Zpravodaj SOVDS č.13 - Skupina pro ochranu a výzkum dravců a

Transkript

Zpravodaj SOVDS
13
ČERVEN 2013
Vydavatel:
Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov (SOVDS)
při České společnosti ornitologické (ČSO)
Redaktor:
Ing. Ivo Hertl, Ph.D.
[email protected]
Zpravodaj SOVDS 13 (2013): 1
Obsah
Úvodem ….................................................................................................................................
2
Odhad počtu párů dravců a vybraných druhů sov v ČR ….......................................................
3
Zkušenosti s využitím Akustického monitoringu pro sledování druhového zastoupení
a početnosti lesních druhů sov …..............................................................................................
4
Rozšíření, početnost, hnízdní prostředí a úspěšnost výra velkého (Bubo bubo) v kraji
Vysočina v letech 1989 až 2012 …......................….................................................................
13
Hnízdění motáka pilicha (Circus cyaneus) v roce 2012 na Litoměřicku ….............................
31
Celoplošný monitoring dravců a sov
Orel mořský (Haliaeetus albicilla) …........................................................................................
33
Orel královský (Aquila heliaca) …............................................................................................
35
Luňák červený (Milvus milvus) ….............................................................................................
36
Luňák hnědý (Milvus migrans) ….............................................................................................
39
Moták lužní (Circus pygargus) ….............................................................................................
41
Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) ….....................................................................................
43
Raroh velký (Falco cherrug) ….................................................................................................
44
Sova pálená (Tyto alba) ….........................................................................................................
45
Sýček obecný (Athene noctua) …..............................................................................................
47
Monitoring dravců a sov na vybraných lokalitách
Moták pochop (Circus aeruginosus) ….....................................................................................
48
Káně lesní (Buteo buteo) ….......................................................................................................
50
Včelojed lesní (Pernis apivorus) …...........................................................................................
51
Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) …............................................................................................
54
Výr velký (Bubo bubo) ….........................................................................................................
55
Sýc rousný (Aegolius funereus) ….............................................................................................
57
Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) ….........................................................................
63
1
Úvodem
Právě jste otevřeli další číslo Zpravodaje SOVDS. Na úvod jsou zařazeny čtyři obecné příspěvky.
V prvním jsou uvedeny výsledky odhadu počtu hnízdících dravců a vybraných druhů sov, který
jsme provedli na základě výzvy Dr. Theodora Mebse. Druhý příspěvek popisuje zkušenosti
s využitím akustického monitoringu pro monitoring lesních druhů sov. Ve třetím příspěvku nejdeme
bohatě ilustrovaný popis hnízdní úspěšnosti výrů velkých na různých typech stanovišť na Vysočině.
Čtvrtý příspěvek umožňuje nahlédnout do hnízda motáků pilichů na Litoměřicku. Ve Zpravodaji
dále naleznete zprávy o činnosti jednotlivých pracovních týmů v roce 2012.
V roce 2012 pokračoval monitoring dravců a sov podle nastavených pravidel. Pro období
2012-2015 byli elektronickou formou zvoleni následující koordinátoři:
hlavní koordinátor: Bedřich Landsfeld
zástupce hlavního koordinátora: Tomáš Bělka
koordinátoři pracovních týmů pro celoplošný monitoring:
orel mořský – Tomáš Bělka
sova pálená – Karel Poprach
orel královský – David Horal
sýček obecný – Libor Opluštil
luňák červený – Dušan Rak
puštík bělavý – Tomáš Lorenc
luňák hnědý – Vladimír Gahura
moták lužní – Ivan Kunstmüller
sokol stěhovavý – Václav Beran
raroh velký – Václav Beran
koordinátoři pracovních týmů pro monitoring na vybraných lokalitách:
moták pochop – Iva Němečková
výr velký – Ivan Kunstmüller
káně lesní – Bedřich Landsfeld
sýc rousný – Miroslav Dusík
včelojed lesní – Vojtěch Mrlík
kulíšek nejmenší – Ivo Hertl
jestřáb lesní – Václav Hlaváč
Setkání Skupiny se uskutečnilo 26.1.2013. Na základě shromážděných dat za rok 2012 byly
jednotlivými koordinátory odprezentovány přehledy o zjištěných datech sledovaných druhů dravců
a sov. Pozvání na setkání přijali dva hosté, o aktuálním stavu monitoringu NATURA informoval
Kamil Čihák a s novinkami ze Slovenska seznámil Jozef Chavko.
Ivo Hertl
Výzva autorům
Vítáme krátké články s problematikou ochrany a výzkumu dravců a sov pro 14. číslo Zpravodaje
SOVDS. Jeho vydání je předpokládáno na jarní období roku 2014 a bude obsahovat zprávy
jednotlivých pracovních týmů za rok 2013.
Krátké příspěvky posílejte elektronicky redaktorovi, formou se snažte přiblížit úvodním
příspěvkům tohoto čísla, nicméně striktní formátování není vyžadováno a bude provedeno při
sestavování Zpravodaje jeho redakcí.
Ivo Hertl
2
Odhad počtu párů dravců a vybraných druhů sov v ČR
Bedřich LANDSFELD a koordinátoři
[email protected]
Začátkem letošního roku jsme se pokusili odhadnout početnost dravců a vybraných druhů sov
na území České republiky. Učinili jsme tak na základě výzvy Dr. Theodora Mebse o aktualizaci
údajů u příležitosti připravovaného druhého vydání knihy "Die Greifvögel Europas, Nordafrikas
und Vorderasiens", které by mělo vyjít v příštím roce. Na stanovení odhadu se podíleli všichni
koordinátoři jednotlivých druhů a rád bych jim chtěl touto cestou za snahu zodpovědně vyřešit tento
nelehký úkol poděkovat.
Je třeba především upozornit na skutečnost, že na odhady celkové početnosti dravců a sov
neexistuje metodika, která by popisovala jednotlivé způsoby a postupy. Stanovení počtu párů
u vzácnějších druhů se provádí relativně dobře a to na základě zmapovaných hnízdících párů
doplněných kvalifikovaným odhadem. Podstatně náročnější je úkol odhadnout početnost běžných
druhů dravců a početnost sov. Zde jsme vycházeli především z dříve zveřejněných údajů, které jsme
upřesnili na základě soudobé zkušenosti. V případě lesních druhů sov jsme si pomáhali i logickým
postupem, kdy jsme vztahovali známé hustoty populace na některých lokalitách k odhadovaným
celkovým plochám vhodných biotopů na území České republiky.
odhad
trend
Pernis apivorus
650 - 1200
stabilní
Milvus migrans
55 - 65
stabilní
165 - 185
stoupající
Haliaeetus albicilla
95 - 100
stoupající
Circus aeruginosus
1300 - 1700
stabilní
Milvus milvus
Circus cyaneus
1 - 10
Circus pygargus
150 - 200
stoupající
Accipiter gentilis
1300 - 1600
klesající
Accipiter nisus
3500 - 4500
stabilní
11000 - 14000
stabilní
Aquila chrysaetos
0-1
introdukce
Aquila heliaca
3-5
stabilní
Aquila pomarina
1-2
Buteo buteo
Falco cherrug
20 - 25
stoupající
Falco peregrinus
60 - 70
stoupající
200 - 300
stabilní
Falco tinnunculus
9000 - 1300
stabilní
Glaucidium passerinum
1600 - 2000
Falco subbuteo
Tyto alba
135 - 150
Athene noctua
max. 100
Aegolius funereus
2000 - 2500
3
Zkušenosti s využitím Akustického monitoringu pro sledování druhového
zastoupení a početnosti lesních druhů sov
Ivo HERTL
[email protected]
Úvod
Od roku 1995 probíhá na východním Bítešsku mapování rozšíření sov s cílem sběru informací
pro realizaci ochranářských opatření. V letech 1995-2008 monitoring probíhal na ploše 40 km2,
s využitím terénních kontrol na liniovém transektu, s občasnou hlasovou provokací. Od roku 2009
byl terénní průzkum nahrazen využitím metody Akustického monitoringu (Savický 2009). Pořízeny
byly 4 kusy záznamníků Olympus DS-50 a s jejich pomocí bylo sledované území rozšířeno
na 100 km2.
Cílem této práce je představit dosažitelné výsledky Akustického monitoringu a stanovit
podmínky pro jeho efektivní využití při monitoringu lesních druhů sov, aplikovatelné v oblasti
ochrany přírody. Diskutováno je také dílčí srovnání s terénním průzkumem liniovou metodou
s občasnou hlasovou provokací. Doporučení uvedená v této práci vychází ze zkušeností získaných
po čtyři sezóny (2009-2012).
Metodika
Monitorované území s rozlohou přibližně 100 km2 se nachází na rozhraní krajů Jihomoravského
a Vysočiny, mezi Velkou Bíteší [ZR], Veverskou Bítýškou [BO] a Zastávkou u Brna [BO]
v nadmořských výškách od 250 m (údolí Bílého potoka nad Veverskou Bítýškou) do 540 m (Černé
lesy nad Zálesnou Zhoří). Lesy jsou zastoupeny 62 %, pole 30 % a lidská sídla 8 %. Intenzívně
hospodářsky využívané lesy jsou tvořené především smrkovou monokulturou, místy věkově
a prostorově členitou. Na strmých svazích údolí Bílého potoka a Bobravy lze nalézt staré listnaté
lesy. Ve výše položených oblastech se ostrůvkovitě vyskytují bučiny. Hluboce zařezané údolí
Bílého potoka a jeho okolí byly v roce 1992 vyhlášeny přírodním parkem.
Akustický monitoring byl ke sledování využit v letech 2009-2012. Použita byla čtveřice
záznamníků Olympus DS-50, které v předem nastaveném časovém období nepřetržitě pořizovaly
zvukové nahrávky. Jejich vyhodnocení bylo prováděno v programu AMSrv (autor Jan Savický),
který zajišťuje automatizovaný převod minutových úseků zvukového záznamu na časovou závislost
kmitočtového spektra (spektrogram) programem Adobe Soundbooth. Ve spektrogramech lze
snadno vizuálně nalézt a identifikovat hlasy ptáků bez nutnosti poslechu samotného
několikahodinového záznamu. Program AMSrv dále umožňuje poslech konkrétních úseků
záznamu, tvorbu poznámek spřažených s nahrávkou a pořízení zvukových výřezů. Po získání
zkušeností byla jedna noc na jednom stanovišti vyhodnocena přibližně za 20 minut.
Akustický monitoring probíhal metodou dvou kontrol se vzájemným odstupem 3 až 4 týdnů,
přičemž nejprve byly nahrávky pořízeny vždy v nižších nadmořských výškách. Nahrávací
stanoviště byla umístěna uvnitř větších lesních celků, jejich poloha byla zvolena podle porostních
map na http://geoportal2.uhul.cz, především dle profilu terénu a stáří porostů. Při výběru
konkrétních stanovišť byla preferována ta s dostatečným rozhledem do okolí. Sousední záznamníky
byly vzdáleny 800-1500 m od sebe. Umístění stanovišť se od sebe meziročně nelišilo.
Nahrávací noci byly výhradně bez dešťových srážek a s větrem do 2,5 m/s, což se jeví jako
limitující pro kvalitní záznam. Očekávané intenzity srážek a rychlost větru byly zjišťovány
z předpovědi počasí na serveru http://pocasi.idnes.cz platné pro dané území. Záznamníky byly
umisťovány především na tenké kmínky jehličnanů do výšky 1,5-2 m, nahrávání bylo zahájeno
4
hodinu před západem slunce a končilo 2 hodiny po jeho východu. V letech 2009-2011 byly
záznamníky na stanoviště rozmisťovány večer a snímány hned v ranních hodinách následujícího
dne. V roce 2012 bylo zvoleno pracovní schéma s jednou návštěvou terénu denně, kdy první
odpoledne je proveden roznos záznamníků a druhé odpoledne sběr, výměna baterií, zkopírování dat
do přenosného počítače a přemístění záznamníků na další místa. Toto schéma lze snadněji využít
při běžném zaměstnání.
V roce 2012 byl dokoupen jeden záznamník Olympus DM-650, umožňující záznam po dvě
sousední nahrávací období. Instalován byl vždy na jedno ze stanovišť po skončení standardního
nahrávání, což umožnilo ve výsledku třídenní záznam. Pro tento záznam bylo vybráno stanoviště
s potenciálem zaznamenat větší počet sov, nejlépe svah údolí s dalekým rozhledem, přičemž
při výměně záznamníků nedošlo ke změně umístění a orientace. Díky tomuto postupu nedošlo
ke změně dříve používané metodiky a získaná data jsou plně kompatibilní s těmi z let 2009-2011.
Dále byl nezávisle prováděn terénní průzkum liniovou metodou s občasnou hlasovou provokací.
Jeho cílem bylo odhalit případné okrsky nezjištěné Akustickým monitoringem. V terénu byly
stráveny 2 hodiny po soumraku. Hlas kulíška nejmenšího, sýce rousného a puštíka obecného byl
přehráván s následujícími omezeními: (1) na dříve zjištěných a potenciálních stanovištích sýce
nebyl přehráván hlas puštíka; (2) při zaznamenaném pobytu puštíka nebyl pouštěn hlas sýce
a kulíška; (3) hlas kulíška byl přehráván pouze v období soumraku a stmívání. Transekt byl vždy
veden tak, aby provokace nemohly jakkoli ovlivnit nahrávací stanoviště Akustického monitoringu
(vzdálenost k nejbližšímu nahrávacímu stanovišti min. 3 km).
Výsledky a doporučení
K rovnoměrnému pokrytí sledovaného území bylo zvoleno 48 stanovišť (obr. 1). Vícedenní záznam
byl v roce 2012 proveden na 9 stanovištích, terénní průzkum liniovou metodou v průběhu 10
večerů. Charakteristika terénních kontrol v roce 2012 je uvedena v tab. 1. Meteorologická data
pocházejí z amatérské meteorologické stanice umístěné uprostřed sledované oblasti v obci
Domašov (GPS: 49°14'38"N; 16°20'41"E - http://pocasidomasov.cz).
Tab. 1: Časový rozvrh provedených kontrol a teplotní charakteristika jednotlivých nocí
1. kontrola
2. kontrola
dvoudenní záznam
transekt
datum teplota*
datum
teplota*
datum
tepl. 1*
tepl. 2*
datum
Říčky, Okrouhlík
17.2.
2;1;1
14.3.
4;3;3
18.-19.2.
3;0;1
1;-1;-1
-
Litostrov
18.2.
3;0;1
13.3.
5;5;4
14.-15.3.
4;3;3
5;1;-1
21.3.
Javůrek, Knínické lesy
19.2.
1;-1;-1
16.3.
10;4;1
20.-21.2. -1;-4;-7
0;-1;0
17.3.
Ostrá
20.2.
-1;-4;-7
17.3.
11;5;4
-
-
Javůrek, Šmelcovna
21.2.
0;-1;0
21.3.
11;7;5
22.-23.2. 2;-1;-1
3;3;4
-
Rudka
22.2.
2;-1;-1
15.3.
5;1;-1
16.-17.3.
10;4;1
11;5;4
23.2.
Lesní Hluboké
27.2.
1;0;-1
20.3.
7;3;1
21.-22.3.
11;7;5
12;7;6
28.3.
Přibyslavice
29.2.
7;6;6
22.3.
12;7;6
23.-24.3.
12;8;7
12;8;7
1.3.
Svatoslav
1.3.
8;7;6
23.3.
12;8;7
-
-
-
-
Zhořské lesy
2.3.
5;2;-1
28.3.
13;10;8
3.-4.3.
3;-1;-1
3;-1;-3
5.3.
9 Křížů
3.3.
3;-1;-1
26.3.
9;4;2
27.-28.3.
12;8;6
13;10;8
27.2., 4.,7.3.
Příčnice
5.3.
3;-3;-4
27.3.
12;8;6
-
-
-
13.3.
-
* teplota ve °C v době západu slunce, o půlnoci a v době východu slunce
5
-
Obr. 1: Rozmístění nahrávacích stanovišť Akustického monitoringu a vedení transektů
(kruhem vyznačena stanoviště opakovaných jednodenních kontrol, červeně zvýrazněna
stanoviště s prodlouženou dobou nahrávání, modrou linií vyznačeny transekty).
Na sledovaném území byla v letech 2009-2012 zjištěna přítomnost 7 druhů sov. Nejčetněji byl
zaznamenán puštík obecný (Strix aluco), u kterého bylo zjištěno až 40 domovských okrsků.
Druhým nejčetněji zaznamenaným druhem byl kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) s pěti až
šesti okrsky, následoval výr velký (Bubo bubo) se čtyřmi nalezenými okrsky a sýc rousný (Aegolius
funereus) se dvěma až čtyřmi zjištěnými okrsky. Mimo tyto druhy sov byl na dvou stanovištích
zaznamenán kalous ušatý (Asio otus), jehož početnost je podhodnocena vzhledem k jeho preferenci
stanovišť na okraji lesa. Na třech stanovištích byla v roce 2009 zjištěna přítomnost sýčka obecného
(Athene noctua), pravděpodobně šlo o potulku jednoho ptáka, který se pohyboval na větším území a
na vhodných stanovištích se sporadicky ozýval. V jednom případě byla zaznamenána
pravděpodobně potulka sovy pálené (Tyto alba), která byla zaznamenána v noci 22.2.2012
s přiměřeným časovým odstupem postupně na třech stanovištích.
Je-li vzat jednodenní Akustický monitoring se dvěma kontrolami s odstupem 3-4 týdnů jako
referenční, bylo ve srovnání s dvoudenním monitoringem a liniovou mapovací metodou v roce
2012 dosaženo následujících výsledků.
6
Při nahrávání po dvě sousední noci byl zjištěn navíc jeden pár výra. Jednalo se o první nahrávací
noc v sezóně a šlo zřejmě o nástup hlasové aktivity sov při postupném oteplování. Samec z tohoto
páru byl později zaznamenán z dalšího stanoviště. V místech s vyšší hustotou ptáků byla při použití
dvoudenního záznamu několikrát zjištěna vyšší početnost. Zaznamenáni byli ovšem vzdálení ptáci
na hranicích svých okrsků, kteří byli při opakovaném jednodenním monitoringu zjištěni
ze sousedních stanovišť. Přínos nahrávání po dvě sousední noci nebyl zjištěn (Tab. 2).
Tab. 2: Srovnání výsledků dvoudenního monitoringu (2D) s opakovaným jednodenním (1D)
stanoviště**
1D*
3
11
17
39
50
59
71
78
85
výr velký
0;0
0;0
0;0
0;0
0;0
0;0
♂♀;♂
♂;0
0;0
kulíšek nejmenší
0;0
♂;0
0;0
0;0
0;0
0;0
2♂♀;
♂♀
0;0
0;0
sýc rousný
0;0
0;0
0;0
1;1
0;0
0;0
0;0
♂;♂
0;0
3♂2♀;
♂♀
3♂;
♂♀
2♂♀;
2♂♀
0;0
3♂2♀;
2♂♀
♂♀;0
2♂♀;
2♂♀
0;♂
♂;0
♂♀
0
0
0
♂
0
♂
0
0
0
♂
0
0
0
♂
3♂
0
0
sýc rousný
0
0
0
♂
0
0
0
♂
0
4♂2♀
5♂2♀
♂♀
0
3♂♀
2♂♀
3♂2♀
1
0
puštík obecný
výr velký
2D
puštík obecný
* údaje z první; druhé kontroly, ** pořadí opakovaného jednodenního Akustického monitoringu
Tab. 3: Srovnání výsledků zjištěných liniovou metodou (LM) s občasnou hlasovou provokací
a opakovaným jednodenním Akustickým monitoringem (1D)
datum
LM
23.2.
27.2.
1.3.
4.3.
5.3.
7.3.
13.3.
17.3.
21.3.
28.3.
výr velký
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
♂♀
0
♂♀
0
0
♀
0
0
2♂♀
sýc rousný
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
2♂♀
1
0
♂♀
0
0
0
4♂3♀
♂
3♂2♀
puštík obecný
stanoviště*
1D**
23
24
44
30
31
32
42
43
37
38
39
21
44
45
46
48
10
11
13
5
25
26
27
výr velký
0;0
0;0
♂;♂
0;0
0;0
0;0
0;0
♂;0
♂;0
♂♀;♂
0;0
0;0
0;0
♂♀;♂
0;0
0;0
♂;0
♂;0
0;0
3♂2♀;
2♂♀
sýc rousný
0;0
0;0
♂;♂
0;0
1;1
0;0
2♂;♂
0;0
0;0
0;0
2♂♀;
3♂2♀
♂;0
0;♂♀
2♂♀;
♂♀
0;0
♂;♂
1;♂
puštík obecný
6♂3♀;
3♂2♀;
2♂♀;0
4♂3♀
4♂2♀
* pořadí opakovaného jednodenního Akustického monitoringu, ** údaje z první; druhé kontroly
7
Při terénním průzkumu liniovou metodou s hlasovou provokací také nebyly zjištěny další druhy
nebo jiné okrsky. Jediným novým záznamem bylo zaslechnutí páru kulíšků poblíž vhodné hnízdní
dutiny. S hnízděním na tomto stanovišti ovšem zřejmě nesouviselo, protože přítomnost kulíšků zde
nebyla zaznamenána jak při další terénní kontrole, tak při čtyřech nočních záznamech v okolí.
Intenzívní reakce na provokaci znesnadňuje určení rozmístění okrsků a počtu ozývajících se ptáků
vzhledem k jejich častým přeletům. Na druhou stranu přináší větší pravděpodobnost odhalení
přítomnosti páru, kdy se častěji, alespoň na chvíli, ozve i samice. V terénu byly stráveny dvě hodiny
po soumraku, tedy čas srovnatelný s dobou potřebnou pro vyhodnocení nahrávek z daného území.
Efektivitu Akustického monitoringu prokazuje skutečnost, že na území současně sledovaném
akustickým monitoringem a průzkumem na liniovém transektu nebylo 50 % okrsků (N=30)
při terénním průzkumu (Tab. 3) nalezeno. Při Akustickém monitoringu nebyly zaznamenány hlasy
sov, které nelze druhově určit, naopak při terénních kontrolách byl ve dvou případech zaznamenán
přelet neurčeného druhu sovy. Akustický monitoring se tedy jeví být efektivnější metodou.
Na základě získaných zkušeností lze formulovat následující podmínky pro efektivní využití
Akustického monitoringu v praxi.
Počet záznamníků – jako hraniční poměr mezi počtem záznamníků a rozlohou sledovaného území
lze v případě podrobného mapování všech lesních druhů sov dle získaných zkušeností uvést 5 kusů
na 100 km2. V tomto případě je potřeba mapování věnovat velké úsilí, využít každou vhodnou noc.
Hustota nahrávacích stanovišť a jejich rozmístění – pro podrobné mapování lesních druhů sov
se jako vhodné jeví území s průměrnou velikostí 1 km2/stanoviště. Tato velikost umožňuje
spolehlivě nalézt všechny okrsky a získat podklady usnadňující dohledání jednotlivých hnízd.
Rozmístění nahrávacích stanovišť by mělo respektovat konkrétní profil terénu, v rovinných
zalesněných partiích musí být hustší, v oblastech údolí může být řidší. Záznamníky je zde vhodné
umisťovat na horní hranu svahů. Nejkratší vzdálenost doslechu dosahuje kulíšek, který na druhou
stranu často mění oznamovací stanoviště a proto je i při vzdálenosti sousedních stanovišť
800-1500 m stále dostatečně zastižitelný.
Časové rozložení kontrol – díky existujícím databázím terénních pozorování (například AVIF
http://birds.cz/avif) je vhodné využít aktuální informace a monitoring zahájit v období nárůstu počtu
zveřejněných pozorování. Přitom je potřeba respektovat rozdíly v nadmořské výšce jednotlivých
území. Vzhledem k proměnlivosti únorového a březnového počasí lze počítat s využitím zhruba 1/2
až 2/3 nocí. Jak ukazují výsledky z let 2009-2012, období vysoké intenzity současných hlasových
projevů uvedených čtyř druhů sov trvá maximálně 30 dní (tedy 15-20 využitelných nocí). Následně
hlasová aktivita ustává, především u kompletních párů a dále se intenzívně ozývají především
nespárovaní ptáci.
Počet kontrol – vhodný způsob nahrávání je stanoven vzhledem k rozloze sledovaného území
(například 100 km2), velikosti území postihnutého jedním záznamníkem (např. 1 km2) a počtu
záznamníků (např. 5). Stanovíme počet potřebných nahrávacích nocí, dle uvedeného příkladu
(100/1)/5 = 20. Jeho srovnáním s odhadem počtu využitelných nocí zvolíme způsob záznamu,
v uvedeném případě jednodenní nahrávání. Pokud bychom za stejné situace disponovali
10 záznamníky, tj. (100/1)/10 = 10 nahrávacích nocí, můžeme zvolit dvoudenní nahrávací cyklus
nebo dvě kontroly po jedné noci. Užitečnější se přitom ukazuje využití dvou nezávislých kontrol,
které podají doplňkové informace o průběhu tvorby páru a průběhu hnízdění v daném území.
V tomto případě také může být věnována menší pozornost správnému okamžiku pro zahájení
nahrávání, protože se snadněji využije období intenzivního toku sov.
8
Diskuze
Pořízení nahrávek hlasů v terénu a jejich následné počítačové vyhodnocení je v ornitologickém
výzkumu aplikováno již řadu let. Jeho rozšíření umožnila především zvyšující se kapacita
akumulačních zdrojů elektrické energie a snižující se spotřeba nahrávacích zařízení a současně
pokrok v oblasti zpracování signálu. V praxi existuje několik základních metod (Brandes 2008),
jednou z nichž je automatizované dlouhodobé nahrávání hlasů všesměrovým mikrofonem,
zaznamenávajícím hlasy z určité oblasti kolem nahrávacího stanoviště. Cílem takového výzkumu
bývá především nalezení konkrétního druhu, odlišení jedinců (Terry et al. 2005) a následně odhad
početnosti populací (Dawson & Efford 2009). Existují také techniky klasifikace a automatizované
identifikace hlasu konkrétního druhu v nahrávce (Kogan & Margoliash 1998, Tyagi et al. 2006,
Heller & Pinezich 2008). Vhodnost sledování ptačího společenstva prostřednictvím nahrávek hlasu
je u sov umocněna sníženou schopností vizuální detekce soumračně a v noci žijících ptáků a nižší
intenzitou okolních hlasů ostatních živočichů.
V roce 2009 byla představena metoda akustického průzkumu prostřednictvím cenově
dostupných, programovatelných a dostatečně citlivých diktafonů firmy Olympus (Savický 2009).
Čtveřice záznamníků DS-50 byla pořízena pro účely mapování sov na východním Bítešsku, s cílem
nahradit časově náročnou liniovou metodu s občasnou hlasovou provokací a umožnit rozšíření
sledovaného území na celé území Přírodního parku Údolí Bílého potoka a sousedící části údolí
Bobravy (Bílé vody) od pramene po Rosice. Toto území tvoří krajinný celek s vyšší mírou
zalesnění, proto bylo mapování cíleno na lesní druhy sov: výra velkého, puštíka obecného, kulíška
nejmenšího a sýce rousného. Hnízdní výskyt kulíška a sýce nebyl v oblasti v letech 1995-2008
prokázán, zaslechnuty byly pouze výjimečné hlasové projevy sýce v předjarním období
a pozorován kulíšek v listopadu 2006.
V letech 2009-2011 byly získány praktické zkušenosti s využitím Akustického monitoringu,
který byl předběžně vyhodnocen jako velice efektivní s předpokladem vyšší zjistitelnosti
jednotlivých druhů a jedinců ve srovnání s dříve používanou liniovou metodou s občasnou hlasovou
provokací. Byly provedeny experimenty s různou vzdáleností sousedních nahrávacích stanovišť
a konkrétním umístěním záznamníků. V průběhu monitoringu vyvstala otázka stálosti hlasových
projevů sov a současně vhodnosti jednodenního nebo vícedenního záznamu, případně opakování
kontrol s určitým časovým odstupem. Z tohoto důvodu byl v roce 2012 pořízen jeden záznamník
novějšího modelu DM-650, umožňující záznam po dvě celá nahrávací období.
Existence stereofonního záznamu hlasů umožňuje rozlišit směr jednotlivých volajících ptáků.
V principu existují dva postupy, jak odlišit jednoho od více přítomných. Tím jednodušším
je zjištění současně volajících ptáků zaznamenaných na jednom nahrávacím stanovišti. Druhou
možností je zaznamenání současně volajících ptáků na sousedních stanovištích. Pokud se hlasy
přímo neliší frekvencí nebo svým charakterem, je obvykle možné najít určitou odchylku v jednom
hlase a zkontrolovat, zda se tato ve stejném období nachází i v druhé nahrávce. Často se stane, že
ve stejnou dobu hlas na jedné nahrávce utichne a na druhé se objeví, nebo se ve stejnou dobu změní
proporce hlasitostí na sousedních stanovištích. To nasvědčuje přítomnosti pouze jednoho jedince
a jeho přesunu. Důležitá je pravidelná synchronizace času na všech záznamnících.
Pro identifikaci jedinců je potřeba využít hlasy s co nejvyšší variabilitou mezi jednotlivými ptáky
a současně s co nejnižší dlouhodobou odlišností u jedinců. Získané výsledky potvrzují, že stálost
teritoriálního (oznamovacího) hlasu jednotlivých ptáků je za přibližně stejných podmínek
(především bez vzrušení) vysoká (Terry et al. 2005). Proto lze hlas konkrétního jedince určit
v nahrávkách pořízených různé noci i v různých sezónách. Tato neinvazivní metoda se jeví být
zajímavou alternativou ke kroužkování. Na tomto místě je nutné ovšem podotknout, že
k prokazatelným výsledkům by vedlo nezávislé rozlišení prostřednictvím kroužkování nebo radiové
telemetrie.
9
V průběhu let 2009-2012 bylo pořízeno a vyhodnoceno zhruba 5000 hodin nahrávek.
V následujících odstavcích jsou rozebrány získané výsledky z hlediska jednotlivých druhů.
Výr velký – monitoring tohoto druhu je snadnější v prostředí s přítomností skalnatých míst
vhodných pro hnízdění. Jsou-li nahrávací místa umístěna v jejich blízkosti, získáme nejprve
představu o přítomnosti ptáků. Možnému hnízdění nasvědčuje zaznamenání toku a zejména hlasů
při páření. V průběhu hnízdění se potom výři ozývají často pouze při setmění a jde přitom někdy
jen o několik zahoukání. Přichází ovšem z místa v blízkosti hnízdiště, pravděpodobně s výhledem
na samotné hnízdo. Naopak celonoční hlasové projevy patří obvykle nespárovanému samci.
Odlišení a určení samců se v programu AMSrv jeví jako snadné, především podle tvaru druhé
slabiky ve spektrogramu. U některých je výrazná, u jiných nepatrná (obr. 2). Kvantitativně
a statisticky vyhodnotitelné je rozpoznání při existenci vzorových záznamů jednotlivých samců
prostřednictvím korelačních metod, nebo na základě detailní analýzy (Lengagne 2001).
výrazná
2. slabika
jednoslabičný
krátký
zdvojený, dlouhý
Obr. 2: Odlišnosti hlasu samců výra velkého zaznamenané v prostředí AMSrv
Kulíšek nejmenší – ačkoli intenzita hlasu kulíška není velká, zjištění okrsku je s Akustickým
monitoringem poměrně snadné. Samci často přeletují, přitom v odlehlých místech okrsku nepískají
každodenně. V místech styku více okrsků se naopak ozývají pravidelně, přitom ranní hlasová
aktivita výrazně převyšuje tu večerní.
Odlišení ptáků v programu AMSrv je možné podle charakteru hlasu. Ve spektrogramech
je snadno odlišitelná křížková a podkovovitá forma (obr. 3). Také výška hlasu (frekvence)
je charakteristická. Kvantitativně a statisticky je jednotlivé samce možné odlišit především podle
středního kmitočtu, délky slabiky a intervalu mezi sousedními slabikami (Galeotti et al. 1993).
Spontánní hlasové projevy samice jsou málo časté a krátké, často reaguje na přítomnost druhého
samce. Současně volající ptáci se v přednesu obvykle střídají (doplňují).
„křížkový“ hlas
„podkovovitý“ hlas
Obr. 3: Odlišnosti hlasu samců kulíška nejmenšího zaznamenané v prostředí AMSrv
10
Kulíšci často sdílí prostředí s výrem, se kterým se ozývají současně. Naopak zahoukání sýce nebo
hlas puštíka přednes kulíška obvykle okamžitě ukončuje. V místech se současným výskytem
puštíka jsou hlasové projevy redukovány striktně na krátké období za soumraku a rozednění, zřejmě
proto v nižších polohách kulíšek často uniká pozornosti.
Sýc rousný – monitoring sýců představuje problém především v době pokročilého hnízdění.
U nespárovaných samců je obvykle zaznamenáno celonoční houkání s jen několika přestávkami.
Na druhé straně poblíž obsazeného hnízda můžeme zaslechnout pouze kontaktní hlas nebo několik
zahoukání v průběhu celé noci. Zřejmě proto hnízdění sýců často unikají pozornosti.
Z hlediska odlišení sousedních samců není možné využít rozdíly v počtu slabik jednotlivých
zahoukání ani v délce mezer. Oba parametry se u stejného ptáka v průběhu noci mění. Jedince se
stejnou výškou hlasu lze potom zjistit pouze pokud se ozývají současně. Zaznamenání hlasu sýce
a puštíka v průběhu noci na jednom nahrávacím stanovišti je výjimečné.
Puštík obecný – četnost hlasových projevů v domovském okrsku a odlišnosti hlasu různých ptáků
působí monitoring tohoto druhu snadným i přes jeho relativně vysokou početnost. Rozpoznání
jedinců v prostředí AMSrv je poměrně snadné podle charakteru hlasu. Typické rysy hlasu
jednotlivých samců se navíc jeví jako stálé a lze je využít pro mezisezónní porovnání.
Pro kvantitativní a statistické srovnání bylo navrženo několik parametrů, měřených v jednotlivých
zahoukáních (Galeotti & Pavan 2001, Appleby & Redpath 1997). Vzhledem k vysoké hustotě
osídlení v porovnání s ostatními druhy sov je možné přesněji určit počet a hranice okrsků
na základě zákresu do mapy, kdy nejprve zaznamenáme místa blízkých hlasových projevů včetně
charakteru hlasu. Následně k nim přiřazujeme odpovídající vzdálenější (slabší) pozorování
a ve výsledku odhadneme střed okrsku (obr. 4). V průběhu jara intenzita hlasových projevů klesá
a u hnízdících ptáků se v době hnízdění omezuje na několik zahoukání při stmívání a těsně před
začátkem rozednívání.
Obr. 4: Výřez okrskové mapy puštíka obecného
Poznatky a zkušenosti získané při monitoringu lesních druhů sov na východním Bítešsku ukazují
vysoký potenciál využití Akustického monitoringu pro sledování společenstva těchto ptáků.
Ve srovnání s běžně využívanou liniovou metodou s občasnou provokací byla zjištěna přítomnost
většího množství jedinců i druhů a bylo nalezeno větší množství domovských okrsků. Podobných
výsledků bylo dosaženo také při důkladném srovnání Akustického monitoringu sov a terénního
průzkumu bodovou metodou v prostředí Jihlavských vrchů (Tejkal 2010). Efektivitu počítačového
vyhodnocení dlouhodobých nahrávek z terénu pro hodnocení ptačích populací potvrzují i zahraniční
studie (Hutto & Stutzman 2009, Bardeli et al. 2010 aj.).
11
Přestože počítačové vyhodnocení v programu AMSrv není automatizované, je po nabytí
zkušeností dostatečně rychlé a nenáročné pro běžného uživatele počítače. Neopomenutelnou
výhodou této metody je trvalá existence hlasových záznamů, vhodná pro opakované vyhodnocení
a to nejen pouze z hlediska sov. Kromě zjištění druhového zastoupení a odhadu početnosti
jednotlivých druhů, umožňuje vyhodnocení nahrávek prostřednictvím spektrogramů v programu
AMSrv odlišení a určení jednotlivých samců a to i mezi sezónami. Tyto informace poskytnou při
srovnání s běžnými metodami terénního mapování doplňkové informace o změnách na konkrétním
území. Nevýhodou v této oblasti je možnost rozlišení pouze samců vzhledem k omezené hlasové
aktivitě samic.
Poděkování
Práce byla v roce 2012 podpořena Malým členským grantem České společnosti ornitologické. Dále
bych chtěl poděkovat kolegyni Daně Rymešové za podněty a připomínky, které přispěly ke vzniku
tohoto příspěvku. Věnováno památce Jana Savického (†2011), zakladatele Akustického
monitoringu a autora programové sady AMSrv.
Seznam citované literatury
Appleby B.M. & Redpath S.M. 1997: Variation in the male territorial hoot of the Tawny Owl Strix
aluco in three English populations. Ibis 139: 152-158.
Bardeli R., Wolff D., Kurth F., Koch M., Tauchert K.H. & Frommolt K.H. 2010: Detecting bird
sounds in a complex acoustic environment and application to bioacoustic monitoring. Pattern
Recognition Letters 31: 1524–1534.
Brandes T.S. 2008: Automated sound recording and analysis techniques for bird surveys and
conservation. Bird Conservation International 18: S163–S173.
Dawson D.K. & Efford M.G. 2009: Bird population density estimated from acoustic signals.
Journal of Applied Ecology 46: 1201–1209.
Galeotti P., Paladin M. & Pavan G. 1993: Individually distinct hooting in male Pygmy Owls
Glaucidium passerinum: a multivariate approach. Ornis Scandinavica 24: 15-20.
Galeotti P. & Pavan G. 2001: Individual recognition of male Tawny owls (Strix aluco) using
spectrograms of their territorial calls. Ethology Ecology & Evolution 3: 113-126.
Heller J.R. & Pinezich J.D. 2008: Automatic recognition of harmonic bird sounds using a frequency
track extraction algorithm. Journal of Acoustical Society of America 124: 1830-1837.
Hutto R.L. & Stutzman R.J. 2009: Humans versus autonomous recording units: a comparison
of point-count results. Journal of Field Ornithology 80: 387–398.
Kogan J.A. & Margoliash D. 1998: Automated recognition of bird song elements from continuous
recordings using dynamic time warping and hidden Markov models: A comparative study. Journal
of the Acoustical Society of America 103: 2185-2196.
Lengagne T. 2001: Temporal stability in the individual features in the calls of Eagle Owls (Bubo
bubo). Behaviour 138, 1407-1419.
Savický J. 2009: Akustický monitoring ptáků. http://www.cso.cz/am.html. Citováno 5.4.2012.
Tejkal M. 2010: Využití akustických metod při monitoringu sov (Strigiformes) v lesních
ekosystémech. Diplomová práce. Česká zemědělská univerzita v Praze.
Terry A.M.R., Peake T.M. & McGregor P.K. 2005: The role of vocal individuality in conservation.
Frontiers in Zoology 2: 10-25.
Tyagi H., Hegde R.M., Murthy R.H.A. & Prabhakar A. 2006: Automatic identification of bird calls
using spectral ensemble average voiceprints. In: Proceedings of the 14th European signal
processing conference, Florence, Italy 2006: 1–5.
12
Rozšíření, početnost, hnízdní prostředí a úspěšnost výra velkého (Bubo bubo)
v kraji Vysočina v letech 1989 až 2012
Ivan KUNSTMÜLLER
[email protected]
Úvod
Již Kněžourek (1910) uvádí na počátku minulého století několik hnízdišť výra velkého (Bubo bubo)
na řece Jihlavě a Oslavě jako prastará a stále trvající. První zachovalé písemné zprávy o výskytu
výra velkého na Českomoravské vrchovině jsou uloženy v archivu Muzea Vysočiny v Jihlavě
(Canon 1927). O hnízdním výskytu výra velkého na Českomoravské vrchovině v první polovině
minulého století se ve své práci zmiňuje také Jirsík (1949). Avšak první ucelenější zpracování
rozšíření výra velkého v letech 1949-50 v bývalém Jihlavském kraji (současný kraj Vysočina)
publikoval Sekera (1954), který v tehdejším Jihlavském kraji zjistil 17 hnízdních párů. Další
publikované pojednání o výskytu výra velkého v roce 1957 v bývalém Jihlavském kraji zpracoval
Slavík (1958). Také Vlašín & Eleder (1986) zaznamenali v letech 1970 až 1986 pravidelné hnízdění
v okresech Jihlava, Třebíč a Žďár nad Sázavou. Až teprve v letech 1989 až 1995 byl proveden první
systematický výzkum rozšíření a hnízdní biologie výra velkého na území dnešního kraje Vysočina
(Kunstmüller 1996).
Materiál a metodika
V letech 1989 až 2012 byl na území Českomoravské vrchoviny, v současnosti území kraje
Vysočina prováděn pravidelný výzkum hnízdní biologie a etologie výra velkého (Bubo bubo). Celé
území kraje Vysočina nebylo výzkumem plně pokryto, chybí údaje z oblasti Pacova, Nového Města
na Moravě, Bystřice nad Perštejnem, Náměště nad Oslavou, Moravských Budějovic (obr. 1).
Hnízdním prostředím výra velkého byly především skalnaté biotopy v zalesněných údolích vodních
toků, odtěžené skalní stěny v kamenolomech, skály a skalky ve vrcholových jedlobučinách, méně
často zalesněné balvanité a kamenné svahy a strže (tab. 1). Mimo hlavní hnízdní centra v povodí
vodních toků byla zaznamenána silná koncentrace hnízdních párů ve vyšší nadmořské výšce
především v Jihlavských vrších (obr. 1). Hnízdní teritoria byly vymezeny do 5 odlišných přírodních
stanovišť (obr. 2) a samotné umístění hnízd uvádí obrázek 3.
Samotná hnízda byla velice často umísťována na skalních římsách, ve výklencích či na skalních
plošinkách částečně krytých i nekrytých skalním převisem, lehce či těžce dostupných pro člověka.
Méně často byla hnízda umístěna při patě skalky nebo balvanu, víceméně shora nedostatečně krytá
(podrobněji viz Kunstmüller 1996). Pouze jednotlivá hnízda byla umístěna mezi kořenovými
náběhy starých jehličnatých či listnatých stromů, takto umístěná hnízda byla snadno pro člověka
přístupná a velice často neúspěšná. Pouze na třech lokalitách bylo zjištěno hnízdění ve starých
hnízdech dravců na stromech v jehličnatých lesích (obr. 3).
Výsledky
Tabulka 1 uvádí celkový přehled hnízdních lokalit, jejich obsazenost a úspěšnost hnízdění v letech
1989-2012. Po nárůstu hnízdní populace výra velkého na Vysočině v průběhu 80. a 90. let minulého
století (Kunstmüller 1996), docházelo k postupnému a pravidelnému poklesu obsazenosti hnízdních
lokalit či k úplnému zániku některých hnízdních lokalit v letech 2000 až 2012. Obsazenost
a hnízdní úspěšnost v 6letých dekádách je uvedena na obrázku 4. Nejčastějším hnízdním biotopem
13
byly vysoké skály, ale s úspěšností hnízdění velice nízkou (obr. 5). Na obrázku 6 je uvedená
celková reprodukční hodnota odchovaných mláďat. Nejvyšší hodnota 2,6 mláďat na všechna
započatá hnízdění byla dosažena v období 1995-2000. V následném období měla již jen klesající
tendenci.
Obr. 1: Mapka kraje Vysočina (černá trasa - řeka Sázava; zelená trasa - řeka Želivka;
modrá trasa - řeka Jihlava; pořadová čísla - jednotlivá hnízdiště výra velkého).
Tab. 1: Přehled hnízdišť výra velkého (Bubo bubo) v různém přírodním prostředí.
Č.
hn.
Obsazené Biotop
od
Obec
Okres,
kvadrát
do
Lokalita
Počet h. Počet
roků úsp. hn.
1
1989 2012 kamenolom*
Štikov
HB, 6260 otevřená krajina
19
9
2
1991 1993 vysoké skály
Libická Lhotka
HB, 6260 řeka Doubrava
3
1
3
1989
Hor. Sokolovec
HB, 6260 řeka Doubrava
?
5
4
Chřenovice
HB, 6257 řeka Sázava
16
13
5
Podhradí
17
5
6
Vlastějovice
?
?
7
1989 2012 kamenolom
Ledeč nad Sáz.
18
10
8
Vilémovice
3
2
?
vysoké skály
14
9
1989 2005 kamenolom*
Hor. Březinka
?
?
10 1991 2002 vysoké skály
Příseka
11
4
Hor. Chlístov
12
5
12 1989
Kožlí
HB, 6357 řeka Želivka
?
?
13 1992 2012 menší skály
Chválkov
HB, 6458 Hradiště
12
8
14 1989 2006 kamenolom*
Pohled
9
6
Bartoušov
HB, 6459 říčka Šlapánka
19
8
16 1990 2012 skalky
Štoky
HB, 6459 skalnatá bučina
11
5
17 1989 2012 kamenolom*
Hrbov
JI, 6460
otevřená krajina
11
9
18 1989 2012 kamenolom*
Pavlov
18
9
19 1989 2006 kamenolom
Lipnice n. Sáz.
HB, 6358 polesí Holý vrch
?
1
Lipnice n. Sáz.
?
1
Lipnice n. Sáz.
?
?
Buková
ZR, 6460 Nížkovský p.
12
5
23 1989 1994 skalky
Báliny
ZR, 6661 potok Bálinka
5
3
24 1989 1999 kamen. svah
Rohy
TR, 6662 řeka Oslava
9
4
25 1992
Bory
ZR, 6562 otevřená krajina
3?
1
Ronov nad Sáz.
7
5
32 1989 2012 vysoká skála
Chlum
TR, 6660 Koutecký potok
16
5
33 1989 2002 kamen. svah
Bransouze
TR, 6660 řeka Jihlava
5
3
Přímělkov
JI, 6660
14
5
Čihalín
17
10
Přibyslavice
4
0
Sokolí
5
2
Petrovice
JI, 6660
řeka Jihlava
9
5
Kosov
JI, 6659
řeka Jihlava
15
8
Malý Beranov
JI, 6559
řeka Jihlava
6
2
Dolní Cerekev
JI, 6658
řeka Jihlava
9
5
Rantířov
JI, 6559
řeka Jihlava
8
4
43 1989 2001 kamenolom*
Bílý Kámen
JI, 6559
polesí Roháč
9
7
Třešť
JI, 6659
skalnatá bučina
16
8
45 1989 2011 menší skála
Růžená
JI, 6758
skalnatá bučina
9
7
46 1989 2012 kamenolom*
Boršov
JI, 6558
otevřená krajina
10
5
Rohozná
JI, 6658
skalnatá bučina
17
11
48 1990 2005 kamenolom*
Rácov
JI, 6758
polesí Křepílek
11
7
49 1989 2002 kamenolom*
Vanov
JI, 6758
otevřená krajina
14
9
50 1991 2002 kamenolom*
Mrakotín
JI, 6858
otevřená krajina
11
8
51 1989 2012 kamenolom*
Mysletice
JI, 6858
otevřená krajina
11
8
?
?
vysoké skály
kamenolom*
15
říčka Brtnička
Lhotka
JI, 6758
skalnatá bučina
14
5
Řeženčice
PE, 6658
polesí Baršinka
3
0
Sázava
PE, 6557
p. Křemešník
14
6
55 1991 2012 skalky
Sázava
PE, 6557
polesí Hřebeny
10
1
Tukleky
PE, 6457
řeka Želivka
7
5
Bolechov
PE, 6457
řeka Želivka
1
0
Křelovice
PE, 6457
řeka Želivka
6
2
Vřesník
PE, 6457
řeka Želivka
4
1
Sedlice
PE, 6457
řeka Želivka
3
1
Sedlice-Kordov.
PE, 6457
řeka Želivka
9
5
Milotice
PE, 6457
potok Hejlovka
6
4
63 1991 2009 kamen. svah
Otavožaty
PE, 6457
řeka Želivka
9
4
Kletečná
PE, 6457
Hejnický potok
1
0
Takykleky
PE, 6457
řeka Želivka
3
0
Vojslavice
PE, 6457
řeka Želivka
?
0
67 1993
Sumrakov
JH, 6857
Babí hora
2
0
Olší
JI, 6858
polesí Bradlo
5
0
69 1994 2012 skalky
Rohozná
JI, 6658
skalnatá bučina
12
2
Panská Lhota
JI, 6660
říčka Brtnička
9
4
71 1994
Malé
JI, 6660
říčka Brtnička
2
0
Brtnice
JI, 6660
říčka Brtnička
11
4
73 1992 1994 kamen. svah
Dol. Heřmanice
ZR, 6662 Nesměřské úd.
1
0
Lipnice n. Sáz.
?
?
Čejov
PE, 6458
7
3
Sázava u Žďáru
ZR, 6461 řeka Sázava
5
0
Hamry nad Sáz.
ZR, 6461 řeka Sázava
2
0
Simtany
2
1
Hamry nad Sáz.
ZR, 6461 polesí Štěnice
4
0
80 1992 1998 kamenolom*
Rančířov
JI, 6659
otevřená krajina
6
4
Rantířov
JI, 6559
řeka Jihlava
8
0
82 1996 2012 kamenolom*
Železné Horky
14
9
Havlíčkův Brod
13
5
84 1997 2012 skalky
Jezdovice
JI, 6659
6
3
85 1998 2006 skalky
Číchov
TR, 6760 Radonínský p.
5
2
86 1999 2009 skalky
Horní Ves
PE, 6757
polesí Lísek
7
3
87 1999 2007 skalky
Hodice
JI, 6758
p. Jelení hora
8
3
Kamenice
JI, 6660
skalnatá bučina
5
2
89 1994 2005 skalky
Horní Věžnice
HB, 6460 říčka Šlapánka
4
3
?
?
kamenolom
vysoké skály
16
polesí Orlovy
polesí Špičák
90 2002 2009 kamen. svah
Opatov
TR, 6760 říčka Brtnička
6
5
Utín
2
0
92 2000 2003 skalky
Bítovčice
JI, 6660
3
0
Velká Losenice
ZR, 6461 polesí Světka
1
1
Hamry nad Sáz.
ZR, 6461 polesí Peperek
1
0
Svatoslav
JI, 6660
polesí Babylon
3
1
Lhotka
JI, 6758
polesí Štamberk
6
1
97 2000 2005 skály, strom
Hodice
JI, 6758
polesí Hamr
5
4
98 2000 2000 kamen. svah
Brzkov
JI, 6460
Pijavický potok
1
1
Zborná
JI, 6559
polesí Šacberk
1
0
100 2000 2002 skalky
Loučky
JI, 6659
polesí v Klučí
2
2
101 2000 2002 skalky
Horní Hutě
JI, 6658
polesí Čeřínek
3
2
102 2001 2005 skalky
Nová Říše
JI, 6859
Vápovická hora
5
3
103 2000 2006 skalky
Nová Říše
JI, 6859
potok Vápovka
6
4
104 2001 2006 skalky
Knínice
JI, 6859
potok Prokopka
6
3
105 2000 2006 skalky
Meziříčko
JI, 6859
říčka Želetavka
6
2
106 2006 2010 skalky
Knínice
JI, 6959
říčka Želetavka
4
3
107 2007 2010 kamen. svah
Chotěbudice
TR, 6959 říčka Želetavka
3
0
108 2010 2012 skalky
Čáslavice
TR, 6860 Čáslavický les
2
2
109 2011 2012 strom
Střítež
JI, 6559
2
1
110 2010 2012 strom
Kracerovice
TR, 6861 p. Pekel. kopec
3
2
Stropešín
nehodnoceno
112 1997
?
vysoké skály
Chroustov
nehodnoceno
113 1997
?
vysoké skály
Chroustov
nehodnoceno
114 1997
?
menší skála
Třebenice
nehodnoceno
115 1997
?
vysoké skály
Kozlany
nehodnoceno
116 1997
?
kamenolom*
Vícenice
TR, 6762 otevřená krajina
nehodnoceno
Křoví
ZR, 6763 Bílý potok
nehodnoceno
117
?
2012 kamenolom
17
Křemický potok
polesí Kam. kříž
Obr. 2: Zastoupení hnízdního prostředí výra velkého (A - zalesněná údolí řek;
B - zalesněná údolí potoků; C - kamenolomy; D - skalnaté bučiny; E - lesní komplexy).
Obr. 3: Umístění hnízd výra velkého (A - vysoké skály; B - menší skály; C - stěny
v lomech; D - skalky; E - balvany; F - padlý kmen; G - kořenové náběhy stromů;
H - stromová hnízda).
18
Obr. 4: Podíl neobsazených, obsazených a úspěšných hnízdišť výra velkého
Obr. 5: Početnost umístění hnízd a úspěšnost hnízdění. Svislá osa uvádí počet
sledovaných hnízd (A - vysoké skály, B - menší skály, C - skalky, D - balvany,
E - kamenolomy v provozu, F - kamenolomy mimo provoz, G - padlý kmen,
H - kořenové náběhy stromů, CH - stromy, vše v různém hnízdním prostředí).
19
Obr. 6 - Celková hnízdní úspěšnost v produkci mláďat v letech 1989-2012. Svislá osa
uvádí průměrný počet odrostlých či vyvedených mláďat na hnízdo.
Skalnatá údolí vodních toků – hnízdiště výra velkého v zalesněných skalnatých údolích byla nejvíce
koncentrovaná do povodí řek Jihlavy, Sázavy a Želivky (obr. 1 a 2, tab. 1). Hnízda v tomto
prostředí byla nejčastěji umístěná na vysokých skalách (obr. 3 a 4). Celkově však bylo hnízdění
na vysokých skalách v jakémkoliv prostředí velice málo úspěšné (33,1 %, n = 287; obr. 5).
Obr. 7: Skalnaté, zalesněné údolí řeky Želivky. Hnízdiště výra velkého.
20
Obr. 8: Skalnaté, zalesněné údolí řeky Jihlavy. Umístění hnízda výra velkého, snůška
dvou vajec.
Obr. 9: Skalnaté, zalesněné údolí Příseckého potoka. Hnízdiště výra velkého.
21
Kamenolomy – hnízdění v kamenolomech v provozu bylo velmi běžným jevem (obr. 2 a 3),
s poměrně vysokým procentem (62,5 %, n = 147) úspěšnosti, vůbec nejvyšší úspěšnost hnízdění
ve všech sledovaných biotopech. Především byly obsazovány již staré odtěžené skalnaté stěny.
Naopak kamenolomy mimo provoz byly méně obsazovány, s podstatně nízkou úspěšností (35,2 %,
n = 54; obr. 5).
Obr. 10: Kamenolom v provozu. Hnízdiště výra velkého.
Obr. 11: Kamenolom mimo provoz. Hnízdiště výra velkého.
22
Obr. 12: Kamenolom v provozu. Sedící samice výra velkého na hnízdě.
Obr. 13: Kamenolom v provozu. Odrostlá mláďata výra velkého na hnízdě.
23
Skalnaté vrcholové jedlobučiny – tento biotop byl co do pořadí třetím nejčastěji zastoupeným
hnízdištěm výra velkého (obr. 2). Převládaly zde menší skalní masivy, více či méně skalky,
kamenné moře či bludné balvany (obr. 15 a 16). Hnízda zde byla pro predátory či člověka lehce
přístupna, a tím více ohrožená. Celková hnízdní úspěšnost zde byla nízká (44 %, n = 139).
Obr. 14: Skalnatá, vrcholová bučina. Hnízdiště výra velkého.
Obr. 15: Skalnatá, vrcholová bučina. Hnízdiště výra velkého.
24
Obr. 16: Skalnatá, vrcholová bučina. Hnízdo výra velkého pod převisem balvanu.
Obr. 17: Skalnatá bučina, vysoká skála. Hnízdo s mláďaty výra velkého na plošince,
kryté skalním převisem.
25
Lesní komplexy – hnízdění v souvislém lesním zápoji v rozsáhlých jehličnatých či smíšených
porostech bylo nejčastěji zaznamenáno na menších skalních masivech, skalkách, u balvanu.
Výjimečně u paty stromu nebo pod padlým kmenem (obr. 21 a 22). Hnízdění na těchto místech byla
málo úspěšná (37 %, n = 8).
Obr. 18: Menší skály v lesním komplexu. Hnízdiště výra velkého.
Obr. 19: Skalka uvnitř lesního komplexu. Hnízdiště výra velkého.
26
Obr. 20: Hnízdo výra velkého u paty balvanu.
Obr. 21: Hnízdo výra velkého pod padlým kmenem.
27
Obr. 22: Hnízdo výra velkého u paty stromu.
Hnízdění na starých stromových hnízdech dravců (obr. 23) byla naopak vůbec nejvíce úspěšná
(87,5 %, n = 8). Tyto výsledné hodnoty mohou být zkreslené vlivem malého počtu získaných dat.
Přesto hnízdění na stromech bude s určitostí bezpečnější, než hnízdění na zemi na přístupných
místech.
Obr. 23: Hnízdo výra velkého na stromě.
28
Diskuze
V letech 1989 až 1995 byly kontrolovány (Kunstmüller 1996) hnízdiště výra velkého na území
kraje Vysočina již známé z poloviny minulého století (Sekera 1954, Slavík 1958, Vlašín & Eleder
1986). Již v první polovině 90. let minulého století byl zaznamenán patrný nárůst hnízdní populace
výra velkého na sledovaném území (Kunstmüller 1996), který pokračoval až do roku 2000. Poté
nastal nápadný pokles neobsazených, již známých hnízdišť, s vysokým procentem neúspěšnosti
hnízdění. K stejnému zjištění obsazenosti hnízdišť došel i Štěrba (2010) na území okresu Pelhřimov
v letech 2006-2009. Za uvedené období kontroloval 92 známých hnízdišť výra velkého, z toho
obsazených zjistil 47 lokalit (51 %). Ještě horší výsledek zaznamenal v úspěšnosti hnízdění, pouze
9 úspěšných hnízd (19 %, n = 47). Ve stejném období jsem zjistil obdobný výsledek.
Neúspěšnost byla velkým dílem činnosti ze strany člověka (úmyslným i neúmyslným ničením).
Z minulosti stará a letitá hnízdiště na vysokých, špatně přístupných skalách byla celkem pravidelně
obsazena již stálými páry a tak, nově vzniklé páry obsazovaly méně výhodná stanoviště. Nově
vzniklá hnízdiště v průběhu 90. let minulého století byla na dobře přístupných skalách, skalkách či
pouze u bludných balvanů na kamenitých zalesněných svazích. Z počátku takto obsazená hnízdiště
byla celkem nenápadná a pravidelně obsazovaná i relativně úspěšná (pokud nedošlo k přirozené
predaci od srstnatých predátorů).
Pokles obsazenosti v následném období přikládám hned k několika faktorům. Za prvé
hospodaření v lesích. Po restituci a navrácení lesních pozemků drobným vlastníkům nastala zvýšená
pracovní činnost na lesních pozemcích, opakující se těžba dřeva bez ohledu na hnízdní období zvěře
(březen-červen), na hnízdištích výra velkého. Takto byly opuštěny desítky hnízd se snůškami nebo
páry neměly vůbec klid k možnému zahnízdění. Pokud byly nuceny náhradně zahnízdit v sousedství
na nevhodných místech, lehce přístupných pro predátory (divoké prase, kuna, liška, jezevec) byla
hnízda zničena predací.
Za druhé na vzniklých nových hnízdištích v minulých letech, které byly zpočátku pro místní
myslivecké sdružení neznámé a po čase pro snadnou přístupnost odhalené, docházelo
k pravidelnému ničení hnízd ze strany člověka. Přesto většina hnízdních párů stále hnízdila
na stejných, již prozrazených místech, i když byla hnízda pravidelně ničena.
Za třetí, hnízdění na relativně nepřístupných skalách bylo pravidelně ohrožováno turistikou
a amatérskými skálolezci, kteří v nastalých, pěkných a suchých dnech v jarním období (duben),
zvýšenou a opakovanou aktivitou na skalních stěnách již sedící samice vyplašili se snůšek. Tyto
snůšky byly nakonec opuštěné, nebo již první nasednutá vejce ve snůškách byla zastuzena či pro
nepřítomnost samice zničena ptačími predátory (krkavec velký, vrána obecná, straka obecná, sojka
obecná). Stejně tak zvýšený turistický ruch v prvních hezkých jarních dnech, kdy skály přístupné
shora byla vyhledávány jako cíle jarních vycházek. Mezi příčinami ztrát jasně dominoval člověk
(Kunstmüller 1996), stejné zjištění uvádí z Jeseníků Suchý (1978), z jižních Čech Sladkovský
a z jihozápadních Čech Pykal et al. (1986).
Za čtvrté, následnou velice nízkou reprodukci odchovaných mláďat v posledních cca 10 letech
(0,5-0,8 mládě na každé započaté hnízdo), a následně značnou úmrtností již vzletných mláďat
během jejich prvního roku (viz zpětná hlášení Kroužkovací stanice NM Praha). Také Štěrba (2010)
zaznamenal v letech 2006-2009 na Pelhřimovsku koeficient přírůstku 0,6 mláděte na každé
započaté hnízdění. Za této situace nemohlo docházet k doplňování ztrát u starých hnízdních párů,
a na hnízdištích se pak zdržovali pouze nespárovaní jedinci nebo hnízdiště zaniklo.
V protikladu v úspěšnosti hnízdění na přírodou daných stanovištích bylo hnízdění v činných
kamenolomech s celodenním i nočním provozem. Hnízda výra velkého umístěná ve výklencích
nebo na skalních římsách odtěžených stěn byla ve většině případů nepřístupná a často úspěšná. Pro
hluk vzniklý provozem se v kamenolomech nevyskytovali srstnatí predátoři, a pro člověka byla
hnízda na skalních stěnách ve většině případů nepřístupná. Naopak hnízdění v opuštěných
kamenolomech mimo provoz bylo pro volný přístup, jak člověka, tak případného predátora většinou
29
neúspěšné. V posledním období zjišťované hnízdění ve starých hnízdech dravců na stromech se jeví
jako velice účinné a bezpečné. Takto obsazená hnízda byla nejvíce úspěšná pro své umístění,
nelehké dohledání a v neposlední řadě obtížně dostupná ze strany člověka.
Seznam citované literatury
Canon H. 1927: Tiere der Heimat. Ein Beitrag zur Tiergeographie des bömisch-mährishen
Höhenzuges. – Iglau
Jirsík J. 1949: Naše sovy. – Mladá fronta, Praha
Kněžourek K. 1910: Velký přírodopis ptáků. I. – L. Kober, Praha
Kunstmüller I. 1996: Početnost a hnízdní biologie výra velkého (Bubo bubo) na Českomoravské
vysočině v letech 1989-1995. Abundance and breeding biology of the Eagle Owl (Bubo bubo) in
the Czech-Moravian Highlands in the years 1989-1995. – Buteo 8: 81-102
Pykal J., Vlček J. & Mráz L. 1986: Rozšíření a početnost výra velkého (Bubo bubo) v
jihozápadních Čechách. - – In: Sitko J. & Trpák P. (eds.): Sovy 1986. – Sborník z ornitologické
konference, Přerov: 117-122.
Sekera J. 1954: Rozšíření výru v Československu. – Praha VÚL v ČSR, sv. 7. – VÚMLZ Zbraslav:
153-175.
Sladkovský P. 1986: Existence faktorů reprodukce výra velkého (Bubo bubo). – In: Sitko J. &
Trpák P. (eds.): Sovy 1986. – Sborník z ornitologické konference, Přerov: 117-122.
Slavík B. 1958: Několik poznámek k výskytu výra velkého (Bubo bubo) na Českomoravské
vysočině. – Vlastivědný sborník Vysočiny 2: 171-178.
Suchý O. 1978: Hnízdění výra velkého (Bubo bubo) v Jeseníkách. – Zprávy MOS 20: 7-32.
Vlašín M. & Eleder P. 1986: Hnízdění výra velkého (Bubo bubo) na území Jihomoravského kraje. –
In: Sitko J. & Trpák P. (eds.): Sovy 1986. – Sborník z ornitologické konference, Přerov: 117-122.
30
Hnízdění motáka pilicha (Circus cyaneus) v roce 2012 na Litoměřicku
Dušan RAK
[email protected]
Během monitoringu motáků lužních
v zemědělských oblastech Polabí jsem na
konci června narazil na Litoměřicku na
hnízdící pár motáka pilicha (Circus
cyaneus). Pár projevoval tokové chování
a jevil pevnou vazbu ke konkrétní lokalitě místu budoucího hnízda. 3.7.2012 jsem
lokalizoval úhledně upletené – zjevně zcela
nové hnízdo se třemi čistě bílými vejci.
Hnízdo bylo umístěno v porostu kvalitního
sladového ječmene poblíž frekventované
hlavní silnice v těsné blízkosti mysliveckého
posedu.
V hnízdní době se v okolí zdržovalo také ještě několik nehnízdících párů motáka lužního,
u nichž předpokládám, že došlo ke ztrátě hnízd vysečením (postupně ztráceli hnízdní chování).
Vzhledem k nezvykle pozdnímu načasování hnízdění se u pilichů muselo velmi pravděpodobně
jednat o náhradní hnízdění a o první snůšku přišli zhruba ve stejné době jako motáci lužní. Na rozdíl
od nich ale ještě stačili znovu zahnízdit. Ve vzdálenosti několika málo kilometrů od hnízdícího páru
se v hnízdní době opakovaně vyskytoval ještě další adultní samec pilicha a je tedy dokonce možné,
že se zde pokoušely zahnízdit páry minimálně dva.
31
Hnízdícím pilichům jsem poskytl obvyklou
ochranu, jaká je aplikována na páry motáka
lužního hnízdící v polních kulturách. Byl
dohodnut posun termínu sklizně o několik
dní a následné obsečení oploceného hnízda
s mláďaty.
Líhnutí
mláďat
bohužel
vycházelo až na konec července a obvyklá
zdejší doba sklizně ječmene připadá již na
polovinu června. I přes tuto zdánlivě
beznadějnou kombinaci a přes další
negativní faktory (zejména zprvu zdráhavě
spolupracující zemědělci a dále k dravcům
nepřátelští a velmi „aktivní“ myslivci
v okolí) hnízdící pár nakonec úspěšně
inkuboval všechna tři vejce a odchoval všechna tři mláďata minimálně do věku, kdy již byla
schopná letu a samostatně se pohybovala se po strništi v okolí hnízdního porostu hlídána samicí
před dalšími dravci (25.8.). Při další kontrole (30.8.) bylo, ale bohužel nalezeno mrtvé nejstarší
z mláďat a zbylá mláďata ani dospělí ptáci již nebyli pozorováni ani přímo na lokalitě ani v okruhu
několika kilometrů. Na základě prohlídky kadaveru (mládě mělo oddělenou hlavu od těla ale žádné
známky predace) a na základě dalších okolností je předpokládáno lidské zavinění.
Moták pilich je v posledních letech jedním z našich nejvzácnějších hnízdících druhů. Z poslední
doby jsou známy jen příležitostné pokusy o zahnízdění jako například neúspěšné hnízdění v roce
2011 na Šumavě u Stožce na Volarsku (R. Muláček). V ČR pilichové většinou obsazovali malé
paseky a loučky v lesích, oplocenky, lesní průseky apod. Nalezené “obilné” hnízdo je na české
poměry poměrně neobvyklé. V Evropě pilichové pro hnízdění vyhledávají otevřené plochy jako
jsou rašeliniště, vřesoviště, vlhké louky nebo lesní paseky, ale navíc právě též pole. Klíčovou
oblastí výskytu evropské populace je Francie, kde pilichové podobně jako motáci lužní hnízdí
převážně v polích. Taktéž německý název druhu - "Kornweihe" ("obilný moták") poukazuje na tuto
skutečnost. Doufejme, že nalezené hnízdo bude předzvěstí šíření západní “polní” populace pilichů
i k nám. Náznaky podobného trendu jsou v posledních letech pozorovány též v Bavorsku
(Fackelmann in verb.).
32
Orel mořský (Haliaeetus albicilla)
sestavil Tomáš BĚLKA
spolupracovali: Václav BERAN, Dušan BOUCNÝ, Jiří BUREŠ, Oldřich BUŠEK,
Gašpar ČAMLÍK, Milan FRENCL, Vladimír GAHURA, František GAZDA, Jan HARTL,
David HORAL, Josef CHYTIL, Filip JETMAR, Lukáš KADAVA, Petr KAFKA, Michal KAVKA,
Tomáš KNĚŽÍČEK, Ivan KUNSTMÜLLER, Bedřich LANDSFELD, Petr LUMPE,
Hynek MATUŠÍK, Jakub MRÁZ, Luboš MRÁZ, Zdeněk MRKÁČEK, Vojtěch MRLÍK,
Jiří NEUDERT, Petr PAVLÍK, František POJER, Karel POPRACH, Jan PROCHÁZKA,
Martin PUDIL, Jan RIEGERT, Pavel RŮŽEK, Pavel ŘEPA, Libor SCHRÖPFER, Václav ŠENA,
Jan ŠEVČÍK, Jiří ŠÍREK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Vladimír ŠOLTYS, Radovan TOMICKÝ,
Zdeněk VERMOUZEK, Petr VOŘÍŠEK, Otakar ZAVALSKÝ, Jan ZIMA
[email protected]
Rozsah působnosti
Monitoring hnízdního rozšíření a početnosti populace orla mořského (Haliaeetus albicilla) probíhal
v roce 2012 stejně jako v předcházejících letech na území celé České republiky. Podílelo se na něm
a údaje dodalo 45 ornitologů. Byly využity také informace z faunistických databází.
Výsledky
V roce 2012 bylo sledováno 95 hnízdních teritorií obsazených párem. Hnízd bylo nalezeno 65,
v 51 případech známe výsledek hnízdění, ve 14 případech není výsledek hnízdění známý. Podle
odhadu hnízdilo v roce 2012 na území celé České republiky okolo 100 párů orla mořského.
Počty mláďat ve hnízdě (jedná se o údaje získané při kroužkování mláďat a při odečtech ze země
v období před vyvedením z hnízda): 15x 1, 22x 2, 3x 3 a 11x 0, celkem bylo vyvedeno minimálně
68 mláďat. Průměrný počet vyvedených mláďat na započaté hnízdění: 1,33 ml. (okrajové hodnoty
v letech 2005 - 2012 byly 0,86 - 1,28, dlouhodobý průměr 1,08, medián 1,13). Průměrný počet
vyvedených mláďat na úspěšné hnízdění: 1,70 ml. (okrajové hodnoty v letech 2005 - 2012 byly
1,42 - 1,84, dlouhodobý průměr 1,60, medián 1,59).
33
Následující graf uvádí vývoj hnízdní populace orla mořského po znovuosídlení ČR v osmdesátých
letech 20. století. Data nejsou konečná, může dojít ještě v průběhu dalšího období k mírné úpravě
na základě získání nových dat od dalších pozorovatelů.
34
Orel královský (Aquila heliaca)
David HORAL
spolupráce: Hynek MATUŠÍK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ
[email protected]
V roce 2012 bylo sledováno hnízdění 3 párů, všechny v prostředí lužního lesa na okrese Břeclav
(z toho dva v ptačí oblasti Soutok - Tvrdonicko, hnízda od sebe vzdálena pouhých 930 m). Všechny
vyhnízdily úspěšně a vyvedly po 3 mláďatech, celkem tedy 3x3 = 9 juv. - dosud nejúspěšnější rok
v historii hnízdění tohoto druhu v ČR. Všichni ptáci v párech byly plně adultní. Hnízdními stromy
byl 2x dub a 1x topol. Jedno nestabilní hnízdo zabezpečil H. Matušík, který také kroužkoval všech
9 mláďat. Pár, který v roce 2010 neúspěšně hnízdil na Brněnsku, již druhým rokem nehnízdil
a z lokality existuje jediné pozorování páru z přelomu ledna a února (J. Absolín in verb.). Pár, který
v roce 2010 neúspěšně hnízdil na Znojemsku, vyhnízdil již druhým rokem úspěšně na rakouské
straně, kde v roce 2012 vyvedl dvě mláďata (J. Laber a V. Škorpíková in litt.). Pozorování ptáků
mimo hnízdiště pocházejí tradičně především z okresů BV, ZN a HO a dále BO a UH.
35
Luňák červený (Milvus milvus)
Dušan RAK
[email protected]
Data o hnízdících párech a o monitorovaných oblastech za rok 2012 poskytli: Václav BERAN,
Gašpar ČAMLÍK, Jakub ČEJKA, David HORAL, Martin KODERA, Lukáš KADAVA,
Petr LUMPE, Karel MAKOŇ, Zdeněk MÁRA, Hynek MATUŠÍK, David MELICHAR,
Martin MIMRA, Jakub MRÁZ, Karel POPRACH, Michal PORTEŠ, Jan PROCHÁZKA,
Pavel RŮŽEK, Libor SCHRÖPFER, Václav ŠENA, Jan ŠEVČÍK, Vladimír ŠOLTYS,
Josef VESELÝ.
Další data pro tuto zprávu poskytli: Tomáš BĚLKA, Pavel BENDA, Petr BERKA,
Oldřich BUŠEK, Milan FRENCL, Vladimír GAHURA, Michal KAVKA, Petr KOLKA,
Václav KOVÁŘ, Ivan KUNSTMULLER, Pavel KURKA, Vladimír LEMBERK, Jiří MACH,
Karel MACHAČ, Vojtěch MRLÍK, Roman MULÁČEK, Petr PAVLÍK, Václav PINTA,
Martin PUDIL, Jiří PYKAL, Pavel SCHŰTZE, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Václav ŠUTERA.
Rozsah působnosti a metodika
Aktivnímu sledování hnízdní luňáka červeného (Milvus milvus) se v rámci celé ČR věnovalo v roce
2012 celkem 23 ornitologů ve 12 oblastech. Pro získání odhadu o celkové hnízdní populaci byli
osloveni i další ornitologové za oblasti mimo výše zmíněných 12 systematicky monitorovaných
oblastí. Pro doplnění byla také analyzována veřejně dostupná data z faunistických webů.
Sumarizace těchto dat umožnila získat hrubý odhad celorepublikové populace druhu a její
distribuce v jednotlivých regionech.
foto H. Matušík
36
Výsledky
Zjištěná hnízdní data jsou shrnuta v tabulce níže. Většina známých loňských hnízdišť byla obsazena
a v dlouhodobě sledovaných oblastech byly dohledány nové páry. Celkový počet prokázaných
započatých hnízdění byl 38 z čehož pět hnízd bylo neúspěšných a u čtyřech se nepodařilo hnízdní
úspěšnost zjistit. Z většiny úspěšných hnízd vylétla minimálně dvě mláďata (18 hnízd), u šesti hnízd
bylo vyvedeno po jednom mláděti a u zbylých pěti hnízd tři mláďata. U dvou z pěti hnízd byla jako
příčina neúspěšnosti identifikována ztráta jednoho z adultů (úhyn/zástřel samice), u dvou dalších
predace hnízda (pravděpodobně výrem) a u posledního hnízda je předpokládáno vykradení.
Prokázaná Hnízdní Počet mláďat
hnízdění úspěšnost
Další předpokládaná Řešitelé
(celkový odhad)
JM: Soutok
9
7/9
2x1, 4x2, 1x3, 2x0
4 (?)
DH,HM
JM: mimo Soutok
10
9/10
1x1+,6x2, 1x0, 2x?
1 (?)
DH,HM,GČ,VG
okresy ME + KL
4
min. 3/4 3x2, 1x?
1 (?)
JP,KP,PL,MK,DR
okres Česká Lípa
4
min. 3/4 1x2, 1x2+, 1x3, 1x?
Šluknovsko
3
3/3
Frýdlantsko
1
okres Nymburk
6 (15+)
JP
2x2, 1x3
? (5-6)
VŠ
1/1
1x1
2 (5-7)
JČ
2
2/2
2x3
4 (?)
DR,JP
okresy BN a PB
2
1/2
1x1, 1x0
2 (?)
JV
okres Domažlice
0
-
-
? (4)
LS,PR
okres Tachov
3
2/3
1x1, 1x2, 1x0
5 (?)
KM,LS,PR,ZM
Třeboňsko (JH)
0
-
-
3 (3)
JŠ,JM
Kraslicko (SO)
0
-
-
2 (2)
MM
Uhynulá samice z Tachovska byla kroužkována jako mládě v roce 2009 na cca 10 km vzdálené
lokalitě (kroužkovatel i nálezce K. Makoň). V lednu 2012 byl ve střední Itálii částečně odečten
luňák červený, kroužkovaný někdy mezi lety 2008-2011 na Soutoku (kroužkovatel H. Matušík).
Podobně jako v předchozích letech byla v západní polovině Čech (okresy TC, KL, LT) zjištěna
podzimní shromaždiště-nocoviště až 20 jedinců luňáků červených (občas společně s jednotlivými
luňáky hnědými).
V jihomoravských lužních lesích bylo v zimě 2012/2013 pravidelně monitorováno zimovánínocování až několika desítek luňáků červených na dvou lokalitách. Nocoviště v oblasti Soutoku
se střídavě přesouvalo mezi českou a slovenskou stranou hranice.
Celková populace luňáka červeného je odhadována na zhruba 175 hnízdících párů. V rámci
území ČR se druh vyskytuje ve dvou geograficky zcela oddělených oblastech (Čechy a Jižní
Morava). „Jihomoravská populace“ je s několika málo výjimkami v přilehlých okresech
koncentrována v lužních lesích v okolí Dyje a Moravy (okres BV). Zbytek Moravy je tímto druhem
zcela neobsazen
37
„Západní populace“ je geograficky i početně rozsáhlejší, ale na většině území mnohem více
rozptýlená. Lokálních hustot srovnatelných s okresem BV se přibližují jen některé severočeské
okresy (DC, CL, LB). Východní hranici „západní populace“ tvoří přibližně zemská hranice
Čechy/Morava přičemž již v Královehradeckém a Pardubickém kraji luňáci červení hnízdí jen
velmi vzácně. V kraji Vysočina v posledních letech pravděpodobně tento druh jako hnízdič již zcela
chyběl. Jak potvrdila řada dotázaných, populační trend druhu je pozitivní a dochází ke zjevnému
zahušťování populací ve sledovaných oblastech. Vzhledem k nedostatečnému pokrytí hraničních
oblastí specialisty na druh ovšem aktuálně bohužel není možné říct, zda také dochází
ke geografickému šíření „západní“ populace východním směrem.
Ptačí kriminalita – v roce 2012 byla
zaznamenána ptačí kriminalita v podobě
zástřelu hnízdící samice na jižní Moravě
(D. Horal, H. Matušík). Dále bylo zjištěno
masivní a systematické trávení dravců na
Litoměřicku. Při poměrně zběžném prohledání
oblasti bylo nalezeno téměř dvacet kadaverů
několika druhů dravců v různém stádiu
rozkladu včetně obou druhů luňáků (dále káně
lesní, moták pochop, krkavec velký). Nalezena
byla také jedna z otrávených návnad.
Toxikologická policejní analýza jednoho
z mrtvých luňáků červených prokázala foto M. Porteš
přítomnost karbofuranu (D. Rak, V. Beran).
Objevily se také zprávy o novém trendu vykrádání hnízd luňáků červených v souvislosti s rostoucí
poptávkou černého trhu pro sokolnické účely (J. Veselý in verb.).
38
Luňák hnědý (Milvus migrans)
Vladimír GAHURA
Spolupracovali: Tomáš
Bedřich LANDSFELD,
Vlasta ŠKORPÍKOVÁ
BĚLKA, Václav BERAN, Gašpar ČAMLÍK, David HORAL,
Jakub
MRÁZ,
Libor
SCHRÖPFER,
Hynek
MATUŠÍK,
Další informace poskytli: Dušan BOUCNÝ, Pavel FOREJTEK, Martin LIŠKA, Denis MATTHEY,
Michal PORTEŠ, Dušan RAK, Václav ŠENA, Michal TICHAI, Jan ZOUZALÍK
[email protected]
Rozsah působnosti
Na monitoringu se podílelo celkem 19 pozorovatelů, kteří zaslali data celkem z deseti krajů ČR.
Byla použita i běžně dostupná pozorování z ornitologických faunistických webů. Z obavy
o duplicitu byly některé údaje opakovaně prověřovány. Průkaznost hnízdění byla rozdělena pouze
do dvou kategorií: prokázané hnízdění (nález hnízda, čerstvě vyvedená mláďata) a pravděpodobná
hnízdění (pár pozorovaný při toku ve vhodném hnízdním prostředí, jeho opakované pozorování
apod.). Drtivá většina pravděpodobných hnízdění je od pozorovatelů deklarována jako hnízdění
pravděpodobné, ale pro nedostatek času hnízdo nedohledáno.
Výsledky
V roce 2012
bylo hnízdění luňáka hnědého
pravděpodobné nebo prokázané v 17 okresech České
republiky - ve všech krajích České republiky kromě
krajů Královohradeckého, Vysočiny, Karlovarského
a hlavního města Prahy. Když pomineme
Královohradecký kraj, kde bylo v roce 2009 hnízdění
prokázáno a Prahu jsou Karlovarský kraj a Vysočina
jediné kraje s absencí hnízdního výskytu luňáka
hnědého od roku 2009 tedy od roku kdy byl
monitoring pod hlavičkou SOVDS obnoven.
Pohledem na tabulku a mapu okresů s výskytem
luňáků hnědých vidíme, že luňák hnědý je disjunktně rozšířen napříč celou ČR. Pozorovatelé
z většiny okresů s jeho výskytem vykazují počty 1 až 3 páry na okres s výjimkou okresu Břeclav
s 28 páry. Jihovýchodní Morava je už tradičně mekkou luňáků hnědých v ČR. Přihlédneme-li
k možnosti, že část luňáků hnědých z ostatních částí republiky nebyla zaznamenána, hnízdí zde více
jak 50% naší populace. A z těchto procent celá polovina byla zaznamenána na Soutoku.
Po mnohaleté přestávce je potěšitelný výskyt dvou párů na severní Moravě.
Z 28 hnízd, kde bylo započato hnízdění a bylo možno zjistit výsledek hnízdění, bylo zjištěno
celkem 49 odrostlých nebo vyvedených mláďat (3x 0, 7x 1, 12x 2, 6x 3).
39
2012
2011
2010
2009
prokázáno
mláďat
pravděp.
celkem
celkem
celkem
celkem
Břeclav
26
38
2
28
25
19
14-15
… z toho Soutok
12
2
14
16
16
12
1
2
2
3
1
1
2
1
2
1
1
1
1
1
4-5
Hodonín
1
Znojmo
1
Kroměříž
2
Přerov
1
2
Opava
2
2
2
1
3
5
3
Ústí nad Orlicí
1
1
1
1
Domažlice
1
1
1
1
1
1
Jindřichův Hradec
2
Most
1
Chomutov
1
6
1
2
Teplice
1
1
Liberec
2
2
Nymburk
2
2
Mělník
1
Strakonice
1
3
1
1
1
Uherské Hradiště
1
1
1
Hradec Králové
1
Pardubice
1
1
Ústí nad Labem
1
1
Tachov
1
celkem
37
49
14
40
1
2
51
44
31
1
29-31
Moták lužní (Circus pygargus)
Ivan KUNSTMÜLLER, Miroslav DUSÍK, Vladimír GAHURA, Pavel HOBZA, Vojtěch KODET,
David MELICHAR, Martin MIŠKOVSKÝ, Dušan RAK, Karel POPRACH, Tomáš SKŘÍČEK,
Petr ŠIMČÍK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Josef VESELÝ
[email protected]
Rozsah působnosti
Monitoring motáka lužního (Circus pygargus) v roce 2012
probíhal ve 24 oblastech ČR. Souvisle byla sledována
především oblast Českomoravské vrchoviny, Znojemsko,
Středočeský kraj a horní Pomoraví. V roce 2012 byl
poprvé v historii monitoringu důkladně zmapován
Středočeský kraj.
Výsledky
V roce 2012 byla zvolena a aplikovaná nová technologie ochrany hnízd v kraji Vysočina.
V předchozích letech používané drátěné pletivo na ochranu hnízd se nám plně neosvědčilo, neboť
několik takto chráněných hnízd bylo zničeno divokými prasaty a oplocenka zdemolována. Proto
jsme v letošním roce použili pevné dřevěné oplůtky (samostatné bloky délky 200 cm) pokryté
drátěným králíkářským pletivem. Výška ochranných plůtků byla 100 cm, minimální rozměr
chráněné plochy kolem hnízda 2 x 2 metry. Ochranu jsme poskytovali hnízdům v zemědělských
plodinách, která byla ohrožena vysečením při sklizni obilí, stejně tak i hnízdům
na neobhospodařovaných zamořených loukách či ruderálních porostech. Oplůtky chrání mláďata
proti případným pozemním predátorům (liška, divoké prase) a také slouží k zamezení opuštění
hnízda odrostlým ještě nevzletným mláďatům do jeho širšího okolí v obilovinách, kde by byla při
žatvě projíždějící zemědělskou technikou usmrcena. Ochrana v kraji Vysočina byla nakonec
poskytnuta 12 hnízdům (27,3 %, n = 44), z nichž 11 bylo nakonec úspěšných (91,7 %, n = 12).
41
V roce 2012 bylo celkově 93 hnízd ze 137 nalezených úspěšných (68 %). Vyvedeno bylo 330
mláďat, to představuje 3,5 mláděte na úspěšné hnízdo. Z 93 hnízd byla 55 hnízdům (59 %)
poskytnutá ochrana formou oplocení hnízd, přenosem do náhradních porostů či odložením seče
obilovin a aplikací odpuzujících látek v okolí hnízd proti případným pozemním predátorům. Počet
a celková úspěšnost chráněných hnízd dosáhla 96 % (n = 55), nejvyšší za období 2009-2012.
prokázaná
hnízda
JI,
TR
ZN
OL
BN
ME
KH
JC
NB
BE
HK
JH
TA
UH
BR
OP
44
16
26
2
2
3
2
1
1
2
12
2
7
1
9
2
5
71 %
1
7
78 %
úspěšná
hnízda
28
11
19
1
64 % 69 % 73 % 50 %
2
2
66 %
2
1
1
mláďata
celkem
115
33
73
4
5
5
-
3
3
3
32
7
18
2
27
mláďata/
úsp. hn.
4,1
3
3,8
4
2,5
2,5
-
3
3
3
3,2
3,5
3,6
2
3,9
42
1
10
50 % 83 %
Sokol stěhovavý (Falco peregrinus)
Václav BERAN a kolektiv (28 spolupracovníků)
[email protected]
Rozsah působnosti
Monitoring sokola stěhovavého (Falco peregrinus) v roce
2012 probíhal v rámci České republiky celoplošně,
systematicky byla sledována historická a současná
hnízdiště (všechny národní parky a vybrané chráněné
krajinné oblasti, skalnaté části údolí řek Jihlavy, Oslavy,
Berounky, Vltavy, Sázavy a Ohře. Sledovány byly také
vybrané lidské stavby především v západní části republiky
a v Praze.
Metodika
Na sledovaném území byla kontrolována vytipovaná stanoviště, vhodná pro zahnízdění sokolů.
Rámcově byla dodržována metodika ČSO pro monitoring tohoto druhu.
Výsledky
Celkem prokázáno 57 hnízdících párů sokolů stěhovavých a dalších minimálně 11 teritoriálních
párů či jedinců v teritoriu, u kterých nedošlo ke hnízdění. Z 57 hnízdících párů bylo 37 párů
úspěšných a bylo vyvedeno minimálně 99 mláďat z nichž 55 bylo kroužkováno. Pět párů hnízdilo
a jeden pár se o hnízdění pokoušel na lidských stavbách v severních Čechách. Populace na lidských
stavbách rok od roku narůstá. Důležité je proto kontrolovat i nové vhodné objekty. Hnízdění sokolů
na výškových stavbách překvapivě lehce uniká pozornosti.
Projekt byl finančně podpořen v grantovém řízení Ministerstva životního prostředí a nemusí
vyjadřovat stanoviska Ministerstva životního prostředí.
43
Raroh velký (Falco cherrug)
Václav BERAN
Spolupracovali: Tomáš BĚLKA, Gašpar ČAMLÍK, David HORAL, Vladimír GAHURA,
Tomáš KOUTNÝ, Jaromír ŠIFTA, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Zdeněk TUNKA, Martin VALÁŠEK,
Josef VRÁNA
[email protected]
Rozsah působnosti
Monitoring raroha velkého (Falco cherrug) v roce 2012
probíhal v celém areálu jeho rozšíření v ČR, tedy
v Jihomoravském, Olomouckém, Moravskoslezském,
Pardubickém a Středočeském kraji.
Metodika
Pro monitoring tohoto druhu je dlouhodobě používána metodika ČSO. Sledovány jsou oblasti,
kde dříve rarozi hnízdili, případně lokality s občasnými pozorováními a v některých místech jsou
i systematicky prohledávány oblasti vhodné pro hnízdění tohoto druhu. Monitoring probíhá
od zimních měsíců, kdy jsou vyhledávána hnízda dravců ve sledované oblasti, následně v průběhu
sezóny jsou kontrolována. Na základě pozdějších pozorování jsou prohledávány i nové oblasti.
Výsledky
Celkem bylo v roce 2012 prokázáno hnízdění 10 párů, další dva tradiční páry zahnízdili
v Rakousku, v 6 případech byl potvrzen pár v teritoriu, případně bylo hnízdění předpokládáno
na základě (opakovaného) výskytu v hnízdní době (v některých případech není možné vyloučit
neúspěšné hnízdění v počáteční fázi hnízdění). 8 párů bylo úspěšných a vyvedlo 24 mláďat
(9 mláďat bylo okroužkováno). Dva páry byly prokazatelně neúspěšné (v době péče o mláďata).
Projekt byl finančně podpořen v grantovém řízení Ministerstva životního prostředí a nemusí
vyjadřovat stanoviska Ministerstva životního prostředí.
44
Sova pálená (Tyto alba)
Karel POPRACH a spolupracovníci
Petr BERKA, Jan BUCHTA, Ivo HERTL, Jaroslav HRUŠKA, Pavel KOUBEK,
František KRAUSE, Stanislav LEPIČ, David MELICHAR, Jakub MRÁZ, Libor OPLUŠTIL,
Michal PODHRAZSKÝ, Aleš POPRACH, Jan PROCHÁZKA, Lukáš ŘEZÁČ, Petr STARÝ,
Ivan VALENTA, Josef VESELÝ
[email protected]
Rozsah působnosti
Činnost pracovního týmu pro monitoring sovy pálené (Skupina pro ochranu sovy pálené v ČR)
spočíval tradičně v kontrole obsazenosti a údržbě hnízdních budek a přirozených hnízdišť sov.
Výsledky
V roce 2012 bylo zjištěno 132 hnízdících párů, z toho jen 4 mimo budku. V 64 případech (49 %)
bylo zaznamenáno druhé hnízdění. Vyvedeno bylo 900 mláďat, z toho 600 mláďat z prvního
hnízdění (31x?, 14x0, 5x2, 9x3, 13x4, 27x5, 23x6, 3x7, 5x8, 1x9 a 1x10) a 300 mláďat z druhého
hnízdění (4x?, 7x0, 1x1, 1x2, 7x3, 14x4, 8x5, 7x6, 7x7, 7x8 a 1x12). V prvním hnízdění bylo
vyvedeno v průměru 4,38 mláďat na započaté hnízdění a 5,08 mláďat na úspěšně hnízdící pár,
ve druhém hnízdění v průměru 4,65 mláďat na započaté hnízdění a 5,26 mláďat na úspěšně hnízdící
pár. Rozmístění hnízdících párů v rámci území České republiky je uvedeno na následující straně.
Rok 2012 byl z hlediska hnízdění sov pálených podprůměrný, viz následující graf.
Počet hnízdících párů sovy pálené v jednotlivých okresech ČR: Břeclav - 8, Brno-venkov - 4, České
Budějovice - 1, Domažlice - 1, Hodonín - 6, Hradec Králové - 3, Chomutov - 6, Jindřichův
Hradec - 1, Karlovy Vary - 1, Kladno - 9, Klatovy - 1, Kolín - 10, Kroměříž - 1, Litoměřice - 2,
Louny - 7, Mělník - 3, Most - 4, Nový Jičín - 6, Nymburk - 6, Olomouc - 2, Opava - 3,
Pardubice - 2, Praha-východ - 2, Prostějov - 9, Přerov - 3, Šumperk - 1, Uherské Hradiště - 3,
Vyškov - 6, Znojmo - 21.
45
46
Sýček obecný (Athene noctua)
Libor OPLUŠTIL
Spolupracovali: Jan BARTONÍČEK, Pavel BENDA, Václav BERAN, Petr BERKA,
Jan BUCHTA, Miroslav DUSÍK, Ivo HERTL, Jaroslav HRUŠKA, Lukáš KADAVA,
Jan KARAFIÁT, Zbyšek KARAFIÁT, František KRAUSE, Bedřich LANDSFELD,
David MELICHAR, Eva MIKOLÁŠKOVÁ, Petr OREL, Petr PAVELČÍK, Karel POPRACH,
Martin PORTEŠ, Martin ŠÁLEK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Miloš ŠŤASTNÝ
[email protected]
Rozsah působnosti
V roce 2012 se do sledování výskytu sýčka obecného (Athene noctua) zapojilo 23 spolupracovníků.
Pro stanovení přítomnosti sýčků byla využita zejména metoda akustického monitoringu, dále
zjišťování reakce na provokaci nahrávkou teritoriálních hlasů a kontrola hnízdišť. Vybrané
nahrávky hlasových projevů sýčků pořízené během akustického monitoringu byly doplněny
do Audiogalerie na webových stránkách SOVDS.
Výsledky
V roce 2012 byl průzkum populace sýčka obecného prováděn v omezeném rozsahu, kdy byly členy
skupiny v řadě případů sledovány pouze vybrané lokality předchozího výskytu. Tímto způsobem
bylo zjištěno celkem 52 obsazených lokalit, přičemž většina z nich (35) leží ve 14 čtvercích
v severních Čechách.
Hnízdění bylo prokázáno na 12 stanovištích. Sýčci využili ke hnízdění v 5 případech připravený
sýčkovník, ve 4 případech zahnízdili v budce pro sovu pálenou a ve 3 případech se jednalo
o tradiční přirozená hnízdiště (z toho 2 v otvorech ve zdech po chovu holubů). Z uvedeného počtu
hnízdění byla pouze 2 neúspěšná, v ostatních bylo prokázáno 2-4 mláďata na hnízdo, celkově sýčci
prokazatelně vyvedli 22 mláďat. V roce 2012 nebyla obsazena žádná tradiční hnízdiště
na Břeclavsku, naopak bylo poprvé v historii potvrzeno a zdokumentováno úspěšné hnízdění sýčků,
kteří byli vypuštěni do přírody z umělého odchovu (hnízdění proběhlo v budce přímo v areálu
Záchranná stanice pro handicapované živočichy v Bartošovicích). Na území ČR je v současné době
instalováno přibližně 600 budek pro sýčky obecné. Část budek ve volné krajině je obsazována
jinými ptačími druhy – zejména vrabci polními a špačky obecnými.
47
Moták pochop (Circus aeruginosus)
Iva NĚMEČKOVÁ
Spolupracovali: Gašpar ČAMLÍK, Radovan TOMICKÝ, Ivan KUNSTMÜLLER,
Jaroslav KŘÍŽKA, Jiří ZAJÍC, David MELICHAR, Vojtěch MRLÍK, Josef VESELÝ
[email protected]
Rozsah působnosti
Monitoring motáka pochopa probíhal v roce 2012 v těchto krajích: Jihomoravský,
Královehradecký, Moravskoslezský, Pardubický, Plzeňský, Středočeský a Vysočina.
Na monitoringu motáka pochopa se v roce 2012 podílelo celkem 9 mapovatelů.
Výsledky
Hnízdění pochopů je každoročně ovlivněno stavem počasí. Na některých lokalitách došlo díky
negativnímu vývoji denních srážkových úhrnů kombinovaných se suchem k postupnému
vysušování hnízdních lokalit. Tato situace se projevila např. v oblasti soustavy rybníků u Náměště
nad Oslavou a zapříčinila nižší obsazování lokalit spojené s nižším počtem úspěšně hnízdících
ptáků (V. Mrlík). Podobná situace nastala i v jiných částech ČR, např. na jižní a střední Moravě
(G. Čamlík). Některé tradiční lokality zůstaly proto neobsazené.
48
Celkem bylo zjištěno 208 hnízdících párů a 45 pravděpodobně hnízdících párů v 18 okresech České
republiky. V hnízdech bylo nakladeno celkem 307 vajec a vyvedeno 261 mláďat. Na lokalitách
se známých hnízdním biotopem pochopi nejčastěji hnízdili v rákosu (N = 83), méně v orobinci
(N = 44), pravděpodobná hnízdění byla zaznamenána i v ruderální vegetaci (N = 12). Četnost
snůšek i počty narozených mláďat se lišila v závislosti na hnízdním podkladu. V rákosu dominovaly
nejčastěji 5četné snůšky (N = 22), zatímco v orobinci 4četné snůšky (N = 9) Hnízdní podklad
rovněž ovlivňoval četnost vylíhlých a vyvedených mláďat. V rákosu i v orobinci se shodně
nejčastěji líhlo 5 mláďat (N = 17), Z hnízd lokalizovaných v rákosu nejčastěji vylétla 3 mláďata
(N = 9), zatímco v orobinci to byla 4 mláďata (N = 8). Je patrné, že hnízdní podklad má
na úspěšnost hnízdění, resp. na reprodukční strategii motáka pochopa, vliv. Zjištěné výsledky
z oblasti Vysočiny (I. Kunstmüller) vykazují do jisté míry rozdílná zjištění oproti CHKO Poodří,
kde bylo v minulých letech zjištěno, že pochopi shodně kladou větší snůšky právě v rákosu
a vyvádějí v něm v průměru více mláďat.
Velikost snůšek a počet mláďat zjištěných na hnízdech pochopů v roce 2012 ukazuje následující
tabulka.
1
2
velikost snůšky
počet mláďat
1
16
3
4
5
6
2
17
31
13
33
40
20
Zajímavý nález mláděte s deformovanou částí hlavy bez známky snížené vitality na Plzeňsku zaslal
Bc. David Melichar.
49
Káně lesní (Buteo buteo)
Bedřich LANDSFELD, Vladimír GAHURA, Miloslav
Jaroslav KŘIŽKA, Jan BUCHTA, Jindřich SEDLÁČEK
HOLÁŇ,
Zbyšek
KARAFIÁT,
[email protected]
Rozsah působnosti
Monitoring káně lesní (Buteo buteo) v roce 2012 probíhal na 8 dlouhodobě sledovaných studijních
plochách za účasti sedmi řešitelů.
Metodika
Stejně jako v předchozím roce se do projektu zapojili
zájemci z řad SOVDS s podmínkou dodržení
jednotné metodiky. Jde především o dlouhodobé
sledování stejné studijní plochy s minimální velikostí
10 km2. Výstupem je potom informace o počtu
prokázaných a pravděpodobných hnízdících párů,
přičemž je požadováno dohledání hnízd alespoň
u poloviny všech zjištěných párů.
Výsledky
V roce 2012 bylo zjištěno 93 obsazených teritorií, bylo dohledáno 66 hnízd. Celková průměrná
hustota byla 25 párů na 100 km2. Podrobný přehled uvádí následující tabulka. Srovnání roků
2010-2012 nevykazuje jednoznačný trend ve smyslu změny početnosti, hustota hnízdících párů
se v daném období zásadně neměnila.
stud.
plocha
autor rozloha nadmořská
[km2]
výška [m]
Biotopy [%]
les
agro
intra
vody
počet
párů
počet
hnízd
hustota
[párů/100km2]
1
BL
30
200-375
50
30
20
0
17
8
56,7
2
JK
10
280-355
30
70
0
0
8
7
84,2
3
ZK
47
260-360
3
87
10
0
7
6
14,9
7
MH
10
250
0
90
10
0
5
5
50,0
8
MH
25
263
0
90
10
0
4
2
16,2
11
VG
124
563-925
34
59
7
0
25
20
20,2
13
JBu
33
240-510
60
27
13
0
12
10
36,0
14
JS
94
300-385
20
49
30
1
15
8
16,0
93
66
součet
373
průměr
24,9
50
Včelojed lesní (Pernis apivorus)
Vojtěch MRLÍK
Řešitelé: Vladimír GAHURA, Josef CHOBOT, Hynek MATUŠÍK
Spolupracovníci: Tomáš RŮŽIČKA, R. VAŘEJKA
[email protected]
Úvod
Včelojed lesní je na území ČR rozmístěn
pravidelně. V některých místech může být jeho
výskyt soustředěn do vhodnějších lesnatých oblastí.
Sousední, obvykle téměř bezlesé a intenzivně
zemědělsky využívané plochy zůstávají včelojedem
téměř neobsazeny. Náš průzkum byl soustředěn jen
do několika míst, která jsou řešiteli pravidelně
kontrolována. Naše výsledky prezentují tedy fakta
z daných míst a zatím je nelze extrapolovat na větší
územní celky.
Cílem naší práce není ocenit populaci v rámci celé
ČR, ale zjistit co nejpřesněji parametry lokálně
zkoumaných populací. Pro zjištění potřebných dat
je nutné vymezit studovanou plochu a na ní provádět
svá pozorování pečlivě a v průběhu několika let.
Příležitostná data z jiných míst mají proto jen
limitovanější význam. Lze předpokládat, že
k závěrům, které budeme moci trochu zobecnit,
dospějeme až po několika letech terénní práce.
Metodika
Pracovní skupina pro včelojeda byla iniciována V. Mrlíkem a J. Chobotem v roce 2012. Bylo by
vcelku bezpředmětné, snažit se poznat lépe život tohoto tajemného dravce bez zájmu a práce
dalších nadšenců. Je zřejmé, že včelojed není natolik atraktivním druhem dravce, který by
do „pracovní skupiny“ přitáhl desítky zájemců. Ale o to nám ani nešlo. Záměrem bylo vytvořit
skupinu několika málo nadšenců, kteří by se mohli těmto dravcům věnovat dlouhodobě
na definované pečlivě studované ploše. Tento záměr se začíná teprve realizovat. Jaký bude
v následujících letech, zůstává ovšem otázkou. Letos máme za sebou první rok činnosti, kdy
výsledky vychází z terénní práce 6 kolegů.
Jak bylo již uvedeno, průzkum byl soustředěn jen do několika míst, která jsou řešiteli pravidelně
kontrolována. Pracovní názvy těchto míst, stejně jako zařazení do kvadrátové sítě používané
k mapování živočichů, jsou zřejmé ze souhrnné tabulky. Včelojed je skrytě žijící dravec, který se
poměrně nesnadno pozoruje a získat data, která by nám sdělila podrobnosti o lokálně zkoumaných
populacích, je nesmírně pracné a časově náročné. Nelze uvést na tomto místě podrobně metodiku
zvolenou ke studiu tohoto dravce, ale její základy jsou uvedeny ve studii Horák & Diviš (2006),
nebo nověji v příspěvku Mrlík (2012).
51
Dlouhodobým cílem našich studií bude objasnit parametry lokálně zkoumaných hnízdících
populací, především na základě sběru dat, která se budou dotýkat behaviorální ekologie. Mezi výčet
jednotlivých řešených problémů bude patřit např.:
− studium ekologických vazeb ve studovaných segmentech krajiny (výběr hnízdiště,
loviště, vymezení domovských okrsků);
− studium hnízdní úspěšnosti a faktorů, které ji ovlivňují;
− studium adaptace na měnící se podmínky ve včelojedy obsazeném přírodním prostředí;
− studium chování jednotlivých párů (etologie jedinců a hnízdících párů – agonistické
a sociální chování, studium rozdílů, vzájemných partnerských vztahů, studium
časoprostorové denní aktivity a jejích změn v průběhu hnízdění, časoprostorové vztahy
mezi sousedními páry včelojedů a. potenciálními hnízdními konkurenty);
− studium změn nabídly a složení potravy v průběhu hnízdění;
Rozsah působnosti
Průzkum včelojeda lesního byl soustředěn do několika podrobně a pravidelně kontrolovaných míst.
Jednalo se o oblast Milovického lesa (okr. Břeclav, kvadráty 7165, 7166), TS Jalovec (okr. Třebíč,
6660, 6760), podhůří Hrubého Jeseníku v okolí Malé Morávky (okr. Bruntál, 5969, 5970, 6069,
6070) a rozsáhlou, ale blíže nepřesně vymezenou oblast především lužních lesů na dolním toku řek
Jihlava, Svratka, Dyje a Morava, a lesnatou oblast v podhůří Vizovických vrchů u obce Březolupy
(7065, 7066, 7167, 7267, 7268, 7367, 6571).
Výsledky
Následující výsledky jsou výsledkem činnosti členů pracovní skupiny ve vybraných oblastech
s výskytem druhu v rámci ČR a nepodávají informaci o celkové početnosti druhu v ČR.
Na sledovaném území lze stanovit hnízdní úspěšnost 1,0 mláděte na započaté hnízdění
a 1,13 mláděte na úspěšné hnízdění.
52
řešitel
rozloha
[km2]
les
[%]
počet
počet
okrsků hn. párů
hnízdění
prok.
prod.
počet
mláďat*
Milovický les [BV]
VM, Jch, RV, TR
22
75
6
5
5
5
5/5
TS Jalovec [TR]
Jch, VM
50
40
5
3-5
3
1
1+/1+
124
33
2
2
1
1
1(?)/1
8
7
7
2
7/2
21
17-19
15
9
14/9
Malá Morávka [BR] VG
Jižní Morava
HM
celkem
* narozená/vyvedená
Ve 14 nalezených hnízdech bylo sneseno minimálně
17 vajec. Snůšky z 2 hnízd byly zničeny (1x 1 vejce,
1x 2 vejce). Z důvodu ztrát na vejcích bylo
neúspěšných 14,3 % nalezených hnízd (n = 14).
V jednom hnízdě bylo vypito jediné vejce, ve
druhém hnízdě byla opuštěna celá snůška 2 vajec.
Ve 3 hnízdech byly zaznamenány ztráty na
mláďatech (1x 1 pull., 2x 2 pull.). Z důvodu těchto
ztrát bylo neúspěšných 21,4 % ze všech nalezených
hnízd (n = 14). Příčiny neúspěšných hnízdění jsou
následující: jedno hnízdo bylo predováno zřejmě
foto: Hynek Matušík
jestřábem lesním (1 pull.), další hnízdo bylo téměř
jistě predováno výrem velkým (2 pull.) a mláďata na posledním hnízdě zřejmě uhynula na následky
podchlazení díky nepříznivým klimatickým podmínkám (deště, 2 pull.).
Celkem tedy bylo v různých fázích hnízdění zničeno 5 hnízdění. Znamená to, že celkové hnízdní
ztráty v roce 2012 postihly 35,7 % nalezených hnízd včelojedů lesních (n = 14).
Na hnízdech a pod nimi byl realizován sběr zbytků potravy. V případě hnízd se jednalo buď
přímo o sběr materiálu na nich, nebo o vizuální sledování hnízd a pozorování dospělých ptáků
přinášejících kořist, obvykle doprovázené fotodokumentací. Zatím se nejedná o přehled skutečné
potravy včelojedů, ale pouze o její dílčí složky zjištěné ve dvou oblastech (Milovický les - Břeclav
a TS Jalovec - Třebíč). Detailnější rozbor potravy, včetně její nabídky, bude předmětem studia
v následujících letech. Současné výsledky jsou pouze orientační. Z blanokřídlých (Hymenoptera)
byly zjištěny plástve vos s larvami; zřejmě vosa obecná (Vespula vulgaris), vosa ryšavá (V. rufa)
a vosa saská (Delichovespula saxonica) – podle A. Gardavského), plástve čmeláků s larvami (rod
Bombus) a imága rojících se dřevokazných mravenců (rod Camonotus?). Z obojživelníků
(Amphibia) jsme zaznamenali jako potravu mláďat rosničku zelenou (Hyla arborea), z plazů
(Reptilia) v několika případech ještěrku obecnou (Lacerta agilis) a z ptáků (Aves) blíže
neidentifikovaného jedince, zřejmě nějakého drozda (Turdus sp.).
Literatura
HORÁK, P. & T. DIVIŠ, 2006: Včelojed lesní (Pernis apivorus). Metody monitoringu druhů
přílohy I směrnice ES o ptácích, Česká společnost ornitologická, Praha.
MRLÍK, V. 2012: Monitoring včelojeda lesního. Ptačí svět – časopis ČSO, XIX/2: 8.
TRAUE von H. & K. WUTTKY, 1976: Zur postembryonalen Entwicklung des Wespenbussards
(Pernis apivorus L.). Beitr. Vogelkd., Leipzig 22 (3/4): 201-235.
53
Jestřáb lesní (Accipiter gentilis)
Václav HLAVÁČ
Spolupracovali: Jan BUCHTA, P. DVOŘAN, Vladimír GAHURA, Miloslav HOLÁŇ,
Tomáš KNĚŽÍČEK, Jaroslav KŘIŽKA, Bedřich LANDSFELD, Martin MIŠKOVSKÝ,
Jindřich SEDLÁČEK
[email protected]
Rozsah působnosti, metodika
Monitoring jestřába lesního (Accipiter gentilis) v roce 2012 probíhal na 10 studijních plochách
v různých částech ČR. Byl prováděn na plochách o rozloze minimálně 25 km 2 s tím, že
preferovaným tvarem studijní plochy byl čtverec o straně 5 km. Snahou je volba ploch tak, aby
skladba biotopů odrážela průměrnou skladbu biotopů v širší oblasti. Cílem je vždy zjistit na vybrané
ploše všechna hnízdní teritoria jestřába. Jako nejvhodnější metoda je doporučeno zjištění hlasových
projevů v době toku, opakované pozorování dospělých ptáků s potravou v hnízdní době nebo
hlasové projevy mláďat po vyvedení apod.
Výsledky
V roce 2012 zjistilo 10 spolupracovníků na 10 monitorovacích plochách o celkové ploše 532 km 2
celkem 20 hnízdních teritorií jestřába lesního. Hnízdní hustota kolísala v rozmezí
2-10 párů/100 km2, průměrně 3,75 párů/100 km2.. Monitoring s využitím této metodiky probíhá
třetím rokem a výsledky zachycují sestupný trend hnízdní hustoty jestřába. (V roce 2011 3,98 párů
na 100 km2, r. 2010 - 4,60 párů na 100 km2 ). I když časová řada není dostatečná pro vyvozování
závěrů, jsou výsledky minimálně důvodem ke zintenzivnění monitoringu tohoto druhu.
rozloha nadm. v.
[km2]
[m]
les
[%]
agro
[%]
intra
[%]
voda
[%]
počet
hustota
párů [p/100km2]
Malenovice (B. Landsfeld)
30
200-375
50
35
15
0
2 (1)
6,7
Úhořilka (V. Hlaváč)
25
380-620
40
50
10
0
1 (1)
4,0
Pavlov (V. Hlaváč)
25
450-601
45
50
5
0
2 (1)
8,0
Hrubý Jeseník (V. Gahura)
124
563-925
33
60
7
0
1 (1)
0,8
Mokrá (J. Buchta)
28
70
20
10
0
2 (1)
7,1
Bohuslavice u Zlína (J. Křižka)
42
420-542
35
58
7
0
2 (2)
4,8
Jihlava (T. Kněžíček)
54
550-660
35
35
20
10
4 (3)
7,4
Hrabyně (M. Miškovský&M. Holáň)
82
250-396
2 (2)
2,4
Dolní Břežany (J. Sedláček)
94
280-385
2 (1)
2,1
Buchlovice (P. Dvořan)
28
350-548
2 (2)
7,1
20
3,75
celkem
532
54
20
49
30
1
Výr velký (Bubo bubo)
Ivan KUNSTMÜLLER, Jan BUCHTA, Libor DVOŘÁK, Vladimír GAHURA, Ivo HERTL,
Pavel HOBZA, Josef CHYTIL, Bedřich LANDSFELD, Martin MIŠKOVSKÝ, Karel POPRACH
[email protected]
Rozsah působnosti
Monitoring výra velkého (Bubo bubo) probíhal
systematicky
především
na
Českomoravské
vrchovině. Sledovány byly známé lokality v oblasti
Jihlavských vrchů, v povodí řek Jihlavy a Sázavy,
dále na východním Bítešsku. Dále byly
kontrolovány vybrané lokality v oblastech Moravy
(okresy Bruntál, Opava, Olomouc, Šumperk, Přerov,
Blansko, Vyškov, Brno-venkov, Břeclav, Zlín).
Metodika
Hnízdní výskyt výra velkého byl sledován především na již známých a pravidelných hnízdištích
v kraji Vysočina a v kraji Olomouckém, dále pak ostrůvkovitě pouze v několika oblastech Moravy.
Velikost sledované oblasti je již několik roků neměnná. Na základě této skutečnosti je odhad
hnízdní populace výra velkého ve sledovaných oblastech ČR známý, s možností celkem přesně
odhadnout početnost hnízdících párů v daném roce ve sledovaných oblastech.
Výr velký hnízdí na skalách v zalesněných údolích vodních toků, v kamenolomech (především
činných), ve vrcholových skalnatých bučinách, na skalkách a pod padlými kmeny či vyvrácenými
pařezy v rozsáhlých lesních komplexech, v posledních letech častěji také na stromech ve starých
hnízdech větších dravců. Hnízdění na stromech se zdá pro výra bezpečnější a z doposud známých
hnízd byla všechna úspěšná.
Při kontrole hnízd bylo v posledních letech zjištěno zvyšující se zastoupení potkanů v potravní
zásobě. Ještě v letech 1989-1997 byl potkan zastoupen v biomase 6,9 % a celkově až na 5. místě
v potravní skladbě výra velkého (Kunstmüller 2000 - Crex 16). V současnosti představuje potkan
1. místo a nejvyšší zastoupení v potravní skladbě výrů velkých. Situaci na hnízdě výra
s několikadenním mládětem a potravní zásobou 5 potkanů zachycuje následující snímek.
55
Výsledky
Z 87 monitorovaných hnízdišť bylo 46 obsazených v následujících oblastech: Havlíčkův Brod - 8,
Pelhřimov - 1, Jihlava - 15, Třebíč - 5, Brno - 3, Blansko - 3, Vyškov - 2, Břeclav - 2, Zlín - 1,
Přerov - 1, Bruntál - 4, Opava - 1. Z toho bylo 28 hnízdění (60,9 %, n=46) úspěšných, vyvedeno
bylo 58 mláďat, tedy 2,1 mláděte na úspěšné hnízdění resp. 1,2 mláděte na všechna nalezená
hnízda. Produktivita jednotlivých hnízd: 7x 1 mládě; 14x 2 mláďata; 5x 3 mláďata a 2x 4 mláďata.
počet sledovaných
hnízdišť
počet obsazených
hnízdišť
počet úspěšných
hnízdění
2009
44
26 (59 %)
8 (31 %)
2010
66
36 (55 %)
13 (36 %)
2011
56
16 (29 %)
8 (50 %)
2012
87
46 (53 %)
28 (61 %)
56
Sýc rousný (Aegolius funereus)
Miroslav DUSÍK, Jan BUCHTA, Libor DVOŘÁK, Ivo HERTL, Vojtěch KODET a spol.,
Karel POPRACH, Alena POPELKOVÁ a spol. pod vedením prof. RNDr. Karla ŠŤASTNÉHO,
Libor SCHRÖPFER, Jiří ZAJÍC
[email protected]
Rozsah působnosti
Kontinuální podchycení početnosti sýce rousného
(Aegolius funereus) bylo v roce 2012 uskutečněno ve
14 lokalitách dvěma odlišnými metodami. Evidence
hnízdících párů (především budkové populace) byla
uskutečněna na celkové ploše 1572 km2 a akustický
monitoring na území 25 kvadrátů o přesněji neurčené
rozloze. Výsledky jsou získávány zejména v severním
a severovýchodním pohraničí, v
jihovýchodní části
vnitrozemí ČR, v kraji Vysočina a na Holýšovsku.
Metodika
Hnízdní rozšíření sýců a hnízdní úspěšnost je vyhodnocována prostřednictvím výsledků získaných
kontrolou hnízdních dutin (převážně instalovaných budek). Narůstá také počet oblastí s aplikací
metody akustického monitoringu (AM) a následným vyhodnocením hlasových nahrávek
programem AMSrv. Odposlechy hlasových projevů dosud využívanou metodou liniových
pochůzek s případnou provokací z pochopitelných důvodů nepřinášejí objektivní výsledky.
Propracování metody AM prostřednictvím nahrávek směrem k rozlišování jedinců a to nejen podle
teritoriálního projevu, ale také podle ostatních hlasových signálů (stanovištních, varovných atd.)
by obohatilo poznatky o skutečné početnosti a rozšíření nejen tohoto druhu sovy.
Výsledky
Rozhodujícím činitelem pro konečné počty
usazených a hnízdících párů sýce rousného
v oblastech jeho výskytu je vedle hnízdních
příležitostí především dostatek potravních zdrojů. Ty
konec konců určují také hustoty i rozložení hnízdící
populace a její celkovou početnost (hnízdících +
nehnízdících jedinců). Ačkoli se nám díky budkám
nebo evidenci obsazených přirozených dutin daří
poměrně
dobře
podchytit
jednotlivé
páry
v reprodukci, zůstává početnost nehnízdících jedinců
stále určitou neznámou i když nalezené pobytové
stopy v dutinách poskytují dílčí informace
o přítomnosti těchto ptáků. V každém případě dlouhodobé sledování podílu obou částí populace
může zhruba přiblížit celkový obraz o stavech sýců. Stále však chybí skupina ptáků, kteří svá
teritoria nijak intenzivně neobhajují, nenavštěvují dutiny a unikají tak zpravidla pozornosti.
57
Reprodukční chování je spojeno s hustotami základní kořisti, kterou u těchto soviček tvoří
především lesní druhy drobných zemních savců. V roce 2012 bylo společenstvo drobných lesních
savců ovlivněno především předchozím semenným rokem, který umožnil velmi dobré zimování
myšici lesní i norníku rudému. Jejich populační hustoty byly však v jednotlivých lokalitách velmi
rozdílné v závislosti na ostrůvkovité produkci semen a mozaikovitost potravní nabídky se přirozeně
promítla i do rozložení hnízdících párů a současně neumožnila jejich plošné zachycení ve všech
vhodných teritoriích. Také rozložení dešťových srážek ve vegetační sezoně se odrazilo na rozvoji
bylinného patra (především travního porostu), které posunulo přísun nutričně bohaté potravy pro
hraboše mokřadní i polní až na počátek letního období a umožnilo jejich prudký populační růst se
zvýšenými konečnými hustotami v podzimních měsících.
Současná fragmentace souvislých lesních porostů na rozsáhlých plochách s úbytkem vyšších
věkových stupňů lesa sice vytváří množství lokálních potravních zdrojů, ale značně nestabilních.
Vysoká míra oscilace hlavní kořisti tak rozhodujícím způsobem ovlivňuje průběh reprodukce sýců
a její úspěšnost.
58
Sýc rousný oproti např. puštíku obecnému dokáže na prudké změny potravní nabídky v jediné
vegetační sezoně pružně reagovat zahnízděním ještě v první polovině letního období. V roce 2012
tak na konci léta (VIII. – IX. měsíc) v horských oblastech vyvádělo mladé 33 % z celkového počtu
hnízdících párů (v roce 2010 v Jizerských horách tento podíl činil dokonce 61 % hnízdící populace).
Naopak v níže položených lokalitách byla v r. 2012 mláďata často vyváděna již koncem května.
Tato schopnost spolu s dostatkem hnízdních příležitostí stabilizuje početnost sýců i v hospodářsky
intenzivně využívaných lesích, kterými jsou dnes již vesměs také lesy na území CHKO i NP.
Dostatečná hustota vhodných dutin, odvozená od konkrétních podmínek jednotlivých regionů,
je evidentně pro narůstání a udržení početné populace sýců v našich podmínkách rozhodující.
Ze srovnání uvedeného v níže uvedené tabulce jednoznačně vyplývá pozitivní dopad zvýšené
hustoty hnízdní nabídky – v tomto případě převážně hnízdních budek - na konečné hustoty
hnízdících párů (zvýrazněno barevně). Je to pravděpodobně dáno jednak možností obsazení většího
počtu troficky výhodných teritorií a také snížením kompetice o dutiny současně s pravděpodobností
predace hnízd kunami.
hustota / 100 km2
2008
2009
2010
2011
2012
budky
hnízda
budky
hnízda
budky
hnízda
budky
hnízda
budky
hnízda
PP Ještěd
108
13,85
108
3,07
108
13,85
108
4,62
108
13,85
Jizerské hory
200
33,09
200
5,95
200
18,96
200
4,46
200
19,33
Krkonoše
116
17,91
116
4,41
116
10,74
133
5,79
133
20,39
Orlické hory
140
7,33
140
6,00
140
18,00
155
10,97
155
19,33
Právě užívání dutin kunou i bez případné predace může významně omezit jejich osídlování
sýcem rousným i dalšími druhy dutinových ptáků. V oblastech, kde je např. hnízdní podpora
prováděna na malých plochách, soustředěna do malých lesních celků nebo při nízkých hustotách
dutin může být výsledek této snahy zcela anulován. Šelmy taková místa snadno kontrolují,
využívají jich jako trvalého nebo přechodného úkrytu a v neposlední řadě v nich také vyhledávají
kořist. Dosavadní zkušenosti naopak ukazují, že plošná síť hnízdní podpory nebo zachovávání
přirozených dutin ve velkých územních celcích tento tlak do značné míry tlumí a umožňuje užívání
části hnízdišť s možností úspěšného vyvedení mláďat. Pro omezení konkurence i predace při
nedostatku dutin lze tedy doporučit navýšení jejich hustoty nebo v případě trvalého využívání
kunou v jednotlivých lokalitách instalovat v jejich blízkosti další budku. Ta zůstává pak často
mimo kontrolu tohoto významného predátora.
V této souvislosti je nutné podtrhnout potřebu uchovávání doupných stromů a jejich
rovnoměrného rozložení v celém (!) prostoru lesa. Jejich soustředění do omezených lokalit
(např. maloplošných NPR, liniových stromořadí adt.) usnadňuje kunám vyhledání kořisti a může
mít negativní dopad na přežívání zbytkových populací řady druhů dutinových živočichů.
Na rozdíl od předešlé sezony nebyly v roce 2012 hnízdící páry sýce rousného výrazně
soustředěny do hnízdních seskupení, častěji se nacházely jednotlivě po celém sledovaném území.
Hnízdní hustoty se díky potravní nabídce zvýšily v rámci celé skupiny SVODS
na 12,79 páru/100 km2 a obsazení teritorií na 34,62 teritoria/100 km2, což představuje od roku 2009
dosud nejúspěšnější sezonu.
Nejvyšší zjištěná hustota hnízdících párů stejně jako v minulém roce byla prokázána v Javořích
horách (CHKO Broumovsko), kde dosáhla 87,50 páru/100 km2 při 175 obsazených
teritoriích/100 km2. Kromě vysoké nabídky drobných hlodavců, která současně poutá loveckou
aktivitu kun, se na tomto stavu odráží především značná hustota krátce instalovaných hnízdních
budek.
59
V ostatních regionech s dostatečně podchycenými údaji se hustoty hnízdících párů nejčastěji
pohybovaly mezi 18 – 20 páry/100 km2, celkový průměr všech sledovaných oblastí dosáhl
12,79 hnízdících párů/100 km2. Dostatek potravy umožnil také úspěšné vyvedení mláďat z 64,74 %
založených snůšek. Z celkového počtu 352 obsazených teritorií došlo k úspěšnému vyvedení
mláďat u 34,94 %, tedy téměř u trojnásobku loňské skutečnosti. V sezoně 2012 ve sledovaných
oblastech zahnízdilo nejméně 190 párů, které ze 123 hnízd úspěšně odchovaly po 1 – 6 mláďatech
(průměr ze 115 hnízd byl 3,95 ml./hnízdo). V porovnání s předešlým rokem se u sýců zvýšila
hnízdní aktivita o 23 % a distribuce mláďat o 84 %.
Hnízdní výskyt i podchycená teritoria byla v horských oblastech severovýchodního pohraničí
soustředěna do nadmořských výšek od 501 – 1280 m daleko rovnoměrněji než v předešlém roce.
Například v Krkonoších se v tomto roce díky potravní nabídce posunula hranice průměrné
nadmořské výšky hnízd o 109 m (na 950 m), takže po dlouhodobém ústupu opět dosáhla úrovně
z období na přelomu tisíciletí.
Bohaté potravní zdroje se odrazily také v podstatném snížení ztrát v průběhu hnízdění.
Na poklesu podílu neúspěšných snůšek se tradičně nejvíce odrazily ztráty způsobené nedostatkem
kořisti. Prokazatelné ztráty predací prozatím nepřesahují únosnou míru a také jednoznačně korelují
s fluktuací kořisti. Výjimkou mohou být ale situace popsané výše v textu. Opuštění snůšek nebo
i mláďat v důsledku vyrušení člověkem a případné ostatní ztráty jako je úhyn rodičů, zničení dutiny
atd. nejsou pro současnou populaci sýce rousného u nás nijak závažné.
2009
2010
2011
2012
podíl neúspěšných snůšek [%]
66
35
58
35
- opuštění hnízda z neznámých důvodů [%]
53
16
35
15
- predace kunou [%]
13
12
18
14
- vyrušování člověkem [%]
0
4
1
5
- ostatní ztráty [%]
0
3
4
1
Ochrana doupných stromů je mimořádně důležitou ochranářskou činností jak ve vztahu k sýci
rousnému, tak i k ostatním živočichům využívajícím přirozených dutin. V minulých letech označila
a evidovala Pobočka ČSO na Vysočině ve spolupráci s Lesy České republiky celkem 2138
doupných stromů s celkovým počtem 4681 dutin, z nichž bylo zhotoveno 1223 dutin datlem
černým jako možná budoucí hnízdiště sýců rousných. I přes to, že neprobíhá systematický
monitoring obsazenosti dutin, lze podle výsledků obsazenosti plošně rozmístěných hnízdních budek
odhadnout přibližný počet párů sýce také v přirozených dutinách. Jestliže v roce 2012 sýci
zahnízdili v 10,37 % z 1832 instalovaných budek, je pravděpodobné, že přirozené dutiny
nacházející se v 663 doupných stromech hospodářského lesa využilo kolem 60 párů sýců rousných.
Podobně na sledovaném území východního Bítešska bylo v tomto roce evidováno přibližně
500 datlích dutin ve 300 označených doupných stromech a dalších 15 dutin v PP Říčky.
60
Za finanční podporu projektu z roku 2011 je třeba poděkovat Lesům České republiky a Nadaci
OKD.
Akustický monitoring byl v r. 2012 prováděn v oblasti Jihlavska, Jeseníku a východního
Bítešska. V jarním termínu hnízdního mapování bylo na Jihlavsku na 127 nahrávacích místech
v 9 kvadrátech mezinárodní sítě pro evidenci organismů zaznamenáno 23 obsazených lokalit
ve 4 kvadrátech, v oblasti Jeseníku na 67 nahrávacích místech v 10 kvadrátech bylo podchyceno
20 obsazených lokalit v 6 kvadrátech a na východním Bítešsku na ploše cca 62 km2 byly zjištěny
4 obsazené lokality. Ačkoli byla uvedená pozorování v jednotlivých lokalitách prováděna
s rozdílnou intenzitou, lze z nich vyčíst, že ve výše položené oblasti (Jeseník) je hustota obsazených
teritorií znatelně vyšší. Zajímavý je také výsledek podzimního sčítání na Jihlavsku, kde byla na
93 nahrávacích místech v 15 kontrolovaných kvadrátech zjištěna přítomnost sýce ve všech
15 kvadrátech na 62 lokalitách. Zjištěná skutečnost muže být odrazem značné pohyblivosti jedinců
v prostoru a také jejich zvýšenou početností po úspěšné hnízdní sezoně.
V dalších letech bude pokračovat hnízdní podpora a sledování hnízdící populace ve vybraných
regionech, rozšíření ochrany doupných stromů na další území a akustický monitoring včetně jeho
zdokonalování. Prověřování paternity bylo u sýce rousného v tomto roce ukončeno a získané
výsledky jsou zpracovávány formou diplomových prací.
61
pozorovatel
metoda
Lokalita
(oblast)
les
[km2]
n.m.v.
[m]
budky/dut.
ks ks/km2
hn.
páry
úsp.
hn.
vyvedeno obsazeno
teritorií
/úsp.hn.
hustota / 100 km2
hn.
teritorií
Dusík M.
budky
Ještědský hřeben
65
440-940
70
1,08
9
4
3,00
16
13,85
24,62
Dusík M.
budky
CHKO Jizerské hory
269
350-1120
542
2,00
52
28
3,55
114
19,33
42,38
Dusík M.
budky
Krkonoše
363
540-1460
484
1,33
74
42
3,86
128
20,39
35,26
Dusík M.
budky
CHKO Broumovsko
8
520-810
32
4,00
7
5
4,80
14
87,50
175,00
Dusík, Zajíc J.
budky
CHKO Orlické hory
150
540-1100
232
1,55
29
18
3,83
51
19,33
34,00
Poprach K.
budky
CHKO Jeseník
490
229
0,47
9
4
4,25
9
1,84
Poprach K.
budky
Jeseník mimo CHKO
26
3
3
4,00
3
Poprach K.
budky
CHKO Beskydy
13
2
2
6,00
2
Dvořák L.
budky
CHKO Morav. kras
20
490-550
25
1,25
2
1
2,00
4
10,00
2
6,00
3
6,00
4
3,23
6,45
4,00
8,00
Schröpfer L.
bud./hl. Holýšovsko
50
390-480
63
1,26
3
Hertl I.
ak./dut. východní Bítešsko
62
250-540
500
8,05
2
Kodet V. a kol.
ak./dut. Vysočina
Kodet V. a kol.
akust
Jeseníky
Buchta J.
dutiny
PP Říčky
Popelková a kol.
bud./hl. Krušné hory - Fláje
1223 dutin v 15 kvadrátech
hlas 62x
10 kvadrátů
hlas 20x
25
400-530
27
1,08
1
70
735-900
155
2,21
13
2
6
5,50
18,57
20,00
Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum)
Ivo HERTL, Libor DVOŘÁK, Milan FRENCL, Vojtěch KODET, Daniel KŘENEK,
Bedřich LANDSFELD, Zdeňka MRLÍKOVÁ, Roman MULÁČEK, Petr PAVELČÍK,
Jiří PAVELKA, Karel POPRACH, Tomáš SKŘÍČEK, Jan STŘÍTESKÝ
spolupracovali: Jan BUCHTA, Miroslav DUSÍK, František FAKTOR, Mirek GLACNER,
Josef KREJZ, Petra MENCLOVÁ, Jiří NECID, Martin PUDIL, Dana RYMEŠOVÁ,
Pavel SVĚTLÍK, Petr TICHÝ, Aleš VONDRKA, Ivan ZÍDEK
[email protected]
Rozsah působnosti
Rok 2012 byl prvním rokem systematického monitoringu kulíšků nejmenších (Glaucidium
passerinum) podle navržené metodiky SOVDS. Tato vychází z metodiky NATURA, je doplněna
o akustický monitoring. Terénní práce byla provedena v 11 oblastech České republiky, především
na Moravě.
Výsledky
Výsledky monitoringu kulíška nejmenšího jsou souhrnně uvedeny v tabulce. Sledovány byly oblasti
s rozlohou od 16 do zhruba 600 km2 lesa v nadmořských výškách od 200 do 1323 metrů. Na šesti
územích byl využit především akustický monitoring, jinde jsou výsledky založeny zejména
na terénních odposleších. Při pohledu na zjištěné hodnoty hustoty obsazených okrsků je vidět jejich
velký rozsah. V oblastech s velkou rozlohou sledovaného území je pravděpodobné podhodnocení
stavu, naopak na malých územích lze očekávat pozitivní preferenci vhodných biotopů. Vojenský
újezd Březina je dále neobvykle souvislé lesnaté území. Z tohoto důvodu lze odhadnout obvyklou
hnízdní hustotu v kulíškem osídlených oblastech běžné krajiny na 7-10 okrsků/100 km2.
Nadm. v.
[m]
Les
[km2]
Metoda
Kontroly
Okrsky
Hustota
[okr/100km2]
Beskydy – D. Křenek, J. Pavelka a kol. 400-1323
608
AM+O+P
90
20
3,3
Jeseníky – K. Poprach (V. Kodet)
558-1298
592
AM
67
6
1
Vysočina – V. Kodet
489-793
366
AM
127
15
4,1
Písecko – M. Frencl
380-600
112
P
20
8
7,1
VÚ Březina, sever [PV] – J. Stříteský
310-650
82
AM
2x 86
12
14,7
Východní Bítešsko [BO] – I. Hertl
260-520
62
6
9,7
Březnicko [PB] – R. Muláček
450-753
24
P
9
2
8,3
Bzenecká doubrava – P. Pavelčík
200
20
AM
2x 57
0
Dalešická přehrada – T. Skříček
400-500
18
AM+P
5+5
0
Drahanská vrchovina – L. Dvořák
480-630
16
O+P
22
3
Vizovické vrchy [ZL] – B. Landsfeld
220-300
16
AM
20
0
AM (+P) 2x 48 (+6)
Metoda: AM – akustický monitoring, O – odposlechy, P – odposlechy s využitím provokace
63
18,8
Z dalších oblastí ČR byly získány informace o nahodilých pozorováních. Za zmínku stojí například
pozorování 2 jedinců v NP Podyjí (Z. Mrlíková in lit.).
Detailnější a konkrétní informace o hnízdění, jeho průběhu a počtech vyvedených mláďat
bohužel schází, přestože jim v některých oblastech byla věnována velká pozornost. V této
souvislosti dorazila jediná informace, pozorování dospělého jedince s ulovenou sýkorou koňadrou,
který s ní vlétl do přirozené dutiny, ze které se následně ozývala mláďata (L. Choleva in lit.).
Pozornost byla dále věnována odchytům a kroužkování. Odchyty nejsou zdaleka tak snadné, jak
by se podle chování kulíšků dalo očekávat. Tomu odpovídají minimální počty okroužkovaných
ptáků ročně – jde o jednotlivé ptáky.
foto: D. Rymešová
foto: J. Necid
foto: Lukáš Pich
64

Zpravodaj SOVDS č.13 - Skupina pro ochranu a výzkum dravců a

Transkript

Podobné dokumenty

Zkušenosti s využitím Akustického monitoringu pro - Doma-Net

Zpravodaj SOVDS 16 - Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov

Fotoimpuls (3/2015) - Impuls Hradec Králové

Hovory s návštěvníky 5

Návod k obsluze PUE7

Bibliografie

Pražská záchranná stanice získala dva nové odchytové vozy