Skočovský, K. (2007). Disertace Psychologie PPR

Filozofická fakulta Masarykovy univerzity
Psychologický ústav
DISERTAČNÍ PRÁCE
Akceptabilita metod přirozené kontroly početí:
dimenze a determinanty
Karel D. Skočovský
Vedoucí disertační práce: Doc. Mojmír Tyrlík, PhD.
Brno 2007
Prohlašuji, že jsem tuto disertační práci vypracoval samostatně a uvedl v ní veškerou literaturu
a jiné prameny, které jsem použil.
V Brně 22. 8. 2007
Karel D. Skočovský
2
Poděkování:
Chtěl bych na tomto místě poděkovat:
Doc. Mojmíru Tyrlíkovi, PhD., za přínosné kritické připomínky ke struktuře a obsahové
stránce disertace a za řadu podnětných diskusí,
Prof. PhDr. Petru Mackovi, CSc., za velkorysou podporu ze strany IVDMR, FSS,
Janu Vančurovi, Alžbětě Graubnerové a mnoha dalším přátelům a kolegům za povzbuzení a
konstruktivní kritiku práce.
Karel D. Skočovský
3
Seznam méně obvyklých zkratek
BTT
bazální tělesná teplota
CI
coitus interruptus
IUD
angl. intrauterine device (nitroděložní tělísko)
Ko
kondom
KP
kontrola početí
ND
neplodné dny
NFP
angl. natural family planning (viz PPR)
P
antikoncepční pilulka (orální antikoncepce)
PPR
přirozené plánování rodičovství
STM
symptotermální metoda
Pozn.: Z praktických důvodů jsem se v této práci rozhodl až na výjimky nepřechylovat příjmení
zahraničních autorek, pokud nejsou všeobecně známé nebo jejich práce nevyšly v českém jazyce.
4
Obsah:
1. Úvod ............................................................................................................................................ 7
2. Přirozená kontrola početí.......................................................................................................... 9
2.1. Terminologické otázky ......................................................................................................... 9
2.1.1. Pojem přirozená kontrola početí/přirozené plánování rodičovství ................................ 9
2.1.2. „Přirozené“ a „nepřirozené“ v kontextu kontroly početí ............................................. 12
2.2. Rozšíření PPR ve světě a v České republice....................................................................... 15
2.3. Rozdělení a charakteristika metod PPR.............................................................................. 17
2.3.1. Metody založené na výpočtu nebo standardním pravidle............................................ 17
2.3.2. Metody založené na sledování příznaků plodnosti ...................................................... 17
2.3.3. Laktační amenorhea a „ekologické kojení“ ................................................................. 21
2.4. Délka sexuální abstinence................................................................................................... 21
2.5. Spolehlivost PPR při předcházení těhotenství .................................................................... 24
3. Psychologický výzkum kontroly početí.................................................................................. 29
3.1. Preference a akceptabilita kontroly početí.......................................................................... 29
3.2. Preferované charakteristiky kontroly početí ....................................................................... 32
3.3. Etické a náboženské aspekty volby kontroly početí ........................................................... 33
3.4. Obecný vliv kontroly početí na koitální frekvenci ............................................................. 36
3.5. Specifický psychologický výzkum antikoncepce ............................................................... 37
4. Výběr a používání přirozeného plánování rodičovství......................................................... 40
4.1. Teoretické modely manželství ............................................................................................ 40
4.1.1. Teorie sociální směny .................................................................................................. 40
4.1.2. Behaviorální teorie....................................................................................................... 41
4.1.3. Integrativní model podle Karney & Bradbury (1995) ................................................. 42
4.1.4. Teorie závazku............................................................................................................. 44
4.2. Výběr PPR – hypotetická a iniciální akceptabilita PPR ..................................................... 49
4.2.1. Hypotetická akceptabilita PPR .................................................................................... 50
4.2.2. Iniciální akceptabilita PPR........................................................................................... 51
4.2.3. Motivace k výběru PPR jako metody kontroly početí................................................. 51
4.3. Prediktory konzistentního používání a spokojenosti s PPR................................................ 52
4.3.1. Integrativní model používání PPR a spokojenosti s PPR ............................................ 53
4.3.2. Procesy adaptace na požadavky PPR........................................................................... 55
4.3.3. Sexuální sebekontrola a zvládání sexuální abstinence ................................................ 57
4.3.4. Menstruační cyklus a ženská sexualita v kontextu PPR .............................................. 61
4.3.5. Předchozí zkušenost s antikoncepcí............................................................................. 65
5
4.3.6. Zapojení mužů ............................................................................................................. 66
5. Vliv používání PPR na uživatele a manželský vztah ............................................................ 67
5.1. Manželská kvalita: komparativní výzkumy PPR a antikoncepce ....................................... 67
5.2. Vliv PPR na manželský vztah obecně ................................................................................ 69
5.3. Komunikace ........................................................................................................................ 71
5.4. Intimita................................................................................................................................ 72
5.4.1. Intimita v manželství a partnerských vztazích............................................................. 72
5.4.2. Intimita a používání PPR ............................................................................................. 73
5.5. Sexualita.............................................................................................................................. 75
5.5.1. Vztah mezi sexualitou manželskou spokojeností ........................................................ 75
5.5.2. Deskriptivní údaje o frekvenci sexuální aktivity ......................................................... 75
5.5.3. Vliv věku, délky vztahu a fáze rodinného cyklu na sexuální chování......................... 77
5.5.4. Rozdíly mezi muži a ženami v sexualitě ..................................................................... 77
5.5.5. Sexualita uživatelů PPR............................................................................................... 78
5.6. Religiozita ........................................................................................................................... 83
5.6.1. Religiozita a kvalita manželství................................................................................... 83
5.6.2. Používání PPR a religiozita ......................................................................................... 85
5.7. Používání PPR a stabilita manželství.................................................................................. 87
5.8. Závěr: Vliv používání PPR na uživatele a manželský vztah .............................................. 89
6. Empirická část: ........................................................................................................................ 93
6.1. Úvod.................................................................................................................................... 93
6.2. Cíl studie ............................................................................................................................. 93
6.3. Uspořádání studie ............................................................................................................... 95
6.4. Výzkumný soubor............................................................................................................... 95
6.5. Použité metody ................................................................................................................... 95
6.6. Výsledky ............................................................................................................................. 97
6.7. Diskuse.............................................................................................................................. 116
6.8. Závěr ................................................................................................................................. 120
7. Obecný závěr .......................................................................................................................... 121
8. Literatura ............................................................................................................................... 122
9. Seznam příloh......................................................................................................................... 144
6
1. Úvod
Sexualita je vysoce ceněnou součástí manželského (a partnerského) soužití. Patří mezi
důležité projevy a potvrzení kvality vztahu, citové blízkosti, důvěry a intimity. Zároveň je také
spojena s možností podílet se na předávání lidského života, a tedy i s odpovědným rodičovstvím.
I když se v různých dobách a kulturách pohled na hodnotu dítěte a také představa o „ideální“
velikosti rodiny měnily, vždy existovaly nejrůznější formy kontroly početí (McLaren, 1992). Až
teprve objevy zákonitostí lidské plodnosti (hlavně určení termínu ovulace), ke kterým došlo
v prvních desetiletích 20. století, a pozdější rozvoj fyziologických výzkumných metod umožnily
vyvinout kontrolu početí skutečně spolehlivou.
V zásadě lze hovořit o dvou hlavních směrech, kterými se výzkum regulace početí ubíral.
První z nich se snažil prohloubit znalosti o vztahu mezi fyziologicky se vyskytujícími příznaky
u ženy a úrovní její plodnosti (pro historický přehled viz Mucharski, 1982, a kap. 2.3.). Tyto
poznatky byly následně převedeny do podoby různých metod tzv. „přirozené“ kontroly početí
(resp. přirozeného plánování rodičovství, PPR). (Oba tyto pojmy jsou z hlediska odborné
terminologie problematické, protože jsou implicitně hodnotící. V současné době se používají
převážně z historických důvodů a také kvůli nedostatku odpovídajících alternativ. Více viz kap.
2.1.) Jejich společným principem je periodická sexuální abstinence v potenciálně plodném období
cyklu ženy. Druhá linie výzkumu se snažila tytéž poznatky o plodnosti použít k její regulaci bez
nutnosti sexuální abstinence. Principem těchto metod je intervence do procesů plodnosti
v kterékoli jejich fázi.
V posledních přibližně dvou desetiletích se rozšířilo používání přirozených metod
kontroly početí i mimo náboženské prostředí (viz např. Arbeitsgruppe NFP, 2002; Weschler,
2006), ze kterého pochází většina jejich uživatelů i dnes, a to buď v podobě přirozeného
plánování rodičovství (tj. s abstinencí v plodném období), nebo v kombinaci s použitím bariérové
antikoncepce. Důvody pro to jsou různé: nespokojenost s nabízenou antikoncepcí, obavy ze
zdravotních účinků hormonální antikoncepce nebo snaha žít v „souladu s vlastním tělem“. V roce
1989 dokonce Carl Djerassi (viz též Djerassi, 1990), jeden z „otců“ orální antikoncepce,
v časopise Science zařadil rozvoj nových technologií přirozeného plánování rodičovství do
seznamu šesti priorit výzkumu kontroly početí v budoucnosti.
7
Mnoho zastánců i odpůrců přirozené kontroly početí hovoří o (pozitivním nebo
negativním) vlivu těchto metod na partnerský vztah, sexuální spokojenost, komunikaci a jiné
aspekty vztahu. Ačkoli bylo provedeno již poměrně dost výzkumů PPR přinášejících
psychologicky relevantní údaje (pro přehled některých z nich viz Fehring, 1995; Mikolajczyk,
2000; Shivanandan, 2002; Skočovský, 2005), je překvapivé, že doposud neexistuje ani jediná
monografie, která by tyto poznatky integrovala do současných psychologických teorií používání
kontroly početí a manželského vztahu. Zatím nebyl publikován komplexní teoretický model,
který by popisoval prediktory výběru, spokojenosti, konzistentního používání a setrvání u těchto
metod. Jelikož má psychologický výzkum PPR (alespoň potenciálně) význam pro desítky
milionů párů po celém světě, je to úkol více než naléhavý. A proto vznikla tato disertační práce.
Klade si následující cíle:
1. Podat kritický přehled psychologických výzkumů výběru, používání a vlivu PPR na
uživatele a partnerský vztah, včetně srovnávacích údajů o jiných metodách kontroly
početí.
2. Integrovat získané poznatky do rámce moderních psychologických teorií a navrhnout
teoretický model spokojenosti s PPR (tj. jeho akceptability), správnosti používání
a setrvání u této metody.
3. Osvětlit v rámci empirické studie některé determinanty postoje k PPR u mladých
dospělých vysokoškoláků.
Těžiště této práce tedy spočívá v její teoretické části, která je doplněna o empirickou
studii jednoho z výseků sledované problematiky. V této disertaci podstatným způsobem rozvíjím
výsledky a témata své diplomové práce (Skočovský, 2004; viz též Skočovský, 2005).
Disertační práce je rozdělena do pěti částí: První se zabývá vymezením a charakteristikou
přirozeného plánování rodičovství (kap. 2), druhá shrnuje základní teoretické aspekty výzkumu
kontroly početí a hlavní výsledky specifického psychologického výzkumu jednotlivých
antikoncepčních metod (kap. 3.), třetí se zaměřuje na výběr a používání přirozeného plánování
rodičovství (kap. 4) a čtvrtá na vliv PPR na uživatele a partnerský vztah (kap. 5). Konečně
poslední část představuje empirická studie postojů českých vysokoškoláků k metodě „neplodných
dnů“ (kap. 6).
8
2. Přirozená kontrola početí
Předmětem této disertační práce jsou psychologické aspekty přirozených metod kontroly
početí (resp. přirozeného plánování rodičovství, PPR; oba pojmy jsou v této práci používány jako
synonyma). Tato kapitola se věnuje vymezení a charakteristice těchto metod. Nejprve definuji
používané termíny (kap. 2.1.), zvláště pak pojem „(ne)přirozenosti“ v kontextu plánovaného
rodičovství. V dalším oddílu uvádím údaje o prevalenci metod přirozeného plánování rodičovství
(2.2.), jejich rozdělení a základních principech jejich fungování (2.3.) a délce sexuální abstinence
(2.4.). Konečně se věnuji metodologickým otázkám hodnocení jejich spolehlivosti a podávám
přehled novějších empirických studií v této oblasti (2.5.).
2.1. Terminologické otázky
2.1.1. Pojem přirozená kontrola početí/přirozené plánování rodičovství
U zdravé ženy v reprodukčním věku existuje v průběhu menstruačního cyklu fyziologicky
plodné období („plodné okno“) v délce přibližně 6 dnů (Wilcox, Weinberg, & Baird, 1995).
Změny v sekreci hormonů, které řídí procesy spojené s ženskou plodností, jsou doprovázeny
řadou tělesných příznaků a známek, na základě jejichž sledování lze s vysokou spolehlivostí toto
plodné období určit (podrobněji viz kap. 2.3.2.). Na této skutečnosti staví metody přirozeného
plánování rodičovství (přirozené kontroly početí; někdy se používají pojmy metody periodické
abstinence a u nás metody neplodných dnů).
Přirozené plánování rodičovství (PPR; angl. natural family planning) podle definice
WHO (1988) zahrnuje „metody plánování a předcházení těhotenstvím na základě sledování
přirozeně se vyskytujících známek a symptomů plodných a neplodných fází menstruačního
cyklu. Lidé, kteří používají PPR k vyhnutí se početí, se zdržují v potenciálně plodných dnech
pohlavního styku. Ti, kteří o těhotenství usilují, používají PPR k určení plodného období, čímž
maximalizují pravděpodobnost těhotenství“ (str. 1). PPR tedy má dvě složky: (1.) sledování
a vyhodnocování příznaků plodnosti, které vede ke znalosti aktuální pravděpodobnosti početí
(angl. „fertility awareness“), (2.) modifikaci sexuálního chování podle záměru plánování rodiny:
V případě nutnosti vyhnout se početí partneři nemají v plodném období pohlavní styk. A naopak
při snaze těhotenství dosáhnout umožňuje sledování příznaků zvolit nejvíce plodné období cyklu.
9
Jak poznamenává jiný dokument WHO (1995), někteří autoři „rozšiřují toto definici tak,
že zahrnuje [také] identifikaci jiných období, kdy sledování přirozených známek může ukazovat
na déle trvající období neplodnosti, jako např. během kojení“ (str. 2). Kippley & Kippley (1998)
například rozdělují PPR na systematické (kam zařazují metody založené na sledování bazální
tělesné teploty, cervikálního hledu a jiných charakteristik) a nesystematické, tedy neplodnost
spojenou s kojením – metodu laktační amenorhey a „ekologické kojení“ (Kippley, 1989). (Pro
implementaci laktační amenorhey do výuky PPR viz též Gross, 1991.)
Pojem „přirozené plánovaní rodičovství“ bývá z různých důvodů kritizován. Zaprvé
proto, že koncept „přirozenosti“ je nejednoznačný a implicitně hodnotící (viz diskuse v WHO,
1987, a kap. 2.1.2). Zadruhé proto, že – jak poznamenává Rötzer (2002) – těhotenství nelze
„jednoduše naplánovat“ (str. 99). Tento autor proto navrhuje používat pojem přirozená regulace
početí (něm. natürliche Empfängnisregelung, angl. natural conception regulation). V posledních
letech se v dokumentech WHO (např. 2004; podobně též WHO, 1987b) objevuje termín „metody
založené na znalosti plodnosti“ (angl. fertility awareness-based methods, FABM). Tím se však
terminologické problémy vyřešit nepodařilo. WHO (2004) mezi FABM zahrnuje i případy, kdy
partneři v plodném období používají bariérovou antikoncepci (například kondom). Abstinence
v plodném období je však integrální součástí přirozeného plánování rodičovství. Metody, které
spojují sledování příznaků s použitím antikoncepce, se pro odlišení označují jako kombinované
metody (combined/mixed methods) nebo jako metody znalosti plodnosti (fertility awareness
methods) v úzkém slova smyslu (Curtis & Bright, 1997; Pyper & Knight, 2001). Terminologii
a klasifikaci používanou v této práci schematicky ukazuje Obr. 1.
Založené na znalosti
plodnosti
Metody kontroly
početí
Přirozené plánování rodičovství:
-systematické
-nesystematické
Kombinované metody
Založené na potlačení
plodnosti
Ostatní antikoncepční metody
Obr. 1: Klasifikace metod kontroly početí a používaná terminologie
10
Navzdory výše uvedeným výtkám je pojem přirozené plánování rodičovství nadále
celosvětově užívaný a nemá odpovídající synonymum. (Někdy se ale používá výraz „metody
periodické abstinence“, v anglicky mluvících zemích také „rhythm method“, který však označuje
spíše kalendářní metodu. U nás se někdy hovoří o „metodě neplodných dnů“. Mucharského
[1982] pojem „biologická kontrola plodnosti“ [biologic control of fertility] – se neujal. Lze
možná navrhnout termín „biologická kontrola početí“.)
Někdy používaný termín „přirozená antikoncepce“ je nepřesný. Zaprvé proto, že podle
některých autorů (např. Breuner, 2005) zahrnuje například i rostlinné antikoncepční prostředky.
Přirozené plánování rodičovství samo o sobě navíc není metoda antikoncepce v úzkém slova
smyslu (viz např. WHO, 1988; Spieler & Thomas, 1989). Slouží pouze k získání informace
o aktuální fázi menstruačního cyklu, která partnerům slouží k tomu, aby nemuseli používat
antikoncepci, pokud je pro ně z nejrůznějších důvodů nepřijatelná. Vyhnutí se početí je dosaženo
abstinencí od pohlavního styku v plodném období cyklu. PPR nezahrnuje žádné jednání,
pomůcky či chemické látky, které před započetím pohlavního styku, při jeho průběhu nebo při
realizaci jeho následků směřují k dosažení přechodné či trvalé neplodnosti. Zatímco principem1
antikoncepce je ovlivňování fyziologických procesů nezbytně nutných k početí, PPR naopak
vychází ze znalosti a integrace plodnosti (Fehring, 1995; Mikolajczyk & Rajchfuss, 2001) do
záměru plánování rodičovství (pro podrobnější diskusi o rozdílech mezi antikoncepcí a PPR viz
Fehring & Kurz, 2002).
Přirozené plánování rodičovství nicméně není pouze metoda kontroly početí. Jak
zdůrazňuje řada autorů (např. Borkman, 1979; Šipr & Šiprová, 1995; Pollard, 1999;
Shivanandan, 1999 a další), jedná se také pro některé uživatele o určitý způsob života (way of
living), hodnotově orientované chování (value-oriented behavior), jak je definuje Borkman
(1979), a také o sociální hnutí. V tom tkví jistá odlišnost od jiných metod kontroly početí.
Existují četné organizace sdružující uživatele a instruktory PPR, jejichž snahou je podpora
a šíření tohoto stylu života a hodnot s ním spojených. Někteří gynekologové i lékaři jiných
souvisejících specializací ve své praxi používají výlučně metody PPR (tj. například nepředepisují
ženám hormonální preparáty pro antikoncepční účely). Sledování příznaků plodnosti totiž může
sloužit jako diagnostická metoda gynekologických poruch a poruch plodnosti (Hilgers, 1991;
1
V této práci je použita principiální, nikoli teleologická definice antikoncepce, tj. tento pojem je vymezen na základě
principu fungování, nikoli na základě vzdáleného účelu (cíle).
11
Raith, Frank, & Freundl, 1999) a může být použita k načasování diagnostiky, chirurgické
a hormonální léčby.
2.1.2. „Přirozené“ a „nepřirozené“ v kontextu kontroly početí
Pojem „(ne)přirozenosti“ je mnohovýznamový a implicitně hodnotící, což může jeho
použití v rámci vědecké terminologie problematizovat. Platí to i o jeho užití v oblasti kontroly
početí. Důvody pro jeho používání v této práci jsou následující:
Zaprvé je pojem „přirozené plánování rodičovství“ (nebo „přirozená kontrola početí“)
historicky ustálený a nemá odpovídající alternativu (viz diskusi výše). Používá se i v recentních
vědeckých, peer-reviewed publikacích (např. Frank-Herrmann et al., 2007) pro označení metod
založených na znalosti plodnosti se sexuální abstinencí v plodné fázi.
Je třeba také říci, že pro některé uživatele kontroly početí je pojem „(ne)přirozenosti“ (ať
je subjektivně vymezen jakkoli) poměrně významný (Döring et al., 1986). Keogh (2005)
naznačil, že tento pojem (používá konkrétně označení „přirozené tělo“, angl. „natural body“)
může být uživateli definován různě. Ženy v jeho výzkumu zahrnovaly pod pojem „přirozený“
dvě vlastnosti: 1. „nemá rušivý vliv na ovulaci“ a/nebo 2. nemá nežádoucí vedlejší účinky. Autor
dále konstatuje: „Méně častým pojetím přirozenosti [„natural body“] byla myšlenka, že je
nepřirozené ukončit a znova započít sexuální prožitek kvůli nasazení kondomu“ (str. 112).
Zdá se tedy, že „(ne)přirozenost“ může být vymezena čistě deskriptivním, nehodnotícím
způsobem. V takovém případě lze podle mého názoru tento pojem používat i v odborné práci,
jako je tato. Důležité je přesné definování jeho významového pole. Helena Siipi (2005) například
publikovala studii, v níž klasifikuje dimenze a významy pojmu (ne)přirozenost. Vycházela sice
z kontextu bioetických diskusí, ale její příspěvek může být velmi přínosný i v oblasti
psychologického výzkumu kontroly početí. Rozlišuje čtyři dimenze (ne)přirozenosti:
(1.) entity – tedy co je posuzováno jako (ne)přirozené: tato dimenze zahrnuje objekty
nebo organismy, jejich rysy nebo části, události (děje, chování a jednání) a stavy;
(2.) důvody – proč je něco považováno za (ne)přirozené: kvůli vztahu mezi určitými jevy
(relation-based), kvůli historii nebo původu nějakého jevu (history-based) nebo kvůli svým
současným vlastnostem a charakteristikám (property-based);
(3.) plynulý gradient, nebo „všechno, nebo nic“ – formy (ne)přirozenosti se liší podle
toho, zda je tato vlastnost posuzována jako postupný gradient (například při hodnocení míry
12
zásahů člověka do ekosystémů), nebo podle principu „všechno, nebo nic“ (určitý objekt může být
buď upravený člověkem, nebo zcela přírodní);
(4.) míra zahrnutí (all-inclusiveness) – některé významy (ne)přirozenosti lze uplatnit na
všechny objekty (například zda za svoji existenci vděčí člověku), jiné nikoli (některé vedlejší
produkty lidské činnosti nelze považovat ani za přírodní, ani za artefakty).
Pro hodnocení kontroly početí mají význam především první dvě dimenze (tedy co a proč
je (ne)přirozené).
Podle Siipi (2005) lze vyčlenit čtyři formy (ne)přirozenosti založené na vztazích
(relation-based):
I. Nepřirozené je to, co nám připadá odporné a/nebo nesnesitelné – tato forma
nepřirozenosti se zakládá na pocitu odporu či znechucení, který v člověku nějaký jev vyvolává.
Nejedná se tedy o vlastnost jevu, ale o interakci mezi jevem a posuzovatelem. Příklad z oblasti
kontroly početí: Některým lidem může použití spermicidních přípravků připadat „nechutné“,
a proto „nepřirozené“.
II. Nepřirozené je to, co je neznámé – neznámé nebo zřídka se vyskytující věci mohou
někomu připadat „nepřirozené“. Někteří lidé považují každodenní měření teploty, které je
součástí přirozeného plánování rodičovství, za „divné“.
III. Přirozené je to, co je ve shodě s účelem, „přirozenou povahou“ věci (Aristotelův
telos).
IV. Přirozené je to, co přináší přiměřené uspokojení nějaké potřeby – nepřirozené je pak
to, co působí proti přiměřenému uspokojení nějaké potřeby: „Přirozené plánování rodičovství je
nepřirozené, protože nemohu mít pohlavní styk tak často, jak bych si přála.“ (Podobně Neumann
[1989] kritizuje PPR jako „nepřirozené” kvůli nutnosti dodržovat sexuální abstinenci.)
Dále autorka rozlišuje několik případů (ne)přirozenosti na základě vlastností (propertybased) jevu, z nichž jsou pro oblast kontroly početí relevantní tyto:
I. Přirozené je to, co nezahrnuje používání nějaké technologie – přirozenost jako absence
technologie. Podle tohoto kritéria je coitus interruptus „přirozenou“ metodou, protože nezahrnuje
používání vyrobených technologií, zatímco symptotermální metoda PPR metodou „nepřirozenou“, protože je při ní potřeba teploměr.
II. Přirozené je to, co je v harmonii s přírodou: více přirozené je to, co je v lepší harmonii
s přírodou.
13
III. Přirozenost jako soulad s Boží vůlí: nepřirozené je to, co jde proti běhu věcí, jak je
zamýšlel Bůh. Může buď vyjadřovat přesvědčení, že člověk nemá právo manipulovat se svojí
plodností a/nebo nemá právo vůbec rodičovství jakkoli plánovat a regulovat. První pohled
připouští používání metod založených na sledování plodnosti. Druhý odmítá jakoukoli snahu
vědomě kontrolovat početí: „Nemyslím si, že by Bůh plánoval, aby žena byla schopná
manipulovat se svým tělem, aby neměla dítě“ (Woodsong, Shedlin, & Koo, 2004, str. 68). Tato
argumentace má samozřejmě význam pouze v náboženském kontextu předpokládajícím existenci
Boha a poznatelnost jeho vůle.
Z případů (ne)přirozenosti založené na historii (history-based) jevu jsou relevantní tyto:
I. Přirozené je to, co existuje a má své vlastnosti nezávisle na člověku.
II. Přirozené je to, co je nezávislé na jistých druzích lidské aktivity – tato definice blíže
specifikuje předchozí pojetí. Ne všechny lidské zásahy totiž určitý objekt nebo jeho vlastnosti
nutně činí nepřirozenými.
III. Přirozené je to, co není ovlivněno působením kultury – čím více je nějaký jev ovlivněn
kulturou, tím méně je přirozený. Někteří lidé například zastávají názor, že kojení je
nepřirozenější (nebo dokonce „jedinou přirozenou“) metodou kontroly početí.
IV. Přirozené (chování) je to, které je spontánní – Čím více je určité jednání promyšlené
a naplánované, tím méně je přirozené. Existují lidé, kteří se domnívají, že přirozené plánování
rodičovství je nepřirozené, protože podle nich „snižuje spontaneitu sexuality“. Podobně jiní mají
výhrady proti používání kondomu, protože podle nich narušuje průběh pohlavního styku.
Z výše uvedeného přehledu je patrné, že každá metoda kontroly početí může být podle
jednoho zvoleného kritéria „přirozená“ a současně podle jiného „nepřirozená“. V této práci chápu
jako „přirozenou“ tu metodu kontroly početí, která je principielně nezávislá na jistých druzích
lidské aktivity, konkrétně na intervenci do fyziologických procesů plodnosti ženy a/nebo muže (tj.
podle Siipi [2005] je to vymezení na základě historie jevu). To z definice předpokládá, že při
používání těchto metod dochází k ejakulaci u muže vždy v pochvě ženy a že před pohlavním
stykem, při jeho průběhu a při realizaci jeho fyziologických následků není vykonáno nic, co má
za přímo chtěný cíl nebo prostředek zabránit početí.
14
2.2. Rozšíření PPR ve světě a v České republice
Údaje o celosvětové prevalenci přirozeného plánování rodičovství jsou neúplné a málo
spolehlivé. Prvním důvodem je skutečnost, že některé národní výzkumy prevalence používaných
metod kontroly početí zahrnují PPR nikoli mezi „moderní“ metody, ale společně s přerušovanou
souloží do metod „tradičních“ a někdy tyto dvě metody dokonce shrnují do jedné skupiny. Navíc
(až na některé výjimky) se v těchto šetřeních nerozlišují metody PPR založené na znalosti
plodnosti od metody kalendářní, případně jiných nestandardizovaných postupů určování
plodného a neplodného období cyklu. Zcela pominuta (nebo nezařazena mezi metody PPR) bývá
kategorie kojení jako metoda kontroly početí. Nejlepší dostupné údaje (United Nations, 2006)
o světové prevalenci PPR (resp. metod periodické abstinence) mezi ženami ve věku 15-49
žijícími v manželství nebo v partnerském vztahu uvádí Tab. 1. Údaje jsou platné pro rok 2005,
ale jednotlivé národní statistiky pocházejí z let 1986-2004. Pro srovnání jsou uvedeny i údaje pro
rok 2000 (United Nations, 2001). Protože ne všechny vdané ženy nějakou metodu kontroly početí
používají, druhý údaj z tohoto roku uvádí podíl uživatelek PPR z těch žen, které některou metodu
zvolily.
Tab. 1.: Podíl vdaných žen a uživatelek jakékoli metody kontroly početí používajících PPR
Zdroj: United Nations (2001, 2006).
Svět
Více rozvinuté regiony
Méně rozvinuté regiony
Afrika
Asie
Evropa
Latinská Amerika
Severní Amerika
Rok 2000
Rok 2005
Podíl vdaných žen
Podíl žen používajících
používajících PPR (%) PPR (%) z uživatelek KP
Podíl vdaných žen
používajících PPR (%)
4,2
x
x
12,4
3,2
6,1
7,1
2,8
2,6
x
x
3,2
2,1
4,3
4,9
2,1
2,9
4,6
2,6
3,7
2,1
5,7
4,9
2,1
x = nedostupné údaje; KP = kontrola početí
Podle těchto údajů používá PPR na světě asi 2,9 % žen v reprodukčním věku žijících
v manželství nebo jiné formě partnerského svazku, což v přepočtu znamená přibližně 32 milionů
párů. Pro srovnání: Orální antikoncepci (pilulku2) celosvětově používá 7,5 % žen dané skupiny;
2
V této práci se pro zjednodušení používá výraz „pilulka“ jako synonymum hormonální orální antikoncepce.
15
vůbec nejrozšířenější metodou je ženská sterilizace (20,5 %). V rozvinutých zemích je na prvním
místě pilulka (15,9 %), dále kondom (14,3 %) a ženská sterilizace (9,3 %). Mezi středoevropské
země s nejvyšší prevalencí PPR patří Polsko (19,3 %). Pro srovnání údaj ze Spojených států (rok
1995): 2,3 %.
Zatím chybějí podrobnější informace o tom, kolik žen (párů) používá moderní metody
PPR v České republice. Ve výzkumu sexuálního chování obyvatel ČR uvedlo v roce 1993
přibližně 10 % mužů a 12 % žen, že při styku se stálým partnerem vždy používá metodu
„neplodných dnů“. V roce 1998 však používání této metody zmínilo pouze 8 % mužů a 6 % žen,
což je signifikantní pokles (Weiss & Zvěřina, 2001). Přitom 34 % mužů a 29 % žen v roce 1993
a 34 % mužů a 20 % žen o pět let později napsalo, že ji při styku se stálým partnerem používají
občas. Tato kategorie má ale nejasný význam: zahrnuje buď uživatele kombinovaných metod
(antikoncepce v plodném období), nebo odhad (ne)plodného období na základě různých
„lidových“ rad. Moderní metody PPR totiž z principu vyžadují dlouhodobé konzistentní užívání
– nelze je používat „občas“.
Weiss a Zvěřina (1999; údaje pro rok 1993) uvádějí i rozdíly podle vyznání. Muži, kteří
se označili za katolíky, používají se stálou partnerkou tuto metodu vždy v 16 %, občas v 37 %,
nikdy v 47 %. Údaje pro nevěřící muže jsou: 9 % používá metodu vždy, 35 % občas, respektive
56 % nikdy. Z katolických žen ji užívá 16 % vždy, 23 % občas a 61 % nikdy, zatímco
u nevěřících žen je to 9 %, 35 %, respektive 56 %. Metodu používaly častěji ženy ve věku 30
a více let než ženy mladší, a rovněž více ženy se středoškolským a vysokoškolským vzděláním
než ženy s nižším vzděláním. Ve výzkumu Tučka a Holuba (1994, citováno podle Weiss &
Zvěřina, 2001) provedeném u náhodného vzorku více než 1000 mužů a 1200 žen ve věku 18-50
let uvedlo používání metody neplodných dnů 21 % dotazovaných.
Podle dostupných údajů tedy metody přirozené kontroly početí používá v celosvětovém
měřítku pouze minoritní podíl párů. Mezi jednotlivými světovými regiony i jednotlivými státy
však existují v prevalenci poměrně velké rozdíly. Značnou roli zde hraje socioekonomická
situace, vzdělání, šíře nabízených metod kontroly početí a v neposlední řadě i náboženské
vyznání a kulturně vázané postoje k regulaci početí. Celkový odhadovaný počet uživatelů některé
z forem periodické abstinence přesahuje 30 milionů párů, což ukazuje, že výzkum v této oblasti
má značný praktický význam.
16
2.3. Rozdělení a charakteristika metod PPR
Metody systematického přirozeného plánování rodičovství můžeme podle toho, jakým
způsobem se plodné a neplodné období v cyklu určuje, rozdělit do dvou skupin:
(1.) metody používající k určení neplodného období výpočet založený na údajích
z předchozích cyklů nebo fixní pravidlo;
(2.) metody založené na sledování známek plodnosti v aktuálním cyklu.
Zvlášť jako nesystematickou metodu PPR můžeme vyčlenit metodu laktační amenorhey
nebo „ekologického kojení“.
2.3.1. Metody založené na výpočtu nebo standardním pravidle
V roce 1923 publikoval japonský gynekolog Ogino první práce o souvislosti mezi
termínem ovulace a následující menstruací. Začátkem počátkem 30. let vypracovali Smulders
(1930), Ogino (1932), Latz (1932) a Knaus (1934) pravidla pro používání tzv. kalendářní metody
(pro historický přehled viz Mucharski, 1982), což znamenalo převrat v kontrole početí.
Kalendářní metoda (v anglicky mluvících zemích se používá pojem „rhythm method“) patřila až
do nástupu orální antikoncepce v 60. letech 20. století k metodám poměrně rozšířeným.
V některých zemích a sociálních skupinách přetrvává její užívání až dodnes. Nespolehlivost této
metody (zvláště při výrazně nepravidelných cyklech) je však značná.
Nová vlna výzkumu kalendářní metody byla stimulována požadavkem pro vytvoření
jednoduché metody kontroly početí pro negramotné páry v zemích Třetího světa. Důraz byl
kladen na její nenáročnost, efektivitu a nízké finanční náklady spojené s jejím používáním. Proto
byla vyvinuta tzv. „metoda standardních dnů“ (Standard Days Method; Arévalo, Sinai, &
Jennings, 2000), která je u žen s pravidelnými cykly poměrně spolehlivá (více viz kap. 2.5.).
2.3.2. Metody založené na sledování příznaků plodnosti
I. Biologické principy
Hlavním zdrojem selhání kalendářní metody je skutečnost, že se opírá čistě o informace
o délce předchozích cyklů a teorii pravděpodobnosti, a nikoli o údaje z cyklu právě
probíhajícího. Tuto nevýhodu překonávají metody založené na sledování příznaků plodnosti
v aktuálním cyklu. Mezi tyto příznaky patří především bazální tělesná teplota (která je závislá na
hladinách progesteronu a estrogenu), změny v charakteru hlenu děložního čípku a konzistenci
17
a poloze děložního čípku (závislé na estrogenní aktivitě) a některé další. Tyto známky, zjišťované
sebevyšetřením ženy, korespondují s objektivně prokázanými hladinami reprodukčních hormonů
a slouží jako ukazatele proběhlé ovulace (Klaus, 1995; Gnoth et al., 1996; Raith, Frank, &
Freundl, 1999). Biologicky plodné období („plodné okno“) cyklu trvá 6 dnů (Wilcox, Weinberg,
& Baird, 1995); mimo ně je početí vysoce nepravděpodobné. Jeho délka je součtem životnosti
vajíčka a doby, po kterou si spermie zachovávají schopnost oplodnění. Vajíčko po ovulaci zaniká
velmi rychle, může být oplodněno pouze v intervalu kratším než 24 hodin (Harrison et al., 1988).
Přežití a kapacitace (získání oplodňovací funkce) spermií v genitálním traktu ženy jsou kriticky
závislé na kvalitě cervikálního hlenu. V kyselém prostředí pochvy spermie bez přítomnosti hlenu
zanikají během několika hodin. Na druhé straně ve „vysoce plodném“ (tažném, průsvitném)
hlenu mohou přežít i několik dnů (maximálně však 5 dnů: Wilcox, Weinberg, & Baird [1995],
zcela výjimečně déle). Kvalita hlenu je proto lepším prediktorem početí než načasování
pohlavního styku vzhledem k ovulaci (Bigelow et al., 2004). Maximální pravděpodobnost početí
při pohlavním styku v plodném období se v závislosti na věku pohybuje přibližně mezi 30-50 %
(Ferreira-Poblete, 1997; Bigelow et al., 2004).
II. Rozdělení a charakteristika
Moderní metody přirozené kontroly početí se mohou opírat buď o sledování jediného
příznaku plodných a neplodných období cyklu (nejčastěji hlenu nebo bazální tělesné teploty),
nebo o sledování a vyhodnocování více příznaků současně. Tato kapitola se zabývá především
popisem jednotlivých moderních metod PPR, otázka jejich spolehlivosti je podrobněji
rozpracována v kap. 2.5.
A. Hlenové metody: První metodu opírající se především o hlenový příznak vyvinul
koncem 50. let John Billings (ve spolupráci se svojí ženou Evelyn), který v roce 1964 vydal první
učebnici této metody. Dnes patří tato forma (označovaná také jako Billingsova ovulační metoda,
BOM) mezi nejrozšířenější varianty PPR s výukovými centry po celém světě (Billings &
Westmore, 1992). Billingsova metoda se opírá o sledování charakteru hlenu děložního čípku
a subjektivního pocitu sucha nebo vlhka u poševního vchodu. Podle metodiky je třeba se vyhnout
pohlavnímu styku během menstruace a v plodném období mezi menstruacemi. V „suchých
dnech“ (tj. bez hlenového příznaku) po menstruaci je možné mít pohlavní styk každý druhý den
18
(aby zbytky spermatu nepřekryly hlenový obraz). Pro podrobnější popis pravidel viz Billings &
Westmore (1992). Jinou verzi hlenové metody představuje Creightonský model (Hilgers, 1991).
Pro podmínky rozvojových zemí byla vyvinuta „modifikovaná hlenová metoda“ (Modified
Mucus Method; Dorairaj, 1991) a „metoda TwoDay“ (Sinai, Jennings, & Arévalo, 1999).
B. Teplotní metoda: Její počátky sahají do přelomu 40. a 50. let 20. století. Existuje
několik variant této metody (Döring, 1989), obecně je lze rozdělit na „přísnou“ formu, kdy je
pohlavní styk možný až v poovulačním neplodném období, a formu „méně přísnou“, se styky
i v preovulační neplodné fázi. Patří mezi vysoce efektivní metody (Döring, 1989), ovšem ve
srovnání s jinými metodami (zvláště „přísná“ forma) vyžaduje delší období abstinence.
C. Symptotermální metoda: Ačkoli jsou metody sledující jeden hlavní příznak plodnosti
vysoce spolehlivé, jejich efektivita klesá za okolností zvýšeného stresu, výskytu rušivých vlivů
apod. Vyhodnocování vzájemné korespondence více příznaků plodnosti umožňuje přesnější
vymezení plodného období, zvláště v nestandardních podmínkách. V roce 1951 vyvinul první
formu tzv. symptotermální metody (STM) Josef Rötzer (viz Rötzer, 2003). V současné době
existuje v různých částech světa několik odlišných variant této metody (pro další podrobnosti viz
např. Barbato, 1993). V České republice se nejčastěji používá tzv. německá varianta STM PPR
(Raith, Frank & Freundl, 1999; česky s některými úpravami: Šipr & Šiprová, 1995; Lázničková,
2003), varianta Ligy pár páru (Kippley & Kippley, 1995; česky: Kippley & Kippley, 1996;
Predáč & Predáčová, 2006) a v menší míře Rötzerova metoda (poslední vydání: Rötzer, 2003;
česky: Rötzer, 1991).
Každodenní používání STM vyžaduje měření bazální tělesné teploty (BTT) ráno po
probuzení ještě před tím, než žena vstane s postele. Měření teploty by mělo trvat nejméně 5 minut
a mělo by probíhat přibližně ve stejnou dobu (asi v rozmezí jedné hodiny), obvykle asi polovinu
dnů v cyklu u zkušené ženy (u žen, které s metodou začínají, se doporučuje každodenní měření
kromě dnů silného menstruačního krvácení). Žena pak v průběhu dne registruje své pocity (vlhka
nebo sucha) u poševního vchodu a vyhodnocuje konzistenci (tažnost) a vzhled hlenu děložního
čípku. Teplota i hlenový příznak (někdy společně se sledováním konzistence a polohy děložního
čípku) se zaznamenávají do tabulky (příklad viz Obr. 2) včetně faktorů, které mohly charakter
hlenu nebo BTT ovlivnit (např. stres, nedostatek spánku apod.).
19
Obr. 2.: Záznamová tabulka symptotermální metody PPR
Převzato s úpravami z publikace Lázničková (2003), str. 23.
D. Nové technologie v oblasti PPR: I do oblasti PPR vstupují nové technologie. Vkládá
se do nich naděje, že umožní zkrátit délku vyžadované abstinence na nezbytně nutnou dobu
(Djerassi, 1989, 1990). Patří mezi ně v prvé řadě přístroje na měření hladiny hormonů v moči
(např. Persona, Home Ovarian Monitor). Některé z nich jsou zatím ve fázi klinického testování.
Předběžné výsledky jsou povzbudivé, ale jejich efektivita zatím nepřekračuje úroveň dosaženou
pomocí klasické symptotermální metody (Freundl et al., 2003; viz též Brown, Holmes, & Barker,
1991). Dále existují minipočítače, které měří a vyhodnocují BTT (Bioself, Cyclotest 2 Plus).
Jejich výhodou je, že si žena nemusí vést záznamy teploty, protože ty jsou uloženy v paměti
počítače, ale jinak se principiálně neliší od teplotní metody. Miniaturní mikroskopy na sledování
krystalizace slin se ukázaly jako nespolehlivé (Barbato, 1993). V budoucnu nepochybně v této
oblasti dojde k zásadnímu pokroku, což může přispět k většímu rozšíření PPR. Bližší popis těchto
20
technologií přesahuje rámec této práce, proto odkazuji na příslušnou literaturu (např. Barbato,
1993; Bonnar, 1996; Raith, Frank, & Freundl, 1999).
2.3.3. Laktační amenorhea a „ekologické kojení“
V období po porodu je vlivem vysoké hladiny prolaktinu snížena funkce vaječníků, takže
nedochází k ovulaci a menstruaci (objevuje se amenorhea). Hladiny prolaktinu se zvyšují jako
odpověď na kojení dítěte, což je mechanismus, který vede ke zpoždění poporodního návratu
plodnosti a umožňuje dosáhnout odstupu mezi porody (angl. baby spacing). V řadě kultur je
právě období dlouhého a častého kojení jedinou metodou kontroly početí. Na těchto principech
staví metoda laktační amenorhey (LAM). Tato metoda je definována následujícími kritérii:
(1.) plné nebo téměř plné kojení (tj. dítě dostává pouze mateřské mléko),
(2.) u ženy se od 56. dne po porodu neobjevilo krvácení,
(3.) od porodu neuběhlo více než 6 měsíců.
Za těchto podmínek je pravděpodobnost neplánovaného početí nižší než 2 % (Kennedy,
Rivera & McNeilly, 1989; Gross, 1991).
„Ekologické kojení“ je „typ kojení, který je spojený s častým a neomezeným sáním
a poskytuje tedy matce přirozeně prodlouženou amenorheu“ (Kippley, 2004, str. 220). Během
prvních 6 měsíců se při něm při výživě dítěte nepoužívají žádné jiné tekutiny anebo příkrm a dítě
spí v noci u matky (pro podrobnosti viz Kippley, 1989; Kippley, 2004; Predáč & Predáčová,
2006).
2.4. Délka sexuální abstinence
Jednotlivé metody PPR se mezi sebou liší délkou abstinence v rámci menstruačního
cyklu, což je faktor, který zásadním způsobem ovlivňuje akceptabilitu těchto metod. Menstruační
cyklus lze z pohledu PPR rozdělit na čtyři fáze: (1.) menstruaci, (2.) preovulační neplodné
období, (3.) plodné období, (4.) neplodné období po ovulaci. U cyklů s kratší folikulární fází
může preovulační neplodné období chybět a hned po menstruaci (nebo už na jejím konci)
nastupuje plodné období.
Aby bylo možno srovnat délku abstinence u jednotlivých metod PPR, musíme odlišit dvě
skutečnosti: Zaprvé délku abstinence vyžadovanou metodou samotnou a zadruhé abstinenci
během menstruace. Například Billingsova metoda vyžaduje abstinenci během menstruace
21
(a každý druhý den během „suchých dnů“ v preovulačním neplodném období), symptotermální
metoda nikoli (viz Tab. 2.). Pro mnohé páry je ale pohlavní styk během menstruačního krvácení
z kulturních, náboženských, zdravotních nebo estetických důvodů nepřijatelný (Barnhart,
Furman, & Devoto, 1995; McNeil, 1994; Morris & Udry, 1983), čímž se může reálná délka
abstinence prodlužovat.
Tab. 2.: Abstinence vyžadovaná metodami PPR podle fáze cyklu
menstruace
Billingsova metoda
Symptotermální metoda
Teplotní přísná
Teplotní méně přísná
Vyžadována abstinence v tomto období?
preovulační nepl.
plodné
poovulační nepl.
ano
ne
ano
ne
1/2 dnů
ne
ano
ne
ano
ano
ano
ano
ne
ne
ne
ne
Délka abstinence se může zvyšovat v období nemoci, v premenopauzálním období apod.
Některé metody (například německá varianta STM) mají odlišná pravidla pro „začátečníky“
(prvních 12 sledovaných cyklů) a „pokročilé“ uživatele. Uvádění pouhých průměrů pro délku
abstinence je však nedostačující – rozložení hodnot totiž (podobně jako u délek menstruačního
cyklu) nemá normální rozložení. Proto je třeba kontrolovat přítomnost odlehlých hodnot a v budoucnu uvádět medián a modus rozložení. Přehled dostupných údajů uvádí Tab. 3.
Tab. 3.: Přehled údajů o délce abstinence u jednotlivých metod PPR
Abstinence vyžadovaná pravidly metody (dny):
Počet
cyklů
Detaily
Kalendářnía
10361
12855
S Oginovým omez.
Bez omezení
Billingsovab
6472
738
1996
1663
1091
984
5 center (celkem)
Auckland
Bangalore
Dublin
Manila
San Miguel
5,0
5,2
4,7
5,9
4,3
4,4
Billingsovaa
1933
1356
577
Všechny cykly
OM typické cykly
OM netypické cykly
5,3
5,3
5,3
Metoda
Menstr.
Plodné
období
Celkem
Délka
cyklu
%z
cyklu
13,8
16,1
13,8
16,1
27,3
27,7
50,5
58,1
9,6
10,8
9,8
10,5
9,1
7,2
15,4
16,0
15,6
16,0
15,2
13,8
28,5
28,6
28,7
28,2
28,9
28,1
54,0
55,9
54,4
56,7
52,6
49,1
17,8
16,5
20,9
29,1
28,4
30,7
61,2
58,1
68,1
Symptotermálníc
4870
Bez 1. cyklu užívání
15,1
15,1
29,1
51,9
d
1040
Česká republika
14,3
14,3
28,5
50,2
Symptotermální
a
Colombo (1998); b WHO (1981b, 1983); c Rosmus et al. (1988);
22
d
Skočovský & Lázničková (2007)
Údaje o délce abstinence pro teplotní metodu jsou k dispozici pouze pro její „přísnou“
formu (pohlavní styky až v poovulačním neplodném období) – je to v průměru 19,5 dnů
(Colombo, 1998), tj. téměř 70 % délky cyklu. To je podstatně více než u symptotermální
a Billingsovy metody. Tuto skutečnost je třeba vzít v úvahu při interpretaci psychologických
výzkumů teplotní metody (např. Mashall, 1995; Marshall & Rowe, 1970; Marshall & Rowe,
1972 aj.).
U německé varianty symptotermální metody je průměrná délka plodného období 15,1 dnů
(nezapočítávají se dny menstruačního krvácení); asi 45 % cyklů má plodné období o délce 11-14
dnů. Mezi začátečníky a pokročilými nebyl zjištěn žádný rozdíl (Rosmus et al, 1988). V našich
podmínkách (Skočovský & Lázničková, 2007) je průměrná délka plodného období 14,3 dnů3.
Medián a modus jsou shodně 13,5 dnů. Celkem 50 % cyklů má plodné období v délce 10,5-13,5
dnů. K získání plně srovnatelných dat o délce abstinence u jednotlivých metod bude třeba provést
další výzkum. Je nutné rozlišit různé věkové skupiny žen, fáze reprodukčního cyklu i míru
zkušenosti uživatelů.
Dostupné údaje ukazují, že používání moderních metod PPR je spojeno s abstinencí od
pohlavního styku v délce asi poloviny menstruačního cyklu ženy. Inter- a intraindividuální
rozdíly jsou poměrně velké. Je zajímavé, že přibližně stejné období abstinence je součástí
například židovské tradice již po celá tisíciletí. Předpisy tzv. „rodinné čistoty“ (taharat
hamišpacha) zavazují manžele k sexuální zdrženlivosti po dobu menstruace a sedmi dnů
následujících. Z psychologického hlediska může být vnímaný efekt tohoto židovského zvyku na
partnerský vztah a oba manžele podobný jako u uživatelů metod přirozené kontroly početí (viz
Kaufman, 1996; Lamm, 1977). Tím se otvírá nové velmi zajímavé téma v oblasti interkulturní
psychologie.
3
Délka vypočítána podle vzorce: (poslední plodný den - první plodný den) - 0,5. U této varianty STM začíná
neplodné obd. třetí (resp. čtvrtý) den po vzestupu teploty nebo třetí den po vrcholu hlenu večer; tj. poslední den je
vyžadována abstinence polovinu dne. Způsob výpočtu délky plodného období (PO) ve studii Rosmus et al. (1988)
není uveden. V případě, že nebyla odečtena polovina dne, je průměrná délka PO 14,6 dnů, tj. 50,2 % cyklu.
23
2.5. Spolehlivost PPR při předcházení těhotenství
Spolehlivost metod kontroly početí je jedním z nejdůležitějších kritérií při jejich výběru
(Döring et al, 1986; Grady, Klepinger, & Nelson-Wally, 1999). Pro statistické zhodnocení
spolehlivosti lze použít řadu měřítek. Nejčastěji je to (zvláště u starších studií) tzv. Pearl index,
který vyjadřuje, kolik žen neplánovaně otěhotní za rok používání metody4. Je třeba upozornit na
skutečnost, že Pearl index, pokud se nejedná o jeho podobu standardizovanou pro 12 měsíců
(Shelton & Taylor, 1980), neumožňuje srovnat výsledky jednotlivých studií. Vychází totiž
z nesprávného předpokladu, že pravděpodobnost početí je v čase konstantní, a proto lze na
spolehlivost usuzovat i na základě studií trvajících různě dlouhou dobu (podrobněji viz níže).
Z metodologického a statistického hlediska představuje přesnější měřítko metoda tzv. life-table
(Potter, 1966; Farley, 1986), která vypočítává pravděpodobnost početí pro každý měsíc a pak
kumulativní pravděpodobnost pro 12 (nebo podle potřeb 6 či 18, 24 atd.) měsíců používání. Pro
uživatele jsou relevantní dva číselné údaje: (1.) spolehlivost metody jako takové, je-li
používána správně (což vyjadřuje tzv. „index správného používání“), (2.) spolehlivost metody
v reálných podmínkách (označován také jako „index typického používání“ nebo „uživatelský
index“). První údaj se vztahuje k charakteristikám samotné metody, úrovni plodnosti
sledovaných párů a koitální frekvenci. Druhý údaj nepřímo naznačuje, jak jsou uživatelé při její
aplikaci úspěšní v praxi. U metod, které nejsou reverzibilní (například ženská sterilizace) a/nebo
nejsou závislé na chování uživatele (nitroděložní tělísko) jsou obě hodnoty shodné. Čím více
však je metoda pro uživatele obtížnější a vyžaduje jejich aktivní zapojení, tím je rozdíl mezi
spolehlivostí metody a účinností v praxi větší. Zde hraje rozhodující roli motivace k vyhnutí se
početí a s ní spojené konzistentní užívání metody.
Výzkum spolehlivosti kontroly početí provází řada metodologických obtíží a někdy
i chybných závěrů (pro přehled viz Steiner et al., 1996; Trussell, 1991; Trussell & Kost, 1987),
z nichž zde chceme zdůraznit jen některé.
(1.) Jak bylo uvedeno výše, pravděpodobnost neplánovaného početí nezůstává konstantní
v čase. Mladší páry s vyšší úrovní plodnosti a vyšší frekvencí sexuální aktivity otěhotní dříve než
páry starší, méně plodné a se sporadickou sexuální aktivitou. Důležitou roli zde také hraje
důslednost zachovávání pravidel metody, míra zkušenosti uživatelů apod. Z praktického i klinic4
Pearl index se vypočítá následovně: (počet neplánovaných těhotenství x 12 x 100)/počet měsíců používání metody,
nebo (předpokládáme-li průměrně 13 menstruačních cyklů u ženy za rok): (počet neplánovaných těhotenství x 13 x
100)/počet cyklů používání metody.
24
kého hlediska má proto velký význam údaj o spolehlivosti během prvního roku používání dané
metody. Tento údaj však nestačí, protože je třeba vzít v úvahu perspektivu dlouhodobého
praktikování kontroly početí (Ross, 1989). Ženy v naší kultuře jsou sexuálně aktivní prakticky po
celé svoje reprodukční období, které je typicky přerušeno pouze jedním, dvěma nebo třemi
porody. Některé ženy tak neplánovaně otěhotní až po několika letech užívání metody.
(2.) Pojem „uživatelský index“ byl – zvláště v souvislosti s přirozeným plánováním
rodičovství – kritizován pro jeho nejednotnou a problematickou definici (Howard & Stanford,
1999). Například když pár, který do studie spolehlivosti PPR vstoupí s nevyhraněnou motivací
k vyhnutí se početí, má pohlavní styk v plodném období a žena otěhotní, bude toho těhotenství
hodnoceno jako „neplánované“ (a bude zahrnuto do „uživatelského indexu“), i když partneři
v průběhu cyklu, v němž k početí došlo, změnili záměr rodinného plánování. Posuzovat v tomto
případě rozhodnutí partnerů jako „selhání“ je neadekvátní a neposkytuje to potřebnou informaci
potenciálním uživatelům. Je proto užitečné ve studiích odlišit páry, které se chtějí vyhnout
dalšímu těhotenství úplně (angl. limiters), od párů, které chtějí početí dalšího dítěte na určitou
dobu pouze odložit (spacers). Například v jedné studii symptotermální metody PPR byl
uživatelský index u 4,1 pro první skupinu (limiters) a 14,8 u druhé skupinu (spacers) (Rice,
Lanctot & Garcia-Devesa, 1981). Výzkum Billingsovy metody, který uspořádala WHO (1981b),
zjistil uživatelský index 22,2 u „spacers“ a 17,1 u „limiters“; tento rozdíl však nebyl statisticky
průkazný. Průkazný rozdíl nezjistili ani Marshall a Rowe (1972) u teplotní metody. Tyto
protichůdné výsledky lze do jisté míry vysvětlit skutečností, že ne vždy je možné motivaci páru
jednoznačně ohodnotit, někdy se vlivem vnějších okolností může v krátké době výrazně změnit, a
navíc se přání partnerů mohou vzájemně lišit.
Dalším faktorem ovlivňujícím spolehlivost PPR v běžných podmínkách je kromě
motivace k vyhnutí se početí také autonomie uživatelů (angl. client autonomy). Myslí se tím (1.)
schopnost správně sledovat a vyhodnocovat příznaky plodnosti, (2.) určit plodné a neplodné
období a (3.) podle toho přizpůsobit své sexuální chování5. Autonomní páry měly po 12 měsících
uživatelský index 1,7 a páry, které nedosáhly autonomie, 24,8 (Kambic & Martin, 1988). Howard
a Stanford (1999) proto navrhují rozlišovat těhotenství způsobená: (A.) metodou (method-
5
Kambic & Martin (1988) k definici autonomie přidávají ještě čtvrté kritérium: spokojenost s metodou. To je ale
podle mého názoru neadekvátní: behaviorálně vymezená autonomie (jak je chápaná v této práci, tj. podle kritérií 1-3)
je výsledkem procesu učení a po jejím dosažení zůstává stabilní; spokojenost se může v čase měnit nezávisle na
úrovni behaviorální autonomie.
25
related) – jestliže žena otěhotněla v případě, že nedošlo k porušení žádného pravidla metody, (B.)
uživatelem (user-related) – jestliže partneři chybně aplikovali některé z pravidel a měli pohlavní
styk v domněle neplodném období, ačkoliv se nejednalo o chybu ve výuce, (C.) vědomým
stykem v plodném období (informed-choice pregnancy, achieving-related behavior) – jestliže
partneři měli pohlavní styk v období, o němž věděli, že je plodné, (D.) selháním učitele a/nebo
výukového procesu (teaching-related). Toto rozlišení má některé výhody, ale i omezení. Mezi
hlavní výhody patří možnost zhodnocení efektivity výukového procesu a nepřímo
i akceptovatelnosti dané metody PPR pro její uživatele (hlavně vyžadované délky abstinence).
Možnost porovnání výsledků různých studií ale ztěžuje skutečnost, že některé výzkumy PPR
těhotenství ze styku ve vědomě plodném období do kategorie „typického používání“ zahrnují,
jiné nikoli (viz diskuse v Kambic, 1991).
(3.) Problematickým je z metodologického hlediska i samotný pojem „selhání metody“,
jak býval ve starších studiích používán, a to z následujících důvodů:
I. Jestliže nastane situace, že měli partneři pohlavní styk v plodném období a zároveň
například první den v neplodném období po metodou identifikované ovulaci, může dojít
k otěhotnění vlivem selhání metody (kvůli nepřesnostem v určení období ovulace), ačkoliv bude
toto těhotenství klasifikováno jako důsledek vědomého styku v plodném období.
II. Druhý důvod spočívá v tom, že dříve používaný způsob výpočtu „spolehlivosti
metody“ dával do čitatele počet těhotenství při správném užívání, ale do jmenovatele všechny
cykly (nebo měsíce), užívání, a to bez ohledu, zda byla metoda používána správně (tj.
s abstinencí v plodném období) nebo nesprávně. Takový postup je logicky chybný. Neodpovídá
totiž na otázku, jaká je pravděpodobnost neplánovaného početí, je-li metoda používána správně.
Právě z těchto důvodů bylo zavedeno rozlišení na index správného používání (perfect
use), tzn. podíl žen, které otěhotněly, jestliže byla metoda v každém cyklu (měsíci) používána
korektně, a index typického používání (typical use) pro vyjádření úspěšnosti aplikace metody
v praxi (Trussell & Kowal, 2000). Proto je třeba při srovnávání výsledků jednotlivých studií mít
na paměti, že pojmy „index spolehlivosti metody“, „index správného užívání“ a „uživatelský
index“ představují z metodologického a statistického hlediska rozdílné způsoby hodnocení
účinnosti metod kontroly početí. Navíc srovnání výsledků komplikuje další faktor: některé studie
spolehlivosti zahrnují pouze páry s prokázanou plodností, tj. páry, které už mají alespoň jedno
dítě, jiné studie naopak obecnou populaci bez rozlišení. První přístup pomáhá určit „teoretickou
26
efektivitu metody“, ale do určité míry nadhodnocuje míru selhání metody v „reálných“
podmínkách, tj. u populace, v níž je určitý podíl uživatelů stižen sníženou plodností
(subfertilitou) nebo neplodností.
Empirický výzkum spolehlivosti PPR (pro přehled viz např. Guida et al., 1997; Kambic
1999; Arbeitsgruppe NFP, 2002) z velké části trpí výše uvedenými metodologickými nedostatky
(pro jejich kritickou analýzu viz Trussell & Grummer-Strawn, 1990; Trussell & GrummerStrawn, 1991; Lamprecht & Trussell, 1997). Až teprve novější studie (od počátku 90. let)
poskytují spolehlivé informace o spolehlivosti metody při správném užívání (perfect use) (viz
Tab. 4.).
Výsledky výzkumu spolehlivosti PPR je vhodné srovnat s údaji o jiných metodách.
Trussell & Kowal (2000) uvádějí pro první rok správného užívání hormonální antikoncepce
hodnotu standardizovaného Pearl indexu 0,1 pro kombinované preparáty a 0,5 pro čistě
gestagenní preparáty; uživatelský index je 5 pro orální antikoncepci obecně. Pro mužský kondom
jsou to hodnoty 3 pro správné a 14 pro typické užívání.
Tab. 4.: Přehled novějších studií spolehlivosti PPR
Metoda PPR
Studie
TwoDay
Arévalo et al. (2004)
Billingsova
Počet cyklů/měsíců
Trussell & Grummer-Strawn (1990)
Trussell & Grummer-Strawn (1991)
a
a, b
c
Indian council (1996)
3928
3,5
13,7
7484
3,1
20,4
3,4
22,5
1,1
10,5
0,4
1,8
8209
29867
Symptotermální Frank-Herrmann et al. (2007)
Spolehlivost pro používání:
Správné
Typické
d
9005
a
Reanalýza studie WHO (1981b). b Údaje pro první rok používání.
c
Indian council of medical research task force on NFP. d Vstup do 13. měsíce studie.
e
Z údajů není jasné, zda byla zahrnuta těhotenství ze styku ve vědomě plodném období.
e
Index spolehlivosti pro ovulační metodu je podle těchto autorů 3, pro symptotermální
metodu odhadují míru selhání na 2 a pro teplotní metodu na 1. Odhad uživatelského indexu
(typické používání) pro všechny metody periodické zdrženlivosti bez rozlišení (tj. včetně metody
kalendářní) je podle těchto autorů 20. Tím se ovšem stírají skutečné rozdíly v akceptovatelnosti
různých metod PPR, protože délka vyžadované abstinence se metoda od metody liší. Tento údaj
27
je nadhodnocený, což dokazují novější výzkumy. Následují podrobnější údaje o jednotlivých
metodách PPR:
Pearl index při správném užívání kalendářní metody je 9 (Trussell & Kowal, 2000)
a uživatelský index pro 12 měsíců je přibližně 15-18,5 (Kambic & Lamprecht, 1996). Nedávno
publikovaný výzkum metody standardních dnů (Standard Days method) ukázal, že u žen, které
mají cykly o délce v rozmezí 26-32 dní, je uživatelský index roven přibližně 12 a index
spolehlivosti při správném užívání přibližně 5 (Arévalo, Jennings & Sinai, 2002).
Spolehlivost Billingsovy metody (perfect use) se pohybuje mezi 1-3, uživatelský index je
pak závislý na sledované populaci. Index spolehlivosti metody (údaje o perfect use chybí) je pro
Creightonský model uváděn od 0,14 (Howard & Stanford, 1999) do 1,2 (Fehring, Lawrence, &
Philpot, 1993), uživatelský index pak 17,1 (z toho 2,7 připadá na chyby uživatele a/nebo výuky,
12,8 na těhotenství v důsledku styku ve vědomě plodném období; Howard & Stanford, 1999).
Metoda TwoDay (varianta hlenové metody) má, jak se zdá, srovnatelnou spolehlivost jako
Billingsova metoda (Arévalo et al., 2004), i když v citované studii byly zařazeny i kojící ženy,
které mohou mít sníženou plodnost.
Spolehlivost německé varianty symptotermální metody při správném užívání se podle
předběžných výsledků pohybovala od 0,63 (Frank-Herrmann et al., 1997) do 0,50 (Raith, Frank,
& Freundl, 1999); nejnovější údaj je 0,43 (Frank-Herrmann et al., 2007). Uživatelský index se
pohybuje kolem 2: Frank-Herrmann et al. (1991) uvádějí konkrétně 2,3, novější údaje (FrankHerrmann et al., 2007) jsou o něco nižší: 1,8. V evropské multicentrické studii, kde bylo zahrnuto
více variant STM (a celkem 1046 párů z 10 zemí, včetně 64 párů z ČR), měl uživatelský index
podle konečných výsledků hodnotu 2,6 (The European NFP study groups, 1999).
Moderní metody PPR patří mezi efektivní způsoby kontroly početí. Spolehlivost
symptotermální metody PPR je podle aktuálních informací (Frank-Herrmann et al., 2007)
srovnatelná s orální antikoncepcí. Při hodnocení spolehlivosti PPR je nezbytné brát v úvahu,
kterou konkrétní variantu PPR pár používá. Rozhodující význam přitom hraje motivace páru
k předcházení početí a ochota vyhnout se pohlavnímu styku ve správně identifikovaném plodném
období.
28
3. Psychologický výzkum kontroly početí
Až donedávna se výzkum v oblasti kontroly početí zaměřoval hlavně na otázky efektivity
a vedlejších zdravotních účinků. Psychologickým a sociálním faktorům (hodnotovým a etickým)
nebyl většinou přikládán dostatečný význam. Teprve přibližně v posledních třech desetiletích se
výzkum začíná zabývat tím, jak různé formy kontroly početí ovlivňují sexuální prožívání mužů
a žen a působí na partnerskou a individuální spokojenost (Marshall & Rowe, 1970; Marshall,
1977; Thompson & David, 1977; Keller, 1979; WHO, 1987; Severy & Silver, 1993; Oddens,
1999; Severy, 1999; Severy & Spieler, 2000; Severy & Robinson, 2004 a další).
V této kapitole nejprve nastíním obecný rámec výzkumu akceptability kontroly početí
(3.1.), poté uvedu přehled nejdůležitějších studií preference charakteristik těchto metod (3.2.),
jejich vlivu na koitální frekvenci a sexuální spokojenost (3.4.) a konečně psychologických
implikací konkrétních metod (3.5.). Pozornost bude věnována také etickým a náboženským
faktorům ovlivňujícím výběr kontroly početí (3.3.).
3.1. Preference a akceptabilita kontroly početí
Každý způsob kontroly početí s sebou přináší určité psychologické implikace. Každá
metoda má řadu předností i nedostatků, resp. charakteristik, které jsou pro potenciálního či
reálného uživatele přitažlivé či naopak nežádoucí (Wood & Leeton, 1970). „Dokonalá“ metoda,
která by byla bez výhrad přijatelná pro všechny a v každé situaci, neexistuje, a je vysoce
pravděpodobné, že ani existovat nebude. Do procesu výběru vhodné metody vstupuje příliš
mnoho faktorů: liší se nároky mužů a žen, vliv má také věk uživatelů, jejich zdravotní stav,
osobnostní struktura, délka a kvalita partnerského vztahu, osobní preference, hodnoty i etické
a náboženské otázky. Výzkumy naznačují, že se metody kontroly početí netěší příliš velké
popularitě. Řada párů volí často spíše tu „nejméně špatnou alternativu“ (Severy & Silver, 1993),
vystřídá i několik různých metod a hledá vždy něco nového. Preference se mohou měnit
v závislosti na fázi partnerského soužití, rodinného cyklu a změnách zdravotního stavu. Výběr
metody pro konkrétní situaci, v níž se pár nachází, pak záleží na tom, jaké její vlastnosti je pár
ochoten tolerovat, nebo – formulováno pozitivně – akceptovat (Severy & Thapa, 1994, viz také
29
příklad v Tab. 5). Cleland, Hardy, & Taucher (1990) rozlišují tři typy akceptability metod
kontroly početí:
(1) Hypotetická akceptabilita, která zahrnuje verbální hodnocení, které potenciální
uživatel dané metody vyjadřuje jako reakci na popis a prezentaci nové reálné, či imaginární
metody. Často se jedná o hodnocení atraktivity vlastností metody, srovnání s jinými metodami
a důvody, proč by uživatel danou metodu (ne)používal.
(2) Iniciální akceptabilita, která představuje ochotu jedince vyzkoušet novou metodu, jeli dostatečně informován o všech důležitých aspektech jejího užívání. Narozdíl od hypotetické
akceptability jde zde spíše o rozhodnutí a následné jednání, nikoliv postoje.
(3) Experienciální akceptabilita se vztahuje k hodnocení a chování jedinců, kteří danou
metodu používali nebo používají. V klinických studiích bývá vyjádřena jako setrvání u dané
metody (angl. continuation), spokojenost s metodou – vnímání spolehlivosti, hodnocení jejích
vlastností, vnímané důsledky používání (zdravotní, psychické a týkající se samotného
partnerského vztahu) a konzistence a správnost používání.
Tab. 5.: Srovnání charakteristik vybraných způsobů kontroly početí
Kondom
Přeruš. soulož
IUD
PPR
Sterilizace
Orální antik.
Používá se při
pohlavním styku
ano
ano
ne
ne
ne
ne
Vyžaduje
podporu partnera
ano
ano
ne
ano
ne
ne
Ovlivňuje
sexualitu
ano
ano
ne
může
ne
může
Zdravotní
komplikace
řídké
žádné
řídké
žádné
řídké
časté
Zdroj: Hatcher et al. (2000), str. 26. a 235 (upraveno).
Jak upozorňují Severy a Robinson (2004), ve výzkumu akceptability nestačí přihlížet jen
k individuálním preferencím, hodnotám a úmyslům, ale je třeba zahrnout i rozdíly mezi partnery,
procesy společného rozhodování a jednání. V současné době přibývá studií, které získávají údaje
od obou partnerů a při nichž slouží pár jako jednotka analýzy (angl. couple as a unit). Týká se
to nejenom výzkumů procesu výběru metody antikoncepce a reprodukčního záměru (Card, 1978;
Severy & Silver, 1993; Williams, 1994; Becker, 1996; Thomson & Hoem, 1998; Severy, 1999),
ale také sexuálního chování (Julien et al., 1992).
30
Navíc je třeba zmínit další důležitý faktor, který ovlivňuje hodnocení spokojenosti
s určitou metodou, a to je délka užívání dané metody. Bancroft a Santorius (1990) hovoří o „early
use“ a „late use“ a diskutují tento problém v souvislosti s užíváním orální antikoncepce: Více než
25 % žen orální antikoncepci brzy opouští pro nežádoucí vedlejší účinky. Z toho plyne, že
výzkum provedený u začínajících uživatelek („early use“) přinese odlišné (velmi pravděpodobně
více negativní) výsledky než u žen, které antikoncepční pilulku používají delší dobu („late use“).
Někdy se tento jev nazývá „survivor effect“ (efekt přeživšího). Mladé uživatelky v období
dospívání také mohou reagovat na nový hormonální režim odlišně než ženy s ustaveným
menstruačním cyklem.
Vztahy mezi proměnnými uživatele a proměnnými metody kontroly početí jsou reciproční
(viz Obr. 3.):
Výběr metody
A.
Proměnné
uživatele
Proměnné
metody
B.
Důsledky používání
Obr. 3.: Paradigma výzkumu vlivu používání kontroly početí na uživatele
Vysvětlení v textu.
Postoje, hodnoty a osobnostní charakteristiky uživatelů ovlivňují výběr konkrétní metody
(A.) a naopak používání metody může zpětně postoje, hodnoty (ale například i chování) uživatelů
modifikovat (B.). Experienciální akceptabilita je tak výsledkem interakce mezi těmito dvěma
skupinami proměnných. Toto paradigma je třeba mít neustále na paměti při interpretaci
psychologických výzkumů vztahujících se k této problematice.
31
3.2. Preferované charakteristiky kontroly početí
Beckman, Harvey, & Murray (1992) dali v rámci telefonického interview téměř 1200
ženám k posouzení 18 charakteristik antikoncepční metody. (Tyto charakteristiky byly vybrány
na základě údajů předchozích studií a pomocí metody focus group u studentek vysoké školy.)
Ženy měly uvést, jak jsou tyto charakteristiky pro ně důležité. Statistická analýza ukázala na
přítomnost pěti faktorů, které dohromady vysvětlily 60 % rozptylu hodnocení důležitosti. První
a nejdůležitější faktor (vysvětlil 32 % rozptylu) zahrnoval položky, které se týkaly snadnosti
používání a nepřítomnosti rušivého působení na sexuální prožitek. Autoři ho označili jako
„pohodlnost“ (angl. convenience). Druhý faktor se týkal vedlejších zdravotních účinků, třetí
faktor možnosti získat antikoncepční prostředek bez konzultace se zdravotnickým profesionálem.
Položky čtvrtého faktoru byly zaměřeny na spolehlivost a nepřítomnost zdravotních následků
u dětí narozených v budoucnosti. Pátý faktor se vztahoval k „dobré pověsti“ a známosti metody.
K podobným výsledkům dospěli ve své studii provedené na reprezentativním souboru
západoněmeckých žen i Döring et al. (1986). Ženy měly v rámci rozhovoru vyjmenovat důvody
volby antikoncepční metody podle jejich vnímané důležitosti. Nejvíce žen (85 %) uvedlo
„spolehlivost“ metody, dále „je bez vedlejších účinků na zdraví“ (64 %), „snadné používání“
(52 %), „akceptovatelnost také pro partnera“ (44 %), „bez nutnosti přípravy před pohlavním
stykem“ (43 %), „přirozenost, resp. nezasahuje do tělesných pochodů“ (36 %), „přijatelnost
z morálního nebo náboženského hlediska“ (5 %). Stejné pořadí důležitosti charakteristik ukázala
i následná replikace tohoto výzkumu v roce 1989 (Freundl et al., 1991).
Novější údaje (Grady, Klepinger, & Nelson-Wally, 1999) ukazují na některé rozdíly mezi
muži a ženami. Téměř 90 % mužů a žen (ve věku 20-27 let) považovalo spolehlivost za „velmi
důležitou“ charakteristiku při výběru kontroly početí. Pro ženy byla ochrana před infekcí na
druhém místě (77 %), zatímco pro muže byla přibližně stejně důležitá jako spolehlivost
a důležitější než zdravotní nezávadnost. Ženy hodnotily ochranu před infekcí a zdravotní
nezávadnost shodně. Kladly také průkazně větší důraz na jednoduchost používání a skutečnost,
že metoda nevyžaduje přípravu před pohlavním stykem, než muži. V důležitosti neovlivnění
sexuálního potěšení se muži a ženy nelišili.
Celkově vzato hledají lidé spolehlivou, jednoduchou a zdravotně nezávadnou metodu.
Senior (1996) charakterizuje „ideální“ metodu kontroly početí jako spolehlivou, non-invazivní
(bez používání pomůcek) a non-systemickou (bez chemických látek). Upozorňuje rovněž na
32
skutečnost, že důraz kladený na spolehlivost metody je (zvláště u žen) ovlivněn fází
reprodukčního cyklu ženy a vnímanými důsledky dalšího těhotenství. Preference (a ochota
tolerovat určité aspekty určité metody) se může měnit s věkem, fází partnerského vtahu, záměrem
plánování rodičovství a zdravotním stavem. Etická přijatelnost může – v souvislosti
s náboženským přesvědčením – při výběru metody hrát také významnou úlohu a bývá jedním
z důvodů volby přirozeného plánování rodičovství nebo bariérových metod oproti orální
antikoncepci nebo nitroděložnímu tělísku (více viz následující kapitola).
3.3. Etické a náboženské aspekty volby kontroly početí
Prostředky k realizaci plánovaného rodičovství se liší mechanismy působení na biologické
procesy plodnosti (a v některých případech i na průběh těhotenství). Rozdílný mechanismus
účinku je spojen s jejich rozdílným etickým hodnocením, v závislosti na přijatém etickém
systému. Například až do roku 1930 všechny křesťanské církve, včetně církví vzešlých
z reformace, považovaly použití antikoncepce (i v rámci manželského svazku) za morálně
nepřijatelné (Noonan, 1986). Dnes tento tradiční křesťanský postoj explicitně zastává pouze
církev katolická (viz Katechismus katolické církve, 2001). Velký dopad ve 20. století měla v této
souvislosti encyklika Humanae vitae papeže Pavla VI. z roku 1968. Papež v ní znovu potvrdil
význam přirozené kontroly početí při odpovědném rodičovství i tradiční negativní postoj
k antikoncepci. Právě tento dokument byl dalším impulsem k výzkumu a rozvoji přirozené
kontroly početí a zakládání organizací na její výuku a podporu.
Na jedné straně etického spektra jsou metody, které do biologických procesů plodnosti
nezasahují a naopak je k vyhnutí se početí využívají (patří sem metoda laktační amenorhey
a „ekologické kojení“ a sledování příznaků plodných a neplodných období menstruačního cyklu)
(viz též Obr. 1. v kap. 2.1.). Partneři se v tomto případě pouze rozhodují, zda budou či nebudou
mít pohlavní styk, nemění však jeho průběh ani nebrání realizaci jeho fyziologických následků.
Tyto metody jsou přijatelné pro většinu náboženských směrů a kultur.
Druhou kategorii tvoří metody založené na zásahu do procesů plodnosti muže a ženy.
Tyto metody však nemají negativní efekt na již existující embryo. Výhrady proti těmto postupům
často vyplývají z jejich možných vedlejších zdravotních dopadů na uživatele (například
sterilizace), z negativního vlivu na průběh a spontaneitu styku (například bariérové metody)
a podobně. Někteří lidé je odmítají z důvodů náboženských. Tyto formy kontroly početí jsou
33
například podle učení katolické církve neslučitelné s křesťanským pojetím sexuality a odpovědného rodičovství (viz Katechismus katolické církve, 2001; podrobněji Lawler, Boyle, & May,
1998). Takzvané bariérové metody odmítá (až na několik přesně vymezených situací) například
i židovský etický kodex (Haimov-Kochman & Hochner-Celinkier, 2007).
A konečně třetí skupinou jsou metody antikoncepce s inherentním či potenciálním
postfertilizačním či abortivním účinkem. Pojem postfertilizační efekt zde znamená zásah do
průběhu vývoje embrya v jeho nejranějším vývoji, před tím, než je těhotenství klinicky
rozpoznatelné, tedy před dokončením implantace (zahnízdění) embrya. Abortivní účinek pak mají
ty preparáty a postupy, které zasahují do vývoje již zahnízděného embrya, tedy vedou k ukončení
těhotenství v klinickém slova smyslu. V obou případech zde vstupuje do hry otázka etického
statusu raného lidského embrya (pro podrobnější diskusi viz např. Lee, 1997). Potenciální
abortivní a postfertilizační účinek antikoncepce je pro řadu lidí – i těch, kteří se nehlásí
k žádnému náboženství – závažná otázka (Dye et al., 2005; de Irala et al., 2007) a může
ovlivňovat výběr a nebo další používání takových metod. Poskytnutí spolehlivých údajů o těchto
možných účincích je nezbytným předpokladem informovaného souhlasu uživatelů (Larimore &
Stanford, 2000). Níže je pro úplnost uveden stručný přehled současných poznatků
o mechanismech působení hormonální orální a postkoitální antikoncepce a nitroděložního tělíska.
A. Hormonální (orální) antikoncepce. Primárním mechanismem účinku orální
antikoncepce je potlačení ovulace (pro přehled viz Larimore & Stanford, 2000). Mezi
sekundárními prefertilizačními mechanismy se uvádí změny hlenu děložního čípku, které
zamezují průniku spermií, a změny v děložní výstelce a vejcovodu, které narušují normální
transport spermií. Postfertilizační působení hormonální antikoncepce může zahrnovat: (1.)
zpomalení transportu raného embrya vejcovodem – to může vést ke zvýšenému riziku selhání
procesu implantace, protože děložní výstelka vykazuje poměrně krátké „implantační okno“
(Beier-Hellwig et al., 2001). Mimo toto období výrazně roste riziko neúspěšného zahnízdění a
zániku embrya (Wilcox, Baird, & Weinberg, 1999); (2.) změny v děložní výstelce, které brání
úspěšné implantaci embrya; (3.) změny v děložní výstelce, které sice nebrání zahnízdění embrya,
ale nejsou slučitelné s jeho dalším vývojem (pokračováním těhotenství).
Ve své přehledové práci o možných mechanismech účinku hormonální antikoncepce
Larimore a Stanford (2000) docházejí k závěru: „Existují dobré důkazy na podporu hypotézy, že
34
efektivita orální antikoncepce je do jisté míry závislá na postfertilizačních účincích. Pro
kvantifikaci relativního podílu postfertilizačních účinků však není dostatek údajů“ (str. 126).
Jinými slovy: je velmi pravděpodobné, že orální antikoncepce může mít postfertilizační efekt, ale
je obtížné kvůli nedostatku kvalitních dat podíl tohoto účinku na celkové efektivitě číselně
vyjádřit (pro podrobnou diskusi viz Alcorn, 2004).
B. Postkoitální antikoncepce. Na použití postkoitální antikoncepce se vztahují některé
výše uvedené závěry o hormonální antikoncepci. Prokazatelně postfertilizační efekt má například
mifepristone (RU 486) (Danielsson, Marions, & Bygdeman, 2003). Velikost tohoto účinku závisí
na dávkování a načasování jeho podání; u levonorgestrelu je oproti tomu nepravděpodobný (pro
přehled biochemických důkazů viz Gemzell-Danielsson & Marions, 2004; viz ale Mikolajczyk &
Stanford, v tisku, kteří se domnívají, že účinnost levonorgestrelu nelze vysvětlit pouze blokádou
ovulace).
C. Nitroděložní tělísko (IUD). Přítomnost cizího tělíska v děložní dutině vede u člověka
a všech doposud zkoumaných živočišných druhů k potlačení plodnosti. Mechanismy působení
nitroděložního tělíska (IUD) se liší v závislosti na sledovaném druhu organismu, chemickém
složení tělíska a jeho umístění. Jelikož nitroděložní tělísko u člověka nevede k potlačení ovulace,
lze uvažovat o jeho jak prefertilizačním, tak postfertilizačním působení (pro přehled viz Ortiz,
Croxatto, & Bardin, 1996; Stanford & Mikolajczyk, 2002). Možné prefertilizační účinky IUD
jsou: (1.) inhibice pohybu spermií na úrovni děložního čípku, děložní výstelky (endometria) nebo
vejcovodu; (2.) zpomalení nebo zrychlení transportu vajíčka vejcovodem; (3.) poškození nebo
zničení vajíčka před oplodněním. K potenciálním postfertilizačním účinkům patří: (1.) zpomalení
nebo zrychlení transportu embrya vejcovodem; (2.) poškození nebo zničení embrya před tím, než
dosáhne dělohy; (3.) zabránění implantaci (zahnízdění).
Empirické důkazy svědčí o tom, že „ačkoli k většině zabránění těhotenství dochází před
oplodněním, postfertilizační účinky značnou měrou a podstatně přispívají k efektivitě všech typů
nitroděložních tělísek“ (Stanford & Mikolajczyk, 2002, str. 1705). Jmenovaní autoři vypracovali
matematický model pro odhad relativního podílu postfertilizačních účinků na efektivitě IUD.
Podle nich je nitroděložní tělísko zodpovědné za 0,2-1,0 ztrátu embrya na ženu za rok užívání.
Oblast výzkumu postfertilizačního a abortivního působení některých antikoncepčních
přípravků je zatím plná protichůdných závěrů (viz např. Alcorn, 2004; Sivin, 1989), takže na
definitivní závěry si musíme ještě počkat.
35
3.4. Obecný vliv kontroly početí na koitální frekvenci
Vliv kontroly početí na různé aspekty sexuality patří k nejvýznamnějším prediktorům
celkové spokojenosti s danou metodou. Existují však i údaje o obecném vlivu rozšíření
spolehlivých druhů antikoncepce na průměrnou koitální frekvenci. Westoff (1974) publikoval
výsledky výzkumu, ve kterém se ukázalo, že ve Spojených státech mezi roky 1965 a 1970
(v době „sexuální revoluce“, kdy se dostalo velkého rozšíření orální antikoncepci a jiným
metodám kontroly početí) vzrostla průměrná udávaná četnost pohlavních styků u vdaných žen
mladších 45 let přibližně o 20 procent. Efektivita použité metody měla na frekvenci pozitivní
vliv: nejvyšší frekvenci uváděly ženy, které používaly orální antikoncepci a nitroděložní tělísko
nebo ty, jejichž manžel podstoupil vasektomii. Nejnižší frekvence byla u kalendářní metody.
Pokud jako třídicí kritérium byla použita interference s průběhem pohlavního styku, pak byla
četnost styků nejvyšší u metod, které při styku nepřekážejí (pilulka, nitroděložní tělísko,
sterilizace), následovaly bariérové metody (kondom, cervikální klobouček) a dále kalendářní
metoda společně s přerušovanou souloží. Metody, které používá žena (pilulka) byly spojeny
s vyšší frekvencí než metody používané mužem (kondom) nebo párem (kalendářní metoda).
Novější údaje ukázaly mezi roky 1970 a 1975 další nárůst průměrné koitální frekvence
o 5 %, který však byl pravděpodobně dán větším podílem žen používajících efektivní způsoby
antikoncepce (Trussell & Westoff, 1980). Délka manželství a věk partnerů však měly na koitální
frekvenci negativní vliv. Během tohoto pětiletého období byl pokles nejmenší u párů, které přešly
na účinnější formu antikoncepce (s výjimkou vasektomie u mužů), a nejvýraznější u párů, které
změnily metodu na méně účinnou. Střední pokles byl zaznamenán u párů, které metodu
nezměnily. Vliv socioekonomických, demografických a postojových proměnných (např. postoje
k ženské roli) byl velmi malý. Tyto výsledky však nelze vztáhnout k moderním metodám PPR,
protože ty v té době nebyly rozšířené.
36
3.5. Specifický psychologický výzkum antikoncepce
V následující podkapitole budou představeny některé výsledky výzkumu používání
antikoncepce (konkrétně hormonální antikoncepce, kondomu a sterilizace u mužů a žen)
s psychologickými důsledky.
A. Hormonální (orální) antikoncepce patří mezi vysoce spolehlivé metody, ale přináší
s sebou řadu zdravotních rizik (krátkodobého i dlouhodobého charakteru). Ačkoliv některou
z jejích forem vyzkouší v průběhu života velká část žen (v České republice asi 60 % žen při styku
se stálým partnerem, Weiss & Zvěřina, 2001), přibližně třetina žen během prvního roku užívání
tuto formu antikoncepce opouští, často kvůli nepříjemným vedlejším účinkům (Rosenberg &
Waugh, 1998). Asi 70 % aktuálních uživatelek má občasné nebo časté obavy z vlivu
antikoncepční pilulky na zdraví (Oddens, 1999).
Mezi důvody, proč ženy přestávají pilulku užívat, patří mimo jiné negativní změny
nálady. Nicméně nejčastějším efektem orální antikoncepce na náladu je snížení variability
afektivních změn v průběhu cyklu a méně negativní prožívání během menstruace ve srovnání se
ženami, které tuto antikoncepci neužívají (pro přehled viz Oinonen & Mazmanian, 2002). Určitá
část žen však prožívá zhoršení nálady a depresivní příznaky. Mezi predisponujícími faktory jsou
deprese v anamnéze, výrazné premenstruační obtíže a výskyt depresí v tomto období, poporodní
deprese, dysmenorhea nebo vysoká úroveň stresu před začátkem užívání pilulky (Oinonen &
Mazmanian, 2002).
Používání orální antikoncepce vede u některých žen ke snížení sexuální touhy (Graham et
al., 1995; Oddens, 1999) a tento efekt je silným prediktorem opuštění této metody (Sanders et al.,
2001). Zdá se, že efekt orální antikoncepce na sexualitu je podobný jako u změn nálady.
U většiny žen nemá pilulka výraznější vliv na sexuální život, některé ženy zažívají zlepšení
sexuality (například díky snížení strachu z těhotenství), určitá část naopak zřetelné zhoršení (pro
přehled viz Bancroft & Santorius, 1990; viz též Oddens, 1999).
Navzdory skutečnosti, že používání orální antikoncepce je pro ženy velmi snadné
(Oddens, 1999), míra kompliance není příliš vysoká: přibližně 30 % žen uvádí, že si zapomnělo
vzít jednu nebo více pilulek za měsíc (Rosenberg et al., 1995). Je-li kontrolována pravidelnost
užívání elektronicky, je tento podíl ještě vyšší (Potter et al., 1996).
37
Poměrně novým tématem výzkumu je postoj žen k úplnému potlačení menstruace
(v případě hormonální antikoncepce se, technicky řečeno, jedná o krvácení ze spádu, nikoli
o menstruaci), což dnes některé hormonální preparáty umožňují. Přibližně 60 % žen v našem
kulturním okruhu by podle nových údajů s potlačením menstruace souhlasilo, kdyby tento postup
neměl žádné zdravotní následky (Andrist et al., 2004). Pro některé ženy je však menstruace
důležitou známkou zdraví a skutečnosti, že nejsou těhotné, a její úplnou absenci nepovažují za
„normální“.
Výsledky výzkumu osobnostních, postojových a behaviorálních prediktorů používání
hormonální antikoncepce naznačují, že ženy, které volí jako metodu antikoncepce pilulku, mají
liberálnější a méně restriktivní postoj k sexualitě a jsou pravděpodobně sexuálně aktivnější než
ženy, které preferují jinou metodu (Bancroft et al., 1991; pro přehled dalších výzkumů viz
Bancroft & Santorius, 1990).
B. Kondom: Výzkumu faktorů, které ovlivňují výběr a konzistentní používání kondomu,
je věnována velká pozornost, protože kondom zároveň poskytuje relativní ochranu před pohlavně
přenosnými chorobami. Například vnímaná míra interference se sexuálním prožitkem se ukázala
být jedním z vysoce průkazných prediktorů používání kondomu u žen (např. Chan & Fishbein,
1993; White, Terry, & Hogg, 1994). Kondom měl ve výzkumu přibližně 1500 západoněmeckých
žen (Oddens, 1999) negativní vliv na všechny sledované parametry sexuality (18 % žen uvádělo
snížení počtu pohlavních styků, 27 % snížení spontaneity, 21 % snížení potěšení). Nejvíce žen ze
všech sledovaných metod si stěžovalo na ztrátu libida (11 %).
Používání kondomu může mít i některé vztahové konotace. Jeho nepoužití může být
vnímáno jako výraz důvěry (Maticka-Tyndale, 1992; Galligan & Terry, 1993) a naopak jeho
vyžadování od primárního partnera může být chápáno jako obvinění z nevěry nebo její přiznání
(Galligan & Terry, 1993).
Ney (1986) na základě přehledu literatury o vaginální absorpci látek obsažených ve
spermatu přišel s hypotézou, že hormony obsažené v seminální plazmě (testosteron, estrogeny,
luteinizační hormon, prolaktin a různé druhy prostaglandinů) mohou mít vliv na náladu ženy.
Zatím jediná studie, která tuto hypotézu testovala (Gallup, Burch, & Platek, 2002), dospěla
k závěru, že ženy, které mají pohlavní styk bez kondomu, jsou méně depresivní, a navíc četnost
depresivních symptomů a suicidálních pokusů u žen používajících kondom je přímo úměrná
38
konzistenci používání kondomu. To by ukazovalo na možnost, že látky v seminální plazmě mají
antidepresivní účinek. Autoři tohoto výzkumu při interpretaci jejích závěrů vyzývají k opatrnosti.
Tato studie totiž měla pouze korelační povahu a bude nutné její výsledky ověřit. Její závěry by se
pak případně mohly vztahovat i na ženy, jejichž partneři používají přerušovaný styk.
C. Sterilizace u mužů a žen: Meyer (2000) ve své přehledové studii psychologických
aspektů chirurgické sterilizace u žen píše: „Psychologické vyrovnávání se s podvázáním
vejcovodů vyžaduje normální proces truchlení, v němž se žena smiřuje se ztrátou své plodnosti.
U většiny žen se v této souvislosti během prvního roku po operaci rozvinou příznaky a fantazie
týkající se těhotenství a touhy po dítěti. To jsou normální reakce a je třeba je odlišit od
povrchnějších reakcí psychicky nevyrovnaných žen, které obvykle přetrvávají několik let“ (str.
116). Podle údajů z USA si asi čtvrtina mužů a žen po sterilizaci přeje další dítě, ale jen 10 %
chirurgickou obnovu plodnosti (Miller, Shain, & Pasta, 1991). V praxi tento reparativní zákrok
podstoupí jen nepatrný podíl mužů a žen (Meyer, 2000).
Meyer (2000) dále uvádí, že přibližně polovina žen se po sterilizaci cítí psychicky lépe,
přibližně 15 % hůře. Upozorňuje zvláště na negativní reakce u jedinců s psychiatrickou diagnózou
v anamnéze. Přibližně 10-80 % žen zmiňuje zlepšení a 5-35 % zhoršení v sexuální oblasti. Často
dochází ke zvýšení četnosti pohlavních styků, zvláště u párů, které předtím používaly bariérové
metody antikoncepce (údaje pro vasektomii uvádí například Maschhoff, Fanshier, & Hansen,
1976). Co se týče partnerského vztahu, asi 60-70 % žen nezaznamenává žádné změny, 15-40 %
uvádí celkové zlepšení a 8-20 % celkové zhoršení.
Maschhoff, Fanshier, & Hansen (1976) v případě mužské sterilizace zjistili v období 3
měsíců po operaci u 50 manželských párů zvýšení sexuální aktivity a celkové zlepšení vztahu
a vnímané kvality komunikace, zvláště u žen. Tato studie je však příliš malá, aby z ní bylo možno
vyvozovat obecné závěry, a také neuvádí dlouhodobé efekty mužské sterilizace na manželskou
spokojenost a stabilitu.
Specifický psychologický výzkum antikoncepce je (alespoň co se nehormonálních metod
týče) teprve v počátcích. Zdá se však, že by mohl přinést mnohé důležité informace o vnímání
důležitosti vlastní plodnosti a vlivu konkrétních metod na sexuální a manželskou spokojenost.
39
4. Výběr a používání přirozeného plánování rodičovství
Psychologických studií různých aspektů používání PPR bylo publikováno v posledních
přibližně 30 letech hned několik (pro přehled viz Fehring, 1995; Mikolajczyk, 2000;
Shivanandan, 2002; Skočovský, 2005). Často mají bohužel spíše popisný charakter a obecně
(s určitými výjimkami) nízkou metodologickou úroveň. Největší slabinou psychologického
zkoumání PPR je však jeho nedostatečné teoretické zakotvení. Sharma (1992) současnou situaci
komentuje: „Neexistují žádné modely pro výzkum přijetí, pokračování a efektivního používání
přirozeného plánování rodičovství (PPR)“ (str. 115). Z velké části proto chybí odpověď na
zásadní otázky: Jaké jsou determinanty spokojenosti s PPR a jeho úspěšného používání? Za
jakých okolností má PPR pozitivní a za jakých negativní vliv na manželský vztah? Jakými
mechanismy PPR na manželský vztah působí? Bez patřičného teoretického modelu zůstává
psychologický výzkum PPR vulnerabilní vůči jednostranným interpretacím.
Pro úspěšné používání PPR je nezbytná spolupráce obou partnerů, dobrá úroveň
komunikace a společné sdílení odpovědnosti za plánování rodičovství. PPR je metodou, která
spočívá v přijetí určitého druhu sexuální a intimní interakce mezi partnery, má tedy v zásadě
vztahový, dynamický charakter. Proto je v této práci východiskem pro vytvoření modelu
používání PPR úprava a integrace současných teoretických modelů manželství. Nejprve uvedu
jejich stručnou charakteristiku.
4.1. Teoretické modely manželství
Teoretických modelů manželství existuje již velké množství (pro přehled viz např. Karney
& Bradbury, 1995). V této práci se chci (hlavně kvůli jejich možné aplikaci na oblast PPR)
podrobněji věnovat pouze teorii sociální směny, behaviorální teorii, integrativnímu modelu
Karneyho a Bradburyho (1995) a teoriím závazku (angl. commitment).
4.1.1. Teorie sociální směny
Teorie sociální směny patří mezi nejčastěji citované teoretické přístupy v kontextu
výzkumu manželství a jiných forem blízkých vztahů. Za posledních přibližně čtyřicet pět let od
svého vzniku prodělala značný vývoj a na bází tohoto přístupu vznikla řada více či méně
propracovaných koncepcí (pro přehled viz Karney & Bradbury, 1995; Sprecher, 1998). Většina
40
z nich sdílí několik základních tezí: (1) sociální chování probíhá jako série směn, (2) jedinci
usilují o maximalizaci svých odměn (rewards) a minimalizaci svých výdajů (costs) a (3) pokud
jedinci obdrží odměnu od druhého, cítí se zavázáni, aby odpověděli shodně (reciprocity).
Odměny minus výdaje dávají výsledek. Pokud je výsledek kladný, označuje se jako zisk (benefit).
Jednotlivé konkrétní přístupy pak přidávají další pojmy (následující charakteristiky uvádím podle
přehledů Karney & Bradbury, 1995; Sprecher, 1998).
Tribaut a Kelley v roce 1959 publikovali tzv. „outcome-independence theory“ (teorii
nezávislosti na výsledku), ve kterém k termínům odměna, zisk přiřazují ještě srovnávací úroveň
(comparison level) a srovnávací úroveň pro alternativy. Srovnávací úroveň označuje očekávání,
která má jedinec od vztahu a která slouží jako standard k hodnocení vztahu. Vycházejí
z minulých osobních zkušeností jedince nebo ze znalosti zkušeností jiných. Srovnávací úroveň
pro alternativy analogicky odkazuje na představy o výsledcích (ziscích), které by jedinec obdržel
od alternativ, které se mu nabízejí (jiný vztah, život bez závazného vztahu). Pokud jsou zisky ze
současného vztahu vyšší, než z nejlepší dostupné alternativy (alternativ), jedinec se bude cítit
závislý na vztahu a posílí to jeho závazek vůči tomuto vztahu. O aktuálních teoriích závazku
podrobněji pojednává kap. 4.1.4.
4.1.2. Behaviorální teorie
Behaviorální teorie se (na rozdíl od teorie sociální směny) zaměřuje zvláště na kognitivní
aspekty vztahu – atribuci chování z pohledu partnerů. Atribucí v rámci vztahu rozumíme
posouzení příčin chování a partnerovy odpovědnosti za ně v dimenzích místa kontroly, stability
versus nestability, specifického versus globálního vlivu na vztah, záměrnosti, dobrovolnosti,
aktuálního stavu či trvalejší osobnostní charakteristiky apod. Hromadění určitých druhů
zkušeností z interakce mezi partnery ovlivňuje jejich celkové hodnocení kvality vztahu. Bradbury
a Fincham (1990) předložili model vztahů mezi chováním, atribucemi a manželskou spokojeností
(viz Obr. 4). Pro zjednodušení uvádějí pouze model pro jednoho z partnerů, ve výsledném
modelu by však mělo být zahrnuto chování obou partnerů kvůli lepšímu postižení kontextu jejich
interakce. Protože se proces atribuce netýká každého partnerova chování, je třeba mezi chování
a atribuci vložit proces primárního zpracování, tj. posouzení, zda toto chování vůbec atribuci
podléhá. Jelikož aktuální atribuce (která nebyla sdělena partnerovi) pravděpodobně nemá přímý
vliv na dlouhodobou spokojenost ve vztahu, je vložen přechodný stav krátkodobé spokojenosti.
41
Partnerovo
chování
Primární
zpracování
A
Vlastní
chování
F
B
C
D
Privátní
atribuce
Krátkodobá
spokojenost
Dlouhodobá
spokojenost
E
H
G
Obr. 4.: Model vztahu mezi chováním, atribucemi a manželskou spokojeností
Zdroj: Bradbury & Fincham (1990), str. 24. Vysvětlivky v textu.
Například procesy atribuce z pohledu manžela probíhají následovně: manželčino chování
prochází nejdříve primárním zpracováním, ve kterém je analyzován jeho význam (B). Podobně
může manžel hodnotit i své vlastní chování (C), které vyvolalo hodnocené chování (A). Pokud
manžel posoudí chování své partnerky jako mající nízkou negativitu, neočekávanost a selfrelevanci, zareaguje na něj bez dalšího zpracování (H). Pokud však posoudí manželčino chování
v těchto dimenzích vysoko, pak u něj proběhne proces atribuce (D) a podle jeho výsledku se
zachová (G). Výsledek primárního zpracování a atribuce je ovlivněn manželskou spokojeností
a sám ji ovlivňuje (E, F). Například bylo zjištěno, že v nespokojených manželstvích manželé
častěji vnímají i vstřícné partnerovo chování jako neupřímné a náhodné opomenutí jako úmyslné
atp. (Fincham & Bradbury, 1990). Aplikaci této teorie na oblast používání PPR uvádí kap. 4.4.4.
Zatímco teorie směny se zaměřuje spíše na strukturální aspekty manželství, předností této
teorie je skutečnost, že umožňuje vysvětlit dynamiku a vývoj vztahu, tedy jak a proč ke změnám
dochází.
4.1.3. Integrativní model podle Karney & Bradbury (1995)
Na základě výsledků metaanalýzy longitudinálních studií kvality a stability manželství
vytvořili Karney a Bradbury (1995) integrativní model manželství, který nazvali model
vulnerabilita-stres-adaptace (angl. vulnerability-stress-adaptation model). Funkční a dostatečně
komplexní model, který bude zároveň schopen vysvětlit vývojové tendence dlouhodobých vztahů
v manželství, by podle nich měl obsahovat následující složky (viz Obr. 5):
42
trvalé
vulnerability
B
adaptační
procesy
E
C
F
manželská
kvalita
G
stresující
události
H
manželská
stabilita
A
D
Obr. 5.: Integrativní model vulnerabilita-stres-adaptace
Zdroj: Karney & Bradbury (1995), str. 23. Vysvětlivky v textu.
1. Trvalé vulnerability (enduring vulnerabilities), což jsou „stabilní demografické,
historické, osobnostní a zkušenostní faktory, které jedinci přinášejí do vztahu“ (str. 22). Patří
mezi ně například rozvod rodičů, impulzivní či depresivní typ osobnosti apod.
2. Stresující události (stressful events), „vývojové přechody, situace, události a chronické
či akutní okolnosti, se kterými se páry setkávají“ (viz tamtéž). Jako příklad lze uvést náhlé
onemocnění jednoho z partnerů, narození dítěte, odchod dětí z domova, ztráta zaměstnání apod.
3. Adaptační procesy (adaptive processes), tedy „způsoby, jak jedinci či páry zacházejí
s rozdíly v mínění a individuálními nebo manželskými potížemi a přechody“ (viz tamtéž). Jsou to
copingové strategie, způsoby řešení konfliktů apod.
Kvalita manželství je ovlivněna opakovanou zkušeností s behaviorálními výměnami ve
vztahu a reakcemi na ně (F). Vnímaná kvalita vztahu však také ovlivňuje způsob, jakým se
partneři vyrovnávají se stresujícími událostmi a vývojovými přechody (tj. copingové strategie)
(G). Je však třeba vzít do úvahy, že ne všechny páry se musejí potýkat se stejnými stresujícími
událostmi a situacemi (A) a také to, že způsob jejich zvládání a interpretace může jejich dopad
zhoršit nebo naopak zmírnit (E). Stabilní osobnostní charakteristiky, socioekonomický status,
osobní historie a mnohé jiné relativně stabilní proměnné mohou přispívat ke stresujícím
událostem, s nimiž se pár musí vyrovnávat (C) (značka D pak znamená vliv nahodilých událostí),
a mají nesporný vliv i na adaptační procesy (B). Špatná adaptace na zátěžové situace a trvale
snížená kvalita manželství má negativní vliv na stabilitu manželství (H).
43
Mezi silné stránky této koncepce patří skutečnost, že zahrnuje jak faktory na makroúrovni (např. socioekonomický status v rámci trvalých vulnerabilit), tak procesy na mikroúrovni
(behaviorální výměny v rámci adaptačních mechanismů). Navíc zahrnuje specifické mechanismy
adaptace na stresové události a oceňuje také vliv kognitivních faktorů – interpretace dané situace
a atribučních procesů. A protože počítá s interakcí mezi vulnerabilitou a stresujícími událostmi
v jejich vlivu na adaptační procesy, dokáže vysvětlit variabilitu ve vnímané kvalitě manželství
jak pro pár, tak pro jednotlivce. Jako příklad můžeme uvést situaci, kdy oba partneři mají řadu
vulnerabilit. Jejich manželství ale může být velmi uspokojivé a stabilní, protože se nemuseli díky
příznivým okolnostem vyrovnávat s událostmi, které by hůře zvládali. Naopak páry, jejich
členové mají málo „zranitelných“ oblastí, mohou být velmi nespokojené, protože se ocitly pod
trvalým tlakem náročných situací.
Omezením předkládaného modelu je nedostatečné rozlišení charakteru stresujících
událostí. Autoři tohoto modelu připouštějí, že akutní a chronický stres může na manželství
působit rozdílnými mechanismy. Zatímco akutní stres podle nich pravděpodobně aktivuje přímo
adaptační schopnosti páru, chronický stres může působit na manželství pouze za přítomnosti
trvalých vulnerabilit. Tato koncepce také nebere v úvahu rozdíly ve vulnerabilitě, vnímané
intenzitě stresu a kvalitě manželství mezi partnery. Navíc tento model zdůrazňuje pouze rizikové
faktory (trvalé vulnerability) a přehlíží faktory protektivní. A vedle adaptačních mechanismů
opomíjí procesy aktivního budování vztahu (relationship maintenance behavior). Kvalitu vztahu
neovlivňuje pouze to, zda partneři dokáží úspěšně řešit názorové neshody a překonávat vzniklé
překážky, ale také, jak kvalitně o vzájemný vztah „pečují“, co do něho vkládají.
Výrazným nedostatkem je předpoklad o přímém vztahu mezi kvalitou manželství a jeho
stabilitou. Je nepochybně pravda, že méně spokojená manželství jsou náchylnější k rozpadu. Ale
někteří lidé setrvávají i ve velmi nespokojeném manželství a jiní naopak opouštějí i relativně
kvalitní vztah kvůli atraktivní alternativě. V modelu tak chybí kognitivní závazek, který je
mediátorem stability manželství.
4.1.4. Teorie závazku
Sternberg (1986) se domnívá, že různé typy vztahů můžeme odlišit podle poměrného
zastoupení tří hlavních komponentů: intimity (pocitu blízkosti a náležení), vášně (touhy po
jednotě s druhým, erotické přitažlivosti) a kognitivního závazku (či rozhodnutí). Komponent
44
závazku má podle něj dvě složky: krátkodobé rozhodnutí milovat druhého a dlouhodobé
rozhodnutí tuto lásku udržovat. Sternberg (1986) píše, že „je důležité neopomíjet složku
závazku/rozhodnutí v lásce jenom proto, že nemá „žár“ nebo „náboj“ složek lásky intimity
a vášně. Milující vztahy mají téměř nevyhnutelně své vzestupy a pády a v takových vztazích
mohou být období, kdy je komponent rozhodnutí/závazku to jediné nebo téměř jediné, co vztah
udržuje v chodu. Tento komponent může být nezbytný pro překonání těžkých období a pro návrat
k lepším. Jeho ignorováním nebo jeho oddělováním od lásky může člověk ztratit právě ten
komponent milujících vztahů, který ho uschopňuje, aby prošel těžkými i snadnými obdobími“
(str. 123).
I. Přehled modelů závazku
V současné době existují nejméně tři teoretické koncepce závazku ve vztazích, které však
sdílejí řadu podobných rysů. Patří mezi ně přesvědčení, že vztahy přetrvávají nejen díky svým
přitažlivým kvalitám, ale i díky vazbám, které partnery drží pohromadě, a bariérám, které brání
vztah opustit (následující přehled vychází z práce Rusbult et al., 2006).
Prvním teoretickým přístupem je Levingerův model koheze (cohesiveness model).
Stabilita manželství záleží na zhodnocení a vzájemném vztahu mezi: (1.) přitažlivými aspekty
vztahu (present attractions), které autor rozděluje na materiální (například finanční příjem
a vlastnictví domu), symbolické (vzdělání a sociální status) a citové (naplňování potřeb emoční
jistoty, bezpečí, sexuální uspokojení), (2.) bariérami zamezujícími opuštění vztahu, které jsou
rovněž materiální (ztráta majetku), symbolické (například náboženské a sociální závazky)
a citové (závislé děti v rodině), a (3.) přítomností atraktivních alternativ, které se nacházejí vně
vztahu. Pokud vztah pro jedince ztratí přitažlivost, nejsou přítomny obtížně překonatelné bariéry
a nabízené alternativy jsou dostatečně atraktivní, pak vztah opouští.
Druhým modelem je Rusbultové investiční model (investment model) (Rusbult, 1983;
Rusbult, Martz, & Agnew, 1998), který operuje s pojmem závislost (dependence) na vztahu, tj.
do jaké míry jedinec konkrétní vztah „potřebuje“. Tato závislost (resp. odkázanost) je ovlivněna:
(1.) úrovní spokojenosti se vztahem, (2.) kvalitou alternativ a (3.) velikostí investice (tj.
množstvím a důležitostí zdrojů, které jsou na vztah vázané). „Závazek je psychologický stav
[věrnosti vůči zdroji této závislosti], který přímo ovlivňuje každodenní chování ve vztahu, včetně
45
rozhodnutí vytrvat – závazek tedy (…) zprostředkovává působení tří zdrojů závislosti (Rusbult et
al., 2006, str. 618-619) (viz Obr. 6).
Úroveň
spokojenosti
Kvalita
alternativ
Úroveň závazku
Setrvání ve
vztahu
Velikost
investice
Obr. 6.: Investiční model závazku
Třetí koncepcí je Johnsonův tripartitní model. Ode dvou předešlých se liší tím, že
závazek nepovažuje za unidimenzionální konstrukt, ale rozlišuje tři kategorie závazku: osobní
závazek (touha setrvat ve vztahu), morální závazek (pocit morální povinnosti zůstat ve vztahu)
a strukturní závazek (pocit, že jedinec musí ve vztahu zůstat kvůli překážkám, které jeho opuštění
brání).
Osobní závazek má tři složky: přitahování k partnerovi, přitahování ke vztahu a vztahová
identita (začlenění vztahu do sebepojetí). Morální závazek rovněž obsahuje tři komponenty:
morální povinnost se nerozvést, smysl pro osobní povinnost vůči partnerovi a potřeba zachovat si
konzistenci ve vlastním přesvědčení, víře a hodnotách. Strukturní závazek má čtyři složky:
potenciální alternativy ke vztahu, sociální tlak k setrvání ve vztahu, obtíže spojené s ukončením
vztahu (například rozvodové řízení apod.) a nevratné investice (např. potřeba se vyhnout pocitu,
že čas a úsilí vložené do vztahu byly „ztracené“).
Je důležité dodat, že Johnson se domnívá, že jednotlivé druhy závazku jsou jinak
prožívané. Zatímco rozhodnutí na základě osobního závazku jsou vnímána jako svobodně
zvolená, morální a strukturální závazek může být vnímán spíše jako omezující. (Nicméně
internalizovaný morální závazek, osobní přesvědčení o morální hodnotě nerozlučitelnosti
manželství, může být podle mého názoru prožíváno rovněž svobodně.)
Jak bylo uvedeno výše, všechny tyto přístupy mají společné přesvědčení, že závazek je
ovlivněn spokojeností, kvalitou alternativ a velikostí investice (resp. přítomnost bariér proti
46
opuštění vztahu), viz Obr. 6. (Stále se diskutuje o tom, zda je morální závazek další nezávislou
složkou, viz Adams & Jones, 1997; v Levingerově modelu je součástí bariér a u Rusbultové
součástí velikosti investice, Rusbult et al., 2006.) Meta-analýza empirických studií investičního
modelu potvrdila, že každá ze tří složek nezávisle koreluje s úrovní závazku a že míra závazku
predikuje stabilitu vztahu (Le & Agnew, 2003).
II. Závazek a udržování vztahu
Závazek sám o sobě, jak píší Rusbult et al. (2006), „magicky nezpůsobí, že vztah vytrvá.
Závazek však podporuje adaptivní a pro vztah důležité jednání, které zpětně působí trvání
vztahu“ (str. 626). Tyto druhy jednání se nazývají procesy udržování vztahu (relationship
maintenance) (pro přehled viz Canary & Dainton, 2006; Dindia, 2000). Některé z nich jsou
kognitivní povahy a mají za cíl posílit rozhodnutí ve vztahu zůstat. Lidé se silným závazkem mají
například tendenci (1.) snižovat přitažlivost lákavých alternativ a/nebo (2.) posilovat svoje
přesvědčení o kvalitě vlastního vztahu a/nebo (3.) problémech v ostatních manželstvích. Procesy
udržování vztahu mají i behaviorální podobu. Ta se může projevovat například tendencí reagovat
na partnerovo chování spíše přizpůsobením, vyšší ochotou partnerovi odpouštět (Fincham,
Beach, & Davila, 2004; Finkel et al., 2002) a obětovat osobní zájmy a preference pro dobro
partnera a vztahu (Van Lange et al., 1997; Stanley, 2006; Wieselquist et al., 1999). Přijetí
závazku totiž vede k transformaci motivace: procesu, kdy jedinec při rozhodování nebere v potaz
jen svůj bezprostřední osobní prospěch, ale spíše vztahový kontext; jeho či její identita se stává
součástí „my“.
Podobně Weigel a Ballard-Reisch (2001) hovoří o různých typech jednání, která pomáhají
udržovat vztah. Zařazují mezi ně pozitivitu (positivity) – optimistický, přívětivý a nekritizující
přístup k partnerovi, otevřenost (openness) – ochotu diskutovat o povaze současného vztahu,
ujištění (assurances) – zdůrazňování touhy zůstat ve vztahu, širší vztahovou síť (network) –
dobré vztahy se (společnými) přáteli a blízkými, úkoly (tasks) – přebírání odpovědnosti za úkoly
v domácnosti a při zajišťování potřeb rodiny.
Jak lidé poznávají míru závazku svého partnera nebo partnerky? „Rozpoznat sílu závazku
druhého je možné pouze v situacích, v nichž je chování, které je ke prospěchu vztahu, v konfliktu
s chováním, které by bylo ke prospěchu jedinci“ (Rusbult et al., 2006, str. 627). Tyto situace se
nazývají diagnostické. Mají velký význam, protože ujištění o partnerově závazku prohlubuje
47
důvěru, přesvědčení, že partner je citlivý k našim potřebám a bude takový i v budoucnosti
(Holmes & Rempel, 1989). „Když lidé začínají mít více důvěry, ochotněji se staví do
zranitelnější pozice vůči partnerovi tím, že se stanou více závislými – jsou pak nejen spokojenější
se vztahem, ale také ochotnější odmítnout alternativní partnery (…) a do vztahu materiálním
i nemateriálním způsobem investovat“ (Rusbult et al., 2006, str. 628). Tento proces má cyklickou
povahu: vyšší závislost vede k závazku, závazek k ochotě do vztahu více investovat, což
u partnera prohlubuje důvěru, ochotu stát se na partnerovi závislým a tedy více vázaným. Někteří
autoři hovoří o společném cyklickém růstu (mutual cyclical growth; Rusbult et al., 2006), nebo –
v případě, že jsou důvěra nebo závazek narušeny – společné cyklické deterioraci.
III. Zobecnitelnost teorie závazku
Přitažlivým rysem teorií závazku je jejich zobecnitelnost na širokou škálu kontextů
a situací. Dřívější výzkum partnerských vztahů byl příliš jednostranně orientován na spokojenost
– vědci jednoduše předpokládali, že lidé zůstávají ve vztahu tak dlouho, dokud jim přináší
uspokojení. V rámci tohoto paradigmatu ale nebylo možné vysvětlit, proč mnoho lidí neopouští
ani agresivního či zneužívajícího partnera. Teorie závazku (především investiční model) pomohl
mnohé aspekty tohoto problému lépe pochopit. Ukázalo se, že oběti mohou ve zneužívajícím
vztahu zůstávat například proto, že nemají jinou alternativu (mohou být na partnerovi finančně
závislí), nebo proto, že je k partnerovi váží důležité investice (společné vlastnictví bytu, malé děti
aj.) (Rusbult & Martz, 1995).
V poslední době byla teorie závazku aplikována na mnohé další oblasti mimo
interpersonální vztahy, například na organizační a pracovní závazky, závazky k účasti na
hudebních aktivitách, ke škole, k lékařským doporučením a režimu (kompliance pacientů) a ke
sportovní disciplíně (pro odkazy na literaturu viz Le & Agnew, 2003; Rusbult et al., 2006). A co
je důležité, teorie závazku se začala uplatňovat i ve výzkumu chování zákazníků a jejich
„věrnosti značce“ (Fournier, 1998). To naznačuje, že teorii závazku lze aplikovat i na používání
a „věrnost“ přirozenému plánování rodičovství (viz kap. 4.3.1.).
48
4.2. Výběr PPR – hypotetická a iniciální akceptabilita PPR
Vyjmenovat všechny důležité faktory, které ovlivňují výběr (a následně i efektivitu
používání) PPR, je velmi obtížný úkol, protože jsou tyto metody rozšířeny ve velmi rozdílných
kulturních a sociálních podmínkách. Přesto však lze vymezit alespoň ty nejpodstatnější. Můžeme
je rozdělit do tří skupin (Sharma, 1992):
I. Charakteristiky metody. Zde patří jak objektivní vlastnosti a nároky na uživatele
společné všem metodám PPR (například abstinence v plodném období), či specifické pro určitou
variantu PPR (např. nutnost měřit teplotu), tak především vlastnosti subjektivně vnímané –
předpokládané: očekávaná spolehlivost, aplikovatelnost (někteří potenciální uživatelé se mylně
domnívají, že moderní metody PPR lze používat pouze při pravidelných cyklech), snadnost
užívání, vnímaná sebeúčinnost – schopnost metodu používat, vliv na sexuální život a partnerský
vztah). Kritický význam má srovnání vnímaných charakteristik PPR s ostatními dostupnými
metodami kontroly početí (a samozřejmě osobní zkušenost s antikoncepcí).
II. Charakteristiky uživatele. Zahrnují věk, vzdělání, náboženské vyznání, obecnou
znalost metod kontroly početí (která je značně závislá na kulturním prostředí), postoj vůči metodě
PPR (ten vychází jak z minulé zkušenosti s antikoncepčními metodami, tak ze současné
zkušenosti s PPR), zvládání abstinence (sexuální sebekontrola), motivace k předcházení
těhotenství (spacers/limiters), postoj k riskování (souvisí s předešlým: jak často mají partneři
vědomě pohlavní styk v potenciálně plodném období), postoj k sexualitě (subjektivní důležitost
sexuality), postoj k vlastnímu tělu (některé ženy, zvláště v určitých kulturách, mohou obtížně
snášet nutnost dotýkat se vlastních pohlavních orgánů), osobnostní charakteristiky a jiné faktory.
III. Kontextové charakteristiky. Sharma (1992) mezi ně zařazuje komunikaci mezi
partnery, spolupráci a sdílenou odpovědnost, postoj a podpora ze strany partnera, dále vliv
kultury, který se projevuje v rozdělení rodových rolí a vlivu v rodinných vztazích. Podobně má na
přijetí PPR vliv postoj politiků, poskytovatelů informací o kontrole početí (obě skupiny mohou
do jisté míry ovlivňovat dostupnost výuky PPR), potenciálních i současných uživatelů.
Rozhodující úlohu také hraje snadnost přístupu k informacím o metodách PPR. Ten někdy může
být ztížený skutečností, že řada výukových center PPR je spojena s náboženským prostředím, což
může pro některé potenciální uživatele představovat bariéru. Důležitý je také samotný postoj
k uživatelům PPR (někteří lidé je mohou vnímat jako „náboženské fanatiky“ nebo jedince
s „puritánskými sexuálními postoji“).
49
Bohužel empirické údaje o prediktorech postoje a výběru (a zvláště bariér k přijetí) PPR
v obecné populaci téměř chybí. V následující části budou představeny výsledky studií
hypotetické a iniciální akceptability PPR.
4.2.1. Hypotetická akceptabilita PPR
Několik publikovaných studií hypotetické akceptability PPR (tradičních metod i nových
technologií) ukázalo, že zájem žen o tyto metody převyšuje aktuální četnost používání. Ve
výzkumu reprezentativního souboru západoněmeckých žen konaném v roce 1985 celkem 47 %
dotazovaných projevilo zájem o PPR jako metodu vyhnutí se početí (Döring et al., 1986), o čtyři
roky později to bylo 50 % (Freundl et al., 1988). Zájem byl větší u žen s vyšším vzděláním a žen
nespokojených se současnou metodou kontroly početí. Celkem 14 % žen uvedlo jako
pravděpodobné, že budou v budoucnu některou z metod PPR používat (Döring et al., 1986).
Podobně jedna studie amerických žen ukázala, že přibližně 23 % z nich se domnívá, že je
pravděpodobné nebo velmi pravděpodobné, že v budoucnu budou používat PPR k vyhnutí se
početí a 37 % k dosažení početí (Stanford, Lemaire, & Thurman, 1998; viz též Stanford, Lemaire,
& Fox, 1994). Celkem 71 % vysokoškolaček ve studii na dvou kampusech projevilo zájem
o soupravu na určení ovulace (tj. jednu z forem nových technologií v PPR). Z nich by ji 22 % (tj.
16 % z celkového souboru) používalo jako výlučnou metodu kontroly početí, 52 % by ji
aplikovalo v kombinaci s bariérovými metodami v plodném období (Baird & Pearl, 1994). Je
zajímavé, že ještě větší část žen se zajímala o tuto formu zjišťování ovulace kvůli získání více
informací o vlastní plodnosti (62 %) nebo celkovém zdraví (72 %). Téměř shodné výsledky
ukázaly i další dva výzkumy na americké vysokoškolské populaci (Djerassi, 1990).
Mikolajczyk (2000) zjistil ve své studii západoněmeckých berlínských žen, že 63 %
z nich si přeje být o PPR více informováno (ve skupině žen z Krakova to bylo 91 %). Celkem
52 % považovalo tyto metody za praktikovatelné (v Krakově 60 %). Na druhé straně v rámci
„Kanadské antikoncepční studie“ byla svobodným ženám ve věku 15-29 let položena otázka
ohledně jejich postoje k metodě neplodných dnů („rhythm method“). Pouze 2 % žen ve věku 1517 let a 5 % žen ve věku 18-29 let uvedlo kladný nebo velmi kladný postoj (Fisher & Boroditsky,
2000).
50
4.2.2. Iniciální akceptabilita PPR
Iniciální akceptabilitu moderních metod PPR zkoumali Mikolajczyk, Stanford
a Rauchfuss (2003). Jejich respondenty byly ženy v poporodní péči ze dvou velkých nemocnic
v Berlíně a Krakově (stejná studie jako Mikolajczyk, 2000). Z 556 žen, od kterých získali
potřebná data, 60 % odpovědělo, že v rámci rozhodování o metodě kontroly početí pro
následující období uvažovaly i o moderních formách PPR. Čtrnáct procent z celkového vzorku
uvedlo, že budou PPR používat, ať s použitím kondomu, nebo bez něj. Ze zkoumaných faktorů
měly vliv na zájem o PPR znalost této metody, minulá zkušenost s ní a očekávaný efekt
abstinence na partnerský vztah. Tyto proměnné však neměly vliv na to, zda se pro PPR rozhodly.
U těch žen, které se o PPR zajímaly a nakonec se pro něj rozhodly, hrála největší roli vnímaná
vysoká spolehlivost metody, dobrá akceptace vlastního těla (pozitivní vztah k vlastnímu tělu,
touha žít s ním v harmonii, nepřítomnost odporu ke sledování symptomů plodnosti apod.),
do budoucna plánované těhotenství a náboženské přesvědčení.
Daly a Herold (1983) srovnávali páry, které absolvovaly kurz symptotermální metody
PPR a buď ji používaly k vyhnutí se početí alespoň 3 měsíce (bez použití kondomu), nebo se
rozhodly ji nepoužívat. Pokračování v užívání PPR predikovaly (sestupně podle míry vlivu):
vnímaná efektivita, nespokojenost s ostatními metodami kontroly početí, postoj k PPR, postoj
k abstinenci, těhotenství plánované v budoucnosti, podpora ze strany partnera, religiozita,
vnímaná náročnost těhotenství, kdyby k němu došlo, a některé další proměnné, jejichž vliv však
byl velmi slabý. Například vzdělání, charakteristiky cyklů a pojetí abstinence (bez sexuálních
aktivit/ nekoitální aktivity) nemělo k pokračování v užívání průkazný vztah.
Zájem žen o moderní metody PPR, jak se zdá, zřetelně převyšuje aktuální prevalenci
jejich užívání. Příčiny této diskrepance nejsou ještě plně známé. Faktory, které predikují zájem
a ochotu používat metody PPR (a naopak bariéry, které brání ženám k přijetí těchto metod), je
třeba ještě podrobněji analyzovat v budoucích výzkumech.
4.2.3. Motivace k výběru PPR jako metody kontroly početí
Motivace k výběru PPR představuje v kontextu používání PPR kritickou proměnnou. Je
proto překvapivé, že motivačním zdrojům (konkrétním pohnutkám), ale především podobě
a struktuře (interní/externí; pozitivní/negativní) bylo v rámci psychologického výzkumu PPR
věnováno poměrně málo pozornosti. Několik publikovaných studií má především popisnou
51
povahu. Velmi málo toho víme o tom, jak motivační faktory ovlivňují správnost a konzistenci
používání PPR a závazek vůči PPR.
V rozsáhlé studii Billingsovy ovulační metody (WHO, 1981a), byly dva nejčastěji
uváděné důvody volby PPR náboženské přesvědčení a nespokojenost s ostatními metodami.
Podobné výsledky získali i McCusker (1977) a von Fragstein, Flynn, & Royston (1988). Ve
studii Klaus, Labbok a Barker (1988) (Billingsova metoda, více než 1000 žen, 5 různých center)
byly na prvním místě zdravotní důvody a na druhém důvody náboženské. V jiné studii (France,
France, & Townend, 1997) u více než 500 uživatelů symptotermální metody PPR a kombinované
metody dominovaly odpovědi přirozenost PPR, negativní vedlejší účinky jiných metod, celková
nespokojenost s jinými metodami a náboženské důvody. Stejná témata se objevila i ve studii
Skočovský (2004). A co je důležité, přibližně 20 % mužů v ní uvedlo, že metodu zvolili „kvůli
přání partnerky“.
Velmi zajímavá je otázka srovnání vlivu externí a interní, či pozitivní a negativní
motivace k používání PPR na „výstupní“ proměnné. Dá se předpokládat, že internalizovaná
pozitivní (například náboženská či etická) motivace má na používání PPR stabilnější a silnější
vliv. Zatím však nemáme k dispozici empirické údaje, které by to potvrzovaly.
Nejčastějšími důvody volby PPR jako metody kontroly početí jsou náboženské
přesvědčení (a/nebo etické důvody), nespokojenost s ostatními metodami, nepřítomnost
zdravotních rizik u PPR a jeho „přirozenost“ (někdy je přijetí PPR vedeno „ekologickou“
motivací – snahou žít „v souladu s přírodou/vlastním tělem“). Pořadí těchto motivů výběru se liší
podle náboženského vyznání, vzdělání a kultury, ve které je průzkum proveden.
4.3. Prediktory konzistentního používání a spokojenosti s PPR
K hodnocení úspěšnosti používání PPR můžeme použít několik měřítek, a to jak
objektivních (správnost, konzistence a efektivita používání), tak subjektivních (spokojenost).
Efektivitě (spolehlivosti) PPR byla již věnována jedna z předešlých kapitol (kap. 2.6.). V této
části chci představit integrativní model používání PPR a podrobněji se věnovat vybraným
faktorům, které mají vliv na konzistenci a správnost používání PPR a spokojenost uživatelů.
52
4.3.1. Integrativní model používání PPR a spokojenosti s PPR
V kapitole 4.1. byly představeny některé hlavní současné modely manželství. Každý
z nich zdůrazňuje různé aspekty a fáze procesů v rámci manželského (či partnerského vztahu)
a má své silné, ale i slabé stránky. Tyto modely mají obecnou povahu a jsou přenosné i do jiných
situací a oblastí, které mají vztahový a dynamický charakter. Domnívám se, že je lze s úspěchem
uplatnit i při popisu procesů a výstupů v rámci používání PPR. Návrh takového integrativního
modelu ukazuje Obr. 7.
a.
Nároky
PPR
Trvalé
rizikové a
protektivní
faktory
d.
f.
q.
Adaptační
procesy
Správnost
používání
i.
j.
Spolehlivost
užívání
k.
l.
h.
Spokojenost
s metodou
m.
r.
Kvalita
alternativ
n.
s.
Investice
a bariéry
o.
Závazek
p.
Setrvání
u metody
c.
b.
e.
Stresující
události
g.
Obr. 7.: Integrativní model používání PPR
Vysvětlivky v textu.
Integrativní model ukazuje vztahy mezi objektivními nároky PPR, jejich zvládáním,
spokojeností s PPR, závazkem k PPR a setrváním u této metody. Snaží se propojit silné stránky
výše představených modelů manželství: bere ohled jak na vnější faktory, které působí na
spokojenost PPR, tak na kognitivní procesy, procesy zvládání, subjektivní dimenzi (spokojenost)
i dimenzi objektivní (behaviorální). Nezaměřuje se pouze na spokojenost PPR jako jediný
prediktor setrvání u metody, ale zdůrazňuje také úlohu závazku vůči metodě.
Výchozím bodem modelu jsou objektivní nároky PPR. Patří mezi ně nutnost sledovat
a vyhodnocovat příznaky plodnosti (viz kap. 2.4.) a sexuální abstinence (viz kap. 2.5.). Tyto
nároky mohou být zvětšeny působením některých rizikových faktorů trvalejšího rázu (a.),
53
například výskytem premenstruačního syndromu u ženy a s ním spojenou ztrátou sexuálního
uspokojení u ženy po větší či menší část plodného období. (Této otázce je věnována kap. 4.3.4.)
Mezi další rizikové faktory patří čistě externí a/nebo negativní motivace k používání PPR,
negativní postoj jednoho z partnerů, nespolupráce muže, neadaptivní osobnostní rysy atp. Naopak
protektivní faktory, jako pozitivní a internalizovaná motivace, negativní zkušenost s antikoncepcí,
dobrá spolupráce partnerů a podpora v rámci vztahu, mohou náročnost používání PPR snižovat.
Tyto rizikové i protektivní faktory také působí na procesy adaptace na požadavky PPR (d.).
Používání PPR může být také náročnější v obdobích zvýšeného stresu, který představuje
zátěž jak pro samotný partnerský vztah (g.), tak může vést k hormonálním poruchám a k výrazné
nepravidelnosti menstruačního cyklu (pro přehled viz Edozien, 2006) (b.). Podobnou situaci
představuje gynekologické onemocnění ženy (např. poševní záněty), které působí na známky
plodnosti. Vyhodnocování příznaků může být také obtížnější v období po porodu a v premenopauze.
Pro vyrovnání se s nároky PPR (c.) jsou rozhodující adaptační procesy, které mají jak
behaviorální, tak kognitivní povahu. Patří mezi ně například schopnost sexuální sebekontroly (viz
kap. 4.3.3.), kvalita komunikace mezi partnery, schopnost vyjádřit si lásku a intimitu jiným než
sexuálním způsobem (tzv. nesexuální saturace intimity, viz kap. 4.3.2.), vyhledávání odborné
pomoci a sociální opory, interpretační rámec pro vnímání nároků PPR (f.) a stresujících vlivů
(e.).
Pokud partneři úspěšně zvládají nároky PPR, projevuje se to na objektivní rovině
správným a konzistentním používáním PPR (i.) a na subjektivní rovině spokojeností s metodou
(h.). Uživatelská spolehlivost metody (což je další výstupní proměnná) je pak určena správností
používání (j.) a inherentní spolehlivostí metody (k.). Zkušenost se spolehlivostí PR (nebo
subjektivně vnímaná spolehlivost) pak přímo ovlivňuje spokojenost s metodou (l.). Ve
skutečnosti se na spokojenosti s metodou může podílet i samotná správnost užívání
(nevyznačeno), protože ta je výrazem potvrzení (nízké či vysoké) sebeúčinnosti (self-efficacy).
Další část modelu integruje složky teorií závazku. Jeho míra je dána spokojeností
s metodou (m.), vnímanou kvalitou alternativ (n.), velikostí investovaného úsilí do metody
a přítomností (např. náboženských) bariér proti opuštění metody (o.). Vysoká míra závazku pak
vede k setrvání u metody a posílení adaptačních procesů (q.), například kognitivním snížením
54
atraktivity antikoncepčních prostředků – např. zdůrazňováním jejich negativních vlastností (r.),
vyšší ochotou investovat úsilí do používání metody (s.) a podpory partnera.
V následujících kapitolách podrobněji uvedu hlavní komponenty tohoto integrativního
modelu. Nejdříve to bude popis procesu adaptace na požadavky PPR (kap. 4.3.2.) a sexuální
sebekontroly (kap. 4.3.3), pak se budu věnovat souvislosti mezi menstruačním cyklem a ženskou
sexualitou v kontextu PPR (kap. 4.3.4), významu předchozí zkušenosti s antikoncepcí (kap.
4.3.5) a ve stručnosti i úloze mužů v PPR (kap. 4.3.6).
4.3.2. Procesy adaptace na požadavky PPR
Úspěšné používání PPR nezáleží pouze na správném naučení se pravidel sledování
a vyhodnocování příznaků plodnosti (tj. dosažení autonomie klienta). PPR totiž výrazným
způsobem ovlivňuje vzájemnou interakci partnerů, a proto je třeba vždy přihlížet ke vztahovému
kontextu. Borkman (1979) a Shivanandan (1999) popisují integraci PPR do vztahu jako proces
učení zkušeností (experiential learning) a hodnotově orientované chování (value-oriented
behavior). Volba PPR je podmíněna určitými postoji, hodnotami a znalostmi. V procesu učení
a získávání zkušeností s touto metodou PPR hodnoty, postoje a znalosti může zpětně ovlivňovat.
Jak tento proces probíhá?
Klann, Frank-Herrmann, & Sottong (1993) (viz též Klann, Hahlweg, & Hank, 1988) se
domnívají, že proces integrace přirozeného plánování rodičovství do partnerského vztahu probíhá
ve třech stadiích: po počátečním stabilním období, kdy se oba partneři učí samotné metodě
(měření, vyhodnocování příznaků) následuje často pro vztah náročnější fáze vyrovnávání se
s požadavky metody a rozdíly mezi potřebami, přáními a očekáváními obou partnerů. Zde hraje
důležitou roli jejich motivace, vzájemná podpora a spolupráce a také případná pomoc zkušeného
páru či poradce. Zásadní vliv mají také osobností charakteristiky uživatelů (například vysoká
míra úzkostnosti, která se projevuje přehnanou opatrností při vyhodnocování záznamů a zbytečném prodlužování období zdrženlivosti; neschopnost odložit sexuální uspokojení), sexuální
dysfunkce (erektilní poruchy a předčasná ejakulace u mužů, ztráta sexuálního uspokojení u ženy
v neplodném období, zvláště v souvislosti s premenstruační tenzí), charakteristiky vztahu
(manželská spokojenost, vzájemná tolerance, empatie, projevování něžnosti a intimity v plodném
období) apod. Pokud je proces adaptace neúspěšný, buď proto, že muž a/nebo žena nemají
předpoklady pro dodržování metody, a tudíž jsou s metodou nespokojeni, nebo je rozdíl ve
55
spokojenosti partnerů příliš velký, a zároveň se jim nabízí jiná přijatelná alternativa, pak metodu
opouštějí (viz také Klaus, 1979). Úspěšná adaptace naopak vyústí do stabilního období, kdy
přínosy (pozitiva) metody pro jednotlivce i pár převažují nad obtížnými aspekty (negativy).
Některé páry však
u metody setrvávají i přes značnou nespokojenost kvůli morálnímu nebo
náboženskému závazku.
Proces integrace PPR do vztahu se podařilo zachytit ve studii Gnotha et al. (1995)
u souboru 63 párů začínajících s PPR (STM). Tyto páry používaly občas v plodném období
bariérovou antikoncepci, ale „v průběhu času se tato četnost snižovala a tato skupina se stávala
víc a více podobnou skupině používající pouze PPR“ (str. 182).
Borkman a Shivanandan (1984) pak vymezují 2 typy adaptace na požadavky PPR:
1. Fyzický, fyziologický: uživatelé zmiňují především tělesné procesy, záznamy a obavy
o intimitu v plodném období, 2. Vztahový, psychologický: mezi hlavní zmiňovaná témata patří
úcta k ženě, sledování změn její nálady v cyklu, intimita v plodném období a osobní vztah
k Bohu. Fehring (1995) rozlišuje tři typy integrace fertility, které charakterizují následující
postoje uživatelů: I. PPR je pouze jedna z metod antikoncepce, plodnost je třeba kontrolovat,
v plodném období se partneři cítí „ošizeni“ o pohlavní styk, PPR podle nich negativně ovlivňuje
spontaneitu sexuality. II. PPR pomáhá zlepšovat komunikaci, sebekontrolu, intimitu, pozitivní
chápání období zdrženlivosti. III. Klienti vnímají PPR jako otevřenost vůči Boží vůli, PPR
posiluje vztah k Bohu nebo duchovním hodnotám, integrace plodnosti do vnímání světa. Zatím
není jasné, nakolik jsou tyto „úrovně integrace plodnosti“ odrazem struktury motivace
k používání PPR (kap. 4.2.3.). Navíc toto členění implicitně předpokládá u uživatelů PPR
náboženskou motivaci – pár motivovaný nenáboženskými aspekty PPR by pak úrovně III neměl
nikdy dosáhnout. Podle mého názoru je nutné k hodnocení adaptace na požadavky PPR použít
kritéria aplikovatelná na všechny potenciální uživatele (např. spokojenost s různými oblastmi
PPR, konzistenci a správnost používání atd.).
Zdá se tedy, že k úspěšnému začlenění sexuální abstinence do vztahu jsou nutné dva
vzájemně se doplňující procesy: (1.) sexuální sebekontrola a (2.) saturace (naplňování
potřeby) intimity. Zatímco sexuální sebekontrola zahrnuje schopnost regulovat sexuální projevy
a prožívání, saturace intimity odkazuje na aktivní budování a udržování vztahu (angl.
relationship maintenance) jinými než sexuálními projevy. Někteří autoři (např. Kippley &
Kippley, 1998) hovoří o nutnosti v období sexuální abstinence rozvinout širokou škálu projevů
56
intimity, „tvořivé zdrženlivosti“. Zatím bohužel chybí empirické údaje o tom, zda a jakým
způsobem se liší (nesexuální) projevy intimity spokojených a nespokojených uživatelů PPR
v plodné fázi cyklu. Tématu sexuální sebekontroly se věnuje následující oddíl.
4.3.3. Sexuální sebekontrola a zvládání sexuální abstinence
Integrální součástí PPR jako metody vyhnutí se početí je abstinence od pohlavního styku
v plodném období. To předpokládá od obou partnerů rozvinutou schopnost sexuální
sebekontroly. Téma sexuální sebekontroly je ve vědeckých výzkumech téměř zcela opomíjené,
navzdory jeho značné důležitosti v praktickém životě. Dobře to charakterizuje následující citát:
„Důsledkem selhání sexuální sebekontroly jsou rozvod, zneužívání dětí, znásilnění,
nechtěné těhotenství a pohlavně přenosné choroby. Někteří lidé mají patrně problémy s příliš
silnou sexuální sebekontrolou, kvůli níž tlumí svoji sexualitu více, než si přejí. Zdá se tedy
logické, že bude věnováno velké výzkumné úsilí pochopení toho, jak lidé sexuální sebekontrolu
uplatňují, proč selhává, jak takovou sebekontrolu, když je to vhodné, posílit nebo oslabit. Je
překvapivé zjistit, že takového výzkumu bylo provedeno relativně málo“ (Wiederman, 2004, str.
525).
Příčin malého zájmu badatelů o tuto oblast je několik. Domnívám se, že mezi ty
nejdůležitější patří dva následující faktory:
1. Pudové (libidózní) pojetí sexuality ovlivněné především psychoanalýzou. Sexualita je
chápána jako pud dožadující se uspokojení. Libido je konceptualizováno jako určitá neustále
obnovovaná energie mající zdroj v organismu, která nutně musí najít nějaký prostředek k vybití.
Psychoanalýza (alespoň ve své klasické formě) neotvírá mnoho pozitivních možností zacházení
se sexualitou v případě, kdy se člověk dobrovolně jejího uplatnění zříká (například v celibátu).
Sexuální seberegulace je pak chápána spíše záporně, jako vedoucí k potlačení sexuálních
impulzů, což může vyústit v patologické symptomy.
2. Důraz na patologii. Naprostá většina výzkumů, které se sexuální seberegulací a jejím
selháním zabývají, je orientována spíše klinicky. Sledovanými problémy jsou rizikové sexuální
chování (Bancroft et al., 2004), sexuální násilné činy, závislost na sexuálních stimulech (sexual
addiction; pro přehled viz Goodman, 1998) či kompulzivní sexualita. Výzkumy sexuální
seberegulace u neklinické populace téměř chybí.
57
Cílem této kapitoly je podat stručný přehled poznatků o sexuální sebekontrole a její
konceptualizaci a naznačit témata (a otázky) budoucího výzkumu v této oblasti. Anglicky psaná
literatura používá termíny sexuální sebekontrola nebo seberegulace (sexual self-control/selfregulation; Wiederman, 2004; Baumeister & Vohs, 2004), sexuální inhibice, potlačení (sexual
inhibition/suppression; Wegner et al., 1990) nebo odložení sexuálního uspokojení (Silverman,
2003). V této práci budu pro proces kognitivní, emoční a behaviorální regulace odpovědi na
sexuální podněty (vnější podněty, myšlenky, představy, pocity a somatické reakce) používat
termíny sexuální sebekontrola a sexuální seberegulace.
I. Konceptualizace a měření sexuální sebekontroly
V souvislosti s konceptualizací sexuální sebekontroly je důležité vymezit pojmy sexuální
touha a sexuální vzrušení. Regan a Berscheid (1999) definují sexuální touhu jako „psychologický
stav subjektivně prožívaný jedincem jako vědomí, že chce nebo si přeje dosáhnout nějakého
(pravděpodobně příjemného) sexuálního cíle, který je v této chvíli nedostupný. Sexuální touha je,
podobně jako ostatní stavy touhy, odlišná od samotných tělesných odpovědí, i když je s nimi
nepochybně spojena“ (str. 15). Sexuální vzrušení z psychologického, subjektivního hlediska
oproti tomu je vědomí aktuálního fyziologického vzrušení.
V současné době neexistuje žádný nástroj pro měření sexuální sebekontroly ve všech
jejích dimenzích. Navíc mají existující nástroje podobu dotazníku, takže jsou zcela závislé na
subjektivní odpovědi respondentů (pro bližší diskusi viz Wiederman, 2004). Janssen et al. (2002)
se rozhodli zjišťovat sexuální excitaci a sexuální inhibici jako dva nezávislé faktory, nikoli jako
dva póly kontinua. První subškála o dvaceti položkách měřila sexuální excitabilitu, druhá pak
inhibici (dimenze: ztráta sexuálního vzrušení a inhibice sexuálního vzrušení kvůli vnímaným
negativním důsledkům). Tato škála má relativně dobrou validitu (Bancroft et al., 2004), neměří
však kognitivní a behaviorální složku sebekontroly. Jiný nástroj (zaměřený na sexuální
kompulzivitu) vyvinuli Kalichman a Rompa (1995). Většina otázek této desetipoložkové škály se
zabývá subjektivně vnímanými problémy s kontrolou sexuálních myšlenek, pocitů a sexuálního
chování. Taková forma otázek (spoléhající čistě na subjektivní odhad obtíží se sebekontrolou)
může být problematická.
Wiederman (2004) kriticky dodává, že je nutné rozlišovat na jedné straně schopnost
kontrolovat sexuální touhy a impulzy a na straně druhé sílu těchto tužeb a impulzů, popřípadě
58
snadnost, s jakou jsou vybuzeny (arousabilitu). Lidé mohou selhávat v oblasti sexuální
sebekontroly buď proto, že jsou sexuální incentivy příliš silné, nebo proto, že jejich schopnost
takovým popudům „odolávat“ je snížená. Sexuální touha a sexuální sebekontrola samozřejmě
nejsou jedno a totéž.
Kontrola sexuálních impulzů má navíc kognitivní, emoční (či afektivní) a behaviorální
dimenzi. Wiederman (2004) navrhuje operacionalizaci behaviorální složky sebekontroly pomocí
odložení sexuálního uspokojení (angl. behavioral delay; delay of gratification). Kvalitní nástroj
pro měření sexuální sebekontroly by měl zahrnout i měření její síly a také proces jejího získávání
(aktuální úroveň dosažené sebekontroly v kontextu předchozího vývoje jedince). Všechny tyto
skutečnosti tedy možnost měřit sexuální sebekontrolu poměrně komplikují.
II. Model procesu regulace emocí
I když v současné době neexistuje specifický teoretický model sexuální sebekontroly, jako
velmi slibná se nabízí aplikace poznatků z oblasti regulace emocí (Gross, 1998) nebo obecněji
afektivní regulace (affect regulation; Larsen & Prizmic, 2004).
Regulaci emocí definuje Gross (1998) jako „procesy, jimiž jedinci ovlivňují, jaké emoce
mají, kdy je mají, jak je prožívají a jak tyto emoce vyjadřují“ (str. 275). I když emoční stavy,
které prožíváme, mají jistou míru autonomie, přesto podléhají naší vědomé či nevědomé regulaci.
Spontánní a nekontrolované vyhovění emočním (a apetitivním, například sexuálním nebo
agresivním) impulzům je často neadaptivní a sociálně nežádoucí. Proto lidé používají celou škálu
strategií ovlivňování těchto impulzů. Na nejobecnější rovině je lze rozdělit podle toho, kdy
v procesu emoční odpovědi k regulaci dochází, na (1.) regulaci zaměřenou na antecedenty
a (2.) regulaci zaměřenou na odpovědi. První kategorie odkazuje na to, co děláme před tím, než
„se odpověďové tendence plně aktivují a než změní naše chování a fyziologické odpovědi“
(Gross, 2001, str. 215). Druhá kategorie se týká strategií uplatňovaných v případě, že emoční
odpověď již probíhá.
Obr. 8 ukazuje pět konkrétních strategií v rámci tohoto rozdělení. První je výběr situace
(znázorněno silnou šipkou, která míří k situaci S1). Druhou strategií je modifikace situace (aby
byl změněn její emoční dopad: S1y). Každá situace má řadu aspektů (a1-a5), na něž lze úmyslně
zaměřit pozornost. I když jsme zvolili určitý aspekt dané situace, můžeme mu přisoudit řadu
různých významů (m1-m3), což je uplatnění strategie kognitivní změny. A konečně, když už byla
59
emoční odpověď aktivována, můžeme zabránit například jejímu behaviorálnímu vyjádření (silná
šipka na Obr. 8). Můžeme také do jisté míry měnit prožitkovou nebo fyziologickou složku emocí.
Situace
Aspekty
S1x
S1
S1y
S1z
a1
a2
a3
a4
a5
Prožitkové
m1
m2
m3
S2
Výběr
situace
Odpovědi
Významy
Emoční
odpověďové
tendence
+
Behaviorální
Fyziologické
Modifikace
situace
Zaměření
pozornosti
Kognitivní
změna
Regulace emocí
zaměřená na antecedenty
Úprava
odpovědi
Regulace emocí
zaměřená na odpověď
Obr. 8.: Model procesů regulace emocí
Zdroj: Gross (2001), str. 215. Vysvětlení v textu.
III. Aplikace modelu regulace emocí na sexuální sebekontrolu
Aplikace výše uvedeného modelu na sexuální sebekontrolu (i v kontextu používání PPR)
je zřejmá: Důležitým předpokladem úspěšného zvládání sexuální abstinence je znalost faktorů,
které ovlivňují sexuální touhu (např. strava, sexuální podněty, prostředí a vztahový kontext, pro
přehled viz Regan & Berscheid, 1999; Vaitoska, 1995). Aktivní přístup k volbě a modifikaci
situací, které mohou (u konkrétního jedince) vyvolávat sexuální touhu a vzrušení (sexuálních
stimulů), je jedním z prvků úspěšného používání PPR. Stejně důležité je sebepoznání, znalost
vlastních schopností a reakcí v konkrétních situacích. Pod pojmem „situace“ se zde míní jak
vnější situace (prostředí a podmínky), tak „situace“ vnitřní (například představy a fantazie)
(Gross, 1998). Dalším prvkem je zaměření pozornosti na ty aspekty situace, které jsou sexuálně
neutrální, což hraje důležitou roli zvláště v podmínkách, které nelze výrazněji ovlivnit. Podobně
je tomu s kognitivním „přerámováním“, přehodnocením situace.
Výzkumy regulace emocí ukázaly, že strategie nastupující v dřívějších fázích emočních
procesů (tj. zaměřené na antecedenty), konkrétně strategie kognitivního přehodnocení situace
(angl. reappraisal) jsou účinnější než strategie zaměřené na odpovědi (vědomé potlačení) (Gross
& John, 2003). Navíc vědomé úsilí spojené s potlačením emocí (jejich projevů) je – na rozdíl od
přehodnocení – spojeno se zvýšením fyziologické aktivace (pro diskusi výsledků viz Gross,
60
2001). Podobné výsledky přinesl i výzkum potlačení vzrušujících sexuálních myšlenek (Wegner
et al., 1990), i když zde chybí srovnání s jinými strategiemi.
Zatím nevyřešenou otázkou zůstává, zda lidé používají stejné strategie, které jim slouží
k regulaci emocí, i k regulaci sexuality, tj. zda jsou tyto strategie individuálně přenosné do jiných
oblastí. Jediný doposud publikovaný výzkum ukázal, že „ani přehodnocení, ani potlačení neměly
vztah k ego-kontrole, což naznačuje, že to nejsou jednoduše projevy širší tendence pevně
kontrolovat všechny druhy impulzů“ (Gross & John, 2003, str. 355). Jinými slovy se zdá, že
preference určitých strategií při kontrole emocí nutně nepredikuje používání týchž strategií při
kontrole apetitivních (např. agresivních, sexuálních, potravových) impulzů.
Další blíže neobjasněnou otázkou je proces posílení (či zeslabení) sexuální sebekontroly
a její vývoj v průběhu života jedince. Je možné se sexuální sebekontrole naučit? Do jaké míry?
První výsledky výzkumu sebekontroly uplatňované v různých úkolech naznačují, že opakované
úsilí vede k vyšší odolnosti proti únavě (vyčerpání zdrojů seberegulace) (Muraven, Baumeister,
& Tice, 1999). Doposud však nebyla podle mých informací publikována ani jediná studie
získávání a posílení sexuální sebekontroly. Jedná se nepochybně o výzkumné téma s velkým
praktickým potenciálem.
4.3.4. Menstruační cyklus a ženská sexualita v kontextu PPR
U některých žen dochází během menstruačního cyklu ke změnám sexuální touhy
a sexuálního prožívání. Tato skutečnost nabývá na významu zvláště u uživatelek PPR, pokud
u nich v neplodném období cyklu dochází k výraznému poklesu uspokojení z pohlavního styku
(Edgar, 2004; Marshall, 1995; Skočovský, 2004; VandeVusse et al., 2003).
I. Vztah mezi menstruačním cyklem a ženskou sexualitou
Hormonální změny spojené s různými fázemi menstruačního cyklu hluboce ovlivňují jak
subjektivní prožívání ženy, tak její chování. Podařilo se prokázat cyklické změny ve vizuálním
a auditivním vnímání (Parlee, 1983), vnímání bolesti (Riley et al, 1999), náladě (Watson, 2000),
kognitivním výkonu (Hausman et al., 2000; McCormick & Teillon, 2001) a mnoha dalších
proměnných. Už od počátku psychologického zkoumání menstruačního cyklu se pozornost
zaměřuje na sledování změn v ženské sexuální touze, chování a uspokojení. Do dnešního dne
bylo podle databáze PubMed a dalších zdrojů publikováno o tomto problému přibližně 90
61
empirických studií (pro přehled některých z nich viz Williams & Williams, 1982; Hill, 1988;
Hedricks, 1994; McNeil, 1994; Regan, 1996; Tarín & Gómez-Piquer, 2002).
Je velmi obtížné z těchto studií vyvodit jednoznačné závěry, a to kvůli značným rozdílům
v použité metodologii (prospektivní nebo retrospektivní uspořádání), způsobu určení fáze
menstruačního cyklu (hlavně termínu ovulace) a sledovaných proměnným (spontánní sexuální
touha, autosexuální aktivita, koitální frekvence, iniciace sexuálního chování atp.). Vrcholy
sexuální touhy i aktivity byly u různých skupin žen v různých studiích nalezeny v období po
menstruaci, okolo ovulace, nebo dokonce před menstruací. Teprve výzkumy posledních let
pomohly tato rozporná zjištění do jisté míry vysvětlit.
Z evolučního hlediska má sexualita dvě základní funkce: prokreaci a vytváření párové
vazby. Biologicky plodné období v cyklu ženy je však relativně krátké: přibližně 6 dnů. Aby byla
naplněna první z uvedených funkcí sexuality, musejí existovat mechanismy, které zvyšují
pravděpodobnost pohlavního styku právě v tomto krátkém období. Hedricks (1994) svůj rozsáhlý
systematický přehled více než 40 studií uzavírá: „Jedno zjištění společné všem posuzovaným
aspektům ženské sexuální aktivity bylo, že úroveň těchto aktivit byla nejnižší během
menstruace.“ A pokračuje: „Když byla data od žen, které nebraly hormonální antikoncepci,
sbírána prospektivně, vrchol sexuální aktivity se objevoval kdekoliv od pár dní po skončení
menstruace po ovulační fázi cyklu. Nebyl tedy žádný konzistentní výrazný vrchol v sexuální
aktivitě během kterékoli fáze menstruačního cyklu. (…) Je nicméně pozoruhodné, že ve většině
studií ženy uváděly vrchol sexuální aktivity přibližně týden před ovulací nebo okolo ní. Toto
obecné zjištění naznačuje, že hormonální fluktuace kolem období ovulace přispívají ke zvýšené
sexuální aktivitě v tom období cyklu, kdy je nejvyšší pravděpodobnost početí“ (str. 164-165). To
potvrzují i dvě nové studie: Wilcox et al. (2004) zjistili během šestidenního biologicky „plodného
okna“ cyklu celkově vyšší sexuální aktivitu páru a Bullivant et al. (2004) zvýšenou sexuální
touhu a výskyt sexuálních fantazií u žen a ženou iniciovanou sexuální aktivitu. Ukazuje se, že
tento „(pre)ovulační“ vrchol se objevuje spíše u žen, které mají stálého partnera, než u žen
osamělých (Bullivant et al, 2004; viz též Pillsworth, Haselton, & Buss, 2004).
Nicméně přibližně 80 % menstruačního cyklu zabírá biologicky neplodné období. Jelikož
ženy i v této fázi sexuální aktivitu iniciují nebo s ní souhlasí, ukazuje to na značný vliv
psychologických, sociálních a vztahových faktorů na ženskou sexualitu (pro diskusi viz McNeil,
1994). Wilcox et al. (2004) například zjistili, že během biologicky plodných dnů byl sice
62
pohlavní styk o 24 % častější než během zbývajících dní cyklu mimo menstruaci, ale tento efekt
byl srovnatelný s rozdíly v četnosti pohlavních styků mezi víkendem a pracovními dny týdne (tj.
sociálně podmíněným cyklem). Navíc je dobře doložené, že fyziologická sexuální arousabilita
(receptivita) se v průběhu cyklu nemění (Meuwissen & Over, 1992; Schreiner-Engel et al., 1981).
Různé důvody
k iniciaci sexuální
aktivity nebo
souhlasu s ní
Nesexuální zisky:
emoční intimita,
pohoda, atd.
Ochota
k vyhledávání sex.
stimulů /receptivita
spontánní
touha
Sexuální
uspokojení
Vzrušení/
responsivní touha
Motivace
Sexuální podněty
v odpovídajícím
kontextu
Subjektivní
vzrušení
Kognitivní
zpracování
Biol.
faktory
Psychol. faktory
Obr. 9.: Model sexuální odpovědi u ženy
Převzato s úpravami z Basson et al. (2005), str. 292. Vysvětlivky v textu.
Velký význam má také rozlišení spontánní sexuální touhy (která může být biologicky
determinovaná) a responsivní sexuální touhy a vzrušení (vyvolaného intimní situací a sexuálními
podněty). Řadu autorů (Basson et al., 2003; Basson et al., 2005; Levin, 2002) to v poslední době
vedlo k přehodnocení „klasického“ lineárního modelu sexuální odpovědi (touha – vzrušení –
orgasmus – uvolnění) (viz Obr. 9). Ženy často, zvláště v dlouhodobých vztazích, iniciují pohlavní
styk (nebo s ním souhlasí) z jiných důvodů, než je sexuální touha (Brown & Auerback, 1981;
Cain, Johannes, & Avis, 2003). Mezi tyto důvody může patřit zvýšení intimity s partnerem,
pocitu vlastní atraktivity atd. (Regan & Berscheid, 1996). Jeden nebo více takových motivů pak
ženu podněcuje k vyhledávání sexuálních stimulů nebo k souhlasu s nimi, které – nacházejí-li se
ve správném kontextu – vedou k fyziologickému a subjektivnímu vzrušení. „I když touha na
63
počátku nebyla přítomná, je vyvolána subjektivním sexuálním vzrušením“ (Basson et al., 2005,
str. 292). Tím se otvírá cesta k fyzickému i emočnímu uspokojení a nesexuálním ziskům
(prohloubení intimity, lásky apod.). Celý tento cyklus ukazuje Obr. 9.
Výzkum v této oblasti však provází mnoho nevyřešených metodologických otázek.
Přístup, který pracuje s průměrnými hodnotami pro celou zkoumanou skupinu žen může do jisté
míry stírat individuální rozdíly mezi ženami. Podle některých údajů asi jedna třetina žen žádné
výraznější změny touhy během cyklu nezaznamenává (pro přehled viz Regan, 1996). Asi 3040 % žen uvádí více či méně výrazné negativní příznaky v perimenstruačním období (např.
únavnost, iritabilita, tenze, pocity smutku), které mohou v některých případech narušovat i jejich
sexuální prožívání. Asi u 5 % žen tyto příznaky nabývají „zničující“ podoby a splňují
diagnostická kritéria DSM IV pro tzv. dysforickou poruchu pozdní luteální fáze (premenstruační
syndrom) (Ferin, Jewelewicz, & Warren, 1997). Přibližně 5-15 % žen však paradoxně v této fázi
prožívá řadu pozitivních změn, např. zlepšení nálady a prožívání sexuality, zvýšení aktivity
a výkonnosti (Logue & Moos, 1988). Otázkou tedy zůstává, nakolik jsou závěry studií
pracujících s průměry reprezentativní. Je velmi pravděpodobné, že existují podskupiny žen, které
mají poněkud odlišný průběh spontánní sexuální touhy, než jaký je popisován „průměrným
profilem“. Tento problém by mohl do jisté míry vyřešit typologický přístup – vymezení těchto
podskupin a určení faktorů, které zařazení do nich určují.
II. Menstruační cyklus a ženská sexualita při používání PPR
První (nepočítáme-li studii kalendářní metody: van Emde Boas, 1955) neformální výzkum
změn sexuality během cyklu (pomocí otázek zveřejněných v časopise) provedl Cavanagh (1969)
v roce 1965 mezi uživateli v té době dostupných metod PPR, které, jak sám uvádí, vyžadovaly
abstinenci 21 až 23 dnů v cyklu. Z 580 žen v jeho souboru 73 % uvedlo, že největší sexuální
touhu prožívá v plodném období okolo ovulace. Pro 57 % žen byl tento fakt zdrojem frustrace.
Tolor, Rice a Lanctot (1975) zkoumali 92 žen, které používaly teplotní metodu v průměru asi 4
roky. Přibližně 20-35 % žen v závislosti na znění otázky uvedlo, že se u nich libido výrazněji
nemění, 63 % žen vnímalo nejvyšší touhu v plodném období, 43 % uvedlo naopak nejnižší zájem
o sex v poovulačním neplodném období.
Prospektivní údaje od uživatelů STM přinesla studie Stanislaw & Rice (1988). Ženy vedle
příznaků plodnosti do menstruačního záznamu uváděly také přítomnost sexuální touhy (ano/ne).
64
První den sexuální touhy byl nejčastěji 3-5 dnů před vzestupem bazální tělesné teploty. Jelikož
k ovulaci dochází asi v 80 % případů v den vzestupu teploty nebo 1-2 dny před ním (Gnoth et al.,
1996), znamená to, že první den sexuální touhy se často objevoval právě na začátku biologicky
plodného období, což je v souladu s novějšími empirickými údaji (Bullivant et al., 2004; Wilcox
et al., 2004). Načasování prvního dne sexuální touhy nebylo ovlivněno tím, zda mu předcházel
pohlavní styk, či nikoli. Zdá se tedy, že se nejedná o důsledek sexuální abstinence. Silná korelace
mezi dnem objevení se sexuální touhy a dnem vzestupu teploty (tj. dvou událostí
s několikadenním odstupem) naznačuje jejich společnou biologickou příčinu.
Ve své diplomové práci (Skočovský, 2004) jsem u souboru 67 žen (STM) zjistil, že asi 25
% z nich neprožívá výraznější změny touhy po pohlavním styku v průběhu cyklu, jiná část
(56 %) sice tyto změny zaznamenává, ale pouze takové, které nepůsobí rušivě na jejich sexuální
uspokojení. Určitá část žen (17 %) uváděla, že je pro ně pravidelně během větší či menší části
neplodného období cyklu pohlavní styk nepříjemný nebo neuskutečnitelný. Tato studie je svým
rozsahem malá a navíc retrospektivní, takže její závěry nelze zobecňovat. Přesto však potvrdila,
že je účelné rozlišovat spontánní sexuální touhu na jedné straně a responsivní touhu a/nebo
sexuální uspokojení na straně druhé. Jinými slovy: Některé uživatelky PPR zažívají určité
zvýšení spontánní sexuální touhy v plodném období cyklu, což však neznamená, že by
v neplodném období nedosahovaly sexuálního uspokojení; v tomto období má jejich sexuální
touha spíše responsivní (receptivní) povahu. Pouze u menšiny žen může být v tomto období
pohlavní styk nepříjemný nebo neuskutečnitelný. Jako vysvětlení se nabízí výskyt
premenstruační poruchy. Premenstruační symptomatologie a její vliv na sexuální naplnění
a celkovou spokojenost s PPR žen (i jejich partnerů) používajících tuto metodu zůstává tématem
budoucích studií. Pro praxi má význam také výzkum terapeutických intervencí u žen s výrazně
negativními změnami sexuálního prožívání v průběhu cyklu.
4.3.5. Předchozí zkušenost s antikoncepcí
Nezanedbatelná část uživatelů PPR má zkušenost s používáním antikoncepce. Je to dáno
i tím, že v minulosti nebyly (zvláště v našich podmínkách) informace o metodách přirozené
kontroly početí tak dostupné. Zkušenost s antikoncepcí je jeden z dalších potenciálních faktorů,
který ovlivňuje spokojenost s PPR v současnosti. Pokud například důvodem výběru PPR byla
výrazně negativní zkušenost s některou z antikoncepčních metod, může se při hodnocení PPR
65
uplatňovat „efekt kontrastu“: čím horší byla předchozí zkušenost, tím lepší může být hodnocení
PPR. Negativní zkušenost s antikoncepcí tak může mít vliv na vnímání alternativ a tím přispívat
k posílení závazku vůči PPR. Efekt kontrastu (resp. efekt srovnávání) bude třeba ještě empiricky
ověřit.
4.3.6. Zapojení mužů
Kritickou úlohu při úspěšném používání PPR hraje zapojení mužů. Zatímco u jiných
metod kontroly početí je odpovědnost přenesena téměř výlučně na jednoho z partnerů, metody
PPR staví na spolupráci obou partnerů a jejich sdílené odpovědnosti za plánování (kontrolu)
početí. Rozhodující je přitom nejen míra, ale způsob zapojení mužů: emoční podpora ženy,
pomoc při měření teploty, vyhodnocování příznaků, celkový postoj k PPR, chování během
plodného období apod.
Výzkumů, které by zjišťovaly vliv zapojení manžela na spokojenost s PPR, je však málo.
Celkem 24 % žen z české studie STM (Skočovský, 2004) uvedlo, že s nimi partner spolupracuje
při měření nebo vyhodnocování příznaků vždy nebo téměř vždy, v 31 % občas a 42 % nikdy.
Výše uvedené skupiny se lišily v následujících proměnných (nejvyšší spokojenost v první
a nejnižší ve třetí skupině): celková spokojenost s manželství u mužů i žen, pocit, že jsem
partnerem milován(a) u žen i mužů, spokojenost se sexualitou u žen, spokojenost s PPR u mužů.
Bylo by zajímavé zjistit, jak vnímají svoji roli muži sami a jak jejich míra spolupráce se
ženou ovlivňuje například konzistenci vedení záznamů.
66
5. Vliv používání PPR na uživatele a manželský vztah
Pozitivní nebo negativní vliv používání PPR na jedince nebo partnerský vztah můžeme
vyjádřit dvěma způsoby: jako subjektivně vnímaný (vyjádřený ve výpovědích uživatelů
o změnách v postojích, hodnotách, sexuální a vztahové spokojenosti aj.) nebo objektivně
sledovatelný (koitální frekvence nebo rozvodovost). Tato kapitola se věnuje výzkumům, které se
vztahují k oběma těmto oblastem.
Nejprve budou představeny výsledky srovnávacích výzkumů kvality manželství uživatelů
antikoncepce a PPR (5.1.), vlivu PPR na manželský vztah obecně (5.2.) a dále na konkrétní
oblasti: komunikaci (5.3), intimitu (5.4), sexualitu (5.5), religiozitu (5.6) a stabilitu manželství
(5.7.).
5.1. Manželská kvalita: komparativní výzkumy PPR a antikoncepce
Jedním ze způsobů, jak zkoumat vliv používání PPR na manželský vztah, je srovnat
kvalitu manželství uživatelů PPR a jiných metod kontroly početí. Takový přístup má však mnohá
úskalí. Faktorů, které ovlivňují vztah mezi manžely, jejich interakce a celkovou manželskou
spokojenost, je velmi mnoho (pro přehled viz např. Fincham & Bradbury, 1990; Karney &
Bradbury, 1995; Bradbury, Fincham, & Beach, 2000; Glenn, 2003; Rosen-Grandon, Myers, &
Hattie, 2004). Kromě toho může čistě korelační výzkum vést k falešným závěrům ohledně
kauzality zkoumaných jevů. Obě tyto poznámky se vztahují do určité míry na celou oblast
výzkumu efektů používání PPR. Skutečné metodologické východisko představuje pouze longitudinální výzkum.
Až doposud existuje pouze několik málo komparativních výzkumů velmi rozdílné
metodologické úrovně. Malý soubor 45 párů, z nichž 15 používalo PPR, 11 bylo sterilizováno
a 19 používalo jinou antikoncepci srovnával Tortorici (1979). Ačkoliv zjistil signifikantně vyšší
skóry sebeúcty a celkové manželské spokojenosti u uživatelů PPR než u antikoncepce, jeho
výsledky nemají v podstatě žádnou výpovědní hodnotu. Boys (1989) v rámci národního výzkumu
uživatelů PPR a dalších druhů kontroly početí nezjistil statisticky průkazný rozdíl v celkové
manželské spokojenosti ani vzájemném přizpůsobení partnerů. Uživatelé PPR ale uváděli vyšší
míru shody v intimních vztazích a v záměru, zda budou mít další dítě. Fehring a Kurz (2002)
67
uvádějí srovnání 44 párů používajících PPR alespoň 1 rok a stejného počtu uživatelů
antikoncepce se zkušeností také alespoň 1 rok (jednalo se o kombinaci dat dvou předchozích
výzkumů: Fehring & Lawrence, 1994; Fehring, Lawrence, & Sauvage, 1989). Páry praktikující
PPR měly signifikantně vyšší skóry spirituální, religiózní a existenciální pohody (well-being),
sebeúcty a sexuální, intelektuální a rekreační intimity (dotazník PAIR). V emoční a sociální
intimitě se páry nelišily.
Mikolajczyk (2000) nezjistil žádný rozdíl v celkové manželské spokojenosti, hodnocené
na šestibodové škále, mezi 27 ženami používajícími orální antikoncepci a 22 ženami
používajícími symptotermální metodu. Obě skupiny se nelišily ve spokojenosti „na tělesné
úrovni“ ani pocitu, že jsou partnerem milovány. Ženy v první skupině (horm. antikoncepce) byly
průkazně méně spokojeny na emoční úrovni vztahu než páry ve skupině druhé (PPR). Ženy v této
studii se však nacházely ve specifické situaci: dotazník jim byl administrován během poporodní
péče v porodnici. Je tedy možné, že ženy hodnotily kvalitu svého vztahu v průběhu těhotenství,
což mohlo případné rozdíly v kvalitě vztahu setřít. Navíc jsou použité škály příliš obecně
formulované, což snižuje jejich rozlišovací schopnost. Edgar (2004) rovněž nezjistila rozdíl mezi
celkovou manželskou spokojeností uživatelů PPR (80 párů) a antikoncepce (46 párů). Obě
skupiny se nelišily ani v kvalitě komunikace. Jediný průkazný rozdíl byl v subškále „konsensus“
(Dyadic adjustment test), kde uživatelé PPR skórovali průkazně výše.
Poněkud jiný způsob uplatnili Pollard a Arzú-Wilson (2004). Jejich výzkum zahrnoval
současné a bývalé uživatelky PPR a srovnával ženy, které měly v minulosti zkušenost
s antikoncepcí, se ženami, které používaly pouze PPR. Závisle proměnná ve výzkumu byla
odpověď na otázku: „Cítila jste se někdy jako objekt, a ne jako opravdu milovaná svým
manželem?“ Podle výsledků regresního modelu predikovala souhlasnou odpověď na tuto otázku
minulá zkušenost s antikoncepcí (pozitivně), podpora ze strany partnera při používání PPR
a kvalita komunikace s partnerem (obě proměnné negativně). Neprůkazný vliv mělo vzdělání,
příjem, náboženská angažovanost (chození do kostela), počet sexuálních partnerů a četnost
pohlavních styků. Minulá zkušenost s antikoncepcí však neměla vliv na celkovou manželskou
spokojenost. Nicméně, jak ve své kritice tohoto výzkumu uvádí Krause (2004), získané výsledky
lze chápat pouze jako předběžné. Sledovaná závisle proměnná je pouze velmi vágně definovaná.
Výzkum má pouze korelační charakter, z čehož nelze vyvozovat závěry o kauzalitě. Soubor navíc
není reprezentativní.
68
Výsledky jednotlivých komparativních výzkumů je velmi obtížné interpretovat. Je to dáno
jak nedostatečným teoretickým zakotvením výzkumu a malým rozsahem zkoumaných souborů,
tak rozdíly v použitých výzkumných metodách a posuzovaných konstruktech. Při malých počtech
zkoumaných osob není možné zajistit dostatečnou reprezentativnost souborů. Navíc ve studiích
chybí kontrola důležitých intervenujících proměnných (věk, délka manželství, počet dětí, malé
dítě v rodině aj.). Srovnávací výzkumy mohou být provedeny pouze na rozsáhlých
reprezentativních
souborech
při
současné
kontrole
všech
důležitých
spolupůsobících
proměnných, např. pomocí multivariační analýzy.
5.2. Vliv PPR na manželský vztah obecně
Vůbec první studii vlivu PPR (kalendářní a teplotní metody) na manželský vztah
uskutečnili Crowley a Crowley v roce 1966. Reanalýzu těchto dat publikovali Fehring a McGraw
(2003). Studie se zúčastnilo 158 křesťanských manželských párů z USA a Kanady (návratnost
dotazníků činila 59 %). Celkem 64 % respondentů uvedlo, že PPR nějakým způsobem jejich
manželství prospělo, ale 74 % mělo pocit, že mu uškodilo. Jako pozitivní přínos PPR byla
zmiňována možnost kontrolovat početí (30 %) a posílení harmonie mezi manžely (18 %).
Nicméně 28 % uvedlo negativní působení na manželskou lásku, 13 % ztrátu spontaneity a 6 %
strach z těhotenství.
Kvůli interpretaci těchto výsledků (i některých dalších z konce 60. a počátku 70.let) je
třeba popsat její historický a sociální kontext (viz McClury, 1995). V roce 1960 byla na trh
v USA uvedena antikoncepční pilulka, která byla představena jako pohodlná a účinná metoda
antikoncepce. Mnoho katolických křesťanů očekávalo, že církev nejenže pilulku akceptuje jako
legitimní metodu kontroly početí, ale že přehodnotí i svůj odmítavý postoj k antikoncepci jako
takové. (To se ale nestalo: v roce 1968 papež Pavel VI. potvrdil tradiční učení církve o kontrole
početí.) V roce 1963 byla v rámci katolické církve ustavena speciální komise, která se měla touto
otázkou zabývat. Od roku 1965 v ní byli i Patrick a Patricia Crowleyovi, kteří o rok později
provedli mezi členy jedné křesťanské organizace sdružující rodiny výzkum jejich subjektivně
vnímaného vlivu PPR na manželský vztah. Výsledky studie tak byly velmi pravděpodobně
ovlivněny přítomností atraktivní alternativy (pilulky) a oslabením morální bariéry k používání
antikoncepce (očekávání změny učení církve). Navíc byla většina respondentů uživateli velmi
nespolehlivé kalendářní metody.
69
Marshall a Rowe (1970) v rámci dlouhodobé studie spolehlivosti teplotní metody PPR
zkoumali některé psychologické aspekty jejího používání. Do studie se zapojilo celkem 410
manželských párů. Návratnost dotazníků zasílaných zvlášť mužům a ženám (manželským párům)
činila 82 %. Shodně přibližně 75 % respondentů a respondentek uvedlo, že tato metoda jejich
manželství pomohla, 9 % mužů a 8 % žen bylo přesvědčeno, že mu naopak uškodila.
Otázky ohledně vlivu PPR na manželství položili Fragstein, Flynn, & Royston (1988)
reprezentativnímu souboru uživatelů PPR ve Velké Británii. Celkem 56 % mužů a 75 % žen
uvedlo, že PPR bylo jejich manželství prospěšné, pro 11 % mužů a 10 procent žen mělo negativní
následky a 33 % mužů a 14 % žen na tuto otázku neodpovědělo. Celonárodního dotazníkového
výzkumu akceptovatelnosti různých metod PPR ve Spojených státech (Boys, 1989) se účastnilo
celkem 3763 párů (návratnost 39 %), z toho 3345 dotazníků bylo kompletních. Na otázku
„Způsobuje PPR potíže v našem vztahu?“ odpovědělo 75 % mužů a 72 % žen záporně, 10 %
mužů a 11 % žen si nebylo si jisto a 15 % mužů a 17 % žen uvedlo kladnou odpověď. Podobně
ve výzkumu 191 párů používajících Billingsovu ovulační metodu (Fehring & McGraw, 2003)
považovalo 80 % z nich používání PPR za manželství prospěšné, 15 % nevnímalo žádný efekt
a jen 5 % bylo přesvědčeno, že PPR jejich manželství uškodilo.
Tonkelaar a Oddens (2001) získali srovnávací údaje od uživatelek 5 různých metod
kontroly početí. Ženy spokojené s PPR (různé metody, včetně kalendářní) v 30 % uvedly, že tato
metoda přinesla do vztahu s partnerem pozitivní změny, což bylo společně s ženskou sterilizací
nejvíc ze všech zkoumaných metod. Celkem 66 % spokojených žen žádnou změnu ve vztahu
nevnímalo a 4 % uvedlo změnu k horšímu. Například kondom neměl vliv na vztah pro 82 %
žen a negativní vliv pro 7 % žen.
Novější data o vnímaném efektu PPR na vztah zveřejnili VandeVusse et al. (2003).
Analyzovali volné výpovědi na otázky o pozitivních a negativních aspektech PPR od 334 párů.
Nejčastěji se z pozitivních odpovědí (které tvořily 75 % všech výpovědí) objevovalo téma
„zlepšení vztahu“ (celkem 31 % všech výpovědí – obsahovalo odpovědi týkající se prohloubení
vztahu, zlepšení komunikace, sdílené zodpovědnosti, respekt vůči partnerovi a pozitivnější
pohled na sexualitu), dále „zlepšení znalostí“ (13 % – porozumění sama sobě, vlastnímu tělu
a cyklu, nové projevy něžnosti a intimity) a další zisky, které se týkaly spirituality a jiných témat.
Ze záporných výpovědí byly nejčastější zmínky o „negativním vlivu na sexuální interakci“ (13 %
– obtíže s abstinencí, snížená frekvence a spontaneita styků, pokles libida u žen v neplodném
70
období a pocity viny při orgasmu mimo pohlavní styk), „zhoršení vztahu (6 % – hněv, frustrace a
nedorozumění pramenící z nenaplněných sexuálních potřeb a nespolupráce muže, kdy žena
přejímá celou zodpovědnost), „problémy s metodou“ (7 % – strach z těhotenství, obtíže
s měřením teploty při výchově malých dětí, zkušenost selhání metody, malá podpora okolí atp.).
Výsledky přinášejí poměrně dobrý vhled do působení PPR na dynamiku manželského vztahu.
Většina uživatelů PPR se podle výše uvedených (zatím neúplných) údajů domnívá, že
tento způsob kontroly početí má na jejich manželství kladný (nebo přinejmenším nemá negativní)
vliv. Nezanedbatelná část mu však přisuzuje různě závažné negativní působení. Používání PPR
klade na uživatele poměrně velké nároky, a proto může nespokojený vztah v některých případech
ještě zhoršit. Naopak páry žijící před přijetím PPR v poměrně kvalitním manželství nemusejí
žádná pozitivní efekt zaznamenat. Bez kontroly počáteční úrovně manželské spokojenosti nelze
tedy získaná data adekvátně interpretovat. Zatím také nejsou k dispozici dostatečně srovnatelné
údaje od uživatelů jiných metod kontroly početí. Bude také nutné se podrobněji zaměřit na
důvody a determinanty, proč uživatelé hodnotí vliv PPR na svůj vztah pozitivně či negativně.
Relevantní v této souvislosti jsou jak charakteristiky uživatelů a jejich atribuční styl, tak
charakteristiky metod PPR a vztahový, sociální a kulturní kontext, v němž se PPR užívá (viz
diskusi v Sharma, 1992).
5.3. Komunikace
Tvrzení, že PPR pomáhá rozvíjet komunikaci mezi manžely, je v literatuře zabývající se
zkušenostními aspekty PPR velmi časté (pro podrobnější diskusi viz Shivanandan, 2002).
Existuje několik vysvětlení, proč a za jakých podmínek k tomu dochází. Záznam příznaků
plodnosti může sloužit jako podnět k rozhovoru (Borkman & Shivanandan, 1984): je třeba
příznaky správně vyhodnotit, určit plodné a neplodné období cyklu a podle toho upravit své
sexuální chování. Rozhovor o známkách plodnosti je také určitou formou sebeodhalení a může
vést k tomu, že partneři otevřeněji hovoří i o jiných oblastech svého vztahu, což následně přispívá
i k prohloubení jejich intimity (viz násl. kap.). Edgar (2004) ve své práci potvrdila, že páry
používající PPR diskutují o tématech, které se týkají plodnosti a plánování rodiny, častěji, než
uživatelé jiných metod, což ale není příliš překvapivé. Stále však není známo, do jaké míry
diskuse nad těmito otázkami predikuje celkovou spokojenost s PPR. Postrádáme také údaje
o tom, zda komunikace o plodnosti pozitivně koreluje se sexuální komunikací (která je důležitým
71
prediktorem sexuální spokojenosti a obecné spokojenosti se vztahem: Byers & Demmons, 1999;
pro přehled viz Sprecher, Christopher, & Cate, 2006) a komunikací o dalších, pro vztah
důležitých tématech (sdělování emocí aj.). Zkušenost některých uživatelů by tomu nasvědčovala:
„[PPR mi přineslo] spoustu rozhovorů o intimním životě s manželem“ (Skočovský, 2004, Příl. 4).
Pokud má PPR skutečně pozitivní vliv na kvalitu komunikace partnerů, bude se tento
efekt uplatňovat v největší míře pravděpodobně na začátku používání PPR (Jeden muž uvedl:
„Naučili jsme se spolu víc komunikovat – když jsme s PPR před 10 lety začínali“ [Skočovský,
2004, Příloha 4].) Objevuje se také důležitá otázka, typická pro psychologický výzkum PPR
obecně: co je příčina a co následek? Je používání PPR příčinou zlepšení komunikace, nebo jsou
páry s lepší komunikací úspěšnějšími uživateli PPR? S největší pravděpodobností se jedná
o proces kruhové kauzality. Bez longitudinální studie je ale nemožné na tuto otázku uspokojivě
odpovědět.
5.4. Intimita
5.4.1. Intimita v manželství a partnerských vztazích
Řada teoretiků (viz Hook et al., 2003) se shoduje na tom, že intimita v sobě zahrnuje
přinejmenším čtyři hlavní komponenty: První z nich je láska a náklonnost (love and affection) –
projevování a zakoušení lásky, vřelosti a náklonnosti mezi partnery, druhý osobní potvrzení
(personal validation) – ocenění a akceptace druhým, naslouchání apod., třetím je důvěra (trust) –
jistota, že můžu druhému bez obav sdělit svá tajemství apod., a konečně čtvrtým je sebeodhalení
(self-disclosure) – pokud se jedná o sdělování informací o sobě a svých názorech, pak je to
deskriptivní sebeodhalení, pokud jde o sdělování niterných přání a pocitů, jedná se o hodnotící
sebeodhalení. Tuto strukturu intimity potvrdili i Hook et al. (2003) pomocí faktorové analýzy
položek několika dotazníků partnerských vztahů. (Položky týkající se společně tráveného času
v závislosti na svém znění náležely k faktoru lásky a náklonnosti, nebo sebepotvrzení.) Ženy
v tomto výzkumu projevovaly větší touhu po něžnostech a také s nimi byly více spokojeny (láska
a náklonnost) a cítily se více akceptovány v různých oblastech života (self-validation) než muži.
V důvěře a sebeodhalení rozdíly zjištěny nebyly.
Komponent intimity podle Sternberga (1986) charakterizují mimo jiné následující pocity
a projevy: (a.) touha pečovat o druhého, (b.) zakoušet s druhým štěstí, (c.) úcta k milované osobě,
(d.) schopnost počítat s druhým v čase nouze, (e.) vzájemné porozumění, (f.) touha po sdílení
72
sebe sama, svých vnitřních prožitků a svých aktuálních zájmů s druhým, (g.) přijímání a (h.)
poskytování emoční podpory od druhého, (i.) intimní komunikace s milovaným/milovanou,
(j.) přikládání důležitosti druhému ve vlastním životě. Je podporována sdělováním intimních
pocitů, plánů a času s milovanou osobou, společným vykonáváním činností, akceptující
komunikací, empatií, poskytováním emoční a materiální podpory.
Podle Baumeistera a Bratslavského (1999) jádro intimity tvoří porozumění a znalost
partnera, tzn. intimita narůstá, jestliže partneři mají příležitost se dozvědět něco nového o sobě
navzájem, sdělují si své prožitky a zkušenosti a tím se může posilovat jejich vzájemné pochopení
a pouto, a to i přesto, že nové informace byly pro ně nepříjemné (platí to však jenom do jisté
míry).
V průběhu vývoje vztahu nejdříve intimita narůstá. Zpočátku bývá její úroveň zpravidla
nižší, protože se oba partneři příliš neznají a může tudíž docházet k řadě nedorozumění.
V dlouhotrvajícím vztahu může naopak klesat, alespoň její manifestní složka. Na latentní úrovni
(kde je například vyjádřena silným pocitem „patříme k sobě“) může oproti tomu vzrůstat
(Sternberg, 1986). Zdá se, že komponent intimity, narozdíl od vášně a závazku, tvoří obecné
jádro všech blízkých vztahů. Je obsažen jak ve vztazích mezi manžely a partnery, tak v lásce
k rodičům, sourozencům, přátelům stejného pohlaví a podobně.
5.4.2. Intimita a používání PPR
Sledování příznaků plodnosti vede k lepšímu sebepoznání ženy. Pro jejího mužského
partnera přináší nové informace o ženském cyklu a podmíněnosti změn v náladě a chování, což
může vést k nižší četnosti negativní atribuce podrážděných reakcí ženy např. v premenstruačním
období (viz Obr. 10). Jedna žena napsala: „Můj muž ví, proč [reaguji někdy přehnaně],
a s mírným humorem to přejde (nebo i starším dětem vysvětlí – přiměřeně)“ (Skočovský, 2004,
Příloha 4).
Partnerův zájem o změny v ženském chování a prožívání může být pro ženu znakem
pochopení a tolerance ze strany muže. Muž také získává příležitost lépe pochopit prožívání své
ženy. Svědčí o tom zkušenost jednoho manžela: „[PPR s sebou přináší] více poznání partnerky
po tělesné stránce a s tím i získání větší úcty a lásky“ (Skočovský, 2004, Příloha 4). Sdílení
informací o příznacích plodnosti, které mají velmi intimní povahu, může vytvářet a prohlubovat
73
pocit blízkosti, který vyplývá z této formy sebeodhalení. Všechny výše uvedené faktory se
mohou podílet na prohloubení intimity páru.
Znalost fáze
menstr. cyklu
Podrážděné
chování ž.
Primární
zpracování
A
Chování
muže
F
B
D
Privátní
atribuce
Krátkodobá
spokojenost
Dlouhodobá
spokojenost
E
C
G
Obr. 10.: Vliv znalosti fáze cyklu u muže na atribuci ženského chování
Pokud žena reaguje na mužovo chování (A), které on sám považuje za neprovokující (C), překvapivě
negativně (B), muž na základě znalosti fáze menstruačního cyklu si může její reakci vysvětlit jako vliv hormonů
a nikoli úmyslu ženy (D), a proto bude reagovat smířlivě a nekonfliktně (G) a navíc není negativně ovlivněna jeho
spokojenost v manželství (E). Muž tak bude reagovat tím spíše, čím je jeho spokojenost v manželství vyšší (F).
Vnímaným efektem PPR na různé aspekty vztahu se podrobněji zabýval McCusker
(1977). Respondenti nejčastěji uváděli z pozitivních vlivů PPR na ně samotné vyšší sebekontrolu
a trpělivost, větší porozumění sobě sama a svému tělu, větší porozumění a úcta k partnerovi a
zlepšení sexuality. Z pozitivních vlivů na partnera to byly prohloubení lásky a úcty, dále
uvolněnost, méně obav z neplánovaného početí a zlepšení sexuality. Mezi nejčastěji zmiňované
negativní aspekty PPR patřily potíže s abstinencí, obavy z nespolehlivosti metody, menší
spontánnost sexu a někdy tlak k sexuální aktivitě v neplodném období.
Skočovský (2004) se ve své diplomové práci dotazoval formou volných výpovědí 67
manželských párů na přínosy a záporné charakteristiky PPR. Nejčastěji (v 54 %) uváděly ženy
jako přínos PPR sebepoznání, poznání svého těla a cyklů, vysvětlení změn nálad. Muži v této
kategorii často zdůrazňovali možnost vysvětlit si náladu a negativní reakce partnerky. Celkem
31 % žen a 18 % mužů vnímalo pozitivní vliv PPR na vzájemnou lásku a blízkost. Někteří
respondenti uváděli, že lepší poznání druhého posiluje oboustrannou úctu a porozumění.
V dalších odpovědích se objevovala témata jako zlepšení komunikace, posílení osobní nebo
74
sdílené odpovědnosti, větší otevřenost vůči novému životu, pozitivní vliv na spiritualitu,
sebeovládání, změnu chápání sexuality (uváděli častěji muži) a některé další.
5.5. Sexualita
5.5.1. Vztah mezi sexualitou manželskou spokojeností
Naplňující sexuální život je bezesporu součástí představy většiny lidí o kvalitním
manželském či partnerském vztahu. Vztah mezi kvalitou sexuality a celkovou manželskou
spokojeností a stabilitou je významný a obousměrný (Edwards & Booth, 1976; Call, Sprecher, &
Schwartz, 1995; Karney & Bradbury, 1995; Trudel, 2002). Nejvyšší korelaci se sexuální
spokojeností v manželství má obecná spokojenost s manželstvím, dále pak spokojenost
s nesexuálními aspekty vztahu, dosažení orgasmu u partnera během styku, v menší míře pak
frekvence sexuální aktivity a sexuální odvázanost (např. nekoitální sex) (Young et al., 1998).
Ačkoliv i ve funkčních manželstvích existují někdy sexuální potíže trvalejšího charakteru
a rozdíly v potřebách partnerů (Schröder et al., 1994), u párů, které jsou ze zdravotních či jiných
důvodů dlouhodobě sexuálně neaktivní, klesá manželská spokojenost a roste riziko rozpadu
vztahu (Donnelly, 1993). S problémy v manželském soužití bývají také spojeny sexuální poruchy
(ať organického nebo psychogenního původu). Jejich výskyt se odhaduje na přibližně 10-52 %
u mužů a 25-63 % u žen. Například 10 % mužů ve věku 18-59 let uvádí poruchu erekce a 24 %
žen potíže s vyvrcholením (Heima, 2002). Úspěšná léčba nízké sexuální vzrušivosti vedla ke
zlepšení celkové kvality manželství (Trudel et al., 2001). A naopak zlepšení komunikace v páru
pomocí psychoterapie v jedné studii přispělo k průkaznému ústupu poruch orgasmu u žen
(Evereard & Dekker, 1981).
5.5.2. Deskriptivní údaje o frekvenci sexuální aktivity
Získání věrohodných informací o sexuální aktivitě může být někdy obtížné. Otázku
validity a reliability deskriptivních údajů týkajících se sexuálního chování řešila řada studií. Bylo
zjištěno, že retrospektivně uváděné hodnoty četnosti pohlavního styku bývají vyšší než reálné
hodnoty pocházející z prospektivního sledování (Hornsby & Wilcox, 1989), i když zjištěné
rozdíly nemusejí být nutně nijak dramatické (retrospektivní údaje 0,6 pohlavního aktu za měsíc
vyšší než údaje prospektivní, Steiner et al., 2001). Tyto nesrovnalosti se dají pravděpodobně
vysvětlit skutečností, že dotazovaní uvádějí hodnoty pro „ideální“ týden, měsíc či jiné časové
75
období. V každodenních podmínkách do hry vstupuje např. nemoc, práce ve směnném provozu,
menstruace apod.
Dalším zkreslujícím faktorem mohou být rozdíly v údajích získaných od obou partnerů.
Clark a Wallin (1964) se pokusili analyzovat systematické chyby v odhadu koitální frekvence
u manželských párů. Ženy uváděly v průměru vyšší četnost pohlavního styku než jejich manželé,
zvláště tehdy, pokud byly s četností spokojené (bez ohledu na to, zda byl spokojený jejich
manžel). Pokud ale byly nespokojené, vyšší frekvenci uváděl jejich partner.
Průměrná hodnota koitální frekvence může být také do jisté míry zavádějící, protože data
mají typicky šikmé rozložení s řídkým výskytem odlehlých hodnot. Poměrně velká směrodatná
odchylka tomu často nasvědčuje. Domnívám se, že by údaje měly kromě průměru a směrodatné
odchylky obsahovat i medián.
Podle údajů z národního průzkumu v USA (Call, Sprecher, & Schwartz, 1995) byla
průměrná četnost pohlavních styků v manželství pro všechny věkové skupiny (nad 19 let) 6,4 (s =
6,7). Při kontrole pohlaví, vzdělání, zdravotního stavu, těhotenství, péče o malé dítě a dalších
faktorů pak hodnoty byly 11,7 styků za měsíc u věkové skupiny 19-24 let, 8,5 u skupiny 30-34 let
a 5,5 u skupiny 50-54 let. Data z britského výzkumu sexuálního chování (Johnson et al., 2001)
provedeného na obecné populaci ukazují ve věku 16-24 let průměrnou frekvenci u mužů 6,9
styků za poslední měsíc (s = 9,1; medián = 3), u žen pak 7,7 (s = 8,3, medián = 5). Pro skupinu
mužů ve věku 25-34 let platí 6,7 (6,4; 4) a pro ženy 6,6 (6,3; 5). Ve věkové skupině 35-44 let to
bylo 5,9 (5,3; 4) u mužů a 5,7 (5,6; 4) u žen. Průměr pro muže celého souboru (16-44 let) činil
6,4 (6,8; 4) a pro ženy 6,5 (6,6; 4) styků za poslední měsíc.
Weiss a Zvěřina (1999) uvádějí pro ČR u mužů pro věkovou skupinu 18-29 let průměrnou
četnost 11,5 styků za měsíc (s = 7,5), ve věku 30-44 let 9,6 (7,4) a 45-59 let 6,8 (5,6). U žen pak
v první věkové skupině 12,5 (8,0), ve druhé 10,2 (8,7) a ve třetí 5,8 (4,7) styků za měsíc. Průměr
pro českou populaci mužů starších 14 let byl 8,4 v roce 1993 a 8,9 v roce 1998, u žen pak 8,8
v prvním a 8,6 v druhém období (Weiss & Zvěřina, 2001). Autoři neuvádějí mediány četnosti.
Nekontrolují také (podobně jako v britském výzkumu) řadu důležitých intervenujících
proměnných, které mají na rozdíly mezi věkovými skupinami vliv.
76
5.5.3. Vliv věku, délky vztahu a fáze rodinného cyklu na sexuální chování
Frekvence pohlavních styků s délkou manželství klesá (Edwards & Booth, 1976; Jasso,
1985; Christopher & Sprecher, 2000; Liu, 2000), a to nejvýrazněji během prvního roku
manželství (Greenblat, 1983; Call, Sprecher, & Schwartz, 1995), což je popisováno jako tzv.
„honeymoon efekt“. Roli zde hraje pravděpodobně habituace. Tuto hypotétu podporuje i zjištění,
že nové (další) manželství je spojeno s vyšší sexuální aktivitou při kontrole věku a jiných
vstupujících proměnných. Mezi nejsilnější prediktory nízké četnosti sexuální aktivity patří vyšší
věk partnerů a manželská nespokojenost (Edwards & Booth, 1976; Call, Sprecher, & Schwartz,
1995). Z dalších proměnných to jsou špatný zdravotní stav, péče o velmi malé dítě v rodině (0-4
roky), nízké nebo naopak velmi vysoké vzdělání. Celkový efekt těchto proměnných však byl
velmi slabý, i když byl statisticky průkazný. K poklesu sexuální aktivity dochází také během
těhotenství. Důležitým faktorem, který ovlivňuje frekvenci pohlavních styků, jsou sexuální
dysfunkce, jejichž výskyt s věkem většinou roste (Kingsberg, 2000).
5.5.4. Rozdíly mezi muži a ženami v sexualitě
Dalším důležitým faktorem majícím vliv na sexuální spokojenost, postoje a chování, je
pohlaví. Na základě výsledků mnoha desítek výzkumů můžeme (s přihlédnutím ke značné
interindividuální variabilitě) tvrdit, že pohlavní pud je v průměru silnější u mužů než u žen (pro
přehled viz Baumeister, Catanese, & Vohls, 2001), což je vysvětlováno působením biologických
(hormonálních) faktorů. Termín pohlavní pud (angl. sex drive) je definován jako interní sexuální
motivace, která se vyznačuje touhou po sexuální aktivitě (pro ni samotnou) a sexuální slasti.
Muži ve srovnání s ženami uvádějí vyšší četnost sexuálních fantazií, myšlenek, častější spontánní
vzrušení, vyšší preferovanou četnost pohlavního styku a masturbace a hodnotí svou sexuální
touhu jako silnější (pro přehled viz Baumeister, Catanese, & Vohls, 2001; Oliver & Hyde, 1993;
Peplau, 2003).
Tolma a Diamond (2001) argumentují pro rozlišení kvantitativního a kvalitativního
rozdílu v sexuálním pudu mezi muži a ženami a kladou větší důraz na respektování kulturních
a sociálních faktorů. Ve své práci nepopírají vliv hormonů, avšak některá publikovaná data je
vedou k závěru, že je třeba rozlišovat mezi pojmy „sexuální motivace“ (jejímž zdrojem je interní
pohlavní pud) a „sexuální vzrušivost“ (sexual arousability – která je reakcí na vnější podněty)
(viz též diskuzi v kapitole 4.3.4. o rozdílu mezi interní a responsivní sexuální touhou). Jako
77
příklad uvádějí studii mužů, kteří sice kvůli nízkým hladinám androgenů ztratili spontánní
sexuální touhu (pohlavní pud), ale adekvátně reagují na sexuální podněty. Podobně lze podle
těchto autorů interpretovat i zjištěné mezipohlavní rozdíly jako rozdíly kvalitativní: sexuální
touha žen je více závislá na interpersonálním a sociálním kontextu než touha mužů, jinými slovy
u žen hraje větší roli například kvalita vztahu, aktuální situace a „atmosféra“, při níž má
k pohlavnímu styku dojít. Regan a Berscheid (1996) například zjistili, že více žen než mužů
(35 % oproti 13 %) považuje lásku a emoční intimitu za cíle sexuální touhy, zatímco 70 % mužů
oproti 43 % žen uvedlo, že cílem touhy byla sama sexuální aktivita. Podle studie, kterou
publikovali Brown a Auerback (1981), byl nejčastějším důvodem uváděným ženami, proč iniciují
sexuální aktivitu, potřeba zakoušet od partnera lásku a intimitu, zatímco nejčastějším důvodem
mužů byla potřeba uvolnit sexuální tenzi. U obou pohlaví bylo na druhém místě přání vyjádřit
lásku svému partnerovi. Muži i ženy žijící v manželství, které zkoumali Julien et al. (1992), se
shodovali v tom, že sexuální iniciativa, která vycházela od manžela, byla častěji motivována
vnitřní potřebou, zatímco iniciativa manželky byla častěji motivována láskou.
Muži a ženy se liší i tím, jak prožívají samotný pohlavní styk. Ženy byly více než muži
orientovány na romantiku vztahu a více chápaly intimní styk jako vyjádření kvality vztahu, jako
znak lásky a ostatních pozitivních emocí, které k nim jejich partner cítí (Birnbaum & LaserBrandt, 2002). Cítily se více žádané, akceptované, ochraňované a milované než jejich mužské
protějšky. Zároveň byly při styku více emočně zainteresované, vřelé a věnovaly více pozornosti
svému partnerovi. Ženský prožitek však byl také částečně ambivalentní. Jejich orientace na
emočně interpersonální rozměr sexu je pravděpodobně vede k tomu, že více zdůrazňují jak
pozitivní, tak negativní vztahové aspekty pohlavního styku (Birnbaum & Laser-Brandt, 2002).
V souhrnu můžeme tedy říci, že mezi ženami a muži existují kvalitativní rozdíly ve
vnímání sexuality. Zatímco muži častěji usilují o sex pro něj samotný (jsou častěji motivováni
vnitřní potřebou), ženy ho ve větší míře chápou jako prostředek k přijímání a projevování emoční
intimity a lásky. Tyto výsledky však nelze příliš jednoduše zobecňovat a je třeba vždy brát ohled
a skutečné preference a potřeby obou partnerů v kontextu jejich vzájemného vztahu.
5.5.5. Sexualita uživatelů PPR
Řada výzkumů se zabývala četností sexuální aktivity uživatelů PPR, subjektivní
obtížností zvládání abstinence, sexuálním chováním a změnami vztahu během tohoto období.
78
I. Koitální frekvence a sexuální spokojenost při používání PPR
A. prospektivní údaje: Ve výzkumu ovulační metody, kterou provedla WHO (1987a)
v pěti různých centrech (zúčastnilo se ho 869 párů), byla průměrná četnost pohlavních styků 4,8
za cyklus (s = 2,4). Mezi výzkumnými centry však panovaly poměrně velké rozdíly (Auckland:
4,6, Dublin: 4,8, Bangalore: 5,8, Manila: 4,6 a San Miguel: 2,0), navíc jsou údaje podhodnocené,
protože všechny styky v cyklu nebyly hlášeny (Trussell & Grummer-Strawn, 1991). S četností
styků bylo spokojeno 67 % mužů a 84 % žen, zbylá část si přála vyšší četnost.
Gnoth et al. (1995) zveřejnili zatím nejpodrobnější údaje o sexuální aktivitě uživatelů
symptotermální metody PPR (300 párů ve věku 19-45 let, více než 1000 sledovaných cyklů).
Průměrná koitální frekvence byla 3,2 za cyklus (s = 1,5) u párů, které dodržovaly v plodném
období abstinenci. U partnerů, kteří občas (v 7 % cyklů) použili kondom, byla 3,5 (s = 2,2) a u
kombinované metody (kondom v plodném období u 60% cyklů 4,3 styků za cyklus (s = 2,9).
B. Retrospektivní údaje: Reprezentativní soubor uživatelů PPR (67 % STM a 21
Billingsova metoda) v Anglii a Walesu zkoumali von Fragstein, Flynn & Royston (1988).
Průměrná četnost pohlavních styků byla 6,9 pro PPR a 7,9 pro kombinované metody.
Teplotní metodu zkoumal u 92 párů Tolor, Rice a Lanctot (1975). S koitální frekvencí
bylo spokojeno 26 % mužů a 29 % žen, 74 % mužů a 69 % žen si přálo, aby byl styk častější.
Polovina mužů a žen se ve výzkumu reprezentativního souboru uživatelů PPR v USA
(Boys, 1989) domnívala, že sex je při používání PPR příjemnější než s jinými metodami, třetina
mužů a žen si tím nebyla jista a zbylá část respondentů byla opačného názoru.
Ve studii západoněmeckých žen (z nich bylo 79 současných uživatelek PPR) mělo PPR
negativní vliv na frekvenci (uvedlo 32 % žen) a spontaneitu pohlavních styků (u 39 % žen), ale
u nejvíce žen ze všech zkoumaných metod kontroly početí zvyšovalo libido (u 22 %) a potěšení
z pohlavního styku (u 28 %). Podle 43 % žen byl vliv PPR na sexualitu celkově pozitivní, pro
11 % negativní a pro 46 % žádný (Oddens, 1999). Výpovědi 335 bývalých uživatelek PPR se
průkazně nelišily od skupiny aktuálních uživatelek ve vnímaném efektu PPR na četnost
pohlavních styků, spontaneitu a libido. Průkazně více z nich (10 % oproti 4 %) se ale domnívalo,
že pohlavní styk byl kvůli PPR méně příjemný, a také pro 29 % mělo PPR na sexualitu celkově
spíše negativní efekt. Do této analýzy byly zahrnuty jak ženy používající symptotermální metodu
PPR, tak ženy praktikující kalendářní metodu či jiné varianty periodické zdrženlivosti.
79
C. Srovnání retrospektivních a prospektivních údajů: Zatím jediná studie PPR
porovnávala jak retrospektivní, tak prospektivní údaje o koitální frekvenci. Retrospektivní údaje o
sexuální aktivitě uživatelů STM PPR ve studii Skočovského (2004) pocházejí celkem od více než
60 párů. Muži uváděli průměrnou četnost 6,2 pohlavních styků za měsíc (s = 3,0) a jejich
manželky 6,4 (s = 2,9). Průměrná udávaná četnost styků byla 5,4 u mužů a 5,6 u žen při
používání PPR (n = 34) a 7,5 u mužů a 7,8 u žen při kombinované metodě (n = 27).
Prospektivní údaje z šesti po sobě jdoucích cyklů (tolerován jeden chybějící údaj) byly
dostupné od 43 párů. Průměr individuálních průměrů pro pár činil 5,3 styků za měsíc (s = 2,6).
Hodnoty uživatelů čistého PPR (n = 20) pak byly 4,1 a pro kombinovanou metodu (n = 23) byly
6,3, což je statisticky průkazný rozdíl (p ≤ 0,01). Obě skupiny se však překvapivě nelišily ve
spokojenosti se sexualitou. Většina žen (71 % z 65, které na otázku odpověděly) byla spokojena
se současnou četností pohlavních styků, menší část (26 %) si přála vyšší četnost. U mužů byla
situace opačná: 39 % mužů bylo spokojeno a 62 % si přálo vyšší četnost, než jaká je v jejich
vztahu nyní. Celkem 23 % žen a 18 % mužů ve volných výpovědích o pozitivním vlivu PPR
spontánně zmínilo kvalitnější prožívání sexuality.
Údaje o koitální frekvenci uživatelů PPR nelze interpretovat bez zřetele k celkové
spokojenosti se vztahem a subjektivní důležitosti sexuality v manželství. Z dostupných údajů
nelze vyvodit závěr, do jaké míry se liší průměrná četnost pohlavních styků při současné kontrole
věku, délky soužití a jiných důležitých proměnných u uživatelů PPR a jiných metod. Nevíme
také, nakolik se obě skupiny liší v sexuální spokojenosti, a pokud ano, jak výrazný je tento rozdíl.
II. Sexuální abstinence
Sexuální abstinence patří mezi nejčastěji uváděné kategorie obtíží, které provázejí
používání PPR. Subjektivně vnímaná obtížnost abstinence negativně koreluje s celkovou
spokojeností s PPR, přinejmenším u mužů (Skočovský, 2002), a je navíc spojena s nižší
úspěšností používání metody (Marshall & Rowe, 1972). Tato kapitola přináší přehled studií
vnímané obtížnosti abstinence u uživatelů PPR.
Ve výzkumu Marshalla a Roweho (1970) přibližně 40 % mužů a 22 % žen uvedlo, že má
často problémy s abstinencí v plodném období cyklu. Shodně 25 % mužů i žen zmínilo, že
v době abstinence se jejich vztah s partnerem zhoršuje (téměř 70 % však tvrdí, že se vztah
80
nemění). Přibližně 30 % mužů a 27 % žen vnímalo pohlavní styk v neplodném období jako méně
spontánní a přirozený, ale více než polovina párů ho jako spontánní prožívala.
Potíže s abstinencí při používání ovulační metody mělo podle zjištění WHO (1987a)
občas 43 % mužů a 16 % žen, časté a vážné potíže měla 4 % mužů a 2 % žen. Délka vyžadované
abstinence průkazně souvisela s celkovou spokojeností s metodou, a to jak u mužů, tak u žen
(Burger, Farley, & Van Look, 1987). Ve studii uživatelů PPR z Anglie a Walesu (von Fragstein,
Flynn & Royston, 1988) abstinence představovala problém pro 18 % žen, občas pro 45 % a bez
problémů byla pro 31 % žen. Potíže s abstinencí zmínilo 19 % mužů, občasné 37 % a žádné
20 %. Celkem 24 % mužů a 6 % žen však na tuto otázku neodpovědělo. Vezmeme-li v úvahu
pouze ty, kdo odpověděli, pak je podíl žen 19 % (ano), 48 % (občas), 33 % (ne) a mužů 25 %
(ano), 48 % (občas) a 27 % (ne).
Analýza sexuálního chování 98 zkušených párů (symptotermální metoda) přinesla další
údaje (Klann, Frank-Herrmann, & Sottong, 1993). Pro 3 % dotazovaných nebyla zdrženlivost od
pohlavního styku v tomto období nikdy obtížná, pro 62 % byla obtížná zřídka, pro 31 % často
a 2 % velmi často. Rozdíly mezi muži a ženami v tomto případě nebyly průkazné, i když více žen
než mužů se domnívalo, že jejich současnému partnerovi připadá obtížnější brát ohled na plodné
období než jim samotným. U 82 % párů zůstal jejich vztah během období abstinence nezměněn,
6 % uvedlo zlepšení a 12 % zhoršení vztahu.
Pro 35 % žen a 41 % mužů ve výzkumu Skočovského (2004) byla obvykle zdrženlivost
od pohlavního styku v plodném období velmi obtížná (hodnota 6 nebo 5 na šestibodové škále),
40 % žen a 39 % mužů středně obtížná (hodnoty 4 a 3) a pro 25 % žen a 23 % mužů obtížná
nebyla (hodnoty 2 a 1). Muži i ženy hodnotili subjektivně vnímanou obtížnost abstinence pro ně
samotné překvapivě shodně. Při srovnání manželských dvojic se ukázalo, že ženy posuzují
obtížnost abstinence pro své partnery jako průkazně vyšší než pro sebe sama a u mužů je tomu
obráceně. Ženy navíc signifikantně nadhodnocovaly a muži podhodnocovali subjektivní obtížnost
abstinence u svých partnerů oproti skutečným hodnotám.
Jako spontánní a přirozený obvykle vnímalo styk v neplodném období 58 % žen a 65 %
mužů, 38 % žen a 31 % mužů ho tak někdy neprožívalo nebo si nebylo jisto a pouze 5 % mužů a
žen uvádělo, že pro ně většinou styk v tomto období spontánní nebyl. Pouze 8 % žen a 6 % mužů
uvedlo, že v jejich vztahu s partnerem v období zdrženlivosti nastává negativní změna, o něco
menší podíl zmiňovalo pozitivní změny, více než třetina zaznamenávala v tomto období někdy
81
pozitivní, jindy negativní změny. Kvalita vztahu v plodném období se u poloviny respondentů
neměnila.
Prosté konstatování, že sexuální abstinence je obtížná, říká o subjektivní zkušenosti
uživatelů PPR jen velmi málo. Obtížnost totiž automaticky neznamená záporné hodnocení. Pro
mnohé lidi je například obtížné zachovávat manželskou věrnost. Přesto je to hodnota obecně
vysoce ceněná. Pro některé je obtížné zachovávat zdravý životní styl (dostatek pohybu, zdravá
strava apod.). Analogicky ani období sexuální zdrženlivosti není uživateli PPR vnímáno čistě
negativně, a to ani když uvádějí, že je pro ně obtížné. Jeden muž zmiňuje: „Má to svoje kouzlo,
i když je to pro mne osobně někdy těžké“ (Skočovský, 2004, Příloha č. 4). Rozhodující význam
má interpretační rámec, se kterým k němu partneři přistupují: zda je chápou jako „hrozbu“
vlastnímu naplnění a vztahu, nebo jako „výzvu“, náročnou hodnotu, o kterou se vyplatí usilovat.
Sexuální abstinence může být spojena s řadou sekundárních zisků. Řada manželů (viz
například Skočovský, 2004) například uvádí, že bezprostředně po období sexuální abstinence je
pro ně pohlavní styk mimořádně uspokojivý. Periodická zdrženlivost jim umožňuje vyhnout se
jakémusi „stereotypu“, všednosti v sexuálním životě. Podobně popisují vliv periodické sexuální
abstinence na vztah i páry zachovávající židovský zvyk tzv. „rodinné čistoty“ (Kaufman, 1996;
Lamm, 1977). Zatím chybí srovnání výskytu sexuálního „zevšednění“ u uživatelů různých
metod, v souvislosti s koitální frekvencí, délkou vztahu a věkem partnerů.
Sexuální abstinence je pro většinu uživatelů PPR více či méně obtížná. Ne všichni ale
chápou náročnost této metody jako hrozbu osobnímu uspokojení či kvalitě vztahu. Je zajímavé,
že podle dostupných údajů jsou rozdíly v subjektivně vnímané obtížností abstinence mezi muži
a ženami minimální. Genderovým odlišnostem ve spokojenosti s PPR bude třeba ještě věnovat
více výzkumného úsilí.
III. Sexuální chování v plodném období
Určitá část uživatelů metod založených na sledování plodnosti v používá plodném období
antikoncepci (přibližně 30-50 %: Boys, 1989; Gnoth et al., 1995) nebo se věnuje nekoitálním
sexuálním aktivitám. Téměř 90 % uživatelů teplotní metody uvedlo, že je během plodného
období nějakým způsobem sexuálně aktivních (Marshall & Rowe, 1970). Ve většině případů jsou
to sexuální aktivity vedoucí k vyvrcholení. Maloof (1978) cituje údaje jedné nepublikované
studie australských uživatelů ovulační metody, podle níž v plodném období dosahova-
82
lo vyvrcholení 70 % párů. V souboru téměř stovky uživatelů STM uvedlo 62 % vzájemnou
stimulaci k vyvrcholení, 41 % užívání bariérové antikoncepce a 10 % autoerotické aktivity
vedoucí k orgasmu; celkem 84 % bylo nějakým způsobem v plodném období sexuálně aktivních
(Klann, Frank-Herrmann, & Sottong, 1993). Je však velmi pravděpodobné, že se tato čísla budou
měnit v závislosti na konkrétní metodě, náboženském přesvědčení, vnímané obtížnosti abstinence
a stupni akceptace sexuální abstinence. Je důležité se tomu věnovat v dalších výzkumech.
IV. Sexuální sebekontrola a používání PPR
Zlepšení sexuální sebekontroly patří mezi často uváděné pozitivní přínosy používání PPR
(McCusker, 1977; Fehring & Lawrence, 1994; Skočovský, 2004; VandeVusse et al., 2003).
Zatím nemáme podrobnější informace o procesu získávání či posílení sexuální sebekontroly
u jedinců praktikujících PPR a frekvenci a druzích používaných strategií sebekontroly. Budoucí
výzkum by se měl zaměřit na vztah mezi strategiemi zvládání sexuální abstinence na jedné straně
a vnímanou obtížností abstinence a konzistencí (a správností) užívání PPR.
5.6. Religiozita
Mezi faktory, které mají vliv na celkovou manželskou spokojenost patří i religiozita. Pro
významnou část uživatelů PPR (alespoň v našich podmínkách) hraje v manželském soužití
důležitou roli. U řady z nich je volba PPR motivována právě vyznávanými hodnotami a náboženským přesvědčením. Proto je třeba vzájemným vztahům mezi religiozitou a používáním PPR
věnovat pozornost.
5.6.1. Religiozita a kvalita manželství
Řada studií ukázala, že religiozita je spojena s vyšší celkovou spokojeností v manželství
a nižším rizikem rozvodu (pro přehled viz Mahoney et al., 2001; Sullivan, 2001). Vztah mezi
deklarovanou příslušností k církvi a rozvodovostí byl relativně slabý. Denominační homogamie
(tj. příslušnost obou partnerů ke stejné církvi) měla pouze nevýrazný efekt, ale větší rozdíl
v náboženské angažovanosti mezi partnery riziko rozvodu zvyšoval. Větší prediktivní hodnotu
měla účast na bohoslužbách. Vyšší náboženská angažovanost se také ukázala být protektivním
faktorem proti rozvodu. Na celkovou manželskou spokojenost měla ze zkoumaných faktorů
největší vliv osobní religiozita (vyjádřená subjektivním hodnocením důležitosti víry a nábožen83
ství v životě, častostí modlitby a četby Bible). Osobní religiozita byla také průkazně spojena
s vyšším závazkem ke vztahu (Mahoney et al., 2001).
Hlavním nedostatkem starších studií je málo validní měření religiozity. Ta byla v naprosté
většině případů zjišťována pouze jedinou, popřípadě několika málo příliš obecně formulovanými
položkami (viz např. Sullivan, 2001). Tento nedostatek se pokusili odstranit Mahoney et al.
(1999). Sledované faktory rozdělili na distální a proximální. Mezi distální faktory zařadili osobní
religiozitu a náboženskou homogamii (tj. zda jsou oba partneři věřící či nikoliv). Z proximálních
faktorů zkoumali konstrukt označený jako „společné náboženské aktivity“ (joint religious
activities), který se vztahuje na náboženské a spirituální aktivity, které partneři vykonávají
společně. Patří mezi ně jak účast na bohoslužbách, tak neformální projevy, jako je společná
modlitba, rozhovory o tom, jak žít podle Boží vůle či vzájemné sdělování duchovních zkušeností.
Stávají se tak příležitostí ke společnému trávení času, v němž nacházejí smysl a radost,
k diskusím o sdílených postojích a hodnotách a k poskytování opory v náboženských,
spirituálních a morálních otázkách.
Druhým proximálním konstruktem je „posvěcování manželství“ (angl. sanctification of
marriage). Tím se rozumí psychologický proces přisuzování spirituálního významu a charakteru
manželství. Jedinci mohou: (a.) vnímat manželství, jako by mělo posvátné charakteristiky, a při
jeho popisu používat adjektiva jako „požehnané“, „svaté“ aj., (b.) vnímat v manželství Boží
přítomnost a vliv, popřípadě chápat svoji vzájemnou lásku jako obraz Boží lásky k církvi. To
může oba partnery motivovat k větší spolupráci na budování vztahu, zdůrazňování spíše
pozitivních stránek manželství a vyhýbání se maladaptivním způsobům chování.
Výsledky studie potvrdily, že dříve zkoumané distální faktory religiozity mají na kvalitu
manželství poměrně malý vliv, zatímco proximální faktory se ukázaly být velmi důležité.
Společné náboženské aktivity a posvěcování manželství byly (při kontrole individuální
religiozity, náboženské homogamie a sociodemografických proměnných) spojeny s celkově vyšší
manželskou spokojeností, větším subjektivně vnímaným přínosem manželství pro jedince, nižší
četností konfliktů a vyšší ochotou spolupracovat (Mahoney et al., 1999).
Zdá se, že zvláště koncept posvěcování manželství může být v budoucím výzkumu velmi
přínosný. Má velký význam i v kontextu používání PPR. Mahoney et al. (2003) podávají souhrn
možných pozitivních (ale i negativních) implikací posvěcování manželství a sexuality pro jedince
i partnerský vztah:
84
(1.) Individuální zisky: Jestliže členové rodiny vnímají svoje vztahy jako mající
spirituální význam, může jim to přinášet četné psychologické zisky. Jedním z nich je ten, že
mohou v manželském životě nacházet více smyslu a uspokojení. Mohou se ve vztahu cítit
bezpečněji a mít větší důvěru v jeho budoucnost. Proces posvěcování manželství také může
facilitovat osobní spiritualitu členů rodiny (například vztah k Bohu), stimulovat je k vyhledávání
náboženského copingu (například duchovní opory a modlitby) a podporovat transgenerační
přenos náboženského přesvědčení.
(2.) Investice do vztahu: Dalším pozitivním aspektem posvěcování manželství je posílení
vnímání trvalého manželského vztahu jako významné hodnoty. To může vést partnery k tomu, že
do vztahu budou investovat více času, úsilí a materiálních prostředků (Mahoney et al., 1999).
Může to u nich podporovat ty druhy chování, které manželství posilují a udržují (relationship
maintenance behavior, viz kap. 4.1.4.): ochotu obětovat pro partnera a vztah některé svoje osobní
zájmy, odpouštět mu, přistupovat ke konfliktům s pozitivním atribučním rámcem, používat při
neshodách konstruktivní způsoby řešení. Oba partneři také mohou mít prospěch z náboženského
copingu (například modlitby) při řešení vztahových problémů.
Určitým rizikem posvěcování manželství může být určitá tendence k idealizaci
manželství, která může snižovat ochotu připustit a řešit vážné manželské obtíže. Někdy tato
situace může vést k větší toleranci manželského násilí. Rozdíly v náboženských hodnotách se
také mohou stát zdrojem přetrvávajících konfliktů mezi manžely (podrobněji viz diskuse
v Mahoney et al., 2003).
Souhrnně lze říci, že první empirická zjištění naznačují, že proces posvěcování manželství
posiluje investice do vztahu a tak může prohlubovat závazek vůči partnerovi a manželství.
Zároveň může podporovat chování, které pomáhá vztah budovat a udržovat a být zdrojem
individuálního zisku pro oba partnery tím, že jim umožní v manželství nacházet více smyslu
a uspokojení.
5.6.2. Používání PPR a religiozita
Pro oblast přirozeného plánování rodičovství mohou výše uvedená zjištění znamenat, že
pokud manželé přisuzují periodické abstinenci náboženský význam (např. jako výrazu
svobodného a vědomého respektu vůči Stvořiteli), tím své manželství a sexualitu „posvěcují“.
K obtížím, které nutně používání PPR provázejí, pak budou přistupovat spíše s pozitivním
85
interpretačním rámcem. Navíc sdílení těchto hodnot může přispět k jejich dalšímu sblížení.
Ve výpovědích uživatelů PPR se objevuje jak pozitivní, tak negativní působení PPR na
spiritualitu (Borkman & Shivanandan, 1984; Fehring & Lawrence, 1994; Fehring & McGraw,
2003; Marshall, 1995; McCusker, 1977; VandeVusse et al., 2003). Vliv PPR v duchovní
(spirituální) oblasti lze rozdělit do 3 kategorií: (1.) vztah k Bohu, (2.) vztah k církvi, (3.) ostatní
spirituální důsledky.
1. Vztah k Bohu: Někteří manželé zmiňují, že používání PPR u nich prohlubuje důvěru
v Boha. Sledování příznaků plodných a neplodných dnů jim také pomáhá vnímat plodnost jako
dar od Boha a umožňuje jim spolupracovat s Bohem na předávání nového lidského života.
Důvěra v Boha a jeho starostlivost může vést k tomu, co někteří popisují jako „otevřenost vůči
životu“ – ochotu přijmout počaté dítě, ať je plánované, nebo neplánované, určitou „připravenost“
změnit podle okolností plánovaný počet dětí, neuzavírat se přijetí dalšího dítěte „jednou
provždy“. Někteří manželé chápou periodickou abstinenci jako dobrovolnou oběť darovanou
Bohu, jako určitou formu modlitby.
2. Vztah k církvi: Spokojení uživatelé PPR často uvádějí, že PPR jim pomohlo lépe
pochopit katolické učení v oblasti sexuality a manželství, což je pro ně zdrojem větší úcty k církvi
a její nauce. PPR jim také umožnilo žít v souladu s učením církve a vlastním svědomím. Pro
některé páry bylo dokonce přijetí PPR jedním z impulzů k prohloubení víry, náboženské konverzi
a vstupu do katolické církve (Hahn, 2001). Nespokojení uživatelé naopak vyjadřují pocity hněvu
a rozladění z postoje církve k antikoncepci. Objevuje se u nich otázka, zda si Bůh přeje pro jejich
manželství právě tento náročný způsob kontroly početí (Marshall, 1995). Někteří mají pocit, že
jsou nuceni PPR používat kvůli náboženskému přesvědčení svého partnera. V některých
manželstvích může být otázka sexuality a kontroly početí kvůli rozdílným postojům
a přesvědčením zdrojem chronických konfliktů. Pro jiné je důvodem výčitek svědomí (například
kvůli antikoncepčnímu chování v plodném období a nekoitálním sexuálním praktikám) nebo
„pokušení“ (Marshall, 1995; VandeVusse et al., 2003). Obecně lze říci, že nepřijetí učení
o nemorálnosti antikoncepce může věřící vést k nedůvěře vůči autoritě a kompetenci
náboženských představitelů a k negativnímu postoji vůči řadě jiných otázek souvisejících s vírou.
Borkman a Shivanandan (1984) v této souvislosti upozorňují na kritické rozlišení mezi externí
a interní religiozitou. Zatímco pro některé je používání PPR něčím „vnuceným“, čistě
náboženskou povinností (externí religiozita), pro jiné je to výraz jejich internalizovaných
86
náboženských hodnot a přesvědčení, že používání PPR z oprávněných důvodů je dobré (a používání antikoncepce samo o sobě špatné).
3. Ostatní efekty ve spirituální oblasti: V literatuře se uvádí, že někteří uživatelé
považují tuto metodu za zdroj požehnání (Boží pomoci) jejich manželství (Doyle, 2006; Hahn,
2001; Tham, 2003). PPR jim pomohlo prohloubit modlitbu (ale Marshall a Rove [1970] nezjistili
žádnou změnu v duchovním životě v plodném období) a také vzájemnou blízkost ve spiritualitě,
protože se jedná o oblast důležitých sdílených náboženských hodnot. Společná modlitba byla
také jedním z prostředků, které manželům pomáhaly úspěšně se vyrovnat s nároky PPR. Někteří
manželé chápou svoje používání PPR jako prostředek („svědectví“) k účinnější výchově dětí
k odpovědnému rodičovství a přijetí náboženských hodnot. Periodickou abstinenci také někteří
pojímají jako formu určité solidarity s lidmi, kteří dobrovolně či nedobrovolně žijí v sexuální
zdrženlivosti (například dospívající lidé před vstupem do manželství, lidé osamělí, kněží
a členové a členky řeholních řádů) (Fehring, 1994). Praxe sexuální abstinence je pro některé
impulzem k osobnímu růstu v sebeovládání a také k větší citlivosti k potřebám druhých.
Ve výzkumu vlivu používání PPR na sféru spirituality je velmi obtížné odlišit příčinu
a následek. Náboženské přesvědčení je totiž jedním z důležitých faktorů výběru PPR. Tyto
metody mohou jednoduše volit ty páry, které přikládají tradičním (např. křesťanským)
náboženským hodnotám v oblasti sexuality větší váhu. Budoucí výzkum by se měl zaměřit na
určení skutečného vlivu PPR na spiritualitu při kontrole její počáteční úrovně a obecné
religiozity.
5.7. Používání PPR a stabilita manželství
V předchozích kapitolách bylo pojednáno o možném vlivu používání PPR na manželskou
intimitu, komunikaci, sexualitu a religiozitu. Dostupné výsledky naznačují, že za jistých
okolností může být tento vliv pozitivní. Tato skutečnost by se mohla odrazit i v rozvodovosti
dlouhodobých uživatelů těchto metod. Na tomto místě je ale třeba připomenout poznatky
z výzkumu závazku vůči vztahu a partnerovi. Mezi manželskou spokojeností a stabilitou
manželství není prostá souvislost, protože někteří lidé zůstávají i ve velmi neuspokojivém vztahu,
protože například nemají jinou alternativu, nebo jim v jeho opustění brání investice nebo bariéry.
Z případného zjištění, že používání PPR koreluje se stabilitou manželství, nutně neplyne,
že tato stabilita je způsobena používáním této metody (cesta A. – C. – D. na Obr. 11).
87
Religiozita,
hodnotový systém
E.
F.
G.
A.
Používání
PPR
Kvalita/spok.
manželství
C.
Závazek vůči
manželství
D.
Stabilita
manželství
B.
Obr. 11.: Alternativní model vztahu mezi používáním PPR a stabilitou manželství
Vysvětlení v textu.
Nabízejí se hned dvě alternativních vysvětlení:
(1.) Značnou úlohu může hrát zkreslení způsobené preselekcí, protože používání PPR
vyžaduje alespoň minimální počáteční ochotu partnerů spolu komunikovat a spolupracovat (B. na
Obr. 11). Úspěšní uživatelé PPR tedy pravděpodobně budou žít ve spokojenějším manželství než
ti, kteří PPR opustili nebo vůbec nezačali používat. Jinými slovy: zatímco u jiných (zvláště ženou
používaných) metod kvalita vztahu nutně v principu nemusí ovlivnit používání antikoncepce,
u používání PPR má zcela zásadní význam.
(2.) Výběr PPR je často (i když ne vždy) motivován náboženskými důvody (E.).
Religiozita může mít ale současně také pozitivní vliv jak na kvalitu manželství (resp. interakci
mezi partnery) (F.), tak na míru závazku vůči partnerovi a manželství (například díky větší
ochotě investovat do vztahu, mít více dětí atp.) (G.). Pak by korelace mezi používáním PPR
a stabilitou manželství byla zprostředkována vysokou mírou religiozity a jednalo by se o případ
falešné kauzality.
Empirický výzkum vztahu mezi používáním PPR a stabilitou manželství je extrémně
obtížný. Faktorů, které ovlivňují manželskou stabilitu je mnoho a řada z nich může působení PPR
maskovat nebo zcela vyrušit. Podle mých informací existují pouze tři výzkumy, které se touto
otázkou zabývají, a to velmi rozdílné metodologické kvality.
Organizace Couple to Couple League (CCL, Liga pár páru), zabývající se výukou PPR,
vydala v letech 1971-1995 certifikát celkem 1098 manželským párům, instruktorům této metody.
88
Na konci tohoto období bylo 15 z nich rozvedených, tj. 1,4 % (Couple to Couple League, 2005).
Podobně v malé dotazníkové studii, které se účastnilo 164 respondentů (Aguilar, 1986), činila
rozvodovost pouze 0,6 %. Návratnost dosáhla 63 %. Přibližně 70 % zúčastněných žilo
v manželství šest a více let. Většina respondentů měla v minulosti zkušenost s jinými druhy
kontroly početí. Jednalo se ale o retrospektivní dotazníkový výzkum, jehož výsledky mohly být
podstatně zkresleny vlivem preselekce (viz diskuse výše). Wilson (2002) uvádí další údaje o
rozvodovosti, které pocházejí ze dvou šetření. Prvním z nich je dotazníkový výzkum, provedený
v 31 státech USA, jehož se zúčastnilo 505 žen ve věku 21-66 let, současných i bývalých
uživatelek Billingsovy ovulační metody (návratnost činila 74 %). Podíl žen v současnosti či
v minulosti rozvedených činil 4 %, z toho bylo pouze 0,2 % (tj. jedna žena) v případě, že jedinou
používanou metodou kontroly početí bylo PPR. Další údaje pocházejí z „National survey of
family growth“, celonárodního výzkumu provedeného na 10847 ženách ve věku 15-44 let.
Ukázalo se, že rozvodovost uživatelek PPR katolického vyznání činila 3 %, což je ve srovnání
s ženami stejného věku a vyznání používajících jinou formu kontroly početí (u nichž činila
rozvodovost 15 %) pětkrát méně. Jedná se o první výzkum na rozsáhlém reprezentativním
souboru žen, který umožňuje kontrolovat věk a vyznání. Je ale třeba mít na paměti, že podíl žen
katolického vyznání používajících PPR bude v absolutních číslech velmi nízký, a proto může být
vyvozování závěrů z těchto studií velmi riskantní.
V dalším výzkumu této otázky bude nutné kontrolovat také celkovou úroveň spokojenosti
v manželství a vliv délky manželství, délky používání PPR, zkušenosti s ostatními druhy kontroly
početí, úroveň religiozity a dalších důležitých proměnných (například počtu dětí aj.).
5.8. Závěr: Vliv používání PPR na uživatele a manželský vztah
Přirozené plánování rodičovství má ve srovnání s ostatními způsoby kontroly početí
mnoho jedinečných charakteristik. Umožňuje ženám (i jejich partnerům) získat hlubší znalost
o psychických a fyziologických změnách vázaných na menstruační cyklus a celkovém zdraví
ženy. Na jedné straně může sloužit jako „jedna z mnoha metod“ kontroly početí. Na straně druhé
může být jeho používání pro někoho výrazem osobního etického a náboženského pohledu na
svět, prostředkem umožňujícím spolupracovat s Bohem na předávání lidského života. Je-li PPR
vnímáno jako integrální součást sdílené vize manželství, sexuality a odpovědného rodičovství,
nejedná se o „metodu“ v technickém slova smyslu. PPR neslouží k potlačení společné plodnosti
89
páru. Jedná se o přijetí určitého způsobu vzájemné interakce partnerů, který staví na začlenění
cyklů plodnosti ženy do meziosobního vztahu. Přijetí a používání přirozeného plánování
rodičovství tak působí nejen na samotné uživatele, ale i na kvalitu jejich vztahu. Toto působení,
jak vyplývá z výše uvedených údajů, má mnoho forem a dimenzí, a to jak pozitivních, tak
negativních.
Přesně popsat a vysvětlit dynamiku používání PPR je však úkol velmi komplikovaný.
Přehled empirických zjištění a některých teoretických koncepcí ukázal, že psychologický výzkum
PPR se potýká s mnoha obtížemi. Zde bych chtěl zdůraznit pouze některé.
Jak už bylo několikrát zmíněno, absence teoretického modelu používání PPR vedla
k tomu, že publikované studie měly často spíše popisnou povahu a málo přispívaly k pochopení
faktorů, které efekty používání PPR zprostředkují. Velká část tvrzení o vlivu PPR zatím zůstává
na rovině osobních zkušeností, nepřímých důkazů a pracovních hypotéz a chybí jim opora
v kvalitním teoreticky zakotveném empirickém výzkumu. Navíc, jak poznamenává Shivanandan
(2002), zachytit všechny důležité dimenze zkušenosti s PPR z pohledu uživatelů nelze ale jen
pomocí kvantitativní metodologie. Zcela nezbytnou úlohu mají proto kvalitativní, naturalistické
studie PPR, a to jak případové studie, uplatnění přístupu zakotvené teorie aj.
Výsledky řady starších psychologických studií (zvláště teplotní metody) se nedají bez
výhrad zobecnit na používání moderních metod PPR, a to i kvůli tomu, že byly prováděny ve
specifickém společenském klimatu, které vládlo na konci 60. let a začátku 70. let 20. století.
Jednalo se především o masové rozšíření antikoncepční pilulky a rostoucí distanci řady věřících
od učení katolické církve v oblasti sexuality a odpovědného rodičovství. Proto je třeba tyto
výsledky interpretovat s opatrností.
V kapitole 4.3.1 byl představen model používání PPR. V této souvislosti byl věnován
poměrně velký prostor procesům přizpůsobení se požadavkům těchto metod a v kapitole
věnované teoriím závazku i chování, které pomáhá udržovat vztah. Jelikož PPR přímo vstupuje
do dynamiky partnerského vztahu, jsou právě adaptační procesy „styčnou plochou“ vztahu mezi
úspěšným používáním PPR a kvalitou manželství. Stejné (nebo velmi podobné) faktory, které se
podílejí na úspěšném zvládání nároků přirozeného plánování rodičovství (kvalita komunikace,
vzájemná podpora, sdílené náboženské hodnoty, obecně chování udržující vztah), totiž přímo či
nepřímo přispívají ke kvalitě a stabilitě manželství. Nicméně vztah mezi těmito dvěma oblastmi
bude ještě třeba podrobněji analyzovat, protože empirické údaje zatím chybí. Domnívám se však,
90
že lze vyčlenit nejméně tři druhy procesů, jimiž může používání PPR pozitivně působit na
manželský vztah. PPR lze chápat: (1.) jako součást sdílené vize manželství, sexuality
a odpovědného rodičovství, (2.) jako podnět k osobnímu růstu a (3.) jako podnět k posílení
nesexuálních stránek vztahu.
1. PPR jako součást sdílené vize manželství: PPR, jak bylo již zmíněno, může být pro
některé manžele výrazem společných hodnot a „životního stylu“, v jistém slova smyslu jejich
„společným projektem“, součástí jejich sdílené vize manželství, sexuality a odpovědného
rodičovství. To je také spojeno s určitým (osobním, etickým nebo náboženským) závazkem vůči
tomuto způsobu života. Sdílená vize manželství je zcela kritickým, a přesto podceňovaným
rysem kvalitního vztahu. „Populární a profesionální literatura, zdá se, přehlížejí skutečné zdroje
síly v manželství: sdílené cíle, nevyhnutelné zápasy a oběti, tichou radost týmové práce a útěchu
v tom, když dva lidé společně plní každodenní úkoly” (Fowers, 2000, str. 16).
Společná vize manželství nebo v širším slova smyslu vize světa (náboženské přesvědčení,
nebo „filosofie života“, jak o ní píše Hojjat, 1997), má důležitou úlohu v tom, že poskytuje
interpretační rámec pro vnímání skutečnosti. Konkrétně se projevuje ve způsobu, jakým partneři
přistupují k nárokům PPR i jiných oblastí manželského života. Může tak vést k pozitivnímu
„přerámování“ obtíží a jejich chápání jako „výzev“ a nikoli jako „hrozeb“. V případě religiózních
manželů se může uplatňovat proces „posvěcování“ manželství a sexuality (viz kap. 5.6.1).
2. PPR jako podnět k osobnímu růstu: PPR je pro většinu uživatelů „náročným
úkolem“ a jako takové může stimulovat k růstu v osobních dovednostech a vlastnostech
(sebeovládání, toleranci, trpělivosti), obecně „ctnostech“. (Pro návrat pojmu „ctnost“ do
psychologie rozsáhle argumentují Peterson & Seligman, 2004.) Teprve aktivita, která vyžaduje
naše zvýšené úsilí, může vést k růstu. Tento efekt je dobře popsán v souvislosti se zvládáním
(copingem) stresujících situací. Aldwin (1994) shrnuje poznatky z této oblasti a dochází k závěru,
že psychosociální stres může vést k pozitivním efektům, jako je posílení sociálních vazeb
a „rozvoj schopností a sebeúcty, obohacení životních perspektiv nebo rozšíření repertoáru
strategiií zvládání pro jejich použití v budoucnosti” (str. 274).
Výzkumy manželství a manželská terapie, jak se domnívá Fowers (2000), do jisté míry
podléhají přehnanému zdůrazňování manželské spokojenosti (a dobré komunikace) jako
ústředního rysu kvalitního manželství. Fowers (2000) proto píše: „Manželské štěstí je více
vedlejším produktem společných zážitků, oboustranného závazku a sdílených zájmů než něčím,
91
čeho pár může přímo dosáhnout a zmocnit se toho“ (Fowers, 2000, str. 22). A zdůrazňuje přitom
úlohu ctností: „Silná manželství stojí na ctnostech nebo charakterových přednostech manželů.
Jinak řečeno nejlepší způsob, jak mít dobré manželství, je být dobrý člověk“ (str. 23).
Neznamená to ovšem, že by určitých ctností nebylo možné dosáhnout jiným způsobem než
používáním PPR, nebo že lidé používající antikoncepci tyto ctnosti nemohou mít také. Chce se
tím jen zdůraznit, že používání PPR může za jistých okolností ctnosti, které jsou důležité pro
manželské soužití, posilovat a rozvíjet.
3. PPR jako podnět k posílení nesexuálních aspektů vztahu: I když je sexuální
uspokojení důležitou složkou manželské spokojenosti, není složkou nejdůležitější. Potenciálním
přínosem PPR může být právě přesunutí pozornosti ze sexuálního naplnění na rozvoj jiných
klíčových aspektů vztahu. Fehring (1995) k tomu dodává: „Když pár používá metodu PPR
k tomu, aby se vyhnul početí, prožívá období abstinence od styku a genitálního kontaktu. Tato
praxe periodické zdrženlivosti nejenže manželovi a manželce pomáhá rozvinout sexuální
sebekontrolu, nýbrž je také podněcuje, aby rozvinuli jiné prostředky vyjádření intimity, např.
skrze prostředky spirituální (jako je společná modlitba), fyzické jiné než genitální (jako je
mazlení, líbání nebo držení se za ruku), intelektuální (jako je sdílení a diskutování dobré knihy,
článku nebo filmu), vzájemnou komunikaci o svých plánech a cílech v životě a/nebo sdělování
svých emocí a pocitů“ (str. 225-226).
Na druhou stranu je nezbytné uvést, že ne všechny páry jsou schopné nebo ochotné PPR
jako životní styl přijmout. Některé dvojice také přirozenou kontrolu početí kvůli problémům,
které nebyly schopny překonat nebo akceptovat, opouštějí. Zatím víme o těchto procesech velmi
málo. Psychologický výzkum PPR je vlastně teprve na počátku. Jedna věc je ale jasná: uživatelé
metod založených na znalosti plodnosti tvoří velmi různorodou skupinu, která se liší jak
v motivaci k výběru těchto metod, tak v míře integrace plodnosti (tj. míře a formě sexuálního
chování během plodné fáze cyklu) a mnoha dalších intervenujících proměnných. Proto je jakékoli
zobecňující tvrzení o vlivu těchto metod na uživatele a partnerský vztah bez další specifikace (tj.
odpovědi na otázku: Za jakých podmínek má PPR pozitivní a za jakých podmínek negativní efekt
na partnerský vztah?) zcela zavádějící. Bez hlubšího pochopení principů a mechanismů, podle
kterých k těmto efektům dochází, není možné rozvinout ani účinnější poradenské intervence pro
uživatele těchto metod. A to by mělo být jedním z důležitých témat budoucího výzkumu.
92
6. Empirická část:
Postoj vysokoškolských studentů k „metodám neplodných dnů“
6.1. Úvod
Navzdory tomu, že používání moderních metod PPR je v rozvinutých zemích spíše
minoritní záležitostí (United Nations, 2006), významná část žen, jak ukázaly výzkumy
hypotetické akceptability, o tyto metody projevuje zájem (Djerassi, 1990; Döring et al., 1986;
Freundl et al., 1988; Mikolajczyk, 2000; Stanford, Lemaire & Thurman, 1998), zvláště
v souvislosti s usilováním o početí nebo kvůli získání více informací o vlastní plodnosti nebo
celkovém zdraví. I když existuje řada výzkumů prediktorů postoje k různým druhům
antikoncepčních metod (viz kap. 3.2.), zatím málo se toho ví o faktorech, které ovlivňují postoj
k metodám přirozené kontroly početí. Na základě dostupných údajů lze předpokládat, že
pozitivní vliv na postoj k PPR (jeho hypotetickou akceptabilitu) má příslušnost ke katolické
církvi (viz kap. 4.2.3.), pohlaví a věk, plánovaný počet dětí a celková znalost procesů spojených
s lidskou plodností. Určitou roli také může hrát důraz na „přirozenost“ kontroly početí.
6.2. Cíl studie
Cílem této studie bylo zjistit postoje vysokoškolských studentů k 5 vybraným druhům
kontroly početí se zaměřením na „metody neplodných dnů“ a pojetí „přirozenosti“ v tomto
kontextu. Výzkum si klade následující otázky:
1. Jaké charakteristiky studenti při výběru kontroly početí zdůrazňují?
2. Jaká je jejich znalost procesů lidské plodnosti?
3. Jaká je jejich znalost konkrétních metod PPR?
4. Jak studenti hodnotí „metody neplodných dnů“ ve srovnání s jinými způsoby kontroly
početí?
5. Jak studenti hodnotí a vymezují „(ne)přirozenost“ jednotlivých metod?
6. Existují genderové rozdíly ve zdůrazňovaných charakteristikách kontroly početí
a hodnocení PPR?
7. Jaké faktory souvisí s ochotou v budoucnu používat PPR k dosažení nebo vyhnutí se
početí?
93
Náboženské
přesvědčení
Partnerský a
sexuální vztah
Hodnocení
antikoncepce
Pref. vlastností
kontroly početí
Ochota
používat PPR
Antikoncepční
zkušenost
Znalost
plodnosti
Hodnocení
PPR
Plánovaný
počet dětí
Obr. 12.: Teoretický model vztahů mezi zkoumanými proměnnými
Výzkum se zaměřuje mimo jiné na testování následujících konkrétních hypotéz:
H1: Lepší znalost plodnosti je spojena s lepším globálním hodnocením metody neplodných dnů.
H2: Lepší znalost plodnosti je spojena s lepším hodnocením spolehlivosti metody neplodných
dnů.
Dá se předpokládat, že jedním z důležitých faktorů ovlivňujících postoj k PPR bude právě
znalost procesů plodnosti. Očekávám tedy, že bude pozitivně predikovat jak celkové hodnocení,
tak vnímanou spolehlivost PPR.
H3: Ženy hodnotí metody neplodných dnů jako méně spolehlivé než muži.
Jelikož ženy přebírají často větší díl odpovědnosti za kontrolu početí (což je dáno i tím, že
jsou to ony, které pak nesou důsledky případného těhotenství), předpokládám, že budou mít
k metodě neplodných dnů negativnější postoj, hlavně co se její subjektivně vnímané spolehlivosti
týče.
H4: Lidé, kteří se hlásí ke katolickému vyznání, hodnotí metody neplodných dnů celkově lépe než
lidé jiných vyznání.
Jedním z důvodů, proč lidé volí tyto metody, je i jejich náboženské přesvědčení.
94
6.3. Uspořádání studie
Studie proběhla ve dvou fázích: U podsouboru respondentů jsem nejdříve zjišťoval, co
pro ně znamená pojem „metoda/metody neplodných dnů“, jaké konkrétní metody jsou jim známé
a jaké jsou jejich znalosti obecných principů lidské plodnosti. Tento krok byl nezbytný proto, že
variant přirozené kontroly početí je několik (viz kap. 2.3.) a liší se mezi sebou jak spolehlivostí,
tak délkou vyžadované abstinence. Tyto skutečnosti mají vliv na hodnocení charakteristik těchto
metod a zásadním způsobem ovlivňují interpretaci zjištěných výsledků. Jestliže tedy ve výzkumu
používáme pojem „metody neplodných dnů“ (v množném čísle), musíme nejdříve zjistit, jaké
jsou znalosti respondentů o konkrétních metodách přirozené kontroly početí.
V druhé fázi výzkumu pak byl studentům administrován dotazník na hodnocení
charakteristik „metod neplodných dnů“ a čtyřech dalších druhů kontroly početí. Respondenti také
hodnotili subjektivní důležitost vlastností metody při jejím výběru.
6.4. Výzkumný soubor
Výzkumný soubor v druhé fázi výzkumu tvořilo 216 vysokoškolských studentů (102
mužů a 114 žen) ve věku 19-25 let. Jednalo se o studenty denního studia na brněnských fakultách
humanitního zaměření. Studenti lékařské fakulty nebyli do výzkumu zařazeni, protože u nich lze
předpokládat celkově lepší znalost metod kontroly početí, což by mohlo ztěžovat interpretaci
získaných výsledků. Byl tak z tohoto hlediska získán relativně homogenní soubor.
První fáze výzkumu se účastnil podsoubor 116 studentů (53 mužů a 63 žen) výše
jmenované skupiny.
6.5. Použité metody
Dotazník administrovaný v druhé fázi výzkumu obsahoval tyto otázky (viz Příloha I):
(1.) základní demografické charakteristiky: pohlaví, věk, vyznání;
(2.) hodnocení vybraných metod kontroly početí (kondom, nitroděložní tělísko,
antikoncepční pilulka a metoda neplodných dnů) na 10 bipolárních škálách: snadná – obtížná,
přirozená – nepřirozená, spolehlivá – nespolehlivá, levná – drahá6, zdraví prospěšná – zdraví
6
Tato charakteristika u přerušované soulože nebyla zařazena.
95
škodlivá, vědecká – nevědecká, dobrá – špatná, moderní – zastaralá, morální – nemorální,
příjemná – nepříjemná;
(3.) hodnocení vlastností metody podle důležitosti při výběru kontroly početí –
zařazeno bylo celkem 11 charakteristik (nízká cena, bez vedlejších zdravotních účinků,
přijatelnost pro partnera, chrání před nakažlivými chorobami, snadnost používání, přirozenost,
nenarušuje průběh pohlavního styku, spolehlivost, náboženská přijatelnost, nevyžaduje přípravu
před pohlavním stykem, můžu mít nad danou metodou kontrolu);
(4.) partnerství a sexuální život – zde byly zahrnuty následující otázky: „Máte
v současné době stálý partnerský vztah s osobou opačného pohlaví?“, „Pokud ano, jak dlouho?“,
„Už jste měl(a) pohlavní styk s osobou opačného pohlaví?“, „Žijete v současné době aktivním
sexuálním životem?“
(5.) zkušenost s kontrolou početí – cílem těchto otázek bylo zjistit, jaké metody
respondenti používají/používali při pohlavním styku (odpovědi: vždy, občas, 1-2x, nikdy);
(6.) plánovaný maximální počet dětí.
V prvé fázi výzkumu byl u podsouboru respondentů rozšířen okruh otázek o následující:
ad (1.): přidán dotaz na víru v boha/Boha;
(7.) subjektivní znalost metod kontroly početí – respondenti měli ohodnotit svoji
znalost konkrétních metod na tříbodové stupnici: (a.) „jestliže metodu znáte velmi dobře
a dokážete vysvětlit princip jejího fungování“, (b.) „jestliže metodu znáte dobře, ale nedokážete
úplně přesně vysvětlit princip jejího fungování“, (c.) „jestliže jste o dané metodě neslyšeli, nebo
o ní nevíte vůbec nic bližšího kromě názvu“. Hodnocení se týkalo 16 metod, z nichž 6 byly
metody přirozené kontroly početí (plus obecné označení „metody neplodných dnů“) a 9
antikoncepční metody, konkrétně viz Příloha I.
(8.) znalost plodnosti – několik otázek zjišťovalo znalost mechanismů plodnosti
u člověka: maximální životaschopnost vajíčka, spermií, délka fyziologického plodného období
v cyklu ženy, maximální pravděpodobnost početí při pohlavním styku v plodném období, znalost
cervikálního hlenu a konkrétních způsobů určení plodného a neplodného období v cyklu. Navíc
zde byly otázky týkající se ochoty použít některou z přirozených metod kontroly početí buď pro
vyhnutí, nebo pro dosažení těhotenství.
96
Dotazník byl studentům administrován hromadně v rámci výuky. Tím byl omezen vliv
selekce studentů. Odpovědi byly poté přepsány do datového souboru. Statistická analýza byla
provedena pomocí programu SPSS 14.0.
6.6. Výsledky
I. fáze výzkumu: Znalost plodnosti a metod neplodných dnů
I. Charakteristika zkoumaného souboru
Této fáze výzkumu se účastnilo 53 mužů a 63 žen (celkem tedy 116) ve věku 19-25 let.
Průměrný věk respondentů byl 21,6 let (s = 1,5).
Tab. 6.: Charakteristika zkoumaného souboru
Proměnná
Průměrný věk:
Víra
v boha
Vyznání:
ano
ne
Katolické
Evangelické
Jiné:
Bez vyznání:
Celkem:
Muži
Ženy
m = 21,9 (s = 1,4)
n
%
m = 21,3 (s = 1,6)
n
%
20
33
7
1
5
40
37,7
62,3
13,2
1,9
9,4
75,5
25
38
10
1
1
51
39,7
60,3
15,9
1,6
1,6
81
53
100
63
100
Muži a ženy se nelišili ani průměrným věkem (F = 3,6; p > 0,05), ani uváděnou vírou
v boha (F = 0,04; p > 0,05), ani náboženskou příslušností po sloučení kategorie „katolická“
a „evangelická“ (chí-kvadrát = 3,6; p > 0,05), viz též Tab. 6.
II. Znalost plodnosti
Fyziologické plodné období v cyklu ženy je součtem životnosti vajíčka a životnosti
spermií v genitálním traktu ženy (viz kap. 2.3). Vajíčko může být oplodněno maximálně 24 hodin
po uvolnění z vaječníku. Tento údaj uvedlo správně jen 6 % mužů a 21 % žen (chí-kvadrát = 5,9;
df = 1; p ≤ 0,05) (viz Tab. 7). Ženy, které odpověděly správně, byly o 1,1 roku starší (F = 4,9; p ≤
0,05) než ty, které odpověděly nesprávně. Spermie si zachovává oplodňovací schopnost
maximálně 5 dní, zcela výjimečně déle. Správně na tuto otázku odpovědělo pouze 8 % mužů a
11 % žen, což není průkazný rozdíl (viz Tab. 7).
97
Tab. 7.: Uváděná délka životnosti vajíčka v ideálních podmínkách
Křížky (+) u procentuálních údajů označují správnou odpověď.
Životnost vajíčka
Odpověď
méně než 1h
méně než 24h
1-3 dny
5-7 dnů
nevím
žádná odpověď
Celkem
n
%
n
%
n
%
n
%
n
%
n
%
n
%
Životnost spermií
Muži
Ženy
Celkem
Muži
Ženy
Celkem
3
5,7
3
5,7+
12
22,6
19
35,8
16
30,2
0
0,0
53
100
3
4,8
13
20,6+
17
27,0
19
30,2
8
12,7
3
4,8
63
100
6
5,2
16
13,8+
29
25,0
38
32,8
24
20,7
3
2,6
116
100
12
22,6
14
26,4
12
22,6
4
7,5+
11
20,8
0
0,0
53
100
9
14,3
20
31,7
19
30,2
7
11,1+
7
11,1
1
1,6
63
100
21
18,1
34
29,3
31
26,7
11
9,5+
18
15,5
1
0,9
116
100
Plodné období je tedy 6 dnů, ve výjimečných případech delší. V tomto případě bylo jako
správná odpověď tolerováno rozpětí 5-8 dnů. Rozložení odpovědí studentů se kumuluje kolem
hodnoty 6 (viz Obr. 12), což je vzhledem k odpovědím na předchozí dvě otázky překvapivé.
Správnou odpověď dalo 48 % mužů (z celkem 44) a 54 % žen (z 53), což není průkazný rozdíl.
25,0
Muži
Ženy
Podíl odpovědí (%)
20,0
15,0
10,0
5,0
0,0
1
6
11
16
21
26
Plodných dnů v cyklu
Obr. 12.: Uváděný počet plodných dnů v normálním menstruačním cyklu
Šipka označuje správnou odpověď (6 dnů).
98
Hlen děložního čípku je nejdůležitějším ukazatelem (a zároveň podmínkou) plodnosti. Na
otázku: „Slyšeli jste někdy o hlenu děložního čípku?“ odpovědělo kladně 35 % mužů (tj. 18 z 52,
od nichž máme údaje) a 61 % žen (tj. 36 z 59). Tento rozdíl je statisticky průkazný (chí-kvadrát =
7,71; p ≤ 0,005). Další otázka se ptala na to, jaké vlastnosti má hlen v nejvíce plodném období
cyklu. Z těch, kdo o hlenu děložního čípku slyšeli (n = 54), celkem 37 % bylo schopno podat
odpovídající popis hlenu v tomto období (tj. řídký, průhledný, prostupný pro spermie apod.),
15 % uvedlo chybný popis a ostatní (48 %) neodpověděli nebo uvedli „nevím“. Při srovnání
pohlaví odpovědělo 50 % mužů a 31 % žen správně, ale tento rozdíl nebyl signifikantní, navíc
počty respondentů jsou pro statistické zpracování příliš nízké.
Tab. 8.: Uváděná pravděpodobnost početí v plodném období
Tučně je označena správná odpověď.
Odpověď
méně než 30 %
30-50 %
více než 50 %
Celkem
n
%
n
%
n
%
n
%
Muži
Ženy
Celkem
9
19,6
9
19,6
28
60,9
46
100
8
15,4
19
36,5
25
48,1
52
100
17
17,3
28
28,6
53
54,1
98
100
Většina respondentů (54 %) výrazně nadhodnocovala pravděpodobnost početí při
nechráněném pohlavním styku v nejvíce plodném období cyklu (Tab. 8). Pouze 29 % odpovědělo
správně, tj. 30-50 %. Mezi muži a ženami nebyl průkazný rozdíl. Věk neměl na správnost
odpovědi žádný vliv.
III. Subjektivní a objektivní znalost metod kontroly početí
Dalším okruhem otázek byla subjektivní znalost konkrétních metod kontroly početí
a jejich různých označení. Ta měla tři úrovně: dobrá („znám ji dobře a dokáži vysvětlit princip
jejího fungování“), částečná („znám ji dobře, ale nedokáži úplně přesně popsat princip jejího
fungování“) a nízká (žádná nebo pouze znalost názvu). Výsledky uvádí Tab. 9a a 9b.
99
Tab. 9a.: Subjektivní znalost metod antikoncepce
Podíl respondentů, kteří uvedli dobrou nebo částečnou znalost.
Metody antikoncepce
Muži (%)
Ženy (%)
Kondom
Pilulka
Přerušovaná soulož
Nitroděložní tělísko
Pesar
Podvázání vejcovodů
Spermicidy
Vasektomie
Cervikální klobouček
100
98
98
77
81
85
66
55
12
100
100
100
95
92
87
52
47
14
n = 53
n = 63
Tab. 9b.: Subjektivní znalost metod PPR
Podíl respondentů, kteří uvedli dobrou nebo částečnou znalost.
Metody PPR
Neplodné dny
Kalendářní metoda
Teplotní metoda
Hlenová metoda
Symptotermální metoda
Persona
Billingsova metoda
Muži (%)
Ženy (%)
81
68
38
21
13
2
0
89
57
50
27
11
8
0
n = 53
n = 63
Všichni respondenti znali alespoň částečně kondom, pilulku a přerušovanou soulož. Ve
druhé skupině pak byly nitroděložní tělísko, pesar a ženská sterilizace. Mezi muži a ženami byl
jediný rozdíl, a to ve znalosti nitroděložního tělíska (chí-kvadrát = 8,17; p ≤ 0,005). Nejméně pak
respondenti znali spermicidy, vasektomii a cervikální klobouček.
Znalost „metody neplodných dnů“ deklarovala sice naprostá většina mužů i žen ve
zkoumaném souboru, ale u podstatné části z nich to byla kalendářní metoda, nikoli moderní
metody PPR. Nikdo z respondentů nespojoval název Billingsova metoda s metodou hlenovou.
Respondenty jsem také požádal, aby uvedli konkrétní návod, jak určit plodné období
cyklu pro ty, kdo o početí usilují, a neplodné období pro ty, kteří se těhotenství chtějí vyhnout.
Tato otázka měla ukázat, zda jejich deklarovaná znalost metod „neplodných dnů“ znamená spíše
„lidové“ rady, nebo některou ze systematických metod PPR. Konkrétní návod na určení plodného
a neplodného období cyklu podle systematické PPR nebyl schopen podat ani jeden respondent, a
to ani podle zásad kalendářní metody. Objevovaly se hlavně tři kategorie odpovědí:
100
nevím/nejsem si jistý (jistá), dále odkaz na odborníka nebo jiný zdroj informací nebo určitá forma
„lidového“ (a navíc chybného) návodu: „Neplodné období je týden před a týden po menstruaci“.
Některé odpovědi byly vyloženě chybné: „Sedm dní před menstruací je plodné období, jinak
neplodné.“
Jak spolu souvisela znalost zákonitostí plodnosti a konkrétních metod PPR? Deklarovaná
alespoň částečná znalost obecné „metody neplodných dnů“ se znalostí plodnosti nijak
nesouvisela. Rozdíl se ukázal až u konkrétních variant PPR. Lidé, kteří uvedli znalost hlenové
metody podle očekávání slyšeli o hlenu děložního čípku častěji než lidé bez znalosti (89 % versus
36 %; chí-kvadrát = 22,7; p ≤ 0,0005), správně uvedli charakter hlenu v plodném období (54 %
versus 6 %; chí-kvadrát = 33,7; p ≤ 0,0005) a maximální životnost spermií (21 % versus 6 %;
chí-kvadrát = 5,9; p ≤ 0,05). Studenti podle svých slov obeznámení s teplotní metodou častěji
slyšeli o hlenu děložního čípku (65 % versus 36 %; chí-kvadrát = 9,3; p ≤ 0,005) a znali jeho
charakter v plodném období (28 % versus 9 %; chí-kvadrát = 6,5; p ≤ 0,05). Uváděná znalost
symptotermální metody poněkud překvapivě nebyla spojena s lepšími znalostmi plodnosti.
IV. Ochota používat metody PPR v budoucnosti
Jedním ze způsobů, jak lze měřit postoj k metodám neplodných dnů, je zjišťovat ochotu
respondentů používat tyto metody někdy v budoucnosti. Jelikož osobní zkušenost s nimi má
pouze zanedbatelná část zkoumané populace, jedná se v tomto případě o zkoumání hypotetické
(a iniciální) akceptability. Další otázky ve studii se proto respondentů ptaly: „Jak pravděpodobné
je, že byste používal/a se svým partnerem některou z moderních metod přirozeného plánování
rodičovství (metod plodných a neplodných dnů), kdybyste se chtěl/a vyhnout početí (nebo:
dosáhnout početí)?“ Výsledky ukazuje Tab. 10.
Celkem 25 % mužů a 18 % žen považuje za pravděpodobné, že bude někdy v budoucnosti
používat některou z moderních metod PPR k vyhnutí se početí a přibližně polovina respondentů
obou pohlaví k dosažení početí. Mezi muži a ženami nebyl průkazný rozdíl. Věk, vyznání,
znalost plodnosti, partnerský vztah v současnosti, maximální plánovaný počet dětí, sexuální nebo
antikoncepční zkušenost ani preferované charakteristiky kontroly početí na odpovědi neměly
vliv. Zdá se tedy, že metody přirozené kontroly početí jsou (alespoň potenciálně) přijatelné pro
nezanedbatelnou část vysokoškolské populace.
101
Ti studenti, kteří nevyloučili možnost používání PPR k vyhnutí se početí (tj. odpověděli,
že je pravděpodobné, že by PPR přijali, nebo si nebyli jisti), hodnotili je jako zdravější a celkově
lepší (v obou případech Z = -2,0; p ≤ 0,05) než ti, co jeho používání považují za
nepravděpodobné. V hodnocení antikoncepce byl statisticky průkazný pouze jediný výsledek:
ochota používat PPR byla spojena s vyšším hodnocením spolehlivosti přerušované soulože (Z =
-2,1; p ≤ 0,05).
Tab. 10.: Pravděpodobnost používání PPR k vyhnutí se nebo dosažení početí
Pohlaví
Muži
Ženy
PPR k vyhnutí
se početí
nepravděpodobné
nejsem si jistý/á
pravděpodobné
Celkem
PPR k dosažení nepravděpodobné
početí
nejsem si jistý/á
pravděpodobné
Celkem
n
%
n
%
n
%
n
%
n
%
n
%
n
%
n
%
15
28,8
24
46,2
13
25,0
52
100
6
11,3
22
41,5
25
47,2
53
100
32
50,8
20
31,7
11
17,5
63
100
11
17,5
18
28,6
34
54,0
63
100
Celkem
47
40,9
44
38,3
24
20,9
115
100
17
14,7
40
34,5
59
50,9
116
100
V případě, že respondenti nevyloučili použití PPR k dosažení početí, považovali tuto
metodu za přirozenější (Z = -2,5; p ≤ 0,05) a levnější (Z = -3,1; p ≤ 0,005). Hodnotili také IUD
jako spolehlivější (Z = -2,1; p ≤ 0,05) a přerušovanou soulož jako vědečtější (Z = -3,0; p ≤ 0,005)
a celkově lepší (Z = -2,2; p ≤ 0,05) metodu.
102
II. fáze výzkumu: Postoj k vybraným metodám kontroly početí
I. Charakteristika zkoumaného souboru
Výzkumu se účastnili 102 muži a 114 ženy (celkem tedy 216) ve věku 19-25 let.
Průměrný věk respondentů činil 21,7 let (s = 1,6). Muži a ženy se průkazně neliší ani věkem (F =
1,91, p > 0,05), ani náboženskou příslušností (po sloučení kategorií „katolické“ a „evangelické“:
chí-kvadrát = 2,99, df = 2, p > 0,05), viz Tab. 11.
Tab. 11.: Věk a vyznání zkoumaných osob
Proměnná
Průměrný věk:
Vyznání:
Katolické
Evangelické
Jiné:
Bez vyznání:
Celkem:
Muži
Ženy
m = 21,9 (s = 1,6)
n
%
m = 21,6 (s = 1,5)
n
%
23
3
7
69
102
18
2
5
89
114
22,5
2,9
6,9
67,6
100
15,8
1,8
4,4
78,1
100
Respondenti si přáli mít v průměru maximálně 2,63 děti (muži 2,78, ženy 2,5; mezi
pohlavími nebyl průkazný rozdíl). Plánovaný počet dětí nesouvisel s náboženským vyznáním.
II. Sexuální zkušenost a partnerský vztah
Stálý partnerský vztah má v 46 % mužů a 69 % žen zkoumaného soboru (chí-kvadrát =
11,9; p ≤ 0,001). Muži uváděli průměrnou délku takového vztahu 18 měsíců, ženy 26 měsíců (F =
5,9; p ≤ 0,05). Sexuální zkušenost (pohlavní styk) uvedlo 90 % mužů a 91 % žen (viz Tab. 12),
o něco méně často jedinci s katolickým nebo evangelickým vyznáním než s jiným vyznáním
(80 % versus 94 %; chí-kvadrát 7,4; p ≤ 0,01).
Tab. 12.: Sexuální zkušenost
Pohlaví
muži
ženy
Už jste měl(a)
pohlavní styk?
ano
ne
Celkem
n
%
n
%
n
%
92
90,2
10
9,8
102
100
104
91,2
10
8,8
114
100
103
Celkem
196
90,7
20
9,3
216
100
Aktivním sexuálním životem v současnosti žije 53 % mužů a 76 % žen (chí-kvadrát =
11,1; p ≤ 0,001). Sexuálně aktivní muži jsou v průměru starší než neaktivní (22,3 versus 21,4 let;
F = 7,7; p ≤ 0,01). U žen souvislost s věkem zjištěna nebyla.
III. Používaná kontrola početí
Nejčastěji uváděnými metodami byla antikoncepční pilulka a kondom (viz Tab. 13a).
Jako vždy používanou metodu při pohlavním styku uvedlo pilulku 37 % mužů a 73 % žen.
Kondom používalo vždy 28 % a občas 56 % mužů a jeho používání uvedlo i 18 % žen vždy a
50 % občas. Shodně každý pátý muž i žena měli zkušenost s občasným používáním přerušované
soulože (Tab. 13b). Alespoň jednu zkušenost s „metodou neplodných dnů“ mělo 6 %
respondentů. Nikdo z dotazovaných neměl zkušenost s nitroděložním tělískem. Průkazný rozdíl
mezi muži a ženami v uváděné četnosti používání kontroly početí byl zjištěn pouze u používání
pilulky (chí-kvadrát: 27,1; df = 3; p ≤ 0,0005).
Tab. 13a.: Používaná metoda kontroly početí
vždy
Muži
(n = 90*)
Ženy
(n = 104)
Celkem
n
%
n
%
n
%
33
36,7
76
73,1
109
56,2
vždy
n
25
%
27,8
n
19
%
18,3
n
44
%
22,7
* Dva muži neodpověděli.
Muži
(n = 90*)
Ženy
(n = 104)
Celkem
Antikoncepční pilulka
občas
1-2x
nikdy
23
4
25,6
4,4
8
3
7,7
2,9
31
7
16,0
3,6
Kondom
občas
1-2x
nikdy
50
55,6
52
50,0
102
52,6
6
6,7
11
10,6
17
8,8
9
10,0
22
21,2
31
16,0
30
33,3
17
16,3
47
24,2
Věk na používání určité metody neměl vliv, jen muži, kteří uvedli, že jejich partnerka
užívá vždy nebo občas pilulku, byli průkazně starší než muži, jejichž partnerka pilulku nepoužívá
(F = 4,1; p ≤ 0,05). Muži, kteří používali vždy kondom, byli také o něco mladší než muži, kteří
ho používali méně často (p = 0,052). Vliv náboženského vyznání (příslušnosti ke katolické
104
církvi) byl zjišťován pro celý soubor bez rozdělení podle pohlaví. Zde nebyly zjištěny žádné
průkazné rozdíly. Z těch, kteří se hlásili ke katolické církvi, sice používalo hormonální
antikoncepci vždy 40 % zatímco u jiných vyznání 60 % respondentů, rozdíl však pro malý počet
odpovědí nebyl signifikantní (p = 0,08). Stálý partnerský vztah byl průkazným prediktorem
používání pilulky: 72 % respondentů žijících aktuálně v partnerském vztahu uvedlo její používání
vždy oproti 28 % bez aktuálního vztahu (chí-kvadrát = 35,7; p ≤ 0,0005). Používaná kontrola
početí nesouvisela s maximálním plánovaným počtem dětí.
Tab. 13b.: Používaná metoda kontroly početí
vždy
Muži
(n = 90*)
Ženy
(n = 104)
Celkem
n
%
n
%
n
%
0
0,0
3
2,9
3
1,5
vždy
n
1
%
1,1
n
0
%
0,0
n
1
%
0,5
* Dva muži neodpověděli.
Muži
(n = 90*)
Ženy
(n = 104)
Celkem
Přerušovaná soulož
občas
1-2x
18
11
20,0
12,2
19
21
18,3
20,2
37
32
19,1
16,5
Metoda neplodných dnů
občas
1-2x
2
2,2
3
2,9
5
2,6
2
2,2
3
2,9
5
2,6
nikdy
61
67,8
61
58,7
122
62,9
nikdy
85
94,4
98
94,2
183
94,3
IV. Preferované charakteristiky kontroly početí
Hodnocení důležitosti vlastností kontroly početí a jeho srovnání podle pohlaví ukazuje
Obr. 13. Nejdůležitější charakteristikou vyžadovanou od kontroly početí byla spolehlivost, dále
nepřítomnost vedlejších účinků, rušivého vlivu na průběh pohlavního styku a ochrana před
infekcí. Pro ženy bylo signifikantně důležitější nenarušení průběhu pohlavního styku, osobní
kontrola nad metodou, snadnost užívání, přirozenost metody a možnost používat metodu bez
přípravy před stykem. Pro muže byla průkazně důležitější přijatelnost pro partnera.
Kromě slabé negativní korelace mezi věkem a důležitostí ceny u mužů (tau-b = -0,18; p ≤
0,05) neměl věk na hodnocení důležitosti žádný vliv. Preference charakteristik však zřetelně
souvisela s používanou antikoncepcí. Ženy, které při pohlavním styku vždy používají pilulku,
přikládaly menší důležitost nepřítomnosti vedlejších účinků a přijatelnosti pro partnera (obojí Z =
105
-2,0; p ≤ 0,05) a také náboženské přijatelnosti (Z = -2,3; p ≤ 0,05) než ženy, které pilulku
používají občas nebo nikdy. Muži, jejichž partnerka vždy používá pilulku, kladli menší důraz na
nízkou cenu metody (Z = -2,0; p ≤ 0,05). Pro ženy, jejichž partner vždy používal kondom, byla
průkazně důležitější ochrana před nákazou (Z = -2,3; p ≤ 0,05) a spolehlivost (Z = -2,0; p ≤ 0,05)
a méně důležité nenarušení průběhu pohlavního styku (Z = -2,0; p ≤ 0,05) a nutnost přípravy před
stykem (Z = -2,2; p ≤ 0,05) než u žen s méně častou zkušeností s kondomem.
Ženy, které si přály 3 a více dětí, kladly průkazně větší důraz na nenarušení průběhu styku
(Z = -2,0; p ≤ 0,05).
Obr. 13.: Srovnání důležitosti charakteristik kontroly početí
* p ≤ 0,05, ** p ≤ 0,01
V dalším kroku byla uskutečněna analýza hlavních komponent (metoda Oblimin) pro
charakteristiky metody vedla k extrakci 5 faktorů. Faktorová struktura byla u mužů a žen
poněkud odlišná (Tab. 14 a 15).
106
Tab. 14.: Faktorová struktura hodnocených charakteristik – muži
Pro přehlednost vynechány koeficienty nižší než 0,30.
1
nízká cena
žádné přípravy před stykem
bez vedlejších účinků
přijatelnost pro partnera
ochrana před nákazou
spolehlivost
nenarušení průběhu styku
kontrola nad metodou
snadnost používání
náboženská přijatelnost
přirozenost
Vysvětlený rozptyl (%)
0,76
0,70
-0,39
2
Faktor
3
4
5
0,35
0,36
-0,80
-0,78
-0,56
-0,87
-0,76
0,31
18,03
15,11
-0,31
0,90
-0,42
11,82
10,70
-0,38
-0,85
-0,57
10,56
První faktor u mužů se dá interpretovat jako „nízké výdaje“ (18 % vysvětleného rozptylu),
druhý jako negativní faktor „zdravotní nebo vztahové dopady“ (15 %), třetí (neg.) „obecná
kvalita metody“ (12 %), čtvrtý „kontrola nad metodou“ (11 %) a pátý (neg.) „etické nebo
náboženské hodnocení“ (11 %). Celkem těchto 5 faktorů vysvětlilo 66,2 % rozptylu hodnocení.
Tab. 15.: Faktorová struktura hodnocených charakteristik – ženy
Pro přehlednost vynechány koeficienty nižší než 0,30.
Položka
snadnost používání
nenarušení průběhu styku
přirozenost
žádné přípravy před stykem
bez vedlejších účinků
ochrana před nákazou
spolehlivost
kontrola nad metodou
náboženská přijatelnost
přijatelnost pro partnera
nízká cena
Vysvětlený rozptyl (%)
1
2
Faktor
3
4
0,79
0,67
0,66
0,65
5
-0,50
0,40
0,83
0,83
0,85
0,73
0,82
0,66
20,74
14,64
12,31
10,04
0,84
9,42
První faktor u žen lze interpretovat jako „pohodlnost užívání“ (21 % vysvětleného
rozptylu), druhý „zdravotní dopady“ (15 %), třetí „spolehlivost“ (12 %), čtvrtý „náboženská nebo
vztahová přijatelnost“ (10 %) a pátý „nízké výdaje“. Celkem bylo vysvětleno 67,2 % rozptylu.
107
„Přirozenost“ je u mužů součástí faktoru „etické hodnocení“, zatímco u žen faktoru „pohodlnost
užívání“.
V. Hodnocení charakteristik metody „neplodných dnů“
Respondenti také v rámci tohoto výzkumu hodnotili charakteristiky 5 vybraných metod
kontroly početí na deseti bipolárních škálách. Nejprve budou představeny výsledky pro „metodu
neplodných dnů“ (viz Obr. 14.). Muži a ženy hodnotili tuto metodu v 8 škálách z 10 shodně,
průkazné rozdíly byly nalezeny pouze u 2 položek: ženy hodnotily tuto metodu jako méně
snadnou (p ≤ 0,01) a méně spolehlivou (p ≤ 0,05) než muži. Hypotéza H3 tak byla potvrzena.
snadná
obtížná
přirozená
nepřirozená
spolehlivá
nespolehlivá
levná
drahá
zdraví prospěšná
zdraví škodlivá
vědecká
nevědecká
dobrá
špatná
moderní
zastaralá
morální
nemorální
příjemná
nepříjemná
Obr. 14.: Průměrný profil metody „neplodných dnů“
Srovnání průměrných profilů hodnocení charakteristik metody neplodných dnů u mužů (čtverce) a žen
(kroužky): * p ≤ 0,05, ** p ≤ 0,01.
Věk měl na hodnocení pouze slabý vliv. Starší muži vnímali metodu jako méně snadnou
(tau-b = 0,23; p ≤ 0,005) a starší ženy jako více přirozenou (tau-b = -0,15; p ≤ 0,05). (Korelace
mají obrácené znaménko, protože v dotazníku nižší hodnoty na škále 1-7 znamenají pozitivní
hodnocení.) Ani vyznání se neukázalo jako významnější prediktor hodnocení. Katoličtí muži sice
108
posuzovali metodu neplodných dnů jako více morální než příslušníci jiných vyznání (Z = -2,1;
p ≤ 0,05), ale v ostatních položkách rozdíl zjištěn nebyl. Hypotéza H4 tak byla vyvrácena.
Studenti, kteří mají v současné době stálý partnerský vztah a/nebo jsou sexuálně aktivní,
považovali metodu neplodných dnů za obtížnější než studenti bez stálého vztahu (Z = -2,4;
p ≤ 0,05) a/nebo sexuálně neaktivní (Z = -2,2; p ≤ 0,05). Sexuální zkušenost na hodnocení
metody vliv neměla.
Znalost životnosti vajíčka s vnímáním metody nesouvisela. Respondenti, kteří znali
skutečnou životnost spermií, považovali metodu za více přirozenou než lidé bez znalost
(Z = -2,2; p ≤ 0,05). Pokud studenti věděli, jaká je délka plodného období v cyklu, považovali
PPR za průkazně více zdraví prospěšnou (Z = -2,1; p ≤ 0,05), morální (Z = -2,4; p ≤ 0,05)
a levnější (Z = -2,0; p ≤ 0,05). Korelace mezi odhadovanou délkou plodného období
a hodnocením metody nebyla ani v jednom případě signifikantní. Nicméně lidé, kteří výrazně
nadhodnocovali pravděpodobnost početí v ideálních podmínkách, považovali metodu neplodných
dnů za méně spolehlivou (Obr. 15).
Obr. 15.: Vztah uváděnou pravděpodobností početí a spolehlivostí metody ND
Průměr a 95% interval spolehlivosti. * p ≤ 0,05 (rozdíl oproti skupině 30-50 %).
Hypotéza H2 (o vztahu mezi znalostí plodnosti a vnímanou spolehlivostí PPR) tak byla
částečně potvrzena. Protože však tyto znalosti nesouvisely s globálním hodnocením PPR,
hypotéza H1 byla vyvrácena.
109
Muži, jejichž partnerky vždy používají pilulku, hodnotili metodu neplodných dnů jako
průkazně méně snadnou (Z = -2,5; p ≤ 0,05) a méně příjemnou (Z = -2,0; p ≤ 0,05) než muži,
jejich partnerka nikdy pilulku nepoužívá. Ženy vždy používající pilulku hodnotily metodu
neplodných dnů jako více zastaralou (Z = -2,7; p ≤ 0,01) než ženy, které pilulku nikdy nepoužily.
Důležitost určitých charakteristik kontroly početí souviselo s hodnocením metody
neplodných dnů pouze nevýrazně (viz Příloha č. 2). Průkazné korelace se pohybovaly v intervalu
od 0,15 do 0,29. Z korelací nad 0,20 lze uvést u mužů: důraz na přirozenost koreloval s vnímanou
snadností a moderností neplodných dnů, nenarušení průběhu styku s vnímanou morálností, žádné
přípravy před stykem negativně korelovaly s příjemností a kontrola nad metodou negativně
s globálním hodnocením. U žen byly průkazné následující vyšší korelace: důraz na nízkou cenu
a přijatelnost pro partnera koreloval s globálním hodnocením metody, přijatelnost pro partnera
s vnímáním metody jako moderní, nepřítomnost vedlejších účinků s příjemností metody
a ochrana před nákazou negativně s morálností.
Rovněž lepší subjektivní (alespoň částečná) znalost metod PPR průkazně predikovala
posouzení charakteristik v pozitivním směru. Jedinci, kteří podle svých slov znali „metody
neplodných dnů“, je považovali za levnější (Z = -2,5; p ≤ 0,05) než ti, kteří je neznali. V případě
obeznámenosti s kalendářní metodou byl rozdíl ve vnímané snadnosti používání (Z = -2,6; p ≤
0,01) a přirozenosti (Z = -2,2; p ≤ 0,05). Pokud respondenti znali hlenovou metodu, byla pro ně
metoda neplodných dnů přirozenější (Z = -2,1; p ≤ 0,05), levnější a zdravější (Z = -2,2; p ≤ 0,05)
a morálnější (Z = -3,0; p ≤ 0,005). Plánovaný počet dětí s hodnocením metody nesouvisel.
VI. Srovnání profilů hodnocení jednotlivých metod
Nejprve bylo provedeno srovnání hodnocení jednotlivých metod podle pohlaví. Nejvíce
průkazných rozdílů bylo nalezeno u nitroděložního tělíska (v 5 charakteristikách) a nejméně
u pilulky a přerušované soulože (pouze v 1 charakteristice) (výsledky uvádí Tab. 21 v Příloze
č. 3). Muži považovali kondom za spolehlivější a ženy za levnější a zdraví méně škodlivý. Muži
hodnotili nitroděložní tělísko jako snazší, přirozenější a příjemnější než ženy. Ty naopak IUD
považovaly za spolehlivější a morálnější. Ženám připadá pilulka víc moderní a přerušovanou
soulož vnímají jako méně přirozenou. Ženy s přáním mít maximálně 3 a více dětí vnímají pilulku
jako více zdraví škodlivou (Z = -3,2; p ≤ 0,005) a muži vnímají kondom jako spolehlivější, ale
dražší (obojí Z = -2,4; p ≤ 0, 05).
110
Srovnávání metod mezi sebou bylo pro zjednodušení provedeno pro obě pohlaví
dohromady. Výsledky jsou v Tab. 22 v Příloze č. 4. Nejlépe v globálním hodnocení (tj. „dobrá
metoda“) skórovala pilulka, dále kondom, IUD, metoda neplodných dnů (ND) a přerušovaná
soulož (CI). Jako nejsnazší byla hodnocena pilulka a kondom, dále CI, IUD a ND (tyto tři
metody se průkazně nelišily). Nejspolehlivější byla opět pilulka a IUD, dále kondom, ND a CI.
Nejpříjemnější byla pilulka, na druhém místě ND, dále IUD, kondom a CI. Nejzdravější kondom,
dále ND, CI, pilulka a IUD. Jako nejpřirozenější byla hodnocena metoda neplodných dnů, pak
pilulka, CI, kondom a IUD (viz též Obr. 18). Ostatní charakteristiky viz Tab. 22 a také Obr. 16
(metoda ND a mužské metody) a Obr. 17 (ND a ženské metody). Většina rozdílů byla statisticky
průkazná, tj. každá z metod má svůj specifický profil hodnocení, i když můžeme pozorovat určité
podobnosti v rámci mužských a ženských metod kontroly početí. Korelace mezi preferovanými
charakteristikami kontroly početí a hodnocením pilulky, kondomu, IUD a přerušované soulože
ukazují Tab. 23-26 v Příloze č. 5-8.
snadná
obtížná
přirozená
nepřirozená
spolehlivá
nespolehlivá
levná
drahá
zdraví prospěšná
zdraví škodlivá
vědecká
nevědecká
dobrá
špatná
moderní
zastaralá
morální
nemorální
příjemná
nepříjemná
Obr. 16.: Srovnání profilu metody „neplodných dnů“, přerušované soulože a kondomu
metoda neplodných dnů
přerušovaná soulož
kondom
111
snadná
obtížná
přirozená
nepřirozená
spolehlivá
nespolehlivá
levná
drahá
zdraví prospěšná
zdraví škodlivá
vědecká
nevědecká
dobrá
špatná
moderní
zastaralá
morální
nemorální
příjemná
nepříjemná
Obr. 17.: Srovnání profilu metody neplodných dnů, nitroděložního tělíska a pilulky
metoda neplodných dnů
nitroděložní tělísko
pilulka
VI. Pojem „přirozenosti“ kontroly početí
Dalším cílem této studie bylo zjistit konceptualizaci „přirozenosti“ v souvislosti
Hodnocení "nepřirozenosti"
s hodnocením kontroly početí.
7
6
*
5
**
muži
4
ženy
3
2
1
IUD
Kondom Pilulka
CI
ND
Metoda
Obr. 18.: Hodnocení „nepřirozenosti“ metod – srovnání podle pohlaví
* p ≤ 0,05, ** p ≤ 0,01
112
Jak už bylo uvedeno výše, metoda neplodných dnů byla hodnocena celkově jako
„nejpřirozenější“ a IUD jako nejméně „přirozené“. Rozdíly mezi pohlavími byly prokázány
pouze u IUD a CI (viz Obr. 18). Korelační analýza (Tab. 16 a 17) ukázala, že pojem „přirozený“
je vymezován u různých metod poněkud odlišně a navíc se objevily i rozdíly mezi muži
a ženami.
Tab. 16.: Korelace „přirozenosti“ s ostatními charakteristikami – muži
Metoda
snadná
spolehlivá
levná
zdraví prospěšná
vědecká
dobrá
moderní
morální
příjemná
Pilulka
IUD
Kondom
CI
ND
0,19
0,20
0,30 **
0,38 **
0,02
0,25 **
0,13
0,21 **
0,16 *
0,40 **
-0,18
0,35 **
0,45 **
-0,21 **
0,27 **
-0,14
0,13
0,20 **
0,11
-0,09
0,11
0,03
-0,10
0,23 **
0,12
0,20 *
0,35 **
0,26 **
0,16
NA
0,40 **
-0,01
0,21 **
0,06
0,34 **
0,21 **
0,07
0,05
0,29 **
0,23 **
0,03
0,07
-0,05
0,32 **
0,10
* p ≤ 0,05; ** p ≤ 0,01
Tab. 17.: Korelace „přirozenosti“ s ostatními charakteristikami – ženy
Metoda
Pilulka
IUD
Kondom
CI
snadná
spolehlivá
levná
zdraví prospěšná
vědecká
dobrá
moderní
morální
příjemná
0,32 **
0,04
0,03
0,44 **
-0,18
0,28 **
0,02
0,17 *
0,18 *
0,27 **
-0,01
0,19
0,28 **
-0,15
0,26 **
0,15
0,16 *
0,16 *
0,22 **
0,16
0,17
0,19
0,03
0,37 **
0,19 *
0,12
0,51 **
0,39 **
0,13
NA
0,32 **
0,14
0,21 **
0,22 *
0,23 **
0,38 **
ND
-0,03
0,08
0,13
0,10
0,15
0,18
-0,06
0,34 **
-0,01
* p ≤ 0,05; ** p ≤ 0,01
„Přirozená“ je podle respondentů ta metoda, která je „dobrá“ (tj. je obecně hodnocena
pozitivně) a „příjemná“. U žen navíc přibývá charakteristika „snadná“. U pilulky a nitroděložního
tělíska se vnímání přirozenosti pojilo u obou pohlaví s pozitivním vlivem na zdraví (resp.
nepřítomností zdravotních následků), u kondomu s příjemností užívání, u přerušované soulože
navíc s neškodností a snadností užívání a u mužů s morálním hodnocením. Metoda „neplodných
dnů“ se v posouzení oproti jiným metodám značně lišila. Pro ženy byla její přirozenost spojena
výlučně s morálním postojem, pro muže ještě přibyla nízká cena a zdravotní nezávadnost.
113
Zdá se tedy, že pojem přirozenosti je u různých metod vymezen podle různých kritérií. To
potvrzuje korelační analýza (Tab. 18).
Tab. 18.: Korelace hodnocení „přirozenosti“ u jednotlivých metod
muži (n = 102)
Kondom
Kondom
IUD
Pilulka
CI
ND
1,00
0,02
0,17 *
0,09
0,06
ženy (n = 114)
Kondom
Kondom
IUD
Pilulka
CI
ND
1,00
0,24 **
0,16 *
0,11
-0,11
IUD
Pilulka
CI
1,00
0,30 **
0,01
-0,09
1,00
-0,24 **
-0,21 **
1,00
0,40 **
IUD
Pilulka
CI
1,00
0,24 **
0,02
-0,05
1,00
-0,05
-0,30 **
1,00
0,13
* p ≤ 0,05; ** p ≤ 0,01
Z Tab. 18 je patrné, že metody se podle přirozenosti rozdělily do dvou skupin: první tvoří
pilulka, nitroděložní tělísko a kondom, druhou přerušovaná soulož a metoda neplodných dnů.
Zvláště kontrast mezi pilulkou a metodou neplodných dnů je zřetelný (především u žen): čím více
„přirozenou“ lidé vnímají pilulku, tím více „nepřirozenou“ hodnotí metodu neplodných dnů
a obráceně.
Tab. 19.: Faktorová struktura přirozenosti metod kontroly početí
Tučně zvýrazněny korelace vyšší než 0,30.
Muži
Faktor
Kondom
IUD
Pilulka
CI
ND
Vysv. rozptyl (%)
Ženy
Faktor
1
2
1
2
0,31
0,01
-0,41
0,85
0,82
34,33
0,52
0,70
0,76
0,03
-0,03
0,04
-0,08
-0,59
0,69
0,74
33,61
0,76
0,71
0,53
0,36
-0,18
25,83
24,32
Tyto výsledky potvrzuje i analýza hlavních komponent (metoda VARIMAX) pojmu
„přirozenost“, kdy jako položky figurují jednotlivé metody. Ukázalo se, že u mužů a u žen lze
získat podobnou dvoufaktorovou strukturu přirozenosti (Tab. 19).
114
Obr. 19.: Faktorová struktura pojmu přirozenost u jednotlivých metod – muži
Obr. 20.: Faktorová struktura pojmu přirozenost u jednotlivých metod – ženy
P = pilulka; IUD = nitroděložní tělísko; Ko = kondom; CI = coitus interruptus; ND = neplodné dny
115
U mužů dvoufaktorové řešení dohromady vysvětlí 60,2 % rozptylu hodnocení
přirozenosti, u žen pak 57,9 % rozptylu. Korelace mezi oběma faktory je blízká nule (tau-b =
muži: -0,025; ženy: -0,002). Interpretace těchto faktorů není jednoduchá. Do určité míry může
pomoci grafické znázornění sycení jednotlivých faktorů konkrétními metodami, jak to ukazují
Obr. 19 a 20. Zřetelný je opět kontrast mezi posuzováním (ne)přirozenosti pilulky a metody
neplodných dnů. První faktor téměř nerozlišuje přirozenost přerušované soulože a metody ND,
druhý naopak pilulku a IUD u mužů a kondom a IUD u žen. První faktor by bylo možno
interpretovat jako „přirozenost jako snadnost užívání“, druhý „přirozenost jako nepřítomnost
technologií“. Možných interpretací je však více.
6.7. Diskuse
Výsledky této studie ukazují, že znalost moderních metod přirozeného plánování
rodičovství (tj. Billingsovy nebo symptotermální metody) je u vysokoškolské populace velmi
neúplná a někdy zkreslená. Převážná část respondentů pod pojmem „metody neplodných dnů“
rozumí kalendářní metodu. Navíc se ukázalo, že existuje výrazný rozdíl mezi deklarovanou
znalostí metod PPR a reálnými znalostmi konkrétních způsobů určení neplodných a plodných
dnů menstruačního cyklu. Srovnatelných údajů o znalosti metod PPR ze zahraničí je málo.
V „Kanadské antikoncepční studii“ celkem 35 % žen ve věku 18-24 let a 45 % žen ve věku 24-29
let odpovědělo, že zná metodu neplodných dnů („rhythm method“) (Fisher & Borotitsky, 2000).
Metody neplodných dnů byly obecně hodnoceny spíše záporně, tj. jako obtížné,
nespolehlivé, zastaralé, nevědecké a obecně špatné. Na rozdíl například od kondomu nebo
nitroděložního tělíska se ukázaly pouze dva genderové rozdíly: ženy vnímají tyto metody jako
obtížnější a (v souladu s hypotézou č. 3) méně spolehlivou. Ženám může sledování charakteristik
cyklu a plodnosti, ale hlavně určení plodné a neplodné fáze cyklu připadat více komplikované
než mužům, a proto mohou k metodám PPR zaujímat méně příznivý postoj.
Vědomosti o základních principech lidské plodnosti lze považovat za poměrně
samozřejmou součást vzdělání, podmínku k informovanému souhlasu při výběru kontroly početí
a kvalitní péče o vlastní reprodukční zdraví (Marshall, Jennings, & Cachan, 1997). Ukázalo se
však, že porozumění těmto zákonitostem je u zkoumaného souboru poměrně nízké. Pouze asi
14 % z nich znalo životnost vajíčka a 10 % životnost spermií v ideálních podmínkách. Jen
polovina věděla, jaká je délka biologicky plodného období menstruačního cyklu a většina z nich,
116
zvláště mužů, nadhodnocovala pravděpodobnost početí v nejvíce plodné fázi cyklu. Vztah mezi
znalostí plodnosti a postojem k metodám neplodných dnů (zvláště hodnocením jejich
spolehlivosti) byl velmi slabý. Hypotéza H2 tak byla potvrzena jen částečně. Nabízí se několik
možných vysvětlení. Zaprvé je mezi jednotlivými metodami PPR ve spolehlivosti značný rozdíl,
takže nadřazený pojem „metody neplodných dnů“ zahrnuje metody s různými vlastnostmi.
Zadruhé byla u respondentů jak znalost plodnosti, tak znalost metod PPR velmi nízká, což vedlo
k nízkému rozptylu ve sledovaných proměnných. A zatřetí je vztah mezi znalostmi plodnosti
a metod PPR asymetrická: často teprve při výuce PPR jedinci získají potřebný hlubší vhled do
principů lidské plodnosti, opačný proces (výběr PPR na základě lepších znalostí plodnosti) je
málo pravděpodobný. Tyto skutečnosti také mohou vysvětlovat, proč znalost plodnosti
neovlivňuje globální hodnocení metod neplodných dnů. Navíc má hypotetická akceptabilita
těchto metod řadu dimenzí („přirozenost“, spolehlivost, snadnost užívání atp.), které spolu nutně
nemusejí korelovat.
Navzdory předpokladům se neukázal vztah mezi náboženskou příslušností (katolickým
vyznáním) a hodnocením PPR. Hypotéza H4 tak byla vyvrácena. Výzkum Weisse a Zvěřiny
(1999) ukázal, že rozdíly mezi tzv. „věřícími“ a „nevěřícími“ v používané antikoncepci,
sexuálním debutu a sexuálních postojích jsou poměrně malé a v některých případech neprůkazné.
Potvrdilo se to i v tomto výzkumu. U respondentů v této studii nebyl zjišťován rodinný stav,
protože ve věku 19-25 let naprostá většina vysokoškoláků ještě nežije v manželství a navíc tato
proměnná nebyla pro sledovaný problém rozhodující. Přesto však mělo více než 80 % studentů
hlásísích se ke katolickému nebo evangelickému vyznání za sebou alespoň jednu sexuální
zkušenost. V používané kontrole početí byl patrnější rozdíl pouze v používání antikoncepční
pilulky, ale to bude třeba ověřit na rozsáhlejším souboru. Na základě těchto údajů lze vyvodit, že
většina studentů, kteří se hlásí ke křesťanství, sexuální normy, které jsou obsahem jejich víry,
nepřijímá. Novější výzkum Weisse a Zvěřiny (2001) bohužel už proměnnou náboženské
převědčení neobsahuje, takže rozšiřující empirické údaje chybí.
Navzdory poměrně nepříznivému vnímání metod neplodných dnů celkem 25 % mužů
a 18 % žen považuje v současné době za pravděpodobné, že bude v budoucnu některou z nich
používat k vyhnutí se početí. Tyto výsledky je třeba interpretovat opatrně. Na jedné straně mohou
naznačovat, že metody PPR jsou potenciálně akceptovatelné pro nezanedbatelnou část populace,
zvláště s vyšším vzděláním, což koresponduje s údaji ze zahraničí. Například 16 % amerických
117
vysokoškolaček by používalo soupravu k určení ovulace jako výlučnou formu kontroly početí
(Baird & Pearl, 1994). Zájem používat PPR k vyhnutí se početí uvedlo 14 % německých (Döring
et al., 1986) a 23 % amerických (Stanford, Lemaire, & Thurman, 1998) žen. Na druhou stranu ale
bude třeba toto naše zjištění ověřit na rozsáhlejším a reprezentativním souboru; náš zkoumaný
vzorek populace byl příliš málo početný. Otevřenou otázkou zůstává, jaké jsou prediktory ochoty
metody PPR používat. Z námi zkoumaných demografických ani zkušenostních proměnných na
tuto ochotu vliv neměla. Jedinými průkaznými prediktory v případě použití PPR k vyhnutí se
početí bylo celkově lepší globální hodnocení PPR a pozitivnější vnímání jeho zdravotních
aspektů; dalším faktorem bylo lepší hodnocení spolehlivosti přerušované soulože. Jistou roli zde
tedy může hrát přání používat neinvazivní a nehormonální způsoby kontroly početí.
Polovina respondentů považovala za pravděpodobné, že by PPR používala k načasování
pohlavního styku kvůli dosažení těhotenství. To znamená, že informace o fázi cyklu je pro ně
v tomto případě subjektivně důležitá. Výzkum na americké populaci ukázal, že o toto použití
PPR má zájem 37 % žen (Stanford, Lemaire, & Thurman, 1998; viz též Stanford, Lemaire, &
Fox, 1994). Ještě větší část žen vnímá PPR jako přínosné pro možnost sledování vlastní plodnosti
a celkového zdraví (Baird & Pearl, 1994; Djerassi, 1990). Mezi témata budoucího výzkumu by
mohlo patřit, zda zprostředkovaná zkušenost s problémy s otěhotněním má na postoj k PPR
pozitivní vliv. Bylo by také zajímavé zjistit, co přesně vede respondenty k opačnému (tedy
odmítavému) postoji k použití těchto metod při dosažení početí.
Celkem 90 % zkoumaných studentů už má alespoň jednu sexuální (koitální) zkušenost.
Sexuálně aktivní je v současné době asi polovina mužů a tři čtvrtiny žen. V naprosté většině
případů se jedná sexuální aktivitu v rámci trvalejšího vztahu, i když se jeho uváděná délka mezi
muži a ženami značně lišila. Ženy žily v nějakém trvalém vztahu v průměru dva roky, muži asi
18 měsíců. Nejčastěji používanou metodou antikoncepce byla pilulka – vždy ji při pohlavním
styku používá 73 % žen a při styku s partnerkou ji uvádí také 37 % mužů. Tento rozdíl může být
dán tím, že ženy mají často starší partnery než jsou samy, kteří nejsou ve zkoumaném souboru
zahrnuti. Používání pilulky bylo typické zvláště pro trvalé partnerské vztahy. Oproti výzkumu
Weisse a Zvěřiny (2001) je podíl žen používajících pilulku při každém styku o 26 % vyšší. To lze
vysvětlit jednak větším rozšířením používání pilulky během posledních let, jednat tím, že náš
soubor je mladší a s vyšším vzděláním, zatímco u citovaných autorů se jednalo o obecnou
populaci. Na druhém místě v používání byl kondom. Vždy ho používá více než čtvrtina mužů
118
a občas skoro 60 % mužů, což koresponduje s údaji Weisse a Zvěřiny (2001). Přibližně 20 %
souboru alespoň občas používá přerušovanou soulož. Nejméně jednu zkušenost s metodou
neplodných dnů má pouze 6 % respondentů. Zde jsou hodnoty ve srovnání s daty jmenovaných
autorů nižší. U vysokoškolských studentů žijících v trvalém vztahu tedy výrazně dominuje
používání hormonální antikoncepce a kondomu.
Subjektivně nejdůležitější charakteristikou kontroly početí byla podle očekávání
spolehlivost, dále nepřítomnost vedlejších zdravotních účinků, rušivého vlivu na průběh
pohlavního styku a (poněkud překvapivě s ohledem na vysokou četnost používání hormonální
antikoncepce) ochrana před infekcí. Pořadí prvních dvou charakteristik je stejné i ve výzkumech
Döringa et al. (1986) a Freundla et al. (1991). Pro ženy v našem výzkumu bylo ve srovnání
s muži signifikantně důležitější nenarušení průběhu pohlavního styku, osobní kontrola nad
metodou, snadnost užívání, přirozenost metody a možnost používat metodu bez přípravy před
stykem. Pro muže byla průkazně důležitější přijatelnost pro partnera. Postoje žen do jisté míry
odpovídají vysoké preferenci antikoncepční pilulky v našem souboru: je to snadná metoda,
kterou mají ženy pod kontrolou, nezasahuje do průběhu pohlavního styku a je „přirozená“, tj.
obecně „dobrá“ a podle mínění žen „zdraví prospěšná“. Odlišná faktorová struktura
preferovaných charakteristik genderové rozdíly v profilu potřeb ještě potvrzuje.
Ze srovnání posuzovaných metod kontroly početí vyplývá, že nejlépe je hodnocena
antikoncepční pilulka (celkově nejlepší, nejsnazší, nejspolehlivější) a kondom (byl na druhém
místě v globálním hodnocení, snadnosti používání a spolehlivosti a hodnocen celkově jako
nejzdravější nebo nejméně zdravotně závadný). To odpovídá preferenci a používání těchto metod
ve sledovaném souboru. Metoda neplodných dnů byla hodnocena jako nejpřirozenější a jako
druhá nejzdravější. Znamená to, že není posuzována jednostranně negativně.
Výsledky ukázaly, že „přirozenost“ různých metod je vymezována podle poněkud
odlišných kritérií, i když můžeme najít i některé společné rysy. Zdá se, podle respondentů je
„přirozená“ obecně ta metoda, která je „dobrá“ a „příjemná“. U žen je to navíc „snadná“ metoda.
Čím více je pilulka hodnocena jako „přirozená“, tím více je zdůrazňován její pozitivní vliv na
zdraví (resp. nepřítomnost vedlejších účinků); u kondomu je „přirozenost“ vázána na příjemnost
používání. V budoucích výzkumech by mohlo být zajímavé se na konceptualizaci „přirozenosti“
jednotlivých metod zaměřit konkrétněji, tj. v čem je daná metoda „přirozená“ a v čem
„nepřirozená“. Jako vhodný metodologický přístup se nabízí metoda repertoárových mřížek,
119
konkrétně triangulace. Bude také důležité zjistit, jaké jsou prediktory postoje k hormonální
antikoncepci a subjektivní vnímání její „přirozenosti“, zdravotní prospěšnosti (nebo
nezávadnosti) a vlivu na sexuální touhu, protože se jedná o nejčastěji používanou metodu ve
sledované věkové skupině.
6.8. Závěr
Výsledky této studie naznačují, že znalost konkrétních moderních metod přirozené
kontroly početí je u vysokoškolské populace velmi nízká. Tato skutečnost je do jisté míry dána
jak malou informovaností o zákonitostech lidské plodnosti, tak spíše negativnímu hodnocení
metod založených na sledování plodnosti, což může vést ke snížené ochotě se o nich více
dozvědět. Na druhou stranu se zdá, že nezanedbatelná část respondentů projevuje zájem
o používání těchto metod, hlavně pro účely dosažení početí.
Studie také přináší některá nová zjištění o subjektivním hodnocení nejčastěji používaných
metod kontroly početí, důležitosti charakteristich těchto metod při jejich výběru a také rozdílech
mezi muži a ženami v těchto proměnných. Naznačuje směry dalšího výzkumu v budoucnosti.
120
7. Obecný závěr
Moderní metody přirozeného plánování rodičovství představují efektivní a zdraví
neškodnou alternativu k nabízeným druhům kontroly početí. Používání těchto metod může pro
některé partnery představovat výzvu, kterou nejsou schopni nebo ochotni přijmout, pro jiné je
naopak výrazem jejich hodnotové a náboženské orientace, postojů a konkrétní zdravotní situace.
Psychologický výzkum provedený v posledních třech desetiletích ukázal, že PPR může mít na
vztah a uživatele jak pozitivní, tak negativní dopady. Doposud však chyběla publikace, která by
tato zjištění z metodologického hlediska kriticky zhodnotila a začlenila do rámce aktuálních
psychologických teorií. A právě to bylo jedním z hlavních cílů této disertace.
Jedná se o první rozsáhlejší publikaci věnovanou přehledu široké škály psychologicky
relevantních výzkumů PPR. Například přehled délky sexuální abstinence vyžadovaný
jednotlivými metodami PPR doposud v literatuře chyběl. Dále je představena aplikace modelu
regulace emocí na oblast sexuální sebekontroly, což může podstatně přispět k porozumění
procesům, které se na ní podílejí. Poprvé je zde také předložen komplexní model spokojenosti,
používání a setrvání u metod PPR, který může stimulovat další výzkum této problematiky.
Empirická část přináší některé nové poznatky o postoji vysokoškolských studentů k vybraným
druhům kontroly početí a jejich ochotě používat moderní metody PPR.
Psychologický výzkum PPR je (kvůli řadě metodologických obtíží) teprve na počátku.
V budoucnu však může přinést řadu důležitých zjištění, které mohou přispět k podpoře
reprodukčního zdraví mužů i žen a posílení kvality manželských vztahů.
121
8. Literatura
Adams, J. M., & Jones, W. H. (1997). The conceptualization of marital commitment: An
integrative analysis. Journal of Personality and Social Psychology, 72, 1177-1196.
Aguilar, N. (1986). The new no-pill, no-risk birth control. New York: Macmillan.
Alcorn, R. (2004). Does the birth control pill cause abortions? Gresham: Eternal Perspective
Ministries.
Aldwin, C. M. (1994). Stress, coping, and development: An integrative perspective. New York:
Guilford Press.
Andrist, L. C., Hoyt, A., Weinstein, D., & McGibbon, C. (2004). The need for bleed: Women’s
attitudes and beliefs about menstrual suppression. Journal of the American Academy of
Nurse Practitioners, 16, 31-37.
Arbeitsgruppe NFP (2002). Natürlich und sicher. Köln: Author.
Arévalo, M., Jennings, V., Nikula, M., & Sinai, I. (2004). Efficacy of the new TwoDay Method
of family planning. Fertility and Sterility, 82, 885-892.
Arévalo, M., Jennings, V., & Sinai, I. (2002). Efficacy of a new method of family planning: The
Standard Days Method. Contraception, 65, 333-338.
Arévalo, M., Sinai, I., & Jennings, V. (2000). A fixed formula to define the fertile window of the
menstrual cycle as the basis of a simple method of natural family planning.
Contraception, 60, 357-360.
Baird, T. L., & Pearl, M. (1994). Potential acceptability of ovulation detection kits and RU-486 at
two college campuses. Journal of American College Health, 43, 2, 51-54.
Bancroft, J., Janssen, E., Carnes, L., Goodrich, D., Strong, D., & Long, J. S. (2004). Sexual
activity and risk taking in young heterosexual men: The relevance of sexual arousability,
mood, and sensation seeking. Journal of Sex Research, 41, 181-192.
Bancroft, J., & Santorius, N. (1990). The effects of oral contraceptives on well-being and
sexuality. Oxford Review of Reproductive Biology, 12, 57-92.
Bancroft, J., Sherwin, B., Alexander, G. M., Davidson, D. W., & Walker, A. (1991). Oral
contraceptives, androgens, and the sexuality of young women: I. A comparison of sexual
experience, sexual attitudes, and gender role in oral contraceptive users and nonusers.
Archives of Sexual Behavior, 20, 105-120.
122
Barbato, M. (1993). La regolazione naturale della fertilità. Milano: CODIT.
Barnhart, K., Furman, I., & Devoto, L. (1995). Attitudes and practice of couples regarding sexual
relations during the menses and spotting. Contraception, 51, 93-98.
Basson, R., Leiblum, S., Brotto, L., Derogatis, L., Fourcroy, J. et al. (2003). Definitions of
women’s sexual dysfunction reconsidered: advocating expansion and revision. Journal of
Psychosomatic Obstetrics and Gynecology, 24, 221-229.
Basson, R., Brotto, L. A., Laan, E., Redmond, G., & Utian, W. H. (2005). Assessment and
management of women’s sexual dysfunctions: problematic desire and arousal. Journal of
Sexual Medicine, 2, 291-300.
Baumeister, R. F., & Vohs, K. D. (2004). Self-regulation. In C. Peterson & M. E. P. Seligman
(Eds.), Character strengths and virtues (pp. 499-516). Oxford: Oxford University Press.
Baumeister, R. F., & Bratslavsky, E. (1999). Passion, intimacy, and time: Passionate love as a
function of change in intimacy. Personality and Social Psychology Review, 3, 49-67.
Becker, S. (1996). Couples and reproductive health: A review of couple studies. Studies in
Family Planning, 27, 291-306.
Beckman, L. J., Harvey, S. M., & Murray, J. (1992). Dimensions of the Contraceptive Attributes
Questionnaire. Psychology of Women Quarterly, 16, 243-259.
Beier-Hellwig, K., Alfer, J., Müller-Schötte, F., Crommelinck, D., Karl, C., Sterzik, K. et al.
(2001). Das Endometrium und sein „Implantationsfenster“. Reproduktionsmedizin, 17,
30-41.
Bigelow, J. L., Dunson, D. B., Stanford, J. B., Ecochard, R., Gnoth, C., & Colombo, B. (2004).
Mucus observations in the fertile window: a better predictor of conception than timing of
intercourse. Human Reproduction, 19, 889-892.
Billings, E., & Westmore, A. (1992). The Billings method. Melbourne: Ann O'Donovan.
Birnbaum, G. E., & Laser-Brandt, D. (2002). Gender differences in the experience of
heterosexual intercourse. The Canadian Journal of Human Sexuality, 11, 143-158.
Bonnar, J. (Ed.). (1996). Natural contraception through personal hormone monitoring. London:
The Parthenon Publishing Group.
Borkman, T. (1979). A social science perspective of research issues for natural family planning.
International Review of Natural Family Planning, 3, 331-335.
123
Borkman, T., & Shivanandan, M. (1984). The impact of natural family planning on selected
aspects of the couple relationship. International Review of Natural Family Planning 8,
58-66.
Bradbury, T. N., & Fincham, F. D. (1990). Attributions in marriage: Review and critique.
Psychological Bulletin, 107, 3-33.
Bradbury, T. N., Fincham, F. D., & Beach, S. R. H. (2000). Research on the nature and
determinants of marital satisfaction: A decade in review. Journal of Marriage and the
Family, 62, 964-980.
Breuner, C. C. (2005). Natural contraception. Adolescent Medicine Clinics, 16, 605-616.
Brown, J. B., Holmes, J., & Barker, G. (1991). Use of the Home Ovarian Monitor in pregnancy
avoidance. American Journal of Obstetrics and Gynecology, 165, 2008-2011.
Brown, M., & Auerback, A. (1981). Communication patterns in initiation of marital sex. Medical
Aspects of Human Sexuality, 15, 105-117.
Bullivant, S. B., Sellergren, S. A., Stern, K., Spencer, N. A., Jacob, S., Mennella, J. A. et al.
(2004). Women’s sexual experience during the menstrual cycle: Identification of the
sexual phase by noninvasive measurement of luteinizing hormone. Journal of Sex
Research, 41, 82-93.
Burger, H. G., Farley, T. M. M., & Van Look, P. F. A. (1987). Ovulation method satisfaction is
relative to abstinence required. Internationam Review of Natural Family Planning, 11,
319-325.
Byers, E. S., & Demmons, S. (1999). Sexual satisfaction and sexual self-disclosure within dating
relationships. Journal of Sex Research, 36, 180-189.
Cain, V. S., Johannes, C. B., & Avis, N. E. (2003). Sexual functioning and practices in a multiethnic study of mid-life women: Baseline results from SWAN. Journal of Sex Research,
40, 266-276.
Call, V., Sprecher, S., & Schvartz, P. (1995). The incidence and frequency of marital sex in a
national sample. Journal of Marriage and the Family, 57, 639-652.
Canary, D. J., & Dainton, M. (2006). Maintaining relationships. In A. L. Vangelisti & D. Perlman
(Eds.), The Cambridge handbook of personal relationships (pp. 727-743). New York:
Cambridge University Press.
124
Card, J. J. (1978). The correspondence of data gathered from husband and wife: Implications for
family planning studies. Social Biology, 25, 196-204.
Cavanagh, J. R. (1969). Rhythms of sexual desire in women. Medical Aspects of Human
Sexuality, 3, 29-39.
Chan, D., & Fishbein, M. (1993). Determinants of college women’s intentions to tell theit
partners to use condoms. Journal of Applied Social Psychology, 23, 1455-1470.
Christopher, F. S., & Sprecher, S. (2000). Sexuality in marriage, dating, and other relationhips: A
decade review. Journal of Marriage and the Family, 62, 999-1017.
Clark, A. L., & Wallin, P. (1964). The accuracy of husbands’ and wifes’ reports of the frequency
of marital coitus. Population Studies, 18, 165-173.
Cleland, J. C., Hardy, E. E., & Taucher, E. (1990). Introduction of new contraceptives into family
planning programmes. Geneva: WHO.
Colombo, B. (1998). Evaluation of fertility predictors and comparison of different rules. Genus,
54, 153-167.
Couple to Couple
League (2005).
Marital duration and natural family planning.
http://www.ccli.org/nfp/divorce.shtml (25.1.2005).
Curtis, K. M., & Bright, P. L. (Eds.). (1997). Recommendations for updating selected practices in
contraceptive use. Retrieved October 8, 2005 from http://www.reproline.jhu.edu/english/
6read/6multi/.
Daly, K. J., & Herold, E. S. (1983). Natural family planning: A comparison of continuers and
discontinuers. Population and Environment, 6, 231-240.
Danielsson, K. G., Marions, L., & Bygdeman, M. (2003). Effects of mifepristone on endometrial
receptivity. Steroids, 68, 1069-1075.
Dindia, K. (2000). Relational maintenance. In C. Hendrick, & S. S. Hendrick (Eds.), Close
relationships (pp. 286-299). Thousand Oaks: Sage.
Djerassi, C. (1989). The bitter pill. Science, 245, 256-261.
Djerassi, C. (1990). Fertility awareness: Jet-age rhythm method? Science, 248, 1060-1061.
Donnelly, D. A. (1993). Sexually inactive marriages. Journal of Sex Research, 30, 171-179.
Dorairaj, K. (1991). The modified mucus method in India. American Journal of Obstetrics and
Gynecology, 165, 2066-2067.
Döring, G. K. (1989). Die Temperaturmethode zur Empfängnisverhütung. Stuttgart: TRIAS.
125
Döring, G., Baur, S., Frank-Herrmann, P., Freundl, G., & Sottong, U. (1986). Ergebnisse einer
repräsentativen Umfrage zum Familienplannungsverhalten in der Bundesrepublik
Deutschland 1985. Geburtshilfe und Frauenheilkunde, 46, 892-897.
Doyle, F. (2006). Natural family planning blessed our marriage. Cincinnati: St. Anthony
Messenger Press.
Dye, H. M., Stanford, J. B., Alder, S. C., Kim, H. S., & Murphy, P. A. (2005). Women and
postfertilization effects of birth control: consistency of beliefs, intentions and reported
use. BMC Women’s Health 5, 11. Retrieved July 5, 2007 from http://www.biomedcentral.
com/content/pdf/1472-6874-5-11.pdf
Edgar, M. (2004). Marital satisfaction and family planning practices. Unpublished doctoral
dissertation, University of North Dakota Grand Forks.
Edozien, L. C. (2006). Mind over matter: psychological factors and the menstrual cycle. Current
Opinions in Obstetrics and Gynecology, 18, 452-456.
Edvards, J. N., & Booth, A. (1976). Sexual behavior in and out of marriage: An assessment of
correlates. Journal of Marriage and the Family, 38, 73-81.
Evereard, W., & Dekker, J. (1981). A comparison of sex therapy and communication therapy:
Couples complaining of orgasmic dysfunction. Journal of Sex and Marital Therapy, 7,
278-289.
Farley, T. M. M. (1986). Life table methods for contraceptive research. Statistics in Medicine, 5,
475-489.
Fehring, R. J. (1994). Reflections on the spirituality of natural family planning. Chicago Studies,
33, 179-187.
Fehring, R. J. (1995). Toward a model of fertility integration. In J. W. Koterski (Ed.), Life and
learning IV. (pp. 216-229). Washington: Washington University, Faculty for Life.
Fehring, R. J., & Kurz, W. (2002). Anthropological differences between contraception and
natural family planning. In J. W. Koterski (Ed.), Life and learning X. (pp. 237-264).
Georgetown: Georgetown University.
Fehring, R., & Lawrence, D. (1994). Spiritual well-being, self-esteem and intimacy among
couples using natural family planning. The Linacre Quarterly, 61, 18-29.
126
Fehring, R., Lawrence, D., & Sauvage, C. (1989). A comparison of self-esteem, spiritual wellbeing and intimacy in couples using natural family planning with couples using oral
contraceptives. International Review of Natural Family Planning, 13, 227-236.
Ferin, M., Jewelewicz, R., & Warren, M. (1997). Menstruační cyklus. Praha: Grada + Avicenum.
Ferreira-Poblete, A. (1997). The probability of conception on different days of the cycle with
respect to ovulation: an overview. Advances in Contraception, 13, 83-95.
Fincham, F. D., Beach, S. R. H., & Davila, J. (2004). Forgiveness and conflict resolution in
marriage. Journal of Family Psychology, 18, 72-81.
Finkel, E. J., Rusbult, C. E., Kumashiro, M., & Hannon, P. A. (2002). Dealing with betrayal in
close relationships: Does commitment promote forgiveness? Journal of Personality and
Social Psychology, 82, 956-974.
Fisher, W. A., & Boroditsky, R. (2000). Sexual activity, contraceptive choice, and sexual and
reproductive health indicators among single Canadian woman aged 15-29: Additional
findings from the Canadian Contraceptive Study. The Canadian Journal of Human
Sexuality, 9, 79-93.
Fournier, S. (1998). Consumers and their brands: Developing relationship theory in consumer
research. Journal of Consumer Research, 24, 343-373.
Fowers, B. J. (2000). Beyond the myth of marital happiness. San Francisco: Jossey-Bass.
France, M., France, J., & Townend, K. (1997). Natural family planning in New Zealand: a study
of continuation rates and characteristics of users. Advances in Contraception 13, 191-198.
Frank-Herrmann, P., Freundl, G., Baur, S., Bremme, M., Döring, G. K., Godehardt, E. A. J., &
Sottong, U. (1991). Effectiveness and acceptability of the symptothermal method of
natural family planning in Germany. American Journal of Obstetrics and Gynecology,
165, 2052-2054.
Frank-Herrmann, P., Freundl, G., Gnoth, C., Godehardt, E., Kunert, J., Baur, S. et al. (1997).
Natural family planning with and without barrier method use in the fertile phase: a
German prospective long-term study. Advances in Contraception, 13, 179-189.
Frank-Herrmann, P., Heil, J., Gnoth, C., Toledo, E., Baur, S., Pyper, C., et al. (2007). The
effectiveness of a fertility awareness based method to avoid pregnancy in relation to a
couple’s sexual behavior during the fertile time: a prospective longitudinal study. Human
Reproduction, 22, 1310-1319.
127
Freundl, G., Baur, S., Bremme, M., Frank-Herrmann, P., Godehardt, E., Kunert, J., et al. (1991).
Hat sich das Familiensplanungverhalten in der BRD seit 1985 verändert? Geburtshilfe
und Frauenheilkunde, 51, 127-134.
Freundl, G., Godehardt, E., Kern, P. A., Frank-Herrmann, P., Koubenec, H. J., & Gnoth, C.
(2003). Estimated maximum failure rates of cycle monitors using daily conception
probabilities in the menstrual cycle. Human Reproduction, 18, 2628-2633.
Galligan, R. F., & Terry, D. J. (1993). Romantic ideals, fear of negative implications, and the
practice of safe sex. Journal of Applied Social Psychology, 23, 1685-1711.
Gallup, G. G., Burch, R. L., & Platek, S. M. (2002). Does semen have antidepressant properties?
Archives of Sexual Behavior, 31, 289-293.
Gemzell-Danielsson, K., & Marions, L. (2004). Mechanisms of action of mifepristone and
levonorgestrel when used for emergency contraception. Human Reproduction Update, 10,
341–348.
Gnoth, C., Frank-Herrmann, P., Bremme, M., Freundl, G., & Godehardt, E. (1996). Wie
korrelieren selbstbeobachtete Zyklussymptome mit der Ovulation? Zentralblatt für
Gynäkologie, 118, 650-654.
Gnoth, C., Frank-Herrmann, P., Freundl, G., Kunert, J., & Godehardt, E. (1995). Sexual behavior
of natural family planning users in Germany and its changes over time. Advances in
Contraception 11, 173-185.
Goodman, A. (1998). Sexual addiction: An integrated approach. Madison: International
Universities Press.
Grady, W. R., Klepinger, D. H., & Nelson-Wally, A. (1999). Contraceptive characteristics: The
perceptions and priorities of men and women. Family Planning Perspectives, 31, 168175.
Graham, C. A., Ramos, R., Bancroft, J., Maglaya, C., & Farley, T. M. M. (1995). The effects of
steroidal contraceptives on the well-being and sexuality of women: A double-blind,
placebo-controlled, two-centre study of combined and progesteron-only method.
Contraception, 52, 363-369.
Greenblat, C. S. (1983). The salience of sexuality in the early years of marriage. Journal of
Marriage and the Family, 45, 289-299.
128
Gross, B. A. (1991). Is the lactational amenorrhea method a part of natural family planning?
Biology and policy. American Journal of Obstetrics and Gynecology, 165, 2014-2019.
Gross, J. J. (1998). The emerging field of emotion regulation: An integrative review. Review of
General Psychology, 2, 271-299.
Gross, J. J. (2001). Emotion regulation in adulthood: Timing is everything. Current Directions in
Psychological Science, 10, 214-219.
Gross, J. J., & John, O. P. (2003). Individual differences in two emotion regulation processes:
Implication for affect, relationships, and well-being. Journal of Personality and Social
Psychology, 85, 348-362.
Guida, M., Tommaselli, G. A., Pellicano, M., Palomba, S., & Nappi, C. (1997). An overview on
the effectiveness of natural family planning. Gynecological Endocrinology, 11, 203-219.
Hahn, K. K. (2001). Life-giving love. Cincinnati: St. Anthony Messenger Press.
Haimov-Kochman, R., & Hochner-Celinkier, D. (2007). Contraceptive counselling for orthodox
Jewish women. The European Journal of Contraception and Reproductive Health Care,
12, 13-18.
Harrison, K. L., Wilson, L. M., Breen, T. M., Pope, A. K., Cummins, J. M., & Hennessey, J. F.
(1988). Fertilization of human oocytes in relation to varying delay before insemination.
Fertility and Sterility, 50, 294-297.
Hatcher, R. A., Trussell, J., Stewart, F., Cates, W., Stewart, G. K., Guest, F. et al. (Eds). (2000).
Contraceptive technology. London: BMJ Books.
Hausmann, M., Gunturkun, O., Slabbekoorn, D., Van Goozen, S. H. M., & Cohen-Kettenis, P. T.
(2000). Sex hormones affect spatial abilities during the menstrual cycle. Behavioral
Neuroscience, 114, 1245-1250.
Hedricks, C. A. (1994). Female sexual activity across the human menstrual cycle. Annual Review
of Sex Research, 5, 122-172.
Hilgers, T. W. (1991). The medical applications of natural family planning. Omaha: Pope Paul
VI Institute Press.
Hill, E. M. (1988). The menstrual cycle and components of human female sexual behavior.
Journal of Social and Biological Structures, 11, 443-455.
129
Hojjat, M. (1997). Philosophy of life as a model of relationship satisfaction. In R. J. Sternberg,
M. Hojjat (Eds.), Satisfaction in close relationships (pp. 102-126). New York: Guilford
Press.
Holmes, J. G., & Rempel, J. K. (1989). Trust in close relationships. In C. Hedrick (Ed.), Review
of personality and social psychology (Vol. 10, pp. 187-220). London: Sage.
Hook, M. K., Gerstein, L. H., Detterich, L., & Gridley, B. (2003). How close are we? Measuring
intimacy and examining gender differences. Journal of Counselling and Development, 81,
462-472.
Hornsby, P. P., & Wilcox, A. J. (1989). Validity of questionnaire information on frequency of
coitus. American Journal of Epidemiology, 130, 94-99.
Howard, M. P., & Stanford, J. B. (1999). Pregnancy probabilities during use of the Creighton
model fertility care systém. Archives of Family Medicine, 8, 391-402.
Indian council of medical research task force on NFP (1996). Field trial of Billings ovulation
method of natural family planning. Contraception, 53, 69-74.
de Irala, J., Lopez del Burgo, C., Lopez de Fez, C. M., Arredondo, J., Mikolajczyk, M. T., &
Stanford, J. B. (2007). Women’s attitudes towards mechanisms of action of family
planning methods: survey in primary health centres in Pamplona, Spain. BMC Women’s
Health 7, 10. Retrieved July 5, 2007 from http://www.biomedcentral.com/14726874/7/10.
Janssen, E., Vorst, H., Finn, P., & Bancroft, J. (2002). The Sexual Inhibition (SIS) and Sexual
excitation (SES) scales: Sexual inhibition and excitation proneness in men. Journal of Sex
Research, 39, 114-126.
Jasso, G. (1985). Marital coital frequency and passage of time: Estimating the separate effects of
spouses‘ ages and marital duration, birth and marriage cohorts, and period influences.
American Sociological Review, 50, 224-241.
Johnson, A. M., Mercer, C. H., Erens, B., Copas, A. J., McManus, S., Wellings, K. et al. (2001).
Sexual behavior in Britain: partnerships, practices, and HIV risk behaviours. Lancet, 358,
1835-1842.
Julien, D., Bouchard, C., Gagnon, M., & Pomerleau, A. (1992). Insider’s views on marital sex: A
dyadic analysis. Journal of Sex Research, 29, 343-360.
130
Kalichman, S. C., & Rompa, D. (1995). Sexual sensation seeking and sexual compulsivity scales:
Reliability, validity, and predicting HIV risk behavior. Journal of Personality Assessment,
65, 586-601.
Kambic, R. T. (1991). Natural family planning use-effectiveness and continuation. American
Journal of Obstetrics and Gynecology, 165, 2046-2048.
Kambic, R. T. (1999). The effectiveness of natural family planning methods for birth spacing: A
comprehensive review. In S. Girotto & F. Bressan (Eds.), Human fertility regulation.
Demographic and statistical aspects (pp. 63-90). Verona: Libreria Cortina Editrice.
Kambic, R. T., & Lamprecht, V. (1996). Calendar rhythm efficacy: A review. Advances in
Contraception, 12, 123-128.
Kambic, R. T., & Martin, M. C. (1988). Evaluating client autonomy in natural family planning.
Advances in Contraception, 4, 221-231.
Karney, B. R., & Bradbury, T. N. (1995). The longitudinal course of marital quality and stability:
A review of theory, method, and research. Psychological Bulletin, 118, 3-34.
Katechismus katolické církve. (2001). Kostelní Vydří: Karmelitánské Nakladatelství.
Kaufman, M. (1996). Love, marriage, and family in Jewish law and tradition. Northvale: Jason
Aronson.
Keller, A. (1979). Contraceptive acceptability research: Utility and limitations. Studies in Family
Planning, 10, 230-237.
Kennedy, K. I., Rivera, R., & McNeilly, A. S. (1989). Consensus statement on the use of
breastfeeding as a family planning method. Contraception, 39, 477-496.
Keogh, L. A. (2005). Understanding of the ‘natural’ body: a comparison of the views of users and
providers of emergency contraception. Sexual Health, 2, 109-115.
Kingsberg, S. A. (2000). The psychological impact of aging on sexuality and relationships.
Journal of Women’s Health and Gender-Based Medicine, 9 (Suppl. 1), 33-38.
Kippley, J. F., & Kippley, S. K. (1998). The art of natural family planning (4th ed.). Cincinnati:
CCL.
Kippley, J., & Kippley, S. (1995). Umění přirozeného plánování rodičovství. Olomouc: Matice
Cyrilometodějská.
Kippley, S. K. (1989). Breastfeeding and natural child spacing (2nd ed.). Cincinnati: CCL.
131
Kippley, S. K. (2004). Comparison of Ecological breastfeeding with Lactational amenorhea
method (LAM). In R. J. Fehring & T. Notare (Eds.), Integrating faith and science through
natural family planning (pp. 215-225). Milwaukee: Marquette University Press.
Klann, N., Frank-Herrmann, P., & Sottong, U. (1993). Auswirkungen einer NFP. Sexualmedizin,
22, 384-386.
Klann, N., Hahlweg, K., & Hank, G. (1988). Psychological aspects of NFP practice.
International Journal of Fertility, 33 (Suppl.), 65-69.
Klaus, H. (1995). Natural family planning: A review (2nd ed.). Bethesda: NFP Center of
Washington.
Krause, J. (2004). Response to Pollard and Arzú-Wilson: Correlates of marital satisfaction in a
sample of NFP women. In Fehring, R. J., & Notare, T. (Eds.), Integrating faith and
science through natural family planning (pp. 166-168). Milwaukee: Marquette University
Press.
Lamm, N. (1977). Periodic abstinence in the Jewish tradition. International Review of Natural
Family Planning, 1, 127-135.
Lamprecht, V., & Trussell, J. (1997). Natural family planning effectiveness: Evaluating
published reports. Advances in Contraception, 13, 155-165.
Larimore, W. L., & Stanford, J. B. (2000). Postfertilization effects of oral contraceptives and
their relationship to informed consent. Archives of Family Medicine, 9, 126-133.
Larsen, R. J., & Prizmic, Z. (2004). Affect regulation. In R. F. Baumeister & K. D. Vohs (Eds.),
Handbook of self-regulation (pp. 40-61). New York: Guilford Press.
Lawler, R., Boyle, J., & May, W. E. (1998). Catholic sexual ethics. A summary, explanation and
defense. Huntington: Our Sunday Visitor.
Lázničková, L. (2003). Přirozené plánování rodičovství. Průvodce symptotermální metodou.
Brno: CENAP.
Le, B., & Agnew, C. R. (2003). Commitment and its theorized determinants: A meta-analysis of
the investment model. Personal Relationships, 10, 37-57.
Lee, P. (1997). Abortion and unborn human life. Washington: Catholic University of America
Press.
Levin, R. J. (2002). The physiology of sexual arousal in the human female: A recreational and
procreational synthesis. Archives of Sexual Behavior, 31, 405-411.
Liu, C. (2000). A theory of marital sexual life. Journal of Marriage and the Family, 62, 363-374.
132
Logue C. M., & Moos R. H. (1988). Positive perimenstrual changes: Toward a new perspective
on the menstrual cycle. Journal of Psychosomatic Research, 32, 31-40.
Mahoney, A., Pargament, K. I., Jewell, T., Swank, A. B., Scott, E., Emery, E. et al. (1999).
Marriage and the spiritual realm: The role of proximal and distal religious constructs in
marital functioning. Journal of Family Psychology, 17, 321-338.
Mahoney, A., Pargament, K. I., Murray-Swank, A., & Murray-Swank, N. (2003). Religion and
the sanctification of family relationships. Review of Religious Research, 44, 220-236.
Mahoney, A., Pargament, K. I., Tarakeshwar, N., & Swank, A. B. (2001). Religion in the home
in the 1980s and 1990s: A meta-analytic review and conceptual analysis of links between
religion, marriage, and parenting. Journal of Family Psychology, 15, 559-596.
Maloof, G. E. (1978). Periodic abstinence: Definition, motivation and research. Linacre
Quarterly, 45, 407-419.
Marshall, J. F. (1977). Acceptability of fertility regulating methods: Designing technology to fit
people. Preventive Medicine, 6, 65-73.
Marshall, J. (1995). Love one another. London: Sheed & Ward.
Marshall, J., & Rowe, B. (1970). Psychologic aspects of the basal body temperature method of
regulating births. Fertility and Sterility, 21, 14-19.
Marshall, J., & Rowe, B. (1972). The effect of personal factors on the use of the basal body
temperature method of regulating births. Fertility and Sterility, 23, 417-421.
Marshall, M., Jennings, V., & Cachan, J. (1997). Reproductive health awareness: An integrated
approach to obtaining a high quality of health. Advances in Contraception, 13, 313-318.
Maschhoff, T. A., Fanshier, W. E., & Hansen, D. J. (1976). Vasectomy: Its effect upon marital
stability. Journal of Sex Research, 12, 295-314.
Maticka-Tyndale, E. (1992). Social construction of HIV transmission and prevention among
heterosexual young adults. Social Problems, 39, 238-252.
McClury, R. (1995). Turning point. New York: Cross Roads.
McCormick, C. M., & Teillon, S. M. (2001). Menstrual cycle variation in spatial ability: Relation
to salivary cortisol levels. Hormones and Behavior, 39, 29-38.
McCusker, M. P. (1977). Natural family planning and the marital relationship. International
Review of Natural Family Planning, 1, 331-340.
133
McLaren, A. (1992). A history of contraception: from antiquity to the present day. Oxford:
Blackwell.
McNeil, E. (1994). Blood, sex and hormones: A theoretical review of women’s sexuality over the
menstrual cycle. In P. Y. L. Choi & P. Nicolson (Eds.), Female sexuality (pp. 56-82).
London: Harvester Wheatsheaf.
Meuwissen, I., & Over, R. (1992). Sexual arousal across phases of the human menstrual cycle.
Archives of Sexual Behavior, 21, 101-120.
Meyer, A. (2000). Psychologische Aspekte der Tubensterilisation. Eine Literaturübersicht mit
Leitfaden für die präoperative Beratung. Reproduktionsmedizin, 16, 116-128.
Mikolajczyk, R. (2000). Psychosoziale Aspekte der Anwendung von Methoden der
Familienplanung. Unpublished doctoral dissertation, Humboldt-Universität, Berlin.
Mikolajczyk, R. T., & Stanford, J. B. (in press). Levonorgestrel emergency contraception: a joint
analysis of effectiveness and mechanism of action. Fertility and Sterility.
Mikolajczyk, R. T., Stanford, J. B., & Rauchfuss, M. (2003). Factors influencing the choice to
use modern natural family planning. Contraception, 67, 253-258.
Mikolajczyk, R., & Rauchfuss, M. (2001). Unterschiedliche Konzepte im Umgang mit der
Fruchtbarkeit: Eine Vergleichsstudie in Berlin und Krakau. Geburtshilfe und
Frauenheilkunde, 61, 121-126.
Miller, W. B., Shain, R. N., & Pasta, D. J. (1991). The pre- and poststerilization predictors of
poststerilization regret in husbands and wives. Journal of Nervous and Mental Disease,
179, 602-608.
Morris, N. M., & Udry, J. R. (1983). Menstruation and marital sex. Journal of Biosocial Science,
15, 173-181.
Mucharski, J. (1982). History of the biologic control of human fertility. Oak Ridge: Married Life
Information.
Muraven, M., Baumeister, R. F., & Tice, D. M. (1999). Longitudinal improvement of selfregulation through practice: Building self-control strength through repeated exercise.
Journal of Social Psychology, 139, 446-457.
Neumann, G.-H. (1989). Wie natürlich ist die „natürliche Familien-Planung“? Gynäkologe, 22, 2,
1-6.
134
Ney, P. G. (1986). The intravaginal absorption of male generated hormones and their possible
effect on female behavior. Medical Hypotheses, 20, 221-231.
Noonan, J. T. (1986). Contraception. A history of its treatment by the Catholic theologians and
canonists. Cambridge: Harvard University Press.
Oddens, B. J. (1999). Women’s satisfaction with birth control: A population survey of physical
and psychological effects of oral contraceptives, intrauterine devices, condoms, natural
family planning, and sterilization among 1466 women. Contraception, 59, 277-286.
Oinonen, K. A., & Mazmanian, D. (2002). To what extent do oral contraceptives influence mood
and affect? Journal of Affective Disorders, 70, 229-240.
Oliver, M. B., & Hyde, J. S. (1993). Gender differences in sexuality: A meta-analysis.
Psychological Bulletin, 114, 29-51.
Ortiz, M. E., Croxatto, H. B., & Bardin, C. W. (1996). Mechanisms of action of intrauterine
devices. Obstetrical and Gynecological Survey, 51, 42S-51S.
Parlee, M. B. (1983). Menstrual rhythms in sensory processes: a review of fluctuations in vision,
olfaction, audition, taste, and touch. Psychological Bulletin, 93, 539-548.
Peplau, L. A. (2003). Human sexuality: How do men and women differ? Current Directions in
Psychological Research, 12, 37-40.
Peterson, C., & Seligman, M. E. P. (Eds.). (2004). Character strengths and virtues. Oxford:
Oxford University Press.
Pillsworth, E. G., Haselton, M. G., Buss, D. M. (2004). Ovulatory shifts in female sexual desire.
Journal of Sex Research, 41, 55-65.
Pollard, A. C. (1999, July). Discourse of fertility: Towards a socio-semiotic conceptualization of
natural family planning. Poster session presented at the 8th annual meeting of the
American association of natural family planning, Lowell, MA, USA.
Pollard, A. C., & Arzú-Wilson, M. (2004). Correlates of marital satisfaction in a sample of NFP
women. In R. J. Fehring & Notare, T. (Eds.), Integrating faith and science through
natural family planning (pp. 139-165). Milwaukee: Marquette University Press.
Potter, L., Oakley, D., Leon-Wong, E., & Canamar, R. (1996). Measuring compliance among
oral contraceptive users. Family Planning Perspectives, 28, 154-158.
Potter, R. G. (1966). Application of life table techniques to measurement of contraceptive
effectiveness. Demography, 3, 297-304.
135
Predáč, J., & Predáčová, S. (2006). Stručná učebnice symptotermální metody přirozeného
plánování rodičovství. Olomouc: Matice Cyrilometodějská.
Pyper, C. M. M., & Knight, J. (2001). Fertility awareness methods of family planning: The
physiological background, methodology and effectiveness of fertility awareness methods.
Journal of Family Planning and Reproductive Health Care, 27, 103-110.
Raith, E., Frank, P., & Freundl, G. (1999). Natürliche Familienplanung heute. Berlin: Springer
Verlag.
Regan, P. C. (1996). Rhythms of desire: The association between menstrual cycle phases and
female sexual desire. The Canadian Journal of Human Sexuality, 5, 145-156.
Regan, P. C., & Berscheid, E. (1996). Beliefs about the state, goals, and objects of sexual desire.
Journal of Sex and Marital Therapy, 32, 155-165.
Regan, P. C., & Berscheid, E. (1999). Lust. What we know about human sexual desire. Thousand
Oaks: Sage.
Rice, F. J., Lanctot, C. A., & Garcia-Devesa, C. (1981). Effectiveness of the sympto-thermal
method of natural family planning: an international study. International Journal of
Fertility, 26, 222-230.
Riley, J. L., Robinson, M. E., Wise, E. A., & Price, D. D. (1999). A meta-analytic review of pain
perception across the menstrual cycle. Pain, 81, 225-235.
Rosenberg, M. J., Burnhill, M. S., Waugh, M. S., Grimes, D. A., & Hillard, P. J. A. (1995).
Compliance and oral contraceptives: A review. Contraception, 52, 137-141.
Rosenberg, M. J., & Waugh, M. S. (1998). Oral contraceptive discontinuation: a prospective
evaluation of frequency and reasons. American Journal of Obstetrics and Gynecology,
179, 577-582.
Rosmus, T., Frank-Herrmann, P., Döring, G. K., & Freundl, G. (1988). Ergebnisse der Studie zur
Zyklusforschung. In G. K. Döring (Ed.), Natürliche Methoden der Familienplanung (pp.
137-150). Stuttgart: W. Kohlhammer.
Ross, J. A. (1989). Contraception: Short-term vs. long-term failure rates. Family Planning
Perspectives, 21, 275-277.
Rötzer, J. (1991). Přirozená regulace početí. Olomouc: Centrum pro rodinný život.
Rötzer, J. (2002). Natürliche Empfängnisregelung. Freiburg: Herder.
136
Rusbult, C. E. (1983). A longitudinal test of the investment model: The development (and
deterioration) of satisfaction and commitment in heterosexual involvements. Journal of
Personality and Social Psychology, 45, 101-117.
Rusbult, C. E., Coolsen, M. K., Kirchner, J. L., & Clarke, J. A. (2006). Commitment. In A. L.
Vangelisti & D. Perlman (Eds.), The Cambridge handbook of personal relationships (pp.
615-635). New York: Cambridge University Press.
Rusbult, C. E., & Martz, J. M. (1995). Remaining in an abusive relationship: An investment
model analysis of nonvoluntary commitment. Personality and Social Psychology Bulletin,
21, 558-571.
Rusbult, C. E., Martz, J. M., & Agnew, C. R. (1998). The Investment Model Scale: Measuring
commitment level, satisfaction level, quality of alternatives, and investment size.
Personal Relationships, 5, 357-391.
Sanders, S. A., Graham, C. A., Bass, J. L., & Bancroft, J. (2001). A prospective study of the
effects of oral contraceptives on sexuality and well-being and their relationship to
discontinuation. Contraception, 64, 51-58.
Schreiner-Engel, P., Schiavi, R. C., Smith, H., White, D. (1981). Sexual arousability and the
menstrual cycle. Psychosomatic Medicine, 43, 199-214.
Schröder, B., Hahlweg, K., Hank, G., & Klann, N. (1994). Sexualle Unzufriedenheit und Qualität
der Partnerschaft (befriedigende Sexualität gleich gute Partnerschaft?). Zeitschrift für
Klinische Psychologie, 23, 178-187.
Senior, S. (1996). A new choice for women in contraception. In J. Bonnar (Ed.), Natural
contraception through personal hormone monitoring (str. 55-63). London: The Parthenon
Publishing Group.
Severy, L. J. (1999). Acceptability as a critical component of clinical trials. In L. J. Severy (Ed.),
Advances in population: Psychosocial aspects (Vol. 3; pp. 103-122). London: Jessica
Kingsley Publishers.
Severy, L. J., & Robinson, J. (2004). Psychological aspects of achieving and avoiding pregnancy.
In R. J. Fehring & Notare, T. (Eds.), Integrating faith and science through natural family
planning (pp. 111-133). Milwaukee: Marquette University Press.
137
Severy, L. J., & Silver, S. E. (1993). Two reasonable people: Joint decisionmaking in
contraceptive choice and use. In L. J. Severy (Ed.), Advances in population: Psychosocial
aspects (Vol. 1; pp. 207-227). London: Jessica Kingsley Publishers.
Severy, L., & Spieler, J. (2000). New methods of family planning: Implications for intimate
behavior. Journal of Sex Research, 37, 258-265.
Severy, L. J., Thapa, S. (1994). Preferences and tolerance as determinants of contraceptive
acceptability. In L. J. Severy (Ed.), Advances in population: Psychosocial perspectives
(Vol. 2; pp. 119-139). London: Jessica Kingsley Publishers.
Sharma, R. K. (1992). Psychosocial factors in natural family planning: An overview. In J. T.
Qeenan, V. H. Jennings, J. M. Spieler, & H. von Hertzen (Eds.), Natural family planning:
Current knowledge and new strategies for the 1990s, Part II (pp. 115-117). Washington:
Georgetown University.
Shelton, J. D., & Taylor, R. N. (1980). The Pearl Index reexamined: Still useful for clinical trials
of contraceptives. American Journal of Obstetrics and Gynecology, 139, 592-596.
Shivanandan, M. (2002). Crossing the threshold of love. Washington: The Catholic University of
America Press.
Siipi, H. (2005). Naturalness, unnaturalness, and artifactuality in bioethical argumentation.
Turku: University of Turku.
Silverman, I. W. (2003). Gender difference in delay of gratification: A meta-analysis. Sex Roles,
49, 451-463.
Sinai, I., Jennings, V., & Arévalo, M. (1999). The TwoDay Algorithm: A new algorithm to
identify the fertile time of the menstrual cycle. Contraception, 60, 65-70.
Sivin, I. (1989). IUDs are contraceptives, not abortifacients: a comment on research and belief.
Studies in Family Planning, 20, 355-359.
Skočovský, K. D. (2004). Sexualita a manželská spokojenost při používání symptotermální
metody přirozeného plánování rodičovství u religiózní populace. Unpublished master
thesis, Masarykova Univerzita, Brno.
Skočovský, K. D. (2005). Vliv přirozeného plánování rodičovství na kvalitu a stabilitu
manželství: přehled empirických zjištění a teoreticko-metodologický komentář (pp. 4964). In Sborník prací Filosofické fakulty brněnské univerzity, P9. Brno: Masarykova
Univerzita v Brně.
138
Skočovský, K. D., & Lázničková, L. (2007). Spolehlivost a akceptabilita symptotermální metody
přirozeného plánování rodičovství v České republice. Unpublished manuscript.
Spieler, J., & Thomas, S. (1989). Demographic aspects of natural family planning. International
Journal of Gynecology and Obstetrics, Suppl. 1, 133-144.
Sprecher, S. (1998). Social exchange theories and sexuality. Journal of Sex Research, 35, 32-43.
Sprecher, S., Christopher, F. S., & Cate, R. (2006). Sexuality in close relationship. In A. L.
Vangelisti & D. Perlman (Eds.), The Cambridge handbook of personal relationships (pp.
463-482). New York: Cambridge University Press.
Stanford, J. B., Lemaire, J. C., & Thuman, P. B. (1998). Women’s interest in natural family
planning. Journal of Family Practitioners, 46, 65-71.
Stanford, J. B., & Mikolajczyk, R. T. (2002). Mechanisms of action of intrauterine devices:
Update and estimation of postfertilization effects. American Journal of Obstetrics and
Gynecology, 187, 1699-1708.
Stanford, J. B., White, G. L., & Hatasaka, H. (2002). Timing intercourse to achieve pregnancy:
Current evidence. Obstetrics and Gynecology, 100, 1333-1341.
Stanislaw, H., & Rice, F. J. (1988). Correlation between sexual desire and menstrual cycle
chracteristics. Archives of Sexual Behavior, 17, 499-508.
Stanley, S. M., Whitton, S. W., Sadberry, S. L., Clements, M. L., & Markman, H. J. (2006).
Sacrifice as a predictor of marital outcomes. Family Process, 45, 289-303.
Steiner, M., Dominik, R., Trussell, J., & Hertz-Picciotto, I. (1996). Measuring contraceptive
effectiveness: a conceptual framework. Obstetrics and Gynecology, 88, 24S-30S.
Steiner, M. J., Hertz-Picciotto, I., Taylor, D., Schoenbach, V., & Wheeles, A. (2001).
Retrospective vs. prospective coital frequency and menstrual cycle length in a
contraceptive effectiveness trial. Annals of Epidemiology, 11, 428-433.
Sternberg, R. J. (1986). A triangular theory of love. Psychological Review, 93, 119-135.
Sullivan, K. T. (2001). Understanding the relationship between religiosity and marriage: An
investigation of the immediate and longitudinal effects of religiosity on newlywed
couples. Journal of Family Psychology, 15, 610-626.
Šipr, K., & Šiprová, H. (1995). Přirozené a spolehlivé plánovámí rodičovství. Brno: Gloria.
Tarín, J. J., & Gómez-Piquer, V. (2002). Do women have a hidden heat period? Human
Reproduction, 17, 2243-2248.
139
Tham, S. J. (2003). The missing cornerstone. Hamden: Circle Press.
The European NFP study groups (1999). European multicenter study of natural family planning
(1989-1995): Efficacy and drop-out. Advances in Contraception, 15, 69-83.
Thompson, V. D., & David, H. P. (1977). Population psychology in perspective. International
Journal of Psychology, 12, 135-146.
Thomson, E., & Hoem, J. (1998). Couple childbearing plans and births in Sweden. Demography,
35, 315-322.
Tolor, A., Rice, F. J., & Lanctot, C. A. (1975). Personality patterns of couples practicing the
temperature-rhythm method of birth control. Journal of Sex Research, 11, 119-133.
Tonkelaar, I., & Oddens, B. J. (2001). Factors influencing women’s satisfaction with birth
control. The European Journal of Contraception and Reproductive Health Care, 6, 153158.
Tortorici, J. (1979). Conception regulation, self-esteem, and marital satisfaction among Catholic
couples. Michigan State study. International Review of Natural Family Planning, 3, 191205.
Trudel, G. (2002). Sexuality and marital life: Results of a survey. Journal of Sex and Marital
Therapy, 28, 229-249.
Trudel, G., Marchand, A., Ravart, M., Aubin, S., Turgeon, L., & Fortier, P. (2001). The effect of
cognitive-behavioral group treatment program on hypoactive sexual desire in women.
Sexual and Relationship Therapy, 16, 145-164.
Trussell, J. (1991). Methodological pitfalls in the analysis of contraceptive failure. Statistics in
Medicine, 10, 201-220.
Trussell, J., & Grummer-Strawn, L. (1990). Contraceptive failure of the ovulation method of
periodic abstinence. Family Planning Perspectives, 22, 65-75.
Trussell, J., & Grummer-Strawn, L. (1991). Further analysis of contraceptive failure of the
ovulation method. American Journal of Obstetrics and Gynecology, 165, 2054-2059.
Trussell, J., & Kost, K. (1987). Contraceptive failure in the United States: A critical review of the
literature. Studies in Family Planning, 18, 237-283.
Trussell, J., & Kowal, D. (2000). The essentials of contraception. In R. A. Hatcher, J. Trussell, F.
Stewart, W. Cates, G. K. Stewart, F. Guest, et al. (Eds.), Contraceptive technology (pp.
211-247). London: BMJ Books.
140
Trussell, J., & Westoff, C. F. (1980). Contraceptive practice and trends in coital frequency.
Family Planning Perspectives, 12, 246-249.
United Nations (2001). World contraceptive use 2001. New York: Department of Social and
Economic Affairs.
United Nations (2006). World contraceptive use 2005. Retrieved July 4, 2007 from http://www.
un.org/esa/population/publications/contraceptive2005/2005_World_Contraceptive_files/
allChart_WCU2005.pdf.
Vaitoska, G. (1995). The psychology of continence. Linacre Quarterly, 62, 29-38.
ValdeVusse, L., Hanson, L., Fehring, R. J., Newman, A., & Fox, J. (2003). Couples’ views of the
effect of natural family planning on marital dynamics. Journal of Nursing Scholarship,
35, 171-176.
van Emde Boas, C. (1955). Variations of libido during the menstrual cycle. International Journal
of Sexology, 8, 214-219.
van Lange, P. A. M., Rusbult, C. E., Drigotas, S. M., Arriaga, X. B., Witcher, B. S., & Cox, C.L.
(1997). Willingness to sacrifice in close relationships. Journal of Personality and Social
Psychology, 72, 1373-1395.
VanLaningham, J., Johnson, D. R., & Amato, P. (2001). Marital happiness, marital duration, and
the U-shaped curve: Evidence from a five-wave panel study. Social Forces, 78, 13131341.
Watson, D. (2000). Mood and temperament. New York: Guilford Press.
Wegner, D. M., Shortt, J. W., Blake, A. W., & Page, M. S. (1990). The suppression of exciting
thoughts. Journal of Personality and Social Psychology, 58, 409-418.
Weigel, D. J., & Ballard-Reisch, D. S. (2001). The impact of relational maintenance behaviors on
marital satisfaction: A longitudinal analysis. The Journal of Family Communication, 1,
265-279.
Weiss, P., & Zvěřina, J. (1999). Sexuální chování obyvatel České republiky. Praha: AlbertaPlus.
Weiss, P., & Zvěřina, J. (2001). Sexuální chování v ČR – situace a trendy. Praha: Portál.
Weschler, T. (2006). Taking charge of your fertility. New York: HarperCollins.
Westoff, C. F. (1974). Coital frequency and contraception. Family Planning Perspectives, 6, 136141.
141
White, K. M., Terry, D. J., & Hogg, M. A. (1994). Safer sex behavior: The role of attitudes,
norms, and control factors. Journal of Applied Social Psychology, 24, 2164-2192
WHO (1981a). A prospective multicentre trial of the ovulation method of natural family
planning. I. The teaching phase. Fertility and Sterility, 36, 152-158.
WHO (1981b). A prospective multicentre trial of the ovulation method of natural family
planning. II. The effectiveness phase. Fertility and Sterility, 36, 591-598.
WHO (1983). A prospective multicentre trial of the ovulation method of natural family planning.
III. Characteristics of the menstrual cycle and of the fertile phase. Fertility and Sterility,
40, 773-778.
WHO (1987a). A prospective multicentre trial of the ovulation method of natural family
planning. V. Psychosexual aspects. Fertility and Sterility, 47, 765-772.
WHO (1987b). Fertility awareness methods: Report on WHO workshop. Copenhagen: Author.
WHO (1988). Natural family planning: A guide to the provision of services. Geneva: Author.
WHO (1995). Natural family planning: What health workers need to know. Geneva: Author.
WHO (2004). Medical eligibility criteria for contraceptive use (3rd ed.). Geneva: Author.
Wiederman, M. W. (2004). Self-control and sexual behavior. In R. F. Baumeister & K. D. Vohs
(Eds.), Handbook of self-regulation (pp. 525-536). New York: Guilford Press.
Wieselquist, J., Rusbult, C. E., Foster, C. A., & Agnew, C. R. (1999). Commitment, prorelationship behavior, and trust in close relationships. Journal of Personality and Social
Psychology, 77, 942-966.
Wilcox, A. J., Baird, D. D., Dunson, D. B., McConnaughey, D. R., Kesner, J. S., & Weinberg, C.
R. (2004). On the frequency of intercourse around ovulation: evidence for biological
influences. Human Reproduction, 19, 1539-1543.
Wilcox, A. J., Baird, D. D., & Weinberg, C. R. (1999). Time of implantation of the conceptus
and loss of pregnancy. The New England Journal of Medicine, 340, 1796-1799.
Wilcox, A. J., Weinberg, C. R., & Baird, D. D. (1995). Timing of sexual intercourse in relation to
ovulation. The New England Journal of Medicine, 333, 1517-1521.
Williams, G. D., & Williams, A. M. (1982). Sexual behavior and the menstrual cycle. In R. C.
Friedman (Ed.), Behavior and the menstrual cycle (pp. 155-176). New York: Marcel
Dekker.
142
Williams, L. B. (1994). Determinants of couple agreement in U. S. fertility decisions. Family
Planning Perspectives, 26, 169-173.
Wilson, M. A. (2002). The practice of natural family planning versus the use of artificial birth
control: Family, sexual and moral issues. Catholic Social Science Review, 7, 185-211.
Wood, C., & Leeton, J. (1970). Emotional attitudes to contraceptive methods. Contraception, 2,
113-126.
Woodsong, C., Shedlin, M., & Koo, H. (2004). The natural body, God and contraceptive use in
the southeastern United States. Culture, Health and Sexuality, 6, 61-78.
Young, M., Luquis, R., Denny, G., & Young, T. (1998). Correlates of sexual satisfaction in
marriage. The Canadian Journal of Human Sexuality, 7, 115-127.
143
9. Seznam příloh
Příloha č. 1: Dotazník použitý ve studii
Příloha č. 2: Korelace důležitosti. charakteristik kontroly početí a hodnocení metody nepl. dnů
Příloha č. 3: Srovnání hodnocení metod podle pohlaví
Příloha č. 4: Vzájemné srovnání hodnocení metod
Příloha č. 5: Korelace důležitosti charakteristik kontroly početí a hodnocení pilulky
Příloha č. 6: Korelace důležitosti charakteristik kontroly početí a hodnocení kondomu
Příloha č. 7: Korelace důležitosti charakteristik kontroly početí a hodnocení IUD
Příloha č. 8: Korelace důležitosti charakteristik kontroly početí a hodnocení přerušované soulože
144
Příloha č. 1:
Dotazník použitý ve studii
Postoje vysokoškolských studentů k vybraným metodám kontroly početí
[Otázky označené hvězdičkou (*) byly zařazeny pouze u podsouboru v I. fázi výzkumu.]
1. Základní demografické údaje:
•
Pohlaví: (1) muž (2) žena Věk: ____let
•
*Věříte v boha (osobní bytost, nebo neosobní sílu, inteligenci či princip)?
(1) ANO
(2) NE
•
Náboženská příslušnost:
(1) katolická
(2) evangelická
(3) jiná
(4) bez vyznání
2. Postoje k vybraným metodám kontroly početí:
Zde zakroužkujte v každém řádku číslo, které podle Vás danou metodu nejlépe charakterizuje. Číslo 4 znamená
neutrální postoj. Neexistují zde správné či špatné odpovědi, jde o Váš subjektivní názor.
Kondom
3
4
5
3
4
5
3
4
5
3
4
5
3
4
5
3
4
5
3
4
5
3
4
5
3
4
5
3
4
5
snadná
přirozená
spolehlivá
levná
zdraví prospěšná
vědecká
dobrá
moderní
morální
příjemná
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
2
2
2
2
2
2
2
2
2
2
6
6
6
6
6
6
6
6
6
6
7
7
7
7
7
7
7
7
7
7
obtížná
nepřirozená
nespolehlivá
drahá
zdraví škodlivá
nevědecká
špatná
zastaralá
nemorální
nepříjemná
snadná
přirozená
spolehlivá
levná
zdraví prospěšná
vědecká
dobrá
moderní
morální
příjemná
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
Nitroděložní tělísko
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
7
7
7
7
7
7
7
7
7
7
obtížná
nepřirozená
nespolehlivá
drahá
zdraví škodlivá
nevědecká
špatná
zastaralá
nemorální
nepříjemná
1
snadná
přirozená
spolehlivá
levná
zdraví prospěšná
vědecká
dobrá
moderní
morální
příjemná
snadná
přirozená
spolehlivá
zdraví prospěšná
vědecká
dobrá
moderní
morální
příjemná
snadná
přirozená
spolehlivá
levná
zdraví prospěšná
vědecká
dobrá
moderní
morální
příjemná
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
Antikoncepční pilulka
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
7
7
7
7
7
7
7
7
7
7
obtížná
nepřirozená
nespolehlivá
drahá
zdraví škodlivá
nevědecká
špatná
zastaralá
nemorální
nepříjemná
1
1
1
1
1
1
1
1
1
Přerušovaná soulož
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
7
7
7
7
7
7
7
7
7
obtížná
nepřirozená
nespolehlivá
zdraví škodlivá
nevědecká
špatná
zastaralá
nemorální
nepříjemná
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
Metody neplodných dnů
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
2
3
4
5
6
7
7
7
7
7
7
7
7
7
7
obtížná
nepřirozená
nespolehlivá
drahá
zdraví škodlivá
nevědecká
špatná
zastaralá
nemorální
nepříjemná
3. Důležitost charakteristik metod kontroly početí:
Různé metody kontroly početí se mezi sebou liší svými vlastnostmi a charakteristikami (například cenou,
spolehlivostí apod.). Mě by zajímalo, jak důležité jsou pro vás níže uvedené charakteristiky, když se rozhodujete,
kterou konkrétní metodu byste v rámci svého partnerského vztahu zvolil/a.
Nízká cena:
zcela důležitá 1 2 3 4 5 6 7
Bez vedlejších zdravotních účinků:
zcela důležitá 1 2 3 4 5 6 7
Přijatelnost pro partnera:
zcela důležitá 1 2 3 4 5 6 7
Chrání před nakažlivými chorobami:
zcela důležitá 1 2 3 4 5 6 7
zcela nedůležitá
zcela nedůležitá
zcela nedůležitá
zcela nedůležitá
2
Snadnost používání:
zcela důležitá 1 2 3 4 5 6 7 zcela nedůležitá
Přirozenost:
zcela důležitá 1 2 3 4 5 6 7 zcela nedůležitá
Nenarušuje průběh pohlavního styku:
zcela důležitá 1 2 3 4 5 6 7 zcela nedůležitá
Spolehlivost:
zcela důležitá 1 2 3 4 5 6 7 zcela nedůležitá
Náboženská přijatelnost:
zcela důležitá 1 2 3 4 5 6 7 zcela nedůležitá
Nevyžaduje přípravu před pohlavním stykem:
zcela důležitá 1 2 3 4 5 6 7 zcela nedůležitá
Můžu mít nad danou metodou kontrolu:
zcela důležitá 1 2 3 4 5 6 7 zcela nedůležitá
4. Partnerské vztahy a sexuální chování
•
Máte v současné době stálý partnerský vztah s osobou opačného pohlaví?
(2) NE (1) ANO, uveďte jak dlouho _____________________
•
Už jste měl/a pohlavní styk s osobou opačného pohlaví?
•
(1) ANO (2) NE
Žijete v současné době aktivním sexuálním životem?
(1) ANO (2) NE
5. Zkušenost s kontrolou početí
Antikoncepční pilulka
Kondom
Přerušovaný styk
Nitroděložní tělísko
Metody neplodných dnů
Jaká metoda konkrétně:
Jiná metoda (nebo žádná ):
Jaká metoda konkrétně:
vždy
1
1
1
1
1
občas
2
2
2
2
2
1x-2x
3
3
3
3
3
nikdy
4
4
4
4
4
1
2
3
4
6. Doplňující otázky
Kolik byste si přál(a) mít v budoucnu maximálně dětí: _____ (uveďte počet)
*7. Subjektivní znalost metod kontroly početí
Existuje velké množství metod, které slouží k vyhnutí se početí. Zajímalo by mě, jak hodnotíte svoji
znalost těchto metod.
Číslici 1 zakroužkujte, jestliže metodu znáte velmi dobře a dokážete vysvětlit princip jejího fungování.
Číslici 2 zakroužkujte, jestliže metodu znáte dobře, ale nedokážete úplně přesně vysvětlit princip jejího
fungování.
Číslici 3 zakroužkujte, jestliže jste o dané metodě neslyšeli, nebo o ní nevíte vůbec nic bližšího kromě
názvu.
3
Znalost metody
Metoda
Velmi dobrá
Dobrá
Kondom
1
2
Vasektomie
1
2
Nitroděložní tělísko
1
2
Persona
1
2
Antikoncepční pilulka
1
2
Přerušovaná soulož
1
2
Metody neplodných dnů 1
2
Billingsova metoda
1
2
Podvázání vaječníků
1
2
Hlenová metoda
1
2
Pesar
1
2
Symptotermální metoda 1
2
Spermicidy
1
2
Kalendářní metoda
1
2
Cervikální klobouček
1
2
Teplotní metoda
1
2
Žádná
3
3
3
3
3
3
3
3
3
3
3
3
3
3
3
3
*8. Znalost plodnosti
•
Jak dlouho ženské vajíčko po uvolnění z vaječníku může být oplodněno spermií (tj. jak dlouho
přežívá)?
méně než 1 h (1) méně než 24 h (2) 1-3 dny (3) 5-7 dní (4) nevím (5)
•
Jak dlouho může v ideálních podmínkách přežít spermie v ženském těle a mít ještě schop-nost
oplodnit vajíčko?
méně než 1 h (1) méně než 24 h (2) 1-3 dny (3) 5-7 dní (4) nevím (5)
•
Kolik dní v typickém cyklu (o délce 28 dnů) u zdravé ženy může žena po pohlavním styku
otěhotnět (tj. kolik je v cyklu plodných dní)? ________dní (uveďte počet)
•
Kdybyste měli poradit ženě, která nemá k dispozici žádnou antikoncepci, jak má určit neplodné
dny v cyklu, co byste jí řekli? Kdy takové dny v cyklu jsou a jak se dají určit (uveďte konkrétní
návod)?
•
Kdybyste naopak měli poradit páru, který usiluje o početí dítěte a hledá období, kdy je žena
nejplodnější, co byste mu řekli? Kdy takové dny v cyklu jsou a jak se dají určit (uveďte konkrétní
návod)?
•
Slyšel jste někdy o hlenu děložního čípku?
NE (1) ANO (2)
Pokud ano, jaké charakteristiky má v době, kdy je žena nejvíce plodná?
Nevím (0)
•
Jaká je pravděpodobnost početí, jestliže k nechráněnému pohlavního styku došlo v nejvíce
plodném období cyklu ženy? (Tzn. kolik žen ze 100 otěhotní během jednoho cyklu?)
Bude to s největší pravděpodobností ______procent žen (uveďte počet).
4
0,04
0,06
-0,06
-0,02
-0,10
0,20
0,01
0,05
-0,02
0,00
0,05
snadná
-0,10
0,12
-0,05
-0,03
-0,12
0,12
-0,10
0,05
0,13
-0,17
-0,09
nízká cena
bez vedlejších účinků
přijatelnost pro partnera
ochrana před nákazou
snadnost
přirozenost
nenarušení průběhu
spolehlivost
náboženská přijatelnost
žádné přípravy před
kontrola nad metodou
nízká cena
vedlejší účinky
přijatelnost pro partnera
ochrana před nákazou
snadnost
přirozenost
nenarušení průběhu
spolehlivost
náboženská přijatelnost
žádné přípravy před
kontrola nad metodou
Ženy
snadná
Muži
Neplodné dny
0,03
-0,04
-0,03
-0,13
0,00
-0,04
0,02
-0,08
-0,05
-0,10
0,09
-0,06
-0,08
0,10
-0,05
-0,04
0,14
0,01
-0,14
0,07
-0,09
-0,07
0,03
0,15
0,02
0,02
-0,06
-0,01
0,01
-0,16
0,04
0,03
0,06
0,11
0,13
0,10
0,03
0,06
0,06
0,12
-0,11
0,13
-0,15
-0,13
přirozená spolehlivá
přirozená spolehlivá
0,01
-0,11
-0,05
-0,11
0,09
-0,04
0,14
0,02
-0,11
0,03
0,12
-0,03
0,04
-0,02
-0,08
-0,03
-0,16
0,01
0,16
0,01
-0,13
-0,10
levná
levná
0,06
-0,06
-0,02
-0,06
0,09
-0,01
-0,09
-0,10
-0,03
-0,05
-0,01
0,00
0,04
0,17
-0,04
-0,12
-0,06
-0,08
-0,10
0,14
-0,07
0,03
zdravá
zdravá
-0,02
0,08
0,15
-0,04
-0,01
0,18
0,16
-0,08
-0,06
-0,05
0,11
0,10
0,06
0,11
-0,09
-0,02
0,01
0,03
-0,08
-0,17
-0,05
-0,01
vědecká
vědecká
0,22
0,01
0,21
-0,05
-0,07
0,09
-0,07
-0,07
0,12
-0,06
0,00
0,14
-0,01
-0,08
0,00
-0,01
0,10
-0,16
-0,06
0,16
-0,03
-0,21
dobrá
dobrá
Tab. 20.: Korelace mezi důležitostí charakteristik kontroly početí a hodnocením metody neplodných dnů
Tučně vyznačeny signifikantní korelace (p ≤ 0,05).
Příloha č. 2:
0,03
0,10
0,27
-0,02
-0,15
0,08
0,04
-0,02
0,12
-0,17
0,04
-0,01
0,05
0,03
0,03
0,04
0,21
-0,08
-0,04
0,09
0,12
0,04
moderní
moderní
0,01
-0,09
-0,02
-0,20
-0,01
0,05
-0,02
0,05
-0,09
-0,17
-0,08
-0,13
0,29
0,11
0,06
-0,13
0,12
-0,13
-0,01
0,13
-0,11
0,10
0,07
0,03
0,05
-0,03
0,10
-0,03
-0,03
0,01
0,08
0,04
0,10
0,00
-0,02
0,21
0,04
0,08
-0,07
-0,04
-0,09
-0,20
-0,12
-0,02
morální příjemná
morální příjemná
Muži
2,47
1,30
4,01
1,78
2,89
1,45
2,78
1,48
3,34
1,23
4,33
1,55
3,30
1,68
3,96
1,36
2,83
1,49
4,91
1,28
* p ≤ 0,05; ** p ≤ 0,01
m
snadná
s
m
přirozená
s
m
spolehlivá
s
m
levná
s
m
zdravá
s
m
vědecká
s
m
dobrá
s
m
moderní
s
m
morální
s
m
příjemná
s
Metoda
Ženy
2,39
1,29
4,36
1,74
3,33
1,50
2,44
1,53
2,75
1,32
4,18
1,39
3,14
1,45
3,56
1,41
2,73
1,42
4,92
1,43
Kondom
**
*
*
Sig.
Muži
4,62
1,52
5,16
1,35
3,00
1,26
4,46
1,08
4,66
0,94
3,34
1,33
3,92
1,25
3,32
1,30
3,75
1,21
4,05
1,29
Ženy
5,16
1,53
5,51
1,33
2,53
1,30
4,72
1,14
4,70
1,10
3,05
1,26
3,65
1,29
3,30
1,36
3,18
1,39
4,55
1,42
*
**
**
*
Sig.
**
Nitroděložní tělísko
Muži
1,76
1,20
3,93
1,85
2,08
1,07
4,49
1,45
4,35
1,48
2,64
1,42
2,59
1,28
2,45
1,33
2,84
1,38
2,48
1,45
Ženy
1,50
0,97
3,62
1,95
1,96
0,95
4,84
1,43
4,27
1,51
2,73
1,38
2,49
1,42
1,99
1,08
2,65
1,36
2,15
1,27
Pilulka
*
Sig.
Muži
5,04
1,90
3,48
2,21
6,09
1,36
x
x
3,66
1,70
5,86
1,54
5,03
1,72
5,41
1,48
3,37
1,63
5,22
1,64
Ženy
4,98
1,82
4,31
2,08
6,26
1,18
x
x
3,58
1,26
5,94
1,37
5,21
1,53
5,56
1,36
3,31
1,43
5,20
1,65
**
Sig.
Coitus interruptus
Tab. 21.: Srovnání hodnocení metod podle pohlaví
Skórování je reverzní, tj. nižší hodnoty vyjadřují vyšší míru souhlasu s danou charakteristikou.
Příloha č. 3:
Muži
4,80
1,82
2,90
1,64
5,27
1,40
1,60
1,24
3,43
1,35
4,63
1,54
4,75
1,35
5,03
1,40
3,22
1,46
3,84
1,51
Ženy
5,46
1,45
2,82
1,82
5,66
1,37
1,34
0,79
3,09
1,27
4,44
1,77
4,67
1,47
4,96
1,51
2,96
1,33
4,05
1,38
*
Sig.
**
Neplodné dny
Příloha č. 4:
Tab. 22.: Srovnání charakteristik jednotlivých metod s metodou neplodných dnů
Odpovědi jsou na škále 1-7, přičemž 1 = souhlas, 7 = nesouhlas s danou charakteristikou.
Metoda
snadná
přirozená
spolehlivá
levná
zdravá
vědecká
dobrá
moderní
morální
příjemná
.
** p < 0,01
m
s
m
s
m
s
m
s
m
s
m
s
m
s
m
s
m
s
m
s
ND
5,15
1,66
2,86
1,73
5,48
1,39
1,46
1,03
3,25
1,32
4,53
1,66
4,70
1,41
4,99
1,46
3,08
1,40
3,95
1,45
CI
5,01
1,86
3,92
2,18
6,18
1,27
x
x
3,62
1,48
5,90
1,45
5,13
1,62
5,49
1,42
3,34
1,53
5,21
1,64
**
**
**
**
**
**
**
**
Kondom
2,43 **
1,29
4,19 **
1,76
3,13 **
1,49
2,60 **
1,51
3,03
1,31
4,25
1,46
3,22 **
1,56
3,75 **
1,40
2,78 **
1,45
4,92 **
1,35
IUD
4,90
1,55
5,34 **
1,35
2,75 **
1,30
4,60 **
1,12
4,68 **
1,03
3,19 **
1,30
3,78 **
1,27
3,31 **
1,33
3,45 **
1,34
4,31 **
1,38
Pilulka
1,63 **
1,09
3,77 **
1,90
2,01 **
1,01
4,68 **
1,45
4,31 **
1,49
2,69 **
1,40
2,54 **
1,35
2,21 **
1,22
2,74 **
1,37
2,31 **
1,37
0,10
-0,02
-0,14
0,09
0,01
0,08
0,15
0,16
-0,08
-0,03
0,09
snadná
-0,01
0,18
-0,07
0,14
0,10
0,04
0,09
-0,01
-0,06
0,01
-0,08
nízká cena
bez vedlejších účinků
přijatelnost pro partnera
ochrana před nákazou
snadnost
přirozenost
nenarušení průběhu
spolehlivost
náboženská přijatelnost
žádné přípravy před
kontrola nad metodou
nízká cena
vedlejší účinky
přijatelnost pro partnera
ochrana před nákazou
snadnost
přirozenost
nenarušení průběhu
spolehlivost
náboženská přijatelnost
žádné přípravy před
kontrola nad metodou
Ženy
snadná
Muži
Pilulka
-0,02
-0,04
-0,03
0,22
0,06
0,05
0,13
0,08
0,06
0,21
-0,07
0,03
0,01
0,12
0,01
0,12
-0,04
0,09
0,08
-0,05
-0,07
0,04
0,03
-0,09
-0,06
-0,14
-0,06
-0,12
0,05
0,21
-0,01
0,11
0,05
0,16
-0,07
0,19
-0,03
0,16
-0,13
-0,05
0,09
0,10
0,09
0,20
přirozená spolehlivá
přirozená spolehlivá
Tučně vyznačeny signifikantní korelace (p ≤ 0,05).
0,06
-0,04
-0,16
-0,17
-0,01
-0,19
-0,21
0,03
-0,13
0,05
-0,18
0,09
-0,09
-0,10
0,11
-0,01
-0,13
-0,13
-0,09
0,02
0,03
-0,09
levná
levná
0,01
-0,03
-0,02
0,03
0,10
0,04
0,18
0,05
-0,06
0,12
0,00
-0,03
-0,06
-0,13
0,02
-0,07
-0,04
-0,05
0,06
-0,15
0,01
-0,05
zdravá
zdravá
0,01
0,03
0,03
-0,11
0,07
0,02
-0,02
-0,03
0,04
-0,05
-0,03
-0,20
0,14
-0,01
-0,01
0,10
0,00
0,19
0,21
-0,08
-0,10
0,00
vědecká
vědecká
0,10
-0,12
-0,12
-0,09
0,24
0,06
0,10
0,14
-0,14
0,14
0,01
-0,11
-0,02
-0,07
0,08
0,07
0,05
0,14
0,17
-0,32
-0,02
0,10
dobrá
dobrá
Tab. 23.: Korelace mezi důležitostí charakteristik kontroly početí a hodnocením pilulky
Příloha č. 5:
-0,03
0,07
0,00
0,02
0,13
0,07
0,09
0,07
0,04
0,02
0,06
-0,09
0,04
0,04
0,15
-0,01
0,02
0,15
0,03
-0,15
-0,07
0,16
moderní
moderní
0,11
-0,16
-0,06
-0,01
0,18
0,08
0,14
0,12
-0,21
0,12
-0,13
0,01
0,01
0,00
0,14
0,14
0,07
0,15
0,06
-0,07
0,07
0,09
-0,03
-0,01
-0,02
-0,01
-0,04
-0,16
-0,06
-0,09
0,04
-0,12
0,06
-0,02
0,03
0,04
0,14
-0,05
-0,11
-0,18
-0,02
-0,15
0,04
0,05
morální příjemná
morální příjemná
0,12
0,09
0,10
0,06
-0,12
0,00
0,04
0,15
-0,14
-0,10
0,04
snadná
0,02
0,15
0,12
0,07
-0,12
-0,02
-0,06
0,03
0,07
-0,12
-0,13
nízká cena
bez vedlejších účinků
přijatelnost pro partnera
ochrana před nákazou
snadnost
přirozenost
nenarušení průběhu
spolehlivost
náboženská přijatelnost
žádné přípravy před
kontrola nad metodou
nízká cena
vedlejší účinky
přijatelnost pro partnera
ochrana před nákazou
snadnost
přirozenost
nenarušení průběhu
spolehlivost
náboženská přijatelnost
žádné přípravy před
kontrola nad metodou
Ženy
snadná
Muži
Kondom
0,13
0,10
-0,01
0,10
-0,12
-0,02
-0,07
0,13
0,11
-0,15
-0,01
0,03
0,07
0,01
-0,09
-0,03
-0,01
0,00
0,17
0,03
0,04
-0,06
-0,09
0,15
0,02
0,21
0,06
0,08
-0,14
0,26
0,07
0,02
0,02
-0,10
-0,03
0,10
0,10
0,07
0,01
-0,04
-0,02
-0,03
0,07
-0,13
přirozená spolehlivá
přirozená spolehlivá
-0,08
0,22
0,07
0,16
0,03
0,16
0,06
0,20
0,10
0,10
0,17
-0,12
-0,12
0,00
0,12
-0,03
0,12
0,09
-0,05
0,03
-0,07
0,06
levná
levná
0,06
-0,06
0,07
0,11
0,07
0,04
0,03
0,02
-0,08
-0,04
0,06
0,09
0,03
0,09
-0,06
0,05
-0,02
-0,03
-0,13
-0,17
-0,15
-0,04
zdravá
zdravá
Tab. 24.: Korelace mezi důležitostí charakteristik kontroly početí a hodnocením kondomu
Tučně vyznačeny signifikantní korelace (p ≤ 0,05).
Příloha č. 6:
-0,05
-0,02
-0,02
-0,04
0,01
0,05
-0,01
-0,03
-0,04
-0,01
-0,06
0,02
-0,13
-0,01
-0,01
0,01
0,02
0,06
-0,05
-0,22
-0,09
0,06
vědecká
vědecká
0,15
0,21
0,15
0,02
-0,08
0,03
0,00
0,26
-0,02
0,01
0,09
-0,03
0,10
0,19
0,00
-0,05
-0,08
0,07
0,18
-0,08
-0,14
0,12
dobrá
dobrá
0,09
-0,04
-0,06
-0,09
-0,10
0,02
-0,09
0,00
0,02
-0,21
-0,08
0,05
0,02
0,13
0,06
-0,01
0,04
0,10
-0,06
-0,05
-0,02
0,09
moderní
moderní
0,10
-0,12
0,04
-0,07
0,11
0,02
0,02
0,04
-0,13
-0,01
-0,09
0,19
0,00
0,06
0,04
-0,13
-0,08
-0,09
0,16
0,09
-0,16
0,05
-0,01
-0,01
0,04
0,07
0,07
0,05
0,04
0,24
0,01
-0,03
-0,03
0,15
0,01
-0,04
0,04
0,08
-0,14
0,00
-0,13
-0,02
-0,05
0,23
morální příjemná
morální příjemná
0,10
0,10
-0,02
-0,05
0,01
0,02
0,07
0,01
0,02
0,08
0,02
snadná
-0,04
0,11
0,07
0,05
0,00
0,08
-0,05
0,08
-0,05
-0,03
0,03
nízká cena
bez vedlejších účinků
přijatelnost pro partnera
ochrana před nákazou
snadnost
přirozenost
nenarušení průběhu
spolehlivost
náboženská přijatelnost
žádné přípravy před
kontrola nad metodou
nízká cena
vedlejší účinky
přijatelnost pro partnera
ochrana před nákazou
snadnost
přirozenost
nenarušení průběhu
spolehlivost
náboženská přijatelnost
žádné přípravy před
kontrola nad metodou
Ženy
snadná
Muži
Nitroděložní tělísko
0,07
-0,10
0,00
0,02
-0,04
-0,03
-0,03
0,03
0,01
-0,06
0,02
0,04
0,09
0,10
-0,05
-0,02
-0,02
0,04
0,14
0,03
-0,01
0,15
0,12
0,20
0,04
-0,09
0,01
-0,02
0,10
-0,21
0,04
0,08
0,01
0,02
0,01
0,07
-0,01
0,00
-0,13
0,02
0,02
-0,02
-0,09
-0,04
přirozená spolehlivá
přirozená spolehlivá
0,02
0,06
0,03
-0,16
0,04
-0,04
-0,10
0,04
-0,18
-0,06
-0,07
0,10
0,07
0,09
0,22
0,01
-0,16
-0,03
0,02
-0,18
0,02
0,03
levná
levná
0,04
-0,06
0,07
0,10
0,06
0,05
0,05
0,09
-0,02
0,08
-0,02
0,14
-0,01
-0,06
0,10
0,12
0,00
-0,05
0,06
-0,16
0,08
-0,10
zdravá
zdravá
-0,03
0,08
-0,08
-0,02
0,02
0,11
-0,02
0,02
-0,03
0,07
-0,06
-0,19
0,06
0,04
-0,07
-0,01
-0,06
-0,06
-0,02
-0,07
-0,07
-0,10
vědecká
vědecká
Tab. 25.: Korelace mezi důležitostí charakteristik kontroly početí a hodnocením nitroděložního tělíska
Tučně vyznačeny signifikantní korelace (p ≤ 0,05).
Příloha č. 7:
0,04
-0,11
0,06
-0,01
0,06
-0,16
-0,01
0,05
-0,12
-0,03
-0,02
0,12
-0,09
0,03
-0,05
-0,04
-0,18
-0,03
-0,02
-0,03
0,14
0,19
dobrá
dobrá
-0,05
0,06
0,13
0,05
0,05
0,06
0,01
0,09
0,02
-0,09
0,03
-0,04
-0,01
0,03
-0,04
0,11
0,06
0,05
-0,11
0,03
0,01
-0,04
moderní
moderní
-0,05
-0,11
-0,08
-0,10
0,12
0,07
0,02
0,05
-0,20
-0,01
-0,13
-0,02
0,07
0,25
-0,02
-0,04
-0,05
0,04
-0,01
0,06
-0,14
0,00
0,09
0,07
-0,02
-0,08
-0,01
-0,17
-0,04
-0,06
0,06
0,08
0,03
0,00
0,08
-0,02
0,08
-0,07
-0,06
-0,01
0,04
-0,01
0,07
0,07
morální příjemná
morální příjemná
0,01
0,14
-0,05
0,12
0,05
0,10
0,10
0,00
0,03
-0,06
-0,10
snadná
-0,04
0,12
0,07
0,07
-0,04
0,00
-0,13
-0,03
0,02
-0,06
-0,12
nízká cena
bez vedlejších účinků
přijatelnost pro partnera
ochrana před nákazou
snadnost
přirozenost
nenarušení průběhu
spolehlivost
náboženská přijatelnost
žádné přípravy před
kontrola nad metodou
nízká cena
vedlejší účinky
přijatelnost pro partnera
ochrana před nákazou
snadnost
přirozenost
nenarušení průběhu
spolehlivost
náboženská přijatelnost
žádné přípravy před
kontrola nad metodou
Ženy
snadná
Muži
Přerušovaná soulož
-0,05
0,14
0,00
-0,14
0,15
0,03
-0,15
0,03
-0,15
-0,03
0,01
0,08
0,06
0,06
-0,06
-0,12
-0,03
-0,19
-0,10
0,14
-0,04
-0,20
0,14
0,30
0,09
0,18
0,05
-0,03
-0,12
0,09
0,07
0,09
-0,08
0,10
0,10
-0,07
0,03
0,07
0,13
0,12
-0,03
0,06
-0,10
-0,24
přirozená spolehlivá
přirozená spolehlivá
levná
levná
0,03
0,09
0,04
-0,08
0,09
0,14
-0,07
-0,06
0,13
0,03
0,14
0,06
0,01
-0,01
-0,08
-0,02
0,07
-0,08
-0,10
0,10
-0,07
-0,03
zdravá
zdravá
0,07
0,00
-0,01
0,01
0,01
0,11
0,06
0,07
0,00
0,02
0,01
0,09
-0,05
-0,05
0,09
0,06
0,04
0,00
-0,01
-0,04
0,10
0,00
vědecká
vědecká
Tab. 26.: Korelace mezi důležitostí charakteristik kontroly početí a hodnocením přerušované soulože
Tučně vyznačeny signifikantní korelace (p ≤ 0,05).
Příloha č. 8:
0,08
0,02
0,07
-0,04
0,04
0,03
-0,15
-0,07
0,11
0,01
-0,07
0,08
0,06
-0,08
-0,03
0,07
0,12
-0,03
-0,05
0,14
0,07
-0,11
dobrá
dobrá
-0,03
0,17
0,20
0,17
-0,08
0,14
-0,02
0,03
0,15
-0,10
0,05
0,04
0,13
0,10
0,08
0,10
0,23
0,04
-0,04
0,11
0,06
-0,06
moderní
moderní
0,03
-0,13
0,02
-0,21
-0,03
-0,06
-0,08
-0,02
-0,07
-0,10
-0,15
-0,05
0,10
0,08
-0,02
0,08
0,13
-0,12
0,01
0,00
-0,01
0,01
0,01
0,02
0,13
-0,06
-0,03
-0,14
-0,05
0,03
0,10
0,03
0,08
0,16
0,05
0,05
0,04
-0,04
0,03
0,05
-0,06
-0,04
-0,02
-0,21
morální příjemná
morální příjemná