ZÁKLADNÍ ŠKOLA ČESKÝ KRUMLOV
Transkript
ZÁKLADNÍ ŠKOLA ČESKÝ KRUMLOV
Z[KLADNÍ ŠKOLA ČESKÝ KRUMLOV Za N{dražím 222, 381 01 Český Krumlov ABSOLVENTSK[ PR[CE ŽIVOT PŮVODNÍCH OBYVATEL AMERIKY Autor pr{ce: Kl{ra Benešov{, IX.B Vedoucí pr{ce: Mgr. Markéta Pospíšilov{ Školní rok: 2010–2011 ©2011 Z{kladní škola Za N{dražím, Český Krumlov [email protected] Obsah: ÚVOD 3 1. KDO JSOU INDIÁNI? 3 2. ŽIVOT 3 2.1. 2.2. 2.2.1. 2.2.2. 2.2.3. 2.2.4. 2.2.5. 2.2.6. 2.2.7. 3. KMENY SEVEROAMERICKÝCH INDIÁNŮ ZVYKY A TRADICE INDIÁNSKÁ DUŠE A NÁBOŽENSTVÍ TANEC HUDBA ODĚV POVINNOSTI ZÁKONY RODINA A POSTAVENÍ ŽEN 4 5 7 7 9 9 10 10 11 BĚLOŠI NA INDIÁNSKÉM ÚZEMÍ 11 LITERATURA 13 ANOTACE 14 PŘÍLOHA 15 2 Úvod Vybrala jsem si toto téma, protože se o indi{ny zajím{m. Myslím, že se o nich mluví velmi m{lo a lidé by měli vědět, jak to vlastně bylo s původními obyvateli Ameriky. Je to velice zajímavé téma, i když někdy smutné. Spousta lidí ani neví, že nějací indi{ni byli v Americe dříve než nynější obyvatelé. 1. Kdo jsou indi{ni? Indi{ni jsou původní obyvatelé Ameriky. Pojmenoval je takto Kryštof Kolumbus, který si myslel, že se dostal do Indie. Předchůdci indi{nů přišli do Ameriky přes tzv. Beringovu šíji. Bylo to v době ledové, kter{ způsobila výrazný pokles hladiny, a tak mezi Sibiří a Severní Amerikou vznikl pevninský most. Přistěhovalectví trvalo tisíciletí, ale bylo přerušeno zvýšením hladiny, protože voda zatopila Beringovu šíji. 2. Život Život indi{nů je určitě rozdílný než n{š život v civilizovaných zemích střední Evropy. Mají jinou kulturu, tradice, za důležité věci považují něco jiného než my. Jsou vychov{v{ny jiným způsobem a uctívají jiného boha. S bílými Američany, kteří přišli do Ameriky později, se nikdy neshodli a v{lčí spolu dodnes. Ti donutili indi{ny žít v malých rezervacích. V USA je přibližně 310 indi{nských rezervací, které zaujímají celkem 2,3 % území. Jejich z{kony se mezi sebou liší. V rezervacích mají pravomoc kmenové rady. Většinou se v každém kmeni žije podobně. Přes den zůst{vají vesnice polopr{zdné, najdeme tu jen starší obyvatele a matky s malými dětmi, nebo umělce ve svých díln{ch. Dospělí často cestují za prací do měst nebo obděl{vají okolní políčka, kde je st{le hodně pr{ce. Jeden z dobrých sign{lů je, že v rezervacích kles{ nezaměstnanost. Většinou pracují v soukromém sektoru, ve školství, zdravotnictví a ve vl{dě. Pro indi{ny byli také důležité koně, kteří jim pom{hali s lovením bizonů. Nejprve koně viděli jako potravu, ale později pochopili 3 jejich pravý význam a naučili se s nimi zach{zet. Kolem poloviny 17. století indi{ni vytvořili na pl{ních Texasu a Oklahomy první domorodou jízdní kulturu v Severní Americe. 2.1. Kmeny severoamerických indi{nů Americk{ vl{da uzn{v{ existenci 267 různých kmenů, ale ve skutečnosti existovalo 1000 nebo více kmenových seskupení hovořících stovkami jazyků, přičemž některé z nich se navz{jem liší asi jako angličtina od japonštiny. Ve způsobu života různých kmenů byly veliké rozdíly. Nosili jiné oblečení, měli jiné n{boženství a způsob obživy. Na to mělo veliký vliv podnebí a krajina, kde žili. První indi{ny, které Evropané poznali, byli tzv. lesní indi{ni. Ti obývali Severní Ameriku na severovýchodě. Byly to irokézské a algonkinské kmeny. Byli to vynikající pěstitelé kukuřice, kter{ se od nich vyv{žela do okolí, ale také do Evropy. V roce 1825 se k nadvl{dě v indi{nských rezervacích dostali kulturní kmeny Čikasawovů, Čoktawovů a Kríkovů. V roce 1907 tvořili v rezervacích ¼ indi{nů z celkového počtu 640 000 indi{nů. Ti sídlili na jihovýchodě od lesních indi{nů. Evropané jim říkali „civilizovaní indi{ni“, protože těžké pr{ce zad{vali otrokům a v{lečným zajatcům. Na z{padě od Kríků žili Pueblané neboli Hopii. Hopi znamen{ v překladu mírumilovní lidé, kteří přišli na území Arizony zhruba před dvěma tisíci lety. Nach{zeli se v pohraničí USA a Mexika. Byli to zemědělské kmeny, které byli pojmenov{ni od slova vesnice (pueblo). Žili v pueblu, což bylo obydlí z kamene a z cihel sušených na slunci. Mělo několik pater a připomínalo pueblo, které se objevuje ve filmech s Vinetuem. Z{padně od Mississippi sídlili lovci Dakotové neboli Siouxové. Ti měli vždy nejhezčí a nejbohatší oděv. Lovili především bizony, kteří byli jejich hlavní zdroj potravy. Jejich úhlavní nepř{telé byli Kaddové, Pawniové, Wičitové a Arikarové. Na z{pad od řeky Churchill byly kmeny Tinajské. Ti se stýkali s Eskym{ky. Byly to velmi bojovné kmeny, po příchodu bílých osadníků se začaly stěhovat na jih do Texasu a Arizony. Jejich potomci jsou Apačové a Navahové. 4 Obyvatelé dnešních st{tů Oregon, Washington a Aljašky měli vyspělou kulturu, zn{mí byli hlavně vyr{běním totemů. Na pobřeží tichého oce{nu sídlili rybolovci Tinejci a Haidové. Lovili tuň{ky, lososy a velryby. Když indi{ni Ameriku osidlovali, jednotlivé kmeny žily často izolovaně. Měly vlastní jazyk a vz{jemně proti sobě bojovali. Všechno se změnilo příchodem koloniz{torů, přesně toto je vz{jemně sjednotilo. 2.2. Zvyky a tradice Indi{ni mají spoustu zvyků a tradicí, které r{di prov{dějí. Indi{n brzy r{no vstane a seběhne k vodě. Čistou vodou si omyjí tv{ř. Poté si stoupne tv{ř tv{ří přich{zejícímu dni, obr{cený ke slunci. Nabídne bohu svou modlitbu. Jeho družka ho buď n{sleduje, nebo předejde, ale nikdy ho nesmí doprov{zet. Prérijní Indi{ni považovali kruh za posv{tný symbol. Znamenal pro ně koloběh života, slunce i měsíce, proto stavěli své t{bory při slavnostních příležitostech do kruhu. Prostor uvnitř t{bora nazývali Siouxové hočoka a v jeho středu bylo vztyčeno velké poradní teepee. V letních měsících se lidé siouxského n{roda shromaždovali k tomu, co vešlo ve zn{most jako pow-wow. Šlo o setk{ní různých kmenů, které se sešly, aby utvořily mobilní město z týpí. Někteří se oblékli své obřadní kostýmy, s péry a úžasnými malovanými ozdobami. Lidé se sch{zeli k oslav{m, aby společně tančili a zpívali, z{vodili na koních a hr{li hazardní hry, vyměnili si příběhy a zboží. Jelikož svatba mezi členy stejného klanu nebyla většinou přípustn{, byly tyto ud{losti rovněž příležitostí pro mladé muže a ženy z různých kmenů, aby se poznali a zamilovali. Posv{tným místem Hopiů je kiva. Zjednodušeně je to chr{m, který slouží ke společným modlitb{m a ritu{lům. Je vybudov{n pod zemí. Dost{vají se tam přes žebřík. Vejde se do ní až sto lidí a přístup mají jen příslušníci kmene Hopiů. Hopiové jsou zruční, a proto vyr{bí šperky a keramiku, kter{ patří mezi nejvyhled{vanějším na světě. Pracují s přírodními materi{ly a barvami, které získ{vají z nerostů, hlíny i kovu, například z tyrkysu, smaragdu atd. Jedním ze z{kladních geometrických 5 tvarů je kruhov{ spir{la, na níž vysvětlují princip času. Jejich tradiční jídlo je kukuřično-masov{ polévka s plackami. Kukuřice je jeden z jejich symbolů, také tvoří z{klad jejich jídelníčku a z{roveň listy používají na pletení košíků a koberců. Vykon{vají obřady, při kterých si nasazují fantastické masky například tv{ře pt{ků, zvířat, příšer nebo lidí, které představují zmíněné boží bytosti. Indi{ni byli velmi soutěživí. Muži se předh{něli v tom, kdo zatančí kr{snější tanec, když se v{lčilo, brali to Indi{ni jako sport. Nešlo o to vyvraždit sousední kmen, ale získat co nejvíce poct. Bojovalo se do prvních padlých a poté se obě strany st{hly. Padlí byli pohřbeni jako hrdinové a ještě dlouho se o nich vypr{vělo. Bojovníci, kteří se v boji nejvíce vyznamenali, obdrželi pocty, obvykle v podobě orlích per, kter{ pak zdobila v{lečné čelenky. Krvavé a vyvražďovací boje začaly až s příchodem bílých lidí. Jedna z nejzn{mějších indi{nských her je lacrosse. Hr{li ho Indi{ni od oblasti Velkých jezer až po Atlantik. V době před příchodem Evropanů býval až dosti n{silnou a tvrdou hrou a mnohdy se při něm řešily rodinné, územní i jiné spory. Sloužil ale i k udržení kondice, podpoře týmové spolupr{ce a k n{boženským oslav{m v období klidu. Lacrosse byl prosbou ke stvořiteli, ale také obřadem zasvěceným hromům, sedmi starším oslavencům, kteří se pohybují napříč oblohou ze z{padu na východ čistíce zemi větry a dešti. V některých irokézských společenstvích je lacrosse předepisovaný jako léčebný ritu{l. Pravidly byl zkrocen až na zač{tku 60. let minulého století po převzetí Evropany. Hrají ho Indi{ni dodnes a dokonce funguje oneidský lacrossový tým, který se účastní i vysokých turnajů v této hře. Hr{čům bylo v této soutěži dovoleno vše, aby dopravili míček velikosti vlašského ořechu do skórovajícího pole protivníka. Snad jediné, co není dovoleno, je zvedat míček ze země, či přemisťovat ho v r{mci hracího pole rukou. Indi{ni mezi sebou soupeřili i v klasických atletických disciplín{ch jako je např. běh, skok do d{lky, lukostřelba a jiné. Také existovaly hry n{ročné na dovednost a soustředění, jako jsou Sněžní hadi. Hra se hr{la v oblastech, kde padal v zimě sníh. Herním n{činím byla dřevěn{ hůlka (had) siln{ několik centimetrů a dlouh{ až tři metry se silnější špičkou a ke konci se zužující. Hůlka byla vrh{na do koryta vytvořeného ve sněhu tažením polena. Ten had, který se doplazil 6 nejd{le, byl oceněn jako nejlepší. Při hr{ch a z{vodech vl{dla vždy vesel{ a uvolněn{ n{lada. Indi{ni nepodv{děli, i když uzavírali s{zky na vítěze, vždy se vše spravedlivě rozdělilo, nad čímž se pozastavuje většina Evropanů, kteří o Indi{nech píší. Významnou každoroční ud{lostí Čerokíů byly Slavnosti ohně, které symbolizovaly konec starého a zač{tek nového roku. V tomto období byly uhašeny ohně ve všech dom{cnostech a ohniště důkladně vyčištěna. N{sledovala ceremonie, které se účastnili z{stupci všech sedmi rodů, a na jejím konci byl zažehnut nový oheň na znamení nadch{zejícího roku. Z tohoto ohně byla posléze nově zap{lena všechna ohniště. 2.2.1. Indi{nsk{ duše a n{boženství Indi{ni nikdy nepochopili myšlení bílých lidí, kteří si myslí, že když mají více majetku, budou šťastnější. Pravého indi{na však zajím{ myšlenka „Kolik služeb sem prok{zal lidu?“ Většina lidí uzn{v{ n{boženství severoamerických indi{nů za nejčistší a jejich představa o Velkém duchovi (stvořiteli) za nejvznešenějších ze všech nekřesťanských vyzn{ní. Severoameričtí indi{ni nemají ž{dné kněze, modlitby nebo oběti, ale směřují přímo k Velkému duchovi, který je neviditelný, avšak je vidí přes jejich víru. Jsou velmi poctiví, mají jen dobré úmysly, jsou v hluboké zbožnosti a úctě. Jednou o nich jeden muž řekl, „Je to spíše n{rod světců než horda divochů.“ Vždy se dok{žou postarat o chudé, nemocné, o staré lidi, vdovy a sirotky. Různé kmeny nazývají velkého boha různě, avšak se shodnou, že je to duch nehmotný, všemocný a dobrotivý. Prostupuje vesmír a je to nejvyšší vl{dce. Vše co se děje kolem n{s, z{visí na jeho vůli. Přin{ší zlo i dobro, úspěch či neúspěch. Většina indi{nů se nemodlí pouze za sebe, ale také za ostatní lidi. 2.2.2. Tanec Tanec je z{kladní složkou všech obřadů u všech indi{nských kmenů Severní Ameriky. Některé tance mají hluboké kořeny a legend{rní původ. Každý z tanců měl 7 jakéhosi "str{žce tanců". Tito str{žci před{vali tance z generace na generaci. Tanečníci předv{dí zvířata, ud{losti, nadpřirozené věci, vrtí se, vyskakují a často hrabou jako koně nebo bizoni. Pohybují se v rytmu bubnov{ní, které pro Indi{ny symbolizuje srdeční puls a z{kladní rytmy veškerého života. Vyj{dření tancem a hudbou znamen{ způsob, jak si udržet svou historii, kulturu a vědění. Pro mnoho kmenů prérijních Indi{nů, u nichž během 18. a 19. století vzkvétala kultura lovců bizonů, byl tanec slunce hlavním společným n{boženským obřadem. Konal se v pozdním jaru nebo raném létě. Obřad oslavuje obnovu duchovní znovuzrození účastníků a jejich příbuzných. Tanec slunce obsahuje symbolick{ představení různých zvířecích druhů, například orla a bizona, kteří kdysi hr{li z{sadní roli v životech lidí a mají posv{tnou a zvl{štní sílu. Obřad zahrnuje oběť a prosbu k zabezpečení harmonie mezi všemi žijícími bytostmi. Je st{le praktikov{n mnoha současnými domorodými Američany. Obřad zahrnuje poděkov{ní, prosbu pro zabezpečení blízké osoby ve v{lk{ch, nebo získ{ní léků pro nemocného příbuzného. Tanec slunce, obřad obětov{ní, prov{děly prakticky všechny n{rody severních pl{ní. Jedním z nejstarších ritu{lů Hopiů je „hadí tanec“. Příprava trv{ několik týdnů, kdy „čarodějníci-lékaři“ sbírají v okolí hady, zpravidla chřestýše. Začín{ se tancem dvan{cti kněží. Ti čtyřikr{t oběhnou kolem kivy a vždy na z{padní straně dupnou na jamku, kter{ je posv{tn{. Řík{ se jí sipapu, jejíž „duch země“ naslouch{ hlasu lidu. Poté čarodějník-lékař vyn{ší z kivy hady a d{v{ je do úst ostatním tanečníkům. A při tom jim klade ruce na ramena na znamení ochrany. Poté odbíhají a hady pouštějí. Tehdy přich{zejí ženy a sypou na toto místo mletou kukuřici. Ceremonie hadího tance je vlastně jen reprízou staré pověsti o vzniku „hadích lidí“, kter{ v dnešním světě vyznív{ příliš fantasticky. Zn{me také Mužský tradiční tanec severního stylu. Jeho vznik nelze datovat, tanec byl vždy souč{stí každé kultury. Původní obyvatelé Severní Ameriky svým tancem zn{zorňovali ud{losti, které prožili v bitvě nebo na loveckých výprav{ch. Tancem také často napodobovali chov{ní určitého zvířete. Některé jiné tance však měly ceremoni{lní význam a byly souč{stí obřadů. Současn{ podoba mužského tradičního tance severního stylu se začala objevovat koncem 19. století. Za její hlavní 8 představitele jsou považov{ni příslušníci kmene Sújů (Sioux), kteří přejímali od ostatních kmenů nejrůznější doplňky a používali je pak při tanci. Nejvýraznějším příkladem je bustle, který poznali od kmene Omahů (Omaha). 2.2.3. Hudba Hlavní vok{lní jednohlas s vysokou rozvinutou melodikou a složitým rytmem. Je téměř vždy souč{stí n{boženského kultu. Můžeme slyšet vz{cné n{stroje, nejvíce bicí, chřestítka, škrab{tka, r{mový bubínek, d{le dechové, které se podobají zobcové flétně a píšťaly z kostí, dřeva nebo hlíny. Hudba je založena na víře. Buben je universum a údery na něj jsou tlukotem srdce. Buben je prostředník mezi člověkem a duchem. Ud{v{ tempo a rytmus tance. Indi{nsk{ hudba je velmi specifick{. Pro n{s, Evropany, je těžké naučit se vnímat její melodičnost a zvl{štní rytmus. Bubeníci a zpěv{ci často vnímají buben jako dalšího člena kapely. 2.2.4. Oděv Oděv plnil v životě Indi{nů mnoho funkcí. Chr{nil je před nepřízní počasí, rozlišoval se jím věk, pohlaví, povol{ní i příslušnost ke společenské vrstvě. Indi{ni si své oděvy vyr{běli z kůží jelenů, losů, karibu a bizonů. Indi{ni také tkali l{tky z bavlny, ag{ve sisalové. Různé č{sti oblečení mají své n{zvy: bederní z{stěrka, tunika, pončo, pl{šť, sukně, kalhoty, košile, parka, legíny. Souč{stí oblečení byly i mokasíny z kůže nebo sand{ly z kůží, lýka nebo rostlinných vl{ken a doplňky a ozdoby i odznaky moci, statečnosti či v{lečn{ vyznamen{ní - péřové mozaiky, kůže ocelotů a orlů, jagu{ří n{hrdelníky. Své oděvy zdobili Indi{ni malov{ním ornamentů, výšivkami, ostny, brky, skleněnými kor{lky. Vzhled doplňoval i účes, malov{ní těla a tetov{ní. Muži nosili především v{lečné haleny, dvoudílné mokasíny a bederní roušku. Pr{vo nosit haleny měli pouze muži, kteří projevili hrdinství v boji, byli zn{mí nesobeckou povahou, starostí o druhé a o blaho kmene a byli moudří a silní. Výroba haleny byla považov{na za posv{tnou věc. Byly to předměty 9 oplývající silou a mocí. Příslušníci kmene ji vnímali jako předmět společenského statusu. Vyr{běly se z kůže jelence, nebo z kůže vidloroha a ovce. Dvoudílné mokasíny byly inspirov{ny botami bělochů, konstruovaných z tvrdé podr{žky a měkkého, koženého svršku. Nahradily starší typ jednodílných mokasínů. Objevily se na poč{tku šedes{tých let 19. století. Bederní rouška je dlouhý kus l{tky nebo kůže, kter{ se prot{hne mezi stehny a vepředu i vzadu se provleče přes řemen zav{zaný kolem pasu. Nejprve se vyr{běly z kůže, poté kůži nahrazovala l{tka. Ženy nejčastěji nosily vraní šaty, nejčastěji modré barvy. Na šatech býv{ hvězda, našit{ v oblasti krku a ramen. Dominantní ozdobou na šatech byly jelení zuby. 2.2.5. Povinnosti Ostatní děti, tak i indi{nské děti musejí chodit do školy. Jak i pro ostatní lidi, tak i pro indi{ny je důležité studovat. V dnešní době se v rozs{hlých rezervacích začaly stavět školy, protože se i indi{ni chtějí vzděl{vat. Snaží se hodně napodobit americké školy, připravovat podobné programy, aby přechod na univerzitu pro indi{nské studenty byl lehčí. Americk{ vl{da nabízí indi{nským studentům pln{ stipendia, je to věc motivace a víry, že se potom vr{tí zpět do rezervace. 2.2.6. Z{kony Mohlo by se zd{t, že život amerických Indi{nů se neřídil ž{dnými pravidly a z{kony, ale opak je pravdou. Každý ve skupině měl své místo, svou pr{ci a nepsan{ pravidla platila pro každého. Nejz{kladnějším pravidlem kmene je, že vlastníkem země není nikdo. Země n{leží kmeni, který ji chr{ní před jinými kmeny. Člověk vlastní tolik země, kolik zabere jeho obydlí. D{le nikdo nem{ pr{vo vlastnit stromy v lese, vodu nebo lovnou zvěř. Jednotlivci jich n{leží tolik, kolik je schopen ulovit vlastníma rukama. Indi{ni museli dodržovat také to, že netrhají více plodů, jen kolik jich budou potřebovat. Kmen řídí všechny kmenové z{jmy. Kmen smí jedné rodině povolit lovení, sbír{ní dřeva atd. Všichni lidé jsou svobodní a mají pr{vo na štěstí po svém, 10 ale nesmějí zasahovat do stejného pr{va ostatním. Každý musí přijímat s úctou všechny věci, které jsou ostatním posv{tné, ať je ch{pou nebo ne. Každý muž a žena, kteří jsou nemocní, mají pr{vo na ochranu a podporu kmene. 2.2.7. Rodina a postavení žen Ženy měli mezi indi{ny hlasovací pr{vo léta předtím, než tohoto pr{va dos{hly v Evropě. Měly poradní hlas a mohly dos{hnout i n{čelnictví. Ve většině kmenů je žena vlastníkem domu, dětí a všeho, co se v domě nach{zí. Muž vlastní koně, dobytek, plodiny a vše, co vypěstuje a vyprodukuje vlastníma rukama. V životě lidu Čerokí měly ženy tradičně silnou pozici. Jejich slovo bylo uzn{v{no stejně jako slovo mužů, a to nejenom v radě. Celkově ve všech kmenových či rodových z{ležitostech ženy ovlivňovaly směr dění a nebyly považov{ny za majetek či otroky, jak tomu bylo v případě četných sousedních, podstatně méně vyvinutých kmenů. Úloha žen ve výchově dětí, výrobě oblečení, zajišťov{ní živobytí ze zemědělské produkce a mnoha dalších důležitých oblastech byla všeobecně uzn{v{na a ceněna. Ženy dokonce pom{haly při stavbě domů. Také se účastnily téměř všech společenských ud{lostí. Největší jejich role však byla výchova dětí. Matka tr{ví s dítětem nejvíce času. Až po dvaceti dnech od narození přich{zí n{čelník klanu a d{ dítěti jméno. Členem Hopiů je ten, který m{ matku z tohoto klanu, protože příslušnost kmene se dědí po matce. U jiných kmenů to býv{ jinak. U Navahů musíte mít z jedné čtvrtiny příbuzenskou účast, ale u některých kmenů stačí mít pouze indi{nské prarodiče. 3. Běloši na indi{nském území Když postupně lidé osidlovali Ameriku, doch{zelo častěji ke konfliktu s Indi{ny. Ty obydlovali rozs{hl{ území v malých počtech obyvatel, a pr{vě to přistěhovalcům (Evropanům) vadilo. Tato území začali zaplavovat a zabírali půdu na úkor domorodců. Indi{ni byli poraženi a zahn{ny do rezervací. Vl{dy se ujali bílí přistěhovalci. Jako první byli napadeni Indi{ni na východě. Kmeny byly zahn{ny na 11 území Oklahomy, kde nebyly zrovna nejlepší podmínky pro život. Po v{lce Severu s Jihem se nen{vist k indi{nům vr{tila a začala v mnohem větším měřítku. Obě strany proti sobě vystupovaly s neobyčejnou krutostí. Vraždění nebyly ušetřeny ani ženy a děti. Běloši rozeštv{vali kmeny, vybíjeli bizony, infikovali vody infekcemi, jen aby indi{ny zlomili. V jednu chvíli se objevily tzv. mírové smlouvy, ale jak se později uk{zalo, ani to bělochy nezastavilo. Chtěli za každou cenu vyhr{t, a proto ani jednu smlouvu nedodrželi. Masakry, které probíhaly mezi oběma stranami, byly nelítostné a krvavé. Můžeme nalézt desítky z{znamů o tom, jak bílí lidé vyvraždili bezcitně třeba celou vesnici. Například masakr v Cos Cob 24. Prosince 1641. Indi{ni laskavě přijali novoanglické osadníky v Myanusu a Stamfordu. Učili je, jak získat obživu z moře a pralesa. Když nastala noc a cel{ vesnice spala, Angličané celou vesnici vyvraždili. Avšak nejhorší masakr se stal v roce 1890 ve Wounded Knee, kdy Wowoka, prorok Tance duchů, poslal svého ž{ka, aby zvěstoval tento tanec Dakotům. Tanec jim sliboval mír a klid. Skupina Dakotů se shrom{ždila ve Wounded Knee, aby vyslechla poselství. Zbabělý vl{dní pověřenec pro indi{nské z{ležitosti prohl{sil, že tento tanec je v{lečný. Neměl však pravdu. Nejprve postříleli všechny muže, poté ženy i děti. Kdo přežil, tak se snažil utéct, ale marně všichni indi{ni byli zabiti, přežilo pouze jedno dítě, které matka zahrabala pod sníh. Celkem bylo zabito 370 Indi{nů, z toho 250 žen a dětí. Indi{ni byli nah{něni do rezervací, kde živořili. Fanatičtí mision{ři nutili indi{ny k n{boženství, které jim bylo cizí. Celý život byli odhodl{ni mocným sil{m a vesmíru, a tak n{boženství nemohli pochopit. Avšak i když se našli indi{ni, kteří se n{boženstvím podřídili, st{le se na ně lidé koukali jako na méněcenné tvory. Na sklonku století se příslušníci poražených kmenů stali členy indi{nské policie. Ta měla za úkol udržovat poř{dek v rezervacích a krotit nespokojence z řad vlastního kmene. 12 Literatura http://www.matove.estranky.cz/clanky/moje-prace-aneb-co-jsem-kdysinapsala/kultura-severoamerickych-indianu--a-jeji-vliv-na-pedagogiku-volneho-casu--pet-stycnych-bodu.html http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cerok%C3%ADov%C3%A9 http://metalhop.bloguje.cz/808281-indiani-ekologove.php http://metalhop.bloguje.cz/808262-indiani-v-rezervacich.php http://www.indiani.cz/index.php?p=22 http://www.powwow.cz/hudba.html http://www.powwow.cz/tanec.html http://woodcraft.cz/files/infostudna/hau_kola/slavnost/buben/buben.php http://www.lesniindiani.kvalitne.cz/ http://www.lesniindiani.kvalitne.cz/kultura.html http://halucinace.blog.cz/0608/indicka-hudba SETON, Ernest Thompson. Poselství rudého muže. Druhé, Praha 4 : Chvojkovo, 1997. 84 s. ISBN 80-901622-9-0 13 Anotace Téma původní obyvatelé Ameriky se mi zpracov{valo dobře. Přiblížila jsem se jejich kultuře, uvědomila jsem si, jak indi{ni žijí, jaké mají zvyky a tradice a také co dělají ve volném čase. Ostatní lidé si o nich myslí, že jsou to nevzdělaný lidé, kteří sotva umějí číst, ale tak to zdaleka není. Mladší indi{ni studují ve stejných škol{ch jako ostatní děti a nez{leží na tom, jakou barvu pleti mají. Většinu informací jsem čerpala z knih, protože tyto knížky píší spisovatelé, kteří s indi{ny str{vili spoustu času a tím pochopili jejich způsob života. Srozumitelně a obdivuhodně o nich píší. 14 Příloha Příloha 1 http://www.zapad.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=7175&Itemid= 74 15 Příloha 2 Lacrosse http://www.google.cz/imgres?imgurl=http://www1.pacific.edu/~tpirozz/indian.jpg&imgrefurl=http://www.clarklacrosse.com/Page.asp%3Fn%3D11179 %26org%3Dclarklacrosse.com&usg=__B82N5Pcen9Y5jWk10en2P2aFq8=&h=220&w=300&sz=16&hl=cs&start=0&zoom=1&tbn id=b5gFC6aCjg3KM:&tbnh=167&tbnw=228&ei=FZjeTfnuBsfHsgaitaTVBQ&prev=/search%3Fq%3D lacrosse%2Bindi%25C3%25A1ni%26hl%3Dcs%26biw%3D1280%26bih%3D627%26gb v%3D2%26tbm%3Disch&itbs=1&iact=hc&vpx=877&vpy=119&dur=566&hovh=167&h ovw=228&tx=55&ty=39&page=1&ndsp=18&ved=1t:429,r:4,s:0&biw=1280&bih=627 16 Příloha 3 Lacrosse http://www.google.cz/imgres?imgurl=http://yushanarts.com/wpcontent/gallery/murals/2001-indians-play-lacrosse-for-indiana-statemuseum.jpg&imgrefurl=http://yushanarts.com/murals/&usg=__mFE5pcSevji1RTdllX _20KFIolk=&h=794&w=987&sz=214&hl=cs&start=18&zoom=1&tbnid=yKAKSbxel63o GM:&tbnh=137&tbnw=170&ei=FZjeTfnuBsfHsgaitaTVBQ&prev=/search%3Fq%3Dlac rosse%2Bindi%25C3%25A1ni%26hl%3Dcs%26biw%3D1280%26bih%3D627%26gbv% 3D2%26tbm%3Disch&itbs=1&iact=hc&vpx=136&vpy=99&dur=300&hovh=170&hovw =212&tx=159&ty=105&page=2&ndsp=19&ved=1t:429,r:7,s:18&biw=1280&bih=627 17 Příloha 4 http://indianskastranka.blog.cz/0912 18 Příloha 5 Indi{nský tanec http://www.google.cz/imgres?imgurl=http://www.psitooyate.cz/images/decor/indian i.jpg&imgrefurl=http://www.psitooyate.cz/indiani.htm&usg=__4mFhiHwVpzSvYHF WiqyweEzsQZQ=&h=293&w=333&sz=70&hl=cs&start=18&zoom=1&tbnid=J6pSZ3G4 1PbRgM:&tbnh=141&tbnw=158&ei=WpneTb_VDIPctAasnJy8BQ&prev=/search%3Fq %3Dtanec%2Bindi%25C3%25A1ni%26hl%3Dcs%26biw%3D1280%26bih%3D627%26 gbv%3D2%26tbm%3Disch&itbs=1&iact=hc&vpx=665&vpy=315&dur=245&hovh=141 &hovw=158&tx=102&ty=153&page=2&ndsp=18&ved=1t:429,r:9,s:18&biw=1280&bih= 627 19 Příloha 6 Indi{nsk{ hudba, n{stroje http://halucinace.blog.cz/0608/indicka-hudba 20 Příloha 7 http://halucinace.blog.cz/0608/indicka-hudba 21 Příloha 8 http://www.rychlik.wz.cz/hairdo.htm 22 Příloha 9 http://www.rychlik.wz.cz/hairdo.htm 23