Zjevení Ježíše Krista

Zjevení Ježíše Krista
„Zjevení Ježíše Krista, které mu svěřil Bůh, aby ukázal svým služebníkům, co se musí brzy stát“
(řecké slovo zde znamená spíše rychle). Události zapsané v tomto proroctví se tedy mají odehrát
rychle. Je to zjevení (odhalení), které svěřil Bůh Ježíši pro nás, abychom věděli co se musí stát. Bůh
je nad časem a ví přesně co se stane. To co je popsáno ve Zjevení je jisté a nevyhnutelné. Je nám to
ale předáno tak, aby to zůstalo skryté nepovolaným. „On to prostřednictvím svého anděla naznačil
svému otroku Janovi.“ (Zj.1:1) „Blahoslavený, kdo předčítá, i ti, kdo slyší slova tohoto proroctví a
zachovávají, co je v něm zapsáno, neboť ten čas je blízko.“ (Zj.1:3). Víme, že celé Boží slovo je
pro nás blahodárné a velice důležité ale přímo takový slib nacházíme pouze v knize Zjevení. Jak
důležité je tedy pro nás pečlivé studium knihy Zjevení? O co více, že tolik nasvědčuje tomu, že my
jsme ta poslední generace!
Centrální téma Zjevení by se dalo nazvat převzetí vlády nad světem Králem králů Ježíšem Kristem.
V první kapitole ještě vidíme Ježíše jako našeho velekněze v nebi a na konci už přichází jako Král,
aby vládl světu se svou vládou svatých v tisíciletém království.
Většina toho o čem čteme ve Zjevení bylo už prorokováno starozákonními proroky dávno před tím.
Dá se říci, že Zjevení je shrnutí, chronologické uspořádání a doplnění starozákonních proroctví o
apokalypse (odhalení) posledních let tohoto věku. Po úvodu a ohromujícímu vidění Krista následuje
sedm dopisů sedmi sborům. Informace v nich obsažené jsou pro nás nanejvýš důležité a opět nám
připomínají, že jak žijeme náš život v Kristu zde má pro nás věčný význam!
Poselství Kristových dopisů církvím se dají chápat na čtyř rovinách – místní, pro všechny, osobní, a
také prorocké. Zmínil bych pouze tu poslední uvedenou méně známou rovinu. S výhodou zpětného
pohledu mnozí vidí historickou souvislost. Efes je počáteční apoštolská církev - hlavní výtka je
zanedbané priority – že opustili svou první lásku. Smyrna je pronásledovaná církev – žádná výtka.
Pergamos je církev provdaná světské moci (od doby císaře Konstantina) – hlavní výtka je duchovní
kompromis. Thyatira je středověká církev – hlavní výtka je pohanské praktiky. Sardis je
reformovaná, denominační církev – hlavní výtka je, že má jméno ale přitom je mrtvá! Je zde i
varování, že pokud se neprobudí přijde na ní Ježíš jako zloděj (souvislost s vytržením). Filadelfia je
misijní církev – žádná výtka. Je zde slib, že ji zachová od („ek“) té hodiny té zkoušky, která má
přijít na celý obydlený svět, aby vyzkoušela obyvatele země (souvislost s vytržením). Laodecie je
„bohatá“ církev konce věku – hlavní výtka je, že je vlažná, (a ubohá, politováníhodná, chudá, slepá
a nahá). Ve všech případech Ježíš nabízí řešení a ty je velice důležité si přečíst a vzít k srdci.
V čtvrté kapitole vidíme jak je Jan vytržen v duchu do nebe k Božímu trůnu. „Okolo toho trůnu
čtyřiadvacet jiných trůnů a na těch trůnech sedělo čtyřiadvacet starších, oblečených do bílých šatů
a na hlavách zlaté věnce.“ Kdo to je? Klanějí se Bohu a chválí ho „a hodí své věnce vítězů před
trůn. (Zj.4:10) a zpívali novou píseň: "Jsi hoden vzít tu knihu a otevřít její pečeti, neboť jsi byl zabit
a vykoupils Bohu svou krví lidi z každého pokolení a jazyka, lidu i národa. Učinil jsi nás králi a
kněžími našemu Bohu a budeme kralovat nad zemí.“ (Zj.5: 9 -10) Kristova vítězná církev jsou
Boží králové a kněží! Ti kdo obdrželi věnce vítězů a spolu s Kristem zvítězili a vítězí nad neduhy,
na které jsme byli upozorněni v dopisech sedmi sborům. „On nás učinil králi a kněžími svému Bohu
a Otci.“ (Zj.1:6) „A to je to vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo je ten, který přemáhá
svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží?“ (1. Jan. 5:4-5)
V páté kapitole Kristus dostává svitek se sedmi pečetěmi, který je jeho právoplatným potvrzením k
vládě na zemi. Pouze on má právo otevřít pečetě a zmocnit se vlády. S každou pečetí přichází další
Boží soud (tzv. jezdci apokalypsy), o kterých také mluví Ježíš na Olivové hoře (Mt.24:3-9 Mk.13:59). Zdá se, že první jezdec na bílém koni by mohl být Ježíš, ale je to klam. Je to falešný Mesiáš
(„antikrist“), který přijíždí „aby zvítězil“. Ten pravý Vítěz a Mesiáš přijíždí také na bílém koni, ale
až nakonec (kapitola 19). V páté pečeti vidíme jak duše mučedníků pod oltářem volají po odplatě za
jejich krev. Bůh dlouho neotálí s odpovědí, protože ihned s šestou pečetí vidíme, jak začíná vylévat
svůj hněv na zem s příchodem velikého dne Božího hněvu.
„A když otevřel šestou pečeť, uviděl jsem, že nastalo veliké zemětřesení, slunce zčernalo jako žíněný
pytel a měsíc úplně zkrvavěl. A nebeské hvězdy spadly na zem, jako když fíkovník zmítaný vichrem
shazuje své pozdní fíky; a nebe zmizelo, jako když se svinuje svitek, a každá hora i každý ostrov se
pohnuly ze svého místa. Králové země i velmoži a vojevůdci, boháči a mocní, každý otrok i
svobodný, se ukryli do jeskyň a do horských skal a říkali těm horám a skalám: „Padněte na nás a
skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránka! Neboť přišel veliký den
jejich hněvu; kdo bude moci obstát?“ (Zj.6:12-17)
Pánův Den
Veliký den Božího hněvu, nebo jednoduše Jahveho – „Hospodinův“, nebo Pánův den je jedna z
nejčastěji zmiňovaných prorockých událostí v Písmu. Je to absolutně zlomová událost. Není divu,
když otevírá bránu ze starého, hříchem zamořeného světa do zcela obnoveného stvoření, Božího
dne odpočinku, zlatého věku lidstva, synů člověka a Boha. Pánův den zahrnuje celé tisícileté
království – sedmý den, který začíná již dnem Božího a Beránkova hněvu. Po všem hrozivém násilí,
protože člověk navzdory všem důkazům stále odmítal a odmítá Boží vládu a autoritu Jeho syna
Ježíše, přichází den Božího a Beránkova hněvu, kdy Bůh říká své konečné „Tak dost, to stačilo!“
Ten hněv pak pokračuje sedmi polnicemi až do číší Božího hněvu a pádu Babylona v osmnácté
kapitole – je to velice dlouhý „den“, hlavně pro „obyvatele země“. (Kristova církev jsou občané
nebes, nikoliv obyvatelé země – pouze „procházíme“). Je to čas, kdy Bůh zasahuje, aby zničil své
nepřátele a ustanovil Své Království!
Podívejme jak popisují budoucí den Božího hněvu někteří starozákonní proroci.
„Vejdi do skal, skryj se do prachu ze strachu z Boha a před nádherou jeho vznešenosti. Domýšlivý
pohled člověka bude snížen -- skloní se hrdost lidí. Jahve sám bude vyvýšen v onen den. Neboť den
Boha zástupů přichází na všechno pyšné a povýšené, na vše, co se pozvedá, a bude to sníženo... A
skloní se domýšlivost člověka, bude snížena hrdost lidí. Jahve sám bude v ten den vyvýšen a
nicotnosti zcela pominou. A vejdou do skalních jeskyní a do roklin prachu země ze strachu z Boha a
před nádherou jeho vznešenosti, když povstane, aby otřásl zemí. V onen den člověk své stříbrné i
zlaté nicotnosti, které mu udělali, aby se jim klaněl, odvrhne krysám a netopýrům, aby vešel do
dutin těch skal a do skalních trhlin ze strachu z Boha a před nádherou jeho vznešenosti, když
povstane, aby otřásl zemí. Přestaňte se spoléhat na člověka, jehož dech je v jeho chřípí; vždyť za co
má být považován?“ (Iz.2:10-22)
„Slunce se změní v temnotu a měsíc v krev, dříve než přijde Jahveho den, velký a hrozný.“ (Joel 3:4)
„Blízko je Jahveho velký den, blízko a velmi pospíchá. Slyš! Jahveho den je trpký, hrdina v něm
bude křičet. Onen den bude dnem hněvu, dnem soužení a sklíčenosti, dnem zkázy a zpustošení,
dnem temnoty a soumraku, dnem mračna a husté temnoty.“ (Sf.1:14-15)
„Hle, den Boha přichází, krutý, se zuřivostí a s planoucím hněvem, aby učinil tuto zemi hroznou
pustinou a vyhladil z ní hříšníky. Neboť hvězdy nebes ani jejich souhvězdí se nezatřpytí svým
světlem, slunce bude vycházet temné a měsíc nezazáří svým světlem. A navštívím svět za zlo a
ničemy za jejich vinu; způsobím, že zmizí pýcha domýšlivců a hrdost tyranů ponížím. Způsobím, že
bude člověk vzácnější než ryzí zlato, člověk nad zlato z Ofíru. Proto rozbouřím nebesa a rozkymácí
se země ze svého místa -- v rozhořčení Boha zástupů a ve dni jeho planoucího hněvu.“ (Iz.13:9-13)
Co by mohlo způsobit, že se země rozkymácí ze svého místa? Podívejme se jak je dále popisováno
vylití Božího hněvu ve Zjevení po otevření všech pečetí na svitku.
„Tu vzal anděl kadidelnici, naplnil ji ohněm z oltáře a hodil dolů na zem; i nastaly hromy, hlasy,
blesky a zemětřesení. A těch sedm andělů, kteří měli sedm polnic, se připravilo, aby zatroubili.
Zatroubil první anděl. Nastalo krupobití a oheň smíšený s krví a bylo to svrženo na zem. Třetina
země shořela, třetina stromů shořela, veškerá zelená tráva shořela. Zatroubil druhý anděl. Něco
jako veliká hora hořící ohněm bylo vrženo do moře. Třetina moře se obrátila v krev a zahynula
třetina živých tvorů v moři a byla zničena třetina lodí. Zatroubil třetí anděl, a z nebe spadla veliká
hvězda, hořící jako pochodeň, a padla na třetinu řek a na prameny vod. Jméno té hvězdy je
Pelyněk. Třetina vod se změnila v pelyněk a mnoho lidí zemřelo z těch vod, protože zhořkly.
Zatroubil čtvrtý anděl, a byla zasažena třetina slunce, třetina měsíce a třetina hvězd, takže třetina z
nich ztemněla a nebylo světlo po třetinu dne a stejně i noci.“ (Zj.8:5-12)
Ta zkáza přichází z nebes a je skutečně „biblických rozměrů“ podobně jako události při potopě,
exodu Izraele z Egypta, Sodomě a Gomoře, nebo v knize Jozue. Jak k těmto událostem mohlo dojít?
(Pokud si takové otázky nekladete, tak možná budete chtít přeskočit následující dvě a půl stránky).
Desátá planeta?
Někdy v roce 2008 jsem se poprvé dozvěděl o tzv. Planetě X („Nibiru“). (Pokud bych býval nahlédl
do naší dvacet let staré encyklopedie, tak jsem se o ní mohl dozvědět mnohem dříve). Od té doby
tento jev průběžně sleduji a zkoumám dostupné informace. Má to být tzv. „hnědý trpaslík“,
obíhající na vysoce eliptické dráze kolem slunce a blížící se k nám a k slunci „z jihu“. Hnědý
trpaslík je „temná“ hvězda, které se nikdy nezažehla, viditelná nejlépe v infračerveném spektru.
Vlastně až do osmdesátých let jsme je nebyli schopni vidět a pouze jsme dedukovali jejich existenci
a pozici z vlivu, který mají na své okolí. Že by naše slunce mělo „temné“ dvojče a naše sluneční
soustava byla binární stejně jako zhruba 80% soustav v naší galaxii? Tato diskuse probíhala ještě v
sedmdesátých a osmdesátých letech i na školách a těleso mělo i přezdívku „Nemesis“. Pak ale
„Nasisté“ z NASA zjistili, nebo si potvrdili, něco co udělalo z „Nemesis“ velice nevítané téma.
Po objevení Pluta v roce 1930 astronomové pokračovali v hledání další planety protože zjistily, že
něco narušuje orbit Pluta, ale i dalších vnějších planet. V lednu 1983 vyslala NASA na oběžnou
dráhu dalekohled IRAS, který hledal vesmírná tělesa viditelná pouze v infračerveném spektru. Hned
poté vyšli v novinách New York Times a Washington Post články s tím že záhadná desátá planeta Planeta X - byla nalezena. Tato zpráva byla ale brzy poté dementována. Nicméně někteří
astronomové se dále záležitostí zabývali a Dr. Robert Harrington potvrdil existenci tohoto tělesa po
pozorování z Nového Zélandu. Zemřel ale předčasně velice brzy po svém návratu do USA v roce
1993, těsně před tím než mohl publikovat svou práci. Známý astronom Eugene Shoemaker byl
další, který se zabýval desátou planetou ale i on zemřel předčasně při bizarní autonehodě u Alice
Springs v Austrálii, na silnici, kde projede několik aut za den. Ihned poté vyhořela jeho laboratoř.
Vypadá to, že obzvláště oblast výzkumu komet a hlubokého vesmíru (deep field astronomy) je
jedno z nejrizikovějších povolání posledních dvaceti, třiceti let, protože zvláštních a náhlých úmrtí
astronomů jsou zde opravdu desítky. (V roce 1999 dokonce dvacet astronomů najednou, při pádu
lanovky na Vatikánem vlastněnou observatoř ve Francii). „Kdekoli je mrtvola tam se shromáždí
orli“ (Mt.24:28).
V roce 2007 Američané dokončili svou observatoř na jižním pólu (south pole telescope – SPT).
Proč observatoř na nejhůře dostupném a nestudenějším místě na zemi? Planetu X lze údajně nejlépe
pozorovat z jižní hemisféry a čím více na jih tím lépe. Brzy poté odtud unikly fotky Planety X i její
přesná pozice, která ovšem téměř ihned byla zamaskována na všech třech serverech na kterých lze
sledovat hvězdnou oblohu. Mimo jiné bylo z fotek zřejmé, že se jedná spíše o mini-konstelaci a že
planeta sebou táhne velké množství červené železné rudy. Francie si také postavila svou observatoř
v Antarktidě. NASA, ESA (Evropská vesmírná agentura) i Japonci a Číňané utratily v tomto století
ohromné množství peněz za družicové dalekohledy – téměř všechny pro pozorování v
infračerveném spektru. Vatikán a jeho astronomové mají samozřejmě také veliký zájem a jejich
nejmodernější přísně střežená observatoř se nachází na vrcholu Mt. Graham v Arizoně. Svůj „super
dalekohled“ pojmenovali Lucifer!? Koho asi vyhlížejí oni?
Kolem celé záležitosti je veliké množství dezinformací s klasickou taktikou unavit a odradit velkým
množstvím zavádějících informací a předčasných předpovědí potenciálně katastrofického průletu.
Průlety jsou dva – jeden na cestě k slunci a druhý na cestě zpět a závažnost pohrom záleží v
mnohém na tom, kde se nachází na oběžné dráze země v času průletu relativně k Planetě X. Je
zajímavé, že oba průlety jsou údajně od sebe vzdálené zhruba 150 dnů, což je doba potopy a může
to být také interval mezi šestou pečetí a první polnicí. (Dobře to vysvětluje křesťanský astronom
Gill Broussard). „Králové země i velmoži a vojevůdci, boháči a mocní“ potřebují, aby stávající
systém fungoval co nejdéle do hrozící zkázy a aby oni byli pokud možno jediní, kdo budou mít
přesné informace o času a způsobu průletu. Značná část trilionů dolarů, které US vláda nemůže
vůbec dohledat a neví kam zmizely (jak sám přiznal tehdejší ministr obrany Donald Rumsfeld jeden
den před 11.9.2001!, a od té doby se situace v „boji proti terorismu“ ještě výrazně zhoršila)
bezpochyby zmizela i v masivních podzemních komplexech (DUMBS), které jsou již dobře
zdokumentované. Elitáři asi doufají, že se tam ukryjí před zkázou at už kosmickou, nukleární, nebo
kombinaci obou. „Králové země i velmoži a vojevůdci, boháči a mocní, každý otrok i svobodný, se
ukryli do jeskyň a do horských skal” (Zj.6:15) (Tyto komplexy jsou logicky převážně v odlehlých
horských oblastech). „A vejdou do skalních jeskyní a do roklin prachu země ze strachu z Boha a
před nádherou jeho vznešenosti, když povstane, aby otřásl zemí.“ (Iz.2:19) V čase Jozueho Bůh
seslal podobnou zkázu a králové se také skrývali v jeskyních. (viz. Jozue 10). Jozue - Jehošua
(Jehošua je pouze jiná varianta jména Ješua - Ježíš) je uvězní v jeskyních a po tom co pobijí
nepřátele je nechává vyvést z jeskyní a zabít. Kniha Jozue má skutečně mnoho podobného s knihou
Zjevení. Pro mocné a bezbožné tohoto světa to opravdu nedopadne vůbec dobře. Proto se
„nepřipodobňujte tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli zkoumat, co je
Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé.“ (Ř.12:2) „Pánův den přijde jako zloděj v noci. V něm
nebesa s rachotem pominou, prvky se žárem uvolní a země a její činy budou spáleny. Když se toto
všechno takto rozplyne, jací musíte být ve svatém způsobu života a zbožnosti vy, kteří očekáváte a
urychlujete příchod Božího dne!“ (2.P.3:10-12).
V celé naší sluneční soustavě dochází k určitým anomáliím, na které již mnozí upozorňují, ale
nečekejme potvrzení z „vyšších míst“, nebo snad v televizních zprávách. Slunce se chová v
posledních letech zcela nepředvídatelně a nečekaně stejně jako magnetické pole země. Na zemi
zažíváme strmý vzestup seismické a vulkanické činnosti a počtu komet a meteoritů. Komety jako
Elenin (vypadá to jako zkratka zvrhlé NASA pro „extinction level event nibiru is near“), Ison a
nebo Čeljabinský meteorit můžou být objekty, které Planeta X „vykopla“ z Kuiperova pásma
asteroidů směrem k nám a jakési varování. Je známo, že velké komety byli často předzvěstí
katastrof. (Kometa Negra 1347 – černá smrt, zabíjí třetinu až polovinu Evropanů. O 333 let později
Velká kometa 1680, nyní Ison, opět přesně s 333 letým odstupem). Máme stupňující se tendenci ke
katastrofickým výkyvům počasí. Nemusí to být vše vlivem údajně blížící se Planety X, ale dá se tím
vše zmíněné vysvětlit.
Astronomové ve službách vlád, financováni daňovými poplatníky, moc dobře vědí kolik jejich
troufalejších kolegů už je po smrti a hlavní „mainstreamová“ média v rukou mocných nezveřejní
nic co by ohrozilo jejich plány. Dobře placené „prostitutky“ jsou ve všech sférách, kde o něco jde a
vždy připraveni bud profesně nebo i fyzicky likvidovat opozici. Nezapomínejme, že Ďábel je zatím
princem tohoto světa (jednoduše proto, že lidé, kterým Bůh svěřil správcovství nad světem, mu to
umožnili) a čím víc se blížíme do finále tím větší a rozsáhlejší je jeho úsilí a klam. Nebuďme naivní
ohledně obludnosti poslední prorokované šelmy snažící se zcela ovládnout a znásilnit úplně vše.
Ďábel nenávidí lidi a manipuluje s nimi tak, aby působili co největší škodu a utrpení (at vědomě či s
„dobrými úmysly“). Velice brzy již přijde doba, kdy Bůh přestane omezovat jeho vliv. „Neboť
tajemství této bezzákonnosti již působí; jen čeká, dokud ten, kdo je nyní zdržuje, nebude z
prostředku vzat“. (2.Tes.2:7). Je i pochopitelné, že hrozící katastrofu, kterou nemůžou nijak
zastavit nebo ovlivnit, chtějí tajit do poslední chvíle, zatímco se presentují různé části apokalypsy
ve formě fikce, nebo i přírodovědných pořadů bezpečně zahalených do milionů let. Bůh se jim ale
směje, protože ve všech svých intrikách jsou pouze nástroji v Božích rukou k vykonání Jeho
záměrů. Jejich království je velice pomíjivé a končí katastroficky. Boží království ve vší své slávě
začíná jejich zkázou a je věčné!
Sumerská civilizace, Číňané, Američtí indiáni a další mají pověsti i záznamy o červené „okřídlené“
planetě přinášející katastrofy. Fotky uniklé z Antarktidy (pokud jsou pravé) a další záběry to
potvrzují ukazující, že planeta sebou táhne hodně vesmírného „smetí“, (včetně načervenalé železné
rudy) jevící se jakoby okřídlená.
Vlastnosti tělesa i jeho oběžné dráhy ukazují na to, že nebude viditelné až do poslední chvíle (nebo
možná kvůli vulkanickému prachu téměř vůbec ne) a přijde na svět nečekaně „jako zloděj v noci“.
„Pánův den přijde jako zloděj v noci. Když lidé budou říkat: 'Pokoj a bezpečí', tehdy na ně náhle
přijde zkáza jako porodní bolesti na těhotnou ženu, a jistě neuniknou.“ (1.Tes.5:2-3) „A jak bylo za
dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka: jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do
korábu a přišla potopa a zahubila všechny. Podobně bylo za dnů Lota: jedli, pili, kupovali,
prodávali, sázeli a stavěli, avšak toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a
zahubil všechny. Právě tak to bude toho dne, kdy se zjeví Syn člověka. Kdo bude v onen den na
střeše a své věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal; a podobně kdo bude na poli, ať se
nevrací zpět. Pamatujte na Lotovu ženu. Kdo by usiloval svoji duši zachovat, ztratí ji, kdo však by ji
ztratil, zachová ji k životu. Pravím vám, že té noci budou dva na jednom lůžku, jeden bude vzat, a
druhý zanechán. Dvě budou spolu mlít, jedna bude vzata, a druhá zanechána.“ (Lk.17:26-34)
Křesťanský astronom Gill Broussard má velice zajímavý výklad Planety X ve světle Bible a
vysvětluje i možnou spojitost s mnohými dalšími biblickými událostmi. (Na Youtube zadejte
„Planet 7X“). Například do roku 705 BC měl rok pouze 360 dnů jak dosvědčuje i 15 různých
starodávných kalendářů. Co se stalo?
Někomu může připadat, že takové vysvětlení nějak ubírá ze zázračnosti těchto událostí. Naopak,
Bůh dělá mnoho svých zázraků prostřednictvím svého stvoření a svědčí to o tom, že pouze On má
absolutní moc nad stvořením. Stejně jako zázraky v našich životech, tak i zázraky kosmický
rozměrů jsou v mnohém hlavně otázkou dokonalého Božího načasování. Bůh má naší malinkou
sluneční soustavu řítící se pro nás nekonečným kosmem pevně ve své ruce a každé jeho dítě je pro
něj cennější než celý vesmír.
(Po letech periodického sledování tohoto fenoménu můžu také doporučit stránky yowusa.com.
Marshall Masters zde s odvahou odvádí výbornou práci a mimo jiné velice dobře vysvětluje různé
možné scénáře průletu tělesa (mini-konstelace) od kterých se odvíjí míra narušení, od pouze
„malého“ vlivu až po zcela devastující celosvětovou pohromu. Asi nás nepřekvapí, že podle
výpočtů jeho a dalších amatérských astronomů, je tentokrát nejpravěpodobnější jeden z nejhorších
možných scénářů průletu).
Kdo bude moci obstát?
Šestá kapitola tedy končí příchodem velikého dne Božího hněvu a otázkou „Kdo bude moci
obstát?“ Odpověď dostáváme ihned v kapitole sedm!
„Neškoďte zemi, moři ani stromům, dokud neoznačíme otroky našeho Boha na jejich čelech!“ A
slyšel jsem počet označených: sto čtyřicet čtyři tisíce ze všech kmenů synů Izraele.” (Zj.7: 3-4)
Pak je Jan opět vzat k Božímu trůnu, kde vidí „veliký zástup, který nikdo nemohl spočítat, ze všech
národů, kmenů, jazyků a z každého lidu, jak stojí před trůnem a před Beránkem, oblečeni v bílá
roucha, palmové ratolesti v rukou, a volají velikým hlasem: 'Záchrana náleží našemu Bohu, tomu,
který sedí na trůnu, a Beránkovi.“ (7:9-10) „Kdo jsou a odkud přišli tito, kteří jsou oblečeni v bílá
roucha?... To jsou ti, kteří přicházejí z velikého soužení a svá roucha vyprali a vybílili v krvi
Beránkově.“ (Zj.7:13-14).
Kdo tedy obstojí v den Božího hněvu? Na zemi 144 000 označených ze všech kmenů Izraele. Za
druhé pak ti, kteří vyprali a vybílili svá roucha v krvi Ježíše a nyní přicházejí do nebe z velikého
soužení na zemi. Na zemi je v té době určitě veliké probuzení a mnozí uvěří i proto, že si uvědomí
co se děje a o co skutečně šlo a jde.
Před otevřením sedmé pečetě nastává v nebi ticho asi na půl hodiny. To ukazuje na bezprecedentní
důležitost a závažnost událostí přicházejících na zem, protože na zemi nastává Pánův den – den
Božího hněvu. Nyní je celý svitek otevřen a poslední dějství věku začíná. Nic již nebrání vylití
Božího hněvu a vymýcení zla ze země, aby mohlo přijít Boží Království. Podobně jako za dnů Lota
Bůh nemůže vylít svůj hněv „dokud ten, kdo je nyní zdržuje, nebude z prostředku vzat. A potom
bude zjeven ten Bezzákonný, kterého Pán Ježíš odstraní dechem svých úst a zahladí jej i jeho skutky
jasným zjevením svého příchodu.“ (2.Tes.2:7-8). S polnicemi přichází jedna kosmická katastrofa za
druhou (první až pátá polnice). Lidé jsou pět měsíců (150 dní) trýzněni démonickými „kobylkami“
a dvěstěmilionová armáda zabíjí třetinu všech lidí na zemi (pátá a šestá polnice).
Po šesté polnici opět Ježíš dává Janovi a nám „oddechový čas“, podobně jako po šesté pečeti.
Desátá kapitola je trochu záhadná vsuvka o andělu s malým svitkem. Je to Boží posel reprezentující
autoritu Boha nad mořem i zemí. Jeho hlas je mohutný (viz také Žalm 29). Jan má ale zapečetit co
promluvilo sedm hromů a nepsat to. To vypadá jako Boží připomínka, že nemůžeme vědět vše a že
určité věci stále ještě zůstanou tajemstvím. „Ve dnech hlasu sedmého anděla, až bude troubit,
bude dokonáno tajemství Boží, jak to ohlásil svým otrokům prorokům.“ (Zj.10:7) Co to znamená se
brzy dozvídáme. „Zatroubil sedmý anděl. A v nebi se ozvaly mocné hlasy, které říkaly: „Království
světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista, a bude kralovat na věky věků.“ (Zj.11:15).
Je to jakési Boží upozornění, že ačkoli na zemi ještě probíhají pohromy apokalypsy, tak celý ten děj
- tajemství Boží - je už zároveň rozhodnutý a odehraný.
Další kapitola je o dvou svědcích, kteří budou prorokovat 1260 dní (zdá se, že po pohromách polnic
je rok opět 360 dní dlouhý). Mají velikou moc a lidé je nenávidí, protože jim říkají nepříjemnou
pravdu. Lidé se radují, když jsou zabiti šelmou. Po třech a půl dnech je Bůh vzkřísí a vytrhuje k
sobě do nebe. (Mnozí se domnívají, že to budou Mojžíš a Elijáš).
Dvanáctá kapitola nám ukazuje na středobod posledních sedmi let (Danielova sedmdesátého týdne)
a je tedy zhruba i středobodem děje knihy Zjevení. Vidíme, že žena (Izrael) porodila dítě – muže,
který má pást všechny národy železnou berlou. (Žena v Bibli representuje Izrael, jak svědčí mnoho
pasáží v S.Z. Církev je nevěsta a ta nikoho ve Zjevení nerodí). Odpověď na otázku, kdo je dítě–muž
nalezneme opět v samotné knize Zjevení, kde čteme „Kdo vítězí a zachovává moje skutky až do
konce, tomu dám vládu nad národy; bude je pást železnou berlou a budou rozbíjeny jako hliněné
nádobí, jak jsem to i já přijal od svého Otce.” (Zj. 2:26-28). Je to Ježíš, ale v množném čísle
ztělesněný všemi Božími dospělými dětmi (dětmi-muži), kteří jsou ještě na zemi a více specificky
144 000 neposkvrněných paniců z dvanácti kmenů Izraele. Drak je ihned připraven dítě-muže
sežrat, ale dítě-muž je vytržen k Bohu a k jeho trůnu. Vypadá to, že jejich čas je v prvních 3.5 letech
a končí s „ohavností zpustošení“ a útěkem ženy (Izraele) do pustiny. „Vtom bylo její dítě vytrženo k
Bohu a k jeho trůnu. A žena utekla do pustiny, kde měla od Boha připravené místo, aby ji tam živili
tisíc dvě stě šedesát dní. A v nebi nastala válka: Michael a jeho andělé museli bojovat s drakem.
Drak (Satan) i jeho andělé bojovali, ale neobstáli, a už pro ně nebylo místo v nebi.“ (Zj.12:5-7).
Daniel dostává zjevení o tom samém již o mnoho staletí dříve. „A právě v onom čase povstane
Michael, ten velký velitel, jenž zastává tvůj lid, a nastane čas soužení, k jakému nedošlo, co jsou
národem, až do onoho času. A právě v onom čase unikne tvůj lid, každý, kdo je zapsán v knize.“
(Dn.12:1) Ježíš o tom středobodu posledních sedmi let říká následující: „Když pak uvidíte ohavnost
zpustošení“, o níž mluvil prorok Daniel, jak stojí na svatém místě -- kdo čte, ať rozumí -- tehdy ti,
kdo budou v Judsku, ať utíkají do hor.... tehdy bude velké soužení, jaké nenastalo od počátku světa
až do nynějška, a nikdy již nenastane.“ (Mt.24:15-16, 21).
Ten nejhorší čas na zemi nastává v druhé polovině posledních sedmi let. Dvanáctá kapitola
pokračuje následovně: „A byl svržen veliký drak, ten dávný had, nazývaný Ďábel a Satan, který
svádí celý obydlený svět. Byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním. A uslyšel jsem mocný
hlas v nebi, který říkal: „Nyní přišla záchrana, moc a kralování našeho Boha a pravomoc jeho
Krista, neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je obviňoval před naším Bohem dnem i nocí.
Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví; a nemilovali svou duši až na
smrt. Proto se radujte, nebesa a vy, kdo v nich přebýváte. Běda zemi a moři, neboť k vám sestoupil
Ďábel s velikou zuřivostí; ví, že má málo času.“ (Zj.12:9-12). Nyní přichází Ďáblova antikristovská
vláda ve své plné hrůze. Z chronologie Zjevení to vypadá, že prvních 1260 dní (3.5 roku) měli lidé
a hlavně Izrael svědectví dvou svědků a 144 000, ale ti (a možná mnoho dalších s nimi) jsou
vytrženi do nebe a žena (zbytek Izraele) utíká na chráněné místo do pustiny. Zde je důležité se na
chvíli zastavit a velice stručně si ujasnit rozdílnost církve a Izraele v Božím plánu na konci tohoto
věku.
Zásadní k pochopení posledních sedmi let věku je Danielovo klíčové proroctví sedmdesáti týdnů
(sedmiletí). (Dn.9:24-27). „Pro tvůj lid a pro tvé svaté město je vyděleno sedmdesát sedmiletí k
zadržení té věrolomnosti a ke zpečetění hříchů i k usmíření zvrácenosti, též ku přivedení věčné
spravedlnosti a zapečetění vidění a proroka i ku pomazání nejsvětějšího místa. Věz tedy a rozuměj:
Od vyjití slova k návratu a k budování Jeruzaléma až k Pomazanému vůdci bude sedm sedmiletí a
šedesát dva sedmiletí.“ (Dn.9:24-25). Zde je řeč pouze o Izraeli a nikoli zároveň o křesťanech z
pohanů (tak jak jsem si dříve mylně myslel). Prvních 69 týdnů k příchodu Mesiáše bylo již přesně
splněno a nyní zbývá pouze poslední týden (sedm let). „A prosadí (potvrdí) smlouvu mnohým
jednoho sedmiletí, leč uprostřed onoho sedmiletí ukončí obětní hod i přídavnou oběť. Tehdy na
křídle ohavností bude pustošící, dokud se zkáza i rozhodnutí nebude vylévat na pustošenou.“
(Dn.9:27). Zrovna tak jako prvních 69 „týdnů“ je o Izraeli, tak i konečný sedmdesátý týden je o
Izraeli. Bůh vyhradil poslední „týden“ roků hlavně pro dokončení svého spásného plánu s Izraelem
(i když těch kdo budou ještě zachráněni z nežidů bude určitě ještě více). Církev z pohanů
nenahradila Izrael, tak jak brzy po smrti apoštolů začali učit „církevní otcové“ z pohanů. Mnozí
ještě začali hlásat, že Bůh zavrhl Izrael (Iraneus, Tertulian a později například Luther, který ve své
knize „Židé a Jejich Lži“ dokonce navrhoval „pálit jejich synagogy a školy“). Apoštol Pavel má k
tomu hodně co říci. (Římanům kapitola 3, 9, 10, 11). Bůh dostojí svým slibům a oslaví se na Izraeli
i přes jejich nevěrnost. Čas církve je mezi 69. týdnem a sedmdesátým týdnem. To je již zhruba 2000
let. Poté opět přichází čas Izraele - „Pojďte, navraťme se k Bohu, protože on rozsápal, on nás i
vyléčí. Zranil, on nás i obváže. Po dvou dnech nás oživí, třetího dne nám dá povstat, abychom žili
před ním.“ (Oz.6:1-2). „Část Izraele se zatvrdila, dokud nevejde plnost pohanů.“ (Ř.11:25). Na
samém konci věku bude Bůh opět jednat hlavně s Izraelem a se světem skrze Izrael. To je velice
zřejmé i z knihy Zjevení, kde první tři kapitoly jsou celé o církvi a k církvi a ještě v páté a sedmé je
církev zmíněna, ale pak už není jediná zmínka církve, až do popisu svatby a návratu Krále v
devatenácté kapitole. Všimněme si co Ježíš říká jedné ze dvou církví (Smyrna a Filadelfia) pro které
má pouze pochvalu a povzbuzení. „Protože jsi zachoval slovo mé vytrvalosti, i já tě zachovám od
hodiny zkoušky, která má přijít na celý svět, aby byli vyzkoušeni obyvatelé země.“ (Zj.3:10) (Ale o
tom více ve výkladu o vytržení). Bůh přichází vyhladit ty, kteří sužovali Izrael a napravit svůj lid.
„Běda, neboť veliký je tento den, není žádný jako on; pro Jákoba je to čas soužení, ale bude z něho
zachráněn. I stane se v onen den, je výrok Boha zástupů, že zlomím jeho jho na jejich šíji, jejich
pouta zpřetrhám a cizinci je už nebudou zotročovat. Budou sloužit Jahvemu, svému Bohu, a svému
králi Davidovi, kterého jim ustanovím. A ty se neboj, můj otroku Jákobe, je Jahveho výrok, neděs
se, Izraeli, protože hle, zachráním tě z dalekých končin a tvé potomstvo ze země jejich zajetí. Jákob
se navrátí a bude mít klid, bude bezstarostný a nikdo ho nevyděsí. Vždyť já jsem s tebou, je Jahveho
výrok, abych tě zachránil, protože úplně zničím všechny národy, mezi které jsem tě rozptýlil. Pouze
tebe nezničím úplně, ale napravím tě podle práva; jistě tě nenechám bez trestu.“ (Jr.30:7-11). „I
stane se v celé zemi, je Jahveho výrok, že dva díly z ní budou vyhlazeny a zahynou a zůstane z ní
třetina. Tu třetinu provedu ohněm, přečistím je jako se čistí stříbro, vyzkouším je, jako se zkouší
zlato. Bude vzývat mé jméno a já mu odpovím. Řeknu: Je mým lidem. A on řekne: Jahve, můj Bože.“
(Za.13:8-9) „Odejdu a navrátím se na své místo, dokud neuznají vinu a nebudou hledat moji
přítomnost. Ve své tísni mě budou usilovně hledat... Po dvou dnech (2000 prorockých let je 720 000
dnů) nás oživí, třetího dne nám dá povstat, abychom žili před ním.“ (Oz.5:15, 6:2). (V této
souvislosti je velice zajímavé co Bůh říká Chizkijášovi v 2.Kr.20 v době kolem roku 705BC, kdy se
stalo něco co změnilo délku roku z 360 dnů na 365.25 dnů).
Posledních 3,5 roku je (slovy Ježíše) doba „soužení jaké doposavad nebylo a již nebude“. Je to
posledních 1260 dní (tři a půl roku), kdy na zemi vládne šelma. Je to šelma z moře mající deset rohů
(roh je symbol moci) a sedm hlav (vlád). (Šelma je podrobněji popsána v sedmé kapitole knihy
Daniel, včetně menšího jedenáctého rohu, který vyroste a vykoření tři z původních rohů). „A drak
(Satan) jí dal svou sílu, svůj trůn a velikou pravomoc.“ (Zj.13:2). „Byla jí dána ústa mluvící veliké
věci a rouhání a byla jí dána moc, aby činila, co chce po čtyřicet dva měsíce... A bylo jí dáno, aby
rozpoutala válku proti svatým a aby je přemohla, a byla jí dána moc nad každým kmenem, lidem,
jazykem i národem“ (Zj.13:5,7). Šelma ovládá celý svět a přemáhá svaté, kteří jsou na zemi. Pro
křesťany v té době bude důsledně platit: „Kdokoli by si chtěl zachránit život, ten jej ztratí. Kdokoli
by jej ztratil, ten jej zachová.“ (Lk.17:33). Toto je čas velikého Božího hněvu. Pro křesťany z
pohanů, kteří zůstali na zemi to bude doba mučednictví, zatímco zbytek Izraele bude nadpřirozeně
ochráněn a živen v pustině. Druhá část šelmy („antikrista“) je ze země a je to falešný prorok s rohy
jako beránek, ale mluvící jako drak. „Nutí zemi a její obyvatele, aby se klaněli té první šelmě,... a
svádí obyvatele země znameními, která jí bylo dáno učinit před očima šelmy,... A bylo jí dáno, aby
vložila ducha do obrazu té šelmy, takže obraz šelmy promluvil a způsobil, aby byli zabiti všichni,
kteří se nepokloní obrazu šelmy. A působí, aby všem, malým i velkým, bohatým i chudým,
svobodným i otrokům, byl dán cejch na pravou ruku nebo na čelo a aby nikdo nemohl kupovat ani
prodávat, leda ten, kdo má cejch: jméno šelmy nebo číslo jejího jména.“ (Zj.13:12,14,15-17). Kdo
nebude uznávat vládu šelmy bude zabit. Celý ekonomický systém je dlouhodobě směřován k tomu,
aby papírové měny selhali a vytvořila se záminka k zavedení pouze bezhotovostního systému
formou očipování, což je ideální způsob dokončení zotročení obyvatelů země, „těch kteří přebývají
na zemi“ a mají svůj domov na zemi.
Kapitola 14 je úvod k dovršení a vyvrcholení Božího hněvu kapitoly 15 a 16. Nejdříve vidíme jak
144 000 zpívají novou píseň před Božím trůnem, kterou se nikdo jiný nemohl naučit (ani 24 starších
v Kristu). Ani jeden z nich nebyl ztracen, protože Ješua má moc zachovat všechny, které mu Otec
dal. Následují zvěsti tří andělů: „Spatřil jsem také jiného anděla, letícího středem nebe, který měl
věčné evangelium, aby je kázal obyvatelům země - každému národu, kmenu, jazyku i lidu - jak říká
mocným hlasem: "Bojte se Boha a vzdejte mu chválu, neboť přišla hodina jeho soudu. Klanějte
se Tomu, který stvořil nebe, zemi, moře i prameny vod!" Za ním letěl druhý anděl se slovy:
"Padlo, padlo to veliké město Babylon, neboť napájelo všechny národy vínem svého vášnivého
smilstva!" Za nimi pak letěl ještě třetí anděl a volal mocným hlasem: "Klaní-li se někdo šelmě a
jejímu obrazu a přijímá-li její znamení na čelo nebo na ruku, i ten bude pít neředěné víno Božího
hněvu.“ (Zj.14:6-10)
Je to taková poslední výzva a varování, aby všem přeživším na zemi bylo úplně jasné o co jde.
Každému kdo ještě neslyšel je kázáno evangelium, ale ne už lidmi nýbrž andělem. Před tím než Bůh
dovrší svůj hněv, tak ještě dává všem šanci, aby se obrátili, vzdali mu slávu a byli zachráněni od
věčné smrti. Takovým ještě v tuto „poslední hodinu“ dává ujištění: Zde je zapotřebí vytrvalosti
svatých, kteří se drží Božích přikázání a Ježíšovy víry. (viz. Mt:22:37-40, Mk.12:29-31) Potom
jsem uslyšel hlas z nebe: "Piš: `Blaze mrtvým, kteří od této chvíle umírají v Pánu. (Zj.14:12-13).
Ježíš na olivové hoře říká: „A protože se rozšíří špatnost, láska mnohých vychladne. Kdo však
vytrvá až do konce, bude zachráněn. Toto evangelium o Království bude kázáno po celém světě na
svědectví všem národům. A potom přijde konec.“ (Mt.24:12-14). Následuje žen úrody země. „A
uviděl jsem, hle, bílý oblak (Boží sláva) a na oblaku sedí někdo podobný Synu člověka, na hlavě má
zlatou korunu a v ruce ostrý srp. A další anděl vyšel ze svatyně a volal mocným hlasem na toho,
který seděl na oblaku: „Pošli svůj srp a začni žeň, protože přišla hodina žně a dozrála úroda země.“
(Zj.14:14-15) Zde vidíme Ježíše jako lva z Judy v hodině jeho hněvu a odplaty. Řecké slovo zde
přeloženo jako „dozrála“ spíše znamená „vyschla“ nebo „přezrála“. My bychom možná použili
slovo „vyhnila“. V každém případě je to nejvyšší čas, aby byli potrestáni ti co činili zlo a odmítaly
Boha a jeho Syna. „A jiný anděl vyšel z oltáře a ten měl moc nad ohněm. Mocným hlasem zvolal na
toho, který měl ostrý srp: „Pošli svůj ostrý srp a skliď hrozny z vinné révy země, neboť její plody
dozrály.“ Tu hodil ten anděl svůj srp na zem a sklidil vinnou révu země a hrozny uvrhl do velikého
lisu Božího hněvu. A ten lis byl stlačen venku za městem a vytekla z něj krev až po uzdy koní na
vzdálenost tisíce šesti set stadií.“ (Zj.14:18-20) Izajáš to popisuje následovně:
„Kdo to přichází z Edómu, v rudém rouchu z Bosry? Kdo je ten velebný ve svém oděvu, který kráčí
ve své velké síle? Já, který mluvím spravedlivě, mocný k záchraně. Proč je tvůj oděv krvavě rudý a
tvé roucho jako toho, kdo šlape v lisu? V kádi vinného lisu jsem šlapal sám a nikdo z národů se
mnou nebyl. Šlapal jsem je ve svém hněvu a pošlapal jsem je ve své zlobě. Jejich šťáva stříkala na
mé roucho, celý oděv jsem si poskvrnil. Neboť v mém srdci byl den pomsty a přišel rok mého
vykoupení. Ohlédl jsem se a nebylo pomocníka, užasl jsem, že není opory. Záchranu mi poskytla
vlastní paže a má zloba, ta mne podepřela. Ve svém hněvu jsem pošlapal národy a opil jsem je svou
zlobou. Jejich šťávu jsem vyléval na zem.“ (Iz.63:1-6). Toto není ten Ježíš na kterého jsme zvyklí.
On to zvládne úplně sám. Pokud má sebou zástup svatých, tak možná pouze jako diváky.
Boží hněv je dovršen posledními sedmi ranami (sedm misek, číší) končící „Armagedonem“ kde se
králové země shromažďují k boji proti Bohu (ta největší lidská a ďábelská pošetilost nakonec) a
největším zemětřesením co je člověk na zemi a kroupami jako těžké závaží. (Svatí Boží mučedníci
byli často kamenováni. To samé Bůh opakovaně sesílá na své nepřátele v pohromách Zjevení).
„Města národů se zřítila. A veliký Babylon byl připomenut před Bohem, a Bůh mu dal číši vína
svého planoucího hněvu.“ (Zj.16:19). Ve verši 15 je zde ještě zajímavá vsuvka jakoby Bůh
připomínal, že ještě teď je možné být zachráněn. „Hle, přicházím jako zloděj; blahoslavený, kdo bdí
a střeží své šaty, aby nechodil nahý.“ Nebo je to slovo pro Izrael, že se jejich Spasitel pro ně vrací a
zároveň ničí zbytek opozice v údolí Harmagedon? (Tomu nasvědčuje i výše zmíněná pasáž s
Izajáše).
Ze sedmnácté a osmnácté kapitoly je celkem jasné co je Babylon. Bible by se také dala nazvat jako
příběh dvou měst – toho lidského – Babylona, a Božího města Jeruzaléma. Babylon byl od počátku
symbolem lidské vzpoury proti Bohu počínaje po potopě Nimrodem - „on první se stal mocným
mužem na zemi“ (Gn.10:8). Stejně jako šelma má to město dvě hlavní části – ekonomickou a
náboženskou. Je to smilnice „se kterou smilnili králové země a vínem jejího smilstva se opili
obyvatelé země.“ (Zj.17:2) „Tu jsem uviděl ženu, sedící na šelmě šarlatové barvy, plné rouhavých
jmen, mající sedm hlav a deset rohů. Ta žena byla oděna purpurem a šarlatem a ozdobena zlatem,
drahými kameny a perlami; ve své ruce měla zlatou číši plnou ohavností a nečistot svého smilstva a
na svém čele měla napsané jméno: ‚Tajemství, Babylon, ten veliký, matka smilnic a ohavností
země.‘ Uviděl jsem tu ženu zpitou krví svatých a krví Ježíšových svědků.“ (Zj.17:3-6). Je to
Římsko-katolická církev, která je odpovědná za smrt více křesťanů než kterákoliv jiná instituce na
světě. Obecně jsou to samozřejmě všechny církve a náboženství, které smilní se světskou mocí
(politickou a ekonomickou). „Ve svém srdci říká: ‚Jsem královna, nejsem vdova a jistě mne
nepotká žal.‘ (To je v kontrastu s Izraelem proti kterému se postupně staví celý svět). Proto v
jednom dni přijdou její rány: smrt, žal a hlad, a bude spálena ohněm. Protože silný je Pán Bůh,
který ji soudí.“ (Zj.18:7-8) „Ještě mi řekl: „Vody, které jsi viděl, kde ta smilnice sedí, jsou lidé a
zástupy, národy a jazyky. Těch deset rohů, které jsi viděl, i ta šelma budou nenávidět smilnici a
učiní ji zpustlou a nahou, budou jíst její maso a spálí ji v ohni.“ (Zj.17:15-16). Nakonec bolestně
pozná, co to znamená provdat se za špatného ženicha – velkého násilníka a vraha, otce lží. Je
zajímavé, že nyní je poprvé papežem přímo jezuita z řádu, který se nyní sice chová velice
mírumilovně, ale po staletí byl nejhorlivějším vrahem křesťanů. I v minulosti současného papeže
jsou temná místa z doby, kdy v Argentině vládla tvrdá pravicová diktatura, za výrazné podpory
USA. Je to člověk zkompromitovaný šelmou a tudíž asi „její muž“. To že v USA je nyní spíše
levicová vláda je úplně jedno protože to je pouze druhá tvář jednoho monstra, aby lid měl dojem
změny. („Change“ a „Yes we can“). Šelma pouze občas mění fasádu zatímco jde neúprosně dál za
svým cílem. Ta druhá část Babylona je obchodní a finanční systém nejvýstižněji asi v poslední době
representovaný USA a New Yorkem. Jeho pád je velice rychlý „I budou nad ní plakat a bít se v
prsa králové země, kteří s ní smilnili a hýřili, až uvidí dým z jejího požáru. Z hrůzy nad její trýzní
budou stát zdaleka a budou říkat: „Běda, běda, ty veliké město Babylone, ty mocné město, neboť v
jedné hodině přišel tvůj soud. A obchodníci země nad ní pláčou a truchlí, protože už nikdo
nekoupí jejich zboží.“ (Zj.18:10-11). Nejvíce samozřejmě truchlí mocní a bohatí, kteří stavěli své
životy na materiálním bohatství. Boží lid se naopak raduje. „Raduj se nad ní nebe a svatí,
apoštolové i proroci, protože Bůh nad ní vynesl soud za to, jak jednala s vámi.“ (Zj.18:20).
V devatenácté kapitole již vidíme svatbu všech svateb – svatbu Beránka! Nevěsta si „oblékla zářivě
čistý kment“. Pak jsou zde ti blahoslavení, kteří jsou pozváni k Beránkově svatební hostině.
Následuje popis toho pravého jezdce na bílém koni, Krále králů a Pána pánů, který přijíždí až
nakonec, aby potvrdil své vítězství. Šelma a falešný prorok jsou uvrženi do ohnivého jezera a Satan
je spoután na tisíc let. Svatí kralují spolu s Kristem tisíc let. „Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na
prvním vzkříšení; nad těmi druhá smrt nemá pravomoc, nýbrž budou kněžími Božími a Kristovými
a budou s ním kralovat tisíc let. Až se těch tisíc let dovrší, bude Satan propuštěn ze svého vězení a
vyjde, aby svedl národy, které jsou ve všech čtyřech úhlech země, Góga i Magóga, a shromáždil je k
boji; a bude jich jako písku v moři. Vystoupili na šíři země a obklíčili ležení svatých a milované
město. Ale sestoupil oheň z nebe a pohltil je.“ (Zj.20:6-9). Pak je konečný Boží soud před velikým
bílým trůnem, kterému již ti kteří mají podíl na prvním vzkříšení nepodléhají. „A uviděl jsem mrtvé,
velké i malé, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Byla otevřena i jiná kniha, to jest kniha
života. A mrtví byli souzeni podle svých skutků, zapsaných v těch knihách. A moře vydalo mrtvé,
kteří v něm byli, i Smrt a Hádes vydali mrtvé, kteří v nich byli, a každý byl souzen podle svých
skutků. A Smrt a Hádes byli uvrženi do ohnivého jezera. To je ta druhá smrt: ohnivé jezero. A kdo
nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera. A spatřil jsem nové nebe a
novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly, a moře již není. A to svaté město, nový
Jeruzalém, jsem uviděl sestupovat z nebe od Boha, připravené jako nevěsta ozdobená pro svého
muže. A uslyšel jsem mocný hlas z trůnu, který řekl: „Hle, Boží stánek s lidmi; bude přebývat s nimi
a oni budou jeho lid, a sám Bůh bude s nimi a bude jejich Bohem. A Bůh setře každou slzu z jejich
očí. A smrti již nebude, ani žalu ani křiku ani bolesti již nebude, neboť první věci pominuly.“ Ten,
který seděl na trůnu, řekl: „Hle, činím všechno nové.“ A řekl mi: „Napiš: Tato slova jsou věrná a
pravá.“ (Zj.20:12 – 21:5). Po tisíciletém království - sedmém dni – na obnovené zemi, přichází
zcela nový „osmý den“ s novou zemí a nebem, kde sám Bůh bude přebývat se svým lidem. „Kdo
vítězí, dostane toto jako dědictví; budu mu Bohem a on mi bude synem. Avšak bázliví, nevěřící, ti,
kdo propadli modlářské ohavnosti, vrahové, smilníci, kouzelníci, modlo-služebníci a všichni lháři
mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou, což je smrt druhá.“ (Zj.21:7-8)
„Neodhazujte tedy svou smělou důvěru, která má velikou odplatu. Je vám totiž třeba vytrvalosti,
abyste vykonali Boží vůli a obdrželi zaslíbení. ‚Neboť ještě velmi, velmi krátký čas, a ten, který
má přijít, přijde a nebude otálet; můj spravedlivý bude žít z víry, ale kdyby ustoupil, nebude v něm
mít moje duše zalíbení.‘ My však nejsme ti, kdo ustupují k záhubě, nýbrž lidé víry k zachování
duše.“ (He.10:35-39).
Celé kniha Zjevení a hlavně první tři kapitoly jsou plné zaslíbení pro ty kdo vítězí. Je také plná
varování čemu se máme vyhnout a jací máme být, abychom se stali vítězi, získali odměny a byli
„zachováni od hodiny zkoušky, která má přijít na celý svět, aby byli vyzkoušeni obyvatelé země.“
(Zj. 3:10). Víme, že jako Boží lid nejsme obyvatelé země ale „cizinci a příchozí“. Víme, že v Kristu
to vítězství již máme, „pouze“ je třeba každý den ho žít. Věnujme všechno naše úsilí k získání toho
věčného dědictví! Ukládejme si poklady v nebi a nikoli na zemi. Náš čas zde je pouze velice krátký
začátek našeho věčného života, ale o to více důležitý, protože rozhoduje o tom, kde a jak budeme
trávit věčnost.
„Ale toto vám, bratři, říkám, že čas je zkrácený. A tak i ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli;
a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako
by nic nevlastnili; a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali; neboť způsob tohoto světa
pomíjí.” (1.Kor. 7.29-31)
„Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v něm Otcova láska. Neboť
všechno, co je ve světě -- žádost těla, žádost očí a prázdná chlouba života -- není z Otce, ale ze
světa. A svět pomíjí i jeho žádost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věčnost.” (1.Jan.2.15-17)