zde - ROSS Holding as
Transkript
zde - ROSS Holding as
Firemní časopis o všem, co se kolem Vás děje. 1 č íslo M A G A Z ÍN REPORTÁŽ: Velvyslanectví v afgánském Kábulu je jednoznačnou výzvou ROZHOVOR: Markéta Hejkalová: Finština je pro mě osudový jazyk! PROJEKTY: Ambasáda Bangkok, Prompt Modřice, CPI City Center Ústí nad Labem, ČOV Havlíčkův Brod, Požární signalizace v Tančícím domě TRENDY: Inteligentní dům 10 2 / Reportáž ÚVODNÍK OBSAH Do dalšího roku s novou jasnější tváří ÚVODNÍK Obsah, tiráž ..................................................................................................................1 reportáž Velvyslanectví v afgánském Kábulu je jednoznačnou výzvou . ...............2/3 ROZHOVOR Markéta Hejkalová: Finština je pro mě osudovým jazykem! .........................4 ROZHOVOR Jana Blažková: Jsem v podstatě taková maminka . .........................................5 Vážení kolegové, milí přátelé! Prvně mi dovolte popřát vám všem pevné zdraví, splnění všech přání a hodně sil v roce 2010. Vstupujeme do něho v nelehké době, současně ale s novou energií. Jistě jste si všimli, že se naše firma změnila ze společnosti s ručením omezeným na společnost akciovou. Není to jako v Čechách obvyklý způsob podnikání některých dobrodruhů, ale je to proto, že chceme být ještě silnější firmou. Dobré to je jak pro ni samotnou, tak i pro její zaměstnance. Mimo jiné také proto, že jsme navýšili základní kapitál. Opět v posledních týdnech nejčastěji skloňovaným slovem v médiích je krize. Skončí, nebo bude pokračovat dál? Kolik podniků se ještě dostane do problémů? Jsou to otázky zatím bez jasné odpovědi, věštili bychom z křišťálové koule. Jsme zvyklí všechno přepočítávat na peníze – doba nás k tomu tlačí a v našich zeměpisných šířkách je to jakási tradice. Na světě jsou ale místa, kde lidé žijí velmi chudě a skromně, i přesto jsou nesmírně šťastní. A ta naše euro-americká krize je nechává naprosto klidnými. Nemá asi cenu uvažovat o změně životního rytmu, neuspěli bychom. Co ale může každý z nás? Doma nebo v práci se radovat z maličkostí, z každé zakázky, která nás podrží a zase otevře cestu dále. Přichází období, kdy budeme ještě více dbát na samostatnost jednotlivých divizí a výrobních skupin v rámci nastaveného a odzkoušeného modelu firemní spolupráce. Chci na vás apelovat: začněme každý sám u sebe, jedině tak se našemu velkému týmu bude doopravdy dařit. Všichni jsme obrazně řečeno jedno mužstvo, ve kterém je každý hráč důležitý, klíčový. A výkonnost každého toho hráče chceme nově sledovat a vyhodnocovat. Ještě jednou vám přeji všechno dobré a vykročme tou správnou nohou. ROSS aktuálně Ambasáda Bangkok, Prompt Modřice, CPI City Center Ústí nad Labem, ČOV Havlíčkův Brod, Požární signalizace v Tančícím domě . .......................6 ROSS aktuálně Ohlédnutí: Kasárna bez vojáků slouží dál ...........................................................7 ROZHOVOR Petr Šindelář: Mám klidný život bez výraznějších zvratů ................................8 HISTORIE Fenomén žárovka ......................................................................................................9 TRENDY Inteligentní dům ..................................................................................................... 10 VĚRNI ROSSU Jana Vacková, Miroslav Fialka ............................................................................ 11 SLOVENSKO Slováci sa pomaličky vracajů k poctivému pivu ............................................. 12 FOREIGN COUNTRIES Georgia—the promised land of wine ................................................................. 13 PODPORUJÍ NÁS Vzdělávání zaměstnanců – důležitý předpoklad budoucnosti .................. 14 POZVÁNKY Ples ROSS, kulturní tipy - klub Čechovka . .....................................................15 UŽITEČNÉ Roman Stryk, generální ředitel Elektrikářský slovník AJ/CZ, tématická křížovka ........................................16 REPORTÁŽ: Velvyslanectví v afgánském Kábulu je jednoznačnou výzvou V pořadí pětapadesátá zahraniční zakázka společnosti ROSS Holding je oproti těm ostatním v pravdě neobvyklá. Práce se odehrávají na jednom z nejnebezpečnějších míst na světě – v afgánském Kábulu. Tu a tam ve městě vybouchne bomba, pohyb je možný pouze v doprovodu s po zuby ozbrojenými policisty. Za necelých 50 milionů korun tam provádíme kompletní rekonstrukci včetně úprav zahrady a oprav střechy. Ambasáda je dohromady ve třech budovách – samotný úřad velvyslance, rezidence velvyslance a bytová část pro personál. z ROSSu, aby se podívali, jak to na místě vypadá. Každá firma, která se připravuje na zahraniční akci, musí vědět za kolik se na místě sežene to či ono. „Zjišťovali jsme tam možnosti dodávek materiálu, nákupu různých věcí. Také nás zajímal vlastní rozvod elektrické energie, kterou k naší práci bezpodmínečně potřebujeme. Několikrát jsme tam z České republiky letěli s našimi vojáky a pracovali přímo v rezidenci velvyslance generála Jiřího Nekvasila. Naposledy to bylo 13. a 14. listopadu 2008.“ Velvyslanec byl zřejmě spokojený. V dopise adresovaném Františku Fialovi se mimo jiné uvádí: „ … upřímně vám děkuji za práce, kterou vykonala vaše společnost při instalaci náhradních elektrických rozvodů určených k vytápění budovy Velvyslanectví České republiky v Kábulu. Díky vám se podstatně zlepšily pracovní Afganistan je krásná, ale nebezpečná země. Je to vrchol adrenalinového sportu, říká na úvod s úsměvem na rtech místopředseda představenstva společnosti ROSS Holding František Fiala. Je to právě on, který stojí u většiny zakázek na zahraničních ambasádách a úřadech. „Byla to v pořadí pětapadesátá akce v cizině, Kábul je ale skutečně výjimečný. Po ulicích tam chodí různí lidé a člověk nikdy neví, jestli to je terorista nebo není. Pracovali jsme ve státech s komunistickým režimem, naopak také ve velmi rozvinutých zemích. Afganistan je krásná, ale velmi nebezpečná země,“ vyznává se. Ještě před vlastním výběrovým řízením se do Kábulu vypravila skupina lidí 2 / Reportáž podmínky na úřadě a zaměstnanci se již nemusí obávat zimy. Vysoce oceňuji profesionální kvality a nevídané pracovní nasazení. Za svoji dlouholetou praxi jsem potkal jen málo takových pracantů jako jste vy a vaši kolegové.“ Tentokrát je zakázka v Kábulu podstatně větší. Za 47 milionů korun se ve třech budovách provádí kompletní rekonstrukce. „Měnili jsme okna, dveře, kompletní elektroinstalace, opravovali střechu, na řadu přišla i oprava vysoké ochranné zdi kolem budov velvyslanectví. Součástí zakázky je také úprava zahrady,“ jmenuje Fiala. Na místě byl rovněž Miroslav Kratochvíl – projektový manažer doslova ošlehaný cizinou a exotickými destinacemi. „No nazdar,“ povzdychl si, když poprvé vystoupil z letadla. Všude vojáci, obrněná vozidla, tanky a namířené zbraně s ostrými náboji. „Po chvilce jsem se ale a to se právě v tu chvíli stalo. Na ulici zůstal veliký kráter.Pracovníky ale máme speciálně vybrané a musíme počítat i s nepříjemnostmi. Po ulicích jsme se pohybovali v pronajatém automobilu Toyota Land Cruiser, a to jak na nákupy, tak na obchodní jednání s místními dodavatelskými firmami. Pokaždé nás doprovázeli příslušníci Útvaru rychlého nasazení Policie České republiky, kteří zastupitelský úřad nepřetržitě hlídají. Riziko se tím částečně snižuje, vyloučit ale nejde. Ta bomba je pochopitelně něco zcela odlišného,“ uzavírá. Akce s označením Kábul i přes všechny peripetie nakonec zdárně těsně před koncem roku skončila. (rah) rozkoukal. Kábul – to není žádný luxus. Děti nechodí do školy, všude nepořádek, rozbité cesty a mezi tím všudypřítomní vojáci. Je to navíc země s úplně jinou kulturou a mentalitou.“ Miroslav Kratochvíl byl v Korei, Číně, v Mexiku a sám o sobě říká, že má jiné nervy než ti ostatní. Hned na začátku ale nastal problém. Napětí v kábulské síti kolísá mezi 140 a 190 volty a to jen ve dvou fázích (1x380V). Proto není možné použít klasické motory, sbíjecí kladiva a žádné větší stroje nefungují. „Sehnali jsme si proto vlastní naftový agregát a když bylo potřeba, použili jsme ještě agregát ambasády,“ říká vedoucí zakázky a pokračuje: „Úřad nám přidělil překladatele, byl to voják, dokonce docent v oboru balistiky, který studoval v Čechách. Napsal o tom snad dvě knihy. O elektřině a naší celé problematice ale téměř nic nevěděl. Jezdil jsem s ním na nákupy. Kolikrát jim vysvětloval něco úplně jiného. Občas to bylo velmi úsměvné. Dají se tam koupit věci zahraničních výrobců, které jsou také u nás. Afgánci sami asi nic z našeho oboru nevyrábějí. Zjistili jsme, že v jedné ulici je možné pořídit elektro materiál, ve druhé zase zdravotechniku, ve třetí stavební materiál. Ze začátku jsem měl z Afgánců respekt, asi po deseti dnech už to bylo v klidu.“ V době realizace zakázky došlo k velmi nepříjemné situaci – asi padesát metrů od vysoké zdi úřadu bouchla bomba. Budova úřadu je pronajatá od místního podnikatele a stojí v řadové zástavbě. „Přilétla asi z hor, jsou tam bojůvky pravděpodobně nějakých teroristických skupin,“ vzpomíná František Fiala. „Bylo to před prezidentskými volbami a atmosféra mezi našimi lidmi byla všelijaká. Lidově řečeno hustá! Neřízená střela může samozřejmě dopadnout kamkoli Reportáž / 3 ROZHOVOR: MARKÉTA HEJKALOVÁ: Finština je pro mě osudový jazyk! Markéta Hejkalová je známá překladatelka, spisovatelka a velmi sympatická žena. Žije a pracuje v Havlíčkově Brodě, kde také pořádá Podzimní knižní veletrh. Jinak pochází doslova z literární rodiny. Její dědeček byl spisovatel a publicista František Křelina, maminka též spisovatelka Hana Pražáková. Markéta Hejkalová se jako překladatelka věnuje finské literatuře a píše vlastní romány. Vy jste to už musela mít předurčené – budeš spisovatelkou popřípadě překladatelkou. Je to tak? To já nevím, jestli to tak bylo. Moje maminka je ale spisovatelka a její otec byl František Křelina – literát známý především mezi válkami. A je pravda, že mi od dětství připadalo úplně normální, že lidé píší nebo překládají knížky. Už jako malá jsem pomáhala číst korektury a literatura mě připadala jako přirozená součást života. To bylo v době, kdy jste žila v Brně. Narodila jste se ale v Praze… Ano, narodila jsem se v Praze. Rodinu mojí mámy komunisti vystěhovali ze Spořilova, bylo to v roce 1951, když dědečka zavřeli. Naši potom bydleli blízko centra v rozděleném bytě. Několik rodin tam sdílelo společnou kuchyň a koupelnu. Když mi byly ale dva roky, tak jsme se všichni stěhovali do Brna, kde rodiče žijí dodnes. V Brně jsem chodila na základní a střední školu. Chtěl jsem studoval finštinu a tu právě v tom roce otevírali jen v Praze. Jak jste se vůbec dostala k tomuto severskému jazyku? Já mám hodně věcí z rodiny. Můj táta Richard Pražák je hungarista, zabývá se maďarštinou, historií Maďarska a Uher a také vyučoval. V roce 1964 dostal unikátní možnost – takzvané stipendium Unesco – a mohl jít studovat do Finska. Maďarština a Finština jsou totiž příbuzné ugrofinské jazyky. Odjel tam sám, já s mou mámou a sestrou jsme zůstaly doma. Finsko byla pro mě bájná země a pořád se mi říkalo, že táta 4 / Rozhovor je ve Finsku a co se bude dělat až se vrátí. Získala jsem k tomu vztah jako k vysněné zemi. Potom, když mě jazyky začaly bavit a přibylo k tomu i to racionálno, tak to byla jednoduchá volba. Navíc rusky, anglicky nebo německy umí hodně lidí, kdežto finsky ne. Už ve škole jsem začala tlumočit, překládat a potom v devadesátých letech jsem pracovala na české ambasádě v Helsinkách. Od té doby, co máme nakladatelství, tak finskou literaturu překládám. Tomu se říká životní pouť! Jak jste se ocitla v Havlíčkově Brodě? Tak jak se ženy ocitají, leckde. V roce 1988 jsem se vdala za svého manžela Martina Hejkala. Zpočátku nebylo jasné, kde budeme žít, byli jsme nějaký čas v Praze. Pak ale rodina mého muže získala v restituci obchod s potravinami, který před rokem 1948 provozoval dědeček Hejkal. Spousta lidí vás zná v souvislosti s Podzimním knižním veletrhem, který v Brodě pořádáte. Jaký byl jeho první ročník? Bylo to v roce 1991 – tedy v době, kdy se rozpadal knižní trh. Vznikala spousta nových nakladatelství, vycházely nové knihy, ale zároveň zanikl knižní velkoobchod a byl kolaps distribuce. Nebyl internet a e-mail, chyběly informace. Napadlo mě tehdy uspořádat akci, kde by se noví nakladatelé a knihkupci mohli poznat. Přišla jsem do kulturního domu Ostrov, pronajala si ho a začala přesvědčovat nakladatele. Z počátku se všichni tvářili divně. Pak se ukázalo, že město má dobrou zeměpisnou polohu. Na ten první ročník jich řada přijela vlakem, protože měli vydaných třeba jen pět knížek. Publikum tvořily hlavě děti ze škol. Od druhého ročníku je to dvoudenní a asi od pátého je to pravidelně v říjnu. Letošní ročník je jubilejní – dvacátý. Jaký bude? Veletrh je 22. a 23. října 2010 a téma zní: Domov. Je to velmi široké. Bude to od knih o stavění a zařizování domácnosti až po domov filozoficky pojatý. Řada nakladatelů slaví také 20 let svého činnosti. Dokonce i Michal Viewegh je 20 let literátem a říkal mi, že je chce oslavit právě v Brodě. Vy máte velmi pestrý život, co záliby? Mou zálibou je to moje psaní. Zatím jsem napsala čtyři romány: Ženy a cizinci na konci tisíciletí, Vždycky jedna noc, Lepiči lásky a Kouzelník z Pekingu. Napsala jsem také tři knihy z oblasti literatury faktu. Bohužel mě to neuživí (smích). Jinak ráda cestuji a chodím po horách. A jste technický typ? To příliš nejsem. A i kdybych byla, tak se to zcela potlačilo soužitím s mým mužem. Takže jsem hodně zakrněla, což je nemoderní a nefeministické, ale je to bohužel tak. (rah) ROZHOVOR: JANA BLAŽKOVÁ: Jsem v podstatě taková maminka… Personální ředitelka Jana Blažková byla dříve – jak sama říká – holkou pro všechno. Starala se o marketing, leasingy společnosti a mimo jiné také o reality. Zaměstnancem firmy ROSS je od roku 1996. Má dospělou dceru Veroniku, psa dobrmana a kromě cyklistiky miluje rockovou hudbu. Původní profesí je defakto pošťačka – studovala ekonomickou školu se zaměřením právě na poštovní služby. Úplně na začátku říkáte, že jste byla holka pro všechno. Co to znamená? Kromě personalistiky jsem měla na starosti všechny provozní záležitosti ve firmě - pojištění, legislativu, živnosti, propagaci a další věci. Třeba jsme vybírali s Romanem Strykem logo, které přežilo dodnes. Prostě holka pro všechno (smích). Zůstala jste u personalistiky, co to je vůbec za práci? Je to v podstatě péče o naše zaměstnance. Někdo musí být na jejich straně – vlastně oponent vůči majitelům a managementu. Starám se i o vzdělávání, ale také odměňování a benefity. Velká část práce spočívá v tom, že hledám nové lidi pro naší firmu. Čtu proto inzerci, sama podávám velké množství inzerátů a potom vedu přijímací pohovory. Jste vlastně taková maminka… Ano, jsem taková maminka (smích). Myslím, že mám výhodu ve své věku. Sama mám dceru a když chodí mladí absolventi, tak na ně pohlížím jako na svou dceru - to znamená jako maminka. Snažím se, aby nebyli stresovaní.Většinou to bývá jejich první pohovor, první pracovní poměr. A tak jsem hodná, milá a přívětivá (smích). Říká se, že zaměstnanci jsou to nejcennější, co firma má. Je to pravda z vašeho pohledu? Zcela určitě, za tím si stojím. Naše firma má přes tři stovky lidí, je to ohromný po- tenciál, ohromná síla. Důležité je umožnit každému jednotlivci, aby se seberealizoval. Každý z lidí něco umí a jde jen o to, jestli to chce dát nebo ne. ROSS má podle mého názoru asi 90% takových lidí, kteří jsou skutečně loajální. Současně se ale říká, že práce s lidmi je to nesložitější… Pochopitelně. Zbývá přeci 10% zaměstnanců, kteří nejsou zrovna loajální a někdy to bývají složití, problémoví jedinci. Každý případ je jiný. Myslím ale, že majitelé jsou ve vztahu k zaměstnancům velmi korektní. O tom svědčí i to, že za celých 13 let, co tady jsem, byla jediná soudní pře s bývalým pracovníkem. A tu jsme na celé čáře vyhráli. Máte evidentně velmi náročnou práci, jak relaxujete? Přijdu domů, hodně se najím a jdu se psem na hodinu až na dvě na procházku. Bydlím na kraji Havlíčkova Brodu, chodíme podle řeky dozadu a tam si odpočine každý. Včas se ale musím vrátit domů, protože večer tu a tam chodím za kulturou nebo na pivo. Velký relax je pro mě ta procházka. Když mám jakýkoli problém – třeba v práci – tak večer to pokaždé vymyslím. Moje fenka dobrmanka mě nabíjí obrovskou energií. Pak mě baví manuální práce, práce na zahrádce a tak. To jsem se chtěl právě zeptat – držela jste už někdy v ruce šroubovák, když pracujete v elektromontážní firmě? Šroubovák jsem držela, dokonce jsem si jednou podle návodu montovala domácí telefon - jako drátek z bodu A do bodu B. Ale nemluvil, tak nevím (smích). Jinak jako každá ženská: vyvrtám, přidělám, sestavím. Láska k typicky mužským činnostem oklikou možná souvisí s tím, že jste rockerka… Já jsem stoprocentně rockerka. Teď je mým velkým favoritem kapela Nightwish. Když jedu autem, poslouchám to velmi nahlas a musím si dávat pozor na plynový pedál, abych z toho rytmu nejela rychle. Obecně ale mohu říci, že se mi líbí jakákoli kvalitní hudba. Může to být i country, jazz nebo symfonie. Tak to budete asi v Čechovce doslova pečená-vařená? Samozřejmě. Chodím tam pravidelně i na divadelní představení. Považuji si toho, že mi špičkové pražské soubory a herce přivezou až sem. Nejsem na nějaká dramata. Mám ráda, když mě divadlo rozesměje. Nejvíce jsem se pobavila na představení Jak jsem vyhrál válku. A pak pochopitelně koncerty všeho druhu. Jana Blažková má na starosti zaměstnance – vybírá, přijímá a někdy také propouští. Stará se o jejich potřeby také směrem k vrcholnému managementu firmy. Máte vůbec čas si popovídat s vaší dcerou, když máte tolik aktivit? Jezdí domů jen na víkendy, to stihneme lehce. Bývám doma, vařím, jezdíme k babičce. Stihneme všechno. (rah) Rozhovor / 5 ROSS AKTUÁLNĚ Zastupitelský úřad Bangkok – Thajsko Ambasádě v Bangkoku se budeme věnovat v příštím čísle ROSS Magazínu v hlavní reportáži. Prompt Modřice Firma Prompt Modřice a. s. je součástí skupiny Agropol Group a zabývá se porážkou drůbeže a následným zpracováním masa do hotových výrobků. Společnost ROSS Holding v Modřicích staví. „Zajišťujeme kompletní stavbu jako subdodávku pro SYNER Morava, a. s. Jedná se o rozšíření stávajícího jatečního provozu o vychlazovací tunel, sklad na mytí přepravních beden a dílnu,“ vysvětluje projektový manažér Tomáš Rousek. Finančně zakázka představuje necelých 22 milionů korun. Termín dokončení je v únoru 2010. CPI City Center Ústí nad Labem Z afgánského Kábulu míříme severovýchodněji do Bangkoku, říká šéf další zahraniční zakázky Roman Fiala. „Rekonstruujeme tam čtyřpodlažní budovu velvyslanectví. Práce zahrnují část elektroinstalace, zdravotechniky a stavební část – příčky, omítky, výměnu podlah z exotických dřev, výměnu oken a dveří, přístavbu proskleného výtahu a konečně rekonstrukci klimatizace,“ vyjmenovává Roman Fiala. V Thajsku je léto, tedy hlavní turistická sezóna. „Je tam dohromady osm pracovníků, z toho čtyři zůstávali i přes vánoce. Další specialisté jezdí na místo jen v případě potřeby.“ 6 / Ross aktuálně Administrativní budova, hotel, supermarket, bytový dům a další stavby – to je CPI City Center, který vzniká ve středu severočeské metropole Ústí nad Labem. „Polyfunkční komplex je zajímavým propojením funkčnosti a citlivého urbanismu. Další dominantou je luxusní hotel a bytový dům. Středové náměstíčko tvoří pojící prvek a současně poskytuje místo pro relaxaci a odpočinek,“ říkají o svém záměru autoři projektu. Stavba CPI vzniká na ploše 6500 metrů čtverečných, celková užitná plocha je potom čtyřikrát větší. „ROSS Holding se stal významným článkem v dodavatelském řetězci. Budeme dělat kompletní elektro,“ říká šéf divize Průmysl a energetika Martin Souček. „Projekt CPI bude jednou z významných zakázek v rámci naší nově vzniklé sekce. Zdánlivě nelogické spojení průmyslové divize s tímto projektem má své kořeny v počátku, kdy se za naši společnost na obchodní přípravě podílela skupina Miloše Jirky, která bude také pokračovat na samotné realizaci,“ doplňuje Souček. Vlastní zahájení akce za bezmála 60 milionů je v únoru 2010. Čistírna odpadních vod Havlíčkův Brod V objektech čistírny odpadních vod společnosti Vodovody a kanalizace Havlíčkův Brod ROSS provádí rekonstrukci stávajícího řídícího systému. „Jsou to měřící členy a další nezbytná zařízení. Měníme také silové rozvaděče, rozšiřujeme velín a do celého systému integrujeme i kamerový a kartový systém,“ prozrazuje manažer střediska Měření a regulace Jiří Zlata. Práce za téměř 10 milionů korun probíhají za plného provozu čistírny. Požární signalizace v Tančícím domě První český porevoluční výstřel světové architektury – Tančící dům na rohu pražského Rašínova nábřeží a Jiráskova náměstí. Autory monumentální šestipodlažní stavby inspirované jedním slavným meziválečným tanečním párem jsou Chorvat Vlado Mulinić a architekt americko – kanadského původu Frank Owen Gehry. Montéři v barvách firmy ROSS tam rekonstruovali požární signalizaci. „Je to velmi zajímavé prestižní místo v Praze, netradičně řešená budova lo oživení kulturního sálu a založení Klubu Čechovka a s ním i neziskové obecně prospěšné společnosti Havlíčkobrodská o.p.s., která dnes Klub Čechovka provozuje. Klub je multikulturní zařízení, o kterém se dnes ví po celé Vysočině. Záběr jeho aktivit je široký. Na své si přijdou fanoušci rockové hudby, folku, jazzu, divadla, klasické hudby, děti z mateřských škol i naši starší spoluobčané. Za čtyři roky provozu se tu uskutečnilo mnoho akcí. Hlavní důraz klademe na havlíčkobrodské publikum.“ a těch nej je celá řada,“ chlubí se šéf zakázky Karel Vojtíšek. „Budova je celý den obsazená, jsou tam kanceláře, sídla firem a tak dále. Museli jsme proto pracovat za ztížených podmínek jen v noci.“ Zakázku firma ROSS Holding získala na základě vynikajících referencí. Zadavatelem prací byla servisní skupina OKIN. Ohlédnutí – Kasárna bez vojáků slouží dál Havlíčkův Brod je historicky městem vojáků a armády. Kasárna Karla Havlíčka Borovského byla vystavěna mezi dvěma válkami. Vojáci z II. těžké bombardovací perutě se tam usídlili v roce 1939. Z té doby také pochází většina původních objektů. Mezi lety 1942-1950 probíhala výstavba vodárny a vodojemu pro zásobování obou vojenských areálů pitnou vodou. Vrátnice u vstupu pochází z let šedesátých. Vojáci tam ale skoro po celou dobu prováděli drobné či větší rekonstrukce a přestavby. Zajímavý byl také podzemní kryt budovaný za přísného utajení v roce 1979-1981. Akce nesla název 148 – Vysočina a na jejím konci byl bunkr určený pro důstojníky v době napadení ČSSR nepřátelskými vojsky. V kasárnách se v poválečných letech vystřídali už zmiňovaní letci, později tankisté a nakonec útvary rychlého nasazení, tedy elitní přepadové jednotky. Ještě po roce 1990 se Havlíčkův Brod jevil jako místo, které armáda neopustí. V rámci transformace Armády České republiky ale vláda v roce 2003 rozhodla, že muži v uniformách půjdou z Brodu do Žatce. Kasárna byla nějaký čas prázdná, hlídala je specializovaná agentura. Český stát převedl majetek na město Havlíčkův Brod, které je následně prodalo jako celek společnosti ROSS Holding. „Byla to zajímavá nabídka, brali jsme to jako dlouhodobou investici,“ vzpomíná Zdena Stryková. K vlastnímu převodu kasáren bez důstojnické vily, vodárny a trafostanice došlo v listopadu 2005. „Chtěli jsme zachovat kulturní dům, ubytovací kapacity využít k jejich původnímu účelu a zbytek areálu pro průmysl,“ dodává. Vše se podařilo. „Mezi první počiny patři- V jižní část kasáren se dokončuje Villa Park Čechovka. Jde o bytové domy navržené předním českým architektem Luďkem Rýznerem, které nabízejí velmi kvalitní bydlení nedaleko centra Havlíčkova Brodu a současně v přírodě. Celkem osm zajímavých staveb má romantické názvy – platan, cedr, javor, modřín, jasan, habr, jilm a magnólie. Pod posledně jmenovaným se nachází část vojenského bunkru. „V okamžiku, kdy jsme navrhovali stavbu, tak jsme se museli potýkat s rozhodnutím, zda poměrně rozsáhlý kryt zakomponovat do projektu nebo ho složitou technologií demontovat,“ nahlíží do prvotních plánů ředitel divize Stavby a technologie společnosti ROSS Holding Milan Oplíštil. Dům Magnólie nakonec zčásti stojí na bunkru, který je také přístupný z podzemních garážových stání. „Na vrchu byla velmi předimenzovaná železobetonová deska. Přiznám se, že jsme tam zlikvidovali několik sbíjecích kladiv.“ Kasárna byla zajímavou nabídkou, brali jsme to jako dlouhodobou investici. Vojenský areál v Čechově ulici čekají v následujících letech další velké změny. Připravený je záměr rekonstrukce ubytovací části na konferenční hotel. Kulturní sál se má spojit s vedlejší administrativní budovou. Vznikne tam kromě moderního sálu i galerie pro diváky a menší jednací sál. (rah) Ross aktuálně / 7 ROZHOVOR: PETR ŠINDELÁŘ: Mám klidný život bez výraznějších zvratů Jeden ze služebně nejstarších zaměstnanců společnosti – dnes projektový manažer Petr Šindelář. Přišel v březnu 1993 jako montér a postupem času se vypracoval na současnou nižší vedoucí pozici. Jeho poslední zakázkou byla rekonstrukce budovy Policie v Jihlavě. Mimo to je ženatý, má dvě dospělé děti a z koníčků stojí za zmínku sport a v létě také chalupaření. V oboru elektro je vyučený a baví ho to zejména na větších, složitějších stavbách. Ve firmě jste 17 let, to je dlouhá doba… Myslím si, že to je velmi dlouhá doba, asi bych potřeboval už odstřelit. Na zádech mám inventární číslo (smích). Uteklo to ale velmi rychle. Přišel jsem – to si pamatuji přesně – na začátku března 1993. Tehdy to byla ještě malá firma a postupně se rozrůstala. Měl jsem strach, jako asi každý člověk tenkrát po revoluci. A jste spokojený? Asi ano. Všude je něco, jak se zpívá v té písničce: jednou jsi dole, jednou nahoře. A tak to je i v práci. Jsou akce, které mě vysloveně baví, pak je zase něco dalšího, co moc ne. Teď v poslední době pracuji jako projektový manažer a vlastně řídím práci na vybraných zakázkách. Řeknu vám ale pracovat s lidmi - to je někdy síla. Ten potřebuje to, ten zase něco jiného. Člověk musí být trpělivý. Na konci roku 2009 jste byl se svým týmem v policejní budově v Jihlavě. Jaká to byla práce? Pracovali jsme na Krajském ředitelství Policie České republiky v Jihlavě. Vznikají tady nové kanceláře, administrativní prostory, zasedací místnosti, ale také policejní cely a střelnice. Tam určitě není o veselé a netradiční zážitky nouze… 8 / Rozhovor Ano, například tady po chodbách vodí trestance v poutech, mnohdy to jsou zajímavé a současně rozpačité pohledy. Také jsme předělávali cely. Člověk tam vidí to prostředí, ty mříže, je to dost depresivní. Při nedávné návštěvě papeže v České republice jsme zase na dvoře pozorovali těžkooděnce. Zrovna se oblékali do těch svých mundůrů. Je pravda, že jinde bychom takové dobrodružství nezažili. Na druhou stranu je celý dům zvláštní v tom, že bez elektronické karty vás nepustí skoro ani na záchod. A to ani v době té rekonstrukce. Máte za sebou celou řadu akcí velkých i menších. Na kterou rád vzpomínáte? Je to City Park Jihlava. Obrovská stavba, poměrně složité instalace, kilometry kabelů a velké rozvaděče. Tam mě právě lákala ta složitost. Musel jsem ale být pořád ve střehu. Pode mnou tam dělalo několik desítek dělníků a koordinovat je nebylo snadné. Zase se člověk něco nového přiučí. Pak to bylo Obchodní centrum Háje v Praze - rovněž obrovská budova. Dnes tam je myslím finanční úřad. Máte velmi náročnou práci, dlouhou pracovní dobu. Máte vůbec čas na rodinu, na děti? Moc času není, no. Děti studují v Brně, syn už skončil, tak je doma častěji. Z dce- rou se potkáváme většinou o víkendech. Domů chodím akorát spát. Manželka mi teď už neříká skoro nic, asi si zvykla. Možná mám naopak pocit, že je občas ráda, když vypadnu (smích). Když ale byly děti malé, to bylo na denním pořádku - že nic nezařídím, nic nestihnu, jen pořád pracuji. Zase na druhou stranu ale má vaše rodina jistotu, že všechny žárovky svítí, zásuvky fungují. Mají doma přeci elektrikáře – profesionála… Musím říct, že to tak úplně není. Když kolikrát praskne žárovka, není tam co našroubovat. Vypínače, které jsou vidět, jsem vyměnil, ty za nábytkem jsou pořád původní. Kovářova kobyla i u nás chodí bosa. Žena se už konečně naučila nahodit jistič, když něco vypadne, tak jsem v klidu. A co vaše záliby, koníčky, vášně? Mám rád sport, hlavně fotbal. Teď už ale jen pasivně. Občas doma u televize, občas někam jedu. V roce 2000 jsem měl vážný úraz, skoro rok jsem byl po operaci kyčle nemocný. Proto už spoustu věcí nemohu dělat. Dříve jsem hrával rekreačně fotbal. Jako mladí jsme vymetli každou zábavu, to je ale v tom věku normální. Jinak máme chalupu, jezdíme tam především v létě. To mě baví. Mám klidný, normální život bez výraznějších zvratů. (rah) MINULOST: Fenomén žárovka První standardní žárovky v provedení s bambusovým vláknem - namísto dnešního wolframu - byly na trh dodávány v roce 1881. Dodnes není jasné, koho máme považovat za otce vynálezce. Do dějin vstoupil Thomas Alva Edison. To vše ale až po soudním sporu. Několik let před ním totiž žárovku jako zdroj světla vyrobil a ve svém hodinářském krámku používal Němec Heinrich Göbel. Dnes je klasická žárovka na konci své dlouhé kariéry. Její místo v objímkách lustrů, lampiček a různých svítidel zaujímají žárovky úsporné, které mají odlišnou technologii. chává patentovat v roce 1879. Soudce přesvědčil, že žárovku vynalezl sám. Rovných 25 let před ním ale pomocí žárovky prokazatelně svítí německý hodinář Heinrich Göbel. Kdyby Göbel býval věděl, co svým vynálezem způsobí a možná také kolik vydělá peněz, asi by se staral trochu jinak. Člověk od začátku své existence potřeboval světlo. V dobách dávno minulých to byl i přes značné mínusy oheň. Potřeboval prostor, vykazoval nestabilní zářivost a uvnitř místnosti hořet nemohl. K vlastní žárovce to ale byl ještě kus cesty. Po delší době přichází svíčka, která vydržela dodnes a navíc je to jakýsi zdroj romantiky. První pokusy se žárovkou přichází ne dlouhou dobu po vynálezu elektrického proudu. Thomas Alva Edison si svůj patent – žárovku se zuhelnatělým bambusovým vláknem ve skleněné baňce – ne- Žárovka se tedy na trh dostává na přelomu 70. a 80. let 19. století. První pokusy se žhavením materiálu pomocí elektrického proudu jsou ještě starší. Humphry Davy tak činí už v roce 1805. Původní zdroje světla – a bohužel i tepla – byly s uhlíkovým vláknem. Dodnes se obvykle používá wolfram, který lépe odolává vysokým teplotám. Aby celý systém nehořel, vysává se z baněk vzduch. U silnějších žárovek pozdější vědci navrhli napustit prostor kolem drátku směsí dusíku a argonu nebo kryptonem a nebo dokonce xenonem. Náplně umožňují vyšší teplotu, která vzniká logicky s vyšším výkonem. Známe také žárovky halogenové – tam bývala baňka napuštěna jodem, dnes zpravidla sloučeninami bromu. V Česku se poprvé žárovka rozsvítila v roce 1880 v Robertově cukrovaru v Židlochovicích. O rok později osvítily Daňkovu strojírnu v Praze a o další rok později ocenili vlastnosti tehdy jistě zázračného zdroje diváci a herci Mahenova divadla v Brně. Bez žárovek by asi jen těžko jezdily automobily. Dnes se stále více dostávají ke slovu takzvané xenonové žárovky. Jsou to v podstatě halogenové s příměsí prvku xenon. Vykazují mnohem vyšší svítivost. S tím je ale spojená vyšší energetická náročnost. Útlum respektive konec žárovek se týká pochopitelně jen žárovek klasických. Důvodem je nízká účinnost, kratší životnost a také potřeba snížení emisí oxidu uhličitého. Zákaz v roce 2007 naplánovali v Kanadě, tentýž rok také v Austrálii, kde se od roku 2009 už žárovky neprodávají. Úplně první ale byla paradoxně Kuba, kde nařízení platí už od roku 2007. Státy Evropské unie se přidaly také v roce 2009 a za dva roky zmizí žárovky i na Starém kontinentě. Nahradí je světelné zdroje takzvaně úsporné. Jejich v uvozovkách uživatel už nemůže sledovat tavící se vlákno a ani ruce si příliš neohřeje. Žárovka má ale podstatně nižší příkon a to znamená, že svícení stojí méně peněz. (rah) Zdroj: Internet www.uspornezarovky.eu, www.wikipedia.org Kdyby původní vynálezce věděl, jaký bude mít věhlas, asi by žárovku jen tak neopouštěl. Klasická žárovka končí – nahrazují ji úsporné zdroje světla s mnohem větší účinností. Současnost / 9 TRENDY: Inteligentní dům Inteligentní dům myslí za nás – nezapomene kupříkladu pustit včas topení, zatáhne žaluzie a třeba i zalije zahrádku. 10 / Trendy Kdo by nechtěl mít krásný nový dům, který ještě k tomu všemu bude myslet za něho! To je inteligentní dům - jinými slovy propojení moderního bydlení s moderními informačními technologiemi. V anglicky mluvícím světě je zavedený výraz domotic, což zhruba znamená dům s technologií. Pomocí počítače tam můžeme sledovat teplotu, chránit náš domov včetně pozemku, otevírat a zavírat žaluzie, zalévat zahrádku, ale i pouštět klimatizaci a nebo v případě naší dlouhodobé nepřítomnosti náhodně zapínat světla v místnostech. Vše má samozřejmě být ovladatelné jak z domu, tak i z dálky pomocí mobilního telefonu. Spolu s vedoucím střediska MaR společnosti ROSS Holding Jiřím Novákem jsme navštívili paní Martinu, která žije v domě se spoustou zajímavých prvků. „Nechali jsme si nainstalovat ovládání osvětlení a oken. Máme také venkovní žaluzie a připravenou technologii na zalévání zahrady. Manžel je vášnivý akvarista, proto se každý den v 16 hodin rozsvítí světla u rybiček,“ směje se Martina. „Je to skvělé, když se nemusíte o řadu věcí starat. Jednoduše se zatáhne obloha, nějaké čidlo to zjistí a okamžitě máme v domě soukromí, protože se zavřou žaluzie a rozsvítí světla. Když odcházím jen stisknu jediné tlačítko. Vím, že je zhasnuto, zavřeno, bezpečností senzory v pohotovosti,“ dodává. Barák této rodiny je průměrně vybaven, použité věci nejsou cenově přemrštěné, přitom, jak říká paní domu, vše funguje ke spokojenosti všech. Je to skutečně inteligentní dům, potvrzuje mezi dveřmi Jiří Novák. Systém se dá jakkoli nastavit a pro jednoduchost je u dveří to multifunkční tlačítko. „Je možné velice jednoduchým způsobem jednak nastavit teploty, které máme naprogramované, uvádět v činnost jakákoli čidla a to vše jedním tlačítkem. Při příchodu domů postupujeme přesně naopak – opět použijeme už vzpomínané tlačítko a vstoupíme domů,“ doplňuje. Dům je se svým majitelem neustále v kontaktu – umí posílat sms zprávy na mobilní telefon a také e-maily. „V případě poruchy, nečekané a nevítané návštěvy nebo požáru umí toto neprodleně ohlásit majiteli. U dražších systémů je možné naprogramovat i to, že počítač například o požáru informuje přímo hasiče.“ Paní Martina si pochvaluje velmi promyšlený systém osvětlení. „Máme tady několik režimů, například ten s označením děti. V domě je velké světlo, funguje speciální bodové osvětlení nad stoly obou našich dětí. Když to přepneme naopak na večer, dům ztmavne. Žárovky v obýváku u televize jen mžourají.“ Vůbec systém osvětlení lze přes prvky inteligentního domu velmi dobře ovládat. Je možné nastavit libovolné variace v závislosti na denní době a také na světle. V místnostech samozřejmě zůstávají vypínače, uživatel má ale k dispozici dálkový ovladač s velkým displejem, kde má vše pod kontrolou. Chodby, schodiště a třeba svítidla kolem domu jsou obsluhována také přes pohybová čidla, čímž se šetří energie. „Naší zákazníci si oblíbili rovněž ovládání žaluzií a různých markýz,“ vysvětluje Jiří Novák. „Pomocí elektromotorků lze nastavit automatické zatahování, ráno pak roztahování. Vše v závislosti na světle nebo podle hodin. Když se blíží bouřka nebo silný vítr, venkovní elektronika to zachytí a systém automaticky stáhne venkovní rolety, aby se nepoškodily.“ Samozřejmostí je možnost připojení inteligentních prvků ke kotlům nebo klimatizacím. Lze nastavit například to, aby se každý den ve 14 hodin začalo více topit. Majitelé přicházejí o dvě hodiny později už do vyhřátého domu. To samé funguje při delší nepřítomnosti. Klimatizace se potom spouští kupříkladu v létě po dosažení určitých teplot a hodnot vlhkosti vzduchu. Systém inteligentního domu stojí řádově desítky tisíc korun. Záleží jen na tom, co uživatel očekává a jak je náročný. Zařízení je možné namontovat do jakékoli nemovitosti nebo bytu, jednodušší je to pochopitelně u novostaveb. (rah) věrní rossu 15 let u firmy Jana Vacková účetní nastoupila 14. 11. 1994 Do společnosti ROSS přišla v listopadu 1994. Sama o sobě říká: „Ráda na tu dobu vzpomínám, firma měla sotva padesát zaměstnanců, každý se znal s každým a vládla přátelská atmosféra. Prošla jsem si pozicí fakturantky, pokladní až se mi naskytla příležitost pracovat jako samostatná účetní v nově vzniklé společnosti ROSS Holding. Rozhodnutí pracovat jako účetní jsem nikdy nelitovala, protože pracuji ráda nejen s čísly ale i s lidmi a obojí mi moje práce umožňuje. Ještě před třemi lety jsem patřila ke stálému inventáři účtárny v Havlíčkově Brodě. Pak jsme si ale pořídili s manželem byt v Praze – Kbelích, a tak následovalo stěhování soukromé i pracovní. Do sídla firmy v Havlíčkově Brodě občas dojíždím, ale mým stálým pracovištěm je nyní pražská kancelář v Želetavské ulici.“ V době stěhování naplnilo volný čas Jany Vackové zařizování bytu, což byly velice příjemné ale někdy také pěkně rušné okamžiky. „Svůj volný čas nejraději trávím na chalupě kousek od Havlíčkova Brodu, kde je stále co budovat a vylepšovat, ale kde se nechá hlavně příjemně relaxovat. O dovolené se moc ráda vracím nejen na Vysočinu, ale líbí se mi také Jeseníky, Šumava a Český ráj. Před rokem jsme s manželem objevili hru Geocaching, která Vás z principu přivádí na velmi zajímavá místa a ještě přidává kouzlo tajemna a spoustu zábavy při hledání „pokladů“. Nejvíce si zkrátka odpočinu v pohorkách a s batůžkem na zádech na výpravě kamkoliv do kopců či hor. Možná i proto se k nám nikdy o dovolené nechce přidat kamarádka z práce, protože by si prý přišla jako kamzík.“ Jana Vacková je vdaná a kromě manžela má i čtyřnohého hlídače Denyho. (pozn. red.: v porovnání s minulým číslem ROSS Magazínu je to zaručeně pes) Miroslav Fialka elektromontér nastoupil 21. 11. 1994 Pracovní oděv s nápisem ROSS obléká také od listopadu 1994. Byl v dílenském provozu, nyní funguje jako elektromontér, jezdí po reklamacích a podobně. Jeho bývalý nadřízený a kolega Jiří Kovařík o něm vypráví: „Mirek je velmi chytrý a to bych vypíchl na prvním místě. Všechno zapojí, zprovozní, vytvoří a udělá, jen na ten estetický dojem příliš není. Zkrátka a dobře: dráty zleva, zprava, zespodu nahoru a potom ještě křížem. Nikdy se ale nestalo, aby to nefungovalo.“ Pověstné jsou také cesty Miroslava Fialky domů do Českého Dvora u Havlíčkova Brodu na klasickém pionýru. Opět Jiří Kovařík: „Jednou si pamatuji, jak i s tím kozlem spadnul do nějaké rokle vedle rybníka Cihláře. Do takové malé hospůdky na břehu se tam pravidelně chodil posilňovat. Byl asi napitý a sjel do té díry přímo ze silnice.“ Miroslav Fialka to potvrdil a dodal, že spadl přímo za policejním autem. Přišel o řidičský průkaz a také ztratil helmu. Pro tu si ale hned v zápětí dojel osobním autem, stále pochopitelně pod vlivem alkoholu. A pokračuje z jiného soudku: „Když jsem byl u ROSSu asi dva týdny, vyráběli jsme veliký rozvaděč. Přivařoval jsem panty, ale moc mi to nešlo. Nikdy před tím jsem to nedělal ,Co to je za prasečinu, kdo to dělal?‘objevil se dveřích Roman Stryk. Nenapadlo mě nic jiného, než mu těsně za zády ty dveře razantně přibouchnout. Chlapi v dílně koukali tak divně. Kupodivu mě šéf nevyhodil a jsem tu dodnes.“ Miroslav Fialka takříkajíc začíná šestnáctý rok ve službách firmy. Svou práci má rád, rád je mezi lidmi a je vděčný, že i přes několik v uvozovkách úletů na něj jeho zaměstnavatel nezanevřel. Nově narozená miminka Zuzanka se narodila 7. listopadu 2009 projektovému manažerovi Jiřímu Stratilovi. Blahopřejeme! Věrní ROSSU / 11 SLOVENSKO: Slováci sa pomaličky vracajú k poctivému pivu Národným nápojom na Slovensku nie je ako v Čechách pivo, ale borovička, ale aj napriek tomu sa penivý mok teší veľkej obľube. Slovenský trh ovládajú traja veľký producenti – Šariš, Topvar (súčasť skupiny SABMiller) a Heineken. Prevažne sa špecializujú na výrobu tkz. euro-piva, čiže bez tradičnej receptúry. Konkuruje im aj niekoľko pôvodných slovenských pivovarov a samozrejme pivo z dovozu – prevažne z Českej republiky. Svoje miesto v reštauráciách a pohostinstvách a na pultoch obchodov si hľadá aj nové pivo Chotěboř. Spotreba piva na Slovensku pravidelne klesá, za posledných sedem rokov asi o jednu desatinu. Prečo, to nevedia ani odborníci. Väčšina trhu patrí trom veľkým výrobcom, ktorí varia značky ako je Šariš, Zlatý Bažant či Smädný mních, alebo Topvar. Samozrejmosťou sú aj Pilsner Urquel a ďalšie české piva. Sú to nadnárodné koncerny. „Gambrinus sa už dávno nevyrába v Plzni, varí sa v mestečku Veľký Šariš pri Prešove na východe Slovenska,“ hovorí obchodník s pivom Chotěboř Kamil Čižmár. „Je to naozaj ťažko pochopiteľné, prečo Slováci nepijú toľko piva Možno to bude aj rýchlymi euro-pivami, ktoré majú s poctivým penivým mokom spoločný len názov,“ dodáva. Podobné názory počujem aj od Petra z Púchova. Veľa rokov chodí pravidelne do svojej reštaurácie na južnom okraji mesta. „Predtým tu čapovali aj pivo z Banskej Bystrice. Bolo dobré, pekne sa penilo a mali sme pocit, že pijeme niečo vlastného. Potom prišli obchodníci z Topvaru, pravdepodobne majiteľovi reštaurácie dali nejaké peniaze a hotovo! Do ulice žiari neónový nadpis Topvar a čapuje sa Topvar, Šariš, desiatku Mnícha, ale aj Plzeň, Gambrinus a aj nealkoholické pivo z Nošovic Radegast. Globalizácia dorazila aj do reštaurácií,“ usmieva sa robotník z blízkej továrne 12 / Slovensko Makyta Púchov a pokračuje: „Sú to dobrí obchodníci, ale pivo je nanič. Nepení a mne osobne nechutí,“ stojí si za svojim pivár. Pravdepodobne sú to problémy, ktoré skupinu Topvar aktuálne stretli. Rušia svoj závod v Topoľčanoch a kompletnú výrobu presúvaj do východoslovenského Veľkého Šariša. Manažment si sľubuje, že sa znížia náklady. Jasný pôvod, charakteristická chuť a rez – to sú vlastnosti piva Chotěboř z Chotěboře neďaleko Havlíčkovho Brodu. Vyrába sa od leta 2009 a svojich zákazníkov hľadá aj na Slovensku. „Je to klasické české pivo, ktoré leží v pivnici,“ upozorňuje sládek pivovaru Oldřich Záruba. „Až kým vyrobíme napríklad desiatku trvá to najmenej mesiac. Tak dlho musí spinkať,“ usmieva sa skúsený pivovarník. O akomsi neukotvení tu nie je čo hovoriť a Chotěboř je len jedna. „Na Slovensku je veľmi dobrá štartovacia pozícia,“ verí novému pivu obchodník Kamil Čižmár. „Myslí si, že ľudia sú už prepití tých euro-piv a začínajú sa pomaly orientovať na starú dobrú klasiku. Samozrejme je to beh na veľmi dlhú trať, ale prvé úspechy sa už ukazujú. Výhodou je aj sortiment, ponúkame všetko aj špeciál a nealkoholické pivo.“ Pôvodná sieť slovenských pivovarov je o poznanie menšia ako v Čechách. Podľa magazínu pivni.info ich na Sloven- sku nájdeme len pätnásť aj s minipivovarmi. Svoj pivovar bude mať aj historické mesto Banská Štiavnica. Výrobu chce spustiť už na jar. Borovičku, slivovicu alebo všeobecne pálenku pivo na Slovensku určite nenahradí a ani nevytlačí. Podobne ako Česi, Nemci alebo Dáni majú Slováci k penivému nápoju s charakteristickou farbou blízko, aj keď záleží na oblasti. Iné je to pod Tatrami a iné v Bratislave. (red) Foto: Internet FOREIGN COUNTRIES: Georgia – the promised land of wine The country in southeast Asia surrounded by Russia, Azerbaijan, Armenia and Turkey is truly the land of wine. It can even be stated that the name of this particular beverage comes from Georgian. The Georgian word for wine is gvino. On the sunny, mountainous terrain there are more than 150,000 hectares on which more than five hundred different varieties of grapes are grown. Because of that, wine is the national drink. Their tradition reaches back to the period before Christ. Xenophontos from the Holy Mountain Athos (the founder of the well known Greek monastery) wrote that Colchians have an aromatic and pleasant wine. Colchis is the old name of Georgia and is the homeland of the golden fleece because of which ancient ancestors set out from Greece. Strabon from Amaseie in Pontu writes: „They have such a rich harvest of wine in Georgia that the local inhabitants cannot drink it all.“ Several hundred years later Prokop Kesarsky added that the Georgians are very hard workers, have many vineyards and export their wine to other countries. For historians this is very interesting because the transport of the delicious beverage over great distances is a very exacting matter and shows the reality that in old Georgia they were well acquainted with double-walled containers similar to modern themoses. Georgia has been, therefore, the promised land of wine for more than two thousand years. Another source says that in the fourth century A.D., when Nina of Cappodocia (a region in Turkey, approximately 300 kilometers southeast of Ankara) brought Christianity to the country, she carried a cross of woven vine branches. „In Georgia wine has always been consumed with food and every glass is preceded by a toast. When conditions are unsuitable or unfavorable for the proper feast, one can always find a Georgian with cheese, fresh vegetables a so-called „mchady“ - delicious corn patties. All that is sufficient to begin a friendly conversation that is to be continued with a glass of wine. The first toast is for the meeting, then always after breaks designed for food and discussion—for the health of relatives, friends, for the memory of the deceased, etc. Not much time should go by after this toast and another one to life must always follow, which symbolizes victory over death,“ I learn from Mrs. Nana Giorgadze, who has lived for many years in the Czech Republic. „One of the basic rules of wine consumption is that the individual should drink only that amount that allows oneself to remain fully in control,“ adds Mr. Nika Okriashvili from the Hospital Holding of PSP group in Tbilisi. with its sweetness corresponds to the central European semi-sweet wines. Wine growers have the generous amount of sun to be thankful for. „It’s necessary to add that an honest wine grower doesn’t sweeten his product.“ Examples of red wine include Achašeny, Mukuzany, Napareuly, Saperavy - all from the variety of grapes called Saperavi. Another proclaimed wine region is Racha in the northwest. From the perspective of a central European, rather sweet wines are grown there - Alexandrouli, Barakony, Chvančkara - all from the Alexandrouli variety of grapes. In addition, Georgia is well-known in the wine world for white wines of the port type - Kardanachi, Anaga, Signagi, Iveria, Taribana, Lelo a Marabda. Vineyards are found in many regions of Georgia. „Perhaps the most well known and most celebrated is the region called Kachety in the east. From there come white and red wines. Cinandaly, Manavis mcvane (mcvane = green), Gurdžaany a Sagaredžo wines are all consumed,“ says Nana with a friendly tone. Dry wine It is possible without any problems to buy wine from Georgia in the Czech Republic. According to experts it is an interesting alternative to, for example, Moravian wines. (red) Nika Okriashvili is also a typical Georgian. „I love wine. It is obvious that there is no meal without it. I prefer the Cicka, Manavi a Tavkveri varieties,“ he says with a smile on his lips. Foto: Internet Georgia / 13 PODPORUJÍ NÁS: Vzdělávání zaměstnanců – důležitý předpoklad budoucnosti Společnost ROSS Holding získala grant z veřejných peněz Evropské unie – Evropského sociálního fondu – Operačního programu lidských zdrojů a zaměstnanosti. Celkem máme až do září roku 2011 k dispozici přes šest milionů korun. Cílem je dosažení vyšších praktických i teoretických dovedností všech pracovníků. Název programu je velmi výstižný: Školení je šance. Hlavním posláním Evropského sociálního fondu je rozvíjení zaměstnanosti, snižování nezaměstnanosti, podpora sociálního začleňování osob a rovných příležitostí se zaměřením na rozvoj trhu práce a lidských zdrojů. Z prostředků Unie má fond v České republice v letech 2007 – 2013 k dispozici necelé 4 miliardy EUR. Holding je, aby každý dotčený zaměstnanec ovládal svou práci včetně nejnovějších trendů a perfektně si – jako uživatel - rozuměl s počítačem. Je jasné, že tím stoupá cena takového člověka nejen na pomyslném trhu práce, ale především v řadách naší firmy,“ dodává. Právě rozvoj kvalifikované a přizpůsobivé pracovní síly je jedním z hlavních cílů fondu. „Je to výborné, že jsme uspěli. Vzdělávání pracovníků a to na všech pozicích v takto veliké a rozvinuté společnosti „Žádosti o takzvané evropské peníze doprovázejí doslova mýty. Přiznám se, že to není jednoduché,“ říká Jana Blažková. „Byli jsme ale úspěšní. Je to mimo jiné proto, že naše firma se dynamicky rozvíjí, splňuje přísná kritéria ještě přísnějších schvalujících úředníků a máme také relativně vysoký počet lidí.“ ROSS Holding získal z Evropského sociálního fondu necelých 6 200 000 korun. Termín realizace školících programů, kurzů a přednášek je až do poloviny září roku 2011. Skupinu vzdělávaných budou tvořit celkem tři stovky zaměstnanců firmy. Samotný učební program je přizpůsobený pracovnímu zařazení toho kterého člověka. Není to poprvé, co má ROSS peníze z tohoto zdroje - 2,5 milionu korun se podařilo získat už v roce 2006 na léta 2006 - 2008. je důležité, obzvláště v dnešní době,“ pochvaluje si personální ředitelka Jana Blažková a pokračuje: „Pracujeme s moderními technologiemi, počítačovými programy, které jdou neustále rychle dopředu a objevují se i zcela nové systémy. Potřebou společnosti ROSS 14 / Podporují nás Nejvyšší částka – zhruba 1,2 milionu korun – je na kurzy určené k rozvíjení dovedností v oblasti řízení lidských zdrojů, komunikačních dovedností, řízení změn ve společnosti, zlepšení řízení projektů, zlepšení časového plánování. Bezmála 600 tisíc poslouží pro školení k rozvíjení odborné stránky specializace, zajištění certifikací, získání autorizace, prohloubení znalostí norem. Dále pak znalostí nových technologií, oprávnění revizního technika, získání svářečských průkazů, jeřábnických a vazačských průkazů. Asi polovina je určená k zefektivnění práce s počítačem. „Budou to klasické programy Microsoft: Word, Excel, Outlook. Pak také Microsoft Projekt - velmi zajímavý a sofistikovaný produkt a v neposlední řadě pro stavebníky, elektrikáře, projektanty a montéry důležitý software AutoCAD,“ dodává personální ředitelka. Důležité jsou jazyky, říká Jana Blažková dále. „Pohybujeme se prakticky po celém světě a můžeme se pochlubit pracovníky, kteří se domluví třeba i v Korei, Číně nebo Afganistanu. Asi 400 tisíc korun z celého grantu proto věnujeme na týdenní docházkové kurzy jazyků. Ne tedy čínštiny a korejštiny, ale nám bližší angličtiny a němčiny.“ Sociální program Evropské unie pamatuje i na úhradu mzdových nákladů zaměstnanců, kteří se školení účastní. „Z celkovém rámce proto budou refundovány mzdy, zaplatíme cestovné a samozřejmě stravu a ubytování. Kalkulujeme také s úhradami mezd vedoucích jednotlivých projektů, asistentů a interních lektorů. Všechno je samozřejmě na vysoké úrovni, v naší firmě budou učit špičkový odborníci v daných oblastech,“ uzavírá Jana Blažková, která na administraci dotace spolupracuje s personalistkou Alenou Kadlecovou. (rah) Podrobnosti na www.esfcr.cz KULTURNÍ AKCE: REPREZENTAČNÍ PLES ROSS OPĚT VE VELKÉM STYLU, LETOS NA JINÉM MÍSTĚ Ples, na který se všichni těšíme, bude 29. ledna v sále sokolovny v Chotěboři. Jako hlavní hvězda vystoupí zpěvačka Eva Pilarová se svým bandem. Po zbytek večera se na podiu vystřídají krásné houslistky, které si říkají Inflagranti a kapela Las Vegas. Ta je proslulá svými perfektními revivalovými čísly, jinými slovy od Františka Ringo Čecha přes ZZ TOP až po Queen. Tradicí se stává také dobročinná sbírka v rámci plesu – letos podpoříme občanské sdružení Benediktus a jejich projekt Archa, prozrazuje Zdena Stryková ze společnosti ROSS a současně odpovídá na otázku proč je ples po deseti letech v Chotěboři: „Rozhodli jsme se pro změnu sálu, protože v Kulturním domě Ostrov v Havlíčkově Brodě již několik let nejsou vhodné podmínky. Chceme návštěvníkům nabídnout dokonalou akci s veškerým komfortem. Loni na 10. plese jsme například museli nápoje nalévat do plastových kelímků a raut byl bohužel na chodbě. Také proto jsme se rozhodli pro změnu. Dalším důvodem je Pivovar Chotěboř - naše dceřiná společnost a zároveň partner plesu.“ KULTURNÍ AKCE: ČECHOVKA výběr akcí 6. 1. NOVOROČNÍ KONCERT S PŘÍPITKEM od 19 hodin Moravské klavírní trio vystoupí v sále Staré radnice 9. 1. KURZ REFLEXNÍ TERAPIE od 9,30 - 19,30 hodin populární kurz s manžely Patakyovými 23. 1. Ag FLEK PŘEDKAPELA MARIEN od 19 hodin folkrocková legenda 27. 1. ŠAMPIONKY od 19 hodin divadelní představení hrají: Simona Postlerová / Pavla Rychlá, Kateřina Janečková, Zuzana Katolická / Monika Höppner, Michal Malátný 6. 2. REPREZENTAČNÍ PLES PIVOVARU CHOTĚBOŘ od 20 hodin Sokolovna Chotěboř ples – hraje Variace 16. 2. NAHNILIČKO, ANEB… od 19 hodin divadelní představení hrají: Ivana Chýlková, Jan Kraus, Eva Holubová, Martha Issová a další 21. 2. O BALYNCE A DOBRÉM ŠTĚNĚTI od 15 hodin dětské divadelní představení 24. 2. DUO TERES od 19 hodin koncert v sále Staré radnice hrají: Lucia Kopsová – housle, Tomáš Honěk – kytara 26. 2. FLERET S JARMILOU ŠULÁKOVOU od 19 hodin koncert folklórní legendy 5. 3. OHROŽENý DRUH od 20 hodin výjimečný koncert v režii Michala Horáčka 17. 3. RADůZA od 20 hodin folkový koncert osobité zpěvačky KUPÓN na slevu 50 Kč po předložení tohoto kupónu při vstupu do klubu Čechovka, získáváte slevu na vstupném ve výši 50 Kč. Kupon nelze uplatnit v předprodeji. Reportáž / 15 platnost 1. 1. 2010 - 31. 3. 2010 UŽITEČNÉ: slovník / KŘÍŽOVKA Door [dɔː(r)] dveře Doorstep [ˈdɔːstep] práh (dveří) Dot [dɒt] tečka, bod, tečkovat, důlkovat Double [ˈdʌbl] dvojitý, zdvojovat (též Dual [ˈdjϋǝl], Duplex [ˈdjuːpleks]) Double T-iron [ˈdʌbl] [tiː] [ˈaıǝn] nosník (tvaru I) Dowel [ˈdaϋǝl] hmoždinka Download [daϋnˈlǝϋd] stáhnout (soubor) Downpipe [ˈdaϋnpaıp] okapový svod (brit.) Downtime [ˈdaϋntaım] prostoj Draft [drɑːft] návrh, navrhovat Draftsman [ˈdrɑːftsmǝn] konstruktér (amer.) Drag [dræg] táhnout, unášet, přesunout Drain [dreın] odtok, odvodňovací kanál, vypouštět Draw [drɔː] tah, protahovat Draw bar [drɔː] [baː(r)] táhlo Drawer [drɔː(r)] zásuvka Drawn [drɔːn] tažený Drawn tube [drɔːn] [tjuːb] tažený trubka Dredger [ˈdredʒǝ(r)] plovoucí rypadlo, bagr Křížovka o cenu Vyluštěnou tajenku zasílejte nejpozději do 28. 2. 2010 na e-mailovou adresu [email protected]. Správné odpovědi vylosujeme a výherce získá dárkové balení piva Chotěboř a sadu originálních půllitrů z Pivovaru Chotěboř. Připomínky, nápady a náměty k časopisu prosím vhazujte do schránky označené ROSS magazín v sídle ROSS Holding v přízemí za recepcí vlevo nebo posílejte na e-mailovou adresu: [email protected] 16 / Užitečné oblek, čistit Dress [dres] Drier [ˈdraıǝ(r)] sušárna Drift [drıft] kolísání, únik Drill [drıl] vrtačka, vrták, vrtat Drill hole [drıl] [hǝϋl] vrt, vývrt, díra Drilling head [ˈdrılıŋ] [hed] vrtací hlava Drip [drıp] kapání, kapat Drive [draıv] pohon, řídit, buzení (el.) Depth of beam [depƟ] [ɒf] [bıːm] výška nosníku Depth of thread [depƟ] [ɒf] [Ɵred] hloubka závitu Derrick [ˈderık] otočný sloupový jeřáb Deruster [diːrʌstǝ(r)] odrezovač Descent [dıˈsent] klesání, spád Design [dıˈzaın] konstrukce, projekt Desired [dıˈzaıǝd] požadovaný, žádaný Desk [desk] stůl Destination [destıˈneıʃǝn] místo určení, cílová stanice Detach [dıˈtætʃ] oddělit, uvolnit Detent [dıˈtent] zarážka Deteriorate [dıˈtıǝrıǝreıt] poškodit, zhoršovat Připravili jsme pro Vás užitečný elektrotechnický AJ–CZ slovník dnes od písmene d vyjít najevo, odhalit Develop [dıˈvelǝp] Development trend [dıˈvelǝpmænt] [trend] vývojový trend Deviate [ˈdiːvieıt] odchýlit se, odlišovat Diameter [daıˈæmıtǝ(r)] průměr Die [daı] razidlo, lisovadlo Difference [ˈdıfrǝns] rozdíl Difficult [ˈdıfıkǝlt] obtížný, nesnadný Dig [dıg] kopat, rýpat Digger [ˈdıgǝ(r)] bagr Dip [dıp] sklon Direct [dıˈrekt] přímý, stejnosměrný Directions [dıˈrekʃǝn] návod, pokyny Dirt [dзːt] nečistota, špína Discard [dıˈskɑːd] zmetek, odpad Dismount [dıˈsmaϋnt] sejmout, odmontovat Distance [ˈdıstǝns] vzdálenost, mezera Ditch [dıtʃ] příkop, jáma Divide [dıˈvaıd] rozdělit, oddělit DIY [do it yourself] kutilství Dog [dɒg] narážka, západka V tajence najdete parafrázi aforismu Johna Ernsta Steinbecka. Reportáž / 17 V PŘÍŠTÍM ČÍSLE: REPORTÁŽ: AMBASÁDA V THAJSKU ROZHOVOR: LADISLAV BAMBUCH, LADISLAV MELICHERČÍK HISTORIE: PROKOP DIVIŠ PODPORUJEME: FOTBALOVÉ NADĚJE