Říjnový Zpravodaj OV KSČM Vyškov si můžete stáhnout zde (PDF

2013/8 - Říjen
Pro potřebu základních organizací KSČM
Vyškov
Obsah
Vážený pane ministře,........................................................................................................................... 1
Volme! .................................................................................................................................................. 2
Za zvýšení minimální mzdy.................................................................................................................. 3
První práce, první byt? S ODS určitě ne!.............................................................................................. 3
V čem je volební pluralita..................................................................................................................... 4
Proč raději soukromník než stát? .......................................................................................................... 4
Zdražení vodného a stočného za 23 let ................................................................................................. 5
Molotovův koktejl................................................................................................................................. 6
Lihová mafie za první republiky........................................................................................................... 6
Kdo je kdo............................................................................................................................................. 7
Co je horší? ........................................................................................................................................... 7
Vážený pane ministře,
v roce 1986 jsem nastoupila jako učitelka na svou první a
současně i poslední školu. Zatímco já jsem vytrvala, ministři
se střídali, a tak se přihodilo, že jste mým již 20. ministrem
školství. Každý z Vašich předchůdců začínal v čele rezortu
s přesvědčením, že vzdělávání rozumí a byl odhodlaný změnit
školství k lepšímu. A tak jsme měnili a měnili. Namísto
podtrhávání výchovných cílů barevnými pastelkami píšeme
školní vzdělávací programy a vytváříme vlastní učební
materiály.
Sdružení rodičů a přátel školy jsme změnili na Kluby přátel školy, inovovali jsme
dokonce i názvy předmětů, abychom vzbudili dojem moderní školy.
Rozvíjíme u dětí kompetence, seč nám síly stačí, ale výsledkem je pouze klesající
úroveň vzdělanosti naší mládeže. S ní však nepřímo úměrně stoupá počet dětí
přijatých na maturitní obory. Pro jistotu byl zrušen vyšší stupeň obtížnosti
maturitních zkoušek, vždyť studenti nezvládají často ani ten základní. Není divu –
pokud je na maturitní obor přijat žák, který absolvuje základní školu s řadou
dostatečných, nebude dobře připraven ani na té nejkvalitnější škole.
Učňovské školství nám mizí v troskách a krajské úřady se, ve spolupráci
s profesními svazy, snaží nalákat žáky do oborů, které se v kraji potýkají
s nedostatkem odborných pracovníků. Za tím účelem byly vytvořeny finanční
pobídky pro úspěšné studenty.
Dětí ubývá a tak optimalizujeme síť škol, jak to jen jde. Výsledkem jsou podivná
seskupení nejrůznějších oborů pod hlavičkou jedné školy. Absolventi těchto škol
potom, zejména při práci v zahraničí, obtížně prokazují svou skutečnou kvalifikaci.
2
Pane ministře, vím, že máte hodně starostí se sledováním správného vykazování
čerpání peněz z evropských fondů a také NKÚ nebyl spokojen se zařazením 90
miliónů Kč v účetnictví ministerstva za rok 2012. Jistě je však i Vašim cílem
změnit školství k lepšímu. Mám za nás, řadové učitele, velkou prosbu: NECHTE
NÁS PROSÍM UČIT ! Učitel není spisovatel, výkonný úředník, tvůrce digitálních
materiálů či statistik. Je to především pedagog. Dejte nám jasná pravidla, která se
nebudou každý druhý rok měnit, naslouchejte více učitelům a uvidíte, že to
zvládneme.
Na naše současné školství sice není pěkný pohled, ale ještě není pozdě! Pokud
začneme děti smysluplně vzdělávat a přestaneme vyhazovat miliardové částky za
projekty jako „Počítače do škol“, dočkají se naši žáci i hezkých učebnic,
moderních pomůcek a hlavně učitelů, kteří se budou plně věnovat jen jejich
rozvoji.
Učitelka ZŠ
Volme!
Hlavním problémem voleb je jistě výběr programu, který nejvíce vyhovuje naší
představě o správném řízení společnosti. Problém je v tom, že většina
kandidujících stran slibuje hory doly, ale pokud se dostane k vládě, zaujme místa
u korýtka a myslí víc na ně než na voliče. Zkrátka vedle volebních programů má
značný význam osobnost, kterou občan podpoří. Ale ani zde to není bez
problému. Připomínám případ tří poslanců ODS. Ve věci církevních tzv. restitucí
brali více ohled na občany a republiku než na kasu katolické církve, a co se stalo?
No nechtěli hlasovat proti svému svědomí, tak byli (jistě ne jen nabídkou
náhradních funkcí) přesvědčeni vzdát se mandátu. Z toho plyne, že nejen volební
program spolu s důvěrou v jednotlivé poslance této strany, ale především
zkušenost z dosavadních kroků právě politického uskupení radí voličům správnou
volbu. Volit jen to, které neslibuje něco jiného než pak splní, nevolit ty, co v zájmu
koaličního závětří zradí své voliče, ale volit podle dosavadní zkušenosti.
My, členové KSČM, to máme většinou jasné. Dáme hlas naší kandidátce. Naši
poslanci se nepodíleli na různých těch protilidových a korupčních aktivitách. Jejich
návrhy vždy zohledňovaly potřeby většiny občanů a republiky jako takové.
Volme proto 21
Další otázkou je naše doporučení. Na jihomoravské kandidátce jsou na 3.
místě s. Věra Křivánková a na 10. místě s. Pavel Herman. Podpořme je
preferenčním hlasem.
Naději na zvolení s. Křivánkové ten preferenční hlas prokazatelně zvyšuje.
Navíc jde o naši členku, která má z veřejných funkcí bohaté zkušenosti. Její
zvolení by po dvaceti letech přivedlo na náš okres komunistického poslance.
Jsme přesvědčeni, že s ohledem na dlouholetou výraznou podporu poskytovanou
na našem okrese kandidátům KSČM, by takové zvolení bylo i zaslouženým
oceněním práce okresní organizace.
3
Za zvýšení minimální mzdy
Srovnání minimální mzdy České republiky s Čínskou lidovou
republikou
V České republice se minimální odměna za hodinu zvýšila od
roku 2000 do roku 2012 z 25 korun na 50 korun. Minimální
mzda se zvýšila z 4.000 korun na 8.000 korun. To tedy
znamená, že se za toto období zvýšila minimální mzda
pouze 2krát. Průměrná mzda byla v roce 2012 kolem 24.000
korun.
ČLR: V Pekingu se minimální měsíční mzda zvýšila v roce 2012 o 9 % na 1.260
jüanů, v Šenzenu o 16 % na 1.500 jüanů. Odměna za hodinu čínského dělníka
v roce 2000 činila pouze 50 centů, v roce 2012 se zvýšila na 7 amerických
dolarů. To tedy znamená, že se mzda zvýšila celkem 14krát. Primární zdroj, tj.
OECD tedy uvedl, že průměrná roční mzda činí 28.900 jüanů, tedy měsíčně
2.408 jüanů – 7.663 korun.
Hrubý domácí produkt a inflace
V České republice v roce 2011 byl růst HDP ve výši 1,7 procenta a inflace 1,8 %.
To znamená, že reálný růst je v malinko v minusu, tedy -0,1 procenta. V Číně byl
v roce 2011 růst HDP 9,1 procenta a inflace 6,2 procenta, což znamená reálný
růst 2,9 procenta.
Je tedy nutné upozornit na skutečnost, že v Čínské lidové republice
ekonomika výrazně roste, což znamená, že vláda zemi řídí úspěšně. Dochází
zde k růstu hrubého domácího produktu a reálnému růstu mzdy vůči výši
inflace. Proto tedy neposlouchám zbytečné řeči o tom, že socialistická
ekonomika nefunguje.
Pavel Herman
První práce, první byt? S ODS určitě ne!
ODS, která v naší zemi prosazovala tu nejasociálnější politiku
celých sedm let, si najednou vzpomněla, že chce prožívat s lidmi
této země jejich životní příběhy. Má to jeden zásadní háček – do
strastiplné situace je přivedla právě ona se svými koaličními
partnery . Ať už to byla Strana zelených, KDU-ČSL v první etapě
vlády pravice, nebo trvale oživovaní papaláši z TOP 09 a
(ne)strana LIDEM s intermezzem Věcí veřejných. Samotný fakt,
že se ODS zaměřila na toto téma, je však velkým překvapením.
Zvláště když vzpomeneme na nedávné výkřiky senátora Kubery
o nesmyslnosti práva na první zaměstnání.
Pojďme se ale podívat, jak na to ODS půjde.
Svůj recept, jak obyvatelům ČR pomoci, začíná ODS u mladých. První byt a první
práce jsou zajisté jedny ze základních věcí, o které se bude absolvent školy
zajímat. V současné době hledá práci 20 procent mladých do 25 let. Pozornost si
však zaslouží fakt, že ještě v roce 2008 bylo toto číslo poloviční. Nakolik tedy
funguje léčba nezaměstnanosti mladých v režii ODS, jsme si během posledních
let mohli vyzkoušet v praxi.
Ve svém programu nabízí mladým, kteří začnou podnikat do tří měsíců od
ukončení školní docházky, osvobození od daně z příjmů. V době, kdy ODS
4
přiškrcená ekonomika jim jen těžko nějaké zakázky poskytne, je to úsměvné.
Z nulového příjmu se totiž jen těžko platí daň. Dále chce ODS odpustit daň
z převodu nemovitosti při pořízení nemovitosti člověkem do 30 let v hodnotě
nepřesahující 3 miliony korun. Občanští demokraté si zřejmě představují, že mladí
mají tolik peněz jako funkcionáři jejich strany. Při splácení této částky po dobu
dvaceti let by totiž museli zaplatit bankovnímu ústavu kolem 20 tisíc Kč každý
měsíc. Když to zkombinujeme s dalšími recepty ODS, jako byly půjčky na školné,
omezení slev pro studenty nebo odvody do soukromého pilíře penzijního systému
a poplatky všech druhů, asi si uděláte obrázek, kolik by museli mladí lidé měsíčně
(stabilně!) vydělávat.
Takovou léčbu? Děkuji, nemám na placení nadstandardů, které se chystá mladým
poskytnout ODS.
Filip Zachariaš (w)
V čem je volební pluralita
Má-li být politický systém pluralitní – a o tom prý dnešní politika je –, musí být
pluralitní jak ekonomicky, tak politicky. Ekonomicky tedy tak, že vedle sebe
existují různé druhy vlastnictví, od individuálního až po státní. Každá oblast lidské
činnosti totiž vyžaduje rozdílné přístupy řešení. Bude-li zdraví kšeftem, bude
mnoho nezdravých a část hýčkaných. Omezení drobných živností ve snaze je
kolektivizovat v komunálech a podobně snížilo dostupnost služeb a do jisté míry
také omezilo iniciativu lidí pracujících v oblasti služeb. Mohli bychom pokračovat.
V té politické oblasti pluralita neznamená jen volby a řadu politických stran, jak to
dnes poznáváme v praxi, ale vytvoření možnosti, aby lidé nejen jednou za čtyři
roky řekli, kdo si jejich jménem zasedne v parlamentě, ale především závaznost
mandátu (jeho náplně podle volebních programů) zvolených a připuštění
vládnoucí skupinou, aby se uplatnil v přiměřené míře i názor menšinový. Život
společnosti není loterií, kdy jeden bere vše a ostatní mohou jen naprázdno
polknout.
Ať již je politický systém pluralitní, nebo ne (je na světě dost zemí, kde panuje
spíše feudalismus a podobně), má-li být mravně opodstatněný, musí jeho
smyslem být zajištění přijatelných životních podmínek každého poctivého občana
společnosti (dostupnost práce, vzdělání, hmotné zajištění, zdravotní péče i
zajištění pomoci v nouzi, zabezpečení života ve stáří, mimo pracovní aktivitu),
nikoli růst majetku skupiny vyvolených, superboháčů, na jedné straně a nouze až
bída většiny.
Je-li na jedné straně malá skupina těch, co nevědí, co s penězi, a vedle nich lidé
žebrající, aby si zachovali život (ne již důstojný, ale alespoň život), taková
společnost je nemravná, kdyby ji média sebevíce propagovala a třeba i celebrity či
faráři chválili.
Proč raději soukromník než stát?
Přečasto slýcháme tvrzení, že soukromník je lepším hospodářem než stát.
Případ z Ostravska názorně tuto klausovskou tezi potvrdil.
Pan Bakala a spol až podezřele levně „koupili“ od státu OKD, podnik, který státu
vytvářel značné zisky. A bakalovci – soukromníci se nemýlili, protože jim přinášel
zisky ještě větší. Jako jeden z prvních kroků využili „demokratického ustanovení
zákona“ o povinném odprodeji akcií menšinových vlastníků většinovému (pokud si
o to řekne a přiměřeně zaplatí). Tak se „vybudovaný“ zisk ještě zvýšil.
5
Pokud podnik zajišťoval dostatečné zvyšování bankovního konta – soukromníků
–, bylo vše v pořádku. Dokonce snad i daně platili. No, na těch čtyřiceti
tisícovkách podnikových bytů si namastili kapsu, ale to se přece od soukromníků
očekávalo, že? Jinak by nebyli lepšími hospodáři než stát, kdyby nechali lidi
bydlet levně a sami vydělávali jen trochu.
Pak došlo k poklesu. Nu a co na to bakalovci? Co by. Prostě vyhlásili: „Státe,
máš možnost nám ročně dodávat asi tak půldruhé miliardy kaček, abychom
nevyhodili na dlažbu pár tisícovek zaměstnanců.“
A v tom je to jádro voříška (pudla jako čistokrevného nemohu zamíchat do
takové podlosti). Pokud soukromník vydělával, bylo vše O.K. Jakmile se kšefty
smrskly, zavřeme krám. A zaměstnanci? No přece ať se o sebe postarají sami,
samozřejmě za pomoci státu.
Takže soukromník je vždy pro vlastní kasu lepší hospodář než by pro něj byl
stát. Ovšem stát se má přednostně starat o občany!
A současně to ukazuje, proč by měli firmy i jednotlivci s vysokými příjmy mít
vyšší zdanění, tedy tak, jak navrhujeme - zdanění ve více daňových pásmech.
Přece proto, že až podnik udělá bankrot či prostě vyhodí na dlažbu zaměstnance,
vhodí jak dluhy, tak zaměstnance na krk státu. Nu a kde ten může vzít prostředky
jinde než tam, kde jsou, tedy u majetných a těch s vysokými příjmy?
(w)
Zdražení vodného a stočného za 23 let
Za posledních 23 let stoupla cena vody stonásobně. Ještě v roce 1990 se totiž
platilo za kubík vody 80 haléřů. V roce 1995, kdy stát již vodu nedotoval, činilo
například vodné a stočné v Praze 15 korun za kubík. V roce 2013 se cena
vodného a stočného podle internetových stránek Pražských vodovodů a
kanalizací vyšplhala na 75 Kč za kubík, tedy pětinásobek.
Srovnáme-li průměrnou mzdu, tak v roce 1995 činila podle Českého
statistického úřadu 8 307 Kč. V roce 2013 činila průměrná mzda kolem 25 000
Kč, tedy zvedla se trojnásobně. V roce 1990 jste si za průměrnou mzdu koupili
4 100 kubíků vody. V roce 1995 bylo možné z průměrné mzdy zaplatit 554
kubíků vody. V roce 2013 jste si za průměrnou mzdu koupili 324 kubíků vody.
"Haló. Tady je vodárna?"
"Ano, co si přejete?"
"Z mého vodovodu teče voda!!!"
"A co byste očekával?"
"Tak podle účtu ...
aspoň Pilsner Urquell!"
Zajímavý příspěvek o korupci a tunelech ve společnosti v roce 1997 dodal
František Ringo Čech, když upozornil na to, jak se prodaly Pražské vodárny.
Ringo uvedl: „To, co se v zemi udržuje a praská, to si město nechá. A ty početní
a přečerpávací stanice, který vydělávají, nesou milionový zisky a rozhodují o ceně
vody, ty prodají soukromým podnikatelům. Takže my občané platíme ty roury a
navíc drahou vodu. A někdo jiný se na tom nabalíkuje. “
Ministerstvo zemědělství v dubnu 2013 za vedení Petra Bendla (ODS) usilovalo
provést novelu zákona, podle které by lidé měli hradit náklady za opravu a
údržbu přípojek i pod veřejným prostranstvím, tedy i pod chodníky a silnicemi.
6
Jenomže právě provozovatelé v současnosti rozpočítávají výdaje na opravy do
vodného a stočného, takže by na této novele vydělali dvojnásobně. Případná
novela by se tedy dala označit za snahu přenášet náklady na rodiny, a tak
zvyšovat zisky provozovatelů vodovodů a kanalizací.
Za socialismu před rokem 1989 mohla být voda levná, protože veškeré
podniky vlastnil stát. Z těchto podniků mohl zřejmě stát bez problému financovat
vodu ještě do roku 1995. V současné době veškeré zisky z privatizovaných
podniků plynou do zahraničí. To je důvod proč v době lepších technologií a
zrychlujícího se tempa práce nejsou na nic peníze. Navíc soukromé firmy mají
zájem o zisk a veškeré opravy potrubí musí zaplatit stát z peněz daňových
poplatníků.
Pavel Herman
Molotovův koktejl
V různých střetech a teroristických akcích se vyskytuje jako zbraň tak zvaný
Molotovův koktejl. Láhev naplněná hořlavinou, která po dopadu na cíl vzplane.
Snad stojí za zmínku historie tohoto „bojového prostředku“. Když v roce 1938
Anglie s Francií a o čtyři roky dříve Polsko podepsaly s Hitlerem mezinárodní
dohody o přátelství, nezbylo tehdejšímu Sovětskému svazu než přijmout
německou nabídku ze srpna 1939 na podpis Smlouvy o neútočení a vzájemné
spolupráci. Odmítnout nabídku na neútočení by znamenalo stát se v očích
světové veřejnosti osamoceným potenciálním agresorem. A válka, která již byla
na spadnutí, by byla připsána Sovětskému svazu jako viníkovi. V jednání MolotovRosenberg (ministři zahraničí SSSR a Německa) byla jistě i tradiční recepce s
koktejly, která se měla na oplátku – alespoň podle očekávání – následně
uskutečnit pod patronací Molotova. Jenže Němci nejprve přepadli Polsko, porazili
je stejně jako následně Belgii, Holandsko, Dánsko, Norsko, Francii, Jugoslávii a
Řecko a po této předběžné přípravě, která měla Německu zajistit klidný týl,
zaútočili na Sovětský svaz. Ten ještě nebyl dostatečně na válku připraven a
vybaven. Ostatně se ještě nestačil vzpamatovat z válečných ztrát první světové a
následující občanské války i zahraniční intervence. Proto se jednou ze zbraní
v boji s německými tanky stala zápalná láhev (vedle hořlaviny obsahovala i
iniciátor, aby hořlavina spolehlivě vzplanula. Takže sovětští rudoarmějci prý
Rosenbergovi vraceli zmíněný koktejl ve snaze zastavit postup německých tanků,
když již ostatní prostředky selhaly.
Je to již historie, ale pojmenování Molotovův koktejl se používá dnes, byť při jiné
příležitosti, než byla obrana proti agresi.
Lihová mafie za první republiky
První známá lihová aféra vypukla v roce 1923 v souvislosti se senátorem
Karlem Práškem, který zastával funkci předsedy Senátu v agrární stranu. Senátor
Prášek byl usvědčen z uplácení vládních stran, některých církví, státních úředníků
a novinářů lihovarníky.
Základním cílem tedy bylo udržení stamilionových zisků, které by vznikly
z prodeje nezdaněného lihu. Výrobní cena lihu se včetně daně pohybovala mezi
25 až 30 korunami za litr a prodej nezdaněného lihu ve výši 40 korun za litr.
7
Z části nezákonně získaných peněz lihovarníci za účasti senátora Práška
z agrární strany vytvořili tajný korupční fond. Z něho měli vyplatit „agrární
straně 4,4 milionu korun, sociálně demokratické straně 2,5 milionu korun,
národním socialistům 5,2 milionu korun, národně demokratické straně 1,1 milionu
korun, slovenské ľudové straně 3,4 milionu korun, českým lidovcům 560 tisíc
korun“.
O peníze nepřišly ani některé církve jako církev římskokatolická, která
dostala jeden milion korun, evangelické církve 180 tisíc korun, židovská
náboženská obec 460 tisíc korun. Na korupci úředníků ve státních úřadech a
korupci novinářů šlo 2,3 milionu korun. Zkrátka nepřišel ani tzv. Masarykův
fond, na který lihovarníci z tajného fondu poslali 3,7 milionu korun.
Na seznamu korupčního fondu není Komunistická strana Československa, která se na korupci nepodílela. Dovolím si proto vyvrátit rčení, že krást
jsme se naučili za komunistů. Práškova lihová aféra je totiž důkazem toho, že
první republika v roce 1923 naši zemi už dávno korupčně předčila.
Pavel Herman
Kdo je kdo
Podle většinových médií Západu i ČR je Putin autokrat, malý diktátor, nedemokrat
– zkrátka fuj!
Posledním demokratickým vládcem Ruska byl – podle stejných „autorit“ Jelcin.
Ochlasta světového formátu, jenž své demokratické cítění posílil pomocí tanků,
které rozstřílely demokraticky zvolený Sovět (parlament), což stálo životy mnoha
desítek lidem zvolených poslanců. Ten samý Sovět, který Jelcina zvolil
prezidentem, ale nechtěl schválit Jelcinovy plány na ještě větší osobní moc
ruského prezidenta.
Prezident Obama je nositel Nobelovy ceny za mír. Ovšem je současně hlasatelem
protiprávní agrese jako potrestání (v současnosti Asáda) za údajné použití
chemických zbraní. Tedy válka jako prostředek „mírového přinucení“
nepohodlného a kupodivu i řádně zvoleného politika samostatné země, aby
odstoupil.
Sotva se vyskytla naděje na mírové vyřešení problému, jako kdyby se zapomnělo
na chemické zbraně a pan šéf OSN – který ještě včera prohlásil, že bez
rozhodnutí Rady bezpečnosti použít zbraně proti Sýtii by bylo aktem agrese obrací na čtyráku: „Asád je lotr a zločinec zasluhující potrestání.“
Zkrátka nepodaří-li se odstranit nepohodlného prezidenta Sýrie pro údajné použití
chemických zbraní, najde se něco jiného, ale zcela demokraticky a humanitárně
se to aplikuje.
Co je horší?
Položme si otázku, zda je horším protispolečenským proviněním, když nějaký
zaměstnanec vlády, třeba pan Randák údajně prozradí nepřiměřeně vysokou
mimořádnou odměnu (několikanásobně převyšující základní plat milenky a
podřízené ministerského předsedy) nebo páně milencova štědrost, kdy za služby
milenkou na vládní funkci prokázané vlastně sáhl do státní kasy?
Podle mého názoru bychom jako občané měli mít právo vědět, jak se
s penězi, které různými daněmi odvádíme, nakládá. Zvýšené DPH (z původních 5
8
% na 15 %) nemělo zřejmě umožňovat nepřiměřenou odměnu premiérově
milostnici, ženě která prý dřela jako kůň – bez ohledu na pohlaví -, ale má
sloužit jiným účelům než nadlepšování již tak vysokých odměn přátel a přítelkyň
za vlády nečasů.
Já si myslím, že za osobní služby milence by měl milenec platit ze svého.
Aniž bych upíral právo odměnit ji za vykonanou práci a vynaložené pracovní úsilí,
měla by taková odměna být přiměřená stavu státní pokladny, jejíž naplnění jde
často až příliš na úkor občanů.
Obě hlediska, přiměřenost odměny i známost pro veřejnost, jde-li o peníze
občanů z jejích daní, svědčí spíše ve prospěch pana Randáka než oné dnes již i
videoklipem proslavené, milenecké dvojice.
Telefon 517 348 472, 517 348 861, 725 646 076,
e-mail: [email protected]
http://www.vyskov.pohled-zleva.cz;
www.kscm-inh.estranky.cz; www.kscm-detkovice.estranky.cz
Pro vnitřní potřebu