příklad: my vidíme a vnímáme život jako přelud v poušti. Je to jako když hladové zvíře jde do pouště, protože tam vidí ten přelud najde vodu. Ale je to jenom jeho doufání. Je to jenom iluze mysli, tam žádná voda není. Existuje spousta iluzí. Je to stejné, jako když jdete v noci lesem, je tam keř a vy si myslíte, že je to strašidlo. Toto pochází z našeho strachu. To byla malá analýza toho, jak naše problémy vznikají. Jsou i další analýzy, ale nepůjdeme tak do hloubky. Ty nepěkné vlastnosti, které v nás vznikají – chamtivost, touha, závist – ty v nás vznikají a probíhá neustálý hovor uvnitř nás. Je to známo i pod výrazem akumulovaná karma nebo neustálé tendence něčeho. Každý z nás má v sobě velkou zásobu těchto neustálých tendencí. Jsou různé metody jak překonat tyto staré tendence. Měli bychom mít nějaké vědomosti o tomto životě, o tom jak přicházejí tyto problémy. A tyto latentní tendence musí být postupně odstraněny. A toto postupné odstraňování starých tendencí je důvod proč provádíme ty techniky a praktiky, které tady děláme. Děláme dechové praktiky i zpíváme bhadžany. Děláme to všechno proto, abychom to naše vnitřní vědomí spojili s tím kosmickým vědomím. Taky se dá zeptat: Kdo zná pravdu? Mluvil jsem o mysli, o intelektu. Intelekt sbírá vědomosti, je tu i paměť. K tomu, abychom porozuměli té pravdě, potřebujete něco, co je za všemi těmito částmi. Protože všechny tyto vyjmenované vlastnosti mají nějaké hranice. K tomu poznání Nekonečné pravdy nebo Věčné pravdy musí být věčná bytost. To vaše Já, to je vlastně něco ve vás, které to ví samo o sobě. Řeknu vám příklad: vidíme nějakou věc, třeba tuto rostlinu, vidíme ji našima očima. Vidíme tu rostlinu našima očima, ale zároveň naše oči nevnímají sama sebe. Oči nemají vědomí sama sebe. Takže pochopení toho, že je to rostlina, získá oko skrze mysl. A zase: mysl nemá vědomí, porozumění sama sebe, ale vnímáme naši mysl, protože ji vnímáme skrze náš intelekt. Takže musí být ještě něco, co má vědomí našeho intelektu. To znamená náš intelekt. A to se říká, že je to ta duše, nebo to naše Já. A ten kdo zná svoji duši, své Já, dostane se k tomu jádru, protože duše má vědomí sebe sama. Měli byste vědět, že když se uskutečňuje nějaké poznání něčeho, tak to vyžaduje tři věci. Jedno je objekt – tady ta rostlina. Druhé je osoba, která to zná nebo pozná, že je to rostlina. Třetí věc je ta znalost. Takže je potřeba si uvědomit, že ještě za intelektem je duše, která jakoby všechno zná. A duše se dá pochopit pouze skrze duši. V té naší duši pak není rozlišení na objekt a osobu, která ji pozoruje, ale ten objekt a ta osoba jsou jakoby jedno. A zahrnuje to i tu vědomost, zkušenost toho, co to je. Takže všechny ty tři objekty, které máme normálně odděleně - věc, osoba, poznání - jsou v duši spojeno v jedno. Toto byla malá analýza toho, kam bychom se měli ubírat. Tady spolu strávíme dva dny, budeme provádět nějaké techniky a vy byste měli mít neustále na mysli - kam se ubíráme, co jsou naše problémy a jak se my těch problémů chceme zbavit. Na to, abychom se těch problémů zbavili, používáme různé techniky: jóga, mantry, bhadžany. Všechno toto jsou techniky, odkud můžeme začít. Zkusíme se spojit z našeho vnitřního Já s kosmickým vědomím. Dnes jsme začali s bhadžany a skrze bhadžany bychom se měli pokusit otevřít naši mysl, uvolnit, osvobodit. Když zpíváte bhadžany pociťujete mnoho štěstí, příjemné pocity. Přitom při těch pocitech byste měli být schopni otevřít vaše vnitřní vědomí ještě více do hloubky. Měli byste jít jasněji, ostřeji k vnitřnímu vědomí. Děláme tu i nějaká dechová cvičení. Protože dech a mysl jsou úzce spojeny. Pomocí dechu se snažíme ovládat naši mysl. I to bychom měli mít na mysli. Zpíváme i mantry. Mantry mají velkou sílu probudit skryté síly v našem těle. Skrze všechny tyto vyjmenované techniky se máme pořád dostávat hloub a hloub do sebe, dovnitř. Hlavní je meditace. Skrze mantry nebo dechová cvičení se dostaneme do kontaktu s naším vnitřním vědomím. Potom během meditace udržujeme naši mysl otevřenou. A jak jsem před tím mluvil o těch minulých tendencích, které v nás neustále jsou během meditace, když je klidná mysl, ony přicházejí k povrchu a vlastně procházejí a mizí, vypaří se. A ten proces, kdy ty minulé tendence přicházejí z povrchu a pouští se pryč, tento proces nazýváme očišťování. Takže postupně budeme schopni se více a více si uvědomit, že skrze tyto techniky jsme schopni jakoby zahlédnout, poznat více a více z našeho čistého vědomí. Vlastně zpívání manter nebo meditací pochopíme, že existuje něco v nás. Něco jako čisté vědomí. Ale musíme pro to jít velice hluboko. A když se dostanete do té veliké hloubky, tam pochopíte podstatu vašeho pravého Já. A je tam veliký, obrovský prostor. A když budete schopni zachytit toto vaše centrum, bude zároveň schopni překonat všechny vaše problémy. A dostanete se tam, kde se získá to osvobození nebo ta nekonečná moudrost. Takže v následujících dnech při všech Vašich cvičeních byste si měli udržet vědomí toho, že se snažíte o klid, o usměrnění mysli, udržovat mysl vyrovnanou. A v tomto stavu nějaké ty naše staré tendence přijdou, budou moct vystoupit na povrch a odejít. A když tyto staré tendence ať už ve formě tužeb, přání vyvanou, získáte potom velký klid a mír a my můžeme zase jít hlouběji a v té hloubce najít nějakou část naší nevědomé mysli. Takže nejenom v těchto nadcházejících dnech, ale i potom sami doma při svých cvičeních doma neustále mějte na paměti, že chcete sestoupit co nejníže, co nejhloub a hledáte hluboko ve vás v části vašeho čistého vnitřního vědomí. A toto je duchovní cesta. Tohle byl stručný popis, co my jsme, co hledáme, čeho můžeme dosáhnout. V příštích dvou dnech pracujte prosím velice vážně, velice bděle a velice cílevědomě. Budete úspěšní. Někdy si můžeme myslet, že dva dny nejsou dost. Ale je to dobrý začátek. Spousta z vás cvičí ve vašich každodenních životech. Z té energie, kterou nashromáždíte při meditacích a dalších cvičeních, můžete žít v tomto světě a být šťastni. Toto bylo takové shrnutí. Zazpíváme si 7x ÓM. Potom bude následovat krátká meditace. Mezi každým ÓM bude krátká pauza a každý z vás se ponoří do toho ticha, které bude následovat po ÓM. Zvuk ÓM začíná v oblasti pupku, prochází vaším tělem nahoru až ven z těla a spolu s tím zvukem vychází z těla i část našeho vědomí. Vaše vědomí splyne s kosmickou silou a znovu se obrátí k vám a spojí se s vámi. Poslouchejte tu ozvěnu, která k vám bude přicházet z kosmického vědomí zpátky. 7x ÓM… Zaměřte svou pozornost do srdce, do srdeční čakry. Pozorujte své tělo, energie, které v něm pracují. Vy se stáváte čistým vědomím. Vaše mysl je svobodná. A z vašeho těla a mysli vytéká a přetéká láska, laskavost. Přetéká všemi póry vašeho těla a přechází do této atmosféry. Každý je ponořen v tomto vědomí. Pošlete lásku, laskavost své rodině, svým rodičům a všem členům rodiny. Pošlete lásku svým mistrům, celé linii vašich mistrů a všem lidským bytostem, všem zvířatům a rostlinám, všem nižším bytostem, které nemají žádné tělo. Všem tvorům z jiných světů. Pošlete jim lásku ze své mysli. Pošlete jim svou laskavost. Setrvejte ve své mysli, která je prosta vší závisti i zlosti, pouze čisté vědomí. Stejným vědomím se můžeme vrátit zpátky k světu. Teď mantra pokoje a míru ÓM PRÁDURASTRU….. ÓM ŠANTI ŠANTI ŠANTIHI Po programu se jděte umýt a spát již bez mluvení, aby v nás zůstaly ty pěkné energie. Je neustále nutno udržovat v sobě to vědomí sebe sama a vyostřovat ho. Žádné zbytečné mluvení, je to zbytečné rozptylování. My musíme tu naši vnitřní mysl vést k tomuto vnitřnímu vědomí. Po skončení bhadžanů půjdeme spát. A ještě těsně před usnutím si budeme představovat, že jsme a usínáme v klínu Božské Matky a ráno se vzbudíme s čistým vědomím, že vstáváme z klína Božské Matky. ***** Sobota dopoledne Nejdříve můj pozdrav vám všem a také zdravím Božskou sílu, která nás tady dnes přivedla všechny dohromady. Jsme tady kvůli záměru nebo úmyslům Matky Přírody. Jako poděkování Božské Matce zazpíváme hymnus z Rigvédy. Tento hymnus popisuje Matku jako řídící sílu vesmíru. Jakoukoli sílu, jakoukoli energii si představujte, myslete na ni jako na projev Božské Matky. Kéž přítomnost Matky v nás probudí energii, protože její energie spí v nás. Takže ji žádáme, aby tyto síly v nás probudila. My budeme zpívat tuto modlitbu a vy buďte s námi prostřednictvím vaše úmyslu: ÓM TATHÁTAM DHARMA GÓPTÁRAM DHARMAM MÁNUŠA RÚPINAM PURUŠAM ŠÁŠVATAM VANDÉ JUGA DHARMA VIDHÁJINAM JUGA DHARMA VIDHÁJINAM následuje Hymnus z Rigvédy…. Tato modlitba končí tím, že popisuje Matku jejími vlastními slovy. Říká: „Prostupuji zemí jako vzduch, jsem všude. A tak jako vzduch prostupuje zemi, tak také já stejně prostupuji všechny úrovně existence, všechny úrovně bytí“. My všichni jsme vyjádření Jí, Matky. I když Ji nazýváme Matkou a říkáme, že jsme její děti, tak ve skutečnosti to tak není. Protože matka a syn nebo matka a dcera to jsou dvě bytosti, ale mezi Božskou Matkou a námi takovéto žádné ohraničení není. Jsme Její vlastní vyjádření, vyjádření Matky. Tak jako oheň a jiskry, které z něho vystupují. Nebo to můžeme přirovnat – tanečník a tanec. Ona je tanečnice a my jsme Její tanec. Jsme částí Jejího tance, Jejího pohybu, ale teď si to jenom neuvědomujeme. Myslíme si, že jsme odděleni od naší Božské Matky. A lidský život je jakási pouť. Pouť k tomu, abychom znovu objevili své kořeny. Abychom znovu objevili naše skutečné bytí. Pouť k tomu, abychom se znovu sjednotili s naším božským původem, božským zdrojem. K tomu musíme odstranit naše lidské podmínky. My to vnímáme zatím tak, že Matka je Božská a my jsme lidé. Ale to božské je takové obecné označení. Matka je božská a my také jsme božští. Takže z našeho lidského úhlu pohledu máme vnímat náš život jako pouť k našemu zdroji. A dokonce i to dnešní snažení je součástí božské hry. My jsme Její vlastní vyjádření, božské vyjádření Matky samotné. Ale těch mnoho předchozích životů nás naprogramovalo k tomu, abychom se považovali za lidi, za lidské bytosti oddělené od božství. Samozřejmě i to je součástí její hry. Součástí božské lílá neboli božské hry. Tak jako když si matka s dětmi hraje na schovávanou. My máme v té hře na schovávanou hledat naši Matku. Ne jako něco příliš vážného, ale má to být radostné hledání. Při tom hledání není nic vyloučeno. Máme do toho hledání zapojit všechno. Náš život je jakási cesta a součást hry na schovávanou a hledání našeho božského zdroje. Ale ta hra už začala před mnoha tisíci let a my jsme procházeli různými stadii, různými etapami této hry. Jako lidské bytosti se teď blížíme k závěru této hry, konci tohoto dramatu. Všechno, co jsme doposud udělali, všechny minulé činy v našich minulých životech nás přivedly dnes sem. Blížíme se k závěru tohoto divadla. Jsme připraveni k tomu, abychom rozkvetli. To není nějaké popření nebo negace našeho předchozího růstu, ale naopak jeho naplnění. To co doposud v předchozích životech působilo jako naše ochrana, ochranný obal, to je teď potřeba otevřít, abychom se mohli rozvinout. Pro ten náš vývoj jsme až doposud potřebovali pro svou ochranu ego. A my jsme se vyvíjeli vlastně soustředěni kolem našeho ega. Ego tvořilo takový jakýsi zárodek nebo jádro, kolem kterého jsme vyrůstali v moři bytí. Ale teď v této části našeho vývoje se z něj stává překážka. Protože my chceme vyrůst, chceme rozkvést. Víte, že semínka rostlin mají takovou tvrdou skořápku, tvrdý obal. Když je někam uložíme, tak ten obal, pouzdro slouží jako ochrana. Ale když chce to semínko vyrůst a stát se rostlinou, tak ten obal, to pouzdro musí prasknout. My ten ochranný obal, to pouzdro musíme rozbít zevnitř. Stejně tak naše ego musíme rozbít zevnitř. Všechno naše duchovní snažení, všechny meditace, mantry, všechno co děláme, směřuje k jednomu jedinému a to je snaha rozbít toto ego. Paradoxní je ale to, že v těch našich snahách se musíme spoléhat na naše ego. To je tajemství této hry. Takže vychutnejte si tu hru jako závěrečné jednání, závěrečné dějství. Během těchto dvou dnů budeme dělat mnoho různých věcí s cílem, abychom zaútočili na ten náš ochranný obal, to naše ego, ze dvou stran. Pomocí meditace a cvičení na něj budeme útočit zevnitř. Matka a Mistři zase na něj budou zvenčí, aby je rozbili. V Indii je takové poetické přirovnání: Slepice sedí na vajíčku, aby se z toho vajíčka vylíhlo kuřátko. Když jsou kuřátka připravená k rozbití té skořápky, dají znamení tím, že klepou na skořápku zevnitř. A v tom okamžiku, kdy matka kvočna dostane tento signál, začne klepat na tu skořápku zvenčí a společným úsilím ji rozbijí. Takže kéž se totéž stane nám tady. Všechno, co tady budeme dělat, ať jsou všechny ta cvičení jednoduchá a nám blízká. Ale ten účinek bude jiný, protože je tady Matka, která bude reagovat na každé naše zaťukání na skořápku. Ke všemu, co tady budeme provádět, přistupujte s touto úctou. Během těchto dvou dnů odložte všechny své obranné osobní mechanizmy. Všechno čím se bráníte. Všechny osobní předsudky. Myslíme si, že jsme někdo, ale během těchto dvou dnů mysleme na to, že nejsme nikdo. Buďme svou vlastní původní podstatou a snažme se, aby se mohla plně vyjádřit, plně projevit. Včera, kdy tady ještě celá řada z vás nebyla, jsme tady vytvářeli atmosféru plnou přátelství. Na tomto místě kde cvičíme, kde jste ubytováni, jíte, na celý tento ašram jsme zvali Mistry, aby přišli a prosákli je svou přítomností. Protože k nejvyššímu učení může dojít formou přátelství, skrze přátelskou atmosféru. Teď jenom opakuji to, co jsem říkal včera, že lidský vývoj procházel několika stupni. Lidský vývoj byl veden shora, byl veden Božstvím různými cestami. Na začátku v těch prvních etapách to byli různí vůdcové, náčelníci kmenů, králové, ještě i dnes v různých domorodých kmenech mají svého šamana, medicinmana. A oni rozhodují o osudu kmene nebo jinak řečeno, Božství skrze tyto šamany, tyto medicinmany řídí osud těch kmenů. Později v dalších stupních vývoje se to změnilo tak, že duchovní pokrok nebo duchovní vývoj probíhal především v poustevnách, klášterech, formou předávání od učitele k žákovi. Ale i toto stadium je překonáno a teď nastupuje věk přátelství. Božství vás vede tak, že působí přes vaše přátele. Takže i vysocí Mistři, kteří jsou na zemi, působí prostřednictvím lásky a přátelství. Protože jsme na tom tak, že jsme schopni nebo ochotni přijmout všechno jenom když je to podáváno formou přátelskosti. Protože v dnešní etapě už není možný takový ten klasický vztah učitele – žáka, to znamená úplná oddanost, poddanost. Nemyslete si, že je to jenom vaší evropskou osobností, vaším evropským egem. Nemyslete si, že v Indii jsou žáci nějak velice poddaní nebo podřízení učiteli. Ani my v Indii nejsme tak poddaní, podřízení. Ale to není naše nebo vaše chyba, to je prostě kvalita, vlastnost této epochy, této doby. Božství k nám přistupuje různými formami, prostřednictvím přátelské atmosféry, přátelskosti, abychom byli schopni to jeho učení nebo to, co nám chce předat, byli schopni přijmout. Je o tom i ujištění v Bhagavadghítě. Možná jste o ní slyšeli, že je to nejsvatější kniha, je v ní obsaženo nejvyšší indické učení. A v této knize – Bhagavadgítě božský učitel ujišťuje: „Já je následuji nebo reaguji na ně takovým způsobem, takovými cestami, kterými oni přistupují ke mně“. Upřesnění: mistr neříká - já reaguji nebo odpovídám, mistr nebo učitel říká – následuji. Takže v tomto věku, v této době, jsme pronásledováni Božstvím. Božství vás dohnalo i sem. Všechno to, co je teď na nás, všechno to, co nebo jediné co máme udělat, je reagovat na to, být otevření a ťukat na skořápku zevnitř. Příliš dlouho jsme spali v tom obalu našeho ega. Kéž nám tyto dva dny různých cvičení pomohou tuto skořápku rozbít. Neomezujte se představou, že během dvou dní se nemůže nikdo probudit, nemůže se stát osvíceným. To se může stát každou vteřinou. V každém z vás se odehraje něco, co vás víc otevře Božství. Máme očekávat božská překvapení. Takže něco teď udělejme, něco cvičme, aby se to mohlo stát skutečností. Víte, že základem, jádrem duchovnosti je meditace. Vy všichni už meditujete tak dlouho, ale to pronásledování Božstvím jste zatím nepocítili. Někdy cítíte, že se cosi děje, jindy zase ne. A jsou chvíle, kdy se cítíme naprosto osamoceni. Jsou chvíle, kdy cítíme, že všechno je prchavé, pomíjivé a máte pocit, že chodíme pořád dokola v kruhu. To je tím, že jsme do našeho cvičení, do naší duchovní praxe nevložili inteligenci. Kdykoli něco děláme v životě, tak používáme svůj intelekt. Vybíráme vždycky to nejlepší. Nejlepší cestu, nejlepší vybavení, nejlepší metodu. Ale když přijde na meditaci, tak do ní vstupujeme slepě. A jsou také božská rčení, která pomáhají té naší slepotě. Máte být jako malé děti, které se neptají, a pak můžete vstoupit do království nebeského. Tohleto zavádí věci příliš daleko. Pokud jde o duchovní cvičení, tak je máte provádět s inteligencí a velmi systematicky. Z našich zkušeností vám můžeme říct, že meditace by měla mít tři části. Tři oddělené nebo rozlišitelné stupně. První stupeň, první etapa je očišťování. Máme očistit, vyčistit svou mysl. Protože všechny, ať provádíme jakékoli techniky, potřebujeme mysl. Bez mysli prostě nemůžeme nic cvičit. Pokud chcete něco vařit, tak si musíte nejdřív ty hrnce a vařečky umýt, očistit. Bez tohoto počátečního umytí, očištění když něco uvaříte, tak to bude špinavé. Při tom našem vaření Božské Milosti musíme umýt ten hrnec, vařečku a všechno co budeme potřebovat. Takže, tomuto říkáme očišťování a je mnoho různých cvičení, mnoho různých způsobů jak očistit tělo a mysl. Potom následuje to vlastní vaření a tomu říkáme energetizace a ticho. To znamená: důkladně to povaříte a pak to necháte vychládnout. A pak můžete podávat a jíst. A toto podávání a jezení tohoto jídla nazýváme harmonizace a vyzařování, rozšiřování, vysílání do okolí. Čili řečeno jinými slovy, nejdřív očista těla a mysli. V druhé etapě je to energetizace, čili nabíjení a ticho. Při té energetizaci probouzíme naší vlastní energii a navazujeme spojení, kontakt s Božstvím. A to ticho nebo mlčení znamená, že jsme v přímém spojení s Božstvím. Potom následuje to, že musíme dokončit naše poslání v tomto životě. Ne našim egoistickým způsobem, ale jako výkvět Božství. Jako součást božské hry. To božské světlo, které jste získali v meditaci, které jste přijali do sebe, to vyzařujete kolem sebe do okolí. Tak, aby nás to Božské Světlo vedlo. Aby nás také odvádělo od našich egoistických zvyků. Nebo jinými slovy se to dá říct: kéž Božské Světlo přemění, transformuje, naše životy. Takže při meditačních cvičeních by měly být vždycky tyto tři věci. Ta technika samotná nemusí být přesně konkrétní, nemusí být přesně v určitém pořadí, ale ten základ, podstata toho cvičení by měla být takto organizovaná. Všechny meditační sestavy, aby byly účinné, tak musí mít tyto tři stupně. Takže teď se budeme zabývat první částí a pak ji začneme cvičit. Technika je známá. Velmi intenzivní dýchání, kterým rozbouříme naše nitro, rozvíříme a pak se očistíme. Očistíme se tím, že všechny ty nečistoty vypudíme ven a ten prázdný prostor, který tím vznikne, naplníme božskou energií, božským Světlem. Toto všechno se provádí formou dýchání. A to je hlavní důvod, proč do cvičení zařazujeme dýchání. Můžete se zeptat jestli nám při tom očišťování nepomůžou mantry, nebo jiné meditační metody. Protože mantru můžete zpívat naprosto mechanicky a ta vám nepomůže. Také mantry vás mohou probudit, podněcovat, stimulovat před meditací. Když budete dělat očišťování nějaké meditační techniky, tak účinek takovéto meditace zůstane omezený jenom na mysl. Podobně můžete dělat nějakou hathajógu, čili tělesné pozice, ale tam to očištění bude omezeno jenom na tělo. Ale my potřebujeme očištění celého těla i mysli. Nejdříve očistit tělo, pak mysl a potom přejít do energetizace, to by trvalo dlouho. Dnešní současný životní styl nám nedává možnosti věnovat tolik času praxi. Takže musíme použít nějakou inteligentní zkratku. A proto používáme dechové techniky. A z toho plyne důležitost pranajámy. Klasická pranajáma vyžaduje disciplínu, sebekázeň a pravidelnost. Pokud vaše dechové cvičení není pravidelné, tak ta pranajáma nebude účinná. Zase kdybyste cvičili intenzivně nebo pravidelně pranajámu, ale nenavazovala by na ni disciplina a kázeň ve vašem dalším životě, tak by vám cvičení pranajámy mohli spíš uškodit než pomoct. Takže musíme hledat nějaké další možnosti. Proto se obrátíme na jednoduché dechové cvičení, spojené s vizualizací, představami. Protože dýchání zahrnuje tělo i mysl. Není možné dýchat bez těla. Takže dýchání zahrnuje tělo a když k tomu přidáte vizualizaci či řízené představy, tak tím zapojíte i mysl. Tím dochází k současnému očišťování těla i mysli, jak uvidíte. Patnáct minut nám na to bude stačit. Obsahuje to tři dechová cvičení. To první je nepravidelné dýchání. Dýchat zhluboka a procítěně, silně. Je to jakési rozvíření, rozbouření vašeho nitra. V naší mysli máme uloženo mnoho našich zvyků, mnoho strachů a podobně. Kdybychom prováděli jenom nějaké povrchní dechové cvičení, tak to bude působit na ty věci, zvyky, které jsou na hladině, nahoře. Ale abychom se zbavili i těch, které jsou dole hluboko pod hladinou, tak proto tu vodu, tu hladinu musíme důkladně rozmíchat, rozvířit. To je jako když chcete vyčistit láhev, nalijete do ní vodu a teď s ní třepete, aby ta voda vypláchla láhev. Pokud s ní nebudete třepat pořádně, tak tu láhev neumyjete. Nebo si můžete představit takový ten kartáč, který se dá vsunout dovnitř láhve. Můžete si při tom dýchání představovat jakýsi kartáč uvnitř sebe, který čistí. K tomu je potřeba také nějaký čistící prostředek, saponát, mýdlo. Tím je váš záměr, váš úmysl. Ten čistící prostředek, jestli to bude mýdlo, písek, saponát a podobně, tak ten si vybíráte podle toho, jaké nečistoty chcete odstranit. Čili když tam bude něco mastného, tak tam budete přidávat Jar nebo podobné věci a budete toho čistícího prostředku dávat víc. Čím víc nečistot, tím víc toho saponátu. Pokud v té láhvi ta nečistota nějak zapáchá, tak použijete čistící prostředek s nějakou vůní. Takže nejdřív musíte posoudit, o jaký druh nečistot jde. Potom vytvoříte správný úmysl, správný záměr. To je ta volba čisticího prostředku. Čili řečeno duchovním jazykem můžeme říci: nejdřív identifikace, ujasnění problému a potom pevné rozhodnutí, pevný záměr, úmysl. Při identifikaci, určování toho problému, musíte nahlédnout dovnitř. Podívat se do své minulosti. A jděte co nejdál, jak vám to půjde. Z toho, co tam uvidíte, si vyberte tu nejobtížnější překážku, věc, která podle vašeho názoru vám nejvíc brání v pokroku. Která vás nejvíc brzdí. Může to být nemoc, nějaká vzpomínka, nějaké trauma z minulosti, nebo to může být nějaká osoba. Nebo nevíte, bylo to jenom nějaké neštěstí, špatný osud nebo karma. Ať už je to cokoliv, snažte se to co nejpřesněji určit, co nejpřesněji vyhmátnout. Potom vytvořte pevné rozhodnutí, jasné, silné, že se toho chcete zbavit. Nejdůležitější v celém cvičení, nejúčinnější, je právě síla tohoto rozhodnutí, tohoto záměru. S tou představou, jak jsme tu mluvili – láhev s vodou nebo jste přidali písek, Jar nebo ten kartáč a pak jí třepete, tak s touto představou dýchejte hodně silně. Začněte pomalu a potom přidávejte na rychlosti a na síle. Dělejte to tak dlouho, až se budete cítit naprosto vyčerpaní, unavení. Ten pocit únavy, který se dostaví, je znamením toho, že jste dosáhli cíle, toho co je tam ve vás schované. Tady platí jednoduché pravidlo, že čím větší únavu cítíte, tím hlouběji jste se dostali a tím silnější, účinnější bude to čištění. Potom následuje druhá část, čili to čištění, vypuzování těch nečistot. První část je takové nepravidelné dýchání, jenom s těmi představami. Jdete do své minulosti, ujasníte si ten problém, ty nečistoty, kterých se chcete zbavit a dýcháte. Potom důkladně protřepejte tou láhví svého těla. S pevným rozhodnutím. Můžete i třepat tělem, abyste to dýchání prohloubili. Při dýchání zvyšujte rychlost a přidávejte na síle. Bude vám k tomu pomáhat bubnování. Snažte se při tom bubnování sledovat rytmus bubnu. Pokud se budete cítit unaveni dřív, než dokončíme tuto etapu, tak si udělejte přestávku. Deset, patnáct vteřin, odpočiňte si a pak pokračujte. Pokud dojde k tomu, že se budete cítit unaveni dřív než by to mělo být, tak to znamená, že cosi ve vás, jakási součást vás se brání, klade odpor tomu očištění. Takže když zastavíte pro únavu, využijte toho k posilování úmyslu. První část je trochu těžká, ale jak budete pokračovat dál, tak to bude nabírat na síle. Ta druhá část je velmi jednoduchá, snadná. Tam si představujte, že ta špína, ty nečistoty, které jsou usazené na stěnách vašeho těla, té láhve, že se oddělily od stěn nebo si můžete představit, že odsekáváte nebo odřezáváte kořeny těm různým sklonům, strachům a toho, čeho se chcete zbavit. A zase hlubokým dýcháním, hlubokým nádechem, při hlubokém nádechu si představujete, že všechny ty nečistoty, problémy, překážky se odlepily od stěn té láhve nebo že jste je vytrhli z kořenů, odřízli jim kořeny a shromáždili je v plicích. Potom je vypuďte z těla ven - výdech ústy. Čili nadechneme nosem a vydechujeme ústy. Výdech je ústy, ale mělo by to vycházet z hrdla, ne z úst. Jako při zvracení. Udělejte to tolikrát, kolikrát budete chtít, kolikrát budete cítit. Dělejte to důkladně. Dlouhý hluboký nádech, potom zase vypudit všechno. Nejenom nějak povrchně, ale zhluboka. Dělejte to tak dlouho, až se dostaví pocit, že jste úplně čistí a vyprázdnění. Následuje třetí část. Prázdné místo, které se uvolnilo vypuzováním nečistot, je potřeba zaplnit a to budeme zaplňovat čerstvou svěží energií. To také provádíme dlouhým pomalým nádechem. Zase pomalý nádech a výdech a k tomu připojená jiná představa. Představujte si, že nadechujete celým povrchem těla. Celou pokožkou. Při nadechování přijímáme čerstvou energii celým povrchem těla a při vydechování se ta nadechnutá energie rozptyluje do celého těla. Dostává se do všech částí těla, do všech buněk. Takto hluboký nádech přes pokožku a hluboký výdech doprovázený představou, že tu energii rozšiřujeme, rozléváme do celého těla. Toto také dělejte tolikrát, kolikrát budete cítit, kolikrát budete chtít. Potom následuje relaxace. Naprosté uvolnění. Což znamená, že necháváme tu energii pracovat na nás, působit. Ta energie je nová, nezná ještě rytmy vašeho těla. Tou relaxací dáváme energii možnost, příležitost, aby se seznámila s naším tělem. Když budete mít pocit, že už jste se úplně uvolnili, tak z té relaxace vystoupíte a to budete čistí a nabití energií. Během relaxace tato nová energie na vás pracovala. A aby ta změna byla trvalá nebo abychom ji zpečetili, tak vaše tělo v duchu mentálně promasírujte nebo pohlaďte od hlavy až dolů k nohám. A tuto masáž, toto hlazení, by měla provázet dvojí pozornost, dvojí bdělost. Musíte být ve dvou osobách. Čili jedna osoba je ta, která hladí, která se dotýká vašeho těla a druhá osoba je ta, která je hlazena, která cítí to hlazení, ty doteky. Je to také jakýsi způsob vyjádření poděkování nebo díků našemu tělu za to, že na tom cvičení spolupracovalo. Tak jako když dítě poplácáme nebo poklepeme na rameno, že je dobré. Tak jak budeme to cvičení provádět, jak budeme postupovat, tak vám budu pokyny opakovat. Takže než začneme, dáme si kratičkou přestávku, abyste si mohli odskočit, připravit se, uvolnit, aby tělo potom neprotestovalo, nerušilo. ***** očistné cvičení Tak jste připraveni na cvičení? Dělejte to s potěšením, s radostí. Takže očekávám nadšené ano ode všech, co jste tady. Začneme tedy jako velice vážné cvičení. Začneme modlitbou k Matce Zemi, aby nám s tímto cvičením pomohla. Mějte si své vlastní představy, co to vlastně Matka Země je, protože ona je všechno. Je to naše základna, náš základ, naše minulost, všechno. Takže myslete na ni s mateřskou láskou. Óm sjóna príthví bhavá nrkšárá nivéšaníí jččhá našarmá sapratáha óm prithivjejí namaha Teď modlitba k vaší vnitřní energii v muladhara čakře, aby odstranila všechny překážky na naší duchovní cestě. Je to také žádost, aby se ta energie v nás probudila a udělala v našem těle práci pro nás. Nejsme to my, kdo děláme to cvičení, ale je to naše energie v nás, která to provádí. Zase můžete mít své vlastní představy o tom, jak to probíhá. ÓM ŠUKLÁMBARA DHARAM VIŠNUM ŠAŠIVARNAM ČATURBHUDŽAM PRASANNA VADANAM DHÁJÉT SARVA VIGNÓPA ŠÁNTAJÉ Další modlitba bude věnovaná všem Mistrů, kteří kdy lidstvo vedli. Budeme žádat celou linii Mistrů, aby zharmonizovali naše cvičení a požehnali nám při našem cvičení. ÓM GURUR BRAHMA GURUR VIŠNU GURUR DÉVO MAHÉŠVARAHA GURUR SAKŠAT PARABRAHMA TASMEJŠRÍ GURAVÉ NAMAHA ÓM Nyní modlitba k našim Mistrům v přítomnosti. Ti, kteří nemají nyní svého Mistra, myslete přímo na Božství. ÓM TATHÁTAM DHARMA GÓPTÁRAM DHARMAM MÁNUŠA RÚPINAM PURUŠAM ŠÁŠVATAM VANDÉ JUGA DHARMA VIDHÁJINAM JUGA DHARMA VIDHÁJINAM ÓM Teď se posaďte do nejpohodlnější polohy pro meditaci s tím, že vaše páteř by měla být co nejrovnější. Co nejvíce vzpřímená. Nyní proveďte několik dlouhých nádechů a výdechů. Nádech začínejte dole u nohou, celým tělem až nahoru k hlavě, a výdech od hlavy dolů. Několikrát projet celým tělem tam a zpátky. 3x nebo 5x a kdo chce, může i víckrát. Pomalu a hluboce. Až skončíte, přemýšlejte o své minulosti a dívejte se dovnitř. Najděte největší problém nebo největší překážku ve vašem minulém životě. Může to být strach, vzpomínka, osoba nebo událost. Nebo jakákoli emoce. Jenom se dívejte a čekejte na to, ono to samo přijde na povrch a objeví se vám to. Pokud už máte vybráno nebo jste identifikovali problém, pevně se rozhodněte, že se ho teď zbavíte. Pošlete ho pryč. Velice pevné rozhodnutí. Použijte svou vůli a zároveň ostrý záměr. Teď použijte svůj dech jako kartáč, který to odrhne z té láhve anebo jako nůž, který odřeže kořeny tomuto problému. Vaše tělo se může třást nebo se pohybovat podle rytmu vašeho dechu. Tím dýcháním vás povedou bubny, a jak budou bubny zrychlovat, zkuste i vy zrychlovat a zesilovat svůj dech. Začněte pomalu a i tu rychlost zvyšujte pomalu. Vevnitř se úplně rozviřte a rozvibrujte tím svým dechem. Takže začneme. Dělejte to s vizualizací. Ne ústy, pouze nosem, nádech i výdech. dýchání Můžete zastavit a podívat se dovnitř. Uvidíte svůj problém, jak ve vás pluje bez jakýchkoli kořenů. Teď naberte všechno do svého dechu, dlouhým nádechem a všechno vyvrhněte ústy skrze krk. Nechte to vyjít ze sebe a rozpustit to ve vesmíru. Představujte si, že po každém nádechu a výdechu jste čistší a čistší. Vyvrhněte každý kousíček svého problému nebo nemoci ven, ze svého systému. Dobrá, teď si představte, že jste úplně čistí a prázdní. vydechování Nyní pomalu nadechujte čistou energii skrze svou kůži a při výdechu tuto energii uložte všude do svého těla. Nádech a výdech jsou nosem, ale vy si představujete, že se nadechujete kůží a vydechujete do těla. Dělejte to tolikrát, kolikrát chcete nebo potřebujete. Přijměte do sebe maximální množství energie, dokud nebudete zcela zaplněni. nadechování Až budete plní, relaxujte. Relaxací dovolíte nové energii, aby se u vás usídlila a zabydlela. Ta energie uzdravuje a léčí vaše stará zranění a vlastně dělá vaše tělo novým. Úplně relaxujte. Pokud usnete, je to v pořádku. Naslouchejte hudbě, nebo naslouchejte dechu, nebo můžete obojí. relaxace Pomalu vyjděte z relaxace. Nespěchejte, ale jakmile z ní vyjdete, dejte svému tělu jemnou masáž. Pamatujte si dvojí vědomí. Dotýkejte se svého těla jako byste se dotýkali malého miminka. Zároveň vnímejte ten dotyk, jako miminko vnímá dotyk toho, který hladí. Vaše mysl je ta matka, vaše tělo je to miminko. Toto cvičení můžete dělat, abyste zintenzivnili své dosavadní cvičení. Vyčistí to vaší mysl a vyčistí vaše tělo. Dá vám to novou základnu do vašeho života. Nejen pro váš život, ale také pro vaši meditaci. Vlastně je dobré zpočátku dělat to denně. Po dvou či třech měsících každodenního cvičení to můžete dělat méně často. Jednou za dva, tři dny nebo jednou týdně. Ale jednou týdně to bude dobré pro každého. Nečistí to jenom nečistoty z našich minulých životů, ale tak z našeho přítomného života, z naší minulosti, všechno to, co jsme na sebe nabrali. Většinou jsou naše zážitky z meditací znečištěny našimi předchozími nečistotami. Takže my si neuvědomujeme, co se vlastně v nás děje. Ačkoliv meditujeme hodně, stále nevíme, co to Božství od nás chce. Toto čistící cvičení odstraní zástěnu mezi naším egem a Božstvím. Pomůže to tomu, aby se naše ego rozpustilo v Božské vůli. Nebude to vlastně rozpuštění, ale jakési znovuzrození. Když se do toho pouštíte, je to trochu strašidelné. Protože my nevíme, jestli se znovu narodíme nebo ne. Ale všichni světci ujišťují, že poté co rozpustíme naše ego, budeme znovuzrozeni, že to jinak nejde. Protože kdyby si Božství přálo naše rozpuštění a zmizení jako konečný cíl, proč by nás potom vlastně tvořilo? Takže vlastně naše existence musí pokračovat jako vyjádření Božství a proto musíme být potom znovuzrozeni. To je věčný Božský slib, který je opakován znovu a znovu velkými Mistry, ale toto základní poselství my většinou zapomínáme. Kvůli naší podmíněnosti, našim nečistotám, naší mysli. Takže prosím, přidejte toto do vaší denní sestavy cvičení. Po nějakém čase budete vděčni, že jste to udělali. Velice rádi. Jestli byste se chtěli zeptat na nějaké vyjasnění čehokoli, co vám nebylo jasné, teď je správný čas a případně se můžete podělit i se svými zážitky. Pamatujte si, nejste mezi cizími lidmi, jste všichni mezi přáteli. Otázka: Já jsem se chtěla zbavit sebelítosti a měla jsem problém s představivostí. Jak si to mám představit? ODPOVĚĎ: Tak jenom použít to slovo, protože na tu sebelítost se může pohlížet jako na smutek bez nějakého důvodu. „Jak já jsem nešťastná“. Takže ten pocit, myšlenka „Jak já jsem nešťastná“, na tu se zaměříš a té se zbavíš. Prostě to dělej, to má na starosti to Božství, aby to z tebe zmizelo. Protože toto cvičení neodstraňuje jenom příčinu, ale odstraňuje i následek. Nejdřív odejdou následky a jako poslední odejde ta příčina. DOTAZ: Abychom vystoupili z koloběhu znovuzrozování, tak Buddha právě řekl, že vystoupíme, když dosáhneme osvícení. Tak jak to tedy je? Když dosáhneme osvícení, zrodíme se znovu nebo ne? ODPOVĚĎ: Teď se stále znovuzrozujeme proto, že jsme si to vybrali. Vybrali jsme si to těmi předchozími činy a musíme naplnit ty následky karmy. Ale jakmile se jednou osvobodíme, můžeme přijít svobodně kdykoliv budeme chtít. Už nebudeme otroky své karmy, ale vlastně páni svého zrozování. To je to, co měl Buddha na mysli. A ani Buddha nezmizel ze své existence. Buddha učinil slib: „pokud se objeví 500 mnichů, kteří se budou modlit za to, abych se objevil, já se znovu objevím v tělesné formě“. A teď pomáhá nám všem z astrální roviny. Takže, ať už je tady zrozen nebo ne, on stále existuje. Slíbil, že se vrátí jako Maitreia - další Buddha. Takže Buddha se nezrodí kvůli své minulé karmě, kdežto my ano. My musíme. V tom je ten rozdíl. My jsme nyní otroky a musíme se stát pány. Je to v našich životech stále o tom, že my jsme otroky naší mysli. Jakmile naší mysl zvládneme a staneme se pány naší mysli, staneme se i pány naší karmy a staneme se pak i pány nad našimi zrozeními. Většina z nás, když poprvé uslyšíme to slovo osvobození, osvícení, tak to máme za nějaký druh útěku a to není úplně správná myšlenka. My zde nejsme proto, abychom něčemu unikli, my jsme zde, abychom něco naplnili. Protože jsme nyní ve stavu nějakých vězňů, nemůžeme to naplnit, můžeme pouze poslouchat. Takže nejprve se musíme osvobodit. Potom můžeme být svými vlastními pány a naplnit naše poslání. Mistr Tatháta říká: „My vlastně teď vůbec nežijeme. My jenom sníme. A skutečný lidský život začíná až po osvobození. Osvobození ze zajetí našeho snu. Osvobození z mysli. Tak to je to, co máme pochopit. To je to, co Buddha žil a kázal. Vlastně Buddhův život je vysvětlením jeho učení. Buddhův odkaz je, abychom toto žili a ne se to učili nebo memorovali. Ale filozofové většinou vykládají Buddhovo učení jako filozofii a ne jako praktický návod, jak žít. Přijmete-li to jako filozofii, pomůže vám to v meditaci, ale ne v reálném životě. My musíme tu filozofii žít v našem životě. Potom i ta filozofie získá nový život. Většinou tento podstatný rozdíl se ztrácí v překladech nebo nějakých výkladech a dalším předáváním. Stává se to všude, například v Evropě lidé si čtou Bibli a při tom zapomínají jak žil Ježíš. Otázka: Ta dvojí pozornost při hlazení. Měl jsem pocit, že tam je asi nějaký hlubší důvod. ODPOVĚĎ: Ta dvojí pozornost je kvůli tomu, že pracujeme na naší mysli, tak i na našem těle. Nebo jinými slovy, je to vlastně být jakýmsi svědkem sama sebe. Jakoby se díváte jako svědek, co se děje vašemu tělu. V našich životech si to ani neuvědomujeme, je to něco automatického, vůbec se tomu nevěnuje žádná pozornost. Mysl chce něco udělat a tělo jako poslušný otrok jde a udělá to a vůbec tam nemáme vědomí toho těla. Že to tělo něco dělá. Takže tady ta dvojí pozornost je to, že věnujeme i pozornost nebo něco našemu tělu, které jinak opomíjíme po celý náš život, protože ho používáme jako nástroj automaticky bez přemýšlení. Bez vědomí těla. Dokonce i když užíváme nějakou kosmetiku nebo kosmetické přípravky, většinou dáváme pozor na to, jak vypadáme, jak to vypadá a ne jak to přijímá tělo, jak to vnímá. ¨ Ale když něco děláte miminku, tak přemýšlíte ne o tom, jak to na tom miminku vypadá, ale jak to miminko vnímá. Proto jsem řekl, že ta mysl je jako matka a dotýká se jemně toho těla, které je jakoby dítě. Naše tělo si stále pamatuje a miluje ten první dotyk naší matky, když nás hladila a touží po tom. PŘIPOMÍNKA: Podle mého názoru je důležité oddělit mysl od těla. Že je to vlastně jedna z podmínek realizace, dostání se do vyššího stavu. ODPOVĚĎ: Pomáhá to. Říká se, že naše tělo je naše podvědomá mysl. Takže cokoliv si přeje naše podvědomá mysl, to se vyjádří v našem těle, nebo skrz tělo. Když se něco naší podvědomé mysli nelíbí, projeví se to jako bolest v našem těle a my se pokusíme té bolesti zbavit tím, že někam půjdeme, změníme polohu nebo něco uděláme s tělem. Takže v tom konečném důsledku jsou všechny naše části naší osobnosti, tělo, mysl, všechno ostatní, v jednotě, ale z praktických důvodů si je rozdělujeme a zacházíme s nimi jednotlivě. V nějakých cvičeních. V nekonečnu je všechno projevem našeho vědomí. Je to jako když stonek, listy, květ, všechno je částí jedné rostliny. Ale my se k nim musíme chovat různě, k různým částem. Musíme s nimi zacházet různě, takže kořenům dáme vodu, pokud to bude strom, musíme větvičky sestříhat, o květy musíme pečovat. Všechno chce svou vlastní péči. A my se staráme o rostliny lépe než o vlastní tělo. Je to proto, že když se staráme o rostliny, máme neustále na mysli ten konečný důvod, aby ta rostlina byla krásná, zdravá a prosperovala. Ale když zacházíme s naším tělem, nejsme si vědomi toho konečného cíle. Když je jídlo dobré, sníme ho příliš. A když jídlo není dobré i když je třeba výživné a zdravé, nechceme ho jíst. Když máme nějakou neodkladnou práci, dokonce jíst zapomínáme. Takže vlastně jsme v neustálé nevědomosti o konečném cíli našeho života. A tajemství duchovního života je v tom, být si neustále vědom. Být si neustále vědom sebe sama i při nejhlubší relaxaci i při meditaci, při spánku. Mít vědomí sebe sama. Pro některé lidi je nejhlubším druhem relaxace spánek. Ale existuje ještě něco hlubšího než relaxace a spánek a je to vlastně nekonečná bdělost, pozornost. V Indii se tomu říká čtvrtý stupeň bdělosti, pozornosti. První tři jsou: • stav probouzení, kdy si jsme vědomi našeho vědomí a našich smyslů. • stav pozornosti, když sníme. • další druh pozornosti je, když nemáme žádnou bdělost, ale hluboce spíme. V hlubokém spánku a nic se nám nezdá. A potom je ještě bdělost, pozornost za spánkem. V Indii se tomu říká jenom čtvrtá bdělost. Čtvrtý stupeň bdělosti. Jsou i další stupně bdělosti, ale ten čtvrtý stupeň, který tu byl zmíněn, to je vlastně brána k osvobození. Potom je tam ještě pátý, šestý, sedmý. Ještě ten čtvrtý stupeň bdělosti se popisuje jako, že jste v hlubokém spánku, ale zároveň jste bdělí. Je to, jako byste byli maximálně ostře bdělí a všeho si vědomí, ale vaše mysl hluboce spala. Vy někdy ten čtvrtý stupeň bdělosti zažijete, ale jsou jenom krátké okamžiky. Většinou při přechodu do toho čtvrtého stupně my všichni projdeme krátkou periodou spánku. Když se do tohoto stavu dostáváte při meditaci, tak se toho nebojte, necouvněte, že byste si mysleli, že jste ospalí a že usnete, nechte to běžet. Jenom se přidržte své bdělosti. Jako když držíte otěže koně. Potom se dostanete za spánek. Budete se cítit pozorní, bdělí, ale jakoby v jiném stavu. Bude vám to neznámé, cizí, ale nebojte se, běžte do toho. DOTAZ: Chtěla bych se zeptat na jaký stupeň je pak dál samádhí? ODPOVĚĎ: Jsou i různé stupně samádhí. Je vlastně mnoho stupňů samádhí a dá se to přirovnat k tomu, že máme ty stupně bdělosti, stejně tak jsou ty stupně samádhí, takže možná první stupeň samádhí odpovídá tomu, když my se probudíme, vnímáme svět a naše smysly. Další stupeň je když sníme, další stupeň je když tvrdě spíme a podobně. Samo slovo samádhí znamená, když je vědomí v rovnováze. Skládá se to ze dvou slovíček – samá a dhí. Samá je vyvážení, dhí vědomí. Buddhismus to nazývá slovy – pravá koncentrace. Ale podle Patandžalího jogy jsou různé stupně samádhí. Je to, jako když se díváte na plamen nad svíčkou. Když fouká byť sebemenší větérek, ten plamínek se trochu vychýlí a třepotá, a když je úplné bezvětří, plamen hoří rovně, bez pohnutí a to je právě ten stav. Je to stejně, jako když na rybníku bude úplně bezvětří, které může trvat jen kratinkou chvíli před bouří, rybník bude úplně hladký bez pohnutí jako zrcadlo, i to je stav samádhí. Bez vlnek. DOTAZ: Kdyby chtěl člověk dosáhnout nejvyššího samádhí, tak kolik životů to asi trvá. Slyšel jsem, že když někdo sleduje cestu nějakého Mistra, že se ta doba podstatně zkracuje. ODPOVĚĎ: V Indii je o tom příběh. Jeden světec šel do nebe. Na cestě potkal dva jogíny. Oba dva prováděli odříkání pod stromem, aby dosáhli samádhí. Když šel světec do nebe, procházel kolem nich. Tito dva se ho zeptali, kam jde. Procházející světec jim řekl: „Já jdu do nebe, mám se potkat s Bohem“. A ti dva ho požádali: „Zeptal by ses Boha na něco? Za kolik životů dosáhneme samádhí?“ Světec šel za Bohem a získal odpověď a jak se tak vracel k těm dvěma jogínům, ti ho uviděli a zeptali se: „Jaká byla odpověď?“ Tomu prvnímu jogínovi řekl: „Tobě to bude trvat ještě tři životy a v tom třetím životě dosáhneš samádhí.“ Ten jogín z toho byl velice špatný, ve velké depresi. „Ó, ještě tři životy, to je strašné, to je těžké“. Potom světec řekl tomu druhému jogínovi: „Tobě to bude trvat tolik životů, kolik je listů na tomto stromě. Teprve potom dosáhneš samádhí. Ten druhý jogín byl ale velice šťastný. Byl šťastný, že dosáhne samádhí, protože listů není nekonečno, je jich konečný počet a on věděl, že ho dosáhne. „Takže já si spočítám lístečky po jednom a spočítám si, kdy dosáhnu samádhí.“ Ten světec na jogíny ušil trošku boudu. Byl to vlastně důvod, aby jim pomohl. Protože ten muž, který byl připraven čekat po několik životů, to samádhí získal okamžitě. A ten druhý jogín kvůli své netrpělivosti musel pracovat po mnoho dalších životů, nejenom ty tři. Takže s trpělivostí můžete být osvobozeni v tomto životě, nyní. Takže pro vaše schopnosti nebo k tomu co dosáhnete, není žádný limit, hranice. PŘIPOMÍNKA: Když jste hovořili o bdělosti, tak ta bdělost přináší i takové horší věci. Že člověk vidí mnohem víc a za kratší dobu má mnohem více vjemů v tom vnějším světě. ODPOVĚĎ: Je potřeba si utvořit osobní ochranný štít. Je to jako když člověk nosí bílé šaty a pohybuje se venku, musí být opatrnější. Protože každý kousíček špíny je velice vidět, když má člověk na sobě bílé šaty. A čím se člověk dostává výš, tím bělejší je. Takže i tím opatrnější musí být. OTÁZKA: Ono je to vlastně proti tomu běžnému životu, když člověk si snaží sám sebe uvědomit, protože většina lidí se považuje za osoby, takže mě nebo kohokoli jiného také stále považují za osobu. Takže jsou to protichůdné síly. ODPOVĚĎ: Přijmi je se soucitem. Přijmi ostatní se soucitem takové, jací jsou, protože soucit je něco, co vychází z tebe ven. Jakoby vyzařování. Lze si to představit jako fontánu. Ten soucit bude z tebe tryskat jako voda z fontány. A kdokoli zkusí něco hodit do fontány, tak to okamžitě vyplave zpátky, protože proud vody to vyplaví. Takže buď jako fontána a ti ostatní lidé do tebe nebudou moct nic svého zanést. Budeš je omývat svými proudy. V tom vnějším světě, pokud je to potřeba, můžeš jednat tak, jako bys jednal se svým egem, ze svého ega, ale vevnitř v sobě to dělej s tím soucitem proudícím ven. Buddha pomohl mnoha učedníkům ne svým egem, ale svým soucitem. Vlastně osoba s egem by třeba pomáhala také, takže v tom vnějším jednání by mezi nimi nebyl rozdíl. V egoistickém světě je potřeba navenek dál být egoistou, i když uvnitř takový nejsi. Je to jako když hraješ roli egoisty na divadle. OTÁZKA: Chtěla bych se zeptat na cvičení postoje svědka. Nevím, jestli to vnímám správně. Dřív jsem to chápala tak, že svědek je ten, kdo pozoruje a ten kdo pozoruje, nic nedělá. Dnes to vnímám trošku jinak, pozice svědka by měla být poměrně aktivní. ODPOVĚĎ: Ano. Ze začátku, když se začínáme pozorovat, tak ten svědek by měl být pasivní, jenom pozorovat a potom, když postoupíme, tak může být aktivní. Většinou nějaké naše činnosti děláme, protože je na počátku nějaké přání, tužba. Ale když jsme vevnitř ztišeni a klidní, tak přijde intuice a dovede vlastně jednat na popud té intuice nebo na popud toho soucítění. Takže je potřeba být aktivnější, ale ne na popud našich přání nebo tužeb, ale na popud soucítění. Nápad, myšlenka, že bys měla být více aktivní, musí přicházet z tvé intuice. Není to tvoje přání být aktivní. Takže takhle tomu můžeš důvěřovat. Je třeba mít důvěru, že skrze mě se dějí nebo chtějí dít dobré věci. Že skrze mě proudí to dobré. Božství je můj průvodce a jenom věci, které jsou ve svém důsledku dobré, se dějí skrze mě. Pokud se nějaké mé činy nebo aktivity zvrtnou do něčeho špatného, musí být proto nějaký důvod. Třeba máš někdy soucit s nějakou osobou a chceš jí pomoct a pomůžeš. Ale ta pomoc se mine účinkem nebo třeba ještě něco zhorší, tak je třeba se na to dívat tak, že ne já jsem špatná, nepomohla jsem, udělala jsem něco špatně, ale spíš že ta osoba nebyla schopna to přijmout, možná si to ani nezasloužila. Nebylo to pro ni určeno. Mluvili jsme příliš mnoho a cvičili jsme jenom dvacet minut. Teď už uplynulo více než čtyřicet minut povídání. Teď bych chtěl udělat nějaké mantry a energetizaci. Nejdříve si dáme malou přestávku. ***** Sobota dopoledne – energetizace Začneme krátkou modlitbou. ÓM TATHÁTAM DHARMA GÓPTÁRAM DHARMAM MÁNUŠA RÚPINAM PURUŠAM ŠÁŠVATAM VANDÉ JUGA DHARMA VIDHÁJINAM JUGA DHARMA VIDHÁJINAM ÓM Takže prve jsme dokončili nebo dělali očišťování a teď přišel čas udělat druhý krok, to je energetizaci a ticho. Energetizace zahrnuje dva procesy. Je to probouzení dřímajících energií v nás. Za pomoci této energie přiblížíme naše vědomí k Božství. Když si teď hned představíme, že jsme spojeni s Božstvím, tak je to pouze jenom naše představa, ale my zůstáváme tady. Pokud máte energii, něco zamýšlíte, máte úmysl, tak se to stane. Pro tu energii nikam nemusíte chodit, ta energie je ve vás. Je vnitřní energie ve všech živých organizmech. V lidech je energie, která když se probudí, tak je schopná vynést naše vědomí k Božství. Není v tom žádné kouzlo, není to nic výjimečného. Může to udělat kdokoliv. Nejjednodušší cestou, jak probudit tuto energii, je zpívat mantry. Mantry se záměrem. Protože bez záměru se mantra stává mechanickou. Když zpíváte se záměrem, tak hudba vás nadnáší. Ale když si mumláte nějakou písničku mechanicky, to jenom odráží vaše rozpoložení mysli. A podobně, když mantru zpíváte pouze mechanicky, to jenom odráží vaší mysl. Ale když zpíváte mantru se záměrem, probouzí to nebo kumuluje spící energie ve vás. Jsou i další metody na probouzení vnitřní energie. Jsou to dechová cvičení - pránájáma. Ale tyto jsou hlubší a potřebují nějaké osobní vedení. Ve skupině velké jako je tato, je nějaké velké osobní vedení téměř nemožné. Někteří z vás jsou zde nováčky, někteří z vás máte za sebou mnoho let cvičení. Takže musíme najít nějakou bezpečnou a jistou alternativu. A tak přirozeně tím výběrem je mantra. Ta mantra nemusí být jednoduchá nebo lehká. Spousta lidí obdrželo svou vlastní mantru od svých Mistrů. Abychom to všichni zvládli, pro takový dobrý pocit použijeme všichni stejnou mantru. Ta mantra zní takto: ÓM HRÍM NAMAH ŠIVAJA. Slabiky v této mantře něco znamenají. Řeknu vám stručně význam těchto slabik, abyste mohli jasněji za měřit své vědomí. Óm je univerzální nebo nejvyšší mystická slabika. Reprezentuje absolutno. Protože v sobě obsahuje kořeny všech zvuků, které jsou lidé schopni vytvořit. A také to v sobě obsahuje kořeny všech zvuků, které jsme schopni zachytit a rozeznat. Takže jakékoli zvuky, cokoli produkujeme, má své kořeny v Óm. Začíná to jako hluboký zvuk A a končí to jako nosová souhláska M a prochází to ven. Vychází to nejdřív z naší hrudi, prochází to vrškem ústní dutiny až k ústům a vychází ven nosem. Všechny mechanismy našeho těla, které se podílejí na vyváření zvuků, se podílejí na vytváření toho zvuku Óm. A tento zvuk reprezentuje svět mnoha způsoby. Protože v božském vědomí nejdříve vznikla myšlenka. Potom tato myšlenka vzala na sebe nějakou formu. Poté co myšlenky na sebe vzaly formu, ta forma se zpevnila. jsou to jakoby tři stupně stvoření našeho světa. Nejprve myšlenka, potom forma myšlenky a potom zhmotnění té formy. Podobně v našem vědomí se nejdřív objeví myšlenka. Potom my tu myšlenku zachytíme v mysli jako slovo a potom to slovo zhmotníme tím, že ho vyslovíme. To je podobné jako stvoření světa. Svět je v tom božském vědomí nejprve myšlenka, forma, potom zhmotnění formy. V našem hmotném světě ty tři fáze jsou: myšlenka v mysli, slovo v mysli, vyslovené slovo. Použijeme-li to slovo inteligentně, můžeme se vrátit k našemu vědomí. Ve své podstatě naše vnitřní vědomí a to kosmické vědomí, které je zodpovědné za celý tento projevený vesmír, jsou totožné. Proto se mantra pokládá za tak mocnou. Takže abyste dosáhli své vnitřní božské vědomí ve vás, potřebujete zpívat tu mantru ve třech stupních. První stupen je mluvené slovo, ta verbální mantra. Dalším stupněm je mentální mantra a zpívání mantry v mysli a potom je jenom myšlenka nebo vibrace té mantry. Potom běžte ještě hlouběji do svého tichého vnitřního vědomí, které je totožné s Božstvím. Vrátím se k významu slabik té mantry. Takže Óm je ten symbol nekonečna. První slabika HRÍM v jazyce nemá žádný význam. Ale v esoterickém jazyce označuje energii v pohybu. Energie, která způsobuje pohyb, energie, která se pohybuje nebo energie, která umožňuje jakýkoliv pohyb. Může to být jakákoli energie. Energie pohybu, světla přenosu, všechny formy energií, které znáte. Třetí slabikou je NAMA. Nama je slovo a zároveň mystická slabika. Jako slovo znamená pozdravy. Pozdrav nebo prosbu. Ale jako mystická slabika to znamená sestoupení Boží milosti. Také znamená harmonii. Šiva je slovo označující nejvyšší vědomí. Je to nejvyšší vědomí, které je statické, věčně neměnné a z něho se teprve projevují další věci. Ti, kteří byli v Indii tak možná zahlédli obrázek, na kterém Šiva leží na podlaze, nehnutě a Matka Kálí tančí na jeho těle. Je to velice důležité. Šiva tam zosobňuje to nejvyšší vědomí, které je nehnuté a základnou všecho a na něm tančí ty projevené energie. Je analogie i v naší existenci. Naše vnitřní vědomí se nikdy nehýbe. Z tohoto nehybného vnitřního vědomí se manifestují naše mysl a naše tělo, které jsou vždy v pohybu, tančí. Takže hrím namah šivaja je vyjádření našeho života. Probouzí naše vnitřní spící síly a zároveň vyjadřuje spojení nás a kosmické energie a my to reprezentujeme zvukem. A zase ten postup: mluvené slovo, slovo v mysli, myšlenka, ticho. Je ještě jedna důležitá věc u této mantry. Všichni víme, že máme dvě strany. Pravou a levou, neboli Měsíc a Slunce. Měsíc je ženský, Slunce je mužské. Nikdo není pouze z mužských nebo pouze z ženských energií. A slovíčkem hrím oslovujeme naši ženskou přirozenost. Slovíčkem šiva oslovujeme naši mužskou část vědomí. Nama reprezentuje harmonii, rovnováhu mezi naší ženskou a mužskou stránkou. Takže tato mantra je velice silná pro vyrovnání našich nějakých špatných vzorů. Tato mantra může narovnat špatné vzory nebo sklony v naší mysli, které se vytvořily špatným vzorem žití už v našich minulých životech i v tomto. Proto vybíráme tuto mantru. Ale pokud máte svoji osobní mantru doma, když cvičíte můžete používat tu svoji osobní mantru stejným způsobem, jako my tady používáme tu mantru Óm hrím namah šivája. Tady jsme vybrali tu mantru Óm hrím namah šivája proto, abychom se všichni sjednotili na jedné mantře. Je třeba zacílit svůj záměr. Hrím - ženská stránka a počátek světa. Šiva je naše vnitřní vědomí a kosmické vědomí nad námi a nama je harmonie mezi naším vnitřkem a vnějškem. Je to také pro sestup vysokých energií, aby nás vevnitř harmonizovaly. Je potřeba to cvičit nejdříve tak, že budeme zpívat nahlas, potom zpívat v naší mysli. Potom budeme naslouchat jenom myšlence nebo vibracím té mantry, potom spočineme v úplném tichu. Potom se z toho pomalu vrátíme sem. A ještě jsem vám řekl a znovu opakuji, že tato mantra se používá k tomu, abychom přemístili naše vědomí k tomu božskému vědomí. To místo, kde se odehrává ten přenos je čakra mezi obočím - třetí oko. Proto kdykoli cvičíte, abyste se zenergetizovali, je potřeba zaměřit se do prostoru třetího oka. Je to centrum, ze kterého jdeme buď dovnitř anebo jdeme nahoru. Takže když zpíváte tuto mantru, je potřeba se zaměřit na bod mezi obočím. Potom je potřeba rozšířit to ticho. Rozšíření a zůstáváni v tichu znamená vlastně zůstávat ve spojení s Božstvím. Když zůstáváme v tichu, většinou přichází mnoho rozptýlení. Jak zevnitř nás, tak i z okolního světa. S těmi rozptýleními, které k vám přicházejí, nemůžete nic dělat. Můžete je pouze ignorovat. Můžete se nad ně povznést. Je to technika, protože nemůžete si vždycky přát, když meditujete, aby kolem vás všechno bylo tiché a klidné. Zůstávání, spočívání v tichu je vlastně umění koncentrace. Dám vám analogii. To podobenství je: když se díváte na silnici, tak to, co vidíte, jsou různá vozidla, jak projíždějí kolem a míjejí vás. Můžete počítat auta, můžete počítat náklaďáky, ale když chcete tu silnici přejít, tak vás už nezajímají auta, ale zaměříte pozornost na mezery mezi nimi, abyste mohli přejít. Podobně, když jste v tom tichu a přicházejí k vám myšlenky, nesledujte, nezaměřujte se na své myšlenky, ale zaměřte se na ty mezery mezi myšlenkami. Protože tam na té cestě nemůžeme požádat, aby auta zastavila. Musíme najít mezeru a projít. Ticho vlastně znamená soustředit se na ticho a ne vyrábět ticho kolem sebe. V tichu jste spojeni s Božstvím. O tom není pochyb. Každý zažije zážitek Božství podle svých vlastních možností, zkušeností. Nenechte váš intelekt, aby vám tento zážitek zkazil. Prostě přijměte to, co tam bude. Takže můžeme přejít ke cvičení? Je třeba udělat formálně všechny modlitby. Nejprve k Matce Zemi nebo místu, kde meditujeme: Óm sjóna prithiví. Ať je prostor nápomocen naší meditaci. Ať se naše vnitřní energie probudí a odstraní všechny překážky na naší duchovní cestě. Soustředíme se do kořenové čakry muládhara: Óm šuklambhara dharam višnum… Modlitba k linii Mistrů: Óm guru brahma ...... Ať nám požehnají všichni Mistři a ať jsou naše cvičení prospěšná. Teď modlitba k našemu současnému Mistrovi nebo energii, která nás v současnosti vede: Óm tathátam dharma góptárám …. Posaďte se do pozice vhodné pro meditaci, teď stejně jako předtím dopoledne, udělejte několik dlouhých nádechů a výdechů, buďte si vědomi svého těla od nohou až po vrcholek hlavy a zase dolů. Třikrát. Prociťujte své tělo a požádejte ho o spolupráci při naší meditační cestě. Teď si mentálně připomeňte ten stupeň čistoty, který jste dosáhli po ukončení dechového očistného cvičení dopoledne. A teď zacílíme náš záměr. Použijeme mantru Óm hrím namah šivája, abychom pozvedli naše vědomí k Božství a abychom nastolili rovnováhu mezi naší mužskou a ženskou stránkou. Tuto mantru budeme zpívat i abychom povzbudili naší vnitřní energii a také abychom na nás přivolali Božskou Milost. Zaměřte svou pozornost do třetího oka, dlouze se nadechněte a budeme spolu zpívat mantru, a každý bude poslouchat svůj vlastní hlas. Zpěv mantry...... Teď pokračujte s mantrou ve své mysli a nehýbejte žádnou částí pusy. Pouze nechte mantru běžet ve vaší mysli, žádný pohyb jazykem ani rty, ani jinou částí těla. Stále se soustřeďujte do místa třetího oka a mentálně pokračujte ve zpěvu. Teď zastavte mantru a pociťujte vibrace mantry v čakře třetího oka. Vibrace v této čakře se zvětšují s každým nádechem a výdechem. Tato vibrace začnou vířit vírem, který je odnáší dovnitř, do vás. Sledujte svůj dech. Každý nádech a výdech vás vede hlouběji a hlouběji do víru ve vás. Vír vás rozpustí a jediné co zůstává, je energie. Teď si představte, že se znovuzrodíte jako nové vědomí z vaší adžňa čakry. Teď jako nové vědomí ve vaší adžňa čakře si představte, podívejte se na své tělo a váš život kolem vašeho těla. Máme naplnit božské poslání v těchto tělech. A abychom ji naplnili, necháme naše nové božské vědomí sestoupit do srdce. Aby nám to pomohlo, necháme tuto božskou energii sestoupit z adžňa čakry do našeho srdce. Naše srdce se otevře jako květina, aby tuto božskou energii přijalo. Srdce přijme tuto energii a změní samo sebe ve světlo. Ať světlo z vašeho srdce přetéká. Veďte toto světlo z vašeho přetékajícího srdce do vaší mysli s modlitbou. Božské světlo ozařuje vaši mysl, odstraňuje všechny strachy, všechny pochybnosti a všechnu sebelítost. Božské světlo naplňuje naší mysl láskou, moudrostí, odvahou a soucitem. Teď si uvědomte své tělo a pošlete božské světlo do všech částí svého těla, aby je vyléčilo. Jako když si namydlíte celé tělo mýdlem, stejně tak pošlete božskou energii do celého svého těla, aby se tělo uzdravilo a přeměnilo. Představte si, že vaše tělo se stává novým, je novým. Soustřeďte se na představu, že vaše tělo je nové, zdravé a plné energie. Teď si představte svou rodinu a domov a pošlete božské světlo i tam. Do místa, ve kterém žijete a i dalším osobám, které tam žijí. Ať toto světlo ozáří váš rodinný život a ať zlepší vaše vztahy. Teď si představte svou profesi, práci a nechť vaše profese pomůže vaší božské misi. Teď se modleme za svět a při té modlitbě posílejme božské světlo. Nejprve Matce Zemi, potom všem živým bytostem na Zemi, rostlinám, stromům, hmyzu, všem zvířatům. A také jiným druhům bytostí v jiných dimenzích. Také se modleme za lidstvo celé lidské rasy, pro lepší harmonii a mír. Pošleme si navzájem každému paprsek světla v našem lidském světě, lidské rase. Teď s paprskem ve vašem srdci si kolem sebe vybudujte štít ochranného světla. Jako brnění, které vás bude vést a ochraňovat. A teď zklidněte všechny energie ve vašem těle a propusťte je, aby se vrátily do svého místa. Napomožte tomu vracení energií několika dlouhými, pomalými nádechy a výdechy. Nechte energie, aby se vrátily na své místo. Teď modlitba díků Mistrům pro jejich vedení a přítomnost. Pomalu vyjděte z meditace. A nezapomeňte, vycházíte z meditace jako nová osoba. S novým tělem, novou myslí a novým vědomím. Pokud chcete, můžeme si zazpívat, abychom oslavili tuto naší zkušenost, a potom můžeme jít na oběd. ***** Sobota odpoledne Formování myšlenek má různé stupně. Něco vidíte nebo na něco si vzpomínáte a okamžitě k tomu následuje nějaká vaše reakce. Buď k tomu máte kladný vztah nebo vás to odpuzuje. V obou případech máte k té myšlence navázaný nějaký vztah. A odtud se potom odvíjejí myšlenky. Buď myšlenky jak to získat nebo myšlenky jak se něčeho zbavit. Mezi těmito dvěma věcmi kdy vidíte nějakou věc v duchu nebo skutečně a tím, že o ní přemýšlíte je několik etap, několik stupňů. Obvykle si uvědomujeme v tom procesu jenom své myšlenky v té projevené podobě. Ty věci, které vidíte ve vnějším světě, máte jako semínka a vaše myšlenky jsou rostliny, které z nich vyrostly. Semínka klíčí a narostou z nich rostliny. Podobně ideje, myšlenky, klíčí v myšlení. A v naši běžné úrovni našeho vědomí nebo bdění si uvědomuji právě jenom ty myšlenky, ale ne ty semínka. Těch semínek je v nás hodně. Jednak nás samotných někde uvnitř a jednak jich číhá spoustu ve vnějším světě. Ale to si neuvědomujeme. My si uvědomujeme až ty vyklíčené, vyrostlé květiny, rostliny. Ale když jdeme do ticha, tak si uvědomujeme nejenom ty vyklíčené, ale i ta semínka a proces klíčení a růstu. Takže když půjdete do ticha, tak vás překvapí, že těch myšlenek je mnohem víc. Jsou dva způsoby, jak tomu čelit. Jedna cesta je ignorovat je, nebrat na vědomí a povznést se svým vědomím nad ně. A druhý způsob je vybrat z těch myšlenek jednu a dotáhnout ji k nějakému logickému závěru. Když budete třeba myslet na pomeranč, tak myslete na to, jak ho kupujete, krájíte, jíte, cítíte jeho chuť a odhazujete jeho slupky. Čili nechte tu myšlenku projít tímto logickým procesem. Pak jste mistři svých myšlenek. Ale v našem běžném životě to funguje jinak. V jednom okamžiku myslíme na pomeranč, potom myslíme na citrón, za chvíli je to broskev, takže nemáme na vybranou. Jsme bezmocní, jak si nás ty myšlenky přehazují jedna na druhou. Zkuste obojí. Můžete se svou myslí mluvit, jako byste mluvili s dítětem: „Podívej se, kamaráde, toto je moje doba ticha, můžeš přemýšlet nebo můžeme přemýšlet spolu, ale až potom, po tom tichu.“ Je pravděpodobné, že mysl tuhle tu hru přijme. Ale mysl bude chtít být neustále připravena. Mysl se chce ujistit, že bude moct zase přemýšlet. Jako děcko: když necháte dítě jenom tak bez kázně, „nesmíš hodinu jít ven“, tak se vás každých pět minut bude ptát: „Mami, už je to hodina?“ Podobně i mysl chce mít nějaký nástroj, aby byla v kontaktu. V Indii se vypráví tento příběh: blízko Bombeje žil světec, bylo to tak v 16. století. Učíval obyčejné lidi tu nejvyšší duchovnost a vodil hodně lidí na poutní místa. Vzal každého, kdo se chtěl připojit. A byl mezi nimi i jeden notorický zloděj. Přišel za světcem a ptal se ho: „Vzal bys mne také na tu pouť?“ Světec ho přijal. Když se ale ostatní lidé dozvěděli, že zloděj půjde také s nimi, tak se vylekali. Šli za světcem a stěžovali si. Vždyť to je notorický zloděj, stojí za každou krádeží v naší vesnici, a když půjde s námi, tak se nikdy nebudeme cítit bezpečně. Světec řekl: „Dobře, o to se postarám, přiměji ho, aby mi odpřísáhnul, že během naší pouti nebude nic krást.“ Zloděj to hned odpřísáhnul. Pouť začala a v prvním týdnu nebyl žádný problém. Pak ale začaly věci mizet. Lidé zjišťovali, že jim chybí spousta věcí. A tak bylo veliké vzrušení a šli si stěžovat tomu světci. Každý podezříval toho zloděje. Světec si ho opět zavolal a zloděj opět odpřísáhnul, že nic neukradl. Po třech dnech začali lidé nacházet ve svých zavazadlech cizí věci. Když to všechno vyndali ven a rozebrali, tak zjistili, že nikomu nic nechybí. Potom pochopili, že to byla práce toho zloděje. Světec si ho zavolal a ptá se ho: „Slíbil jsi mi, že nikoho neokradeš, ale to je všechno tvoje práce.“ Zloděj se nakonec přiznal:. „To je moje živobytí, že okrádám lidi. Používám na to spoustu triků a vaše pouť bude trvat dva nebo tři měsíce. Když se nebudu procvičovat, tak to všechno zapomenu. Já jsem nikomu nic neukradl, jenom jsem se procvičoval a prohazoval jsem ty věci.“ A tak když požádáme mysl, aby to chvíli vydržela v klidu a tichu, tak se chce také ujistit, že své triky má stále k dispozici. Tím se nenechme vyrušovat. Ticho je důležité: „Mlčeti zlato.“ Někdy říkáme, že naše mysl je jako dítě. Pořád si vynucuje naši pozornost. Děti tímhle způsobem diktují svým rodičům. Když přijde do domu nějaká návštěva, které se věnuje větší pozornost, dítě automaticky začne dělat větší rámus, aby si získalo zpátky tu pozornost. To není tím, že by potřebovalo nějakou věc, ale potřebuje pozornost. Podobně mysl chce být stále na sedadle řidiče a držet volant. Naše mysl může být dobrý spolujezdec, ale ne řidič. Máme se snažit používat mysl, ne aby ona používala nás. A proto máme pozorovat mysl jako oddělenou od našeho já. Anebo rozdělit naši mysl na dvě části: jedna spolupracuje, druhá ne. Rozdělení na ty dvě mysli, to je jen příklad. Ve skutečnosti máme jen jednu mysl. Včera jsem tady vykládal to podobenství, že tělo a mysl jsou jako slepec a mrzák. Pokud jsou v harmonii, tak z toho mají prospěch oba a když spolu začnou zápasit, tak je z toho spousta problémů, psychosomatické nemoci. Mysl může požírat tělo, pít jeho krev. Mysl sama o sobě je mrtvá, ale i mrtvé věci jsou nebezpečné. Také dovede být velmi přátelská. Ale pokroku můžeme dosáhnout jenom pomoci mysli. Otázka: Jestliže mysl a myšlenka by mohla být spojená dohromady, tak řeším velice často problém, že myšlenky mne nenechají vyspat. Někdy to trvá i několik týdnů – až do vyřešení problému, na který se ty myšlenky vážou. odpověď: Ve skutečnosti mezi myslí a myšlenkami není rozdíl. Máme jenom vědomí. Myšlenky jsou jako vlny v tom vědomí. A když se ty myšlenky zastaví, tak zůstane jenom čisté vědomí. A když máme myšlenky, když se to tam vlní, tak tomu vědomí říkáme mysl. Myšlenky vznikají ve vědomí, tak jako vlny ve vodě. Takže není potřeba rozlišovat mysl a myšlenky. Když vás myšlenky vyrušují a nedovolují spát, protože je tady nějaký problém, zeptej se své mysli, dej ji jednu otázku: „Když strávím noc beze spánku, pomůže to? Vyřeším to? Najdu to řešení nebo pomohu tomu nějak?“ Samozřejmě pro nalezení toho řešení je lépe se vyspat. A pokud chce mysl přemýšlet, tak ji nenechte přemýšlet v posteli: „Dobře moje mysli, tak tě poslechnu, půjdeme ke stolu a budeme přemýšlet.“ Když přijdete ke stolu, tak mysl okamžitě změní názor a bude chtít jít do postele. Totéž platí pro meditaci. Když meditujeme, tak se nám vynořují nějaké problémy a nutí nás o nich přemýšlet, hledat řešení. A dokonce uvažování o tom problému je v meditaci jasnější, než v běžném životě. Tam potom ta finta spočívá v tom, že mysli řekneme, že je teď čas na meditaci: „Co chceš? Meditovat nebo přemýšlet?“ Přestanete meditovat a začnete si myšlenky zapisovat. Okamžitě mysl přestane přemýšlet a vrátí se k meditaci. S tím spánkem je to stejné: „Chceš spát, dobře, žádná meditace.“ Okamžitě zjistíte, že máte v sobě vyšší bdělost a vaše meditace bude pokračovat dál a bude lepší. Pro mysl není důležité, jestli chcete meditovat nebo přemýšlet, ale chce mít poslední slovo. I pro vás není důležité, jestli myslíte nebo meditujete, ale na prvním místě je zvládnutí té situace. Máte brát mysl jako svého přítele. Když by vás chtěl přítel ovládat, mít nad vámi vrch, co uděláte? Budeme postupovat podle přání přítele. Jenom ta mysl na rozdíl od přítele je trochu dětinská. Takže když máte nějaké to zápasení s dítětem, tak na ně nemůžete jít přímo, musíte používat různé finty. A tak je to pokaždé, když nás potká tento problém. Vezmete psa na procházku, ale jakmile jste venku, tak chce pes spíše vést vás. Vidíte, že pokud byste toho psa nechali jít tam, kam chce on, mohl by se dostat do nebezpečí. Takže musíte ho vést tak, aby si to neuvědomoval. Podobně máte vést svou mysl tak, aby si toho nevšimla. Ale obvykle jsme v životě buď otroky mysli, nebo s ní bojujeme. Obyčejně neduchovní lidé jsou otroky své mysli a duchovní lidé mají obyčejně sklon bojovat s ní. Měli bychom najít takovou střední cestu. A k tomuto ovládnutí mysli vám pomáhá jóga, meditace a umírněnost ve všech přáních. Tyto věci jsou vám nápomocné, abychom lépe směřovali k cíli. Nebojte se slova disciplína, kázeň. Tím nemyslím nějaké odříkání. Tím mám na mysli zvládání a umírněnost. Jenom aby vás ta situace nebo člověk nevedli, neovládali. A nakonec zjistíte, že když budete uplatňovat tuto sebekázeň, tak si můžete víc užívat, oni se vzájemně doplňují. Podobně, když tvrdě tělesně pracujete, tak potom dobře v noci spíte. Otázka: My se bavíme o vědomé mysli a podvědomí, co to tedy je? Podvědomí je to, co je pod úrovní našeho vědomí, kdežto intuice je to, co přesahuje naše vědomí. Někdy nám i tělo řekne, kam třeba máme jít. A impulsy těla se považují za podvědomé. Většinou když řídíte auto, tak to děláte podvědomě. To auto se stává prodloužením těla a děláte to podvědomě. Když řídíte, tak není čas o tom přemýšlet. Četl jsem na internetu vtip. Ve firmě Microsoft rozeslali oběžník zaměstnancům: „Počítačový průmysl se vyvíjí velice rychle. Kdyby se stejným tempem vyvíjel automobilový průmysl, tak bychom měli auta, která ujedou tisíc km za jeden litr. Když vznikla první Fordova auta, tak jezdila na jeden litr tak jen pět nebo šest kilometrů. Ale ani dnes, po tolika mnoha letech, jsme moc nepokročili. Když začal počítačový průmysl podnikat, tak jeho pokrok nebo obrat byl velice nízký. Ale dneska jsou počítače mnohem menší a mnohem, mnohem rychlejší. Kdyby se automobilový průmysl rozvíjel obdobně, tak bychom měli auta, která na jeden litr ujedou tisíc kilometrů.“ Takhle si Microsoft utahoval z Fordovy společnosti. Ford zase vytvořil oběžník zase pro své zaměstnance: „Naše společnost je ráda, že nenavrhla auta takovým způsobem jako Microsoft své počítače. Kdybychom navrhovali auta tak jako oni, tak při nějaké nehodě kdyby se měl otevřít aibag, tak by se zeptal: Souhlasíte s otevřením airbagu?“ Podobně v běžném životě není čas na rozhodování nebo ptaní. Něco se musí udělat hned. A na to je lepší to podvědomí. Otázka: Při tom odpoledním cvičení – dýchání – jsem nedokázal vyjádřit slovy nějakou vlastnost, ale snadno jsem si ji představil jako obraz odpověď: Klidně si můžete vyjádřit ten problém jako obrazem a při tom čištění si představit, jak smýváte barvu na obraze vodou apod. Nebo přetřít jinou barvou. Hlavně to můžete dělat se vzpomínkami. A tam si potom můžete představovat, že každý jeden dech je tah štětcem. Nebo ho sedřete kartáčem a potom ho ještě přetřete. Nechte v tom volné pole své představivosti. Modlitba: PRÁDURASTU… Moje představa je udělat nějaké očistné cvičení a relaxaci s pozorováním dechu. Nejdříve příprava s modlitbami, příprava těla, dýchání, dech nahoru dolů, potom obrácení pozornosti dovnitř, identifikace problému a potom pomocí vhodné představy se toho problému zbavit. Nejdříve se zbavit té jeho moci nad vámi. Buď přemalovat ten obrázek anebo tou lahví důkladně zatřepat anebo vzít rýč, zarýt do země a problém vyrýt i s kořeny. Můžete libovolně použít svou představivost. Protože pro různé problémy vám mohou pomoci různé představy. A pokračovat v tom dýchání tak dlouho, až jste unaveni. Až jsme vyčerpaní. Potom to nashromáždit, soustředit do plic, naložit jakoby na ten dech a vypudit z těla ven. A potom uvolnění, relaxace. Před relaxací je třeba znovu doplnit zásoby energie. Vdechování celým povrchem těla, pokožky, a rozesílání načerpané energie do celého těla. Potom relaxace. Té relaxace potom využijeme k přechodu do ticha. A k tomu využijeme pozorování dechu. Včera večer jste měli meditace s pozorováním dechu. Nyní používejte tutéž techniku. Když se uvolníte, jenom pozorujte dech na špičce nosu. Bude vycházet ven, vstupovat dovnitř. Nejdříve se s tím seznamte a potom začněte sledovat změny teploty na nose. Ten vydechovaný vzduch z těla je trošičku teplejší a ten, který nadechujeme chladnější. Počítejte s tím, že tělo bude reagovat různým rozptylováním, různými pocity a myšlenkami. Jenom konstatujte, že jsou tady a nechte je procházet. Tak jako přišly, tak také odejdou. Jenom si je uvědomujte jako nezávislý svědek. Svědek bez zájmu, který není na tom zapojen ani negativně ani pozitivně. Jenom konstatuje, že pocity a myšlenky přicházejí a odcházejí. Pokud se vám to bude líbit, můžete k tomu připojit myšlenku, že každý nádech a výdech energie je výměna mezi vámi a vesmírem. Ten vstupující dech přináší energii a ten vystupující odnáší sebou všechny nežádoucí věci. Takže každý nádech a výdech vás o kousíček přemění. Všechny myšlenky, které budeme říkat, jsou takové naťuknutí a je na vás, abyste si to zpracovali dle svého. Řiďte se svou intuicí. Nejdříve začneme modlitbou k matce Zemi nebo prostoru, na kterém se nacházíme: ÓM SJÓNA… nyní modlitba k našim vnitřním energiím-kořenová čakra: ÓM ŠUKLAM… modlitba k celé linii Mistrů, kteří kdy pomáhali lidstvu : ÓM GURUR… kéž nám všichni Mistři požehnají, uvedou do souladu. Nyní modlitba k současnému průvodci, který nás zde svedl dohromady: ÓM TATHÁTAM… Sedíme v meditační poloze. Několik dlouhých nádechů pro lepší kontakt s tělem a zapojujte hodně břicho, břišní část. Několikrát opakujte. Nahlédněte do svého nitra nebo do své minulosti a najděte tam nejobtížnější problém, se kterým se chcete vypořádat. Ujasněte si ho, ať už slovy, nebo podobou nějakého obrazu, představy, vzpomínky. Nebo nějaký povahový rys. Jakmile si ho ujasníte, učiňte plné rozhodnutí, že ho chcete odeslat, úplně vyhnat z těla ven. V duchu si toto rozhodnutí vyjádřete slovy, jako slib. Teď chceme mu odstranit kořeny nebo přemazat ten obraz nebo tu láhev vyčistit. Teď bude následovat rychlé dýchání, ale hlavně břichem. K tomu připojujete vhodnou představu. Bude nás doprovázet buben. Pokud chcete, můžete do toho zapojit i tělo. Otřásání těla. Opětovně se podívejte do svého nitra, jak se odpad vznáší ve vašem nitru a chce se dostat ven. Je připraven k tomu, abychom ho vyvrhli ven. Pozorujte ho, jako vznášející se odpad. Shromážděte ho v plicích a pozorujte ho, jak je připravený, abychom ho vypudili ven. Dělejte to mnohokrát. Pomalu a několikrát. Vydechujeme, jako bychom ho chtěli vyzvracet. Opakujte to tak dlouho, až cítíte, že jste čistí a volní. Sledujte, jak ten odpad vystupuje z vašeho těla a jste čistší a čistší. Udělejte to ještě několikrát, soustřeďte všechny ty zbytky v plicích. Teď dýchejte velmi pomalu a pozorně. Pociťujte, jak ta nová energie vstupuje do vašeho těla a naplňuje ho. Tam, kde byl dříve ten problém, vstupuje a naplňuje ho nová energie. Zopakujte tolikrát, kolikrát cítíte a chcete a prociťujte to místo, jak ho naplňuje nová energie. Ještě naposledy, naberte čerstvou energii. Odevzdejte se úplně do rukou této nové energie. Kéž tato energie vás přetvoří, přebuduje. Ať přetvoří vaše tělo, vaši mysl, vaši povahu. Ať z vás tato energie udělá nového člověka. Představujte si, jak vás tato energie přetváří, dělá z vás nového člověka, odevzdejte se jí a uvolněte se při tom. Dělejte to vědomě, a pokud se o vás pokusí spánek, nevadí, jenom se snažte i při tom spánku udržovat kousek pozornosti. po čase: Pomalu se z této relaxace vracejte zpátky do svého nového těla, do nové mysli. Až vystoupíte ven, dejte svému tělu masáž a masírujte ho jemně, jako maminka hladí své miminko. Pamatujte na tu dvojí bdělost, dvojí vědomí. Můžete to udělat třikrát nebo jednou velmi pomalu. A zvýšenou pozornost věnujte tam, kde cítíte nějakou bolest nebo nepohodlí nebo nepříjemné pocity. Můžete v sedě pokračovat dál v meditaci. Jste novým člověkem. Ať vás vesmír dobře posiluje. Prostřednictvím dechu. Jenom pozorujte, sledujte dech. Sledujte, jak vaše tělo dýchá. Dech vychází ven, vystupuje z těla. Pokud na vás přijde spánek, nevadí, usnete. Pokud neusnete, pozorujte svůj dech. Neovlivňujte dech. Nechte, ať dýchá vaše tělo. Pociťujete jemný chládek, když nadechujete a jemné teplo, když vzduch vydechujete. Všechny pocity v těle nebo mysli jenom pozorujte, ale nepřestávejte s tou pozorností zaměřenou na dech. Teď si představte, jak ten vstupující dech přináší mnoho energie z vesmíru. A při vydechování dech odnáší naše majetnické, egoistické sklony. Buďte neosobním svědkem, svědkem bez osobních zájmů, který jen sleduje, jak vstupující dech přináší energii a vydechující dech odnáší vše egoistické. Nyní přesuňte vědomí z dechu do srdce. Energie vstupuje do srdce a mění se ve světlo. Zlaté, božské světlo. A teď s každým dechem ozařuje toto božské světlo vaši mysl. Mysl se naplňuje světlem a světlo se mění v lásku, soucit, moudrost a odvahu. A současně s tímto dechem vysílejte světlo do celého těla. Nechte toto světlo, ať tělo léčí a uzdravuje. Předělává celé vaše tělo a nechte toto božské světlo, ať přetváří vaše tělo tak, jak ono chce. Vaše tělo se naplňuje zdravím, energií a zkrášluje. Současně s dechem vysílejte toto světlo do svých domovů, do svých rodin. Potom každému jednotlivému členu rodiny. Posílejte Božské světlo do jejich duší, mysli i těl. Teď pozorujte, jak vaše práce a zaměstnání je ozařováno světlem z vašeho srdce. A neustále přitom pomatujte na váš dech. Ten je klíčem, který řídí směr světla. Můžete toto světlo poslat zesnulým lidem nebo duším, které potřebují pomoc, aby se pozvedly nahoru. Nyní posílejte energii do své práce, kterou děláte. Ať toto světlo vaši práci přemění, udělá ji krásnější. Nyní vysílejte toto světlo do celého vesmíru. Harmonii, mír, všem živým bytostem. Matce Zemi. A také každému členu naší skupiny, která tady medituje. Posíláme světlo také těm, kteří tady s námi chtěli být a z nějakého důvodu nemohli. A teď vytvořte ochranný štít nebo brnění kolem vašeho těla. Světelný, energetický štít. Jste uvnitř bubliny, složené ze světelné energie. Nyní potřebujeme energii zklidnit. Tomu napomůžeme, když budeme dlouze nadechovat a vydechovat. Poproste všechny energie, které byly probuzeny tímto cvičením, aby se zklidnily a vrátily na své místo. Nyní vystupujte z meditace s modlitbou k Mistrům za jejich pomoc, ochranu a vedení. ÓM PRADURASTU… následuje debata o zážitcích z předchozího cvičení: Hinduismus říká, že ve třetím oku Šivy plane věčný plamen. Takže když se vám otevře třetí oko úplně nebo nadlouho, tak to může způsobit nějaké těžkosti ve vašem běžném životě. Proto když máte s tímto nějaký delší zážitek, potom velice opatrně a pečlivě pošlete vzbuzené energie zpět do místa, odkud se vybudily. Je v pořádku, že se třetí oko otevírá, ale jsou to velice silné energie a potom na konci meditace je potřeba je uklidnit a poslat nazpět. Při meditaci k vám sestoupí kosmické energie a po skončení meditace by se měly vrátit na správná místa ve vašem těle nebo mysli. Otázka: Při cvičení očisty těla a relaxaci jsem měla pocit, že jsem se ocitla na moři, nastalo vlnění, které mne zvedalo vzhůru. To vlnění tam bylo pořád. Tvoje vědomí se nadzvedlo z tělesné úrovně do mysli a ještě někam dál, na vyšší úroveň. Může to být vysvětleno vícero způsoby, ale ve skutečnosti je to posun vědomí výš z naší skutečnosti. Castaneda tomu říká „posun bodu spojení“. Většinou máme toto centrum ukotveno v našem těle, z našeho těla se můžeme posunout výš do našeho vědomí nebo ještě výš do nadvědomí. Možná do té čtvrté fáze bdělosti, o které se mluvilo ráno. A ještě bych chtěl zdůraznit, že takové zážitky, které sdělujete, vypovídají něco o vaší povaze, přirozenosti. Neříká to nic o účinku, který to na vás mělo, ten je navždy u vás ukryt, ale ten efekt, který to cvičení pro vás má, nezáleží na tom, jestli ty zážitky máte nebo nemáte. Má to účinky i u lidí, kteří necítili vůbec nic. U těch, kteří měli vyšší zážitky, tam jsem si jist, že tyto praktiky již znali. Takže si pamatují tyto staré zážitky. Jiní v této skupině, kteří nemají žádné zážitky, si nic nepamatují, protože je to pro ně cvičení nové, ale ten efekt cvičení, které to na ně bude mít, je stejný. Když to budete usilovně cvičit, tak brzy uvidíte viditelné změny ve vašem životě. V Indii je rčení, že když je dřevo čerstvé nebo mokré, tak to nějakou dobu úsilí trvá, než se zapálí, ale když je suché, stačí jediná jiskra. Rovněž v tomto duchovním snažení, jsou někteří jakoby to čerstvé, mokré dřevo a někteří jsou proschlí. Ale žár tohoto cvičení vás vysuší, kdekoliv budete nebo jakkoliv jste daleko. Ale vy všichni nejste tak moc mokří a čerství, protože kdybyste byli moc mokří a čerství, tak byste nebyli tady. Až nás ten Božský oheň stráví, tak dřevo zmizí a zůstane jen Božský oheň. A není to zmizení, ale transformace. Takže se ze dřeva staneme ohněm. Podobně i náš život se stane božským. A my všichni jsme tady kvůli tomuhle. To je lidský osud, kterému nemůžeme uniknout. Můžeme to pouze zpozdit tím, že budeme žít pošetile, ale nemůžeme se tomu vyhnout. Proto jsem vám ráno říkal, že jste sem byli dohnáni. Dohnání tím božským ohněm. A není žádné místo, kde byste se před ním mohli schovat. Pouze vaše ego vám může dát dočasný úkryt. Ale potom znovu ve vašem životě nastane třeba nějaká nešťastná událost nebo velká bolest, velký smutek a vy se okamžitě podíváte zpátky a všechen ten čas, který jste v zajetí ega zameškali, doženete. Naším skutečným důvodem Bytí je naše transformace, naše přeměna. A o tu přeměnu naše Božství usiluje možná mnohem více, než my sami. Má na tom větší zájem. Stejně tak jako pohodlí a dobrý vývoj miminka leží více na jeho matce, než tomu samotnému miminku. My nejsme hříšníci, nejsme padlí, my jsme na cestě rozkvětu do Božství a to Božství je před námi, za námi, v nás a neustále nás tlačí a posunuje. My se můžeme jenom dočasně schovat za své ego, abychom dočasně unikli svému osudu. A nevěřte tomu, že se budete vyvíjet, jen když budete cvičit. Můžete se vyvíjet a postupovat i bez jakéhokoliv cvičení. Ale to není žádný důvod k tomu být líný. Je to součást naší přirozenosti. Můžete cvičit stovky hodin a přesto nic, žádné zážitky a potom v další minutě může přijít výsledek cvičení, kdy jsme cvičili stovky hodin předtím. To Božství, to je za veškerou naší logikou. Jelikož toto všechno víme, musíme cvičit navzdory nějaké bolesti nebo nepohodlí. Jógasútry říkají, že pokud začnete dělat jakýkoliv druh cvičení nebo jógy, vaše předchozí karma vás doběhne. Takže v jediném životě můžete spálit karmu stovek životů předchozích. Pokud máte při tom, co cvičíte nějaké problémy, nebo se vám zdá, že se vám hroutí život, nenechte se tím odradit, to je známkou toho, že postupujete dobře a ta stará karma vás doběhla a vy ji postupně odstraňujete. Všichni duchovně hledající toto jednoho dne zjistí a nakonec budou postupovat k té moudrosti. To je Božská vůle, aby vás zaháčkovala tím cvičením. Takže když budete více cvičit, ty problémy se objeví. Nenechte se tím odradit. Je to stará karma, která běží k vám. Jednodenní cvičení bude stačit k tomu, abyste odstranili karmu z jednoho života. Cvičte s trpělivostí. Gíta říká, že i sebemenší cvičení vás zachrání před strachy vnějšího světa. Takže každý den si vzpomeňte alespoň na několik momentů s Božstvím, když budete sami. Toto je záruka, abyste nesklouzli do shonu za materiálnem. Protože v té honbě za materiálnem můžeme být smeteni z pevné půdy pod nohama velice rychle. Jediný lék proti tomu je být si neustále vědom sám sebe. To vás zakotví ve vašem centru. Říkám tohle všechno proto, abychom si uvědomili nekonečno v našem životě. Nikdy si nemyslete, že je to nad vaše schopnosti. To je největší ateismus myslet si, že je to nad mé možnosti. Vlastně tím urážíme Božství v nás. Pokud na to nasadíme naši mysl a naše tělo, mysl i duše budou pracovat v souladu pro dosažení tohoto cíle, pak v tomto našem životě není nic nemožné. Neplačte také nad ztraceným časem. Můžete začít jakýkoliv den a jakákoliv hodina je vhodná pro začátek. Říkal jsem vám o vašich schopnostech a snu o Božství, který je o vás. Božská energie je za vámi a všude vás postrkuje a Božské vědomí ťuká na vaše dveře. Mistři jsou na čekané, aby vás ulovili a pomohli vám. Stíhají vás. Loví vás jako kočka krysu. Mistři jsou vždy připraveni nás katapultovat a vrhnout nás nahoru k tomu Božství. A co se týká krys, kočky s nimi nemají žádné slitování. I Mistři požadují vaše nejvyšší úsilí. Stručně řečeno - není úniku. Takže proč nezačít pracovat? Když jsou dveře zavřené a vy nemáte kudy uniknout, proč si tedy neudělat pohodlí uvnitř? Chtěl by někdo podělit o svůj zážitek, svoji zkušenost? Jedna účastnice líčí své pocity při cvičení a uzavírá: …pak jsem se ale vůbec nemohla vrátit. Mne probrala vlastně až ta modlitba. Odpověď: Omlouvám se, že jsem tě přivedl zpátky tak brzy.(žertem) Ten návrat zpět je velmi důležitý, proto žádáme Mistry o pomoc a ochranu, než začneme něco dělat. Protože všechny meditační praktiky jsou cestou do neznáma. A tam potřebujeme průvodce. Protože každý má svou vlastní, jinou cestu. My jsme zodpovědní za svůj další postup, ale nevíme, kterou cestou se budeme ubírat. My prostě nastartujeme motor a šlápneme na plyn a Mistři točí volantem. A na této silnici není žádný pruh v protisměru, takže můžete jet svou vlastní rychlostí. Jenom ten směr je určen Mistry. Dotaz: Ono je moc hezké říkat, že tím, jak se na nás valí ta karma, že je to všechno v pořádku, když přicházejí problémy. Mám ale takový zážitek, že po návratu z Indie, kdy člověk žije čtyři měsíce vytržený z tohoto světa a pak je zase nazpátek hozený do reality západního světa, tak ho to svádí k tomu být zase normálním člověkem, protože kolikrát mi to připadá, jako kdybych se snažil hlavou prorazit zeď. Kolikrát jsou mu pak taková slova málo platné. To tě pokouší tvoje stará karma. Ty problémy řeš jeden po druhém. Cvičil jsi dobře, proto k tobě běží ta stará karma, aby byla spálená. To je důkaz. Otázka: Představuji si to Božství, že k němu přicházíme s nějakými našimi zážitky a činy a není mi úplně jasné, jestli, jak jsou pro něho zajímavé i ty zlé zkušenosti. Nedělal bych si zbytečné komplikace, prostě stačí zůstat u toho sjednocení všeho a nerozvíjet to dál. Protože v tomto světě nic není jen dobré, nic není jen špatné. To je jen náš pohled, podmíněný vnímáním. Vůbec neaplikuj vlastnosti jako dobrý, špatný na to Božství. Otázka: Proč bych tedy měla dělat jen dobré věci, když z tohohle pohledu může být i špatné dobré. Neaplikuj vlastnosti dobré a špatné na Božství, ale na sebe. A na sobě tyto vlastnosti rozlišuj. Neříkejte všeobecně, že je dobro a zlo v tomto světě. Ale pro nás nebo pro kteréhokoliv jednotlivce tyto kategorie dobro a zlo existují. Je to, jako když potkáte matku s dětmi a některé z těch dětí budete mít raději a některé z těch dětí nebudete mít rádi vůbec. A vy řeknete: „No to první dítě, to je hodné“ a na toho dalšího: „To je špatné dítě.“ Ale když se zeptáte matky, co vám řekne?: „To jsou prostě moje děti.“ Takže když si představuješ Božství, zůstaň u té představy jednoty všeho. Ty další rozvíjející představy, ty přísluší naší mysli, takže nerozvíjejte to při meditaci. následuje zpěv bhadžanů, tanec Po skončení tance: Zůstaňte stát tam, kde jste a zavřete oči. Představte si, že Božská energie prostupuje přes vaši hlavu, tělo až k zemi. Představte si sami sebe, jako strom stojící na louce a jako blesk přichází kosmická energie a projde vámi až do země. Tato kosmická energie vás očišťuje a nabíjí energií. Teď ať se vaše pozornost zaměří na chodidla a na to jak se dotýkají chodidla země. Prožívejte dotek chodidel s Matkou Zemí. Představujte si její chladivou energii, jak prochází vámi zespodu až k vrcholku hlavy. Tato energie vás činí klidnými a přijímajícími. Teď si představte Kosmickou energii, která vás činí čistými a nabitými energií. Vizualizujte si energii Matky Země, která vás činí čistými a přijímajícími. Kosmická energie proudí skrze vás do země a energie Matky Země stoupá ze země nahoru. Zkuste vnímat tyto dvě energie tak dlouho, jak to bude možné. Teď si představte, že tyto energie splývají ve vašem srdci. Z tohoto setkání vznikne obrovské světlo. Modlete se k tomuto Božskému světlu, aby bylo stále s vámi. A nechte toto zlaté světlo, aby přeměnilo každou oblast vašeho života. Vaše tělo, vaši mysl, vaše činy, vaše myšlenky, všechno. Nechme Božské, aby zůstalo v nás jako zážitek a pomalu vystoupíme z meditace. Modlitba: SAHANÁ… Dobrou noc ***** neděle dopoledne PÚDŽA Dnes navrhujeme, abychom uctívali Božství podle indické tradice. Sanskrtské slovo pro uctívání je púdža. Znamená to uctívat. A uctívání je založeno určitých principech. Viditelný svět se skládá z pěti elementů. Je to země, voda, vzduch, oheň a prostor-éter. A podobně i naše těla se skládají z pěti elementů - země, vody, ohně, vzduchu a prostoru-oblohy. A potom je tam ještě šestý element, což je naše mysl. Toto odpovídá i našim čakrám. Kořenová čakra reprezentuje zemní prvek. Druhá čakra reprezentuje vodní element. Třetí čakra reprezentuje element ohně. Srdeční čakra reprezentuje vzduch. Krční čakra reprezentuje ten pátý prvek-prostor. Šestá čakra adžňa mezi obočím reprezentuje naši mysl. Tato meditace o čakrách je vnitřní proces. Ale naše těla jsou velmi konkrétní, hmotná, takže potřebují nějaké hmotné, vnější ujištění. Když meditujete o čakrách a pěti prvcích a potom jdete k Božství, je to vnitřní uctívání. Ale naše tělo nebude spokojeno jenom s vnitřním uctíváním. Představte si, že byste meditovali o jídle, tím byste své tělo neuspokojili. Tělo potřebuje konkrétnější věci, aby se uspokojilo. Proto musíme jídlo připravit a jíst. A podobně, když se jedná jen o vnitřní uctívání, tak vůbec nebere v úvahu potřebu těla. A tak proto světci ve staré Indii vymysleli, vynalezli púdžu, aby se do tohoto uctívání zapojilo i tělo. A je také další tajemství. Včera jsem vám řekl o tom, že náš život pokračuje i poté, co učinil kontakt s Božstvím. Že náš život pokračuje pak Božským způsobem. Takže je život před osvícením a je život i po osvícení. Všechny aktivity pokračují po tom osvícení ale jiným, Božským způsobem. A ať jste již osvíceni nebo ne, váš život se jaksi pohybuje ve třech vrstvách. To jsou vaše činy, to jsou vaše slova, a myšlenky. To je to, co děláte se svým tělem, co mluvíte svými slovy a jaké myšlenky máte ve své mysli. Jak jsem mluvil o tom vnitřním uctívání, to je jen vnitřní aktivita, která zaměstnává jen vaši mysl. Mantry, modlitby, zpívání, to všechno jsou jen slova. Není v tom zahrnuta žádná činnost. A aby se do té vnitřní meditace zahrnula nějaká činnost, byla vymyšlena púdža. Mentálně se provádí vnitřní uctívání, provází se to mantrami a písněmi a navenek se vyjadřuje pohyby těla s nějakými předměty. Takže všechny tři vrstvy našeho života jsou spojeny a nabídnuty k oběti Božství. A proto jsou používány některé symboly. První symbol je symbol země, která je nejhmotnější, nejhutnější - je symbolizována santalovou pastou. Druhý element voda je zastoupen vodou. Třetí prvek ohně je zastoupen lampičkou, další prvek vzduch je zastoupen vonným kouřem a pátý prvek prostor - obloha je zastoupena květinou. V púdže se modlíme tak, že máme tělo složeno z pěti elementů a v nich sídlí naše mysl. Takže v púdže nabízíme všech pět elementů a tím nabídneme i celé naše tělo Božství. Mysl a ego jsou zastoupeny obětováním jídla. Jídlo je nejprve nabídnuto Božství a teprve potom ho dostaneme zpátky jako požehnání od Božství. Je to taky o tom, že při osvícení nabídneme naše ego a naše ego je přímo pohlceno Božstvím, přeměněno a dostaneme zpátky Božské světlo. Ale abychom po tomto osvícení mohli pokračovat v životě, to transformované ego vytvoří nový střed, kolem kterého bude probíhat náš nový život. Tedy těch pět elementů nabízíme nejdříve Božství, které nám vše požehná a vrátí zpátky. Jídlo je pak požehnáno, nazývá se prasádam. Tato technika spojení vnitřního a vnějšího uctívání nebo zbožšťování předmětů pro tyto účely se nazývá v původním sanskrtském výrazu tantra. Dnes je toto slovo velmi špatně pochopeno a zneužíváno. Při tomto vlastně používáme běžné denní věci a potřeby a nabízíme je Božství za nás. Púdža sama má mnoho částí. Nejprve ten, kdo provádí púdžu by se měl sám očistit. Ať už je to on nebo ona. Nejprve očistit tělo koupelí, obléci si čerstvě vyprané šaty, to je očista těla. Potom je třeba očistit mysl, to se provádí meditací a mantrou. Potom následuje příprava věcí, potřebných k púdže. Potom je třeba ty předměty k provádění púdže očistit pomocí mantry a vnitřního záměru. Potom se přivolává Božství do vědomí nejprve té osoby, která rituál provádí. Potom přivolání Božství do nějakého vnějšího symbolu. Ten vnější symbol může být lampa. Tady vidíte lampu, která ještě nebyla zapálena. V lampě je pět knotů. Lampa je symbolem našeho vlastního těla. Je tam i naše mysl, která je zastoupena olejem. V oleji je pět knotů. Těch pět knotů reprezentuje pět energetických kanálů, kterými proudí prána do našeho těla. Když jsou ty knoty zapálené, prána je živá a celé tělo je živé. Potom tam ještě musí být vědomí. Proto přivoláváme Božství z kosmu. Pět elementů je Božství nabídnuto jeden po druhém. Nakonec je nabídnuto naše ego prostřednictvím ovoce. Potom se naše ego a Božství stává jedním, naše ego se rozpustí v Božství. A my oslavujeme toto spojení písněmi. Nakonec si vezmeme esenci Božství do našich srdcí. Takto jednotlivec dělá púdžu. Púdža je vlastně uctívání každého jednotlivce a neznamená to, že je to něco jenom na ukázku, každý musí být zapojen sám za sebe. A je to cesta ven. Suchetas je něco jako náš zástupce a on to udělá za každého z nás. A my přitom budeme dělat to vnitřní, mentální uctívání. Musíte mít stále na mysli, že vy uctíváte, a jako obětinu nabízíte sami sebe. Naše Božské Já a vědomí nejsou oddělené. Obě jsou skutečně čisté. Jenom my si myslíme, že nejsme čistí. Uvědomte si, že máme v sobě všechnu potřebnou moudrost a všichni budeme osvobozeni. Začneme úvodní mantrou, abychom očistili prostor. Suchetas látkou přepásanou přes sebe oznamuje, že sám sebe připravil, aby mohl dělat púdžu. Vše provádíme s upřímností a pokorou. Kéž sem přijde Božská přítomnost a všichni bohové nás požehnají tento prostor učinit stejně svatým jako chrám. Nyní modlitba k našim energiím, ke kořenové čakře…dále modlitba k Mistrům…bhadžan… Očista všech přítomných vodou do dlaně, kterou vhodíme do úst za recitace mantry Gájatrí. Představovat si, jak nás požehnaná voda očišťuje. Nyní přichází přivolání Božství. Napřed do nás, potom do lampy, aby mohla přijat naši obětinu. Představíme si, všech pět prvků, která dáme symbolicky do rukou, jako když jsme se očišťovali vodou, hluboký nádech a skrze hlavu přichází Božství do našeho těla, vstupuje do srdce, při výdechu spojíme ruce a ze svého srdce pošleme, nabídneme Božství lampě. Než to začneme provádět, potřebujeme nastolit jednotu našeho vnitřního já s kosmickým a to uděláme tak, že třikrát zazpíváme ÓM. V našich rukách je pět prvků a naše mysl. Oči zavřené, při odevzdávání lampě oči otevřeme. Nabídnutí Božství jednotlivých elementů v zastoupení Suchetasem a jídlo, jako naše Ego. Ovoce, které jste obětovali, je to všechno, co je ve vás. Dobré i špatné. Všichni mentálně obětují lampě. Pak znovu obětování pěti prvků lampě. Nyní tichá meditace o kosmickém spojení vnitřního Já s kosmickým. Božství je v nás, Božství je kolem nás. Teď se budeme modlit za znovuzrození. Za božské znovuzrození. Aby obohatilo náš život tady i potom, až odsud odejdeme. Hymnus z Rigvédy, bhadžany. Modlili jsme se za požehnání, za pomoc, za vedení. Chcete-li něco víc osobního, udělejte to při bhadžanech. Můžete se modlit za uzdravení, za odstranění překážek na vaší vnitřní cestě, za další instrukce, aby k vám přicházeli v budoucnu, aby byly odstraněny vaše vnitřní slabosti, můžete se modlit, abyste dostali osobní vedení, abyste mohli přeměnit svůj život. Je to čistě osobní věc mezi vámi a Božstvím. Nyní si vezměte Božství z lampy zpět do svého srdce. Budeme se dívat na lampu, třikrát ÓM rukama opět brát Božské světlo ke svému srdci. Teď se modlete k Božství ve vašem srdci, aby přeměnilo vaši mysl. Teď se modlete k vašemu Božství, aby přeměnilo vaše tělo. Kéž Božství přemění všechny činy vašeho těla. Kéž Božství přemění všechna vaše slova. Kéž Božství přemění všechny vaše myšlenky. Naše činy, myšlenky a slova se naplní Božskou září. Teď věnujte malou část uctívání mateřské části vaší duše. Představte si paprsek světla proudící k vaší matce, paprsek světla proudící k duši vašeho otce. Nyní paprsek světla k vašim Mistrům, teď paprsek světla ke všem mistrům, ke všem světcům. Teď paprsek světla ke všem našim předkům. Nyní posíláme paprsek světla všem tvorům i v jiných světech. Teď se modlete za přeměnu vašich vztahů a vaší práce. Nyní se modlete za odpuštění všech chyb, kterých jsme se dopustili vědomě nebo nevědomě. Kéž Božská energie z našeho srdce nás všude ochraňuje. Kéž Božská přítomnost zůstává v našem srdci a vede nás jako přítel. Kéž se všechny energie, probuzené a povzbuzené naší meditací vrátí zpátky na svá místa. Kéž energie z našeho těla sdílejí energie z našeho srdce. Modlitba - poděkování Mistrům. Jak se vám líbila púdža? Máte nějakou zkušenost, o kterou byste se chtěli podělit? Nebo dělali byste něco podobného doma? Můžete nahradit lampu svíčkami a můžete si vystačit s vodou a santalem, můžete použít vonnou tyčinku, květiny, ovoce. Princip púdže je ten, že nejdříve přivoláte Božství do sebe, potom ho ze sebe vložíte na nějaký vnější objekt, tam ho vyčistíte, vyleštíte, rozzáříte, zvětšíte, zmnožíte a potom položíte zpátky do svého srdce. A je to možné dělat jen za pomoci nějakého vnějšího objektu. Nebo místo lampy nebo svíčky můžete použít i mandalu. V Indii některé rodiny používají přímo nějaké Božstvo. Někde používají přímo oheň. Jsou čtyři věci, které jsou dobré pro duchovní postup. V Indii je rčení, které říká: „Kdokoliv může nabídnout cokoliv, i ten nejmenší lísteček se může nabídnout Božství.“ Když nemáte více vědomostí, stačí nabídnout i ten nejmenší lísteček Božství. Záleží s jakým záměrem a pocity uvnitř a může to být větší síla, než celá výpravná púdža. Ono to sjednocuje vaši vnitřní meditaci s vašimi činy a tělem. Vám se může zdát, že to je obyčejný lístek, že není z žádného posvátného stromu a potom takový obyčejný list, kterého je velké množství, nabídnut tomu Božskému. Pro vás jsou věci dobré nebo špatné, posvátné nebo světské, kdežto Božství je za nějakou svatostí nebo posvátností. Je to za dobrým a špatným. Je to za rozlišením na muže a ženy. Božství je za světlem i temnotou. My s naší myslí pozorujeme všechno v nějakých souvislostech a vazbách. My vždycky rozdělujeme na příjemné, nepříjemné, jemné, dobrý čin, špatný čin nebo hřích, světlo, tmu, ale Božství je za vším a nad vším a je ohromné, obrovské a nezměřitelné. Kdybychom srovnali velikost naši a Božství ve velikosti vesmíru, tak bychom byli menší než atom. Světci v Indii zpívají: „Ó Pane, ty jsi tak nekonečně veliký a já jsem jen tak malinký, jak já můžu zahlédnout tvou slávu“. Jeden světec-básník v Indii složil báseň: „Kdyby byl celý svět papírem, který byl popsán a kdyby všechny rostliny, které rostou ze země, byly pera, kterými se na ten papír dá psát, a kdyby všechny oceány byly z inkoustu, který by se používal na psaní, kdybychom použili celou Zemi, rostliny a vším inkoustem z oceánu, nikdy bychom nepopsali tu Boží slávu a nekonečnost.“ Tak ohromná je sláva Božství. Ale Božství má dvě tváře. Transcendentální a přítomnou. V transcendentální formě je tak rozsáhlé, tak daleko mimo náš dosah, ale v té přítomné formě je Božství náš přítel. Být přítelem hledajícím, to je součástí božského zákona. Božství je vázáno svým vlastním slibem, být přítelem lidí. Mudrci a básníci v Indii nahlížejí na Božství tímto způsobem. Používají rčení, které říká: Mitró bhavasu déva dharmahi, tzn., stáváš se přítelem tvou vlastní dharmou. Tvým vlastním zákonem jsi náš přítel. A to je Božský slib. Takže bez jakýchkoli výhrad můžete Božství obětovat cokoliv, třeba kousíček papíru, protože ono je náš přítel podle jeho vlastního zákona – ne kvůli našemu právu, naší pokoře, ne kvůli nevědomosti ani kvůli naší moudrosti, ale jeho vlastním zákonem je naším přítelem. Může to být malý lísteček, který nabídneme nebo jeden lístek z květu, cokoliv. Ale je důležitý nějaký vnější symbol. V místech kde meditujete, si udělejte malý oltářík, skoro každý ho už má. Je třeba pamatovat na to, že během meditace tomu Božství něco nabídneme. Nějaký symbol, do kterého ho pozveme. Když děláte svou meditaci, dělejte ji před Božstvím. Tak jako jsme tady zpívali mantry a védské hymny, tak nejdříve pozvěte Božství, potom mu něco obětujte a potom před ním provádějte své mantry a meditaci. Můžete to dělat po úvodní meditaci, dechových cvičeních, kterými se připravujete na meditaci. A po očištění nejprve pozvěte Božství do svého srdce, umístěte se ho do té svíčky a pak si představujte, že Božství je přítomno a obětujte mu něco. Potom pokračujete v meditační sestavě třeba mantrami, nebo co máte dalšího. A potom přejděte do tiché meditace a zaměřte pozornost na třetí oko. A když budete mít pocit, že to stačí, vstupte do srdce a vezměte si Božství z té lampy nebo obrázku nebo jiného předmětu zpět do srdce a pokračujte meditací v tichu. A to světlo ze srdce vyzařujte potom svého těla, mysli, do života, svých přátel, rodiny, práce, všude kolem sebe. Toto si můžete zkusit cvičit nejdříve s rituálem s vnějším předmětem a potom bez něho a sami si můžete srovnat, jaký je mezi tím rozdíl. Protože v každém rituálu má vaše tělo nějakou roli. Obyvkle, když provádíme meditaci, tak vědomí vyrazí na cesty a tělo zůstává ve vězení. Ale když se provádí nějaký rituál, tak se bere v úvahu i tělo, které se zapojí do té cesty. Proto se při púdže cítíte tak dobře. Vím, že pro mnohé lidi, bylo toto něco úplně nového. Ale z vašich tváří mohu vyčíst, že jste se zde cítili velice dobře. To má dva důvody. Jedna věc je, že jak jste včera večer s chutí a radostí tancovali, zapojilo se i vaše tělo na tu cestu, tak jste byli takový ucelení. Druhý důvod je ten, že tyto rituály jsou vám neznámé pouze v tomto životě. V předchozích životech jste toto všechno znali. Pro vaši vnitřní mysl to byl jen takový extatický zážitek. Mnozí z vás kdysi tyto rituály prováděli a mnozí z vás tyto rituály učili i ostatní lidi. Takže už není co vyjasňovat, ale pokud vaše mysl má stále nějaké pochybnosti, tak teď je čas na to zodpovědět. Poznámka účastníka: V Indii dělat púdžu je jednodušší, protože tam na to mají dům nebo místnost. Odpověď: „Ale tady můžete mít koutek na púdžu“. Někdy mám pocit, že jsem příliš mluvil a jsem rád, když mluvíte vy, protože se hodně učím. Proto se vás stále ptám. Otázka: Předloni při nějaké konzultaci se někdo ptal na cvičení pro zlepšení zraku. Bylo by možné to zopakovat a natočit na video? První cvičení Natáhněte pravou ruku před sebe, zvedněte palec a dívejte se oběma očima na zvednutý palec. Zaměřte pozornost na palec a paži s palcem posunujeme o 90 stupňů doleva. Neotáčejte hlavou, sledujte palec jenom očima. Potom vraťte pomalu zpátky. Potom totéž doprava a sledují jen oči. Pomalu zpátky. Potom udělejte to samé druhou rukou – nejdříve doprava, potom doleva. Druhý cvik znovu s palcem. Paže je natažena a opřena o koleno (sedíme na zemi), pomalu ji zvedáme odspodu nahoru až do vodorovné polohy, potom se v lokti ohýbá až se palec dotkne bodu mezi obočím. Pořád sledujte palec očima. Pomalu zpátky. Třetí cvičení: Paže je opět natažena a opřena o koleno, tentokrát je vztyčen ukazováček. Zvedáme jej odspodu nahoru pomalu na špičku nosu. Dotkněte se nosu a pomalu zpátky dolů. Opakujte tolikrát, kolikrát můžete. Tyto 3 cviky jsou dobré pro lidí, kteří mají problémy se čtením. Cvičit každý den, bez brýlí. Toto cvičení vám nakonec pomůže brýle odstranit. Další cvik: držíme vzpřímený palec asi 20 cm před svým obličejem. Jak se na něho díváte, najděte si za ním ve vzdálenosti nejméně pět metrů od vás bod na který se budete dívat. A střídavě zaměřte pozornost na váš palec a na vzdálený bod a zpátky. Pět sekund setrvat na blízkém bodě a pět sekund setrvat na vzdáleném bodě. Ti, kteří mají brýle a mají rozdílné dioptrie na každém oku, tak musí dělat cvičení zvlášť pro každé oko. A to slabší oko by mělo cvičit vícekrát. Jedno oko zakryjeme a druhé oko cvičí. Sleduje vzdalující se palec a přibližující se palec. Pomalu. 5x až 10x, potom totéž s druhým okem. Také můžete zírat do slunce. Ale mělo by to být nejdéle do hodiny po východu slunce anebo nejdříve hodinu před západem slunce. Zprvu stačí se dívat deset sekund. Žádné představy, žádné myšlenky, jenom se dívat a maximálně se koncentrovat na svůj kontakt se zemí. Nejlépe je to dělat, když stojíte na zemi bosí nebo v ponožkách, eventuelně botách, s co nejslabší podrážkou. Když to budete dělat pravidelně, tak první den deset sekund, druhý den dvacet, třetí den třicet sekund, vždy o deset sekund. Během měsíce se dostanete na dobu pěti minut. Když ale z nějakého důvodu musíte udělat přestávku, nezačínejte pěti minutami, ale minutou a postupně přidávejte. Vím, že dívání do slunce může pomoci i od astigmatismu. Váš zrak se zlepší během jednoho měsíce, pokud cvičíte pravidelně. Důležitá poznámka: po cvičení s očima a rukama je třeba oči relaxovat. Jemně přitiskneme bříško dlaně na oko, na horní víčko. Oční víčko by mělo cítit teplo z naší dlaně. Držte to tak půl minuty až minutu a potom vaše oči jemně promasírujte. Vlastně je to jakési hlazení od vnitřních koutků k vnějším. Potom hladíme čelo i nad obočím, od středu ke stranám, dolů ke spánku. Potom promasírujeme nos. Potom uši a pokračujeme s masáží krku. I když nebude slunečno, dívat se alespoň do světla. Rostliny získávají všechnu energii ze slunce a my dostáváme energii z rostlin. Nebo když je tam mezičlánek zvíře, i ono dostává energii z rostlin. Některá zvířat se živí jinými zvířaty. Ale ta původní energie je vždy ze slunce. Takže my můžeme také získat tu původní energii ze slunce, ale nevíme, jak to provádět. Je to nebezpečné, pokud ji přijímáme špatným způsobem. Ze slunce přichází nejen to blahodárné světlo, ale i radiace a pak může našemu zraku ublížit. Ideální čas je ten, kdy není moc radiace. Toto v Indii praktikuje mnoho lidí. Někteří v tom přijímání energie dosáhli takové zručnosti, že nemuseli přijímat ani jídlo dlouhé měsíce. Po měsíci cvičení budete muset změnit brýle. Pokud se chcete zbavit brýlí, tak nedbejte rady očního lékaře, protože ten vám bude doporučovat nosit brýle stále. Když budete cvičit s tím záměrem se jich během dvou tří měsíců zbavit, tak ty brýle nenoste pořád, jenom když je to nezbytné. Cvičit ráno a večer a čím pomalejší je cvičení a čím větší je soustředění, tím větší efekt. A vlastně i tyto cviky jsou z jógy. Jméno těchto cvičení je trátaka. Dotaz: Jestli to má vliv i na jiné oční choroby. Toto cvičení zrak zlepší, ať je choroba jakákoliv. Kdybyste to cvičení dělali několikrát a ucítili v oku bolest, tak přestaňte. Bolest znamená, že jste došli k nějaké hranici. Tam se nepokoušejte se dostat za ni. Dívání na slunce pomůže léčit i tělo. Dotaz na dívání se do svíčky. Odpověď: Je to dobré, zvýší to vaši koncentraci. Kolem deseti minut. Když k nám přijdou lidé s rozrušenou myslí, doporučíme jim dívat se do svíčky nebo na nějakou malou mandalu nebo sledovat bod. Člověka to zklidní. Toto vše je dobré i jako úvodní cvičení před meditací. V meditaci jsou různé fáze. Nejvyšší meditací je meditování na své vyšší já. Není zde žádný rozdíl mezi vámi a Bohem. Protože my jsme součástí Boha. Napřed můžeme udělat toto úvodní cvičení na světlo plamene nebo bod. Potom pozorujeme svůj dech, pak dechová cvičení nebo mantry, potom zavřeme oči a jdeme hluboko do sebe dovnitř. Ta koncentrace na své vlastní já spočívá v tom, že chceme najít a zjistit, co je to naše já. Ono se to pak v nás objevuje jako čisté vědomí. Čisté, průzračné vědomí. Meditujete a zjistíte, jaké je to nejčistší vědomí ve vás. A ponoříte se do toho hluboko, skrze to proniknete a rozpustíte se v tom. Vlastně všechno tomu odevzdáte. V tom rozpuštění zapomenete na své ego, smysly. Ale musíte být při tom bdělí a ostražití. To je všechno, co je třeba dělat. Jsou to takové návody, návrhy. A teď je potřeba, abyste to neustále cvičili. Božská síla vám při tom pomůže. Zákon přírody vám pomůže. Na začátku sezení byly zde ty dva body, co se týká dobra a pomáhání. První bod byl, že i ta nejmenší věc, kterou nabídneme Božství, je velice důležitá. Druhý bod je, že můžeme nabídnout pomoc lidem, všem tvorům, kteří jsou na tom hůře nežli my. Někteří lidé mají větší štěstí, někteří lidé mají smůlu. My se nebudeme dívat na důvody. Pokud je to ve vašich možnostech, nabídněte pomoc. Neposuzujte, jestli si vaši pomoc zaslouží nebo ne. Když uvidíte někoho slabého v problémech, zkuste jim nabídnout jakoukoliv pomoc, i kdyby to mělo být jen dobré slovo. I toto vám velmi pomůže posunout se na vaší duchovní cestě. To je ten druhý bod. Kdokoliv, kdo je na tom hůře než vy, zasluhuje vaši pomoc, a když se do té situace dostanete, tak neváhejte. Nebo se tomu nevyhýbejte. 19. července jsme byli v Pardubicích. Měli jsme se dostat na místo, kde budou bhadžany. Měli jsme adresu, ale nevěděli jsme, jak se tam dostaneme. Po cestě jsme oslovili hodně lidí. Zkoušeli jsme se zeptat nějakých chodců. Ti sice uměli anglicky, ale určené místo neznali. Někteří z nich to místo možná znali, ale zase neuměli anglicky. Potom jsem přišel k muži s tou adresou v ruce a ten muž nasedal zrovna do svého auta. On se ani nepodíval na adresu, ale jen na můj obličej a řekl mně: „almužnu nedávám.“ On si myslel, že jsem nějaký svatý muž a žádám o almužnu. Potom tam byla čínská restaurace. Mysleli jsme, že v této restauraci budou angličtinu ovládat. Neznali ani slovo anglicky. Pak jsme uviděli blízko ještě cestovní agenturu. Její pracovník uměl anglicky, byl ochotný, chtěl pomoci a dokonce zatelefonoval ze svého vlastního telefonu do čajovny pro pomoc. Ten muž nikdy nebyl v Indii, ale má s Indií nějakou spojitost a tak byl velmi šťastný, že mohl pomoci. Takovouto pomoc může kdokoliv komukoliv poskytnout. To je ten druhý bod. Tak až se vás někdo příště zeptá na cestu, vzpomeňte si na tuto příhodu a pomozte mu. Třetí bod je disciplína nebo umírněnost. Ve všech radostech, ve všem potěšení. V jídle, zábavě, sexu, v trávení dovolené, ve všem. Když utrácíte peníze, nechte si vždycky něco stranou. A ty peníze věnujte na pomoc chudým, potřebným. Když se například rozhodnete utratit za dovolenou 1 000 euro, odložte z nich 50 euro na charitu. Ne tak, že dáte 1 000 euro na dovolenou a 50 euro na charitu. To je jeden z příkladů pěstování umírněnosti v potěšení. Podobně, když jíte jídlo, nejezte, abyste byli zcela plní. Protože jídlo je produkt přírody, tak ho nejezte víc, než je nutné. Když jíte víc, než potřebujete, poškozujete svět, pomáháte mu negativním způsobem. To, že máte víc peněz, neznamená, že si musíte více užívat. Takže když si vyčleníte určitou částku peněz na zábavu nebo něco příjemného, odložte z tohoto množství nějakou částku na charitu, dobročinnost, protože tím uplatňujete jakousi určitou sebedisciplínu a cestu umírněnosti, a tím se připravujete i na takové období, kdy nebudete žít v takovém dostatku. Takže řekl jsem vám tři nejdůležitější body. • nabídnout cokoliv Božství • pomáhání slabým a potřebným • věnujte něco na dobročinnost, že budete umírněni ve svých požitcích. • vždy se můžete chovat hezky k druhým Je to lepší než dvě nebo tři hodiny meditace. Nikoho nezajímá, jestli meditujete půl hodiny nebo vůbec, ale když oni mluví na vás, vy jim odpovídejte laskavě. I kdyby se vás někdo ptal na cestu a vy to nevěděli, laskavě řekněte, že bohužel nevíte. Oni pocítí úlevu. A jejich úleva pomůže vám na vaší duchovní cestě. Pokud chcete postoupit dopředu na vaší duchovní cestě, prosím vás, řiďte se podle těchto čtyř bodů. Toto je důvod, proč na konci meditace se modlíme: „Ať jsou naše činy plné milosti.“ To znamená, když vás někdo požádá o nemožné, tak se na něho nemračte. Můžete se krásně usmát a říct: „Ne!“ Protože nemůžete pomoct. A když můžete pomoci, tak to dělejte s úsměvem a ne s nějakou arogancí. Když vám říkám, že vaše činy mají být plné milosti, tak i postoj vašeho těla, výraz vaší tváře, všechno by mělo být s tímto v souladu. Jenom tak do vás může vstoupit Božství. Podobně, když se modlíme, aby se naše slova stala milými a laskavými, musíme po tom skutečně toužit a používat to v praxi. Protože my jsme všichni podmíněni naší rodinou a národními tradicemi. Lidé si myslí, že ostatní lidé neocení laskavost. Myslí si, že preferují výkonnost. Ale výkonnost není to užitečné. Nikoho to netěší. Toto se vyžaduje jenom v obchodě, kde jsou tvrdé lokty, tato výkonnost vyvolává ve vás jen chtivost a hněv. I všechny inzeráty jsou nastaveny tak, aby uspokojily vaši nenasytnost, strach. I pro náš duchovní vývoj bychom se měli vyhnout neslušným výrazům. Měli bychom se vyhnout slovům, která ostatní uráží. Měli bychom se vyhnout prázdným řečem, rozhovorům o ničem. A také bychom se měli učit mluvit ve správnou chvíli. Ty slova, která používáme, by měla lidem, ke kterým mluvíme, sedět, ne působit jako plamenomet. Toto všechno ve skutečnosti pomáhá více vám, než těm druhým. Toto je zákon činů, který se aplikuje na slovní projev. Pokud chcete duchovně postoupit, zkuste být jiní. A vy umíte, můžete být jiní. Také když se modlíme za jasnost naší mysli, za lásku, odvahu. V těchto věcech je odvaha důležitá věc, protože musíme mít vnitřní odvahu, abychom mohli být jiní, abychom mohli pohnout věcmi. Být soucitný neznamená vždycky plakat a být slabý. Potřebujete sílu a ta síla pochází od Božství. Zkuste postupně své životy úplně změnit, protože to je význam duchovního pokroku. Duchovní pokrok neznamená, že budete meditovat déle, ne že budete umět číst v mysli ostatních lidí, ne v tom, že budete mít skvělé zážitky. Skutečný pokrok je třeba uskutečnit ve vašich všedních životech. Takže se musíme vyvíjet. A pomoc pro tento vývoj je všude kolem nás. Otázka: Pracuji s lidmi i v duchovní rovině a narážím na nepochopení síly a moci odpuštění. Lidé to spíše zvládnou jen v mentální rovině. Odpověď: Když se odpuštění děje jen v mysli, tak je třeba navést ty lidi na dechová cvičení zaměřená na odpuštění a aby se zaměřili na pocit bolesti. Protože když tam stále tu bolest cítí, tak je těžké zcela odpustit. Otázka: Jestli má v dnešní době nějaký význam hledat gurua. Co můžeme očekávat. Odpověď: Je potřeba žít s mistrem po mnoho let, což není pro Evropany možné. Ten vztah Mistr a žák má mnoho podmínek. Za prvé žák musí Mistra požádat o pomoc, za druhé Mistr ho musí přijmout, za třetí musí být možnost blízkého kontaktu, aby mohl Mistr na žáka dohlížet. Vlastně ta síla, která působí přes Mistra na žáka, je síla Božského vedení, takže ve vašich podmínkách asi nelze hledat mistra jako fyzické tělo. Ale spíše když potřebujete nějakého Mistra, tak poproste, aby k vám přišla ta božská síla, která vás povede a on se někdo objeví. Otázka: Je možné přijat radu pokaždé od jiného mistra nebo je třeba mít stálého mistra? Odpověď: Buď sama sebou a každý Mistr tě obohatí svým vlastním způsobem. Když bude hodně Mistrů, tak se ty snahy můžou rozmělnit. Každý si to vnitřně musí rozhodnout sám. Když už se rozhodnete pro nějaké metody, tak je nemíchejte. Ale když slyšíte nějakou dobrou radu od jiného mistra, tak ji použijte. Protože všechno může být guru. I strom, i rostlina. Nebo i zvíře vám svými gesty může něco říct. Přijímejte všechno s pokorou. Protože Božství je ve všem. Ve vás, ve vašem Mistrovi, dokonce i v zrníčku prachu. Otázka: Problém podléhání druhým, jak je to vlastně se žebráky? Odpověď: Dělat to co cítíte. Pokud jsou zdraví, tak by si měli spíše sehnat práci, než jim dávat peníze. Je to buddhistická víra, že když bude člověk dávat peníze na charitu, tak nebude hladovět v příštím životě. Nemusí se to dávat jen chudým lidem, ale ti potřební mohou být i naši přátelé, kteří žijí obyčejný život a o nichž víte, že jsou v nějaké tísni. Otázka ohledně umírání, smrti, obřadech. Jak poznáme, že člověk umírá, jak mu co nejlépe pomoci a doprovodit ho. Odpověď: Umírání bude snadné tehdy, až lidé budou smrt přijímat. Když cítíte, že nějaká osoba odchází a jsou tam i ostatní, tak jim můžete říct, že tím, že udrží svoji mysl klidnou, čistou, že tím tomu člověku ulehčí to odcházení. Zkuste pozůstalým říct, že smrt není konec. Smrt je začátkem něčeho dalšího, nového. Při smrti jen tělo umírá a rozkládá se. Ale duše pokračuje. A pokud toto přijmete nebo ne, jednoho dne se to stane i s vámi. Je to jako když je žena těhotná, tak jednoho dne bude muset porodit. A nemá cenu nějak odmítat porodní bolesti. Jednoho dne jste se narodili, tak zákonitě jednoho dne zemřete, tak není důvod odmítat smrt. Mluvte s lidmi jasným jazykem a soucitem. Ze začátku budou mít zlost, budou se hněvat. Ale neberte to jako odmítnutí. Mluvte na ně dál. Oslovte je jménem a zopakujte, co jste říkali. Potom pomalu na ně nějak ta pravda přejde. Nemá cenu odmítat smrt, ale spíš ji brát jako přípravu na něco, co bude po smrti. Bolest při umírání je způsobena naší připoutaností k našemu fyzickému tělu, našim milým, majetku. Umírající může mít na těle různé bolavé rány, takže je dobré jim něco říct o odpoutanosti těla a od členů své rodiny. Navést je, aby smrt přijali s myslí plnou míru. Pokud ten umírající bojuje a nechce umřít, je dobré mu říct, že jeho tělo je již zničené a že může na tomto světě vydržet ještě týden, dva, takže je lepší se smrtí nebojovat a přijmout ji a podat se ji. Hlavně s nimi mluvte s velkým soucitem a ty myšlenky, co jim máte říct, vám přijdou na mysl samy. Když s nimi mluvíte, tak s nimi mohou být i ostatní lidé, ti by si mohli myslet, že jste krutí a bezcitní. I ta osoba, která umírá, se může těmito slovy rozčílit. Ale vy si buďte jisti sami v sobě, ve svém soucitu. Protože když se narodíte, nic není jisté. Až vyrostete, můžete se stát světcem, lupičem, inženýrem, doktorem, mnichem, jeptiškou, zpěvákem, nic není jisté, ale je jediná jistota, že když se narodíte, tak zemřete. A když se nám potom tato životní pravda dívá do tváře, tak potom bychom ji neměli odmítat, ale ji přijmout. Největší tajemství mysli je, že si myslí, že my nikdy nezemřeme. Když vidíme nějaké tělo nebo osobu, tak je nám ji líto a budeme říkat mnoho utěšujících slov a my si nemyslíme, že to samé se stane i nám. I o tomto promlouvá veliký indický epos Mahábharata. Když mluvíte s umírajícím, je dobré, aby i pozůstalí věděli, o čem s umírajícím hovoříte. **** neděle odpoledne Jaký je význam svátku Gurupúrnima? Je to den úplňku. Púrnima znamená úplněk. V Indii žil jeden duchovní mistr, jmenoval se Krišna, ale to není týž Krišna, kterého znáte. Aby se odlišil od svého známějšího jmenovce, je nazýván jiným jménem Védovjása. Možná jste slyšeli o védách, že to jsou starobylé knihy. V nich je zaznamenáno nejstarší učení v písemné podobě. Existují čtyři védy, od nich existuje české slovo věda. Ta první se jmenuje Rigvéda. Ta se zabývá slávou, leskem Božství. Ta druhá - Jadžurvéda - obsahuje rady ke cvičení, jak uplatňovat hymny z té prvé knihy, provádění obětin apod. A ta třetí je Sámavéda, v ní se objevují mantry a speciální věci. Ta se považuje za kořeny veškeré hudby. A když tyto věci uplatňujete v životě, potřebujete vědět spoustu věcí popisujících používání určitých věcí a to je čtvrtá véda Atarvéda. Původně byly Védy jedna záležitost, jedna věc. Nebyly rozděleny do čtyř dílů. A tento světec Védovjása je rozdělil do čtyř částí. V překladu jméno Védovjása znamená ten, který rozdělil Védy. Nejvyšší indická filozofie, která je zachycena v Brahma sútrách, a o nich se traduje, že jejich uspořádání je také prací Védovjásy. A potom je také osmnáct velkých epických děl a tento muž vydal všech těchto osmnáct děl. A tak je považován za jednoho z největších převtělenců všech dob. Možná jste slyšeli také o jedné velice známé knize, která se jmenuje Mahábhárata a také jste slyšeli o knize Bhagavadgíta . To je jedna část této Mahábharáty. Všechny védy nebo jejich shrnutí v Upanišádách jsou pro běžného člověka nesrozumitelné. A právě tento Védovjása, aby přiblížil dílo lidem, sestavil tuto Mahábháratu. Při psaní této knihy ho velice silně vedla intuice. O vzniku Mahábharáty je jeden zajímavý příběh. Tento Védovjása, když měl silné nutkání tvořit, hledal někoho, kdo to bude přepisovat, aby mohl diktovat. Nikdo si ale na tento úkol netroufal. Příběh vypráví, že když nemohl Védovjása na přepisování nikoho najít, tak šel ke Ganéšovi. Pán Ganéša je Pánem Muládhara čakry kořenové čakry. Obvykle má slon dva kly, ale Ganapatí má jen jeden, druhý je zlomený. Na zobrazených ikonách drží ten zlomený v ruce. A používá ho jako pero. Ganéša přijal tuto žádost, ale s jednou podmínkou: musíš neustále diktovat, nesmíš přestat. Tak si Védovjása přidal také svoji podmínku: dobře, já budu neustále diktovat, ale ty budeš psát jenom tak dlouho, dokud tomu budeš rozumět. Začali tedy psát tuto velkou knihu. Má víc než 100 000 veršů. A tohoto světce si připomínáme při svátku Gurupurnima. Druhé jméno pro tento svátek je také Vjásapurnima. Bereme ho jako gurua všech guruů. Podle indické tradice všichni mniši odcházejí do odloučení nebo na pouť na dobu čtyř měsíců. Ta pouť formálně začíná v den Gurupúrnimy. Tento svátek se slaví po celé Indii a tento den je velmi i příznivý k zasvěcování mnichů. V tento den v celé Indii, ve všech klášterech, ašramech, jsou zasvěcováni noví mniši. Je to také velmi příznivý den pro návštěvu svého mistra. Příznivý den i pro nové začátky duchovní povahy. Toto všechno jsou knihy obrovského rozsahu, proti kterým je bible docela malá knížka, protože třeba Mahábhárata má asi 10 000 veršů, odstavců, k tomu ty védy, že se tam počítá na tisíce veršů a někteří dějepisci zpochybňují, jestli vůbec bylo v silách jednoho jediného člověka tohleto sestavit, sepsat. Ale také současně připouštějí, že je to všechno má natolik podobný styl, že je to práce jednoho mozku. Je to doslova světový učitel. Védy se nepřipisují Védovjasovi. On je jenom roztřídil. Ty mantry, které jsou tam zapsány, byly objeveny, přijaty mnoha světci. A vlastně až do nedávna se předávaly v ústní podobě a písemně byly zaznamenány až tak zhruba před sto lety. Indie je jednotný stát teprve krátkou dobu. Předtím byla rozdrobena na spousty království, knížectví a ti jednotliví rádžové a maharádžové mezi sebou stále soupeřili, bojovali, takže z toho povstává otázka, kdo by měl chránit védy. Podle indické tradice se védy chránily samy. Otázka ohledně umírání člověka. Modlitby jsou součástí tradice nebo společenství, ale duše odejde přesto ve svůj správný čas. My obvykle se snažíme vysvětlovat příbuzným kolem umírajícího, aby mu vysvětlili, že přišel jeho čas odejít, že ho volá Božství zpátky k sobě. Někdy ten člověk je v bezvědomí, ale i tak radíme, aby mu šeptali do ucha: nedělej si starosti o nás, my budeme v pořádku, tebe volá Božství, my se o sebe postaráme, ty můžeš bez starosti a v míru odejít. Po té tělesné stránce, když je v bezvědomí nebo již nefungují tělesné funkce, třeba sluch, tak když mu to budete šeptat, tak duše to slyší, vnímá. Je důležité připravovat umírajícího, ale rovněž je důležité připravovat i pozůstalé kolem něj. Pokud se tedy modlíte za někoho, kdo umírá, tak je důležité tu modlitbu formulovat velice opatrně. Jestli má odejít, ať je ušetřen nějakých velikých bolestí, ať odejde v klidu, aby se to jeho utrpení neprodlužovalo. A pokud se z toho kritického stavu má dostat a vrátit se do života, tak máme prosit o to, aby to jeho zotavení, návrat do života zase proběhl hladce a rychle. Takže nemáme svými prosbami zasahovat do toho, jestli se má ještě vrátit nebo odejít, ale aby se minimalizovalo jeho utrpení. Protože i pro příbuzné může být velice obtížné přijmout tu myšlenku, že umírá, tak těm říkáme, aby se modlili takto: minimalizovat utrpení člověka, buď odchodem do smrti, nebo rychlým uzdravením. Jedna žena byla na mne silně připoutána. Přišli za mnou její příbuzní, že umírá. Nereagovala, byla v bezvědomí asi jeden týden.. Všechny nemocnice ji odmítly, ale ke mně měla takovou zvláštní vazbu. Měla jenom jednoho syna. A kdykoli ta žena onemocněla, chtěla jenom mne. Ten syn mě zavolal a řekl: “Moje maminka umírá, možná čeká na tvůj příchod. Prosím přijď a nech ji odejít“ Takže když jsem přišel, byla v bezvědomí, šeptal jsem ji ty věci do ucha, že možná ji volá smrt, má-li to tak být, ať se to stane, všechno bude v pořádku, budu se za tebe modlit a také jsem řekl jejímu synovi, že jeho připoutanost k mamince ji tady drží a brání ji odejít. Ať si vezme zpátky svoji lásku k jejímu tělu. Asi takto jsem mluvil a pak se vrátil do ašramu. Asi ještě týden po této události byla pořád ve stejném stavu a potom se zázračně uzdravila. Navzdory všem našim očekáváním se z toho dostala. Já když jsem se od ní vrátil do ašramu, tak jsem měl takový dobrý pocit, že jsem udělal, co bylo potřeba pro umírající. Když se pak vrátila k životu, nastala radikální změna v postoji vůči mně. Kdykoliv potom onemocněla, již mne nevolala, jinak za mnou ale chodila. Stalo se to tak před 7 lety, nyní je to asi tři měsíce, co zemřela. Pokud umírající leží v bezvědomí dlouho, může mu správná modlitba hodně pomoci, aby se agónie zbytečně neprodlužovala. Ale tu duši ovlivňuje náš postoj i po jejím odchodu. Protože duše člověka odejde, zemře a nerozumí tomu, co se mu stalo. A potom ta duše chodí kolem dokola po známých a blízkých. Kolem míst, která jsou jí blízké. Pak je důležité pomodlit se k Božství a vysvětlit duši, aby šla tam, kam ji Božství volá. A pokud jsme velice smutní a myslíme na toho člověka, tak ho tím vlastně přidržujeme a zůstává v naší blízkosti. Snaží se nám říct, abychom nebyli smutní, že on je v pořádku. Takže všechny rituály kolem umírání mají jeden cíl - umožnit zesnulému hladký odchod. Obvykle, když se dělají modlitby ve skupině, tak je dobré prosit za duše, které se tady kolem nás pohybují. Protože pro duše, které nejsou ochotné přijmout svou smrt, pro ně je těžké, aby postoupily dál a vtělily se do nového těla. A pak nejsou ani tady, ani jinde. A není tu nikdo, kdo je schopný jim pomoct. Jen vysocí Mistři je vidí a dovedou jim pomoct, ale těch je málo. Mistři vycítí jejich hlad a žízeň. Závisí to také na jejich zásluhách, jaký vedly život. Na jejich dobrých skutcích. Jestliže jste měli více zásluh, dobrých skutků, dobrou karmu, můžete rychleji přejít do jiných světů. Nebo se můžete rychle vtělit za dobrých okolností, dobré situace. I když dosáhnete osvobození, tak se dobrovolně můžete rozhodnout vrátit se zpět pro druhé a ten návrat je bez utrpení. Proto máme jít cestou konání dobrých skutků nebo odpuštěním. Cílem nebo ideálem je dosáhnout takového stavu, že jsme odpoutaní i od dobrého i od zlého. Cestou k tomu je všechno dělat s postojem odpoutanosti a neočekávání. Můžete se stát osvíceným nebo probuzeným člověkem a přesto můžete dál působit v tomto světě třeba i jako nějaký vládce nebo vojevůdce a řídit bitvu. Můžeme dělat všechno v tomto světě, ale s pocitem odpoutanosti. Ve světě je promícháno dobré i zlé a my si z toho máme vybírat jenom ten božský nektar. Podobně jako rozdíl mezi včelou a mouchou. Moucha sedne na cokoliv, na čisté i špinavé, kdežto včela si vybírá jenom to dobré. Má pro zesnulého nějaký význam, jak se nakládá se s jeho tělem? Nejlepší způsob je vrátit jeho tělo přírodě co nejrychleji. Vzniklo ze živlů a proto tělo vrátit těmto živlům co nejrychleji. Ale někdy se vyskytnou lidé, kteří ve stavu samádhí mohou umřít. Už jsou prakticky mrtví pro tento svět, ale potřebují toto tělo jako jakousi kotvu, která je drží v tomto světě, aby tak mohli působit. V takových případech se jejich tělo nerozpadne, ale takových těl bychom se neměli zbavovat a neměli bychom je likvidovat. Měli bychom je uchovat takovým způsobem, aby se nerozpadlo, nezničilo. Šrí Aurobindo zemřel v roce 1950 a jeho tělo zůstalo po 72 hod. nezměněné. Také Jóganandovo tělo bylo měsíc bez příznaků rozkladu. Ale všechna ostatní normální smrtelná těla se mají vrátit do přírody, do těchto pěti prvků, z kterých bylo tělo stvořeno co nejrychleji. Nejrychlejší způsob je spálení (kremace) a potom vysypat spálený popel do moře nebo jinde. Může se duše po úmrtí vtělit do druhého těla hned nebo až po rozkladu prvního těla? Ne. Podle indické filozofie je naše tělo živé díky energii prány. Celkem je pět pránických energií a dalších pět podřízených energií. A jedna z těch podřízených energií má na starosti rozklad těla. Při smrti člověka odchází z těla jen devět prán. Ta desátá tam zůstává, až dokončí svůj úkol a tělo se rozloží. Pak se prána rozptýlí ve vesmíru, ta se již znovu nepřevtěluje. Proto se může duše, která odejde ze zemřelého těla vtělit do těla nového, i když to staré tělo je ještě nerozloženo. Ale ta desátá prána než dojde k úplnému rozkladu s tělem, zůstává. Proto v blízkosti mrtvol nebo hřbitovů se cítíte někdy nepříjemně. To je právě tím, že jsou tam desáté prány těch nebožtíků, které si povídají s vaší desátou pránou. Když vás ve snu přijde navštívit nějaký zesnulý, tak to nemusí být jeho duše, může to být ta jeho desátá prána. Naše duše není vázaná, ani připoutaná. Je svobodná, osvobozená. Má svůj střed, ale je i rozšířena kolem. V Bhagavadgítě je popis, že oheň ji nemůže spálit a voda ji nemůže namočit, vzduch ji nemůže vysušit. Je čistá, věčná a vševědomá. Ale je pokryta nebo obalena jinou karmickou silou a stává se tím, čemu říkáme džíva. Když přijde do těla, tak pak je svázána tělem. Je hmotné tělo, pak jsou jemné éterické těla a je příčinné tělo – kauzální. Když vytvoříme kontakt s tímto světem, tak v nás vznikne takový otisk a ten vytváří to tělo. Toto kauzální - příčinné tělo zahaluje duši. Říká se mu také nashromážděná karma. A ta vlastně představuje připoutanost té duše, její svázání. Kauzální tělo způsobuje, že se tady zrozujeme. Tyto příčiny nového vtělení můžeme zrušit dobrými skutky, odpuštěním a pak dosáhneme toho, čemu se říká osvobození nebo osvícení. Pak je tady ještě jedna hrozně důležitá věc, že to osvícení nebo osvobození můžeme dosáhnout jenom v tomto světě. Tady na tomto světě hospodaříme jako zemědělci, ale úrodu si vychutnáme jinde. Proto je tak lidský život považován za velice vzácný. Mezi všemi druhy bytostí, které jsou tady na zemi, od hmyzu, rostlin, až po zvířata atd., se říká, že nejcennější je lidský život a je nadřazen i bohům. My máme možnost a současně úkol vyvíjet se. Je to náš úkol. A tak velcí mudrcové nás nabádají: „Neplýtvejte časem, uchopte příležitost!“ Otázka: Co se děje, když vysocí Mistři při odchodu vezmou tělo – co se tam děje? Tělo se přemění na světlo, rozplyne se v něm, kdykoliv si oni přejí. Protože naší podstatou je vědomí a světlo. Naše tělo je složeno z pěti prvků, z pěti živlů. To není ani světlo, ani energie to naše tělo. Pokud máte jógické síly a schopnosti, tak ho můžete rozpustit, přeměnit ve světlo. Je mnoho různých vysvětlení a mnoho příběhů kolem toho. V Evropě možná také. My pořád myslíme na hmotu, ale vlastně naše podstata je energie. Ta pevná hmota je jen koncentrovaná energie. Pak se dá snadněji pochopit, že se dá opět rozpustit. Všechno jsou droboučké atomy, částice a pevná hmota je vlastně prázdno, vzdálenosti mezi atomy jsou obrovské, ale především ty atomové a subatomové částice jsou v neustálém pohybu. Tohle vysvětlení, které nám říká evropská věda dnes nebo pár desítek let, v Indii se učí již tisíce let. V podstatě je to energie a vědomí. Z tohoto vědomí vzniklo světlo a ty zahuštěnější energie, kterým říkáme třeba hmota. Naší podstatou je vědomí, to bychom si měli stále uvědomovat. My a svět kolem nás jsme v neustálém pohybu, není tady nic statického, nic stálého. Existují některé formy meditace, ve kterých si připomínáme nebo prociťujeme, uvědomujeme, že jsme jakési moře vědomí, které je v neustálém pohybu a proměňuje se. Pak se také říká, že bychom měli meditovat o nestálosti. Jsme v oceánu vědomí, které je v neustálém pohybu a proměnách, neustále měnícího se vědomí. Nebo proměňujícího se světla. Otázka ohledně Bábádžiho Ano, může se kdekoliv a kdykoliv projevit. Je několik úrovní bytí a každá úroveň má své zákony, a pokud k tomu máte energii, můžete cestovat skrze všechny tyto úrovně. Pokud žijete na nějaké vyšší úrovni, tak můžete promítnout svůj obraz na jakoukoliv nižší úroveň. Takže ty částice, ty živly na naší úrovni nebo na některé z těch nižších úrovní, jsou podřízeny a poslouchají zákony z těch vyšších úrovní. Ale vyžaduje to obrovskou energii. Pokud chcete jednu věc proměnit v něco jiného, tak k tomu je potřeba energie. Chcete-li třeba vosk rozpustit z pevné látky na kapalnou, tak ho musíte trochu zahřát. A tam změní tvar. Podobně potřebujete duchovní žár, abyste mohli měnit formy. Tím, jak budete cvičit víc a víc, tak vaše tělo se bude stávat pro energie takové prostupnější a někdy dokonce když se probudí hadí síla – kundalini, tak může spálit toto tělo. Stává se někdy, že když Mistři odcházejí z tohoto těla, tak chtějí své tělo spálit a to se děje právě tou hadí sílou - kundalini. A celá cesta jógy je vlastně o energii. K tomu potřebujete mít pevnou vůli a nesmírné množství praxe. Čím více energie máte, tak můžete měnit své tělo, můžete měnit vůli druhých lidí, můžete využívat druhých, můžete číst jejich myšlenky a když používáte, využíváte tyto schopnosti pro váš vlastní prospěch, tak dojde k obratu a váš duchovní vývoj jde opačným směrem. Když začínáte cvičit jógu a meditaci, budete pozorovat nárůst energie. První příznak nárůstu této energie je zostření vašich smyslů. I na velkou vzdálenost uslyšíte mluvit lidi, dokonce, i když mluví velmi potichu. Nebo čich můžete rozvinout tak, že ho budete mít lepší než pes. Nebo když se budete dívat na člověka, tak vám myslí proběhne mnoho informací o tom člověku, jeho osud, minulý život, mnoho věcí. I my, kteří cvičíme meditaci, můžeme díky tomu hned poznat, jestli ten člověk nám lže nebo ne. Ale toto všechno vyžaduje víc a víc vnitřní energie. A když si začneme užívat, zapomeneme na sebe, tak tu energii začneme ztrácet. Všechny radosti, všechna potěšení, ve kterých zapomínáme sami na sebe nebo ztrácíme se v nich, tak nám ubírají energie. Proto je důležité ve všech potěšeních nebo užívání si čehokoli, pořád si být vědom sám sebe, pamatovat na sebe. Proto tady opakujeme několikrát, že taky máte cvičit umírněnost v těch potěšeních. Protože v tom užívání si, v těch potěšeních, máme sklon velice rychle na sebe zapomenout. A pokud něco chcete a nedosáhnete toho, to znamená, že nemáte potřebnou energii. Takže meditujte na energii a snažte se ji udržet co nejvíce. Je to velice dlouhý proces, a kdybyste to skutečně věděli, tak byste nepřestali meditovat. Teď hledáme jenom mír mysli. Ale myslete spíše na tu energii, kterou nabýváte formou meditace. A potom se již nikdy nebudete ptát, jak dlouho meditovat. A v tomto světě, ať se vám to líbí nebo nelíbí, potřebujete energii. A čím více ji vytvoříte sami v sobě, tím méně ji budete potřebovat ze světa. Protože v tomto světě je mnoho energie, víc než slunečního světla. Takže když meditujete uvnitř svého mozku - vědomí, tak buďte otevřeni, buďte anténou, která přijímá všechny ty energie, a pak je ukládejte v srdci. A pokud se otevřete, tak to vždy dělejte pod ochranným obalem ze světla. Čím budete soustředěnější, tím více energie dosáhnete. A buďte velice pokorní a skromní. Tím omezujete své energetické výdaje. Všechny negativní emoce mají za následek únik energie. Abyste se vyhnuli hněvu, žárlivosti, závisti, musíte odpouštět. Když přijde nějaká bolest, tak je velice snadné se rozhněvat a když odpustíte, tak si udržíte energie, které byste jinak ztratili. A je ještě také jeden důvod unikání energie a tou je sebelítost. Patří mezi nejsilnější negativní emoce a ty vám velice dovedou odčerpat energii. Takže všechny zážitky, zkušenosti, které vás potkávají v životě i když zažíváte svou karmu, tak úroveň vaší energie ovlivňuje toto prožívání. Takže buďte hodně bohatí energeticky. Ty jiné formy bohatství, ty slouží jen vašemu tělu. Hmotné bohatství, moc, postavení, to slouží jen tělu. Skutečné bohatství je právě v té energii. A peníze také mohou být forma energie. Ale peníze mohou být a byly tak často použity a zneužity různými způsoby, že je kolem nich spousta temné energie. Je takové rčení, že peníze vymyslel Bůh, ale teď si je přivlastnil ďábel. Takže je musíte od toho ďábla vydobýt zpátky. Takže když používáte peníze a nevydobudete si je zpátky, tak se stáváte ďáblovými služebníky nebo otroky. Ale to je jenom takové přirovnání. Já nevěřím ani v Boha, ani v ďábla. Já věřím jenom v energii. Buď jste na té dobré straně, nebo na té špatné straně. Ta energie je pořád stejná. Pokud jste na té správné straně, tak je to pro vás Bůh, pokud jste na té nesprávné straně, tak je to pro vás ďábel. A když jste na té špatné straně, tak jsou pro vás věci jednodušší, snazší. Ale cenu zaplatíte později. Vyjádření jedné účastnice k sebelítosti. Na sebelítost se dá dívat i z druhé strany. Byla životem dost zkoušena, ale nebere to jako sebelítost, protože kdyby ji nepotkalo nic špatného, tak jak by poznala to dobré, ze kterého má radost. To špatné je vlastně poučení pro ni. Je vděčná i za to špatné, co ji v životě potkalo. Možná by nebyla taková, jaká je nyní. Odpověď Ritodgaty: Přesně tak, to je správný postoj. Děkujme sami sobě za učení, které jsme od života dostali. *****
Podobné dokumenty
Sáí Rám 0 - Sathyasai.cz
prána. Bez ní by člověk nežil. Ať je působení zátěže z minulých zrození sebesilnější, moc
dobrodružného a vítězícího ducha vycházejícího z puruši toto působení přece donutí k ústupu.
Člověk si ve s...
zlaté mince - numismatika.cz
Zlatník 1859 A bez tečky za REX
Dtto, tečka za REX
Zlatník 1859 B bez tečky za REX
Zpěvník do 1.9.2013
47. /:ŠIVA ŠAMBO ŠAMBO ŠIVA ŠAMBO MAHADEVA:/
D
G
F
G
C
/:HARA HARA HARA HARA MAHADEVA ŠIVA ŠAMBO MAHADEVA:/
G
C
G
D
G
/:HALA HALADHARA ŠAMBO ANÁTHA NÁTHA ŠAMBO:/
G
D
F
G
C
HARI ÓM HARI ÓM HARI ÓM N...
NĚKOLIK POZNÁMEK O MAHABHARÁTĚ A BHAGAVAD GÍTĚ
pochopení jejich obsahu se stalo obtížným. Po určitém období přišlo filozofické diskutování
o obsahu véd. Byly vybrány některé části z véd, o kterých se diskutovalo a meditovalo a začaly
se vysvětl...