10. tišri 5774 / 14. září 2013 Upíráme zrak k Ješuovi Jom kipur / Den

10. tišri 5774 / 14. září 2013
na slavnost sami. Já tam nejdu; můj čas se ještě
nenaplnil.“ (Překlad 21. století)
Upíráme zrak k Ješuovi
Navíc pouze KOHEN HA-GADOL (velekněz) měl o Jom
Kipur dovoleno vstupovat do kodeš ha-kodašim, aby vykonal
smíření za lid. Stejně tak za hříchy světa nemohl přinést
smíření nikdo jiný než Ješu‘a ha-Mašiach, náš kohen hagadol.
Jom kipur / Den smíření
Vajikra / 3. Mojžíšova (Leviticus) 16:1-34
Bemidbar / 4. Mojžíšova (Numeri) 29:7-11
Ješa‘jahu / Izaiáš 57:14-58:14
Romim / Římanům 3:21-26
Ivrim / Židům 7:1-8:13
Vajikra (Leviticus) {16:1} Po smrti dvou Aharonových
synů, kteří obětovali před Hospodinovou tváří a zemřeli,
promluvil Hospodin k Mošemu. {16:2} Hospodin Mošemu
řekl: „Pověz svému bratru Aharonovi, aby nepřicházel
v kteroukoliv dobu do svatyně, před kryt, který je
na truhle za oponou, a nezemře, protože se zjevuji
v mračnu nad tím krytem. {16:3} Do nejsvatější svatyně
ať Aharon vstupuje jenom s tímto: s býkem ze skotu
k oběti za hřích a s beranem celooběti. {16:4} Ať si
oblékne lněnou košili svatyně a na jeho těle jsou lněné
spodky, opáše se pásem a nasadí si lněný turban, to jsou
oděvy svatyně, a ať si je oblékne, až své tělo vykoupe
ve vodě. {16:5} A vezme od celé obce synů Jisraele dva
kozly k oběti za hřích a jednoho berana k celooběti.
{16:6} Nejdříve ať Aharon obětuje býka své oběti
za hřích a usmíří za sebe a za svou rodinu. {16:7} Potom
vezme ty dva kozly a postaví je před Hospodinovu tvář
u vchodu do stanu setkání. {16:8} Na ty dva kozly dá
Aharon losy, jeden los pro Hospodina a jeden los
pro Azazela. {16:9} Pak Aharon obětuje toho kozla,
na kterého připadl los pro Hospodina, a udělá ho jako
oběť za hřích. {16:10} Ten kozel však, na něhož připadl
los pro Azazela, zůstane stát před Hospodinovou tváří
k usmíření za něj, aby byl odveden Azazelovi do pouště.
(Rabín Efraim Sidon)
Výše uvedený úryvek z Tóry je pro nás velice důležitý a není
náhoda, že se týká smrti. JOM KIPUR (Den smíření) je
v podstatě celý o věčné smrti. Těm, kdo to neví, mohu
prozradit, že „věčnou smrtí“ mám zde na mysli věčnost,
kterou člověk stráví v naprosté oddělenosti od Boha v pekle.
Jom kipur ale může být naopak též celý o věčném životě,
tedy o věčnosti, kterou bude člověk trávit s Bohem v nebi.
Není proto divu, že je tomuto svátku obecně připisována
taková důležitost. V tomto ohledu Jom kipur poukazuje
na nutnost odpuštění hříchů a dá se v něm také spatřit
předobraz života a díla našeho MAŠIACHA (doslova
„Pomazaného“, Krista), jímž je JEŠU‘A (Ježíš). Rovněž si
připomeňme tu skutečnost, že oběti, které se přinášely o Jom
kipur, byly jediné oběti za celý rok, které usmiřovaly
za hříchy spáchané neúmyslně. Nyní už je tedy ta souvislost
mezi Jom kipur a Ješuou ha-Mašiach zcela jasně patrná.
Podívejme se ale na některé další spojitosti mezi Jom kipur a
Ješuou ha-Mašiach, kromě těch o věčném životě a smrti,
které jsem už zmínil:
Jom kipur byl jediný den v roce, kdy Bůh někomu dovolil
vstoupit do KODEŠ HA-KODAŠIM (nejsvětější svatyně),
aby vykonal smíření za celý lid JISRA’EL (Izrael). Podobně i
Ješu‘a ha-Mašiach musel vstoupit v určitý předem stanovený
den do hrobu, aby tím vykonal smíření za hříchy celého
světa. Jindy by to totiž nebylo možné:
Jochanan (Jan) {7:6} Ježíš jim odpověděl: „Pro vás je
vždycky vhodný čas, ale můj čas ještě nepřišel. {7:7} Vás
nemá svět proč nenávidět, ale mě nenávidí, protože o něm
vydávám svědectví, že jeho skutky jsou zlé. {7:8} Jděte
Ivrim (Židům) {9:11} Kristus však, jako velekněz dobra,
jež mělo přijít, prošel větším a dokonalejším stánkem,
který nebyl postaven rukama, to jest stánkem, který
nepatří k tomuto stvoření. (Překlad 21. století)
Staří rabíni učili, že kohen ha-gadol musel určit losem, který
kozel bude použit jako OLA (zápalná oběť, zápal) a který
bude poslán k Azazelovi: „Bylo zvykem, že kohen ha-gadol
vložil obě ruce do malé dřevěné schránky s dvěma zlatými
losy. Na prvním losu bylo napsáno „pro HA-ŠEM (doslova
„to Jméno“, Hospodina)“ a druhý nesl nápis „pro Azazela“.
Pak obě ruce vytáhl tak, aby měl v každé jeden los. Poté
pozvedl obě ruce, aby ukázal losy. Kohen ha-gadol pak
položil oba losy na hlavy kozlů podle toho, který kozel byl
které ruce nejblíže, a hlasitě zvolal: „oběť za hřích pro haŠem“. Kohen ha-gadol ale místo „ha-Šem“ říkal přímo
nevyslovitelné Boží jméno, a tak každý, kdo byl kolem něj
shromážděn, hlasitě odpovídal: BARUCH ŠEM KEVOD
MALCHUTO LE‘OLAM VA‘ED (Pochváleno budiž jméno
slavného království jeho navěky a navždy).“ [Mišna Joma
37a, 39a]
Zajímavé je navíc také to, že los kozla, který byl určen
pro ha-Šem, byl údajně vždycky uchopen pravou rukou,
kdežto los kozla pro Azazela byl naproti tomu vždy vytažen
levou rukou. Nikdy se žádnému kohenovi ha-gadol nestalo,
že by losy vytáhl jinak. Oba kozlové samozřejmě představují
Ješuu ha-Mašiach. Kohen ha-gadol vstupoval do kodeš hakodašim s krví kozla určeného pro ha-Šem, kde s ní měl
pokropit KAPORET („kryt, příkrov, slitovnici“). Ješu‘a
taktéž vstoupil do nebeského kodeš ha-kodašim, kde svou
krví pokropil nebeský kaporet. Kozel určený pro Azazela měl
odnést hříchy Jisra’ele a proto byl odveden do pouště, kde byl
shozen ze skály a tím usmrcen. A podobně nesl hříchy celého
světa na svých bedrech Ješu‘a ha-Mašiach, když byl odveden
mimo hradby JERUŠALAJIM (Jeruzaléma) a popraven. Spis
IVRIM (Židům) nám dále vysvětluje, co se stalo s jeho krví:
Ivrim (Židům) {9:12} Jednou provždy vstoupil
do nejsvětější svatyně, a to ne s krví kozlů a telat, ale se
svou vlastní krví, a tak nám zajistil věčné vykoupení.
(Překlad 21. století)
Skutečnost, které si rabínské ústní podání všimlo, totiž, že ten
los kozla určeného pro ha-Šem byl vždy vytažen pravou
rukou kohena ha-gadol, opět souvisí s Ješuou ha-Mašiach.
Je totiž psáno, že Ješu‘a po svém vystoupení do nebe usedl
po pravici Otce:
Ivrim (Židům) {12:2} Nespouštějme oči z Ježíše, původce
a završitele naší víry, který pro radost, ležící před ním,
nedbal na hanbu, podstoupil kříž a usedl po pravici
Božího trůnu. (Překlad 21. století)
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že Jom kipur svědčí o tom,
co pro nás Ješu‘a vykonal. Vlastně všechny MO‘EDIM
(slavnosti [ha-Šem]) svědčí o Ješuovi ha-Mašiach. Kdykoliv
proto slavíme svátky určené ha-Šem, měly by nám sloužit
k připomenutí, že Ješu‘a ha-Mašiach je naše KAPARA
(doslova „přikrytí“, smíření).
Baruch ha-Šem („Pochválen buď Hospodin“)!
Rabi Ya‘acov Farber
Zdroj: http://cmy.on.ca/fixing-our-eyes-on-yeshua/
Překlad: Jaldej ha-Derech, http://www.derech.cz/