тми Wilnwnltim ťmľtmifliŕl)ii

тми
W ilnwnltim ťmľtmifliŕl)ii
Me
»ětoučent a frofyofloim ctrfroe Citt).
SB.
t bobrctuu intttbcjc »nwnitíeíicfe
a jrolaffte
Cflnftrmantm я (Eanjiraamatttídj
fepfaná a rapbaná
ob
D ra З о ^ т а Ш . J j t b . i h t r B a n a
ctrfive (íro. 3í. i\>. fne3e a faráře n? £ íu b o íéu t, rcpfloujil&jo fentcra feniorátu
üftttranffefjo a juperintenbenta ŕproaíé fitperúitenbencíe ^>Teffpurffé.
£>ruč)é opraroené a na broa bttp rojmno^ené rapbdnt.
P if L
Su re.
?& adtn.
Ziffern fnt^tíačtarffe^o účaftmáijřefjo ípotfu. — Wáfíabetu [píjowateíowpm .
1879.
RÉV 1*2.IA
197 ó
SV. T í " . ''1”’
sMušiV-Л'-’
Ctb.9th* * J
^
f ____
ŕ,m. M **
äÖelebne a ä ß e le fla m e
Piifíin*áint Crófmitm Mranfkŕ,
jejmena
(Celtům a jafiCabateCům:
äßjneffenebmjtdpobmfm, SMebtttym, ©mojíctibobpm
a äßtyfoceucemfm
á uu m
a it ů ut
.
3 ®rohanottJt, femoromi, Дцд. lloijnmi, cottfeniorowi,
3. í'ePonti, notávoim, pam. Slobobaatt, poflabitŕEoroi
fenioratu Slitranffelfo, l ’flb. fjnulinptu, tub. Scmtatwrot, iub. áulrnuň, San. ftav. tí amtut, béfanům,
©u|L íplitbpm , í l . €tm|i Cčrbelfkŕmn, Д1ф.
ßtiromt, Sut. tíaSttput, 31cr. tCrulmitotot,
ilurhutui, $hw. Ätffmttltaun, ©ují. ÍUfltomí, UHabitit.
ijurbimemi, рпш. tíŕblimcmtt, Senu tíhami, mí.r
Sbfefu Irbobrctn«, farářům, | í l . loljiířbn (btapjl.
památce), Imt. 5. Cmtřebíím, $)яш. ©allaprot, Cttb.
tíóratoi, favíanum;
paf »ifern přibíáfimfftm fe f Dfwěbéent konferencie
‘'Jcitvauite jOkbne 18 řtjita 1871
Sítyfoceděnpm , braötjnt a wefcmiľonmnfittt
Soitbojoumtíum a bratrům ш fá tiu
obětuje, připifuje a pofraěcuje
^ptfonmíeC.
^оГпксеш й prebmCmtm.
£omu ropjnamněji tnoíju pvipfat toto moje
tonotoě fpracomatté brníjé totjbdní tniječíp této,
jato SBdtn, Sftoroefníci, SBrfteroníci, @oubojoto=
níci, sBiatří — a jebtti 5 SBás i ©puotoé a
Uěeblníci — mojt to Sßdttu?
2 Bt) i bitu, jemuj jd 5 miíofti ^$dně jij
čtroťtc befettetí fíoujtm, nejlépe porozumíte, je
oceníte i bělnífa b ratra, jropfléíio na ffpatnou
obpíatu ftoěta, nejmtjobnéji obměníte, ^ráce mé
cena lejí to fmobobnétn, beje rnffe^o fe oljlébání
najpět, topjndtodní miíofti Š3 oji to driftu $ejiffi,
a to to tom Ufrijoroaném, fterp jeft 3 ibůtn a
těm jejid) pojlaccntmt lořajům poborffením, 9tc*
íům pat a tem jejich ©opiftůnt bídpiotoftmíni;
obměna pat moje nejftabffi, po fteré toujím,
jeft foucitné pobrijotodní fe to těd) „toobdd)
©iloe tiffe tefoucíd)," tamtěmi poijrbnittpd), ale
ob SBolja pojebnanpd), a obntpmdní fe ro tom
„potofu čiftént toobtj jitoé, fméttém jato fvifftdl,
VI
teřoucím $ trůn u iö erd uto m a," ю něntj i já
naíejt fmé ojbram ční, pofoj a bíatjofjojné na^
beje i roččnétío blaljofíaroenftmí.
ffťaftnpdi
těd), jejto djobt íu roobám ©iíoc tiffc tefo ucím !
Síni fám nemoíjt jfetn tuffit, jaíomé bíatjo
pro mně, jafomé mpííebfp pro círícro u trp í sB án
m tom přebferojetí, mně nejutenffímu ronufnu=
těm , jaujat fc těd) tid)r>dj mob © iío c: naffc^o
pífmomčrnéf)o Sutíjeraniímu (Uttia, čiti ípojetů
Sutljeránů á Äolromt) atb. Ж 35ubíttč 1 8 46)
proti té jápíamČ ©ufratejfté © pncretifm u, Unifmu,
■äUaterialtému,. jejto opanomat bpl m čtpribceti
leted) noffi círřcro íutcránfřou m ttljorffu. £ o bn o í
jeft připomínati fobč tědj bňfajň miíofti SBojí,
fterá ndě jerofjab obfííčentjd) rcobita a chránila.
Sftöfji profedfoří ex cathed ra plnotjubé mctaíi
bíefřt) proti roěroměrnému Sutfjeranifmu, fuperintenbenti fe djroaftati írotjnt fpmbolů namítáním ,
fonmentp bctretoroali bejmpminečnou pobrobenoft
pob ^aíroinijm , generální inffpeftor jeben japo=
míbal epifftoíomi fropmi fájati o S ete a tôrroi
$ á n ě 11a ©mátofti o ltá rn i, brutjp m íjlépějíd)
jeljo fráčeje podjobcň perfefuce m etal bo rabů
fnějt a učitelů měroroěrnpd), aj i boffeí tulminace Síeronomfté, mpbaro fe ja biřice ftčefjtěnébo
měfu a jaroírat měroropjnauffé gpntnafia a
mináře učitetíté, fíoujit mající f ropdtomání
ťnějí a učitelů pro půl milliona luteránífpd)
© to m á tů , třetí pat fonečnč jato ex c ath ed ra
VII
papej j prebfebnidetjo ftotce го (jener. fonroentě
fá ra l tuteránffou círfero, je ja 3 5 0 rofů ne=
roěběta го Ufjndj potnabarčit nárobp n en tab arffé!
sDffabloroaní paf páni patronoroé i ro tomto
feittorátě fřičeli na n á š , řbpj jíme ropbároaíi
froěbectroí SBofm naffentu, ©rojici btafroflarocnc:
„vere non credimus, vere non cred im u s,“ fjobní
to běbicoroé „L atrocinii O -T u ren sis,“ j r. 1 8 2 9 .
3 p an tů íropd) jbála fe ropfacoroat b rán a nja^
roírající © io n íutfjeránffp, roffedo jbáío fe ob=
pabároat ob S u t^eran iěm u . 2lcE)aforoé círfroe naffí
jij ani profit neditěli fßdna o jadjráněnt
jalénta, ale puntoroaíi fe t u f e ř/ft é b l e n t p r e b
r o ě t r c m , " ta m „§ 2 l ě f u r e m , o fle m biroo=
f p m . " fftejířiflaroějffí protirop roěroropjnanfté
bplp ^eftem fonroentů a fonroeníiřuíů, „ffibo=
letem" na ftolicícf) 3Jiojjifforopd) febícid) roítějů,
pripoufftejicidj a propoufftčjíctcř), aneb rojljánc=
jícíd) a morbujícíd) praropcí) náfteboronífů u rotře
Sutberoropd). ©tt bpí na čafe ropfřif a nt m a^
n ů r o proti toboroěřpm (1 7 8 5 ) © eiftům a 9ía=
tionatiftům : , Д е п Ш jij jábnéfjo mnidja na
froětě, fterp bp bofti filnp bpt ro 33oíju a ro moci
ftíp jeíjo f bojorodttí proti těm pěfnpm a moc=
npm budiům pob nebem, jejto ftpbí fe ja jmetto
froc a raběji © e ifta m i, Jta tio n a lifta m i, nejli
řreffanp jmenorodni bpíi djtěji." 21 nalejl fe
tmtid) ten i u náě, jafo tam ro © erm anii, ftaro
bttdjoroni a popřebni libé ftoroenffé círfroe bpt
VIII
ten ntnicf) .фаттшшго, fterp jbroiljt rufaroici
ob тоЬегтф těcf) fcftdřů fobě pojenou, a —
ejfjte, 33ratn, fbe jfou ti ©oíiáfforoé, co tat
f)rbě 2)aroiba Sutfjevanifmu jntačfat dítěti ? —
2Sp, Skatří, roťte, jje jofobna roně ttifbp
nefjío při roént ciríeronim auctorftroě o ně=
jaíoroou noroou ceftu, po ttijjto bp přebe mnou
nebpl drobit jjábnp, ale prároě já jfent bpl ro círfroi
fíoroenffo=Iut^erdnffé ten, jenjj fíoroem i perem
uprarooroat jfent budjp no tu ftorou ceftu, po
ní? roelifp íiouí froaípd) fráčel. Slčfotiro tnídb
jfent bpí a nepčiftaío roi to rooíttě fpírati fe
miftrůnt „pěfnobudipm," febicínt tta ftoíicid)
9Jřo]3ifforot)d5, těro mocitpm fníjotům a bifíupůro
ro Sgraeíi, oíe fbojjc root)í jabrániti ^ditu, abp
to, co fíuto blá&ttoroftroim u těd) fjrbmů fat^eber,
fanclí a řonroentů, neroproolil f jobcrnbení того
brtjd) a to, co bplo pveb nimi ntblé, neroproolil
f jaíjanbení filttpd)? $á 3 ntnoljpnti ířiřp a
roobtitboroi pveb ^ánent ro fomůvcc fráčel jfent
ob jebtté ftanice !u bvuíjé, ob jcbnoljo mejnífu
!u bvuíjému po té ftaré ceftě pob oitpnt „oblafcm"
'•■o jn ottott „ffálou." 3 fonroentii a afaberoiďttd)
vojpvaro ro fnibací) a pojebnántdj cafopifnpcf)
fettoupií jfent fu rojbělároání ronitvttíd) íjvabcb
©iotta íutfjevánfféljo. ÍBěbomof SSám, SSratří,
jař leljfoit ro mnolja cťrfrotdf» měla prdci ta jlo=
poroěftitá agitace třefftěnců nejnabojjifpd), jejjto
rcffcdp рофорр ctvferont na rttbp přeroraccíi,
IX
ronomč bdblem ertemporifonmné úlofjp círfmi
mnucoroali, n e l í b a n é a ro fráloroftroí ^ o j í m
ncmtbané cíle ji ufídboli, círfcm ubohou ob cíle
tofjo, jí ob ^Sdna pčebuíojenéljo, obmojujícc.
pa! bplp práw č tp círfroe, fbe naitřa mčro=
m pjnanffá o s la b la , — příčinou paftorálnodnéjífc
ocbabíofti a cfyabofti, — fbe rojm nojené bplo tafpm
činem fročtádraí na mffe ftranp a nenafptná, polb
tidfd rolábobajnoft ftv a n ; fbe (konfirmace š ccíptn
tím bojcnmč fráfnpm frühem pofroátnúd) ин'Ьо=
moftí a citů fcmríía fe na porordjní, plptfc,
ntrtmé, lebabplé 9, 10, lld e tp d ) bítef tafřečené
„přijím ání fu jporoěbi," ^ueb při neúčafti celfo=
rcitc círfme (proti jjemnémn ro jfa ju fßdne, jenj
poroučel u č i t i n á r o b p ) , fmeb jafe tolifo při
ofájalofti ceremouielní robičů a fnčjí, fbe bof>u*
jel nic ncrapcbájelo toíce na jemo jafo m arnoft
tamtěd} a ffablonomitoft tčd)to! D tom , abp
(konfirmanboroc bpíi m ftaroe mpbat počet fomu=
foli j mírp [mg, uebplo ani řečí. Slamnojc bo=
cela (konfirmacia i m japom cnutí přiffla. 20 tafpdj círfraídj potom omffent, fbpj ta jáplam a
© ufratejffá přiffla a rcobp ©Uoe tiffe tcfoucí
podrbáním ro japomettutí přifflp, leíjfou roěcí
bplo obflibit mffelifou fájeň círfemtů, ropljajomat
je flujbp SSogí prarooroěrné fattciondle (u na§
íSranoěciufe), ffjajomat famje, obftraňoir.at fříjc,
S obofíujbu rebufomat na černé roudjo — jafo
noc — , na poffniourné přebřířáttmní tafřcčenpd)
x
mobliteb bej mítějngd) jpěroů, M agnificat, Gloria,
A gnus D ei, I n tro itů , L ita n ií, bej flamné&o
trium fu © lujbp B o jí, přifluljoraání totij roeřej=
néfjo Жессге fßane, bej rap.mlunméíjo o já p a lú
fiéíjo jměftománi rceíifgcf) tajemftroí tr o jic e blal)o=
flamené atb. 21 jato bplo leíjfou tněcí obrancomat
tafto círfero tutíjeránífou j její ojbob a ofraš
Softem banpd), ta t ícljfou meet ftato fe opat
tofjo, nabftamit a crtemporifomat řbejafé ndtejfp
libffé o mtoftenecíé roíře („nebubm ej ani SProte^
ftanti, ani katolíci, ani Sutíjeráni, ani $alroitii,
ani © tarom ěrci fjebnocení, ani nefjebnocení, ani
3ibé, ale bubnte jen fDíabaři." @r. З а р ) , 0 Boíju
m imotrojičním, o obfnabttění liberáíném cijoloj*
ftroa, fmilftma, biméljo, ciroilnííjo a fbo toí jefftě
jaíéljo manjelftraa, o jjebnobuffení a jírdcení
© lujbp B o jí atb. atb. Ж tafpdj círftDÍcf), fbe
naufa toírp lutíjeránffé na prdjbninp obeffla,
ntojno bplo omffem agitátorům planobrtotnpm
roffelico proméft.
•
SBůči tědjto rojroobučnpd) min ©ufratefa
přcb ctrortftoletim mpbal jfem poprmé — f na*
léljdnt i círfroe mé i B r a tř í (roij přebmluuut
! prm ním u ropbdní) — fftaufu nábojenftnn fře=
fťanfféfjo f bobrému mlábeje etoanjelidc. B p lp
to tid)é mobp © iloe; o této íníjce uebplo po
nominací) ílpdjat tafpd) fřifů, jato o jinpd) ípi=
fed) ji přcbcfmjejícid) a ndflebnjícíd); alefpoň
m ůj cíl bpl roéfti mlábej t těm mobánt ©iloe,
XI
tiffe ícfouctm. 9 M o lif bofdbl jfem c í l e , n e n í
roěct mou rojboboroat. $ d n jeft, fterp uflábá
cib lp , n ám i
bělané, ш ftarocni froé.
2Bdm jeft nejlépe, b r a t ř í , roébomo, ja l íe roobp
© iloe tiffe tefoncí rojíéroají po niroácb cirfroe
floroenffM utbcránffé a jáplaroa ©ufratejffá co
poto! ropbutp je bne na beit míče fe * trá a
to jetni íibit naffebo. Sllefpoň то naffcm fenio-rátě — a pobobnc ínab i то feniorátcdj jinpdj,
je fíoroenffpcb ctrÍTOt a fnéjt jálcjejícid) — nabobro očiftěno jeft buntno naffe ob bptoalpcb
tědb tafvečenpdř) fatecbifm ů, jejto Sutberanifm u
a ctrřtm fřefťartffé nteji n ám i ^rob fopalp.
31 co řefnu o blahém půfobení ©onferencit
naffict) paftorálnícl) ? ^ b p j norod jáplaiua (šufratejífd po 30=lctgcb porájfácb, na počátíu tobolo
befitileti, brojila nanomo тое roppucblém břicbu
froém rc pobobé tafrečenébo protefftantárftroa
pobrobiti tp roobp ©iloe tiffe tefoucí, bc*a er ^
tpto naffe rojtpčiíp foronbcro ftaron, program m em
fropm učinilp Se.jíffe tobo llfřijoroanébo a feřabiíp m obutnn front proti feftdřům, — proti
fterpm ani ta úřební círřero lutberdnffd neobroájila
fe jjeroně ropftoupit fe froébectroimi fropmi —
nanorco i n f p i r á c i i p í f e m f r o a t p á ) , jj e=
m ě n í S 3 o j í то d r i f t u , p l a t n o ft p l n o u
©roátofti, t r o j i c i blaboflaTOenou,
n u t n o f t p ř i f a b p n a f p n t b o l a atb. atb.
japtrajtctcb a obmítajícidb. .ffetaerie tpto naffe
XII
ob ofmi let jig jfou tint ^jaidffem, Stcfjafc 2tt=
tberanifmu, tta rnobp ©doc tiffc tefouct upo=
gorňujicint. 21 jim, mimo mptprau jidř» baíffí^o
no toeffíerou cirfcro floroenfřodutberánffou, pvi=
piati biujno i tento rottomě obgitoent) cit ftaro*
lutberánfft) fborů a círfroí nafftdj, £teré jafo
i bneš SBetcbuá ctrfem Jpoítčfřd přinálegitoft
froou cirferattí £ ndnt bofrodöcnjc gafroěcením
§obu 35erdnfomn bite roffebniřjo. ЙЬе£оИ betaeric
rtoffe flamí £>ob fBcránfu a fraé trooření budjomni
rograíjí, tam roffabe i círfrac pobíí berott tta
fráíowfíé SBeěeři této. Sicdidmajiť círfme naffe
milé tjučeti folem febc rnobt) gápíamp ©ufratejffé
a fbromagbujt feg námi fotem toob ©iloe tiffe
icfoucid). 31 to jeftiť a bubig ndnt tafé progatím
bofi, abtjd)om 5 p(nt)d) frbet a rjrbcC gpíroaíi
•t>ofpobinu ptfeft nomon ga jebo ttefonccnou bobrotimoft a točená ímilomátti.
D nf přidjági fn pomoci těm, jen? toíce
í toobánt ©itoc tiffc teřoucím n e f ' f gápíatoě
©ufratejffé a £ „2lgfuroroi, tontu of£u bituéntu,"
rojblébajt.
ítornu tebp mpntamněji, £omu buftojněji
měl jfern připjat, obětoroat a pofroětit bítečfo
mé, nejli SBárn, S r a tř í, fteví fpolu fe mnou
ebobíte obntpmat fc roe mobádj ©iloc tiffe te*
foucíd) ?
fPřijměte§ tebp ubobou práci moji co bůfag
mc bratrffé íáffp, úcttj a měrnofti, pa£ boptňte
хш
со pri ní jeft neúplné, bomlumte nebopotoěběné,
oslabte co brfné jeft a ncboftatíg prom iňte;
bubij paf [laraen fám fßan náš Sejiíš $riftu§
m n᧠a ob nás 03 na roěřp; Símen.
S e n lefftě fíomo f to m u to brutjém u m pbání
„ 9 ía u fp " pro balffí ctěné obecenftroo lutíjeránffé.
2 0 prronínt tom to bííc 9 ta u !p pobám átn m íábeji
fřeffanftroí naffe celé ; brutjr) bít 2 íau fp obfaí;o=
roati bube ше jm láfftním , úplnějffím fpracoraání
ofobnoft círfme lutijeránffé, na m 3 fňftorií bo^
fá ja n o bube, зе jeft běmfou $ á n ě m ěrnou, ma=
jící 3 aflíbení SSogí.
SĎáno m § t u b o f é m , btie 2 5 Š u n i a 1 8 7 9 .
Dr. g . ?&•
£. tu r b a n ,
fa rá ř §íubocři), přebfeba paftov. (£onf. a
íopfloujiítj its běřan, [en. notár, fenior
Üflitranfft) a bpn>. fupertntenbencie
purffé fuperintenbent.
1 . ö co čloměf nejwtce pečomati má?
D to, abt) bpl m jimotě, při fm rti a po
fm rti § fßdnent 93ol;em, fttnjm ©tmořitelem a
nejropiffínt bobrpm. S an 17, 20. 21.
2.
(5o fio nejlépe jpfifobnljm
ctní! tomu?
•Jiábojenftroí.
3. (So jeft nábojenftmí?
9íábojenftmí jeft oflamorcání 33of)a pojnáttínt,
mírou a jirootem.
4 . Safo o flámujeme 93o£>a pojnnnťm?
o%
ef tofto beje:
ntp 33oí;a pojitámáme, tenfráte čeft a flámu S3oíju mjbámátue,
je bol tafomoit moc o jpůfobttoft libém, pomoct
Iteré oni i •ftejmniffifjo ©tmořitele nebe t jemč
pojnati mofjou. $ ínt. 1, 1 9 ; @fej. 4, 17. 18.
5. Dbfub pojnámáme 33ot;a a jafo fe ta jnámoft
jmenuje ?
33olja pojnároáme j $ífem ©matpdj a j pře=
роЬтж рф ffutfň SSojíáb, jnámoft pal ta jmenuje
fe boíjoftomí.
Díaufa пабоз. řřcfť. 2. tntb.
\
2
6 . Ä tere jíou 11) í)(awm ffutft) SSojí?
3 e n áě ftmočil, ropíoupil a pofroetil.
7 . 31 jbaj jen nábojenftm ím a bobojíomím f e 33nb
ofíamuje ?
gfo u i jiné jnám ofti a mčbp, jimig fe SBüb
oflamuje. fßouem abj i ti Ьифогое, jenj jp p tu jí
přírobu, t ti, jenj m pnaléjají ceftp na т о п ф ,
i ti, jeiig mpmččují běbp b ^ejb a ntefíců, i ti,
jenj pobojnpnt ntubrctraím , čečnictroítn, m albou
a jinpm um ěním fe ropjnam enárcají, b ar p frné
ob SSoba p rijali, a ujím ajíce je tafto f bobrcm u
ЬЩ ш ф , tím mfftrn SBolja, © troočiteíe fmébo
oflam ujt. Sile oni m ají p ri tom i jiné cíle,
nábojenftm í mffaí ja jcbinp cti m á flám u jm ena
SSojíbo rojffiíom at a fice piebně pram ou jná=
m oftí 33olja. „2lbp tebe jarného pramébo 33oba,
a toíjo, íteréboj fi tp pofíal, Sejtffe ^ r if ta po*
jn a li." San 17, 3.
8 . © o je to „fpífm o ©mate'," j neboj mp učíme
f e 33c [;a pojnám at? '
fpífmo © m até jeft © lorco 33ojt, ffrje fßro=
rolrt, © m anjeliftů a Stpofjtolů m nufnutím © и ф а
© roatébo fepfané a nám , abp fme j nebo učili
fe 33oíja jn á t a jej oflamoroat, р п е ф а п ё .
9 . S a fo fe mffeobecně bětí $)ífmo © m ate.
9la © ta rp a 9íomp .gáfon.
1 0 . Ätere' jfou íníbp ©tare'bo B áfoita?
SCp, íteré přeb n arojen tnt $ rifta fßdtta
fDčojjiš a p ro ro c i fepfali a fteré ftarojáfonn í
drfroi |ibott)ffé ffrje Ф ифа ©nmtéíjo poručené
bplp ! oftntjání а аафоптготи.
11. Äteré jj’ou fntí;i) 9{ошфо Báfoita?
Фр, íteré učebíníci, ©manjeliftoroé a 2ípo=
fftoloroé Sßdna Seju ^ rifta rtmuínutím Ф ифа
©roatéíjo fepfali a círfmi noroo^áfonuí f ja=
ф о п т к т т ^апефаП.
1 2 . (So jeft jProrof?
Ф и ф ет S5ojmt naplněttp, bubottcí raěci,
njjtafjující fe !u fráloroftmí Š ojtm u a fpafení
libfíému přeb^roeftujtct a ten toíjorečfp froět
f Ь и ф огатт a těm mpiffím ffutfům porojbujuí
jící a mebouct raěbomcc.
1 3 . Směnuj jména ^ rotoíů ftarojáfonntd)!
Sjntáě, Screm iáě, ©jedjtel, Ф ате1, D$eáš,
Soeí, 2ímoě, Stbbpáě, Зоиаф ЗЖфе0ё, 9Ш ;ит,
Síbafitf, ©ofonpáě, Síggeuě, З а ф а г ^ ё a 3Jta*
1аф(аё.
1 4 . (So jeft Onuanjelíffa a fteřt jfou (Stoanjelíftowé ?
©manjelifta jeft ten pofel, fterp ndnt to
raboftné pofelftrot ptincfí, je ^riftuě pviffel na
froět a bonefl nám ()пфй obpufftění a jiroot
roěčnp. Síoit paf ©roanjeltfioroc: ©m. SDZatouš,
9)tareř, SufdŠ. a San.
1 5 . (So jeft Bpofftol?
2tpofftoí jnamend toíiř, jaío pofíanp jroěfto=
roateí rottp freffanffé.
1 6 . Ä tm bpíi Sípofftoloroé Äriftoroi poflant na froét?
4
jßordbfem tím to je jmenuje froatp Sufdš
to © fu t. 1, IB a 2 6 : f ß c t c r , ^ a f it b, S o n ,
D n b ř e j, %i l i p,
%om d I, 23
■D iatouď , S o í u b S líf e ů , © in to tt S e ló t e ě ,
Subož bratr Satubům , o na mífto gtdbce Sibdffe
gtoolenp lojem 3Jíatěj.
17. 6 o prorofowalt proroci ©taréfjo Báfona?
fßndiob SWeSftdffe, t. j. ©pafttele nárobxi
toffecf), ale obgroláfftč narobu jiborafféljo.
18. Safé raboftné pofelftmí přinefli (Swanjelíftowé ?
$ e íe jtj narobil ten mjjem nárobům gáboucí
fročta Söpfupitei, je činil bitop, učil to cfirámč,
to jjlole i po mčftedj, trpči ob ncromcídj jibú
i pohanů, ttffijotodn i jatorajbett bpl na fríji
pro 1)г(ф 1) toffeljo ftočta, рофотеап a íamenem
přitoalen bpl, atojjaí třetífjo bne toftal g mrttopd)
a ta! přem otá fročt, peílo, jmrteblnoft, toftoupil
na nebefa, obfub pftjbe jaě joubiti jttopd)
i mrttopcb.
19. Dbfub to pojttáwáme, je $)tjmo ©wate jeft
©lowo 23ojt?
$ е fßiftno © m ate jeft © loroo 33 ojí, to po=
gnátoáme obtub p o : 1) je ono fßrorofutn, (Smattjelijtůnt a Slpofftolům ffrge S u d ja © toatéíjo
ton u ín u té jeft. II. fßetr. 1, 2 1 ; II. S im . 3 ,
1 6 . 1 7 ; 2 ) je provoctm a tnnolja fta Ictp preb;
poročbčná fc n a p ln ila , coj tělo a frcto, ani
rojům a m oubroft libffd gjemiti nem oljli Ubem ;
3 ) je S u d ; © to . půfobí u ted), fieri up řím n ě,
pobojně a měřícím frbcem čtou $ífm o ©roaté,
3. 19, 8; 119, 130; San 7, 17; 3tím. 10,
17; I. S<m 5, 6; 4) je nab roffecfu рофрЬ*
noft ropropffené birop potrorjují SBo^ffou moc
©loroa SBogt^o ro ^ífmecf) ©matpd) flojenéljo,
3Jlarf. 16, 2 0; 2Rat. 11, 3 — 5; 5) roffecíp
fnibp ©taréíjo a SHoroe^o 3dfona, bpf jfou i me
roeími rojličnpd) a ob febe rojbálenr^ čafíd^
fepfané, přebce fe úplně ftoronároají a bůftojnp
jeben celef tmoří, taf je neobotatetně obtub ja=
rotrdme, je taf bofonalé bílo jebině Фиф ©roatp
roptroořiti mol)í, I. ífor. 2, 12; 6) jibé ja=
trorbilí jfou bo bneš jimi froěbforoc prarobp
ptfma froatéíjo; 7) je jdbné řnije taf roffcobecně
nerojumí ceté čtoroěěenftroo, jafo rojumí Biblí
Báně, fbpj fe jen <š poforou a měrnou pofíuff^
noftí čte, 2)tat. 11, 25. 2 6; II. $or. 4, 3. 4 ;
II. Betr. 1, 5— 9 ; Y. SRojj. 6, 4 — 7 ; 8) je
fant ^rtfíuš Bdn na ©tarp ,3díon, co na ^3ífmo
©maté, co na floroo Dtce froéfjo fe obmolámá,
San 5, 3 9 ; SRat. 5, 17; Suf. 24, 25— 27;
San 15, 2 6; I. Jtor. 2, 12. 13.
20. Jrteré fttibp obfaíutje Stan) 34fott ?
I. ©tarp 3dfon obfaíjuje ro fobě ndflebující
ínifjp l)iftoricfé: 1) Bet fnil) 3)tojjifforopdj, j nidfjj
prrottt jmenuje fe Genesis, t. j. mjnif ěili
poěátef, b r u ljá Exodus, t. j. mpjítí (totij
j (Sgppta ndrobu jiborofféljo), t ř e t í Leviticus,
t. j. fnifja Semitů, ěili ínějí, rc níjto fe jim
6
poroimtofti přebpifují а prám a ubi tej t, č t ш r t á
N um eri, t. j. čijla aneb fpočitání (fbe jefčituje
narob giborofíp), p á tá D euteronom ium , t. j.
brubé, čiti ttomé jáfonobarftmí, fbe 3Äojjii opě­
tuje nárobu rcfjecfp jářonp, anebo 10 p r o m ě n í
npdj ořoltioftecb je téj prom ěňuje a prífné jim
Sadijomámánt uaflabá. (2Sij otájfu 56. p o j n . 2.)
2 ) ß n ib a Sojue, 3) fit. © oubců, 4 ) řn. 9fut,
5) brně fnibp © am uelom p, 6) brně ftt. řrálora=
jíé, 7) brně řn. P aralipo m en on , 8) ftt. ©$brá=
ffoma, 9) fn. 9tebemiáfforaa a 10) fit. ěfter.
II. © ta rp 3 ó fo n objaljuje m fobě po brttbé
ftttbp poučné, a ftce 1) fttiba Soboma, 2 ) ft*.
,8alm ů, 3) fn. pfífloraí, 4 ) fit. p a t e l e , 5) Pífett
© aíam ounom a.
III. © ta rp 3 á ío n obfabuje ro fobě po třetí
fnibp prorocře prorofů ftarojáfonníd). ( D t. 13.)
SBffecfp tpto fnibp jmenuji je i fnibp fano=
nicfé, na íteré je fám $ riftu § P á n a apofftoloroé
obmolámati, f rojbílu ob ínib apofrpftcfpd), n a
fteré ttifbp obmoíáití je neběje.
21.60 jfou a fteré jfou tp fnibp apofťpftcfé?
jfou fnibp, íteré nejfou fiče jebné a téje
S P íjm en t © m atgnt roájnofti, ale rcjfaf 3 bo=
brpm a ntnobpnt ujitřcm fe čífti tttobou a mají,
jafojto tafo m é, fteré ropplňují mezeru meji
prorofp a naplněním SBojím m d riftu 3 $ f f i 3 ío u paf tp fttibp apofrpficfé ítájlebující: 1) fniba
Sfobiáfforoa, 2 ) 9)ioblitba jWanaáfeforoa, 3) fniba
$0
Subitlj а З З а ги ф , 4 ) ^řtbaroforoé fu pvoroctroí
Sanielorou, 5 ) broě fnijjg ©jbrdfforoe, 6 ) f$řtbaroíoroé !u fttije (ífter, 7 ) tři řntbi) 3)taájabeiífé/
8 ) fnifja 9)loubrofti a 9 ) fntfja ©iracf)oroa.
2 2 . В ítertjií) fntí) pojůftátóá 9toun) Báfmt?
91ошг) 3áfott pogůftdrod: 1) je čtpr Groan*
jelit, 2) je © tu tfů 2tpofftolffťjd), fteré je i fniíjg
biftortďé jmenují, 3) j jebenabrcabcet epifftot,
fteré je téj fnifjp poučné najproajt a 4 ) je 3je*
ment fro. Зона. 'Salto po fobě ndflebují: Groatt*
jelturn fro. 3Jiatouffe, -Síarfa, Sufdffe а S m ta;
fro. S u fd l pa! roripfal ffutřp apoíftolffé; epifjtoíe
pfali: ©roatr) parcel 14 eptfftol pfal, a ftce:
jebnu í Ř í m a n ů m , brcé fu ^ o r i n t f f t j m ,
po jebné fu © a l a t f f t j n t , G f e j f f p m , $ U i =
p e n f f p m a Ä o l o S f e n f f g m , brně f S í j e ě *
f a l o n p c e t t f f p m , brně f S i m o t í ) e o vrot, po
jebné f S p t o r o i , g i l é m o n o r o i a f 3 i b ů m ;
fro. Sofub pfal jebnu, fro. fßeter broě, fro. 3 « «
tři a jebnu fro. S u b a ; prorocfou íntljou jmenuje
fe 3jem ení fro. $an a.
Poznámka. Mezi učenými bohoslovci jsou hádky i o apokryfách novozákonních, mezi které chtějí jedni vřaditi listy
Jakubů, pak к Židům a Zjevení sv. Jana; ale je to více
hádka učená než životná, a církev uznává za kanonické
všecky spisy v odpovědi 22. vypočtené.
23. Safo ofíatóujeme 23oí)a rotrou?
ŠBofja taf oflaroujetne rotrou naffí, fbpj
roffemu tomu, ro čem jjeroent fe jefio pojůftdrod
měříme a míru tuto pífněmi, djmátami, tt)jproa=
ním a mobíitbami rozněcujeme rc frbctcř) {горф.
Poznámka. Dvojí je s t způsob zjevení Božího, přirozený
totiž a duchovní (positivní). My jednám e v této Nauce
hlavně o positivním, čili duchovním zjevení se Boha. P ři­
rozeně zjevuje se Bůh v duchu a svědomí národů, o kterém
praví sv. Pavel Řím. 2, 14. 15^ Podle způsobnosti, přijímavosti a přirozené šlechetnosti srdce má tu náboženství svou
tvářnost a větší neb menší duchovní dokonalost. Pohanství
na příklad starých Slovanů ve srovnání s pohanstvem mnoha
jiných národů stojí o mnoho blíže ku křesťanstvu a může
se o něm říci, že ze vzdálí padalo na něj to „pravé světlo,
kteréž osvěcuje k a ž d é h o člověka přicházejícího na svět.u
J an 1, 9,
Přirozeně zjevuje se Bůh dále i v němé přírodě, kterou
tak krásně opisují žalm y: 19, 1—5; 104, 24; 103, 22, a
o které staroslovanská poesie, řečtí básníci a mudrci, římští
řečníci a historikové, ano i jin í pohané už tém ěř křesťanské
náhledy přechovávali. Ano i ti nej ostro vtipnější zpytatelé
přírody, jako Koperník, Slovan, K epler, Němec, Nevton,
Angličan, byli nej pobožnější mužové.
Přirozeně zjevuje se Bůh konečně i v dějinách národů,
kde patrně mocnou jeho ruku žehnající i trestající cítíme
a spatřujem e. Dan. 2, 20. 21. Sv. Pavel objevil vládu Boha
v dějinách velmi dôvtipne, jako vypravují Skut. Ap. 17,
22—32. Náhled pohanský: N atura dux ad honestatem l N á­
hled křesťanský docela jin ý u Jan a 3, G: což se narodilo
z těla atd.
2 4 . Safowijmt to ptjttěmt, d)n>álami, it^w aním
a mobtitbami oflawujc fř 33ůf)?
p ífn ěm i Ьифотпш й, фгасШит 25oíju ja
^ rifta nám ! fpafení pofíanéfyo rojbámanpmi,
rozpmaním 33oíja SSrojjebméfjo a mobíitbami z«
m iíoft, ofmícení, požehnám a jiné barp т е jméno
$riftoroo и míře přebnáftenpmi.
2 5 . 3afo oflamujeme 23oí;a jiwotem?
ЯЬщ jiroot jmůj ta! zíiSuíeme/
on
froěbcií o tom, ze buffe naffe po SBofm touží,
9
ě nim obcomati jdbd a co nejmíce ro bofona*
lofti budjorani f němu přiblípti fe uftluje. fDtat.
5, 48; Sfej. 5, 9; Sof. 4, 8.
26 .
Šeí)o boía^itjeme taforotjmto nábojeuftmťm ?
SDofatjujeme pořoje fraěbomí, miíoftt S3ojí
a ropffpffení profeb nafjícE). Son 14, 13. 14;
I Son 1, 3. 6.
2 7 . 3e=lt na fmětě tafonnj náfob, ften) bp neměl
nábojenftma ?
Sftení taforaétjo ndrobu.
2 8 . 91 ct mají mffecřp nárobp jebno nábojenftnn?
moli,na froětě jeft roíce nábojenftroí, a fice
pofjanffé, giboroffé, fřeffanffé a tnuljamebdnfíé.
2 9 . So wíé o poí;an]fe'm nábojenftioť ?
^So^oné nejttají SBofja jiroéljo a porcěrěiroě
ja to mají, je fmět o ěíoměf jeft pob odjranou
mice bof)ů a bňjfů, ftergcftjto botnnělvjd) bofjů
tměm a juřitooft ufiíují fe frotiti foujíp a oběťmi,
fpoljanffé nábojenftroí není praroé nábojenftroí,
oíe jeft tolifo moblofíujba, porcěra o blub, jettj
ubrjuje nárobp ro uftaroičném ftradju a fíepotě.
3)ip ířefťané „roíme, je mobla na fmětě nic není,
a je není jiného jábnéljo SBofjo, nej jeben."
(I $or. 8, 4.) Suto tmu ale poljanfřou rog=
froětluje ©pofitel ndl и SJtot. 6, 21— 23; Sou
8, 47.
30 . So tmš o potjanftroí naffet)o narobu?
fPřebíoroé naffi, ©íoroané, ílaněti fe ro ftaro=
roěfofti „bofjům fpdfdm," jafo najtiro
10
mobtp, fterprn tařé na gpůfob jintjcí) foujebníct)
pohanů oběti přtndffelt. 9)teji ta bojftraa jejidj
nálejeít) bortině: ©tdraa, éjiroa, Saba, SBefna,
boíjomé p a t: ©mantomít, 9tabí)oft,v ^Serútt, íEur,
X riglam , menjfi bůjforoé: 3 moí, © tratet, ^ßifulít, rojliěné menfft bofjpně, SBitp, mobní pannp,
Sřtuíatfp; mimo tědito m noucí) boíjů a bůjřů
měřili jefftě — ačfoli mira ta nebpía jafnd —
m „Boí)a nebefnéíjo," fterému mfjaf, poněroabj
o něm ničeho jiného n e jíd a li, nej je je nětbe
na nebeftd^, ani neftaměli oítdře, ani djrdnti),
ani nepřindfjeli obětě. D roffecfj tědjto přebřeče;
прф a mnoíjpd) jiinjd) bomnělpdj bojjípd) bpt=
noftedEř bájiíi fi naffi přebforoé rojtiěné, čafto
roelmi miipné a bůmpítné poíjábfr) a poroěfti,
aj je foneěně ©pvilt a 3Jtctljob jbamili této trnp
a umebti je m přebimné fmětlo © pna Bojítjo,
S eju $ rifta, pobaraffe jim ra jajpfu jejicE) jroj=
umitebíném ťnifjp B iftna ©raatéíjo a uroebffe
jint mc jndmoft toíjo IBo^a nebejnéljo, íteréfyo
jpom inaíi oni, anijbp l)o bpli pojnali.
31. (5o »té o jibomfféni nábojenftwí ?
^ibomffé nábojenftraí učí, je jeft jen jeben
Bůlj a fiče Bůf) jibomjfp, tterp jen jibů miluje
a jiné nárobt), potjanffé i f ř e f f a n f f é j i m
p o b m a ň u j e ; jíibuje ímpm měřicim panftmí
iěíefné nab jinpm i ndvobanti. SEcnto btub jjerac=
nému © tom u B ojí mu fe protimicí pobroracuje
toje ©torno B oji. © tu t. 10, 34. 35.
11
3 2 . ©o » té o mutyamebanjfem nábojenftwt ?
$ e to mpmpfel SCntifrifiůro. SBtubař 2)ím
Ijameb 6 1 1 . rotu po narojenť $ cifta ^dita po=
mftal proti ©manjelium © pna 23o$íf)o, nadrobil
fe fám jo prorofa 33ošíbo, pařoĚ)nčnt a mečem
potíral ffrge jmpd) nájlebomnířů círfioe řřefťanffc.
3 robnéljo froéfjo měfta 9)íeffp bpl r. 6 2 2 bne
15. Qulio mpfjnanp, ji$ ale r. 6 3 0 ropbojomal
^afe mčfto toto a utrorbil uřrutnoftmí froé nd=
bojenftmi, ijlam em taíé najproané. ^řroti §Bibíí
?í§áně poftaroil fmou mlaftní řniíju, fteroit foranem
jmenují a to fteré učí boíja, jaíéímfi SUlaíja a
jebe, jařo jeljo proroía pojndmať a ctif; ílibuje
pař fropm měřícím tělefné rojřofje, jcněru fe a
robámdní i po fmrti, přcbpiíuje mnofjogenftmi
a topEjlaffuje řčeffanů ja b j a u r ů , t. j. p’’ů.
^rarop to tebp Slntifrift. 33lubp tpto pobmracuje
ércanjelíum $ d n a nafje^o Q e p itrifta. SDíat.
22, 3 0 ; -SKím. 14, 17. 1 8 ;
17, 20. 2 1 ;
3Jlat. 5, 22.
Poznámka. Co víš o jiných ještě sektách, školách a
mudrlantstvích více nebo méně к pohanstvu, nebo židovstvu,
nebo mubamedánstvu se klonících, ale к žádnému nepřislouchajících a ani ku křesťanstvu se povýšiti neznajících?
Známe i takové výrostky plané na stromě vědénív do­
brého a zlého, o nichž poučuje nás Ev. Jan. 16, 2. 3; Řím.
10, 2. 3; II Petr. 2, 1—3; ti všickni protivili se křesťanstvu
a nepřináleželi ani к těm náboženstvím sice nedokonalým
ale předce aspoň úmysl měvším, chtíti přijíti do jakéhosi
obecenství a obcování s Nej vyšším. Jména všelikých těch
škol a sekt a mudrlantství i za panování pohanstva i pod
nadvládou křesťanstva jsou mnohá, mezi nimi jmenujeme:
Atheismus, jenž říká v srdci svém, že není Boha; Poly­
theismus, jenž množství bohů sobě ze stvořených věcí dělá;
12
D ualism us, jenž dvojí božstvo, na dobré a z lé ; Pantheism us,
jenž Boha na svět a svět na Boha obrací a jak zjevení
Božímu, tak zdravému rozumu a duši nesm rtedlné se protiví
a ji odporuje. Žádná však z těchto škol a sekt nebyla
vstavu založit náboženstvo na světě. O jiných sektách v dal­
ších otázkách promluvíme.
3 3. (So roíš tebp o ttábojenftim fřeffanffém nntbec ?
$čeffanffé nábojenftroí učí pojnároat a ctít
33o§a jjeroenéfro, rofíe^o froěta ©troořitele, ,3 brjo=
rcatele a Dpatroronífa, íterť) fe jjeroil froětu jafo
O tec, ©911 a Ф иф froatt); jafo 23ůlj ©troořitel,
SBůlj SBgíupitel, SSůíj fpofroětitel. ©roaté nábo=
jenftroí toto {libuje a bárod jiroot roěěnt) roífern,
fteříj ш fôrifta, © pna SSogt^o uměří, pofrftí fe
a jiroot fmůj me roffem poble přifdjaní jeljo
jříbí a jbofonalí. -Diat. 2 8, 1 8 — 20 .
3 4 . Äteré 3 těd)to uábojenftnn jeft nejbofoitalejfft
a tubij i práme' nábojenftroí?
fftejboíonalejffí je т [|с ф fměta nábojenftroí
jeft íčeffanffé, nebo ono nemá půmob ro nebo=
1опа 1рф bomněnřád) a bájte^ lib fft^ , ale ro fa=
mém nejboíonalejffím a jebině froatém 33of)u;
bofonaloft jeíjo pař i m tom fe bofajuje, je íbo
je má a jínt fe říbí m činění i п е ф а т froém,
S S3oí;ent fampnt obcuje a úěaftnpm fe téj ftámá
33ojí flárot) a bofonalofti. 9 M . 5, 4 8 ; I $ or.
12, 4 — 12.
3 5. Saft) jeft rojbíí rneji nábojenftwínu těmito?
ißofjanftroi íjlebalo a íjíebá, ale nemrójájelo
a nenaфdJÍ praroéljo obecenftmí ě So^em jiropm ;
fíarobplé jibomftmo ^[cbalo a nenalejlo toljo
13
obecenftroí; norooroěfé, talmubifticfé stbowftmo
taf jafo i mubamebdnftroo blebá ftce, ale pordb
a poídb gantítá to jebiné obecenftroí ntogné
ô Sobem , ffrge $rifta Sejífíe. Sen fřeffanftroí
t ^tebá i nadjdjí toto obecenftroí, a nacbdgí bo
ro © pnu Sogttn Segífíi ß tiftu, ffrje 3íe^o|
gnorougrogeno jfouc fřuteěně, giroe a prarobiroě
obcuje § pattern Sobem , fbpg Sej je ©loroa
Sebo pogndroá, pojnanébo i přeb froětem rop=
gndroá, rovnaného paf ш obcorodní 3 íibmi a
ro celém froérn girootě náflebuje. San. 1 7 ,2 1 — 23.
(©roron. Dr.
,щ
М
Щ
©íauberrôíebre.)
36.
9ía folif čáfteí belt je naff e Staufa ttábogetč
fttoť fŕeffanffe'bo ?
■Jtaufa naffe ndbogenftroí fřeffanffébo bělí
je na ctprp cáftfp, g ntdjg I. jebnd o Sobu
D tci, II. o Sobu ©pnu, III. o Sobu ФисÍ)U
©roatém a IV. o (Sírfroi froaté obecné fřeffanfíé.
I. #
# tít.
37. (So jeft 23ůb?
Sůb jeft ro froé pobftatě, bptnofti a rolaft*
nofted) nejbofonalejffí bueb. San 4, 24; Фап.
2, 22; San 1, 4. 9 ; I Äor. 2, 10. 11.
38. (So tot! o pobftatě Sogt?
^obftata Sogí ro tom gdlegí, ge jeft prarobirotj,
roě ěnp a b l a b o f l a r o e t u ) (Sg. 44, 6 ; ŠŘím.
14
11, 3 6 ; II äRojg. 20, 2. 3 ); ge fe ndrn b d ro d
ffrge ©toroo Sogt a Фифа ©roatéljo § n á 1 1
(I to r . 2, 10); ge tnd gitu o t f á m m f o b ě
(San 5, 2 6 ; Ser. 10, 10; & 36, 1 0 ; 84, 3 ;
© tut. 17, 25); ge jeft ofoba r of f et noí j ouct ,
r c ě č n á (Sgai. 41, 4 ; 43, 10. 1 1 ; j) . 94,
8— 10); ge jeft n e p r o t í t ě n i t e b í n p (3ib.. 1/
11. 12; Sgoi. 44, 6 ; S af. 1, 1 7 ); ge jeft
t r o j ji e b i n p, Otec, ©tm а Фиф ©го. (V 3)tojg.
6, 4 ; ©feg. 4, 6 ; II to r . 13, 13; Stat. 28,
19 ; I Sim . 6, 15. 16; San 5, 26,
1 1 ; 2,
3. 18; 10, 3 0 ; 14,
6. 16; I S an
5,2 0 ;
to l. 1, 15. 1 6 ; S an
16, 14. 15.)
39. Safe učt mlety naffe o léto pobftatě Sogt?
©irfero naffe 3 roelifou jebnompflnoftí učt,
ge ropgnditi íifticacnffé o jebnotě pobftatp Sogffé
roe tří о{оЬаф praroba jeft a md bege roffeíjo
рофрЬопгот přijímána a roěřena bpti. Sotig ge
jeft jebna pobftata Sogfíd, fterá i fe jmenuje
i jeft S3ů!) roěčni), netěíefnt), nerogbtlttti, ne*
fmírné moci, moubrofti a bobroíp; ©troořiteí
a Sbrgoroatel roífeф roěct, roibitebtnijcf) i ne*
гоФйеЬ1т)ф, a přebce tři jfott ofobp ftejné pob*
ftatp a moci a fpoíu roěčné, Sítí) Otec, Sůlj
©pn, 33ůf) Фиф ©roatp. fßob fíoroetn pat „ofoba"
rogumějt to, co ro příčině té a pob tímge fíoroent
roguměti círfcront otcorcé, totig nifoíiro čáftfu
tteb roíaftnoft jiného, ale to, co roíaftně faitto
febott jeftrouje.
15
B roto zatracuje roffeďa facírftroa, poroftalá
proti čldníu tomuto, jafo facívftmo 3 )tani=
ф e j f f é, jen§ brooje bojftroo ftanoroí, bobre a jlé ,
SB a l e n t i n i a n ů, 31 r i a n ů, @ u n o nt i a n ů,
3 ) i o b o m e b á n ů a roffed; těmto роЬоЬпрф!
Фа!ё jatracuje ctrlero uaffe ©amofatcnffpd),
ftart)cř) i погоё))){ф, íteří jen jebmt ofobu Bojftroí
přijím ajíce o © tom u a 2)ud)u ©rcatém pob=
roobně a nepobožně rojum ují, je nejfou to ofobp
Bojftroí rozbitné, ale je „© loroo" jttačí jen
floroo libffé, čili íjla§ a „Ф иф © roatp" je jeft
jen jifté pohnutí pčiftroořcné měcem ftroočenpm."
Š afto učí ©írfero nafje го I. článfu 3lugšb.
SBpjndní. 2B apologii pal učí a potrorjuje to učení
ta f to : „ ^ rro n í čldnef roppdní naffe^o i protim=
níci naffi 1фтоа1и){, m fterém roptojili fme m íru
a učení naffe o Bofju, je jebna jeft B ojffá
roěčnd, nerojbílnd bptnoft, ale tři jfou rozbitné
ofobp ro jebnotě točeného B ojftroí: D tec, © pn
а Ф иф © roatp." (2BÍ5 3lpol. ro preflabu $ a n a
Sefffp, ftr. 5 ; potom ěldníp © m ail. I., 1. 2.
3. 4. Ш е ф . I. II. III.)
40. (5o »té o bphtofti žBojt ?
Bůlj fám fobě bptnoft barad, o n íj leba
bíájen podjpbuje (3 - 14, 1. 2), a tato bptnoft
SBojí jnám a jeft п ^ е ф п ё т nárobůnt, jroěftuje
fe i tam , lbe ani íniř), ani fffol fe nenadjájt,
jeft Bůlj га |гЪсгф НЬ1!рф, го Ьифи a froěbomt
($ ím . 1, 1 9 — 2 3 ); ale nejjafnčji bptnoft B ojí
16
itdrn uroojuje ш jndmoft fßifrno ©го. (I $cr.
3, 16).
41. Saío itáě $)tfmo @ro. ropučuje o bptuoftí 33ojt?
D bptnofti S3ogt ndě jij SDíoijiš (I, 1,1.)
učí, je „ka počdtíu ftroočil S3ů^ nebe a jetni;"
Ifalmifta pa! (3- 33, 6. 9.) je „©loroem £>ofpo=
binoropm nebefa učiněna jfou a Ьифет úft jeljo
roffečto roojffo jejtic^, nebo Dit čeft a ftaío fe,
Dn rojfdjal a poftarcilo fe;" froatp San (го 3jero4, 11) rojprod Šolja: „SÚebo Sp 33oje ftroořil
© i roffečtp roěci a pro roůti Sroou trroají
i ftroořenp jfou." Sato bptnoft 33ojt je fanta
taffa poble pífem; 33ůfj, jajifté nejen ftroořiC
j ničeho roěfp a froětp (3ib. 11, 3), ale i nej*
ntenffíntu jiroočidju jiroot a jironoft bdrod (3)iat.
6, 26— 30), ta!, jaío o ceíé poíolení íibffé
pečoroal, fbpj mu j láfíp pouíjé ©pna froé^o
bal (San 3, 16), a tento 33ůí) náš „nebpblí
го фгаппф ruíou пЬе1апрф." ©íut. 17, 24.
4 2. Safo d)ápeš tuto bptnoft 33ojt báíe?
fßoneroabj roěčtm, je 3)ů() jeft Ьиф (ot. 37.),
£>neb téj рофорщет, je bptnoft jefjo jafe jen
ob Ьифа pojndna a рофорепа bpti tnůje (San
4, 2 4 ); ale poněroabj ne íajbp Ьиф je jnorou=
jrojenp, ale mtiojí jeffte fe froětcm íjpnou ( l San
2, 17), bptnofti SBojt ftárod fe účaftnpm jen
Ьиф j n o r o u j r o j e n p , jafo bí fßan З ф З :
„9íenavobt=lt fe íbo jnorou, nemůj roiběti !rd=
loroftroí B o jíljo ." (San 3, 3.)
17
43. SB čem fe jjetóuje itejrotce bptneft 33ojť?
30 íjlubindd) roelifrjd) tajemftroí plttpd), fteréj
cloroět oroffem obbirooroatt, jim poforně měřit t
a jim i fe potěfforoati mňjc a má, rappdfrati je
roffaí bořouale na této jenti a m této nebo!otta=
tofti nepobaví je jdbnéntu ěíoroěht Ijříffnénui.
3 } . 5 5 , 8. 9 ; 9tím. 11, 33.
4 4 . 3 a f mojito přebcc i í>řtffnému čloroěfu fbtíjiti
fe fu tajemftroťm těm to?
SJInolm ceft jbd íe méfti íu tajem firoím těm to
bptnofti Š o p , ale nejpřtm ějfjt, n ejíratffí a ncj=
jifiějffí je roffed) jeft m íra ( š ib . 11, 6 ). £ m íře
přibej ffuffent, to jeft n ap lň ttejprme co ti laje
florao 33ojí a potom cčeídmej na 33ol)a. 9)lat. 6,
3 1 — 33. 38e ffoitffent fřeffatta je ncjílabfft
ořouffcnt bptnofti m iíofrbnéljo 23o^a. 3 . 9 5 45. Sítfej eo míé o lotaftnofted) 33ojtd)?
З Ш т poitejprme to, je jeft ro ju m u m ém u
nepocíiopiteblna pobftata a bptnoft 33ojt a ta í
i tp roloftnofti nepocpopitebíné^o 33ot)a nejfou
pro m ůj ro ju tn í p o t o p e n í ; ale měřím, je © íom a
Sojtljo pram ba jeft i pro m ůj ro jů m prarobou
fpaftteblnou, bpť i ne úplně podjopenott.
4 0 . Sluje co prarot fPíjmo fronte' o íoíaftnofteá)
S3ojťd) ?
I. SBůfj jeft ble fjotfcm fm. jalo praratj 33ůfj
m f f e m ě b o u c t a), n e j m o u b ř e j f í t b), nej=
f p r а ш e Ы i tu ě j ff í c).
fftaufa náboj, ťíejť. 2. trúb.
2
18
P
ozn.a) Ž. 139, 1 - 4 ; Mat. 10, 29. 30; Žid. 4, 13.
Ъ) I Tim. 1, 17; Řím. „11, 33; Iz. 40, 13. e) Itim. 2, 6;
Ž. 146, 8; Ž. 5, 5—7; Ž. 1, 0. (Otázka 38.)
4 7. Go praim (Ptfmo fm té o iníaftnoftcd) ЗЗоуф
po II.?
II. 23ůí) left pobíe pífcrtt, jafo tuečnt) 35ü í):
23 ff u b t) p n t o m n ŕ) a), n e j í m o b o b n ё j fí t
b), n e j í ш a t ě j fí í c).
P
ozn.a) Ž. 90, 2; 139, 7 - 1 0 ; I Král. 8, 27; Iz. 41, 4;
Jer. 23, 23. 24. b) Ž. 136, G; 115, 3. c) Luk. 1, 49; Zjev.
15, 4; 1П Moj ž. 11, 45. (Srov. otázku 38.)
48. Go ptamt $)tfmo floate o loíaftuofted) 23o^id)
po III.?
III. 23ŮÍ) icft poble pífern jafo 23ŮI) b(aí)o=
jíaroem): 91 c j rot) i f f t o f o b it o ft a), jcft roffe=
m o l) o u c í b) a fonm a inffedE) těchto toíaftnoftí
23oí)n bía^oflaraenéíjo jeft: f I á ш о, го с I e b n o ft
a b ů ft o j e n [t ш í r o e č n é c).
Pozn. 1. a) Osobnost tuto nesmíme sobě představovat
jako osobnost lidskou, proto, že ne osobnost lidská slouží
za obraz osobnosti Božské, ale dle obrazu svého stvořil
Bůh osobu člověka a vdechl mu duši nesmrtedlnou; jako
nejvyšší osobnost, nevyslovitedlnou jazykem lidským, známe
Boha ze Žal. 33 a 104; 11, 4; 94, 9; Žid, 1, 3; Dan. 4, 32.
(Viz otázku o osobách Božství pod I, II a III částkou
Nauky.)
b) Ž. 115, 3; 33, 6—9; Luk. 1, 37; Efez. 3, 20.
c) Ž. 8, 10; 145, 3—6; 102, 26—28; I Paral. 29, 11.
Pozn. 2. Potěšení křesfanů upřímně Slovu Božímu
věřících z těchto vlastností jsou veliká a drahocenná v životě
i při smrti, v bídách a bojích ne méně, než na výsluní štěstí
a pokoje časného. Na to má se mladá mysel upozornit.
Zde některé pohledy na historii i království Božího i světa
tohoto.
Doufanlivosti té, která na Boží Vlastnosti se opírá,
odměna jistá jest zaslíbena. Ž. 37, 5; Žid. 10, 35; žena
Jobova je odstrašující příklad zamítání takovéto douíánli-
19
vosti. Jo b . 2, 9— 10. R ozdíl m ezi D a v i d e m a ženou
Jobovou!
F arizeo v é a biskupové ž id o v ští v na svou
m oudrost a o p a trn o st spoléhali p ro ti P řísl. 3, 5; Žal. 14G, 3.
D oufanlivost v B oha zam ítal i N a b u c h o d o n o z o r , D an.
4 ,2 7 — 30; 3 ,1 4 — 18. G o l i á š , I Sam. 17, 37— 51. A b s o 1 o n
s A c h i t o f e l e m , F a r a o s koňm i a vozy svým i. X e r x e s ,
je n ž z bouřené m oře dal p ru ty šlehat. N a p o l e o n p r v ý ,
je n ž se z m odliteb n árodu ru sk éh o r. 1812 vysm íval a
svým i kanónam i j e um lčet chtěl - - ale sám i s p ůlm illionem
svých pom ocníků p o rá žk u h roznou sobě u tržil. Všickni tito
a jim p o dobní zahanbení byli dle m od litb y Je rem . 17, 13:
„O naděje I/ra e lo v a , H ospodine, všickni, k teříž tě o p o u ště jí,
nechť jso u z a h a n b en i.“ Ž. 22, 5. K do d o u fa l? S idrach,
M izaeh, A bdenago, dle D aniele, D avid, Jo b , M ojžiš, K ristu s.
Č íta t: I Sam. 23, 24— 2 8 ; I K rál. Í7, 21. II K rál. G, 1
n á s l .; Žid. 11, 1 násl. P řík lad y z h is to rie : C hrysostom us,
M istr J a n H us, Jeroným P ražský, L u th e r. Z vláště tento
poslední b o hatý je s t p řed m ět úvah v tom to sm ěru. K dyž
m u C ajctan h rozil císařem , papežem a jin ý m i v rch n áři a
táz al se ho, že kam se u te č e P „Kam se u te k u ? “ pravil,
,.nu — pod nebe! pod nebe se u te k u ! “ A když mu bo h a­
tý rš tí ry tíři je h o stran y , S ickingen a B erlichingen, p o n o u k a li
och ran u , ře k l: „T ážím si Vaší obrany, m ilí pánové, ale j á
chci je n K rista sam ého m íti za ochrance. M aje j iti do
W orm su к zodpovídání se za učení své r. 1521, byl z p řá te l­
ské stra n y odráz/n od této cesty, k te rá by snadně m ohla
takový konec m íti, ja k o p řed sto lety H usova do K ostnice,
ale L u th e r doufaje tolik o v P á n a svého, ře k l: „že když
je h o n e p řá te lé i tak veliký oheň zapálí, žeby od W orm su
do W ite m b e rk u šlehal, on že p ře d ce p ůjde ve jm éno B oží.“
A tak é šel. H isto rie j e p ln á p říkladů takovýchto potěšených
a posm ělených srdcí z v lastn o stí sobě znám ých Boha našeho.
4 9 . Safomd jejjtě jiná jména jměftujt nám tuto
pcbftcitn, botnoft a toto wíaftuofti Sooijí 10 ^ííině po.?
SBppočítati d)ci jen ta fdamnějfft jména 33ojt.
2B ^tírníd) im. fe23uf) najijmd: Я г d l e n t mfíedj
íráíů 1), 9?ejrot)šfjím 2 ), ©roattjm 3u'aclifi)m 3 ) ,
•i)tfíiteíem 4 ), ©oubcem 5 ), .Spptateíem fvfcct 6 ),
.'goípobinem jáftupů 7 ) , 28t)froobobitelem 8 ) ,
O tcem 9 ), ©Iitomnífcnt 10), tprabem a © fáíou
2*
20
11), Stefem ubatm pi 12), ŠBojomnífem 13)
Sßaftgrem 14), Útočifftěm 15), pram enem raob
jitD^d) 16), SParoéjou 17), Uteffttelem 18),
©roébfent na ŠBpfoftcá) 19). 3 ^ toffccíj těchto
jmen teče íjojná pám oft bo frbcí a ntpfíí na=
fftcř) tofjo, co jeft 33ůf) n)e ftté pobftaté, bptnoftí
a rolaftnofted).
Pozn. a) 1) Ž. 145; I Tim. 6, 15. 2) Ž. 7, 18. 3) Izai.
43, 3. 4) Nah. 1, 2. 5) Ž. 7, 9; I Mojž. 18, 25. 6) Z. 7, 10.
7) Iz. 51, 15. 8) Dan. 6, 27. 9) Iz. 63, 16; Efez. 3, 15.
10) Jak. 5, 11. 11) Ž. 91, 2. 12) Jer. 20, 11. 13) И Mojž.
15, 3. 14) Ž. 23, 1. 15) Ž. 18, 3. 16) Jer. 2, 13. 17) I.
Mojž. 15, 1. 18) Iz. 51, 12. 19) Job. 16, 19.
V ozn. b) Mimo židů, mohamedánů a sekt v poznámce
к ot. 32 a jinde dosud pojmenovaných brojí proti Bohu
tomuto živému a pravému v novějších časích Deismus čili
N aturalism u? a D arvinism us; tam ten mátoží v hlavách, pu­
stých a nechce na zemi trp ět Boha — jako opak tohoto je
již připom enutý (k ot. 32) Pantheismus, který Bohu místa
v nebi nepřeje; Darvinismus je shovadění člověka к nesm rtedlnosti stvořeného; Darvin totiž nevěří na stvoření
člověka Bohem, ale dává se mu vylíhnout z opice, tak že
mudrc tento nejen Bohu upírá moc stvořitelskou, ale
člověku, tak ja k ho mohl již z historie poznat, upírá
ducha osobního. Všem těmto sektářům stalo se dle Joba
5, 12— 14.
i
50. S a fo učí, měří a ropjtuím (Sírfew o 33cí)U
Otci?
Sßrroni číánef nnvr) obecné fveffanffé p í :
SSéřítn ro ž8oí)a O tce atb. (So jeft to? SBěřtm,
je mne Sßan S3ůt) atb.; pomní 23ojí p řifáp n í
p í : 9Mnibeě m íti 33oljů jimjd) atb. (So jeft to ?
9Kamc fe ^pána SBofja atb.; boufjé S5ojí přU
řájaní p í : 9íem eptcě atb. (So jeft to? 9Jtame
fe fßdna 23otja a tb .; třetí S3ofí přifájatií p í :
21
^ orn n t atb. S o ieft to? Ж а т c fe atb. Ж ш о
tňfom cí)oío učení гсщ псгоатс m (Sírfmi i po
bomtd) jptm ajícc: SBěříme m iebnoí)o 23oíja
(ířranoóc. ftr. 5), SSěřím e fvbečne (ftr. 42),
SBěvmej m S3oí;a jebnoljo (ftr. 130), SBcřímc
m 2Bffemof)oucíf)o (ftr. 241), SBěříme $ frbcc
upřím ného (ftr. 283), SBěrímc roffiďnt (ftr. 299),
Жр mfficřnt m ěřím e (ftr. 353).
5 1 . 3c=U toto 23 oba pojnínt jíj úpíné. a fit fpafení
fcoftatečué'?
9 íifo ti. 9řa tom to ftupui jnám ofti ani jen
úplně fefftě 93of;a neznám e, tím méně fpaícní
bccf)á$íme, poněroabj fbo m 23oř)a praméíjo měří,
ten tnuft i ш toíjo m ěřiti, fterp nám o něm
pram en jnám oft jjeroit a fbětit a íterp ob uěfjo
pofldtt bpí na frcět, abp fpafett bpt fmět ffrje
něíjo. 21 proto fu jn á m o fti naffí 23of)a poble
jefto pobftatp, bptnofti a m íaftnofti připojit! jefítě
ntuftm e i pojndní a míru m s$ á ita S ^ íffe Ě rifta,
SBpfupitele fměta.
Poznámka. Dr. M. L uther píše: „Bůh nechce takto
toliko poznáván býti, t. j. jako Stvořitel nebe i země, ale
v rouše tom a pocíobě té, v jakové se nám kázati dává, že
totiž poslal Syna svého, aby nás vykoupil. Nebo ačkoli
i znali bychom Boha co stvořitele nebe a země — nikoliv
ale též co Otce, který Syna svého poslal na svět, aby ho
vysvobodil od hříchů a sm rti věčné — předce bychom
pravé známosti o Bohu neměli. Poznávat K rista, jako Syna
od Otce poslaného, znamená věřit a znát, kterak on na
zem přišel, pro naše hříchy trpěl a umřel, odpuštění hříchů,
nám vyzískal a m ilost daroval. Na tom zajisté stojí naš0
spasení a potěcha ve všech potřebách, abychom věděli, že
nikde rady a pomoci, ani na nebi, ani na zemi není proti
hříchu a pokušení každému, než toliko tato víra. Nebo
když to jedno vím, že K ristus mně к dobrému od Otce na
svět je s t poslán, mohu již bezpečně z toho zavírati, že je s t
mým milostivým, přívětivým Otcem a zapomenul docela na
hněv svůj, vím, že skrze tento svůj Božský skutek zjevil
nám celé srdce své a oznámil vůli svou, tak že již nic
jiného nespatřujeme, než jeho nesmírnou, nevyzpytatédlnou
lásku a milosrdenství. Teď ale, když já již srdce Otcovo
za sebe mám, mám za sebe spolu i celou jeho Božskou
moc a sílu. Nuže, přetl čímže se již tedy strachovati, Koho
báti se mám?*
5 2 . Albe je jaflabd potřeba SBpřupiteíe jwéia?
SB nefmínté láfce S3oí>a ©troořitele ! ne=
fm írně upabléinu a 3 rolaftní fmé. ííítj poroftat
nerolábajíctmu a nemohoucímu pofolení Hbffému.
S an 3, 16.
Poznámka. Nesmírný pád pokolení lidského jeví se
v hříchu prvních rodičů našich v ráji, jenž v tom záležel,
že neuposlechli rozkazu Božího, ale hotoví byli uposlechnouti hlasu svůdce pekelného. Tímto neslyšením hlasu
Božího a následováním rady ďábla připravili sa o nevinnost
a čím dále tím více i v potom stve--svém upadali do hříchů
a oddalovali se vždy více od Boha, svého Stvořitele a nejvyššího dobrého. Pokolení jejich množilo se sice, množilo,
ale nemnožila se m ilost Boží, nemnožilo se veselé duchovní;
jen hřích bujel a rostl v různých podobách a projevech
svých. Žádosti těla, m arnost mysli, lež, hněv, závist a
pom stychtivost úžasně panovaly nad dušemi, tak že sám
obraz Boží v nich, podle něhož stvořeni byli, poznenáhla
vymizel z nich. Jako to bylo před potopou, čteme v IM o jž .
4, 1G—24; G, 2. 3. ô. 11. Ba i po tom, když potopou
strestána byla tato nepravost lidská, prvotný onen hřích
lidský, ani vodami potopy nezmytý, zuřil i v pokoleních
Noachových, Chámovém, Jáfetovém a Sémovém. I Mojž.
31, 34 nasl.
5 3 . SS čem jiíejt lafiet 33ojť a m čem yab ííbfft) V
Sdjťa SBofí jdíejt ro p o j í d n i © p n a
j r o é f j o na froět a páb íibfft) to h ř t ф u nc=
p o j l n jj e n ft ro a, 3 fteréljo potom pojjlo nejjjtěftí
23
na гоefff m ) froět a fm rt cafnd i roěčná na
číoroěfa.
Poznámka. B ludař Pelagius zapírá potřebu spasení —
podobně jak o celá nynější židovská literatu ra a vzdělanci
povrchní mezi křesťany, učící se chtivě nasléchat hlasu
sypících hadů člověčenstva— ; Maniehaeus šel je ště dále a
zapíral i možnost spasení. Buďtez mladí synové a dcery
národu našeho od jeho knězi a učitelů upozorňovány častými
úvahami o nebezpečných těchto náhončích satana. Dnes se
oni nejm enují sice Pelagiany a Manichaei, ale bludy těchto
pod novými zvučnými jmény roztřásají po světě v románech
sprostých, v básních oplzlých, v článcích novinářských,
v planodrkotných řečněních a blouzněních nepobožných při
hodech a radovánkách dušemornýcli.
Čtení a výklad
Izai. 59, 2; Ž. 45, 8; V Mojž. 4, 24; Řím. 1, 18. Všickni,
poněvadž smc hříšní, jsm e „z p ř i r o z e n í s y n o v é h n ě v u tt
(Ef. 2, 3) a Bůh — ten od rozumověrcň a všech protivníků
Syna Božího Ježíše K rista uposmívaný Bůh že hněvá se po
lidsku, je ve svém právu, co Bůh lásky svaté! Nebo žádná
láska není bez hněvu; svata láska, svátý hněv. Podobně
jsou při tomto punkte synové a dcery národa к upozornění
důrazně a opětovně na všeliké následky rozpoutanosti a
nevázanosti hříchu, na úžasné rozšiřování se nemocí nevída­
ných, samovraždy zločinů, zoufalství, klamství a hotových
ran společnosti lidské. Řím. 7, 24; II Kor. 5, 4. O věčné
sm rti, co následku hříchu, II. Tess. 1, 9.
5 1 . ® íe toí;o wffél;o tebi; jato je 3jcmit 23ÍÍ1) V
SBůtji je bíe roěrouČení ířeifanfféíjo jjcrotí a
ob roěrícícl) pojndradn arozrodu býrod jaío
Srejjebim j, t. j. jařo 23ůlj £>tcc ©troořiteí, 33ů‘o
©t)it SBphtpitct, Ш ) fDud) ©roati) ^ofroětitcl.
©f. 4, G; II Slov. 13, 1 3 ; 3»t. 28, 1 9 ; ct.
33, 34, 35, 38, 39, — 48, 50, 51.
5 5 . Ätei'á jeft bntbá ojeba ©ojftroí'?
íDľuba ofoba 33o3fínn jeft © pn Sfojt, fßdn
tidi S e jí! ^riftuS, 33ůf) ptarot) a číowéf pvarot),
o
jebitd II cMftfa ířaitfg nafjí.
24
II. #
Щ
u j
»в. З а fо pnpm wom l 23пh to froé jjeioont je
w S rn u poém na jroětě?
SBůfj pčiprarooroaí ívbcc libffc nab pábent
íropm ÍÉormoucené jij ш ráji, fDpj nut rocíet
očcfdroati © pafiteíe, jato potřitcíe totjo nejroět*
fiitjo roratja ípafení Ubitého a ) ; potom učinit
33ů£) m íftečfo pro frdtoroftrci froé na jcm i ro jebno*
tíiropd) uáfíonnčjíftd) tBotju froétnu čeíebčd; b );
pojběji rojbubit patriarchů rojneffenvjd), bdíc a
ffíče SeíjO jaflíbetn neíoucích na fročt a pteji
nárobij jatím porofíaté c ) ; $ tohoto temene po=
roftaí celt) ndrob, ro fterént ©toroo SS03Í roe
jrotafítni uctiroofíi bpío rotce nej u roffech jmrjch
nárobů, a fterp jrorona íntlurou učinit S i^dnent
93ohent a ftal fe ta! jtoídfftntnt ndftrojcm m iíofti
33ojí fit rofjcm nárobům tat blouho, jat btouho
chtčt chobiti ro pobmínfdd) té fm íurop; bpt to
ndrob jiborotfh/ taté tpebreji, neb S jr a e l jm éno=
roant). 9ídrob tento přepamátmj ftat fe řoíébfou
© p n a » o jíh o , připraroenou jem u ob D tcc jeho
nebeftého.
P oznám ka 1. a) I Mojž. 3, 15. b) I Mojž. 4,^26.
с) O Abrahámovi I Mojž. 12, 1—6 ; 15, 1 - 6 ; 17, 1— 13;
22, 18.
P oznám ka 2. Jako Bůh v národa židovském připravo­
val zjevení své v Synu svém, to nám ukazuje historie krá­
lovství jeho na zemi. Mezi tím zaslíbením Božím (Gen. 3,
15 a 22, 18) a naplněním toho zaslíbení leží v prostředku
věk zákona, kterým lid hebrejský čili izraelský vychován
byl v národ způsobný a chtivý, nésti vůli Boží na svět.
Bez této výchovy zákonní by národ židovský nebyl se stal
25
způsobným к nesení tohoto zjevení Božího a byl by zůstal
na témž stupni duchovního života, na jakovém zůstali státi
jin í pohanští národové starověkosti. Význam veliký tolio
tělesného se zrození lidu hebrejského ve veliký, ač ovšem
je n tělesný národ v službě egyptské. Viz 11 Mojž. Veliké
útisky (1 ,8 —22); Mojžišovo narození (2—6); rány na E gypt
přišlé a vyjiti z E gypta (7— 11); poušť arabská a vydání
zákona (16— 19); tělesná povaha a surovost židovská, jejich
náklonnost к modloslužbě (62. 33.); jejich řád bohoslužebný,
obětě, kněží, levitové, svatyně, nové vydání čili obnovení
přikázaní Božích (34—40). Svátky a jich slavení, očišťování
se a způsob všecken v životě domácím a veřejném, jídlo,
slibové, desátky atd. III Mojž. Výprava od Sinai к J o r­
dánu, boje s nepřátel j', zpoura židů, tresty Boží, proroctva
vždy určitěji vystupující a ukazující na tu příští „hvězdu
z Jákoba a berlu z Izraele, která poláme knížata Moabbká
a všecky syny Seto vy.“ (IV Mojž. 24, 17.) Konečné zopětování i zákona i zaslíbení všech Božích a určité předpovědění
o K ristu Pánu. V. Mojž. 18, 18 19. Poslední píseň M oj­
žišova (32) a jeho konec (34) V kn. Mojž. — Všecko, co
v pěti knihách Mojžišových zaznačeno, poručeno, sděleno a
opsáno je s t, sm ěřuje к tomu jednom u cíli, aby národ
izraelský oddělil se co nejvíce od těch národů, kteří již
přidalece byli odešli od Boha pravého a až na slabé tušení
ztratili byli známost o něm, všickni tito národové pod
jtnenem pohanů známi jsou v písmích. Oddělení se toto od
pohanů mělo přispěti к tomu, aby Izrael oddělený a očištěný
od přískvar přirozeného člověka, tím způsobnějším stal se
к přijatí Evanjelium Syna Božího а к apoštolování jeho
na světě a mezi pohany. Proto každé pohnutí, sedění i vstá­
vaní, jedení i pití upomínalo Izraelitu na to vyšší jeho ná­
rodu povolání na světě. První kniha Mojžišova je co úvod,
spojující národ izraelský v Egyptě, v službě cizí zrozený,
s počátkami celého pokolení lidského a vůbec světa; D eute­
ronomium, čili druhé vydání zákona, t. j. pátá kniha Moj­
žíšova spojuje ho s celou budoucností jeho a s budoucností
pokolení lidského. Mojžiš tu po velikých zkušenostech
svých s národem tímto zvláštním dokazuje se co veliký
prorok budoucnosti a summovně je ště na konci dlouhé
poutě opětuje národu své zákonodárství, které též pro­
měňuje v jistých proměněných okolnostech a přísné jeho
zachovávání nakládá, přiostřujc novými zaslíbeními a no­
vými pohrůžkami jeho plnění i potom, když vejde národ
do země kananejské, otcům jeh o zaslíbené. Tři
v p ro stře d u m ezi první a p á to u stojící, o bsahují v sobě
p o v stá n í lid u izra elsk é h o v národ m nohopočetný v E g y p tě,
je h o "zřízení a zákony na Sinai, jeh o osudy na p o u šti až
ku pom ezí země kan an ejsk é. (Srov. ot, 20.) Všech těchto
p ě t k n ih M ojžišových j e s t studnice n e jčistější náboženstva
v starém zákoně a spolu pram en nej hodnověrnější n á b o že n ­
stva vůbec. T u jso u složeny důvody veliké m oci, m ou d ro sti
a m ilosti Boží a p o d á v ají záru k u p o to m k ů m , že m oc,
m o udrost a m ilo st tato n eodejde od těch, kdož tím duchem
vedeni budou, až se nap ln í všecko a dokoná Bůh úm ysl
svůj svátý, k te rý měl lined na p očátku s pokolením lidským .
V íra, naděje, doufání, u trp e n í, všeliké ctnosti, ano i p o ­
blouzení a viny otců jso u věčným i vzory a v ýstraham i pro
vlastní život potom stva. Z ák lad y v těc h to p ěti k n ih ách
obsažené vzrostly potom při Činnosti p ro ro k ů a církve
staro zák o n n í v chrám nád h ern ý , v k terém m ohl K ristu s Pán,
přišlý v p ln o sti času na svět, volali — odvolávaje se ohledem
své osoby na d ě j i n y — : „ P t e j t e s e n a p í s m a , t a t
s v ě d e c t v í v y d á v aj í o m n ě.“ Ja n . 5, 39. Svatý pak
Pavel ku G alat. 3, 24 jm e n u je příp rav y tyto „ p ě s t o u n e m
n a š í m k u K r i s t u “ a p ro ti sam olibé pýše židovské, na
z ev n itřn í podobě a lite ře zákona sobě až přim noho z a k lá ­
dající, praví (K olos; 2, 17), že j e s t to v š e c k o 'je n „ r /á a
tato ;j.£AA0V7ü)v,a t. j. stín věcí budoucích.
O vznešenosti X. Božího p řik áz an í čítej v L u th e ro v u
m enším i větším katechism u. O braz a stín toho budoucího
— ohledem to tiž starého zákona — králo v stv í K risto v a na
světě p ře d stav u je nám v sta ro b y lo sti k rálovství D avidovo.
II. Sam. 7, 10. (S tím to m ístem srovnej Ž. 2, 1 - 7 , kde
p řed stav u je se prorockým způsobem dílo vykoupení a soudvu
Syna Božího, v. 12. Ž. .110, 1 —4 ; 72; 45, 3 —4. 7. S.; Ž.
22, 2. 8. 9. Í8. 19. 23. 2 8 ; Izai. 53.
N e ju rčite jší p roroctva ku Pánu Ježíši vznikala při
upadání zem ského královstva židovského, až poslední z p ro ­
roků, M alachiáš, sto je před p rá zd n o to u u padlého a je n na
světské věci svou m ysl o b racejícího národu, zvolal p ro ­
rockým duchem : „A j, já posílám a n je la svého, k terý ž p ř i­
praví cestu p red tváří m ou, a v tom p řijd e hned do chrám u
svého Panovník, k teré h o ž vy h led á te a anjel sm louvy, v němž
vy lib o st m áte, aj, p řijd e t, praví H ospodin z á s tu p ů .“ A
M icheáš (5, 2) právě i jm enoval je d n o z m ěst D avidových
(Betlem E fra ta ), z něhož vyjiti m ěl ten Panovník v Izraeli,
je h o ž „východové js o u od starodávna, hned ode dnů věčných.“
27
57 . 3 8 čem pojnítámá tu b ud m m t jjement ie Solra
tta froětě ?
Sfiejbůftojněji íc jjcm il 33 ůb n a [mete m S t r n u
[mém Sejtffi á r i f t u , tu něíjoj ťbo u rče n í m á
0 33 o [je tu fauním obecenftmí a účaftenftrot. © a í.
4, 4 5 ; I S a n 5 1 ; S a n 3, I ß — 18.
,
58. fPojnámadi ten prameím 33oba, fbc m Sv.ua
jet; o neměří?
Ш о П , nebo íbo S p n a nejná, ani; D tce
p ojnati tuůje. S a n 14, 6 ; 9)ít. 1 1 , 27. ( D t. 54.)
59. 3ábá=lt to S m í) ímah) m ptfmid), abvd)om tat
Šprtu, jat O tci wěřtít, S p u a taf, jař Otce ctiii?
SSeírni jřetcbírtě to pojabujt prima fm., nebo
fbp 3 u ©jecíjiele (1 8 , 2 3 ) ЗЗгф p ra m í: „ j e
n e m á l i b o [ti ш f m r t i čí о т č í a í)ř i li­
n e í) o , ale cíjcc, alnr íe obrátil a jim b pl,"
moíá S p n S3 oji (rt S a n a 14, 6 ) : „ 3 á j í c m
t а ~ с с ft a i p r a m b a i j i m o t , 3 á b n 1) tie*
p v i d) á 5 í f D t c i , n e j [ í r j e m n e " a
u S M o u fje ( 11 , 2 8 ) : „ í p o j b t e j f c m n ě
m [ f i č í n i, í t c r í j p r a c u j e t e a o b t i j e n i
j [t e, a j á m á m o b p o č i n u t í b á u t / ' u S a n a
paf ( 1 0 , 3 0 ) : „ S á a D t e c j e b n o j [ m c"
(m. 6 , 4 0 ), „tatoť jeft múíe toljo, ftcrpj mne
po[íal, abp f a 3 b r), f b o j m i b i S p n a a
m ě ř i m u ě í)o, m ě l 3 i m o t m ě č n t) a j á ť
j e j t o j f n f t t n m be r t t t e j p o f l c b n ě jf f i."
SBe mprocící) tecí)to prámč ©ud) [mati) míurni
ffrje úfta prorofô, ©roanjeliftô a [anténo Š p rta
28
S3ojt&o. 2lpofftolé paf raprofp tpto pobcbně
opětují a potrorjují. ©ro. Š ou ral, nejprroe ne=
bůraěřoraarafft, přefraěbčtra fe o rojfříffeném $ejtffi
driftu, pabá f nofjdm jeíjo, ffaní fe m u, Jauern
fropm a 23oE)ent fropnt 2 И najproaje (S a n 2 0 ,
2 8 ); I S an 5, 20 prarat: „D uť jjeft ten pramt)
23ůEj a jiraot rcěčnp." ©ro. EßarocI, fSíínt. 9, 5 :
„ $ r i f t u š je ft n a b e га ff e c f p 23 ů f) pc=
j e E) n a n p n a r a ě f p , am en;" 5M o§. 2, 9 :
„2B n ě m p ř e b t ) r a d r o f f e c f a p í n o f t 23oj=
ftroí t ě l e f n ě / ' konečně meji jmpmi fám
23ůíj raelí ro š ° í - 2, 1 2 : „ l í b e j t e © p n a ,
a b p fe u e r o j Ej it ě to a E, a jtj p n u l i b p f f t e
n a c e ft ě, j a f j b p j e n nt d I o j a p d l i l f с
bněro j e í j o ! 21 Maljoflaroeni jfou rofficřni,
fteříj boufají ra něEjo."
Poznámka. Dr. M. L u th er praví: „Když Bůh z nebe
nám káže a praví: „Tentof je s t ten můj milý Syn, v němž
mi se dobře zalíbilo, toho poslouchejte“ (Mt. 17, 5), tedy
je s t to tolik, jakoby nám ř e k l: Chcete-li býti učení, moudří
a opatrní, a žádáte-li mne hledat a nalézat, tu máte svého
učitele a m istra ode mne vám poslaného a ustanoveného,
ten necht vám svědectví vydá o mně a řekne vám, jak o
můžete ke mně přijíti, a vězte to, že když jeho poslouchat
budete, mne samého slyšet budete. Proto otevřete uši
i srdce své jedině Ježíši K ristu, nechcite nic jiného slyšet
aneb přijímat, co vám mimo toho neb proti tomu kázáno
bude.“ (Sammlung L utherischer Schriften. Evang. T ro st­
buch. Das XIV, XV, XVII Capitel Set. Johannis, gepredigt
und ausgelegt durch Dr. M. L uther. Leipzig. 1850. Str. 62.)
60. (So řťíáme o těclj, ften m SJojftroi petita ЗеЩе
neuroěřilt?
Xa f f o u b t me о uid), je jfou jeffté ra fíepoíě
potjanffé, anebo roe tmád) jiboroffpd) pofjříjeni
29
a nem ají jábnéýo obcccnftmí S 23oýem, jaflíbe*
uéýo tolifo obráceným a měřícím ra $ rifta , © 511a
SBojíýo. S a n 1 7 , 2 0 — 2 4 ; I S a n 1, 3 ; II
«Petr. 1 , 4 . 5 ; © íu t. Sip. 1 7 , 2 3 ; М о ё . J,
2 6 — 28.
6 1 . 3 M o 4 i to w ulojení Slojím, abp tato fiepoia
a tma ftrje Gwatijelium rojptýtena a rojepnána hjlaV
jßoneroabj jen ffrje © p n a SBojíýo m ojné
btjlo m pfoupent pofolení libíféfjo, jebnaf jibé
i poýané obfá^áni jfou na © m anjeíiutu o «pánu
S e jíjfi; í jibtmt paf nejprroe, potom !u poýa=
nům ífli Sípofjtoíé fá jati to éroanjelium . @fej.
3, 2 — 1 2 ; © h it. 1 3 , 4 6 .
Poznámka. Velmi krásně píše o význame náboženství
pohanských vůči historie zjevení Božího Dr. Chr. E rn st
L uthardt v jeho Apologet. V orträge (5. Auflage, Leipzig,
1867) na str. 163: „Pohané sice byli bez Boha na světě
(Efez. 2, 12), ale předce nebyli dokonce beze všeho spojení
s Bohem. Byl i s nimi Bůh a oni s Bohem svázáni. Bůh
byl spojen s pohany těmi pravdami, které sloužili za zá­
klad jejich rozličným náboženstvím (ot. 29. 30). Pohané
byli spojeni s Bohem svým citem náboženským , který
i u nich se nalézal a dlouhá století život starého světa
ovládal. Obě tyto strany, ona objekt i vná, tato subjektivná
náboženstva mají svou historii a historie tato je s t ustavičný
process rozpadávání se vlastního, jenž na jedné straně upadá
do hniloby neznabožstva a bezbožnosti, anebo pověrčivosti,
na druhé pak ale předce zachovávajíc onoho šlechetného
ducha tužby po vyšším, aneb aspoň nespokojenost s tím uzavretím starého světa, otevíral brány věku novému, totiž
křesťanskému a jeho naukám o Bohu.
6 2 . SBpbej jměbcctirí píjeni o bojftwť Sejíjfcimt.
3 i b. 1 , 1 — 4 : „(šafiořrát a rojU čným i
jpůjobp m lum ím al — jméno běbíčně obbrjel."
JRoI oě . „ftriftuě její obraj 93oba ncraibitcbb
30
nebo — on jeft přebc refft m a raffeefo n ím
ftojí." S u f . 1, 3 5 m íureí 3íitjct
ÜUatti p ři
početí Jtrifta ^ a t t n : „31 proto, j i to, coj fe
j tebe freatétjo n a ro bí, ffouti bubc © p it 33ojí."
S a n 1, 33 rcpbat S o u Ä rftitel ndfíebvijící free=
bcctroí: „3Í |á jfetn (Sejiffe) nejttaí, aíc tterp j
m ne poftat frftiti reobou, ten tni re f t: 3iab
řptnj ttjtíš ® ud)a Sftupujícífjo a , jůftáreajícííjo
n a něm, ten f jeft, ftcrp j frftí ©ttcfjem frcatpnt.
3í já jfent reibet a froěbectreí jfetn re o bal, je
on jeft ten © p n S o jí." S o n 5, 3 7 prareí ftriftu ě
3Bátt f á m : „31 ftcrp j m ne poftat, D tec, oni
frcčbectreí repbal o m n ě ." ( S a n 6, 60.) ©intern
fßetr froěbčí: „3t tup fmc um ěřili a pojitalt, je
jfi tp Jt'riftuö, ten © p it 33 o tja jiroéíjo." 9)itmo
íčdjto ntíft firčbčí jcfftě o S o jftreí © p itá S o j í í j o :
3)it. 3 , 1 7 ; 16, 1 6 ; 14, 3 3 ; 2 7 , 5 4 ; S o n i ,
49.v 5 0 ; a íjlarcnč S o n 1, 1— 14 a fro. p a r c e l
i 9íím . 9, 5.
6 3 . Äteraf freěbčí fáttt © pit S e j í o freé jebnotě
ě S eíjem Otcem ?
„ S ó a D t e c j e b t t o j f n te 1), reěřtej mi,
je jfent já re D tc i a D ic e rec mne. Seftlije=
bpffte co profilt rec jm én u m é m , toť učiním ,
abp oflaroen* bpt D te c re © p tu t 2). D te c
reffccřeit foub bal © p n u , abp rofficfui ctili © p n a
t r i , ja fj D te c ctí, fbo nectí © pita, nectí ani
D tc c , ftc rp j fjo p o ftat" 3).
Poznám ka. 1) Ev. sv. Jana 10, 30. 2) Jan 14, 11— 13.
3) Jan 5, 22. 23.
a prorofa jtbowifebo mpí'íaífujt ?
$е prambp nemají, bofnjujc ^iftovic, ftcrn
mnoucí) jnamenitpct) prorofů, učitelů a reforma*
torů náeobů nám objemuje, anijbp fterp 3 nid)
bpí taforopdj mpfíebfů m libffém poíolení bofáfjí
učením a jiraotem fmptn, jaío ©pit S3ogí tento;
rofficfni ti proroci, ntubrci a reformátoři bpli
znamenití mujoroé, nie rofficřni bpti tjříííníci, a
co fbo fám nemá, jiftě totjo ani jinému při*
míaftniti nemůjje, anij oni tebp moíjti íjříffnému
fmétu fpafení přinéfti, jafo to rcptouat a uffu*
tečnit Äriftue Spán. Wlt. 11,27; San 5, 21— 24.
2Í toto jeft jiftě měrná praroba.
65. Äbo fe lo rfjtí ua ÍBojfttot Sejíffe ncjbnm a
proč ?
3 ibé farijejfftí fe fjorffiti nejbříroe, nebo
bpti jatmrjelí a přeffibalt Ijřtffntci, íteří untčU
jeronitřnou, pofrptfřou fpramebínoftí fe jaofrprcat
a nect)tčíi flpffet prorofů, ani jim měřit, fbpjj
je f pofání motali a frbce rapčiftit rabiíi, abp
íaf, fbpj přijbe ten přebporočběmj froěta 2Bp*
fupitet, čqo přijat a m ■
’ftčtjo uměřit jpufobnt
bpti. $an 5, 1— 34.
66. Äbo 3 počatiu nem ěběí podjopit Söojftmt Sejíjje
a proč?
ÍÄcforač a můbec pcíjané, nebo oni batccí
ob tčd) Ьифоготф přtpram, tteré 33ň§ uproftřeb
Sjraelc ©pnu fmému udjpftal (ot. 19, 20, 30,
32
3 5 , 5 2 , 5 6 ), pi) línou, na fcbe ]amr)á) ^alojenou
tnoubrofti оЬф огопт, го furoroém, těíefném unr
obrajem Sio^fíroo fobě přebftarooroalt a ja bídporofíroí m ěli tu inoubroft, fterd pofočc, bdyň
33o 5Í, íáíce ! bit jití mu — i nepříteli — a rotvc
ro © p n a S o l il o učila. I
1, 2 3 — 2 5 .
Poznám ka. Sv. Pavel k Rím. v 11. kapitole vysvětluje
tu pýchu pohanských mudrců a křesťanům svým , kteří
z pohanstva tuto sam ohrdost i do církve křesťanské pře­
nesli, říkajíce, že židé jsou ratolest olivová, ale vylomená,
a oni - - pohané — že vštěpeni jsou na je jí místo, praví
(verš 20.): „ D o b ř e , p r o n e v ě r u v y l o m e n i j s o u , a l e
t y v í r o u s t o j í š , n e b u d i ž v y s o k o m y s l n ý, a 1e b oj
s e “ atd. až po «verš 23. — Dr. L u th ard t v uvedené knize
píše: „Každý národ má jisto u úlohu к dobrému člověčen­
stva od Boha sobě svěřenou, s tím toliko rozdílem, že
u jedněch úloha ta výrazněji do popředí tlačí a v historii
platnou stává se, u jiných méně rozhodujícně. Přirozené
povolání člověčenstva je s t pokrok vzdelanostný. T ak-jsou
na světě národy kulturně, zvlášť nadané národy, které stali
se nosiči jednotlivých vyšších úloh vzdelanostných v člove­
čenstve, ku př. národ řecký. Toto je pravý národ vzděla­
nosti a sice v popředí vzdělanosti vědecké a umělecké.
Římané opět jsou vzdelanostný národ v jiném směru, ve
směru totiž práva a státního zřízení atd. Ale duše a studnice
životodárná všech tak řečených kulturních — vzdelanost­
ných — národů je s t předce jen náboženství. Proto také
byl jednou i národ kulturní náboženstva, totiž Hebreové,
národ židovský. Nebo jako vzdělanost — kultura —, tak
musí i náboženství býti záležitostí kulturnou celého člově­
čenstva. Hellas a Řím stali se nosiči kultury, čili vzděla­
nosti, aby ji učinili jměním celého člověčenstva. Tak po­
dobně i náboženství mělo svůj obzvláštní stánek v jednom
jediném národě, aby odtud vyšlo na půdu celého člověčen­
stva. Tu v tomto národě náboženském nalezlo zjevení se
Boží svou vlast a půdu, svou historii. H istorie tohoto
zjevení všelijak dotýkala se historie kultury, bez toho však,
žehy se s ní byla smísila. Až teprve úlohou křesťanstva
živého a pravého je s t to, náboženství a zjevení učinit zá­
ležitostí světa vzdělanostního“ atd.
33
67. 5Sfftcfm=lt jité a wíficfitWi podané taf 3(0
fmtfffíeli o Ä riftn?
9ie rofficfni, ttcbo n m o j t 3c jtbfi — 3 tčdjto
ale jcn jeb no tliraci — i p o h a n ů — а з tčcf>to
ccli n droboraé — poTOolanějffí a poTOoInějffí b pli
pvarobě SSojt a u m ě ř ili ! а з а т ap o fíto lffé m u
ov ^ rifto ro ě ЗЗозЯе m oct, ídfcc a m o u b ro fti.
Š í n t . 1 1 , 1 — 1 2 ; I йог. 1 , 2 3 — 2 4 . (D i.
2 9 , 3 0 .)
68 . Ä'bt)3 tebp Äriftuš, ©pit ©03t, jcft 53uE)
ptann), jaforaě měl bílo při ftmořem?
S ů b jcft roěčně t e n t p j , S m o fieb itip , псгоз=
b ífn p , f t e r p ft m o ř i l n c b c fa i 3etiti i ft m o ř e n í
ruffelifd, č lo m ě fa p a l p o fia m iro u p r o f t ř e b roffeljo
toíjo, p o to p ffil jej a p a tte rn jej u č i n i l ttab e ra fiím
fír o o ř e n tm , í a f 30 c íle m ftra o ře n í froěta čloraěf
fc b p ti b o fa 3 u je , í jeE)0§to b o b r é m u S ů l ) fa n t
čloraěfen t fe f td ti то láfce fraé tte f m ír n é u f o u b i l
a U3a ra ře t, а íbpij fe n a p l n i l i čaforaé í a í é ffu=
tečně, b ě jittn ě — -v íjiftoricíp — čloroěfem fe fia l.
I Stioff. 1, 2 7 ; 3 « 8 . D fp o lu ú č a fte n ftro í © p i t a
S o 3 Ít)o p ř i fíTOočent fio ě ta č te m e то p íin tč fro.,
3e b p l u S o í j a , jf a S ů l ) , a roffecíp roěci f f r j e
ttěrjo u č in ě n p ffo u a be§ ttěíjo n ic n e n í u č i n ě n o ,
С03 u č in ě n o jeft 1) ; b p l n a froětě a fračt ffrge
něijo u č in ě n jeft, a le froět 1)0 n e p o 3 tta l 2 ) ; p r t o é
tc b p пез S lb ra l)a tn , b p l S e fííš $ r i f t u § 3) ; Ä r i f t a
uftanoTOil S ů l ) D t e c b ě b ic e m raffel)0, ffvje něf)03
i roěíp u č i n i l a fte v p jfa b lef! fldrap а о Ь г а з
D^aiifvi n á b o j, fvejť. 2. n?tyb.
3
34
ofobp jebo, jbrjuje roffccfo floroem mocnofti froé
a febt n a pramici SřBetebnofii (D ice frocbo) na
SBpfofted) 4 ) ; 33ůb D tcc fant prarot i S p n u
froém u: „© tolice trod, o SBoje, na roělp rocfů,
berla praroofti, jefí berla írdíoroftroí trocbo.
ф а п с , na počatiu jalojil jfi jetu i a bila rulou
tropeí) jfou nebefa" 5 ) ; 23ůb roffecto ftroořil
ffrje Qe§íffe ivrifta 6 ) ; .triftu š jeft obraj ne*
roibitebíné^o 23oíja, prroorojenp rofjeljo ftrooření,
nebo ffrje něljo ftroořenp jfou roffccfp roěci, Iteréj
jfou na nebi i na jetni, roibitcblné i neroibitebtné,
bubto trůnoroé neb panftrca, bnbto fnijatfíroa
neb mocnofti, roffeeřo ffrjc něl)o a pro nebo
ftroeřcno jeft. 21 on jeft přebe roffttn a roffedbo
nim ftojí 7 ) ; napoflcbp rolaftní froěbectroí Я гй
ftoroo o tom lejt ro jelto modlitbě, fterou nánt
jadjoroal fro. S o n ©roonjelifta a jeng gnt: „21
ntjní oflaroij tp mne, D tcc, и febe famébo tou
fíároou, fterouj jfent mel и Scbc prroc, nejít
froět bp i!" 8).
Poznámka. 1) Jan. 1, 1—3. 2) Jan. 1, 10. 3) Jan. 8,
58. 4) Žid. 1, 2. 3. 5) Žid. 1, 8. 10. 6) Eíez. 3, 9. 7) Kolos.
1, 10— 17. 8) Jan. 17, 5.
6 9 . Ätertj ctí mčí 23«b Srojjebiruj při ftroořeni
froěta'?
2lbp ofíaroeno bplo jméno jebo a
jcl)o jjeroena, tím pal rofftm bofd^ano,
jeft a číorocf je jeft obra$ jebo, nebe
jcl)o a ^emě pobttoje nob jcíjo. V. 2)iojj.
Š ja i. 61, 1 ; I 2ftojj. 1, 26. 27. 31.
bptnoft
je D n
ftolice
4, 3 9 ;
35
7 0 . Ä bt)j 33 u í) fíw cřil iwět, jbrjujc=Ii jej tafé a
fteraf ?
© frje to, je 53ůíj firoořtí fročt a člomefa,
mftoupil bo fpojent ž nim i a jafo fmé ftmořcní
jbrjuje a opatřuje je moct, ntoubroftí a íáffou
roratou.
4 1 , 1 0 ; £ . 3 7, 17.
Poznámka. Zákony dvojaké jsou ku zdržování a^opatřování světa. Jedny jsou zákony přírody, dle kterých kvítečka
polní malicherná i tělesa nebeská nádherná i celé soustavy
světu nesmírné hýbají se, žijí, trvají a zacházejí; druhé
jsou zákony mravní a duchovní, jim iž se národové světa a
a jejich dějiny řídí a spravují. Oboje má v rukou svých
Hospodin, který také posílá moudré a védomce, aby pátrali
v jeho bohaté přírodě a učili národy i na této cestě poznávati nesmírná prostranství zákonů a útvarů jeho p ří­
rodních ; ku vykládání pak zákonů duchovních poslal Syna
svého na svět, který složil v církvi své poklady tyto n á­
boženství svého, této nejskvělejší a nejdokonalejší, té
svrchované koruny všech náboženství světa i nebeských
duchů, čistých anjelň.
7 1 . SrujftW í 23ůí) fe gjrwemm © p n a gdfonp fmé
břťme w pbané?
šftejen nejrufftl 33ůfj při jjemení fe © pna
jdfonů jij břímě mpbanpd), ate je m fřeffanfíroě
jjeffte mice rojffířit, jiíptnit a jbofonalit. ЭЖ. 5,
17. 18. (D t. 56. sßojn.)
7 2 . Safoméfm jeft přirogem Ä nftuS fp.m ?
ítriftuS Sßdn jeft broojífjo přtrojení m jebnu
ofobu fpojenéíjo, 33ojffé§o totij a tibfféfjo, jeft
íBůf) prarap a číoměf prarop; jafo číoměf jeft
brate náš, jafo SBůíj ob D tce ob roěčtiofti jplo=
gem) ^roftřebníf ndě u D tce nebefíétjo. |jib. 4,
14. 1 5 ; S a n 10, 3 0 ; I S im . 4, 2 — 5 ; &ím.
36
8, 29. ©pmbol 9ficaen)fi) (ot. 1 0 0 ); fated).
Suti). (SBěřttn, je $ á n ^ejíě atb.).
73. SB jafome'tn fta m jjemtl fe ÄriftuS Sejťé na
fmětě ?
$riftug Sejtě jjemil fe tta froětě přebně me
ftamu poníjení, potom rce ftamu pompffcni,
nejprroe m flujbě, potom ra flámě. I $ e tr. 1,
1 1; II
xŘ
.oS, 9.
74. Sofo tomu rojumťš, je fe tat pontjil Äriftuô
|)áU ?
ítriftug japřel froc - bojftmí, abg přijal na
febe naffe čloměčenftrot a m tomto trpěl pro
bříd) fraěta, abp potom opět ofíamett bpí f bo=
íondnt fpafent pofclent ítbfféíjo. $ilip. 2, 5 — 11.
75. $)roč přijal Äriftuô tpto ftamp na febe?
2íbp fírje froé poníjení nám přífíab uíájal
íu poíořc a fu mběčttému Sej náfleboroání, fmtjm
pat pomijffentm abp pomjbubií a ofměíií bud)a
naffeíjo í měrnému proti bábin a tělu bojoroání,
mírp fpafitebtné jadjomání a m obéut pdbu
g Boljern obcomdní rc jirootě, při fmrti i po
fmrti. San. 14; 12— 1 8 ; 15, 7.
Poznámka. Písmo sv. dělí doby života Kristova vůbec
na tyto dva stavy: na utrpení a oslavení (тса з^ л я та aB c;a),
na chudobu a bohatství. I. Petr. 1, 11; II. Kor. 8. 9.
76. SB jafoioe'm úřabu neb bůftojenftwí pracomal
©pit B o jí?
ßriftuS ©pn Bojí pracomal roe trojatcm
úřabu a fice ro prorodém, tnějffém a frdíomffém.
37
77.
£8
čem jdfejť bílo
Ä rifte m o ?
3)tío trifíoreo celé ш iont jdlc^, je jalo
prorof jjeroil ípafeni fraětu, jafo fněj bofonal a
jafo frdl říbt a fpnm uje íjo.
7 8 . tte r a f pracowal S o n SBojt m fwérn prototfem
uřabit?
tr iftu é , ©pit S3oíí, nalejl tento froět ш cclío*
roitétn obpabnutí ob 33oí)a a jafo prorof bmojtnt
jpůfobent jjercomat točenou prarobtt, a fice přebité
fíoment o O tci íreérn, o febe fantem, о SDudju
fwatént o o toelifé potřebě pořdttt; potom ale
obcotodntm fropnt, ítcrpnt fe ofroěbčtl jafo bo=
íonalp 9íaplnitel ЗЗо§{ф přifdjant q tím tofjínt
potmrbit ftoé obecenfítot § 33ofjcm D ícem ftopm,
jía fant praroba celá i jjiroot pratop. Y 9Jtojj.
18, 18. 1 9 ; 2)ít. 4 , 17. 2 3 ; 9, 3 5 ; 3Hr. 1,
1 4 — 1 5 ; S a n 8, 12. 4 6 ; 14, 6 ; II t o r . 5, 21.
jPoznámka. O p ů v o d u u č e n í K r i s t o v é h o v y ­
k l á d e j u č i t e l m l á d e ž e Ev. Jan. 3, 11. 31. 32; Mt. 11,
27; Jan. 12, 44. 45; 7, 16. O jeho o b s a h u pak: .lan. 3,
14— 18; 5, 1 9 - 3 0 ; 6, 28—51; 10, 12 —30. Mimo toho po­
dobenstva o království Božím. — K ristus je s t střed a cíl
všeho proroctva, nebo Proroci starého zákona к němu hle­
děli, ano jeho duchem puzeni prorokovali. Skut. 3, 24.
Evanjelistové pak a Apoštolé zjeveného již zvěstovali, tak
že mohl sv. Pavel vyznávat: „V n ě m j s o u s k r y t i
v š i c k n i p o k l a d o v é m o u d r o s t i a z n á m o s t i “ (Ivoíos.
2, 3.). V K ristu jako v Prorokovi zjevena je st nám pravda
Boží celá, t. j. obcování s Bohem; na K ristu máme: „co
slovo, to život,“ t. j. jeho život a jeho slovo jsou jedno,
t. j. pravda.
7 9 . $)roč pří fměbectmtcl)
o £>tcí, o fobě a
3)itd)u fttmtém ťriftuě $)án jefftě taf twítfou wáí;u
fíabl na pofánť ofobnť číotrčřa?
38
^ßroto, ропешаЬз pofdní jeft jáfíab пип),
n ú ra pa f jeft p o b m tn fa fpafettt a d r i f t u § pfiffet
n a froét ji5 boceía ob S3oí)a obpablp, abp (jo
přiroebl jpět f §8ořm a ta ř !u fpafení točenému,
fßofant *ajifté šálení to p o jn a n t fjřkf)U, to bo=
leftité lítofíi ttab í)říif)9 a to rabo ftném obe=
tojbánt fe á r i f t u ^ d n u , ften) prátoě proto píiffel
S nebe na jem , abp fpafil ftříffné. 3 p o fá n í
praraéfjo jbe rotra, 5 toívp jbe fpafení, proto
tafé itriftuS fß än járotoeň toffcm fß roroftu u
íd ja l činiti pofdnt.
Poznámka. Kristus, jako Prorok zjevující spasení po­
žadoval od odpadlého od Boha člověčenství víru. Ale právě
„víra není všech,w t. j. ne každý způsobný jest к víře,
odtud také to veliké množství zatracených. Kristus vzbuzo­
val především pokání, a kající každý našel u něho vyslyšení
proseb svých. Pokání je cesta ku víře. Člověk musí po­
cítili své odpadnutí od Boha, až potom pocítí potřebu na­
vrácení se к Bohu. Cesty ale к Bohu není jiné mimo
Krista Pána. Kristus pak jen vírou dosažen býti může.
Z bolesti duše nad hříchami rodí se tužba po spasení.
Potřené takto duši dává se Kristus pokaždé najiti. Tomu
kdo pomáhá, rád uvěří člověk ve svém trápení. II Kor. 7,
10: „Zármutek, který jest podle Boha“ atd. Bez tohoto
smutku hlubokého duše nad hříchem není možná ani víra,
ani obrácení, ani pokání; Prorok Kristus byl kazatelem
pokání a tím připravoval sobě základ v srdci lidském —
pro víru. Pěkně o tom káže Luther: „Toto je st pravé po­
kání, aby srdce polekalo se hříchů, pro hněv Boží hříchem
každým vzbuzený, a hledělo sprostiti se jich a hned také
započalo upouštět od hříchů, na takovýto obrat v srdci
musí neomylně i jiný život nastoupit: nebo nemožno jest,
aby srdce, v kterém opravdová lítost nad odpadnutím jeho
od Boha zasedla, opět se těmže hříchům dobrovolně podcláyatť chtělo, Tuto lítost sobě ale člověk sám dáti nemůže,
to jest již dílo Ducha svátého, který v nás skrze Slovo
Boží lítost tu způsobuje, odekrývaje nám hrozný obraz
hříchu a hroze tresty a soudy Božími na hříchy vyloženými.
T u je čas ku pokání, tu doba k procitnuti z bezpečné ne­
dbalosti, tu čas к opouštění hříchů, к vyznávání se z nich
а к prosení o odpuštění jich, tu doba nej vyšší к zavázání
se к pobožnosti lepší a skutečnější.u Ale ani tu není ještě
dokonáno dílo celého pokání, tím zajisté, že tě lítost na­
dešla, nejsou již i odpuštěni hříchové, je st potřebí, abys
běžel ku K ristu samému a u Něho hledal hříchů odpuštění,
ano, abys jem u oddal srdce své, na něho spolehl doufanlivě
a věřil .pevně, že jen pro Něho odpuštěni budou tobě h ří­
chové tvoji. Toř je s t ten pravý a celý článek o pokání, na
který následuje hříchů odpuštění.
SO. ÄtľiMÍ fm icowal S o tt ЗЗ051 w úřafcn ftcém
fnějfféni ?
$ r iftu §
jfa fnějcm pobíc vábit 2M cí)i=
febedjoraa (3 . 1 1 0 , 4 ) přiioáběí to, co fám bpl,
totif boíoitalé fpojení šŠojftroí § číom ěčenfttoím
bo jireoto íibfféfjo, abp oni totif bijli, joto D it
bpl, t. j. abij ta* jnati D tce, jafo D n a ta !
p tn iíi přtfájaní jeíjo, jafo D n . SConuito 10 ceftě
ftá l íjřídj, ebbělující čtorcěfa mečíte ob 33 of) a, a
fměro SBofí, obbětující měčně S3ol)a ob číoměřa,
proto SlriftuS © pit ЗЗо.и, fafo ncjnujěffí fnéj,
tttufi! ttcjprme fm íriti tyřefíimífí a pabíé pbfoleitt
íibffé § SSoljem rojfjněroimtjm 1 ) ; a učinit to
ta f, fbt)5 trpět a m nřct 5a fjřídjp toffcíjo fm ěía 2 ),
tím pa! jina^at jápi§ f)číd)ů a přirolafinil měřt=
ctnt m 9tČfjo obpujftění jid), fpram cblnoft pčeb
33oí)em a jiroot měčiti) 3 ).
Poznám ka a). 1) V Mojž. 27, 26; II Mojž. 32, 33;
Ezech. 18, 20. 2) Jan. 1, 29 ; J Tim. 2, 5— 6; Mt. 8, 17;
Kolos. 1, 14. 3) I Jan. 2, 2; Řím. 2, 25; 5, 10; Kolos. 1,
14. 20—22; II Koř. 5, 19; Žid. 10, 11. 12. 14;
26. 27.
Poznám ka b). Mimo čtení míst uvedených, která mají
také pochopitedině vysvětlena býti a zvláštnější к otázce
výklad dávající i z paměti uciti se. Tu af se opětuje článek
40
II. víry obecué kresťanské a výklad katech. Lutherova. Stůjž
zde a budiž čten III článek Augsb. vyznání: „O Synu Bo­
žím. Učíme, že Slovo, t. j. Syn Boží přijal lidské přirození
v životě Blahoslavené Panny Marie, tak že to dvoje Jeho
přirození, božské a lidské, v jednotě osoby nerozlučitedlnč
spojené, jest jeden Kristus, jenž jest pravý Bůh a pravý
člověk, který narodil se z Marie, opravdově trpěl, ukřižován
zemřel a pohřben jest, aby nás smířil s Otcem a obětí se stal
nejen za hřích dědičný, ale i za všecky skutečné hříchy lidské.
Tolikéž učíme, že vstoupil do pekel a opravdově vstal
z mrtvých třetího dne, potom vstoupil na nebesa, aby seděl
na pravici Otce a kraloval na věky nade vším stvořením,
spravuje a posvěcuje všech věřících v Něho a dávaje jim
do srdci Ducha s'atého, který by je spravoval, těšil, ob­
živoval a bránil proti dáblu a moci hříchu. Tentýž Kristus
naposledy zjevně přijde souditi živých i mrtvých atd. podle
snešení apoštolského.“
Kratičké upozornění nebude od místa na učení římské,
jenž článek tento o Synu Božím a jeho zadostučinění do­
plňuje ještě i lidskými, tak řečenými dobrými skutky a
zásluhami; pak 11a kalvínské učení, podstatně od našeho
se lišící.
81. Äteraf ptacowal a pracuje © pit ŠBogť ro fráloroffém froém úřabu?
^onéroabj fôriftuš tßan i jjeróil i bořonat
bílo ípafení libfféljo, coj jeíjo $ mrtwticí) roftáním
boíonole potraceno jcft 1), porotjjjil § o SSů^»
nabe roffe a bal Sernu jméno ttab íajbc jméno,
abp íajbt) jajpf ropjndroal,
2>ejt<Š ^ ríftuš jeft
^ án em ro ©lároé 23oíja D tce 2 ) a moc tuto
ncjrotjéfjí čili íľdlorojfou rcpfoudroá ÄriftuS $ßdtt
tat, je platnoft jpjfdrcd rofjemu tomu, co jařo
^t'OľoE a fnej přcbjcrojal, rational a fonat
ujtanoroil 3 ).
Poznámka
10, 3 - 8 . 2) Filip. 2, 9—11.
18. 20; Efez. 1, 20—21;
Mr. 10, 19; Jan. 12, 32.
a). 1) Mt. 28; Luk. 24; Jan 20; I
3) Zjev. 1, 17. 18; Mt. 28,
i', 10; II Ivor. 13,
41
Poznámka b). Luther praví: „Křesťané věřící ve vzkří­
šení Páně mají cítiti a rozuměti, která jest jeho moc, ta
totiž, že vzkříšením Páně smrt přemožena jest a nám život
s Kristem zabezpečen. Nebo poněvadž On hlavou naší jest,
my pak jsme tělem jeh o, musit svým vzkříšením i nás
vzkřísí ti a v nový život u věsti.w
8 2 . &be jefí učení toto o fraíomjfe moci Äriftoioč
pěebpotoěběno a čím pottovgeno?
fßrebporoeber.o jeft jijffrg e ^ k o r o f ň : S jnidtfc
1 ) ® a n ie íe 2 ), © atoiba 3), Sltijela © abriele 4 ) ,
potm rjetio pa f ^ rifto m p m j mrtropcř) m ftáním ,
n a nebe lo ftoupeuim , ® u á )a fro. feftdním a
(Eírftoe n a ftoětě ro jffírem n t 5).
Poznámka. 1) 9, 67. 2) 7, 13. 14; 3) Ž. 45, 7. 8;
4) Luk. 1, 30—33; 5) Skut. 2; Mt. 28, 18—20; I Tira. tí,
15; Mt. 16, 18. 19.
8 3 . Äbp naftoupil ÄriftuS $)áit toto úŕabp?
Ú rab proroďt) a fnčjiff) naftou pil $ r if tu $
s^ d n nie ftaruu ftoét)o pontjení, fbpj gjerootoal
fpafcní, jroeftuje Ubetn pofátú a fmoídmaf je
bo frdlorcfttoí íroébo a trp ět paf i u m rel, jfa
oběť 5a fjrícfm toffebo fměta (ot. 7 7 , 7 8 , 7 9 , 8 0 ) ;
ú ra b paf frátoroffp naftoupil po ftoém j mrttopcf)
tuftání, pefía přem o jeuí a p ři roitějncnt n a nebe
tuftoupeni, to to m ftam u froébo bofonatéfjo po=
topffcnt. £ u f. 24 , 2 6 ; S a n . 17, 5 ; I $ e t r . 3,
1 8 — 22.
8 4 . £>al=íi něco gnat ÄriftuS ^>án ga čafit íroébo
pont jem o ftoém učabu frálottjíém?
tpřeb fám ou fm rtí n e ja p tra l fe bpíi frdíem .
m
27 , 1 1 ; S uf. 2 3 , 2 . 3.
42
85. Safowc jeft to frálotoftiuť Äriftoiuo?
S afo roffeďo o celé bílo ííriftoroo jeft bu=
ф о ш т , tat t fráíomftmí jeřjo jeft budjonmí a
puáree proto roěčné a uproftřeb raffed) proměn
0 ofoloftojnoftí fiuěta tm n jící a nabe rafiím
roítqící. S a n 18, 3 6 ; Sut. 2 1 , 33.
8 6 . Äbe fracit moc promojuje líciftuě jcifo Ä ráí?
nebi, na jemt a pob $emt protoojuje
^riftuě sj3áit froou moc írdloroffou, jía Sßctnent
rajfeljotmru; jroláfftě pal na jemt m ©trimi jtoé,
íterd ie rojfemi ratjjnaroaa jetjo je to frálomftroí
^riftomo a 93ojí.
P oznám ka. D obře se v m odlitbě P áně označuje toto
k rálo v stv í těm i slovy: „N ebo tvé j e s t k rálovství i moc
1 sláva na věky, am en.“ (Mt. 6, 13.) T ot rozdělení to sta ro ­
slavné, prav o lu th eran sk é, na království m oci, králo v stv í m i­
lo sti a k rálovství slávy. K rálovství moci jm e n u je se p roto,
že Syn Boží p a n u je vnade vším (D an. 7, 14.). Všecko stvoření
j e s t muv poddáno, Ž. 8, 7— 9 ; p a n u je i u p ro stře d n e p řátel
svých, Ž. 110, 1 ; Žid. 1, 13; zpurné tre s tá , kro tí, podvrací,
Ž. 2, 9 ; I. K or. 15, 25. K rálovství m ilosti jm e n u je se pak
pro to , že zvlášť jeví se v církvi veliké je h o m ilosrdenství
a dobrota, kdež On pro střed k em Slova a Svátostí, skrze
svých služebníků dává nám dar D ucha svátého, znovu ná3
zro zu je, od p o u ští nám hříchy, osvěcuje, posvěcuje, obživuje
a o spravedlňuje n á s ; mimo pak těchto darů duchovních a
života věčného nám p řivlastňování davá nám z m ilosti pouhé
i časných dobrých věcí h o jn o st, dává trp ěliv o st v kříži,
vysvobozuje z pokušení, v y trh u je z m noha nebezpečenství
duši naši.
N aposledy královstvím slávy jm e n u je se království
K ristovo proto, že kdo v něm je s t, m á úplné nebeské k rá ­
lovství, v něm ž K ristu s věřících svých vzkřísí z m rtvých a
d á jim na hlavy koru n u slávy nebeské, aby s ním spolu
kralovali na věky. „Budeť ta m ,“ ja k o A ugustin praví, „nejvyšší a n ejbezpečnější bezpečnost, bezpečné utíšení, tich á
rozkoš, rozkošné ště stí, šťastná věčnost, věčná blaženost a
43
blahoslavenství.“ (Soliloq. Cap. 33. Conf. Dr. Gonradi Dietericii Institutiones. Edit. D. Aug. Guil. Diecklioff. Berolini
1869, pag. 295. U těšené je také slovo, kterým zakončuje
Augustin knihu svou: „De civitate D ei.“ Typis Tauchnitii.
1825. Tom. II pag. 412:
„Ipse finis erit desideriórum
nostrorum, qui sine fine videbitur, sine fastidio amabitur,
sine fatigatione laudabitur. IIoc munus, hic Affectus, hic
actus profecto erit omnibus, sicut ipsa vita aeterna comm unis.w
v
8 7 . Äteraf promojujc ÄriftuS jmou moc ftáíomjfoit
na fiuťtě ?
^ r i f tu s jmou utoč fráfomjfou taf promojuje
n a pnete, jc neitedjámá pnět a čloměcenftmí
niřbt) bej ojroěbčomání moci froé, bdrnaje fídtc
prorofp, fněje a pněbft) Gmanjetium íreéíjo, fteří
n> jeho jm énu jměftnjí pvombu je^o, p řiííu p tjt
fmátofti, mpuěují, fárají, tajících rojřejfují, po*
ímécují, pojehnámají, fami tafé ochotně frcěbectmí
prarnbě rapbámají, trpíce ob pněta neroěrného a
neměřícího, čímj je círfem ^riftorca ro rojíiěiujcf)
ofoínoftedj a meji rojUčmjmi nárobp utm rjuje,
ojíamuje a rojfftřuje.
8 8 . Go n>íš o tfnftu po jeb o bita na fřťji bo=
fintám ?
p o h řb e n jcft, šftoupil bo pefcl, třetího bne
roftal j mrtmjjd), mftoupil na nebefa, febí na
pramici D tc e , obfubg přijbe foubiti pmtjd)
i ntrtmpd), jafo to me m pjnání apofjtolffém
i mt) mpjnámáme.
8 9 . sProč to měříme a mpjttámáme?
p o h řb e n í ^riftoroo jeftif n ám potrorjením,
je bpl iíriftnS $ á n opramboroě m rtcm pro náš,
44
abgetönt mg měěně ntříti nemufiíi, a fbgj je*
mřeme, abgdjom j (jrobů fmgdj pomftalt, fteré
mffecřg jfou pofměceng ^riftoméfjo těía bo íjrobu
potojením; po froém mgftdlém přeboleftném
utrpení roftoupit bo „n e j n i j ff i d) ft v a n
je m ě " (®fej. 4, 9), abg jafo roítěj nab fmrtí,
báblcrn i pefícnt (I. Йог. 15, 55), i těm mrtrogm
fájaí rcgfroobojení (I. fßetr. 4, 5. 6) a potrorbií
ftarobglé fmatgd) prorofů proroctmí o [obě, je
bube j f a j e n í m í j r o b u a m g í u p i t e i e m
ob f m r t i (D jeáš 13, 14). Síapofíebg roftal
iřetííjo bne j ntrtmgd), abg fe ©gnent 33ojínt
bgti mocně bofájal (3Ítm. 1, 4) a abg potmrbií,
je jaboftučimí ja fjč íd jp naffe a ofpraraeblnií
n áš přeb fßobent ( Ш т . 4, 2 5 ; I. Яог. 15, 1 7 );
bate abg i náš učinil úěaftnííg mjířiffeni ra ben
nejpoílebnějffí (S an 11, 2 5 ; 14, 3 ; I $ o r.
15, 21 ; [Řím. 8, 1 1 ); a ttapofíebg abg roftoupil
na ncbefa na pramici sBojí a bgí proftřebnířem
a orobomnífcm naffim ( Ш т . 8, 34). 2mto
mffecío je jebtto š brufjgnt [pojené, pífnto fmaté
ndm o tom Ijobnoměrná fměbectmí pobdmd,
npofftoíé ta! měřili, učili a rogjnároali, otcomé
naffi miru tuto přijali a ita náš ji přenefli:
proto i mg ftdíe míru tuto apofftolfřoit brjíme
a mgjnároáme, nebof ona jefi jiftě měrná
praroba.
9 0 . Äbc rmíejáme proroctmí f jebnotíimtjm uba=
loftem jímota Äríftoma fe mjtaíntjíd ?
45
3 e' fe го Bcttémč narobí, proroforoal 2)tb
djeáš 1), ge fe to ftane ga čafu noroé^o djrámu
Síggeuš, 2), ge 3)íu jinp ceftu bube priprarooroat,
^DíaíodEjidš 3), ge bube birop činit, Šgaiáš 4),
ge roftoupi bo Serugalema jafo írdt, 3adjiariáš 5),
ge Sej grabt učebíníf 6), a fice ga ntgbu 30
ftčíbrnpd), 3 a(í)a rió§ 7), a ge fc pofabí na
praroici Bogí, fráí ®aroib 8) atb.
Poznámka. 1) 5, 2. — 2) 2, 7— 10. — 3) 3, 1. —
4) 35, 5. 6. — 5) 9, 9. — 6) 41. 10. — 7) 11, 12. 13. —
8 ) 110, 1.
9 1 . 3 opětuj tu fitmmč со ©manjelíftowé a Stpofftoté
učí o Segtfft Ä riftu!
Učí iebnčmi ú ftp 1. ge bpl ©p n Bogí f u
fpafení libem ob Boba poflanp a); 2. $Ino=
ntocníí Bogí bdroající prdroo těm, feng uroěří
го nebo moci bitiam i Bogínti bpti b ) ; 3 .v3e bpl
gjeroení fe Boba famébo na froětě c ) ; 4.
tebp
jeft £riftu3 Bdn jebna a ta farná bptnoft ě Bobem
Otcem froptn, го něbog tbo uroěřit, má ž Bobem
fantpm obecenftroí a účaftenftroí d).
Poznám ka a). Jan. 3, 16—18. b) Jan. 1, 12; Efez. 1 ,
5; Gal. 4, 4. 5. c) Jan. v14, 6; 5, 24; I Jan. 5, 1; Mt. 11,
27. d) Jan. 14, 7— 11; Žid. 1, 1—3; ot. 57.
9 2 . Safo gptroame w ©ťrfnn o cogbíínpá) jraened)
*pátm Segit Ä rífta?
Seftif to přcírdfnd pífeň S i ř i l a S£ranoro=
f f é b o, ro fcljo fancioitáli na fíronč 70 ftojící,
feng fe gačínd těmito florop: „b$ oble floro Sgaiáffe,
SDoftali fine SRcšftáffe." 21 tu ro teto pífni rop=
gpěrouje náš florocnfřp Sutljer o čtrnácti jmened)
46
£viftorot)cf), ofiaroitje ш driftu:
© p n a 93 o 3í f; o , Ъ
© ш a t é f e nt c u о j e it p, 3 e j i
ť e b i ш n é t) o ,
9 í e f a u b a i n é í j o , D t c e m čč
j e t e po í o j e , © m m a n i t c í c
(©roronej ot. 4 9 .)
ЗЛ с 3 f i a ff c,
i tě n á
if c, Ä r i í t a,
Má b c e ,
o a
n o f t i, íl n í*
a © l o m o.
9 3 . Äbe fe objwtáffté jjemuje ta moc kvjjfoltbjfá
Ä riftow a'?
fpán З ф З ÄriftuS jafo 93ŮÍJ člomčl po
froém oflámetií 1) ja počal nejpobftatnéji fmou
bojffolibffou činnoft nteji libmi, fropmi bratřími,
tím, jc ílíbenéljo učeblnífňm frapnt a círfmi froé
© ц ф а poflal 2), ftevi) fí)ľomojbil, ftmořil a
rojffíčil na fmětě círlero, t. j. tafomou fpoleč=
noft Ubi, íteří bp ш nčljo měřili, 3ej ropjuá=
mali a flrje ttčfjo čafnč i mečíte S 93oljem,
froput nejmpiffím bobrpnt, obecenftmí, jimot a
flámu míti moíjli. 5£ento budj driftem ipánctn
jaflíbenp i poflam) jeft ®ud) froatp, tcntpj
Ф иф, fterpj i jeft fám pro febc ofoba i p o t a j í
ob Dtee i ©pna a foitá bilo ©pna m círfmt
3cfjo na jemi 3), o čemj jebttá třetí' čáftfa
9iaufp.
P oznám ka. 1) Jan. 16, 7; (Jan. 7, 33. 39). — 2) Jan.
14, 16; 16, 13. 14. — 3) Ot, 39. 68. 74. 75.
47
III. Qi)
10
I to iju
litrijn «Sumtön*
1)4. З а řo připvawow al 23üb to jme' gjemeiti jc
2)ud)u iiuatem '!■
2 a f, tbps poftal n a froet © p ita fmefjo, bfc
gaflibeni (ot. 5 6 ) a tím gjemit m u fpafeui (ot.
7 8 . 7 9 ) , ítriftu á paf to gjeroené fpafent i bo=
f u t a i pofluffenftnrnn fmpnt ag bo fm rti frige,
un item ga Incfji) frcěta; bílo tafto bofonané
Idffi) a m ilofti S o g í a © p ita jctjo Qcgtffc Sírifta
m ufiío ate t přtrcíaftněno bpti toffem a iebnom u
fagbctmt g měřící d) m © p n a Sogíbo. -Jin a toto
jig jeft bito 2 )uct)a © raatébo, totig abp p ra m b u
Driftern f e i n e m gjemcnou, ftníření n a fřígt bo=
fottané a giroot učením , fm rtí a rogfřífjemm ga*
flougenp p řim taftn il roffem měřícím rc 9fěfio.
9 5 . áíbog tafto biUegite btío m á pří nás 5)ud)
froatp, řefni co jeft 2)itcb froatp?
2 u d ) fmatp jeft tře tí ofoba měčnétjo jebnobo
Sogftrcí, tetig blaboflamené 2 r o jic e fmaté, ob
D tc c i © p n a podjdgející, o ttěmg d rapgnáním
apofftolffpnt a 9íicaenffpm ropgnám ám : „SBěřítn
m 2>ud)a fmatébo, fß dna obgimujícíí)o, ftenj ob
D tc e i © p n a podjágí, jemug fpotu š O tc e m
i © p n etn ro m nd čcíf a ftáma fe beje, fterpg
m ín m ií jfrge fßrorofp.
9 6 . 3 a fo potrorbťě toí;>o, ge 5)nd) froatp jeft D joba,
a fice ojoba ob D tce a © p n a rogbťtná?
S o im rg u je m i to ccíd obecná fřeffanffd
círfcm fmpnt obecnpnt m pgndním roírp m S o b a
48
•Dice, ©pna a 5DitdE>a froatébo, tebp ro jebnobo
Soba, aroffaf ше 1гсф ro jb ííu t^ ofobácí) jřc=
tebíně rcpjnároanébo a rojproanéíjo; potrorjuje
mi to ißifmo froaté na mnoíja míftcd), m I.
9)fojj. 1, 2 ftojí о Ьифи, je je rojnáffel nab
roobami; S jaiái promt (48, 16), je jej poftal
ijknorcnif £ofpobin a Ф u cl) j e b o ; fro. ÜÄatouil
paf opifuje (3, 16. 17) fřeft Sáně, mfumí fe
jroíáfftní jřetebtnoftí o tví о(оОаф rojbthtíícf),
a fiče o ©pnu m Sorbáně ftojtcím ob Sana
frftěném, paf o §íaíu Otcorou
nebe jbouctnt
a řfottcím: „Sentof jeft ten můj ntiíp ©ptt,
то něntj mi fe bobre jalíbifo, a fonečně о Фифп
©roatém jafo boíubici roftupující na $ána
gtffe 1 ); potrorjuje mi to po třetí fám Sán
Sejíš $riftu3 a З Ф Slpofftoforoé, fbpjto Sejí!
poroučí frftiti nárobp roe jméno Otce, ©pna a
Фифа ©raatéfjo 2); fro. darnel paf opifujc bílo
ííriftoroo prarot o Sobu Otci, je poffat Фифа
©pna froéfjo bo frbce naffe^o 3 ); fro. San »čí
o Sobu, je jeft Otec, ©íoroo а Фиф ©roatp
a ti tři je jebno jfou 4 ); i ono opofftolffé
pojebnání nafroěbčuje tomu 5). Sfimo toíjo
roffcbo paf bofajuje cfobnoft Фифа fro. i ta
ofolnoft, je ptfma froatá taforoé rofaftnofti a
taforoou činnoft připifují Фифи ©го., jaforoc
jcit ofobě ntobou přiroíaftněnp bpíi 6), coj
rofjecřo přefročbčttjc mne, je Фиф ©roatp jeft
ofoba Sojftroí jebnobo ob Otce i ©pna rojbtíná.
49
Poznámka. 1) Mimo to viz ještě Mr. 1, 10; Luk. 3,
22; Jan. 1, 32. — 2) Mt. 28, 19. — 3) Gal. 4. — 4) I Jan.
5, 7. — 5) II. Kor. 13, 13. — 6) Ku pr. ž e m l u v í : Mt.
10, 20; Skut. 8, 29; 10, 19; 11, 12; 13, 2; I Tim. 1, 1;
ž e s l y š íj Jan. 16, 13; ž e c í t í : Efez. 4, 30; ž e l k á a
p r o s í : Řím. 8, 26. 27; ž e z p y t u j e : I Kor. 2, 10; v y ­
u č u j e a p ř i p o m í n á : Jan. 14, 26; s v ě d č í : Jan. 15, 26;
Kím. 8, 16; o b v i ň u j e : Jan. 16, 8; m á s v o u v l a s t n í
v ů l i : I Kor. 12, 11 atd. atd.
9 7 . Safo potwrbíé tobo, je Ф иф fwutp jcft ofoba
cb Dtce a s>pita pi^ájejťcí?
З е Ф и ф fmatp ob D tce pocíiájt, rotnt j úft
fomébo Äb'ifta Spána, fterp veft, je Ф и ф pvarobp
cb D tce рофа^г 1 ), je aíe ípoíu i ob © p n a
роф аз 1; m ám potm rjeno tím , je fm. ^arael p vam í:
je poflal ЗЗсф Ф и ф а © p n a froéfjo ш frbce naffe
2) a jcítUjeť fbo Ф и ф а áriftom a nem á, tenť je
není }eí;o 3 ) ; o tom to paf Ф и ф и jíetebtnč ja=
ftíbiC ^ r iftu š íp á n : „ í b p j j á o b e j b u , p oft l i
Ф и ф а f r o a t é í j o í m á m 4 ) ; fro. garnet opět
b t: Ш о^ф měcí nejttá jábnp, jebme Ф и ф B o jí
5 ) : neom plně teba Ф и ф jmatp je Ф и ф D tce
i © p n a. S a ío fe to beje, ^íoubati mffetcčně
nem ám e, ate m ěřiti, jafo ctrřem fřefřanffá rop*
jn á m á : SBěnnt m Ф и ф а froatéíjo fßdna objtrou*
jícího atb. 6).
Poznámka, 1) Jan. 15, 26. — 2) Gal. 4,(5. — 3) Řím.
8, 9. — 4) Jan. 16, 7. — 5) I Kor. 2, 11. — 6) Ot. 95; 100.
9 8 . 28 foíifero Ш иаф fe učení о Фифи íroateiu
to íčauce naffí pčebit.íffí? — Učení о Фифп ftontem
fe we Сгеф с1аипф přebnáffť, a fice:
A ) D bíaíjoflaroené X ro jici fm até.
fflaufa nářcj. fřefť. 2. ttttyfc.
50
B) О proftíebcídj půjobcní Ф ифа froatéíjo.
C) D fvdloroftmí fôviftorač a S o jim .
А) ф bíaljoflauieué tr o jic i fiuaté.
99. Go jeft Stojíce jwatá ?
23ňfj jeben ш tvojí ofoOě, totij 23iUj O tec,
© pn i Фиф fmatp, jalo fneffení Qpofftoíffé jut:
roěvím tu 33oíja D tce гоЦетсфоисфо atb.
100. SJitmo toíioto m^itání 'Äpofftolff^o fteré
jefftč má mpjnánt o Stojící eitlem naffe?
jponěroabjj Slpofftolffé rapjttání o ЗЗсфи tvojí
jebiném počal Ье^Ьсфф íně§ 2tviu3 ofolo v. 3 0 0
po navolení $vifta ißdna ша1фоша1 a fmpjt
jeí;o točit a vuffit, číms poíjovffení ro cívlmi fc
množilo, pvttmí cíjav fvejfanjfri, pobojnp
ftantin, příjmím SBclift), pomoíal v. 3 2 5 bo
mčfta éíicaep cívferoní [něm ; tu fe 6 0 0 biffupů
a ínčjí ív ejť an jf^ 5 ceíéfjo fraeta ffjvomdjbilo,
abp pojnomu ropjnato a pobepjato apofftolffou
mívu. 21 гощпа! tento raelifp cívíeroní fnetu
■Jiicaenjft) roívu tu jefftě obfjívněji a mpflorončji,
a míjjudní to jmenuje fe 9íicaenfíé, ftevé i noffe
cívíern mpjudmd.
Poznám ka 1. V y z n á n í N i c a e n s k é : „Věřím v j e ­
d n o h o B o h a , O t c e v š e m o h o u c í h o , učinitele nebe
i země i všech věcí viditedlných i neviditedlných, a v j ednoho Pána Jezu Krista, Syna Božího j e d n o ­
r o z e n é h o , kterýž od Otce zplozen jest přede všemi věky,
jsa Bůh z Boha, světlo ze světla, pravý Bůh z Boha pra­
vého zplozený, ne učiněný, v podstatě a bytnosti Otci rovný,
skrze Něhož všecky věci učiněny jsou. Kterýžto pro nás
51
lidi a pro spasení naše s nebe sstoupil a vtěliv se z Ducha
svátého v M arii Panně člověkem učiněn, ukřižován pro nás
pod Pontským Pilátem , trpěl i pohřben je s t a vstal z mrtvých
třetího dne podle písem a vstoupil na nebesa, sedí* na
pravici Otce a přijde opět v slávě souditi živých i mrtvých,
jehožto království nebude konce. — Věřím i v Ducha Sva­
tého (Pána a Obživitele, kterýž od Otce [i od Syna] po­
chází, jem už spolu s Otcem i Synem rovná čest a sláva se
děje), kterýž mluvíval skrze Proroky. — (Věřím i v jednu
svátou, obecnou, Apoštolskou církev. Vyznávám i jeden
křest na odpuštění hříchů a očekávám i z mrtvých vzkříšení
a život věku budoucího, amen.“)
Poznámka 2. Věty v zátvorkách nebyly v původním
Nicaenském Vyznání obsaženy; tyto věty přidány jsou po­
zději a sice za 56 roků po Nicaenském církevním sněmě;
totiž r. 381 odbýval se nový všeobecný církevní sněm v sí­
delním městě Cařihradě, čili Konstantinopoli, z té příčiny,
že tamější biskup Macedonius a sekta tak zvaných Pneumatomachři falšovali učení apoštolské o Trojici svaté a
Duchu svátému odpírali Božskou čest, ani neměli Ducha
svátého za osobu Božství; aby tomuto kacířství meze se
položili, přehlédnuta na novo ta veřejná vyznání víry kře­
sťanské, i ono apoštolské, i to Nicaenské, a nejen potvrzena
byla ta starší vyznání, ale i doplněna tam těmi větami.
Tento církevní sněm všeobecný, jenž odbýval se za času
panování císaře Theodosia prvního v Cařihradě, nevydal
osobytného vyznání, ale toliko doplnil Apoštolské a Ni­
caenské, a to vyznání takto doplněné se též Vyznáním
Konstantinopolitánským jmenuje a od církve naší za pravé
se přijímá a vyznává.
Poznámka 3. Ta věta [i od Syna] přidána jest pak
později, 208. lety po církevním sněmě Konstantinopolitánském, totiž na sněmě církevním Toledánském, r. 589 od­
bývaném; tento jediný přídavek církev pravoslavná, východní
totiž křesťané, nepřijali a až dosavád ho odmítají. Církev
naše evanjelická A. V. ale přijala ho a věda přísná bohoslovní, theologická, v důslednosti pochopu o Trojici svaté
ospravedlňuje vyznání toto důvody nepodvratitedlnými. Jest
to však více hádka vědy theologicko - philosopliické než
života křesťanského, čehož důkazy podává církev pravo­
slavná, v nížto se pocta Bohu Trojjedinému děje čistěji a
upřímněji než kdekoli jinde, na čemž předce nejvíce záleží.
Zásluhy církve pravoslavné veliké jsou o zachovalost vzý­
vání a ctění přeblahoslavené Trojice svaté. Srovnej Eucho-
4*
52
logion der orthodox-katholischen Kirche v. M ichael Ra­
je vsky, Erzpriester hei der kaiserlichen russichen Gesandt­
schaft in Wien. 1861. Tři hrubé díly. U Braumüllera.
1 0 1 . Safo le má «affe ííutjépurffe' SBpjnání
f tomuto učení civtrae obecní íŕcffanffe' o Srojici bíabo=
fíawene ?
2lug§purffé SB pjnáuí, pobaité ctfaíi £ar=
loroi V a meřejně čtené n a fnčmč rtffe nčntecfé
r. 1530, га čtánfu I o 23ofju га X rojici jebinént
pvaroí, a ž tím to га tín á n ím i tup m ěříme, učím e
a rapjndradute, jafo j naflebuje:
„G írfrae itaffe š roeíifou jebnom pfíuoftí učí"
atb. 2SÍ3 otdjřu 39.
1 0 2 . 3«to jebeit
jnomějfftá) ctrfe
£>tcn (Scriver) mpfíabá tento článeí 2lugépurfře'í)o 2Bp=
Jttáuí ?
„9)íp fčeffané měříme a rapjndradnte, je jeft
jeben roěčttp, raffemofjoucí, rafferaeboucí, raffubp=
přítom ni), fpraraeblirop, fraati), nejbobrotiraějffí,
m iíofvbnp 33ůfj, fterp n á š a raffečfp račci ftroořií
o roffečto mocnč, otcoraffp a ntiíoftiraě jb rju je.
21 tento jebinp 33ůt) je D tc c , © p n a © udj
froatp, anebo jafo to rac m pjndní raírp rap=
floroujem e, 23ůt) jeft jeben ra bptnofti a trů j
ra ofobdd). 2)íp měříme a ropjndmdme, je 33ůíj
© tec ob raěčnofti jplobií © p n a froéíjo ftejnou
fe fcboit b p tno fti, ftejnou raelebnoftí, mocí a
fídroou. ÍSento jebnorojentj a roěčnp © p n SBogí
jeft bíeff fldrap a obraj ofobp 23of)a D tce fraéljo,
fmětlo je fraětta, prarop 23ůfj j SBoíja praroéíjo,
53
ftcrp pro náš íibí o pro fpafení naffe š nebe
šftoupií, libftou pobobu na fc přijat a naffím
fProftčebnítem, SBpfupitcícm, ©mírčím a Droboronítem fe ftat. 9)tp měříme a ropjuároámc,
je Фиф froatp š Dtccm a ©pnem jeft pramij
58ůb, tterp ob obou ob ruččnofti роф0${, bo
frbcí tibffpd) pofífáit bproá a jcjiďj Utěfíitclent,
Droboronífem a 5)3omocnífcm fc ftároá. 5Wp
měříme a ropjnároámc, 3c jato jeft tento roěčitp
a bůftojnp 58ůb jcbeit to bptnofti, tat jeft tem
tpj jeben i me froé roůli, ro láfce, ro mitofrbero
ftmí a ro náttonnofti froé roetité t nám íibem.
58ůíj O t e c mlurot t nám ftrje ©pna froéfjo,
©p i t pofítá Фифа froatebo ob Dtcc bo frbcí
nafíiф/ Ф и ф fro atp pat oftarouje $rifia ro náš
a učí náš praroě 5Sof)a jnáti, frbečně Sej Dtccm
jmenoroati a miloroati. 9)tp roěříme, je jábeit
f D tci ncpřijbe, nej f t r j e © p n a , a jábttp
f © pnu, nej tomu bp to Dtcc bal a tobojbp
Фиф froatp ofroítil.
)хШ
orěříme, je D
miloftí froou ргеЬф0зг a mocně í fobě rooíá;
je ©pn náš přijímá, froou trroí ocifffujc a
š Dtcent fmiřuje; je Фиф froatp náš š D t c c m
i © p n e m fjebnocuje a fpojuje. 9 )tilo ft 58 о ba
D t c e fc nebofaímje nej fřrjc © p n a , a ne*
bproá nám p ř i r o í a f t n ě n a nej ftrje Фи ф а
f r c a t é bo . 9)íp jf nt c š t í m t o t r o j jeb i=
n p m S3 o bent f m t o u r o u u č i n i l i při frftu
froatém a ftaíi jíme fc fpnp a bcerami roěčttébo,
itebefféŕio Otce naffefjo, úbp
bratřím i ©pita
jef>o a ф т т р Фифа frcatéfjo. 33 ů b D t c c
itebefft) berná nám prámo fpnoroftmí; fß átt
3 e J í s bámá nám prámo bratrftm í; Ф и ф
fro a tp bámá nám fmé fpoíeěenftroí a fpoltu
účaftenftraí. 9)tp m ě ř í m e , je mitoft 33oba
Otce nebeffébo, íáffa ©pna ieíjo utiíéfjo a
účafienftmí Фифа froaté^o jeft rojbp při náš a
š námi. 33 ů b O t e c pofílá Фифа ©pna fmétjo
bo frbcí na ff í ф, fterp motá „Stbba," to tij Otce,
a fměběí Ьифи ttaffemu, je jfnte fpitomé 33o|í.
■Dtp m ě ř í m e , je Otec fe ©pnem i Фиф ст
fmatpm f nám přijbe a přibptef fobě m náš
učiní. SBěř í me, je jmetto 33oba O tce, ©pna
а Фифа fmatébo jeft nejmětffí pojednání naffe
a itaffebo lonání, a je m tomto Змепи mffctfo
poěínat, fonat a bofoitámat máme, jeftli фсетс,
abp to pojebnané a33obu mité bplo. SBěr í me,
je Otec náš ttebeffp buffe naffe, fteré fetjo ntilp
©pn mpfoupil frroí froou, abp jebo bplp, při
fm rti f fobě přijme, je je © p n , jato omcěfp
ro frcé ruce má a jábitp je ob něj ueobejme,
a je utěffitet Фиф fmatp neobejbe ob т ф aj
bo poflebníbo п^Ьефпий. 9)tp to m ě ř í m e , je
O t e c bfafem ©pita froebo m ben poftební
foubití těla naffe m jfřífí, -Фифет fmatpm na=
plní a ofíaroí. S B ě ř í m e , je Otec, ©pit a
Фиф fmatp m náš а гае т|7еф горгоо!епрф
měčitč přebproati bubc, bubc mffeďo roe roffedj
55
udě a bá nám fBojffé ftoé bobrott;, láfft) a
ííabíofti toečitč pojimati. fßroto neprodlíte, ctime
a cbtoátime f8o b a O t c e , © p n a a SDudja
f ш a t é £) o a poroučíme jemu toffecřo cog jfmc
a co mdnte, ničefjo nejabajíce jiného, nej abp
miloft f$ána Seju Sírifta, tdffa 33o|i a účaften*
ftmí 3>ud)a ftoatébo bpta a jůftdmala je toffcd)*
nčmi námi na točfp točené. Ó froatá Зд-ojice,
ó přepobimnd $ebnoto, ó ttetopftoioná ^Dobroto,
ó fßratobo tteomplttá, ó SKoubrofti neropjppta*
tebíná, ó (liftoto nepoEalitebíná, imituj fe nab
námi a bttb topfoce podjtoátená, flatonč jtoele*
bená obfatoáb, aj na toěEp, Stměn. (3Bij ©brift.
©ertroerotou ißoftiitu: ,,§errlicbEeit unb ©elig*
ícit ber ШпЬег © otteš." $ á je ň ! nebčti Srojičtti.)
Poznámka. Při otázce této velmi cíl napomáhati bude
opětování i všech otázek i všech míst písma sv. o Trojici
jednajících, ku př. ot. 23, 24, 25, 33, 34, 39, 45, 51, 58, 56, 100.
1 0 3 . Äteraf И Ь Щ т jpůfobem rojumu tloefyo,
©totoem 23ojtm ofrotcenéljo, pochopuješ to tajcmftmt
33of)a £rojjebtnéí;o ?
3 d to tatto p o to p u ji: 3 e ^ ů b jeft 33ůb
jitop a ne rufou neb mpftí tibffou uběíanp a
topmpfíenp, mrtrnp topttoor, jaíomí bpli bobomé
a ЬщЕогос pobanfftt a ja bobů brjeité EibfEé
d)tíčc, obrajp, ímpftné pojrnp a fmpfflenfp ne*
ffutečne, jato fobe to mubrcotoé, báfníci aneb
i gabdfeči barebni, jejto SBoba jttoébo $ jebo
jjetoení nepohnali, topmpffleíi a bofatoáb top*
mpfflejí, to íe§t jis to fante potoaje SBoba; jeft
56
tni tebt) 33ůí) SSoíjem jiropnt, ftevp nejpřebněji,
jfa jiropnt 33of>ent, m á jiroot fám m fobě, bej
oíjtebu n a froět jim íe p m a ftm ořenu btjti m ající;
tento jiroot fmůj d)tět 23ůfj jjeroiti a jjeroil Ijo
froětu a jroláfftě ěloroěfrt, abp bplp froěbforoé a
fpotu i účaftníci jiroota jel; o. 20 čem bp ten
jiroot 33ol)a jiroéíjo bpt játejet, to fobě jen bo*
utpflct ntofju; bpl to jiroot jajifté, jafo 33ůí),
úplne bofonalp, jiroot fám m fobě, ob ttifoíro
a ničeho nejároiflp a an i čafent a přííjobam i
čafů, ani míftern a prom ěnam i jejid) neobntejO'
roantj, ani jaěátfu ani íonce nem ající, ale fám
m fobě fe i gaětnajíct i bofonám ající. 3 c tento
tařoropto jiroot nemoljl bpt jen m ntpfflence,
neb ю o b raju , neb fnab ro pobobenftmí nějafém ,
to íejí na blan i, ale m ufel to btjti jiroot ofobntj,
feberoěbotttp a ta ! bofonalt), je m ěl na fobě
fantem boft, nepotřebuje jábttéí)o a jfa potřebntj
roffemu, co m jiroot j jeíjo roůle a táffp roftoupiti
m ělo. SCento jiroot SBojí m ěl fánt ro fobě cíl
a m ěl fe ftáti citem jroláfftě <ětoroěfa ftm ořenu
btjti m ajicítjo, ta ! je j SBolja a ffrje 33oIja a
ro 33oí)u ntělp bpti roffedp měci. Štírn. 1 1 , 86.
$ e n to taforopto jiroot 33oí)a roffemotjoucíljo
ro fobě fantem fe jaěínajicí t bolottám ající ro tom
jálejel, je bpt trojofobnp ob roěfů, jafo D tec,
© ptt a Ф и ф froatp. Sroto bpla jeíio tro jí pob*
ftata, trojofobná je b n o ta, jebna roffaí fajb á
ofoba bpla pro febe, ta ! je D tec m ěl n a © pnoroi
57
fraé bruljé „S tem ," tteré jem u rotoné bpto, ta
třetí pa! pobftata totjo jebnoíjo 33ol)a bpl Ф и ф
ob obou podfiájející, to ttcrcm D te c i © pit
ípoíu fe fíjlebati a m ilotoali, bej toíjo, jebp to
bpto na ujm u jebnotjo 5 nid). Š a fto p o to p u ji
jim ot SJoíja irojjebinétjo, pofub bpl fám 10 Tobě.
ŠBett je febe rcpffel pa! SBitíj tento trojjebinp
fbpj fe jjetoit, a jato fe jjetoit, tatorop i jeft;
jjetoit fe pa! jato © tm ořiteí a U čin itel toffefjo
a jtolájff ětoměta t obrajit ftoétm t; potom pat,
fbpj potřeba naftala pro pablé pofoíettí íibffé,
jjetoit fe co SBptupitet ětoměta a fioěta celeno;
fottečně fbpj jetně tato tteobfáíjía 33oí)a 10 těte
přiffléíio, t. j. nepojttafa a nepodjopiía $ r ifta ,
ate poble teta jantorbotoala tm, abtj jjetoení fe
S ío jí na froětě jato botonati) jim ot 33ojí bo=
fondtto bpto, jjem it fe i to třetí fioé pobftatě
jato ЗЗЩ) Ф и ф ftoatp, $ d n mffecío objitoující
a mffecío to, co ЗШ ) D te c a © pit u ěintíi tu
fpafení fm ěta, ftoětu a jtoíáfff clotoěfu při=
tolaftrtující a pobároající! 9íu ta t to jij nejen
to rojtm tě a frbci m am роф орепе a pocítěné,
ale m ám to na bían i toprpté, je S3ůlj jeben
jeft, ate trojofobnp, jirop a jim ot fmůj mně
přtrolaftftující, fíerp pro jim ot ftm ořit ětom ěía,
a fbpj tento ítepofíuffenftroím fám fe pojbatoil
jiroota, © p n a froétjo m u bal, jettj napratoií to
neíoneětté nefftěftí, fbpj bpla pínoft cafu přiffta,
potom pat pofíat Ф и ф а ftoatéfjo, abp jříbit
58
círíem na fmětě co útočifftě bejpcčtté mffem,
ítcříjbp jdboftimi bpti toíjo jimota ш 33otm a
tcf)o měčncíjo obccenftmí a účaftenftmí 3 SBoíjcm
trojjebinpm. S a fto fe jjcmtf a jen tafto fe
i jjeroiti moíjt ŠBůfj jirot), tvojofobm), trojjediní),
íterjj tvojím jpůfobem neobtajiteblntjnt jjcmil fe
nám, ta! je niařán rnůjc bpti fajbpm frbcent
a fmébomím, a jen tento taíompto 33ůfj jeft
93o^ent pramtjtn, jimtjm, roěčnpm, jebou fanujm
bptnoft jmou boíajujícítu a ftmrjujícím a tento
trojjediní) Sfůfj jeft i ntojím 33oí)cm ©tmořitclcm,
SBpfupitcíem a fßofmetitelem, to jeft jiftě roérná
pvamba.
Poznámka. Podle okolností, kde malý a krátký čas
se věnuje konfirmandům, celá tato otázka může v této své
svobodné obšírnosti i vystati, toliko nevystán svobodné roz­
mýšlení s mládeží následující Píseň a je jí výklad: „Bohu
buď sláva na nebi“ (Tranos. str. 349); „My všickni věříme
v jednoho B oha“ (353). Cteuí a dle možnosti i z paměti
říkání: Kicaenského vyznání víry (ot. 100), I článek Aug.
Vyzn. (ot. 39); pak místa z Písma sv. o O t c i : V Mojž. 6,
4; Mt. 28, 19; Efez. 3, 14; Him. 15, 6 ; Jan. 1, 12. 18;
Gal. 3, 2G; Efez. 1, 5— 7; 4, 6; I Tim. 6, 15. IG; I Kor.
2, 10. O S y n u : Žid. 1, 1—8; Skut. 13, 33; Kolos. 1, 15.
1G; Jan. 14, 9. 10. O D u c h u s v .: Jan. 16, 2G; 14, 16;
I Mojž. 1, 2; Jan. 16, 13. 14; II Petr. 1, 21. I Kor. 2, 9.10.
1 0 4 . $)řtjal4t fuiét a ceíé číoměčcitfttr>t tuto míru
23ol;a trojjebin^o?
2>a!o $rifía jamrljl fmět, ta! i ropjnamatelů
Strojíce bíaljoftaracné jamrljoroaíi fpnomé fméta,
ale práme proto i círíem a měřící m $rifta me
it>ffedE> čafícb obmítaíi tcj ob febc tuto nemetni,
abp co občané fráíomftmí S8o§í^o obbětomalí fe
59
ob jroěta a jen го obcorcdní š ЗЗо^ст troj=
jcbinpm a nteji jebou frooit ncjroětjjí rojfoš
n a d r e tí. S£af poroftata ta jroěbectroí roěřícíd;
a ropjnároajícíd; S o b a trojjebinébo, jejto joroou
fe го biftorii círřroc protiroenftroí a mučebínictroí
na jebné ftraně, na brut;c pa! ta ffroetá ročro*
ropjnaní, jafo jjou Sípojjtolfřé, 9ticaenjío=$on=
jtantinopolitdnjfé, Sítbanafioroo, 2íugiputjfé 20p=
jndnt a jiné.
105. (So wíé o 3ítbanafiorou roětoropjnám ?
2ltbanafioroo roeroropjndní jmenuje je ro círtroi
téj ropjndní „Qui cunque,“ čili „fb o jío li;" jnte=
nuje je ta! proto, je fe těmi jlorcp jaciná:
fbojfoli фее fpafeit bgti, tom u přeberojjínt po*
třebí
jeft, abp roěběí a brgel obecnou roíru."
S oto rogjndttí je mplně Sttbanajioroi připiforoalo,
ntitobé fnibp fe popfali o tom, fbo je jebo púroobcent, aíe prarop půroobce je bojub nenatejí.
30 círtroi jápabnt mělo ob fonce 5 ftoletí
roelifou rodjnoft, a fama círfero napraroend pro
jebo objat; prarooroěrnp přijata bo
íraé a
rottejla nteji oecutnenidá jpmboía, t. j. roěro*
ropjnaní, obecnou píatnoft ro círfroi íreffanjíé
mající. 2)ip bo ceté máme ro !ancionáli Sranoro*
jfébo meji pífněnti o jro. tr o jic i na ftr. 331.
Poznámka. Mimo tato jsou ještě následující vyznání
oecumenická: Efezské, pod císařem Theodosiem mladším
v Efezu r. 431 ze všeobecného sněmu církevního vydané,
čelící hlavně proti kacířstvím Nestoria o Kristu Pánu rouhavě
učícího; vyznání Chalcedonské bylo na sněmě církevním
60
v Chalcedoně v Bithinii r. 451 pod císařem Martianem držaném prohlášeno, kde se zavrhují kacířstva Eutychesova,
Kristovo dvoje přirození v jedno matoucího. I toto vyznání
přijala církev naše za své.
В) ф profířebddj půfoíjcuí p u d ja fttiaféljo.
10(5. Äteré poioolám má Фиф jmati) it) cťrfnú?
Ф иф ©rnatp, jcnj ob O tce i © p n a po=
ф а^ , má fmé jroláfftní porooíání to círftoi, bijti
Uffutem otoatelem bila Slriftoma, D it totij mp=
loupenému ffcje © pna SBojífjo pofolení íibffémtt
ptim lafiňujc to fpafení rojbětoroáním barů roj=
Пспрф i jebnottimcům i celpnt nárobům a ptb
fobt ta! ffvge }еЬисф na т п о 1)рф a fít^e mno=
ijpdfj na roffecten fmct. I Ěor. 12, 4 — 11.
107. (So nám přáolaftňuje Фиф fmatp 3 bíía
Äriftoioef)o ?
Ф иф ftoattj nám přimlaftiíuje 3 bila $nfto=
méíjo prarabu, fntířent a jiraot.
108. Äteré jfou to proftřeblp, jtmig praolaftňuje
nám Фиф jioattj prambu, fmťt a jtwot ?
ffkoftřebíp, jintij nám Ф иф fmatp přimlaftňuje ptambu, fmtřent a giroot, jfou přebně
a) o f m t c e n t , potom b) o f p r o w e b l n ě n í
a pa! c) p o f r o ě c e t t í .
1 0 9 . a) Ätoraf přimíaftňuje nám praiobu ojmi cením ?
Фа!, !bp 3 náš porojbujuje f m ilomání Groam
jelium ibáftoroa, fteréj „ j e ft m o c S3p 51 fit
f p a f e n í f a j b é m u m ě ř i c í m u . " (fŘítn. 1,
61
16); potom paf, fbpg rotru го n á š půfobí ro to
floroo, fteré £ rtftu ě fßdtt f ttám mlttroí 1),
potom ta f , ge ttaffí negpitfobnofti a tttbíobě
f Ь и ф о г о т т roěcent pom áhá 2 ), ta f ge gdbttt)
itentůge říci „fJSáit Segíš" jebině ro ® ud)tt froa=
te m ; po ětrorté taf, föpg n á š ro úplnou prarobtt
urodbí, fterd fanta fpafiti n d š ntůge 3 ) ; tta=
poffebt) přirolaftm tje ndnt D ud) froatt) ofroícením
prarobu t a f , fbpg ro n d š píobí jifté boufdttí
f m iíofti 33ogí ro d riftu Segíffi 4 ) a tím při»
roábí nám f poroěbontí ttaffí rolaftní fjříffnoft,
bttbí ro ttdš pofání a bároá nám tta ru ftt nej=
lepffí proftřebef fit fntíření fe š fßdnent SSoíjem 5 ).
31 toto je ta praroá ofroěta čiti ofroícettí.
Poznámka a). Jen Duchem svátým osvícený pozná
pravdu, která lio vysvobodila, a Duch svátý když nás
osvěcuje, tím nic jiného nečiní, než přivlastňuje nám
pravdu Kristem zjevenou ku spasení našemu. Já jsem ta
cesta i pravda, praví Kristus Pán.
Poznám ka b). 1) Jan. 3, 36; 5, 24; 6, 40. — 2) II
Kor. 3, 5. — 3) Jan. 16, 12—15; Skut. Apošt. 2; I Kor.
2, 12. 13. — 4) Jan. 6, 69; 17, 3. —- o) Ž. 32, 3—5; 130,
1—3; II Kor. 7, 10.
110. Saío fmýfflí Dr. 9It. gutter o tom ofmtcem,
jenj mebe fu pofánt?
„ p o p a tř i," praroí S u tle r, „toto jeft praroé
pořdttí, fbpg přebně frbce ffříffné íjněrou 33ogífjo fe
ulefttc a upřím ně gagábá fi fprofftěnu btjti fjřídjů
frotfd) a futeb tafé gapočne opoufftěti je , nebo
tu ofantgitě ttaftoupí jinp giroot. 9íemogno je
gajiftě, abp, fbpg gaujaía frbce troé lítoft nab
tím , ge jft p ro ti SBofju froéntu fjřeffií, tp i bále
62
ft fe taforoptn 1)пфйт obbároaí. Saforoouto aíe
lítoft čloroef fobě fánt báti nentůje, tu bároá
ttdm jen Фиф froattj, fbgj ©toroem SSo^tnt obc*
fr^toá přeb Ь иф ет naffínt oíjaronoft §пф а,
oíjlaffuje treftp a pontftu SSogí a fjrojí fm rtí
roěěnou. ^ ro n ifn u tí tímto pnjobcnínt Ф ифа
froatétjo na Ьифа naffeíjo, pojttánte brjo, je tu
je čaš !u pofání, je nefmtnte fe bate obbároati
Iřtffné bejpečnofti, je nálejí nám opraroboroě
S3oí>a ja miloft profiti, 1щфр fmé netajiti ale
ropjnároati, ob т ф píeftdmati a ffutečně po=
bojnějffími bijti. Síle ani tím jefftě není poídttí
praroé uíončeno, nebo ne proto obpuftí ndm
ЗЗгф 1)пфр, je jfnte je olitoroali, ale je potřebí,
аЬрф от fu $ á n u Sejíffí роТр1фаП а и něíjo
je b a li obpufftění 1щфй trafficl) boufaníiroě roě=
říce, je pro 9Що bubou nám rofficfni ttaffi
(щфопго obpufftění. 21 toto je to praroé, celé
pofání a ujíte! jeíjo roeffferp ten, je naň nd=
ftebuje potom jifté obpufftění tjřídjů."
1 1 1 . b) Äteraf přirotaftftuje п а т Фиф froattj
jmíření ofpvaroebíněním ?
tb p j náš něfbo přeb fottbcem ofpraroeblní,
tcbp řííám e, je náš fmířií, ta! je jij nebubeme
roíce foujeni; ta! fe běje i při bíle $riftoroént,
řterrj náš fmířií š Dtcem fropm, Фиф pa! fro.
nám toto fmíření přirolaftňuje, fbpj náš ofpra=
roeblňuje přeb 23ofjem, foubcent naffím na náš
pro {щфр naffe ttaíjněroamjm. Dfpraroebínění
pař přcb 33oljem nic jtnéfjo neznamená, jafo je
Činí náš přeb 33oíjem čiftpcf) ob fjvícínt čili tebg
fprareebliropdj, taf je jtj twice nefjlebt S ů l) na
íjřidjt) naffe, ale l;lebí jen na ramt itaffi re SÉofre,
ftert) jaboft učinil ja ně, na reimt re ffrifta
^roftvebníía a ©m írce naffeíjo, jeljoj jdfluíip
připočituje čloroeftt ^říffnémtt, rcěmctmtt. S o
rcfíecfo fe paf beje j poitíjé ntilofti SSogí prdreč
taf, iafo j pouíjé ntilofti 33ojt pčiffcl © pit SBojí
na freet, a jafo pouíjá ntiloft 33ojt jeft, je po=
filá Sttdja freatéljo bo frbcí itaffíd), abp djtireá
a od)otttd ftala fe f přijeti retrp, j fteré jiro
bube fpraroeblirotj ble 2tbafufa (2, 4). Učení
toto o oíptaroeblnění rcpfldbá obffírnč S u d )
froatt): f «Řím. 3, 2 8 — 2 5 ; @al. 2, 1 6 ; 3, 1 1 ;
© fu t. 10, 4 3 ; 1 3 , 3 8 . 3 9 ; II flor. 5, 1 9 — 21.
Poznámka. Na tomto článku mnoho záleží, o něm
nemožno dost narozm ýšlet se a naobracet písma sv. a na­
točit důvodů, aby do krve a špiku národa přešla spasitedlná
nauka jeho. Na smíření s Bohem všemohoucím všecko zá­
leží a smíření nemožné je s t bez ospravedlnění. Sami ale
se před Bohem žádnou svou spravedlností, žádným skutkem
svým i sebe lepším ospravedlniti nemůžeme. Zvlášť čistého
učení se přidržující evanjelik bez dokonalé známosti o duchu
a cíli tohoto článku neobstojí na přísných zkouškách života
a v oči velikých nepřátel tohoto spasitedlného učení. P řed ­
měty к úvahám a výkladům podávají m ísta mnohá písma
sv. L uk, 18, 10—14; Bím. 4, 5—8; Kolos. 1, 14; Z. 32,
1—3. Ú v a h y o č l á n k u IV A u g š p . V y z n á n í , jenž
takto zní v překladu:
„Dále učíme, že odpuštění hříchů a ospravedlnění
před Bohem nedosahují lidé svými vlastními silami, zá­
sluhami a skutkam i, ale. že spravedlivými učiněni bývají
darmo pro K rista a skrze víru, když totiž věří, že K ristus
trpěl za nich a sm rtí svou zadost učinil za hříchy jejich a
64
tím nám všem odpuštění hříchů, m ilost Boží a život věcný
vyzískal. Nebo takovouto víru chce Bůh přijat za spra­
vedlnost, platnou před Ním, a lidem ji přičíst, jako praví
sv. Pavel к Řím. v 3 a 4 kap itoli.M (Srovnej obě pôvodiny
latinskou i německou Augšp. Vyzn.)
F o r m u l a C o n c o r d i a e pak praví: „Jednosvorně
věříme, učíme a vyznáváme, že člověk hříšný před Bohem
ospravedlněn, t. j. rozřešen bývá ode všech svých hříchů a
osvobozený od spravedlivého soudu Božího, přijat je st do
počtu synů Božích a tak dědicem učiněn věčného života a
to beze všech jeho zásluh a hodností a beze všech před­
cházejících, přítomných aneb budoucně následovat majících
jeho skutků, jen pouhou m ilostí a pro zásluhu jedinou a
nej dokonalejší poslušnost, nej bolestnější utrpení, smrt a
z mrtvých vstání PáDa našeho Ježíše Krista, jehožto po­
slušnost nám za spravedlnost přičtena bývá.“
A p o l o g i a též má o tomto článku zřetedlnou nauku,
když d í : „Poněvadž tedy lidé nemohou z vlastní síly zákon
B oží naplniti a všickni jsou pod mocí hřícha a propadli
věcnému hněvu a věčné smrti, proto i nemůžeme skrze
zákon od hříchu osvobozeni a tak ospravedlněni býti, ale
dáno je s t nám zaslíbení odpuštění všech hříchů naších a
ospravedlnění pro Krista, který vydán je st za nás, aby za­
dost učinil za hříchy světa a postaven byl Prostředník a
Smírce všech. A toto zaslíbení nemá za podmínku zásluhy
naše, ale darmo nabízí nám odpuštění hříchů a ospravedlnění,
jako praví sv. Pavel: „рак-li ze skutků, již není m ilost“
(Řím. 11, 6). Aniž visí od naších zásluh smíření. Nebo
jestli by od naších zásluh záviselo odpuštění hříchů a
smíření by pocházelo ze záhona: bylo by neužitečné. Když
zajisté zákon nenaplňujeme, následovalo by, že zaslíbení
smíření vnikdy by se nám za podíl nedostalo. Pavel tak
důvodí Řím. 4, 14: „Jestliže ze zákona je st dědictví, zma­
řena je st víra a zrušeno je st zaslíbení. Kdyby zajisté za­
slíbeni požadovalo podmínku skutků našich a zákon, k te­
rého nikdy dokonale naplniti nemůžeme, následovalo by
odtud, že zaslíbení by neužitečno bylo. Odpuštění hříchů
je věc zaslíbená pro Krista a tudíž nemůže se obsáhnouti
jedině samou vírou (sola ůde). To slovíčko „sola íide*
samou vírou uráží některých, ale ant i Pavel praví: „pro­
tož za to m ám e, že člověk bývá spravedliv učiněn vírou
bez skutků zákona“ (Řím. 3, 28); aneb: „M ilostí spaseni
jste skrze víru, a to ne sami ze sebe, dart je st to Boží, ne
ze skutků, aby se někdo nechlub il“ (Efez. 2, 8. 9.); aneb:
„Spravedliví pak učiněni bývají darmo m ilostív jeho skrze
vykoupení, kteréž se stalo v Kristu J e žíši“ (Řím. 3, *24):
protož pravíme těm, jim žto nelíbí se to slovíčko „jedinou“
nebo „samou“ vírou, aby i z listů sv. Pavla vytřeli všecka
ta výlučná slova „darmo,“ „ne ze sk u tk ů ,“ „darf jest to “
atd. Nebo i tato slova všecka vylučují domnění o zásluhách.
Nevylučujeme zajisté Slova a Svátosti, jako pomlouvají nás
protivníci; pravili jsm e již, že víra ze Slova (totiž Božího)
přichází, i služebnost Božího Slova vysoce si vážíme a pra­
víme, že láska a skutky musejí následovat víru, a proto
ne tak se vytevírají, aby nenásledovali, ale vytevírá se jen
spoléhání 11a zásluhy a skutky lásky při ospravedlnění
Božím .“ (Přeloženo z původního Melanchtonova vydání:
A pologia Confessionis. D iligenter recognita. Anuo X L I.,U
t. j. 1541. L ist 17 a *23.)
112 . (£0 jíjj náfíebuje 3 taforaéjjoto ofpraweblučiú?
3 taíoraéíjo toíjoto ofpraraeblněnt, fteré nám
®ud) froatp přiraíaftímje, ndflebuje na ftraně
S3o,3Í úplné fmtřent íe § nám i a na ftraně nafft
n o m í) g i ra o í : „nebo, raíra-li prarod jeft, rauft
tafé nfágati fe a ncfťt oraoce, jafo ftrora úrobitp
beg přeftání rapfjdm ratolefti a nefe oraoce/'
prarat D r. 9Jt. S u tle r.
Poznám ka. „Já, já jsem smířen s Bohem ; já, já jsem
to, jenž nebude více souzen Boží pravedlností a přísností,
já, já, já nebudu odsouzen pro viny mé m nohé;“ takto
může směle říkati každý věřící v Pána Jezu Krista, který
ho smířil s Otcem nebeským a který mu skrze Ducha svého
svatého i přivlastnil toto smíření ospravedlněním jej, aby
měl život v Bohu a hojně ho měl. S touto pak doufanli­
vostí svou stojí věřící na pevném základě Slova Božího.
Řím. 8, 33— 39.
113. Safe pa! je nám gabegpečen tento noratj giiöot ? ,
$ a fo ofpraraeblněnt přeb šBoíjem a fm iření
S 9ítra naftupujerae noratj jjiraot ra d r iftu ; ale
tento norap giraot práraě tat jeft jnebejpecoraán
při n áš, jaío bpt jncbejpečen při čiftě ftrooře=
•Díaufa n ví bej. fřejť. 2. nntb.
66
nt)dj рггош ф robičídj naffíct) a tu b íj fnabně bt)
brjo ubufen bpí jábofim i bn ffnpnti, jraěbaraoftí
m a rn o u a pobroobom a Iftt b á bíorcou , fbpbp
S u d ) fraatp nepoírcčcoraat n á s ! to m u to jiraotu
a neubrjjoroal m něm a nepůjobit ra n á š í jcfjo
jritftu a jbofonalent fe. S a n . 3, 3 — 7 ; I $ e t r .
1 , 2 3 ; II $ o r . 5, 1 7 ; (Sfej. 4 , 2 4 .
1 1 4 . c) Ätevaf přiwíaftňuje itánt 2)пф fwatlj
jiwot pojměccntm ?
9íejen ojrotcení, jafo po bm ínfu prarabp, a
nejen ofpraraebíněnt, jafo pobm ínfu iutíření, ale
pvimíaftňuje n á m S u d ) jraatp tafé i pojroecení,
jafo po bm ínfu fjiraota ю S o b u , jelifoj giraot bej
poíraěcent jeft pottbé jim oření těla a íjntotp.
Soíraěcení toto paf přiralaftňujc n á m ®ucb
jraatp taf, přebně fbpjj rapbání 3 n á š to prraní,
ftaré obcomání je rafiemi jeljo ta f řečemjmi
bobrpm i í raffemi jtp m i jfu tfp a pomáíjá n á m
p řem á ^ a tí i tm u 5 roeitfu i Ijříiiné gábofti
5 rouítřnoftí nafiicí) pocfjájejíct a p ro ti ípafení
naficm u bojující 1 ) ; po bruí)é t a f : f'öpj rajbtu
juje roůli a pcfilňuje frbce i ro^unt f fíoujení
S o b u a ' © p n u jebo S e jíjji d r i f t u 2 ) ; po tře tí
t a f : fbpj ranufá n á m bájen $ á n č , íáffu, po=
fo n t a bětinifou bůroěru f S á n u S o b u 3 ) ; po
ctrarté t a f : fbpj ttěí n á š nenárciběti bríd) 4 )
a napojíebp t a f : íb p j činí n á š jpůfobné f u p řín n
nofti a opraraboroofti fřeííanjfé 5), fu jmebomb
tofti príjnc 6 ) a fu praroé jraobobč 7).
67
Poznámka 1. Dr. M. L uther praví: „Křesťan má tak
obcovat, žiť a jednat, aby dovolit mohl, by všickni lidé do
jeho srdce nahlédat a co v něm je st vidět mohli.“ Sv. Pavel
Efez. 4, 30. Dáme-li se ochotně takto posvěcovati Duchu
svátému, dosáhneme život v Bohu a to sice život již i zde
dokonalejší, mnohem ale více, ano zcela dokonalý potom,
když i my osvobození od pout zemskosti a tělesnosti, způ­
sobnějšími staneme se к požívání jeho u Boha a Spasitele
našehe Jezu Krista.
Poznámka 2. 1) Efez. 4, 22; Mt. 16, 24. 25; Gal. 5,
24; I Jan. 2, 15. 17; I Petr. 5, 8. 9. — 2) Kol. 2, 6. 7;
I Petr. 2, 24; Řím. 14, 8. — 3) Řím. 5, 5; I Jan. 4, 16.19;
I Petr. 1, 17/ — 4) Řím. 11, 22. 23; II Kor. 5, 10. —
5) Ž. 32, 2 ; I Paral. 29, 17; I Jan. 1, 8 —10; II Kor. 1,
12. — 6) I Jan. 5, 18; Přísl. 4, 23; I Tim. 3, 9; Žid. 3,
12. 13.
1 1 5 . SSppočťtej omoce toýoío pojme cent.
ítřejfau přtjamfjí pojrcecem ob Ф ифа jro.
ujímá (jo ftáíe, p ř e b i t é : fit ^афопнш čiftotp
teta i bttffe 1), po b t u [j é : fu трф огоагсат
jebe ja ojobu jmobobttou a ja ffafáře nab barp,^
jaío fjřtmnami ob 33otja přijatým i, 33oíut job*’
poroěbnéýo 2), po t ř e t í : fu jříjení fobě fffoíp
m bomč jmém pro jimot točená fmůj a tropeí)
тШ )ф , totigto mprooření jobě jiftéfjo ftamu a
porooíání a roebení íjo to tomto čafném jirootě,
jafo fíujbp SSojt 3).
Poznámka. 1) I Tes. 4, 3—5. 7; I Ivor. 6, 19. 20;.
II Kor. 7, 1; II Tim. 2, 22. Výstraha je tu na místě před
hříchy mladosti, před tajnými hříchami, a jak o nezůstávají
tajnými. „Tvářka není lh ářk a“ již ani při nejmdlejší mla­
dosti dítek. — 2) Mt. 25, 14 —29; Luk. 12, 48; Mt, 13,
12; I Kor. 4, 2. — 3) I Kor. 7, 17; Řím. 2; 6 —9; Luk.
16, 10. Každý stav a povolání, ano každý dům a čeleď
křesťana je s t a má byť služba Boží. Křesťanské povědomí
je škola nejlepší pro všecky poměry života. Služebník
slouží ku dobrému pána svého pro Boha, a král kraluje
pro dobré národů svých pro Boha, pro Boha dobře vede
68
dum svůj sedlák, a obchodník pro B oha slouží za nástro j
dobrém u jiných, úředník Bohu se dom nívá sloužit, když
ne pro diéty a platy, ale pro spravedlnost slouží v povolání
svém, vojín křesťanský ví, že B ohu slouží, když povinnost
svou p lní na poli slávy časné, a kdo učí, ve vyučování
svém má B ohu příjem nou a sobě spasitedlnou práci. To je
náhled křesťanský. Necli nikoho nem ýlí to m ódní nynější
vyhazování křesťanstva ze zákonodárství, ze správy veřejné,
z cechů, řem esel, domů, škol, právě již i z m anželstva a
stavu d o m ác íh o , nebo násled k y tohoto zablouzení brzy
budou к spatření, je s tli již nejsou dost p a trn é v tom m nož­
ství domů trestn íc h , dom ů nalezenců, domů hanby a ohav­
nosti, domů bláznů, nepočetných sam ovražd, ozbíjání stá tů ,
bank a obcí. N adarm o se nam nožila ta m nožství paragrafů
všelikých, k te ré m ěly nah rad iti křesťanství; s těm i paragrafy
jso u je n cifry a figury nam nožené, nikoliv ale zlepšen m ravní
stav společnosti lidské. Čím více vzdaluje se nynější svět
od křesťanstva, tím více u p ad á i jeh o blahobyt.
к
IK !. ЗЗрро čítej bale owoce toíio pofměcem', ftere
jiw ot то ©ol)it nám přÍTOlaftmtje!
D rooce pofroěcení, fterrim S u d ) frcatf) nám
jiroot přirolaftňuje, jeft patrné p ř e b n ě то mo=
bíitbě přeb 33ot)em; jen fbo přijat djtiroě ob
S u d )a froatcfjo pojroěcení t m oblitbě, um í fc
prároě m o b titi, a то taforoéto m oblitbě je to
praroé obcoroání cloroěfa ^řtffné^o ё SBoíjem
froatíjm, je oprarcboroé „úěaftenftroí íofu froatíjd)
то froětíe" 1 ); po b n t t ) é jeft patrné: то obco;
TOání ё blíjním i. S u fe ten потоп ginoot třefťanů
běíí ob jtTOota ftarétio pohanů a tědj roffed),
jenj nepřijati jefftě pofroěcení S u d ia froatéíjo.
Sířeffan přijaTOfft pofroěcení ob S u d )a froatéíjo,
jamitoroaTO 33ol)a a tot)o, fteréfjo D it poftat,
Sejiffe Sírifta, m iluje i bií jmi) o froéfjo roe roffed)
poměred) jiroota a obcoroání íibffétjo. Sáffa
69
fřefťanffá f bratřím u míře a Idffa roffeobecnd
f celém u pořolení íibffém u jeftif to baíffí omoce
pofročceuí .2). S o to omoce pofrcěcení pogelptaně
fe jcroí po t ř e t í : roe fpolečnofti bomdcí a ro*
binné, m ndrobní a ftátní a fonečnč m círferoní
fpolečnofti 3 ).
P oznám ka a). 1) Kol. 1, 1*2; 4, 2; Efez. C, 18; Jan.
16, 23; Ž. 145, 18. — 2) Mt. 22, 37—40; Jan. 13, 34; I
Jan. 5, 1; 4, 7. 8. 11. 12. 16; 3, 14; I Kor. 10, 24. — 3)
Kol. 3, 12— 14. Pozn. Ъ).
P oznám ka Ъ). D ů m a r o d i n a . I M oj ž. 18, 19; E fez.
6, 1— 4. Lutherův V ětší Katech, ku IV Božímu přikázaní.
Ž. 133, 1 ; I Sam. 20, 17. 41. 42. N á r o d a s t á t . Svému
národu sloužiti к dobrému je plod posvěcení. Národ ži­
dovský skrze svých Starších prošiti dal Ježíše za pohan­
ského jednoho setníka proto, že miloval národ jejich a
školu jim vystavěl; a Ježíš vida, že věří setník a z víry
miluje jeho národ — ačkoli víra jeho ještě nová byla —
vyslyšel prosby židů i setníkovy, jsa sám veliký milovník
národa svého, v kterém přijal i své člověčenství na sebe.
Luk. 7, 2— 10; Mt. 1, 1— 21. O p o s l u š n o s t i к v r c h ­
n o s t i . Řím. 12, 4; 13, 1— 5; I Petr. 2, 13. 14. 17; I Tim.
1, 2— 3. I ostatní stavy lidské společnosti od Boha jsou
a úcta к zřízení tomuto Božímu má zachovávána býti.
Řím. 13, 7; Efez. 6, 7. 8. Tit. 2, 9. 10. C í r k e v . Viz IV
částku Nauky.
117. poitěroabg fe italegají libé, íteří roubajíce fe
33olnt Ф иф а ]Ъа1ефо jen na Ьифа libjfébo aneb na
jaforoéft ofamgíté nabíjení fnígují, řořitt, jaíorot) je rog=
bil nieji Ф и ф ет jiuatijm a Hbffifm?
9togbíí megi Ф и ф е т froatpm a libffgm jeft
ten, ge Ф и ф froattj jeft půfobitel, bud) paf libffvj
přijím áte! tolifo, Ф и ф froatij jeft fám ten Ьиф
prarobp, láffp a fm atofti, Ьиф pat tibífij ro rog=
ličnofti barů ob З^еЕю p ř i j a t ý pogůftdroá a
70
připraroomdn bpraá f pratobč Ěriftotoé, fu fntíření
fe § Soljem a !u fmatofti jimota. D t. 1 0 6 — 114.
1 1 8 . B op ětu j, ! čemu potooláwá S u d ; fmati)
loěčtctd) ?
Sucf) froatt) porooldmd tcěříctd) p ř e b i u :
ob nečiftotp fu poftoěcení 1), po b r u f j c : ob
rojení fe telcínéíjo f n ornému jrojení fe j Ф и ф а
ftoatéfjo 2), po t ř e t í : ob moubrofti fruětfřé
f moubrofti Ьифотги to d riftu 3), po č t n u t é :
ob jifíů 1фпоис{ф f tom u, co triod utěcně 4),
po p á t é : ob nebofonaíé fídiot) a bofiatfiroí jeno
fféíjo f úcaftenftioí © p n a 23ojíí)o a fu fralo*
lodní fpotu 3 9íínt 5).
P oznám ka. 1) I Tess. 4, 7. — 2) Jan. 3, 5. G. — 3) I
Kor. 2, 13. — 4) Luk. 9, 25; Mt. 18, 11. — 5) I Kor. 1,
9 ; Mt. 25, 34.
1 1 9 . Ä teraf fe pa! potoclání toto i nafíebe! jef)0
totíj přÚDÍaftuéni и vint ié Äriftem pattem nabobpte
ргашЬр, to!)о fmťřem a jtixiota beje?
3 pouíjé milofti 93ojí a beje иф'еф jdftuf;
naffíd). ( D t. 111. $ o jn .)
1 2 0 . 3e=li toto m otání S u d ;a fmatéfm náě a to
pčtmíaftnománť nám Ä r if t o w ^ jafíní) co plátno?
Diofiem pfatito jeft, aěfoíi ne tofíem; nebo
ti, jenj nefípffí fíoroa SBojíljo pro tm u frbce a
omamující fid) jábofti těíefnc, an ij ftdroají fe
účaftitpmi těcř) barů milofti Ф и ф а fmaté^o. 2ííe
ruffaf přebce na barm o n e n n ^ á j í ©loroo 33ojt
na itoět bíe 35«idffe 55 , 10. 11.
71
121. 9Í fbwj tafto i na§ ponmláwá fu fpafent
i přimlaftňuje nám í)c Sitcí) frnnti), či má fnab potom
jij fám číowčf nemtmjm bljti?
üßifoti. 93ŮÍJ ffrje t r t f í a Sejíffc ficc při*
praroil n ám fpafent, ÄriftuS, © tut SBo|t bofoital
to bilo fpafent a fiat fe n á m íaf prambou,
i fmířentnt, i gimotem, a S u d ) froatt) nám tu
pram bu a to f míření a ten jimot přimtaftnil,
obbam nám 1)0 jafobtj bo m ajetno fti: aíc čloměf
ntufí fám tafé přijat jmění toto a í)o офгапоmat, je p ŕíjn í měěnou objímat, poílabt) těmi fe
jim it, t. j. obmracomat frbce froé ob m arnoftí
fmětádtjdj, pojjattffrjdj, obpčejit, fmtjíflettí a rečí
bejbojtujd), abt) moljl S u d ) fmattj příbptcF froňj
m frbci jebo rojíojiti a jej rae roffem jeljo činění
i necfjání fpramoroati. (šfej. 5, 1 4 ; © fut. 3,
19. 2 0 ; S a n . 14, 16. 17. 23.
1 2 2 . Sedí paf m ftatoě čloměf j e f m é míaftnť
mítlc a fíít) pivmájjati tafte fmé mlafhtť telo, fmet a
bábía ?
_ > fmé^ míafiní nit) a rcňíe přirojeitp čloměf
omffeni není jpůfobnt) ani ! míře, ani fit boji
tom u těpém u proti taf mocmjnt nepřátelům , to
mffedo jen S u d ) froattj fřrje míru bofortámá
m něm 1) ; ale oroffetn rolaftní jeljo rouľe a
fíla mufejí m něm mjbujcné pracomati a djopiíi
fe přebemffínt mírt), ftcrá je flpffeití © tom a
33ojíbo přičítání, abt) taf jpůfoben bt)l čloměf
přijat půfobení S u d )a fmatef)o a jmocněit jínt
fffaftně bojomat proti nepřátelům fpafent froéfm
a jroítéjit ftatečnč. 3íeOo bobre praiuUi ftaří
boíjojlotuct, je „ten, Eten) ftroorií udě bej nd š,
nefpafí udě bej u d ě!" 2).
Poznám ka a). 1) Filip. 2, 13; II Kor. 3, 5; I Petr. 1,
5 ; 5, 10. — 2) Qui nos creavit sine nobis, nos non salvabit sine nobis. Ezech. 18, 31; Mt. 23, 37; II Kor. 5, 20;
Skut. 2, 41.
P oznám ka b). Zdá se, jakoby odporovala sobě místa
ona pod a) a tato pod b) uvedená, když tam ta víru a
všecko dobré jen Duchu svátému připisují, tato pak po­
slední velikou váhu kladou i na spolupůsobení lidské vůle
a síly člověka, jakož ani jin ak býti nemůže, má-li člověk
jednou podle toho souzen býti, jako přijal u víře aneb za­
vrhl v nevěře spasení sobě ponuknuté (Jan. 3, 18—21): ale
není v tom biblického odporu, aniž sobě Duch svátý protimluví, nebo jen Duch skrze Slovo Boží do člověka vstupu­
jící dává mu sílu a způsobnost к uvěření. Kde Slovo Boží
se neslyší, tam aniž Duch svátý vstupuje do srdce, a kde
toho není, tam jistě ani víry pravé není. Ale ovšem něco.
jiného je s t ta síla Duchem svátým nám к uvěření p ři­
vlastněná a jiné je sama víra. Víra, t. j. odhodlané se od­
dání Spasiteli, přesvědčení se o spasení Kristem zaslouže­
ném a přijetí ho chtivé a ochotné, takováto víra je s t již
dílo ducha lidského, nebo duch lidský ji z ruky D ucha
svátého svobodné přijímá. T en , k d o věří, již není více
Duch svátý, ale je to osobný duch člověka, duše, srdce,
mysl jeho. Tak jako oko bez světla nevidí, vidění však
samo je dílo oka při pomoci světla: tak i víra naše je s t
dílo ducha našeho pomocí milosti Ducha svátého dokoná­
vané. Vidění oka jen pomocí světla stává se viděním; víra
naše pomocí Ducha svátého stává se dějem a skutkem.
Žádný nemůže přijíti к víře, jediné leč přitáhl by jej Otec
skrze Ducha svátého. Jan. 6, 44; Dr. K ah n is: Dogmatik
III, 421.
123.
čem íe jafbíbá a w cent jdlejť f ш o b o b a,
ftetou nám téj pčimlujtňuje ф иф fwah) ?
© tuoboba pratuá čloroěřa jafíábá fe tu jeíjo
p r ito je n í, jato f obraju 33ojtm u ftm ořetté)o,
buffí nefm rteblnou оЬЬигетфо rojutitnéljo trooru
73
a já íe jt roc froobobnént lebe fam étjo íprarooroán í
f b o ía jen í cite to ijo , fu fterém u ftroořen jeft
ob SBotia ( D t a j f a 1 .)
Poznámka. Taková svoboda, která by je n télo p ři­
rozené svobodným činila a na Boha, který duši svou vdechl
do člověka, a na duše spasení, ku kterému povolána je st,
zapomínala se, nebyla by pravá svoboda, ale byla by to
rozpoutanost a svévole hříšná (Gal. 5, 1—13; I Petr. 2 ,1 6 ;
Jan. 8, 36) a neobsahovala by v sobe celé přirození lidské.
Člověku křesťanskému přivlastněna je svoboda úplná podle
duše i těla. Sv. Pavel vzdychá: „Bídný já člověk, kdo mne
vysvobodí z toho těla sm rti?“ (Řím. 7, 24.) Z toho těla
smrti vysvobodil člověka Bůh skrze Syna svého Jezu K rista,
a to se stalo pouhou milostí. Proto při svobodě stojí milost.
M ilost Boží je pravá svoboda, kdo v milosti té chodí, je
právě svobodný. Člověk je nej svobodnější ten, který se vy­
dává sám za nástroj milosti Boží. Augustin dobře praví,
že „jen život v Bohu je v pravdě život svobody; je n vtedy
je člověk svobodný, když celý se oddá nejen myšlénce na
Boha a myšlení o Bohu, ale i Bohu samému, jeho stvořitel­
ské, osobotvorné moci, tak aby Bůh byl všecko působící a
vším hýbající v duši. Dej — Bože — co poroučíš a poruč
co chceš.“ Toto Augustinovo učení porazilo P e l a g i u s a ,
který učil té nedokonalé svobodě, té svobodě bez milosti
Boží, té tělesné svobodě, které i nynější svět lahodí. Ny­
nější světa malomyslnost má za otce Pelagiuse a vypíná se,
jakoby něco nového byla vymyslila.
1 2 4 . 3 e 4 t ten froobobitt), fbo bej 33ojt miíoftí
fám fe na froobobu propoufftt?
Treffern, jeitj p o jn a í p n ř á jd n í fß d n e a tu b t|
pohn al i SDudja jet)0 a neájobt ro té froobobě,
a íe fám fe p v o p o u fftí n a froobobu froou rolaftn í,
roroiic ta f n en í froob ob m ), ja to n en í froobobnt)
te n „ fíu íja p o ru ffen í froéfjo," ftertj a n i n ifb p
n ep oh n al budíja toíjo praroé froobobtj. II fß etr.
2 , 1 9 ; II t o r . 3 , 1 7 .
74
1 2 5 . Äbo práme pojímá jroobobp © н ф е т fwattjm
mu přtrolaftněné ?
©roobobp taforoé pojímá ten, fboj při roj*
rotnoroání jiroota froéljo tibfřé^o nejapom íná na
pjůroob froůj j 93ot)a a při jrůftání ro fmobobč,
jrůftá i ro m itofti SSogt a ftároá fe náftrojem
budja rot)ěffíE)o, nej jeft fám í bobrému btíjníd)
§ bájní a trefením fpafení froé fonaje. $ il. 2,
1 2 ; S a n . 3, 6 ;
% il 1, 6 ; II t o r .
12(5. Bbaj pal frooboba číoroěfa neprotiroí fe mi=
íoftí 33ojť?
97a jáben jpůfob. 9tebo m iíoft 83ojí nenutí
nifobo, ale jen přitahuje a roábí f fobě buffe
fpafení jáboftiroé. „Sßojbte fe mně roffidni, řteríj
pracujete a obtíjeni jfte a já roánt obpočiuutí
báni," rooíal tr iftu ě fJMn, a fbpj nedjtěli З^Ье,
jaíoroal fe, je nedjtěti a obrátil fe f pohanům.
,3 toíjo je patrno, je m iíoft nenutí, ale nccíjároá
Číoroěfu froobobu úplnou. „ S o fu b j fe řífá bneS,
biteě ufípffíte-íi í)ía§ jefro, nejatrorjujte frbcí
frotjdj," rooíá pronifaroe ! nám l)la§ m iíofti
Щ \. B ib. 3 , 1 5 ; 4 , 7.
( 1 2 7 . Äterat foitbí 2)иф froatíj o těd), jejto tta
фип'Н potrroaíi ro froobobě, aíe opět fe naroraatjt bo
fíujbp těla?
S u d ) froatíj froěbčí proti taforopm ffrje
apofftoía fro. B á b u , „je ti fe fatni obtr^ují,
f)oroabní jfo u a S u d j a triftoroa nemají" (ro. 1 9 )
a pal ffrje fro. 93ctva, řteri) prtpobobňuje je fu
75
p í « , ttarorátiroffímu íe ! mijmt'atfii froému, a
froini u rn p té , narorátiroffi fc Po fatiffte b lata,
I I fßetr. 2 , 2 0 — 2 3 .
1 2 8 . Safott») jcft rojbíí a jafonnj poměr panuje
m ejt jmol’obnou roült a miloftí ž8ojt?
©roobobitá route číoroefa fjiteb roěbomě, tjneb
mimorooíně to u jí po milofti SB03Í , m iloft paf
§8 o§í f)íebá froobobitou roůít čtoroěfa (ot. 1 2 6 ).
SDofonaíé jid) fjcbnoccní balo bp čloroěčeuftroí
úp ln é btatjo o fftěftí jij jbe n a je rn i, ale bo=
fonaté fjebnoccnt froobobné roňte čloroéfa a nró
tofti 95о|{ m oju é bubc 05 p o to m , fbpj © p n
číoroěfa, tato bořonald froobobnd roňte čloroéfa
i m itoft 9305t pvijbe ro ítdroé D tc e frocfjo ě aitjefn
froprni (9Jtt. 16, 2 7 ) ro onen čaš> froobobp ítdrop
íp n ů 93o5td) (9tim. 8, 21). 3)o totjo čaíu ftreta ti
fe babou ro Ejiftorii froéta i froobobnd roňte
číoroěfa i m itoft 93o3t obapolně t a f , 5c tjneb
rogrůftati bubou ndroboroé — grotáffte Eřefťanfftx —
pob pčeroafjou mitofti 93o£t, tjneb opět přeruffo=
5 bopufftění
rodní ro tom gvůftu — oroffem
mitofti 93o3t — přeroafjou froé roňte froobobné
a jp íra ti íe mitofti 9303Í fftejfíaronějffí bobp
biftorie iejidj bubou tp, ro řterpcb nejtěfněji bo=
tfne fe mitoft 93ojt froobobné roňte a obě, bpí
i jen na čaé fe fb ru jt a fpojt. SDofonalé fpojeiti
naftane, aj froobobnd roňte bube to farné djtit
i činit, co mitoft 93oji ro d r i f t u Sejtffi djce a
činí. ÍÉoť i ro jb tí froobobné roňte a mitofti §8031,
7(3
t jeiicf) poměr f fobě obopotnp. Ш т . 9, 1 6 ;
m 26, 4 1 ; P i p . 2, 1 2 ; S«!. 4, 7. 8.
Poznámka. Hluboký smysl rozvodu těchto ovšem je
toliko pro dospělejší a probuzenější mládež, ačkoliv dá se
popularisovat i nejprostějším u mládenci a panně z domů
křesťanských. Jsou lidé i v našem obecném životě pospoli­
tém, kteří jen na milosti přestávají a opět jiní, kteří ve
svobodné vůli sobě libují. Vyšších duchů z historie, s těmito
odpory se pasujících, předvádí nám v utěšeném rozboru
Dr. Martensen (Die christliche Dogmatik. Deutsche A us­
gabe. Berlin. 1856. Str. 338): „Jsou charaktery, k teré
můžeme Jánským i pojmenovat, kteří nesou na sobě ráz
tichého vzrůstu v Pánu, jichžto život je st jako voda tiše
tekoucí. Milost Boží se tu zjevuje jak o krása duše a p ři­
rozená, svátá bezpečnost, kteráž je životem sprovází bez
všelikých násilných pokušení a převratů. (Srov. o Janovi
u Mr. 10, 37 a u Luk. 0, 54.) V odporu s těmito stojí
charaktery asketické — přísně pobožné — jejichž život
nese na sobě známky vnitřního nepokoje, neúmorného boje
za svobodu, v které oni v namáhání ustavičném milosti
v ústrety jdou a jí vstříc pracují. Ačkoli je opanovala již
m ilost Boží, oni předce nikdy к pravému, stálém u pokoji
а к plnosti milosti přijíti nemohou. Celý jejich život je s t
„bázeň a třesen í;“ přes všecky okamžiky života jejich
táhne se jedno jediné vzdychání, jedno lkáni po vykoupení
(Bím. 8, 23), které i celé stvoření vyhlédá. Askesa řím ská
a protestantský pietismus stvořili mnohé takovéto charak­
tery. Mezi velikými církevno-historickými osobnostmi p ři­
pomínáme zde ku př. P a s c a l a , charakter to zcela aske­
ticky bojovavší. Oproti tomu za vzorem sv. Pavla máme
bojovníky čistě apoštolské, mezi nimiž v popředí stojí
L u th er; v těchto je zastoupena ta zdravá záměna těch
dvou odporů, svobodné totiž vůle a milosti Boží, tak že
duše tu odpočívá v milosti a energická práce je jí sm ěřuje
ku spasení, duše ta bezstarostná je i pečuje o spasení,
je jí pak život představuje nám obraz proměnlivý i nebe­
ského vzrůstání a mravního boje svobody.“
С) ф {irúforoltwt
it g to jtm .
129. 58 fterent jej]tč číáufu objajcno jeft učcnť
о Фиф« froatém?
77
Učení o © udju fraatém pčebnáffí fe řonečnč
m článfu jednajícím o frálotoftroí Ěvifíomě a
Slojím.
130. Ätere j сft to fi'áíowftwí Ä riftotoo a SBojt?
^ráíotofttoí Jltiftotoo a SBojí jeft círfeto
Ěriftotoa obecná, to níj SDudj fioatt) měřícím
to Íírifta ßeji ffc b ar р ftoé rojbátoá, abtj jimi
! cíti určení ftoéfjo, ! poptání totij pratobt),
f fmířcní fe 3 33ofjcm a f jitootu točenému při­
jití tnofdi. (D t. 1 0 8 — 116.)
131. 3e ctťfem Äriftotoa jeft to fváíotoftuu Slojí,
fbe čteme o tom ?
jlbpj Spán SejíS poffat učcbínífp ftoé, abp
círfcto jet)o íá ja n ím (Stoanjclium jefjo rojfftros
toaíi, tialojit jim pratoiti o ní, je fe priblíjito
frálotofítoí SBojí 1) a S u n Slrftitel pripratottje
ceftn d riftu $ á n u pram it Ф и ф е т fmatijm tocbcnij, je fe priblíjito frátoioftioí SBojí 2).
P oznám ka. 1) Luk. 10, 9— 11; Mt. 4, 17. 2) Mt. 3, 2.
132. Safotmj jeft rojbtí mc^i frálowftroim Slojím
a fiálowfttmm fměta tohoto?
Spob írátoroftroím fměta tohoto rojum í fe
to píftuící) fioatij^ člotočř a člotoččenftioo jcfftč
to fiction ftoé teíefnofti, t. j. to t>říd)u jůftátoa*
jící a proto bttdjotoně i tčlefnč ta n o u c í; pob
frátomftioím £riftoropm a SBojíut rojum í fe
froět jttotoujrojenéíjo člotoččenftroa, to fterém
člotoef jij procítit f pojndní ftoé íjříffnofti,
toujil po fmatofti to SBotju, natejt © m írce
78
froé^o го driftu, © pitu SSoprn, a bal fe i oíroítíti
i pofroětiti ®ucř)u frootému ! urootu bucf)oro=
utnut, f tom u totiž jirootu rorišfjítttu, jefjo pů=
roobtt přiměřenému. Ж tamtom froětě pouze
přirozeném girooří ěloroěf jen přirozeně a íjtmc
uftaroiěně, $Ьг ro fráforoftroí tomto SSožínt pro
k it bucfjoroně a žije roěěně. I $or. 2, 1 2 ; I ^ an .
4 , 1— 3 ; 2, 17.
Poznámka. Rozumí se tu pod světem říše Stvořitelova,
která i po pádu prvních lidí předce zůstala stvořením Božím.
Proto křesťanství čisté, bez ohledu na jeho utvořování se
časné, na zvláštní církve, neb vyznání a historický vývin
velmi dobře se ví vpravit do těchto přirozených poměrů
světa. Y čistém, pravém a živém křesťansťvě, bud si jeho
zvláštní pojmenování jakékoliv, má své oprávnění každý
pokrok ve věcech světa; všecky poklady lidského vědění a
umění, lidské vzdělanosti, státního zákonodárství, společen­
ských rozvojů a mravů mají v křesťanstvě své dobré místo,
když jen neodporují cíli, pro který stvořen, a duší nesm rtedlnou od Boha obdařen je st člověk. Zneuznávání
tohoto práva přirozenosti Bohem stvořené je s t hlavní
chybou pietism u, nebo zpírá se tím a odpírá výroku urči­
tému sv. Pavla: „že každé stvoření Boží dobré je s t a nic
nemá zamítáno býti, což se s díkůóiněním přijím á (I Tim.
4, 4). Proto křesťan věci tyto nepotupuje, ale nemá je
také za tak drahé a vzáctné, aby za ně prodal svou lásku
к Pánu a svou víru v něho. Napomenutí Pavlovo křesťan­
stva vysvětluje tu nejlépe tyto hlubiny nauky Kristovy:
„Ti, kteříž mají ženy, aby byli, jakoby jich neměli. A kteříž
pláčí, jakoby neplakali, a kteříž se rad u jí, jakoby se ne­
radovali, a kteříž kupují, jakoby nevládli a kteříž užívají
tohoto světa, jakoby neužívali; neboť pomíjí způsob tohoto
světa.u I Kor. 7, *29—31.
1 3 3 . Soforoé ponrómoftt wjrůftajt obtub pro ítáě
f « f f a ni) ?
2í!)t)djom fe bali ro falbem cafu fárat a
roéft tórou ©ucfju, ftcrt) fíáíe ten rojrů:’' frá*
79
íom ftm í šBojítjo u p ro fíře b frálorafirot tohoto froěta
n a p o m á h á 1 ), a b g d jo m po brufjé ftale (iběti 2 ),
a p a ! napofíebt) abpcfjom p itn ě u jím a li pro*
ftřeb fů m ito fti 33 05t 3 ).
Poznámka a). 1) Filip. 1, G; I Kor. 1, 8. 9; 15,58. —
2) M t.v24, 42; I Tess. 5, 6—9; I Petr. 5, 8. — 3) I Petr.
2, 2; Žid. 10, 25. Pozn. b).
Poznámka b). V ýstraha před uchylováním se od „spo­
lečného shromáždění,“ kterého se židé dopouštěli a co jim
tak pronikavě sv. Pavel vytýkal, jsou sami židé; oni z po­
čátku jen odpírali, až se zatvrdili a potom celkovitě od­
padli od Boha. Pavel předvídal konec toho opouštění spo­
lečného shromáždění a chtěl retovat národ svůj, — ale
darm o, nechtěli p řijíti, nechtěli se vrátiti a odešli od
Spasitele svého na věky. Péče Pavlova o židy je dotvrzena
v listu jeho к Židům; neprospěch její к zatracení židů
očividný je v historii nynější tohoto národa.
1 3 4 . S a f o m běbictmí заШЬепа jfou wěraíjm úbítm
ctrfwe Äriftorop ?
3 iroí úborně ctrfroe Ě rifto rop jfou bčbicomc
frdloroftm i ЗЗ 03Ф 0 , ate jij i jbe n a je n ů b án o
jeft jim b ltjiti fe f b o fo n aío fti a ofouffeti 3 tčď)
roěčmjd) rab o ftí. [2Rt. 5, 4 8 ; 9Íím . 8 , 2 9 ;
ftilip . 3, 1 2 — 1 4. š im o to p if n é úroaljp S a n a
,3 tatoúftéfjo (© íjrpfofiom a), § u f a , S u tfjera, $ a r o l a
© e r lja tb a , © p c n e r a atb. atb .]
1 3 5 . (So jeft tebi) ctrfero Äriftotoa, fterou S u d )
fmaitj uprofířeb íráíomftun fioěta toíjoto fpromajbuie?
(ítrfem ívriftoroa u pro fířeb írdtom ftroí froěta
a n d r o b ů rojličmjcf) S u d j e m fm a tp m fljro m a jb ě n á
jeft fpoíeěuoft libí měřících a m pjndroajtcíd) fß a n a
S e jit ívrifía, fte říjto jfou jebno tělo fpotecně a
jidjjto í)tama jcftiť í?riftu § f]3 á n ; te n to © p n
80
B o jí a ©pit (Šíoroěfa íyejíi $riftu§ jefi pú=
roobcem jejím ja čaju bptu frocíjo jbe na gem t,
nmfjaf bo jfutečnéfjo, ínftorícíéljo jimota na jměte
roftoupiía ona aj po mftoupcní Scljo na nebe,
íbpj pojíat Ф ифа jroatéfjo, toíjo Ф ифа Dtcom a
а Ф ифа jméíjo, m ben Setnic na 2Ipojftolp,
fteří ji rogjjínli a íterou Ф иф fmatij ubrjuje
na jměte. (Sfeg. 1, 22. 2 3 ; © fu t. 2, 1 — 1 2 ;
S an . 15, 1— 6; 6-jcg. 4, 3 — 6; I jßetr. 2, 9 ;
II Xim . 2, 19. 21. I to r . 5, 1 1 ; ot. 93.
Poznámka. x\ugsb. Vyznaní v článku VIII praví: „Ač­
koliv církev je s t vlastně společnost a obcování svätých a
pravě věřících, předce jelikož v tomto životě i mnozí falešní
křesťané a pokrytci přimíšáni jsou a zlí mezi pobožnými
se nalézají, svobodno je s t užívati svátosti, k teré od nehod­
ných přisluhovány jsou, jako to již K ristus Pán oznámil
и Mt. v 23, 2: Na stolici Mojžíšově posadili se Zákonníci
a Farizeové atd. I Svátosti i Slovo pro ustanovení a rozkaz
Kristův úČinlivy jsou i když od nehodných přisluhovány
bývají. Zamítáme Ponatistů a podobných, jenž jin ak u č í /
A p o l o g i a má pak o tom: „Pro tu příčinu přidali
jsm e v Augsb. Vyznání článek VIII, aby se žádný nedo­
mníval, že my oddělujeme zlých a pokrytců od zevnitřní
společnosti církve aneb odpíráme svátostem, jenž od zlých
se přisluhují, působivost a účinlivost.
136. Bpío=(t frátomfímt Ärijtomo a B ojí přeb
natogemm Ärifta ^áita?
Ecaíorojímí B o jí její ob měfů a na měfp,
ale btyío ono ob měíů jen и Boíja Xvojjebinéíjo,
íaf jafo © pn и D ice а Фиф jroatp и D ice а
© p n a ; příprarooroal rojjaí Вгф m pofolení lib*
jfém a můbec na jmětě gjement je tohoto fra=
íorafimt jméíjo, jenj jíoroe frdíomftroím B ojím
a ^riftompm jfrje mnoíjé jfutfp ídjfp a bobvoti-
81
roofti fraé (oí. 56).
Ш
roětí a fu člor
přililo frdloroftroí $rtftoroo a sBo^í 05 á pří=
ф о Ь ет © p n a 23ojtf)o S ej» Ä rifta $ á ita naffefjo,
fterp tofíecřa jaíííbení 33o$í naplnil fu fpáfc
pofolení libífcíjo.
D tom to frálom ftm í jel)o jafo o círfroi jroaté
obecni fřefťanífé jcbná paf IV čáftfa 9íaufp naffí.
IV . OB arkmt ftmttf trkaní
fťanf \iéfajntlTtulflié.
137. i ß ftere'm číáttfu m írp obecní fřeífaitffe ob=
fajetto jeft učení o círfroi-?
Učení o círfroi íroaté obecní fřefřanfřé ob=
fajeno jeft го III článfu ©neffent apofftoltféljo,
ш těcf) fíorocd): roěřtm m Ф и ф а fro. — obcoroání.
138. Čí fbp j ta fto roffecfp círfw e fřeffanffé rop=
jnároají, či roffecfp tafé jebitaf učí o cícho i '?
■Jieučt jebnafo, a to je jeben p u n ft, po
fterém fe jebna ob brufjé pojejnároají. Sôfíeéft)
fiče ä r if ta ißdna ja ißuroobce, Ф и ф а fmatéřjo
ja gbrjom atele a 9íojífiřoroatele círfroe mají,
mffecft) jebnu jroatou, obecnou, fveífanffou a
apofftotffou círfera ropjndroají: arofiaf přebce
ne roffecřt) taf, jafo círfem eroanjelicřd, ten rojbíl
nteji círfroi neroibiteblnou a roibiteblnoü, totij
SNaufa nábog. fř eff. 2. Щ Ь .
ß
82
nteji círíroí bofonalou ro nebeííd) a tou nebo=
íonoíou na jemi ro paměti m ají.
1 3 9 . Safe me wfjeobecnofti učí o cítfrot náš
fatediíčunus ?
„SBěřím to S u d ja froatéfjo atb. S o t i j :
SBěřím, je já je frcéfjo wlaftnítyo ro ju m u atb.
1 4 0 . 3B čem pojůftúroá tojbíí m učení o círfiut
meji naffť a římjfou círfwí?
S e n rojbíl fjlaroně m tom roějí, je círfern
rím ffá nečiní uaprofto jdbnéfjo rojbííu mcji
círfmí čítriftoroou tou n e r o i b i t e b l n o u , ne*
mající (bte ©jej. 5, 2 5 — 2 7 ) jábné pofjfrornp
a rorájfp, a tou m i b i t e b í u o u, mající na jobě
ntnofjo těd) pojjfmvn a rordjfů, naftebef p at toljo
jléfjo rojběComdní jeft ten *), je řím ffá círfcro
celou tu boíottaíofí círfme .ítviftomp mítějící,
nebcífé, té círfme bej pofjfrornt) pčiroíaftňuje
jobě a bopoufjtí fe Ijříďju fje, fbpjto jndmo jeft,
je i u ní je nadjájejí neměřící a potupníci S ío m a
33ojífjo, ftenjd) ona ja fpafemjd) profjíaffuje
proto, je je f ní jamofpafíteblné jem nitřně p ři'
ijlaffují. ^bejto círfern eroanjelicfd 21. 2B. bobře
rojběíuje a rojejnároá círfern neroibiteblnou ob
rcibitebíné a učí, je círfern jeft ípoícčnoft pramě
rcěřícíd) a pramě jijícíd), it nid)j je ©roanjelium
čiftotně a upřím ně fdje a froátofti pram ě p ři'
fingují (Slug. ЗВщп. V II); „pročej ti, m nid)j
.nepůjobí $ r i f t u § , ncjjou úborně círfme jeljo,"
a „írálomftmí ^riftoroo — t. j. círfern praroá
83
fíeffcmífá — jebině tam jeft, íbe jíou ©íoiuo
a ©m átofti, jafo učí Sípologie.
Poznám ka. *) Ještě i jiné jsou následky toho matení
církve neviditedlné a viditedlné, tak na př. i my učíme, že
Kristus Pán skrze Ducha svátého spravuje a zdržuje církev
a je st v tomto díle neomylný, chybovat nemohoucí, z jeho
ruky vycházející církev je st svátá, dokonalá a nemající
poskvrny, a jen v takovéto této církvi možno dosáhnouti
spasení; ale tato církev ukrývá se zrakům naším zemským,
je st pro zem ské naše oko neviditedlná sice, která však má
i pro tento svět jistá viditedlná znamení, a tato její viditedlná znamení jsou č i s t é u č e n í E v a n j e 1 i u m a p r a v é
p ř i s l u h o v á n í S v á t o s t í (Apologia). Papež ale všecky
tyto vlastnosti a celé to přirození církve Kristovy při­
vlastňuje sobě samému a církvi své; sobě přivlastňuje
svatost, neom ylnost, sam ospasitedlnost, tak že může někdo
věřit v Krista i dát se vésti Duchu svátému i niíti Slovo
Boží v počestnosti i požívat hodně Svátost oltářní i vy­
znávat před světem Ježíše v těle přišlého i vzývat přeblahoslavenou Trojici svátou i žít čistotně a bohabojně na
světě i umírat v Kristu, on předce za zatraceného se pro­
hlašuje, je stli zevnitřně nepatří к církvi římské a nevěří
v ustanovení je jí lidské. Evanjelická církev věří v neomyl­
nost Ducha svátého v církvi se projevující, ale odpírá ne­
om ylnost jak papežovi, tak i každé lidské společnosti,
nechť by se jakk oli nazývala. Z toho pyšného a přemrště­
ného si přisvojování přirození církve Kristovy neviditedlné
zplozeny jsou v historii neslýchané zločiny, zbojstva, vraždy
a jin é ukrutnosti. Potlačování Slova B ožího, svobody a
svědomí lid sk éh o, ujímání práv králům a císařům z Boží
m ilosti panujícím , hatění vzdělanosti a mravnosti dálo se
na jedné straně, na druhé straně přepych, nadýmavost,
zbožňování sebe a stavení se nad Krista bujelo úžasným
způsobem. Pyšného toho sebe co viditedlné církve, církve
zem sk é, ještě je n teprve domáhající se toho vyššího cíle
dokonalosti přeceňování plny jsou římské věrovyznanské
knihy, jako katechism us, dékreta koncilu Tridentského a
také spisovatelů a kazatelů římských. Naproti pýše této
v skromnosti a pokoře křesťanské učí církev evanjelická:
„království Kristovo jen tam jest, kde jsou Slovo a Svá­
tosti ;“ a n e b : „církev není toliko spolek zevnitřných věcí a
ceremonií, jako při politických spolcích, ale zásadně je
6*
84
ona společnost víry a Ducha svátého v srdcích, která však
nicméně má i zevnitřná znamení, aby mohla poznávána
a od jiných rozeznávána býti, totiž čisté učení Evanjelium
a přisluhování Svátostí podle Evanjelium K ristového.“
Apologie.
A u g š p . V y z n á n í v čl. VII. „Učíme, že jedna svátá
církev věčně trvati a zůstávati má. Jestif pak církev shro­
máždění svátých, v kterém Evanjelium pravě se učí a pravě
přisluhují se svátosti. A ku pravé jednotě církevní dostif
je s t jednostejně smýšleti o nauce Evanjelium a o přisluho­
vání velebných svátostí. Aniž potřebí je st, aby všudy byla
zachovávána jednostejná lidská ustanovení, čili řádové aneb
ceremonie od lidí nařízené. Jakož sv. Pavel pověděl к Efez.
4, 5: „Jedna víra, jeden křest, jeden Bíili a Otec všech
nás.“ (Srovn. Efez. 4, 4—6; Skut. 2, 42; Jan. 15, 3.)
1 41. Dtogegnároej ponmínt a pčttogem círfioe ne*
wibiteblné b(e ptfem ]watť)cb!
%at, jafo jebeu jeft $$án, jeben ® ud) froatt),
jebno libffé pofolení, fteréljo je b in p t cílem jeft
fjebnocenu btjti ё driftem íp á n en t: ta! jeft i ta
neroibitebíná círfero jen jebna 1 ), a tato jebna
círfero jeft fpolu tafé obecná, fřefťanffá, apo=
fjtolfřá círfero 2), obbělující fe ob froěta a feft
facírfřtjd), jegto bub ro cetfu aneb ro jebuotli*
rooftecí) obftoupiíp ob ro v n á n í apofftoífíéíjo 3 ) ;
tato jebna apofftolffá círfero jeft fpolu í froatá
círfero fřefťanffá, ro fteré jeft froattjcl) obcoroání,
proto ge ®udf) froatt) ffjromágbční toto — čili
obcoroání — ffjrontagóujc, ofroěcuje a pofroěcuje,
ro ftcrégto froatofti fe i ta její obccnoft a jebnota
gaflábá 4 ) ; fonečně, n a fo lif £ laroa její, ivriftuě,
n p í neroibitebíná jeft, paf n a fo lif círfero jeft
ffjromágbční froatpcf), fpolečnoft totig nejen ge*
ronitřně ropgnároajícídj, ale i ronitčnč roěvícíd^
85
a taf i jijtctcf), ftcří vojptgleni jfou po raffed)
čáfted) fročta, utejt rafiemi ndr'obp, u proftveb
raffed) ftaroii libffgdj, f tom u, n a fo lif jeft cirfcra
fhrom áfbifjtě a rtffe roeUfpd) ftl, mocí a m ilofti
93ogtdj, jefttf ona itcroibiteblnd, roečnd, raítějící,
fíerc ani bratu) pefeíné nepřem ohou 5 ).
Poznám ka. 1) Mr. 16, 15. 16; Efez. 4, 4—6. Tato
jednota zjevuje se v rozdílnosti (otázka 142). Již za časů
apoštolských, v prvotní církvi ukázalo se, že tentýž Duch
v rozličnosti darů pozůstával, ano tentýž Kristus od jelio
vlastních apoštolů rozdílně byl pochopován a vyobrazován.
Ze vzájemného poměru církve ku světu, к rozličným n á­
rodům a ku rozmanitým stupňům schopnosti neb vzděla­
nosti lidské povstávaly v té jedné církvi rozličné náhledy
a rozličná pochopování křesťanstva, z čehož se posléze vy­
vinuly konfessie, čili vyznání víry více nebo méně jedna
od druhé se lišící a proto i jm éna zvláštních církví p ři­
jímající. Tato rozdílnost nic nevadí jednotě církevní dotud,
dokud všecky mají společný základ podle pravidla toho
víry obecné křesťanské a podle napomenutí sv. Pavla к Efez.
2, 19—22.
2) To slovo o b e c n á církev (catholica ecclesia, od
řeckého slova K ojO A ac; = obecný, všeobecný) mnoho ne­
dorozumění přineslo na svět. Samo to slovo Ko^oÁr/.c;
není nikde v písmě svátém к nalezení, proto L uther a
symbola naše raději užívají pro vyrazení obecnosti církve
o i ** o u |A £ v y ) , což to samé značí, t. j. obecná, všeobecná. (Oecumenica Symbola
obecné vyznání víry). Samo pojmeno­
vání církve jako obecné zakládá se v jejím ponětí, že ona
není pro jednu toliko zemi, jako byla starozákonní židovská
církev, ale je pro všecken svět, dle předpovědění: „Po vší
zemi rozchází vse zpráva jejich a až do končin okršleku
slova je jic h “ (Ž. 19, 5), a jako svědčí sv. Pavel: „Evanje­
lium přišlo к vám jako i na všecken svět“ (Kolos. 1, 6);
dále církev křesťanská i proto obecnou se nazývá, že ona
není jen pro jeden věk neb stav něk terý , ale pro všecky
věky, stavy, pohlaví jednak platná a zavazující jednak
všechněch к životu vyššímu, jako dí sv. Pavel Gal. 3, 28:
„Není ani Žid, ani Kek, ani siuha, ani svobodný, ani muž,
ani žena“ a td .; po třetí tato všeobecnost v tomto smyslu
86
má být rozum ěna, že jen s ní je s t K ristus podle Mt. 28,
*20: „A já s vámi jsem po všecky dny až do skonání světa,“
proto naposledy po právu a rozumně jen ta církev obecnou
(холодна;, ci**ou;jivYj) slouti může, která K rista dle učení
proroků a apoštolů vyznává a v učení o Evanjelium jeho
jednostejně smýšlí. Tímto cílem i vydávána byla z času na
čas a dle potřeby duchovní obecná (oecumenická) vyznání
víry, aby se pospolitě vědělo, kdo vyznává obecnou (oecum enickou, katolickou) víru v Boha Trojjediného. (Srovn.
otázku ЗУ, 96, 100, 101, 102, 105.) Jen tato obecná je
spolu i církev apoštolská a jen apoštolská může obecnou
býti.
3) Mt. 18, 20. Jen ve jméno Kristovo shromážděni jsou
církví obecnou, t. j. křesfansky obecnou. Apoštolé se ne­
scházeli ve jméno Petra, Pavla, Jana, ale ve jméno K ri­
stovo. Naše symbol a praví: „kde Slovo a Svátosti jsou,
tam i království Kristovo je s t.“ H istorie sama náhled tento
potvrzuje. Bez toho jednotného a jednotícího rozličnosti
bodu s církví apoštolskou nemůže žádná společnost věrovyznanská činiti sobě nároky na obecnost, oecumeničnost
církevní, a kdyby hned celý svět odpadl od víry Kristovy
a postavil sobě vymysleného nějakého svátého neb nejsvatějšího na místě Kristově. Tento bod rozličnosti věrovyznanské sjednocující je s t obecné, apoštolské vyznání víry
(Symbol apoštolský, čili Víra obecná křesťanská, anebo
prostě „Věřím v Boha“). Věk za věkem, pokolení za po­
kolením , rodiny a plemena za rodinam i, národy a plem e­
nami ohledají se zpět za tímto východištěm m ajestátným ,
po tomto bodu společném, obecném, oecumenickém i b i­
blicky správném i historicko-apoštolském. Jen ta je s t obecná
církev, církev apoštolská, křesťanská, která na tomto vy­
znání stojí, toto vyznání drží, tímto vyznáním se proti
kacířským sektám ohražuje. Naše církev evanjelická А. V.
za takovéto církve uznává církev pravoslavnou, která z apo­
štolského vyznání vyšla, potom řím skou, která obecné vy­
znání Nicaensko-Konstantinopolitánské ohledem pocházení
Ducha svátého od Otce i Syna p řijala, pak evanjelickou
obého vyznání, které obě obecnou víru apoštolskou, Nicaenskou i Athanasiovu (otázka 105) drží a za svou při­
jím ají. (Viz Liber Concordiae.) Žádná ze sekt kacířských
nesmí se směšovat s těmito obecné církve křesťanské ušle­
chtilými haluzemi. Římská ovšem, jako ve všem, tak
i v tomto líší se v osobytnéin svém náhledu, a ja k pravo­
slavnou, bár od té ona se odtrhla, tak i evanjelickou, která
87
od ní z příčin víry a svědomí se odštěpila, za kacířské a
šism atické vyhlašuje, ovšem p o n e p r á v u a b e z d ů v o d u ě.
4) I Petr. 2, 9; Efez. 5, 25— 27. Jako svátá odděluje
se církev obecná, křesťanská, apoštolská od světa, proti
kterému ustavičně svědčí. Svetáci, zvlášf u evanjelika a
neznabohů, rádi by i církev na kopyto světské narazit.
(Studie historické Ladislava Paulinyho dokazují toto na
církvi evanjelické v Uhersku, zvláště na slovenských stra­
nách.) A le to se nedaří a nikdy zdařiti nem ůže, jako to
pokusy synody pešťanské, generálně konventy za příkladem
gener. inšpektorů Zayho, Prónayho aPfanschmidt-Zsedényiho
dostatečně dokázaly a dokazují. Nebo již samo povstání
církve rozdílné je st od povstávání těch všelikých lidských
útvaru, společností a ustanovizní, tyto všecky mají za zá­
klad a počátek vůli a usnešení lidské, které se dle potřeb
času potom samy ze sebe rozvinují, čímž vznikají vždy
nové poměry mezi lidmi a sourodými společnostmi. Ne
tak povstala církev. Tato povstala z Ducha svátého a vůle
Boha Otce a Syna; Duch sv. je st jejím počátkem , vývin
její pod vplyvem jeho dál se a cíl její není jen jistá po­
třeba času, vzdělání, učenost, osvěta, moudrost, ale při
těchto okrasách života, ozdobách národů, hlavně vykoupení
a posvěcení člověčenstva. (Nebo — nuž představ sobě toho
moderního šviháka vzdělaného, moudrého, osvíceného, vy­
značeného řády, úda spolků vzdělávacích atd. s revolverem
v ruce a činícího sobě násilí a samovraždou scházejícího
ze světa! Aneb vykunštovaných vzdělanců, jenž bližní své
o m ajetnost jejich přinášejí. Vzdělanost je okrasa — ale
jen když ten vzdělaný je st živým křesťanem.) Proto když
vyznáváme v í r u v s v á t o u c í r k e v , tím jen to potvrzu­
je m e ^ že cíl jejího vývinu je st svatost a posvěcení života
národů, dotyčně celého člověčenstva. (Srovn. otázku 128 a
poznámku.)
5) Právě proto říkáme: „Věřím v církev obecnou
křesťanskou, věřím ve svátých obcování,u nebo v tyto věci
jen věřiti se d á, viděti je nemůžeme v této naší zemské
obm ezenosti. Kdyby zajisté jen ta která viditedlná církev
m ěla tou pravou, obecnou církví b ýti, byl by Duch svaty
jin é vyznání církvi vnukl, a sice toto: „ V i d í m c í r k e v
o b e c n o u , v i d í m s v á t ý c h o b c o v á n í . “ Ale jinak vnukl
Duch svátý Otcům i církvi celé. Věřím v tu neviditedlnou
církev obecnou, která se projevuje v jistých zevnitřných
znameních, v Slově totiž, ve Svátostech a v obcování sva
88
tém, v živote pravě křesfanském. V tu cirkev neviditedlnou,
z které tato viditedlná, mdlá, avšak předce svätá prýšti se,
t o l i k o v é ř i t i mohu. Že pak je s t vítězící tato cirkev, to
neznamená toliko to konečné vítězství na konci všech dnů,
nebo ona vítězí i v běhu svého časného vývinu, celkem dle
pravzoru svého, dle Pána Jezu K rista, který prostředkem
utrpení vyvinoval se ku vítězství, tak i ona cestou kříže
kráčí ku svému vzkříšení. I v církvi pořád se to samé
opětuje, co jednou pověděl Pán: „Zrušte chrám tento a ve
třech dnech zase vzdělám j e j “ (Jan. 2, 19.) Ať jen něco
uvedu z historie. Ve francouzské veliké revoluci na konci
minulého století zrušili kalendář křesťanský pro obecný
život a s ním i Boha Trojjediného a křesťanství celé ná­
rodu tohoto. A kdo byl ten první, jenž po této povíchřici
slavil vzkříšení? Ještě se kouřil dým z rozvalin blahobytu
lidského, již slavil vzkříšení své kalendář křesťanský a
s ním i Bůh Trojjediný a křesťanství v národě. Církev se
duchem svým vlastním , jenž je s t Duch od Otce i Syna
pocházející, obnovuje. Tato zemská viditedlná církev je s t
sice pořád v soužení a bojuje ustavičně, ale při všech
mdlobách její vládne v ní ten duch té neviditedlné a věčně
vítězící církve a padá i na ni ne nečasto stín té dokonalé
vítězící církve, úplné ovšem a dokonalé vítězství náleží jen
té neviditedlné církvi i to až na konci dnů. Naše církev
i o těchto věcech učí dítky své, nebo Apologie naše dí:
Mýlíš se, kdo se domníváš, žeby se církve dali udržovat
silou a zbraněmi, ony žádají poučovanými býti o nábožen­
ství. („Doceri de religione postulant hom ines.“)
1 4 2 . íKojejnáwcj po umí) it a ptirojent civíme toibt»
tebíné.
©íríero mibiteblná jeft r o 3 b t í n á a r o j*
m a n i t á , jafo fe tu befju biftorie pob горфтоет
i froobobtté íibffé roůíe i Ф ифа froatéíro ion*
minula 1 ); proto jeft ona o b m e j e n á a nc=
b o ! o n a l á, mající na fobě pofffmrnp a roráfíp,
p ántít) to ítbfféíjo přirození po pábtt 2 ); jeft
ona aíe napoflebp i bojující, čili rptěřující,
čeljoj bůřajoroé jfou m í)iftorii, fbe tato roibi=
89
teblnd círfero čítá neím íntp počet froěbfů prambp
^riftomp, mttčeblnífů, učitelů a jintjcb Наюпрф
pomnífů bojoroání íroéljo 3).
Poznámka. 1) I Tess. 5, 19—24. Ot. 128. 141. Pozn.
1. 4. 5. O této církvi můžeme říci: vidíme ji a sice u všech
stavů, mezi všemi národy, pode všemi podnebími, ve všech
barvách lidského pokolení, vidíme ji hned slavnější, moc­
nější, hned skromnější a slabší, ale všade tam je s t i ta
církev neviditedlná, v kterou věříme a z které tato viditedlná životnou šťávu a byt časný váží a přijímá.
2) O b raz dokonalý církve viditedlné je s t vyobrazen
Pánem u Mt. 13, 24—30. 47—50. Naše církev dává výraz
tomu v p ís n i: „Sión kvílí přežalostně“ (Tranosc. 532), „Ach
Bože pohled’“ atd. (str. 1149). Tuto nedokonalost při všem
lidském tvoření vyslovuje i sám sv. Pavel к Filip. 3, 12.
3) Efez. G, Í2— 17. Ot. 141, pozn. 4. У tomto boji
může ta viditedlná církev i ochabovat, ano mnohá ve své
jednotlivosti celkem světu podlehnout a se sesvětštit, proto
předce církev Kristova obecná nesesvětští se, ona nikdy
neupadne docela, nebo má na Duchu svátém svého věčného,
nikdy nedřímajícího reformátora, obživitele, který ji samu
ze sebe opět napraví, církev se konečně secularisovat nedá
a byť by i tyranové světa je jí statky zemské secularisovali.
Srovn. ot. 142, pozn. 5.
1 4 3 . Safe fe n u ta itewibitebtna ! té wibttebíné
ctrfrci ?
$a fo buffe f tč íu , jafo cr
íu fropm
čáftřám, jafo neroibitebínoft, f.crá ftaroá fe
roiběnou, jafo .triftomo fráícroftmí, ftevé raftu=
puje na ftočt fu círftpi na froětě, jafo nej=
fráfnějfft mpfjlénfa íáffp ŠBojí f jejímu itffu=
tečnční, jafo jenid) nebeffp f neroéftč jmé jemffé,
fferou na nebefffanfu brjo promění. 0 té ne=
toibitebíné platí; „anijj ‘řefnou ap tu to , aneb
ap tamto" jeft ona 1), o té paf mibiteblné
p latí, je jeft ona „měfto na Ijote lející, fteré
90
neum ře ffrpto a fretce rojíroícend, fterd nernůje
pob nábobu, aíc tnufí na frotcen ftaroětta bpti 2 ).
Poznámka. 1) Luk. 17. 21. — 2)
139. 140. Aug. Vyzn. VII. Skut. 2, 42.
Mt.
5, 14. 15.
Ot.
144. 3 a fo n^ruftá ta wibitebíita cťrfem 3 té ne*
ttribitebhté?
SSibitebíná ctrfere roprůftá j té nereibiteblité
ffrje jroídfftní pvoftřebfp m iíofti 33ojí (ot. 1 3 3 ),
ftetp m i Ф и ф freatp tu ncroibUebCuou círfero
ítriftorou refftěpuje bo té čaftié a roibitebíué,
abp refficfni úboroé této ctrfroe na froěté fij ree
roěfu tom to „fbefjti fe re jebnotit rotrp a jnám ofti
© pna 33ojií)o, re nutje bofonaléíjo re m íru
poftarop plného roéfu Jhňftoroa" (@ fej. 4 , 1 3 ).
Poznám ka. Na tomto díle jest každý křesťan povolán
pracovat a sice nejen činným podílu bráním na slyšení
Slova a Svátostech, ale živým oslavováním Boha, poznáním,
vírou a životem, obcováním stálým s Bohem, příkladným
předcházením jiných a dopřinášením své hřivny к tomu,
aby veškerý národ jeho vzdělával se v dům duchovní,
v kněžstvo svaté dle I Petr. 2, 5.
145. Ätcre jfiut to tp jwldfftm proftřebfp 9M o fti
tBojt ш ctrfrot?
2Beíebité © rodtofti a fraaté ©toroo iö o ji.
14(5. @o ffou ©luatoftt a fterp jejicf) jáftab?
© rodtofti ffou froaté ropfonp ctrfroe j vo$=
fajn SSogt^o ffrje fôrifta navíjené, při ш ф | ta
jiftd tniloft SBojí ubéhife fe, fterou onp jroéftufí
a jaflibufi 1 ) ; jdříabem jejid) jeft ©loroo SSojí,
íteré jim i roibitebínpm fe ftdrod re círfroi, taf
je m ůjem e poroěbět, je © rodtofti ffou roibiteblné
91
©loroo 5805í a ©ioroo ЯЗои jcft neroibiteblná
©rcátoft. ißvo tento tajemftroa ptm) froajcf
шг)фоЬп1 ctríeio, prarooílarottá mtjfíeriami, t. j.
tajemfíroanú je pojmcnoroala. S lo n í jajtfté
lifd tajemftroa a profirebft) mitofti ЗЗо^г na
jebné, na bruíjé paí ftrané jfou i froébectroa
ctrfroe o Ítrifíu ißdnu a búfa5p mocné naffeíjo
rovnaní rtícp, ítcrpm ij círfero tíMftoma fe
jtuocňnjc, ffíií a m pvaim) bůnt 23 05í 2 ) jrňftá.
Poznám ka. 1) „Výkony čili obrady z rozkazu Božího
mající zaslíbení m ilo sti,“ dí Apol. „Accedit verbum ad
elementům et rit sacramentum,“ di s y . Augustin. P ů v о dc e m S v á t o s t i je st Bůh sám, nebo jen Bůh svátý Svá­
tosti ustanovovat může, jako ten, který sám toliko m ilost
udílí. Lidé nemají právo ani Svátosti ustanovovat, ani 11a
ustanovených od Boha něco měnit, doplňovat neb mistrovat.
Ani papež, ani žáden svátý koncil a tím méně nějaký gener.
inspektor tohoto práva od Boha nepřijal. Proto na Svátosti
ničeho nezmění, ani ji na vážnosti neb důstojnosti nic ne­
přidá žáden člověk, ani na ni nic neum enší nehodný, či
přijím atel, či přisluhovatel, jejich cena, moc a vážnost leží
v ustanovení jich samých od, Boha. „Vim sacramenti non
mutat vita m inistri.“ Aneb Řím. 8, 8: „Nebo co je st do
toho, jestliže byli někteří nevěřící? Zdaliž nevěra jejich
věrnost Boží vyprázdní?“ Tu platí jen to pravidlo, které
vůči Zákonníkům a Faryzeňm, posadivším se na stolici
M ojžíšově, odporoučel Pán Ježíš řka: „V šecko, cožbykoli
rozkázali vám zachovávati, zachovávejte a čiň te, a l e p o ­
d l e s k u t k ů j ej i c h n e č i ň t e ; n e b o ť p r a v í , a l e n e ­
č i n í . “ — P o d s t a t o u S v á t o s t í jsou věci zemské a ne­
b esk é; zem ské jsou voda, chléb a víno; nebeské Slovo
Boží při nich, v nich a s nimi, a sice Slovo ustanovení
jich : „Krstite, vezměte, to čiň te,“ a Slovo zaslíbení lidem
neseného a nabízeného, totiž „M ilosti B o ží, hříchů od­
puštění a života věčného udílení.“ Zemské věci toliko ty
užívány mohou býti za nosiče Svátosti, které jsou Slovy
ustanovení к tomu řádně zřízené. — Z p ů s o b p ř i s l u h o ­
v á n í S v á t o s t í musí být slavný, řádný dle nařízení Pána
Jezu Krista, bez přívěsků lidských a podkladkň ďábelských,
92
pověr pohanských a jiných, v Slovu ustanovení se neza­
kládajících nadužívání. — C íl S v á t o s t í je s t hlavní ten,
aby byly nástroje a prostředky ponoukající, poskytující,
sdělující a přivlastňující zaslíbení Boží o milostivém hříchů
odpuštění, ospravedlnění a věčném blahoslavenství; pak aby
byli potvrzením, svědectvím a jakoby zárukou naší věrnosti
a víry v tato Boží zaslíbení. Mimo hlavního cíle tohoto
vykonávají Svátosti i jiné ještě služby církvi a nám, ja k o :
ony jsou známky zevnitřní lidu Božího, jimiž odděluje se
od"jiných lidí, jsou jisté závdavky a záruky, jimiž Bohu
se jm ény svými upisujem e; jsou jistá podobenství někte­
rých duchovních cuostí, lásky, jednoty, dobrotivosti atd. a
konečně jsou život veřejných svátých schůzí. (Conf. D. C.
Dieterici Institut. Catech. Ed. D. Aug. Guil. Dieckhoft.
Berolini. 1864, pag. 482.)
2) Církev je s t zjevení zevnitřné velikých Božích, na
vnitřního člověka se vztahujících darů a m ilostí; jako
K ristus, chtěje spasiti celé lidské pokolení, musil se zjeviti
v těle, t. j. člověkem se státi, taktéž chtěje zůstávati ve
skutečném spojení se světem a společností lidskou, musil
nařídili a v život uvésti takové ustanovizně v církvi své,
skrze které by co pravý král lidu krví svou vykoupeného
velel a nad ním panoval. Proto i bez tohoto krále a Pána
není církve, a kde je s t K ristus Pán, tu t i církev jest. Svá­
tosti pak zpřítom ňují nám K rista. V církvi musejí býti
Svátosti, kterými se přítom nost Kristova stvrzuje. Svátosti
pak jsou Svátostmi a zůstávají jim i bez ohledu na vděč­
nost a přijím avost, neb nehodnost a otupělost lidskou.
Otázka 144.)
147. <áo jeft © lo w o P o j í V
©íoroo P o jí jcft p o n cjp rroe ©íoroo Poíja
faméíjo (jato nám je ^adjoroata P ib ít), ftcré
tníuroií D n přeb ftroočením íroěta, tterpm ftroořií
froět, potom tterpm mlumií fu prmním íibem,
pat tu patriarchům , SOÍoisifíorai, P rotoíům ,
Sínjetům a ©pnu froéntu
driftu ; po
b r u h с jcft ©lom o P o jí to ©íoroo, fteré pu$e=
ním Ф ифа froatého aneb poručením © pna Po=
93
gífjo míureiíi aneb pfali SDiojgiě a p roroci (G áfon),
©roanjeliftoroe a Sípofftolé (©roanjelium) 1 ); p o
t ř e t í ©loroo 23ogí jeft fám © pn Sogt, SegíŠ
£ riftu s 2 ); napoííebp ©íoroo 33ogí jíou roffecra
ta bobm íročbectroí ftarobpíé i notuějffí círfrce
ftefťanifé, nríru obecnou rangndroajtct, a paf
froěbecttoí ftdtá гоегпрф jlugebntřů ííoraa 35ogí(jo
a ctrfiue fřefťanífé, fteví nic negnali a negtoěfto*
roali, nic negnajt a uegraěftují, neg iírifta
tofjo utřtgoreané^o a g mrttoíjcř) rogfřífíenéíjo 3).
Poznámka. 1) Celý obsali Slova Božího je s t Zákon a
Evanjelium. Zákon vychovati měl lidské pokolení ku
K ristu : to je i clo dnes jeho dílo. I Tim. 1, 8 ; Gal. 3, 23;
Mt, o, 17. 18; Luk. 16, 17. Proto zákon zavírá v sobě
přísnou ale dobrou kázeň pro těch, jenž žitím tělesným
duchovný život v sobě umrtvují. — Evanjelium povyšuje
člověka nad Zákon a je s t Slovem Božím doplňujícím a
naplňujícím Slovo Boží у Zákoně zjevené. Gal. 4, 4—5;
5, 4; 3, 13; Žid. 10, 1; Řím. 13, 10. Náboženství Žákona,
aviieb litery, je s t převýšeno náboženstvím lásky, t. j. ducha.
Židovství znalo jen Žákon, mělo skutky Zákona, strach,
služebnost; křesťanství má Evanjelium, tu plnost Zákona,
nebo skrze milost Boží v K ristu přijímá dědictví Synů
Božích darmo, bez skutku Zákona a ovoce na stromě tomto
rostoucí jsou skutky lásky, život ducha, naděje neklamoucí
a svoboda. Náboženství Zákona mělo Mojžíše, sluhu Božího,
za zjevení Boží, náboženství lásky má Ježíše, Syna Božího,
v němž zjevily se Bůh ne jednom u toliko, ale všem ná­
rodům světa. Him. 10, 4: 8, 3; 3, 31; Jan. 1, 17; Zjev. 1,
11; 14, 13; Mt. 28, 19; Jan. 20, 30. 31; 21, 24.
2) Jan. 1, 1—4. 14.
3) Řím. 10, 17: „Víra ze slyšení, slyšení pak skrze
Slovo Boží.“ Mr. 1G, 15: „Jdouce po všem světě, kažte
Evanjelium všemu stvoření.“ Tato povědění i sv. Pavla
i Spasitele Jezu K rista ukazují, že Slovo Boží, aby víru
budilo, musí kázáno b ý ti, aby lidé ho slyšeli, uvěřili a
s Bohem účastenství a obecenství měli. To, co věrní kazatelé
zvěstují, je Slovo Boží, věrní pak jso u ti, kteří zachovávají
přikázaní P áně: „Jestliže vy zůstanete v řeči m é, právě
94
učedlníci moji budete“ (Jan. 8, 31). Co tito tedy zvěstují,
to je s t Slovo Boží. O těchto učedlnících věrných Panu
čteme i к Efez. 4, 11. 12. Kázání tedy Slova Božího nemá
býti považováno jako kázání lidské, ale jak o kázání K ri­
stovo. Kněz, který sebe káže, t. j. o sebe mnoho mluví a
ne o K ristu, není věrný kazatel K ristův, a ten těžce bude
za to odpovídat před Pánem svým, že ne K rista, ale sebe
kázal. Kázání Kristovo byla hotová historie, hotový děj, a
tím je s t a musí býti i kázání nynější věrných pastýřů, t. j.
dějem a historií, aby nebylo toliko kázáno o K ristu , jako
bývalém, kdysi historickém muži, ale aby kázán byl K ristus
věčně živý a věčně přítomný v církvi. Takováto kázeň Slova
je s t i dnes tak Slovem Božím a Kristovým jako byla, když
ji kázal sám K ristus Pán. S tímto pravidlem srovnává se
vyznání Apoštolské, vyznání Nicaenské, vyznání Athanasiovo, vyznání A ugšpurské a jin á vyznání veřejná církve
naší, i kázání věrná našich L utherů, Chemniců, Scriverů,
A rndtů a jiných, ježto neznali mezi námi jiného, než K rista
a to toho Ukřižovaného.
148.
aeft
m
j © m to ftí;
© m dtofti d riftem ^ án etn uftanoroené jfoit
jen Ьшс 1 ) o fen bité mohou tafé b ý ti, totij
f ř e f t f m a t ý 2) jafo ©rodtoft ^nom ujtojení
číoroeřn přirozeného a připočtení ho í>° fpoíeč=
nofti círfroe a 26 e l c
bn á © to d t
■ $ á n č , jaío froatoft ЗЖ а а $rroe Eriftorap,
roffecfp úbp círfrce 10 jebno tčío fpojnjící a při
círfroi ubrjující 3 ).
Poznámka. 1) Za starodávna nebyl určen pochop Svá­
tostí leda tak všeobecně, že jsou to výkony svaté (ritus,
seu ceremoniae, sen actiones sacrae), proto i počet jich
nemohl býti ustálen, jelikož všech svátých výkonů v církvi
bylo veliké množství, hned dle vzoru starozákonní, hned
dle vzoru novozákonní praxy. I v samé římské církvi bylo
těch výkonů svátých množství, anižby je proto svátostmi
ve. vlastním slova smyslu byla církev pojmenovala. Tak na
př. výkon svazování a rozvazování, modlitba ve jm énu
Páně, vzývání Boha v duchu a pravdě atd., kteréžto výkony
tu i tu též i svátostmi byly jmenovány, a n i b y konečné
předce za takové od církve uznány byly. Římská tedy
církev do nedůslednosti upadla, když při dvou Svátostech
od Boha ustanovených ještě i pět jiných církevních výkonu
za svátosti vyhlásila. Vyhlásila totiž za svátost C o n f i r m a c i i , výkon to sice církevní s velikým požehnáním
spojený, ale není nařízení Kristovo a Boží, aniž spojen
je st se živly zemskými к tomu dílu zřízenými, je st Confirmacia — u římských biřmováním jmenovaná — výtok
svátosti krstu svátého; dále vyhlásila za svátost z p o v ě ď ,
která nic není jin éh o , nežli příprava к hodnému požívání
Svátosti oltářní, potom p o s v ě c e n í k n ě ž s k é , které je st
výkon církevní ku potřebám zvláštním církve toliko a jen
jednoho jejího stavu zřízený; dále vyhlásila za svátost
s t a v m a n ž e l s k ý — ani ne již ten výkon církevní, sobáš
to tiž , ale samo m anželství, které konečně svátostí slouti
nemůže (viz otázku 146., pozn. 1.), nebo nemá to, co svá­
tost svátostí činí: nikde totiž nezaslíbil Bůh odpuštění
hříchů těm, kdož vstupují do stavu manželského, ani těm,
kdož opovrhují manželstvím. Konečně ještě vyhlašuje řím ­
ská církev za svátost i tak řečené p o s l e d n í p o m a z á n í ,
t. j. svátost umírajících. Toto je s t zbytečný výkon při těch,
kteří požívali Svátost oltářní, tuto nej lepší svátost žijících
i um írajících; m azat pak někoho olejem, kdo nemůže po­
žívat hodně Svátost večeře Páně, je st celkem zbytečná věc,
mimo toho, že není Bohem nařízená a ustanovená. A tak
tedy jen dvě jsou, a jen ty dvě i býti mohou Svátosti,
nebo jen ty dvě, K rst totiž a Večeře Páně jsou od Boha
skrze K rista Pána nařízené a ustanovené. I naše církev
uznává výkony svaté v církvi a užívá jich ku dobrému buď
církve samé, buď stavů jednotlivých, jako ku př. confirmacii, zpověď, veřejnou i soukromou, sobáš, ordinácii, čili
posvěcení kněží; jen pomazání poslední za zbytečné po­
važuje, jelikož přisluhuje nemocným a umírajícím za zdra­
vého rozumu Večeři Páně. (Otázka 146.)
2) Viz čtvrtou částku sv. katechismu o Svátosti krstu
sv. Dr. M. L uthera Malý katechismus. Vydal Dr. theol. Joz.
M. L. Hurban, str. 2*2—24. Téhož: Evanjelický obrázkový
katechism us Dr. M. Luthera. V Skalici 1868, str. 125—138.
3) Viz pátou částku sv. katech, o Svátosti Večeře
Páně, str. 25—26. Obrázkový katechismus, str. 135—143.
145). íliojm ýíjíej jefftč o frftu fm téra a powěj
96
Sßoneroabj řu ©mátofti tři ročci náležejí
pobftatně a fice j c b n a : aim taje ©roátoft byla
ob 23of)a fatné^o naříjcna, b r u d : aby fe ujt=
roato při ni reibiteblnýcř), jemffýcí) ročci, a t ř e t í :
aby ffrje tyto jentffc, roibiteblné ročci pobároaly
fe nám neroibiteblné, ncbeífé bary milofti 1):
ndflebuje obíub, je fřeft froatý jeft ©roátoft,
fbyjto ob SBoíja taméíjo jeft uftanoroena, driftem
^ßdnem nařtjena, na fročt umebena a círfroi
jeljo poručena i royfonároání, a (ice tař, je fe
při ubčíoroáni 'jí ujímá ročcí čajiiýd), t. j. moby,
jafo jnament čiftoty, a ©loroa £ Ц ф о , jato baru
nebefíéíjo § mobou fpojenéljo, tem p a l, ítcřt
uměřili a tafomouto mcbou fe ©lom em 23ojínt
ipojenou pofrftěni byli, ubeíuje ie miíoft $8oji,
totij obpufjtění ř)říd)ů, royímobojení ob frnrti a
bábla, rcěčný jimot a blaljoilamenftmí 2).
Poznámka. 1) Viz otázku 140, pozn. 1.
2) Jsou i jin á určení krstu, méně však důležitá; at
pomlčíme o táraninách ratiooalistických nevěrců a sektářů
manichejsko-ariansko-židovsko-kacířských. Že sám Pán Bůh
ustanovil krst a sice předně Janovi K rstitelovi čteme u sv.
Luk. 3, 2; u Jan. 1, 33; o krstu tom se pravilo, že byl
s nebe (Mt. 21, 25); o Farizeích pak a Zákonnících, kteří
nedali se pokrstiti Janovi, praví písmo, že „pohrdli radou
Boží sami proti soběu (Luk. 7, 30.) Sám Syn Boží Ježíš
K ristus skrze svých učedlníků krstil dle svědectví Jana 3,
22; 4, 1; po svém pak z mrtvých vstání poručil učedlníkům
krstiti ve jm éno své a Otce svého a Ducha svátého všecky
národy tohoto světa. Mt. 28, 19.
150. Safomt) jeft rojbíl mejt frftcni Заи о п ф т ci
frftera Äriftoroým ?
Ärft З а п и т bylo „f r ft č n í m o b o u ! u
p o ! d n í , " frft driftům bylo frftění „ Ф и ф ет
97
froatým a oíjněni" 1 ); fřeft 3 vnitro bpl bojffý
oýlebent navíjení, nc ale oýíebcm moci a půfobnofti 2 ) ; fřeft Sanůro bpío jnamení sBoljem
bané íu pofdní, t. j. fit notnému fc jrojettt,
fřeft ivriftům jeft SSoýent báný proftřcbef tafomé;
ýoto jnom ujrojení; Satt frftit na ^rifta teprroc
přijití a trpěti majícíýo ja ývícýp froéta, 2lpo=
fftoíé přijali moc ob $rifta írftiti na 9iěfjo jij
itířijomanéíjo a jamorbomanéýo, ale i j mrtraýd)
mjfřífencýo.
Poznám ka. 1) Srov. Jan. 1, 26; Mat. 3, 11. Oheň zde
vyznamenává onen oheň soudu posledního. K řest tedy,
který vložil do rukou Apoštolu Pán, nebyla jen ceremonie
na znamení něčeho, jen obřad a výkon pouhý, jen pouhá,
čistá voda, jako praví katechism us, byl tento krst více, on
byl ten Bohem daný prostředek, jímžto udílelo se pokřestěnžmu to vše, co on vyznamenával, totiž duch nový, nový
život, byl právě nové zrození se z vody a Ducha svátého.
Toto spojení Ducha svátého s vodou vyjadřuje již Pán
u sv. Jana v 3, 5. Novozákonní pochop krstu je st mnohem
vyšší a. vznešenější než starozákonní svátost obřízky, mocí
této stával se žid jen členem rodiny národní, církve n á­
rodní; mocí krstu přijím á se za člena království Božího,
přijím á Ducha svátého. Když přijali učedlníci Kristovi
Ducha svátého, jmenováno to krstem v Skut. 1, 5 ; 2, 38.
U věřících židu v den seslání Ducha svátého způsobil křest
přijetí Ducha svátého; u věřících slovu Petrovému pohanů
v domě Korneliově požadovalo opět to přijatí Ducha svá­
tého, aby ihned pokrstěni byli. Skut. 10, 44. 47.
2) Viz otázku 149. Pozn. 2.
1 5 1 . (So řífdme m oči l'DČýýbcmtelnm o tajem=
[tim'd) ©mátofti frftu froatéýo?
ířmrbtnte to to oči froetu neměřícímu neb
podob ajícím u : je pocbpbomati i neměřili tajem=
[tmím frftit fmatéýo, taf patrně fe ra fřeffanftmě
potrorjujícím , mojno jeft pro fmobobu bttcýa
'líaixfл náboj. fřejť. 2 . nntb.
7
98
íibfféljo, ale fbo rc tajcmftroí tato neirčří, aneb
můbec © mdtoftí touto pofjrbd, ten jeft ja ljr
nicemi fvefťaufttna, nebofpčl !u fráloroftmí 33o=
jírnu a m otřá fe jato fpitp ro říffi Bofja prdjbtté,
boftopitfté, obflíčen tm a m i, bej bojfťétio citu
m jobě, bej jim ota m Söofm a bej obcoroání
§ SBofjcm Srojjebinpm .
Poznám ka. Zde jest na místě výklad života rozkošářů,
nemravců, samovrahu, materialistů, loupežníků hrubých
i subtilných, socialistů, nihilistů a podobných krstem po­
hrdajících sekt a bludařů.
1 5 2 . (So učíme o frjíu matttčb, uemlumnpd) bite!?
2 M é , nemlumné bítfp ra obmobu círfme
fřefťanffc navojené utají pofřeftčné bi)ti, po*
neraabj jij roc ftaré fmloumě miíofti i bítfp
obfajcné btjh) a nem á prdroa ttífbo mptrljoroati
je je jaflíbené miíofti, ttab to paf, je i m пошс
fmloumě „ j i m t é j f t a í o f e j a f l í b e n í " 1),
bale, pončmabj i bítfp jfou „ j přirojení fpnoroc
tptčnnt" 2), i ottp jfou „nečifte j nečtftéíjo" 3),
„tčío narojené j těla" 4 ) : jafo taforoé nemp=
íjnutcblne teba potřebují jnorottjrojení 5), abp
ftalp fe bítfam i 83ojími, jafompmi mffaf ite=
ntofjou fe ftdti j tmtle tela ani j toůlc rnuje 6),
afe j raobp a j SDudja ftoatéíjo 7 ); po třetí,
pončmabj Ě riftu š ^5án poručil frftiti mffecfp
ndrobp a f. ndrobům i bítfp jejidi fe připo=
citují 8), jřctcbínč paf poručil Sßdn nefti f fobč
bítfp 9 ) ; fonečnč paf celá círfero fřefťanffd ob
čafů apofftolffpcí;, fbp celé robiup frftčitc bplp Ю ),
99
frftiti bdttmla o frfíiti 03 po bitcá bátud bítfp
ntafé 11).
Poznámka. 1) Dítky židů, pohanů, muliamedúnů nem ají
krstěné býti, jako takové, jenž nejsou obsažené v smlouvě
milosti, a* poněvadž není to naší věcí, souditi je ; ty souditi
bude Buh. I Kor. 5, 12. 13. Násilné kradení dítek a krstení
jich nedá se křesťanstvím ospravedlnili, právě ta k , jak o
nedá se ospravedlniti, když odpadlíci od křesťanstva chtějí
dítky své připraviti o zaslíbení milosti a hříchů odpuštění.
Dítky jsou zavříny v smlouvě prvotní (Gen. 17, 7) a v za­
slíbení novozákonním (Skut. 2, 39). 2) Efez. 2, 3 ; 3) Job.
14, 4; Izai. 64, 6; 4) Žalm 51, 7; 5) Jan. 3, 6. 7; 6) Jan.
1, 13; 7) Jan. 3, 5 ; 8) Mt. 28, 19; 9ý Mr. 10, 13—15;
10) Skut. 16, 33; I Ivor. 1, 16. 11) Nebude od cíle dospíva­
jící a dospělou mládež na tomto místě důkladně poučiti
0 celém dosahu a obsahu nauky o krstu svátém. Ve smyslu
čistě křesťanském mají krstěni býti toliko a jedině lidé,
nebo tak poručil Pán. Jen lidem učiněna jsou zaslíbení,
totiž znovuzrození a obnovení. Jan. 3, 5. 6; Skut. 2, 39.
Apoštolé také jedině lidí krstili. Ale i při lidech potřebí
pozorovat. Ne bez rozdílu lidé třebas jací mají krstěni
b ý ti, ale jen buď lidé dospělí, kteří ve víře Kristově ná­
ležitě vyučeni a pocvičeni byli, buď dítky v obvodu církve
křesťanské narozené (viz poznámku 1). K rst má se pravi­
delně vykonávat v chrámě, před církví shromážděnou, jinak
1 kdykoli a kdekoli toho potřeba vyhledává aneb nutnost
káže. Mají býti při tom svátém výkonu svědkové čili krstní
rodičové, kteří se za děťátko m odlí, v jeho jménu ďábla
se odříkají a Bohu Trojjediném u děťátko odevzdávají, víru
obecnou křesťanskou za něj skládají, sami pak zavazují se
bdíti nad děťátkem a jem u dopomáhati ku vzrůstu v jeho
křesťanství. K rst jen jednou za života se vykonává, poněvadž
je st on nové rození a i přirozené, to staré rození je n jednou
v životě děje se a pak že krst* je s t na místě starozákonní
obřízky ustanoven, tato pak též jen jednou za života se
konala. Kolos. 2, 11. Smlouva s Bohem na krstu učiněná
věčná je s t, aniž nevěra nebo odpadlictví na ni co změniti
môže. Rím. 3, 3.
Pravidelně a řádně krstí toliko kněz, mimořádně a
v pádu krajní potřeby kdokoli, či muž, či žena, či věřící,
či nevěřící, když toliko řádně se to děje. Neřádný je st
každý krst, který by se bez Slova Božího a bez vody, bez
jm éna Trojjediného Boha konal; neřádný k rst není krstem.
100
1 5 3 . 3 a f moíjou ale n em íu m é bitfb moěntt attebo
práme topjuati tuťtu tu 33olja írojjebinétjo?
® ít? p m a lič fé n a t o j f a j fp á tta S ejíffe nefené
b praají !u © ro á to fti fr f tu [tuatéíjo, fbe j a ně
f r f in í jejid) robičotoé c b ř ífa jí fe b d b ía i toffedj
3 tr>ct) f t u t í ů a lu g jn d ro ají n)íru tu fBofja D tc e ,
© p i t a i ® u d ) a íw a té íjo , fn ě j pa? p řijím a je
5 r o j ? a j u fp á ita S e jíffe m ír u t u t o , poftočcuje
ttoiu orojeiíátřo jitu o tu n o m é m u tu SBofju a fíabe
je jafo bp bo íů tta ( štu a n je íiu m a bo p o c tu ípttů
a bcer ЗЗо^гф ; ob té pa? dnuííe p řijainffí běťátťo
to to jn o tu u jro je n é j m é n o , ftdm á fe ro fto u cín t
fře fť a n jfg m b ěťátíem a jafo ta?otué je p o řá b ob
frotjd) r o b i č ů , p ě fto u n ů a u č ite lů tue jn á m o f ti
SBojí croičetto, tupučoroáno a tupdjoiuátuáno, ta?
blottfjo, a j b o já c n é toíjo ftu p n ě j n á m o f t i , je
fam o jij m ů j e počet tu p b a ti je jmé tuírtj a u č in iti
ííib tuěrttéfjo fřefťaitfttuí tu jituo tč a tu obcotuánt
S libnti. íS ím to ja?ončttje je tup učotuání bite?
po?rftettpd) bíe r o j f a j u f]3ána S e ^ tíf e , jcn j po-r u č i l ?rftiti tuffedp nárobt) a u č iti je jadjoroá=
to a ti tujjedo, co jfoli jim p ř i ř á j a l. (2)tt. 1 9 , 1 4 ;
2 8 , 1 9 . 2 0 .) © ía iu n o ftm j ten to tutj?oti jm e n u je
íe G o n f i r m a c t a , m oct ?teréíjo ftáiuají fe nebo*
fpělé bít?p ířefťanffé b o fp ě h jm i, p ř ijím a jí f f n e
tu fíá b á n í r u ř o u fn e jc p o jcfp tání fit bofpčtofti
ftué ířefťanfíé a btjtuají p řip u fftě n p ?u p o jím á n í
S ě t a a $ r t u e fJMtta naffetjo
Strifta.
P oznám ka. Confirm acia j e s t svátý výkon a obraci
církevní, který počnouc od onoho č asu , kdy P e tr a Ja n .
101
(Skut. 8, 14—17) vzkládali ruce na pokrstených a v nauce
víry křesťanské pocvičených. Bez toho tedy, žeby sine Con­
firm a ci i za Svátost prohlašovali, Vyznáváme ji býti svatvm,
důležitým výkonem církevním , při kterém církev podává
důkaz veřejný, že rozkazu Páně u Mt. 28, 19 zadost učinila,
když vyučovala dítky své, potom pak že i dítky zadost
učinily své povinnosti a před církví skládají počet z víry,
prvotně skrze krstných rodičův, nyní samostatně vyznané,
přijímajíce na scbe všecky povinnosti křesťanského života
a obcování. Při Conhrmacii plní církev ze své strany i tu
povinnost, že dítky své dospělé již ku stavu křesťanství
Bohu na modlitbách poroučí a skrze vzkládání rukou kněž­
ských j e k pobožnému obcování žehná. Tím vším přijím á
církev dítky své do užšího spolku svého, dávajíc jim právo
ku stolu Paně а к vykonávání práv s křesťanským životem
spojených, jako ku př. býti svědkem při krstu, sobáši, při
požádání svědectví od vrchnosti duchovní neb světské, s p o ­
kročením pak ve věku i ku vstoupení do svazku manžel­
ského, к navštěvování porad duchovních atd.
154. (Se tebtt tn potmrjowat Iníbré a co fcubc
tobě potrcrjowáne na (íonfirmacti?
$ á bubu potmrjowati mlaftním frbcem a
ja,pfcm míru tu , íterou ja mne trftní moji
páni robičoroé na ťrftu rcpjnároali, jato míru
írbce méfjo, bubu fe téj obřífati bdbla a roffedj
ffutfů jtúd) a potmrjomati fíib, je u míře Re *
ífanjíé m S3 of) a Srojjebincfio ftdtrjm jůftanu.
gjine pat bubc tato míra moje ob_ čtrfroe po=
tm rjena, jato pramá míra fřejfanjtd přijata,
můj ftam fřeffanftrcí mitéřjo potmrjen, já pat
přijatý (přijatá) bubem incji bofpělpdj fřejtanu
a potrovená m i bubou rofjecfa prdroa meřícíd)
úbů círtroe fřcfťanjfc.
Poznámka. Coníirmacia není teda ani opětování, ani
doplněk krstu, ani Svátost nová a tím méně je st ona, ja k o
někteří rozumují, k rst nějakový duchovní, proti postaven)
krstu vodou. Viz otázku 14G. 148. 149. 151 —158.
102
1 5 5 . O’o fe bofa^uje na fwěte přtfluboroáutm
©Wíitofti frfht floatete»?
© frjc přiflufjoroání © roátofti írftu froatéfco
bofafjuje fe — m im o roffefm tofjo, co učení
praroé o ní praroí — jebnota jeronitřní rojttč^
npd) libí a fm cnň nárobnídj a taf fe círfero
u proftřeb ndrobů dop lň u je, jrůftá a ffíří na
tom to fmčtě. í $ o r . 1 2 , 13.
1 5 6 . Äter.í jeft bvuba ©roátoft?
2 )ruí)á © roátoft jeft © roátoft oítářní oneb
SBečeře fjiáně.
P oznám ka. Viz V částku sv. katechismu, str. 25—26.
Obrázkový katech., str. 135— 143.
1 5 7 . Jftojmtjfflej feffte o ©roátofti SSečeřc fpárté
a poroěj co jt činí ©roátofti?
^on čm ab j fu © roátofti tři měci uálejejí
(ot. 1 4 9 ) pobftatnč, fteréjto tři ročci fe úplné
taf, fafo při © roátofti fvftu, i jbc při © roátofti
oítářní, čili při SBečeři ^ d n č n a íe ja jí: náfíebuje
obtub, je ©rndtoft SBečcře ^ßdne jeft praroou
© m dtofti. 2 >fou totig i ^be přcbtiě: SR a ř í 3 e n í
S3 o 3 í. Slíaříbií totig fám fjMn S e jtš $ riftu ě
rc tu noc, ro ft er o 113 jvajen bijí, ©rodtoft tuto i ) ,
bdíe u j í m á fe p ř i n í tč d ) fa r n í) ф roi bi =
t e b l n i j c b , 3 e n t f f í) ф m č c í , fteré f tom u ob
faméíjo ^pdna S eju $ rifta uftanom ené a jríjené
jfou 2 ) a paf po třetí pobároají fe nám pob
těm i, ro nid) a § těm i jem ffpm i, roibitebínpmi,
roěci neroibitebíné a nebeffé barp m ilofti, totij..
tělo .ívriftoroo ofíaroené a frero jcíjo, S těm ito
103
pní obpufftění §nqjů, ípojení fe § driftem
jimot ш ест) 3).
Poznámka. 1) I Kor. 11. Svatý náš katechismus uka­
zuje důvody písem a jm enuje tří prvních Evanjelistu —
nebo Jan, čtvrtý E vanjelista P áně, později než ti první
psal, kdy totiž o Večeři Páně již povšechně známo bylo
všem církvím, on tedy také o ustanovení a nařízení teto
Svátosti za zbytečné uznal opětovat známé již zprávy —
pak ale uvádí na místě jeho sv. Pavla, který výklad po­
dává tohoto nařízení tak, jak ž vyučen byl sám od samého
Pána Ježíše po svém obrácení (v. *23). Ďr. M. L uther drží
se obzvláště mocně zprávy Pavlovi, který v I Ivor, v 11
kapitole sebral a vyložil sunirnu tří prvních Evanjelistu
o ustanovení Večeře Páně, kterýmižto důvody i my Svátost
Večeře Páně, co na Písmě svátém založenou a nauku celou
o ní sobě obraňujeme. I)le slov ustanovení víme, že ji na­
řídil Pán, že nařídil učedlníkům a jich následovníkům pro
veškeru budoucnost jisti chléb ten požehnaný a piti z k a­
licha toho a p ři chlebě ř e k l: to čiňte na mou památku, a
při kalichu: to čiňte kolikrátkoli piti budete na mou pa­
mátku. Sv. Pavel káže jisti a piti všem křesťanům. Tedy
ne j e n jisti (v. 28). On dále (v. 29) praví, že ti sobě sami
ortel odsouzení píší, kteří nerozsuzují těla Páně, t, j. ne­
rozdělují Večeři Páně od obecní večeře, čili obecního jedení
a pití, při kterémžto posledním není těcli neviditedlných
darů nebeských, jakové jsou přítomny a rozdávány bývají
na Svátosti oltářní.
2) Nesmí se tedy bráti к Večeři Páně žáden kunštovně
dělaný nápoj, ale jen mok vinného kmene, čili čisté víno,
a pak chléb, přesný neb kvašený, což svobodě svých věří­
cích ponechal K ristus Pán. Sám bral chléb přesný, když
ustanovoval Večeři svou co Svátost, anf o Velikonoci usta­
novoval ji, kdy židé nic kvašeného nejedli. Tak i my uží­
váme chleba přesného, oplátky. Kalvíni berou chléb kvašený,
jako řečeno proto, že Pán sám tu nic určitého neustanovil
a církev může svobodně jak o st chleba voliti, když je n co
podává chléb jest.
3) T řetí podstatná věc ku Svátosti náležitá jsou neviditedlné, nebeské dary, které se nám pod těmi viditedínými a v nich a s nimi podávají a my je přijímáme a po­
žíváme. Katechismus Lutherův na základě Písma nás vy­
učil, že neviditedlné dary při Večeři Páně jsou pravé tělo
a pravá krev Pána našeho Jezu Krista. Neboť Pán Ježíš
104
řekl: „Totot je st tělo iné“ (totiž to tělo, které mělo na sm rt
vydáno býti, ale třetího dne oslavené z mrtvých vstáti). Pán
Ježíš neřekl: tento chléb znamená mé tělo, ale řekl: totot
j e s t tělo mé. Opravdově tedy a skutečně je s t pod způ­
sobem chleba toho a v chlebě tom tělo Kristovo přítomno,
aneb jako Pavel d í: chléb ten je s t společnost těla Kristova.
0 víně pak požehnaném řekl Pán dle Mt. 2G, *28 a Mr. 14,
‘2 4: „Toto je s t krev má smlouvy té nové, kteráž se za
mnohé vylévá na odpuštění hříchu.“ Sv. Pavel vykládá to
ta k to : „Kalich dobrořečení, totiž kterém už dobrořečíme,
zdaliž není společnost krve K ristovy?“ I Kor. 10, 16. A
slovám Kristovým, podaným skrze tří prvních Evangelistu
a přijatým nad to ještě „ode P ána,“ přikládá tento smysl:
„Tento kalich je s t ta nová smlouva v mé krvi“ (I Kor. 11,
*25). V krvi Kristové, která obsažena je s t v témž kalichu,
jsou obsaženy dary té milosti Novozákonní. Účastenství na
darech těchto Nového Zákona je tedy následek pití z k a­
licha toho, tento však požehnaný následek předpokládá, že
sme opravdově krev Kristovu přijali, tedy ani ne znamení,
ani jiného cosi, ale tělo Páně a krev Páně. A p řijali jsm e
to, co nám ta slova Kristova podávají, bezvýminečuě. Jen
těm běda, kteří nehodně, bez víry požívali, nebo ti požívali
tělo Páně a krev Páně ku svému odsouzení. I Kor. 11,
27—*20. Ne tak učí církev kalvínská. Hlavní je jí Otcové
církevní, Zvingli a K alvín, opravovat chtějí i sv. Pavla
1 samého K rista Pána. Zvingli učí, že ta slova K ristova:
„totot je s t tělo mé, — totot krev m á ,“ nemají tak věřena
býti, jako znějí, ale jen „toto znam ená,“ t. j. že chléb a
víno na Svátosti oltářní jsou znamení těla a krve Páně, a
požívají tudíž kalvínové jen ty věci vidiíedlné, zemské,
chléb a víno, a nevěří ve věci neviditedlné, nebeské, v tělo
a krev Páně. Kalvín pak podobně staví se proti sv. Pavlovi
a ta jí, žeby „kalich dobrořečení byl společnost krve K ri­
stovy,“ a tvrdí za Zvinglim, že slovo Kristovo „totot je s t“
má zníti „totot znamená.“ Dělí se Kalvín od Zvingliho je n
tím, že připouští, že věřící duše byt i toliko znamení těla
a krve byla přijala, předce spojila se s Kristem Pánem a
přijala všecka požehnání smrti Kristovy. (V iz: Joannis
Calvini Institutio christianae religionis etc. Ed. A. Tholuck.
Pars altera. Editio altera iteratis curis castigata. Berolini
apud Guilielmum Thome. 1846. Pag. 401. (Panis et vinum
signa su n t“); 415 („Christi verba non subjj^i communi
regulae, nec debere ad grammaticam exigi“); 414—416 atd.)
105
158. Äteró jeft Hufrcfr) jmojí vi meltfý mýjtumt
© m to fti oltárni?
Ôluboft) fttipíl a melift) rotjjnatu ©m átofti
oltárni Čili SBečcřc $ á n č lejí ro jejím tajcmftroí
(otájfa 1 3 3 ; 1 46 , 1. 2 ; 1 4 7 , 1. 2 ; 148, 1.
2. 3.), je totij ročcem jemffým ob ítrifta s$ á n a
fit íroátoftnému pojiroáni uftanoroeným pripojil
3Súý ncrojlučitcbtnč íoěci nebeffé, fteré blc naříjeni $ á n č , totij fmátoftnč pojímané bilo na
frftu froatcm japočaté (ot. 149, 1 ; 1 50 , 1),
bilo totij jnoim tjrojení čloročfa bofonátoají to notu
ífrje t o , fbpj Jtriftuě ^3án pob jpúfoOctit po=
fmátnéýo djleba a toína bároá m u telo froé a
freto froott f jebení a pití, abt) tottoroč ofřál a
toýo noroéýo čloméfa to fobč na frftu fftípenéýo,
ale po frftu prečafto ^iídjem untrtroomanéfjo
objimií a taf protrýoroané ýřidjent fpolečcnftmí
ftoé a jebnotu fmou ё d riftem g á n e n í, pri jetjo
jtoaté pomoci napram il. Sajentftroím tím to
upřím nou buffi a měřícím frbcem přijím aným
fbčíttjc ё n á m i ^5án moci a fílt) bttd)oroni taforoc, o ntcýj D n fánt p ra rn í: tot jfent já, tělo
mé práme jcft m á l poírnt, frcto m á práme jeft
toáě nápoj f jirootu tom u noraéntu, točenému
máě roebottcí. šproto rocjmčte jen a jejte, roc=
jmete a pite, totoť jcft tělo mé, totoť jcft frem
m á ! 21 opět: „fboj jí mé tělo a pije mott frcto,
m á t jimot měčmj a jáť jej mjfřífím ro ncjpo=
flcbnčjffí bcn." 21 opět: „2ímcn, amen pram im
106
roam : ticbubete=Ii jífti těla © pna ělorcěfa a piti
frroe jef)o, nemáte giroota ш fobě." (S a n . 6 ;
5 3 — 5 5 .) ^ o^ m án í tebij ©m átofti oltárni má
pro n ás tíeffanp ten roetifp mpjnam , ge jato
neroslučitebtně fpojenc jfou fe jemífpmt račci
ti) nebefíé, S djtebem a roíncm tělo a írcro
Síriftoroa, tat neroslučitebtně ípojuje )'e s po=
SÍmatcli ilriftuS ^ á n a tubíj bocttájime pri po=
gímání SBečere $ á n ě té pramé jebnotp, toljo
pramébo obecenftroi S driftem ^áncm .
Poznámka. Dvoje věrovyznanské protivy při Svátosti
této nesou církev řím sko-katolická a církev kalvínska; ta
první učí T ranssubstantiacii, totiž proměňování se chleba
a vína na tělo a krev K ristovu, tak že posvátný chléb a
víno i mimo svátostného požívání tělem a krví Kristovou
se býti praví: odtud pochází vzývání oplátky; Tu se tedy
spojení těcli věcí zemských a nebeských falešně představuje,
kdyžto ty nebeské pohlcují ty zemské, tak že chléb ne více
chlebem, ale tělem, a víno ne více vínem, ale krví Kristovou
se stává. Jedna říše pohlcuje jin o u ; což ale Pán Ježíš n e ­
chce m íti, který dle slov ustanovení Večeře Páně poručil
jisti a piti a v svátostném tom požívání — ale jen v po­
žívání — dává požívajícím tělo své a krev svou pod po­
svátným chlebem a vínem. V chlebě a víně, s chlebem a
vínem , pod chlebem a vínem podávat poroučí tělo své a
krev svou. Augšp. Vyznání, čl. X : „Quod corpus et sanguis
C hristi vere adsjnt et d istribuantur vescentibus in Coena
Domini." Proto evanjelická A. V. církev jednom yslně za­
vrhuje řím sko-katolické učení o T ranssubstanciacii, jako
slovám ustanovení Večeře Páně zrovna p roti postaveným.
Ale podobně zavrhuje církev ev. A. V. i druhou protivu
věrovyznanskou o Večeři Páně. Je to učení Calvínovo, jenž
obě ty věci, K ristem Pánem spojené, neslučitedlné rozděluje,
chléb a víno chlebem a vínem tu v církvi býti nechává,
tělo a krev Páně do nebe odsudzuje, tak že к pravému
spojení, ku pravé Communio nikdy nepřicházejí. Dle Calvína nečiní Svátost Svátostí ustanovení K ristovo, ale víra
požívajícího, což nestojí, nebo ku Svátosti ani nic nepřidá
hodnost, ani ji neujme ničeho nehodnost požívajícího neb
107
přisluhujícího. Ona jo jako símě, které zůstává semenem,
byť by i na skálu padlo neb mezi trn í; podobně í Svátost
Svátostí zůstává pro P ána, který ji ustanovil, bez ohledu
či kdo připravený přistupuje či ne. Dle Calvína nevěřící
nepožívá Svátost, ale jen chléb a víno. Mv držíme opak:
i zlí a. nevěřící, i dobří a věřící požívají tělo a krev Páně
na Svátosti oltářní, toliko ovšem s rozličným výsledkem.
(Summit boni, sum unt mali, sorte tarnen inaequali, vitae
vel interitus. Mors est malis, vita bonis; Vide paris sumtionis quam sit dispar exitus.“) My evanjelici A. V. na
místě snižování Svátosti oltářní na pouhý chléb a víno, 11a
místě rozlučování toho co K ristus věčně a nerozlučitedlně
spojil, s posvátným chlebem a vínem svátostné požívaným
tělo své oslavené a krev svou oslavenou požívajícím podá­
vaje, my, pravím, raději napomínáme přistupujících s Pavlem
Ap. I Kor. 11, 28: „Skusiž tedy sám sebe člověk a tak
chléb ten jez a z toho kalicha pij, nebo kdož jí a pije
nehodně — t. j. nerozsuzuje tělo Páně — odsouzení sobě
j í a p ije.“
I tu je tedy pravda, živá, věrná pravda v prostředku,
mezi římskou T ranssubstanciacií, k terá chléb a víno ničí,
a kalvínskym kafarnaitickým jedením chleba a pitím vína,
které zase tělo a krev Páně zničiti chtějí, leží v prostředku
blahoslaveném nauka naše lu th erán sk á , že pod chlebem a
vínem, s chlebem a vínem, v chlebě a víně posvátném po­
dává se požívajícím pravé tělo a pravá krev Pána Jezu
K rista, který sám se jm enuje tím „vinným kmenem pravým “
(Jan 15, 1), jeliožto nesm rtedlný život naše přirození p ro ­
nikat musí, abychom s ním spolu srostli a jedno byli s ním
11a věky.
159. Ätemf pocbqntjeé ten bej ©loatoftmj při
äßecen $)víně tli?
S ó pochopuji ten bej © m átoftm ) při SBečeři
na gátíabc ratrp té , gc fôriftuô $ á n na
upřím né moje olitom ání mfjed) tjřídjů nujd) a
frbečné mpgporoíbdnt fe g nid) pveb 9íím (I S a n .
1, 8 — 9 .) im ituje fe fám nabe m nou a obpuftí
m i je, a to fice ofobné mně fjřífjncmu ffrge
ftugebnífa froétjo, na jeíjo ntífté gvigenétjo a po=
108
fíamenéfjo; tafto připraroenp, 3 Sßdnent Soljcnt
i ě libnti ftniřenp, íbpj jefftč upřím né nujjnánt
m íru froou, je djléb a m ino, fteréj £riftu §
jebnouc fám pobal, potom pa! círfroi fmé po=
bám ati uftanom il, jfou fpoleěnoft téía jcfjo a
írnic jetjo, ten djléb pofmátmj a ten faíidj po=
fmátm), je mi ttefoit teto jeíjo a řrern jefjo
(З а » 6/ 55), přiftoupím boufattlimě fu ftolu
S án ě a rotenfrát tjobuji d ^dncnt utijnt a D it
fám fe mi ftároá tělem fropnt a frroí fmou
přítom m jm , bo jtm ota utéfjo roftupujícím , nie
mne pvíbpte! fmůj činícím a ta! budja méíjo
i tčío mé i celou mou bptnoft pofroěcujíctm,
oěiffujícím a fe feboit mne fpojujícím.
1(10. Äteraí obbíiueioal Dr. 93i. §utí;er toto po»
jednané tajemftmí Sóečcře fpáttě?
„ p o p a tři," ta! pfaí D r. 9Jt. Sutljer *), „jař
fráfná, raetiíd, rcelcbná, ja! fmdtoftná jeft měc
ecíé toto fpojení! p lam ní jfou ©lonia uftano=
mcní SBcěeře fpáně, nebo bej těd) ©lom .fôrifto»
торф bp djléb a řaltdj nic itcbpíi. D ále bej
djleba a faíidja bij ncbplo těla a írme fôviftomtj.
S e j těla a írroe btj nebylo 9i o m é íj o 3 » í o n a.
S e j Soroétjo 3 á!o n a by ncbplo obpufftění Ijřídjů.
S e j obpufftění fjřídjů bp nebplo jiroota a fpafení.
D a! Ijle, pojbroifjiijí floroa ta přebně djléb a
íalidj í © m dtofti, cljléb ale a řalidj obfafjují
tělo a frera Uriftomu a tyto obfaljují 9tonip
3d!on. 9íorop 3 áfo n obfaljujc obpufftění íjřídjů
109
a obpufíténí b ř í # j a r o í r á ш [obě jiroot a roěčné
blaboflaroenftroí. ©ible, popatři, to toffcďo nám
pobároají ftoma SBeěeře S á n ě a mp to tuffcďo
p o to p u je m e m íro u : jb a j tebp bdbeí nem á bpti
nepřítelem taforoéto © roátofti? ,3bas nem á bu=
biti proti ní třefjtěnců?"
Poznám ka. *) V iz: W alchovo
spisů. D ii XX. Strana 1344— 5.
vydání
Lutherových
l ( i l . 6 0 tífám e 10 oči počbpbomatcíůin o tajem*
[tim'd} těchto jioátoftnpd) SSečcře sp.m ě?
SSrorbítne to ro oči fmětu neměřícímu neb
pocbpbujícím u, je podjpboroati i neroěřiti roelifpm těm tajemftroím ©roátofti oltdřní, ta í mo=
íjutně íc ro fřeíťanftroě potrorjujícím mojtto jeft
oroífem pro froobobu budja íibffét)o, ale fbo
ro tajemftroa tato neměří, aneb roůbec ©roátofti
touto poíjrbá, ten jeft ja pranicem i ířeiťanftroa,
nebofpěl fit frdlorcftroí S o jín tu a m otfá [e jalo
fpitp ro říffi S o b a p rájb né, boljopnfté, obflíěen
tm a m i, bej SBo^ffé^o citu ra [obě, bej jiroota
ro S o b u a bej obcoroání Ф S ob em Srojjebinpm .
(■Dt. 151. S o jn .)
162. (io fe bofabuje na fmětě ffrje p nflu b on m t
©roátofti oltárni ?
© f r je přifíuboroduí ©roátofti oltdřní bo=
faljuje fe, mimo rotfeljo tobo, co uěeití praroé
o ní praroí, jebitota jroldfftni círferoní a roěroro p jn a n ífá ; fpoleěnoft 20eěeře S á n ě je fpolečnoft
círferoní. © fpm 9Bcčeři S á n ě pojímám, ф tím
110
i jebno jfem ctrfcrone. fHosíičnoft ш pcdjoporoáut
ЗВессге $ánc tmofí rojíičnofí ctrferam.
Poznámka. Naše věrovyznanské knihy všecky jednak
učí o Svátosti Večeře Páně; naproti tomu v církvi evanjelickoreformatské čtveraké pochopování tétéž jedné Svátosti se
i v samých symbolických knihách kalvínských zjevuje, a
sice Bticerovské, ktd?é v tom záleží, že duchovní požívání
těla a krve Páně jen věřícím se přivlastňuje, Zvinglovské,
který chléb a víno jen chlebem a vínem býti nechává,
Kalvínovo, který výkon svátostný při Večeři Páně roz­
dvojuje, tu na zemi a tam v nebi konati jej nechávaje, a
pak unionistické, všecka ona pochopování sprostredkující.
My Lutheráni jednostejně v nauce, u vyznání i v hymnologii zvěstujeme tajemství tato. Tak ku př.: „Ozdobiž se,
duše miláu (Tranosc. 428, v.v 3: „Komuž rozumu dostane,
By pochopil ten div Páně, Ze chléb ten nepřestává, Buď
tisícům se rozdává! Tímž způsobem kalich svátý Nápoj
zůstává bohatý! O tajemství neslýchané! Duchu Božímu
poddané.“ Aneb: „Pane, ty jsi stůl obzvláštní“, (Tranosc.
430, v. 3), „Může-li Pán služebníku Vlastní krev a tělo
dát? Ach dej tvou milost velikou Vroucně tu rozvažovat:
Ach dej, af mi to není К škodě, а к odsouzení, Cožs’ ty,
Pane, z své milosti, Dal, jako mzdu za mé zlosti,“ atd.
163.
jeft fmrd;oiram) cíí © íom 23ojťfyo ct
SBeíelnt^d) ©máíoftt?
©гагфогоапр cíl Síoraa 33ojt^o a SSeícb^
т')ф ©roátoftí ш • círfroi ŠBofja Srojiebméfjo
jcft nefmrteblnofí a račme blaíraffamenfíhm, prárač
íp fante poiíabp, fteré nepofütifenfiroim utratit
číoročf a íteré poftuffenftmím frapm píinararáttí
a 5tffat mu @t)tt -Bo^t Sejtš Iviiftuá. $att. 8,
14. 1 5 ;
17 ,3; 6, 5 4 ; 1 San. 5, 11.
P oznám ka. Nesmrtedlnost a věcné blahoslavenství jest
úplné uskutečnění dokonaného toho Kristem Pánem vy­
koupení; v církvi této zemské, rytŠřující, pod vplyvem
hříchu a světa, pod tyranstvím ďábelníků postavené se
I ll
blahoslavenství toto očekává jen jako budoucí; církev vy­
koupená jen touží a vzdychá po ném. Církev dokonalá,
tak jako ji zde Slovo Loží a Svátosti zvěstují a připravují,
bude až po celém dokonání b o je , kdy i od ní přemoženi
budou ti dva úhlavní nepřátelé, smrt jako nepřítel při­
rozeného a hřích jako nepřítel věcného života, jako je oba
svým životem a svým vzkříšením přemohl K ristus Pán.
Srovn. ot. 140— 144.
164. Saíomi) jeft rojbtt mcjt nefmrtebínoftt a
wěčutím btafyofkwenftttnm'?
üftejmrtcblnt) jeft číoroěř bíe půroobtt fméfjo,
jfa ftroořen nefmrtebínrjm Söoljem f obraju fracmu,
nefmrtcbínoft tafc náíegí mffecbněm libém , jato
i itriftuš $ d it řefl proti © abuceůtn, je „33ů()
není ŠSofjent mrtwpd), afc jittnjdj" (2uf. 20, 3 8 );
roěčttt) toffat jiroot a blafjoflaraenftmi ttálejí toíifo
těm, fteří jnoroujrojeni a pojraěceni jfou (Sou.
3, 3 ); nefmrteblnoft přidjájt fama 1), rocené
blabojlarocnftroí jen ш ctrfroi a to fpolcčnofti
33oíja Srojjebinéíjo bofajcno btjti tnůje 2 ); nc=
fmrteblnoft bej přičinění naffejjo přidají, roěčité
roffat blafjoflaroenftrot přid ají při fpolupůfobcnt
naffí froobobné totUe 3).
Poznámka. 1) Člověk je nosič a nástroj zjevení Bo­
žího, či chce, či nechce, on musí tím býti, poněvadž tím
stvořen je s t; od něho visí však, aby tím byl ku dobrému
svému i jiných. Dobrý i zlý, věřící i nevěřící, pravě a čistě
věřící i bludař a pověrčivec jsou orgánové zjevení Božího,
a proto nesm rtedlni, kdyžto nesjnrtedlný Buh mohl zjeven
býti toliko 11a nesmrtedlném. Že je s t nesmrtedlný, přišlo
mu samo, aby stal se blahoslaveným , musí pracovati a
bojovati sám. 2) Srovnej otázku 1. 34. 35. 44. 57. 59. GO.
75. 79. SO. SG. 89. 91. 94. 9G. 102. 104. 10G. 111. 112. 11G.
118. 130. 132. 141. 144. 148. 149. 151—153. 1 5 7 -1 5 9 . 161.
3) Srovnej otázku 121—128.
112
165. Sedí to Ысфо, со téíefnt, tefyce jjtroi а ро=
lord;tu libé bincem najímají? ?( mojnodt tím bo=
jábitouti cite wnélfiíio určení člowěfa ?
©oíoli 3 rojfofíx, poíjoblí a raboftí telef=
ntjd) na froětě 3afufí člotočř, to roffedo taf
bloumo není pramijm blaíjem, jaf bloumo ne=
pobříbí to raffe ©lotou ЗЗозши, fteré febiné
pviroéfti 1)0 můje fu cíli jcíjo určení, a cíle
topéffiíjo itemůjje rníti číoraeE í оЬгазп SSojímu
ftroořeni), jalo točené blaljoflatoenfttoi. ©rotonej
otájfit 1. a Éitn. 8 , 19— 23.
166. Sojaímjedi w prawbě wertet třejfait jü jbe
na jentt tot)o btaboííawenftwí a co jej při tom potíáwá?
äHaljoflatocnftun točené točrícíd) 3apočíná fe
jig зЬе na зепй při jejid) jnotmtjrojení a pro=
ftírá fe и proftřeb pvefdjet a bojů, uftatoičnč
je toproittttjíc 03 na mččnoft; na belffí neb fratffí
této ceftč, po fteré jej miloft Ž803 Í raobí, potlátoá
íjo fice fmrt, ale fonečnč fpatří i tčta 3 mrtrotjdj
rojíříjfení. I Яог. 15, 42— 44; II Йог. 5, 1 .
2 ; Sit. 3, 4— 7; I Sim. 1 , 15.
167. Ä'bc fe w,;ata wira we wjfnffem
w ttefmrteblnofť?
teta a
Siftě 33oíjem fatntjtn mnuínuta jeft toelifé
točtffinč celého íibfféfra pofolení, nebo ti nej=
čelnčjfjí ndrobomé, Iteři fbt) ftdmali to popvebi
Inftorie, pob ro3ličmjmi 3půfobp a 10 přebfíatoád)
ro3manitt)d) giraot po fmrti čafné fobě botnrjffleli
a o něm bájili 1); titeji tpto popřebttí toeličint)
113
člotoěcenftioa, Ijlubofá mpfflení jefftě přcb 9ia=
rojením &rifta $ána o nefmrteblnofti ргефотаtparofftd), nálejeji .ftebrcotoc, ©gpptfftí, SJJerffané,
ŽŘefomé, 3tománo=@ermánotoé a ©lotoatté. &ito
poflební, přebíotoé ttaffi to čaftd) íméíjo po^am
ftraa nejfmeřcpejííí^o nefpoufftěli fc té naběje,
o ntj fe po tifíclettd^ teprme ob parola bo>
jroěběli, je „ttabějt fpafeni jfnte" (Šínt. 8, 24),
a bájili íobě pobitoufjobně fjlubofotnpflné přcb=
ft atop a obrajt) o nefmrteblnofti! •'diteb jim to
bplp jaíjrabp rajffé roffím bobrprn oplptoající,
[jneb jántfp a paláce ffleitité a jlaté, fpteb ítffe
ftunccuí a měfícotoá, potrooranti fice ftrájená,
aroffaf nějafpm bejúfjonnpm bo^atprem topbo=
bptá: ale toffeďo to nebplo jefftě pramba čiftá,
toffe to bplp jen ftínomé, pabajtcí na tp í)lub=
fftíjo nabáttí nárobp je jjeroení 33ojíljo, je froěta
bud)omníí)0 fu jej id) jnámofti jefftě neptifflcfjo.
2Bíra roc tojfřtffent těla a to blaíjoftaroenou
nefmrtcblnoft přiffla jafo ncmíbaná bofub betu
nice, říffi fmrti ojařujtcí, teprroe to d r iftu
Scjíffi, fterp fám nejítftal to Ejvobě, ale tojfíífen
jeft třetííjo bne po náfilném jej na řříji ufmrccnt
a podiorcdní. Sejté $án prmní to ěloioěčenftroě
učí náš o blaíjoflatoenc roěčnofti, o těl naffíd)
tojíříffcní a je£)0 apofftolé topticili náš o tom,
fteraf fmrt pro náš tofícďen often bolatop jtratila
a ttera! pratoému řrcffanotoi „jitou bpti jeft
ííriftuš a umříti jiff." 2)
9íattfa náfcoj. frefť. 2. rctyfc.
8
114
P oznám ka. 1) Jen národy nižšího nadání, blbstvím
hmotářstva a naskrze a veskrz zvířecím pudem ohloupělí
neznají ničeho o nesm rtedlnosti a odplatě věčné, všecko
snažení své jen na dobu obinezenou předlirobovou upírajíce
a na hmotářstvě Časném svůj byt zakládajíce. Římský Ci­
cero odvolává se na „consensus nationum omnium“ při
m yšlénce sv é , kterou choval o duši po sm rti, řka: „sic
permanere auimos arbitramur consensu nationum omnium.“
U řeckého Homera duše zesnulých jsou sice jakovési jen
mlhavé stín y, ale předce jsou a bytu jí, u Platona sama
příroda m lčelivě svědčí o nesm rtedlnosti duše a celý oblak
svědků pohanských, v kterém nesm rtedlná jm éna velikánů
vědy hluboce m yslivších, jako Pythagorasa, Sokrata, A ri­
stotela a mimo již uvedených ještě nmoha jiných se stkvějí,
nasvědčují tom u, že víra v nesmrtedlnost ač ne jasná a
povědomá, předce ale vždy i v těch nej smutnějších časí cli
pohanstva svítila pokolení lidskému.
2) Mt. 19, 28. 29; Jan. 5, 24. 25v; 11, 2 5 .2 6 ; II Koř.
5, 8; F ilip. 1, 21— 23; Zjev. 14, 13; Řím. 14, 8.
1G 8. 9)io§rto=íi je bnd)u Itbjfému m im o Kejťanftim
a ffrge jiné naith) bojatminitt pratoéf)o nábojenftmt a
roěénéfjo btaíjojlam enftm í?
ЗШ то freffanftma není mojné Ьифи libjfému bofáfynoutí jndmofti ptaroéíjo ndbojenftroí,
anijj fe fatid) raěčnéljo bta^oftarocnftrot přiflabd
I úftánt číotněfa jraířecífjo, jen teleni ргоопсфо
a 3 )и ф е т froattjm — jen ctrfrot ítriftoroě
flíbenptn— nepofroécenéljo. I S an . 3, 2 ; San.
10, 2 7. 2 S ; I S an . 5, 12. 2 0 ; San. 18, 9 ;
I ®or. 15, 22. 23. 52. 5 3 ; &tm. 6, 4; J M o S .3, 4.
1G9. (So brjíme o pofíebmcf) raěceé jměta a círfwe
23ojt ?
^ßdn Sejtě přijbe jebnobo cafu f íonbn
nabc roffím froětem 1) a pvojeroí moc fraou
přebně na {торф milpcf), ftefí seínníi, rajíříffením )1ф * тП тор ф , pal na 1еф , fterí§ jirai
115
pojůftanou, „proměně tělo jejtdf) pontjeité, abg
bplo pobobné l tělu ©lárop jefjo" ($ ilip . 3, 21
a I Лог. 15, 5 1 . 5 2 .) a po jma rofícd) í fobě,
obp ô ním mjbpcft) bpli 2 ); ale tDgřřtffcní a
proměnění toto neočefároá tolifo fpramebltmpcf)
a měřícídř) — jefnulijcE) i ijtmpcf) — ale i ne=
jpraroebliropdj a neroěřícíd), „abp přijal jebán
íajjbt) to, coj ffr§e tělo půfobil, poble toljo, jafj
práce čí bpía, bub m bobrem neb me jlém"
(II Лог. 5, 1 0 ), tam ti půjbou fu blaf)oílamen=
[tm í, títo í trápení rcěčnému. $ ín t boíonáno
bube bilo a s$ á n S e jíi fralomatt bube íe froijmi
a uproftřeb jmťxf) ropfoupettců, círíero mítějná
fpatřomati bube bilo toto lájtp 33oba Sřroj*
jebinéljo troáři ro troář a 3 plefáním přijme
rojfaj pojlební $ á n ě : „^ojbtej pojednaní £>tce
méf)o, běbičitě mlábněte frálomftmím mám přň
pramenpm ob uftanoroení fměta." 9)řt. 2 5 ,3 4 . 3).
Poznámka. 1) Mt. 24, 27; Skut. 1,11. •— 2) í Tessal.
4, 15—17; I Koř. 15, 1—27. 35 - 5 4 ; Izai. 26, 19; Jan. 5,
28. 29. — 3) Řím. 8, 11; Jan. 5, 21. 25—29; Dan. 12, 2;
Mt. 13, 41—43; II Petr. 3, 10.
170. (So brjtš o bťíc bl«l;oflmontém Äriftomem?
S ílo £ri[toroo není Vábnou reci a jábnpm
jajpíem libfřptn f mpfloroení; „ěcljo oío ncroíbalo,
ani ud)o ueflpdjalo, ani na frbcc libffé ncroftoupilo,
to připraroil S3ťx6 (fřrjc Schiffe ^rifta) těm, fteříg
jej m iluji (I Лог. 2, 9 .); mt) jen fufc a ne­
úplné fice, ale čiftou prambu obínlnijící climált)
«pofftnlů a uěeblnífů jeijo, ftcří $ boifftjcb úft
8*
116
•Bána najfeho mamtu jiroota roěčného pojímali,
opětoroati m ůjem e, djtějicc pobati roclífé^o a
flaronéíjo bita Ěriftoroa obraj boíonalt). I Son.
3, 2. 3 ; I «ßetr. 1, 7. 9 ; 3jero. 21, 3 — 7.
2 2 - 2 7 ; I $ o r. 15, 28.
171. ÍM tti frátce a fummottmě, со ф ее SRaufanaffe?
© íu típ ídfft) 23ojí íu pablému pofolení lib*
fíému po fflépejíct) ^ifíoric íráloroftroí 33ogiř)o a
roebením ©loroa S ojího a fpafitebtnéEjo učení
círferoního u íá ja t a bo frbce i paměti učeblnífů,
čtenářů neb pofíucíjačů rofjtípit. SBífectp tp fíutíp
láffp SBojí mají ten jebinp cíl, napraroiti Ijřídjent
poruffenp poměr čloměía f Š o b u ; půmobně bpl
totij člomčf ftmořen f jim otu, ale ncpofluffnoftí
jmou zapříčinil íobč fm rt, a poněroabj 33ůt)
j nefmírné láffp froé poflal Síapraroitelc toljoto
poměru, Sejíffe totig ^ rifta , © pna jroéfjo jebtio*
rojeného, fterp m ffutfu napraroil roffeefo a taf
retomal jahpnnlé pofolení libffé, -Raufa naffe
фее to roelifé bobrobiní SBoha ^rojjebinél)o f po*
ročbomí a obbirooroání naffemu přiroéft, аЬ рф от
naučiroffe fe oflarooroat 33oha pojnánítn, mírou
a jirootem, uměli jme rojum nou péči míti o to,
řterafbpchom го jirootě, při fm rti i po fm rti
bpti mohli
fpánem SSohem, fropm ©troořite
§>
a nejropšffím bobnjm.
172 . 3 e 4 í mjjím tím , co fmc \v cttyred) čdftfací)
■Jlaufty najjí m pflábalt, mtymájeno щ mffecfo, co bo=
f:pělá m lábej emcmjelicfá měbčti m á?
117
Droffem rogrodjeno jeft roffecřo, co patří
! íjobné prípraroě tu pojednanému ftamu fřefťart=
ftroí naffeíjo; aroffaf ob mjbélané, bofpéíc mld=
beje eroanjelicfé pojabuje fe ю jimotě i pobrobná
jndmoft o půroobu a příčinácř», pob jafomijmi
mjniřía a poroftala círfero ta jroíáfftní, tu níg
fe roeřejnpm mpjnamm přijndmdme, totij cítřem
emanjelicřd Slugšp. SSgjndní; a pobobné po=
jabuje fe ob bofpčíé mlabege, abg jnata pobrobně
biftorii mérompjnánt fraeffo a čldnfů mírg froé.
D čentj rofjent jebnd II bít fRaufg.
$onec I btíu Sftauřp.
ф ü f a !j.
•Dtáafa
© tra u a
S ß o f me c e n t a přebmíuma f brufjemu
, m p b á n í.................. ..................................
У —X III
IXíd ob bo SJiaufp n á b o je n ftm a .... 1— 36
1— 13
I. D 33o ř)u Otci. ^ o b fta ta .................. 37— 39
13— 15
D jef)o bptnofti a roíaftnofted)
40—51
15— 22
9tempř)nutelná potřeba SBpfupiteíe
froěta............................................ 52— 55
22— 23
II. O Bo ř ) U © p n u ........................... 56— 72
24— 35
O ftamíd) .Hrifta '$ á n a . . . ................ 73— 75
36
O trojím úřabu ftrifta ^ á n a
76— 89
36—44
$ riftu š s^ á n přebpomébém)...... 90— 92
44— 45
O jeíjo bojffotibffc m oct................. 93
46
III. О Ф и ф и © m a t e m ............ 94—98
47—49
A) O blafjofíamené tr o jic i f ma t e . . 99— 105
50—59
B) O proftřebcíd) půfobení Ф иф а
fm atébo......................................... . . 106— 128
60— 76
C) O fráíomftmí Jiriftome a B ojím 129— 136
76— 80
IV. O c í r f m i f m a t é o b e c n í fře-'
f ť a n f f é , a p o f f t o I f f é . . . . . . . . . . 137— 144
81— 90
O proftřebctcí) miíofti Bojí ro círfmi 145— 147
9 0 -9 4
O ©mátoftecí)......................................... 148
9 4 -9 5
O frftu fm atém .................................... 149
96
O rojbtlit frftu Janom a a apofftoíů 150— 151
96—97
O frftu maípdj nemíumnpd) b íte f.. 152
98— 99
O (Sonfirma сi i ................................... 153— 155
100—102
102—110
O meíebné ©mátofti o l tá r n i
156— 162
O ©íomu B o j í m
................ 147. 163 92— 94 110
O nefmrtebínofti a mement blabo=
fíamenftmí ................................ ..
164— 168
111— 114
' O pofíebníd) méced) fméta a círfme
B o jí
..................
169
114— 115
115— 116
O biafjoiíameném bííe $riftoroém . . 170
116— 117
©umma SKauh).......................... 171. 172
jmíafjíé id fíomet^
a její itauh) a u
teto Ďiaufp jfotr uáitebujm )C)|fí u íeí/оз f oblíatti:
(8
jm m
H n ia , čili ^ p o je n í 4řuíi)ťráuů s Staftuttti) ш
w
3 ýtifcicb f boftám, за 1 3 I.) .
<gjtrßen> e to a n iclid io -fu tljcrá ttflá atb. (Dia mcltně,
" broa ímaah), [trati 349, ja 1 3 I., na ^factm vaj-uře 60 ft.
ftnilja tato jeft Set;o třóeličenfttoctii bo itojn>i)élít ctf,
ftújiíice přijata a mcítfoit siatou mebailit obmčnčua.).
lŠuiatt|ofidU) oßrd’jlioaii) liaferíjbm us. Dr. DJi. tíutljora
~ SOřalt) fateduSimtg 10 obnijtcb, na bŕeroč frcflouýd) ob 2 8 .
Ш. Ж(ф1с.' 18(58. (Dia mtftě 1
50 fr. jen 3 a L ,3 i.) .; .
Dr. p . S u tiic ra p á l i ) ľ;atcrí;iomiu>, pro bitty em.
jloiofltié mitovoě přel)íébnutt), učením o bomowiví tabuli i
bio fatoitiěmn bíabofí. pameti fließe 3. S j m o n t b c f - ě
a toffemi citátmi 3 pitom fioatyd) f „(iioanjolicfeiuu
ebnufrireiuu íatetyiemu" nale^itymí rojoojuont) ivpbaí
Dr. З. DJI. 2. фигЬап. Sö s ia íic i. 1868.
H a n ila náCojcuftioi R ioffaufiiélio. 1879. Soboto bru*
" l)obo umbaut bil I itoji pro pobpifčtty prtylafimtft fo bito
u mpbamatoío, • luib u ípramii fittytlačiarjícljo účaít.
fpolfu
WS
itrč. Stu. DJiartínč, bub paf u ro
,Догоиршс" m Stálici, 40 fr,, jhtáčo je f boftatft Bi.■
11 nntbamatolc aitob 10 fittytíffaritč DJiartiiiue 3 a 60 fr.)
Äbo fo 11a butyl) bit Diauty, f ton) jobnati bitbe0 cirf’wi omanjolidó íl. 46., pŕtylafí _tt lupbaiuatcíe
(10 áblubofém, póffta Senica, jcícguíčut jtan. .sbobottín),
boľtvino ji téj 3 a 40 fr. (Poblc tobo', jaf (4 -3x1 fo 3 a*
bond počet přiblafiioffíd) fo boftamí, bubo 11103110
1 fittyit bo tiffu báti.
j^Ojttá'.uRn. .HDobi) jábal núti úplné „Gtrfetoiu siiftt)," čafoptó
tento ciťfemnt, potlačený náfiltte nie pro itne. jen proto je :
círfero (utýcránffou ш nárobč floiuenífcm íýrontájbčnou proti
jej-t jrábmnt bránil, tm nechat fe priýláft u_nn)bamaíele..a
obbrji tbffed) jebonáct btlú tuýo luájanýcý in fntjcne ceně j a :
15 jl., newajanýcl) ja 10 5!.